(1875 – 1883)

Osvícenská představa národního divadla - které by hrálo v národním jazyce, reprezentovalo národ a ´sloužilo´ jeho politickým, osvětovým i estetickým zájmům - byla ideou evropského osvícenství druhé poloviny 18. století.

O to větší roli sehrála myšlenka národního divadla a cesta od ní k budově Národního divadla na území českých zemí.

A přestože v jejím průběhu vlastně ztratilo heslo „Národ sobě“ - uvedené i na portále divadla - svůj původní obsah, spoluvytvářela tato cesta zcela zásadně ´veřejný prostor´ českého národního života od konce 18. století – takže v roce 1918 mohla česká divadelní kultura spolupůsobit zcela samozřejmě jako jeden ze státotvorných a významných impulzů při vzniku Československa.

Cíle kapitoly:

• objasnit okolnosti, záměr a realitu otevření Prozatímního divadla a jeho význam v české divadelní kultuře; 
  
• vyjmenovat umělce, kteří se podíleli na výstavbě a výzdobě Národního divadla;
  
• přiblížit situaci (dvojího) otevření Národního divadla a její okolnosti;
  
• připomenout původní záměr výstavby velkolepé budovy a objasnit finální realitu;
  
• nastínit její politické a historické pozadí.
  

V opoře studujeme strany 68–73.