62 Živá archeologie – rea 18/2016
TÉMaarcheologie pohybu
Archeologie obětí totalit v Polsku
na příkladu výzkumů v okolí města Lodž
V posledních letech se
archeologové prakticky
po celém světě podílejí na
odkrývání obětí totalitních
režimů 20. století. Velice
intenzivně se této problematice
věnují v sousedním
Polsku, kde se jedná nejen
o vědecký výzkum, ale
hlavně o odhalování zločinů
nacismu a komunismu.
Během terénních aktivit
a při následném zpracování
nalezených kosterních
pozůstatků jsou využívány
nejmodernější metody. Tento
typ výzkumů je prováděn
i v okolí města Lodž.
n	 Michal RAK
Dvacáté století bylo obdobím velikého
rozvoje a pokroku, bylo
také ale obdobím poznamenaným
konflikty. Dvě světové války a celá
řada lokálních střetnutí zanechaly
navždy výraznou stopu v historii,
dnes jsou velmi častým objektem
badatelského zájmu a dostává
se jim velké pozornosti veřejnosti.
V posledních zhruba třiceti letech
se k vědním oborům, které toto
období sledují, přidala také archeologie.
Je to důsledkem vývoje v oboru,
zejména v angloamerické oblasti.
V padesátých letech se objevila
etnoarcheologie, která prostřednictvím
sledování současných komunit
žijících na úrovni pravěku vytvářela
modely a analogie pro toto
období, aby se o dvacet let později
objevily projekty, které pomocí archeologických
metod již zkoumaly
vlastní, žijící společnost. První
projekty se zaměřily na studium
odpadu, moderních technologií
a přírodních katastrof. V té době
se ovšem nedostalo tomuto pojetí
moc velkého rozšíření a teprve na
přelomu tisíciletí došlo k velkému
rozvoji studia nedávné minulosti
a současné společnosti za použití
archeologických metod (González-Ruibal
2014). Velký vliv na celý
proces měl bezpochyby zájem o relikty
konfliktů a předchozí amatérské
aktivity na tomto poli.
Již od 60. let se v některých částech
světa amatérští badatelé zajímali
o exkavace havarovaných letadel
z 2. světové války, následoval zájem
o fortifikace ze stejného období,
bojiště z 1. světové války, zajatecké
a koncentrační tábory a další menší
témata. Velkou změnu přinesl rok
1989 a konec tzv. studené války.
Najednou došlo k opuštění mnoha
vojenských objektů a zařízení,
která začala rychle chátrat a mizet.
V některých zemích se tak rozběhly
projekty na jejich dokumentaci
a ochranu jako součásti národního
kulturního dědictví. Od těchto
aktivit pak již byl jen krůček k výzkumu
a ochraně reliktů konfliktů
i z jiných období (Rak 2014). V České
republice se výzkum minulého
století pomocí archeologických
metod prosazuje až v posledních
přibližně pěti letech, a to zejména
se zaměřením na konfliktní areály.
Zkoumáno je tak čs. opevnění
z 30. let, relikty studené války
či osídlení zaniklé po roce 1945
(Vařeka 2013). Zájmu výzkumných
týmů po celém světě neušly ani nejtemnější
pozůstatky minulého století:
hroby obětí totalitních režimů.
Oběti totalit jako
archeologický pramen
Oběti zločinů proti lidskosti nezmizely
ze světa ani nyní, ale teprve
na konci 20. století se staly předmětem
bádání týmů, ve kterých byly
přítomní též archeologové. Nejprve
bylo cílem získat důkazy proti
viníkům těchto zločinů pro jejich
použití při různých soudních řízeních.
Součástí aktivit byl samozřejmě
i pokus o identifikaci mrtvých
a informování pozůstalých. V některých
případech (např. státy bývalé
Jugoslávie) však byly výsledky
tajné, právě ze zmíněných důvodů.
Později výzkumné týmy začaly
zkoumat i starší historii, kde se
mohly zaměřit i na otázky spojené
se samotnými procesy a fungováním
totalitních režimů. Poprvé
se tak zřejmě stalo na konci 90. let
20. století během výzkumu tzv. „killing
fields“ v Kambodži, tedy hromadných
hrobů z období vlády Rudých
Khmerů (Nenutil – Rak 2011).
Se změnami politických režimů na
konci minulého století začaly podobné
výzkumy i v Evropě. Mnoho
n Obr. 1 Pomník ve Staré Knížecí Huti (okr. Tachov) po skončení výzkumu, léto 2011. 
Foto autor.
6318/2016 Živá archeologie – rea
TÉMa archeologie pohybu
aktivit na tomto poli je nyní prováděno
ve Španělsku. Zde jsou
archeologicky zkoumány pozůstatky
jak ze samotné občasné války
(1936–1939), tak následujícího
období vlády generála Franka. Pozornosti
se tak dostalo nejen bojištím,
ale i koncentračním táborům
a hromadným hrobům. A kosterní
pozůstatky jsou častým nálezem.
Jedná se jak o vojáky, kteří zahynuli
v boji, tak právě o osoby popravené
z politických důvodů, a to oběma
válčícími stranami. Snahou je nejen
identifikace míst pohřbů a přesun
těl do označených hrobů, ale také
záchrana těchto míst před zničením.
Nevztahuje se na ně totiž zákon
o ochraně historického dědictví
a jsou tak často ničena stavební
činností. Navíc ani političtí představitelé
v různých částech Španělska
nevědí, jak přesně se k této části
svých dějin stavět. Někde tak má
výzkum silnou podporu, někde je
naopak velmi komplikovaný. Přesto
již proběhala celá řada odkryvů
hromadných hrobů a tyto aktivity
přispěly k tomu, že je otázka
občanské války opět diskutována
a zkoumána (González-Ruibal 2007;
2013; González-Ruibal – Ayán Vila –
Caesar 2015). Zahraniční týmy též
provádějí první výzkumy evropské
koloniální nadvlády v Africe, během
kterých bylo také nalezeno několik
hromadných hrobů příslušníků
místních kmenů, další výzkum
jsou prováděny v Jižní Americe,
nově též v Pobaltí či Rumunsku.
První projekty na tomto poli proběhly
i v České republice. V létě
2010 došlo k odkryvu hromadného
hrobu Němců zavražděných
po skončení války v květnu 1945
u Dobronína na Jihlavsku. Tento
výzkum byl vyvolán policejním vyšetřováním
a jsou tak k němu k dispozici
jen zprávy z tisku, protože
vyšetřování je tajné. O rok později
došlo k odkryvu exhumovaného
hromadného hrobu z dubna 1945
u obce Stará Knížecí Huť na Tachovsku
(obr. 1). V tomto hrobu se
původně nacházelo 37 těl, která ale
byla vyzdvižena během velké akce
v září 1946 a převezena do nového
společného hrobu v Tachově. Z dochovaných
archivních pramenů se
však zdálo, že tento hrob není úplně
standardním hrobem obětí pochodů
smrti, které Tachovskem prošly
na jaře 1945. Výzkum tak byl pokusem
o zjištění dalších informací
o této události, ověřením řádnosti
exhumací z roku 1946 a vůbec
pokusem o seznámení se s podobným
typem lokality. Na místě byly
otevřeny celkem čtyři sondy, tři vně
a jedna uvnitř pomníku. V sondě
uprostřed pomníku bylo zachyceno
překvapivě velké množství artefaktů.
Jednalo se o fragmenty
textilií, kovovou lžíci v textilním
pouzdře, fragment řetízku a hlavně
21 kusů obuvi, některé ve velmi
dobrém stavu dochování (obr. 2).
Vypadá to, že z nějakého důvodu
byla těla během exhumace zuta. Během
výzkumu byly nalezeny i drobné
kosti, které přítomný antropolog
určil jako lidské, a následně byly
ponechány na místě. Pro stanovení
obecnějších závěrů by ale bylo potřeba
provést výzkum několika dalších
podobných míst, jejich informační
potenciál je však velmi velký
(Nenutil – Rak 2011).
V listopadu 2014 pak došlo i k první
exhumaci oběti komunismu,
kdy bylo z hromadného hrobu
v Ďáblicích vyzvednuto tělo kněze
Josefa Toufara.1
Poněkud překvapivé
na tomto případě je, že ačkoliv
byly nalezeny i kosterní pozůstatky
dalších pravděpodobných obětí
komunismu, nebyl tento kosterní
materiál zpracován a po zběžném
antropologickém určení byl ponechán
na místě. To se setkalo s kri-
tikou2
a neodpovídá to ani podobným
akcím v zahraničí, kdy je
většinou učiněn pokus o identifikaci
a řádné pohřbení všech nalezených
obětí. Ještě více problematická
je pak exhumace francouzského
básníka Casimira Oberfelda. Ten
zemřel ve vlaku na cestě z koncentračního
tábora v Osvětimi a 24. ledna
1945 bylo jeho tělo vyhozeno
z vagonu u Přelouče. Na zdejším
hřbitově pak byl s několika dalšími
pohřben. V květnu 2016 došlo
na žádost jeho syna k exhumaci,
zvolený způsob byl ale dosti nešťastný.
Exhumaci provedli zaměstnanci
místních technických služeb,
pozornost byla věnován jen jednomu
z nejméně devíti těl, identifikace
provedena na základě brýlí, které
odpovídají těm na dochovaných
fotografiích, a nalezené kosterní
pozůstatky byly do Francie odeslány
poštou.3
A ačkoliv obě exhumace
byly pravděpodobně provedeny
v souladu s platnou legislativou,
o zachování piety či standardů běžných
v zahraničí nemůže být řeč.
1 Např. http://tisk.cirkev.cz/z-domova/exhumace-p-josefa-toufara/.
2 Např. http://echo24.cz/a/ikLJF/experti-exhumace-farare-toufara-je-nezakonna;
http://www.denik.cz/z_domova/byvali-politicti-vezni-nesouhlasi-s-exhumaci-ostatku-toufara-20141030.html.
3 Např. http://pardubice.idnes.cz/v-prelouci-exhumovali-ostatky-francouzskeho-skladatele-pej-/pardubice-zpravy.aspx?c=A160516_163758_
pardubice-zpravy_jah;
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/1788869-v-prelouci-exhumovali-ostatky-francouzskeho-skladatele-zemrel-v-transportu-smrti.
n Obr. 2 Typický nález z hrobu ve Staré Knížecí Huti – fragment obuvi. Foto autor.
64 Živá archeologie – rea 18/2016
TÉMaarcheologie pohybu
Obzvláště pokud porovnáme současný
stav u nás se sousedním Polskem,
kde je dnes problematika
obětí totalitních režimů sledována
velmi intenzivně a s velkou politickou
i finanční podporou. Vše začalo
v 90. letech výzkumy na místech
hromadných hrobů polských
důstojníků a členů inteligence,
kteří byli zavražděni v letech 1940
a 1941 sovětskou NKVD na území
dnešní Ukrajiny. Nejznámějším
takovým místem je Katyň,
ale podobných míst exekucí je
více. Celkem Sověti popravili kolem
25 tisíc osob. V následujících
obdobích začaly podobné
výzkumy též na území Polska.
Cílem bylo vyhledávání zejména
osob popravených s nástupem
komunistického režimu, včetně
cíleného vyhledávání hrobů známých
a významných odbojářů. Na
rozdíl od našeho území totiž nebyly
oběti totalitních represí zpopelňovány,
ale pohřbívány. Často i na
fungujících hřbitovech, jen na neoznačených
místech v hromadných
hrobech (např. u zdí). Výzkumy tohoto
typu tak proběhly v řadě velkých
měst včetně Varšavy, Vratislavi
či Toruně. Nalezený kosterní materiál
je podroben důkladné antropologické
analýze, včetně odběru
vzorku DNA pro přesnou identifikaci,
přičemž příbuzní pohřešovaných
dávají svou vlastní DNA pro
porovnání (Ławrynowicz – Żelazko
2015).
Velmi zajímavý výzkum běží od
roku 2012 v městě Bělostok (Białystok)
u běloruských hranic. Výzkum
totiž probíhá na území
místní věznice, kterou v průběhu
2. světové války využívali nacisté
a po nich komunistická státní bezpečnost.
Na zahradě vězení, kde se
dnes nachází např. autopark, bylo
objeveno pohřebiště osob ve vězení
popravených. Překvapením bylo
ale nalezení ostatků žen a dětí.
Všechny indicie odkazují k tomu,
že s odbojáři byly zadrženy i jejich
rodiny a ty podlehly špatnému zacházení,
zejména chorobám (ve
věznici je zaznamenána epidemie
tyfu) a vysílení z nedostatečné stravy.
Zajímavostí pak bylo pohřbení
několika osob pod podlahou sklepa
jedné z budov. Na místě byly
nalezeny i kulky a nábojnice, což
svědčí o tom, že ve sklepě proběhla
i poprava. Během výzkumu bylo
nalezeno i množství drobných
n Obr. 3 Exhumace obětí totalit na zahradě vězení v Bělostoku, červen 2015. Foto O. Ław-
rynowicz.
n Obr. 4 Hromadné hroby obětí v Bělostoku. Foto O. Ławrynowicz.
6518/2016 Živá archeologie – rea
TÉMa archeologie pohybu
artefaktů, včetně několika, které
umožnily předběžnou identifikaci
nalezených těl. Do roku 2014 bylo
vyzvednuto celkem 289 těl, výzkum
však probíhal i v roce 2015
(obr. 3 a 4) a bylo odkryto několik
dalších koster (Zwolski 2015).
Výzkumy v okolí města Lodž
Pátrání po obětech totalitních režimů
probíhá i v okolí třetího největšího
polského města Lodž, a to
ve spolupráci archeologů z místní
univerzity a místního oddělení
Institutu paměti národa (Instytut
Pamięci Narodowej). Lodž (polsky
Łódź, rusky Лодзь) má dnes 711 tisíc
obyvatel a nachází se ve středním
Polsku, zhruba 120 km jihozápadně
od Varšavy. První
zmínky o městě pocházejí z první
poloviny 14. století, od roku 1815
patřilo k Rusku. V téže době
začíná získávat město na významu
díky rozvoji textilního průmyslu.
Přichází také velké množství
hlavně německy mluvících dělníků,
včetně mnoha lidí z českých zemí
a početné skupiny židů. Dochází
k výstavbě železnice a rozsáhlé sítě
tramvajových linek. Na počátku
roku 1914 již v Lodži žilo kolem
půl milionu obyvatel. Na podzim
1914 bylo město obleženo německou
armádou a po tvrdých bojích
6. prosince obsazeno. Němci zde
zůstali až do listopadu 1918, kdy
vznikl samostatný polský stát.
Lodž byla ale multikulturním centrem,
v roce 1939, krátce před vypuknutím
2. světové války, zde žilo
672 tisíc obyvatel, přičemž 34,4 %
tvořili židé a 12,9 % Němci.4
Již 8. září 1939 byla Lodž obsazena
německou armádou a spadala
pod říšskou župu Varta (Reichsgau
Wartheland), která se stala součástí
Německa (obr. 5). Dne 11. dubna
1940 bylo město přejmenováno
na Litzmannstadt, a to na počest
generála Karla Litzmanna, který
v roce 1914 velel obsazení Lodže.
V únoru téhož roku na území
města vzniklo židovské ghetto,
do kterého byli posílání i židé
z jiných okupovaných zemí, včetně
území bývalého Československa,
a také cikáni. V ghettu se vyráběly
zejména textilní produkty pro
německou armádu a bylo zrušeno
až jako poslední v Polsku v srpnu
1944. Město bylo osvobozeno
Rudou armádou 19. ledna 1945,
když ho předtím opustila většina
německého obyvatelstva. Jeho
počet za války výrazně vzrostl,
protože část Poláků musela Lodž
opustit a do uvolněných bytů
a domů byli přestěhováni Němci
z „východu“, hlavně Rumunska
a obsazených území SSSR. Po
skončení války se tak v Lodži nacházelo
kolem 300 tisíc obyvatel,
židů přežilo jen několik tisíc.
Ve městě po celou dobu fungoval
odboj, reprezentovaný zejména
Zemskou armádou (Armia Krajowa),
která byla řízena exilovou vládou
v Londýně. Němci samozřejmě
proti odboji nasadili všechny
prostředky, včetně mučení vězňů
a popravovaní celých rodin odbojářů
a jejich podporovatelů. Bylo
to však jen pokračování represí,
které začaly již po vypuknutí války.
Němci měli v plánu eliminaci
polských elit, a to nejen transporty
do koncentračních táborů, ale
též hromadnými exekucemi vybraných
osob. Již od 1. září 1939 probíhala
operace Tannenberg, během
které bylo provedeno 760 hromadných
poprav a zadrženo přes 20 tisíc
osob. Největší akce, tzv. Intelligenzaktion,
probíhala od podzimu
1939 do jara 1940 na polském území
včleněném přímo do Třetí říše.
Během několika měsíců tak speciální
oddíly Einsatzgruppen popravily
50 tisíc osob, zejména duchovní,
armádní důstojníky, novináře, učitele,
politiky atd.5
Dalších 50 tisíc
osob bylo odvlečeno do koncentračních
táborů. Hromadné exekuce
4 http://www.uml.lodz.pl/miasto/o_miescie/historia_miasta/dwudziestolecie_miedzywojenne/.
5 Na jaře a v létě 1940 probíhala podobná akce – Außerordentliche Befriedungsaktion (Akcja AB) – na území Generálního gouvernementu,
během ní bylo popraveno 6500 osob.
n Obr. 5 Rozdělení okupovaného Polska 1941–1945. Červená linie znázorňuje předváleč-
nou hranici země, šedé rozdělení do říšských žup. Na území západního Polska byly vytvořeny 
dvě nové říšské župy Danzig-Westpreußen a Wartheland (červeně), část území byla přičleně-
na do již existujících žup (modře). Na území středního Polska byl vytvořen Generální gouver-
nement. Po invazi do SSSR v červnu 1941 Němci obsadili území původně zabrané Sověty. Ke 
Generálnímu gouvernementu byly přičleněny dvě další oblasti (zeleně). Zbytek východního 
Polska byl správně součástí okupované Ukrajiny. Mapu vytvořili Z. Rak a M. Rak.
Bezirk Bialystock
Distrikt Galizien
Generalgouvernement
Wartheland
Danzig-
Westpreußen
Ober-
Schlesien
Nieder-
Schlesien
Ostpreußen
KrálovecGdyně
Gdaňsk
Poznaň
Bělostok
Varšava
Lodž
Vratislav
Katovice Krakov
Radom
Lublin
Lvov
66 Živá archeologie – rea 18/2016
TÉMaarcheologie pohybu
většinou probíhaly u velkých měst
v okolních lesích nebo jiných výhodných
místech, kde byla také
těla následně pohřbena (obr. 6).
Tato místa pak byla často v dalším
průběhu války využívána k dalším
exekucím. V Lodži proběhly v rámci
této akce nejrozsáhlejší represe
mezi 9. a 11. listopadem 1939, kdy
zmizelo přes 1500 osob a v okolí
města probíhaly hromadné
popravy (Ossowski 2010).
S koncem války se pak Němci snažili
zničit důkazy těchto zločinů
a hromadné hroby vykopávali a pozůstatky
se snažili spálit. To se jim
však zcela nepodařilo a fragmenty
kostí a velké množství popela byly
nacházeny při poválečných exhumacích.
Paradoxem doby pak je, že
po osvobození města exekuce neustaly.
Jen totalita nacistická byla vystřídána
nastupující totalitou komunistickou.
Jejím cílem byly opět
elity a odbojáři věrní vládě v Londýně.
Tento stav trval až do poloviny
50. let 20. století. Komunisté
také po nacistech převzali většinu
míst represe, včetně věznic a míst
hromadných exekucí, a využívali je
prakticky stejným způsobem.
Lučiměřský les
(Las Lućmierski)
Lučiměřský les, nacházející se zhruba
15 kilometrů severozápadně od
Lodže, je největším lesem v okolí
tohoto polského velkoměsta. Leží
na staré cestě na sever k Baltskému
moři a cestou z Lodže je potřeba
projet historickým městem Zgieř
(Zgierz), které je poprvé vzpomínáno
v první polovině 13. století a až
do rozkvětu Lodže v první polovině
19. století bylo centrem oblasti.
Dnes má necelých 60 tisíc obyvatel
a v historii nacistické perzekuce
hraje důležitou roli. Samotný les
je jako místo poprav velmi dobře
známý. První exekuce zde proběhly
již na přelomu let 1939/1940
v rámci Intelligenzaktion. Následně
zde byli pravděpodobně popravováni
i lidé z lodžského ghetta
a bylo zde pohřbeno i sto osob popravených
v rámci pomsty za zabití
dvou příslušníků gestapa, která
bude popsána dále. Pravděpodobně
už v roce 1943, ale určitě v roce
1944 s tím, jak se k oblasti přibližovala
fronta, se Němci do lesa vrátili
s cílem zahladit stopy po svých
zločinech. Z toho důvodu byla těla
vykopávána a pálena. Specifikem
Lodže je, že z dob průmyslového
rozkvětu má velké množství tramvajových
linek, které vedou i desítky
kilometrů za město. Jedna z linek
vede i kolem Lučiměřského lesa
a lidé vzpomínají, že ten byl obehnán
jakousi plachtou, aby nebylo
vidět, co se v něm děje. Po skončení
války probíhaly v lese exhumace,
ale informace o nich jsou kusé.
To se týkalo i těl obětí již zmíněné
popravy. Proto bylo rozhodnuto
o pokusu zjistit nějaké nové informace
pomocí archeologických me-
tod.
Výzkum se tak zaměřil na nalezení
nějakých stop po osudu těl sta Poláků,
kteří byli popraveni 20. března
1942 na náměstí města Zgieř.
Jednalo se o odvetu za zastřelení
dvou příslušníků gestapa členem
Zemské armády Józefem Mierzyńským.
Ten byl zatčen 6. března
n Obr. 6 Místa výzkumů hromadných hrobů v okolí Lodže. 1 Lučiměřský les, 2 Les Okrę-
glik, 3 Střelnice Brus.
n Obr. 7 Pomník odkazující na společný hrob sta Poláků v Lučiměřském lese. Foto O. Ław-
rynowicz.
1
2
3
6718/2016 Živá archeologie – rea
TÉMa archeologie pohybu
v Lodži a po krátkém výslechu řekl,
že gestapo zavede ke skladu zbraní
v Zgieři. V doprovodu dvou Němců
se tedy k údajnému skladu vydali,
informace zadrženého se ukázala
pravdivou. Mierzyńskému se však
podařilo jednu ze skrývaných pistolí
použít, oba Němce zastřelil
a z místa činu uprchl. Německá
odveta na sebe nenechala dlouho
čekat. Začalo rozsáhlé zatíkání
a deportace vybraných vězňů do
koncentračních táborů. Celkem
se to týkalo přibližně 1700 osob.
Němci však také naplánovali veřejnou
popravu pro výstrahu. Měla se
týkat obyvatel Zgieře, kde se událost
odehrála. Již během prvních
hodin bylo zadrženo 250 osob,
včetně 12 žen, které byly postupně
převáženy do lodžských vězení.
Část z těchto zadržených byla 19.
března poslána do Lučiměřského
lesa, kde vykopali velkou jámu.
Následující den došlo na náměstí
ve Zgieři k hromadné exekuci 100
lidí, a to pod heslem „Dnes za jednoho
Němce smrt ponese 50 Poláků“.
Jednalo se o největší podobný akt
na polském území okupovaném
Německem. Mezi zastřelenými byli
významní členové hnutí odporu,
např. Wacław Górecki, velitel jednoho
z podzemních obvodů v Lodži,
či členové předválečné inteligence
(novináři, lékaři, armádní
důstojníci). Zastřeleny byly také
čtyři ženy, mezi nimi žena Józefa
Mierzyńského Joanna. Těla byla následně
převezena do lesa a pohřbena
v připravené jámě, a to stejnou
skupinou vězňů, která jámu kopala.
Díky tomu se z pohřbívání dochovalo
několik cenných informací,
včetně náčrtku uložení těl, které
vytvořil jeden z přeživších vězňů.
Józef Mierzyński byl Němci dopaden
7. května 1942, vyslýchán a odsouzen
k trestu smrti. Rozsudek byl
vykonán 30. května 1942 v 9 hodin
ráno (Wróbel 2013).
Po skončení války probíhaly v Polsku,
stejně jako na našem území,
exhumace obětí nacistické okupace.
K jedné takové došlo i v Lučiměřském
lese. Z dochovaných záznamů
však nebylo jasné, kam byla
těla přenesena. V samotném lese
se nachází trojice pomníků, které
odkazují na události z doby 2. světové
války. Jeden, z roku 1973, je
u hlavní cesty z Lodže a odkazuje
na popravy prováděné na území
lesa. Druhý, vybudovaný v roce
1982 a umístěný hlouběji v lese
uvádí, že je na místě hromadného
hrobu obětí z 20. března 1942. Poslední
leží ještě hlouběji v lese a byl
vybudovaný pravděpodobně v roce
1955. Na obou těchto pomnících
jsou umístěny tabulky se jmény
osob popravených ve Zgieři. Kde
se tedy nyní nacházejí ostatky obětí?
Na tuto otázku mohl odpověď
jen archeologický výzkum, protože
písemné prameny ani výpovědi pamětníků
jasno nepřinesly.
Proto již v roce 2000 došlo na území
lesa k sondážnímu výzkumu za využití
pedologického vrtáku, nebyly
ale zjištěny žádné nové informace.
Výzkum pokračoval v červnu roku
2012 již formou odkryvu. Soustředil
se na bezprostřední okolí druhého
vzpomínaného pomníku
(obr. 7), kdy sondy umístěné na
vybraná místa (terénní nerovnosti,
přímé okolí pomníku, oblasti
s mladými stromy) byly doplněny
dalšími odvrty. Čtyři sondy nezachytily
žádnou lidskou činnost, až
sonda 5, položená zhruba 50 m severozápadně
od pomníku, byla pozitivní.
Již během průzkumu detektorem
kovů se podařilo nalézt
nábojnici do pušky Mauser a minci
z roku 1934 o hodnotě deset feniků.
I místo odpovídalo jednomu
ze známých popisů, podle kterého
se hrob nacházel zhruba 400 m od
hlavní silnice a 30 m od polní cesty
na vesnici Grotniki.
Již v hloubce kolem 50 cm bylo
jasné, že sonda se nachází na místě,
kde bylo kopáno, a došlo proto
k jejímu rozšíření. Po sejmutí
n Obr. 8 Obrys hrobové jámy po odebrání lesní vrstvy. Foto W. Duda.
n Obr. 9 Nálezy z hrobové jámy – mince, knoflíček, medailon, zubní protézy, skleněná lah-
vička. Foto O. Ławrynowicz.
a b
e
f g
c
d
3 cm
68 Živá archeologie – rea 18/2016
TÉMaarcheologie pohybu
lesní vrstvy se v písečném podloží
jasně rýsoval obrys hrobové jámy
(obr. 8). Během odkryvu se začaly
objevovat drobné osobní předměty,
nábojnice, mince a také lidské kosti
a zubní protézy (obr. 9). Již tak
nebylo pochyb, že se jedná o místo
pohřbení popravených vězňů, které
však bylo exhumováno. Jedná se
ale o hledané místo pohřbu obětí ze
Zgieře? Jeden z nálezů poukazuje na
to, že ano. Mezi nalezenými podměty
byl též stříbrný prsten s iniciály
WG (obr. 10). Ten odkazuje na již
vzpomínaného Wacława Góreckého,
navíc jedna z pamětnic potvrdila,
že Górecki skutečně velký prsten
nosil. Nalezená hrobová jáma
tak má s největší pravděpodobností
souvislost se zgieřskou exekucí
(Ławrynowicz 2013b). Kam ale byla
exhumovaná těla přenesena?
Na to měl pomoci opovědět výzkum
v létě 2013, provedený u třetího
ze zmiňovaných památníků
(obr. 11). V jeho okolí bylo opět
otevřeno několik sond, které však
nic neodhalily. Bylo proto přistoupeno
k výzkumu přímo v památníku.
Ten má podobu betonové
obruby vyplněné hlínou s květinami,
uprostřed je pomník s nápisem,
nad nimi se tyčí velký dřevěný
kříž. V mezičase se navíc objevily
fotografie z poválečného pohřbu
obětí z Lučiměřského lesa. Stromy
na nich pak velmi připomínaly
stromy v okolí pomníku. Na fotografiích
jsou také zachyceny rakve
s kosterními pozůstatky připravované
k pohřbení. Proto byly v pomníku
mezi betonovými obrubami
provedeny odvrty do hloubky
1,5 m. V prostřední části se objevily
fragmenty dřeva. Možná se
n Obr. 10 Stříbrný prsten s iniciálou WG. 
Foto O. Ławrynowicz. 
n Obr. 11 Třetí z lučiměřských pomníků s tabulkami se jmény popravených Poláků, zima 
2013. Foto O. Ławrynowicz.
n Obr. 12 Rozpadlá rakev a lidské pozůstatky na hloubce 1,5 metru uvnitř pomníku. Foto 
autor.
n Obr. 13 Evidence nálezů. Foto autor.
1 cm
6918/2016 Živá archeologie – rea
TÉMa archeologie pohybu
n Obr. 14 Nálezy z hrobu. Foto autor.
n Obr. 15 Pomník po skončení výzkumu. Foto autor.
n Obr. 16 Pomník popraveným harcerům v lese Okręglik. Foto M. Váňa.
mohlo jedna o zbytky rakve. K potvrzení
byla proto provedena exkavace
místa.
Po sejmutí humusu byl objeven obrys
hrobové jámy, v hloubce 1,5 metru
zetlelé dřevo a kovová plastika
Ježíše Krista. Přesně taková jako na
rakvi z fotografií. Následně se objevily
první lidské kosti (obr. 12).
Těch bylo nakonec téměř 400. Překvapením
pak bylo nalezení několika
desítek předmětů, včetně
fragmentů lžic, zubních kartáčů či
hřebenů. Byly nalezeny také další
zubní protézy, boty, tuba od zubní
pasty, skleněné střepy či nábojnice
(obr. 13 a 14). Nalezené lidské
ostatky byly převezeny do márnice
lékařské fakulty, kde projdou dalším
zkoumáním, včetně analýzy
DNA pro určení identity mrtvých.
Již první antropologické zhodnocení
však přineslo překvapení. Bylo
totiž zjištěno, že v kosterním materiálu
jsou pozůstatky více než čtyř
žen a také dětí. S největší pravděpodobností
tak v tomto společném
hrobě byly pochovány ostatky
všech obětí nacistické okupace
z Lučiměřského lesa (obr. 15), které
byly exhumovány po osvobození
v roce 1945 (Ławrynowicz 2015).
Les Okręglik
Území tohoto lesa se nalézá mezi
Lodží a Zgieří a písemných pramenů
z období války se k němu
moc nedochovalo. Již na přelomu
let 1939/40 v něm došlo k exekucím
v rámci Intelligenzaktion, následně
zde byli popraveni členové
harcerských skupin (Harcerstwo je
polská obdoba skautingu), několik
členů odboje a možná též pacienti
několika lodžských psychiatrických
léčeben a židé z Německa. Po
válce se dokonce objevila teorie, že
zde byly pohřbeny děti z Lidic. Ta
se ale nepotvrdila. Celkem mělo
být v lese popraveno a pohřbeno
asi 5 tisíc lidí. Také zde Němci podle
všeho provedli před svým ústupem
vykopání a spálení ostatků popravených,
dochoval se též záznam
o exhumaci sedmi mohyl o délce
15–20 metrů v roce 1945, které byly
plné popelu ze spálených těl. Jiný
záznam naopak uvádí průzkum jen
jednoho společného hrobu, který
následně zůstal nezasypán. Na místě
údajných hrobů se dnes nachází
památník, který připomíná zastřelené
členy harcerských skupin
70 Živá archeologie – rea 18/2016
TÉMaarcheologie pohybu
(obr. 16), pomník s dřevěným křížem
a dvě haldy, možná pozůstatky
zmiňované poválečné exhumace.
Na tuto otázku měl pomoci odpovědět
archeologický výzkum, který
proběhl v létě 2011.
Výzkum probíhal položením několika
sond na vybraná místa. Jejich
výběru napomohlo, že les byl
vysázen v roce 1938 do řádků. Ty
byly stále viditelné a jejich porušení
tak signalizovalo nějaký pozdější
zásah. Další sondy byly otevřeny
v okolí pomníků, celkem jich bylo
11 (šíře 1,5 m, délka 5 až 15 m).
Většina sond nesvědčila o žádných
lidských aktivitách, na jednom
místě se však podařilo objevit zakopaného
psa, na dalším lahev
se vzkazem z let sedmdesátých či
místo víkendového ohniště. Zcela
jiná situace však panovala u sond
otevřených po obou stranách hliněných
hald. Tam se totiž objevily
fragmenty přepálených kostí již
v horní, lesní vrstvě. Po jejím odstranění
se jasně vyrýsovaly hrobové
jámy o rozměrech 3–4 × 23 m
(obr. 17). Celkem bylo nalezeno 57
fragmentů kostí, u kterých většinou
nešlo určit pohlaví. Věk obětí
však určit šlo a nejčastěji se pohyboval
mezi 25–45 lety, nalezly
se však i kosti dorostenců ve věku
mezi 14–16 let a osob starších 70
let. V jámě byla objevena též řada
artefaktů – drobné osobní věci,
mince, medailonky, fragmenty oblečení
a obuvi či zkorodované neidentifikovatelné
kousky kovů. Nalezeno
bylo také velké množství
kulek a nábojnic do pušek Mauser
a pistolí Walther, včetně jedné,
kde byl uveden rok 1937 – rok
výroby. V okolí pomníků pak byla
provedena řada vrtů pedologickým
vrtákem, přičemž na jednom
místě byla zachycena vrstva popela
s úlomky kostí (Ławrynowicz
2013a; 2015).
Výzkum tak potvrdil, že v lese Okręglik
se skutečně nacházejí hroby
obětí nacistické perzekuce. Potvrdil
také pálení těl ustupujícími Němci
a poválečné pokusy o exhumaci,
která však nejspíše byla, vzhledem
ke zpopelnění těl, přerušena
po otevření jen části hrobů. Velikost
nalezených hrobových jam
však otevřela otázku, kolik mohlo
být v lese skutečně pohřbeno obětí.
Do jedné jámy se podle odhadů
molo vejít maximálně 200 těl, což
by znamenalo, že celkem se jedná
o kolem 1000 obětí. Archeologický
výzkum tak v tomto případě výrazně
doplnil informace dostupné z jiných
druhů pramenů.
Střelnice Brus
Nejdelší výzkum probíhá na bývalé
vojenské střelnici Lodž-Brus
(obr. 18). Ta se nachází východně
od města u silnice na městečko
Konstantynów Łódzki. Střelnice
vznikla před 2. světovou válkou pro
potřeby polské armády a během
okupace ji využívali Němci. Ti zde
mimo jiné prováděli popravy nepohodlných
osob. Po osvobození polygon
opět přešel pod správu polské
armády, která ho využívala až
do konce studené války, kdy zůstal
opuštěný a využívaný i jako nelegální
skládka odpadu. Proto se město
rozhodlo prostor od armády získat
a využít k dalšímu rozvoji. To také
vyvolalo archeologický výzkum,
který měl potvrdit přítomnost hromadných
hrobů v okolí střelnice,
které je dnes zalesněné.
V archivech se však nedochovaly
žádné zprávy o poválečných exhumacích,
teprve v roce 1965 zde byl
odkryt jeden společný hrob. Hypotéza,
proč se tak stalo, byla později
potvrzena. Důvodem bylo, že
od osvobození v lednu 1945 střelnici
využívala komunistická státní
bezpečnost k popravám odpůrců
nového režimu a v době, kdy v lodžských
lesích probíhaly exhumace,
nebyla na střelnici tato aktivita
možná. Navíc si nový režim nemohl
přát, aby byly odhaleny jeho vlastní
zločiny.
První etapa výzkumu na střelnici
byla zahájena v březnu 2008 a výzkum
stále trvá. Během první sezony
se pátralo po hromadných
hrobech osob zastřelených v letech
1939–45, ale také po ostatcích bývalých
členů Zemské armády popravených
v roce 1947. Proto byly
zvoleny obvyklé metody pro tento
typ výzkumu – sondy kladené na
vytipovaná místa a odvrty pedologickým
vrtákem. Již během první
sezony byl objeven první hromadný
hrob, do roku 2011 pak dalších
pět, ve kterých byly nalezeny pozůstatky
111 osob (obr. 19). Všechen
nalezený kosterní materiál
prošel antropologickou analýzou.
V hrobech se samozřejmě našlo
n Obr. 17 Obrys hrobové jámy v lese Okręglik. Foto O. Ławry-
nowicz.
n Obr. 18 Bývalá střelnice Lodž-Brus, léto 2012. Foto autor.
n Obr. 19 Hrob č. 6 na střelnici Brus, léto 2010. Foto P. A. No-
wakowski.
7118/2016 Živá archeologie – rea
TÉMa archeologie pohybu
velké množství artefaktů. Jednalo
se opět o různé osobní věci, mince,
medailony, fragmenty oděvů a obuvi
a další (obr. 20). Našlo se také
velké množství nábojů a nábojnic,
a to jak do zbraní německých, tak
sovětských. To potvrdilo informace,
že střelnice byla k popravám
používána též komunistickou státní
bezpečností (Głosek 2010; Nowakowski
2015).
Díky některým z nalezených předmětů
se podařilo identifikovat,
že v jednom ze společných hrobů
bylo pohřbeno 40 obyvatel Lodže,
zastřelených 12. listopadu 1939
během Intelligenzaktion. Jejich
ostatky byly přeneseny na centrální
lodžský městský hřbitov a uloženy
v novém, společném hrobě. Na toto
místo jsou pak přenášena i další
těla ze střelnice a každý rok se zde
v den výročí popravy koná vzpomínková
akce.
Závěr
Exhumacím obětí totalitních režimů
se v Polsku dostává veliké pozornosti.
Výzkum je financován
a podporován polskou vládou a
prostřednictvím Institutu paměti
národa jsou do něj investovány
velké finanční prostředky. Odkryvy
jsou prováděny za využití těch
nejmodernějších metod a postupů,
na nalezeném kosterním materiálu
je prováděna analýza DNA
s cílem vrátit mrtvým jejich jména
a důstojně je pohřbít. Proto i v této
oblasti patří polská věda ke špičce,
protože jsou zde aplikovány a testovány
nové způsoby analýz. Celkový
výzkum je pak příkladně interdisciplinární,
k dosažení cíle
spolu musejí spolupracovat vědci
řady odborností – archeologové,
fyzičtí antropologové, historici,
etnologové, lékaři. Navíc zločiny
totalit nejsou v Polsku promlčené
a jsou stále vyšetřované, takže
většina výzkumů probíhá pod
dozorem prokurátora, někdy i za
účasti policie.
Co je však důležitější, exhumace
obětí totalit jsou v Polsku silně vnímanou,
sledovanou a kladně hodnocenou
věcí. Mnoho rodin se tak
nejen dozvědělo, co se stalo s jejich
blízkými po tom, co zmizeli ve vězeních,
ale dostaly také šanci své
příbuzné pohřbít, protože se je podařilo
identifikovat. Archeologie
se tak najednou stává praktickým
pomocníkem v celospolečensky
sledovaném tématu, vědou, která
nezkoumá jen odtažité události
dávno zapomenutých dějin, ale
přináší informace o nedávné minulosti,
která je stále velmi živá a pro
většinu lidí snadno představitelná.
A tím si vlastně dělá dokonalou
reklamu. Místa pohřbů obětí totalitních
režimů jsou medializována
a široce navštěvována nejen pozůstalými,
ale též dalšími zájemci
o téma. Ti se tak přímo na místě seznamují
s prací archeologů, využívanými
metodami a postupy. Díky
tomu se archeologie dostává blíže
lidem a již není vědou o neuchopitelné
pradávné minulosti, ale stává
se součástí živého světa přítomnosti.
A co více si archeologie pro svou
propagaci a popularizaci může
přát? Něco podobného by pomohlo
i archeologii české.
Použitá literatura
Głosek, M. 2010: Nekropolia z terenu byłego
poligonu wojskowego na Brusie w Łodzi. Łódź.
González-Ruibal, A. 2007: Making things
public: Archaeologies of the Spanish Civil
War, Public Archaeology 6(4), 203–226.
González-Ruibal, A. 2013: Absent bodies: The
fate of the vanquished in the Spanish Civil
War. In: P. Cornish – N. J. Saunders (eds.),
Bodies in Conflict: Corporeality, Materiality,
and Transformation. London, 169–183.
González-Ruibal, A. 2014: Archaeology of the
contemporary past. In: Claire Smith (ed.),
Encyclopedia of Global Archaeology. New
York, 1683–1685.
González-Ruibal, A. – Ayán Vila, X. – Caesar,
R. 2015: Ethics, Archaeology, and Civil
Con฀ict: The Case of Spain. In: A. GonzálezRuibal
– G. Moshenska (eds.), Ethics and the
Archaeology of Violence. New York, 113–136.
Ławrynowicz, O. 2013a: Archeologiczne
weryfikacje miejsc pamięci w lasach zgierskich
w latach 2011–2012, Prace i Materiały
Muzeum Miasta Zgierza, č. 8, 281–313.
Ławrynowicz, O. 2013b: Czas po egzekucji.
Z badań nad lokalizacją pochówku oiar
egzekucji w Zgierzu w Lesie Lućmierskim.
In: J. Wróbel (ed.), „Dziś za jednego Niemca
śmierć poniesie 50 Polaków“. Łódź, 111–134.
Ławrynowicz, O. 2015: Niemieckie zbrodnie
nazistowskie w lasach podłódzkich.
Weryfikacje archeologiczne miejsc pamięci.
In: O. Ławrynowicz – J. Żelazko (eds.),
Archeologia totalitaryzmu. Ślady represji
1939–1956. Łódź, 65–94.
Ławrynowicz, O. – Żelazko, J. (eds.) 2015:
Archeologia totalitaryzmu. Ślady represji
1939–1956. Łódź.
Nenutil, J. – Rak, M. 2011: Exhumace obětí
II. světové války – předpoklad, východiska,
výzkum. Plzeň.
Nowakowski, P. A. 2015: Badaina
archeologiczne śladów nazistowskich na
terenie dawnego poligonu na Brusie w Łodzi.
In: O. Ławrynowicz – J. Żelazko (eds.),
Archeologia totalitaryzmu. Ślady represji
1939–1956. Łódź, 41–64.
n Obr. 20
Nálezy ze střelnice 
Brus – fragment 
hřebene, kovové 
přezky, lanko, 
nábojnice a kulky. 
Foto P. Pudło.
Ossowski, A. 2010: Intelligenzaktion w Łódzi.
In: M. Głosek (ed.), Nekropolia z terenu
byłego poligonu wojskowego na Brusie
w Łodzi. Łódź, 75–92.
Rak, M. 2014: Archeologie konfliktů 20.
století – aeroarcheologie. Historie – témata –
metody – příklady. Plzeň.
Vařeka, P. (ed.) 2013: Archeologie 19. a 20.
století. Přístupy – metody – témata. Plzeň.
Wróbel, J. (ed.) 2013: „Dziś za jednego Niemca
śmierć poniesie 50 Polaków“. Łódź.
Zwolski, M. 2015: Cementarzysko dwóch
reżimów. Pamięć.pl – biuletyn IPN, č. 2 (35),
47–51.
Summary
Archaeology of victims of totalitarian
regimes in Poland: case study of
excavations in the area surrounding the
city of Łódź
Searching for victims of totalitarian regimes
has recently became one of the common topics
in conflict archaeology of the 20th century.
At first excavations were carried out
to bring proofs against perpetrators, later
archaeology started to solve its own scientific
questions. Such excavations have taken
place for example in Spain, Kampuchea,
the countries of the former Yugoslavia and
in South America. Several early excavations
took place in the Czech Republic (victims
of death marches and the expulsion of Germans
in the aftermath of the second world
war), most excavations though have happened
in Poland where they explore victims
of both the Nazi and communist regimes.
These activities started in the 1990s with excavations
of the mass graves of polish officers
and intelligentsia murdered in 1940 and
1941 by Soviet NKVD in the territory of the
current Ukraine. The best known example is
Katyń. but there are more other similar places
of execution. Altogether the Soviets executed
around 25000 people. In the following
period similar excavations started also on
Polish territory. One of the places where they
are taking place is the city of Łódź. Three
large excavations in the area surrounding the
city were carried out by archaeologists from
the local university and employees of the Institute
of National Remembrance (Instytut
Pamieci Narodowej). In Lućmierski woods
they searched for the remains of 100 victims
of revenge killing by the Germans following
the killing of two Gestapo members on
the 20th of March 1940. In Okręglik woods
they looked for graves of more than 5000 victims.
Both searches were successful. The last
excavations took place on the former shooting
range Łódź – Brus, which served during
the second world war and also shortly afterwards
as an execution and burial ground.
During first seasons they found more than
100 bodies and confirmed that the execution
grounds were used by both the Nazis and the
Soviets. During these excavations in Poland
they used the most modern methods and
methodologies. The results have been viewed
positively by the public, which helps spread
a positive view of archaeology as a whole.
Michal Rak, Československá obec
legionářská, adresa: Sokolská 33, 120 00
Praha 2, e-mail: rak.m@atlas.cz
Článek je výstupem projektu SGS-2014-052 Archeologie
konfliktů 20. století – výzkum hromadných
hrobů ze 40. a 50. let v Polsku.