"Planetária již nelze publiku prezentovat jako nějaký technický zázrak. Nejsou ale
ani vhodným místem pro okázalé divadlo, nemohou konkurovat rockovým
koncertům, superdiskotékám či širokoúhlým kinům. Planetária jsou instituce
astronomické, jež v úzké spolupráci s profesionálními astronomy zprostředkovávají
poznatky moderní astronomie a příbuzných oborů širokému publiku. Mají za úkol
uspokojovat touhu člověka po vědomostech, ukazovat mu jeho postavení ve
vesmíru. Mohou přispět k rozvoji toho, co lze nazvat kosmické uvědomění,
nezbytné pro pokojný život mnoha lidí v přece jen těsném prostoru na povrchu naší
Země. Planetária jsou instituce kulturní jako muzea, galerie či školy. Aby úspěšně
pracovala, potřebují profesionály -- nikoli amatéry. Planetária jako vzdělávací
zařízení musí mít pro svou činnost nezbytné finanční prostředky a personál, provoz
planetária nelze hodnotit podle běžných měřítek rentability. Návštěvníky by
neměla lákat nadmíru různorodá nabídka všelijakých pořadů, nýbrž zajímavé
astronomické vzdělávací pořady, které si získají své stálé posluchače. Představení v
planetáriu by určitě neměla být rozvleklá a odtažitá. Hudba a "zvláštní efekty"
slouží k uvolnění, zábavě, ale i k prohloubení zážitku. Pořady mohou (a měly by být)
i náročné -- vždyť každý návštěvník nemusí nutně porozumět všemu až do
posledního detailu. Poznání svých hranic vědomostí -- to je ostatně také důležitý
výchovný prvek."
(Hans Ulrich Keller: Hat das Planetarium eine Zukunft?, Sterne und Weltraum
4/1987, 198. Překlad: Zdeněk Pokorný)