Téma 9       Syntax


A.   Syntax = lingvistická disciplína, která studuje strukturu věty a pravidla pro její utvoření.
Základní jednotka = syntagma


1.      Předmět studia syntaxe na úrovni gramatické, sémantické a pragmatické:

·        syntax věty jednoduché, syntax souvětí

·        Věta = gramatický konstrukt x výpověď = realizace věty v komunikační         situaci

·        Lineární uspořádání věty, tj. řazení větných elementů, není náhodné, řídí se

         pravidly: pravidlo gramatické shody subjektu + predikátu nebo pravidlo

         syntaktické sounáležitosti: syntaktické substantivum + přívlastek,

         predikátové sloveso + předmět/adverbiále atd.

·        modální výstavba výpovědi; větná/výpovědní modalita; větné typy

·        aktuální větné členění = (informační struktura věty neboli funkční větná perspektiva –
FVP): srov. pravidla slovosledná – srov. slovosled č, it, angl.

·        metody syntaktického rozboru – Chomsky (srov. Černý s. 70, americký strukturalismus) =
struktura věty podle teorie bezprostředních složek: nominální fráze (NP: Nominal Phrase) – verbální
fráze (VP: Verbal Phrase).

Za lineárním uspořádáním věty Mio padre ha comprato una macchina nuova je tak „odhalena“
hierarchizovaná struktura věty:

                                      S (sentence)/F (frase)


         Mio padre                                         ha comprato una macchina nuova.


NP[1]
    VP

                   Mio             padre                                                ha
comprato                           una macchina nuova

                   Det
N                                                                         V
                                                 NP[2]


                                                                       una    macchina nuova


                                                                       Det
NP[3]


                                                                                          macchina
nuova



N                          Det


·        Struktura věty: věta jednočlenná (Prší.), dvojčlenná (Mluvím.)

·        otázky struktury predikátu – slovesný, slovesně-jmenný, syntetický,

analytický

2.     Verbum finitum jako syntakticko-sémantické centrum věty/výpovědi:

modus + tempus jako predikační kategorie;

3.     Non-finitní slovesný tvar jako polovětné útvary: infinitiv (infinito – cantare, vedere),
participium (participio presente – cantante, participio passato – visto) gerundium (gerundio –
cantando, vedendo). x č. přechodník  + podstatné jméno slovesné  (zpívání). (Srov. angl. –ing,
-ed.)

Non finitní slovesné tvary působí jako kondenzor, jako prostředek syntaktické kondenzace (zhuštění
větné stavby)


4.     Syntax souvětí

·        Souvětí souřadné/parataxe – bez vztahu syntaktické závislosti jedné věty na druhé

·        Souvětí podřadné/hypotaxe – vztah syntaktické závislosti = Vv je větným členem Hv


·        Věta jako součást textu (srov. textová lingvistika)

·        Výpověď a její zakotvenost v komunikační situaci (srov. pragma-lingvistika a faktory
komunikační situace)