Archeologie českých zemí 6. Mladohradištní období 2. Nejstarší hrady • •Fortifikace – před r. 1000: Alsasko: hraběcí rody si staví dvory v centrech nebo na okraji vesnic • • – 10. stol.: pohoří Vogézy a údolí Rýna: 600 hradů (1 hrad na 7až 15 km2) • stavba hradu: panovnický regál • nejstarší: Ribeaupierre, Frankenbourg, Ratburg , Hohen-bourg-Mont St. Odile, Erstein • • – 11. stol.: dřevohlinité fortifikace s kamennými plentami • (1000 Turquestein, 1089 Thanvillé – 1089) • • – konec 11. a 12. stol.: hrady staví nehraběcí rody (střední šlechta) • oslabení panovnické moci v době boje o investituru • • – 2. pol. 12. stol.: kamenné hrady – Francie: kolem r. 1100 vznikají stabilizovaná šlechtická sídla • Německo: kolem pol. 11. stol. s rozvojem ve 12. stol. • Čechy: domácí 2. třetina 13. stol. – hrad a vzápětí později tvrz • Sídla typu motte: Francie – 11. stol. Německo – 12. stol. Raný středověk •Hradiště (gradъ) – základ správy země, sídlo elity, symbol „veřejné moci“ • – odborný termín pro označení sídliště opevněného valem a příkopem • – etymologicky: koncovka -iště = místo zaniklého hradu (městiště – města) • – na Moravě preferováno spíše označení hradisko • – předchůdce klasického kamenného hradu ze 13. stol.: a) výšinná: ostrožné, návršní, na terénních blocích • b) nížinná: nejčastěji blatné • •Český grad (hradec) – opevněné „veřejné centrum“, které se vyvíjí do tří struktur: 1. město (věže městské) • 2. hrad (věže hradní) • 3. kostel (věže kostelní) • •Čechy a Morava – přechodná kontaktní zóna za okruhem bývalého římského limitu (Limes Romanum), v dosahu inovačních proudů • – napodobení římských paláců (např. v Raveně) ve franském prostředí • – opevněné císařské hrady 10. – 13. stol.: palatium (palác) = pfalz (falc) • – Karel veliký: falc v Cáchách (Aachen) • – v Chebu (výzkum Pavel Šebesta) • • • Hradiště v Čechách • •1. pol. 10. stol. – po zániku starších „kmenových“ hradišť zakládány nová přemyslovská srávní centra • – hrady v písemných pramenech označeny jako: civitas (metropolis), urbs, oppidum, castrum • – rozsah: menší (5–10 ha) • – opevnění: hradby komorové konstrukce s čelní kamennou plentu (přemyslovská hradba) • •Od 2. třetiny 10. stol. – hradiska zapojeny do tzv. hradské organizace: • Čechy: od 2. pol. 10. stol. budovali Boleslavové (15 hradů) • Morava: od počátku 11. stol. za Oldřicha a Břetislava I. (8 – 10 hradů) • •po roce 1000: síť přemyslovských hradů se mění v hradskou organizaci, jejímž základem se stávají správní hrady: • a) hrad – civitas, castrum: ovládá přilehlý: • b) hradský obvod – civitas, provincia: spravuje: • c) správce – comes, prefectus, urbis, castellaneus: výběr daní, služby, zemské roboty • • Hradské obvody • •Rozsah – kolem správních hradů (civitates, provinciae), vzdálené od sebe cca 30 km • – cca 700 km2, vojenské zabezpečení (stálé družiny) • – hradské oblasti: župy, v čele župani (suppani, comites) • •Kompetence – moc vojenská, soudní a berní • •Výběr dávek – tribut pacis (daň z míru) • – celní a mýtní poplatky (hranice, mosty) • – dávky (2/3 panovník; ekonomické zajištění družiny (naturální: med, sůl, dobytek, obilí) • •pol. 11. stol. – Čechy: celistvěji zalidněné území 15–20 % rozsahu. • Č + M: počet obyvatel (Z. Boháč): 680 tis. (hustota 8,7 na km2) • •přelom 12./13. stol. – odhad: 1 235 000 obyvatel s průměrem 15,8 obyvatele na km2 • •Kol. r. 1400 – 3 mil. obyvatel • • • • Hradská soustava •Systém správních hradů a jejich okrsků (hradských obvodů, provincií, kastelánií) • – sloužil k přímému výkonu knížecí moci nad „svobodným“ obyvatelstvem skrze: • • a) vybírání poplatků a robot • b) soudní moc • c) církevní správu („velkofarní organizace“) • •Plnění těchto funkcí zajišťoval úřednický aparát: • Správní úřady – katelán: hradský správce (comes, prefectus urbis, castellanus) • – villik: hospodářská činnost, vybírání poplatků a dávek • – komorník: správce knížecí komory (finance, diplomacie) • – mečník, stolník, číšník, lovčí, maršálek (stáje) • •Dvorce – majetek knížete s obytnými a hospodářskými objekty • – 9. až 10. stol. uvnitř hradišť, od 11. stol. mimo (Zbečno, Živhošť) • – přemyslovské: doloženy písemně (Boleslav, Tetín) • – funkce: rezidenční, ekonomické, kultovní a obrané • – zatíženy dávkami, robotami a platy nebo specializovanou produkcí služeb nebo výrobků • – v čele villicus (správce) shromažďující dávky z okolí; při pobytu panovníka oděvy, potraviny a nápoje • Čechy: Hradsko u Mšena – první objev dvorce v Čechách: 1971-3 výzkum Miroslav Šolle • Morava: Pohansko u Břeclavi (první výzkum tohoto typu), Ducové • • 1) lovecké – záp. a již. okraj středních Čech (Zbečno, Starý Kanin, Kamýk, Živohošť, atd.) a vých. Č. • 2) hospodářské – úrodné oblasti, obilní produkce (Radotín, St. Lysá, Sadská, Týnec n. Labem, Budyně n. Ohří ) • 3) hradské – vázány na správní hrady, náročnější řemeslná výroba • • •Svobodné obyvatelstvo: a) tzv. knížecí sedláci – dědici (rustices): podléhali jen knížeti, obdělávali půdu v dědičné držbě • – užívali půdu svobodně, dokud kníže neprojevil své dispoziční právo • • b) hosté (hospites) – sedláci hospodařící na cizí půdě, odvádějící příslušné dávky a roboty • (cizinci, obchodníci) • • Knížecí velkostatek •Sestával z menších či větších usedlostí s nevolníky nebo rolníky: • • – systém osad zajišťujících od 10. st. požadavky knížecího dvora (služebníci - ministeriales) • • – obyvatelé jako knížecí poddaní museli odvádět stanovené dávky (v naturáliích, později peněžní) a • vykonávat předepsané služby (stavba a údržba opevnění, cest, mostů, přeprava) • • – usazení řemeslníků a služebníků na knížecí půdě v okolí dvorců a hradišť, aby se nemusela zajišťovat • jejich obživa (osady brtníků-med, dehtářů nebo dřevařů) • • – po r. 1150 se systém stal neefektivní: úřednický aparát ohrožoval panovníkovy zájmy • • První hrady a struktura majetkové držby v Čechách •Konec 11. stol. – stabilizace vlastnictví, modernizace (výstavba) země (Vratislav Vaníček) •Konec. 12. stol. – výstavba prvních hradů v režii cizích rodů (Přimda) • – v raném středověku existovalo menší pozemkové vlastnictví méně významných • příslušníků původních klanů (familie), které nezískaly panovníkovu přízeň a úřad • – současná historiografie odmítá vlastnictví země centrální mocí (tzv. služebnou organizaci) • • – struktury českého státu: rodová samospráva (kontinuita vlastnictví) • vrstva svobodných (odvádění dávek) • panovnické velkostatky (obhospodařované ze dvorců) • hradská organizace (úloha správní) • •Svobodná držba – před 13. stol.: šlechta se podílela na správě stáru • – měla normativní charakter (právní normy) • – částečně vycházela z původní klanové držby nezávislé na panovníkovi • – vzor: tzv. barbarské zákoníky: kodifikovaly lokální zvyková práva • doplněny o prvky římského práva • přizpůsobují se potřebám církve • • • • Hradská organizace •Dušan Třeštík – model středověké státnosti v přemyslovském, piastovském a arpádovském státě jako • „středoevropský“ typ v němž vládnoucí třída žila z podílu na důchodech státu, který získala • jako odměnu za služby panovníkovi, jenž se opíral o hradskou a služebnou organizaci (vzor: VM) • – 10. až 12. stol.: země byla přímo vlastněna knížetem za dozoru velmožů (družina). • – koncem 12./1. pol. 13. stol.: hradský systém zanikl a vznikla „feudální pozemková šlechta“ • Krzemieńska, B.–Třeštík, D., Služebná organizace v raně středověkých Čechách, ČSČH 12, 1964, 637-667. • •Karol Buczek a Aleksander Gieysztor – v Polsku (kritika: Stanisław Russocki: 1975) •Matúš Kučera – v Uhrách • •D. Třeštík a Josef Žemlička – aplikace pozdně karolinského modelu státní správy modifikovaného na základě • místních specifik (rozpad úřednického státu v západní Evropě: 9/10. stol.) • •J. Žemlička – půdní držba byla závislá na momentální mocenské konstelaci: na tom, zda byl panovník silný či nikoli • (panovník propůjčoval půdu k užívání) • – 90. léta: teze o „privatizaci přemyslovského státu“ • • • • •. Aristokracie •pol. 12. stol. – šlechta se člení do 2 vzájemně prolnutých skupin: • • a) beneficiáři – forma správy veřejných úřadů Přemyslovských Čech • – z úřadu dostával třetinu příjmů, dvě třetiny vládce • – systém převzatý ze západu (franská říše) • – vznik domácí aristokracií na základě římských provinčních civilizačních vzorů • – hodnost (dignitas) a úřad (officium) = služba knížeti a dynastii • zajišťovaly „dobrodiní“ (beneficium) - tj. podíly na knížecích důchodech a také příjmy z úřadu • • b) pozemková šlechta – poprvé: (Blah - kastelán v Litoměřicích - 1177-1184) • •Termín nobilis – v pramenech od 40. let 12. stol.: označení elity • – nositelé politických konvencí, její špička nebyla početná • – vybírala knížete jako symbol představitele státního celku • – z předních rodů spojených příbuzensko-klientskými vztahy • • Termín domines – označení pro šlechtu poslední třetiny 12. stol. (erby, kostely, predikáty) • • •Přesídlenecké osady – seskupování lidí stejné profese do jednotně organizovaných vsí, které byly pojmenovány • podle provozované řemeslné a služebné činnosti (vesnice svobodných sedláků) • toponýma: Hrnčíře, Kováry, Rudníky, Smolotely, Vinařice, Psáře • • – zakládány za Oldřicha a jeho syna Břetislava I. (Uherce, Hedčany) • • – chybí archeologické ověření(!) • • – přecenění jazykovědy: neznáme mechanismus pojmenovávání: • ice: po významném předkovi: Koch (ovice), Charvát (ovice) • any: vsi závislého obyvatelstva s hromadným pojmenováním • • Týnce: v ČR kolem 20 (Morava: 2) – přecházely do rukou šlechty • Uherce, Hedčany – osady podle lidu z Uher nebo Polska. • • • • http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/05CS/05cs012.jpg Knížecí dvůr Přemyslovců •Společenství lidí žijících trvale v blízkosti knížete: • • a) jádro dvora (curia): členové vládního rodu a jejich příbuzní • b) okruh provinčních hodnostářů • c) rozšířený dvůr – colloquium, curia generalis (sněm či soudní shromáždění) • – 11. stol.: v čele dvora stál comes palatinus: panovníkův zástupce a vojenský velitel, • později komorník a velitel vojska • (pražský kastelán) • •Dvorské hodnosti – 1 řádu: maršálek, lovčí a mistr kuchyně, mečník, jídlonoš čili stolník a číšník • – 2. řádu: komorník, mincmistr, kancléř • • • •Systém hradské správy – 11. a 12. stol.: transformuje se v knížecí a veřejnoprávní orgán, v němž vojenský způsob řízení • vystřídala územní administrativa spojená s hrady jako centry hradských obvodů • •Primates terrae – označení předních zemských velmožů: předáků •Ministeriales – části družiníků přidělena půda za poskytování vojenské služby •Milites primi ordini – bojovníci prvního řádu: užší panovnická družina + rodová elita, prazáklad vyšší šlechty • – vstup do nejvyšší skupiny podmíněn působením u panovnického dvora (základ panského stavu) • – nejvyšší rodová elita vznikla v průběhu 11/12. stol. • • Milites secundi ordini – bojovníci druhého řádu, prazáklad nižší šlechty, od 12. stol. • – dokládají donace ve prospěch církevních institucí • (u Jarlocha – pauperes – chudí – bojovníci) • •Teritorializace šlechty – výstavba dědičných dominií šlechty • – ve 12. stol. se šlechta stěhuje z dosahu center a správních hradišť do okolí a zakládá • vlastní dvorce s vlastnickými kostely: nová lokální střediska • • Pozemkové vlastnictví •Statuta Konráda Oty – 1189: zákoník vyhlášený v Sadské • – 1. bod hovoří o nenapadnutelné držbě pozemkového majetku vyšší i nižší nobility • – všechna hereditates („dědiny“ – pozemkové majetky), které „urození muži drželi • spravedlivě a v pokoji za Konráda Oty, mají držet i nadále • • – 1222: nejstarší verze statut v listině vydaně pro šlechtu na Znojemsku • potvrzení: 1229: listina pro Brněnsko • 1237: listina pro Břeclavsko • •1248/9 – vyvrcholil rozpor mezi starou beneficiární a novou pozemkovou šlechtou (povstání Přemysla II.) • – šlechta vystupuje jako právně zajištěná vlastnická skupina • •Za Václava I. – hradská soustava přestala ve své klasické podobě existovat • Geneze české šlechty: •Nejstarší šlechtické rody: Hrabišici, Blehovci, Načeratci • •Severozápadní Čechy - nejbohatší kastelánské hrady • - území je základem pro postup kolonizace • - šlechta má své dvory a vazaly • - šlechta zakládá kláštery a panovník města • - hospodářsky silný základ • •Hroznatovci - záp. Čechy: od Poohří k Litoměřicím (dvorec) • - erb tří jeleních parohů • - rod spojován s litoměřickým velmožem Hroznatou z 11. stol. • - vydržoval si svůj dvůr a družinu (kolonizace území) • •Hrabišici – sz. Čechy (Bílinsko), menší majetek v okolí Prahy, vých. Čechy, Morava – okolí Vlčnova, M. Třebové, Opavsko • – rod erbu hrábí • – koncem 12. stol. panství rozděleno mezi: Hrabiše, Slavka a Boreše • – Hrabiše - nejmocnější, komorník, založil klášter Na Zderaze, 1197 – Osecký klášter • • •Střední Čechy: dvory v okolí Prahy: Vítkovci – Stodůlky • Hroznatovci – Ovenec • Hrabišici – aglomerace na Zderaze • •Páni z Kostomlat – majetky v Polabí, majitelé Poděbrad, v erbu žebřík • – účastnili se dobývání Milána za Vladislava II. • – po pol. 13. stol. nové sídlo: Choustník • •Blehovci – původně na Litoměřicku: hrádek Třebušín • – Čáslavsko: kostel a snad i dvorec • •Cimburkové – Miroslav zakladatel kláštera v Sedlci, ve znaku cimbuří • – získali majetky na Moravě – Ctibor z Lipníka • – rodový hrad zbudován v pol. 14. stol. u Trnávky, pak u Koryčan • •Švábeničtí – dle jména Slavibor – vazba na Hrabišice, elita moravské šlechty • – čtyři střely ve tvaru kříže • – 1.pol.13. st.- dělení: 1. z Náměště – Milíč I. • 2. z Drnovic – Slavibor • 3. z Úsova a Švábenic (kolonizace Krkonoš) Geneze moravské šlechty: •Wihoda, M.: Geneze moravské šlechty, Acta historica et museologica, řada C, 2, 1995, 23-41 •Břetislav I – seniorátní zákon: – každý dospělý Přemyslovec mohl usednout na pražský stolec • (sepětí Přemyslovců s Moravou) • – Morava měla pomalejší rotaci beneficiářů: • 1 období: včlenění Moravy do struktur českého přemyslovského státu (1018/19) • 2. období: funkce dočasné základny mladších Přemyslovců pro pražský stolec • 3. období: druhá třetina 12. stol. – vyčlenění kategorie Moravanů • 4. období: poč. 13. stol. se z hradské administrativy se vyčlenilo 12 rodů, které se podílely na řízení Markrabství • •Reprezentativní jádro moravské nobility: • páni z Bludova, Klobouk, Morkovic, Tasova, Kněžic a Bítova, Medlova, Myslibořic, Boskovic, Bílkova, Čeblovic, Švábenic, • Deblína •Před r. 1240 – na Moravě se etablovaly jen 3 rody evidentně českého původu: • páni z Pulína a Drnholce, Čeblovic, Švábenic •Rakouská aristokracie: páni z Medlova, Myslibořic a Miroslavi, Lichtenštejnové • Rezidenční dvory šlechty: •Specifický druh šlechtických sídel se správní a obrannou funkcí předcházející kamenné hrady (před r. 1250), s tribunovými (emporovými) románskými vlastnickými kostely. • •11. stol. – nejstarší staví zeměpán •pol. 12. st. – soukromé dvory šlechty a církve (více na Moravě, než v Čechách) • •.1. Opevněné dvory či dvorce vložené do hradišť: • - sídla v zázemí správních hradů: služba panovníkovi (beneficium) • - bez výrazné fortifikace, palisáda • •2. Dvory mimo hradní okrsky v hradním zázemí: • - uvolnění z knížecí závislosti, vlastní pozemková držba • Litoměřice – dvůr Hroznaty, zakl. tepelského kláštera, u kostela P. Marie • Čimice – tvrz 6 km od Starého Města Pražského, 2.p.13. stol. • •3. Venkovská sídla šlechty: menší sídla mimo centra • • •Bedřichův Světec • •pís. Prameny: .1238, tj. 30. léta 13. stol. • • starší etapa: kostel sv. Jakuba • jádro ohrazené palisádou (1,5-2 ary), • dva zahloubené obj. č. 2 (4,5x4,5 m) • č. 3 (4x4 m, 18 kůlů) • dřevěné srubové konstrukce: rampovité vstupy (smrk) • jižně obj. 4 (3,5x3,5 m) kůlové konstrukce: hospodářská stavba • • mladší etapa: zánik – ¼ 14. stol. • obj. 5: kruhový příkop š. - 5m, hl. – 2,2 m • vnitřní oblouk 16-19 m • obj. 6: zahloubená jáma (80 cm), 4 x 4 m (s kam. plentou) • obj. 7: s lícovanou plentou (š. 60 až 90 cm) • • Venkovská sídla šlechty •Vroutek u Podbořan – A .Hejna: pozdně románský kostel • – jádro časného šlechtického sídla tvořila rozlehlá, částečně zahloubená stavba • s kamennou podezdívkou a obdélným nebo lichoběžným půdorysem. Vlastníci: Hrabišici). • •Týnec nad Sázavou - (A. Hejna) rotunda s hranolovou věží, trojdílný zděný dům. • •Radomyšl u Strakonic – v patře tribunového kostela se dochoval románský portálek • – výzkum existenci dvorce v této oblasti zpochybnil • – B. Nechvátal o menším šlechtickém sídle uvažuje, pak johanitská komenda. • •Velebudice – ohrazený areál. • •Chvojen (Benešov) – sídlo s pozdně románským kostelem ze 13. století • – výrazné opevnění, stavba na kamenné podezdívce.