Vývoj znalostního inženýrství

S vývojem znalostních systémů, hromaděním zkušeností s vývojem znalostních systémů a zkušeností spolupráce s experty vzniká v IT nový obor – znalostní inženýrství, které se zabývá problematikou efektivní tvorby ZS. První období rozvoje spadá do druhé třetiny 70. let do poloviny 80. let 20. století. V tomto období dochází především k vytváření programátorských technik tvorby znalostních systémů. Ustaluje se architektonické členění na bázi znalostí, bázi faktů, inferenční mechanismus, komunikační modul atd., což umožňuje systematizovat postupy tvorby a dekompozici na podproblémy, které je třeba vyřešit. V souvislosti s tvorbou báze znalostí dochází do jisté míry ke kodifikaci reprezentace poznatků, a to především pomocí produkčních pravidel a rámců. Dochází taktéž ke standardizaci cílem a fakty řízeného odvození, jako postupů inference. Při získávání poznatků od expertů se v prvním období uplatňuje bezprostřední převod znalostí do reprezentačních schémat. Tento postup je využíván i dnes, a to v případě projektů menšího rozsahu, které obsahují pouze několik stovek poznatků, a nejedná se o investiční charakter projektu. Tento postup nazýváme prototypové řešení, protože bezprostředně po zakódování poznatků je de facto vytvořen prototyp.

Viz obrázek.

Podrobněji naleznete též zde: Znalostní technologie I. (uhk.cz)