Metodologie archeologie středověku a novověku 8. Archeologie hmotné kultury a role artefaktů ve středověké každodennosti. Každodennost (něm. Alltag, angl. Everyday life, franc. la vie quotidienne) •Dějiny každodennosti: • – prosazovala francouzská škola Annales, v jejímž čele stáli Lucien Febvr a Marc Bloch (tzv. první generace), kteří iniciovali • nový přístup k pojímání minulosti tím, že odmítli klást důraz pouze na „událostní“ (politické) dějiny a pozornost věnovali • na do té doby opomíjeným hospodářským a sociálním dějinám, dějinám struktur, mentalit a procesům dlouhého trvání • • – bádání se zaměřilo na netradiční historická témata jako byly agrární dějiny, dějiny rituálů, reprezentace nebo hmotnou • kulturu, kterých si „velká“ historie nevšímala • • – cíl: postižení tzv. všedního dne v určitém sociálním prostředí z hlediska fyzického a duchovního života • • – snaha zkoumat historické jevy do hloubky a v souvislostech (komplexita), což vyžadovalo interdisciplinární přístup více • vědních oborů (kulturních dějin, dějin umění, psychologie, filosofie, jazykovědy aj.) • •Fernand Braudel († 1985) – [Bródel] nejvýznamnější představitel tzv. 2. generace francouzské školy Annales • • „Materiální život to jsou lidé a věci, věci a lidé. Hmotné věci – jako jídlo, bydlení, výzbroj, luxusní zboží, • nástroje, platební prostředky, vesnice a města – čili to, co člověk používá.” • • •Braudelovi žáci – tzv. třetí generace: Jacques Le Goff († 2014), Pierre Nora (*1931) • – prosazovali tzv. novou historii (la nouvelle histoire) či historii celostní (histoie totale), • která se na přelomu 60/70 let rozdělila do několika směrů: • • 1. dějiny mentalit: Philippe Ariès († 1984), Jean Delumeau (*1923) • • 2. kulturní dějiny: Michelle Vovelle, dějiny náboženství • • 3. politické dějiny (návrat): Emanuel Le Roy Ladurie, Le Goff • • •Claud Lévi-Straus – představitel francouzského strukturalismu: uspořádání kulturních systémů • – studoval na pařížské Sorboně práva a filosofii, které vyučoval na středních školách • – 1935: profesor na univerzitě v São Paulu • – 1959-1982: profesor sociální antropologie na Collège de France • – kultura: nástroj adaptace člověka na přírodní prostředí • zahrnuje všechy sféry lidské činnosti • projevy jsou odrazem univerzálních struktur lidského myšlení (studium mýtů) • („kultury jsou si rovné, ale odlišné“; hlavní funkce: udržování komunity) • • – hledal univerzální pravidla lidského myšlení bez ohledu na civilizační vyspělost • (žádný prvek nemá smysl sám o sobě, ale je součástí společenských vztahů) • • •Kulturní antropologie – kultura: je systém idejí, sociokulturních pravidel a artefaktů, které sdílí a předává • určitá společnost • skládá se z kulturních prvků: ideová, normativní a technologická složka • • – americká: zaměřena na studium kultury • – britská: studium společnosti a její sociální struktury • •Ideje – principy, myšlenky, představy, které předchází zkušenosti • – hodnoty: např. křesťanské (morálka) • – symboly: objekt, událost, čin, vlastnost nebo vztah, které mají abstraktní význam (měšec/bohatství) • – znaky: v ikonografii: kříž/křesťanství; kalich/přívrženci podobojí • významy symbolů a znaků se zabývá semiotika • •Sociokulturní regulativy – obyčeje: stolování, odívání, společenské vystupování • – mravy: křesťanské se řídí desaterem Božích přikázání (hřích/pokání) • – zákony: porušení je sankcionováno (soudy) • – tabu: incest • •Artefakty – lidmi vyrobené a používané objekty • ekofakty a environmentální pozůstatky (organické, anorganické) • – archeologie: analýza a interpretace hmotných pramenů slouží k rekonstrukci minulosti • – kognitivní archeologie: holistický (celkový) přístup ke studiu zaniklých sociokulturních systémů • • • •Mentalita (Mentalité) – Marc Bloch: globálně chápané sociální dějiny vnějšího i vnitřního světa (ne ideologie) • – metoda: komparace (srovnání) pramenů písemných a hmotných včetně myšlenkových • trendů směřujících k novému (racionálnímu) myšlení • (z hlediska náboženství, filosofie, nejrůznější formy spol. nazírání) • • – studium tzv. každodennosti: a) písemné prameny: soukromé povahy : deníky, testamenty • b) hmotné prameny – archeologické nálezy • • – cíl: poznání civilizačního procesu ovlivněného teritoriálními, národními, kulturními • a etnickými odlišnostmi (specifika) • monografie: významné osobnosti středověku (např. Lutherův životopis L. Febvreho) • každodennost různých společenských vrstev • (např. deklasované vrstvy, životní styl a cykly jako dětství nebo smrt, různé činnosti • a zaměření jako cestování, poutnictví aj.) • • Spěváček, J., 1996: Mentality a dějiny mentalit v proměnách evropského myšlení, • Sborník Společnosti přátel starožitností 4, 59–70. • • •Německo – tradiční historismus zpočátku nepřevzal francouzské postupy (pozitivistický přístup) • – rozvoj historické antropologie skrze: a) historickou demografii (Arthur Imhof, Michael Mitterauer) • b) dějiny každodennosti • • – studium zaměřeno na: a) materiální kulturu • b) myšlenkovou sféru • • – Kultura: součást materiálních, ekonomických a sociálních zájmů zahrnující a) životní způsob • b) vzorce myšlení • c) formy komunikace • • – studium opakujících se jevů v lidském konání a myšlení: v kultuře bydlení, odívání a stravování aj. • např. Dějiny stáří od Petera Borscheida • studie o magii a čarodějnictví (Hexenforschung) od Wolfganga Behringera • studie o stáří, násilí, hazardu aj. od Richarda van Dülmena • •2. pol. 20. stol. : utváření „věd o člověku“ (sciences humaites) • – 2 okruhy studia: a) materiální svět – hmotná kultura a její transformace v čase: výživa, bydlení, odívání, doprava • b) nemateriální svět – duchovní kultura člověka v určitém historickém kontextu: • tematické okruhy : vnímání času a prostoru • „Viditelný svět je nejen pouhou stopou světa neviditelného, ale neviditelný svět neustále zasahuje • do jeho každodenního života.“ (Le Goff 2003: 31). • •Identita – vychází ze sociální charakteristiky a hodnot, které tvoří zvyky, tradice, konfese (vyznání) a kulturní vzorce • – formována každodenní realitou • •Dějiny lidové kultury – popular culture: proti elitarismu měšťanské kultury • – každá sociální vrstva měla vlastní kulturu (pluralita) • Aron Gurevič, Peter Burke, Carlo Ginzburg, Natalie Zemon Davisová, Richard van Dülmen • •Orální historie – využívána hlavně novověkou historiografií •Historická antropologie – usiluje o zjištění motivací lidského jednání • – nová témata: gender history (vztahy mezi pohlavími) • • •Karel Kosík – „Každodennost je především rozvržení individuálního života lidí do každého dne: • opakovatelnost jejich životních úkonů je fixována v opakovatelnosti každého dne, • v rozvržení času na každý den“. • • – ,,...je tvořena rutinními aktivitami, jako je jídlo, pití, oblékání, spánek, hygiena, obstarávání • věcí, cestování, setkávání s přáteli, péče o děti…“ • •Josef Petráň – Dějiny hmotné kultury I., II., Praha 1985, 1997. • – předměty spojené s dějinami jednotlivých úkonů, rituálů, činností • •Richard van Dülmen – Kultura a každodenní život v raném novověku (16. – 18. století). Praha 1999. • (dějiny chápané v širším smyslu) • • • •Mikrohistorie – zaměřena na podrobné zpracování úzce vymezených fenoménů v konkrétním sociálním prostředí: • venkovská společnost – rodina – konkrétní jednotlivci • • – Itálie: skupina italských historiků̊ sdružených kolem časopisu: Quaderni storici • • Carlo Ginzburg (*1939) – Sýr a červi: historická mikroanalýza o vzdělaném furlanském mlynáři, který • měl atypické názory na stvoření světa, náboženství a církev • proto byl konfrontován italskou inkvizicí • (zpracováno na základě protokolů z výslechů) • • – Německo: tzv. göttingenská škola Jürgen Schlumbohm • • – u nás: Zděněk Smetánka – Legenda o Ostojovi: sedlákovi z 2/4 12. stol. • z Levého Hradce • Josef Grulich – dějiny migrací, venkovská a městská společnost • • Literatura •Ariès, P., 2000: Dějiny smrti, 1. Doba ležících; 2. Zdivočelá smrt, Praha 2000. •Behringer, W., 2002: Hexen. Glaube, Verfolgung, Vermarktung, München. • – 2004: Geschichte der Hexenforschung, in: Sönke LORENZ (Hg.), Wider alle Hexerei und Teufelswerk. Die • Europäische Hexenverfolgung und ihre Auswirkungen auf Südwestdeutschland, 485–668, Ostfildern. •Borscheid, P., 1987: Geschichte des Alters 1. 16. – 18. Jahrhundert, Münster. •Bourdieu, P., 2000: Nadvláda mužů, Praha. •Braudel, F., 1973: The Mediterranean and the Mediterranean World in the Age of Philip II, 1-2, London. • – 1979: Civilisation matérielle et capitalisme (XVe – XVIIIe siècle). Bd. 1: Les structures du quotidien, Paris. • – 1995: Dlouhé trvání, in: Václav HUBINGER – Laurent BAZAC-BILLAUD (edd.), Antologie francouzských • společenských věd. Antropologie. Sociologie. Historie, 145–188 , Praha. • – 1999: Dynamika kapitalismu, Praha. •Burke, P., 2005: Lidová kultura v raně novověké Evropě, Praha. • • •Delumeau, J., 1998–1999: Strach na západě ve 14.-18. století. Obležená obec, 1-2, Praha. • – 1998: Hřích a strach. Pocit viny na evropském Západě ve 13.-18. století, Praha. • – 2003: Dějiny ráje. Zahrada rozkoše, Praha. •Duby, Georges, Rytíř, žena a kněz. Manželství ve Francii v době feudalismu, Praha 2003. •Duby, G., 2002: Umění a společnost ve středověku, Praha. • – 2002: Věk katedrál, Umění a společnost 980-1420, Praha. • – 1997–1999: Vznešené paní 12. století, 1-3, Praha . •van Dülmen, R., – 1990–1994: Kultur und Alltag in der frühen Neuzeit, 1-3, München. • – 1991: Frauen vor Gericht. Kindsmord in der frühen Neuzeit, Frankfurt am Main. • – 1999: Kultura a každodenní život v raném novověku (16.-18. století), 1. Dům a jeho lidé, Praha. • – 2001: Divadlo hrůzy. Soudní praxe a trestní rituály v raném novověku, Praha. • – 2002: Historická antropologie, Praha. • – 2003: Hazard, Bezectní lidé. O katech, děvkách a mlynářích. Nepočestnost a sociální izolace v raném novověku, Praha. • • • • • •Elias, N., 1983: Society, Oxford. • – 2006: O procesu civilizace I. Sociogenetické a psychogenetické studie. Proměny chování světských horních • vrstev na Západě, Praha. • – 2007: O procesu civilizace II. Proměny společnosti. Nástin teorie civilizace, Praha. •Ginzburg, C., 2000: Sýr a červi. Svět jednoho mlynáře kolem roku 1600, Praha. •Grulich, J., 2001: Zkoumání “maličkostí” (Okolnosti vzniku a významu mikrohistorie), ČČH 99, 519–547. •Gurevič, A., 1979: Kategorie středověké kultury, Praha. • – 1996: Nebe peklo svět. Cesty k lidové kultuře středověku, Jinočany. •Holzbachová, I., 1995: Škola Annales a současné pojetí dějin (Antologie textů), Brno. •Le goff, Jacques, Hledání středověku. Rozhovor s Jeanem Mauricem de Montremy, Praha 2005. •Le goff, J., 1991: Kultura středověké Evropy, Praha. • – 1999: Intelektuálové ve středověku, Praha. • – 1998: Středověká imaginace, Praha. • – 2003: Zrození očistce, Praha. • – 2005: Za jiný středověk. Čas, práce a kultura na středověkém Západě. 18. esejů. Praha. • • • • • •Le goff, J. – Schmitt, J. C. 2002: Encyklopedie středověku, Praha. •Le roy ladurie, E., 2001: Masopust v Romansu. Od Hromnic po Popeleční středu 1579-1580, Praha. • – 2005: Le roy ladurie, Emmanuel, Montaillou, okcitánská vesnice v letech • 1294-1324, Praha. •Nodl, M., 2004: Mikrohistorie a historická antropologie, Dějiny – teorie – kritika 1, 237–252. •Ohler, N., 2001: Umírání a smrt ve středověku. Jinočany. •Smetánka, Z., 2004: Legenda o Ostojovi, Praha. • Artefakty •Archeologický artefakt – Dwight Winwood Read: profesor matematické antropologie na kalifornské univerzitě • biologický a antropologický přístup • • – předmět transformovaný z přírodního stavu do kulturního systému, a proto je hlavním • znakem příslušnost k určité kultuře • – charakteristickým znakem je vztah mezi přírodou a člověkem • 2007: Artifact Classification: A Conceptual and methodological Approach. • • – Tim Ingold: vystudoval Universitu v Cambridgi a zabýval se vztahem mezi • antropologií a příbuznými obory (archeologie aj.) • • – předmět, který je tvarován do předem promyšleného obrazu, jenž motivoval jeho • konstrukci a dokončení v momentě, kdy souhlasí s tímto obrazem • 2013: Making: Anthropology, Archaeology, Art and Architecture. Routledge, London, UK. • Artefakty •Jsou výsledkem intelektuálních řešení, jež výsledný předmět vyčleňují z přírody tak, aby se stal součástí kultury, kterou • antropologové i archeologové označují jako materiální kultura. • •Antropologický přístup – v anglosaské archeologii „pomocná věda“ (v Evropě se řadí k historii) • – 1. otázka hranice mezi technologickou stránkou a uměleckým projevem • (umělecké dílo překračuje technologickou úroveň, která vypovídá o míře adaptace • na dané prostředí) • – 2. otázka, kdy lidé začali vyrábět artefakty: proto dějiny techniky • dělí na vývoj evoluční a historický (důraz klade na biologický vývoj) • antropogeneze: změny schopností člověka vyvolané evolucí • nejstarší nástroje vyráběl Homo sapiens v paleolitu • •Archeologický přístup – předpokládá souvislý vývoj technologií nástrojů po dobu téměř 2 mil. let • (archeologickou koncepci vytvořil Jan Fridrich pro dobu před 2,5 – 0,75 mil. let) • – artefakty chápe jako základní pramen poznání kultury (tím se liší od antropologie) • – charakter archeologických artefaktů má širokou výpovědní hodnotu, a proto neumožňuje • jednostranný výklad, protože se opírá o výpověď jiných oborů • Artefakty a analýza artefaktů •Artefakty představují základní archeologické prameny, patří mezi ně všechny lidské výrobky. Lidé vyrábějí, používají a obklopují se artefakty. Společnost nelze zkoumat, aniž bychom nezkoumali artefakty. Význam artefaktů v archeologii a ostatních vědách především společenských se zásadně liší. Všechny vědy kromě archeologie mají přímý přístup ke vztahům artefakt – člověk, artefakt – společnost a člověk – společnost. Tyto vědy mohou bezprostředně studovat, jak artefakt vzniká, jak je používán, jakou roli a hodnotu ve společnosti nabývá. Archeologie všechny tyto vztahy musí zkoumat nepřímo a zprostředkovaně. Hlavním prostředkem tohoto procesu je analýza artefaktů, která se zabývá popisem, klasifikací a uspořádáním artefaktů v různých souborech znaků. Toto zkoumání se může odehrávat staticky bez ohledu na prostor nebo ve zvoleném a to nejen geografickém prostoru. • •Ivan Pavlů: 2011: Analýza artefaktů, Hradec Králové, s. 25. •Evžen Neústupný – „Artefakty jsou jednak struktury (pravidelnosti), jednak události: neopakovatelné • jednotliviny. Ty se mohou stát východiskem pro posouzení životní úlohy jednotlivců.“ • • – „Tvorba artefaktů má praktickou funkci, společenský význam a symbolický smysl; • nic z toho nelze vypustit.“ • • Plzeň 2007 Plzeň 2010 Plzeň 2%%3 Behaviorální archeologie •Předmět – studuje lidské chování ve společnosti • •Michael B. Schiffer – přednášel archeologii na Universitě v Tucsonu Arizoně • – teorie formativních procesů (archeologizace artefaktů) • – rozlišil přírodní a kulturní příčiny změn • – kladl důraz na souvislost činností lidí s vnějším prostředím • •Behaviorální prvky – lidé, místa a artefakty na sebe vzájemně působí • •Operační řetězec – umožňuje modelově sledovat vývoj artefaktu od jeho vzniku do doby zániku • – postupový model zachycuje historii artefaktů v jednotlivých fázích, zachycených • vývojovými cykly: např. výroba používání a vyhození rozbitého keramického hrnce • •1920 – založen: Bio-archeologický ústav při universitě v Groningen: archeobotanické analýzy (i artefaktů) • – založil: A. E. van Giffen (později profesor archeologie na universitě v Amsterodamu) •Přírodovědné metody – slouží k identifikaci přírodních materiálů: petrografické k zjištění hornin • • Teorie formativních procesů •Michael Brian Schiffer – formativní procesy definoval jako proces přechodu ze „živé“ kultury do „mrtvé“ kultury • – archeologizace: ovlivňuje kvalitativní i kvantitativní charakter archeologických pramenů • •C-transformace (culture transformations) – změny způsobené činností lidí • – zacházení s předměty (s odpadem) • •N-transformace (nature transformations) – změny způsobené přírodními procesy • (eroze, sedimentace, klima) • •Schiffer, M. B.: • – 1976: Behavioral Archaeology. New York. • – 1983: Toward the identification of formation processes. • American Antiquity 48, 675-706. • – 1987: Formation Processes of the archaeological Record. • Albuquerque. • • Čapek, L. 2010, Depoziční a postdepoziční procesy středověké keramiky na parcelách Českých Budějovic. Plzeň, 22, tab. 1. Archeologické transformace • • 1) Formační zánikové procesy (kvalitativní): • • – archeologizace: přeměna živého světa v archeologické prameny • – vyřazení ze živé kultury vlivem poškození, opotřebení nebo zničení • • • 2) Postdepoziční změny (kvantitativní): • • – fragmentace (redukce) • – změna polohy • – rozpad materiálu: fyzikální, chemické a biologické činitele • Postdepoziční procesy •Predepoziční transformace: změny účelu a funkce • – sekundární využití nádob: obaly na potraviny, k ukládání předmětů (schránky na mince, cennosti), • obaly rituálních obětin (stavebních) • •Zániková transformace: ztráta účelu • – životnost nádob: poškození, vyřazení, vyhození, opuštění vlivem událostí (požár, válka), znepřístupnění (obětina), • zapomenutí (depot) • – kulturní (terciální) zbytek: střepy: využity jako přesleny, zpevnění cest, tyglíky, klenby pecí • •Postdepoziční transformace: působení na „mrtvé“ předměty • a) antropogenní: čištění jímek, redepozice (planýrky, navážky), překování • b) přírodní: geoturbace – eroze fluviálních (říčních) svahových sedimentů • – akumulace povodňových (aluviálních – náplavových) sedimentů • bioturbace – porušení: faunaturbace, floraturbace, pedoturbace • •Sensu stricto (v uším slova smyslu): hrubá exkavace, smíchání nálezů (redukce) •Kvartérní transformace: výběr nebo redukce archeologických pramenů Odpadové areály ve středověku •Odpad – předměty, které ztratily funkci a byly záměrně zničeny, vyhozeny a pohřbeny • – struktura odpadu může identifikovat typ sídelního areálu a jeho ekonomický či sociální status • – behaviorální archeologie: zabývá se studiem lidského chování • E. Neustupný: předměty „překážející“ pohybu a provozu – intencionální (záměrný) produkt • • – 2 rozměry: a) prostorový (kde) • b) časový (jak dlouho) • • – M. B. Schiffer: 1983, 1987: 3 kategorie: z hlediska prostoru a způsob zániku artefaktů • 1) primární odpad – zůstává ležet v místě zániku (in situ, kuchyň) • 2) sekundární odpad – odklizen jinam: dvůr, veřejná prostranství, jímky • 3) odpad de facto – zůstává na místě (opuštění nebo pohřbení) • • – M. Kuna a E. Neustupný: 2007: 4) terciální odpad (odpad vyššího řádu): redepozice ze sekundárního • uložení, čištění jímek, planýrky • • Událostní paradigma v současné archeologii •Návrat k archeologickým událostem: • – skrze artefakty (adaptační i komunikační funkce), které jsou studovány v kontextu s nimi spojených událostí • •Událostní paradigma vychází z následujících tezí: • • 1. Lidský svět (kultura): • a) má 3 strukturálně propojené podsvěty: artefaktový – institutový (sociální) – ideový (duchovní) • artefaktový – je nejstarší a zbývající generuje (komplexita artefaktů) • sociální – vytváříí vztahy při utváření artefaktového podsvěta • • b) je adaptivní i komunikativní – studuje jak minulé, tak současné adaptace • c) odmítá pouhý popis minulých událostí • d) minulost má aspekt událostní i strukturální: událostní hledisko – stvoření nebo zánik artefaktu • strukturální hledisko – soubor pravidel při zhotovení artefaktu • (artefaktový algoritmus) • • L. Varadzin: Operační řetězec výrobního procesu (keramika) AR 2010, roč. 62, č. 1, s. 17–71 Keramika •Předmět studia – artefakty z pálené hlíny náleží k nejstarším řemeslným dovednostem člověka. • •Název – podle sídliště hrnčířů na předměstí Athén • – z řec. keramos: označení hlíny a hrnčířských výrobků • •Výroba keramiky – nesouvisí bezprostředně se vznikem zemědělství (omítky) • – od konce postpaleolitu vývoje sběračských a loveckých společnostech v pobřežních oblastech • – po aplikaci v zemědělství se šířila do vnitrozemí • •Nejstarší keramika – Morava, Dolní Věstonice: venuše 29-25 tis. př. n. l. • – jz. Japonsko, jomonská kultura: 12.500 př. n. l. • – východní Středomoří: 10. tis. př. n .l.: • – Přední Východ, sídliště Ain Ghazal: osídlení 10 tis. př. n. l. • – subsaharská Afrika: 9.500 př. n. l. • – Pavlov: kuličky, figurky • Inovace •Vynález keramiky – využití nové suroviny k výrobě artefaktů •Zpracování hlíny – jedna z nejstarších technologií, která nebyla závislá na omezeně dostupných surovinách • •Technologický pokrok – souhrn nástrojů, chování a znalostí přenášené mezi generacemi za účelem tvorby • a efektivního používání výrobků • •Vlastnosti keramiky – 3 mechanické účinky: • a) schopnost ukládat tekuté nebo sypké materiály • b) umožňuje manipulaci s obsahem – uchovávání, skladování • – přenášení • – vaření • – chlazení • c) odolávání poškození při manipulaci (reparace) • •Jiné nosiče – košíky, dřevěné a kamenné nádoby, kožené vaky, tykve, mušle Výpovědní hodnota keramiky •Archeologický pramen – nejběžnější a nejčetnější ve všech typech středověkých sociálních kontextů: • – sídlištní (hradiska, agrární nebo hornické osady) • – funerální (pohřebiště – popelnice nebo milodary v hrobech) • – urbánní (domy, odpadní jímky, hrnčířské dílny, střepiště) • – hradní (šlechtická sídla vyšší a nižší šlechty) • – církevní objekty (kláštery) • – těžební areály (hornické osady) • •Civilizační prvek – díky vlastnostem není pouhým funkčním artefaktem, ale také důležitým ukazatelem, který • umožňuje studium širokého spektra problémů: • a) chronologických – datování technologicko-morfologických změn) • b) socioekonomických – odráží nejrůznější aspekty každodenního života: způsob obživy • příprava potravy, • technologie výroby, obchodní a sociální vztahy aj.) • •Každodennost – keramika odráží jen ty aspekty soudobého života, do kterých jako stolní, kamnářské, • stavební či výtvarné náčiní vstupovala v podobě řemeslného produktu realizovaného • skrze tržní distribuci v blízkém či vzdálenějším okolí. • •Ukazatel – sociálního statutu – šlechta (prostředí panských sídel) • – měšťanstvo (urbánní prostředí) • – rolnictvo (agrární prostředí) • – abstraktního myšlení (výtvarné provedení) • – kulturní změny • – civilizační úrovně • – ekonomické aktivity • – změn ve výrobní, distribuční a spotřební sféře • – regionalizace (výrobní okruhy) • – morfologické a typologické klasifikace • – archeologizace (zánikové procesy) •Raný středověk: Lutovský, M., 2009: Raně středověká archeologie v Čechách. 1. Časněslovanské období: 530/560 - 650/700 2. Starší doba hradištní: 650/700 - 800/850 3. Střední doba hradištní: 800/850 – 950 4. Mladší doba hradištní: 950 - 1150/1200 5. Pozdní doba hradištní: 1200 - 1250 • http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as111a.jpg http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as116t.jpg Periodizace (chronologická klasifikace) •L. Krušinová: Státní archeologický seznam • rs. 1: raný středověk 5. stol. – 600 • rs. 2: raný středověk 600 – 800 • rs. 3: raný středověk 800 – 1000 • rs. 4: raný středověk 1000 – 1200 • • vs. 1: vrcholný středověk 1200 – 1300 • vs. 2: pozdní středověk 1300 – 1500 • no. 1 - novověk 1 1500 – 1650 • no. 2 - novověk 2 1650 – současnost • •Raný novověk (Early modern Age): 1400/1500 – 1650 •Novověk (Pre-modern Age): 1650 – 1790/1800 •Industriální období (Industrial Age): 1800 – 1900 • •P. Vařeka – G. Blažková – J. Žegklitz: • 15./16.stol.: nástup raně novověkých tvarů (keramika) • • • • 2026 Výsledek obrázku pro morfologie středověké keramiky Související obrázek Výsledek obrázku pro berounská keramika Výsledek obrázku pro červeně malovaná keramika Malá strana pec Vrcholný a pozdní středověk (13. – 15. stol.) •Hierarchie sociální – rozdíly v postavení a životním stylu: stravování, oblékání, trávení volného času • porušení pravidel se pokládalo za hřích • • – Adalberon z Laonu (1030): Učení o trojím lidu: a) oratores (ti, kdo se modlí): duchovenstvo • b) bellatores (ti, kdo bojují): šlechtici, bojovníci • c) laboratores (ti, kdo pracují): poddaní, rolníci • •Struktura společnosti – 1. horní vrstvy: elita – panovník, církev, vyšší šlechta (aristokracie) • 2. střední vrstvy: nižší šlechta, měšťané, bohatí kupci • 3. nižší vrstvy: sedláci, poddaní a chudina • • Hierarchizace – na základě urozenosti a rodové starobylosti: • – rod (genere, nobilis): pokrevně spříznění jedinci s výjimečným spol. statusem • – šlechta: privilegovaná vrstva pozemkových vlastníků (majetek: půda a lidé) • právo nosit erb, pečetit červeným voskem, účast na správě státu • feudum (léno): dědičná držba; beneficium: podmíněná držba • nobilitace: povýšení (služba a rytířské chování), udelení titulu, erbu a predikátu (přídomek) • • • • • • •Vesnice – základ středověké ekonomiky: produkce potravin převážně z místních surovin • – komunita spjata s konkrétním územím: rytmus života rolníků určoval sled polních prací • – denní režim: určovaly „zvony“ (události a svátky) • •Město – anonymní prostředí, nová společenská a ekonomická pravidla (svoboda, městská identita) • – řemeslná výroba (cechy) a obchod (směna): výroba z importovaných (dovezených) surovin a distribuce • – vzdělání dostupné pro laiky (městské školy, univerzity) • •Panská sídla – elitní prostředí urozené aristokracie, vojenské a reprezentační funkce • – přísun luxusního zboží • – rytířská a dvorská kultura: trávení „volného času“: turnaje, hostiny, lov • •Církev – služba Bohu: kláštery: kontemplace (rozjímání), vzdělání (skriptoria) • – biskupství, arcibiskupství: intelektuální prostředí • – kostely: liturgie (bohoslužby) • • • Sociální prostředí (13. – 15. stol.) Třídění středověké keramiky podle funkce Nekuda, V. – Reichertová, K., 1968: Středověká keramika. Brno, s. 52. •1. Kuchyňská, stolní, zásobní: hrnce, džbány, zásobnice aj. • •2. Stavební: cihly • dlaždice • střešní krytina (prejzy) • •3. Kamnářská kachle • součásti kamen • • •4. Technická: tyglíky, kahánky, destilační přístroje • • •5. Výtvarná: auamanile, figurky (hračky) • • • http://www.muzeumusti.cz/CMSUpload/Clanek_1132/_DSC1170.jpg Obsah obrázku text, kovové nádobí, řetěz Popis byl vytvořen automaticky Obrázky-refoš Metodika výzkumu •Výzkum zpočátku zaměřen pravěkou nebo raně středověkou keramiku. • •Středověká a novověká keramika: větší zájem od 50. a 60. let • • – využívá: a) některé metody a postupy používané pro zpracovaní keramických souborů z období pravěku: • – morfologie • – typologie • – klasifikace • – komparace • • b) historické prameny – písemné (kroniky, urbáře, aj.) • – ikonografické (Saské zrcadlo) • – heraldické (erbovní znamení) • – genealogické (testamenty) • – výtvarné (architektura, slohy) • – etnografické • Tematické okruhy výzkumu •1. Typologicko-chronologické studium: • – sledování vývojových typologicko-morfologických prvků středověké keramiky formalizovaným • deskriptivním způsobem (tvarová morfologie, profilace okrajů, výzdoba) • •2. Studium archeologizace keramických souborů: • – způsoby vzniku (archeologizací) keramických souborů z různých kontextů s rozdílnou socioekonomickou • a funkční interpretací na základě rekonstrukce formačních a postdepozičních procesů prostřednictvím • kvantitativních a kvalitativních prvků. • •3. Keramologicko-archeometrické studium: • – studium technologického procesu keramiky od výběru keramické suroviny přes hrnčířskou výrobu, lokální • produkci a distribuci keramiky s využitím přírodovědných analýz (operační proces). Kovářská výroba •1985 – R. Krajíc: výzkum středověké kovárny v Sezimově Ústí–Novém Městě (14./15. stol. (zánik 1420) • • Kovárna – největší místnost v domě s výhní v rohu a topeništěm na podlaze • – ústí pece (140x140 cm) vyzděno z cihel, dno vyloženo kmeny a vymazáno vypálenou hlínou • – před pecí kruhová jáma se špalkem a kovadlinkou (kolem štět) • • Inventář – keramika (poháry, trojnožky, džbány, mísy, kahany) • – depot pražských stříbrných grošů Václava II. (pod podlahou) • – soubor železných předmětů: interiérové vybavení (hřebíky, panty, zámky, petlice, klíče, závory) • – vybavení domácnosti (nože, žel. nádoby, dýka) • – pracovní nástroje (2 kladiva, průbojník), doklady kovářské činnosti: • zbytky železa, dyzny, struska, slitky želez, tyčovina a pásovina (600 kg odpadu) • •Kovář – provozoval práce kovářské, podkovářské, zámečnické Kovářská dílna, 1568. Militaria zbraně •Poboční zbraně – meč • – dýka • – tesák •Úderné zbraně – palcát • – sekera •Tyčové zbraně – kopí •Střelné zbraně – kamenné projektily • – šipky • – napínací háky •Palné zbraně – hákovnice, projektily • •Výstroj koně a jezdce – udidlo, třmen, ostruhy •Ochranná zbroj – pancéř, drátěná košile Turnaje 464px-Codex_Manesse_Heinrich_von_Breslau IMG_2170 IMG_2176 IMG_2168 Kování rytířského opasku •Jean Flori – příprava na boj (přísná pravidla) – sportovní zápolení – charakter slavnosti •Antika – „hippika gymnasia“(koňská cvičení) „militari ludi“(vojenské hry) •Středověk – 1095: první zpráva ve Flandrech – 1127: Německo: zpráva Otty z Freisingu •České země – podle Dalimila přinesl Ojíř zFriedberga (na dvoře Václava I. (1230-1253) •Kolby – provázely slavnosti zápasy jízdních a pěších, soupeřících o ceny a přízeň dam – od 15./16. stol. se do pořádání zapojili měšťané Dvorská kultura •Součást dvorského životního stylu (panovník šlechta) z Francie a Německa. • •Pasování rytíře – iniciace do mužské společnosti předáním zbraně a pásu (cingulum militiae) • – akt byl obvykle spojen s královskou korunovací, udělením léna, svatbou, církevním svátkem nebo tažením do bitvy • – klerikalizace rituálu: poskytnutí spirituální ochrany • – součást rytířské kultury spojená s dvorským (kurtoazním) chováním • – 1128: nejstarší popis od Jeana de Marmoutiera (Historia Gaufreudi ducis), kdy byl v Rouenu pasován • Geofroy Plantagenet (po očistné lázni) • •Panovnický dvůr – korunovace: podobná pasování, budoucí král byl po rituální lázni opásán opaskem s mečem (znamení kříže), • a pak mu byla vložena koruna • – svatby, pohřby, slavnosti, ceremonie a rituály Adventus regis: vjezd krále byl jedním z nejdůležitějších rituálů • •Festivity – oslavy svátků a slavnosti jako specifický projev každodennosti (mimo všední den) • a) soukromé: křty, svatby, pohřby • b) veřejné – dvorské: šlechtické turnaje, korunovace • – církevní: svátky, poutě • • • • Lov •Lovení divoké zvěře – součást životního stylu a aristokratické kultury • – vyhrazeno pro nejvýše urozené: demonstrace postavení • (panovník, vysoká aristokracie) • – součást rytířské kultury • •Účast na honu – zábava (lovecká vášeň) a zároveň reprezentace • – lov nesloužil výlučně k zásobování kuchyně masem divokých zvířat • – nebyl považován za sport nebo náhradu vojenského tažení • • • • • • • • • • • • • • • • • • •Fridrich II. – De arte venandi cum avibus Gaston Fébus – Livre de la chasse • (O umění lovit s ptáky ) (Kniha o lovu) • • • • Výsledek obrázku pro Fridrich II. – spis: De arte venandi cum avibus (o sokolnictví) Výsledek obrázku pro Gaston Fébus – Livre de la chasse o lovu Výsledek obrázku pro Fridrich II. – spis: De arte venandi cum avibus (o sokolnictví) M 708 Cvilín-meč2 Cvilín, d. 58 cm Stěbořice Vartnov, d. 15,8 cm Zánikový horizont: 1478 Analogie: Oakeshott XIIIa (14. – 15. stol.): Cvilín, Landek, Hrádek ve Slezsku, Heřmanovicíe na Bruntálsku Chladné zbraně dlouhé meče 2025 2025 3O bronzová hlavice palcátu (ě Přerovec Vartnov Tesák 15. – 16. stol. Žákovský, P., 2014: Tesáky a problematika jednosečných zbraní stredověku a raného novověku. Rkp. disertační práce na ÚAM FF MU v Brně. Brno. 2011.: Středověká a raně novověká militaria ze sbírek lovecko-lesnického muzea v Úsově na Moravě, Acta Militaria Mediaevalia VII, 105–159. Cvilín: inv. č. HU 131, 610/73 d. 470 mm Tvar je ojedinělý a nemá bližší analogii – nález z Orlíka má jiný tvar čepele. •Univerzální zbraň, která se ve objevila koncem 13. stol. a rozšířila se v průběhu 14. a 15. věku. • Záštitné trny tesáku konec 14. – 15. stol. 1961: Opava – Masarykova ul. Nalezen ve výkopu potrubí Analogie: Svídna, Mstěnice, Sezimovo Ústí, hrad Lopata Moravský Krumlov, Zvíkov, Drahovce na Slovensku M 653 M 644 img262 Kuš - samostříl Arma diaboli (ďábelská zbraň) 2012: Opava – Křížkovského sady Cvilín M 645 Opava-Horní náměsti Fragment luku/kuše), 2.p. 1313/14. stol 1973: Brzeg (celý ve studni) Kostěný ořech – spouštěcí mechanismus Obložení sochy kuše s vodícím žlábkem pro šíp 002 Hákovnice •První písemná zmínka o použití hákovnic na českém území pochází z roku 1469 z dobývání tvrze Čákov. • •Do Čech dostaly někdy koncem 14. století. • •Palné zbraně s využitím střelného prachu jako první používali Číňané dynastie Sung po roce 1200. 27 hlaveň hákovnice, 15 IMG_1819 Cvilín 045 M 709-710 Železný hrot a obruč kování beranana, lezené na konci asi 9 m dlouhé spálené kulatiny u hradní studně. Nález je spojován s dobýváním hradu roku 1478, kdy byl hrad poškozen vojsky Matyáše Korvína. Roberto Valturio: De re militari. Verona: 1483. Cvilín Beranidlo Nášlapný „ježek“ •Nejstarší ze 13. stol. z polského Miedzyrzęcz • •Používal se proti jízdě od počátku 14. stol. • •Hrady: Kobrštejn, Vartnov, Cvilín, Rokštejn, Hazmburg, Widoraz • •Na lokalitách spojených s husitským hnutím (Dolany, Obřany, hrad Sión, Sudoměř) • • • M 728 M 729 M 559 29 železné hřeblo, 14 Výstroj koně a jezdce Třmen, železné hřeblo, 14.-15. stol., hrad Vartnov Kostěné hřeblo 11.-13. stol. Brno-Vojtova ul. M 171 Udidlo. 001 Ostruhy, destičky pancíře 14.-15. stol., hrad Cvilín 019 Poutě •Náboženské poutě do svatých míst byly ve středověku běžnou součástí života. •Návštěvu vzdáleného Jeruzaléma, Říma a Santiaga de Compostella nebo bližších Cách, Kolína nad Rýnem či Krakova vykonávali poutníci většinou z důvodu zbožnosti nebo pokání. Na památku si přinášeli poutní odznaky, jimž byla přisuzována ochranná moc proti nemocem a jiným nebezpečenstvím. Po návratu domů se vkládaly pod práh, házely do studny nebo zakopávaly na poli. • Tyto drobné devocionálie, odlévané po tisících až statisících z cínu, olova a vzácně ze zlata. Byly zdobeny vyobrazením biblických postav (Panna Marie), světců (sv. Barbora, Prokop, Stanislav), jejich symbolů (mušle sv. Jakuba) a výjimečně i výjevy světského charakteru. • Obsah obrázku kovové nádobí, řetěz Popis byl vytvořen automaticky P. Marie Opava – Slezanka Menasova ampule •Uloženo mezi nálezy z hradu Rychleby • •Nádobka na vodu z hrobu s. Menase uctívaného koptskou církví v Egyptě, Etiopii, Núbii a Sudánu. • •Světec byl původně římský voják, který se veřejně přihlásil ke křesťanství, a proto byl roku 296 sťat. Mrtvé tělo na velbloudu odvezli do Egypta a pohřbili ho na místě, kde se zastavil. • •4. – 6. stol.: Karm Abu Mina u Alexandrie • (kultovní komplex) • poč. 4. stol.: první chrám • 412: trojlodní bazilika • 849: opuštěn • 14. stol.: ostatky přeneseny do Káhiry • •1905 – 1907: výzkumy C. F. Kaufmanna z Frankfurtu n. M. • 1961 – 1981: polská expedice Z. Kissa (stratigrafie) • 3 periody: 1. 480 – 560 • 2. 560 – 610 • 3. 610 – 650 • •Rozšíření: Francie, Německo, Švýcarsko, Rakousko, • Polsko, Maďarsko, Rumunsko • •Kontexty: ve sbírkách muzeí bez průkazných nálezových • okolností • P 1092 Zemědělské nářadí Těžký záhonový pluh v miniatuře kodexu Jana z Jenštejna z let 1396 –1397. Prameny •1. Písemné – v 6. – 9. stol. zcela chybí, nárůst od 2. pol. 12. stol. • •2. Ikonografické – iluminované kalendáře zobrazující zemědělské práce • pol. 9. stol.: Chronologische und astronomische Sammelhandschrift ze Salzburgu (2 kopie) • – 11. a 12. stol.: kalendářní cykly ve výzdobě chrámových staveb • – 12. a 13. stol.: zemědělská tématika v církevní literatuře • obilnářstvíví (orba, setba, vláčení, sklizeň, mlácení) • vinařství (rytí, prořezávání, vinobraní, zpracování hroznů) • chov domácích zvířat (senoseč, zabijačka), sekání dřeva) • – 14. stol.: Pietro di Crestenzi: Opus Ruralium Commodorum (spis o zemědělství, kopie v Praze) • •3. Etnografické – novověké inovace • – analogie napomáhají k poznání dřevěných součástí zemědělských nástrojů • – autentický pouze pro dobu, kdy vznikl a používal se • Salzburské kalendárium, kol 818. Brevíř kláštera sv. Jiří na Pražském Hradě. kol. 1400. duben červen červenec srpen • 4. Archeologické – zemědělské nástroje: ve 13. stol. dosáhly funkční dokonalosti • a) depoty železných předmětů: A. Bartošková • velkomoravské období – depoty, i nálezy z hrobů: Mikulčice, Pohansko, • Žabokreky u Topoľčian – 2 depoty z 9. – 10. stol. • – D I: radlice, krojidlo, srp, kosa (4 předměty) • – D II: radlice, kosy, krojidla, srpy, motyka (9 předmětů) • • Tvarožná Lhota u Hodonína – depot bez nálezových okolností, • • Semonice u Náchoda – zaniklá tvrz, soubor objeven na konci 19. stol. (NM) • – 2. pol. 13. až poč. 14. stol. • – 42 zemědělských nástrojů: 2 asymetrické radlice, 2 krojidla, 24 zubů bran, • 8 srpů, 2 motyky, 1 okutí rýče a 2 vidle • • b) nálezy ze sídlišť: Bystřec, Konůvky, Pfaffenschlag – 59 zemědělských nástrojů: • – 5 symetrických radlic + 1 asymetrická • 1 zub bran, 8 srpů, 2 kosy, 2 kování cepu, • 1 okutí rýče a 2 hroty vidlí • c) v hrobech – ojediněle: Čakajovce – hrob se srpem a radlicí, v Norsku • Zemné u Nových Zámků – srp v mužském hrobě z 2. pol. 10. stol. • • Textilní výroba •Raný středověk – převažuje podomácká individuální výroba, která byla doménou žen (samozásobení) • (měly za povinnost se starat, aby každý člen rodiny měl řádný oděv • – „textilní práce“: výroba tkanin probíhala po celý rok v návaznosti na zemědělství a chovatelství • – hedvábí: dovoz • – 1057: pro potřeby litoměřické kapituly vyrábělo textilie 30 dívek • – doklady: 2 vochle z Břeclavi – Pohanska, 2 dříky ručních vřeten z Brna–Líšně a Mikulčic, • 3 tkací destičky ze Starého Města u Uherského Hradiště a 5 síťovacích jehel z Mikulčic • •13. stol. – výroba se postupně přesouvala do měst: dělba práce, specializace • – do 14. stol.: na pomezí mezi domáckou výrobou a specializovaným řemeslem • – soukenictví: výroba vlněných tkanin (suken) • – nové výrobní zařízení: spřádací kolo a podnožkový tkalcovský stav • •Kristýna Urbanová, oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea v Praze •Helena Březinová, vedoucí restaurátorských laboratoří pražského Archeologického ústavu AV ČR •Milena Bravermanová, Správa Pražského hradu •Archeologické prameny – 2 skupiny nálezů: • a)zbytky textilií (otisky na kovech, keramice; vlákna se dobře uchovávají v zásaditém prostředí, kyseliny je • rozpouštějí, kysličníky kovů konzervují) a)živočišná vlákna – odolné proti kyselinám (vlna a hedvábí) • c) předměty a nástroje používané při výrobě (vzácné: dřevo) • •Textilní materiály: • • 1. Rostlinné povahy – konopí seté, vlákno má šedou barvu (Březno u Loun) • – kopřiva dvoudomá, bílá vlákna, která se dobře barví • – len setý, světle plavá barva • •2. Živočišné povahy – hedvábí (od 9. stol. Import: výměšek housenky bource morušového (surové bílé a žluté) • – mohér (nálezy ze Starého Města) • – vlna (sbírána rukama, vyčesávána, stříhána - rouno) • – žíně (k výrobě tkanic – nález z Plzně, 15. stol.) • • Předení • • – kroucení vláken a navíjení na vřeteno zatížené přeslenem • – 14. stol.: začal se používat kolovrat • – jedna přadlena utkala za 1 hod. 60 – 100 m nitě • • Výsledek obrázku pro přadlena Velislavova bible Dřevozpracující řemesla • •1. Vybavení domácnosti – kuchyňské a stolní nádobí: dýhové misky (12 stol.: záp. E + P, 13. stol.: u nás) • džbány, poháry, pokličky, lžíce • (soustruh – od 9. stol.) • – provozní vybavení domácnosti (dílny): vědro, koště, lopatka • – nábytek: kolébka (Čáslav), židle, stoličky, truhly • •2. Hry a volný čas – dřevěný mečík (Čáslav: 2. pol. 13. stol., Brno: 14.- poč. 15. stol.), koule (Brno) •3. Řemeslná a podomácká výroba (nástroje a nářadí): ševcovské kopyto, cívky, násady •4. Zbraně: dřevěné rukojeti dýk •5. Stavební součásti: střešní krytina (šindel), vodovodní potrubí (Jihlava: 14. stol.) •6. Ostatní: kolíky, tyčinky, vřetena aj. • Kosťařství – píšťalky, hrací kameny a kostky 25 píšťalky (12 – většina kostěných předmětů se zhotovovala z dlouhých kostí zvířat (ovce, koza, prase, jelen, srnec) – kosti byly změkčeny (uloženy v jílu), pak rozřezány a soustruženy – dílny: Staré Město: 100 kg parohoviny se stopami opracování (9. st.) Sekanka u Davle, Levý Hradec, Pražský hrad (10.-13. stol.) – kostky: Znojmo-hrad Hry a zábava •Volný čas – doba, kdy člověk nepracoval a mohl se věnovat zálibám nebo činnostem podle vlastní volby • – staročesky prázdniti: označení pro zahálku i odpočinek • – kratochvíle (krátit chvíli) = zabavit se • – privilegované vrstvy byly zvýhodněny • (lov, rybolov, sokolnictví, cvičení, turnaje, kostky, šachy, deskové nebo karetní hry) • •Křesťanský přístup – církev považovala hazardní hry za hřích (výplod ďábla) • – kontemplace, modlitba, studium náboženské literatury • •Jean Verdon – emeritní profesor středověkých dějin na univerzitě v Limoges • – rozdíl kulturou lidovou a kulturou elit neexistoval, spíše šlo o jedinou kulturu s mnoha nuancemi • – lidová kultura se o několik desetiletí či staletí se opožďovala • • Vrhcáby (tric-trac) s typickou hrací deskou se 24 špicemi – původ v antickém světě (tabulae) – České země: zmínka v Liber Depictus (krumlovský obrazový kodex z pol. 14. stol.) obliba hlavně v 15. a 16. stol. Codex Manesse – vyrobený v Curychu mezi lety 1305 a 1340 (obsahuje básně od 140 autorů a 137 iluminací. Originál uložen v Universitätsbibliothek Heidelberg Hrací kameny: Libice Cvilín Opava Rýmařov-Hrádek Rýmařov-Hrádek Brno-Panenská ul Brno-Panenská ul. untitled Šachy •Původ – 6. stol.: Indie •Evropa – 9. stol.: dar chálifa Hárúna al Rašída Karlu Velikému •České země – 11. stol. – 14. stol.: pojednání od T. Štítného M 643 Cvilín Brno-Komárov 2 Brno-Komárov 1 Brno-Komárov 247979523201861681_1zix4vvU_b Šachové figurky z ostrova Lewis IMG_1361 Brno - “Zelný trh“, 2 pol. Kachel, 15. stol. Šlechta – šachy, vrhcáby Měšťanstvo – vrhcáby Prostý lid – mlýn Zákazy – u nás od 14. století 1449: usnesení tří pražských měst: „…neměl žádný hospodář v domě svém dopouštěti her kostečných, vrchcábních, karetných nebo jakýchkoli jiných, jakož že i kostky a karty nemají nikde býti prodávány“ Hráči vrhcábů v rukopise z roku 1479, Kostnice. Vrhcáby: pomůcky: hrací deska(dvojdílná), 15 kamenů pro každého hráče, 2 kostky Pravidla – hrací kameny se rozestaví na desku podle daného schématu – každý hráč hází kostkami, přičemž pohybuje s kameny po jednotlivých polích – cílem hry je dovést všechny své kameny na svá vnitřní pole a odtud je vyvést z desky ven dřív, než se to podaří soupeřovi Freiburg – 3.stol: hrací deska s kameny