Archeologie českých zemí 11. Archeologie církevní architektury. Vznik a vývoj církevní organizace •Čechy: 973 – vzniklo pražské biskupství, spadající pod arcibiskupství v Řezně • – před založením pražského biskupství nelze hovořit o církevní organizaci • – první pražský biskup: Dětmar (výchova kněží, svěcení kostelů) • – druhý: Slavníkovec Vojtěch • •Morava: 1063 – vzniklo (bylo obnoveno) biskupství v Olomouci jako soukromá fundace Vratislava II. (1061-1092) • – boj o investituru Rehoř VII. kontra Jindřich IV.: Vratislav na straně císaře • – 1146: Jindřich Zdík získal od knížete imunitu pro statky olomouckého biskupství • •Velkofarní organizace – vytvořena po založení pražského biskupství • – v čele představení velkofarnosti, kteří pečovali o duchovní potřeby a byli podřízení biskupovi • 10. – 11. stol.: arcipryšt (arcipresbyter) - tj. arcikněz • – od 12. stol. : arcijáhn (archidiakon) – zastupoval biskupa a byl jím vybírán ze členů kapituly • – starali se o nižší klérus a tvořili spojovací článek mezi • biskupy a kostely (farní a soukromé) • • • 1) Období emancipačního boje: 10. – poč. 13. stol.: • • – církevní instituce musely respektovat tzv. zakladatelská práva: • • a) panovníka – vlastník majetků s fiskálními zájmy • – uplatňování regálií (nárok na důchod z uprázdněného beneficia) a spolií (nárok na majetek • zemřelého duchovního) • b) šlechty – od konce 11. stol. zakládány soukromé vlastnické kostely (konec 12. stol. oratoře bez farních práv) • Velkofarní kostely – do konce 10. stol. pouze ve správních centrech provincií (jen hradiště) • Hradské kostely – ecclesiae baptismales: s právem křtu a pohřbu • – kněží mohli udílet všechny druhy svátostí, tzv. farní přímus • • Členění kostelů od 13. stol. podle významu: • • a) katedrální chrám: sídlo biskupa a kapituly • b) velkofarní kostely • c) venkovské kostely ( ecclesiae plebales) a kaple (ecclesiae filiae) • •Změny velkofarní oranizace: • • a) přeměna arcikněžských kostelů v kapituly: 1039: Stará Boleslav, 1057: Litoměřice, 1070: Vyšehrad, 1125: Mělník • b) zakládání nových kostelů mimo hrady (povolení z konce 10. stol. pražskému biskupu Vojtěchovi – Vysoká u KH • •Pol. 12. stol. – rozklad staré farní organizace a vznik nových kostelů založených šlechtou • – při některých velkých kostelích vznikly kapituly s arciknězi • – arcijáhenství nahrazeny arcidiakonáty: • – soukromé kaple nabyly charakter veřejných svatyň (empora, patronátní pán) • – farní funkce kostelů jsou na venkově doloženy ve 2/4 12. stol. • – jako mezičlánky mezi biskupstvím a arcijáhny a venkovskými plebány vznikají děkanáty • • •Kláštery – měly upevňovat křesťanství (vzdělanost), kolonizační činnost • • •2) Období konsolidace: 13. – konec 14. stol.: • • – prosazení církve ve společnosti a jejího vlivu na duchovní oblasti • – středověký člověk pravidelně navštěvoval bohoslužby, kázání, církevní slavnosti, poutě, světil svátky aj. • – desátky: poplatky za náboženské úkony a obřady (fiskální politika papežské kurie) • • 30. dubna 1344 – Karel IV. povýšil pražské biskupství na arcibiskupství a opíral se o avignonské papežství • – vznik samostatné církevní provincie v čele s pražským arcibiskupem a podřízenými • biskupstvími: Olomouc (1063) • Litomyšl (1344) • – prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic • •Ve 13. a 14. stol. – vzrůstá počet far: nová vlna christianizace : podpora šlechty a měšťanstva • – dochází k masovému zakládání far a jiných klášterních ústavů (hlavně městské žebravé řády) • – církev organizuje každodenního život: církevní svátky, zdůraznění svátostí (křtu, pomazání) • – dochází k posílení autority církve prosazující se v úřadech správy státu a dochází ke vzrůstu • církevního majetku (celibát) • • • – organizace církevních institucí nabyla pevné podoby s přesně vymezenou působností • – jmenování do úřadu (investitura) byla vyřešena kompromisem: feudál se stal patronem kostela a ten dával • biskupovi návrh na jmenování správce kostela a ten jej potvrdil • • – česká církevní provincie: 10 arcijáhenství • děkanáty a farnosti: řízeny usneseními pravidelných synod – shromážděním kněžstva • • – Karel IV.: za jeho vlády vzniklo v Českých zemích 35 nových klášterů • • – 1378: papežské schizma – mezi papežem a francouzským králem • – papežská kurie přesídlila do Avignonu (boj o svrchovanost církve nad světskou mocí) • – proti Urbanovi VI. zvolen v Avignonu Kliment VII., koncil v Pise 1409 sesadil Řehoře XII. • avignonského Benedikta XIII. a zvolil Alexandra V. – 3 papeži • – vyřešil až kostnický koncil (1419) • • • •c) Období krize a husitské revoluce: 15. stol. – 16. stol.: • •14. stol. – začaly se projevovat příznaky první velké vlny sekularizací • – kazatelé: Matěj z Janova – kritický pohled na kláštery: zbytečnost řádů • •Ukončení fundačních aktivit – poslední 1391: kláštery ve Fulneku a Prostějově • •Prohlubují se hospodářské problémy řádových institucí : • – různá fundátorská břemena, obecné berně a speciální berně • – zadlužení (za Václava IV. jsou klášterní poplatky zdrojem královských příjmů) • – vyhánění řádových farářů, první útoky na kláštery jak ve městech i vesnicích • •Smrt Václava IV. – napadány mendikantské konventy v centrech husitství v Praze a na Táboře • – klášter Na Slovanech zůstal zachován, protože opat přijal husitské požadavky • – klášter sv. Anny fungoval jako jakýsi sběrný klášter uprchlíků • – husitské války zapříčinily, že církev ztratila asi 90 % statků • – husité se opírali o znění 3. artikule, který byl proti světskému panování kněží • – po r. 1437: porážka radikálního křídla husitů • mniši vracejí do klášterů (v sv. Čechách k obnově klášterů vůbec nedošlo) • Řádové duchovenstvo •Klášterní organizace – specifický konglomerát církevních společenstev, které se vyvíjely souběžně se • světskou církevní sférou a představovala tzv. vlastní založení • – fundace raně středověkého období (do pol. 13. stol.) se vyznačovaly hlavně • hospodářskou aktivitou. • •Zakladatel – panovník a šlechta • •Kolonizační řády – benediktíni • – cisterciáci • – premonstráti • •Do r. 1100: 7 benediktínských klášterů •1110 – 1205: 27 klášterů • Církevní instituce: •Vznikaly v Egyptě již od 3. století, kdy se formovaly duchovní základy, odkud se rozšířily do Evropy. • •Průkopníci raného mnišství: • • sv. Antonín: 251 – 356 • sv. Pachomius: 287 – 347 – zakladatel poustevnictví (eremitství) • – vytvořil první společenství mnichů (klášter) • – zastával kolektivní mnišství (cenobitství) • •Každý klášter měl vlastní pravidla: regula – řehole • •Zlatý věk zakládání klášterů – Francie: 1100 - 1250 • – Čechy: 1140 - 1300 • • Řády s mnišským způsobem života •sv. Benedikt z Nursie (480 – 547) • •zakladatel benediktinského řádu, který položil jednotnou formu mnišského způsobu života •v klášteře na hoře Monte Casino ve střední Itálii sepsal pravidla každodenního života • •klášter byl podle sv. Benedikta Boží dům, kde přebývá zmrtvýchvstalý Kristus oslavovaný kněžími formou: • a) modlitby (základ spirituality) • b) práce (prostředek askeze) • c) studia (lektio divina: vzdělanost) • d) meditace a duchovní sebezdokonalení • •6. – 11. stol.: univerzální forma mnišství v Evropě. •Od konce 1. tis. se objevují snahy po reformě: výročí 1000 let smrti Ježíše Krista došlo k velkému • Benediktínské řády •992–993: Břevnov – první benediktínský klášter v Čechách • – založil sv. Vojtěch, který řeholní sliby složil v řecko-latinském konventu sv. Bonifáce a Alexia • na římském Aventinu • •klášter sv. Jiří na Pražském hradě – bazilika (925) a klášter (976) •Ostrov u Davle (999), Sázava (1132) •Opatovice nad Labem, Kladruby (1115) •Postoloprty (mezi lety 1119-21),Vilémov (1131), Podlažice (1160) • •Mateřský klášter – na naše benediktínství měl vliv hlavně klášter v bavorském Niederalteichu. •kolem 1. pol. 10. stol. – přichází reformní vlivy z okruhu kláštera v Gorze u Mét • gorzská reforma – procísařský charakter, prosazována Otou III. v rámci politiky „renovatio imperii“ klášterem Altach) • – přes Trevír – Řezno – Niederaltreich se dostala do Břevnova a Ostrova. • Clunyjské hnutí •Reformační hnutí usilující o emancipaci moci církevní vůči světské •Cluny – Burgundsko: klášter založil r. 910 vévoda Vilém Akvitánský • – tvůrcem reformy byl druhý opat Odo (927-42) • – hnutí založeno na tvrdé askezi a zdůraznění liturgické (bohoslužebné) složky klášter. života • – od 10. do 12. stol. přistoupilo ke Cluny asi 2000 klášterů • – na rozpor mezi hlásanou askezí a přepychem clunyjských klášterů poukazovali noví reformátoři, • kteří později vytvořili cisterciácký řád. • •Biskupské kapituly – vznikají při katedrálních kostelech v Praze a Olomouci, kde se hlásají základy společného života: •Vita communis – 755: Zásady sestavil biskup v Metách jako obecný vzor pro vita canonica katedrálního kléru • – základy klášterního žití a správy společného majetku • •Jindřich Zdík – olomoucký biskup a zastánce clunyjské refomy • – navštívil Jeruzalém ( 1123, 1137/8) • – do našich zemí uvedl premonstráty a cisterciáky • – u kostela sv. Václava v Olomouci založil novou kapitulu (společenství kněží u kostela) a biskupský palác Premonstrátský a kartuziánský řád • sv. Norbert z Xanten – 1120: založil první klášter v Premonstré • – řídili se řeholí sv. Augustina z poč. 5. stol. • – poslání: život ve společnosti (kázání pro veřejnost) • •Klášter na Strahově – Mons Sion •Litomyšl – Mons Oliveti •premonstráty byli nahrazeni benediktíni v: •Želivi (1149) a Hradisku u Olomouce (1150) •Premonstrátk: v Dolních Kounicích – Rosa coeli (1183) •premonstráti: Louka u Znojma •Na poč. 13. stol.: založil mužský klášter v Zábrdovicích Lev z Klobouk a ženský vznikl v Nové Říši • • sv. Bruno – na konci 11. stol. zakládá kartuziánský řád • – přísná pravidla řehol. života (mlčení) • Cisterciáci (šedí mniši) •Robert z Molesme (1028-1111) • – pocházel ze šlechtické rodiny v Champagne • – přívrženec clunyjského hnutí • – 1075: založil nové opaství v Molesme • – 1098: založil nový klášterní dům v Citeaux – claustrun novum, • pro který se pak se ujal název Cistericium • (neosídlená krajina 20 km jižně Dijonu) • •sv. Bernard z Clairvaux (1090/1-1153) • – představitel reformního cisterckého hnutí a tvůrce křesťanské mystiky • – bojoval proti nádheře – asketismus • – zdůrazňoval hlubokou zbožnost • Cisterciáci (šedí mniši) •Organizace cisterciáckého řádu: • • Citeaux – stál v čele organizační struktury • – z něj pocházel generální opat řádu • •La ferté, Pontigny, Clairvaux, Morimond – 4 protoopatství: nejstarší: základna pro nové kláštery – filiace • •Nový klášter – filiace (rozrod, oddělení původního mateřského domu • •Mateřský dům – poskytl „dceři“ základ konventu (12 mnichů–ideová kontinuita) • – mateřskému klášteru zůstalo trvale nadřízené postavení • – pater abbas (opat mateřského domu) prováděl každý rok vizitace – protokoly • •České země: premonstrátská fundační vlna: končí kolem r. 1200 • cisterciácká fundátorská vlna: končí až ve 14. stol. • • Cisterciáci (šedí mniši) • Zakládání klášterů cisterciáckého řádu bylo reformou benediktínského řádu. • • 1142 – Jindřich Zdík do kláštera v Sedlci u Kutné Hory uvedl cisterciáky: první cisterciácké opatství v Čechách • – mateřský klášter: filiace bavorských Valdsas: Citeaux (1098) – Morimond (1115), Kamp (1123), • Volkemrode (1131), Valdsasy (1133) • Sedlecké filiace: • Zbraslav (1292), Skalice (1347), Pohled (1267-75), Staré Brno (1320), Plasy (1144) – založil Vladislav II. na Plzeňsku • • Plaská filiace: • Hradiště nad Jizerou (1145), Svaté Pole (1150, Sezemice (1267), Velehrad (1204), Oslavany (1225), Tišnov (1233), • Vizovice (1261), • Zlatá Koruna (1281), Pomuk (1144-45) - filiace franského opatství v Ebrachu • (vnučka Morimondu), Osek – nejmladší, vznikl na konci 12. stol. • Řády s rytířským způsobem života • Johanité – 12. stol.: nejstarší rytířský řád v čechách • – 1169: u sv. P. Marie pod řetězem na Malé Straně • – na Moravě usazeni v Ivanovicích na Hané, Hor. Kounicích, Přibicích, Mutěnicích •Templáři – 1118: řád založen ve Svaté zemi francouzskými rytíři • – působil i v Evropě (boj proti pohanům, špitální a charitativní funkce) • – 1230: v Čechách – komendy v Jamolicích a Čejkovicích a hrad Templštejn • – 1312: řád je zrušen papežem Klimentem • •Strážci Božího hrobu – 1188: přišli do Čech • •Němečtí rytíři – 1201 a 1204: získávají majetky v Opavě a Praze • – domy komenda ve Slavkově (město a 4 vesnice v okolí) • •Do počátku 13. stol.: nepřesáhl počet klášterů: 30 objektů • • Farní síť •13. stol. – na Moravě vznikají děkanáty (uskupení několika far), jako mezistupeň mezi farou a biskupstvím. • •Robert (Angličan) – 1201 až 1240: olomoucký biskup • – 1206: od Přemysla Otakara I získal právo svobodné volby biskupa • •Bruno z Schauenburku – 1245 až 1281: olomoucký biskup, rod pocházel z Dolního Saska (sev. Německa) • – rádce Přemysla Otakara II., na biskupských statcích vybudoval lenní systém • – 1260: Kroměříž - kolegiátní kapitula u sv. Mořice • •Dětřich z Hradce – 1281 až 1302: nástupce Bruna, na kapitulní je povýšen proboštský kostel sv. Petra • •20. léta 30. stol.: ve městech se usazují mendikantské (žebravé) řády: dominikáni a minoriti •od r. 1256: augustiniáni eremiti (poustevníci) • – usazují se ve velkých městech, Praze, Olomouci, Brně, Znojmě, Jihlavě Opavě • – spory s městským farním klérem: směli kázat jen ve svých kostelích, veřejně jen, když se nekázalo ve farním kostele • – mohli pohřbívat laiky, ale ¼ získaných poplatků měli odvádět místnímu faráři, s jehož svolením mohli udělovat • svátosti manželství, eucharistii či pomazání. • Mendikantské řády •Augustiniáni – za Jana Lucemburského založeny: kanonie řeholních kanovníků sv. Augustina • (suplovala farní správu) •Kartuziáni – 1342: založili kartuzii před branami Prahy (u sv. Tomáše) • – 1388: přesídlili z Tržku u Litomyšle do Dolan u Olomouce • – období „nové zbožnosti – devotio moderna“ Šěpán z Dolan – reformátorské snahy • •Karel IV.: Nové Město pražské: benediktíni z Postoloprt • premonstrátky z Doksan • klarisky z Panenského Týnce • •Nově vznikly – kláštery: karmelitánů, slovanských a ambroziánských benediktínů, augustiniánek • •Mimo Prahu založeny – klášter celestínů v Ojvíně, karmelitánů v Tachově • •1344 – povýšeno pražské acibiskupství • – nově vzniklo biskupství v Litomyšli • • Terminologie •Generální kapitula – sbor představených klášterů v čele řádu • – zasedání všech opatů, usnesení v platnosti zákona (Citeaux: první 1116) • – opati ze vzdálených zemí jezdit jednou za 3 roky • •Konvent – conventus: sbor mnichů (monachi), působil v každém klášteře •Mniši – skládali slib čistoty a chudoby (professus) •Preláti – klášterní hodnostáři: •Opat – abbas (lat. otec): představený kláštera • – vedl kapitulu, sloužil nejvýznamnější mše, prováděl vizitace v podřízených klášterech • – prelatura: dům opata se soukromou kaplí: většinou mezi kostelem a bránou •Převor – prior: zástupce opata, stál v čel konventu, liturgické povinnosti (zpovědník) •Novicmistr – magister noviciorum: výchova a vzdělání noviců •Zpovědník – confessor (confessio lat. vyznání), záležitosti víry •Kantor – cantor: chrámový zpěv, péče o knihy • • •Vestiarius – staral se o oděv (šaty, boty) •Fortnýř – portarius: kontroloval přístup do kláštera (jídlo a ošacení pro chudé) •Cellarius – hospodářský správce kláštera •Camerarius – správce financí (komorník) •Bursarius – péče o pokladnu a příjmy (zásobování) •Magister (rektor) curie – správce hospodářského dvora •Infirmarius (magister infirmorum) – správce klášterní nemocnice •Hospitalarius (též magister hospitum) – správce domu pro hosty •Konvrši – conversi: laičtí bratři (heslo sv. Benedikta: Ora et labora - modlitba a práce) • • Sakrální architektura •Stavební podoba klášterů (claustrum) se vyvíjela postupně. •Dispozice – základní schéma rozmístění jednotlivých objektů má podobu benediktínských klášterů, které od • okolního světa oddělovala zeď. • •Kolonizační stavební provizória: • • Dřevěná zástavba – je předpokládána u každého kláštera • – jde o torza rozsáhlých budov nesoucích mladohradištní znaky (dřevěné nosné kůly nebo • zahloubené objekty s kůlovou konstrukcí) • •Břevnov – kamenné stavby kostela s konventem měly pravděpodobně dřevěné předchůdce, které se však • dodnes nepodařilo nalézt • – k nejstarším kamenným stavbám náleží východní krypta baziliky včetně východního chóru a části • bočních lodí. • Sakrální architektura •Ostrov – dřevěné stavby budované domácí technikou sloužily 200 let • – zbytky dřevěného kostela pod pozdější románskou bazilikou, severně dřevěné příbytky, které respektovaly • pozdější románský a gotický rajský dvůr • – zánik dřevěných staveb po požáru v r. 1137, pak klášter kamenný, který zachoval stavební schéma dřevěného • předchůdce (princip stabilitatis loci) • – jako první byla budována bazilika (až do konce 1/3 13. stol.) • – severně baziliky s hroby konventu vznikla nová klauzura • •Sázava – 100 až 200 let dřevěný • – 11. stol.: nahrazen kamennými objekty • – původní kostel byl dřevěný (v místě chóru), kolem dřevěné budovy • – jižně východní křídlo klauzury, které sestávalo z velké dřevěné budovy (6 x 12 m) • – kamenný chrám, který nahradil dřevěný, byl vysvěcen v roce 1095 a stavebně byl dokončen r. 1161 • – v sev. zahradě: laické sídliště (služebníci); v již. zahradě: pohřebiště • • • • Půdorysné schéma kláštera •Benediktíni – vypracovali model kláštera jako promyšleného stavebního celku • s dispozicí budov určených pro potřeby řeholních společenství • – 9. stol.: stavební podoba (kánon) podle kláštera v st. Gallen • kamenná projekce duchovního programu • ustálené stavební schéma převzaly cisterciácké kláštery i další řády. • •od 12. stol. – nový přístup, nerozlišující mezi budovami významnými a méně důležitými • – hospodářské dvory (grangie): práce byla chápána jako jiná forma modlitby, proto se • o dvůr se pečovalo stejně jako o svatostánek • •Benediktínské kláštery – strohé bez vnějších ozdob, bez obrazů (zakázala generální kapitula, jen P. Marie) • – měla do nich přístup veřejnost – o poutích. • •Cisterciácké kláštery – byly pro veřejnost uzavřené. • • Opatská kaple ve Zlaté Koruně Půdorysné schéma kláštera •Klášter – duchovní rovina: představoval Boží dům, kde přebývá Ježíš Kristus (modlitby, meditace) • – fyzická rovina: architektonický soubor objektů sloužících mnišské komunitě • – navržen tak, aby byl nezávislý a soběstačný • •Bazilika – ústřední objekt: většinou trojlodní s apsidami na východě a věžemi na západě (vstup) • • – půdorys: latinský kříž s transeptem a chórem (někdy oddělen lettnerem) • V: kněžiště s oltářem: chórová část (mnišská) • Z: u vchodu (konvršská) • • – z jižní strany přiléhala klausura: uzavřené klášterní prostory • určeny pouze pro členy řádu • • • • • • • •Konvent – budovy klausury (uzavřené části kláštera pro veřejnost) označené podle mnišského společenství • – dům opata, dům pro hosty, špitál, dvůr • – rajský dvůr: většinou pravoúhlý • kolem křížová chodba (ambit) zajišťující spojení jednotlivých částí konventu • • a) část mnišská – kapitulní síň: shromažďovací místnost • – dormitář: ložnice (později jednotlivé cely mnichů) • – reflektář: jídelna • – klefaktorium: ohřívárna (často jediná v klášteře) • – parlatorium: hovorna • – cellarium: sklad potravin • • b) část konvršská – v konventu nebo samostatně v hospodářském dvoře • Půdorysné schéma cisterciáckého kláštera: http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/assets/data/b323e2756439bf3f51787361f49c18ca2b89afb2f9f5abfad18d88 1617135e39-small.jpg •1 – Klášterní kostel, •2 – Západní průčelí kostela (vchod) •3 – Předsíň kostela •4 – Severní portál do trojlodí •5 – Vchod z křížové chodby do kostela •6 – Schodiště z kostela do dormitoria •7 – Sakristie •8 – Kapitulní síň •9 – Schodiště do dormitáře mnichů? •10 – Hovorna (parlatorium) •11 – Průchod •12 – Ohřívárna (kalefaktorium) •13 – Jídelna (refektorium) •14 – Kuchyně •15 – Refektář konvršů •16 – Ložnice konvršů (dormitorium) Velehrad