Archeologie českých zemí 2. Počátky Slovanů – původ a migrace, časně slovanské období, avarské a franské vlivy. Prameny (Etnogeneze: řec. ethnos - národ, genesis - původ, vznik) • •Slované – etnikum indoevropského původu, jehož etnogenezi dokládají prameny: • •Lingvistické – glottochonologie: metoda historické jazykovědy zaměřená na zjištění doby oddělení • jazyků od společného základu a) hydronyma, oronyma (názvy řek, hor) • b) jazykové výpůjčky od sousedních etnik •Historické – zprávy řeckých, římských, byzantských a ruských autorů • •Archeologické – hmotné a duchovní projevy Slovanů v období 5/6. – 10. stol. • •Antropologicko-genetické – analýzy DNA • •Etnografické – národopisné paralely • •Kulturně-historické, antropologické – životní styl, náboženství, architektura, vojenství aj. • Prameny (Etnogeneze: řec. ethnos - národ, genesis - původ, vznik) • •Slované – etnikum indoevropského původu, jehož etnogenezi dokládají prameny: • •Lingvistické – glottochonologie: metoda historické jazykovědy zaměřená na zjištění doby oddělení • jazyků od společného základu a) hydronyma, oronyma (názvy řek, hor) • b) jazykové výpůjčky od sousedních etnik •Historické – zprávy řeckých, římských, byzantských a ruských autorů • •Archeologické – hmotné a duchovní projevy Slovanů v období 5/6. – 10. stol. • •Antropologicko-genetické – analýzy DNA • •Etnografické – národopisné paralely • •Kulturně-historické, antropologické – životní styl, náboženství, architektura, vojenství aj. • Slované •Etnicky, kulturně a jazykově náleží k indoevropské jazykové rodině (Indogermanische Sprachfamilie) • 1813 – Thomas Young: označení skupiny jazyků, které se společně vyvíjely z předpokládaného • indoevropského prajazyka v oblastech Eurasie: od Bajkalského jezera po Podněstří • •Nostratická teorie – z lat. noster (náš), také boreální hypotéza • 1903: dánský lingvista Holger Pedersen, později: Aharon Dolgopolski a V. M. Illič-Svityč • – předpokládá existenci společné jazykové rodiny, jako základu, z něhož vzniklo: • šest jazykových prarodin: • • 1. indoevropská • 2. severohamitská • 3. kartvelská (jihokavkazské) • 4. uralská • 5. altajská • 6. drávidská • Indoevropská pravlast •Dezintegrace – k rozpadu indoevropského jazykového kontinua došlo v neolitu, kdy předkové • Indoevropanů migrovali z Předního východu do oblasti severobalkánsko–západoukrajinské, • odkud se indoevropské dialekty rozšířily do Podunají • •Domestikace koně, využití kola a vozu – 2. tis. př. n. l.: v eneolitu expanze Indoevropanů ze severopontské • stepní oblasti urychlila mobilita • – kůň: nejstarší doklady zjištěny na lokalitě Derevejka na Dněpru • kultura Srednij Stog: 4200 – 3500 př. n. l. • •Nejstarší doklad indoevropského jazyka – obsahují texty z Ebly z pol. 3. tis. př. n. l. • – uvádí město Ha–zu–wa–an, odpovídající starochetitskému • Haššuwa („královské“) na horním Eufratu • – 1. pol. 3. tis. př. n. l: předkové Hetitů (Chetitů), doložených v Anatolii • • Indoevropská jazyková skupina • Dezintegrace – slovanské etnikum se vyčlenilo v závěrečné fázi 1. 1. 1.fáze: oddělil se jazyk – chetitský – indo-iránský 2. fáze – arménský – řecký – trácký – italický – keltský, ilyrský – germánský – baltoslovanský 3.fáze – baltština – slovanština Jazykové skupiny • •3/2. tis. př. n. l. – „starší časová vrstva“: v eneolitu dochází k rozpadu západního jazykového okruhu na • 4 okruhy kmenových dialektů: • • – západoevropský (protokeltský) • – středoevropský (protovenetský) • – východoevropský (protobaltský) • – protobalkánský • •2./1. tis. – „mladší časová vrstva“: v době bronzové vznikla jazyková skupina: • – keltská • – germánská • – románská • – slovanská • • Rozpad indoevropské jazykové jednoty • •Před zlomem letopočtu – slovanské jazyky se vyvinuly ze • společného prajazyka: • praslovanštiny • •Horace Lunt – harvardský filolog • – před 8. stol. nelze existenci slovanské • jazykové jednoty dokázat • •Slovanské etnikum – zformovaé v sousedství: • Germánů – na západě • Sarmatů (Iránci) – na východě • Baltů – na severu • Keltů, Tráků, Ilyrů – na jihu • • • • • • Slovanská pravlast a její lokalizace •Slovanská pravlast – území, kde proběhla etnogeneze Slovanů • – prostor, kde došlo ke „vzniku“ slovanského etnika se měnil v souvislosti s expanzí. • •Ilyrsko-balkánská teorie – balkánský či naddunajský původ (podle Nestora) • •Teorie o asijském původu – původní sídla hledána ve střední Asii • • Maloasijská teorie – modifikovaná balkánské teorie (překonána) • – oživena německým slavistou Heinrichem Kunstmannem • •Tzv. Evropská teorie – vznik v Evropě mimo Balkán • – sídla Praslovanů byla hledána v Německu nebo v západním Polsku • (romantismus) • • • •Název Slované – není zcela jasný • – etnonymum Slověne se odvozuje od praslovanského sluti (tj. slouti, tj. být • proslulý), označující lidi proslulé svým jazykem (tj. mluvící jasně, srozumitelně) • • – Slověninъ, Slověne: „lid patřící Slověnovi“ (podle Horace Lundta) • • – název Sclavenes: používali byzantští autoři pro různé skupiny obyvatelstva • sídlící za Dunajem na sever od Byzance • • – poč. 6. stol.: prvně Slovany zmiňuje Pseudo-Caesarius Nazianus v díle Dialogī • •Název Němec (němьcь) – označoval němého člověka, který neumí mluvit slovanským jazykem (tj. cizince) • – Němci označovali Slovany termínem Wenden (Winden) • • • • Vývoj praslovanštiny •Baltoslovanská jazyková jednota: 2. pol. 2. tis. př. n. l. •Praslovanská jednota: konec 2. tis. př. n. l. – 0. n. l. •Rozdělení Slovanů: 2. – 5. stol. (západní, východní a jižní) •Nářeční štěpení praslovanštiny: 5./6. – 8./10. stol. (formování samostatných slovanských jazyků) • •Praslovanština – původně jeden jazyk (lingua franca), který se rozchodem Slovanů rozdělil na samostatné skupiny, • dokládající vznik jednotlivých slovanských kmenů • – Omeljan Josypovič Pritsak: 1983: ukrajinský profesor historie na Hrarvarské univerzitě • praslovanština fungovala jako společný komunikační • jazyk (lingua franca), jehož největší jednoty bylo dosaženo • ve 2. pol. 8. stol. (750–800) • 8. stol.: slovanská etnická identita (nářeční štěpení) • •Staroslověnština – jazyk vytvořený Konstantinem a Metodějem (církevní slovanština východního ortodoxního kultu) •Národní jazyky – ustavily se po zaujetí nových sídel a po vzniku prvních slovanských států v 9. – 10. stol. • – plně se rozlišily na přelomu 12./13. století (v dnešní podobě) • • • Historické prameny •Konec 1. a 2. stol. – antičtí autoři uvádí Venety či Venedy: termín později používaný pro označení Slovanů • •Plínius Starší (23/24 – 79 n. l.) – námořní důstojník a velitel válečného loďstva • – Naturalis historia (cca 77 n. l.): jako první užívá etnonymum Venedi či Veneti • • •Publius Cornelius Tacitus (cca 56 – 120 n. l.) – Germania (98 n. l.): popisoval země za hranicemi římského impéria • Venety umístil na severovýchodní hranici • • •Klaudius Ptolemaios z Alexandrie (2. pol. 2. stol.) – řecký astronom, matematik a geograf • – Geografiké hyfegésis: Veneti jako jeden ze sarmatských • kmenů východně od dolní Visly • •Tabula Peutengeriana (3. stol. n. l.) – mapa nazvaná podle jejího bývalého majitele Konráda Peuntigera • – zachycuje Venady v Sarmatiae v Dácii a Venedi u Bastarnských Alp (Karpat) • • • • • • 4-tabula%20peutegeriana%20i Tabula Peutengeriana Prokopios Caesareje (cca 500 – cca 565 n. l.) •Byzantský historik a člen družiny vojevůdce Belisara, který se účastnil bojů Byzance s germánskými Góty • •De bello Gothico – v díle O válce Gótské dokládá přítomnost slovanských kmenů na středním Dunaji • – 512: zpráva o Herulech, kteří po porážce od Langobardů (494 – 509) táhli ze středního • Podunají přes …„území všech slovanských kmenů“ • •537 – popsal obléhání Říma a zmínil se o Hunech, Slovanech a Antech, kteří sídlili za řekou Istros (Dunaj) • •548 – ….když slovanské vojsko překročilo Dunaj, zabíjeli a brali do otroctví všechny dospělé muže, kteří jim • padli do rukou a loupili majetek… Jordanes († 552) •Římský historik germánského původu, působící jako notář gótského krále Guntikise v římských službách na Dunaji • (žil v Byzanci). • • De origine actibusque Getarum – spis O původu a dějinách Gótů vychází z římské tradice dělící svět severních barbarů • na Germánii a Skýthii, jejichž hranice byla od přelomu 1 a 2. stol. vytyčována severně • od Carnunta (dnešní Petronell u Bratislavy). • • – čerpal z Dějin Gótů od dvorního historika gótských králů Cassiodora (526 - 533 n. l.) • – Venety, Sklavíny a Anty lokalizoval k pramenům Visly • •Omeljan Josypovič Pritsak – Jordanovy Venety, Anty a Sklavíny nechápal jako názvy různých geografických skupin • Slovanů, ale jako označení válečných oddílů složených z bojovníků různého etnického, • lokálního i jazykového původu, které Avaři využívali k ochraně pohraničních oblastí mezi • říšemi nomádů a říšemi založenými na usedlém způsobu života (Byzanc, Frankové). • •….“od pramenů Visly podél severního svahu • Karpat se usídlil národ Venetů“, které považuje • za nadřízené Antům a Sklavínům. •Jinde říká, že Veneti jsou „zrozeni z jednoho rodu • a přijali tři jména: Veneti, Sklaveni a Antové“ . • •Sklavíni – sídlí od města Noviedunum (dnes • Isakča v dunajské deltě) a Mursinaského jezera • (dnešní Osjek v ústí Drávy do Dunaje) až k • Dněstru a na sever až k Visle. • – podle popisu sídlili uvnitř Karpatské kotliny, ale • na sever od Langobardů a Gepidů (Morava, • Slovensko a Podkarpatská Rus). • •Antové – ...„kteří jsou z nich nejsilnější“… obsadili • území od Dněstru k Dněpru. • 4-mapa%20jordanes 4-tabulka Barbarští historikové •Martin z Dumia (Bragy) • • – narodil se 510/520 v jižní Pannonii (Szombathely) odkud odešel kolem roku 536 do Portugalska • – v r. 570 se stal arcibiskupem v Braze • – uvádí, že v Panonii byli dříve Slované než Avaři • •Jan z Efesu • • – syrský historik ve své kronice popisuje události let 575 – 585, kdy došlo k invazi Slovanů na Balkán • – Slovany označuje jako prokletý národ kvůli loupeživým výpravám za Dunaj (proti Východořímské říši) • •Teofylakt Simokrattes • • – byzantský písař z 1. pol. 7. stol. ve své Historii popisuje nájezdy Avarů a Slovanů na Byzanc Pověst vremennych let •1113 – nejstarší výklad etnogeneze Slovanů • – sepsal mnich Nestor z kyjevo-pečerského kláštera • • – za pravlast Slovanů považuje Panonii, odkud se měly jednotlivé slovanské kmeny rozsídlit do • východní, jihovýchodní a střední Evropy • • – líčí legendární vyprávění o rozptýlení národů po stavbě věže v zemi Sennar: • • „…Slované kdysi žili v Podunají, …„kde nyní je uherská a bulharská země, odtud se pak rozešli do svých • sídel mezi Labem, Dunajem a Dněprem…“ • • „…po mnoha letech se Slované usadili na Dunaji, kde nyní je země uherská a bulharská. A tito Slované • se rozešli po zemi a nazvali se jmény podle toho, kde se usadili, na kterém místě. Tak například jedni, když • přišli, usadili se na řece jménem Morava, i nazvali se Moravany a jiní se nazvali Čechy.“ • • Genetické výzkumy •Geny indoevropanů: okolo 4 tis. př. n. l. (kurganové kultury) • Haploskupina R1 – mužská Y-DNA: dědí se pouze z otce na syna, pohlavní chromozom Y (vznik: 13 000 až 7 600) • ČR: R1a: 34% = 1/3 potomci Slovanů: převažuje u východoevropanů, přes stř. a již. Asii – ve 2. tis. př. n. l. • indo-íránské jazyky (sanskrt, perština: tzv. Árjové (Írán = Árjan = Persie) • R1b: 22% = 1/5 potomci Keltů a Germánů: převažuje v západní Evropě (A, Š, F, Benelux, I) • spojována kentumovými jazyky (keltské-galské a germánské) • •Geny lovců mamutů: (30 – 25 tis. př. n. l.) • Haploskupina U = 10% dnešních Čechů ( mitochondriální mDNA: dědí se z matky na dceru) • Haploskupina I = cca 20% dnešních Čechů (mužská Y-DNA) • •Geny neolitických zemědělců z Předního východu: • Haploskupina G2a = 6% dnešních Čechů (mužská Y-DNA; Ötzi: 5300 př.n.l., horské oblasti) • Haploskupina E1b1b = 8% dnešních Čechů ( mužská Y-DNA (již E až sev. Af.; měl ji i Hitler) • • • Antropologie, etnografie, kulturní historie • •Antropologie – analýza ukázala na jednotu slovanské populace, i když nelze hovořit o homogennosti antropologického typu • – průměrný věk: východní Slované: 36 – 40 let • západní Slované: 32 – 41 let • jižní Slované: 42 – 47,5 let • – u nás: doložena příbuznost mezi populací velkomoravských center a starších pohřebišť s litými bronzy, • typickými pro „avarsko-slovanské“ jízdní družiny • •Etnografie – dnes má pro slovanskou archeologii spíše okrajový význam • – Pavel Josef Šafařík: 1836-7: Slovanské starožitnosti • – památky písemné, archeologické numismatické, národopisné a folklorní • – Lubor Niederle: 1902-25: Slovanské starožitnosti • – navázal na Šafaříka (historie, archeologie, etnografie, antropologie aj. obory) • •Kulturní historie – jednotou slovanské kultury se zabýval A. V. Arcichovski a J. Eisner • – vypovídací možnosti hmotnýchch pramenů pro poznání širších kulturně-historických souvislosti Teorie o původu Slovanů •1 . Autochtonní – vychází ze slavinity a předchozích středoevropských kultur a jejich sídelní kontinuity • – předchůdce Slovanů hledá v lužické kultuře: odmítnuto • – sídla mezi Dněprem, Dněstrem, Odrou a Labem již před dobou stěhování národů • • Josef Kostrzewski: Praslowiaňszczyzna wczesniosrediowieczna. Poznaň 1956. • Zagadnienie ciągłości zaludnienia ziem polskich w pradziejach. Poznań 1961. • • – další zastánci: Witold Henesel, Lech Lecjejewicz, Jan Żak • • Teorie biologické kontinuity – dlouhý sídelní vývoj na jednom místě od neolitu (rolník neopouští půdu) • – antropologie nepotvrdila diskontinuitu osídlení • • Janusz Piontek, Janusz Dąbrowski – antropologové proti příchodu z východní pravlasti • – vyloučili jakékoli biologické změny u východních i západních Slovanů • •2. Alochtonní – výchozí oblast: lesostepní pásmo mezi Dněprem a Dněstrem (střední Podněpří a poříčí Pripjatě) • – příbuznost časněslovanského pražského typu s typem Korčak • – pronikání do střední a jižní Evropy koncem doby stěhování národů (5. – 6. stol.) • – 2 badatelské přístupy: • a) polská (krakovská) škola: • Michał Parczewski: Początki kultury vczesnosłowiańskiej w Polsce. Poznaň 1988 (2002). • Praojczyzna Słowian w ujeciu zródłoznawczym, In: Cien Swiatowida, A. Kokowski (red.), Lublin 2002. • – stol.: jv. Polsko, jz. Ukrajina, Moldávie, jv. Rumunsko • – podloží: Praha-Korčak a Peňkovka • Kazimír Godłowski: Z badań nad rozprzestrzenianiem się Słowian. Kraków 1979. • Spór o Słowian. In: Parczewski, M. (edd.) Pierwotne siedziby Słowian, Kraków 2000. • – mezi raně slovanskými kulturami a pozdně římskými neexistovala kontinuita • – časně slovanské kultury (Praha-Korčak) se zformovaly během 5. stol. východně • od karpatského oblouku až po pripjaťské bažiny a levobřeží středního Dněpru • Stanislaw Tabaczyński – v otázce původu Slovanů archeologické prameny neumožňují jakékoli závěry • • b) ruská škola: Slovany umísťovali daleko na východ • – Pjotr N. Tretiakov, Borys A. Rybakov Archeologické kultury spojované s počátky slovanské etnogeneze •Ztotožnění s konkrétní archeolog. kulturou a prokázání její etnické kontinuity na území pokládaném za • slovanskou pravlast je problematické (pro starší období 2. tis. př. n. l. je čistě spekulativní). • •Převorská kultura: 2. stol. př. n. l. – 5. stol. n. l. (Przeworsk v Malopolsku) • – etnicky smíšená s prvky germánskými (Vandalové, Lugiové) a baltoslovanskými • – spojovaná s Venedy; dnes je připisována Gótům • •Zarubiněcká kultura: 3. – 2. (5.) stol. př. n. l. (Zarubyńcy na Ukrajině) • – baltská či slovanská (lokální varianta k. převorské s podílem germánských Bastarnů) • – střední a horní Podněpří a pripjaťské Polesí (dnešní jižní a západní Bělorusko) • •Čerňachovská kultura: 2. – 5. stol. n. l. (Černjachiv u Kyjeva) • – na genezi se podílelo několik etnických skupin (elementy trácké, převorské, • zarubiněcké a zvláště východopomořské (Gótské) • – zanikla po r. 375 v důsledku hunské expanze • • • • • • Problematika pozdně římského a slovanského osídlení • •Územní – převorská a čerňachovská přesahuje oblast osídlenou Venedy • – zarubiněcká ji nedosahuje (prostor slovanské etnogeneze) • •Časový – převorská a zarubiněcká končí dříve, než se Slované archeologicky projevili • (sídlení hiát cca 100 let, není vyloučeno, že Slované v tomto prostoru ještě nebyli) • •Etnický – na integračním procesu se zřejmě všechny tři kultury s pozdně římskými tradicemi podílely • – žádná nebyla čistě (pra)slovanská • – Venedi v době stěhování národů tvořili organizační složku neslovanského osídlení mezi Odrou a • středním Dněprem, která později splynula se zemědělským obyvatelstvem • •Jazykový – po zániku těchto kultur na přelomu 4. a 5. stol. se dovršuje kulturní a jazyková integrace Slovanů • Nejstarší časně slovanská keramika Typ Praha-Korčak •Vznik: konec 5. stol. 6. stol. – ztotožňován se Sklavíny • •2 okruhy (varianty): • • 1. západní: Pražský typ (podle nálezů Praha-hrad) • Čechy, Morava, Slovensko, • Polsko, sv. Maďarsko, • Dol. Rakousko, Posálí (stř. Ň) •¨ • 2. východní: Korčakský typ (podle Korčak u Žiromiru) • do povodí Pripjati a stř. Bugu a • jižního Dněstru • • as101a •Josef Dobrovský – pravlast: horní Odra, Visla, Morava a Labe později ji přesunul k dolní Volze (1810) • •Lubor Niederle – pravlast ležela na sever od Karpat mezi Vislou a Dněprem (rozšíření na Z k Odře, na V za Dněpr) • – Slovany vyhnalo kruté podnebí, které způsobilo nízkou civilizační úroveň (Slov. starožitnosti, 1902-25) • •Josef Rostafiński: O pierwotnych siedzibach i gospodarstwie Słowian w przedhistoricznych czasach, Kraków 1908 . • – pravlast: střední pás Rusi, kde neroste buk, který je germánského jazykového původu • – tzv. buková teorie: oblast na Z vymezená hranici buku, tisu a modřínu, na S hranicí habru • buk se od neolitu nevyskytuje ve východní Evropě od linie Bug – Oděsa • •Ivan Borkovský – pravlast hledal v Čechách (pražský typ) • •Josip Korošec – slovinský badatel, pravlast kladl do Panonie • •Josef Poulík: Jižní Morava, země dávných Slovanů, Brno1948-50. • – slovanskou pravlast kladl mezi Labe a Dněpr • – původní sídla hledal v Zakarpatí mezi Vislou a Dněprem • • • • • Slovanská pravlast a její lokalizace • •Jan Filip – podobně jako Kostrzewski hájil slavinitu lužické kultury • •Jaroslav Böhm – slovanskou kulturu připsal neznámému slovanskému kmeni • •Kazimierz Mosziński: Kultura ludowa Słowian, Warszawa 1929. • – pravlast v Podněpří: (ústředí: severní přítoky Pripjatě a na západ od stř. Dněpru) • •Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov – filolog a indoevropeista, glottalická teorie indoeuropských spoluhlásek • – indoeuropská pravlast: oblast Arménské vysočiny a Urmijského jezera • – zabýval se chetitštinou a sanskrtem („linva franca“ v jižní Asii) • • Tadeusz Lehr-Splawin’ski: O pochodzeniu i praojczyznie Slowian, Poznaň 1946. • – rozpad indoevropského jazyka: poč. 2. tis. př. n. l. • – rozpad baltoslovanské jednoty: 1500 – 1300 př. n. l. • – rozpad původní slovanské jednoty: 2. – 4. stol. • – slovanská pravlast: mezi Odrou a Dněprem • – Venety spojoval s lužickou kulturou (definoval Venetskou teorii) • • • • • • •Valentin Vladimirovič Sedov: Praischožděnie i rannaja istorija Slavjan, Moskva 1979. • – původ Slovanů v kultuře překrytých popelnic (mezi Odrou a Vislou (5.–2. stol. př. n. l.) • •Zdeněk Váňa: Poznámky k etnogenezi a diferenciaci Slovanů z hlediska poznatků archeologie a jazykovědy, • PA 61, 1980, 225-237. • – odmítl hledat Slovany v pozdně římských kulturách (2.- 4. stol.) • – jako kulturně-etnický celek se Slované zformovali na konci doby římské ve sféře • balto-germánsko-iránské mezi středním Dněstrem. Pripjatí, horní Vislou a Odrou • •Johanna Nichols – slavistka z Kalifornské univerzity v Berkley, odmítla migrační model slovanské expanze z důvodu • populačního nárůstu • •Witold Manczak: Zachodnia praojczyzna Słowian, In: Manczak, W. (red.). Praojczyzna Słowian. Zbiór wypowiedzi. • Kraków 2001. • – na základě podobností jazyků umístil Slovany mezi Balty a Slovany • •Zbigniew Gołąb: O pochodzeniu Słowian w świetle faktów językowych. Kraków 2004. • – jádro archaického Slovanstva hledá v oblasti Volyně • •Florin Curta: The Making of the Slavs: History and Archeology of the Lover Danube Region, c. 500-800. • Cambridge 2001. • – profesor historie a archeologie na Floridské univerzitě • – Slované byli konstruktem byzantských historiků (nešlo o etnické Slovany) • – šlo o akulturaci místní populace pod vlivem východního impéria • •Paul M. Barford: Early Slavs: Culture and Society in Early Medieval Eastern Europe. London 2001. • – studoval na Londýnské univerzitě, působil English Heritage, od 1986 na Varšavské univ. • – zpochybnil slovanství Sklavínů a Antů (neví se, jestli hovořili „slovanským“ jazykem) • – šiřeni kultury s keramikou pražskeho typu nesouvisí s fyzickým pronikáním, ale • přejímáním nového způsobu života • •Sebastian Brather Archäologie der westlichen Slawen. Siedlung, Wirtschaft und Gesellschaft im früh- und • hochmittelalterlichen Ostmitteleuropa. Berlin-NY 2001. • ´ – profesor archeologie ve Freiburku • – na slovanské expanzi se podílely ozbrojené skupiny i skupiny spojené sociálně • • •Walther Pohl: Telling the difference: signs of ethnic identity. In: W. Pohl – H. Reimitz eds., Strategies • of Distinction. The Construction of Ethnic Communities. 300–800, Leiden–Boston–Cologne, • 1998, 17–69. • – Slované se vyčlenili v pol. 6. stol. na základě své identity (společná řeč a kultura) • – vyšel z Jordanese, píšícím o Gótech, kteří si podmanili Venety, Anty a Sklaviny • – Veneti: SV karpatského oblouku • Sklavíni: S od dol. Dunaje • Anti: mezi Dněprem a Dněstrem • •Michał Parczewski: Podstawy lokalizacji pierwotnych siedzib Słowian. In: P. Kaczanowski – M. Parczewski • edd., Archeologia o początkach Słowian. Materiały z konferencji. Kraków 19–2. listopada • 2001, Cracow 2005, 65–78. • – slovanskou identitu definoval z hlediska arch. kultury: osídlení, formy staveb, • hospodářské aktivita (tech. a technolog. úroveň), společenská struktura, vojenství aj. • • •Andrej Pleterski – Etnogeneza Slovanov: Obris trenutnega stanja arheoloških raziskav. Ljubljana 1990. • – slovinský archeolog • – nejstarší slovanské etnikum se utvářelo splynutím zbytků původního obyvatelstva • (germánské przeworské kultury) s cizími příchozími • – část Venetů odešla před germánskou expanzí na východ až k Dněpru, což vedlo ke vzniku • zarubiněcké kultury jako protoslovanské, zatímco ostatní kultury východoevropských • smíšených lesů byly baltské. • Kulturní centra v Evropě • Latinský (západní) okruh: • – 395: rozdělení říše římské mezi syny Theodosia I. Velikého: • Honorius: západořímská říše (395–476) – 476: Skir Odoakar porazil posledního císaře • Arkadius: východořímská/byzantská (476 až 1453) • – románská, germánská a západoslovanská etnika: latina, centrum: Řím (křesťanství) • – sev. Evropa: Skandinávie (doba vendelská a vikingská: 550-1066) • do 930: pohanství pak misije: Dánsko (do 1000), Norsko a Island (do 1030), Švédsko (do 1100) • – kolonizovány: Britské ostrovy, Grónsko, Island, sev. Amerika (New Foundland) • • Byzantsko-slovanský okruh: • – východní, jihovýchodní a maloasijské národy: staroslověnština nebo řečtina, pravoslaví • – centrum: Konstantinopol 324: vybudoval Konstantin Velký na místě řecké osady Byzantion • – 1453: Východořímská říše dobyta sultánem Mehmedem II. Fátihem • • Islámský (arabský) okruh: • – přední Asie, Arabský poloostrov, sev. Afrika: arabština, 622: odchod Mohameda z Mekky do Medíny • – Córdobský chalífát: Arabové po Mohamedově smrti († 632) pronikli na Pyrenejský poloostrov (Andalusie) • – 711: Gibraltar obsazen vojsky umajjovského chalífy Tárika ibn Zijáda (Džebel al Tarik) • Guadalete: poraženo vizigótské vojsko • – 732: Poitieres: francký majordomus Karel Martel porazil muslimská vojska • – 1492: Grenada: dobyta vojsky Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského • Stěhování národů 2. – 6. stol. •Příčiny – změny klimatu: chladnější a vlhčí klima, migrace germánských kmenů na jih • – populační růst a touha po půdě • – 375: vpád Hunů – tlak z mongolských stepí vyvolal posuny kmenových svazů Germánů a Slovanů na západ • – rozvrácení severního limitu: invaze do římských provincií: Moesie, Thrákiie, Dákie • – rozvrat římské říše: vlastnictví půdy ovládla úzká elitní vrstva (méně než 1% společnosti) • Géza Alföldy – absence skutečné střední vrstvy • – úpadek hospodářství (měst a řemesel) • – kolonát: omezení osobní svobody občanů (rolníků) • propachtování půdy vedlo k vzrůstu neobdělávaných ploch •Germánské kmeny: • – Vizigóti (západní Gótové), Ostrogóti (východní Gótové), Vandalové, Langobardi, Frankové, Alamani, Burgundi, • Durynkové, Sasové, Jutové, Anglové • •Slovanské kmeny: •– východní: Rusko, Bělorusko, Ukrajina •– západní: Polsko, Pobaltí, Německo, Čechy, Morava, Slovensko •– jižní: Slovinsko, Srbsko, Chorvatsko, Bulharsko, Rumunko, Makedonie, Řecko - Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky •Provincie Germania: – P. C. Tacitus: ve spise Germania psal, že od Galie ji oddělovaly řeky Rýn a Dunaj severní hranici obtékal oceán •Hranice Germanie a Sklavinie: – oddělovala prostor germánský a slovanský – ve středověku: svět pohanský (barbarský) svět křesťanský •Hunové – 2. st.: vých. Donu a sev. Kavkazu: podrobili Alany, v. Góty, Gepidy, Heruly, Rugie, Skiry, Svéby, Kvády, Burgundy • – 70. léta 4. stol.: začali ohrožovat římskou říši včetně barbarů v Podunají • záp: uzavřeli s říší foederátní smlouvu (usídleni v Pannonii) • vých.: Attilova říše – 451: do Galie (poraženi) • – 452: do Itálie • – 453: smrt Attily, rozpad říše •Gótové – 1. stol. př. n. l.: zmiňuje geograf Strabón; pravlast: Pomořansko, sev. Velkopolsko, dolní Visla • – 3. stol.: rozděleni: Ostrogóti: pol. 4. stol.: vytvořili kmenový svaz od Černomoří do Pobaltí • 405: vpadli do Itálie • 451: pod nadvládou Hunů táhli s Attilou do Gallie • 455: zabrali Panonnii • 493: Teodorich provolán králem říše • • Vizigóti: 376: do Sedmihradska a požádali o usazení v dolnodunajských provinciích • 410: dobyli Řím (hlavní město přeneseno do Raveny) • 418: jako foederati usídleni v Aquitanii (jz. Francie): první germánský stát v Říši • 475: v Hispánii (Španělsku) • 711–720: vizigótský stát ukončily muslimské výboje • • • • •Vandalové – 406: se Svéby (Kvády) překročili Rýn a r. 409 Pyreneje • – 411: usadili se v Hispánii, odtud s Alany vyhnáni Vizigóty (zůstali jenom Svébové) • – 429: vylodili se v severní Africe, kde založili stát • – 455: podruhé dobyli Řím (410: poprvé za Alaricha) • – 533: vandalský stát zničen Byzancí • •Burgundi – poč. 5. stol.: usadili se na levém (římském) břehu Rýna mezi Wormsem a Špýrem • – 436/437: poráženi Huny • – 443: císařem Aëtiem usazeni v tzv. Sapaudii (dnešní Savojsko) • – poč. 6. stol.: za krále Sigismunda konvertovali ke katolictví • – od 30. let 6. stol.: součást Franské říše • •Frankové – 3. stol. n. l.: franský kmenový svaz • – 5. stol.: rozdělil se na dvě větve: Franky-Salie (dolní Porýní) a středorýnské Franky • – platili Římu daně, podléhali římským velitelům, bojovali v římských oddílech • – Childerich (asi 463–481/2): římský foederát (hrob Tournai) • – 481: Chlodvík (Chlogion): správce provincie Galie králem Franků • – 488: poraženi římským vojevůdcem Aëtiem, když se pokusili rozšířit území k Sommě • • •Langobardi – 489: odešli z původních sídel do Rugilandu (Weinviertl) • – 494: porazili Heruly a přesunuli se na území zvané Feld (Moravské pole) • – poč. 6. stol.: ovládli jižní Moravu a východní část Dolního Rakouska • kultura: merovejská: v době stěhování národů u západogermánských kmenů • pohřebiště: žárová na Znojemsku, Brněnsku a Hodonínsku, Slovensko jen v Děvínské bráně • sídelní objekty: zahloubené bez pece s kůly v rozich nebo uprostřed kratších stěn • keramika: hrubá v ruce robená • – 526/7: obsadili severní Panonii, kterou jim později udělil byzantský císař Justinián I. v roce 546/7 • příčiny: tlak Slovanů a Avarů • • – pol. 6. stol.: osídlení se rozšířilo na Brněnsko, záp. Slovensko (Děvínská Brána) a do Maďarska • – po pol. 6. stol.: osídlení se stahuje k Dunaji • – 568: odchází do severní Itálie, kde vytvořili vlastní stát s centrem v Pávii (Lombardie) • – 774: Langobardská říše zničena Franky • •Tejral, J., Morava na sklonku antiky, Praha 1982. • K chronologii spon z langobardských pohřebišť v Podunají. Pravěké a slovanské osídlení Moravy, Brno 1990, 231-50. • http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as102.jpg •Mušov-Roviny – pohřebiště: •d. římská: 1. – 4. stol. n. l. •z d. stěhování národů: 1. pol. 6. stol. (DSN) •cca 80 langobardských hrobů •2 mince ostrogótských králů ražené v Raveně • (Theodoricha Velikého a Athalaricha) • kontakty se severní Itálií • Expanze do střední Evropy Slovensko • •535 – první bezpečná zmínka o přítomnosti Slovanů ve středním Podunají • – zmínka o Hildigisovi, který uprchl ze dvora langobardského krále Wacha (langobardsko-gepidské války) • – Slované stáli na straně Gepidů proti vojskům byzantského císaře Justiniána I. • •568 – odchod Langobardů uvolňuje prostor pro Slovany • – vystřídání merovejské kultury labsko-germánského okruhu kulturou pražského typu • – germánský a slovanský kulturní okruh se vzájemně respektoval • •Kontakty – dokládají projevy pohřebního ritu, hmotné kultury a přejímání předslovanských zeměpisných názvů • •Postup – Slované postupovali z východu do Malopolska a středního Pováží a podél Váhu na jihozápadní Slovensko • •Nejstarší osídlení: Záhorská nížina – Pováží (Podunajská nížina) – Nitransko – Poiplí – oblast Košic a Trebišova • – horské kotliny Váhu a Hronu v Žilině a Sliače • • • • Bulhaři, Pečeněgové, Chazaři • •Pečeněhové (ztotožňováni s kulturou saltovo-majackou) se do povolžských stepí přesunuli ze střední Asie v 5. – 6. stol. - typické jsou pro ně kostrové pohřby s koňmi v komorách pod mohylami • Později sousedí s Kyjevskou Rusí a část se přesunula do Zakarpatí • •Bulhaři byli ze svého původního území vytlačeni Chazary a v 7. stol. zakládají Povolžské Bulharsko – hlavní město Bolgár - vyspělé šperkařství, architektura, od 10. stol. razí mince napodobující arabské dirhamy • •Chazaři v polovině 7. století v Povolží (Itil) a na Donu (Sardel) - jejich říše je zničena Pečeněhy a Kyjevskou Rusí (965 – kníže Svatoslav) • Slovanská expanze •5/6. stol. – migrace završila proces etnogeneze: postup ve směru na: • 1. západ – postup pražského typu: do stř. a sev. Evropy: Polsko, Morava, Čechy, Německo • 2. východ – postup typu Peňkovka: za řeku Dněpr • 3. jih – postup typu Korčak: na Balkán: Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie, Maďarsko, Rakousko • Řecko, Malá Asie • •První státy: Západní Slované – Sámova říše (7 stol.) • – Velká Morava (9. stol.) • – Český stát (konec 9. stol.) • – Polsko (10. stol.) • • Východní Slované – Kyjevská Rus (9. stol.) • • Jižní Slované – Bulharsko (7. stol.) • – Chorvatsko (9. stol.) • – Srbsko (12. stol.) • • Mocenské síly v Evropě • 1. Slované: Sámova říše: 623/4; 632: Vogastisburk, 805-6: vpády franských vojsk • Velkomoravská říše: raná forma státu: 822 (Moravané ve Frankfurtu) – 907: porážka Maďary • Bulharská říše: 681: založena Asparuchem; 865: Boris I. přijímá křesťanství (1. říše do 1018) • Kyjevská Rus: 860: Rurig (skandinávský Viking) ovládl Novgorod, družiníci Askold a Dir Kyjev 864: biskupství v Kyjevě • 882: Oleg ovládl Kyjev (vládl za Rurigova syna Igora) 988: za Vladimíra křesťanství státní náboženství) • 2. Avaři: Kaganát: organizace kočovnického typu: 791 poraženi Karlem Velikým • 3. Byzantská říše: jv. Evropa: panovníci se snažili obnovit Římské impérium: rozmach za Justiniana I. (527 – 565) • 4. Franská říše: celá západní Evropa od Atlantiku po Sasko • Merovejci – Chlodvík I. (481-511): sjednotil franské kmeny ve F a Ň , 498/9: přijal křest • Karel Martel (688/89-741): porazil muslimy u Poitiers (732); 751: korunován Pipin III. Kratký (714/15-768) • Childerich III. (743-751): Pipinem poslán do kláštera • Karlovci – Karel Veliký (768-814): 768: král, 800: císař • Ludvík Pobožný - syn Karla, 817: zákoník Ordinatio imperii • 843 - rozdělení říše: Lothar, Karel Holý a Ludvík Němec • Ludvík IV. Dítě († 911) - poslední Karlovec (východoft. ř.) • Sasové – Jindřich Ptáčník (919-936): zakladatel saské otonské dyn. • Ota Veliký (936-973): boje proti polabským Slovanům • 5. Islámský stát: 8. stol.: část Pyrenejského poloostrova Franská říše Postup Slovanů •5. stol. – západ: kultura Praha-Korčak (Sklavíni): Dněpr – horní Dněstr – Bug • – rozšíření: od Ukrajiny a Běloruska přes Polsko do vychodního Německa • Slovensko, Morava, Čechy, Dolni Rakousko, Rumunsko, jižní Řecko • – jih: kultura peňkovská (Anti): střední Prut a Dněpr • – sv.: kultura Koločinská (Venedi): horní Dněpr a Desna • •3. třetina 5. stol. – nositelé pražského typu přešli z východní Ukrajiny na Krakovsko • •poč. 6. stol. – přes průsmyky Západních Karpat do Pováží (Ponitří) • •první desetiletí 6. stol. – z Pováží přes Bílé Karpaty do středního Pomoraví (Olomoucko) • •po 568 – po odchodu Langobardů osídlili jižní Moravu a Dolní Rakousko • •konec 6. a poč. 7. stol. – pronikli do Čech (Poděbradko, Kolínsko, Pražsko) a postupovali dál do Saska • • Příchod Slovanů na Moravu • 5/6. stol – Karel Godlowski: konec germánského osídlení na Slovensku (horní Potisí) • Č + M: germánské osídlení delší: ještě v 1. pol. 6. stol. • – Michał Parczewski: nejstarší časně slovanský horizont ve Slezsku chybí (Siemonia, Pietrowice Wielke) •před pol. 6. stol. – Zdeněk Klanica: Počátky slovanského osídlení našich zemí. Praha 1986, 215. •30. léta 6. stol. – Dušan Třeštík: Příchod prvních Slovanů do českých zemí v letech 510–535, 1996, ČČH 94, 245–280. • Počátky Přemyslovců. Praha 1997, 38–39, 47–53. •20. – 30. léta – Luděk Galuška: Slované doteky předků. O životě na Moravě v 6. – 10. století. Brno 2004, s. 14. • – prvý slovanský proud („vlna“) šel přes Malopolsko a karpatskými průsmyky do středního Pováží • a přes Bílé Karpaty do středního Pomoraví • – po průchodu Moravskou bránou se u Přerova rozdělilo na proud směřující: • a) podél toku Moravy na střední Moravu a Olomoucko – odtud do Čech • b) Pomoravím na Brněnsko a Dyjsko-svratecký úval • •poč. 6. stol. – Jiří Macháček : průnik od jihu ze středního Podunají k soutoku Moravy a Dyje • •Osídlení – od 30./40. let 6. stol., ale intenzívní kolonizace po odchodu Langobardů; počet příchozích: max. 50 tis. Žárová pohřebiště PT: Přítluky (436H) Břeclav-Pohansko (55H) Velatice (43H) Stará Břeclav (34H) Břeclav–les Trnava (16H) http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as103a.jpg Nejstarší slovanské osídlení • •Morava – úvaly: Horno- a Dolnomoravský, Dyjskosvatecký: soutok Jihlavy, Svratky a Dyje (k Mor. bráně) •Čechy – osídleny přes Českomoravskou vrchovinu (Jevíčko): nížiny v Polabí, Pražská kotlina, Poohří • •Datování nejstarších staroslovanských památek s keramikou Pražského typu: • • a) podle merovejských artefaktů v slovanských objektech: • Roztoky – mosazná průvlečka a železné nákončí z 6/7. stol. • Určice – bronzové merovejské nákončí z žárového hrobu z 2. pol. 7. stol. (v nádobě s kremací) • Břeclav-Líbivá – korálek merovejského typu z doby kol. r. 600 • Přítluky – sídliště + pohřebiště na pravém břehu Dyje (1950-4), keramika 6/7 stol. • – 436 H: popelnicové, jámové, mohyly • – jednosečný sax merovejského typu (36 cm): franská zbraň (výskyt: pol. 5. – poč. 8. st.) • b) pomocí přírodovědných analýz: • Pavlov- Horní pole – největší sídliště na M před pol. 6. stol.; zvířecí kosti z obydlí č 953: C14: 533 až 648 (95,4% ) • Suchohrad – jz. Slovensko: uhlíky z kopule pece: C14: kol. r. 420 a 570 (95%) – v KK před příchodem Avarů • • Přítluky Břeclav-Líbivá Určice Pavlov-Horní Pole 1 – Velatice, korálky (žárový hrob XVI); 2 – Velatice, korálky (H XII); 3 – Přítluky, přezka (H 5/45), 4 – Velatice, přezka (H XXXII); 5 – Velatice, ocílka (H XV). Jednostranné hřebeny s trojúhelníkovým týlem: – převzaty z Langobardského prostředí (na Ukrajině chybí) – vyskytují se v období cca 550 – 650 – výroba doložena v Mutěnicích, Roztokách (4 kusy) Raněstředověká keramika •Časněslovanská – starší fáze: tzv. pražský typ 1. pol. 6. – pol. 7. stol. • – rozpoznal: E. Šimek • – název: Ivan Borkovský na základě výzkumů Pražského hradu • Staroslovanská keramika ve střední Evropě. Praha 1940. • – nejstarší v ruce robená slovanská keramika, převážně nezdobená • – 3 základní tvary: hrnce, misky, talíře • – první migrační vlna, podomácká výroba (absence dílen) • •Starohradištní (předvelkomoravská) – mladší fáze: tzv. podunajský typ: • (keramika podunajského výrobního okruhu) • 2. a 3. třetina 7. stol. • – název: Jan Eisner (Poulíkův II. a III. Typ) • – J. Macháček: keramika středodunajské kulturní tradice • – obtáčená na kruhu, vyhnutý okraj, baňatá výduť, otisk osy kruhu • – zdobená jednoduchými nebo hřebenovými vlnicemi, rýhami • – druhá migrační vlna • • • • • Předvelkomoravská keramika (konec 7. stol. – 8/9. stol.) • •Mikulčice – Zdeněk Klanica keramiku rozdělil do 2 základních typů: • 1. typ – hrubý: špatně vypálené hrnce, pásy vlnic, rýh, hřebenové vpichy • 2. typ – jemný: dobře vypálené, krupicová struktura, římsovitý okraj • – vyskytuje se spolu s litými bronzy 7. a 8. stol. • •Žlutá keramika – žlutá nebo cihlově červeně vypálená z jemně plavené hlíny • – D. Bialeková: 8 tvarů (nádoby s výlevkou, džbány, láhve, • hrnky, poháry, mísy, čutory, hrnky • s kruhovým ouškem) • – výskyt: Karpatská kotlina, vých. Slovensko, Podunají, již. Morava • – nomádská keramika (avarská) • •Keramika potiského typu – název: J. Eisner • – jednoduché hrubé hrnce dělané v ruce • – dol. Dunaj (Chorvatsko – Srbsko – Rumunsko), Potisí, vých. Slovensko • • • • Pražnice Odlévací pánvičky Slovanská sídliště •Prokópios z Caesareie – první zprávy o slovanských zemědělcích: • „Slované žili v bídných staveních, věci zahrabávali, zakopávali i potraviny, nebyli • kočovníci, ale usedlíci, neradi pracovali, kolem chat měli zásoby.“ • •1. Neopevněná – 6. až 10. stol.: na říčních terasách, ostrožná, nad inundacemi, aj. • Březno u Loun, Roztoky, Mutěnice, Břeclav-Pohansko • – neopevněná (nebyly zjištěny stopy hrazení) • • a) shlukový typ: hnízdový, rozptýlený (Pohansko) • b) návesní typ: půlkruh (Březno, Mutěnice, Přítluky) • c) řadový typ: podél vodního toku (Roztoky) • •2. Opevněná – a) hradiska: od 8. stol.: centra sídelních komor, jízdní družiny: ostruhy, militaria • – b) dvorce: samostatné opevněné areály uvnitř hradišť: Budeč, Pohansko • http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as111a.jpg as106 as116f Sídelní objekty: •Jednoprostorová zemnice pravoúhlého půdorysu •Střecha nesena 2 kůly (sochami) •Kamenná pec v rohu • •Kolem zásobní objekty (obilní jámy) • Pleinerová, Ivana, Březno: Experiments with Building old slavic Houses and Living in them, PA 72, 1985, 104–176. •Pohansko u Břeclavi • •Časněslovanská osada: – sv. předhradí – 79 objektů: dispozice shlukového typu • •Keramika: – nezdobený pražský typ (2.pol. 6. stol.) – smíšená (2.pol.6.-1.pol.7. stol.) – obtáčená, zdobená středodunajské tradice (2.pol.7-8. stol., tzv- podunajský typ) • •Dvorec správce s kostelem: svobodný alodiální majetek (?) •2008: Rorunda (152 kostrových hrobů) • •Pohřebiště: – před zámečkem – 55 žárových hrobů 1. • •I. Pleinerová – 1968: Zur relativen chronologie der Keramik vom Prager Typus aus grund der Siedlungsgrabung • Březno bei Louny, AR XX, 645-666. • – poprvé provedla relativně chronologické třídění sídlištní keramiky pražského typu z Března u Loun • – předpokládala kontinuitu germánského a raně slovanského osídlení. • • •Březno u Loun – sídliště s pražským typem a germánskou keramikou jako dvěma po sobě následujícími fázemi • (Kostelec na Hané) • • – vedle sebe zemnice, které se respektují: • a) se srubovou konstrukcí (slovanské) • b) se šestikůlovou konstrukcí (germánské) • • – zřejmě jde o dva po sobě následující horizonty: • a) keramika pražského typu bez výzdoby • b) keramika pražského typu s výzdobou • • • Výsledek obrázku pro Březno u Loun sídliště půdorys Návesní typ Dessau-Mosigkau •Časněslovanská lokalita z 6. – 8. stol., jz. Magdeburku • • další: Berlin-Marzanhn, Brandenburg • •5 fází osídlení: v každé 7 – 10 domů do kruhu (50 lidí) • •Celkem: 44 zahloubených zemnic • • •Kruger, Bruno. Dessau-Mosigkau. • Ein Frühslawischer Seidlungsplatz im • Mittleren Elbegebeit. Berlin 1967. http://www.informationsmedien.com/projekte/raddusch/gfx/geschichte/Huette.jpg http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as116a.jpg Roztoky u Prahy http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as116t.jpg Martin Kuna – Nada Profantová 2005 Pohřební ritus 6. – 8/9. stol. •Pohřební ritus – soubor zvyklostí v nakládání s tělem zemřelého od jeho smrti po uložení do hrobu. •Pohřebiště – od sídlišť (světa živých) oddělena překážkou: 50 až 400/500 m od sídliště (vodoteč, strž) • •I. žárový – pohanský ritus: kremace (spalování), rozdělení podle způsobu uložení kremačních ostatků: • 1. ploché hroby: 6. – 8. stol. • a) popelnicové: v nádobě: většinou 1 (max. 2) • ustrina: pohřební hranice: St. Břeclav 2,5 x 1,2 m; (2 m3 dřeva) • M: Dolní Dunajovice., Přítluky (skupiny po 30ti H (1 rodina za 2 stol.) • Pohansko 55H), St. Břeclav (34H: 2 skupiny = 2 rodiny, 3 až 4 čl.) • Č: Praha-Loretánské nám, Hevlín • • b) jámové: Ø 20 až 80 cm, 10 až 20 % (Staré Město, Hradčany, Bohnice) • • 2. mohylové hroby: 7/8 stol.: Velatice • • II. kostrový – vliv Avarů (později křesťanství z Franské říše): pohřbívání nespálených těl (inhumace) • – již Slovensko: Děvínská Nová Ves, Želovce • – 8/9. stol.: změna ritu • • • •D. Jelínková – 1987: Sídliště s keramikou pražského typu na Moravě, I až III (rkp. kandid. diz.práce). Brno. • • – v rámci keramického inventáře vyčlenila 3 skupiny nádob: (A, A/B, B, C • • – 1989: K chronologii sídlištních nálezů s keramikou pražského typu na Moravě. In: Pravěké a • slovanské osídlení Moravy, Sborník k 80. narozeninám Josefa Poulíka, 251-287. • • – na základě vyčlenění těchto skupin sídlištní celky z Moravy rozdělila do 3 relativně • chronologických fází: • • 1. sídlištní fáze: 6. stol. (poč. slov. osídl. ne dříve než 2. pol.) • 2. sídlištní fáze: 1. pol. 7. stol. • 3. sídlištní fáze: patrně 2. pol. 7. stol. • •J. Bubeník – 1994: K problémům periodizace a chronologie staršího úseku vývoje raně středověké hmotné kultury • v Čechách, AR XLVI, 54 – 64. • • I. horizont – fáze s ker. v ruce robenou, téměř výhradně nezdobená časně slovanská • (pražský typ a jeho deriváty) • • II. horizont – v ruce robená nezdobená i zdobená ker., obtáčená, podunajského rázu • – jde o smíšený horizont přechodného charakteru mezi předhradištním obdobím a plnou • starší dobou hradištní (předěl kolem r. 800) • • III. Horizont – obtáčená zdobená kramika tzv. podunajského typu - plná klasická fáze starohradištní až • počátek střední doby hradištní (v klas. pojetí) • – výskyt avarsko-slovanské industrie, památek blatnicko-mikulčického stylu a karolinského • vlivu v Čechách • – kol. pol. 6. stol. (550) – polovina 9. stol či poč. 3/4 9. stol. (850) • (hranice plně velkomoravského proudu do Čech) Hradiska • • Vznik: 8. stol: a) vnější faktory (ohrožení): 1. franská říše Karla Velikého (768-814) od Atlantiku po Sasko • 2. avarský kaganát - organizace kočovnického typu, Karpatská Kotlina • b) vnitřní faktory: vytváření sídelních struktur po trvalém usazení v nových oblastech • • Fredegarova kronika: Vogastisburg (castrum) – dosud nelokalizován • Tzv. Geograf Bavorský (843): Descriptio civitatum et religionum ad septemtrionalem plagam Danubii • – Moravané mají XXX hradských měst a 11 hradských obcí • M: Mikulčice-Valy, Uherské Hradiště-Ostrov sv. Jiří, Olomouc-Povel, Brno-Staré Zámky u Líšně, Znojmo-Hradiště sv. Hipolyta, • S: Víno u Slezských Rudoltic, Chotěbuz-Podobora • Č: Rubín u Podbořan, Kal na Jičínsku, Klučov, Tismice, Cimburk u Kutné Hory, Zábrušany • •Význam: opevněná sídla místních vládců (duces), centra teritoriálních celků •Funkce: politická, administrativní (správní), hospodářská, ideologická, vojenská a kultovní (kostely), centra výroby a obchodu • •1. starší fáze: 8. až 10. stol.: nejstarší: využívaly pravěká opevnění, lehce hrazené palisádami • středohradištní: tzv. kombinovaná hradba – Budeč, Praha 6- Šárka, Kouřim •2. mladší fáze: 10. až 11/12. stol.: starší „kmenová“ hradiště zanikly v souvislosti s budováním tzv. přemyslovské domény: • přemyslovská správní centra – hrady (civitas, metropolis, urbs, oppidum, castrum) • (Boleslav I. a II.) a Břetislav I. (základ tzv. hradské soustavy) • • • • • • • Kouřim Libice Bohnice-Zámka Obsah obrázku tráva, exteriér, obloha, pole Popis byl vytvořen automaticky Klučov J. Bubeník–I.Pleinerová – N. Profantová, Od počátků hradišť k počátkům přemyslovského státu, PA 89, Praha 1988, 104-145. J. Bubeník: Archeologické prameny k dějinám osídlení Čech v 7. až polovině 9. století (Katalog nalezišť), Praha 1997. Víno u Slezských Rudoltic na Osoblažsku moravská expanze do severních území 2. pol. 8. – 1. pol. 9. stol. http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as156.jpg Ostruhy s háčky Mähren, Fundstellen der Hakensporen. 1 – Staré Zámky bei Líšeň 2 – Ježkovice-Černov 3 – Víno bei Slezské Rudoltice; 4 – Chotěbuz-Podobora 5 – Olomouc-Povel; 6 – Olomouc-Burg 7 – Zelená Hora 8 – Staré Město-Uherské Hradiště 9 – Mikulčice 10 – Břeclav-Pohansko 11 – Mutěnice 12 – Znojmo-Hradiště 13 – Dolní Kotvice 14 – Roštín 15 – Rychtářov Rot – befestigte Plätze; blau – Gräberfelder; grün – Siedlungen 1986: Olomouc–Povel, Zikova ul: předvelkomoravského sídliště při výzkumu J. Bláhy jižně od Olomouce. V osadě žil lokální vládce, družina jezdeckých bojovníků a kupci. Kočár, P.–Šlézar, P.–Kočárová, R., 2016: Vegetace a ekonomika předvelkomoravské centrální lokality v Olomouci-Povelu, AR LXVIII, 544–575. Hlavní typy ostruh s háčky a očky z Čech. I.1. s dovnitř zahnutými háčky: pol. 8. – 1. pol. 9. stol. a – Mořinka, b – Benátky u Litomyšle, c – Sv. Jan pod Skalou I.2. s ven vyhnutými háčky: 2. pol. 8. – 8/9. stol. a – Štepánov, b – Všestary-Chlum II. s očky: 8/9. stol. – 1.pol. 9. stol. a – Libice n. Cidlinou, b – Sekeřice Profantová, N., 2016: Ostruhy jako doklady přítomnosti elity v 8. a 9. století v Čechách, Archaeologia historica 41, 7–40. Výzbroj •3. složky: • •1. Nomádská (avarská) – reflexní luk, trojbřité a trojboké šipky s řapem, šavle, úzká kopí čtverhranného • průřezu, avarské třmeny, sekery s dlouhým týlem, mlaty • •2. Pozdně římská složka Karpatské kotliny – úzké sekery s kratším týlem, širočiny, bradatice, listovité kopí, • šipky s tulejí • •3. Karolinská militaria – saxy (krátké meče) • – ostruhy s háčky a očky: vzory v pozdně římských tvarech • a) lité, b) dvojdílné, c) z jednoho kusu železa • • I. Ostruhy s háčky – 1. s ven vyhnutými háčky (pol. 7. až 8/9. stol.) • 2. s dovnitř zahnutými háčky • 3. bronzové ostruhy s háčky (zdobené) • II. Ostruhy s očky (konec 8. – 9. stol.) • III. Páskové ostruhy (konec 8. – 1. pol. 9. stol.) – s očky i ploténkami • • Chronologie – Peter Stadler (AD1 – nově; AD2 – staré) Avaři • •4./5. stol. – nomádští kočovníci původem ze Střední Asie (kmenový svaz Žuan Žuan – lidé nosící copy) • – turko-tatarsko-mongolské nomádské kmeny a vlastní kmen Avarů • – Theofil Simokrates († 628): byzantský kronikář žijící na císařském dvoře v Konstantinopoli • dílo Historiai: …pocházeli z kmenů mezi Volhou a Dunajem… •561 – tažení do střední Evropy •567 – uzavřeli spojenectví s Langobardy a společně porazili Gepidy v Potisí •Slovany – zčásti podmanili (poplatky, kořist), zčásti je vytlačili mimo území kaganátu • – společně podnikali loupeživé nájezdy na Balkán a západ (Avaři – jízda, Slované – pěší) • – P. Ratkoš: „avarizace“ Slovanů: převzetí ritu a materiální kultury Slovany • – Pókaszepekte: maďarské pohřebiště s doklady svazků Avarů a Slovanů • •568 – obsadili Karpatskou kotlinu: Avarský kaganát (567 – 803): Dunaj – Tisa •623 až 626 – výpravy proti Byzanci: porážky Avarů •795/6 – definitivně poraženi Karlem Velikým • – intenzivní misijní činnost bavorských s cílem pokřesťanštění všeho obyvatelstva • • • Obsah obrázku perokresba Popis byl vytvořen automaticky Rekonstrukcja łuku refleksyjnego (wg A. F. Medvedeva (1966, tab. 3:6), przerysowała E. Osipowa). •Luk a šípy – charakteristická součást výzbroje kočovníků • •Nálezy reflexních luků z Novgorodu (12. stol.), Staré Ladogy, Turova, Sarkelu, Drohiczyn, Czermna, Błonia, Ostrowa Lednickiego, Wrocławi, Hrubieszowa • 9/10. – 1. pol. 11. stol. • Postup osídlení •Časněavarské období – osídleno jádro avarského území: meziříčí Dunaje a Tisy • okolí Szegedínu a Szentesu až po Litavu • •Střední doba – osídlování „okrajových území“ • – Slovensko: severně od Dunaje cca 30 km široký pás (Žitný ostrov) • – Dunaj přírodní hranice kaganátu • •Počátek pozdní doby – avarské osídlení (pohřebiště) dosáhly hranice: • Šahy – Vráble – Nitra – Šaľa – Cífer – Pác – Bratislava • •Od poslední čtvrtiny 8.stol. – zmenšil se počet pohřebišť • – jezdecké hroby se omezují na oblast Komárna a Košické kotliny • • Maďarští badatelé připouští přežívání Avarů do 10. stol. • • • Územní rozsah avarského kaganátu: a – tzv. časněavarský; b – pozdněavarský Lokality pražské kultury severně od Avarského kaganátu (Fusek 2008) • • Fredegarova kronika (Historia Francorum): • • – sepsána v 7. stol. v Burgundsku více autory (proto Kronika tzv. Fredegara) • „Chronicarum quae dicuntur Fredegarii Scholastici libri IV.“ (Čtyři kroniky tzv. Fredegara scholastika“) • • – popisuje vznik a osudy Sámovy říše: Slované sloužili v avarském vojsku („befulci“) • • 623/4 – povstání Slovanů vedených franským kupcem Sámem proti Avarům • – panoval 35 let a měl 12 slovanských manželek, 22 synů a 15 dcer • – Lokalizace: severně od středního Dunaje: Bratislavská brána a část jižní Moravy (Čechy?) • • 631/2 – bitva u Vogastisburku: tažení franského krále Dagoberta proti Sámovi • – vojsko (se spojenci) ve třech proudech: Austrasijci, Alamanové, Langobardi • – po třech dnech poraženo • • • • Rozsah Sámovy říše 631: bitva u Wogastisburku http://www.podborany.net/data/messages/obsah16_3_big.jpg Slovanské hradiště Wogastisburg nebylo lokalizováno. Ztotožňováno s vrchem Rubín u Podbořan. •Pohřebiště – plochá kostrová s pohřby koní: jižní Slovensko a sz. Maďarsko, Rakousko • – koncentrace kolem Komárna (7), Velký Meder, Děvínská Nová Ves (J. Eisner, 1952), Holiare • • – birituální: Slované žárově, Avaři kostrově (od 8/9.stol. chudší hroby) • Anton Točík: první rozlišil etnický původ (smíšená slovansko-avarská) • • – bojovnické hroby: pohřby koní (zvířecí oběť) • hrobová jáma: cca 3 x 3 m, bez úpravy, dřevěná konstrukce, rakve • poloha kostry: na zádech s rukama podél těla SZ – JV (též V – Z) • inventář: výstroj koně, šavle, kopí, reflexní luk, šípy s trojbřitými hroty, opasková kování • •Sídliště – u vodních toků a na terasách, v nížinách i na dunách a mírných vyvýšeninách (do 300 m. n. m.) • Zadunají – kamenné pece • Velká uherská nížina – hliněné (méně početné i mimo dům) • • Slovensko – J. Zábojník: 2 typy sídlišť: 1. sídliště s keramikou PT • 2. sídliště etnických obyvatel Avarského kaganátu • – sídelní objekty: 1. čtvercové zemnice s kamennou pecí (2 sochy) • 2. objekty s nepravidelným půdorysem s ohništěm nebo pecí • 3. s ohništěm vyloženým kameny • 1 – Šebastovce, 2 – Čataj, 3, 4 – Holiare Jezdecké hroby z období avarského kaganátu – mezi Dunajem a Tisou vzácné – koncentrace Potisí a jz. Maďarsko Cífer-Pác Kování opasků, šperky, koňské postroje, zbraně Zábojník, Jozef. Slovensko a avarský kaganát. Bratislava. Studia Archaeologica et Medievalia VI., Bratislava 2004. Slovensko a avarský kaganát. Studia Archaeologica et Medievalia IX, Bratislava 2009. Podunajské Biskupice 2017: obchvat Bratislavy •Sídliště a pohřebiště • •Osada: 20 domů (cca 100 lidí) • dům: 3 x 3 m •Pohřebiště: 480 H •Datace: 730 – 800 n. l. • •Inventář: málo zbraní • keramika (s vlnovkou) • pásové garnitury (kování) • vědérka z tisového dřeva • analýzy: nápoj (kumys?) •Keramika – ručně robená (z původních sídel, potiská ) • – vliv pozdně antických tradic (provincionální obyvatelstvo) • – vliv slovanské keramiky: • a) časně slovanský PT na pohřebištích kaganátu (Kölked) • b) obtáčená keramika středodun. tradice (tzv. podunajský typ) se • objevuje nejdříve v okrajových oblastech a pak v kaganátu (7. st.) • • – B. M. Szóke – 2 skupiny: 1. starší – z doby avarské • 2. mladší – staromaďarská a arpádovská • – pozdně avarskou keramiku dělí na 5 typů: • obtáčená, v ruce robená, v ruce formované kotlíky, keramika s mřížkovým • vzorem, zvony na pečení • •Hrobová keramika – maďarskými badateli považována za užitkovou •Časná a střední doba – vliv pozdně antických, nomádských, germánských a slovanských tradic •Lokální distribuční okruhy – tzv. sivá keramika, žlutá keramika (1. pol. 9. stol.) •Koňský postroj: • – funkční: udidlo, třmen, kování sedla, • přezka podbřišní řemen • – dekorativní: faléry, kování ohlávky, • kování řemenů postroje, • držák na chochol aj. 1 – ohlávka; 2 – uzda; 3 – otěže; 4 – sedlo; 5 – prsní řemen; 6 – třmenový řemen; 7 – třmen; 8 – podbřišní řemen; 9 – ocasní popruh. Sedlo: 1, 2 – přední a zadní rozsocha (hruška); 3 – posedlí; 4 – podbřišní pás; 5 – třmenový pás; 6 – třmen. Uzda: 1 – udítka; 2 – středový zachycovač; 3 – koncové oko; 4 – kruh otěže; 5 – vnější oko; 6 – vnitřní oko; 7 – postranice; 8 – oko postranice. Třmen: 1 – oko 2 – poutko popruhu 3 – krček 4 – ramena 5 – stupadlo Dolné Orešany (okr. Trnava) Depot 87 kusů tzv. pozdně avarských litých bronzů a stříbrných předmětů, převážně pásových kování a kování koňských postrojů; součástí souboru je také bronzový závěsný křížek s motivy písmen alfa a omega. závěr 8. stol., náhodný nález Bojovnický pás: tzv. cingulum militare – kožený, bohatě zdobený bronzovými kováními – pásové soupravy: přezka, průvlečky, nákončí – šavle, nůž, ocilka as126 img [USEMAP] ANd9GcQKONUOGEmXKWfFPETKlHEBh-KkUY7wriWj_yfe2ERWVbkRD7mavQ Dolní Dunajovice: Z. Klanica – šlo patrně o slovanského bojovníka •a) z lisovaného plechu (568-650): zvěrná ornamentika (typický nomádský prvek) •b) lité garnitury: odlévání do ztracené formy st. stupeň: 680 – 730 – zoomorfní, vegetabilní, geometrický – prohnuté stěny ml. stupeň: po pol. 8. stol. – zoo i florální – rovné stěny • http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as142.jpg Čechy: nálezy kování svědčící o kontaktech s avarským prostředím N. Profantová: Zum gegenwärtigen Erkenntnisstand der frühmittelalterlichen Besiedlung des Burgwalls Šárka (Gem. Dolní Liboc, Prag 6), Památky archeologické 90, 1999, s.65-106. Awarische Funde aus den Gebieten nördlich der awarischen Siedlungsgrenzen, in: F. Daim ed., Awarenforschungen 2, Wien 1992, 605-778. http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as139.jpg Slovansko-avarské nálezy v Čechách: •Ojedinělé nálezy na hradištích (importy – obchodní kontakty ?) • •Hradiště Kal • – starohradištní lokalita v podhůří Krkonoš, ostrožna, dvojitý val a příkop • – 90. léta 8. stol.: zánik v období karolinsko-avarských válek • bojovníci z již. Slovenska postupující na sever Pomoravím • – předměty avarského původu: •lité kování z pozdní doby avarské: koňského postroje •stříbrný nezdobený knoflíček s ouškem z 9. stol. •dvě trojbřité šipky (avarské), šipky s křidélky (starohradištní) •listovitá šipka •přezka (7. – 8. stol.), analogie výšinné sídliště Přívory v okr. Mělník), kování vědra • •Nálezy byzantského původu: mince, formy na lisování ozdob, kování: Čechy – geograficky rozptýlené • Morava: Mikulčice • • • • • Hradisko Kal s vyznačením nálezů hrotů šípů. 1-2: největší koncentrace; červené a: trojbřité hroty Profantová, N., Nálezy byzantského původu, teze. Zborník Slovenského národného muzea, Archeológie, Supplementum 2. • •Zemianský Vrbovok • • • 1937: náhodný nález • datace: ¾ 7. stol. • • poklad byzantského • řemeselníka či kupce • • stříbrné šperky, mince, • nádoby, zlomky předmětů • stříbrný kalich: v Želovcích • • 18 mincí byzantských císařů: • Konstanse II. (641–668) • Konstantina IV. (668–685) • • Keszthelská kultura • Konec 6. – 8/9. stol. • Transdanubie: záp. a jižně od Dunaje po Drávu (mezi záp. Balatonem a Pécsí) • • Etnicky smíšená kultura se zbytky romanizovaného obyvatelstva (tzv. Románů) z původních pozdně římských provincií, ovlivněná Avary a Slovany. • • Pohřebiště v okolí Keszthel: Dobogó, Hévíz-Alsópáhok, Városi temető, Fenékpuszta J. Poleski, Awarische Funde in W. Pohl, Die Awaren. Ein Steppenvolk in Mitteleuropa 567-822. Chr., München 1988; Polen.