Archeologie českých zemí 12. Archeologie vrcholně středověké exploatace, výroby a směny. Využití drahých kovů 1.Získávání – těžba nebo rýžování a hutnické zpracování polymetalických rud (zlato, stříbro) 2.Využití – obchod a směna: původně naturální • 9/10. stol.: odvažování kovu • mince (arabské, domácí) • •Monetarizace směny – ekonomický význam: berně, cla, dary, desátky • – 12. stol.: cena vesnice 20–60 hřiven stříbra • – 1250: 60 – 100 hřiven stříbra (hřivna cca 250 g) • •Rozvoj tržních vztahů – obchod a směna: zahraniční, domácí • •Rozvoj řemesel – zbraně, jezdecká výstroj • – nářadí: zemědělské, řemeslné • – ozdoby, umělecké předměty • •Rozvoj výrobních odvětví – stavebnictví, lékařství, sklářství, medicína Saské Krušnohoří •1168 – Freiberg: objev rudy s obsahem stříbra u Christiandorfu, vrchol: 13. stol. • v okolí zaniklá hornická sídliště, těžní areály a opevnění související s těžbou • •Hohenforst u Kirchbergu (hist. Furstenberg), Ullersberg u Wolkenburgu • – zmínky o trhových boudách, chlebových, masných, obuvnických krámech a lázních. • •Greifenstein u Ehrenfriedersdorfu – důlní činnosti z 2. pol. 13. stol. • •Hornictví ve východní části je starší, než v západní části: • – lepší podmínky pro zemědělskou činnost (prudké svahy) • – dopravní dostupnost a zásobování zemědělskými produkty • •Pracovní sdružení pro archeologii středověku a novověku • (Arbeitsgemeinschaft für Archäologie des Mittelalters und der Neuzeit) • •Pracovní skupina pro genetický výzkum osídlení (Arbeitskreis für genetische Siedlungsforschung) • – Role hornictví při trvalém osidlování česko-saského Krušnohoří Vitráže gotické katedrály ve Freiberku 1. pol. 14. stol. •Am Treppenhauer u Sachsenburgu – výzkumy: 1977–1998, 2005-7 (Saský zemský úřad a Univerzita v Bamberku) – hornické středisko: těžební, úpravnické, výrobní, sídlištní – sídliště: 12. – 14. stol.; rozkvět: 13. stol. 12 ha, ohrazeno valem a příkopem ztotožněno s horním městem Bleiberg (1318: první zmínka) – nálezy: slitky olova, kelímky, kupelační misky – obytný areál: domy zahloubené se vstupními šíjemi, kamenné podezdívky – nepodařilo rozpoznat systém vyměřování důlních měr podle saského horního práva o rozsahu 7 lánů (cca 98 m), podle něhož měl na každé propůjčce těžař zřídit alespoň tři šachty. Kostel sv. Anny v Annabergu, 1. třetina 16. stol. •Dippoldiswalde • •na říčce Rote Weiseritz •2008 – výzkum Saského zemského úřadu pro archeologii • – důlní výdřeva: první fáze těžby: dendro: 1179–1243 • • – výdřeva, odvodňovací žlaby a zbytky nářadí a nástrojů • (násady, lopaty, žebříky) • • – systém šachet a chodeb v rudních strukturách ve směru SV–JZ, • navzájem propojené chodbami a větracími či odvodňovacími štolami • • – nálezy: keramika ze 13. stol., zlomek rudního mlýna, hornické kladívko • • – ukončení provozu dolů: koreluje s počátky hornictví na • Českomoravské vrchovině • Dobývání kovových rud v Čechách 12. – 13. stol. •1188 – první písemná zpráva o dolování stříbra v povodí Mže (Berounky), • (zřejmě v oblasti budoucího města Stříbra) • – dobývací práce v této oblasti neměly příliš dlouhé trvání • •12. stol. – dílčí exploatace výchozů v oblasti Vysočiny a patrně také v oblasti Jeseníků • – vyčerpány povrchové zdroje • – nebyla rozvinuta stříbrorudná těžba • •1234 – 1240: těžba stříbra v Jihlavě a v Humpolci. •1234 – 1271: prospekce v Jeseníkách (Uničov, Opava a Bruntál) •50. léta 13. stol. – Kutná Hora (útlum za husitských válek) • •1250 – 1500: konjunktura rudného hornictví (20 tis. kg Au/rok) • •13. stol. – v oběhu byly lehké, nepříliš kvalitní brakteáty (bractea – plech; jednostranně ražené), • a proto se při větších finančních transakcích používalo slitkové stříbro • •Nálezy slitkového stříbra z Čech: •Lhůta u Chotěboře (Havlíčkův Brod) – depot: 1260, 11 brakteárů, 5 slitků •Lukovna (Pardubice) – kol. pol. 13. stol., 122 brakteárů, 1 slitek •Kolín – depot z konce 13. stol., 142 brakteátů, 2 slitky •Zrnětín (Svitavy) – kol. r. 1305, 206 brakteátů, 8 slitků •Černožice (Hradec Králové) – kol.r. 1305, 1040 brakteátů, 59 slitků • •Nálezy slitkového stříbra z Moravy: •Uhřice (Blansko) – konec 13. stol., přes 1000 brakteátů, 2 slitky •Opava – 13. stol., ? brakteátů, 2kg stříbra •Stará Říše (Jihlava) – 2. pol. 13. stol., přes 600 mincí, 20 slitků •Olomouc (okolí) – 13. stol., 11 slitků v koženém sáčku (z toho 2 moravské hřivny, 1/260 g) • •Horní obvod – montánní areál (jeden i více): důlní (těžební), úpravnická, hutní a sídelní část • • 1. Centrální hornické areály – horní města a hornická sídliště do pol. 14. stol. (ekonomická správní centra) • – Krušnohorsko: Kremsiger, Freiberg (na saské straně) • – v 16. stol.: přímá vazba na těžební areály mizí (mimo Jáchymov a Abertamy) • – Jihlava, Havlíčkův Brod, Kutná Hora • • a) velkoprovozy přímo provázané s městy – Jihlavsko: Staré Hory • – Havlíčkobrodko: Buchberg, Mittelberg, Kremsiger • • b) velkoprovozy bez přímé vazby na města – Krušnohhoří: Treppenhauer; Havírna u Štěpánova (Tišnovsko) • • 2. Malé těžební či zpracovatelské areály (maloprovozy) – krátkodobé, rudní ložiska malého rozsahu, může chybět • sídliště nebo hutniště • – Česká Bělá na Havlíčkobrodku, Cvilínek na Pelehřimovsku • •Hornické hrádky – 13. a 14. stol.: ochrana dolů, hutí a sídlišť: v co největší blízkosti • – Burgstadel na Jihlavsku (typ motte), Poustevnický rybník na Havlíčkobrodku (tvrziště) • •Lazar Ercker se roku 1581 zmiňuje o dolech mezi Havlíčkovým Brodem a Jihlavou: • • „Za Německým Brodem leží nejvýznamnější doly v celé zemi. Rozkládají se od Pelhřimova k Rychnovu, mezi Německým Brodem a Jihlavou, táhnou se k městu Polná na moravské hranici a několik mil dále v pohoří, do dálky a šířky. V tomto pohoří je velké množství jam porostlých silnými stromy, z čehož lze soudit, že zde kdysi byly veliké doly, opuštěné asi v husitských válkách. Tyto doly nebyly zanechány pro nedostatek rudy. Soudím tak proto, že ve všech šachtách, které jsme otevřeli a vyzmáhali, byly na nálomu rudy více či méně bohaté a mocné. Chybí pouze horníci, kteří by je vytěžili“. • •Jihlavsko – 1233: Jihlava poprvé jmenována spolu s dalšími osadami (kolonizace horího poříčí Jihlavy) • – Staré Hory – 1,5 km SZ od historického jádra Jihlavy • – Antiquus mons (něm. forma Ultenperk, Uldenberg či Ultenperg) • – kol. 1240: šachty, zahloubené suterény dřevohliněných domů s rampovitou šíjí • – 1315: lokalita poprvé uvedena v souvislosti s povolením těžby v zaplavených dolech • – dendrodata – 1206 z Kostelce°: hrocené kůly a jedlové fošny v sedimentárním profilu • – 1238/1239 z Horního Kosova: nálezy opracovaných dřev (jedle, úpzůstatky prádla) • •Havlíčkobrodsko – kolonizace klášterů v Sedlci u KH, Pohledu u H. Brodu, Žďáru n. Sázavou, Vilémova u Chotěboře • – kol.: 1250: těžba a zpracování spojeny s přílivem horníků z Jihlavska • – ¾ 13. stol.: vrchol těžby, vznik neopevněných sídlišť • Mittelberg – 1988: v zaniklé osadě Ovčín zahloubené objekty, hutniště (1250–1350) • Termesivy – 1995: hornického sídliště, šachtice, hutniště, zahloubený objekt (pracoviště kováře?) • Herliwinberg – 1972: klínovitý díl olova (4 kg) z bochníkovitého tvaru, 2003: 20 mlecích kamenů • Buchberg u Utína – 2001: hutniště u Sázavy, strusky (d. 35 a 21 m, mocnost 0,5 m) • Česká Bělá – kolonizační osada před pol. 13. stol., těžba rud, rýžování zlata (jámy, obvaly, sejpy aj.) • •Pelehřimovsko – Cvilínek: Huť a sídliště u Horní Cerekve • – 1267 – dendro z prádla: počátky provozu 25 let po zahájení hornictví na sousedním Jihlavsku. • • ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto Staré Hory •Brod – na Haberské cestě: městský znak: mlátek, želízko, motyka, klín, královská mincovna – • – 1269: právo skladu sukna, olova, slanečků aj. zboží předáno Jihlavě (1278 zpět) • – 1278: „brodské privilegium“ - listina, v níž bratři z Lichtenburka potvrdili městská a horní práva • (včetně provozování hornictví) • – rudná ložiska: Mittelberg (kat. území Suchá) – několik hutnišť • neznámý název (kat. ú. Termesivy) – kutací šachty, kovárna, pece, struska • – 1321: král povolil panu Jindřichovi z Lipé • zřízení mincovny (nebo v Něm. Brodě) • •Přibyslav – Herliwinberg (k. ú. Stříbrné Hory) – kostel sv. Kateřiny • – 1972: U Preclíkova mlýna díl vyseknutý z bochníku olova • – 2003: 20 tors mlecích kamenů z rudního mlýna v potoce • – Buchberg (k. ú. Utín) – 12 ha, kaple (sv. Barbory?), hospoda, 2 hutniště, • •Šlapanov – Malý Bartoušov („Partuzchdorf Minari“, k. ú. Bartoušov) • – Kamenná (Perchmeisterdorf, později Bergersdorf • •Bělá (dnes Česká Bělá – poloha Dvorsko: sev. část, kostel sv. Bartoloměje • – na řece Bělé: rýžovnické sejpy (zlato) • •1518 – Jáchymov: ražba šlikovských tolarů se řídilo saskými mincovními předpisy • • 1 jáchymovský tolar: stříž = 29,23 g • zrno = 27,20 g (tj. ryzost 0,931) • • stříž – celková hrubá váha mince • zrno – obsah drahého kovu v minci • • – základní váhová jednotka = erfurtská hřivna: cca 234 g = 8 kusů tolarů • •Johanes Mathesius: „Při vážení stříbra dělíme u nás hřivnu na šestnáct lotů, lot na čtyři kvintlíky, • kvintlík na čtyři feniky nebo šestnáct dílů, fenik na dva haléře nebo dvaatřicet dílů.“ • •1624 – základní váhová jednotka = vídeňská hřivna: cca 280 g Úpadek a zánik hornických sídlišť (1278–1360) •Brodsko, Jihlavsko – na přelomu 13./14. stol. hornictví v útlumu: poč. 14. stol. zmínky o opuštěných horních dílech • z brodské městské pečeti mezi lety 1281–1304 zmizely hornické symboly • •Německobrodsko – první pol. 14. stol.: stagnace se projevila postupným zánikem hornických sídlišť • – druhá pol. 14. stol.: opuštěné areály s ještě stojícími kostely (kaplemi) • a ojediněle těženými šachtami • •Přibyslavsko – 16. a 17, stol.: obnovování starých důlních děl (u Herliwinbergu) • – 16. stol.: za Karla z Valdštejna nebo Zachariáše z Hradce: Šicendorf – Stříbrné Hory (Silberberg) • – 1538: přibyslavské panství koupil Karel z Valdštejna (o rok později získal „kutací svobodu“) • – 1577: v dolování pokračoval jeho zeť pan Zachariáš z Hradce (v Telčí stříbrný nábytek: křeslo – 43 kg) • – 15/16. stol: synovec Adam II. z Hradce, po něm Hertvík Zejdlic ze Šenfeldu • – 1623: knížata z Dietrichštejnu • Procesní model •Operační řetězec – zahrnuje pracovní postupy od těžby a primárního zpracování rudy, přes výrobu a finální úpravu • – v záp. Čechách (Krušné hory, Slavkovský les), kde je nejvíce ložisek, není evidován žádný doklad • metalurgie od fáze těžby po finální zpracování výrobků • •Doklady metalurgie: • • 1. Nálezy výrobní suroviny (kousky rud, slitky, zlomky poškozených předmětů aj.) • 2. Výrobní objekty (pece, dyzny – hliněná ústí měchů, aj.) • 3. Nástroje související s tavbou a odléváním (tyglíky, kadluby, kleště aj.) • 4. Hotové výrobky (kovová industrie) • • – primární: pouze pece se vsázkou, struska a tyglíky • – sekundární: vše ostatní: kovový materiál, ingoty, nářadí • • • • http://cantica.kh.cz/grad/viden/viden_kh1_v.jpg Kutnohorský graduál (kol. r. 1490) •Úvodní list s obrazem kutnohorského dolování. • •Obrazový popis celé technologie dobývání rudy včetně dopravy na povrch až k prodeji pod dohledem královského úředníka. • •253 pergamenových listů velikosti 450 x 690 mm • •uložen ve Vídeňské národní knihovně Dobývání a zpracování stříbrné rudy v Kutné Hoře 2009: Středočeský kraj zakoupil na aukci londýnského aukčního domu Sotheby’s iluminaci pro Galerii Středočeského kraje – Iluminace byla patrně úvodním foliem chorální knihy některého z kutnohorských kostelů – podobná vyobrazení v Kutnohorském antifonáři z konce 15. stol. kh_iluminace3_denik-605 viden_zlomek_v Procesní (operační) model Stříbro (Ag: argentum – jasný) •Lesklý ušlechtilý kov bílé barvy: Hmotnost: a) dříve: hřivny (marky) – cca 253 g • b) dnes: Trojská unce – 31,1034 g •Výskyt v přírodě: • • 1) v ryzí formě – tzv. ušlechtilé stříbrné rudy (Ag v desítkách %): argentit (akantit), freibergit proustit, pyrargyrit, stefanit aj. • – snadnější zpracování: stříbro se rozpoustilo v olovu (zolovňování) a pak se shánělo (kupelovalo) • – Jáchymov • • 2) v rudné žíle – a) sulfidické rudy (sloučeniny síry): – Ag v desetinách %: galenit, sfalerit, chalkopyrit, pyrit, arsenopyrit • – polymetalické: Ag v desetinách %, obsahovaly i jiné kovy (např. Pb, Cu, Zn aj.) • – opakované vytavování: pražení kamínku, ságrování (vycezování), separace stříbra sháněním (kupelace) • – Kutná Hora, Českomoravská vysočina (Krušnohorsko, Jihlavsko, Havlíčkobrodsko, Pelehřimovsko) • • b) galenitové rudy: – Ag v desetinách %: stříbronosný galenit • – tavení a redukce na olovo, které se sháněno (kupelovalo) • – Příbram • • • Těžba stříbra •13. stol. – stříbrorudná ložiska byla dobývána u výchozů žil šachtami • – po vyčerpání hlubinná těžba: 10 až několik desítek metrů • – přístup do nižších pater pomocí žebříků • •Důlní pole – obdélné (98 x 64 m) s přidělenými lány, minimálně 9 šachet •Důlní díla – a) jámy – kutací: hloubené po úklonu rudných žil • b) šachty – ražené ložiskem nebo ve směru rudných žil • c) štoly – otvírány v nejhlubším místě kvůli odvodnění a odvětrání • •Dobývání – tzv. sestupkování: rubání ložiska po jeho sklonu • – tzv. rozpojování: těžba pomocí kladiv a klínů – mlátky a želízka • – tzv. sázení ohněm: uvolňování hornin ohněm • – nakopání materiálu: čelba důlní chodbice 2 x 1m/za 1 směnu (6 hod.) posun o 2,5 cm • – doprava k těžní jámě: v necičkách, proutěných koších, vacích, smykem v truhlách, na saních, trakařem • – vyvezení: od 13. stol.: pomocí vrátku (rumpálu) na plošině u ústí šachty (50 kg ze 30 – 40 m) • od 15. stol.: z hlubších šachet pomocí žentourů poháněných koňmi (cca 150 kg) • • Osvětlení dolů: louče a pochodně 13. stol.: keramické lampy 16. stol.: kovové kahany Staré Hory u Jihlavy Deponie tyglíkovitých lampiček v Kutné Hoře A - Přední dřevo věnce, B - zadní dřevo věnce, C - zašpičatělé koly, D - příčné trámce, E - vrátkové stojky, F - železná ložiska, G - válec, H - jeho čepy, I - dřevo, K - klika, L - těžné lano, M - jeho hák, N - nádoba, O - její půlkruh. http://www.horydoly.cz/uploads/sources/maratony/osobnosti/40e411622ba3d1d8b2b670b1b4c2e980_georgius -agricola-kupferstich-jpg.jpg AGRICOLA Hutnictví stříbra •1. Třídění rudy – manuální úprava: drcení: ruční, pomoci kladiv a palic na podložkách, nebo ve stoupách • mletí: v rudních mlýnech • propírání: v nádržkách nebo v prádle • •2. Pyrotechnická úprava – převedení sulfidických rud na oxidy: • pražení: v pecích nebo na ohništích (tzv. štádlech), praženec – oxid olovnatý (PbO) s Ag • •3. Redukční tavení – nežádoucí látky se převedly: a) do strusky (pomocí struskovadla: soda, potaš, klejt, křemen) • b) slitiny (přidáním olova: operace se několikrát opakovala) • •4. Oddělení a přečišťování – Kupelace: oxidačním tavením se ze slitiny separoval čistý kov: • • • Těžba stříbra •Kutná Hora: 1390–1800: 2 490 000 kg • •Jáchymov: 1516–1849: 339 140 kg • •Příbram: 1522–1849: 206 627 kg • •Ratibořské Hory: 1896–1720: 90 808 kg • •Rudolfov: 1847–1853: 47 285 kg Prádlo na Cvilínku: dřevěná nádržka č. 0569. Foto Archiv ARCHAIA Prádlo Pec Zahloubená stavba 0598. Foto Archiv ARCHAIA Brno, pracoviště Jih Zahloubená stavba 0580 s kamennou pecí v interiéru. Foto Archiv Pec Zahloubená stavba Hornická železa. Foto a úprava Petr Hrubý. Lazarus Erckel Prádlo Štádlo Vycezování Ságrovací pec 06-hut-kostel-roznava-1513-b Huť se šachtovými pecemi na malbě z roku 1513 v kostele v Rožňavě. Václav Vaněk, Dalibor Velebil: Staré hutnictví stříbra, In: Stříbrná Jihlava 2007. Studie k dějinám hornictví a důlních prací, 188–205. 10-hut-pribyslav-b Stříbrná huť na vyobrazení nalezeném v roce 2003 v Městském muzeu v Přibyslavi (18. stol.?). Zleva doprava: sháněcí (kupelační) pec, přepalovací pícka, dvě šachtové pece, stoupa se třemi pěcholy poháněná vodním kolem Zdroj: Historie a současnost podnikání na Havlíčkobrodsku, nakl. Městské knihy, 2004. Těžba v Nízkém Jeseníku • •Stříbro – za údělných knížat byly zdroje zřejmě využívány pro ražbu denárů v olomoucké mincovně • – Hornobenešovsko na Opavsku: stříbronosný galenit: PbS + Pb • – Rýmařovsko: Stříbrné Hory, Suchá Rudná a Vrbno p. Pradědem, Hankštejnsko, Horní město • – Bruntálsko: Malá Morávka (Fe), Staré Město, Rudná (pod Pradědem) Horní město, Stříbrné Hory, • Stará Ves, Břevenec • – raný středověk: 4,7 t Ag • •Zlato – rýžování zlata: řeka Oskava, Moravice, Opava, Opavice • – Zlatohorsko: včetně rud Cu, Pb • – Rýmařovsko: Vrbno pod Pradědem, Suchá Rudná, Andělská Hora (1515) • – pravěk: 2,7 t. Au • – raný středověk: 3,2 t. Au • Rýmařovské rudné doly – tvoří jediný celek rozdělený na: rudské (podle Rudy) a hankštejnské (podle Skály) • – podle příslušnosti k sovineckému či rabštejnskému (janovickému) panství • – 2. pol. 13. stol.: zprávy o zlatých a stříbrných žilách daly impulz k hornické • kolonizaci z oblasti saských dolů • Zlatohorsko (Zuckmantel, Cukmantl) •Počátky rýžování – od doby bronzové. • •Rýžovnické sejpy – v okolí Zlatých Hor a podél břehů Moravice, Zlaté, Černé a Bílé Opavy a Černého potoka. •Nejstarší rýžoviště – na řece Opavě mezi Vrbnem a Krnovem • (koncentrace zlatinek až 2 g na 1 m3: od Andělské Hory po Krnov (30 km) • •11. a 12. stol. – spory o území mezi Českým a Polským státem • •1222 – moravský markrabě Vladislav Jindřich, přičlenil Zlatohorsko k Českému království • – proti vratislavský biskup Laurentius a žádal papeže Honoria III. o zásah proti českému králi a • navrácení území (do 15.stol.: v majetku vratislavských biskupů) • •1263 – Zlaté Hory: hornické sídliště, 1306: horní město • •1281 – zmínka o Zlatých Horách jako „suburbiu“ hradu Edelštejn • doly ve Starohoří (Altenberg) – Velké pinky: několik šachet (hl. až 300 m) • •Večeřa, J., 2002: Historie dolování ve zlatohorském rudním revíru, Jesenicko, Vlastivědný sborník, 3, 18-31. • •Suchá Rudná – 2013: při stavbě bazénu za hotelem Holzberg objeveny v hl. 6 m zbytky dřevěného zařízení na • rýžování zlata: dndro: 1225, 1226 – 1230 • nálezy: zlatinky, dřevěné nádoby, špachtle, lopatky a zbytky kožené obuvi • 1213: první zmínka o Bruntálu v tzv. Uničovské listině • 1405: první zmínka v tzv. dělící listině Bruntálska, kde je též jmenována Hohen Stolle (vrch Vysoká) •VEČEŘA, J. – MALÍK, P. – ZEZULA, M., 2014: Suchá Rudná – záchranný archeologický výzkum a geologická charakteristika lokality Suchá Rudná – archeological rescue work and the geological characteristics of the locality, Acta rerum naturalium 16, 75–84. • •Rýmařov – založili němečtí kolonisté v letech 1269–78 na levém břehu zlatonosného Podolského potoka • – hospodářské centrum rabštejnského panství, které bohatlo ze zpracování kovů • – Bezručova ul.: hornická osada z 1. pol. 13. stol. (na mapě označena jako „Starý Rýmařov“) • polozemnice mezi těžebními rýhami: 4x4, 4,5x5 m • mladší z 2. pol. 13. stol.: šíjové vstupy • Hrádek : na protější straně potoka opevněné sídlo báňského úředníka dohlížejícího na vytavování zlata • •Hankštejnské doly – oblast Tvrdkova, Rešovska a Skalska (Hankšten) • – těžba: Stříbrné Hory, Horní město, Břevenec, Ruda • – zlatonosný křemen, stříbronosný galenit, olovnato-zinkové a Cu rudy • – ochrana: hrad Rešov (konvice s brakteáty z 80.l.13.) • – vzestup: 2. pol. 15. stol. přinesli Ederové ze Štiavnice • – 1583: rabštejnské zboží získal Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu, president dvor. komory Rudolfa II. • •Hofmannské železárny – Janovické panství: velký skok ve vývoji celého českého hutnictví • – 16./17. stol.: těžba ve větších hloubkách: výkonnější zařízení pro odčerpávání vody • a dopravě rudy na povrch • Rýmařov - Bězručova ul.: hornická osada z 1. pol. 13. stol. na břehu Podolského potoka – objekty vedle těžních rýh, zbytek rýžovnické haldy a promývacího žlabu Rýmařov – Hrádek: opevněná rezidence horního úředníka technická keramika se šupinkami zlata Destičky, zlomky misek a nádob se stopami tavení zlata (13./14. stol., Muzeum Rýmařov) Mlecí mísa a běhoun z mlýna na zlato ze Suché Rudné (16. stol., Městské muzeum Rýmařov) Metody získávání zlata •Primární ložiska – zlato vystupuje k povrchu • •Sekundární ložiska – častější v Čechách: zlato se vyskytuje volně v náplavech nebo paleorosypech • • •a) Rýžování volného sedimentu – nejstarší způsob, který zanechává minimální stopy (sejpy) • •b) Dobývání svrchní části ložiska – těžba po vyčerpání sekundárních rozsypů a odkryvu primárního zdroje • •c) Tzv. „měkké dolování“ – kombinace předešlých metod: v místech výskytu zvětralých žil • méně zpevněných sedimentů (paleorozsypů) • v místech starých říčních teras • • Povrchové získávání zlata • a) rýžování v naplaveninách – dnes: pomocí pánve, dříve: ovčí rouno (latén) • – jižní Čechy (Pootaví), povodí Moravice, Opavy mezi Zlatými Horami a Glucholazy • mezi Vrbnem p. Pradědem a Krnovem • • – sejpy: z něm. seifen – rýžovat, rýžoviště – e. Seife • haldy na březích podél vodního toku • hromady propraných potočních sedimentů (Modlešovice) • • b) rýžování na terasách – nakopání zlatonosné hlíny daleko od vody v náplavách prahorních řek • – přivádění vody kanály, nádrže (zásobárny) • – Zlatá Koruna (14. stol.); les na Kvildě • – budování náhonů (dřevěná koryta) Hlubinná těžba a zpracování zlata •Zahřátí – rostlá skála s křemennou žílou se zahřívala pomocí ohně (očazení uvnitř jam) • •Odsekávání – pomocí sekáčů a dlát s kladivem: trasologické stopy po nástrojích na stěnách jam • •Vyzvednutí natěženého materiálu – pravděpodobně ve vacích z organického materiálu • •Třídění a roztloukání – křemenná žílovina se drtila na menší frakce • •Pražení v ohništích – zvyšovalo křehkost před rozdrcením nebo rozemletím • (urychlení oxidace sulfidů vedoucí k uvolnění zlata) • •Nadrcení – ve stoupách nebo rozemletí v rotačních mlýnech • •Propírání – poslední separační fáze: oddělení lehčího materiálu od těžšího zlata (ve žlabu, rouno) Základové trámy a kůly píseckého zlatorudného mlýna v expozici Prácheňského muzea v Písku. Mlýnský kámen Stoupový kámen Mlýn: 2. pol. 13. – poč. 14. stol. Expozice Zlato v Pootaví produkt Hornický skanzen se zlatorudnou úpravnou v Jeseníkách u Zlatých Hor Olovo •Hustota: 11,34.103 kg.m-3 •Teplota tavení: 327,5 °C •V zemské kůře zastoupeno poměrně řídce. •Nejběžnější ruda: PbS sulfid olovnatý – galenit •Další minerály: PbCO3 cerusit – uhličitan olovnatý • PbSO4 anglesit, síran olovnatý • •Olovo se často vyskytuje jako doprovodný prvek v rudách zinku a stříbra. • •Technologický postup: • – při získávání olova z rudy byla hornina jemně namleta a oddělena složka s vysokým zastoupením kovu • – následovalo pražení rudy - převedení sulfidů olova na oxidy • – kovové olovo se pak z praženého koncentrátu redukovalo uhlím • – separování kovu probíhalo v peci oxidačním tavením (kupelací) • • pb2 Měď •Způsoby získávání mědi v přírodě: • 1. těžba čisté (ryzí) mědi ze žíly – dnes většinou vytěžené (Kavkaz, Sedmihrad.) • 2. vytavení z měděných rud – sulfidické: chalkopyrit, tetraedrit • – oxidické: malachit, azurit, kuprit • 3. z cementačních vod – rozpuštěné měděné rudy se usazovaly na dně • •Těžba: povrchově i hlubinně v rakouských Alpách: pinky Ø 10 m, u ložisek úprava rudy (drcení, třídění, plavení) • Čechy: Český les: směr k Mariánským lázním 3 ložiska: Mutěnín, Svržno, Tři sekery • Slovensko: 3 oblasti těžby: a) kremnicko-šťavnická (tetraedrit, chalkopyrit) • b) Nízké Tatry (chalkopyrit, malachit) • c) spišsko-gemerské Rudohoří (siderit, sirniky mědi) • • Metalurgie – a) pražení: oddělení síry • b) tavba v peci – ruda + dřevěné uhlí + struskotvorné přísady (křemenec) • – tavící teplota: 1083o C • – pomocí měchů se do pece vháněl vzduch • – roztavený kov se usazoval na dně v podobě měděného kamene, po přetavení koláč • Cín •Hustota: 7,28.103 kg.m-3 • Teplota tavení: 232 °C • Barva: stříbrobílá barvu • Hlavní nerost – cínovec, oxid cíničitý SnO2 • •Při dlouhodobém působení teplot nižších než 13 °C mění modifikaci (tzv. cínový mor) • •Cínové rudy jsou velmi chudé: obsahují několik desetin procenta cínu •Je velmi dobře slévatelný a tvárný. • •Výroba cínu – těžba, pražení, redukce při tavení v plamenných pecích • a pyrometalurgické nebo elektrometalurgické rafinaci. • •Použití – součást slitin (například bronzy) • – cínové nádobí • http://www.taggmanager.cz/poi_images/3086/5716_ryzovani_c.jpg http://www.taggmanager.cz/poi_images/3090/5729_ryzovani_c.jpg Prádla cínu ve středověku • •10. stol. – počátky rýžování v povodí řeky Teplé a později i Ohře a přítoků •13. stol. – všechen cín pocházel pouze z rozsypů •14. - 15. stol. – archeologické doklady těžby z Krušných hor • •Těžební areály – v oblasti Krušných hor a Slavkovského lesa • 1400 – 1620: 80 000 t (60 % evropské produkce) • – Pernink: hornická osada na české straně Krušných hor • cínová ložiska na Perninském vrchu a podél Bystřice • – Krásno a Horní Slavkov: hornické obce • 1355 a 1356 povýšené na horní města. • •Krušnohorská oblast – mezi Božím Darem a Potůčky • – 15. a 16. stol.: střídavě k České koruně nebo Sasku • – do r. 1459: Jiří z Poděbrad, poté saští kurfiřti • – po r. 1546: Ferdinand I. připojil k České koruně • •16. stol. – těžba: Český les, Kraslicko, Vrchlabsko, Kutnohorsko, Čáslavsko, Příbramsko • • kras02