Divadlo v české kultuře

Informace ke studiu předmětu

Osnova - bloky:
1. Počátky české divadelní kultury.
2. Divadelní projevy v Čechách a na Moravě za vrcholného středověku.
3. Divadlo v Českých zemích za renesance a humanismu.
4. Barokní divadlo v Čechách a na Moravě.
5. Počátky novodobého českého divadla v době osvícenství. Čeští dramatičtí autoři a překladatelé.
6. J. K. Tyl a jeho doba. Tylův divadelní program a jeho realizace.
7. Program tzv. protitylovské opozice a její představitelé.
8. Počátky české divadelní kritiky. Teoretické práce o divadle.
9. Zrod a realizace ideje národního divadla v českém divadelním hnutí. Od Tylova programu národního divadla k
Národnímu divadlu.
10. Česká dramatická tvorba druhé poloviny 19. století. Nástup realismu na českých scénách. České realistické drama a
jeho interpretační problematika.
11. Hlavní představitelé českého herectví a jeho stylové proměny v Národním divadle.
12. Umělecká osobnost Jaroslava Kvapila a proměny činohry Národního divadla pod jeho vedením.
13. Proměny českého divadla a dramatu v první polovině 20. století (s důrazem na osobnost K. H. Hilara, dramatické
texty pro ´kamenná divadla´ a českou divadelní avantgardu).

Vyučující: Mgr. Jana Cindlerová, Ph.D.
Kontakt: jana.cindlerova@fpf.slu.cz, telefon: (+420) 553 684 422Konzultační hodiny najdete v ISSU.
Komunikace s vyučujícím může probíhat buď s využitím výše uvedených kontaktních informací, nebo lze zadat dotaz do fóra. Informace o změnách v rozvrhu a různá další urgentní upozornění mohou být zasílána přes hromadný e-mail (v systému ISSU), proto prosím sledujte své školní e-mailové schránky.
Fórum je možné používat i ke komunikaci mezi studenty, příspěvky ve fóru nebudou sloužit jako podklad pro hodnocení studenta.

Organizace kursu:
Kurs je rozčleněn do 13 lekcí, které odpovídají 13 týdnům semestru. To studenty podporuje v průběžném studiu a plnění úkolů; jednotlivé tutoriály jsou přitom v rámci semestru rozloženy pravidelně a umožňují průběžné konzultace a řízení procesu učení.

Studijní opora předmětu sleduje tyto cíle:
  • Formuluje v souladu se sylabem základní témata obsahu předmětu, a to tak, aby si student osvojil podstatu sdělovaného tématu prostřednictvím náležité terminologie.
  • Řídí proces učení (osvojení poznatku až do úrovně komunikace poznatkem): výkladový text je doplňován různými distančními prvky, zejména osvětlujícími příklady (aplikacemi), kontrolními otázkami a úkoly, jež poznatek upevňují.
  • Propojení hlavního výkladového textu a systému autoevaluačních činností v systému moodle zajistí osvojení učiva v postupných krocích.
Student je přitom ve studiu řízen a podporován nejen studijní oporou, ale i kontaktem s učitelem – ve fázi přímé výuky, při konzultacích a prostřednictvím elektronické individuální nebo skupinové komunikace.

Podmínky absolvování:
Kurs se ukončuje ústní zkouškou. Zkouška probíhá ve zkouškovém období. Termíny jsou vypsány v systému ISSU.

Způsoby komunikace:
Výuka v kombinované formě studia probíhá podle rozvrhu zveřejněného na webu Ústavu bohemistiky a knihovnictví.

Tipy ke studiu:
Během samostudia bbudete systémem úloh a testů vedeni tak, abyste si osvojili klíčové poznatky. Účinné je provádět další evaluaci své činnosti, např těmito činnostmi:
1) Zamyslete se nad formulací cíle kapitoly (či celého předmětu):
  • Dokážu zpaměti vysvětlit pojem/pojmy, který je součástí popisu cíle?
  • Uvědomuji si vztahy mezi dílčími cíli?
  • Chápu posloupnost cílů?
2) Pokud nastanou o splnění cíle studia pochybnosti (přestože jste absolvovali sadu úloh v moodlu), vraťte se ke klíčovým pojmům.
  • Pamatuji si klíčová slova?
  • Znám jejich obsah?
  • Umím vysvětlit definici, která obsah pojmu charakterizuje?
  • Odhaluji při definování vztahy mezi pojmy?
  • Užívám náležitého jazyka při definování, vysvětlování a usouvztažňování pojmů? obsahu pojmu?
  • Doplňuji si znalosti o klíčových pojmech (a vztazích mezi nimi) z doporučené literatury?
Je užitečné provést revizi práce při vyplňování úkolů:
  • Které z úkolů jsem dokázal splnit bez opory textu?
  • Jsem schopen splněný úkol popsat, tedy zpaměti reprodukovat jeho zadání, proces řešení, výsledek a jeho zdůvodnění?

Literatura:
Povinná literatura:
CÍSAŘ, J. (ed.) Cesty českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Praha, 1998.
CÍSAŘ, J. Přehled dějin českého divadla. Praha, 2006.
ČERNÝ, F. (ed.) Dějiny českého divadla I-IV. Praha, 1968-1983.
ČERNÝ, F. Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha, 1978.
FISCHER, O. Činohra Národního divadla do roku 1900. Praha, 1983.
HRABÁK, J. (ed.) Staročeské drama. Praha, 1950.
TUREČEK, D. Rozporuplná sounáležitost. Praha, 2001.
Doporučená literatura:
BALVÍN, J. – POKORNÝ, J. – SCHERL, A. Vídeňské lidové divadlo. Od Hanswursta Stranitzkého k Nestroyovi. Praha,
1990.
BARTOŠ, J. Prozatímní divadlo a jeho činohra. Praha, 1937.
BARTOŠ, J. Prozatímní divadlo a jeho opera. Praha, 1938.
BOGATYREV, P. Lidové divadlo české a slovensk.. Praha, 1940.
ČERNÝ, F. Hana Kvapilová. Život a dílo. Praha, 1960.
ČERNÝ, V. Staročeský Mastičkář. Rozpravy ČSAV, sešit 7, 1955, s. 46.
ENGELMÜLLER, K. Z letopisů českého divadelnictví: O slávě herecké. Praha, 1947.
GÖTZ, F. Boj o český divadelní sloh. Praha, 1934.
GÖTZ, F. Jaroslav Kvapil. Praha, 1948.
KLOSOVÁ, L. Kolárové. Tři herecké portréty. Praha, 1969.
KOLÁR, J. Český Mastičkář v dějinách vědy o kultuře. Divadelní revue, 1991, č. 3, s. 3-27.
KOPECKÝ, J. O staré divadlo. Deset kapitol o prospěšnosti kontinuity. Divadelní revue, 1990, č. 2, s. 3-29.
STEHLÍKOVÁ, E. A co když je to divadlo? Praha, 1998.