Metodologie archeologie středověku a novověku 10. Historická montanistika – základy metodologie a terminologie, přehled historického vývoje. grabado_georgius-agricola_de-re-metallica_noticia_5160 Montánní archeologie •Montanistika – nauka o dějinách hornictví (z lat. mons – hora) • – disciplína zaměřená na získávání poznatků o historické těžbě a zpracování nerostů, • zejména drahých kovů separovaných z polymetalických rud (Au, Ag, Cu, Zn, aj.) • •Studium – historie dobývání a hutnictví kovových surovin v rámci sídelního vývoje • •Předmět studia – zkoumání zaniklých těžebních a zpracovatelských areálů archeologickými metodami • – exploatace zlata (těžba, rýžování) • – exploatace stříbra a barevných rud • – těžba a zpracování železných rud • •Západní Evropa a USA – úzce spojena s přírodními vědami, protože zkoumá historické metody těžby • v návaznosti na technologické postupy. Montánní archeologie • •Středověké a raně novověké rudní hornictví: okruhy studia • •Ekonomická a technická infrastruktura – hornické, úpravnické, hutnické provozy • – vznik, délka trvání, zánik • •Báňsko-hutnické technologie – dolování • – čerpání vody • – úprava rud: praní mletí, pražení • – hutnické (metalurgické) zpracování • •Hornické a úpravnické areály – vliv na osídlení regionu • – infrastruktura (doprava, zemědělské zázemí) • – vliv na odlesňování či znečištění krajiny • •Hornická sídliště – vznik, trvání a zánik • – propojení s městskými centry • – prostorová, sociální a ekonomická interakce s důlními a hutními provozy. Předmět výzkumu •Studium – dějin hornictví a dobývání rud • • – přírodní podmínky: geomorfologie, geologie, hydronýmie, klima, vegetace • – báňské, hutnické a úpravnické areály • – technické zařízení a vybavení • – zkoumání výrobních postupů a technologií • – zpracovatelské postupy • – vztahy mezi těžební a výrobní činností • – vliv těžby na osídlení krajiny • – formování kulturní krajiny (hornická a městská kolonizace) • – mezioborová spolupráce s exaktními vědami: geologie, mineralogie, paloenviromentální průzkum • – ekologické důsledky dolování a výrobní činnosti: exploatace ložisek, lesa, vodních toků, • znečistění-kontaminace přírodního prostředí aj. • Propadlina kolmé šachty v Pittenwaldu u Rýmařova Dějiny bádání • •19. stol. – rozvoj průmyslu: hornická a hutnická činnost, těžba uhlí na Ostravsku • – 1829: výstavba Vítkovických železáren 1837: železárny v Třinci 1849: v Příbrami vyšší učiliště hornické • – dokumentace starých důlních prací v rámci ložiskového průzkumu • – vyhledávání archivních písemných pramenů • • František Pošepný – geolog: průzkum měděných rud v okolí Jilemnice • (1836 – 1895) – vypracovat teorii o vzniku rudných ložisek • – studoval přírodní vědy na pražské polytechnice • – vyšší montánní učiliště (pozdější Báňská akademie) • – montánní geolog báňské správy Rakousko-uherska: v Rumunsku (Transylvánie), a Sedmihradsku • – hlavní geolog pro Uhry na báňském ředitelství v Banské Štiavnici • – navštívil ložiska v Nevadě a Kalifornii • – profesor Báňské akademie v Příbrami a Leobenu • • 1893: The Genesis of Ore deposit. Chicago. (Geneze rudních ložisek) • 1895: Das Goldvorkommen Böhmens und der Nachbarländer. Freiberg. (Naleziště zlata Čech a sousedních zemí) • •1. pol. 20. stol.: studium exploatace surovin • J. L. Píč – dokumentoval středověkou keramiku ze sejpů (kopečky hlušiny po rýžování) • •30. léta: Karel Schirmeisen – Želechovice: baterie 24 železářských pecí z 11. stol. revize 1950–1951 ARUB • – Dolní Sukolom: tři pece z 8. až 1. pol. 9. stol. • •50. léta: Radomír Pleiner – zakladatel archeometalurgie, od 1953 v ARUP, výzkumy v Želechovicích a Moravském Krasu • – technologie výroby železa: železářství (experimentální tavby), kovářství • – 1955: Výroba železa ve slovanské huti u Želechovic na Uničovsku. • – 1984: Dějiny hutnictví železa v Československu. Od nejstarších dob do průmyslové revoluce. • •50. léta – ložiskový průzkum a dokumentace terénních reliktů těžby zlata • – prospekce, mapování, geologické vrty • – Jan Kořan: historie montanistiky, dějiny železářství • dějiny dolování stříbra a těžby zlata • ředitel Ústředního ústavu geologického v Praze • – Josef Kratochvíl: geolog, mineralog, ředitel petrografického ústavu • 8 svazků: Topografická mineralogie Čech (5 sv. 1937–1948) • • • •60. a 70. léta – rozvoj montánní archeologie urychlen růstem cen drahých kovů na světových burzách • – ložiskový průzkum doplňován archeologickým výzkumem • •1966-1967 – Jaroslav Kudrnáč (ARUP) • – výzkum slovanských raně středověkých hradišť, hlubinná těžba zlata od 13. a 14. stol. • – Písek: 1967: výzkum na pravém břehu Otavy na staveništi čistírny odpadních vod objevil • pozůstatky úpravny, která zpracovávala zlatonosný křemen z Píseckých hor: • Havírky Písek-Drátovský mlýn (zlatorudný mlýn, doly) • •1972 – soustavné sledování rýžovišť v rámci výzkumného úkolu: • Dějiny těžby zlata ve světle archeologických výzkumů • •1973–1977: Modlešovice u Strakonic – 1940: B. Dubský – keltský rýžovnický splav s ovčím rounem (3. stol.) • – výzkum rýžoviště (52 sejpů), 12. – 16. stol.: J. Kudrnáč a J. Michálek • • 1976–1981: výzkumy u Zátoně, v Saladíně, Lazištích (14. – 16. stol.) • Písek-Havírky: propadlé šachty zaniklého zlatodolu (první výzkum hlubinného dolu u nás) Zjištěny 2 kovárny, hornické nářadí (želízka, mlátky, lampičky) včetně menších obytných stavení horníků, keramických střepů a kamnových kachlů. •80. léta : evidence rýžovišť: Jan Michálek, Jiří Frölich , Petr Zavřel • dříve: František Pošepný geolog • •Rýžovnické lokality: na horních tocích Volyňky, Otavy, Teplé Vltavy, Blanice, Zlatého a Živného potoka, • Ostružné (Pstružné), Losenice a v Pošumaví • •Kašpersko – nejstarší zlatorudný revír (7 km dlouhý, 2 km široký) • 90. léta: Jiří Waldhauser: „Na prádle“ – výzkum středověké úpravny rud a mlýna • •Střední a dolní Pootaví: Jiří Frölich - Modlešovice, Vrcovice, Písek-Pazderny, Drátovský mlýn • •Českokrumlovsko: potoky – Zubčický, Jílecký, Mirkovický, vltavské pravob. • • Soupis montánních lokalit: • M. Ernéé, P. Hrubý, K. Malý, M. Tomášek, J. Valkony,: Raná exploatace exogenních akumulací zlata na Českokrumlovsku, Acta rerum naturalium 16, 2014, 85–108. • o- kalitám s doklady exploatace zlata ve snosových oblastec •Kutnohorsko – těžba stříbra: Emanuel Leminger, Martin Tomášek, Jan Frolík, Tomáš Velímský • •Jihlavsko: 50–60. .l: báňské průzkumy, geologické, mineralogické • 60 –70. l.: geologické vrty, J. Vosáhlo (hist, prameny) • pol. 70. l.: Z. Měřínský, D. Zimola • 90. léta: ARCHAIA Brno: David Merta, Ant. Zůbek, Petr Holub • • Třebíčsko – Muzeum Vysočiny: David Zimola • • Havlíčskobrodsko – Stříbrné Hory, Česká Bělá (Petr Hrubý, Petr Hejhal, Karel Malý) • • Pelhřimovsko – 2009: výzkum: Černov-Cvilínek (Hrubý…) • •Karel Malý, Milan Vokáč, David Zimola, Jiří Valkony, Pavel Rous, Jan Luna, Jiří Doležel, Karel Nováček, • Jiří Prokop, Jiří Sobotka, Marek Krutiš. Z konference vyšel sborník příspěvků. •Jaromír Novák : 1964–1982: prováděl báňsko-historický výzkum v Jeseníkách • společně s Václavem Štěpánem (terén + archív) • • - doba bronzová: nález ohniště v blízkosti krátkých šachet ve stráni v Suché Rudné. • uhlíky radiokarbon. dat. 3505 let (± 330), tj. do období let 1824–1164 př. n. l. • 2013 – výzkum NPÚ Ostrava, přístavba penzionu Holzberg • – pozůstatky rýžovnického splavu, propojené s • vodním náhonem (dendro: 1186/1187–1234) • • - latén: kol. r. 100 př.n.l. na Oskavě a Moravici nad Malou Štáhlí • haldičky – přerýžované ve středověku a ke konci 19. stol. • •J. Kočandrle - povrchové dobývky Keltů v oblasti hankštejnských dolů na Rýmařovsku • • • Suchá Rudná • • 2013 – výzkum opavského pracoviště NPÚ, ú.o.p. Ostrava • při stavbě bazénu za hotelem Holzberg v hl. 6 m • zbytky dřevěného zařízení (splavů na rýžování zlata: • • dendro: 1225, 1226 až 1230 • nálezy: zlatinky • dřevěné nádoby špachtle, lopatky • zbytky kožené obuvi • •1213: první zmínka o Bruntálu v tzv. Uničovské listině •1405: první zmínka v tzv. dělící listině Bruntálska, kde • je jmenována poloha Hoen Stolle, ztotožněná • s vrchem Vysoká na severní katastru obce •Karel Nováček – historie a technologie těžby (Plzeň) • – 2001: Nerostné suroviny středověkých Čech jako archeologický problém, AR 53, 279-309. •Jan Havrda, Jan Podliska – výroba a zpracování železa v Praze •Jan Zavřel – problematika železářství a sklářství v Praze •Věra Souchopová – Moravský kras: Technické muzeum v Brně (archeometalurgie,experimentální tavby) •Jiří a Ondřej Merta (st. a ml.) – Technické muzeum v Brně, technologie výroby železa •Michal Ernée, Jiří Valkony, Martin Tomášek – exploatace zlata na Českokrumlovsku •Dana Stehlíková – historička umění umělecké řemeslo – zlatnictví, třídění technické keramiky • – 1983: Pražské zlatnické dílny v 15. století, Archaeologia historica, 267–286. •Gustav Hofmann – ekonomické a historické aspekty výroby železa ve středověku, metrologie • – 1968: Výroba a spotřeba železa v Čechách v polovině 18. století, Český lid. • •Studie z dějin hutnictví (vycházejí od roku 1955) •Archeologia technica. •Stříbrná Jihlava (konference), FUMA Věra Souchopová, Jiří Merta, Jiří Truhlář, Ivan Balák, Leoš Štefka: Cesta železa Moravským krasem. Brno 2002. •Josef Večeřa – Česká geologická služba, Jeseník • – báňskohistorický průzkum • – lokalizace důlních děl na základě písemných pramenů • – teoretické otázky • – 2017: návrh jednotné terminologie povrchových tvarů • • 1. urbánní: objekty vytvořené stavební činností 2. montánní: objekty spojené s hornickou činností 3. industriální: objekty spojené se zpracováním surovin (milíř, pece) • 4. vodohospodářské: objekty spojené s vodou (kanál, náhon) 5. agrární: objekty spojené se zemědělskou a lesnickou činností 6. militární a fortifikační: objekty spojené s vojenskou činností • 7. komunikační: objekty spojené s komunikacemi 8. funerální: objekty spojené s pohřbíváním (náhrobní kámen) 9. ostatní: nezařazené do předešlých kategorií Metody •1. Písemné prameny: • – listiny: donace církevním institucím, zmínky o řemeslnících • – právní předpisy: ekonomické zájmy panovníka a vlastníků půdy • •2. Ikonografické prameny: • – technologické příručky (Theophilus Presbyter, Vannoccio Biringuccio, Georgius Agricola, Lazar Ercker) • •3. Kartografické prameny: • – historické mapy, plány důlních děl • •4. Archeologický výzkum: • – povrchový průzkum – informace o ložiscích a pozůstatcích těžby, klasifikace nad-a podzemních památek • – zaměření, letecké laserové skenování: digitální modely reliédu • – terénní výzkum – hmotné doklady výrobních objektů a zařízení • – doklady činnosti: strusky, rudy, hutnické polotovary, technická keramika • - výzkum technologií – analýzy nálezů, metalografické analýzy 3. 3. Klasifikace povrchových stop •Typologie vytvořená Karlem Nováčkem a Josefem Večeřou: • •Rozlišení primárních a sekundárních reliktů těžby. • •Primární ložiska: dělí se podle fáze prováděné těžební aktivity na: • – práce kutací (prospekční) • – přípravné (otvírkové a vyřizovací) • – těžební (dobývací) • •Sekundární ložiska – sejpy (halda prorýžovaného materiálu) Klasifikace reliktů těžby v terénu •Druh těžby: • 1. Povrchová – jámy mají větší šířku než délku (pinky) • 2. Přípovrchodá – šachtice a odval (společně obval) • 3. Hlubinná – šachty, tzv. dědičné štoly (odvod vody) • •Typ těžby: • 1. Primární • 2. Sekundární – nové technologie, odtěžení odvalů • 3. Opakovaná • •Typ hornických prací: • 1. Prospekční – težební jámy, rýhy (žíly) • 2. Přípravné neboli otvírkové • 3. Těžební • 4. Rýžování • 5. Likvidační (zasypání hlušinou) • Metalurgie •Hutnictví kovů – součást montánních věd • •Znalost výroby a zpracování – u základních a drahých kovů (měď, cín, olovo, rtuť, zlato a stříbro) • byla technologie zvládnuta ve starověku a to nezávisle na více místech • (v Přední Asii, v Číně a Indii( • •Pravěk – v Evropě: Etruskové a Římané • •Raný středověk – v Evropě: útlum rozvoje metalurgických postupů • •Vrcholný středověk – otvírání četných ložisek stříbra na území dnešní Francie a Německa i Čech • •Historické hutnictví – studuje technologie a techniku tepelného zpracování rud: • • a) postupy předcházející vlastnímu hutnění – rozdružování rudy • – obohacování rudy • – příprava rudního koncentrátu • • b) tavení rudního koncentrátu – oddělování kovových složek • – čištění výsledného produktu • •Kromě zmínek starověkých autorů se o starém hutnictví barevných kovů zmiňují práce: • Vanoccia Biringuccia (1480–1538) • Georga Agricoly (1494–1555) • Johanna Mathesia (1504–1565) • Lazara Erckera (1530–1594) • • Vanoccius Bringuccius (1480 - 1539) •Rodák ze Sieny • •Věnoval se kovolitectví – především puškařství a zvonařství • •De la pirotechnia libri X“ – první soustavné pojednání o metalurgii, které vyšlo r. 1540 v Benátkách. • – popisuje vlastnosti rud a kovů, prubířské zkoušky, kovolitectví. • •Zdokumentoval nejstarší středověké technologie a navázal na: • •Theophila Presbytera – benediktínský mnich (Roger z Helmarshausenu) • – popsal techniky uměleckých řemesel (zlatnictví) • – 1100-1120: Schedula diversarum artium (v opisech „De diversis artibus“) • • • Georg Bauer (Georgius Agricola) (1494-1555) •Narodil se v Glauchau, studoval v Bologni, nakladatel v Benátkách pak v Chemnitz •lékař, který se zabýval mineralogií, hornictvím a hutnictvím. •1516: objev stříbrorudného ložiska Jáchymově •1527-1531: působil v Jáchymově na místě městského lékaře a lékárníka •1530: Bermannus sive de re metallica (rozhovor lékařů s hutníkem Bermannem) •1533: Spis o moru (nemoci horníků) •1546: De natura fossilium (O povaze nerostů) •1556: De re metallica libri XII (Dvanáct knih o hornictví a hutnictví) • – první systematická učebnice nauky o kovech: vyhledávání rudných žil, budování dolů, větrání a odčerpávání • vod, zaměřování podzemních chodeb, tavení rud a získávání čistého kovu. •Kniha přeložena do němčiny, italštiny, 1912 do angličtiny (díky prezidentu H. C. Hooverovi a jeho ženě) •K osvojení technologie kovů bylo nutné zvládnout metalurgii, matematiku pro geodetické práce, výrobu nástrojů a vybavení dolů, dopravu, čerpadla a medicínu kvůli léčení důlních úrazů a nemocí horníků. •Jiřího Agricoly: Dvanáct knih o hornictví a hutnictví. Z lat. orig. přel. Bohuslav Ježek a Josef Hummel. 1. vyd. P., Národní technické muzeum 1976. • Johannes Mathesius (1504-1565) •Současník Georgia Agricoly, v Jáchymově působil 30 let •Zajímal se o matematiku, alchymii a mineralogii, shromáždil mineralogickou sbírku a knihovnu •Rodák z Rochlitz v Sasku (z rodiny těžaře) •Studoval v Norimberku, na univerzitě v Ingolstadtu a Wittenberku, studia nedokončil (učitel v Altenburku) • Přítel Martina Luthera: sepsal jeho životopis • •1532: získal místo rektora latinské školy v Jáchymově •1538: spolupodílníkem provozu dolu (za výuku dětí těžaře) •1540: dostudoval wittenberskou univerzitu a pak se vrátil do Jáchymova: kazatel a pak evangelický pastor • •1564: vydal knihu pod názvem „Sarepta oder Bergpostill“ (tzv. Mathesiova postila) • v 16ti kázáních pojednal o vzniku rudních ložisek, počátcích hornictví a těžby rud • (zlato, stříbro, měď, železo a cín), popsal dějiny Jáchymova a hornictví v letech 1516-1563 včetně • soupisu žil a jejich výtěžku stříbra • Lazarus Ercker von Schreckenfels 1528 – 1594 •1528: narodil se v Annabergu v saském Krušnohoří, studoval ve Wittembergu, pocházel z obchodnické • rodiny, původem z Norimberku, spojené po více generací s hornictvím. •1555: jako zkušební mistr ve službách saského kurfiřta Augusta měl zkoumat kovy a rudy v nerostech • (zkoušení = prubířství), což předpokládalo dobré znalosti z metalurgie a chemické analýzy •1556: Das kleine Probierbuch (Malá zkušební či prubířská kniha) • – popisuje procesy, které se používaly při „zkoušení“ mincí, kovů a hornin • – jmenován generálním zkušebním mistrem (dohled nad mincovnami ve Freibergu, Schneebergu a Annabergu) •1558: odešel do Goslaru a vstoupil do služeb vév. Jindřicha ml. Braunschweigu • vardajn (úředník odpovídající za provoz mincovny) a mincmistr •1563: založil společnost na zpracování chudých rud těžených v okolí hory Rammelsberg •1570: prubíř v Kutné Hoře a v Praze (báňský odborník) •1577: jmenován Rudolfem II. císařským vrchním horním mistrem Vavřinec Křička z Bítyšky 1500 - 1570 •1557 – konvář a zvonař, působil v Praze, kde spolupracoval s královským puškařem Tomášem Jarošem z • Brna (až do smrti v roce 1570) • • Návod k lití a přípravě děl. kulí, hmoždířů, zvonů, konví ke zvedání vody k vodotryskům • a četnými kresbami opatřený. • • – příručka o technologii slévání (poznámky doplněné nákresy) • – kniha je rozdělena do třech kapitol : • skupina I.: zbrojní materiál • skupina II.: konstrukce pump • skupina III.: konstrukce a výroba zvonů a cimbálů – lití zvonů a ostatních předmětů (hmoždíře, • trojnožky, kotlíky) • – technické nákresy nástrojů i pecí (s výpočty) • Hospodářské aspekty předindustriálního hornictví •Intenzifikace těžby: a) poptávka po kovech, hlavně stříbro – pol. 13. stol. : Krušnohoří, Jeseníky • – konec 13. stol.: Kutná Hora: 90% veškeré těžby • 1 až 2 tis. horníků • b) ekonomický přínos – příjem panovníka (urbura) • – podíly na výtěžcích : města (privilegia: Bruntál, Uničov, Jihlava) • – vlastní podnikání: církev a šlechta (vrchnost) • • c) efektivita těžby rud a zpracování kovů – nové technologie hlubinného dobývání • a zpracovatelské postupy • – zvýšení nákladů (v 15. stol. nerentabilní) • • e) negativní vlivy – válečné události: husitské a uherské války v 15. stol. • – morové epidemie a hladomory: 1349, 1357, 1380 • – zámořské objevy: příliv levného stříbra v 16. stol. Metody získávání zlata •Primární ložiska – zlato vystupuje k povrchu • •Sekundární ložiska – častější v Čechách: zlato se vyskytuje volně v náplavech nebo paleorosypech. • •a) Rýžování volného sedimentu – nejstarší a nejjednodušší způsob, který zanechává minimální stopy (sejpy). • •b) Dobývání svrchní části ložiska – metoda použitá po vyčerpání sekundárních rozsypů a následném objevení • primárního zdroje. • •c) Tzv. „měkké dolování“ – kombinace předešlých dvou metod aplikovaných v místech výskytu zvětralých žil • nebo méně zpevněných sedimentů (paleorozsypů) a v místech říčních teras • • Podpovrchové rýžování v žilách •Probíhalo standardními hornickými metodami •Hranice mezi povrchovou a hlubinnou těžbou: 10 m • •Pinky – z německého „Die Pinge“, (deprese, kutací jámy, obvaly) •Šachty – lokální hloubkové dobývání zlatonosných sedimentů •Štoly – dobývání báňskou metodou •Ohlubeň – jiný výraz pro šachetní věnec, který se nachází okolo ústí šachty •Obval – zasypané trychtýřovité kutací jámy nebo šachtice obklopené kruhovou • nebo půlměsícovitou haldou vytěženého (jalového) materiálu •Deprese – propadliny nad zřícenými štolami •Zakládání – navracení přerýžovaného materiálu zpět do těžebních jam •Obvalové tahy – kutací práce sledovaly rudné žíly •Obvalová pole – plošné sledování • •Střední Povltaví a dolní Posázaví – zlatonosná ruda (kyzy) nebo žilný křemen •Křemelná – podpovrchová těžba do hl. 30 m Těžba •13. stol. – stříbrorudná ložiska byla dobývána na výchozech žil šachtami • – po vyčerpání svrchních partií se přecházelo na hlubinnou těžbu • – hlubinnou metodou se těžily přípovrchové partie ložisek do hloubek okolo deseti či desítek metrů • •Důlní pole – obdélný tvar (98 x 64 m) s přidělenými lány (král, město, vrchnost) • – minimálně 9 šachet • •Důlní díla: a) jámy – kutací: hloubené po úklonu rudných žil • • b) šachty – ražené ložiskem nebo ve směru rudných žil • – ze šachet se k rudním žilám razily chodby • • c) štoly – otvírány v nejhlubším místě terénu kvůli odvodnění a odvětrání důlního díla • Pozdně středověká těžba šachtou. Dřevoryt z díla Ulricha Rulleina von Calv: Eyn wohlgerechnet nutzlich Buchlein, wie man Bergwerk suchen und finden soll, okolo roku 1500. Důlní dělník s mlátkem a želízkem; Kutnohorský antifonář z roku 1471. •14. stol. – výše produkce stříbra v kutnohorském revíru dosáhla až 20 tis. kg • – těžbu umožnila efektivní (účelná) důlní praxe odpovídající povaze ložiska: • optimální dobývací metody, těžní a čerpací technika a technologie úpravy a hutnění vytěžených rud. • •Hlavní znaky – otvírka ložiska po úklonu a dobývání žil sestupkovým způsobem • (postupným vysekáváním stupňů v šíři dobývaného ložiska) • – doprava v podzemí pomocí trakařů • – těžba na povrch ručními rumpály a z větších hloubek žentoury na koňský pohon, sloužícími i k • vytahování důlních vod ve džberech či v kožených měších • – touto technikou bylo možné ložiska vytěžit jen do určitých hloubek: • v Jílovém do 400 m, v Kutné Hoře do 500 m • •15./16. stol. – technika využívající lidský a zvířecí pohon nepostačovala požadavkům těžby ve větších hloubkách Česká báňská technika • Formy důlního podnikání: • • 1) samostatní podnikatelé (Eigenlöhner) – havíř jediný nájemce dolu (s rodinou a námezdními silami) • – povrchová ložiska: 13. a 14. stol.: Jihlava, Kutná Hora, 16. stol. Jáchymov • – prospekce, propůjčky, kapitál od nákladníků, kteří od nich odebírali rudu • • 2) společenstvo havířů – několik osob kooperujících v jednoduchých důlních provozech • – společný majetek, o náklady a zisk se dělili • • 3) těžařstvo – sdružení podnikatelů (šlechta, měšťané, obchodníci, cizinci) • – financovali těžbu, o zisk si dělili podle počtu podílů • – nejvyšší orgán: shromáždění těžařů, tzv. rejtung (Raitung) • – někdy pronajímali část dolu tzv. lénhavířům nebo štolníkům (nájemci) • – rudu prodávali rudokopcům, což bývali majitelé hutí nebo ji prodávali sami • • 4) Mezinárodní obchod (bankéřské domy) – Fuggerové z Augšpurku: velkoobchodníci s mědí a cínem • – Welserové: obchod se zlatem (z Nového světa) a kořením • • • Rentabilita dolů: • • 1574: kutnohorský revír: příjmy 163 053 kop grošů • výdaje: 162 454 kop grošů • • – báňské investice hradil panovník: Maxmilián II. žádal měšťany o půjčky • • – náklady: technické vybavení a stavba náhonů dovoz dřeva z Krkonoš a výroba uhlí • náhony (plavení dřeva) a pumpařské šachty • pracovní síla (cizí odborníci) • • – výroba hřivny stříbra (cca ¼ kg) se spotřebovalo: olovo: 8 až 10 kg (i 12 až 18 kg) • dřevěné uhlí: 4 až 4½ truhly • celkové náklady: 20 až 30 českých grošů • • – propůjčení odvalů: exploatace starých hlušinových a struskových hald • B. Nickel: získal od panovníka licenci: 1556–1562: 7 tun mědi a 400 kg stříbra • • – konec. 16. stol.: některé doly kvůli nedostatku kapitálu a ztrátové těžbě zavřeny • • •Dobývací metoda – rubání ložiska (žíly) po jeho sklonu metodou tzv. sestupkování • – „rozpojování“ (kutání) pomocí kladiv a klínů (mlátky a želízka) • – „sázení ohně“, tj. rozvolňování hornin ohněm • •Nakopání materiálu – čelba důlní chodbice 2x1m se za 1 směnu (6 hod.) posunula o 2,5 cm • •Doprava materiálu – materiál se dopravoval k těžní jámě ručně v dřevěných necičkách, • v proutěných koších, smykem v truhlách na saních či trakařem • – přístup do nižších pater pomocí žebříků • •Vyvezení materiálu – pomocí vrátku (rumpálu) umístěného na plošině u ústí • šachty (50 kg ze 30 – 40 m) ) • – od 13. stol. z hlubších šachet pomocí žentourů poháněných koňmi (cca 150 kg) • Těžba stříbrných rud Rubání a transport natěžené žiloviny a rudniny v neckách. Kutnohorský graduál, poslední čtvrtina 15. stol. Ražba štol a těžba rudy pomoci mlátku a želízka. Das Schwazer Bergbuch, Ludwig Lasl (texty) a Jorg Kolber (iluminace), polovina 16. stol. Osvětlení dolů Nejstarší: louče a pochodně. Od 13. stol.: keramické lampy. Od 16. stol. : kovové kahance • •Odvádění vody – a) odvodňovacími štolami • • b) vaky nebo vědry vytahovanými vrátkem • • c) dřevěnými vydlabanými koryty (Dippoldiswalde) • • d) vodními koly (13/14. stol.: Schwarzwald, Staré Hory) • • •Vytříděná ruda se odvážela do úpraven, hlušina na odvaly (někdy se ukládala do vyrubaných prostor) • •Na povrchu se rudní materiál rozbíjel kladivy, pak se rudnina rozemlela v rudních mlýnech • Hutnictví stříbra • •Proces hutnění sulfidické rudy měl čtyři fáze: • •1. Třídění rudy – úpravy pro vstupní sulfidický koncentrát: praní, drcení, mletí • •2. Pyrotechnická úprava – oxidace sulfidů pražením (převedení sulfidických rud na oxidy) • 3.Redukování na kov – tavení v peci: vsázka: uhlí, ruda + struskotvorné přísady • (klejt: PbO – oxid olovnatý, křemen pro vázáni Fe do strusky) • – vznikla slitina Pb a Ag • •4. Oddělení a přečišťování – rafinace stříbra: do kelímku v předpecí se vlilo roztavené olovo, do něhož • se vypustila tavba (několikrát se opakovalo) Prádlo s umělým přívodem v dlabaných korytech Drcení a pražení rudy 07-hut-hesse-1521-b Stříbrná huť na malbě Hanse Hesseho na zadní straně oltáře v kostele sv. Anny v Annabergu: Vlevo: hutník sype dřevěné uhlí z proutěného koše do šachtové pece, která má ve spodní části otevřenou výpusť, z níž vytéká tavenina do předpecí. Vpravo: hutník stojí u sháněcí (kupelační) pece, z níž shora odtéká přes okraj klejt; na zemi: dřevěné necičky s rudním koncentrátem v horním rohu: štádla na pražení rudy Výroba mědi • •1. Těžba rudy (obsah Cu v rudě přibližně 1%) •2. Úprava rudy (zkoncentrování) – drcení, flotace → zvýšení Cu na 8-35% •3. Hutnění (vlastní postup výroby) • •2 způsoby výroby Cu: • • a) pyrometalurgická (suchá) výroba – pro sulfidické a kyslíkové rudy • • b) hydrometalurgická (mokrá) výroba – pro zpracování chudých kyslíkatých rud a rud obsahujících ryzí Cu • – měděná ruda se rozpustila ve zředěné kyselině sírové • – po odstranění nerozpuštěných zbytků se Cu vysrážela (cenentace) • – čistota mědi 50 až 90% • • •1. Těžba rudy (obsah Cu v rudě přibližně 1%) •2. Úprava rudy (zkoncentrování) – drcení, flotace → zvýšení Cu na 8-35% •3. Hutnění (vlastní postup výroby) • •2 způsoby výroby Cu: • • a) pyrometalurgická (suchá) výroba – pro sulfidické a kyslíkové rudy • • b) hydrometalurgická (mokrá) výroba – pro zpracování chudých kyslíkatých rud a rud obsahujících ryzí Cu • • – měděná ruda se rozpustila ve zředěné kyselině sírové •¨ • – po odstranění nerozpuštěných zbytků se Cu vysrážela (cenentace) • • – čistota mědi 50- 90% • Pyrometalurgická výroba •1. Pražení v peci – odsíření rudy pražením: při 850°C • • – materiál se zahříval v plamenných pecích s uhlím a struskotvornými přísadami: křemen, vápenec • • – ve spodní části pece se hromadil meziprodukt – tzv. kamínek • (tavenina sulfidu železnatého a měďného) pokrytý struskou • • – při tavení přešlo do kamínku 95 až 99% Cu nebo drahých kovů • • – drcení a pražení kamínku se opakovalo až tzv. „do mrtva“ (do úplného odstranění síry) • • – v některých případech nebyla primární úprava rudy nutná a mohlo se hned přikročit k redukčnímu • tavení rudy, obvykle s použitím struskotvorných přísad, za teplot minimálně 1150°C 2.Redukce – tavením se získal koncentrovaný, „bohatý“ kamínek (oxid měďný cca 60 % Cu) • – v otevřených nebo uzavřených výhních na dřevěném uhlí • – za silného dmýchání, redukoval na měď • • – oxidace sulfidu mědného vzduchem: oxid mědný reaguje se zbylým sulfidem mědným za vzniku • surové mědi • 3.Rafinace – čistění od příměsí v tyglíkových pecích 4. • – dmýchání vzduchu do surové Cu (oxidace) • • – vzniklé oxidy se shromažďují na povrchu mědi jako struska (Fe2O3, Al2O3, SiO2) • •4. Odlévání – do formy desek nebo plastrů • •Černá měď (Schwarzkupfer): • • – od pol. 15. stol. – ve většině stříbrných revírů hlavní produkt prvotního hutnění stříbrných rud • (vedle rudního olova ) • • – slitina měla proměnlivé složení (Cu+Pb+Ag vč. dalších kovů) a v literatuře se zaměňuje se surovou mědí • (surová Cu: cca 90%) • • – historický termín označoval produkt vyrobený konkrétní technologí zpracování rudy • • – obsah Cu byl okolo 50 % (kutnohorské: 50–60 %) a hlavní složkou bylo Pb (rudní olovo) • • – revíry ji prodávaly do tzv. ságrovacích (vycezovacích) hutí ve větších hornických střediscích (v Kutné Hoře a • Jáchymově), kde se z ní získávány finální kovy • • Literatura •Bílek, J., 2001: Kutnohorské dolování. Historický přehled k problematice poddolování, hald a Vrchlické přehrady. Kutná Hora. •Häberlein, M., 2006: Die Fugger. Geschichte einer Augsburger Familie (1367 – 1650), Stuttgart. •Hodný, Václav – Strohalm, Petr: Historie dolování na Jesenicku - Andělskohorský rudní revír, www.diamo.cz •Hrubý, P., 2019: Metalurgická produkční sféra na Českomoravské vrchovině v závěru přemyslovské éry. Brno. •Jiskra, J.,2008: Těžba stříbrných rud v Jáchymově v 16. století s jáchymovskými osobnostmi a první báňskou školou. Georgius Agricola, Johannes Mathesius, Lazar Erckel. Praha. •Kořan, J., 1950: Dějiny dolování v rudním okrsku kutnohorském. – Geotechnica, Praha. •Kořan J., 1967a: K vývoji jáchymovského dolování, Sbor. pro dějiny přírod. věd a techniky 12, 7-34. Praha. •Kořan J., 1967b: Jáchymovské ložisko v minulosti, Sbor. pro dějiny přírod. věd a techniky 12, 35-74. Praha. •Majer J.,1968: Těžba stříbrných rud v Jáchymově v 16. století. Sborník Nár. techn. Muz. 5, 111–279. •Majer J., 2004: Rudné hornictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha. •Novák, Jaromír – Štěpán, Václav: Exploatace zlata na Bruntálsku, Časopis Slezského muzea, série B, 35-1986, Opava. • •Novák, J. – Štěpán, V., 1987: Dolování rud v 16. století na sovineckém a šumvaldském panství. – Sborník Okresního vlastivědného muzea Bruntál, 3, 9–13. •Schenk, H., 1969: Nürnberg und Prag. Ein Beitrag zur Geschichte der Handelsbeziehungen im 14. und 15. Jahrhundert. Wiesbaden. •Večeřa, J. – Malík, P. – Zezula, M., 2014: Suchá Rudná – záchranný archeologický výzkum a geologická charakteristika lokality Suchá Rudná – archeological rescue work and the geological characteristics of the locality, Acta rerum naturalium 16, 75–84. •Večeřa, J. – Večeřová, V., 2011: Stručná historie těžby polymetalických rud a železa v Hornobenešovském revíru. Uhlí – Rudy, Geologicky průzkum, roč.18, č. 6, s. 15–19. Praha. •