Archeologie českých zemí 7. Hmotná kultura raného středověku (exploatace surovin, výroba a směna). Železářské strusky v hutním středisku Porga–Malatya, Anatolie, 2.–1. tis. př. n. l. Železářské centrum s vrstvami strusek, Ovacik–Tunceli, Anatolie, 2.–1. tis. př. n. l. Počátky zpracování železa na území střední a východní Anatolie od 3. tis. př. n. l. Železo •Původ – meteoritický („nebeský kov“): 2800 př.n.l.: svářkové železo ve velké pyramidě v Gize • – objev metalurgie železa: separace z rud redukčním pochodem • •Těžba železné rudy – 3. tis. př. n. l.: počátky výroby ve střední a východní Anatolii (měděná metalurgie) • a) v královských hrobech jako luxusní předměty (Alaca Hüyük) • b) železné části bronzových výrobků: 2800: nález svářkového železa z „velké pyramidy v Gize“ • – 3. – 2. tis. př. n. l.: na několika místech v severním Iránu a Kavkazu (nezávisle na sobě) • náhodně při tavbách rud obsahujících měď i železo (chalkopyrit: CuFeS2) • •2. – 1. tis. př. n. l. – z Malé Asie (Anatolie): do Egypta, na Balkán (9. stol.) a ke Středozemnímu moři • – Halštat: nejstarší archeologicky datované jámové pece • – české země: první železné předměty: konec doby bronzové: HA • – Slovensko: HC-D: první výroba: Smolenice-Molpír, Čečejovce a Kralova • •Doba laténská – nejstarší železárny ve střední Evropě: Německo: lokalita Hunsruck Eifel II A1 • – východokeltská pec: nový typ šachtové pece se zahloubenou nístějí pro jímání strusky • – Mšecí: 19 pecí, pražiště rudy, výheň, kovárna, sklad výrobků • •Doba římská – rozvoj výroby pro potřeby armády a stavitelství: vedle jámových výkonnější šachtové pece (vyšší teplota) • • Rekonstrukce laténské železářské pece typu Podbořany: 5 – 10 % Fe ze vsazené rudy A – stav před tavbou: 1. plášť pece; 2. podloží; 3. dyznová cihla; 4. dmychadlo; 5. dřevěné uhlí; 6. železná ruda; 7. sláma, nebo proutí; B – stav po tavbě: 8. zbytky paliva; 9. železná houba; 10. struska; 11. vyhořelé palivo Raně středověké doklady zpracování železa •Březno u Loun – 6. stol.: časně slovanská osada • – jednorázové pracoviště kočujícího (migrujícího) hutníka (vlastní ruda) • – výhňová pec: zahloubená nístěj šachtové pece (?) • – analogie: Hajvoron (Jižní Bug): 6. – 7. stol. n. l., nález 21 redukčních pecí s hliněnými šachtami • •Lokality typu „Frickenhausen-Linsenhofen“ – 7. stol.: střední předhůří Švábských Alp (např. Kastleplatz) • – cca 130 areálů, doloženy hornické šachty • – malé šachtové pece: max. Ø nístěje 0,5 m. Ve středním předhůři •Tarjanpuszta – 7./8. stol.: západní Maďarsko • – částečně zahloubené šachtové pece: Ø 0,3 m (tzv. avarské) • – na okraji vesnice, jejiž osidleni je doloženo (pohřebiště s 6000 pohřby) • •Jižní Rusko – Tuva, Khakasia (jih Sibiře): tzv. avarské pece • – 12 současných kovářských výhní a jam na paleni dřevěného uhlí Hlavní těžební a zpracovatelské areály v českých zemích •1. Severní Morava – Litovelsko a Uničovsko: hematity/siderity: vrbenský pruh (Úsov–Ruda–Rýmařov–Morávka–Vrbno) • – 12 žel. areálů: Brníčko, D. Loučka, D. Sukolom, Haňovice, Náklo, Nasobůrky, Rozvadovice, Chořelice, • Senička-intravilán, Senička- Podhruší, Želechovice a Žerotín • • 3 časové horizonty: 1. Velkomoravský: 8. – 9. stol.: pece typu Želechovice • Dol. Sukolom: 1931: K. Schirmeisen, 3 pece • 2. Mladohradištní: 9/10. – 12. stol.: Žerotín, Dlouhá Loučka, Haňovice • 3. Středověk: 12. – 13. stol.: šachtové pece: Rozvadovice a Brníčko • •Želechovice – 1078: jmenovány v zakládací listině Klášterního Hradiska • – 1930: výzkum Karel Schirmeisen, revize 1950/51: ARUB • – baterie 24 pecí vytesaných do dvakrát zalomené sprašové lavice • – produkce za rok: 6 – 18 tun železa • – hematit-magnetitová ruda typu Lahn-Dill z vrbenského pásma • – v předpecní jámě denár olomouckého knížete Oty I. Sličného (†1086/1087) • • • 1 – Brníčko 2 – Dolní Loučka 3 – Dolní Sukolom 4 – Haňovice, 5 – Náklo 6 – Nasobůrky 7 – Rozvadovice 8 – Chořelice 9 – Senička 10 – Senička-„Podhruší“ 11 – Želechovice 12 – Žerotín ▲ – lokalita s prozkoumaným výrobním objektem ● – lokalita s možnou žel. výrobou. •2. Moravský kras – 16 hutí: Rudická plošina: limonity mezi Olomučany – Rudicemi – Babicemi n. Svitavou • – další: Brněnsko, Tišnovsko • – 2 typy: a) s tenkou hrudí (typ Imola) • b) nadzemní šachtová (typ Nemesker) • • – nepřesahuje konec 11. století (nejmladší datovaný nález z Olomučan, denár Oty I. Sličnéh) 1089) • – analogie: Slovensko (Gemer, Zemplín) • Maďarsko: jižně Balatonu, názvy podle lokalit (Nemesker, Imola) • • 3 časové horizonty: 1. 8. – 9. stol.: hutě mimo centra, ale pod jejich správou (Brno-Líšeň) • 2. poč. 10. stol.: velké hutě mizí a do Krasu se vrací koncem století • 3. 10. – 11. stol.: výroba přechází do rozsahem malých hutí • • • 12./13. stol. – železářské hutě se přesouvaly do zemědělských sídlišť a měst • (blíže spotřebiteli) • • • Olomoučany (Moravský Kras) Železářské hutě ve střední části Moravského krasu Olomučany: baterie pecí Obsah obrázku mapa Popis byl vytvořen automaticky Práce v železářské huti j31 Houba – vytavené železo •3. Čechy – a) primární produkční centra mimo sídlištní aglomerace u surovinových zdrojů v rudních obvodech: • • – barrandiensko-železnohorský: rudy převážně hematitové, chamositové a pelosideritové • – krušnohorský: ložiska hematitu, méně magnetitu; svahy Krušné Hory • 10. –12. stol.: strusky z Prunéřova • od 14. stol.: těžba v Mezilesí • – jizerskohorský a krkonošský: rudy převážně magnetitové • • časové horizonty: 1. 9. – 10. stol.: nejstarší doklady výhradně z Malé Strany • 2. 10. – 12. stol.: předlokační staroměstský areál: okolí Betlémského náměstí • a Anežského kláštera • 3. 13. stol.: výroba se přesouvá mimo centrum za hradby • • • – b) pracoviště v sídlištních jádrech a zázemích správních hradů (metalurgická výroba a zpracování polotovarů) • • – střední Čechy: Berounsko, Křivoklátsko, Rokycansko, Příbramsko • • – pražská oblast: lokální ložiska železných rud ve svazích pod Petřínem • • Nejvýznamnější lokality s výskytem železných rud v pražské oblasti 1 - Trója, 2 - Vokovice-Červený vrch, 3 - Úvaly, 4 - Malá Strana-Úvoz, 5 - Jinočany, 6 - Nučice, 7 - Krahulov, 8 - Chýnice, 9 - Petřín, 10 - Říčany. Železné (limonitické) rudy používané pražskými středověkými železáři. Praha-Nerudova ul, Karmelitská, Nebovidská. • •Hematit – Fe2O3; 60 – 70 % Fe • – snadno redukovatelná ruda, tmavě červené až ocelově šedé barvy • – tmavě červené až ocelové barvy, matného nebo kovového lesku • – hodí se k výrobě slévárenského surového železa • •Magnetit (magnetovec) – Fe3O4 nejbohatší ruda na Fe: 55 – 68 % • – černě zbarvená, obtížně redukovatelná • – hematit-magnetitová se tavila v Želechovicích • •Limonit (hnědel) – obsah v čistém stavu 59,8 až 63% Fe • – amorfní (beztvará) hmota žluté až šedé barvy • •Siderit (ocelek) – Fe(CO)2 žluté až šedivé zabarvení • – obsah Fe 25 až 40 % (+ malé množství manganu a fosforu) • – redukce není obtížná, když je předem pražena Druhy železných rud Těžba • •Způsoby dobývání – v pravěku a raném středověku se železorudné suroviny pro hutnické účely získávány 2 způsoby: • • 1) povrchová těžba a sběr: Pinky – těžební jámy • – původně se těžilo na povrchu nebo mělce pod ním • – Moravský kras: okolí Rudice, Habrůvky a Olomučan • lokalita Vystrčená: kruhové jámy hl. 2 až 3 m • – po dosažení vrstvy rudy horníci dno pinku rozšiřovali do boků na • vzdálenost nářadí (motyka) • • 2) důlní činnost – ražení hlubokých jam a štol jednoduchými železnými nástroji • – využití přírodních činitelů (ohně, vody) • – doprava vytěžené rudy na povrch (necičky, nůše, transportních vozíky) • • a) svislé šachty – až 100 m hluboké o čtvercovém průřezu cca 1 x 1 m • – vyztuženy bedněním z dřevěných trámů a prken • • b) šikmé chodby (úpadnice) – doprava vytěžené rudy pomocí transportních vozíků • • Úprava suroviny •Vytěžená ruda musela projít úpravou, aby se mohla redukovat (tavit) v železářských zařízeních: • •Třídění – odstranění nežádoucí hlušiny (hlinité a kamenité složky) • – na místě těžby, drcení nebo zpracování • •Drcení – před tavbou nebo po pražení, aby ruda ztratila tvrdost • – velikost drceného koncentrátu úměrná velikosti výrobního zařízení (od velikosti lískového ořechu) • – někde se ruda rozemleta téměř na prach (nevhodné pro tavbu) • •Pražení – přípravný proces zahřívání suroviny za přístupu či nepřístupu vzduchu • – mělo usnadnit tavbu v peci a zmenšit výrobní náklady • a) uvolnění uhlíku a síry • b) usnadnění redukovatelnosti (vytavení) • c) zlepšení drtitelnosti příliš tvrdých rud Výroba železa • •Příprava surovin: ruda – vyčištění, vysušení a drcení (kousky 1 x 1 cm), pražení • uhlí – vypálení dřevěného uhlí v milířích • •Přímá výroba – do 16. stol.: přímá redukce uhlíku a oxidů Fe za vzniku CO • – hořením dřevěného uhlí vznikl oxid uhelnatý, který stoupal vsázkou a reagoval s kousky železné rudy: • teplota u koruny šachty (kychty): cca 600 °C • teplota při ústí dmychadla (dyzny): cca 1200–1400 °C • bod tání železa: 1538 °C • – vlivem nižší teploty nevzniklo železo tekuté, ale kujné • v podobě houby s vysokým obsahem uhlíku (4,5 %) • – větší část kovu zůstala ve strusce (teplota okolo 1300ºC) • •Nepřímá výroba – reakce CO s oxidy Fe za vzniku CO2 • – od 15. stol.; železo se z rudy téměř úplně vytavilo • – zvýšení teploty: využití měchů (vyšší zahřátí vsázky) • • • Rekonstrukce železářské hutě: příprava železné rudy – skladování rudy a dřevěného uhlí – ukládání struskového odpadu – vodní zdroj •Základní typy raně středověkých pecí: • a – pec typu Želechovice: 8.– poč. 10. stol. b – pec s tenkou hrudí: 8.– poč. 10. stol. c – samostatná šachtová pec: konec 10.–11. stol. d – šachtová pec se zahloubenou nístějí: konec 10.–11. stol. Pece: 8. – 12. stol.: Maďarsko, vých. Rakousko a již. Slovensko: 4 hlavní typy: 8. stol. avarské 9. – 10. stol.: typ Nemesker 2. pol. 10. stol.: Imola 11. a 12. stol.: typ Vasvár Šachtová pec, typ Nemesker 9. – 10. stol. Rekonstrukce v expozici muzea v Šoproni Analogie: Pobedim Dyznový otvor Dyzny – keramické trubice ke dmýchání vzduchu do nístějí (spodních částí) pecí, které chránily ústí měchů před žárem (hliněné naústky měchů). Dyznové vložky – keramické trubice kónického tvaru usnadňující upevnění dyzen do stěn nístěje pecí či výhní. (zlomky nálezů) Typy pecí – 1. avarské ¨ – 2. typ Nemeskér, – 3. typ Imola a vasvár Technologie tavby •1. fáze: postavení a vysušení hliněného korpusu pece • nasypání uhlí a vhánění vzduchu • •2. fáze: sázení (nasypání) rudy a uhlí a redukce (tavení) • na dně struska, která se odpustila a houbovité Fe • Jedna vsázka – cca 20 kg železné rudy • 25 kg dřevěného uhlí • 9 kg železné houby (výtěžek 30%) •3. fáze: chladnutí pece • vyjmutí houby ze dna (kujného železa) • • Houba – výsledek tavby (musela se skovávat) • Lupa – kovářský polotovar k expedici • Struska – výrobní odpad • 6 – 30 kg železa na 100 kg strusky • sejmout0003 •Výsledek tavby – železná houba: spečenec kovu, strusky a zbytků paliva • – polotovar se musel kladivy skovávat, aby se • odstranila nežádoucí struska a zbytky paliva • – různá kvalita vytavení • • – železná lupa: polotovar, z něhož kováři sekerkami • odsekávali kusy kovu a ve výhni je kladivy formovali • (nářadí, zbraně aj.): 0,5 a 1,5 kg • • naseknuté lupy: z železářské hutě u Olomučan, • hradisek Staré zámky u Líšně, • Klášťova, Mikulčic, Pouzdřan, • slovenské Hodruše aj. • • • – distribuce do velkomoravských center: celé i poloviny • • • j31 houba polovina lupy lupa Naseknuté lupy – železné polotovary – výskyt: od Kazachstánu, přes Bulharsko, Rumunsko, střední a severní Evropu (Norsko a Švédsko) po Irsko či severní pobřeží Španělska Mikulčice Staré zámky Olomučany tzv. prstovité lupy: ze Skandinávie Lokalizace míst nálezů železářských naseknutých lup (Merta 2019; Michal Hlavica). •Odpad: struska: 8. – 9. stol.: oblast Markisches Sauerland (Ň) 60 – 70 tun strusky • 1100 prozkoumaných hald: průměr 10 až 12 m, v. 0,6 - 0,7 m • 3960 – 19800 t železa na 66 000 t strusky • •8. – 9. stol.: Olomučany: 15 pecí 1620 – 2700 t strusky • Želechovice: 25 pecí 6 – 7 t/rok 1400 t strusky •9. stol: velkomoravská centra: pouze kovářské dílny: Břeclav-Pohansko (výheň z 9. stol.) •1/3 9. stol.: Sliač – Horná Zem hutnická a kovářská dílna – opracovaný kámen: kovadlina • – sekerovité hřivny: železné pruty • • Strusky •Slovanské období – depoty: hromadné nálezy kovových předmětů měly různorodý obsah • Bartošková, A., 1986: Slovanské depoty železných předmětů v Československu. Studie AÚ ČSAV XVIII/2, Praha. • • a) zemědělské nářadí: radlice, motyky, srpy, kosy (6/7. stol: Lety u Dobřichovic) • b) bojovnická výstroj: depot z Plužné: dvě sekery, kopí, udidlo, železný hrot • c) misky slezského typu: v depotech od 7/8. stol. do 9. stol., v hrobech: Pohansko, Mikulčice (1. pol. 9. stol.) • d) železné hřivny: Staré Město, Břeclav-Pohansko, Mikulčice (cca 330) •¨ •Morava – 2 skupiny: a) předvelkomoravské: 7./8. – 9/10. stol.: Brno-Líšeň • b) velkomoravské: 2/3 9. – poč. 10. stol.: 9 lokalit: spíše na hradištích • Horní Němčí (bezmála 70 ks. hřiven) • Vysoké Pole: vrch Klášťov 11 depotů, 753 m. n. m. (cca 700 předmětů) • Olomouc – Václavské návrší: 4 hřivny, Křižkovského: 1ks. • – N. Profantová: vyšší výskyt vysvětluje blízkostí Podunají, větší produkcí železa a směnou • •Čechy – od konce 8. stol. (převážně v 9. stol.), méně než na Moravě: Březno, Dolánky, Jaroměř, Vraclav, Malá Strana •Slovensko – hradisko Valy u Bojné v Pováží (Bojná I): 5 depotů, okolo další hradiska (1600 až 2000 ks.) •Slezsko – Gromnik (5 misek), Gilów (ještě na poč. 10. stol.) •Polsko – Zawada Lanckorońska, Nowa Huta, Radymno, Piotrawin, Stradów • •Slovanské depoty železných předmětů: hromadné nálezy různého obsahu • a) zemědělské nářadí: radlice, motyky, srpy, kosy (6/7. stol: Lety u Dobřichovic) • b) bojovnická výstroj: depot z Plužné: dvě sekery, kopí, udidlo, železný hrot • c) misky slezského typu: v depotech od 7. stol. či 7/8. stol. s jinými předměty (většina z konce 8. a 9. stol.) • většinou na hradištích, v Čechách méně než na Moravě a ve Slezsku • •Morava – 2 skupiny: 1. předvelkomoravské: 7. – 9/10. stol. • 2. velkomoravské: 2/3 9. – poč. 10. stol. (Vysoké Pole: z vrchu Klášťova 11 depotů, 753 m. n. m.) • ukládány více na hradištích • • – N. Profantová: vyšší výskyt vysvětluje blízkostí Podunají, větší produkcí železa a směnou • •Čechy – od konce 8. stol. a převážně v 9. stol. •Slovensko – hradisko Valy u Bojné v Pováží (Bojná I): 5 depotů, kolem další hradiska • •Bartošková, A., 1986: Slovanské depoty železných předmětů v Československu. Studie AÚ ČSAV XVIII/2, Praha. • • Raně středověké depoty železných předmětů z ČR. 1 - Babice nad Svitavou, 2-Brankovice u Raně středověké depoty železných předmětů z ČR. 1 - Babice nad Svitavou, okr. Svitavy; 2- Brankovice, okr. Vyškov; 3 - Březnice, okr. Příbram; 4 - Ivanovice, okr. Vyškov; 5 - Klapý, okr. Litoměřice; 6 - Klášťov-Vysoké Pole, okr. Zlín; 7 - Kylešovice, okr. Opava; 8 - Lipník nad Bečvou, okr. Přerov; 9 -Mikulčice, okr. Hodonín; 10 - Mlékosrby, okr. Hradec Králové; 11 - Mutěnice, okr. Hodonín; 12 - Oslavany, okr. Brno-venkov; 13 - Plužná, okr. Mladá Boleslav; 14 - Pohansko-Břeclav, okr. Břeclav; 15 - Pohansko u Nejdku, okr. Břeclav; 16 - Prachov, okr. Jičín; 17 - Přítluky, okr. Břeclav; 18 - Rajhrad, okr. Brno; 19 - Semice nad Labem, okr. Nymburk; 20 - Slavětice u Všemyslic, okr. Č. Budějovice; 21 - Smolnice u Loun, okr. Louny; 22 - Stará Břeclav-Břeclav, okr. Břeclav; 23 - Staré Město, okr. Uherské Hradiště; 24 - Staré Zámky-Brno, okr. Brno-Město; 25 - Svépravice, Praha-Horní Počernice, Praha; 26 - Tvarožná Lhota, okr. Hodonín. Čísla v závorce udávají počet depotů železných předmětů bez zastoupení sekerovitých hřiven - počet depotů obsahujících sekerovité hřivny - počet depotů obsahujících výhradně sekerovité hřivny. – hradiště; ○ – jiný typ lokality okr. Vyškov Mlékosrby (okr. Hradec Král.): depot želez: 1) motyka, 2) radlice, 3) miska slezského typu. Břeclav-Pohansko: misky slezského typu a sekerovité hřivny Sekerovité hřivny •Čechy – zcela chybí (jediná ze sídliště v Miskovicích – Hořanech u Kutné Hory) •Morava – přes 700 ks. (v 90. letech); dříve spojovány s útoky Maďarů, dnes ekonomika • – depoty hřiven: Mikulčice IV, Staré Zámky II, Staré město II a III, Pohansko (75) • – nálezy i ze sídlištních objektů a vrstev (Mikulčice-Valy (314 ks.) •Slovensko – D. Bialeková: výskyt od konce 8. do začátku 10. stol. (3 typy: I až III) •Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Slovinsko (v říčním korytu řeky Lublanice) •Skandinávie – Norsko, Dánsko • •Příčiny ukládání – majetek ukrytý před nebezpečím nebo kvůli vojenské či politické krizi • – B. Novotný: deponování doklad agrárního kultu • – funkce: jednoznačně nezodpovězena, na VM předmincovní platidlo • – F. Curta: daně odváděné obyvatelstvem do centra • •Bořivoj Dostál – vedle lněných šátečků (Ibrhim Ibn Jakúb: 10 ks. za jeden peníz – dinár) • – na VM forma předmincovního platidla na VM (4 typy: I, II, IIA, III) • – přepočítal hodnotu hřivny vůči jiným komoditám: • Hřivna: 3,7 libry železa = 1,5 denárů = 15 slepic = pšenice pro člověka na 45 dní = ječmen pro koně na 60 dní • Sekerovité hřivny d. 50 – 470 mm •Slovensko: Bíňa, Pobedim, Bojná, • Pružina, Gajary-pustina, • Vrablicovo, Kúty •Morava: Břeclav-Pohansko, • Olomouc-Dómské návrší •3 skupiny: 200g - 700 • 80g - 120g • 60g – 80g hrivny+pobedim Pobedim 8 426413_10150640700102347_669457346_8789549_1846936043_n Hradisko Pružina (9/10. stol.) bojna%CC%81 Bojná I. Dostál, B., 1983: Železné sekerovité hřivny z Břeclavi-Pohanska, SPFFBU, E XXVIII. Nálezy železných sekerovitých hrivien v depotoch z územia strednej Európy. •Sekerovité hřivny – polotovary železné suroviny z území VM: 8. – počátek 10. stol. • – I. L. Červinka (1927): nálezy ze SM-Špitálky interpretoval jako „záhadné“ železa či útlé tesařské sekerky • – R. Pleiner (1961): přehled funkcí, podrobný katalog nálezů, typologie (typy I, II a přechodový) • – B. Dostál (1983): podle nálezů z Pohanska roztřídil hrivny do 3 typů: I, II, IIa a III • – E. Zaitz (1988, 1990): analyzoval nálezy z depotu v Krakově • – D. Bialeková (1990) po úpravě (Bialeková – Turčan 2007) – současně platná typologie • – J. Hajnik (2019): studie – Včasnostredoveké sekerovité hrivny z územia strednej Európy. • Typologická klasifikace železných sekerovitých hřiven (dle D. Bialekové a V. Turčana (2007, 155, obr. 9). Krakov Krakov: 1979: Kanovnická (Kanoniczna), cca 200 m S.od Vavelu, 4212 hřiven = 3630 kg železa Nálezy sekerovitých hřiven ve středoevropské oblasti Bialeková, D., 1990: Sekerovité hrivny a ich vazba na ekonomické a sociálne prostredie Slovanov, In: Staroměstská výročí, L. Galuška (ed.), Brno. Kovářské nástroje • •Kovařské výhně – sloužily ke zpracování čerstvě vyjmutého železa z pece – zpracování lupy do forem polotovarů – výroba předmětů v dílnách • •Kováři – zpracovávali hutnické produkty, vyráběli a opravovali nářadí – zbrojíři: výroba militarií (zbraní) – pasíři: kovové součásti opasků (hrad Cvilín) – kovolitci: tavení barevných kovů: dílny: Olomouc – Povel (8. st.) Dolním nám. (12. stol.) – klenotníci: výroba šperků a ozdob (drahé kameny) Literatura •HRUBÝ, J., 2007: Středověké železářství ve střední Evropě. !n: Tradice a současnost železářské výroby 5. materiály z konference konané v Muzeu Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech ve dnech 3. – 5. 10. 2007, Muzeum Dr. B. Horáka, Rokycany 65–91. •PLEINER, R., 1954: Slovanská soustava železářských pecí v Želechovicích u Uničova – Système slave de fours sidérurgiques à Želechovice (Jélékhovitsé) en Moravie, AR VI, 196–209. •1955: Výroba železa ve Slovanské huti u Želechovic na Uničovsku. Rozpravy ČSAV 65, řada SV 6. Praha. •1958: Základy slovanského železářského hutnictví v českých zemích. Monumenta archaeologica VI. Praha. •1969: Experimental smelting of steel in early medieval furnaces, PA LX, 458–487. •1984: Hutnictví železa v českých zemích a na Slovensku v době předfeudální a raně feudální. In: Pruš, J., Dějiny hutnictví železa v Československu 1, 11–58. Praha. •2000: Iron in archaeology. The European bloomery smelters. Praha. •SOUCHOPOVÁ, V., 1969: Stopy železářské výroby z rané doby středověké v Olomučanech a na Blanensku. In: Sborník Okresního vlastivědného musea v Blansku I, 41–46. Blansko. •1980: Objev hutnických dílen z 8. století n. l. na Olomučansku (okr. Blansko). In: Sborník Okresního muzea v Blansku XII, 47–52. Blansko. •1986: Hutnictví železa v 8.–11. století na západní Moravě. Studie AÚ ČSAV XIII/1. Brno. •1995: Počátky západoslovanského hutnictví železa ve světle pramenů z Moravy – The Beginnings of the Metallurgy of Iron among Western Slavs in the Light of Sources from Moravia. Studie ARÚ AV ČR XV/1. Brno. • Uhelná jáma, Agricola 1540. Výroba dřevěného uhlí Milíř, Schwarzer Bergbuch, 16. stol. Druhy dřeva: poměr rudy ke dřevu ve vsázce: 15 : 1 – Tarjanpuszta (západní Maďarsko): dub Metzingenu-Kurleshau: smrk – Slovensko: buk a jedle (Varin) smrk (Spišská Nova Ves) – převládající druhy: smrk, buk a javor Výroba dřevěného uhlí •Uhlí si hutníci vyráběli sami: • pyrolýza: pálení dřevěného uhlí • •1. Uhelné jamy: • – zahloubená válcová jáma (hl. cca 1 m) se zaplnila • tvrdým dřevem z listnatých stromů (pařezy, polena) • – po zapálení byl horní otvor utěsněn zeminou • – proces zuhelnatění se reguloval skrze několik otvorů • v horní izolační vrstvě • 270°C: omezení přístupu vzduchu • 300°C: vzniká až 75% produktu • 350 až 400°C: vzniká jen malé množství • •Od středověku a v novověku se využívaly milíře. jáma v Arraské ulici v Praze-Bubenči „Král“ – zápalný komín v centru milíře 1 2 3 4 •2. Milíře – objekty ze svisle naskládaných polen kolem středového • kůlu pokrytého vrstvou drnů a mazanice (pálené hlíny) • – základní typy: • • a) německý – polena svisle naskládána kolem středového kůlu • (nazván „král či knot“ obložený klestím) • povrch: izolační vrstva z drnů, hlíny a mouru; • zapaloval se shora • • b) slovanský – podobný, ale „krále“ tvořily dvě polena zaražená do • země do výšky první vrstvy polen; zapaloval se • zespodu zápalným kanálem (vytažené poleno) • • c) alpský – paprskovitě příčně vrstvená polena s „králem“ ze tří • tyčí; zapálení zespoda i z hora (vsypáním uhlíků) 1. rovná plošina 2. kuželovitá hlinitá podstava; 3. tyče vytvářející „krále“ 4. snadno hořlavá vyplň „krále“ 5. vrstvy polen 8. drnový kryt 9. kryt z hlíny a mouru 10. spodní vzduchové kanálky Experimentální výpaly •Doba zuhelnatění milířů: u menších (2 - 4 m) – 3 až 7 dnů • u větších (5 - 10 m) – 8 až 15 dnů • •2000-7: Středisko experimentální archeologie Villa Nova v Uhřínově: • – dřevo: 5 m3, 12 hodin • – uhlí: 1,5 m3, 240 kg (tj. 30 %) • •2007: Lhota u Kladna (V. Matoušek) • – dřevo: d. 40–45 cm (2,5 m3 dubu, 2,5 m3 buku); půl roku staré • – drny: 2 m3, jíl: 2,5 m3, drobný štěrk: 1 m3 • – uhlí: 1,5q (zlomky 20–30 cm) + 0,5q drobného uhlí ze středu • •2009: Stará huť u Adamova (Technické muzeum Brno, Archaia, Muzeum Planá • – dřevo: 6,8 m3 • – obvod milíře: 11,9 m; výška: 1,5 m • – doba výpalu: 10 dní • – uhlí: 2 m3 (výtěžnost 30 %) • •