Akustická čili auditivní fonetika popisuje (kromě jiného) úlohu zvukových vln, které jsou nositelkami akustického signálu řeči. Představíme jednotlivé pojmy související: výšku zvuku, barva zvuku, akustickou kvantitu (trvání v čase), klasifikaci zvuků (zvukových) vln na pravidelné (periodické, tóny jednoduché a složené) a nepravidelné (šumy). Mnohé zvuky v přírodě jsou kombinací tónové a šumové složky. Typy hlásek jsou diferencovány z akustického auditivního hlediska. Je-li zvukový obraz založen na šumu, jde o konsonanty (contoidy, souhlásky; vlastní konsonanty: obstruenty); samostatně uvádíme hlásky klouzavé (glide) a sonory (hlásky s poměrně větším podílem tónové složky, obsahující i složku šumovou: likvidy a nazály). Zaměřujeme se též na zastoupení částečně tónové složky (tvořené zněním základního hlasu) u konsonant znělých). Vokalické zvuky chápeme především jako monoftongy (vocoidy, vokály). Sledujeme u nich výšku formantů (souborů tónů v rámci frekvenčního pásma), časový průběh a relativní kvantitu (poměr mezi krátkým a dlouhým vokálem). Dále klasifikujeme typy diftongů a jiných (složitějších) vokalických zvuků.

Studijní oporu studujeme na s. 72-82.