VERNAKULÁRNÍ LITERATURY POZDNÍHO STŘEDOVĚKU

V této kapitole se posuneme do období pozdního středověku, na sám práh renesance. Čtrnácté století je obdobím, kdy evropská literatura v národních jazycích, tj. ta nelatinská, zažívá obrovský rozkvět (týká se to např. i česky psané literatury). Vznikají díla, která jsou přímo zosobněním písemnictví těchto jazyků: italštiny -- Dantova Božská komedie, či angličtiny -- Chaucerovy Canterburské povídky. Právě těmto dvěma dílům budeme věnovat pozornost. První ze zmíněných děl, Božská komedie, stojí na počátku tohoto století; druhé, Canterburské povídky, na jeho konci. Božská komedie vzniká v kulturně nejbohatší a nejvýznamnější oblasti Evropy -- v severní Itálii --, Canterburské povídky pak v oblasti do jisté míry periferní, ostrovní, ovšem v Chaucerově době úzce svázané s kontinentem. Dantova Božská komedie je vrcholný dílem středověké literatury; svým způsobem zosobňuje celou tuto epochu a zůstává dnes básní sice ctěnou, ale jen obtížně srozumitelnou a ve skutečnosti i málo čtenou. Canterburské povídky reprezentují středověký svět neméně silně, zůstávají však dílem stále živým, těšícím se zájmu čtenářů.

Cíle kapitoly:

• reprodukovat základní informace o obou dílech, Božské komedii a Canterburských povídkách;
• specifikovat rozvoj literatury ve vernakulárních jazycích.