L4a   Latina a románské jazyky: vznik (Ostrá, Spitzová s. 62-85)

A.   Vznik románských jazyků

1.       Románské jazyky

Románské jazyky západní:      portugalština, španělština (= kastilština), katalánština,
galicijština, okcitánština, francouzština, rétorománština

Románské jazyky východní:    italština, furlanština, rumunština, *dalmátština

Samostatná skupina:                sardština

2.       Genealogické zařazení latiny

3.       Italikové a jejich příchod na Apeninský poloostrov

4.       Další italické jazyky velmi postupně asimilovány latinou

5.       Jazykové vlivy na latinu:

-         vlivy neitalické: Ilyrové, Venetové

-         vlivy NEindoevropské: Ligurové, Etruskové – vliv nejen jazykový (Roma)

-         vliv obyv. Sardinie a Korsiky: názvy rostlin a zvířat (vinum, rosa, lilium, ficus,
asinus)

-         vliv řečtiny, kolonie Magna Graecia zde užíván dórský dialekt

-         vliv galský na severu dnešní Itálie

6.       Periodizace vývoje latiny: latina archaická (do 4. st. před Kristem), latina klasická (3.
st. před Kristem – vznik císařství),  latina lidová (od 1. st. po Kristovi (x latina pozdní a
středověká!!!)

Pro upřesnění pojmů srov. Ostrá, Spitzová s. 66/67.

Charakteristické rysy lidové latiny: Ostrá, Spitzová s. 67-77.

a)      na rovině fonetické

-        přízvuk dynamický (x melodickému v lat.) – odtud oslabování výslovnosti nepřízvučných
slabik a jejich zánik + změna pozice přízvuku

-        změny v systému samohlásek (srov. L6  Fonetika a fonologie italštiny)

-        změny souhláskové: zjednodušování souhláskových skupin (srov. it. dosso x dorso) + ztráta
aspirace + zánik koncové souhlásky –m u akuzativu (srov. vita(-m)), nebo koncové souhlásky -t
(srov. ama(t)).

b)      na rovině morfologické – odraz změn fonetických:

-   redukce počtu jmenných paradigmat/deklinací vyústila v postupný zánik kategorie pádu u jmen v
it. a v ostatních románských jazycích  (srov. 5 v latině x 3 v lid. lat.). Jeho funkcí je
vyjadřování syntaktických vztahů. + Zánik neutra.

-   jmenná flexe nahrazena analytickým, tj. předložkovým způsobem vyjadřování syntaktických vztahů.
Je jednodušší a jednoznačnější (srov. složení uživatelů lid. latiny na území celého Římského
impéria).

-   stupňování adjektiv perifrastickým (složeným) způsobem proti morfologickému způsobu. Srov. it.
komparativ a superlativ (il) più grande x (il) maggiore ← lat. maiore(m), což je lat. komparativ od
māgnus (superl. maximus)

-   změny v systému slovesné flexe a následné změny v systému časů (zde srov. téma L2): časy
latinské se zachovávají a vznikají další: „nové“ futurum a kondicionál z infinitivu sloves a tvarů
slovesa habere (jeho modální význam srov. s českým, např. „mám + infinitiv“: mám mluvit = mám za
povinnost mluvit; dále srov. dnešní modální významy futura!!! Např. budeš zticha = buď zticha,
Přijdeš = Musíš přijít atd.). Vznik složených časů (passato prossimo) a vznik složeného pasíva
(srov. lat laudor – sono lodato)

c) změny morfologické se odrážejí na rovině syntaktické. Zánikem morfologického pádu dochází ke
gramatikalizaci slovosledu S-V-O: syntaktická (gramatická) funkce větného elementu/členu je
určována jeho pozicí ve větě (+ uplatnění principu syntaktické sounáležitosti). Zde srov. slovosled
v lat. S-O-V.

d) změny na rovině slovní zásoby lze sledovat tendence k analytičnosti a perifrastičnosti (srov.
tatáž tendence u slovesných časů). Na vývoj slovní zásoby působí také faktory
sémanticko-stylistické. Srov. lat. domus x it. casa ← lat. cāsa(m) = venkovský dům. Nové lexikální
jednotky vznikají odvozováním – srov. např. sufix –izare = -izzare: baptizare=battezzare ← gr.
baptizein = immergere)


7.   Vznik románských jazyků diversifikací z lidové latiny

(Ostrá, Spitzová s. 86-101)

a)     vznik a rozšiřování Římské říše – postupné ovládnutí Apeninského poloostrova a expanze na
severozápad a do středomoří (Ostrá, Spitzová s. 86-88)

b)    postupná romanizace a bilingvismus, vzájemné ovlivňování jazyků (zde vliv délky trvání
bilingvismu a vliv stupně odlišnosti struktury jazyků + postoj společenství k asimilaci. (Ostrá,
Spitzová s. 88-89)

c)     romanizace jako dlouhodobý proces: oblasti rychlého prosazení latiny x řečtina (srov.
rozdělení říše na západořímskou a východořímskou odpovídá sféře jazykového vlivu)

d)    romanizace jako jazykově-kulturní asimilace (srov. míra a způsob romanizace v kolonii
Narbonensis oproti Dácii nebo Británii nebo Ilýrii. (Ostrá, Spitzová s. 89-90)

·       diferenciace lidové latiny probíhá na různých místech říše velmi odlišně v závislosti na
místních podmínkách (jazykový substrát + kulturní úroveň): srov. obyv. Hispania (Iberové+Baskové),
Galie – Province (Ligurové, zbytky Řeků) + Aquitánie (Baskové + Keltové) + sever (jen Keltové) +
Británie + další kolonie (viz mapa s. 87 !!!) (Ostrá, Spitzová s. 90-92)

·       vliv substrátu, tj. jazyka, který je ve vztahu k lid. latině „pod“ ní, chronologicky před
ní. Vliv na výslovnost (fonetickou realizaci latiny) → hláskový vývoj jednotlivých románských
jazyků a dále vliv na vývoj slovní zásoby

·       vliv superstrátu, tj. jazyka/-ů, který je ve vztahu k lid. latině „nad“ ní, chronologicky
za ní, v různé síle a při různé genetické příslušnosti:

a)     vliv jazyků germánských (na Apeninský poloostrov + Británie + Normané)

b)    vliv jazyků slovanských (Panonie + Balkán)

c)     vliv arabštiny (sever Afriky, Pyrenejský poloostrov, Sicílie)

(Ostrá, Spitzová s. 92-100.)

·        vliv nejazykových faktorů na lid. latinu: různá doba kolonizace (srov. Ostrá, Spitzová s.
86), vliv odlišnosti sociálně kulturních podmínek, dále vliv faktorů politických: rozdělení říše →
decentralizace moci → jazyková diferenciace základem dnešního dělení románských jazyků.