(1887–1900)

Realismus způsobil v evropském divadle zásadní historickou proměnu ve všech složkách – a spolu s tím i v inscenačních postupech.

Právě tak v českém divadle proměnil herectví, scénografii, dramatickou tvorbu – a především (v neoddělitelné souvislosti s tím vším) režii: právě tehdy vzniká její moderní podoba (de facto taková, jak ji vnímáme i dnes).

Realismem česká divadelní kultura nejen „dohnala“ evropské divadelnictví, ale realizovala jednu z jeho vynikajících a svébytných podob.

Cíle kapitoly:

• popsat francouzské zdroje naturalismu a objasnit způsob, jakým nový směr do českého divadla pronikal; 
  
• vyjmenovat první české „zolovské“ inscenace;
  
• přiblížit osobnost Pavla Švandy ze Semčic a jejím význam v českém divadelním kontextu;
  
• představit českého estetika Otakara Hostinského, který promýšlel teoretické problémy realismu v divadle;
  
• předestřít klíčová dramatická díla českého divadelního realismu a jejich autory;
  
• jmenovat klíčové světové dramatiky, kteří do našeho divadelního kontextu zasáhli a inspirovali jej;
  
• vysvětlit význam realismu pro divadelní kulturu jako takovou.
  

V opoře studujeme strany 74–80.