V předcházejícím bloku jsme se zajímali o evropské výtvarné umění na počátku 20. století, jež představuje důležitý kontext pro formování předválečné moderny. Neméně důležitý kontext ovšem tvoří stav české literatury tohoto období, s nímž se seznámíme v tomto bloku. Půjde nám o charakterizaci české moderny konce 19. století a jejích proměn na počátku století 20. Tato široce chápaná secese představuje nejdříve substrát, z něhož mladí autoři před válkou vyrůstají, posléze pak referenční rámec, vůči němuž se negativně vymezují.