Osnova:
1. Původ a podstata divadla. Zdroje divadla (hra, rituál, mýtus, tanec, masky, vyprávění, svátek, obyčeje); divadelnost a divadlo, divadlo a kultura; divadlo každodennosti.
2. Dramatičnost, klasické drama; tragické a komické, dionýské a apollinské. Zpěv a vyprávění, orální tradice - mýtus a epos, Homér, nejstarší divadelní (??) texty, mystéria, drama.
3. Antické divadlo; proměny divadla, jeho typy a funkce, zdroj pozdější inspirace. Divadelní slavnosti: organizace, diváci, prostor, herci, hudba a tanec, kostýmy, masky; helénistické a římské divadlo; dnešní inscenace antiky.
4. Středověké divadlo a drama; karneval, lidová kultura a divadlo.
5. Typy italského divadla a dramatu od renesance; divadelní prostor, scénografie. Intermezza, divadlo dvorské, učené, lidové, taneční, zpívané, výtvarné, komedie dell´arte.
6. Anglické divadlo a drama; divadelní profesionálové; Shakespeare. Typy souborů, financování a vládní regulace divadla.
7. Španělské divadlo a drama; náboženské a výchovné divadlo; baroko. Autos sacramentale, jezuitské divadlo, Komenský, Evropané: Don Quijote, Don Juan, Faust.
8. Francouzské divadlo a drama 1500-1800; vznik, trvání a proměny stylu. Co působí na formování divadla? Normativní estetika, politika, filozofie, konkurence (oficiální vs. neoficiální divadla), monopoly, organizace hereckých společností, reformy herectví, spisy o divadle.
9. Německé divadlo a drama a jeho reformy; fenomén národních divadel (funkce dramaturga).
10. Evropské divadlo a drama od r. 1800 k počátkům moderního divadla; divadlo umělecké x populární (od romantismu k realismu). Typy, žánry: drama, melodrama, vaudeville, burleska, fraška. Divadelní provoz: hvězdný systém, technické novinky a divadlo.
11. Podoby realistického dramatu; iluzivní divadlo.
12. Velká divadelní reforma (od Wagnera k modernismu); nové drama a inscenační divadlo. Nové výrazové prostředky, divadelní umělec - režisér; iluzívní a antiiluzivní divadlo.
13. Akcentace vývojových linií v průběhu epoch (proměny podob textu, režie, scénografie, divadelní architektury, herectví).

Podmínky absolvování
Účast na seminářích (75 %).
Aktivní a podnětná účast při diskusích a analýzách.
Orientace v doporučené literatuře.
Přehled o aktuálním českém divadelním kontextu.
Dobrá orientace v jednotlivých etapách kulturních dějin.
Obecná znalost české a světové literatury, dramatické literatury zvlášť.
Plnění tvůrčích úkolů zadávaných během semestru.
Seminární práce (cca 5–10 normostran textu).

Literatura
Povinná literatura:
BRAUN, K. Druhá divadelní reforma? Praha: Divadelní ústav, 1993.
BROCKETT, O. G. Dějiny divadla. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999.
CÍSAŘ, J. Přehled dějin českého divadla. Praha: NAMU, 2006, 2009.
CÍSAŘ, J. Vývoj divadelního jazyka. České Budějovice: Krajské kulturní středisko České Budějovice, 1990.
ČERNÝ, F. (ed.) Dějiny českého divadla I, II, III, IV. Praha: Academia, 1968, 1969, 1977, 1983.
STEHLÍKOVÁ, E. Antické divadlo. Praha: Univerzita Karlova – Karolinum, 2005.
Doporučená literatura:
BROOK, P. Pohyblivý bod: Čtyřicet let divadelního výzkumu 1946-1987. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1996.
BROOK, P. Prázdný prostor. Praha: Panorama, 1988.
HYVNAR, J. Herec v moderním divadle. Praha: Pražská scéna, 2000.

LEHMANN, H. T. Postdramatické divadlo. Bratislava: Divadelný ústav, 2007.
PAVIS, P. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. Praha: Divadelní ústav, 2003.
SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie: od Goetheho a Schillera po Reinhardta. Bratislava: NOC, 1998.
SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie: od neandertálca po Meiningenčanov. Bratislava: NOC, 1998.
SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie: od futuristov po Ejzenštejna. Bratislava: Divadelný ústav, 1999.