Základy environmentálního výzkumu krajiny a molekulární antropologie Archeologické prameny: o Artefakty – předměty – výsledky intencionální (záměrné) lidské činnosti o Ekofakty – výsledky neintencionální (záměrné) lidské činnosti (uhlíky, koprolity, …) o Naturfakty – přírodní prostředí (historická klimatologická, geologická, hydrologická, pedologická … data), ekologické vztahy Environmentální archeologie - zkoumá vztah člověka a přírodního prostředí v minulosti (od pol. 20. stol. samostatná disciplína) - studuje kvartérní geologii (geoarcheologie), pozůstatky rostlin (archeobotanika) a pozůstatky zvířat (archeozoologie) - zkoumá otázky chronologie, změn přírodního prostředí, hospodaření s přírodními zdroji, stravování minulých populací … - využívá metod a poznatků geologie, pedologie, klimatologie, paleobotaniky, ekologie, palynologie, paleozoologie, ... ale též sociální, historické a sídelní geografie, kartografie, geoinformatiky Výzkumné směry enviromentální archeologie · 1. paleoenvironmentální výzkum – studium pravěkých a historických ekosystémů ve vztahu k lidskému osídlení · 2. paleoekonomický výzkum – studium ekonomické dimenze vztahu člověka a prostředí Bioarcheologie (archeobotanika a archeozoologie) Typy rostlinných a zvířecích pozůstatků: - z hlediska velikosti: - mikrozbytky (menší než 0,2 mm – vyžadující mikroskop) - makrozbytky - - z hlediska typu materiálu: 1) rostlinné makrozbytky – semena a vegetativní části rostlin 2) rostlinné mikrozbytky a) pyly a výtrusy rostlin b) fytolity – křemičité skeletony rostlin c) křemičité schránky rozsivek (diatomy) – mikroskopické jednobuněčné řasy v jezerech, rybnících, deltách řek a mořích 3) zvířecí makrozbytky a) vápenné schránky suchozemských a vodních měkkýšů b) vápenné schránky mořských měkkýšů c) hmyz – bezobratlí s chitinovou zevní kostrou d) kosti, zuby, trus a otisky obratlovců 4) zvířecí mikrozbytky a) ostrakodi – korýši s vápenným/křemičitým krunýřem b) dírkovci – jednobuněční mořští bezobratlí zachovaní ve formě vápenných krunýřů Archeobotanické analytické metody - Makrozbytková – vyhledávání, separace a determinace rostlinných makrozbytků (semen, plodů, plev, slámy, listů, …) - sleduje skladbu užitkových rostlin, léčivek, technických plodin, krmiv, rostlin pro stavební účely, pro rituální účely - Antrakologická – určování zuhelnatělých dřev pomocí mikroskopických metod - Xylotomární (pylová, palynologie) – analýza a historická interpretace pylových zrn ze sedimentů arch. lokalit a dalších antropogenních útvarů (např. studny, odpadní jímky, pole) - umožňuje poměrně přesně rekonstruovat změny ve složení vegetace v průběhu času (pyly se dochovávají v prostředí, charakteristickém velkou rychlostí vytváření sedimentů) - Fytolitová – analýza mikroskopických křemičitých inkrustací v listech, stoncích, kořenech, květech a plodech rostlin - umožňuje rekonstruovat vegetační pokryv v okolí sídel a způsoby jeho managementu - Analýza rozsivek (diatomární) - umožňuje studovat změny vodních hladin, teplotu a slanost vod Archeozoologické analytické metody - Entomologické – hmyz, brouci - výskyt často úzce vázaný na vymezené území, definované specifickými podmínkami - umožňuje rekonstrukci životního prostředí minulých lidských komunit - Malakologické – měkkýši - výskyt méně úzce vázaný na vymezené území - rovněž umožňuje rekonstrukci životního prostředí minulých lidských komunit - analýzy obratlovců: - Mammalogie – savci, Ornitologie – ptáci, Ichtyologie – ryby, Herpetologie – plazi - umožňuje méně přesnou rekonstrukci (x možný transport pozůstatků) životního prostředí minulých lidských komunit - naznačuje podíl chovu, lovu, rybolovu, skladbu živočišné potravy, vliv škůdců … Geoarcheologie - Sedimentologie – sedimenty (usazeniny) - zpravidla mají původ jinde, než se nachází - jsou produktem procesu zvětrávání > eroze > transport > depozice - různé typy transportních a deposičních procesů vedou k formaci různých typů sedimentárních útvarů Pedologie – půdy - vznikají zvětráváním in situ sedimentů nebo matečných hornin (výchozích materiálů) a působením půdotvorných faktorů (klima, vegetace, mikroorganizmy, podzemní voda) - výslední půdní horizont tvoří: - A-horizont – bohatý na organické složky - B-horizont – bohatý na výchozí materiál a karbonáty - C-horizont – nezměněný výchozí materiál Druhy půd - černozemě – vznikají na pravých spraších v suchých oblastech (jižně od Labe, jihomor. úvaly) - tmavé lužní půdy (černice) bohaté na vápenec – vznikají ve vlhčích podmínkách a mají o něco více humusu než černozemě - rendziny – vznikají na vápencích Českého a Moravského krasu - nivní půdy (fluvizemě) – vyskytují se v nivách nížinných řek - glejové půdy (pod. předchozím) – jsou v prostředí zamokřeném stoupající spodní vodou - pseudogleje (pod. předchozím) – vznikají v místech zamokřených srážkovou vodou - rankery – mělké humózní půdy na nekarbonánátových substrátech Dynamika krajiny v holocénu - prvky krajiny lze z časového hlediska rozdělit na: - konstantní – podléhají změnám v řádu statisíců až miliónů let - pohoří, umístění říčních údolí - dynamické – sedimentační prostředí s aktivními procesy akumulace a eroze sedimentů - říčná údolí, delty, močály, prostředí pískových dun, mořská pobřeží, určité typy svahů Eroze - erozi dělíme podle: 1. prostředí, ve kterém probíhá: svahová, říční 2. způsobu, jakým probíhá: vodní, větrná, mechanická, chemická 3. druhu materiálu, který je erodován: např. eroze půdy Vliv člověka na erozi - v holocénu se k příčinám eroze přidal člověk … zemědělská aktivita se postupně stala hlavním faktorem svahové eroze a zapříčinila významnou změnu hydrologických poměrů, která znamenala několikanásobné zvětšení povrchového odtoku - ve středověku dochází k podstatné změně v obdělávání půd - středověká kolonizace (13.-14. stol.) rozšířila obdělávání půdy do oblasti pahorkatin s prudšími svahy - přílohový systém se změnil na trojpolní s poli uspořádanými do honů, které byly stejným způsobem obdělávány s rotací ozim – jař – úhor - mělkou křížovou orbu rádlem nahradila hlubší jednosměrná orba pluhem, tvar pozemku se změnil na dlouhý pruh s úvratěmi pouze na kratší straně (viz obr. techniky orby)