Archeologie českých zemí 13. Hmotná kultura vrcholného středověku. Třídění středověké keramiky podle funkce •1. Kuchyňská, stolní, zásobní: hrnce • džbány • zásobnice •2. Stavební: cihly • dlaždice • střešní krytina (prejzy) • •3. Kamnářská kachle • součásti kamen • • •4. Technická - tyglíky, kahánky, destilační přístroje • • •5. Výtvarná - figurky, hračky, akvamanile • • •Nekuda, V. – Reichertová, K., 1968: Středověká keramika. Brno, s. 52. • http://www.muzeumusti.cz/CMSUpload/Clanek_1132/_DSC1170.jpg Výrobně distribuční okruh •Z hlediska provenience rozlišujeme keramické výrobky na: • a) domácí • b) importy • •Zahrnuje: a) místo výroby (výrobní centrum) b) oblast distribuce (periferie/venkov - spotřeba) • •Jednotlivé okruhy definuje charakter výrobků po stránce: • • a) technologické – keramická třída (podle makroskopicky postižitelných vlastností: hmota-ostřivo • povrch • výpal • barva • b) morfologické – sortiment tvarů: druh nádoby (u keramiky) • profilace okrajů • výzdoba • •Vařeka, P. 1998: Proměny keramické produkce vrcholného a pozdního středověku v Čechách, Archeologické rozhledy L/I., 123-137. • Kolonizační keramika MORAVA • •Inovace – tvarové: nové tvary (konvice, džbány) • typy okrajů (vytažený, římsovitý) • • – technologické: rychle rotující kruh (úprava povrchu, rádélko) • vyšší teplota výpalu (kompaktnější střep) • tuhu nahrazuje slída (muskovit, biotit) • • 2/4 13. stol. – nástup redukční (šedé) keramiky se slídou, která • nahradila písčitou složku a grafit • – souvisí s přílivem osídlenců • • • • •1. pol. 13. stol. – nástup vrcholně středověké kolonizační keramiky souvisí se dvěma proudy německých kolonistů • různého původu, což vedlo na Moravě k rozlišení 3 výrobních okruhů: • • a) jihomoravský: vztahy k Podunají a Bavorsku součást jihoněmeckého okruhu • • – pozdně hradištní horizont nedoložen, časný nástup kolonizační keramiky (počátek 13. stol.) • • – progresivnější díky spojení s Rakouským Podunajím: • a) jižní část: výzdoba ozubeným kolečkem (Břeclavsko) • b) severní část: rádélko později (Brněnsko, Třebíčsko) • • b) středomoravský: progresivní, přijímá vlivy z obou, ale má blíže k jižní Moravě (velkomoravské vlivy) • • b) severomoravský: vztah k saské a franské oblasti (přes Slezsko) • – pozdně hradištní keramika se udržuje déle (více tuhy) • – hrnce s vysoko vytaženým tzv. římsovitým okrajem, zdobený rytými liniemi • (rádélko vzácné) •V. Goš – zavedl pojem severomoravský výrobní okruh • – na základě analýzy materiálu z Želechovic a Mohelnice (mince olomouckého údělníka Oty Sličného (1061–1087) • – vyčlenil 4 hlavní skupiny tvarů: hrnce, mísy, zásobnice a technickou keramiku • – k cizím tvarům zařadil: láhve, nádoby s cylindrickým hrdlem, kónické nádoby, pokličky a džbány • – Hrnce: podle okrajů rozdělil na dvě skupiny: • 1) vyhnuté s různou úpravou ústí (zakulacené, seříznuté šikmé či svislé) • 2) vzhůru vytažené: a) >20 mm • b) <20 mm • • – charakterizoval poslední vývojové stadium hradištní keramiky: hrnec s typickým římsovitým“ okrajem (1. pol. 13. stol.) • – tím odlišil kolonizační keramiku • • • Římsovitý okraj Okruží •Jižní Morava: technologie – dokonaleji obtáčená a vypálená keramika • – místo tuhy slída (zdroj na Českomoravské vrchovině) • – tvrdší výpal, od 13./14.: výhradně redukční • – 14. stol.: rozšíření glazování (olovnatocíničitá poleva) – pánve • • morfologie – hrnce: bezuché, vejčité • – okraj zesílený, vyhnutý a seříznutý s podžlabením nebo přehnutý • – okruží s rozšířenou horní částí: Znojemsko, Mikulovsko - slabě • – konvice s třmenovým uchem postupně vytlačeny džbány • – kónické mísy, ploché a od 14. stol. zvonovité pokličky • – poč. 15. stol.: nové typy pohárů • •Severní Morava: technologie – vyspělá šedá keramika málo zastoupena • – více oxidační keramiky (různé okruhy) • – stření Morava: do 13. stol. šedá, • 13/ 14.: stol. „krupičková“ červeně malovaná • – severní Morava: 2. pol. 14. stol.: loštická keramika (hrnce, poháry) • • morfologie – více hrnců s okružím, okraje vyhnuté zesílené • • • 1-hrncek_01 2. pol. 14. stol. 2. pol. 14. stol. 2. pol. 13. stol. 1. pol. 15. stol. 2. pol. 15. stol. Morfologie •Kuchyňská keramika: • •Hrnce – vejčité, soudkovité, bezuché • •Mísy – s dovnitř zataženým okrajem od 13. stol. • (nálevky – kónické misky) • – 14. stol.: vodorovně vyložené okraje • •Džbány a poháry – od 13. století • •Konvice – bez třmenového ucha, s třmenovým uchem • •Poklice – od 13. stol. zvonovité • •Trojnožky • • • Hrnce A: soudkovité až kulovité B: vejčité s nízkou maximální výdutí, C: vejčité a lomené s vysokou výdutí D: situlovité s potlačenými plecemi E: válcovité. Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Brno – konvice se třmenovými uchy a zoomorfními výlevkami, 14. a 1. pol. 15. stol. Třmenové konvice •První pol. 12. stol. – jz. Německo: původ •2. pol. 12. stol. – rakouské Podunají: odsud po Dunaji •12./13. stol. – v Bratislavě •první pol. 13. stol. – jižní Morava (v Maďarsku ojedinělé) • – Sasko •pol. 13. stol. – v Čechách (Hradec Králové, Čáslav) •Import technologie výroby ne samotných výrobků. Loštická keramika •Dílny – přímo v intravilánu Loštic (1876) • – přilehlé vesnice: Žádlovice, Líšnice. Svinov (1567: těžba grafitu) • – milířovité pece se čtyřmi topnými otvory (až 1 250°C) • • V. Goš – „severomoravský výrobní okruh“: 2 skupiny: • a) starší: hrubá kuchyňská keramika (hrnce) s příměsí tuhy: 14./15. stol. • b) mladší: dílna v Lošticích se všemi typy loštických pohárů: 15. stol. • •Rozšíření – několik středisek: Mohelnicko, Jesenicko (okolí Rýmařova) • •Charakteristika – přidávání tuhy do hrnčířské hlíny z ložisek v okolí Svinova • – vypalování okolo 1250o C • – spálení tuhy a vysrážení železitých příměsí (kyzů a kysličníků železa: Fe2O 3). • •Třídění – 1969: Měřínský: 5 skupin podle funkce – hrnce, poháry (bez oušek, s oušky), poklice, trojnožky, zvláštní tvary • • Výsledek obrázku pro morfologie středověké keramiky Loštická keramika - typologie •Z. Měřínský – podle tvaru těla a počtu uch rozdělil loštické poháry na 2 základní typy: • • I. typ: bezuché, štíhlé soudkovité tělo, esovitá dolní část výdutě • IA: tělo navazuje na manžetovitý okraj: konec 14.–1/3 15. stol. • IB: okraj je odsazený: 2. pol. 15. stol. • • II. typ: s oušky, okraje kónicky zúžené: 2. pol. 15. – 1/3 16. stol. • IIA: 3 - 6 uch, tvarem navazuje na IB: přelom 2 – 3/3 15. stol. • IIB: 8 až 17 uch, navazuje na IIA: konec 15. – poč. 16. stol. • • •V. Goš – III. Typ: štíhlý pohár na nožce, rovný okraj • (Žádlovice, Melice a Konůvky) • • •1. Materiál místního původu – těžen v okolí Loštic (ne spraše, ale železité jíly s nízkým obsahem jemného grafitu (5–8 %). • •2. Puchýřky – vyvrácen názor, že vznikly rozkladem sulfidů, které obsahuje svinovský grafit (Měchurová, aj.), • ale přítomností granátu almandinu, který se záměrně přidával do keramické hmoty • – poslední verze: železité jíly • Tavení granátu pyroalmandinového typu s kaolinitem: • 2(Fe,Mg)3Al2Si3O12 + 4Al2Si2O5(OH)4 → (Mg,Fe)2Al4Si5O18 + 4(Fe,Mg)Al2O4 + 8H2O + 9SiO2 • •3. Technologie – většina nádob vyrobena na rychle rotujícím kruhu. • – oxidační výpal typický pro severomoravský výrobní okruh. • – vypalovací teplota nad 1200 –1250°C. • – nízká nasákavost (1,01 – 3,39 %) • •4. Technické parametry – keramika loštického charakteru přesahovala kvalitou běžnou hrnčinu a blížila se porýnské kamenině • • Čechy •2. pol. 13. stol. – 3 hlavní distribuční okruhy: • •První okruh – východní část středních Čech • – tzv. hrubá keramika oxidačně pálená: jednoduché ryté rýhy nebo kombinace rýh. • •Druhý okruh – západní a jižní Čechy • – tenkostěnná, redukčně pálená, rychle rotující kruh: rádélka, šroubovnice, rýhy • •Třetí okruh – severozápadní a severní, střední a východní Čechy • – tenkostěnná, oxidačně vypálená • – světle béžové odstíny, výzdoba červeným malováním • •Záp. a již. Čechy: redukční keramika vytáčená na rychle rotujícím kruhu až ke konci 13. stol •Sverozáp. Čechy: oxidační keramika s červeným malováním od druhé poloviny 13. stol. •Vých. Čechy: keramika hradištní tradice se udržela až do počátku 14. stol. Badorfská keramika: 8. – 10. stol. střední Porýní nedaleko Pingsdorfu – kombinace vhloubené výzdoby drobných čtyřúhelníků hnědočerveného malování Pingsdorfská keramika: 9/10..st. Porýní – bílá až tmavěžlutá keramika červené malovaní – od 12. stol.: polévaná. http://i.ebayimg.com/t/Mittelalter-Medieval-Karolinger-Carolingian-Rollstempeln-pottery-Badorf-kera mik-/00/s/MTAyOFgxNTk1/z/MmQAAOxyHE5RrOpA/$T2eC16dHJIkE9qU3lQoTBRrOp%21EH%29%21%7E%7E60_35.JPG http://www.fantomzeit.de/wp-content/uploads/niemitz_keramik_01.jpg http://www.rmo.nl/beeld/tentoonstellingen/Dorestad/zoomify/Dorestad_reliefbandamfoor.jpg http://www.hoefe-dreihausen.de/images/badorf.jpg http://www.ufg-db.uni-tuebingen.de/sammlung-ma/warenarten/ping/abb10.jpg http://www.spessartprojekt.de/bilder/forschung/haibach/Buch/keramik/keramik_12.jpg Porýnská kamenina • •Tvrdá kamenina (něm. das Steinzeug) – vyráběla se ze speciálních kameninových jílů, teplota výpalu okolo 1 300°C • – slinutý střep s matnou glazurou • •Původ – Porýní: 2. pol. 13. stol.: členění podle místa výroby: dílny • • – Limbursko: města Brunssum a Schinveld • přechod od keramiky pingsdorferského typu ke kamenině v ¼ 13. stol. (protosteinzeug) • • – Siegburg: nejstarší porýnské výrobní středisko • 1306: nejstarší datované džbány z Höxteru s nálezy mincí • morfologie: džbány s vlnovitými patkami (Jakobakanne) • distribuce: privilegium pro kolínské obchodníky prodej v Porýní (Andermach – Düsseldorf) • Vestfálsko, Hesensko, Sasko, Holansko (15. stol.) Jakoba Kanne (15. stol.) Konec 14. stol. oranźovo-červený Flammung (die Flamme – plamen) Siegburg Saská kamenina •Waldenburg – výroba kameniny od 1/3 14. stol. • 1388: hrabě Friedrich von Schönburg-Waldenburg udělil hrnčířům cechovní práva • specializace: Irdentöpfer („hlinění hrnčíři“– kuchyňská ker.) • Ofentöpfer („kamnářští hrnčíři“) • Steinzeugtöpfer („kameninoví hrnčíři“) • morfologie: 1. skup.: konvice s aplikacemi a kolkováním • 2. skup.: džbány, nádoby s vlnovitou patkou, imitující porýnské výrobky • • imitace: siegburské kameniny (Jakobakanne, Gesichtskrug, Wildemann, Igelgfäss) • • – od 16. stol. nové tvary: láhve kvadratického průřezu, plastické aplikace (rozety) •Pingsdorf u Brühlu – baňaté amfory, konvice s tulejkou, mísy, lahve • poháry s prstencovitou nebo vlnovitou patkou • – výzdoba: siegburské vzory (Flammung) • – import: Kolín n. Rýnem, Duisburg, Holandsko • • • • • Hessenská kamenina •Dreihausen – 1250: nejstarší nález kameniny (Marburg-zámek) • – 14. stol.: v listinách: „Eulershausen“ („euler“ - hrnčíř) • – 1925: konec výroby • – hnědá až fialová engoba, šedý nebo hnědý lom • – imitace siegburské kameniny (Jakobakanne) • Falkeho poháry 1400 - 1470 •Kamenina – vypalovaná při teplotě 1200 až 1400 °C • – Porýní: první kamenina kol. r. 1300 • rozšíření: 2/4 15. stol. • •1907 – Otto von Falke: německý historik umění vyčlenil skupinu pěti nádob dochovanou v soukromých a muzejních • sbírkách (hesenský Deihausen) • •Albert Walcher von Moltheim – sběratel, lokalizoval centrum výroby do Frank • • •Imre Holl – v 50. l. upozornil na nálezy z královského paláce v Budíně • •David Gaimster a Hans-Georg Stephan – původní dílny v Lužici (Žitava), Sasku a Dolním Slezsku • •Čechy – hrady: Žebřík, Gutštejn Landštejn (350-1426) Vízmburk (1447) • – města: Chomutov, Praha - Nám. Republiky • Olomouc - Mahlerova a Uhelná ul. (1492) • • Efurt - 1. pol. 15. stol. Falkeho poháry Olomouc: – Mahlerova a Uhelná ulice – dva poháry s obličeji (muž a žena) – kolkovaná výzdoba pláště – glazované solnou fialově-hnědou glazurou – přivezeny v 1. pol. 15. stol. z oblasti mezi Odrou a Sálou (Lužice). Opava – Hrnčířská ul. konec 13. – poč.. 14. stol. Džbán s antropomorfními maskami Jímka č. 2 20 železná lžíce a klíč, 13 18 kulovitý hrnek (grap), 13 2026 2026 Aplikace otiskem negativní formy z vnější strany nádoby Mezi trhy (14. stol.) Opava: Hrnčířská (13/14.st.), Popská (2.pol. 13. st.) Brno: 1–2: ul. Mečová 3: Orlí (13./14. stol.) Opava – dominikánský klášter •Džbán s aplikacemi: •tmavohnědá poleva • analogie: nezvěstné konvice z • Rešova s brakteáty • z 80.–90. let 14. stol. • •obličej – jezdec – pták • •Keramika s maskami sloužila ke stolování jako nádobí určené k nalévání, pití (poháry) či omývaní rukou (aquamanile) • •15. stol. – provedení v • kamenině (Cáchy, • Waldenburg, Siegburg • Obsah obrázku text, dort, kousek, čokoláda Popis byl vytvořen automaticky •Rešovská konvice: 9 medailonů: •Motivy: biskup/panovník – pták – drak •Nalezeno na poč. století pod stodolou •136 brakteátů •Poslední třetina 13. – 14. stol. •Původ – Meklenbursko, Přední Pomořansko • • Kachlová kamna •Pec – otopné zařízení s topeništěm uvnitř místnosti (tzv. dymná jizba – přímé vytápění) •Kamna – otopné zařízení s topeništěm mimo místnost (světnice – nepřímé vytápění) • •Výhody – omezení nebezpečí ohně • – bezdýmný provoz (čistota prostředí a pohodlnější obsluha) • – nižší spotřeba paliva a dlouhodobější výhřevnost (ztráty – krby: 80-85%, kamna: 30-35%) • – estetický účinek • •Vznik – 7/8. stol.: Horní Porýní vkládání nádob do otopných těles • – 9. až 10. stol.: vých. Francie/Německo (Alsasko – benedikt. klášter Andlau u Štrasburku), Švýcarsko • – kláštery, města, panská sídla (hornaté alpské oblasti) • •Konstrukce – 13. stol.: kamna s uzavřenou kopulí – nádobkové kachle • 14. stol.: třídílná konstrukce (podstavec – sokl – nástavec) – komorové kachle Přímé a nepřímé vytápění Kachlová pec Kachlová kamna IMG_1213 Nádobkové kachle IMG_3526 IMG_3525 4 Mohelnice Kachlová kamna Komorové kachle galerie_napfkachel_15_winds2 Cihlářství •Václav Mencl – v 11. stol. v údolí řeky Pád nedostatek kamene nahradily výrobky z pálené hlíny (nový stavební materiál) • – italský (vlašský) styl pronikl za Alpy do Německa • – sv. Rabanus Maurus ve spise De Universo (830) označuje výrobu cihel v dřevěných formách jako německou • •Německo – tradice výroby přetrvávala od římských dob v bavorských městech • 1180: Moosburg a Freising – kostely z cihel (30x?x7 až 34x?x7) • •Kolonizace – 13. stol.: inovace se šířila na východ • – slovenská i polská literatura dává do souvislosti nejstarší středověké cihlové kostely s německou kolonizací • •Původ kolonistů – rozměry cihel: síla cca. 8-10 cm: sev. Německo, Slez., Polsko, Spiš • cihly dlouhého formátu: (d. nad 30 cm): Bavorsko • •Specializace – cihláři krycí (střešní krytina) a cihláři zdicí (cihly) • Sezimovo Ústí – usedlost I: pec + zlomky prejzů a tašek • usedlost II: pec + cihly • • Střešní krytina •14. stol. – spodní díly s háčky se nazývaůy jeptišky a horní mniši •Horní (mnich) • – zužoval se na horním konci • – na mniškách volně položen • a připevněn maltou • •Spodní (mniška) • – měla nos či hák, jehož pomocí • se věšela na konstrukci střechy • – zúžená na spodním konci Dlaždice •Funkce – dláždění reprezentativních prostor • (kláštery, kostely, hrady aj.) • •Nezdobené – čtvercového typu vyráběli cihláři • – kvalitnější materiál (hlína, písek, vyšší výpal) •Zdobené – reliéfní vyžadovaly negativní formu • – vyráběli hrnčíři specializovaní na výrobu kachlí • • Tvary – čtvercové, obdélné, trojúhelníkové, šestiúhelné, mozaikové (složitě tvarované: pyramidální aj.) • dlažební cihly (levnější alternativa k dlaždicím) • •Nálezy z Čech: skupina vyšehradského typu – trojúhelníkové: přelom 10./11. stol. • – konec 11. stol. (1130?), typu NERO a gryf • skupina Ostrovská – 11. stol.: nemá v našem ani zahraničním prostředí analogie • skupina Jihočeská – 13/14. stol: z hradů Zvíkova a Písku, Milevska, Nečína a Zvírotic • Gotické dlaždice – mozaikové dlažby •Mozaikové dlažby: 1/3 13. století • •Čechy – cisterciácké kláštery Plasy, Nepomuk a Hradiště • – benediktinské kláštery v Břevnově, Opatovicích • – premonstrátský klášter v Milevsku • •Morava – klášter cisterciáků na Velehradě • – konventy cisterciaček v Předklášteří u Tišnova a v Oslavanech • • – Brno: 1. s centrálním motivem v kruhu: lev (Pražský hrad 12./13. stol.) • 2. se čtvrtkruhem perlovce a palmetami (ve výkroji čtvrtkruhu) • 3. s vegetabilními a ornamentálními motivy • 4. s heraldickými motivy • • • • • Obsah obrázku text, kámen Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text, kámen Popis byl vytvořen automaticky Dlaždice s erbem pánů z Dražic v ozdobné kartuši, Brno, Orlí ul. Alchymistická keramika • •Destilační přístroj – znalost výroby alkoholu přinesli kněží koncem 12. stol. • – 1315: nález ze Prahy-Starého Města • – Příběnice, Pražský Hrad, Křivoklát • – Rakousko: Oberstockstall: alchymistická laboratoř ze 16. stol. se skleněnými alembiky • – poč. 14. stol.: první zmínka v knize františkánského kláštera v Raguse • •Alembik – horní část přístroje s výlevkou •Cucurbita – spodní varná nádoba • • •V replice vyrobené podle středověkých vzorů se • z 10 l kvašeného vína získalo přibližně 1,5 litru • čiré tekutiny (alkoholu). • • • • Tyglíky •Nádoby (s víčky) používané na tavení, míšení nebo pražení různých hmot, nejčastěji kovů či skla. • •Materiál: vysoce žáruvzdorný, aby odolal vysokým teplotám • odolný změnám teplot při vyjmutí z pece (popraskání) • chemická rezistentní vůči agresivitě tavenin a sklovin • •Raný střed. až do poč. 13. stol. – v českých zemích malé tyglíky o výšce pod 10 cm • – různé (vakovité) tvary • •Brno - ve 14. stol. – regionalizace keramiky • – do poč. 13. stol. malé tyglíky • – někdy okraje tuhových“ zásobnic • Obrázky-refoš Drobné plastiky • •Interpretace – V. Nekuda, Z. Měchurová: dětské hračky • – F. Gabriel: nejsou jednotné technologií výroby ani motivy, a proto neplnily stejnou funkci. • •Stylizované plastiky – modelované volně z ruky i ve formě • – upravované různými nástroji • – nepřesné anatomické tvary a detaily (domalovávané) • – vyráběny „ volně v ruce“ a ve frormách • – většinou interpretovány jako hračky • •1) Antropomorfní (panenky, mniši, madony a jezulátka) •2) Zoomorfní (koníčci, ptáčci aj.) •3) Kombinované (jezdecké) •4) Zvukové (štěrchátka) Madony s kruselerem •Ženské plastiky ve světském oděvu: •Ženské sošky s hlavu nakloněna dopředu a útlé tělo •Ruce jsou sepjaté na břiše •kruhový otvor pro tzv. kmotrovský peníz • (něm. Patenpfennig: dar novorozenci) • • Norimberk, 14. – 15. stol. Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Ostrava - Puchmajerova Brno Husova Obsah obrázku kočka, interiér, ležící, šedá Popis byl vytvořen automaticky Bystré u Kunštátu Bystřec u Jedovnic Němčice nad Hanou Ježíšci • • Nahé či oblečené postavičky, které drží kouli (jablko) a ptáčka •Koule – symbol svrchované moci, zapůjčený Panně Marii, který předává synovi •Ptáček – symbol konání zázraků (pětiletý Ježíšek uplácal o sabatu dvanáct • hliněných ptáčků a po napomenutí otcem je oživil a nechal odletět) • Olomouc – 9 zlomků stojících či sedících Ježíšků na trůně • – druhá pol. 15. až první pol. 16. stol. • – ulice Barvířská, Koželuhova, Michalská, Riegrova, Školní, • Biskupské a Žerotínovo náměstí Praha – Náměstí republiky •součást domácích oltářů – památka z poutí – vótum (oběť) – novoroční dárky – nahrazované grafickými listy s věnováním Praha Mikulandská a Karmetitská Koníčci •Nejčetnější zoomorfní plastika v archeologických nálezech •Morava – soupisy: V. Burian, Z. Měchurová, K. Mátychová •Čechy – celkové zhodnocení chybí •9 skupin podle umístění otvorů a jezdce (10. – dřevěné) • – otvory: I. typ: v břichu • II. typ: v hrudi • III. typ: v šíji • • • • • • • • • Stonava u karviné, 2. p. 13. st. Nejstarší v českém Slezsku Tzv. mladečský jezdec v kápí, 14/15. st. Konůvky u Heršpic, 13/14. stol. Výsledek obrázku pro akvamanile středověk Aqvamanile •Zoomorfní nádobka na vodu sloužící původně • k rituálnímu polévání rukou při liturgii (bohoslužbě) • •Původ – Přední východ (Persie, Irán) • •13. stol. – pouze ve vyšším prostředí, jen několik kusů (importy) •14. stol. – v laickém světském prostředí (keramické), šlechta, měšťanstvo •Konec 1 4 – poč. 15. stol. – ve vesnickém prostředí • •Dělení podle materiálu: a) kovové • b) keramické • •E. Kasten – podle výtvarného motivu: 3 skupiny • 1. jezdecké (rytíř na koni, osedlaný kůň s postrojem: Šternberk) • 2. bájné a mytologické bytosti (gryf: Hradec Králové lidská hlava: Knínice) • 3. zvířata (nejstarší: býk: Semice, kozoroh: Plzeň, tur: Uh. Hradiště • beránek: Brno, divoké prase: Pořešín • Brno - Dominikánská Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky