ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
Distanční studijní text
Eva Klímová
Opava 2023
Obor: 0232 Literatura a lingvistika
Klíčová slova: Jazyk, funkce jazyka, klasifikace jazyků, struktura a systém jazyka, jazykové
roviny
Anotace: Náplní přednášky je základní teoretické poučení o jazyce. Posluchač je
seznámen s předmětem a metodami jazykovědy. Vedle výkladu základních
jazykovědných pojmů (podstata a funkce jazyka, systém v jazyce,
synchronie, diachronie, jazyk mluvený a psaný) je jazyk popisován na
jednotlivých rovinách.
Program kurzu může být podle potřeby aktualizován. Může tak docházet
i k aktualizaci a doplňování studijního materiálu v materiálu e-learningového
kurzu.
Autor: doc. PhDr. Eva Klímová, Ph.D.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
3
Obsah
ÚVODEM............................................................................................................................5
RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY...........................................................................6
POŽADAVKY KE ZKOUŠCE...........................................................................................7
1 TÉMA 1 FUNKCE JAZYKA, ZNAKOVÁ POVAHA JAZYKA..............................8
Výkladová část.................................................................................................................8
2 TÉMA 2 METODY ZKOUMÁNÍ JAZYKŮ............................................................10
Výkladová část...............................................................................................................11
3 TÉMA 3 GENEALOGICKÁ A MORFOLOGICKÁ KLASIFIKACE JAZYKŮ....12
Výkladová část...............................................................................................................12
4 TÉMA 4 LATINA A ROMÁNSKÉ JAZYKY, CHARAKTERISTIKA A VZNIK.14
Výkladová část...............................................................................................................15
5 TÉMA 5 JAZYK JAKO SYSTÉM, STRUKTURA JAZYKA, JAZYKOVÉ
ROVINY............................................................................................................................17
Výkladová část...............................................................................................................17
6 TÉMA 6 LINGVISTICKÉ DISCIPLÍNY .................................................................19
Výkladová část...............................................................................................................19
7 TÉMA 7 FONETIKA A FONOLOGIE ....................................................................21
Výkladová část...............................................................................................................21
8 TÉMA 8 MORFOLOGIE..........................................................................................23
Výkladová část...............................................................................................................23
9 TÉMA 9 SYNTAX....................................................................................................25
Výkladová část...............................................................................................................25
10 TÉMA 10 LEXIKOLOGIE, TVOŘENÍ SLOV, SÉMANTIKA...............................27
Výkladová část...............................................................................................................28
11 TÉMA 11 STYLISTIKA A DIALEKTOLOGIE......................................................29
Výkladová část...............................................................................................................29
TÉMA 12 TEXTOVÁ LINGVISTIKA, PRAGMALINGVISTIKA ................................31
Výkladová část...............................................................................................................31
12 TÉMA 13 SOUČASNÉ SMĚRY V LINGVISTICE.................................................33
Výkladová část...............................................................................................................33
LITERATURA ..................................................................................................................34
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
4
SHRNUTÍ STUDIJNÍ OPORY.........................................................................................35
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
5
ÚVODEM
Tato studijní opora k předmětu Úvod do studia jazyka je studijní text určený studentům
programu Italština v kombinované formě. Předmět se realizuje v šesti (6) tutoriálech přímé
výuky. V jejich průběhu je komentován a vykládán studijní text ke každému tématu kurzu
prezentovaný v e-learningovém kurzu.
Předmět Úvod do studia jazyka je čistě teoretický a má studentovi umožnit prvotní vhled
do teorie jazykovědy obecně a přiblížit italštinu z hlediska jejího jazykového systému.
V průběhu výuky se vyučující zaměřuje na výklad klíčových otázek a problémů, zdůrazňuje
jejich význam a odkazuje na konkrétní stránky studované povinné literatury. Cílem
přitom je, aby student získal představu o dalších předmětech programu, uměl poznatky zobecňovat
a vytvářet na jejich základě souvislosti.
Každé téma je proto rozpracováno za použití konkrétních distančních prvků. Jsou to:
rychlý náhled tématu/úvod
cíle
klíčová slova
shrnutí/závěr
kontrolní otázka
k zapamatování
další zdroje
Součástí tohoto studijního textu je e-learningový kurz.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
6
RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY
Náplní následujících stránek je popis předmětu Úvod do studia jazyka. Náplň předmětu
tvoří program obsahující 13 témat.
 Pro každé z témat je v e-learningovém kurzu zpracován studijní text, který je vodítkem
pro studium povinné literatury. V něm jsou také odkazy na jednotlivé stránky
povinné studijní literatury.
 Seznam povinné a doporučené literatury je uveden v závěrečné části této studijní
opory.
 Jednotlivá témata předmětu obsahují následující části:
- Úvod se stanovenými cíli a klíčovými slovy
- Výkladovou část
- Závěr (souhrn)
Všechny tyto prvky mají napomáhat studujícím při organizaci jejich studia.
 Předmět je ukončen ústní zkouškou. Požadavky ke zkoušce jsou uvedeny níže.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
7
POŽADAVKY KE ZKOUŠCE
Znalost látky v rozsahu přednášek podle jednotlivých témat e-learningového kurzu v souladu
s odkazy na:
Černý, J. Úvod do studia jazyka. Olomouc: Rubico, 1998.
Ostrá, R., Spitzová, E. Úvod do studia románských jazyků. Praha: SPN, 1988.
TÉMA 1 Funkce jazyka, znaková povaha jazyka
8
1 TÉMA 1 FUNKCE JAZYKA, ZNAKOVÁ POVAHA JAZYKA
RYCHLÝ NÁHLED TÉMATU: ÚVOD
První přednáška je úvodní. Seznamuje studenty s programem předmětu a vysvětluje jeho
význam pro studium dalších jazykovědných disciplín.
Téma 1 je vymezeno následujícími body:
1. Funkce jazyka: jazyk jako společenský jev → dorozumívací funkce
2. Definice jazyka některých představitelů strukturalismu:
 Jazyk je definován jako „nástroj dorozumívání“ (André Martinet)
 Jazyk je definován jako „soustava dorozumívacích prostředků“ (Josef Vachek)
 Jazyk je definován jazyk jako „přirozený systém znaků, tj. kód sloužící k dorozu-
mívání
3. Další funkce jazyka a jazykové prostředky k jejich vyjadřování
4. Znakový charakter jazyka
5. Společné rysy jazyka a umělého kódu (znaku) – srov. Erhart s. 10:
6. Specifické rysy jazykového znaku
Povinná literatura: Černý 1996, s. 13-18, Ostrá, Spitzová 1988, s. 6-8
CÍLE
Cílem tématu je uvést jazyk obecně jako prostředek dorozumívání v určitém jazykovém
společenství ve srovnání s umělými dorozumívacími kódy. Téma uvádí nejobecnější pojmy
a termíny pro úvod do studia jazyka a zdůrazňuje jeho význam pro studium dalších jazykovědných
disciplín.
Student si osvojí základní terminologii, kterou následně používá při dalším studiu.
KLÍČOVÁ SLOVA
Jazyk, funkce jazyka, komunikace, znak, kód, forma, obsah;
Výkladová část
Viz Téma 1 e-learningového kurzu s odkazy na další studijní materiál povinné litera-
tury.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
9
SHRNUTÍ TÉMATU (ZÁVĚR)
Téma uvádí nejobecnější pojmy úvodu do jazykovědy a představuje jazyk jako přirozený
prostředek dorozumívání v určitém jazykovém společenství ve srovnání s umělými dorozumívacími
kódy. Vedle několika zásadních definic jazyka významných představitelů
strukturalismu se uvádí základní terminologie spojená s touto funkcí jazyka a další jeho
funkce.
KONTROLNÍ OTÁZKA
Jaké význam bude mít předmět pro další studium programu Italština?
K ZAPAMATOVÁNÍ
Funkce jazyka a prostředky k jejich vyjadřování včetně příkladů, strukturalismus (v návaznosti
na další témata), A. Martinet, J. Vachek, A. Erhart a jejich definice jazyka.
DALŠÍ ZDROJE
TÉMA 2 Metody zkoumání jazyků
10
2 TÉMA 2 METODY ZKOUMÁNÍ JAZYKŮ
RYCHLÝ NÁHLED TÉMATU: ÚVOD
Téma se zabývá metodami zkoumání jazyka s důrazem na metodu diachronickou. Uvede
totiž studenty do problematiky vývoje jazyka a jeho současného stavu.
A. Diachronická/historickosrovnávací/evolutivní jazykověda zkoumá vznik
původ, vývoj jazyků a příčiny jazykových změn (Ostrá, Spitzová s. 16-20, Erhart
s. 16, Černý s. 68)
 Příčiny čistě jazykové
 Příčiny fyzické
 Příčiny historicko-společenské
1. Vývoj jazyka je sledován na všech rovinách jazykového systému:
a) Fonetické změny (srov. Černý s. 18-23)
b) Vývoj morfologického systému (srov. Černý s. 23-26)
c) Vývoj syntaktického systému
d) Vývoj slovní zásoby (srov. Černý s. 27-35)
 Vznik nových lexémů
 Změny (posuny) ve významu slov existujících
2. Diferenciační a integrační tendence ve vývoji jazyka (srov. Černý s. 38-40)
B. Synchronická/popisná jazykověda – zkoumání jazyka v urč. období. Srov. jednotlivé
jazykové disciplíny téma 7, 8, 9, 10.
C. Srovnávací jazykověda, úžeji metoda geneticko-srovnávací
D. Obecná jazykověda
CÍLE
Cílem je popis změn v jazyce obecně s přihlédnutím k italštině. Student je připravován na
jazykovou charakteristiku italštiny, což je podstatné pro následné chápání italštiny z hlediska
její typologie.
Konkrétním výstupem je vedle obecného vzhledu do metod zkoumání jazyka osvojení další
terminologie, kterou následně používá při studiu dalších témat.
KLÍČOVÁ SLOVA
Metody, diachronická, synchronická, srovnávací, obecná jazykověda; vývoj jazyka, jazykové
roviny, fonetika, morfologie, syntax, slovní zásoba.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
11
Výkladová část
Viz Téma 2 e-learningového kurzu s odkazy na další studijní materiál povinné litera-
tury.
SHRNUTÍ TÉMATU (ZÁVĚR)
Uvedením metod zkoumání jazyka (diachronická, synchronická, srovnávací, obecná jazykověda)
slouží jako součást uvedení do problematiky studia vývoje jazyka, a současně do
problematiky studia jednotlivých jazykových rovin: fonetiky, morfologie, syntaxe a lexikologie
jako součástí studijního programu Italština.
KONTROLNÍ OTÁZKA
Jaký význam může mít zkoumání jazyka diachronickou metodou?
Jaký význam může mít zkoumání jazyka synchronickou metodou?
K ZAPAMATOVÁNÍ
Diachronická/historickosrovnávací/evolutivní
vznik a původ, vývoj jazyků a příčiny jazykových změn
Vývoj jazyka je sledován na všech rovinách jazykového systému: rovina fonetická, rovina
morfologická, rovina syntaktická, rovina slovní zásoby, způsoby obohacování slovní zá-
soby
Synchronická/popisná jazykověda
Téma 3 Genealogická a morfologická klasifikace jazyků
12
3 TÉMA 3 GENEALOGICKÁ A MORFOLOGICKÁ KLASIFIKACE
JAZYKŮ
RYCHLÝ NÁHLED TÉMATU: ÚVOD
Toto téma uvádí dvojí klasifikaci (dělení, třídění) jazyků: genealogickou z hlediska původu
a vývoje jazyka, uplatňující diachronickou metodu studia jazyků, přičemž italština je zařazena
do rodiny indoevropských jazyků a jejich románské větve. Druhou klasifikací je klasifikace
morfologická (neboli typologická), uplatňující převážně synchronickou metodu
studia jazyků, zaměřená na dělení jazyků z hlediska jeho morfologické charakteristiky.
1. Genealogická klasifikace jazyků
2. Morfologická/Typologická klasifikace jazyků
3. Charakteristické rysy jazyků syntetických (např. čeština)
4. Charakteristické rysy jazyků analytických (např. angličtina)
CÍLE
Cílem je jednak obecný pohled na původ, vývoj a současnou charakteristiku studovaného
jazyka, tedy italštiny, a to také z pohledu charakteristiky jazyka mateřského.
KLÍČOVÁ SLOVA
klasifikace jazyků, genealogická, diachronická metoda, klasifikace morfologická, charakteristické
rysy, jazyky s afixy, bez afixů, jazyk syntetický, jazyk analytický;
Výkladová část
Viz Téma 3 e-learningového kurzu s odkazy na další studijní materiál povinné litera-
tury.
SHRNUTÍ TÉMATU (ZÁVĚR)
Tématem je uvedena dvojí klasifikaci jazyků: genealogická podle původu a vývoje jazyka.
Druhou klasifikací je klasifikace morfologická zaměřená na dělení jazyků z hlediska jeho
morfologické charakteristiky. Italština je zařazena do románské větve indoevropských jazyků
s poukazem na některé její rysy jako jazyka analytického a některé rysy jako jazyka
syntetického.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
13
KONTROLNÍ OTÁZKA
Ke kterému typu a kterými rysy budeme řadit italštinu: k jazykům syntetickým, nebo
analytickým?
Uveďte další příklady rysů syntetického jazyka v češtině a v italštině.
K ZAPAMATOVÁNÍ
Genealogická klasifikace jazyků
Morfologická/Typologická klasifikace jazyků
Charakteristické rysy jazyků syntetických: jejich konkrétní výčet a příklad pro každý z
nich
Charakteristické rysy jazyků analytických: jejich konkrétní výčet a příklad pro každý z
nich
DALŠÍ ZDROJE
Erhart, A., 1990, s. 135-162.
Téma 4 Latina a románské jazyky, charakteristika a vznik
14
4 TÉMA 4 LATINA A ROMÁNSKÉ JAZYKY, CHARAKTERISTIKA A
VZNIK
RYCHLÝ NÁHLED TÉMATU: ÚVOD
Téma je zásadní z hlediska genealogického zařazení a morfologické charakteristiky italštiny.
S odkazem na konkrétní stránky v povinné literatuře je komentován vznik románských
jazyků z lidové latiny, následně jsou charakterizovány jednotlivé románské jazyky.
Zcela okrajově jsou uváděny i dialekty románských jazyků.
A. Vznik románských jazyků
1. Románské jazyky (Ostrá, Spitzová s. 62-85)
2. Genealogické zařazení latiny
3. Italikové a jejich příchod na Apeninský poloostrov
4. Další italické jazyky velmi postupně asimilovány latinou
5. Jazykové vlivy na latinu
6. Periodizace vývoje latiny
7. Charakteristické rysy lidové latiny:
a) na rovině fonetické
b) na rovině morfologické – odraz změn fonetických
c) změny morfologické se odrážejí na rovině syntaktické
d) změny na rovině slovní zásoby
8. Vznik románských jazyků diversifikací z lidové latiny (Ostrá, Spitzová s. 86-112)
a) vznik a rozšiřování Římské říše
b) postupná romanizace a bilingvismus
c) romanizace jako dlouhodobý proces
d) romanizace jako jazykově-kulturní asimilace
 diferenciace lidové latiny a vliv substrátu
 vliv superstrátu
 vliv nejazykových faktorů
B. Latina a románské jazyky – charakteristika (Ostrá, Spitzová s. 101-129)
1. Vznik románských jazyků (Ostrá, Spitzová s. 113-114)
2. Jednotlivé románské jazyky se odlišují:
a) Na rovině fonologické (Ostrá, Spitzová s. 101-107)
b) Na rovině morfologické u jmenné flexe (Ostrá, Spitzová s. 108, 109)
c) Na rovině morfologické u slovesné flexe
Srov. dále: užívání pomocných sloves při tvoření složených časů
vývoj členu (Ostrá, Spitzová s. 109-111)
slovní zásoba
3. Italština (Ostrá, Spitzová s. 117-118)
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
15
a) periodizace vývoje italštiny
b) uživatelé italštiny
c) italské dialekty
d) charakteristické rysy italštiny (srov. morfologická klasifikace jazyků)
4. Rumunština + její dialekty (Ostrá, Spitzová s. 116-117)
5. Rétorománština (Ostrá, Spitzová s. 119-120)
6. Francouzština a její dialekty (Ostrá, Spitzová s. 120-123)
7. Okcitánština + dialekty (Ostrá, Spitzová s. 123-124)
8. Katalánština – jako přechod mezi galorománskou a ibero-románskou oblastí, východní
a západní. (Ostrá, Spitzová s. 125-127).
9. Španělština a její dialekty (Ostrá, Spitzová s. 127-128)
10. Portugalština + dialekty (Ostrá, Spitzová s. 128-129)
11. Furlanština
12. Galicijština
CÍLE
Cílem tématu je uvést historické, politické, sociální i jazykové souvislosti vzniku a vývoje
románských jazyků, k nimž italština patří. Odkazem na změny v jazyce se vytváří návaznost
na předcházející témata o metodách zkoumání jazyků a jejich klasifikaci, a na téma
následující odkazem na změny na jednotlivých rovinách jazyka.
KLÍČOVÁ SLOVA
Románské jazyky, Italikové, latina, Římská říše, periodizace, rovina fonetická, morfologická,
syntaktická, slovní zásoba, substrát, superstrát, dialekt
Výkladová část
Viz Téma 4 e-learningového kurzu s odkazy na další studijní materiál povinné litera-
tury.
SHRNUTÍ TÉMATU (ZÁVĚR)
První část: Vznik románských jazyků, jejich výčet, genealogické zařazení latiny v rámci
indoevropských jazyků, jazyková situace na Apeninském poloostrově, vítězství latiny nad
Téma 4 Latina a románské jazyky, charakteristika a vznik
16
ostatními italickými jazyky a vlivy na latinu, vývoj latiny, charakteristické rysy lidové latiny
na jednotlivých jazykových rovinách.
Vznik románských jazyků diversifikací z lidové latiny a vznik a postupné rozšiřování
Římské říše, romanizace jako dlouhodobý proces a jako proces jazykově-kulturní asimilace.
Konstituování jednotlivých románských jazyků z lidové latiny pod vlivem substrátu
a superstrátu.
Druhá část tématu je věnována morfologické charakteristice románských jazyků a jejich
dialektům.
KONTROLNÍ OTÁZKA
Co a kdo dalo jméno italštině?
Co je to latina?
Co je to romanizace a proč tak procesu říkáme?
Co je to substrát? Uveďte příklad.
Co je to superstrát? Uveďte příklad.
Od kdy lze mluvit o jednotlivých románských jazycích?
K ZAPAMATOVÁNÍ
Klíčová slova, základní historické mezníky v procesu vzniku a rozšiřování Římské říše a
v procesu romanizace. Co je to romanizace?
DALŠÍ ZDROJE
Jako další zdroje lze použít publikace o dějinách Římské říše.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
17
5 TÉMA 5 JAZYK JAKO SYSTÉM, STRUKTURA JAZYKA, JAZYKOVÉ
ROVINY
RYCHLÝ NÁHLED TÉMATU: ÚVOD
Téma je nerozsáhlé z hlediska kvantity studijního materiálu. Je ale klíčové pro následné
chápání systému, struktury a vůbec fungování současné italštiny. Odkazem na vznik strukturalismu
a jeho zásady je uvedena světoznámá lingvistická škola a Pražský lingvistický
kroužek.
1. Jazyk jako systém (Černý s. 63-73)
2. Strukturalismus
Ferdinand de Saussure a následovníci. Srov. lingvistika, její vývoj a metody (Černý s. 65-
73).
3. Zásady strukturalismu
4. Struktura jazyka a jazykové roviny/ plány (Černý s. 63-65)
CÍLE
Cílem tématu je vyložit studentovi strukturu jazyka a její jednotlivé jazykové roviny a současně
vysvětlit, jak jsou prvky jednotlivých rovin hierarchicky a systematicky uspořádány.
KLÍČOVÁ SLOVA
Struktura, strukturalismus, systém, jazyková rovina.
Výkladová část
Viz Téma 5 e-learningového kurzu s odkazy na další studijní materiál povinné litera-
tury.
SHRNUTÍ TÉMATU (ZÁVĚR)
Téma je klíčové pro chápání systému, struktury a fungování současné italštiny. Odkazem
na vznik strukturalismu a jeho zásady se uvádí pražská lingvistická škola. Téma je důležitým
krokem k předmětům programu italština ve všech ročnících studia: fonetika a fonologie
a čeština konfrontačně v I. ročníku, morfologie ve II. ročníku, syntaxe a lexikologie ve
III. ročníku.
TÉMA 5 Jazyk jako systém, struktura jazyka, jazykové roviny
18
KONTROLNÍ OTÁZKA
Co je to strukturalismus a proč se mu tak říká?
Kdo to byl Ferdinand de Saussure a proč je významný?
Kdo jsou hlavní představitelé pražské lingvistické školy?
Co znamená hierarchické uspořádání jazykových jednotek?
K ZAPAMATOVÁNÍ
Roviny jazyka a základní jednotky: fonetická (fón), fonologická (foném), morfologická
(morfém), lexikální (lexém), syntaktická (syntagma)
DALŠÍ ZDROJE
Erhart, A. s. 14-16.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
19
6 TÉMA 6 LINGVISTICKÉ DISCIPLÍNY
RYCHLÝ NÁHLED TÉMATU: ÚVOD
Téma uvádí přehled o jazykových disciplínách ze dvou různých hledisek:
1. Jazykové disciplíny z hlediska jazyka, který je zkoumán
2. Jazykové disciplíny z hlediska složky jazyka, která je zkoumána
Následně jsou uváděny jazykové disciplíny, které jsou zařazovány do programů magisterských,
a proto tvoří v programu předmětu Úvod do studia jazyka součást spíše okrajovou,
i když nezbytnou. Jsou to: dialektologie, stylistika, textová lingvistika, pragmalingvistika.
CÍLE
Cílem předmětu je vytvořit vazbu na předchozí témata. Na téma 4, které pojednává o románských
jazycích a místě italštiny mezi nimi, a na téma 5 o struktuře jazyka a jeho rovinách.
Současně je zúžen pohled na témata následná, která se jimi konkrétně zabývají: téma
7: Fonetika a fonologie, téma 8 Morfologie, téma 9 Syntax a téma 10 Lexikologie.
KLÍČOVÁ SLOVA
jazyková disciplína, italština, romanistika, čeština, slavistika, jazyková rovina, fonetika a
fonologie, morfologie, syntax, dialektologie, stylistika, textová lingvistika, pragmalingvis-
tika.
Výkladová část
Viz Téma 6 e-learningového kurzu s odkazy na další studijní materiál povinné litera-
tury.
SHRNUTÍ TÉMATU (ZÁVĚR)
Téma je spojením předchozího tématu 4 pojednávajícím o románských jazycích a italštině
zvlášť, a tématu 5 pojednávajícím o struktuře jazyka a jeho rovinách. Takto se uvádějí témata
následná: téma 7: Fonetika a fonologie, téma 8 Morfologie, téma 9 Syntax a téma 10
Lexikologie.
TÉMA 6 Lingvistické disciplíny
20
KONTROLNÍ OTÁZKA
Co je to romanistika a čím se zabývá?
Co je to slavistika a čím se zabývá?
K ZAPAMATOVÁNÍ
Terminologie spojená s jazykovými disciplínami.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
21
7 TÉMA 7 FONETIKA A FONOLOGIE
RYCHLÝ NÁHLED TÉMATU: ÚVOD
Téma Fonetika a fonologie představuje nejnižší rovinu struktury jazyka. Pro fonetiku se
uvádí jednotka fón, pro fonologii, označovanou za funkční fonetiku, pak funkční jednotka
foném (Černý s. 75-98, Ostrá, Spitzová s. 23-30).
A. Fonetika
1. Samohláskový (vokalický) systém Kvantita/délka
2. Souhláskový (konsonantický) systém
3. Segmentace promluvy
4. Suprasegmentální prvky
B. Fonologie
1. Soubor fonémů daného jazyka tvoří systém (dále Černý s. 97)
2. Fonologie
CÍLE
Cílem tématu je uvést předmět Fonetika a fonologie, který tvoří součást programu studia I.
ročníku. Je systematickým vzhledem do předmětu, uváděním termínů systém a podsystém
znovu učí vnímat jazyk v jeho systematické podobě.
KLÍČOVÁ SLOVA
Fonetika, fonologie, fón, funkční fonetika, foném, vokál, vokalický, systém, kvantita/délka,
konsonant, konsonantický systém, segmentace promluvy, suprasegmentální prvky.
Výkladová část
Viz Téma 7 e-learningového kurzu s odkazy na další studijní materiál povinné litera-
tury.
SHRNUTÍ TÉMATU (ZÁVĚR)
TÉMA 7 Fonetika a fonologie
22
Téma Fonetika a fonologie představuje nejnižší rovinu struktury jazyka. Základními jednotkami
jsou fón (pro fonetiku) a foném (pro fonologii). Je popsán vokalický a konsonantický
systém jazyka obecně i s přihlédnutím k italštině. Téma je podrobně studováno
v předmětu Fonetika a fonologie italštiny.
KONTROLNÍ OTÁZKA
Čím se zabývá fonetika?
Co je to fonologie?
Kdo je jejím zakladatelem a kdy?
K ZAPAMATOVÁNÍ
Popis hlásek podle způsobu tvoření: okluzívy, semiokluzívy, konstriktivy a místa tvoření:
labiály, bilabiály, dentály, labiodentály, alveoláry, palatály, veláry, laryngály, segmentace
promluvy, suprasegment, přízvuk, intonace.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
23
8 TÉMA 8 MORFOLOGIE
RYCHLÝ NÁHLED TÉMATU: ÚVOD
Téma morfologie (tvarosloví) se zabývá disciplínou zastoupenou v programu studia italštiny
samostatným předmětem. Morfologie je součástí studia italské gramatiky.
(Černý s. 101-121, 121-145, Ostrá, Spitzová s. 30-38)
1. Základní jednotka = morfém = nejmenší jednotka nesoucí význam. Druhy morfémů:
a) morfém lexikální
b) morfém gramatický
c) morfém derivační
2. Gramatické kategorie ohebných slovních druhů
a) Kategorie jmenné a jejich funkce
b) Gramatické kategorie slovesné a jejich funkce
CÍLE
Cílem tématu je připravit studenty k předmětu Morfologie zařazeného do programu studia
ve II. ročníku. Morfologie je uváděna jako součást gramatiky. Důraz se klade na funkci
kategorií slovních druhů.
KLÍČOVÁ SLOVA
morfologie, gramatika, morfém, lexikální, gramatický, derivační, ohebné a neohebné
slovní druhy, gramatické kategorie, funkce.
Výkladová část
Viz Téma 8 e-learningového kurzu s odkazy na další studijní materiál povinné litera-
tury.
SHRNUTÍ TÉMATU (ZÁVĚR)
Jsou uváděny druhy morfémů (morfém lexikální, morfém gramatický, morfém derivační).
TÉMA 8 Morfologie
24
Jsou uváděny gramatické kategorie ohebných slovních druhů s cílem ukázat na rozdíl
mezi češtinou, jazykem mateřským, a italštinou, jazykem studovaným. Důraz je kladen na
funkce jednotlivých kategorií.
Uváděním italských příkladů se navazuje na téma 3 s morfologickou klasifikací jazyků,
kde je italština charakterizována jako jazyk částečně syntetický a částečně analytický.
KONTROLNÍ OTÁZKA
Co to morfém?
Co je to morfém lexikální
Co je to morfém gramatický a proč je tak označován,
Co je to morfém derivační
K ZAPAMATOVÁNÍ
Veškerá nová terminologie. Funkce gramatických kategorií.
DALŠÍ ZDROJE
Hubáček, J., Jandová, E., Svobodová, J. Čeština pro učitele. Vade Mecum. 1998.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
25
9 TÉMA 9 SYNTAX
RYCHLÝ NÁHLED TÉMATU: ÚVOD
Téma představuje syntax jako lingvistickou disciplína, která studuje strukturu věty a
pravidla pro její utvoření. Základní jednotka je syntagma. Důraz je kladen na syntax
funkční, uváděním terminologických rozdílů mezi větou a výpovědí s přesahy do pragma-
lingvistiky.
1. Předmět studia syntaxe na úrovni gramatické, sémantické a pragmatické:
2. Verbum finitum jako syntakticko-sémantické centrum věty/výpovědi
3. Non-finitní slovesný tvary jako polovětné útvary
4. Syntax souvětí: parataxe, hypotaxe
CÍLE
Cílem tématu je připravit studenty k předmětu Italská syntax 1 a 2 zařazeného do programu
studia ve III. ročníku. Syntax je uváděna jako součást gramatiky. Důraz se klade na funkční
přístup s přesahy do vyšších rovin jazyka.
KLÍČOVÁ SLOVA
struktura věty, syntagma, tři roviny syntaxe, syntax funkční, věta, výpověď, informační
struktura, verbum finitum, souvětí, parataxe, hypotaxe
Výkladová část
Viz Téma 9 e-learningového kurzu s odkazy na další studijní materiál povinné litera-
tury.
SHRNUTÍ TÉMATU (ZÁVĚR)
Syntax se uvádí jako disciplína, která studuje strukturu věty a pravidla pro její utvoření.
Důraz je kladen na syntax funkční a na terminologický rozdíl mezi větou a výpovědí. Uváděním
termínů z oblasti informační struktury věty a výpovědní modality se z roviny
gramatické dostáváme do roviny sémantické a pragmatické.
TÉMA 9 Syntax
26
KONTROLNÍ OTÁZKA
Čím se zabývá syntax?
Jaký je rozdíl mezi větou a výpovědí?
Co je to nominální fráze a verbální fráze?
K ZAPAMATOVÁNÍ
Syntax jako disciplína zabývající se strukturou věty; syntagma – syntaktická jednotka; tři
roviny syntaxe: gramatická, sémantická, pragmatická; na rovině gramatické studujeme
větné členy; na rovině sémantické mluvíme o výpovědi v návaznosti na promluvovou situaci;
na rovině pragmatické informační strukturu věty a výpovědní modalitu; verbum finitum
a non-finitní slovesné tvary: infinitiv a přechodník v češtině, infinitiv, gerundium a
participium v italštině; souvětí, parataxe, hypotaxe;
DALŠÍ ZDROJE
Hubáček, J., Jandová, E., Svobodová, J. Čeština pro učitele. Vade Mecum. 1998.
Bauer, J., Grep, M. Skladba spisovné češtiny. Praha: SPN, 1975.
Grepl, M., Karlík, P. Skladba češtiny. Olomouc: Votobia, 1998.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
27
10 TÉMA 10 LEXIKOLOGIE, TVOŘENÍ SLOV, SÉMANTIKA
RYCHLÝ NÁHLED TÉMATU: ÚVOD
(Ostrá, Spitzová s. 38-49, Černý s. 147-163, s. 165-170)
Lexikologie je jazykovědná disciplína zabývající se studiem slovní zásoby daného jazyka.
A. Lexikologie v UŽŠÍM slova smyslu zkoumá jednotky (lexémy) slovní zásoby
(lexikum) + otázky slovotvorby – citace Černý s. 147
1. Lexém je jednotka na rovině slovní zásoby (lexika)
2. Lexikum je soubor všech lexémů daného jazyka
3. Lexikologie
4. Způsoby obohacování slovní zásoby
B. Lexikologie v ŠIRŠÍM slova smyslu – ve vztahu k lexikografii, k sémantice (a
onomastice)
1. Lexikologie a lexikografie
2. Typy slovníků (srov. Černý s. 150)
3. Struktura hesla
C. Lexikologie a sémantika (Černý s. 164-168)
D. Lexikologie a onomastika – toponymie + toponyma, antroponymie + antropo-
nyma
CÍLE
Cílem tématu je připravit na předmět lexikologie tvořícího součást programu studia italštiny
III. ročníku a ukázat na jeho místo v celkovém systému jazyka. Poukazem na derivaci
jako produktivní proces slovotvorby v italštině je znovu zdůraznit jeho charakter jazyka
syntetického.
KLÍČOVÁ SLOVA
Lexikologie, lexém, lexikum, lexikografie, slovník, heslo, struktura, sémantika, onomas-
tika;
TÉMA 10 Lexikologie, tvoření slov, sémantika
28
Výkladová část
Viz Téma 10 e-learningového kurzu s odkazy na další studijní materiál povinné lite-
ratury.
SHRNUTÍ TÉMATU (ZÁVĚR)
Téma uvádí lexikologii jako jazykovědnou disciplínu zabývající se studiem slovní zásoby
určitého jazyka. Představuje další z rovin jazyka. Vytvářením vazby na další jazykovědné
disciplíny dotváří představu o celkové struktuře jazyka a připravuje zároveň na studium
v dalších ročnících.
KONTROLNÍ OTÁZKA
Co je to lexikologie?
Čím je vytvořen vztah lexikologie k lexikografii?
Čím je vytvořen vztah lexikologie k sémantice?
Jaké jsou způsoby obohacování slovní zásoby?
Najdete příklady na slovotvorbu prefixací a sufixací v italštiny?
K ZAPAMATOVÁNÍ
Základní lexikologická terminologie; druhy slovníků; struktura slovníkového hesla; vztah
lexikologie k ostatním jazykovědným disciplínám; způsoby obohacování slovní zásoby
včetně příkladů z italštiny.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
29
11 TÉMA 11 STYLISTIKA A DIALEKTOLOGIE
RYCHLÝ NÁHLED TÉMATU: ÚVOD
Stylistika a dialektologie jsou oblasti, které netvoří součást bakalářského studijního programu
Italština. Bývají zařazovány do programů magisterských. Proto je také těmto tématům
v programu předmětu Úvod do studia jazyka věnována pozornost spíše okrajově, aniž
jsou jakkoliv podceňována.
1. Stylistika (Černý s. 190-195)
 Styl obecně
 funkční styly
 otázka jazykových vrstev: jazyk psaný, mluvený/hovorový, obecný, dialekt, žargon
 stylistické rozdíly na jednotlivých jazykových rovinách
 vliv sociolingvistických faktorů (pohlaví, věk, prostředí, vztah participantů na promluvové
situaci)
2. Dialektologie (Černý s. 176-190)
 studium jednotlivých dialektů
 dialektologický výzkum a jeho metody
 italské dialekty (Ostrá, Spitzová s. 117)
 italské dialekty a otázka spisovné italštiny
CÍLE
Téma poskytuje základní informace o různých funkčních stylech v závislosti na funkci jazykového
projevu, psaného nebo mluveného, a na volbu jazykových prostředků v závislosti
na ní. V oblasti dialektologie se vytváří vazba na dialektovou rozrůzněnost italštiny v souvislosti
s vlivy substrátu a superstrátu. Vytváří se tak vazba na téma 4 Úvodu do studia
jazyka.
KLÍČOVÁ SLOVA
stylistika, funkční styly, jazyková vrstva, jazyk psaný, mluvený/hovorový, obecný, dialekt,
žargon, stylistické rozdíly na jednotlivých jazykových rovinách; dialekt, italské dialekty,
italština;
Výkladová část
Viz Téma 11 e-learningového kurzu s odkazy na další studijní materiál povinné lite-
ratury.
TÉMA 11 Stylistika a dialektologie
30
SHRNUTÍ TÉMATU (ZÁVĚR)
Stylistika a dialektologie jsou oblasti, které netvoří součást bakalářského studijního programu
Italština. Proto je také těmto tématům věnováno spíše okrajová pozornost. Téma
poskytuje základní informace o funkčních stylech v závislosti na funkci jazykového projevu
a na volbu jazykových prostředků v závislosti na ní. V oblasti dialektologie se vytváří
vazba na dialektovou rozrůzněnost italštiny v souvislosti s vlivy substrátu a superstrátu.
KONTROLNÍ OTÁZKA
Co rozumíme funkčním stylem?
Které funkční styly znáte?
Z čeho vyplývá rozdíl mezi nimi?
Vyjmenujte italské dialekty.
Proč se italské dialekty tak výrazně od sebe liší?
K ZAPAMATOVÁNÍ
Terminologie, funkční styly, styl prostě sdělovací, styl publicistický, styl odborný, komunikační
sféra;
DALŠÍ ZDROJE
Hoffmannová, J. a kol., Stylistika mluvené a psané češtiny. Praha: Academia, 2016.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
31
TÉMA 12 TEXTOVÁ LINGVISTIKA, PRAGMALINGVISTIKA
RYCHLÝ NÁHLED TÉMATU: ÚVOD
Textová lingvistika a pragmalingvistika jsou disciplíny, které podobně jako stylistika
a dialektologie netvoří součást bakalářského studijního programu Italština a bývají
zařazovány do programů magisterských. Proto je také těmto tématům v programu předmětu
Úvod do studia jazyka věnována pozornost spíše okrajově.
1. Textová lingvistika (Černý s. 211-213)
 sledování věty/výpovědi z hlediska kontextu a situace
 základní pojmy: makrostruktura, koheze, koherence, deixe/anafora, textový vzorec,
téma;
2. Pragmalingvistika (a psycholingvistika). Zde teorie řečových aktů a faktory řečové
činnosti (Černý s. 207-211)
 základní pojmy: mluvčí, posluchač, komunikační situace, komunikační záměr,
vztahy účastníků, způsob komunikace, kontext; teorie řečových aktů;
ilokuční akt;
CÍLE
Cílem tématu je uvést jazykovědné disciplíny, které tvoří neoddělitelnou součást moderní
lingvistiky. Jejich uvedení je zásadní z hlediska předmětu Italská syntax 1 a 2, který na
teorii obou těchto disciplín odkazuje v zásadní terminologii.
KLÍČOVÁ SLOVA
Textová lingvistika, pragmalingvistika, koheze, koherence, deixe/anafora, textový vzorec,
téma; teorie řečových aktů, faktory řečové činnosti, mluvčí, posluchač, komunikační
situace, komunikační záměr, vztahy účastníků, způsob komunikace, kontext; řečový
akt; ilokuční akt.
Výkladová část
Viz Téma 12 e-learningového kurzu s odkazy na další studijní materiál povinné lite-
ratury.
TÉMA 12 Textová lingvistika, pragmalingvistika
32
SHRNUTÍ TÉMATU (ZÁVĚR)
Textová lingvistika sleduje větu/výpověď z hlediska kontextu a situace. Základními pojmy
zde jsou makrostruktura, koheze, koherence, deixe/anafora, textový vzorec, téma;
Pragmalingvistika je disciplína zabývající se fungováním jazyka v konkrétní promluvové
situaci. Je úzce spojena s teorií řečových aktů, psycholingvistikou nebo sociolingvistikou.
Podrobně studuje faktory promluvové situace.
KONTROLNÍ OTÁZKA
Uveďte základní pojmy textové lingvistiky.
Proč je užitečné textovou lingvistiku studovat?
Čím se zabývá pragmalingvistika?
Uveďte faktory promluvové situace.
K ZAPAMATOVÁNÍ
Základní terminologie
DALŠÍ ZDROJE
Grepl, M., Karlík, P. Skladba češtiny. Olomouc: Votobia, 1998.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
33
12 TÉMA 13 SOUČASNÉ SMĚRY V LINGVISTICE
RYCHLÝ NÁHLED TÉMATU: ÚVOD
Téma uvádí stručně přehled vývoje lingvistiky, zaměřuje se však na lingvistické školy 20.
století. Hlavní pozornost je věnována strukturalismu v Evropě a v USA.
 Vývoj lingvistiky – předvědecká a vědecká (Černý s. 65-70)
 Dále Ostrá, Spitzová s. 149-167
CÍLE
Cílem tématu je vytvořit přehled o vzniku a vývoji lingvistiky a soustředit se na strukturalismu
jako hlavní směr 20. století. Je totiž zásadní pro chápání struktury jazyka tak, jak
je prezentován ve studijním programu Italština.
KLÍČOVÁ SLOVA
Lingvistika, vývoj lingvistiky, srovnávací a historická gramatika, mladogramatikovi, strukturalismus,
Pražský lingvistický kroužek.
Výkladová část
Viz Téma 13 e-learningového kurzu s odkazy na další studijní materiál povinné lite-
ratury.
SHRNUTÍ TÉMATU (ZÁVĚR)
Téma má shrnující charakter ve vztahu k celému programu předmětu Úvod do studia jazyka.
Je jeho syntézou: vrací se k počátečnímu tématu funkce jazyka a struktury jazyka.
Zároveň program předmětu dotváří základními teoretickými poznatky o vývoji lingvistiky.
KONTROLNÍ OTÁZKA
Co je to strukturalismus?
Jaké jsou zásady strukturalismu?
Kdo je zakladatelem pražského lingvistického kroužku?
TÉMA 13 Současné směry v lingvistice
34
LITERATURA
Povinná:
Černý, J. Úvod do studia jazyka. Olomouc: Rubico, 1998.
Ostrá, R., Spitzová, E. Úvod do studia románských jazyků. Praha: SPN, 1988.
Doporučená:
Černý, J. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996.
Erhart, A. Základy jazykovědy. Praha: SPN, 1990.
Eva Klímová - ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
35
SHRNUTÍ STUDIJNÍ OPORY
V úvodní přednášce je posluchač seznámen s předmětem jazykovědy, se základními jazykovědnými
pojmy jako funkce a podstata jazyka. Následně se seznamuje s metodami jazykovědy
(synchronie, diachronie), klasifikací jazyků a strukturou jazyka. Následně je jazyk
popisován na jednotlivých rovinách. Poslední témata kurzu mají doplňující charakter. Jsou
věnována disciplínám magisterského programu studia, a proto je jim věnována pozornost
spíše okrajově.
Jednotlivá témata kurzu Úvod do studia jazyka jsou stručně uvedena a v bodech je vytvořena
jejich struktura včetně cílů, klíčových slov a shrnutí. Odpověďmi na jednotlivé kontrolní
otázky si lze utvořit představu, jaké otázky budou kladeny u ústní zkoušky. Jednotícím
cílem kurzu je udělat si představu o jednotlivých jazykových rovinách ve struktuře
celého italského jazyka. Poznatky a znalosti získané v předmětu je nutno umět zobecnit a
pokusit se vytvořit si vazby na další předměty, které tvoří součást programu studia: Fonetiku
a fonologie italštiny, Italská morfologie, Italská syntax, Lexikologie.
Název: ÚVOD DO STUDIA JAZYKA
Autor: doc. PhDr. Eva Klímová, Ph.D.
Vydavatel: Slezská univerzita v Opavě
Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě
Určeno: studentům SU FPF Opava
Počet stran: 36
Tato publikace neprošla jazykovou úpravou.