Kapitola stručně shrnuje základní herecké styly dosavadních období a jejich proměny – tj. od konce 18. století do prvních let realizace myšlenky národního divadla v budově Národního divadla.

Cíle kapitoly:

• vysvětlit rozdíl mezi komediantským herectvím a herectvím založeným na pevně psaném textu;
  
• přiblížit inscenační praxi J. K. Tyla a její význam pro české divadlo;
  
• objasnit podstatu romantického herectví, herectví deklamačního a psychologicko-realistického herectví; seznámit s jejich reprezentanty;
  
• objasnit význam (francouzských) salónních veseloher pro rozvoj realistického hereckého projevu;
  
• popsat význam Jana Nerudy pro podobu a vývoj českého divadla, a to především ve složce herecké;
  
• jmenovat klíčové české režiséry na úsvitu realismu;
  
• přiblížit pojem Bildungstheater.
  

V opoře studujeme strany 81–86.