Historická mluvnice 2

Souvětí, část 4. Věty příslovečné

Obsahem tohoto tématu je podat základní informace o příslovečných větách ve starší češtině.


V opoře studujeme s. 41-45.


Úkoly: 

Procvičování syntaktických jevů 7

Komentujte syntaktické jevy:

- uda sě jemu obrátiti i uzřě, naliť na skále plást medu přilnul bieše

- vidíš, ano křestěné umějí svými čáry múk zbývati a našě bohy tupiti

- nalezli, ana nebyla mnichem, ale děvicí

- tehdy u Prazě uzřěchu zjevně svatého Václava, an stoje u povětří město žehnává

- a on jemu poče praviti, co je král s ním mluvil, kak-li jest králi odpověděl, a že král k téj řeči ukázal postavu nelibé tváři a hroznú

- a tu sú sě ta slova naplnila, ješto sú dřieve popsána v svatém písmě, že bratr, bratru pomáhaje dobrým příkladem i slovem, jako město obezděné povýšen bude

- a tu jistú modlu na čistém miestě postavie a mnějí, by také ten jejich buóh měl ženu a syna

- i neuvěřichu židové o onom, že by slep byl a viděl

- toto jsem proto tuto napsal, že někteří praví, že by Boží hrob, který nyní jest a se ukazuje v Jeruzalémě, nebyl ten pravý

- ráčil jest nám Pán dáti příklad, kterak, kdy a proč máme sě modliti

- ten, jenže větróm káže

- blažený, čí bóh Jakubóv pomocník jeho

- měť jest k tobě sem mocný buoh poslal, chtě tomu, ať bych zvěstoval...

- a tu jemu radu dachu, aby s Křivokláta jiezdy činil

- i přietelé k tomu radie, by šla za muž u manželstvie pro rozličné bezpečenstvie

- mezi rudú, jakožto u hor kopají, nalézají jakžto některaký pramen zemní

- i blížiechu sě k hrádku, jamžto jdiechu

- nejedna batožná duha modráše sě, mezi rány sě rozpřáhši, kadyž mukař bičem mieřil

- všed v nebe, odňavadž nikdy podlé božstvie neodcházal

- oba vstavše modlišta se a jeliž po třech dnech sjidešta se

- a nikdy je dřieve pokrma nebral, jeliž slunce večer zašlo

- když kněz v ciesařově dvořě stojieše, donidž ztravu jmějieše, dotud ctěn bieše

- a jakž sě ona napi nelestně, tak sě jim zdáše oběma

- jichžto jakž svatý Eustachius zazřě, tak jě inhed poznal...

- pojmě ovšem mnoho strasti dřieve, než doby té vlasti

- pak dotavad s ním tu bydlil, až sě dobřě zákonu naučil

- a ješče když to mluviece, až sě oblak světlý zasloni

- jdi, a jakož si uvěřil, tak buď tobě!

- taký biěchu trúby křik stvořily, taký dieše vzuk pod zořě vniž by sě třásl svět i moře

- čímž toho poklada jiným viece udielejí, tiem sami bohatějše bývají


Historicka mluvnice 2
PDF to download