Metodologie archeologie středověku a novověku 6. Pomocné vědy historické ve službách archeologie 1 (paleografie, kodikologie, epigrafika, diplomatika, chronologie) Pomocné vědy historické předmět studia • •Chronologie – čas •Genealogie – rodové vztahy •Heraldika – erby a znaky •Sfragistika – pečetě •Numismatika – mince a platidla •Kodikologie – knihy, rukopisy •Metrologie – míry a váhy •Paleografie – písmo •Diplomatika – listiny a písemnosti •Demografie – obyvatelstvo •Epigrafika – nápisy na kamenech či kovech •Faleristika – řády a vyznamenání •Filigranologie – papír •Statistika – společenské jevy •Vexilologie – vlajky a prapory • Paleografie (palaios = starý, grafein = psát) • Předmět – věda o historických písmech, zkoumá vývoj písma až do současnosti (neografie) • – popisuje, hodnotí a třídí písmo a jeho funkci v historickém vývoji • – učí jak správně číst a interpretovat písemné prameny • – zasazuje vývoj písma do kulturního, politického a hospodářského vývoje určité společnosti • • Rozdělení – 1. podle kulturních okruhů: odlišnost písma, způsobu myšlení, obsahu, formy • a) latinská – texty psané písmem latinského kulturního bez ohledu na použitý jazyk • b) řecká • c) hebrejská • d) arabská • e) čínská • •14. – 15. stol. – národní jazyky, nárůst diplomatického materiálu • Paleografie •pol. 17. stol. – učenci začali zkoumat listiny jako historický pramen (pravost) • •Daniel Papebroch – jezuita: Propylaeum atiquarium circa veri et falsi discrimen in vetustis membranis • Úvod k rozpoznání pravdy a lži ve starověkých pergamenech • – práce o rozlišení listin pravých od nepravých • – za falešné označil některé listiny benediktinského řádu • – zpochybnil tím majetek a dějiny řádu (vliv na dějiny Francie) • •Jean Mabillon – z opatství Saint-Germain-des-Prés, sepisoval životopisy svatých benediktinů • – analyzoval okolo tisíc listin z Francie i okolních zemí • – De re diplomatica libri sex – Šest knih o diplomatice • – shrnul historický vývoj listin v různých zemích a nastínil metody studia (kritický přístup) • – zvláštní přístup ke každé části listiny: k písmu, pečeti, pravopisu, materiálu, kanceláři • – tím položil základy moderní paleografie a diplomatiky • • Paleografie • Bernhard Montfaucon – 1708: Paleographia graeca: paleografie získává mázev • Scipione Maffei († 1755) – podle něj neexistuje několik na sobě nezávislých druhů písma latinského kulturního okruhu, ale • jedno římsko-latinské s různými podskupinami v rámci tří základních skupin: • majuskuly, miniskuly a kurzívy •svobodný pan vom Stein – založil vydavatelský podnik Societas aperiendis fontibus rerum Germanicarum, • později pod názvem Monumenta Germaniae Historica •1821 – založena Ecole des chartes: stuidum pomocných věd historických, především paleografie •2. pol. 19. stol. – objektivní exaktní studium, fotografické publikace paleografických materiálů •Theodor von Sickel (1826–1908) – Monumenta graphica medii aevi (Vídeň 1858–1869) •Gustav Fridrich – 1898: Učebná kniha paleografie latinské •po 2. sv. válce – rozvoj na univerzitách – Brno: Jindřich Šebánek (PVH 1 – Paleografie) • – Praha: Miroslav Flodr, Jaroslav Kašpar, Pavel Spunar, Jiří Pražák • •1953 – založení Komise pro soupis rukopisů ČSAV •1962 – ročenka Studie o rukopisech, dnes: Oddělení pro soupis a studium rukopisů Masarykova ústavu a Archivu AV ČR • (Komise pro soupis a studium rukopisů - dozorový orgán) • • • • • • • • • Faksimilové edice A.Edice celých rukopisů nebo jejich podstatných částí: • – zpřístupnění nejvýznamnějších rukopisů z hlediska uměleckého, filologického, obsahového • – Akademische Verlags- und Druckanstalt: některá bohemika uložená v Rakousku • např. bible Václava IV. (tzv. Rotlevova) • – řada Cimelia bohemika: vydání tzv. Korunovačního evangelistáře krále Vratislava, Velislavovy bible • •B. Edice materiálů vybraných podle určitého kritéria (jazyka, místa současného uložení (fond, archiv • publikace národního charakteru (např. katalogy) • – Gustav Friedrich: Acta regum Bohemiae selecta I-III (Praha 1908 – 1935) – 40 tabulí s listinami • panovníků do r. 1253, Friedrich také publikoval 8 ukázek olomouckého skriptoria • – Václav Vojtíšek: Vývoj městských knih v Československé republice ve světlotiskových ukázkách, • Praha 1928 – 1931 • – vývoj městských knih v pražských městech ve 14. – 18. stol. • • •C. Edice všeobecného, ale výběrového či ilustrativního charakteru • – pod vrchní redakcí Antona Chrousta: Monumenta palaeographica. Denkmäler der Schreibkunst des • Mittelalters (Mnichov 1899 – Lipsko 1940) • •D. Edice komplexní: • – pokoušejí se o zachycení písma, kategorie, typu či epochy - •E. Edice pro školní potřebu • – obsahují většinou chronologicky seřazené ukázky nejrůznějších písemností • Franz Steffens: Lateinische Paläographie (3. vydání Berlín – Lipsko 1929, přetisk Berlín 1971) • Psací pomůcky a)Psací látky (materiály) – na něž se psalo, ovlivňovaly tvar, vzhled a charakter písma b) • 1. archeologické látky – přírodního nebo k jiným účelům připraveného materiálu: • např. listy nebo kůra stromů (novgorodské písemnosti psané na březové • kůře), dřevo, kámen, kov, hlína, omítka • • 2. paleografické látky (umělé) – opracování materiálu • – produkty určené k psaní (papyrus, pergamen, papír) - b)Psací nástroje – používané k psaní • – ovlivňovaly vzhled písma, držení pera, různě silné tahy - Papyrus •Šáchor papírový (Cyperus papyrus) • •3100 – nejstarší v hrobce velmože Hemaky •77‒79 n. l. – Plinius starší: v Naturalis historia první popis výroby •1100 – vymizení rostliny díky klimatu •od 2. stol. – postupně nahrazen pergamenem • •Rozměry – listy papyru: délka: 29 ‒ 33 cm, šířka: 22 cm • slepovaly se do svitků tvořených asi 20 listy • •Výroba – sloupnutí svrchní vrstvy stonku • – máčení ve vodě • – rozklepání dřeně na pásky • – slepování archů: pásky do kříže (ocet, mouka, voda) • papyrusový list: pagina, plagula • – stočení do svitku: tzv. rotulus • Pergamen •Materiál – nevydělaná zvířecí kůže používaná ve středověku k psaní textů • – oslí, ovčí, kozí, telecí ( nejcennější Velín z kůže nenarozených jehňat) • •Původně – nevyčiněné volské a kozí kůže na výrobu bubnů pro náboženské účely • – Sumer, Egypt, Řecko: obchod se surovými kůžemi, usněmi, koženým zbožím • – Řím: legie dobytek chovaly spíše pro kůži než pro maso (koželužny) • – Pergamon v MA: od 2.stol. př. n. l.: inovován výrobní postup (Plinius st.: název ) • odmítl dovoz z Egypta • •Druhy pergamenu – jihoevropský: jednostranný, středomoří (Itálie, Španělsko, Francie) • – středoevropský: oboustranný, hrubší • – byzantský: potíral bílkem kvůli lesku • •Palimpsesty – přepsané pergameny: odstraňování původního písma (smytím, vyškrábáním) • – přepsání novým textem, tj. reskribování • • • Pergamen •Výroba – nasolení a namočení v kádích: odstranění tuku a špíny • – loužení v roztoku hašeného vápna: odstranění chlupů • (ovčí: vápenná pasta) • – oddělení vrstev: lícové (svrchní) • rubová (spodní – na pergamen) • – odchlupení a mízdření: oškrábání zbytků chlupů a tuku • speciálním nožem • – sušení v dřevěném rámu: škrábání do stejné tloušťky • •Egypt: první činění, Rekhmirova hrobka – 1500 př.n.l. •Evropa: rostlinná činidla - bříza, vrba, jedle, modřín, dub, akácie Zakládací listina litoměřické kapituly knížete Spytihněva II. z roku 1058 je pergamenová listina s výčtem majetku litoměřického kostela svatého Štěpána. Jde o nejstarší dochovaný originál písemnosti vzniklé v Čechách. Papír a knihtisk • •2. stol př. n. l. – 10. stol. – deskotisk: rozšíření technologie ve východní Asii • • vznik – dynastie Chan (206 př.n.l.- 220 n.l.): otisk pohyblivých kamenných tabulek • – dynastie Suej (581-618 n. l.): text se ryl do dřevěné desky potřené inkoustem a • otiskl se na hedvábí • – dynastie Tang (618 – 907): rozšíření technologie do Koreje, Japonska, Vietnamu, Filipín • •105 n. l. – vynález papíru: císařský úředník Cchaj Lun předložil císaři Cho Ti (Che Ti) vzorky papíru z rostlinných surovin • místo hedvábných vláken se používalo lýko, konopné hadry, rybářské sítě • •11. stol – knihtisk: vynalezl kovář Pi Šeng (Bi Šeng): vyrobil tenké znaky z hlíny, vypálil je a vlepil do kovového rámu • kniha s čínskými znaky: až 360 000 kusů typů (smaltované, kovové) • první zmínka o vynálezu v knize Ken Šua (1086: Statě od jezera snů) Papír a knihtisk •7. stol. – převzali Arabové •první pol. 12. stol. – přes Sicílii a Španělsko do Evropy (křížové výpravám) • – Xativa u Valencie: první papírna v Evropě • •13. a 14. stol. – Itálie •od pol. 14. stol. – výroba také ve Francii •1310 – nejstarší papírovou písemností u nás staroměstská městská kniha •1390 – norimberský patricij Ulman Stromer •1445 – Jan Gutenberg: jako první vytiskl Mohučskou bibli •1499 – král Vladislav udělil mlynáři zbraslavského opata povolení ke sběru hadrů na výroby papíru •16. stol. – další papírny: Čechy: 1505: Trutnov, 1527 (1516): Frýdlant, 1524: Staré Město pražské • Morava: 1506: Olomouc, 1520: Velké Losiny • Slezsko: počátek 16. stol. – Opava • •Současnost – Velké Losiny: papírna na ruční papír • Voskové tabulky • Dřevěné nebo kostěné destičky vylité voskem, na něž se psalo • •Starověk – pro evidenci účetnictví nebo k výuce • – 500 př. n. l.: nejstarší nálezy v Řecku • dle Isidora Sevillského od nich pak Egypťané • •Středověk – 11. a 12. stol. stol.: Skandinávie: nález z Lundu, Trondheimu, Birky, Sigtuny • – 14 a 15. stol.: Gottingen, Lübeck • •caudex (špalíček) = větší počet tabulek spojených dohromady • – ve středověku se termín přenesl na literární rukopisy: kodexy • –spojovány šňůrou po několika (diptychy, triptychy či polyptychy) • • Novgorodský žaltář (nalazen v r. 2000) • • 10./11. stol.: • • – tři dřevěné tabulky s texty žalmů napsaných do vosku • • – sloužil jako učební pomůcka, do níž učitel na voskové • tabulky zapisoval verše žalmů, dával je opisovat žákům • • – učebnice, podle níž se obyvatelé města učili číst a psát • (990: přijali křest) • 1308996641_062518 •Novgorodské „gramoty“ • •Nápisy na březové kůře – pisateli byli bojaři, řemeslníci, kupci, rolníci, vojáci a duchovní • včetně žen (indikátor kulturní úrovně společnosti) • •Obsah – informace z každodenního života, o nichž letopisy mlčí (zemědělství, lichvářství, • obchod, výběr daní a dávek, chod hospodářství, válečné konflikty, právní vztahy, • kontakty mezi městy, rodinné záležitostí nebo pohanské i křesťanské představy). • – zachycují mluvený jazyk z hlediska pravopisu, fonetiky, morfologie živé středověké ruštiny • gor-10 imagesCAW35OIP Psací prostředky • •3. stol. př. n. l. – štětec: z krysích chlupů nebo velbloudí srsti, psalo se na bambusové nebo dřevěné • proužky, později na hedvábí, hedvábný papír: v čínštině „hedvábné odřezky“ • •pero – třtinové pero znali staří Egypťané (šikmo uříznutá třtina) • – od 4 stol. n. l.: brkové pero (hlavně z husy) • •Stily – kovová psací rydla k psaní na povoskované plochy dřevěných tabulek •1. a 2. stol. n. l. – objeveny v Pompejích nebo v Sedmihradsku (sedmihradské – dácko-transylvánské) •10./11. stol. – Olomouc: Pekařská ul., Tereziánská zbrojnice, Olomoucký hrad • – 12. stol: Klášterní Hradisko – klášterní škola • – 12./13. stol.: Manětín • – 13. stol.: Olomouc – Křížkovského ul., kostel sv. Michala v Olomouci, Kroměříž – Vodní • Moravská Ostrava: kostel sv. Václava, fara, Masarykovo náměstí Inkoust •Duběnkový – z extraktu z duběnky (útvar na listu dubu, vytvářený larvami žlabatek) • – obsahuje tanin a kyselinu gallovou, vitriol, arabskou gumu a tekutiny • (voda, víno, pivo, ocet) • – vznikne po reakci se železnatými solemi, které ale způsobují „rezavění • textu“, až jeho úplné „propadnutí“ - vyleptání papíru • • • Paleografie •7. stol. př.n.l. – latinské písmo vzniklo z písma řeckého (přes Etrusky) •7. – 4. stol. př.n.l. – archaická latinka: jedno písmeno mělo více tvarů • 2/3. stol. př.n.l. – stabilizované písmo: psací: skriptura qadrata • skriptura actuaria • knižní: kapitála qvadraa • kapitála rustica •1. stol. př. n. l. – starší římská kurzíva (majuskulní) •3. stol. – mladší římská kurzíva (minuskulní) •3. – 8. stol. – unciála (majuskulní) přešla v polounciálu (majuskulní i minuskulní) •6. – 12. stol. – národní písma: po stěhování národů, vliv christianizace • – kontinentální písma: navazovala na mladší římskou kurzívu • – insulární písma: navazovala na unciálu a polounciálu •8. stol. – Franská říše: sjednocení v karolinské minuskula • diplomatická minuskula: izolovaná písmena,omezení zkratek • • list-42_kar_minusk.jpg •Karolínská minuskula (karolína): • • – největší uplatnění na dvoře Karla Velkého v rámci tzv. karolinské renesance • – rychlé rozšíření kvůli stítání rozdílu mezi písmem knižním a běžně užívaným • – produkce různých církevních skriptorií (klášterních mebo kapitulních) • list-42_dipl_minusk.jpg list-42_goticka_ kurziva.jpg •Gotická kurzíva: • – vzniká ve Francii: štíhlé, ostré a hranaté (seříznutí pera) • – změna uměleckého cítění (v severní Francii gotika) • – kurzívní (gotica cursiva) užívala se k rychlejšímu psaní nejdříve v textech • diplomatických (koncepty, registra aj.), později v literárních kodexech • • list-42_gotic_textura.jpg list-42_tiskova rotunda.jpg list-42_ceska_bastarda.jpg Diplomatika •Předmět – zabývá se úředními písemnostmi: úpravou, vnitřní strukturou textu, místem a okolnostmi vzniku •Dělení písemností – dle „právní síly“ písemností: • 1. Listiny: vydávají svědectví o počinu právní povahy • – je písemnost sestavená podle dobových pravidel a forem • – podává svědectví o právním počinu • – termín „listina“ byl uměle vytvořen F. Palackým (dříve „list“) • 2. Akty: podpůrný materiál, vzniklý např. v souvislosti s akty bez samostatné právní váhy • – doloženy od 12. století • – neověřené písemné svědectví bez právní platnosti (zápis pro paměť) • – zpravidla stojí na počátku vývoje písemného právního pořizování (předcházejí používání listin) Prameny •Historické – primární zdroje informací v historickém bádání • – pozůstatky lidské činnosti, které podávají relevantní • informaci o lidské minulosti: • 1) ústní – orální sdělení, pověsti • 2) písemné – dokumenty • 3) obrazové – mapy, videozáznamy • 4) hmotné – archeologické nálezy • •Práce s prameny – vyhledávání: terénní výzkum, rešerše pramenů • – analýza: kritický rozbor a zhodnocení důležitosti, • relevance, hodnověrnosti, srovnávání s • dalšími fakty (komparace) • – interpretace: výklad a zpracování zjištěných • poznatků v širších souvislostech. • Písemné prameny •Všechny psané či tištěné texty, které se podle tradičního třídění dělí na: • a) prameny úřední (diplomatické) provenience • b) prameny soukromé povahy • c) prameny vyprávěcí (narativní, též literární) • a)Prameny úřední (diplomatické) provenience – vznikly činností úřadů • Listiny – písemnosti právního pořízení (privilegia, smlouvy) • – podle vydavatele: veřejné (císařské a papežské) a soukromé • – podle místa vyhotovení: kancelářské (vydavatelské) • příjemecké (ve skriptoriu - písárně) • Mandáty (patenty) – písemnosti, jimiž je udělován nějaký příkaz. • Listy – písemnosti bez právního obsahu • Úřední knihy – desky zemské a dvorské, knihy městské a církevní správy (konfirmační, soudní, vizitační • protokoly), knihy hospodářské a účetní povahy (urbáře, účty) • Akta – písemnosti vzniklé činností kanceláře • Písemné prameny •b) Prameny soukromé povahy – vydávají svědectví o veřejných událostech. • 1. Soukromá korespondence (deníky, diáře) • 2. Veřejné písemnosti (paměti-memoáry) a životopisy (autobiografie) • •c) Prameny vyprávěcí – informují o dobových událostech • 1. Memoriální – paměťové: • kalendária: pomůcky pro orientaci v čase (záznamy svátků) • martyrologia: evidence oslavovaných světců • nekrologia: evidence úmrtí členů církevní komunity, panovníků, aj. • obituaria: evidence zesnulých, jimž měla být sloužena zádušní mše • libri vitae: soupisy živých i mrtvých členů konventu • libri anniversariorum: evidence zemřelých členů konventu • libri memoriarum (memoriales): pamětní knihy (jména členů a příznivců) • libri confraternitatum: soupisy členů, kteří s klášterem uzavřeli duchovní solečenství (konfraternitu) • • Písemné prameny • 2. Historiografické: • Katalogy – soupisy osob zastávajících určitý úřad (panovníků, biskupů, aj.) • Genealogia – soupisy osob náležejících k určitému rodu • Pamětní zápisy – neověřené zápisy (např. o založení církevních institucí) • Anály (letopisy) – zápisy zachycující události po jednotlivých letech • Kroniky – zachycení událostí v minulosti • Gesta – popisují činy světských a církevních představitelů • 3. Biografické: • Životopisy (biografie) – autobiografie, deníky, diáře, paměti (memoáry) • 4. Zprávy o cestách („cestopisy“) – diplomatických, obchodních, poutích • 5. Hagiografie – líčí životní osudy světců: Passio: vyprávění o světcově mučednické smrti • Miracula: zprávy o zázracích • Elevatio: vyzdvižení světcových ostatků z původního hrobu • Translatio: přenesení ostatků zpravidla do ústředního kostela • • • Písemné prameny •Raný středověk: • •MMFH: Magnae Moraviae fontes historici. Spisy University J. E. Purkyně v Brně. Filosofická fakulta • I. kroniky, letopisy, ed. L. E. Havlík (Brno 1966). • II. legendy, liturgické texty, ed. L. E. Havlík (Brno 1967). • III. listiny, listy, historické spisy, ed. L. E. Havlík (Brno 1969). • IV. zákony, právní texty, dodatky, ed. L. E. Havlík (Brno 1971). • V. Rejstříky, ed. L. E. Havlík (1977). • •Staroslověnské legendy: • Životy (Život Konstantinův a Život Metodějův) - konec 9. stol., tzv. Moravsko-panonské legendy hovoří • o christianizaci Velké Moravy, životě světců • I. staroslověnská legenda o sv. Václavu – vznik po Václavově smrti • II. staroslověnská legenda o sv. Václavu – před r. 1050: překlad Gumpolda do staroslověnštiny, doplněno o • obšírné pasáže z Crescente fide. • Dokumenty o politických osudech Moravanů a jejich říše. První svazek komplexního vydání pramenů k dějinám Velké Moravy obsahuje letopisy a kroniky. Základem svazku je studijní edice s překladem Dagmar Bartoňkové - Fontes latini ad Magnum Moraviam pertinentes (Praha 1963), doplněné o další prameny. Reedice je rozdělena seřazena chronologicky s přihlédnutím ke vzájemným genetickým vztahům mezi jednotlivými prameny. Kronika Čechů: Kosmas (* pol. 11. stol. – † 21. října 1125) zformuloval prvotní podobu státní ideje, jež se v určitých aspektech uplatňuje i v současné době. Pražský kanovník (nejstarší český letopisec) shromáždil v latinsky psaném díle údaje z ústní a literární tradice, historických pramenů i vlastní zkušenosti a vytvořil (ne vždy pravdě odpovídající) obraz počátků a rané historie etnika, jež vybudovalo český stát. Klasický překlad K. Hrdiny a M. Bláhové doplňuje předmluva a poznámkový aparát Martina Wihody.. Řehoř z Toursu – kronika tourského biskupa o historii francké říše 5. a 6. století popisuje dobu od biblického stvoření světa po konec 6. stol. se zaměřením na autorovu současnost. Historické události nesleduje chronologicky. Protože pocházel z pokřesťanštěné, galorománské senátorské rodiny, která po generace zastávala vysoké světské i duchovní funkce, měl přehled o politickém životě ve francké Galii. Jako tourský biskup udržoval styky s místním duchovenstvem, vlivnými aristokraty i příslušníky městského patriciátu, pro něž někdy v poslední čtvrtině 6. stol. sepsal dějiny franckého království od jeho počátků až po jeho současnost. Beda Venerabilis (672/3–735): Historia ecclesiastica gentis Anglorum. Dějiny Anglů od jednoho z největších učenců raného se od raného středověku představuje v narativní historii první pokus o sepsání národních dějin. Dějiny líčí počátky a upevňování křesťanské víry v Británii a jsou dodnes nejspolehlivějším pramenem k dějinám anglosaských království v 5.–8. století. Součástí Bedova výkladu jsou rovněž příběhy a zázraky svatých včetně životopisů jeho současníků. Kronikářské dílo merseburského biskupa Dětmara, napsané přibližně v letech 1013–1018. Nejobsáhlejší soubor pramenů k dějinám střední Evropy kolem roku 1000. Zahrnuje nejen podrobný výklad východofranských (německých) dějin za vlády saské dynastie, ale také četné zprávy o polabských Slovanech, českém státě či Polsku doby Boleslava Chrabrého. Gall Anonym je považován za autora první polské kroniky vzniklé mezi léty 1112-1117. Zřejmě byl členem kanceláře Boleslava Křivoústého a pozdější přízvisko Gall Anonym získal pro jeho předpokládaný francouzský původ. Dílo (3 knihy) líčí dějiny polského státu od jeho počátků v 8. století a vládu Piastovců až k roku 1113, do doby Boleslava III. Křivoústého, jehož chtěl autor svým dílem zvlášť oslavit. Cenný pramen k nejranějším polským dějinám, který poskytuje i řadu důležitých údajů k celému středoevropskému regionu, včetně vztahů mezi českým a polským státem. Adam Brémský (* před 1050,† okolo 1080) – významný německý středověký kronikář, vzdělaný středověký učenec a literát, který pracoval se staršími prameny. Vytvořil dílo cenné pro svoji mimořádnou literární hodnotu a důležité pro studium nejranějších dějin literatury střední a severní Evropy. Zvláštní význam mají zprávy o dějinách a geografii i severního Německa, Dánska a dalších skandinávských zemí, či o misiích k severským i slovanským národům a podmaňování jejich území ve jménu šíření křesťanství. Zemské desky •13. stol. – vznikaly za posledních Přemyslovců ze sbírky právních listin • – obsahovaly soupisy statků panského stavu a zachycovaly změny vlastnictví • • – podklady při sestavování různých výpisů: • 1379: první berní soupis: pozemková daň pro panovníka (od 11. stol.) • 1410: Třeboňský rukopis uvádí počet vesnic v Čechách • 1462: Pražský soupis zahrnuje počet vesnic v království • 1471: soupis a odhad domů v městě Ústí nad Labem • 1529: nejvyšší kancléř Českého království Adam z Hradce udává cenu majetku panského, • rytířského, královských měst, počet měst a počet vsí. • 1604: soupis poplatníků ve všech tehdejších 14 krajích • 1654: Berní rula: první úplný soupis daňových povinností na území Čech • soupis majetku osob povinných platit daně • týkala se pouze rustikálních (poddanských) pozemků Zemské desky •1348 – vedeny zvlášť pro cúdu olomouckou a brněnskou (sloučena s cůdou znojemskou, jihlavskou a jemnickou) • •1359 – podle deskové instrukce Karla IV. musely být všechny majetkoprávní změny zapsány do desek zemských • (zvány desky trhové, někdy také větší) • • – zápisy se prováděly dvakrát do roka při příležitosti zasedání sněmu a zemského (většího) soudu (panského) • v Olomouci a Brně, kdy byly desky otevřeny • •1493 – podle majestátu Vladislava Jagellonského se desky olomoucké převážely vždy na brněnská jednání soudu a zpět • •1772 – převážení desek bylo úkolem půhončích z olomouckého kraje • Písemné prameny •Vrcholný a pozdní středověk: • • CDB: Codex diplomaticus et epistolaris (epistolarius) regni Bohemiae, tzv. Český diplomatář • – edice listin českého království v chronologickém pořadí • • CDM: Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (tzv. Moravský diplomatář) – 15 sv., založil Antonín Boček • • Archiv český čili staré písemné památky české i moravské – edice diplomatického materiálu z 15. a 16. stol. • F. Palackého (do r. 1526) • – vydal první tři díly, dosud vydáno: 39 dílů • •FRB: Fontes rerum bohemicarum – prameny dějin českých CDB I 805 – 1197 Gustav Friedrich 1904 – 1907 CDB II 1198 – 1230 Gustav Friedrich 1912 CDB III/1 1231 – 1238 Gustav Friedrich 1942 CDB III/2 1238 – 1240 Zdeněk Kristen 1962 CDB III/3 falza, dodatky 1231 – 1240 Jan Bistřický 2000 CDB III/4 rejstříky 1231 – 1240 Jan Bistřický 2002 CDB IV/1 1241 – 1253 Jindřich Šebánek a Sáša Dušková 1962 CDB IV/2 rejstříky 1241 – 1253 Jindřich Šebánek a Sáša Dušková 1965 CDB V/1 1253 – 1266 Jindřich Šebánek a Sáša Dušková 1974 CDB V/2 1267 – 1278 Jindřich Šebánek a Sáša Dušková 1981 CDB V/3 doplňky 1253 – 1278 Jindřich Šebánek a Sáša Dušková 1982 CDB V/4 rejstříky 1253 – 1278 Sáša Dušková a Vladimír Vašků 1993 CDB VI/1 1278-1283 Zbyněk Sviták, Helena Krmíčková, Jarmila Krejčíková, Jana Nechutová 2006 CDB VII/5 písaři 1283-1306 Dalibor Havel 2011 CDB VII/6 pečeti 1283-1306 Karel Maráz, Dalibor Havel, Lukáš Führer, Martina Smolová, Jana Nechutová a Jan Kalivoda 2013 CDM I 396 – 1199 Antonín Boček Olomouc 1836 CDM II 1200 – 1240 Antonín Boček Olomouc 1839 CDM III 1241 – 1267 Antonín Boček Olomouc 1841 CDM IV 1268 – 1293 Antonín Boček Olomouc 1845 CDM V 1294 – 1306 připravil Antonín Boček, vydal Josef Chytil Brno 1850 CDM VI 1307 – 1333 Josef Chytil Brno 1854 CDM VII/1 1334 – 1345 Josef Chytil Brno 1858 CDM VII/2 1345 – 1349 Josef Chytil Brno 1860 CDM VII/3 dodatky 830 – 1347 Josef Chytil Brno 1864 CDM VIII 1350 – 1355 Vincenc Brandl Brno 1874 CDM IX 1356 – 1366 Vincenc Brandl Brno 1875 CDM X 1367 – 1375 Vincenc Brandl Brno 1878 CDM XI 1375 – 1390 Vincenc Brandl Brno 1885 CDM XII 1391 – 1399 Vincenc Brandl Brno 1890 CDM XIII 1400 – 1407 Vincenc Brandl Brno 1897 CDM XIV 1408 – 1411 Bertold Bretholz Brno 1903 CDM XV dodatky 1207 – 1408 Bertold Bretholz Brno 1903 Výsledek obrázku pro codex diplomaticus et Výsledek obrázku pro codex diplomaticus et Výsledek obrázku pro codex diplomaticus Silesiae Book cover: Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV. (1378 dec. - 1419 aug. 16) / Fontes archivi terrae Moraviae Brunae (Tomus VII) 1247, květen 3., Opava Přemysl, markrabě moravský, uděluje měšťanům opavským právo výročního trhu na svátek narození P. Marie, osvobození od placení mýta a cla a ochranu kupců na cestách na tento trh směřujících AH 2003, 74 Výsledek obrázku pro časopis matice moravské Výsledek obrázku pro časopis matice moravské Book cover: Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV. (1378 dec. - 1419 aug. 16) / Fontes archivi terrae Moraviae Brunae (Tomus VII) Listina • •Formulář – písemnosti úřední povahy byly sestaveny podle ustálených pravidel (protokolu) • • invokace – úvodní vzývání Boha • intitulace s devoční formulí /jméno a titul vydavatele odvozený od Boží milosti) • inskripce/adresa, salutace – pozdrav • arenga – obecný důvod vydání • promulgace – úmysl uvést text v obecnou známost • marace – důvod vydání • dispozice – jádro, podstata textu • sankce – následky ne/dodržení ustanovení textu • koroborace – uvedení ověřovacích prostředků eschatokol • subskribce – svědečná řada • datace – místo a datum vydání • aprekace – závěrečné vzývání Boha • •Vnější znaky: velikost (výška x šířka), orientace, psací látka, psací prostředek, linkování, ověřovací prostředky •Vnitřní znaky: formulář (viz výše), jazyk listiny.. Zemské sněmy a soudy •Morava – počátky v dvorských sjezdech šlechtických předáků. •13. stol. – zasedání sněmů a sjezdů v Olomouci, Brně a Znojmě • – zároveň s nimi se konaly i krajské cúdy (soudy) • – výsledky (majetkoprávní spory) se zapisovaly do desek • •do poč. 16. stol. – konaly se čtyřikrát ročně (sněmy i soudy) •po r. 1520 – Olomouc: o Třech králích (6. ledna) • o sv. Janu Křtiteli (24. června) • Brno: od 1495: po 2. neděli postní (pohyblivý svátek: 15. 2. – 21. 3. • v neděli po sv. Kunhutě (po 9. září) • •Konání soudu – ohlašovalo se po 3 týdny předem o trzích • – o nejbližším pátku přijímali úředníci půhony (žaloby) • – podle statků v obvodu olomouckého a brněnského soudu • – původně střídavě po pět týdnů v Brně a pět týdnů v • Olomouci, od konce 15. století (1480) jen 8x • • Kodikologie (codex /pův. caudex/ = strom, soubor voskových destiček) (codicillus = původně jedna destička, dopis, list) •a) disciplína – studuje rukopisy nebo rukopisné knihy neúředního (literárního) charakteru z hlediska: • – vzniku: doba, prostředí vzniku (osoby a instituce) • diplomatika - zkoumá listiny jako produkty kanceláří • kodikologie - zkoumá rukopisy jako produkty písařských dílen (skriptorií) • – funkce: důvody a pohnutky k napsání • – využití: osudy kodexu (poznámky, přípisky, vlastnické záznamy • •b) věda o rukopisech – studium rukopisů, historie vzniku literárních kodexů, analýza písma aj. • knižní blok: svázány do dřevěné prkénkové gotické vazby potažené kůží • •c) archeologie knihy – J. Pražák: rukopis (psaný text) chápe jako hmotný artefakt •Kodex – středověká kniha (špalíček), rukopisy většinou obsahovaly více děl (sborník) • – dvoulisty pergamenu (složky) byly sešity na hřbetu a vloženy do desek (vazby) • přídeští: polovina přilepená k deskám • předsádka: volná polovina • větší formáty – binia: 2 dvoulisty, ternia: 3 dvoulisty • menší formáty – kvaterny: 4 dvoulisty, quinterny: 5 dvoulistů, sexterny: 6 dvoulistů • – psalo na volné složky, které se svazovaly po napsání textu • – správné pořadí registrovaly: kustody: označení složek čísly (římské, arabské, slovně) • reklamanty: pod poslední řádek napsáno následující slovo • – paginování: číslování stran • – foliování: číslování dvoustran (r – recto: přední strana; v – verso: zadní strana) • – knižní korpus: tvořil knižní blok (svázané složky) opatřený vazbou (desky s • pokryvem a ochrannými nebo výzdobnými prvky) • – název: na přídeští, předsádce, někdy neuveden: incipity: prvních několik slov díla • explicity: posledních několik slov díla • kolofón: písařův přípisek za explicitem Kodikologie Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky •Skriptoria – písařské dílny: církevní (klášterní, kapitulní) a městské • •Vivarium – první klášterní knihovna a písařská dílna vznikla v italské Kalábrii • – založil mnich F. M. Aurelius Cassiodorus (480-573) • •Významné knihovny a skriptoria – Monte Cassino), Irsko (Armagh, Clonard) • – irské misie (Luxeil, Corbie, Bobbio, Fulda, Reichenau, St. Gallen) • •Břevnov – benediktínský klášter: první písařská škola na území Čech • – za opata Meinharda (1035/1044–1089) – další: Ostrov u Davle • •Olomouc – za episkopátu Jindřicha Zdíka (1126–1150) • – katedrála sv. Václava: katedrální škola: olomoucké skriptorium • – klášter Hradisko: katedrální škola u benediktínského opatství • •Městské knihy – tzv. Kniha písaře Jana: svod městského práva, písař doložen v Brně 1343 – 1358 • • • Kodikologie •Skriptoria – písařské dílny: městské, klášterní, kapitulní •Bible – latinské překlady řecké Septuaginty (Nového zákona) v severní Africe, jižní Galii, Hispánii • – Vetus latina (stará latina): překlad okolo poloviny 3. stol. • – Vulgáta: 390/405 - revize předkladu od Jeronýma (Sophronius Eusebius Hieronymus) • glosování: vpisované komentáře • glossa ordinaria (glosa řádná): rozsáhlé komentáře sebrané z děl církevních Otců • glossa interlinearis (glosa meziřádková): komentář vepsaný mezi řádky • •Liturgické knihy – Misál (missale): od 9. stol.: obsahuje modlitby, texty a zpěvy při sloužení mše • 1) Sakramentář (sacramentarium): čtení a zpěvy kněze • 2) Knihy s texty evangelia (čtyři) a epištol (dopisy) - uveden den čtení • 3) Knihy obsahující antifony . různé zpěvy • – Breviář: od 11. stol.: zpěvy a čtení pro kanonické hodinky: • Žaltář (psalterium): obsahuje 150 žalmů. • Hymnář, Antifonář, Lekcionář, Homiliář aj. – úryvky z kázání Kodikologie •Libri ordinales – texty pro různé liturgické obřady mimo mše a kanonické hodinky • – původně jedna kniha s texty pro biskupy i kněze, z níž vznikly 2 samostatné typy: Pontifikál (pontificale): texty liturgických obřadů pro biskupa (svěcení biskupů, kostelů) Rituál (rituale): texty liturgických obřadů pro kněze (udílení svátosti - křtu, svatba, pohřeb) • •Kancionál (cantionale) – kniha s písněmi, které při bohoslužbě zpívá lid • – opatřen notami • •Právnické knihy – Corpus iuris civilis: pro svod římského práva z 2/4 6. stol. z podnětu císaře Justiniána • – sestává: Iititutiones – základní právnická učebnice) • Digesta – úryvky z děl římských právnků • Codex Iustiniani – sbírka císařských zákonů • Novellae – pozdější Justiniánovy zákony) • – v době stěhování národů upadly zapomenuty • – 13. stol.: opatřeny glosami ( Accursius – komentář: glossa ordinaria) • – další římskoprávní sbírky: 5 rukopisných knih • – Corpus iuris canonici: svod kanonického práva tvořený od pol. 12. stol. do konce 15. stol. • • Kodikologie Epigrafika •Věda – která se zabývá jejich zpřístupňováním a interpretací nápisů v kulturněhistorických souvislostech • •Dělení – podle kulturních okruhů: latinská, řecká, hebrejská, arabská, čínská atd. • – chronologicky: antická, takzvaná křesťanská, středověká, novověká • – podle artefaktů (specializovaných disciplín): archeologie (kachle), numismatika (mince), • sfragistika (pečetě), kampanologie (zvony) • – podle I. Hlaváčka: • a) podle techniky zhotovení: 1. tesáním či řezáním, 2. rytím, 3. odléváním, 4. malováním • 5. vnášením do omítek, 6. skládáním do mozaik • 7. psaním či škrábáním na zdech, 8. tkaním či vyšíváním • b) podle materiálového hlediska: 1. kámen, 2. dřevo, 3. textil, 4. kov, 5. omítky a zdi • 6. opracovaná hlína, 7. sklo, 8. kůže aj. • c) podle primárního umístění: 1. stavby vně i uvnitř – samostatně nebo jako doprovod • • • • 2. zvony, 3. terén (hraniční kameny, kamenné kříže, volně stojící plastiky, • 4. mobiliář, 5. produkty uměleckého řemesla včetně sériových výrobků, • 6. textový doprovod samostatných uměleckých děl, 7. literární nápisy • d) podle obsahu: 1. literární • 2. historický (pamětní) a) s datací • b) bez chronologických údajů • 3. právní • 4. doprovodné (doprovod uměleckého díla) • • – podle M. Schmidta: 1. kalendáře, fasti, protokoly, 2. instrumenta publica, • 3. votivní nápisy (tituli sacri), 4. nápisy na počest (tituli honorarii) • 5. stavební nápisy, 6. náhrobní nápisy, 7. dipinti, graffiti a psací tabulky, • 8. drobné nápisy (instrumentum domesticum). • • Epigrafika •Typy nápisových písem na našem území (nápisová paleografie): • • 1. Majuskulní (vepsatelné do dvoulinkové osnovy) - kapitála • - raně humanistická kapitála • - románská majuskula • - gotická majuskula • • 2. Minuskulní (vepsatelné do čtyřlinkové osnovy) - gotická minuskula • - fraktura • - humanistická minuskula • - kurzíva a polokurzíva • - další okrajová písma (např. goticoantiqua) • • Kapitála TVTO•LEZII•TIELO•OSWIC[E] / NE•KNIEZNY•A•PANNY•PAN[I] / ZIOFIE• KNIEZNY•TIESSINSK[E] / KTEREZ•GEST•POCHOWA[NO] / LETA•PANIE / M•D• XXXXI• Pardubice, kostel sv. Bartoloměje, epitaf, 1541. Raně humanistická kapitála WYLEM•Z PERNSSTAYNA•A NA•/ HELFENSSTAYNYE•ET CETERA•LETA MoVcXIXo. Pardubice, kostel sv. Bartoloměje, portál, 1519. Gotická minuskula leta Bozyho tesyczeho pietisteho dwatz / ateho osmeho miesycze zarzi umrzel / gest urozeny pan pan Jan z Ssternb / ergka na bechyni purgkrabie karlsst / aynsky tu Sobothu po narozeny / matky Bozye gehozto tielo tuto odpo / czywa pu prostez pana Boha za geho milu dussy Bechyně (okres Tábor), kostel Nanebevzetí Panny Marie, náhrobník, 1528. Anno Domini•1•5•2•9 Praha-Nové Město, kostel sv. Jindřicha, stavební nápis, 1529. Fraktura Tuto ffiguru na Pamatku Slowutneho P(ana) Karla / Trubky z Rowyn Miesstienyna Stareho Miesta Prazskeho / a wsseho toho rodu dal Gest nakladem swym spraviti / Waczlaw Trubka z Rowyn wlastny Syn Geho letha Panie / 1604. zagIste bieDa nekagICIM. Praha, kostel Panny Marie před Týnem, nástěnná malba, detail, 1604. Humanistická minuskula Obiit prima die Augusti. Hora 12. Anni 1595. Kutná Hora, České muzeum stříbra, epitafní nápis, detail, 1595. Polokurzíva, kurzíva Geremiass daubrawa Kutná Hory, chrám sv. Barbory, graffiti, detail, 40. léta 16. století. •Číslice a číselné údaje – číselné údaje někdy vypisovány slovy, římskými nebo arabskými číslicemi a různými • – anno domini millesimo DLI, MDL2 a pod. • – 8bris = octobris, Xbris = decembris • •Římské číslice – římské majuskulní písmena: M, D, C, L, X, V, I • – různé grafické varianty: např. v pozdním středověku Vc = 500 • – novolatinské číslice: • •Arabské číslice – pochází z indického prostředí (Arabové je nazývali indickými) • – 12. stol.: počátky užívání; 14, stol: rozšíření; 15. stol.: rozšíření v epigrafice • – 0: vynechávala se, chybně umisťovala, vyznačovala se tečkou, používala se pro vyznačování řádů • nebo se nadepisovala • – arabské číslice se míchaly s římskými a podobně: 01 = 10, 15011 = 1511, 105012 = 1512, • 154 = 1504, 152° = 1520, MCCCC83 = 1483, C1 = 101 • – záměny číslic v pořadí letopočtu (např 5 a 7) • • • Epigrafika • •Chronogram – nápis nebo jeho část, jehož písmena s číselnou hodnotou jsou v součtu využita pro • vyjádření letopočtu či jiného číselného údaje •Zkratky – suspenze: vypsáno pouze první písmeno či první písmena slova – a(nno) • – kontrakce: stažení, při němž jsou vypuštěna písmena uvnitř slova – a(nn)o • i(esus) n(azarenus) r(ex) i(udaeorum) • – nadepsání koncovky při vynechání části slova •¨ – tachygrafické znaky: náhrada slova nebo slabiky symbolem nomina sacra v části 4.2. • – bývají označeny znaménky krácení: všeobecná (s proměnlivým významem) • zvláštního významu (specifická; s daným významem) • – lokální tradice: M(estenin) N(oveho) M(esta) P(razskeho) • – latinismy: et c(etera), a(nn)o, septemb(ris), i(esus) n(azarenus) r(ex) i(udeorum) • – vzhled písma: ligatura – spojení dvou či více písmen při kurzívním psaní • břevno – vodorovné tahy (horní, střední, spodní) • cauda – u písmen G, Q, R vpravo dole nasazený tah • e-caudata – spojení ae • Epigrafika Epigrafika • •Sepulkrální (pohřební) památky – 450 př. n. l.: zákon 12 desek: pohřbívání mimo lidská sídliště • – kolumbária: nápisy na destičkách identifikovaly hroby, stély • – nápisový formulář: úvodní formule D(iis) M(anibus), jméno, původ, stáří, • epiteta, úřady, dedikace, křesťanské symboly (christogram, holub) • – výrazy: famulus dei, ancilla christi, episcopus, presbyter • – středověk: od 5. stol. kolem kostelů hřbitovy • – památky: reprezentovaly zemřelého a jeho zbožnost (biblické citáty aj. • – renesance: D(eo) O(ptimo) M(aximo) • – náhrobník: pokryv hrobového místa (figurální a znakový) • – epitaf: není bezprostředně spojen s hrobem (memoriální) • – tumba: podobá se sarkofágu • – kenotaf: symbolický hrob • – hrobka: stavebně upravené hrobové místo (k opakovanému pohřbívání) • – krypta: opakované pohřbívání • • • •Středověk – • • • Chronologie řecky chronos = čas • • Věda zkoumá, jak se v minulosti dělil čas • do konce 13. stol. – římské datování: fixace dnů v roce podle tří pevných dnů v měsíci • podle postavení luny: kalendy, nony, idy • – v epigrafice a ve dvorském prostředí, ojediněle od humanismu • 13. – 16./17. stol. – podle církevního kalendáře: církevní svátky • od 15. stol. – průběžné datování (např. 6. února atd.) • •Příklady dobových datací (s převodem na současný způsob datování):  čtvrtek po Navštívení Panny Marie 1431 (5. července)  Květná neděle 1621 (Slezsko) (4. dubna)  Květná neděle 1621 (Meklenbursko, protestantská země v Říši) (25. března)  Letnice 1714 (20. května) Kalendáře (z lat. Calendae – „první den v měsíci“) •Calendārium – termín původně označující knihu sloužící k evidenci dluhů • •Názvy dnů – vycházely ze starořímského kalendáře: • nony: sedmý den: v březnu, květnu, červenci, říjnu ostatní měsíce: pátý den • idy: odpovídaly přibližně úplňku • patnáctý den: v březnu, květnu a červenci • třináctý den: v ostatních měsících • pridie: den bezprostředně předcházející nonám, idám a kalendám • dnu před tímto dnem se říkalo „třetí den“ do kalend • – podle pevně stanovených dnů v měsících se ve starém Římě vypočítávala zbývající data • •Názvy měsíců – pojmenovány podle antických bohů (pro měsíce v první polovině roku, kdy se • prodlužovaly dny, později označeny řadovými číslovkami) Reformy kalendáře •Starořímský kalendář – 1. stol. př.n.l.: Sosigenes z Alexandrie zavedl přestupný rok (366 dnů co 3 roky) • •Juliánský kalendář – zaveden r. 45 p. n. l. Gaiem Juliem Caesarem • – upraven r. 8 n. l. za Augustusta (srpen z 30ti na 31 dnů) • •Gregoriánský kalendář – 1582: zaveden za Řehoře XIII., revizí pověřil komisi (bratři Liliové a Christoph Clavius) • – nejprve ve Španělsku, Portugalsku, Francii a Itáli • – 1584: na základě příkazu Rudolfa II. Čechy , Morava, Slezsko • – 1700: Dánsko + Norsko, 1752: Anglie, 1918: Rusko, 1753: Švédsko + Finsko, 1928: Egypt • – nejdéle v pravoslavném Rumunsku a Srbsku (1919) • – Francie: revoluce: zrušení křesť. letopočtu a svátků • 1793 až 1806 : revoluční kalendář (obnoven 1781 za pařížské • komuny) Rozdíly kalendářního času se slunečním •1972 – Mezinárodní služba pro sledování rotace Země pravidelně přidává sekundu pro koordinaci rozdílu • mezi časem z atomových hodin a slunečním rokem • – rok měřený otáčkami Země se za 100 let prodloužil cca o 1 min. • •Zpomalení rotace nepůsobí Měsíc (0,19 s/100 let), ale rozpínání Země: • • 80. léta – hydridová teorie zemského jádra: • – podle Vladimíra Larinse se skládá ze sloučenin kovů a vodíku, který proniká zemským pláštěm • do atmosféry a uvolňuje teplo • – v plášti část vodíku vytváří metan, z něhož se působením teploty a tlaku syntetizuje zemní plyn • (CH4), nafta a asfalt (v hl. 9 km) • •V důsledku nárůstu objemu planety roste délka rovníku průměrně o 38 cm/rok. Literatura •Friedrich, G., Rukověť křesťanské chronologie, Praha 1934, 1997. •Hlaváček: Ivan: Úvod do latinské kodikologie. 2. doplněné vydání. Praha 1994 •.Hlaváček, Ivan: Kašpar, Jaroslav; Nový, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. Praha 1988. •Hladíková, Zdeňka: Kašpar, Jaroslav; Ebelová, Ivana. Paleografická čítanka. Ukázky. Praha 2000. •Hladíková, Zdeňka; Kašpar, Jaroslav: Ebelová, Ivana. Paleografická čítanka. Textová část. Praha 2000. •Kašpar, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím I. Praha: 1987. •Pražák, Jiří: Kodikologie, její postavení, metoda a úkoly. Studie o rukopisech 13, 1974, s. 3–17. •Roháček, Jiří: Epigrafika v památkové péči. Praha 2007. • •