Archeologie středověké a novověké sakrální architektury 8. Hřbitovy a pohřební praktiky, osária, kostnice, devocionálie. Přechodové rituály •Rituály – pravidla a zvyky, které provází obřadní chování • – standardizovaný soubor úkonů vymezující kolektivní i individuální nábož. chovaní • a) sakrální (posvátné): náboženské – liturgie (bohoslužby) • magické – představy související se záhrobním světem • – pověry a praktiky (ochranné předměty) • • b) profánní (světské) – příprava stravy (pečení chleba, křížek, požehnání aj,) • – konzumace (jídlo jako Boží dar, modlitba) • •Přechodové rituály – podle francouzského etnografa Arnolda van Gennepa (1873–1957) • člověk prochází přelomovými životními a společenskými etapami odvislými od sociálního postavení • • – iniciace uzavírá jednu etapu (symbolická smrt) a přináší další • – transformace spojena s novým statusem a privilegii • • – životní: narození (křest), vstup do světa dospělých (postřižiny), • sňatek (svatba) a smrt (pohřeb) • – společenské: pasování na rytíře, korunovace • Dělení rituálů •Sympatické – podle Ganepa se zakládají se na víře v působení podobného na podobné, paku na opak, • nádoby na obsah, části na celek a naopak, napodobeniny na skutečný předmět nebo bytost a naopak, • slova na čin. • •Kontaktní – zakládají se na materiálnosti a přenosu vrozených nebo získaných vlastností dotykem nebo na dálku • •3 po sobě jsoucí oddělené fáze: 1. Preliminální: oddělení/odloučení • 2. Liminální: pomezí/přechod • 3. Postliminální: opětovné začlenění či přijetí • •Přímé – působí okamžitě bez vlastního zásahu (uhranutí či prokletí) •Nepřímé – působí prostřednictvím autonomní síly (démon nebo božstvo, motlidba) •Pozitivní – vůle mění ve skutek •Negativní – snaha činu zabránit •Dynamistické (neosobní) nebo animistické. • • Pohřební zvyky • • a) očistné: působení slunce, vodní zdroj • b) ochranné: správná poloha a orientace (úspěšný přechod ze světa živých do záhrobí) • c) udobřovací: náprava příbuzenských nebo majetkových vztahů • úcta k zemřelému: úprava hrobové jámy • milodary (potravinové, • statusové předměty ženy – přesleny • muži – zbraně, rytířský opasek • předměty kultovního charakteru • Literarura •ARIES, Philippe: Dějiny smrti. Díl 1. Doba ležících, Praha 2000. •BOWIE, Fiona. Antropologie náboženství. Praha 2008. BRAVERMANOVÁ, Milena LUTOVSKÝ, Michal: Hroby, hrobky a pohřebiště českých knížat a králů. Praha 2001. •DŰLMEN, Richard van: Kultura a každodenní život v raném novověku (16. – 18. století). Díl 1. Dům a jeho lidé. Praha: ARGO, 1999. •ERIKSEN, Thomas Hylland. Sociální a kulturní antropologie. Praha 2008. •VAN GENNEP, Arnold. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Praha 1997. •LE GOFF, Jacques – Jean Claude SCHMITT. Encyklopedie středověku. Praha 2008. •OHLER, Norbert: Umírání a smrt ve středověku. Jihlava 2001. •KERRIGAN, Michael, Historie smrti, pohřební zvyky a smuteční obřady od starověku do současnosti. Praha 2008. •LUTOVSKÝ, Michal. Hroby předků: sonda do života a smrti dávných Slovanů. Praha 1996. •UNGER, Josef. Pohřební ritus 1. až 20. století v Evropě z antropologicko-archeologické perspektivy. Brno 2006. •WATTS, Alan W. Mýtus a rituál v křesťanství. Brno 1995. • Středohradištní pohřebiště (velkomoravské: 9. stol.) •B. Dostál.: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě, Praha 1966. • •Základní třídění pohřebišť: 1. městského charakteru: v areálech hradišť nebo v blízkosti • 2. venkovského charakteru: návrší mimo osady a inundace • •Dělení podle vnější úpravy hrobů: 1. Plochá s povrchově označenými hroby – původně s rovy: označené kameny nebo náhrobky • • 2. Mohylníky – koncentrace mohyl zpravidla opodál osad, na stráních, v lesích • – ve starším období převládá žárové pohřbívání (pohanský zvyk) • – ve skupinách (Hluk, Strážovice), řady (Brankovice, Stěbořice) • protáhlé s více pohřby (Žlutava: M 12 – 3 kostrové H) • • 3. Kostelní hřbitovy – ohrazeny palisádou, kamennou zdí nebo příkopem • – prosté hroby i zděné hrobky (kámen, dřevo) uvnitř i vně kostela • – bohatě vybavené: aristokracie (často vyloupeny) • •Rozdělení pohřebišť podle velikosti: a) jednotlivé hroby (několik) • b) malé – kol. 20 H • c) střední – kol. 50 H • d) velké – kol. 100 H (Dolní Věstonice-Na pískách, cca 1300H, • •Uspořádání hrobů – venkovské pohřebiště: nepravidelné skupinky • – kostelní hřbitovy: nepravidelné řady • •Úprava hrobových jam – prosté bez vyložení • – dřevěné i kamenné obklady • •Orientace hrobů – základní: Z – V, – odchylky: • JZ – SV až SZ – JV (východ slunce v různých obdobích) • •Změna ritu – přechod ke kostrovému pohřbívání: kol. r. 800 • • • •1. Ploché hroby: • tvar – obdélná či lichoběžná hrobová jáma, stěny kolmé i zešikmené, dno rovné • rozměry – cca. 200 x 60 až 100 cm • hloubka – velmi mělké 10 – 30 cm i abnormálně hluboké (Žlutava – 330 cm) • dno – vysypané pískem, vymazané jílem, stopy vápna, dřevěná desta • vystýlka – traviny, větvičky, těla přikrývána látkou (otisky tkanin na milodarech), prkno • rakve – desky spojovány železnými skobami, pravoúhle zalomené plechy, pásy • obložení – kameny, kamenné skříňky z plochých kamenných desek • •2. Mohylníky: • úprava – násyp z hlíny brané z nejbližšího okolí, po obvodu často mělký příkop, v násypu uhlíky a střípky (stopy po ohni) • • a) žárové hroby – ve středohradištních mohylnících v menšině • – L. Niederle – pohřby na i pod úrovní: a) kremace rozhozena, shrnuta na hromádku, nasypána do popelnice • b) v náspu – hluboko v těle, těsně pod povrchem, prázdné (kenotaf, na povrchu) • • b) kostrové hroby – pohřby na úrovni: prostá nebo žádná úprava, komorové sruby z kuláčů, kamenný obklad či skříňky • – pohřby v jámách: tytéž varianty • – vystýlání dna travinami, kožešinami, deskami, bednění • – jámy s postranními výklenky (starší), schůdky • – pohřební komory z kulatiny Mohylníky Č: jižní a východní M: jihozápadní Stěbořice kostrový mohylník, 2. pol. 9. stol. 1952–1953, 1955 a 1961 – výzkum Lumíra Jisla – prozkoumáno 43 mohyl •3. Kostelní hřbitovy • • – doklad upevňování křesťanství • – 9. stol: hřbitovy u kostelů součást sídelního prostoru • nekropole se stovkami hrobů: Mikulčice, Pohansko, St. Město • •Pohansko – hřbitov u 1. kostela: 407 H • 38% mužů, 19% žen, 41% dětí, 2% neurč. • 90 H - bohatých jedinců • 32 H - ostruhy (5 H i se zbraněmi, 8 jen zbraně) • 47 H - šperky byz.-orient. rázu, 3 H blatnicko-mikulčic. rázu • 50 % - bez milodarů • – jižní předhradí: 200 H ve skupinkách mezi • sídlištními objekty • Jízdní družina) • • • • • 1958 - výzkum na místě kultovní ohrady (pol. 9. stol.) Jednolodní kostel: d. 18,65 m a š. 7,2 m •Poloha koster: • základní – naznak s lebkou na týlu, hlavou k Z, paže podél těla a nohama vedle sebe • odchylky – uložení rukou, nohou, položení lebky – i druhotně (hlodavci aj.) • anomálie – pohřby na okraji pohřebiště, vampyrismus • •Dislokace hrobových nálezů: • milodary – předměty úmyslně uložené do hrobu za fiktivním účelem (ostruhy u lebky) • dokladové předměty – věci vložené bez zvláštního záměru (součásti oděvu) • předměty masového výskytu – nádoby, vědra, nože, srpy • • Pohřební výbava: • a) venkovské pohřebiště – poměr M a Ž hrobů je přibližně vyrovnaný (index maskulinity) • b) centrální lokality – cca 70% bohatě vybavených hrobů: Dol. Věstonice, Morkůvky, Vel. Bílovice; Rajhradice 54% • keramika: NechvalínI+II. 21+13%; PrušánkyI. 34,5%, Morkůvky 44 %, H. Kotvice 30%, D. Věstonice25% • • mužské – zbraně (meče, sekery-bradatice, kopí, šipky); jezdecká výstroj (udidlo, ostruhy, třmeny), vědérka, srpy, ocílky, křes. kameny, • ženské – šperk (náušnice typu podunajského i veligradského – tj. byzantsko–orientálního rázu), gombíky, prsteny, korálky, přívěsky aj. • dětské – zbraně (prestižní postavení), šperky (tzv. posmrtná svatba – neprovdané dívky?), rolničky , gombíky • • A – Předměty denní potřeby a nástroje B – Zbraně a součásti bojovnické výstroje C – Předměty kultovního charakteru (Podle M. Hanuliak 2004) Staré Město – Na Valách´: neobvyklé úpravy hrobů (Hrubý 1955). •Pohřební zvyky: a) očistné: působení slunce, vodní zdroj b) ochranné: správná poloha a orientace (úspěšný přechod ze světa živých do záhrobí) c) udobřovací: náprava příbuzenských nebo majetkových vztahů, úcta k zemřelému úprava hrobové jámy milodary + statusové předměty • „Stará rodová aristokracie“ •845 – vzpomíná se 14 „z knížat Čechů“ (XIIII ex ducibus Boemanorum) • •857 – částečně dědičná knížata (duces) sídlila na hradě (civitas Wiztrachi ducis), z něhož ovládala přilehlé území a nutila zemědělce • k odvádění daní a tributů (poplatky za mír) • •895 – ze „všech knížat“ se „vyjímali“ dva přední (omnes duces Boemanorum, ... Quorum primores erant Spitignewo, Witizla) • •Předstátní elitu (kníže + družina) – dokládají bohatě vybavené hroby: •1864: Kolín – Součkova cihelna: bohatý „knížecí“ hrob • – v dřevěné komoře 2 kostry (M + Ž) + bohaté milodary • •1850: Želénky u Duchcova (SZ Čechy) – mohyla z 2. pol. 9. stol. (40 m, 2,7 m) • – komora: 2,5 x 1,9 m s 6ti hroby (3 prázdné, 3 lidské skelety, Ž-bohatý) • •Stará Kouřim – hradiště z 8-9. stol., 40 ha; jezírko U Libuše: pohřebiště: 150 H z 6 až 9. stol. (vytesané do skály) • – 1. třetina 10. stol.: 2 M a Ž (hrobka, roubené komory) • http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/03CS/rsc006.jpg http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/03CS/rsc015.jpg Výsledek obrázku pro Kolín knížecí hroby kování Výsledek obrázku pro Kolín knížecí hroby kování Výsledek obrázku pro Stará Kouřim pohřebiště knížecí hroby meč a kování Výsledek obrázku pro Stará Kouřim hroby šperky file Kouřim – jezírko U Libuše Staromaďarské nálezy Čechy, Morava •Kování – Litoměřicko: největší kolekce staromaďarských severně od Karpatské kotliny • (bez nálezových okolností) • – Rubín u Podbořan, Tismice • •Kostěné předměty – Budeč: kostěné obložení reflexního luku (obr. 7/13) • – Libice: chránič dírek sedla (obr. 7/11) •Třmen – Kolín: s dolů prohnutým stupátkem char. pro měkkou obuv nomádů •Udidlo, korál – Stavenice u Olomouce •Šavle – Nemilany u Olomouce (poč. 10. stol.), Mikulčice •Šipka s rozeklaným ostřím – Pohansko u Břeclavi - Lesní školka •Šipky rombického tvaru: Mikulčice, Staré Zámky u Líšně, Hradec u Nemětic • – Pohansko: ve velmožském dvorci pohřbeni muži s válečnými zraněními: • H 20 – muž s 2 rombickými šipkami u klíční kosti a v pánvi • H 275 – nartex kostela – muž s rombickou šipkou v hrudníku • – hroby považovány za doklad maďarských nájezdů na Velkou Moravu • • Kolín Nemilany chlapec: 14 – 15 let Datace: 976–985 •Doklady předkřesťanských pohřebních zvyků: • • – vykuřování hrobů: nálezy uhlíků (pod skeletem) • – pohřební hostina: zlomky nádob a zvířecí kosti (kurů, vepřů, koz, ovcí, krav, koní, psů • – milodary: skelety celých zvířat • kůň: Diváky, Velké Bílovice, Pohansko, Břeclav-Líbivá, Mikulčice-Kostelisko, Olomouc-Nemilany, • Stará Břeclav: bojovník s koněm (staromaďarský) • pes: Velké Bílovice, Břeclav-Líbivá (mrchoviště) • – záměrné rozbíjení nádob: po hostině vhozeny do hrobu jako oběť • – vejce: symbol života – nálezy skořápek (symbol života, vzkříšení) • – zažíhání ohňů nad hroby: očistný význam • – protivampyrické zásahy: pohřby ve skrčené poloze, na boku, na břiše, dekapitace (oddělení hlavy), svázaní končetin, • zatížení kameny, kameny v ústech • – neobvyklá (neanatomická) poloha skeletu: zvláštní postavení ve společnosti (kouzelník?) • •Lahovice u Prahy – 450 H: protivampyrické zásahy •Praha-Hrad – doklady předkřesťanských rituálů v knížecích hrobech •Praha-sv. Jiří – hroby v bazilice uloženy do rakví z kmenů stromů a obsahují potravinové obětiny, vajíčka (symbol nového života) • – hrob Boleslava II. († 999): 1959: prozkoumán, ostatky v rakvi s víkem z vydlabaného dubového kmene • inventář: kosti, vaječné skořápky a střep •Lumbeho zahrada – (9/10. stol), protivampyrické zásahy na kostrách • • • •Protivampyrické zásahy – násilné porušení: 1. preventivní: před a během pohřbu • 2. násilné porušení po pohřbu • •Ukazatele – domácí zvířata, služebnictvo a členové rodiny umírali brzy po zesnulém • – noční návraty zemřelého (pití krve, uklízení v domě, pojídání zbytků jídla) • – nález hole hadovitého tvaru u hrobu (aby se mrtvý dostal ven z hrobu) • – kůň odmítl přeskočit hrob zesnulého • – tělo nejevilo známky rozkladu nebo bylo obrácené • •Z. Krumphanzlová – tělo mrtvého se vyhrabalo a spálilo • – mrtvý na břiše nebo skrčené poloze: Žižice, Jiříkovice, Rovinka • – ruce byly svázány: Čelákovice • – utínání údů: Praha–Bartolomějská ul. (noha v břiše) • – opačná orientace (S-J): Lahovice, Budeč, Klecany, Dol. Věstonice • – probodení kůlem: Pňovice, Rudimov (zahrocené kameny) • – zavalení kameny: St. Město-Na Valách, Žaany u Teplic • – dekapitace, lebka na jiném místě: Libice (lebka u lokte) • – ústa zacpána kameny: Staré Město • – zabalení do rybářské sítě (archeologicky nedoložitelné) • – hrob probodáván šípy: Bešeňová u Šuran • – v hrobě zažíhán oheň: Kouřim (ohořelé, rozsekané ostatky) • • • Mladohradištní pohřbívání 2. pol. 10. – 12. stol. •Kontinuita pohřbívání na velkomoravských a mladohradištních pohřebištích: • horizontální rozšiřování – Praha-Motol (9.–11. stol.), Rebešovice, Diváky, Prušánky 2 • vertikální ukládání – mrtví ukládáni do mělčích hrobů: Předmostí, Pustiměř, Dol. Věstonice • nové z 11. stol. – vzdálené cca 2 km: Holásky, Nová Dědina • •Změny – vlivem křesťanství mizí oddělování světa živých od světa mrtvých • – pohřbívání v blízkosti světců (ad sanctos) kvůli víře, že při Posledním soudu bude pohřbený pod ochranou světce, v jehož blízkosti byl pochován • • – 10. stol.: z hrobů mizí potravinové milodary (nádoby s poživatinami a nápoji) • – 10 až 11. stol.: řadové uspořádání hrobů, hroby jsou mělčí • – 11. stol.: mizí militaria, mrtví jsou vybavováni pouze šperky nebo mincemi • šperky darovány kostelu, u kterého byl dotyčný pohřben • mince: častější na Moravě (uherské, moravské a české ražby) • 20. až 30. léta: esovité záušnice ze stříbra, bronzu • korálky: skleněné, jantarové, polodrahokamy (křišťál, karneol, achát, aj. • prsteny: páskové, spletené, skleněné, s očkem • – 11. až poč. 13. stol.: mince jako “obol mrtvých” (doba oběhu před uložením?) • – od konce 12. stol.: postupně mizí mince i šperky • • • • • Charónova mince •Tzv. obolus mrtvých – náhrada za potravinový milodar • – nejvíce dokladů z let 1035-1083 • – denáry Štěpána I. (1000–1038) a Ondřeje I. (1046–1060) • – denáry olomouckého údělného knížete Oty I. Sličného (1061–1087) • – denáry knížete Oldřicha (1012–1034), Vratislava II. (1061–1085) • •Pavel Radoměřský – rozšíření zvyku spojoval s Uhrami (antická tradice) • – poč. 11. stol.: hlavní výskyt v Karpatské kotlině • – do první pol. 12. stol: okrajově i Morava • – zanikání zvyku kolem roku 1100 • •Jan Klápště – doložil vkládání mincí do hrobů v průběhu celého středověku i v novověku (!) • – majetek zemřelého, ozdoba, magicko-rituální předmět (tzv. „převozné“), ochranný amulet • • Radoměrský, P.: Obol mrtvých u Slovanů v Čechách a na Moravě, SbNM, A 9, 1955, 1-81. • Kolníková, E.: Obolus mŕtvych vo včasnostr. hroboch na Slovensku SlA 15, 1967, 189-254. • Klápště, J.: Příspěvek k archeologickému poznávání úlohy mince v přemyslovských • Čechách, AR 51, 1999, 774-808. •Kostel sv. Václava v Ostravě: • • – 1967 až 1968: výzkum Vlasty Šikulové • – v hrobech několik desítek kusů mincí • – 11 hrobů: mince v ústech (2 případy dvojice mincí) • – nejstarší: parvy Vladislava Jagellonského (1471–1516), nejmladší letopočet 1599 • – mince z 16. stol.: na různých místech u koster, na dně hrobu, na dřevěných rakvích • – některé mince byly do hrobů záměrně vloženy, jiné v zásypech hrobů • • •Hřbitov u kostela sv. Jakuba v Brně: • – 1990 až 2012: výzkum brněnská Archaia • – 25 mincí: 13. až 16. stol. • – nejstarší ražba denár Přemysla Otakara (1247–1253) • nejmladší dvě drobné mince Ferdinanda I. (1526–1564) • – 10 mincí v nerozlišených hrobových zásypech • – 15 mincí nalezeno při exkavaci pohřbů • – 3 mince v ústech nebožtíka • – 2 mince na hrudi, jedna při levém humeru a jeden při levém koleni •Mladohradištní pohřebiště: 1. venkovská (nekostelní) řadová pohřebiště • 2. kostelní a klášterní hřbitovy • 3. pohřby na hradiscích klášterech • •1. Venkovská nekostelní řadová pohřebiště: • Poloha – na vyvýšených plochách; cca 300-500 m od sídlišť, u rozcestí Velké Hostěrádky: 1,3 km od vsi • • Uspořádání – skupinové: Staré Město-Na valách • – řadové (lineární): Velké Hostěrádky: 10 řad • – etážové: spíše u kostelních hřbitovů • • Hrobová jáma – u dospělých obdélná, u dětí oválná či lichoběžníkovitá • Úprava hrobů – ploché, výjimečně zpočátku mohylníky • Zánik – 11./12. stol.: zákazy Břetislava II. pohřbívat v polích a lesích (1092) • • Čechy – Brandýsek (okr. Kladno), Lochenice (okr. H. K.), Sulejovice (okr. Litoměřice), Praha-Motol (209 H), Radomyšl (463 H) • • Morava – Mušov (230H), Holubice u Vyškova (201H) , Předmostí (140H) •2. Kostelní hřbitovy: • •11. stol. – vlastnické kostely na centrálních hradištích, kde se zakládaly nové: • Uherské Hradiště-Sady: 943H: 87H středohrad. 856H mladohradištních, Znojmo-Hradiště, Olomouc, Brno • •12. stol. – hřbitovy: „locus sacer“ (posvátné místo) ohrazen zdí • skupinové a lineární uspořádání hrobů • Vysoká zahrada u Dolních Věstonic (100H) • •13. stol. – dobudována síť farních kostelů ve městech • • •Pohřby uvnitř kostela – prestižní: zakladatelé, významné osoby duchovní nebo světské • Bohušov: 18H páni z Fulštejna • •3. pohřby v klášterech: • • – klášterní hřbitovy: nad sebou i vedle sebe • zvlášť pohřby mnichů a laiků • Hradisko u Olomouce: 750H 11. až 15. stol. • Třebíč: 160H 3 až 5 vrstev 13. až 15. stol. • • – interiéry klášterních kostelů: hrobky, krypty fundátorů nebo mecenášů • •Vysvěcení – křesťanské pojetí smrti požadovalo vykonání předepsaných rituálů a úkonů včetně uložení nebožtíka v posvěceném místě • • – od 6. stol.: zákaz pohřbívání v kostele • 853: rozdělení presbytáře na mužskou a ženskou část • • – 1581: rouenský koncil stanovil pravidla rozdělení zemřelých pohřbívaných v kostele • 3 kategorie: řeholníci • církevní a světští hodnostáři • osoby se zásluhami ve službě bohu • – děti byly do 11. stol. pochovávány odděleně • • Pohanské přežitky •Kosmas – stěžuje si na nedodržování křesťanských zásad při pohřbívání za Břetislava I. a II. • (pohřbívání na polích, lesích a rozcestích, tj. mimo církevně schválená pohřebiště) • •Dekrety Břetislava I. (1035-55) a Břetislava II. (1092-1100) •informují o přestupcích proti křesťanským zásadám (mnohoženství, rušení posvátných kultišť, zákaz pohanských obětí, regule pohřbívání aj.). •Vedle křesťanských prostých pohřbů (orientace V-Z) existovaly „pohanské“ hroby • Velké Hostěrádky – 2 části pohřebiště: jižní pohanská, severní křesťanská (12. stol.) • Žalany u Těplic – pohanská a křesťanská část rozdělena řadou kamenů • • 1. Doklady předkřesťanských praktik: • – pohřební obětiny ve formě potravin • – vaječné skořápky (9.-11. stol.) • – pověrečné praktiky (metamorfované obětiny – obolus mrtvých) • – mohylové pohřby, používání rakví z kmenů stromů • – protivampyrické zásahy: zatížení kameny, kámen v ústech, na břiše, dekapitace • – základová oběť (živá, mrtvá) • • 2. Doklady pohřebních obřadů • – noční bdění u mrtvého, budování pohřební stavby nad hrobem • Vampyrismus •Revenant – zemřelý, který se navrací mezi živé • •Opat Neplach z Opatovického kláštera popsal událost, k níž mělo dojít roku 1336 ve vsi Blov: • •„Zemřel jakýsi pastýř jménem Myslata. Ten každou noc vstával, obcházel všechny vesnice v okolí, strašil lidi, vraždil a mluvil. A když ho vykopávali, protože musel být spálen, nadmul se jako býk a hrozně řval. A když ho pokládali na oheň, kdosi popadl hůl, bodl do něho a hned se vyřinula krev jako z hrnce. Nadto když už byl vykopán a položen na vůz, spojil nohy k sobě, jako by byl živý. Když byl spálen, všechno zlo se uklidnilo.“ • •Chemické procesy mohly tělo zachovat bez zjevných známek rozkladu i po 40 let. •Za pokojové teploty proces rozkladu začíná již po 36 hodinách po úmrtí. •Rychlost rozkladného procesu ovlivňuje vlhkost, činnost bakterií a teplota okolí. •Tlakem plynu dochází ke změnám polohy těla, nebo pohybům jeho částí. 1949-1951: Staré Město: 9. stol. – mrtví ve skrčené poloze, rozdrcený obličej, zatížení kameny - i v ústech 1959: Pohansko u Břeclavi: pohřby na okraji pohřebiště, zatížení kamen aj. 1960 Lahovice: 10. stol, 2 hroby - jeden zatížen velkými kameny, druhý břichem k zemi 1966 Čelákovice: J. Špaček, několik hrobů, v nichž měla těla svázané ruce a oddělené hlavy od trupu 1975: Velké Bílovice: 9.-10. stol., skelet se srostlými zuby v jámě, ýena na břiše aj. 1976 Bášť u Prahy: nalezen hrob ženy z 10. století - ve 3. bederním obratli vetknutý nožík 1983 Lochenice: ženská kostra na břiše, přibitá železnými hřeby k prknu na dně 1997: Staré město: L. Galuška: pouta u dolních končetin zemřelého v hrobě u kostela Na Valách 1998 Vraclav u Vys. Mýta: obličejem dolů pohřbeny 2 lebky a kostra s uťatou hlavou a stopou kůlu v srdci 1999: Olomouc – Nemilany: muž s lebkou na prsou, žena na břiše 1999 Žatec: muž na břiše, žena s nohou přibitou hřebem k rakvi 2010 Hrádek nad Nisou: muž pohřbený za hřbitovní zdí břichem dolů se čtyřmi stříbrnými mincemi 2011 Bílina: žena, zatěžkána mohutným kamenem na hrudi a dvěma menšími na pánvi a nohách Vampyrické pohřby Čelákovice •1966: výzkum Jaroslava Špačka • dal je do souvislosti s mladohrad. pohřebištěm • 10-11. stol: 11 H se 14ti zemřelými • • věk: většinou mladí muži okolo 20 let • poloha: na zádech, na boku, na břiše, zacpání úst, • svázání rukou, kůl u levé ruky • •Pavlína Mašková – pohřby popravených u popraviště •Šibeňák – popraviště JV města (16. – 19. stol.) •Emmerbrücke u Lucernu – obdobné nepietní pohřby • • Žalany u Teplic Žatec žena s nohu přibitou hřebem k rakvi. •Modřice na Moravě: mrtvý uložen v dutém prostoru a nad ním byla postavená stříška ze dřeva, na které bylo položeno kamení a keramika. Staré Město: Železné okovy z hrobu 1/97: A – místo nálezu, 1 – výkopy pro tel. vedení, 2 – okraj vozovky (Galuška (2003). Staré Město – Na Valách Velké Bílovice: žena na břiše, muž v jámě (Z. Měřínský 1985). Bílina 2011: Žena zatížená kamenem. Pozdněhradištní pohřbívání 12. – 13. stol. •„Protoměstská“ kostelní pohřebiště: • • Poloha – hřbitovy při kostelech na hradech a v suburbiích • – výrazně větší (velká koncentrace obyv.: Bílina 1000H, další nepubl.: Budeč, P. Marie; Kouřim, sv. Vojtěch) • •12. stol. – vrůst počtu venkovských farních a klášterních kostelů • – prosazování farního přímusu (právo udílet svátosti, • archeologicky doložitelný křest a křesťanský pohřeb • • 12. – 1. p. 13. st. – plné prosazení kostelního pohřbívání • – označování hrobů náhrobky (stély: Radomyšl, Bílina) • – mizí milodary z hrobů • •13. stol. – konec některých nekostelních pohřebišť (Koválov – kostel na místě pohřebiště ve 13. stol.) • Pisanki a chřestítka •Hliněná malovaná vajíčka s glazovaným povrchem byly symbolem života a plodnosti (cca 13 x 12 cm) • •Výzdoba: červené nebo zelené barvy, motiv rybích • šupin, spirála • •Magický a kultovní význam: obětiny • – základové (zdroj potravy) • – hrobové (zmrtvýchvstání) • – hračky (polští badatelé: K. W. • Ślusarski, manželé Wrzesińští) • •Nálezy: Přerov, Olomouc (3x) • 101174_original rsc121 Přesleny z ovručské břidlice •Funkce – typický ženský atribut rozšířený ve 11. a 12. stol. • – běžně i ve vesnickém prostředí. •Surovina – růžová až nafialovělá břidlice v okolí Ovruče (160 km sz. od Kyjeva), • kde byla doložena nepřetržitá těžba od 2. pol. 10. stol. • (další doly v polských Górach Śewięntokrzyskich u Tarnobrzegu) • •Dvoukónické, diskovité, nepravidelné (průměr: 2 až 4 cm, v. 0,5-5 cm) •Těžší pro spřádání lnu, lehčí pro vlnu •Nálezy: Pražský hrad (Loretánské nám.) • Levý Hradec • Znojmo • Olomouc 1294510195360010014 sw1 sw4 •1. pol. 13. stol. – dobudována síť farních kostelů • •13. – 15. stol. – Narvice u Pohořelic: hroby hustě kolem kostela • – etážové uspořádání: kosti ze zničených hrobů se deponovaly do jam • Děčín-Mariánská louka: 6 až 7 superpozic, 373H • – Radomyšl: 463H • – Oškobrh-kostel sv. Petra a Pavla: 296H • – Řeznovice, Narvice u Pohořelic, Koválov u Žabčic, Konůvky u Heršpic • •Pohřby uvnitř kostela – prestižní: zakladatelé, významné osoby duchovní nebo světské • Bohušov: 18H páni z Fulštejna • •Devocionálie – předměty devoce (kultu), nepřesně svátostky • závěsné křížky – enkolpiony: pektorální kříž východního původu (Kyjevská Rus) • Enkolpia •Dvojdílné, závěsné pektorální křížky s reliéfním vyobrazením • Krista na líci a p. Marie na rubu •Provenience: • a) západní – emailované, vyspělejší • b) východní – řecké rovnoramenné • kříže s rozšířenými konci •Obchodní artikl, dar západní (email) a východní provenience •Některé jsou opatřeny nápisy •Surovina: bronz, pozlacený bronz, měď, olovo •Z Kyjeva známo cca 300 ks • Největší rozkvět: 11.–12. stol., u nás i ve 13. stol. •Výskyt: Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko •U nás: Praha-Vyšehrad, Opočnice-Poděbrady, Veltruby, Dřevíč, • Kralovice, Nudvojovice, Středověký hřbitov •Hřbitov – hraniční místo v duchovním stylu: za zdí končila světská moc (azyl) • – společný prostor pro mrtvé i živé (pozůstalí) • – každý křesťan měl právo na vlastní hrob: pokřtění: uvnitř, nepokřtění, zločinci, heretici, tělesně postižení: za zdí • •Ohrazení – zeď oddělovala svět živých od světa mrtvých: ochrana před vnějším světem • •Vybavení hrobů – sociální hierarchie (rozdíly vybavení, za epidemie ne) • – významnější osoby blíže nebo uvnitř kostela (krypta) • – pohřbívání v blízkosti světců (ad sanctos) • •Osária – kostnice, Sedlec u Kutné Hory, Hallstatt u Salzburgu • Koválov u Žabčic: pod presbytářem krypta druhotně použitá jako kostnice (asi 300 jedinců) • Pohořelice – Klášterka, Strachotín, Mušov, Brno – Petrov • – sběrné pohřebiště pro více rodin či sídlišť • – celkový počet kostí podle počtu určité kosti (pravý femur, pravý radius) • •Karnery – před 13. stol.: speciálně budované pohřební kaple s apsidou přiložené ke kostelu • – většinou dvoupodlažní: dole osárium, nad ním kaple pro máry (Mstěnice, Staré Město, Podivín, Petronell, Mödling) • – někdy jde jen o prosté jámy 2 x 2 m vyplněné lidskými kostmi • •Hrádek nad Nisou – Kostelní ulice: vampýr na břiše • – 2010: rekonstrukce náměstí a přilehlých ulic: výzkum Petr Brestovanský z muzea v Liberci • – pravá ruka v ramenním kloubu mírně vytočená se sevřenou pěstí, poblíž 4 pražské groše Jana Lucemburského (1311–1346) • – antropologický průzkum: Hana Brzobohatá z AÚ AV v Kutné Hoře • – antropol. analýza: Miluše Dobisíková z NM muž: 51 let, 170 cm (kulhal, bez 11 zubů) • – genetický průzkum: Daniel Vaněk z laboratoře Forenzní DNA Servis • haploskupina E1b1b: Balkán, Blízký Východ a sev. Afrika • – srovnání DNA s databází Ysearch.org: našlo jméno: Toviah = Tobiáš. • • • – stronciová analýza: Miriam Nývltová Fišáková z ARUB • – mrtvý byl velmi dobře živen potravou z obilovin jako ječmen, žito, jablka, hrušky, rybíz a masem živočichů tyto rostliny • pojídajících (menší přežvýkavci jako ovce, kozy, skot a jejich mléčné produkty. Z rostlin nikdy nejedl proso, které se v té době • u nás pěstovalo; z živočichů vepřové. To naznačuje příslušnost k muslimskému nebo židovskému etniku • – podle izotopů přišel na místo (pohřbu) krátce před smrtí: zde nikdy déle nepobýval • – narodil se v lokalitě se starými horninami: nejblíže cca 78 km od Hrádku - v Praze nebo Jihlavě • • – kulturně-historická interpretace: pohřbení na břiše nemuselo být trestem, ale znakem pokání • padělatel pohřbený s předmětem nekalé činnosti • • Dětská úmrtnost •Středověk – záp. E. (Itálie): 39 % dětí zemřelo nešťastnou náhodou ve věku 1 až 3,5 roku • 1385–1430: 40,6 % dětí ze všech zemřelých • – 7 let: konec raného dětství (infantia) - dítě se samo ochránilo před úrazy • •Ohrožení – domácí nehody a tragédie, hygiena, potraty • – epidemie (mor: 1380) nebo hladomory (1361), • – přírodní katastrofy: povodně, požáry • •Koroner – 12. stol.: úřad v Anglii vyšetřoval podezřelá úmrtí • – cestoval po hrabstvích v zastoupení krále a měl i soudní moc • – bohatá úřední agenda: vyšší vrstvy vyloučeny • • • •