Organizace kursu

Kurs je rozčleněn do 13 lekcí, které odpovídají 13 týdnům semestru. To studenty podporuje v průběžném studiu a plnění úkolů; jednotlivé tutoriály jsou přitom v rámci semestru rozloženy pravidelně a umožňují průběžné konzultace a řízení procesu učení.

Studijní opora předmětu sleduje tyto cíle:

• Formuluje v souladu se sylabem základní témata obsahu předmětu, a to tak, aby si student osvojil podstatu sdělovaného tématu prostřednictvím náležité terminologie.

• Řídí proces učení (osvojení poznatku až do úrovně komunikace poznatkem): výkladový text je doplňován různými distančními prvky, zejména osvětlujícími příklady (aplikacemi), kontrolními otázkami a úkoly, jež poznatek upevňují.

• Propojení hlavního výkladového textu a systému autoevaluačních činností v systému moodle zajistí osvojení učiva v postupných krocích.

• Student je přitom ve studiu řízen a podporován nejen studijní oporou, ale i kontaktem s učitelem – ve fázi přímé výuky, při konzultacích a prostřednictvím elektronické individuální nebo skupinové komunikace.

Tipy ke studiu

Během samostudia budete systémem úloh a testů vedeni tak, abyste si osvojili klíčové poznatky. Účinné je provádět další evaluaci své činnosti, např těmito činnostmi:

• Zamyslete se nad formulací cíle kapitoly (či celého předmětu): :
• Dokážu zpaměti vysvětlit pojem/pojmy, který je součástí popisu cíle?
• Uvědomuji si vztahy mezi dílčími cíli?
• Chápu posloupnost cílů?
• Pokud nastanou o splnění cíle studia pochybnosti (přestože jste absolvovali sadu úloh v moodlu), vraťte se ke klíčovým pojmům.
• Pamatuji si klíčová slova?
• Znám jejich obsah?
• Umím vysvětlit definici, která obsah pojmu charakterizuje?
• Odhaluji při definování vztahy mezi pojmy?
• Užívám náležitého jazyka při definování, vysvětlování a usouvztažňování pojmů? obsahu pojmu?
• Doplňuji si znalosti o klíčových pojmech (a vztazích mezi nimi) z doporučené literatury?

·         Je užitečné provést revizi práce při vyplňování úkolů:

• Které z úkolů jsem dokázal splnit bez opory textu?
• Jsem schopen splněný úkol popsat, tedy zpaměti reprodukovat jeho zadání, proces řešení, výsledek a jeho zdůvodnění?

V evropském umění probíhají od přelomu 19. a 20. století procesy, které více či méně radikálně negují estetiky posledních desetiletí 19. století, zejména impresionismus v malířství. Této reakci se proto někdy souhrnně říkalo expresionismus. Pro tyto proměny je zejména charakteristický ústup od smyslovosti, která byla hlavním rysem impresionismu. V prvních letech století se tak formují různé odpovědi na výtvarný i literární impresionismus, na symbolismus i naturalismus. Nejvýznamnějšími uměleckými směry, které takto vznikají, jsou expresionismus (v užším slova smyslu), kubismus a futurismus. Všechny tyto směry ovlivnily české předválečné umělecké hnutí.

V opoře studujeme s. 7-13.

V předcházejícím bloku jsme se zajímali o evropské výtvarné umění na počátku 20. století, jež představuje důležitý kontext pro formování předválečné moderny. Neméně důležitý kontext ovšem tvoří stav české literatury tohoto období, s nímž se seznámíme v tomto bloku. Půjde nám o charakterizaci české moderny konce 19. století a jejích proměn na počátku století 20. Tato široce chápaná secese představuje nejdříve substrát, z něhož mladí autoři před válkou vyrůstají, posléze pak referenční rámec, vůči němuž se negativně vymezují.

Po představení evropského a českého kontextu, který formuje formování předválečné moderny, je třeba se zamyslet nad pojmy, s nimiž zde operujeme, totiž pojmy moderny a avantgardy, a vyložit jejich literárněhistorické konotace. Položíme si otázku, zda hnutí, které se v české literatuře před první světové válkou formuje, má charakter avantgardy, nebo ne.

Novoklasicismus je výrazným, byť krátkodobým fenoménem, který zasáhl českou literaturu na počátku 10. let a který byl součástí širšího obratu k tradici v soudobé literatuře. Lze říci, že představuje poslední společnou bázi, na které se sešla mladá předválečná generace a starší autoři; i proto je to důležitý bod ve formování předválečné moderny.

Při nástupu nové generace nebo nového směru v literatuře je vždy důležité, jak se autorům podaří prosadit v literárním životě (nebo lépe řečeno: literárním provozu) své doby. Klíčové jsou zde časopisy, pokud možno časopisy generační, v nichž může nová literární skupina bez omezení proklamovat své jiné pojetí literatury a umění. To samozřejmě platí i pro předválečnou modernu.

V opoře studujeme s. 31-34.

Kromě časopisů měl pro formování předválečné moderny značný význam také projekt společného vystoupení básníků v Almanachu na rok 1914. Tato publikace se stala dokonce, přes svou nevýraznost, nejviditelnějším podnikem spojeným s předválečnou modernou a bývá často podle ní celá skupina pojmenovávána (generace Almanachu na rok 1914, skupina Almanachu apod.).

V opoře studujeme s. 35-44.

Přečtěte si almanachovské básně O. Theera a S. K. Neumanna (Almanach je k dispozici na webu www.ceska-poezie.cz) a pokuste se v souvislém výkladu srovnat jejich poetiku.

Postupné vyhraňování rozporů mezi staršími literárními generacemi a mladými autory, kteří vstoupili do literatury na konci prvního desetiletí 20. století, vedlo v roce 1913 ke vzniku série polemik, jež představuje bod oddělení mladé generace od jejích předchůdců a cestu k její sebereflexi jako ke zvýraznění toho, čím se odlišuje od klasické moderny.

V předcházejícím bloku jsme se dotkli manifestů a polemik, v nichž se formovala mladá předválečná generace. Kromě zmíněných „pragmatických“ efektů diferenciace literárního pole byly tyto diskuse důležité i v tom, že z významné části se v nich formoval a rozvíjel – a především hledal program nové modernosti. Tomuto formování programu se budeme věnovat v tomto bloku a upozorníme na nejdůležitější programové body, které předválečnou modernu charakterizují.

Nástup každé nové vlny do umění a literatury znamená nejen formování nového programu, jímž se nová skupina/generace chce oddělit od starších tendencí, ale také přímé popírání dosavadního stavu literatury a interpretaci prvních projevů nového uměleckého názoru. Proto je v počátcích každého uměleckého hnutí důležitá kritika, která se tohoto úkolu podjímá. Na počátku 10. let se tak tedy rodí nová generace kritiků, kteří usilovně hledají kritéria, jimiž by hodnotili tvorbu starší i tvorbu vrstevnickou.

Veršovaná tragédie Františka Langera Svatý Václav, vydaná a inscenovaná premiérově v roce 1912, představuje nejvýznamnější příklad vlivu novoklasicismu na české drama. Drama zpracovává tradiční látku české literatury, dříve už také dramatizovanou: příběh českého knížete zavražděného na Staré Boleslavi. Navzdory mučednickému charakteru příběhu jej Langer usiloval pojmout jako tragédii klasického typu, což vedlo k některým postupům, které dobová kritika chápala jako nehistorické a protipřirozené.

Přečtěte si drama F. Langera Svatý Václav (nejsnáze dostupné v autorových spisech ve svazku Hry I) a pokuste se hru interpretovat.

Zaměřte pozornost zejména na tyto otázky:

1) Vztah dramatického příběhu ke známým historickým skutečnostem.

2) Rozestavění postav a jejich charakteristika.

3) Otázka tragičnosti jako klíčový problém textu.

Soubor drobných próz Josefa a Karla Čapkových vyšel v roce 1916, ale texty samotné vznikaly již v letech 1910-1912, tedy v období bouřlivých proměn jejich literárního přesvědčení, což se projevuje značnou heterogenitou souboru, kde na jedné straně nacházíme texty ovlivněné novoklasicismem a na druhé straně experimentální kubistickou titulní prózu.

Přečtěte si povídku Karla Čapka "Mezi dvěma polibky" v knize Zářivé hlubiny a jiné prózy (digitálně dostupná např. zde: https://search.mlp.cz/cz/titul/zarive-hlubiny-a-jine-prozy/3347623/). 

Pokuste se souvislým textem odpovědět na otázku, jak je příběh vyprávěn (jazyk, kompozice, postavy, využití popisu, časové charakteristiky vyprávění a příběhu...). Pokuste se načrtnout vlastní interpretaci povídky.

Básnická sbírka Stanislava Kostky Neumanna Nové zpěvy s podtitulem Kniha lyrických průbojů je nejvýznamnějším produktem literární moderny před první světovou válkou. Básně v ní obsažené vznikaly většinou v letech 1913-1914, ale knižně v důsledku válečných okolností vyšla sbírka až na jaře 1918. Neumannova poezie této etapy bývá nazývána civilismem – obrací se ke všední skutečnosti, k moderním vynálezům, k soudobé technické civilizaci.

Přečtěte si Neumannovu báseň "Touhy" z roku 1914 (je obsažena v Nových zpěvech, digitálně přístupná např. na stránkách www.ceska-poezie.cz nebo zde: https://archive.org/details/novezpevyknihaly00neum.

Krátkým souvislým výkladem odpovězte na otázky, jak se tato báseň blíží výstavbou typy polytematické básně (např. jako je Apollinairovo Pásmo), jak můžeme ve srovnání s Pásmem charakterizovat lyrický subjekt, jak lze interpretovat rámcovou kompozici textu, jak lze charakterizovat verš a použité lexikum.