Metodologie archeologie středověku a novověku 9. Historická paleoekonomika – surovinové zdroje. •Paleoekonomika – studium přírodních podmínek a využití hospodářského potenciálu krajiny • – archeologické nálezy přináší informace o zdrojích: • •1. Potravin – rostlinného původu: obiloviny, luštěniny, ovoce (pěstované, lesní) • – živočišného původu – masitá strava – domácí zvířata: tur, prase, ovce, koza, drůbež • – divoká zvířata – lesní (jelen, srnec, zajíc, los, draví ptáci) • – ryby – sladkovodní (kapr, lín, sumec) • – mořské (dovoz v novověku) • – sekundární produkty – antemortální (před porážkou): mléko, vlna, tah, jízda • – postmortální (po porážce): maso, kůže, tuk aj. • • Nižší vrstvy – konzumovaly hlavně výrobky rostlinného původu a mléčné produkty • Vyšší vrstvy – více masa (znak společenské výlučnosti) s vyšším podílem lovné zvěře • Duchovní – vyšší: maso mino postní dny, poustevníci: divoce rostoucí rostliny • •2. Surovin – anorganické – nekovové: kámen, hlína, grafit, slída • – kovové: zlato, stříbro, olovo, měď, cín, železo • – organické – dřevo, kosti, kůže, rohovina, parohovina • • • •Sídelní strategie – vychází z předpokladu, že určitá místa jsou pro osídlení příhodnější než jiná • – vliv řady faktorů: geografické, klimatické, ekonomické, společenské aj. • • – přežití umožnila adaptace na: • a) ráz krajiny: interakce člověk – přírodní prostředí (komunikace, vodní toky, hory) • získávání a zpracování přírodních zdrojů • odlesňování od raného středověku • b) klima: využití ohně, stavění obydlí, oděv • c) potravinovou nejistotu: lov, sběr, zemědělství (pěstitelství), chovatelství • •Zemědělství – nálezy nářadí (radlice, rýče, kosy, srpy), zaniklých plužin (polí), archeobotanický materiál • – sídliště: 2 základní fáze: a) agradační: hromadění materiálu v průběhu osídlení • b) degradační: ubývání materiálu po opuštění lokality • •Chovatelství – nálezy chomoutů, hřebel, součástí vozů, hospodářských objektů, kostí domácích zvířat • •Doklady lovu – nálezy zbraní: luky, šípy, kuše, kopí • – doklady aktivit: lovecké úkryty, místa porcování zvěře, osteologický materiál (stopy) • • •Subsistenční strategie – chování umožňující přežití v na daném prostředí skrze zajištění: • a) potravinových zdrojů: lov, sběr, zemědělství, chovatelství (stravování) • b) surovinových zdrojů: stavební a užitkové materiály (bydlení, oblékání) • •Tzv. subsistenční ekonomické strategie – získání trvalé potravinové jistoty: a) vhodné přírodní podmínky • b) společenská organizace (bezpečnost) • – minimalizace rizik potravinového nedostatku: zemědělství, chov • •Princip – stabilizace spotřeby komunity na určité hranici dané nejnižší nabídkou potravinových zdrojů, • kterou lze v dlouhodobém průměru očekávat: obvykle zkušenost z nejhorších let • •Studium – interakce přírodního prostředí a lidské společnosti • – proměny ekosystému a struktury osídlení ve zkoumaném regionu (artefakty) • – technologické inovace a změny v socioekonomické sféře • • • •Rostlinné zdroje: • •Obiloviny – pšenice setá (Triticum aestivum): chlebová plodina k výrobě mouky a pečiva • – proso seté (Panicum miliaceum): universální plodina (kaše v dětství) • – žito seté (Secale cereale) • – oves (Avena sp.) • •Luštěniny a zelenina – čočka (Lens culinaris) • – hrách (Pisum sp.) • – okurka setá (Cucumis sativus): z Mikulčic • •Ovoce – pěstované: broskev (Prunus persica): z Mikulčic a Pražského hradu • jablko (Malus domestica) • hrušeň (Prinus communis) • švestka a slíva (Prunus domestica sp.) • vinná réva (Vinum vinifera subsp. vinifera): vinařské nože: Mikulčice, Líšeň • – lesní: maliny (Rubus ideaus) • jahody (Fragaria moschata) • borůvky (Vaccinium myrtilus) • třešně ptačí (Cerasus avium) • •Ořechy – líska obecná (Corylus avellana), vlašský ořech (Juglans regia) •Importy: • • – rýže setá (Oryza sativa): konec 13. až poč. 15. stol. v Jihlavě • poč. 15. stol. v Praze • 17./18. stol. v Opavě • • • – černohořčice (Brassica nigra): původem ze Středozemí, v 9. stol. v Evropě • ze semen hořčice, nadzemní část jako salátová zelenina • ve veterinární i humánní medicínské využití náplasti • doložena v Brně, Opavě a Přerově • více rozšířena v Polsku, odkud se dovážely semena • • – pepřovník černý (Piper nigrum): 2. p. 13. stol. Litovel, 15. stol. Opava, 16. stol. Praha • podle Daniela Adama z Veleslavína (komentář ke 2. vydání Matthioliho herbáře (1596), • se „pepř do Čech s jiným krámským a drahým kořením přináší“ • • – koriandr setý (Coriandrum sativum): coby koření (i chlebovému) a léčivka, Opava • • – fíkovník (Ficus carica): 15. sol. Opava • •Vinice: • – 9. stol.: nálezy peciček vinné révy z Mikulčic, Znojma, Pražského hradu, Mělníku, Lovosic • – 10. stol.: sv. Ludmila založila podle legend (Kristián) vinici v Nedomicích u Mělníka • sv. Václav pekl chléb a připravoval mešní víno • 993: Boleslav II. daroval břevnovskému klášteru Veleslavín s vinicemi. • – 11. stol.: pěstování vína šířily především kláštery z liturgických důvodů • – 12. stol.: zmínky o vinařích ve falzu zakládací listiny vyšehradské kapituly • – 13. stol.: Horenské právo: první viniční řády kodifikují pravidla pěstování vinné révy • – 14. stol.: rozvoj vinohradnictví za Karla IV. • Velislavova bible: Práce ve vinici. Sv. Václav sklízí víno. (14. stol.) •Živočišné zdroje: • •Domácí zvířata – prase domácí (Sus domesticus): konzumovaly elity (hlavně muži) • – hovězí dobytek: tur domácí (Bos taurus) • – ovce (Ovis sp.) • – koza (Capra sp.) • – drůbež: kur domácí (Gallus domestica) • •Divoká zvířata – ryby: sladkovodní – kapr obecný (Cyprinus carpio) • – lín obecný (Tinca tinca) • – plotice obecná (rutilus rutilus) • – candát obecný (Stizostedion lucioperca) • – okoun říční (Perca fluviatilis) • – sumec velký (Silurus glanis) • mořské – vůbec nedoloženy; 11. stol.: křesťanské půsty • • – lesní: jelen, medvěd, los lovná zvěř • – draví ptáci: sokol, poštolka aj.: využíváni k lovu • Pratur Tur domácí Prase divoké Prase domácí Koza domácí Ovce domácí •Surovina – různé druhy zvířecích kůží zpracovávané na usně, jirchu či zámiš •Hovězí – univerzální využití usní: pevnost, velké kusy • – obuvnické: podrážky obuvi, opasky, řemeny a popruhy • – sedlářské: brašny, tobolky, svršky obuvi • – teletiny: lepší svršky obuvi, rukavice •Vepřové – vepřovice: rukavice, vazby knih, pergamen, koňská sedla •Kozí – kozinka: ozdobné svršky obuvi, oděvy, rukavice, podšívky, pergamen, tapety •Koňské a oslí – hůře zpracovatelné: svršková obuv, podšívky (nálezy výjimečné) •Ovčí – vyčiňována kožešina i kůže: rukavice, podšívky •Lesní zvířata – hlavně vysoká: jelenice (ne příliš kvalitní), králičí aj. • •Činění – tukem: zamezení rozkladu: zámišníci • – rostlinným tříslem: jircháři • – minerálními solemi (kamencem): koželuzi •Dílny – u řek nebo vodních zdrojů kvůli potřebě vody • • Norimberská kniha řemesel, 1440. Kůže Kost •Surovina – skelety: ovce/kozy, tura domácího, prasate domácího, koně • – parohovina: jelenů, srnců, výjimečně los • – rohovina: sudokopytníků • •Raný středověk: podomácká výroba předmětů na vesnicích •Vrcholný středověk: specializovaná výroba v dílnách • •1. Pracovní nástroje – proplétáčky, šídla, brusle (hladidla), hřebla, tkací destičky (karetky), síťovací jehly •2. Kombinované nástroje – střenky, objímky, rukojeti •3. Toaletní potřeby – hřebeny •3. Hrací kameny – astragaly, šachové figurky, •Tur domácí – metakarpální (záprstní) a metatarzální (nártní) kosti • hrací kostky, hřebeny, korálky do růženců, brusle, šídla: Landek, Lelekovice, Stará Boleslav • – prstní články (astragaly), kosti holenní a pánevní, žebra • •Prase domácí – kosti se nezpracovávaly: pouze astragaly z prstního článku – hrad Veselí nad Moravou, Lelekovice • •Kůň – využíván k tahu a k jízdě, ne ke konzumaci (r. 732 zakázal papež Řehoř III.) • – vesnice: vyšší procento koňských kostí (v době hladu) – se zářezy v Lelekovicích, Konůvkách (stahování kůže?) • – metakarpy a metatarsy: výroba tzv. bruslí, sanic, šídel, korálků do růženců Landek, Vilnius • •Ovce a koza – chov se rozšířil v 16. stol.: srst, kůže (pergamen), rohy • •Lesní zvířata – zajíc, jelen , srnec, prase divoké, medvěd, los, zubr, lišky, bobři aj. • parohovina: zásobování trhu od přeprodejců • signální rohy: ze zahnutých zvířecích rohů nebo slonoviny • kostěné hroty šipek: k lovu ptactva • vábničky: z kostí ptáků Enviromentální archeologie •Předmět – studium zaměřené na vývoj přírodního prostředí ovlivňovaného v minulosti člověkem • – zájem ovlivnil rozvoj přírodních věd, ekologické myšlení a nebezpečí globálních změn • – samostatná multioborová disciplína • •Americká škola – Dena Feran Dincause – profesorka antropologie na Universitě v Massachusetts • († 2016) – specializovala se na prehistorii Severní Ameriky • – do studia zahrnula historické, filosofické a politické otázky, • které souvisely se změnami fyzického a biologického kontextu • lidské existence (ekologický přístup) • •Evropská škola – John Gwyne Evans – britský archeolog, prehistorik • († 2005) – disciplína sloužící k poznání prostředí, v němž se primárně vytváří • lidská společnost a sekundárně jako prostor, produkující potravu • nebo poskytující úkryt (přírodovědné analýzy) • Archeometrie •Předmět – zkoumá objekty a materiály z archeologického výzkumu metodami přírodních a technických • věd: fyziky, chemie, biologie, biochemie, geologie, mineralogie • – specializovaná pracoviště v rámci archeologických ústavů • •5 základních součástí: • •1) vyhledávání nalezišť nedestruktivními postupy (geofyzika, LIDAR, letecká archeologie) •2) analýza a charakteristika materiálů a technologií používaných v minulosti •3) analýza lidských pozůstatků a lidské činnosti (strava, pěstování rostlin a chov zvířat, stavba obydlí aj.) •4) datovací metody •5) konzervace artefaktů •Environmentální archeologie – se členní na: • •1) geoarcheologii – zkoumá člověkem vytvořené (antropické) uloženiny nebo vrstvy v krajině • – využívá geologické metody v archeologii: sedimentologii, mineralogii, petrografii, • pedologii, klimatologii • – časově zaměřena na kvartér • •2) bioarcheologii – zkoumá biologický charakter lidských a zvířecích pozůstatků, obsah uloženin, vrstev • a biologických stop na artefaktech • a) antropologie: fyzická – určení skeletů (věk, pohlaví, aj.): vznik a vývoj člověka • sociální a kulturní – člověka zkoumá ze společenského hlediska • archeologická – studuje zaniklé společnosti a kultury • b) archeozoologie: zkoumá zbytky živočišného původu: kosti (osteologie), rohovina aj. • c) archeobotanika: analýza rostlinných organických makrozbytků • (semena, plody, pupeny, plevy, sláma, dřevo, uhlíky) • metody: palynologie, dendrochronologie, paleobotaniky, • malakologie a ichnologie • • Archeobotanika •Rozbory makroztytků – sortiment pěstovaných i sbíraných plodin , jejich vývoj a pěstební preference • – změny v druhovém složení polních plevelů: proměna orebních technik a zemědělských strategií • – Využití: rekonstrukce přírodního prostředí a jeho změny (antropogenní vlivy: odlesňování aj.) • •Palynologie – pylové analýzy za účelem druhového určení rostlin, jejichž organické zbytky se nemusely dochovat • •Emanuel Opravil – původně učitel v Uherském Brodě a Bruntále • – 1959: nastoupil jako kvarterní paleobotanik a archeobotanik do Slezského ústavu v Opavě • – vybudovat první archeobotanické pracoviště u nás (srovnávací sbírky, knihovna a laboratoř) • – zuhelnatělá dřeva: první rekonstrukce původního složení lesních porostů • – pylové analýzy: rekonstrukce původních lesních porostů v Hrubém Jeseníku • – 60. léta: historická jádra měst – Opava, Plzeň, Olomouc • – 70. léta: Sekanka, Mikulčice, Uherský Brod • – 80. a 90. léta: Opava, Chotěbuz, Mikulčice, Praha, Most, Brno, Ostrava, Tábor, Lelekovice, Konůvky • – 1996–2001: Sídelní aglomerace velkomoravských mocenských center v proměnách údolní nivy • v Mikulčicích založena paleoekologická a dendrochronologická laboratoř • vedoucí: Michaela Látková: 2017: Rostliny a výživa velkomoravských Mikulčic. Brno. • • •Věra Čulíková – Čechy: 80. a 90. léta: Most, Praha, Beroun, Libice, Boleslav • (zpracovávala soubory z Čech) • •Vlasta Jankovská – od 80. let: Most, Praha, Chrudim • •LAPE – Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie Jihočeské Univerzity v ČB • – Jaromír Beneš: vedoucí Laboratoře • – zaměstnanci jsou vesměs bývalí doktorandi (Veronika Komárková a Alexandra Bernardová, A. Pokorná, • Z. Vaněček, T. Šálková, P. Houfková, J. Košňovská) • •CZAD – Archeobotanická databáze ČR: http://www.arup.cas.cz/czad/ • – vznikla v letech 2009 – 2011 a je spravována ARÚ v Praze • – je každoročně aktualizována a umožňuje vyhledávání publikovaných dat • podle autora, výzkumu, archeologické datace nebo taxonů. Fyzikálně-chemické metody •Optické (spektrální) – spektrofotometrická analýza obsahu fosfátů v půdě • – emisní spektrometrie (OES) a absorpční (AAS): typ skla, mincí, koroze, patiny • – rentgenová spektroskopie fotoelektronová (XPS) a fluorescenční (XFR): složení • – hmotnostní spektrometrie: analýza kovů (izotopy – původ), keramiky, barev, • organických látek v keramice • rozlišení kostí podle druhů • vlasy a oblečení Ötziho • – vibrační spektroskopie: přítomnost různých sloučenin • •Separační – plynová chromatografie (GC) a hmotnostní spektrometrie (GC/MS): netěkavé a těkavé látky • (pryskyřice, rostlinné oleje, živočišné tuky, smůla, jantar, exkrementy (výkaly), • kanabinoidy (konopí) a papaverin (mák) • – Kapalinová chromatografie (LC) a hmotnostní spektrometrie (LC/MS): nástroje, kosti, půda, strava • •Elektrochemické – metody bez proudu (potenciometrie) a s proudem (voltametrie): analýzy minerálů, pigmentů • – elektrochemické skenovací mikroskopie (SECM): krystalová koroze stříbra, vady keramiky • •60. léta: R. Turek: publikoval soubor z Libice (1952) • E. Komárková-Zikmundová: soubor z Dřetovic, později z Klučova • F. Kühn (botanik PF MU Brno): plevely a obiloviny • J. Beneš: tvrz Ervěnice u Mostu; R. Musil: Staré Město u UH • •70. a 80. léta – Lubomír Peške: pracoval v ARUP, soubory z hradišť a měst, • •90. léta – L. Peške: Krašov, Tetín • – minimum publikováno • • 90. léta – J. Mlíkovský (ornitolog NM): rozbory z hradisek dokládá sokolnictví • •ALRNB – projekt: Ancient Landscape Reconstruction in Northern Bohemia • – University of Sheffield + ARÚ Praha: Zvelebil, Kuna, Beneš, Křivánek) • – 1991až 1996: rekonstrukce zaniklé kulturní krajiny severních Čech Archeozoologie •90. léta – L. Petříčková: Bedř. Světec, Sedlčany, Praha, Žebrák, Karlštejn, Mos • – V. Páral: Brno (Stará radnice), Lelekovice, Konůvky • – J. Lukáš: Mstěnice • •Poslední decénia – R. Kyselý (ARU Praha): Strunkovice nad Blanicí (ves) hradiska Rubín, Stará Boleslav, hrad Zlenice • – L. Kovačiková: Cheb, Mělník (města), hrad Orlík • – Z. Sůvová (plzeňská ZIP): Plzeň, Praha • •Molekulární biologie – analýzy potravinových zbytků na keramice (příškvarky) •Izotopové analýzy – dusíku, uhlíku a stroncia: zubní kámen, koprolity (petrifikované exkrementy) • – zjišťuje, zda jedinec (populace) trvale žil v daném prostředí: M. Nývltová Fišáková (ARÚ Brno) •Molekulární genetika: zkoumá biologický původ na základě dědičnosti DNA současné a minulé populace • Nerostné suroviny •Kámen – výběr horniny závisel na dostupnosti místních zdrojů a jejích vlastnostech: vápenec, pískovec, bezalt, žula •Využití – a) fortifikační architektura – raný středověk: opevnění hradisek (Pohansko u Břeclavi aj.) • b) stavební architektura – venkovská: podezdívky domů, roubení studen, hráze rybníků • – městská: kamenné domy (Praha-Staré Město), studny, jímky • – hradní: Skály u Jimramova – 14. stol.: fortifikace a palác: dvojslídné ortoruly (místní) • d. migmatity (0,5 – 1 km) • d. svorové ruly a svory (1 200 m) • – malta: krystalický vápenec (výchoz 7 km) • písek: z řeky Fryštávky, těžební jáma (1 500 m) • – transport surovin: mapování úvozových cest • kamenné dláždění: š. 2,9 m • dráhy kol: š. 1,2 m • – církevní: kostely, kaple, klášterní komplexy • – b) výtvarné umění: sochařství, kamenické prvky: portály, ostění • – b) užitkové předměty: mlýnské kameny, stoupy na drcení, brousky • •Těžba – většinou v místních lomech, výjimečně dovoz •Transport – volské potahy: na trase kamenná koryta ke krmení a napájení volů • Hrad Skály – výchoz dvojsídného migmatitu. Zatopený písečník s vzorek písku. Zednická lžíce ze dna písečníku Úvozová cesta. Rýha po kolech. Zednická lžíce ze dna písečníku. Geologické dělení ČR •Čechy – Český masiv: horniny variského (hercynského) vrásnění, vzniklé před 380-300 miliony let Morava a Slezsko – Morava a Slezsko (vých. část): Západní Karpaty: okrajová část •Český masiv – 5 geotektonických jednotek (oblastí): • •1. Bohemikum – od Jílového u Prahy k Blatné kolem středního toku Vltavy (Středočeská pahorkatina) • •2. Moldanubikum – jižní a jz. část Českého masivu: magmatické (vyvřelé) a metamorfované (přeměněné) horniny • •3. Saxothuringikum – Krušné hory po labskou zlomovou zónu: sedimenty české křídové pánve • •4. Lugikum (platformní pokryv) – Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory a jejich podhůří • •5. Moravoslezikum – nejvýchodnější část Českého masivu • Bohemikum Moldanobikum Saxothuringikum Moravoslezikum Platformní pokryv Dřevo •Využití – od pravěku jako palivo, k výrobě přístřešků nebo mostů a předmětů (nádoby, nářadí, zbraně, plastiky, čluny) • – a) konstrukce: dub a hlavní jehličnany (borovice, jedle, smrk) • – b) užitkové předměty: jasan, tis, dub, olše, buk (monoxyly) • •Nástroje – sekery, odkorování pořízy, pak opracovávány do požadované délky a tvaru. •Zuhelnatělé dřevo – uhlíky (charcoal): v archeologických kontextech a objektech – plavené (více) i vybírané (méně) • – areály: a) sídelní: palivo, druhy konstrukčních dřev, užitkové předměty • b) těžební a výrobní: důlní konstrukce, palivo (dřevěné uhlí) • c) kultovní a funerální: církevní prostředí (kaple, kříže), rakve (pohřební ritus) aj. • •Antrakologické analýzy – ovlivněny zachováním, exkavací, prostředím: min. 200 druhově určených jedinců • – určení dřevin: a) místních: složení stromového patra zaniklé vegetace • b) cizích: např. doprava po Vltavě (dub, jedle, borovice, smrk), po Opavě • •Otázky – role člověka v odlesňování krajiny: požáry (žďáření, kolonizace, těžba a zpracování rud • – rekonstrukce historické vegetace: druhová skladba • – kulturní výběr dřeva: ovlivněn vlastnostmi a způsobem použití • •Pohansko u Břeclavi • •Opevnění – palisádové: v. 3 m • – kombinovaná hradba: š. 6,5 m, v. 3 m • d. cca 2 km •Dřevo: sekery, klíny, pily (domy z klád Ø 0,3 m) • základní prvky: dub (analýza: Opravil) • smíšená doubrava (Helena Svobodová) • 9. stol.: odlesnění (méně dubu, jasanu, • habru, jilmu, lípy) •Hlína: motyky, okované rýče •Kámen: povrchový sběr • těžba kladivy a klíny (železné, dřevěné) • vápence a pískovce od Holíče (Přichystal) • •Žernovy: svor: (60 km sz. od hradiště) • ryolit: (150 km východně) Mikulčice. Kování lopat a rýčů. Moravský Svätý Ján. Depot žel. Předmětů. Hradba: Dřevo – max. objem: 7 400 do 20 600 m³ cca 51 ha lesa Zemina – min. objem: 29 000 m³ Kámen – š. plenty 1 m: 2 783 až 5 280 m³ (7 375–13 993 t) vozem: ,7 roku •Monoxyly – z kmenů dubů • – doprava po Vltavě, Labi, Moravě a Dyji • – nálezy: Mikulčice (2 celé, d. 9 a 10 m) • Mohelnice (latén: ¾ stol. př.n.l) • tok Jizery • – funkce: rybolov • k transportu kamene (vlečné lodě) • •Římská loď: převoz 3–7 t na vzdálenost 30–40 km/1 den •Římský vůz se 2 zvířaty: 2,5–3 q na vzdálenost 18–20 km/1 den •Středověk: d. 5–12 m, š. 0,5–0,9 m a v. 0,4–0,6 m • mohla uvézt: 2–10 q (hl. vody min. 0,6–0,7 m) • •Převoz kamene: při výtlaku 1 000 kg převoz 13 995 t kamene • trval 4 roky při 365 dnech ročně Mohelnice d. 10,5 m Mikulčice Keramické suroviny •a) Plastické zeminy: • – tvoří s vodou tvárné plastické těsto (udrží tvar) • – jíly a hlíny s různým stupněm znečištění • – kaolín: měkká a žáruvzdorná zemina • po vypálení má bílou barvu minerál kaolinit – nositel plastičnosti) • naleziště: Karlovarsko, Znojemsko, Vidnavsko • •b) Ostřiva: snižují smrštění (hrubší zrnité neplastické látky), omezují plasticitu • křemenný písek, frafit, slídy • •c) Taviva: zhutňují keramickou hmotu a k přípravě glazur, zajišťují kompaktnost (slinutí) • •d) Doplňkové látky: zlepšují vlastnosti keramické hmoty, snížení tvárnosti, zvýšení vypalovací teploty • • • • • • Hlavní surovina •Typy hornin – převážně kvartérní hlíny rozšířené po celém území republiky • – spraš, sprašové a svahové hlíny, jíly a jílovce, slíny, zvětraliny břidlic • – ložiska vázána na sedimenty (usazeniny): a) eolické (řec. eos – "raný„ + lithos – "kámen") • b) glacigenní (ledovcové usazeniny) • Stod_resize Nováček, Karel., Nerostné suroviny středověkých Čech jako archeologický problém: bilance a perspektivy výzkumu se zaměřením na výrobu a zpracování kovů, AR LIII, 2001, 279-309. Grafit •1779 – rozpoznal švédský lékárník K. W. Scheele • – název zavedl německý profesor A. G. Werner podle řeckého "grafein" (psáti) • •Vzhled – nerost z čistého uhlíku je tmavá, mastná hmota s kovovým leskem •Vlastnosti – žárovzdornost, zmenšovala tříštivost a snižovala prolínavost • – usnadňoval redukční výpal • – mazání dřevěných otáčivých součástí, leštidlo, k psaní (1580: Anglie první tužky). • •Technické vlastnosti – k výrobě kuchyňské, zásobní a technické keramiky • – tyglíků a nádoby pro tavení kovů (žáruvzdorná keramika) • •Ložiska – podobají se tabuli vlnitého plechu směřující od povrchu do hloubky (dl několik set m a mocnost 2 – 6 m) • • severní Morava – v okolí Svinova • jižní Morava – 30/40 km od Brna na Českomoravské vrchovině: (Nedvědicko mezi Vracovem – Olešnicí – Vel, Tresným) • – v oblasti Železných hor (u Herálce nebo Holetína) • – Jesenicko: do Brna se nedovážel čistý grafit, ale grafitové horniny • jižní Čechy – Chvalkovicko • Slídy •Muskovit (stříbrný) • • – Zdroje: v oblasti Českomoravské vrchoviny, Tišnovsko • typická brněnská keramika: z říčních sedimentů Svratky a Svitavy • • – umožňoval vyrábět tenkostěnnou keramiku • – odolnou vůči vodě a rychlým teplotním změnám • • •Biotit (zlatý) • • – Zdroje: mezi Jemnicí směrem k dolnorakouskému Hornu • – estetické působení, zušlechtění povrchu kachlů • – zlatá kamna v benediktinském klášteře v dolnorakouském Altenburgu (1480) • Kovy • •Těžba – dobývání a hutnické zpracování rud: nedostatek kovů inicioval vyhledávání nových rudných ložisek: • Anglie: měla vlastní zdroje • 11. – 12. stol.: Štýrsko, Korutany, Tyrolsko, Sasko (1168: Freiburk), jižní Polsko • 13. stol.: Srbsko, Slovensko (Horní Uhry) • •Rozvoj řemesel – výroba: zbraně – meče, kopí, střelné zbraně • výstroj koně a jezdce – ostruhy, třmeny, udidlo • nářadí – zemědělské a řemeslné • ozdobné a umělecké předměty • •Monetarizace směny – ekonomický význam (berně, cla, dary, desátky) • – 12. stol.: cena vesnice 20–60 hřiven stříbra • – 1250: 60–100 hřiven stříbra (hřivna cca 250 g) • •Rozvoj tržních vztahů – obchod (zahraniční a domácí směna) • •Rozvoj výrobních odvětví – šperkařství, stavebnictví, lékařství, sklářství, medicína • TŘÍDĚNÍ NEROSTŮ •Podle chemického složení: • •1. prvky (kovy – železné, neželezné; nekovy) •2. halogenidy •3. sulfidy •4. oxidy •5. uhličitany •6. dusičnany •7. sírany •8. fosforečnany •9. křemičitany •10. nerosty organického původu Zlato Aurum (Au) •Hustota: 19,3 g/cm³ (nejtěžší prvek) •Teplota tání: 1063ºC •Teplota varu: 2856º C • •Výskyt – v rudních žílách v čisté podobě • – jako přirozená slitina se stříbrem (elektrum; elektron – umělá slitina) • – ve sloučeninách s minerály: amalgam Au2Hg3, aurostibit AuSb2 aj. • • a) primární – 35,6 % v křemenných rudních žilách (hydrothermální žilné struktury) nebo vázáno na sulfidická ložiska • b) sekudární – ložiska dislokována v menší či větší vzdálenosti od místa povrchových výchozů žil • – sedimenty starých říčních teras: zlatinky mohou vyplňovat • bonanzy (tj. prolákliny či kapsy ve skalních údolích) • c) geochemické anomálie – místa se zvýšenou koncentrací zlata v geologickém nebo půdním prostředí • zlato-1 •Čechy: • •1. Jílovské pásmo (Jílové u Prahy) – Štěchovice-Slapy, Psí hory, Mokrsko •2. Kozohorské pásmo – mezi Libčicemi a Kozími horami •3. Příbramsko (od 14. stol.) – těžba spíše jako vedlejší produkt •4. Šumavské moldanubikum – Kašperské Hory, Hartmanice, Písek, Vodňany, Horažďovicko, Klatovsko •5. Oblast blanické brázdy – ložisko Roudný, okolí Českého Krumlova •6. České moldanubikum – mezi Pacovem a Humpolcem, Golčovým Jeníkovem, Červenými • Janovicemi a Leštinou •7. Rýchorské krystalikum – jv. Krkonoše: revír Svoboda nad Úpou • • •Morava: • •1. Jeseníky – dva revíry: Zlaté Hory a Andělské hory •2. Moravské Moldanubikum na jz. Moravě – revír Opatov - Svojkovice. ZLATO Hlavní oblasti a revíry rýžování nebo těžby zlata (žlutá) a poly Hlavní oblasti rýžování nebo těžby zlata polymetalických rud 1: Šumava-Kašperské Hory-Pootaví, 2: Blanice, Vodňansko, Písecko, 3: Skalice, Blatensko, stř. Povltaví, 4: dol. Povltaví, Posázaví (Jílové), 5: Českokrumlovsko, 6: Humpolecko, 7: Želetavsko, 8: Jeseník, 9: Kutnohorsko, 10: Příbramsko a Březové Hory, 11: Nalžovské Hory, 12: Ratibořské Hory, 13: Rudolfov, 14: Česky Krumlov, 15: Střibro, 16: Krušné hory (Jáchymov), 17: Havlíčkobrodsko (Stříbrné Hory), 18: Štěpanov nad Svratkou (Havírna), 19: Pelhřimov, 20: Jihlavsko. Stříbro Argentum („jasný“) – Ag •Lesklý ušlechtilý kov bílé barvy, který je výborným vodičem tepla. • •Hmotnost: a) dříve: hřivny (marky) – cca 253 g • b) dnes: Trojské unce – 31,1034 g • •V přírodě se vyskytuje v několika formách: a) v ryzí podobě • b) ve formě sloučenin • c) v rudné žíle v doprovodu jiného kovu (Pb, Cu aj.) • • a) sulfidické rudy – galenit, sfalerit, chalkopyrit, pyrit, arsenopyrit, pyrhotin • b) galenitové rudy – stříbronosný galenit • c) ušlechtilé rudy stříbra – makroskopické ryzí stříbro, argentit (akantit), proustit, pyrargyrit, stefanit, freibergit • Těžební revíry • •Kutnohorský revír – báňská pásma (Gruntecké, Staročeské, Turkaňské, Rejzské) • – vrtná pásma (Hloušecké, Roveňské) • – báňsko-historický výzkum (Grejfské, Oselské aj.) • (obsah Ag: 400–600 g/t.) • •Českomoravská vrchovina – revíry: Jihlavský, Brodský, Pelhřimovský, Humpolecký • (obsah Ag: okolo 40–80 g/t.) • •Ložiska Blanické brázdy – Stříbrná Skalice, Ratibořské hory, Stará Vožice, Rudolfovskýrevír, Krumlovské doly • (leštěncové rudy s obsahem Ag 1–4 kg/t, ojediněle ryzí rudy nad 10 kg/t) • •Jáchymovský revír – Krušné hory (16.stol. na české straně; Ag: 300–900 g/t) • • Příbramský revír – Březohorský (Ag 190 g/t), Bohutínský revír (Ag 117 g/t) • • http://www.archaiabrno.org/data/images/0083/img4155.jpg Střední Evropa: středověké stříbrorudné důlní regiony: 1: Francouzské západní Alpy, 2: Francouzské středohoří, 3: Vogézy (Francie), 4: Schwarzwald (Německo), 5: střední Porýní a Siegerland (Německo), 6: Harz (Německo), 7: Krušné hory (Německo, Česko), 8: Schwaz–Brixlegg (Rakousko), 9: Železnorudné Alpy (Rakousko), 10: Štiavnické vrchy (Slovensko), 11: Banská Bystrica (Slovensko), 12: Gemer a Spiš (Slovensko), 13: střední a jz. Čechy (Česko), 14: jižní Čechy (Česko), 15: Bavorský les (Německo), 16: Českomoravská vrchovina (Česko), 17: Rocca di san Silvestro (Toscana, Itálie), 18: Bytom (Polsko). Harz Francouzské Alpy Francouzské středohoří Vogézy Schwarzwald střední Porýní Schwaz –Brixlegg Železnorudné (východní) Alpy Bavorský les Štiavnické vrchy již. Čechy Banská Bystrica : Gemer Spiš Bytom Českomoravská vrchovina Krušné hory stř. a jz. Čechy Rocca di san Silvestro STŘÍBRO Saské Krušnohoří •1168 – objev rudy s obsahem stříbra u Christiandorfu, • pozdějším Freibergu • – vrchol těžby: 13. stol. • •Freiberg – v okolí zaniklá hornická sídliště, těžní areály, opevnění, • které s těžbou funkčně a majetkově souvisely • •Hohenforst u Kirchbergu (hist. Furstenberg), Ullersberg u Wolkenburgu: • – listinné zmínky o trhových boudách, chlebových, masných nebo obuvnických krámech a lázních. • •Greifenstein u Ehrenfriedersdorfu – doklady důlní činnosti z 2. pol. 13. stol. • •Carlsfeld – archeologický výzkum prádla na cin z 15. stol. (dřevěné nádržky, v sedimentech přítoku • říčky Grose Wiltzch; analogie: Cvilínek • • Česká strana – rovina • Saská strana – silně zalesněná Západní Karpaty •Těžba polymetalických rud se zaměřením na produkci stříbra: • • 1. Spiš – gemerská oblast: Gelnica, Smolník • • 2. Banskobystrická oblast: Banská Bystrica, Staré Hory, Špania dolina • • 3. Banská Štiavnica – Hodruša, Staré Město (Glanzenberg: Lesklý vrch) • – nejstarší stříbrorudné centrum uherského státu • – 11 s 12. stol.: sezónní přípovrchová těžba a rýžování zlata •¨ – 12.–14. stol. - opevněné důlní a úpravnické centrum, těžba: organizovali Sasové • – 15. stol. - zaniká • • Podhradní osada – z ní pozdější město (štiavna voda=kyselá voda=minerální voda v rudných ložiscích) • 1228: „argenti fodina de Bana„ – „strieborná baňa“ • Železo •1. Barrandiensko-železnohorský: Praha – Plzeň – Klatovy • – rudy: hematitové, chamositové, pelosideritové, hnědely (do 30% Fe) • •2. Krušnohorský obvod: západní a severozápadní Čechy • – rudy: magnetitové a hematitové • •3. Oblast České křídy: jižní Čechy, Českomor. vrch.: Havlíčkobrodsko, Posázaví, Železné hory • – rudy: pelosiderity a limonity • •4. Jesenický obvod: severní Morava a Slezsko (Jeseníky, jižní svahy – výrobní areál: Želechovice) • – rudy: hematitové, magnetitové (typu Lahn-Dill) • •5. Českomoravská vrchovina: Moravský kras (Olomoučany) • – rudy: limonit a goethit • •Hematit – Fe2O3 v čistém stavu 70 % Fe a 30 % O • – snadno redukovatelná ruda, tmavě červené až ocelově šedé barvy • – v přírodě má obsah železa asi 40 – 65 % • – tmavě červené až ocelové barvy, matného nebo kovového lesku • – snadno redukovatelná ruda s 0,005 % fosforu • – hodí se k výrobě slévárenského surového železa • •Magnetit (magnetovec) – Fe3O4 nejbohatší ruda na Fe: 55 – 68 % • – černě zbarvená ruda, obtížně redukovatelná • – využití v pravěku není píliš pravděpodobné • – hematit-magnetitová ruda se tavila v Želechovicích • •Limonit (hnědel) – obsahuje v čistém stavu 59,8 až 63% Fe • – tvoří beztvarou hmotu žluté až šedé barvy • •Siderit (ocelek) – Fe(CO)2 žluté až našedivělé zabarvení • – obsah Fe 25 až 40 % (+ malé množství manganu a fosforu) • – redukce není obtížná, je-li předem pražen za přístupu vzduchu Olovo •Jižní Polsko – slezsko-krakovská těžebně-produkční oblast v povodí Przemszy i Brynicy: • Z: Tarnowskie Góry, Bytom • V: Olkusz, S: Siewierz i Przeczyce • J: Trzebiń, Chrzanow, Jaworzno • •1136 – zmínka v hnězdenské bule o kopáčích stříbra v okolí Bytomi: • …“Item villa ante Bitom que Zversov dicitur cum rusticis, argenti fossoribus“ …. • •Okolí Tarnovských hor – zjištěno cca 20 tis. šachet (devět největších má délku cca 40 km). • •2003 – výzkumy v Dąbrowa Górnicza-Łośień: zjištěna nehluboká šachta, z niž se těžilo olovo, • které se zde zpracovávalo v pecích. • •Chronologie: 2. pol. 11. – přelom 12/13. stol. • Zagłębie Dąbrowskie Slezská a Krakovsko-Čenstochovská vrchovina Dąbrowa Górnicza-Łośień Strzemieszyce Wielkie Sosnowiec-Zagórze Przeczyce Siewierz Jaworzno Olkusz Bytom • Bytomsko: - Będzin, Bytom, - Tarnowskie Gory • Seversko-olkušsko: - Siewierz, Sławkow, - Dąbrowa Gornicza, - Olkusz, Krzeszowice • Chrzanovsko: - Chrzanow, Trzebinia • Krakov Rynek Glówny Dovoz a prodej olova z Olkuše: 1038 – stolice Polska ( za Kazimíra Obnovitele) 1257 – lokace města 1302 – první zmínka o velké váze (vážení Pb, Cu) 1358 – městské privilegium: 2 váhy: Velká a Malá 2. p. 14. stol. – kamenná stavba (18,7x14 m) (3 pece k tavení neželezných kovů) Výzkumy 2005-2007 Czerary Buśko Bochen olova: z olkušských dolů: 693 kg (88,7 x 81 cm) Kraków – Rynek Główny Wielka Waga: převažování: olovo, měď Kostice – Zadní hrúd na Břeclavsku 2009-2011: výzkum ÚAM FF MU (Macháček, J. et al. AR 65/2013, 735-765) 10. stol.: Tržní osada vzniklá po pádu hradiska Pohansko Nálezy: – olověné předměty různých tvarů: – závaží, zlomky vah, mince (denáry) – cca 835 ks./8530 g: amorfní slitky, malé fragmenty, plechy, smotky, tzv. přesleny, cylindrické a dvoukónické předměty s otvorem, kroužky s otvorem či bez něj, hřivny – tři zlomky stříbra a zlomek hřivny z cínového bronzu Váhy Závaží Kostice – Zadní Hrúd Měď •Ryzí měď – v přírodě je vzácná, ve větším množství se vyskytuje převážně ve • sloučeninách (sulfidické rudy: okolo 1%; v koncentrátu: 15-20 %) • •Měděné rudy – kromě mědi a železa, obsahují i neželezné kovy, Zn, Pb, Ni, Mo, někdy Au, Ag • •Sulfidové Chalkopyrit Cu Fe S2 • Bornit Cu Fe S3 • Chalkozin Cu2S • •Oxidické Kuprit Cu2O • Malachit CuCO3 Cu (OH)2 • Azurit 2 CuCO3 . Cu(OH)2 •Způsoby těžby: • a) povrchově – pomocí ohně a vody, rozbíjení skály pomocí palic (kamenné mlaty se žlábkem, 1 až 5 kg, i 30 kg) • – v rakouských Alpách: pinky o průměru 10 m • b) hlubině – šachty i několik km dlouhé (Alpy) • – kůly, kladiva, lopaty, žlaby, koryta • – poblíž ložisek úprava rudy (drcení, třídění, plavení) • •Doklady těžby: • Čechy – Český les: směr k Mar. lázním 3 ložiska: Mutěnín, Svržno, Tři sekery • – koncentrace nálezů bronzů, depotů a pohřebišť ze stř. a ml. d. br. • • Morava – Borotín: zlomek chalkopyritu v depotu pocházího z ložiska v Borovci • u Štěpánova (nebo Z. Hor či Jeseníka na Českomoravské vrchovině) • • Slovensko – 3 oblasti: a) kremnicko-šťavnická (tetraedrit, chalkopyrit) • b) Nízké Tatry (chalkopyrit, malachit) • c) spišsko-gemerské Rudohoří (siderit, sirniky mědi) • • Cín •Hustota: 7,28.103 kg.m-3 • Teplota tavení: 232 °C • Barva: stříbrobílá barvu • Hlavní nerost – cínovec, oxid cíničitý SnO2 • •Při dlouhodobém působení teplot nižších než 13 °C mění svou modifikaci (tzv. cínový mor) • •Cínové rudy jsou velmi chudé: obsahují několik desetin procenta cínu •Je velmi dobře slévatelný a tvárný. • •Výroba cínu – spočívá v obohacení rud rozdružováním a flotací, pražení, redukci při tavení v plamenných • pecích a pyrometalurgické nebo elektrometalurgické rafinaci. • •Použití – do slitin (například bronzy) • – cínové nádobí • •10. stol. – počátky rýžování v povodí řeky Teplé a později i Ohře a přítoků • •13. stol. – všechen cín pocházel pouze z rozsypů • •14. - 15. stol. – archeologické doklady těžby z Krušných hor • •Těžební areály – v oblasti Krušných hor a Slavkovského lesa (Hprní Slavkov) • 1400-1620: 80 000 t (60 % evropské produkce) • •Krušnohorská oblast – mezi Božím Darem a Potůčky patřila v 15. a 16. stol. střídavě České koruně a Sasku • – do r. 1459: Jiří z Poděbrad, poté saští kurfiřti • – po r. 1546: Ferdinand I. připojil k České koruně • •16. stol. – kromě Krušných hor, Český les, Kraslicko, Vrchlabsko, Kutnohorsko, Čáslavsko, Příbramsko •