L 3    Genealogická a morfologická klasifikace jazyků

(Ostrá, Spitzová s. 50-61, Černý s. 48-62)


1.      Genealogická klasifikace jazyků

·         Zkoumá vztahy příbuznosti u skupin jazyků (u jazykových rodin) vzniklých diferenciací →
uplatnění diachronické metody

·        Otázka počtu jazyků

·         Jazyková rodina: např. indoevropské se dále dělí do jazykových větví, např. větev jazyků
románských, zde italština + další

Pozn.: další členění každého jazyka do tzv. vrstev z hlediska sociolingvistického (sociolekt),
psycholingvistického (idiolekt) a z hlediska geografického (dialekt/ subdialekt)

2.     Morfologická/Typologická klasifikace jazyků

·        zkoumá jazyk/-y z hlediska charakteristických rysů jejich současné struktury → uplatnění
metody synchronické. Jeden jazyk může vykazovat rysy i více než jednoho typu jazyka (cfr. italština
– později) → pro jeden jazyk pak lze provést výčet typů, ke kterým daný jazyk patří.


Aglutinační

s afixy/afigující® |

|                           |                  |         syntetické

|                           |                  |

                                      |                           flektivní ® |         analytické

Základní typy jazyků®|
|
|                                              |         polysyntetické

                                      |

|

bez afixů/izolační

Afix: prefix (= předpona), sufix (= přípona nebo koncovka), infix (vpona)

POZOR na odlišné dělení na typy u Ostré:

Typ:  izolační = analytický

         typ aglutinační

         typ flektivní  = syntetický

         typ polysyntetický


·        Charakteristické rysy jazyků syntetických (Č + další slovan. j., latina, N)

a.      afix tvoří jeden celek se slovním základem

b.     jeden afix může vyjadřovat několik gram. kategorií ( pl. + lok. stromech)

c.      pro tentýž gram. význam existuje více afixů/koncovek (např. genitiv sg. u různých
deklinačních vzorů: -a, -u, -e, -y, -ě, -i, -a, -í)

d.     jeden afix/koncovka může mít vícero gram. významů (-a = nom. sg. fem.  „žena“ + gen. sg.
neut nom. pl. neut „města“)

e.      omezené množství pomocných slov (byl jsem/sono stato, budu zpívat x canterò)

f.       možná tzv. vnitřní flexe kořene (nesu x nosím, vedere x visto < vĭdēre)

g.     existence gram. rodu + pádu (cfr. angl., it.)

h.     shoda substantiva s adjektivem (krásná žena/donna bella)

i.       slovosled volný – výsledek existence flexe (cfr. angl., italština!!!)

j.       derivace jako hlavní slovotvorný proces

Př.:   práce ® pracovat

         dům ® domácí

         kůň ® koňský

Př.:   lavorare ® lavoricchiare, lavoratore, lavorazione, lavorativo, lavorabile

·        Charakteristické rysy jazyků analytických (A, Fr)

a.      slova neměnná, sklon k jednoslabičnosti – jak k ní došlo?

b.  gramatické kategorie jsou vyjadřovány tzv. pomocnými/gramatickými slovy

Př.:    He put it on the desk. (x Položil to na stůl.)

         Do as I do or you’re for it! (it. Fai come dico io, o saranno botte.)


c.       Pevný slovosled S-V-O jako důsledek neexistence gramatické kategorie pádu

Př.:    The hunter killed a lion. x The lion killed a/the hunter.

d.      kompozice jako nejproduktivnější slovotvorný proces

Př.:    railway, self-service, arm-chair, dish-washer

+ konverze (= přecházení slova od jednoho slovního druhu k jinému beze změny tvaru:

Př.:    water / water plants / to water (the) plants


Otázka: ke kterému typu budeme řadit italštinu: k jazykům syntetickým x analytickým?