Archeologie českých zemí 5. Mladohradištní období 1. Hradiska v Čechách • •1. pol. 10. stol. – po zániku starších „kmenových“ hradišť zakládány nová přemyslovská správní centra • – v písemných pramenech označeny jako: civitas (metropolis), urbs, oppidum, castrum • – rozsah: menší (5–10 ha) • – opevnění: hradby komorové konstrukce s čelní kamennou plentu (tzv. přemyslovská hradba) • •Od 2. třetiny 10. stol. – hradiska zapojeny do tzv. hradské organizace: • Čechy: od 2. pol. 10. stol. budovali Boleslavové (15 hradů) • Morava: od počátku 11. stol. za Oldřicha a Břetislava I. (8 – 10 hradů) • •po roce 1000: síť přemyslovských hradů se mění v hradskou organizaci, jejímž základem se stávají správní hrady: • a) hrad – civitas, castrum: ovládá přilehlý: • b) hradský obvod – civitas, provincia: spravuje: • c) správce – comes, prefectus, urbis, castellaneus: výběr daní, služby, zemské roboty • • 1. 1. Praha-Bohnice 2. Přerov n. Labem 3. Stará Kouřim 4 Hryzely 5. Libice n. Cidlinou 6. Hradiště 7. Vepřek »8. Mladá Boleslav 9. Přívory 10. Královice 11. Chloumek 12. Dolní Hradiště 13. Starý Plzenec 14. Litoměřice 15. Doudleby • Hradiska 10. a počátku 11. stol. na Moravě a přilehlých oblastech . 1 – Biskupice 2 – Brno-Líšeň, Staré zámky 3 – Brno – Old Brno 4 – Hradec nad Moravicí 5 – Chotěbuz-Podobora 6 – Olomouc 7 – Opava-Kylešovice 8 – Ostrava-Koblov 9 – Přerov 10 – Radslavice – Zelená Hora 11 – Stavenice 12 – Vysočany, Palliardiho hradisko 13 – Znojmo-Hradiště. Moravská brána: – komunikace: Jantarová stezka – 10./11. stol.: balt-orientální obchod – poklady stříbra: Komárov u Opavy Kelč Kojetín–Popůvky u Přerova Kojetín u Nového Jičína Hradská organizace •Jiří Sláma – 1) Hradiště: tzv. centra 1. řádu • – země rozdělena do obvodů, spravovaných ze střediskového hradu: správce: comes či praefectus urbis • – od pol. 12. stol. castellanus: a) velel hradské posádce • b) prosazoval knížecí nařízení • c) staral se o ekonomické a vojenské záležitosti • d) zajišťoval veřejný pořádek a právo (soudnictví) • • – 12. stol.: část úkolů přebírali dvorští knížecí úředníci: iudex, camerarius, villicus aj. • – beneficia: dočasné propůjčení knížecího majetku vázané na výkon služby, později trvalé (1189) • • – 2) Dvorce: tzv. centra druhého řádu • – od 11. stol.: a) areálech hradišť nebo poblíž opevněných center • b) v podhradích • c) v otevřené krajině • • Přemyslovská doména •J. Sláma – z 20 hradišť ve středních Čechách vyčlenil 5 centrálních, • které tvořily opěrné body přemyslovského panství • • obvodové: Mělník, Stará Boleslav, Libušín Tetín, Lštění • centrální: Budeč, Levý Hradec • • – společné znaky: • • 1) ve vzdálenosti 26 – 34 km od Prahy • 2) na okraji sídelních enkláv a u cest z Prahy • 3) vznik: 9./10. stol.: období Spytihněvovy vlády 895–915) • 4) na akropolích nejstarší české kostely • •Po novém předatování datování hradisek – do systému nepatří: Libušín – nejdříve 2. nebo 3/3 10. stol. • štění – první dvě třetiny 11. stol. • • Výsledek obrázku pro přemyslovská doména Hradská organizace •Dušan Třeštík – středoevropský model správního vývoje přemyslovských Čech (piastovský a arpádovský stát) • – vládnoucí elita žila z podílu na důchodech státu, který získala jako odměnu za služby panovníkovi • – hradská organizace a tzv. služebná organizace: opory panovníkovy moci • – 12./13. stol.: hradský systém zanikl: pozemková šlechta • Krzemieńska, B.–Třeštík, D., Služebná organizace v raně středověkých Čechách, ČSČH 12, 1964, 637-667. • •D. Třeštík a J. Žemlička – aplikace pozdně karolinského modelu státní správy na základě místních specifik • (rozpad úřednického státu v západní Evropě: 9/10. stol.) • Třeštík, D.–Žemlička, J., O modelech vývoje přemyslovského státu. ČČH 105, 2007, 122–163. • •J. Žemlička – 90. léta: teze o „privatizaci přemyslovského státu“: panovník propůjčoval půdu k užívání • •L. Jan – odmítl tzv. služebnou organizaci • – hradskou soustavu považoval za volnější spojení podobné feudálním systémům západní Evropy • – působení více prvků: a) „kmenové“ aristokracie, panovnické družiny, • b) zákonodárnou roli elity, importované feudální prvky • – kardinální otázka soukromého vlastnictví (existence staré rodové aristokracie) • •L. Jan a M. Wihoda – svobodná pozemková držba od počátku přemyslovského státu: pozemková beneficia od 11. stol. • • •. Hradská soustava na Moravě •1029 – Oldřich: dobyl Moravu, kterou spravoval formou beneficií (dříve 1018/19: Krzemieňska, Třeštík) • (úřady, hodnosti, výsluhy družiníkům) • – 2 úděly: a) olomoucký: obrana vůči Uhrám a Polsku • b) brněnský: proti východní bavorské marce • •1041-1055 – Břetislav I.: hradská soustava: v Polsku kastelánská, Uhrách komitátní • – tzv. moravská údělná knížectví: rozdělení země mezi 5 synů • – tzv. stařešinský zákon: Čechy: Stytihněv (ústřední vláda v Praze) • Jaromír (duchovní stav) • Morava: 3 úděly – Vratislav: Olomoucko • – Konrád: Brněnsko • – Ota (Znojemsko) • •Pol. 12. stol. – 4 úděly: a) světské: brněnský, olomoucký a znojemský (moravská přemyslovská sekundogenitura) • b) církevní: olomoucké biskupství pod pražským ústředím (obnoveno 1063) • • • •Přerov – Horní nám. •10.–11. stol.: •poč. 11. stol.: opevnění za Boleslava Chrabrého •tzv. polská technika: roštová komorová hradba • zpěvněna háky z větví: š. 7 – 8 m vnitřní obvodová srubová zástavba (ustájení) •dendro: 994 až 1003 •5 křížových denárů: ražby Oty III. (983–1002) •konec tzv. polského horizontu: kol. r. 1029 •mladohradištní osídlení pokračuje směrem do města • •srubová stavba se základovou obětí (koňská hlava) Přerov – Horní nám (tzv. Kopec) 10/11. stol.: Piasrovský hrad za Boleslava Chrabrého na sz. straně Kopce tzv. polská technika: roštová komorová hradba s háky vnitřní obvodová zástavba (dendro: 994 až 1003) srubová stavba se základovou obětí (koňská hlava) 5 křížových denárů: ražby Oty III. (983–1002) konec tzv. polského horizontu: kol. r. 1029 mladohradištní osídlení pokračuje směrem do města Předmostí Raně středověký hrad Město (podhradí) Raně středověké osídlení: A – kaple sv. Jiří, B – kostel sv. Vavřince, C – kostel sv. Michala. a – osídlení mladohradištní; b – stfředo+mladohrad.; c – hroby středohrad.; d – hroby mladohrad. Dnešní zámek Přerov – Horní náměstí 8. Základ hradby z pahýlů odsekanych větví (háky), poč. 11. stol. Přerov – Horní náměstí 21. Řez roštovou hradbou, poč. 11. stol. Přerov, 9. – 1. pol. 11. stol.: a – středohradištní sídliště; b – mladohradištní sídliště; c – středohradištni hrob; d – mladohradištní pohřebiště Čárkovaně: akropole z poč. 11. stol. Šrafovaně: výzkumy v domech na Horním náměstí v Přerově. Model roštové hradby tzv. hákové konstrukce, která na poč. 11. stol. opevnila dnešní Horní nám. Karneolové korály z Kyjevské Rusi (původem z Indie). Zlomek skleněného prstenu a tzv. pisanka Přerov – Horní nám., 11. stol. Saské křížové denáry. Mincovní závaží Břetislava, před 1055. Kostěný hřeben •Morava – markrabství: – vznik po vyřešení sporů Přemysla Otakara I. a Vladislava Jindřicha (1197–1222) – první markrabě: Vladislav Jindřich – markraběcí titul byl dědičný •1212 – Zlatá bula sicilská – potvrzení královské hodnosti Friedrichem II. – Morava integrální součástí českého státu – Vladislavu Jindřichovi potvrzena držba zboží "Mocran et Mocran" •Morava: sev. a střední: starší velkomoravská hradiska: Olomouc, Přerov, Znojmo, Hradec • Přerov-Hor. nám.: správní pro přerovskou a holasickou provincii (do 30. let 13. st., pak hrad) • Chotěbuz-Podobora – Těšín-Zámecká hora • • jižní: Pomoraví a Podyjí: nové hrady 5 – 10 km od starších: proti Východní Marce (východní část pod Maďary) • Líšeň-Staré Zámky – Staré Brno • Pohansko u Břeclavi – Břeclav • Znojmo-hradiště sv. Hypolita – Znojemský hrad (až 11/12. stol. po vyčlenění Znojemska z Brněnska) • •Dolní Rakousko: dvojice Sand – Raabs nebo Thunau – Gars • Sand – 10. stol.: hradisko 1,5 km od města Raabs an der Thaya (8 km za hranicemi, zde jediné) • – 1993-2008: výzkum Sabine Felgenhauer-Schmiedt • – na dalkové cestě z Podunaji na sever do Prahy a Krakova • – 0,7 ha na ostrožně nad Dyjí: dendro 930: dřevo-hlinité opevnění s kamennou plentou • – jádro (obj. č. 1, izolovaný a nejvýše) + 2 terasy (vysoký podíl divoké zvěře: 40 %) • – zánik: nájezd Maďarů (rombické šipky): pec s koňským masem a nevypálenou ker (dendro 969) • • Raabs – 11. stol.: hrad 1,3 km od Sandu, Kosmas – zmínka k r. 1100 (pod rytířským sálem zdivo z 11. stol.) • • Thunau am Kamp (hradisko u Garsu, zánik: poč. 10. stol., sídliště: 10/11. stol.) – hrad Gars ( 11. stol.) • • Hradiště Gars-Thunau: jámy, zemnice, kůlove jámy, pece, palisádové žlaby, valové opevnění a hroby. Koncentrace artefaktů: 6–7 × 8–10 m (rezidua abytných staveb). V poloze „Obere Holzwiese“: velmožský dvorec s palisádou (80 × 100 m) a obytnými objekty (10 × 7,5 m). (12 % kostí divoké zvěře) Hrad Gars pol. 11. stol.: Babenberkové 13. stol.: Kuenringové Burg Raabs Burg Sand Hradské obvody •Rozsah – kolem správních hradů (civitates, provinciae) vzdálených 30 km • – cca 700 km2, vojenské zabezpečení (stálé družiny) • – hradské oblasti: župy, v čele župani (suppani, comes) • •Kompetence – moc vojenská, soudní a berní • •Výběr dávek – tribut pacis (daň z míru) • – celní a mýtní poplatky (hranice, mosty) • – dávky: 2/3 panovník (ekonomické zajištění družiny) • naturální: med, sůl, dobytek, obilí) • •Počet obyvatel – pol. 11. stol: Čechy: celistvěji zalidněné území 15–20 % • Č + M: 680 tis. (hustota 8,7 na km2) • – 12./13. stol.: Č + M: 1 235 000 (15,8 obyvatel na km2) • – kol. r. 1400: Č + M: 3 mil. obyvatel. • • • • Vznik šlechty • 11. a 12. stol. – vojenský způsob řízení vystřídala územní administrativa spojená s hrady • – ministeriálové: části družiníků přidělena půda za vojenské služby • • 12. stol. – primates terrae – přední zemští velmoži (předáci) • • – milites primi ordini – bojovníci prvního řádu, prazáklad vyšší šlechty • – vstup do nejvyšší skupiny podmíněn působením u panovnického dvora • – nejvyšší rodová elita: základ panského stavu • • – milites secundi ordini – bojovníci druhého řádu, prazáklad nižší šlechty • • – šlechta si zakládá si vlastní dvorce s vlastnickými kostely: vznik nových lokálních středisek • – atributy rodové šlechty: původ, majetek, víra • – državy tvořil rozptýlený pozemkový majetek: predium – zárodek pozdějších panství • • • • Vznik šlechty •Šlechta – z něm. Geschlecht (rod – princip dědičnosti: až ve 13. stol.) • – podílela se na „výstavbě země“ (dvorce, kostely, trhy) • – 1189: Statuta Konráda Oty – dědičné vlastnictví majetků • – poč. 13. stol.: teritorializace šlechty: výstavba dědičných dominií šlechty • – vybírala knížete jako symbol představitele státního celku • • Nobilis – od 40. let 12. stol.: označení elity z předních rodů spojených příbuzensko-klientskými vztahy • Domines – 3/3 12. stol.: pozdější označení šlechty (erby) • •Rodová hypotéza – šlechta vzniká z předstátní kmenové elity: Vršovci - v opozici vůči Přemyslovcům • – 1172-1197: šlechta vyměňovala různé Přemyslovce (nový pohled na roli šlechty) • •Úřednická hypotéza – šlechta získává postavení až v knížecím správním aparátu • a) zcizování majetků správních úřadů • b) udělení doživotního výsluhového léna (bona deservita), vracela se panovníkovi • • •Dvorce – majetek knížete s obytnými a hospodářskými objekty • – 9. až 10. stol. uvnitř hradišť, od 11. stol. mimo (Zbečno, Živhošť) • – přemyslovské: doloženy písemně (Boleslav, Tetín) • – funkce: rezidenční, ekonomické, kultovní a obrané • – zatíženy dávkami, robotami a platy nebo specializovanou produkcí služeb nebo výrobků • – v čele villicus (správce) shromažďující dávky z okolí; při pobytu panovníka oděvy, potraviny a nápoje • Čechy: Hradsko u Mšena – první objev dvorce v Čechách: 1971-3 M. Šolle • Morava: Pohansko u Břeclavi (první výzkum tohoto typu), Ducové • • 1) lovecké – záp. a již. okraj středních Čech (Zbečno, Starý Kanin, Kamýk, Živohošť, atd.) a vých. Č. • 2) hospodářské – úrodné oblasti, obilní produkce (Radotín, St. Lysá, Sadská, Týnec n. Labem, Budyně n. Ohří ) • 3) hradské – vázány na správní hrady, náročnější řemeslná výroba • •Svobodné obyvatelstvo: a) tzv. knížecí sedláci – dědici (rustices): podléhali jen knížeti, obdělávali půdu v dědičné držbě • – užívali půdu svobodně, dokud kníže neprojevil své dispoziční právo • • b) hosté (hospites) – sedláci hospodařící na cizí půdě, odvádějící příslušné dávky a roboty • (cizinci, obchodníci) • • Osídlení •Kolonizace = osídlování: sídelní pohyby odráží populační tlak z relativně přelidněných území • příznivé klimatické podmínky (klimatické optimum) • •od 10. stol. – úrodné oblasti: Morava: Podyjí a Pomoraví Čechy: Polabí, Povltaví, Pražská kotlina, Poohří •12. stol. – nepřekročilo hranice staré sídelní oblasti • – Morava: S.: okraj Hrubého Jeseníku – sz: Hlučín až Krnov • – sv: sídelní komory: u Hranic, Kelče, Suchdolu n. O., N. Jičína, Příboru • J: Horní Podyjí: 3 vlny: 10. stol.: slovanská (po zániku VM) • 11. až 13. stol.: slovanská (systematičtější) • 12. až 13. stol.: německá (po r. 1179) • Z: Českomoravská vrchovina: až k Tebíči • • JV.: Beskydy – Dolní Bečva, Hostýnské vrchy • – Čechy: osidlování hraničních hvozdů šlechtou (Vítkovci) a církevními řády (benediktíni, ostrovský klášter) • •1. pol. 13. stol. – vrchoviny nad 400 m (domácí obyvatelstvo): Krušnohoří, Českomoravská a Drahanská vrchovina • – severně od Brna: Boskovická brázda a Blanensko • – sz: Osoblažsko a Vidnavsko; sv: Těšín až Frýdek podél Ostravice • • •pol. 13. stol. – pronikání cizinců: Čechy: z Bavorska, Saska; sev. Morava, Slezsko – ze Saska; již. Morava – z Rakouska • •Čechy – 13. stol.: SZ: výrazný podíl obyvatel z německy mluvících zemí: v Mostě, Bílině, Chomutově, Kadani • německé či emfyteutické právo: svobodné užívání půdy za poplatek (pacht - z lat. pactum, smlouva) • první doklady: na majetcích kanonie v Doksanech (premonstrátky) • 1226 – obec Mury na dolní Ohři (sz. Čechy) • 1234 – Jakubov v Doupovských horách • 1232 – královské povolení lokace města Kynšperka • J: kol. 1200 – centrum hrad Landštejn (původně k hrabství Raabs) • 1260 – území získal lénem od Přemysla Otakara II. Vok z Rožmberka •Jižní Morava – převážně německé osídlení: Slavonicko, Znojemsko, Mikulovsko, Břeclavsko • – německé enklávy (ostrůvky): kolem Brna, Jihlavy, Vyškova, Uherského Hradiště • – osídlenci z Dolních Rakous • – 1. pol. 13. stol.: pronikání rakouské šlechty (Schenkové, Weisové, páni z Trnavy, Lichtenštejnové) • •Sev. Morava – hranice: od Štítů – Šumperk – Mohelnice – Litovel – Uničov – Šternberka – Potštát – Hranice • k Novému Jičínu – Studénce – Bílovci – Opavě • – kolonisté z Frank a Saska prostřednictvím Slezska • – německá šlechta z Hessenska, Porýní a Saska (Hückeswagenové, páni z Fulštejna, Stangeové aj.) • • České království v pol. 13. stol. Mlado a pozdně hradištní vesnice •11. – pol. 13. stol. – převládají malé vesnice s určitým řádem v jejich uspořádání: • •Záblacany u Polešovic (Uh.H) – výzkum Rudolf Snášil • – 10 – 1. pol. 13. stol.: několikrát přelokována (přemístěna) • – ves rozptýleného typu se shlukově spořádanými usedlostmi • •Pfaffenschlag u Slavonic – středověká vesnice na mladohradištním sídlišti (11. – pol. 12. stol.) • – starší fáze: objekty uspořádanými do řady (d. 150 m) • •Mstěnice u Hrotovic – výzkum. Vladimír Nekuda • – vesnice návesního typu, osídlení: 2 fáze • 1. Raněstředověká: 9. – 1. pol. 13. stol.: slovanská osada (několikrát posunuta) • půdorys: podkovovitý, do oblouku, řadový • 2. Vrcholněstředověká: • 13. stol. – 2. pol. 15. stol.: půdorys: pravidelný stabilizovaný, plužina • 1260 – 1278: vrcholně středověká ves (lokátor - Němec) • 16 usedlostí, mlýn, hospodářské budovy, sklepy a lochy • • Znaky – venkovská nekostelní pohřebiště: řadové uspořádání hrobů (mělké) • – z hrobů mizí milodary: od 2. pol. 10. stol. sociálně-reprezentační funkce hrobové výbavy ztrácí význam • výbava neodráží sociální status (vliv dalších faktorů: věk-typ kovu, pohlaví, původ) • nejvíce šperků v dětských hrobech • •Z. Měřínský – 2. pol 10. stol.: přechodný horizont – končí pohřbívání u opuštěných velkomoravských kostelů • – drátěný podunajský šperk • – 11. stol.: 1. horizont – mince v hrobech, esovité záušnice • Dolní Věstonice-Na pískách: 1945–1959: cca 1300 H • esovité záušnice, denáry Štěpana I. (1000–38), Ondřeje I. (1046–60) • Šlapanice. Vícemilice, Ratíškovice, Holubice IV, Mušov, Hor. Dunajovice • – 12. a 1. pol. 13. stol.: 2. a 3. horizont – počátky kostelních pohřebišť • •Výbava – esovitě záušnice: od 20. let 11. stol., zvětšování Ø od. 2. pol. 12. stol.), mince (obměna ženského šperku) • – prsteny, korále, nádoby, nože, vědérka, přezky, ocílky, vaječné skořápky, zvířecí kosti Mladohradištní pohřbívání 10. – 12. stol. Dolní Věstonice – Na Pískách 8./9 stol. – pol. 11. stol. 1946–1959 – cca 1300 kostrových hrobů Brno 2023 Mladohradištní pohřbívání 10. – 12. stol. •1. Venkovská nekostelní pohřebiště – 10. až 11/12. stol. • – zánik: spojován s Břetislavovým zákazem pohřbívat v polích a lesích (Bořivoj II., 1092) • řadová pohřebičtě jsou okolo přelomu 11. a 12. stol. jsou opouštěna • – poloha: na vyvýšených plochách cca 300-500 m od sídlišť, u rozcestí, řadové • – hroby: ploché, zpočátku výjimečně mohylníky • na povrchu mohly být označeny: rov, náhrobní kameny, stély (Radomyšl) • Petrovice u Hradce Králové: dodatečný pohřeb do mohyly s mincí Břetislava I. • – Čechy: Brandýsek u Kladna, Lochenice u HK, Sulejovice (okr. Litoměřice), Praha-Motol (209 H), Radomyšl (463 H) • – Morava: Dolní Věstonice-Na pískách, Mušov (okr. Brno-venkov), Holubice (okr. Vyškov), Mistřín u Kyjova • •2. Kostelní hřbitovy • – přesun pohřbívání k sakrálním stavbám v areálech měst: 4. stol.: v římské říši • 7. až 8. stol.: již. Německo, Švýcarsko • 10. až 11. stol. Rakousko, 12. stol. Maďarsko • 12. až 13. stol.: české země, Polsko • •Funkce – ženské ozdoby hlavy ukončené esovitou kličkou • vplétané do vlasů, zavěšené na páscích, čelenkách •Materiál – bronz, stříbro, cín, železo, olovo (plátované) •Rozšíření – od severního Balkánu po Velkopolsko • •Původ – v Čechách: zatím nevysvětlen (na východě Franské říše nejsou) • Ivo Štefan: počátky 2/3 10. stol. • – na Moravě: podle Z. Měřínského v Karpatské kotlině: od 10. stol. • podle Š. Ungermanna: od 11. stol. • – v Polsku: hypoteticky od 2. pol. 10. stol. • •Datování – u nás: typická součást hrobové výbavy • a) starší: 10./11. stol: malé, Ø 20 – 25 cm • od 2. pol. 11. stol.: max. 25 – 30 mm • b) mladší: 1. pol. 13. stol.: velké Ø 5 cm a více • Esovité záušnice Předmostí-Hranická ul., bronzové maladohradištní záušnice •Výskyt – a) v hrobech žen: všech věkových kategorií: většinou u hlavy • četnější na venkovských pohřebištích než kostelních • • u kostelů: Libice nad Cidlinou: 288 H (konec 9. – 2. pol. 11. stol.) – v 9H • Znojmo-sv. Hypolit: (od pol. 11. stol.) – každá 4. nebo 5. žena • Mušov a Praha-Motol (9. – konec 11. stol.) – každá 2. až 3. žena • Holubice (převážně 11. stol.) – každá 2 žena • Radomyšl (± pol. 12. – pol. 13. stol.) – každá 6. žena • Bílina ((± 2. pol. 11.–12. stol., kostelní stavba nedoložena.) – každá 10. žena • Polsko: Starý Zamek ve Slezsku (± 11. – 1. polovina 12. stol.) – cca v polovině ženských • Durynsko: Espenfeld (± konec 10. – polovina 12. stol. – ca stejně • • – b) v depotech (hromadných nálezech): výjimečně • zlomkového stříbra – obchod s Pobaltím: fragmenty esovitých záušnic + ražby arabské, anglické, • německé, české, uherské, polské, severské, ruské. • • 12 stol.: 5 mincovních depotů se záušnicemi • Č: Praha-Štepánská ulice (kol. 1140, Chodovlice, Žatec) aj. • M: Střelice (po 1230), aj. • • • •Kulturně antropologický výklad – esovité záušnice jsou součástí ženského šatu: nejsou v hrobech starších žen • – za život více sad: doklad přechodového rituálu (věk, stav) • – tzv. posmrtná svatba (něm. Totenhochzeit): atribut spojený se svatebním obřadem • •Mince – od poč. 11. stol.: záměrné vkládání mincí do hrobů • • a) v hrobech – společný výskyt záušnice + mince („obol mrtvých“) v jednom hrobovém celku: • – datování: vročení ražby podle vlády panovníka (post quem) • určení doby oběhu nebo tezaurace (deponování) před vložením do hrobu • Ivo Štefan: soupisy esovitých záušnic datovaných mincemi z Čech a Moravy • • b) v depotech – celkové datování podle nejmladší ražby • – obsah: zastoupení domácích a cizích ražeb • – charakter mincovního depozita: Vrbno – osobní hotovost • • – v oběhu: různé (ke stažení starých emisí v raném středověku nikdy nedošlo) • – 11. stol.: do 70. let na Moravě převládají uherské ražby (pak moravské ražby Konráda I. a Oty I. Sličného) Vrbno u Mělníka depot 128 denárů z let 1120 – 1157 1969–1970: nález B. Nechvátal 2002: I. Štefan a L. Varadzin 14 hrobů ve 3 řadách na pohřebišti u kostela Povýšení sv. Kříže (nejstarší patrocinium v Čechách) Charónova mince •Tzv. obolus mrtvých – mince vkládané do hrobu jako substituce (náhrada) za potravinový milodar • první denárové ražby: Č: 2. pol. 10. stol. • M: kol. přelomu tisíciletí • – nejvíce dokladů z let 1035 – 1083 • – hlavní výskyt: od poč. 11. stol. v Karpatské kotlině • okrajově i Morava do první pol. 12. stol. (východ) • – neznáme dobu oběhu před uložením do hrobu • • – P. Radoměřský: rozšíření zvyku spojuje s Uhrami (antická tradice) • 1. období počátku: 1010 – 1085 • 2. největší rozšíření: 1035 – 1085 • 3. doba postupného zániku: 1085 – 1110 • • – E. Kolníková: největší rozšíření – Čechy: za Vratislava II. (1061-1092) • – Morava: za Oty I. Sličného (1061-1086) a Konráda I. (1061-1092) • – Slovensko: podobně, útlum ve 2. pol. 12. stol., ožívání ve 13. stol. (i poč. 14. stol.) • • • • • • Předmostí-Hranická ul. denár uherského krále Ondřeje (1046–1061) pod lebkou skeletu •Brather, S. 2006: „Totenhochzeit“? Zur Interpretation altersabhängiger Grabausstattungen bei den westlichen • Slawen, in: Dworaczyk, M. et al. (eds.), Świat Słowian wczesnego średniowiecza, 505–513, Szczecin–Wrocław. •Brather, S. 2008: Kleidung, Bestattung, Identität. Die Presäntation sozialer Rollen im frühen Mittelater, in: • Brather, S. (ed.), Zwischen Spätantike und Frühmittelater – RGA-E Band 57, 237–273. •Šikulová, V. 1959: Moravská pohřebiště z mladší doby hradištní, Pravěk východní Moravy 1, 88–145. •Měřínský, Z. 1997: K problematice nekropolí druhé poloviny 10. až počátku 13. století na Moravě. Z pravěku • do středověku. Sborník k 70. narozeninám Vladimíra Nekudy, 87–94, Brno. •Klápště, J. 1999: Příspěvek k archeologickému poznávání úlohy mince v přemyslovských Čechách, Archeologické rozhledy • 51, 774–808. •Kolníková, E. 1967: Obolus mŕtvych vo včasnostredovekých hroboch na Slovensku, Slovenská archeológia 15, 189–254. •Nechvátal, B. 1999: Radomyšl. Raně středověké pohřebiště. Praha. •Pollex, A. 2003: Die Totenhochzeit: Ein Beispiel zur Dekodierung slawischer Toteninventare mit Hilfe von Quellen • zum neuzeitlichen Volksglauben, in: Veit, U. et al. (eds.), Spuren und Botschaften. Interpretationen materieller Kultur. • Tübinger Archäologische Taschenbücher 4, 385–398, Münster. •Radoměrský, P. 1955: Obol mrtvých u Slovanů v Čechách a na Moravě, Sbor. Nár. muzea, A 9, 1–81. •Štefan, I: 2009: Příspěvek k chronologii a výpovědním možnostem esovitých záušnic, Studia mediævalia pragensia 9, • 171–205. •Ungerman, Š. 2010: Počátky mladohradištních pohřebišť na Moravě. In: Š. Ungermann, (ed.), In: Zaměřeno na středověk. Zdeňkovi • Měřínskému k 60. narozeninám. 220–239, Praha. • •