představu o lom, co to je věděni, abychom se tak učinili méně povolnými k svým fantasiím a méně ochotnými k jistotám!
v.*
Hlavní naše úkony jsou: poznati teksty literární, srov-4 nati je, abychom individuální odlišili od kolektivního a pů-1] vodní od tradičního, seskupiti je podle druhů, skol a hnuti, j) určití konečne poměr těchto skupin k rozumovému, mrav-| nímu a sociálnímu životu naší vlasti jakož i k rozvoji íi-j terátury a vzdělanosti evropské.
Abychom se zhostili svého úkolu, k tomu máme po ruce jistý počet postupů a metod. Spontánní dojem a uvědomělý rozbor jsou postupy oprávněné a nezbytné, ale nepostačují. Abychom řídili a kontrolovali činnost duclui v jeho reakcích na nějaký tekst, abychom zmenšili libo-volnost soudů, k tomu potřebujeme jiných opor. Hlavni opory čerpáme z použití věd pomocných, znalosti rukopisů, knihopisu, chronologie, životopisu, kritiky tekstů, a z použití všech ostatních věd jako věd pomocných podle toho, jak se k tomu naskytne příležitost, hlavně dějin řeči, mluvnice, dějin filosofie, dějin věd, dějin mravů. Metoda v každém jednotlivém badání záleží v tom, že dojem a rozbor podle potřeb předmětu kombinujeme s přesnými postupy zkušebnými a kontrolními, že dáváme vhodně zasahovat různým vědám pomocným, abychom jim podle jejich dosahu zajistili účast na vypracování zevrubného poznání.
Znáti nějaký tekst, to znamená především věděti, že existuje: tradice, opravená a doplněná bibliografií, nám označí díla, jež tvoří předmět našeho studia.
Znáti nějaký tekst, to znamená dále, že jsme si ve věci tohoto tekstu položili jistý počet otázek; že jsme svým dojmům a svým představám dali projít řadou rozmanitých úkonů, které je pozměňují a ujasňují.
1. Je tekst autentický? Není-li autentický, je klamně přičítán jinému, či jest úplně podvržený?
2. Je tekst čistý a úplný, beze změny a nezmrzačen? Obě tyto otázky se maií zkoumati velmi pozorně, jde-H
o dopisy, paměti, řeči a vůbec, jde-Ii o posmrtné vydání
U
děl. Druhá se má klásti po každé, kdy/ užíváme moderního otisku a nikoli vydání, jež vyšlo péčí spisovatele samotného.
3. Z které doby tekst pochází? Kdy byl složen, ne toliko vydán? Kdy vznikly jeho součásti,5) ne jen celek vůbec?
4. Jak se tekst změnil od prvního vydání až k poslednímu znění, upravenému k tisku spisovatelem? A jakým změnám názorů a vkusu nasvědčují varianty?0)
5. Jak se tekst utvářil od prvního nástinu do prvního vydání? Jaké stavy vkusu, jaké umělecké zásady, jaká duchovní práce se jeví v nástinech a prvních náčrtcích, jestliže se zachovaly?
6. Potom zjistíme doslovný smysl tekstu. Smysl slov a obratů pomocí dějin jazyka, historické mluvnice a skladby.7) Smysl vět osvětlením neznámých vztahů, historických a životopisných narážek.
7. Pak zjistíme literární smysl tekstu. To znamená, že vymezíme jeho hodnotu intelektuální, citovou a uměleckou. Odlišíme osobní způsob mluvy od obecného usu vrstevníků, individuální stavy vědomí od obvyklých způsobů cítění a myšlení. Pod všeobecným a logickým výrazem myšlenek rozpoznáme mravní, sociální, filosofické, náboženské představy a pojetí, jež tvoří jakoby spKKlní půdu duševního života spisovatelova a které on sám necítil potřebu vyjádřit, protože si sám rozuměl a protože mu i jiní rozuměli, i když jich nevyjádřil. V prízvuku, v odrazu, v obratu postřehneme hluboké a tajné záměry, které často opravují, obohacují nebo i vyvracejí zdánlivý smysl tekstu.
s) Viz práci p. Villeye o Montaignovi a důmyslné postupy, jichž užil právě tak obezřele jako důsledně!
e) Nelze se dost naobdivovat schopnosti, s jakou se někteří literárně vzdělaní lidé, kteří se oceňují podle svých antipatií, děsí slov nerozumějíce iejich smyslu. Novináři, ba i profesoři, kteří se povyšují na advokáty dobrého písemnictví, vyslovují s pohoršením slovo varianty, nenávidí suchopárné a pedantské zkoumání variant, nemajíce ponětí, že varianty některého francouzského tekstu npjsou — Jako je tomu u tekstu latinských a řeckých U různvmi tlachy opisovačů, nýbrž postupnými stavy výrazu spisovatelova a tudíž svědky jeho duševní činnosti a vývoje jeho vkusu Takže není studia ryzeji »literaTi.ího«, nežli je pravě toto.
i) Rada velmi všední, ale v praksi se ji příliš malo dba.
19