Obsahem této části je základní charakteristika moderní doby, moderního umění a moderní estetiky. Měřítkem a základem všeho se v moderní době stává člověk (jakožto subjekt). Umění se na moderních změnách podílí, tyto změny uměleckými prostředky reflektuje a kromě jiného dovoluje člověku snášet modernitu v její nestálosti, paradoxnosti a víceznačnosti. Základní rysy moderní doby si ukážeme na ideji osvícenství a na hnutí romantismu. Moderní umění a estetika tíhnou k autonomii, a tedy k nezávislosti na morální nebo společenské užitečnosti, ale současně v moderním uměním sledujeme prolínání estetické a etické funkce.

V opoře studujeme s. 38–45.