Sylabus

Cíle výuky

Cílem kurzu je uvedení do nejdůležitějších vývojových tendencí české skladby od pračeštiny po novou češtinu tak, aby student byl obeznámen se zvláštnostmi historického vývoje syntaxe v různých historických obdobích.

Osnova - bloky

1.       Větné typy a základní druhy vět.

2.       Druhy záporu a jeho vyjadřování – zápor celkový, částečný, záporový genitiv.

3.       Vyjadřování modality, opisné modální konstrukce, modální slovesa, modální predikativa.

4.       Vývoj větných členů: podmět, přísudek, přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk.

5.       Vývoj jednočlenných a dvojčlenných vět, polovětné útvary s participii I.

6.       Vývoj polovětných útvarů s participii II, přechodníkové vazby, absolutní vazby, infinitivní vazby.

7.       Vývoj souvětí I: věty podmínkové, vztažné, přípustkové, souvětí podřadné obecně.

8.       Vývoj souvětí II: věty obsahové tázací a žádací.

9.       Vývoj souvětí III: Věty účelové a výjimkové.

10.    Vývoj souvětí IV: Věty příslovečné místní, časové, srovnávací, účinkové, příčinné a důvodové.

11.    Vývoj souvětí V: souvětí souřadné slučovací, odporovací, stupňovací, vylučovací, důsledkové.

12.     Vývoj souvětí VI: souvětí složité.

13.     Obecná charakteristika syntaktického vývoje češtiny, shrnutí, hlavní období vývoje syntaxe v celkovém přehledu.

Organizace kursu

Kurs je rozčleněn do 13 lekcí, které odpovídají 13 týdnům semestru. To studenty podporuje v průběžném studiu a plnění úkolů; jednotlivé tutoriály jsou přitom v rámci semestru rozloženy pravidelně a umožňují průběžné konzultace a řízení procesu učení.

Studijní opora předmětu sleduje tyto cíle:

• Formuluje v souladu se sylabem základní témata obsahu předmětu, a to tak, aby si student osvojil podstatu sdělovaného tématu prostřednictvím náležité terminologie.

• Řídí proces učení (osvojení poznatku až do úrovně komunikace poznatkem): výkladový text je doplňován různými distančními prvky, zejména osvětlujícími příklady (aplikacemi), kontrolními otázkami a úkoly, jež poznatek upevňují.

• Propojení hlavního výkladového textu a systému autoevaluačních činností v systému moodle zajistí osvojení učiva v postupných krocích.

• Student je přitom ve studiu řízen a podporován nejen studijní oporou, ale i kontaktem s učitelem – ve fázi přímé výuky, při konzultacích a prostřednictvím elektronické individuální nebo skupinové komunikace.

Podmínky absolvování

Kurs se ukončuje zápočtem, který má formu testu. Předmětem zápočtu jsou především nejdůležitější pojmy a koncepty. Zápočet probíhá ve zkouškovém období. Termíny jsou vypsány v systému IS.

Tipy ke studiu

V rámci samostudia a trénování pro účely evaluace prosím neopomíjejte využít:

Literatura

Povinná literatura

LAMPRECHT, A.; ŠLOSAR, D.; BAUER, J. Historická mluvnice češtiny. Praha: SPN, 1986

GEBAUER, J. Historická mluvnice jazyka českého. Díl IV. Skladba. Praha: NČAVU, 1929; reprint Academia: Praha, 2007.

Doporučená literatura

BAUER, J. Vývoj českého souvětí. Praha: NČSAV, 1960.

HAVRÁNEK, B. Vývoj českého spisovného jazyka. Praha: SPN, 1980.

KARLÍK, P.; NEKULA, M.; PLESKALOVÁ, J. (eds). Nový encyklopedický slovník češtiny. Díl I, II. Praha: NLN, 2016.

KOSEK, P. Enklitika v češtině barokní doby. Brno: Masarykova univerzita, 2011.

KOSEK, P. Spojovací prostředky v češtině v období baroka. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003.

PORÁK, J. Chrestomatie k vývoji českého jazyka (13.-18. století). Praha: SPN, 1979.

TRÁVNÍČEK, F. Historická mluvnice česká III. Skladba. Praha: SPN, 1956.

Vokabulář webový: webové hnízdo pramenů k poznání historické češtiny [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR. http://vokabular.ujc.cas.cz

Distanční prvky

Ve studijních materiálech či popiscích studijních zdrojů a jiných interaktivních modulů elektronického kurzu můžete narazit na různé distanční prvky. Přehled těchto distančních prvků najdete na konci hlavního studijního textu.