Seznámit studující s nejvlivnějšími staršími díly světové literatury a představit je ve spojitosti s jejich působením na českou literaturu i evropskou kulturu; časový a tematický záběr sahá od nejstarších epických tradic až k pozdnímu baroku.
You are currently viewing the whole syllabus; go back to default view.
The speed of loading and viewing the syllabus may be slower when showing a large amount of content.
Organizace výuky. Pojmy: starší světová literatura, literární kánon
Týden 1
Organizace výuky
- cíle
- organizace
- podmínky absolvování
- distanční studijní opora Starší světová literatura (základní text pro samostudium)
- literatura ke studiu
- seznam četby (tituly světové literatury, podrobněji analyzované v kurzu)
- cvičné testy
Kurs je rozčleněn do 13 lekcí (kapitol), které odpovídají 13 týdnům semestru. Toto rozčlenění předpokládá průběžné studium (resp. samostudium) a průběžné plnění úkolů. Studující mají k dispozici také souvislý výklad -- studijní oporu (viz pdf-soubor níže). Na tento výklad bude také v jednotlivých lekcích (kapitolách) odkazováno.
Kurs je zakončen zkouškou, která má formu on-line testu; předmětem zkoušky je znalost klíčových pojmů a nejvlivnějších děl starší světové literatury s důrazem na jejich kontext a specifika epoch, stylů a poetik jednotlivých děl.
Martin
Puchner: Svět ve slovech. O síle příběhů utvářet národy, historii a
civilizaci. Brno 2018.
Václav
Černý: Soustavný přehled obecných dějin
literatury naší vzdělanosti. 1. Středověk. 2. Podzim středověku a
renesance 3. Baroko a klasicismus. Ed. Otakar Mališ. Jinočany 1996, 1998,
2005.
Jan
Bajtlik: Ariadnina nit. Mýty a labyrinty. Brno 2019.
Luc
Ferry: Řecké mýty. Mytologie a filosofie. Praha 2020.
John
Barton: Historie bible. Praha 2022.
Ernst
Robert Curtius: Evropská literatura
a latinský středověk. Praha 1998.
Peter
Dronke: Dantova Komedie: obrazy a kontexty. Praha 2021.
Jaroslava
Marešová et al.: Svět Dona Quijota. Praha 2018.
Martin
Hilský: Shakespearova Anglie. Portrét doby. Praha 2020.
Základní pojmy: starší světová literatura, literární kánon
- vysvětlit sousloví „světová literatura“;
- objasnit pojem „literární kánon“ a obhájit potřebu existence (tj. konstrukce) kánonu.
Ve studijní opoře (viz podkapitola Organizace výuky) studujeme strany 10–15.
Nezapomeňte si u podcastů, videí apod. zvýšit dle svých potřeb rychlost přehrávání...
Týden 2
BIBLE, APOKRYFY, PSEUDEPIGRAFY
Co si představíte pod označením bible? Tlustou knihu? Slovo bible přeneseně znamená tlustou, objemnou knihu: „Takovou bibli jen tak nepřečtu...“ Nebo si představíte konkrétní knihu nadepsanou Bible. Co je jejím obsahem? A představuje bible u všech křesťanských společenství totéž? A pokud ne, tak proč? Má to historické důvody?
Vysvětlení si podáme níže. Po dlouhá staletí byla bible v životě evropské společnosti neustále přítomná, prostupovala recepční oblast viděného i slyšeného; byla opisována, studována, adaptována, zněla jako živé slovo; poskytovala náměty slovesným, výtvarným i hudebním dílům; do značné míry představovala i klíč ke světu okolo: k jeho dějinám, morálním nárokům, budoucím dějům, mystériu. Historicky vzato, bible propojuje Západ s Východem, a do jisté míry také křesťany s židy. Bude užitečné seznámit se s ní podrobněji – nejen s tím, co obsahuje, ale také s tím, co vypadá jako biblický text, avšak součástí bible není. Bez ohledu na to, zda se hlásíme či nehlásíme ke křesťanství, ovlivňují biblické i mimobiblické texty naše představy např. o podobě vánoc.
Cílem kapitoly je
- pojednat z historické perspektivy o biblických kanonických a nekanonických (apokryfních) textech;
- uvědomit si jejich význam pro kulturní dějiny.
Ve studijní opoře (viz podkapitola Organizace výuky) studujeme s. 16–29.
Podívejte se do katalogu některé z větších českých knihoven na název „Proroctví Sibyly“. Kolik knižních titulů myslíte, že najdete?
Nezapomeňte si u podcastů, videí apod. zvýšit dle svých potřeb rychlost přehrávání...
Týden 3
DIALOG ZÁPADU S VÝCHODEM 1 (ČÍNA)
Orient okouzlil Evropu poprvé v 18. století. Literární transfer z Východu na Západ přitom probíhal už po staletí; v této a následující kapitole se o něm dozvíte víc. Představíme si nejprve dvě čínská filozoficko-náboženská díla nevšední myšlenkové a poetické krásy: Tao te tʼing(Lao-cʼ) a Čuang-cʼ. Jejich vliv na moderní euroamerickou kulturu byl mimořádný (i toho se dotkneme). Seznámíme se také s některými osobnostmi a překladatelskými počiny české orientalistiky, která měla od svých počátků na konci 19. století vynikající úroveň a které vděčíme za možnost vstoupit do světa vzdáleného nám jak kulturně, tak časově.
Cíle kapitoly:
- reprodukovat základní informace o dvou orientálních dílech: Tao te tʼing (Lao-cʼ) a Čuang-cʼ;
- představit jejich vliv na moderní světovou i českou literaturu;
- na příkladu těchto děl se obeznámit s kulturním (literárním, myšlenkovým a poetickým) transferem Východ-Západ;
- uvědomit si prostředkující význam překladů a vysokou úroveň české orientalistiky.
Ve studijní opoře (viz podkapitola Organizace výuky) studujeme strany 30–39.
Týden 4
DIVADLO ANTICKÉHO ŘECKA
Za co vděčí Evropa Řekům? Evropské divadlo je do značné míry plodem starořecké kultury. (Jako korektiv tohoto tvrzení je třeba si také všimnout dále pojednání v kap. 11, které předznamenává výklad o renesančním divadle.) Antické divadlo je kolébkou evropského divadla. Zrodilo dva hlavní dramatické žánry: tragédii a komedii. Jejím představitelům budeme v této kapitole věnovat pozornost. Zaměříme se přitom na dvě dramata: Sofoklovu tragédii Král Oidipús a Aristofanovu komedii Lysistraté. Dozvíme se také to nejpodstatnější o vzniku tragédie i komedie a jejich úloze v životě řecké společnosti.
Cíle kapitoly:
- vyložit pozadí vzniku antické tragédie a komedie;
- popsat specifika antického dramatu;
- rekapitulovat děj Sofoklovy tragédie Král Oidipús;
- představit hlavní dramatický konflikt Aristofanovy komedie Lysistraté.
Ve studijní opoře (viz podkapitola Organizace výuky) studujeme strany 40–51.
V r. 2007 vydal Radioservis rozhlasovou inscenaci Král Oidipus (natočeno 2003) s Ivanem Trojanem v hlavní roli. Poměrně často hru uvádí Český rozhlas. Aktuálně dostupná na youtube: viz odkaz níže.
Týden 5
DIALOG ZÁPADU S VÝCHODEM 2 (INDIE A ARABSKÝ SVĚT)
Následující výklad doplňuje tematiku předchozí kapitoly 3. Cyklus příběhů Tisíc a jedna noc získal světovou slávu mezi evropskými učenci i čtenáři, přestože v arabském světě byl v té době dlouho přehlížen jako snůžka lidových vyprávění. Jeho pouť Orientem byla složitá a lze ji jen obtížně stopovat; jasnější a přehlednější se jeví evropská recepce. Moderní odborné překlady do evropských jazyků (včetně češtiny) dnes doprovázejí také četné parafráze a úpravy pro děti. Ukážeme si, že Tisíc a jedna noc rozhodně není souborem pohádek -- její základní rámec je světu dětí vzdálen. Seznámíme se s podobou orální (ústní) kultury, z níž Tisíc a jedna noc rostla a jíž byla živena, a nic na tom nezměnila ani její první, z našeho pohledu pozdní vydání tiskem.
Cíle kapitoly:
- reprodukovat základní informace o dvou orientálních dílech: Paňčatantram aTisíc a jedna noc;
- přiblížit jejich cestu k evropskému čtenáři či posluchači;
- na několika příkladem doložit recepci Tisíce a jedné noci v moderní světové literatuře.
Ve studijní opoře (viz podkapitola Organizace výuky) studujeme strany 52–60.
Základní rámec příběhů Tisíce a jedné noci působí velmi krutě: každou svoji novou, mladou ženu nechává král po svatební noci, tj. po ztrátě panenství, popravit. Co motivovalo jeho jednání? Zjistěte to z vlastní četby nebo z veřejných zdrojů.
Týden 6
STŘEDOVĚKÝ ROMÁN
Tristan a Izolda je jednou z nejoblíbenějších výpravných látek středověku (existuje i česká adaptace z konce 14. století). Obrovský ohlas získal příběh milenců i v moderní době (včetně několika filmových zpracování). Vyprávění o osudové lásce, silnější než čest a mocnější než život si vždycky udržela svoji podmanivou sílu. Tristanovská látka zasáhla ve středověku celou křesťanskou Evropu, francouzskou, německou, španělskou, anglickou, italskou, severskou i ruskou literaturu, abychom jmenovali jen největší jazykové oblasti. Přitom je to příběh pro středověkou literaturu v něčem paradoxní...
Cíle kapitoly:
- obhájit užití označení „román“ pro některé středověké narativní texty;
- uvést hlavní postavy příběhu o Tristanovi a Izoldě;
- představit jazykové a časové šíření tristanovské látky ve středověké Evropě;
- reprodukovat, čím je láska Tristana a Izolda v kontextu kurtoazní lásky nepřípustná.
Ve studijní opoře (viz podkapitola Organizace výuky) studujeme strany 62–67.
Tristan v příběhu nekolikrát skrývá svoji identitu. Za koho se vydává?
Týden 7
SLOVANSKÁ HAGIOGRAFIE A LATINSKÁ ŽÁKOVSKÁ LYRIKA
Středověká literatura je jazykově, žánrově i poeticky nesmírně bohatá. Epocha středověku zahrnuje takřka 1000 let a v této studijní opoře jí věnujeme několik kapitol. V této kapitole se dotkneme dvou témat, která jsou sice časově i kulturně disparátní, ale spojuje je to, že obě úzce souvisejí s dějinami české literatury; zároveň však představují i součást širšího celku a mají své vlastní dějiny. Jde o literaturu a literární tradici staroslověnskou a církevněslovanskou, která vzniká a šíří se především v jiho- i východoslovanském regionu a staví na řeckých, resp. byzantských základech; a jde o literaturu středolatinskou, typickou pro evropský Západ. Z obou těchto velkých slovesných tradic si pro výklad vybereme jen určitou žánrovou oblast. V prvním případě hagiografickou legendu, v druhém případě lyriku. Legenda je jedním z dominantních žánrů (resp. souboru žánrů) středověkého evropského písemnictví křesťanského ražení; představuje současně biografii i fikci, její účel je náboženský a politický, nikoli historický, přestože bývala často užívána jako historiografický pramen. Z literatury středolatinské (= středověké latinské) se zaměříme na žákovskou lyriku, tvorbu tzv. žáků darebáků, která je dnes nejživějším, nejčtivějším a nejzábavnějším okruhem středověkého slovesného snažení.
Cíle kapitoly:
- specifikovat misijní záměr Konstantina a Metoděje;
- reprodukovat základní informace o obou dílech (Životech Konstantinově a Metodějově);
- představit vlivný koncept Slavia orthodoxa a Slavia romana;
- podat stručný souhrnný výklad o žákovské lyrice, uvést aspoň jeden její příklad.
Ve studijní opoře (viz podkapitola Organizace výuky) studujeme strany 68–81.
Nezapomeňte si u podcastů, videí apod. zvýšit dle svých potřeb rychlost přehrávání...
Odkud Konstantin a Metoděj pocházeli a kde se naučili slovanskou řeč?
Konstantin bývá označován ještě jiným jménem. Jakým a proč?
Jak také bývají Život Konstantinův a Život Metodějův souhrnně nazývány?
Týden 8
VERNAKULÁRNÍ LITERATURY POZDNÍHO STŘEDOVĚKU
V této kapitole se posuneme do období pozdního středověku, na sám práh renesance. Čtrnácté století je obdobím, kdy evropská literatura v národních jazycích, tj. ta nelatinská, zažívá obrovský rozkvět (týká se to např. i česky psané literatury). Vznikají díla, která jsou přímo zosobněním písemnictví těchto jazyků: italštiny -- Dantova Božská komedie, či angličtiny -- Chaucerovy Canterburské povídky. Právě těmto dvěma dílům budeme věnovat pozornost. První ze zmíněných děl, Božská komedie, stojí na počátku tohoto století; druhé, Canterburské povídky, na jeho konci. Božská komedie vzniká v kulturně nejbohatší a nejvýznamnější oblasti Evropy -- v severní Itálii --, Canterburské povídky pak v oblasti do jisté míry periferní, ostrovní, ovšem v Chaucerově době úzce svázané s kontinentem. Dantova Božská komedie je vrcholný dílem středověké literatury; svým způsobem zosobňuje celou tuto epochu a zůstává dnes básní sice ctěnou, ale jen obtížně srozumitelnou a ve skutečnosti i málo čtenou. Canterburské povídky reprezentují středověký svět neméně silně, zůstávají však dílem stále živým, těšícím se zájmu čtenářů.
Cíle kapitoly:
- reprodukovat základní informace o obou dílech, Božské komedii a Canterburských povídkách;
- specifikovat rozvoj literatury ve vernakulárních jazycích.
Ve studijní opoře (viz podkapitola Organizace výuky) studujeme strany 82–94.
Které slavné dílo české literatury 17. století je také konstruováno jako putování? V druhé části tohoto díla pak spočine poutník v ráji.
Které významné dílo české prózy druhé poloviny 20. století, které Vám doporučuju k přečtení, nese v názvu první verš Dantovy Božské komedie?
Týden 9
RENESANČNÍ PRÓZA
„Svět se zbláznil. Chýlí se ke konci. Flámujme, flámujme, flámujme!“ Tak zní jeden z citátů z románu Françoise Rabelaise, kterému v této kapitole budeme věnovat především pozornost. Podobných citátů, zneklidňujících a prostořekých, bychom v Rabelaisově nejslavnějším díle, jehož hlavními postavami jsou dva obři, mohli najít desítky, ne-li stovky. Uvedený citát nám dokládá nejen rozmarného ducha vyprávění, ale i jakousi mezní či krajní polohu, k níž autor své fiktivní vyprávění přivedl.
Velký český romanista Václav Černý v jedné své přednášce označil Rabelaise za největšího komického básníka novověku, současně jej však před převážně dámským publikem omlouval. Je tedy otázkou, jak Rabelaise přijmete Vy...
Cíle kapitoly:
- představit dvě významná a stále živá díla francouzské prózy 16. století: Heptameron a pentalogii o Gargantuovi a Pantagruelovi;
- vlastními slovy přiblížit fenomén smíchové (karnevalové) kultury;
- definovat pojmy „utopie“ a „dystopie“.
Ve studijní opoře (viz podkapitola Organizace výuky) studujeme strany 96–103.
Týden 10
ZAČÁTKY MODERNÍHO ROMÁNU
O Cervantesově díle Don Quijote se někdy mluví jako o nejvýznamnějším evropském románu posledního půltisíciletí, jako o díle, z něhož vychází, resp. k němuž se vrací moderní románová tradice. Milan Kundera označil Cervantese přímo za zakladatele novověku. V této kapitole se budeme věnovat právě tomuto slavnému románu, jehož hlavní postava don Quijote se stala součástí paměti lidstva.
Cíle kapitoly:
- představit osobnost autora Dona Quijota;
- specifikovat typ komiky a metafikce, s níž Cervantes v Donu Quijotovi pracuje;
- uvést některé quijotovské ohlasy v moderní kultuře.
Ve studijní opoře (viz podkapitola Organizace výuky) studujeme strany 105–112.
Týden 11
ALŽBĚTINSKÉ DIVADLO
Nejvýznamnějším představitelem alžbětinského dramatu je bezpochyby William Shakespeare. Jemu a jeho komedii Sen noci svatojánské budeme věnovat pozornost v této kapitole. Připomeneme si nejen vývoj divadla v shakespearovské Anglii, ale také tradici lidové smíchové kultury. Přiblížíme si ovšem také mimořádně zajímavé téma: recepci díla W. Shakespeara v Českých zemích. Harold Bloom, kterého jsme vzpomněli na začátku našeho kurzu v první kapitole, označil Shakespeara za střed kánonu západní literatury.
Cíle kapitoly:
- vysvětlit slovní spojení alžbětinské divadlo;
- charakterizovat úlohu divadla Shakespearovy doby;
- představit komedii Sen noci svatojánské.
Ve studijní opoře (viz podkapitola Organizace výuky) studujeme strany 114–123.
K Shakespearovi, jeho hrám a dobovému kontextu najdete řadu přednášek M. Hilského na: https://www.youtube.com/ (hledejte pod jeho jménem Martin Hilský). Zde též Hilského přednáška o Snu noci svatojánské.
Týden 12
POEZIE NĚMECKÉHO BAROKA
V předposlední části této studijní opory se posuneme až na samotný konec tzv. starší literatury, do období 17. a 18. století, do období, kterému souhrnně říkáme barokní. V rámci písemnictví barokní epochy mají trvalý význam básnická lyrická díla německy píšících autorů tzv. slezské školy. Jde o básníky (a dramatiky), kteří žili a působili v různých částech Slezska (dnešního Německa a Polska) a souhrnně představují znamenitou kapitolu dějin německé literatury. Vyznačují se svébytnou poetikou, výraznou mírou talentu a mnohdy také tragickými životními osudy. Spojuje je živá poetická krása, která jejich verše přenesla až na práh jednadvacátého století a zajistila jim světovou slávu. Jde např. o nejvýznamnějšího německého dramatika 17. století Andrease Gryphia, mystického básníka Angela Silesia či o Johanna Christiana Günthera, který bývá chápán už jako básník přelomový, přesahující svým básnickým výrazem, lehkým rukopisem a akcentovanou subjektivitou literární klima pozdního baroka směrem ke generaci Johanna Wolfganga Goetha.
Cíle kapitoly:
- charakterizovat obecně literární baroko;
- uvést několik představitelů tzv. slezské školy.
Ve studijní opoře (viz podkapitola Organizace výuky) studujeme strany 124–132.
Týden 13
SHRNUTÍ
„Překlad není dílo, ale cesta k dílu“, napsal slavný španělský esejista a filozof José Ortega y Gasset v úvaze Bída a lesk překladu (1945). Přesto jsme na překlady zpravidla odkázáni, chceme-li se seznámit s kanonickými díly starší světové literatury. A týká se to i rodilých mluvčích daného jazyka -- i ti sáhnou často po modernizovaných zněních, adaptacích či převodech. Problematika překladu je proto při studiu světové literatury kruciální a budeme jí dále věnovat pozornost, protože prochází napříč tématy, kterými jsme se zabývali výše v předchozích kapitolách studijní opory. Může nám tak posloužit jako svébytné shrnutí celé látky.
Cíle kapitoly:
- představit základní přístupy k překládání;
- demonstrovat na konkrétních příkladech historickou hodnotu a relativní spolehlivost překladu;
- obhájit v obecné, teoretické rovině potřebnost nových překladů už dříve přeložených děl.
Ve studijní opoře
(viz podkapitola Organizace výuky) studujeme strany 133–139.