BIBLE, APOKRYFY, PSEUDEPIGRAFY

Co si představíte pod označením bible? Tlustou knihu? Slovo bible přeneseně znamená tlustou, objemnou knihu: „Takovou bibli jen tak nepřečtu...“ Nebo si představíte konkrétní knihu nadepsanou Bible. Co je jejím obsahem? A představuje bible u všech křesťanských společenství totéž? A pokud ne, tak proč? Má to historické důvody?

Vysvětlení si podáme níže. Po dlouhá staletí byla bible v životě evropské společnosti neustále přítomná, prostupovala recepční oblast viděného i slyšeného; byla opisována, studována, adaptována, zněla jako živé slovo; poskytovala náměty slovesným, výtvarným i hudebním dílům; do značné míry představovala i klíč ke světu okolo: k jeho dějinám, morálním nárokům, budoucím dějům, mystériu. Historicky vzato, bible propojuje Západ s Východem, a do jisté míry také křesťany s židy. Bude užitečné seznámit se s ní podrobněji – nejen s tím, co obsahuje, ale také s tím, co vypadá jako biblický text, avšak součástí bible není. Bez ohledu na to, zda se hlásíme či nehlásíme ke křesťanství, ovlivňují biblické i mimobiblické texty naše představy např. o podobě vánoc.

Cílem kapitoly je

• pojednat z historické perspektivy o biblických kanonických a nekanonických (apokryfních) textech;
• uvědomit si jejich význam pro kulturní dějiny.