FRANTIŠEK ŠTÍCHA a kol. Velká akademická gramatika spisovné češtiny III. Syntax: Syntagma / Věta / Souvětí Část 2 ODDÍL V: SKLADBA Útvarů polovětných: nominalizace 1. Nominalizace pomocí infinitivu Obsah: 1.1 Definice 1.2 Nominalizace podmětových klauzí 1.3 Nominalizace předmětových klauzí 1.3.1 Obecná charakteristika 1.3.2 Přehled sloves s alternativní vazbou na infinitiv 1.3.2.1 Slovesa s uzuální infinitivní vazbou 1.3.2.2 Slovesa s okazionální infinitivní vazbou 1.3.3 Závislost vedlejší věty i infinitivu na tvarech trpného participia 1.3.4 Konkurence vedlejší věty a infinitivu 1.3.4.1 Ke konkurenci vedlejší věty a infinitivu obecně 1.3.4.2 Ke konkurenci vedlejší věty a infinitivu speciálně 1.4 Nominalizace účelových klauzí 1.5 Nominalizace podmínkových klauzí 1.6 Nominalizace doplňkových klauzí 1.1 Definice O nominalizaci pomocí infinitivu mluvíme tehdy, jestliže za základní strukturu určitého typu věty pokládáme souvětí se závislou klauzí uvozenou spojkou – obvykle spojkou že nebo spojkou aby – a tuto závislou klauzi, resp. její predikát, lze nahradit infinitivem. Např.: (1a) Rozhodli se, že založí vlastní firmu. (1b) Rozhodli se založit vlastní firmu. (2a) Otec se uvolil, že mě bude rok finančně podporovat. (ČNK, zkráceno) (2b) Otec se uvolil rok mě finančně podporovat. Srov.: Proto se ten starší tak ochotně uvolil podporovat tu známost. (překlad: G. K. Chesterton, přel. A. Přidal) O větách typu (b) říkáme, že obsah závislých klauzí ve větách typu (a) je v nich nominalizován pomocí infinitivu. 1.2 Nominalizace podmětových klauzí K nominalizaci podmětových klauzí běžně nedochází. Obsazovat syntaktickou pozici podmětu infinitivem je sice u mnoha sloves obvyklé (viz oddíl III. 11.1.1), avšak infinitiv je u těchto sloves většinou první nebo jedinou volbou. Srov. větu (1a) a jejího konkurenta (1b): (1a) Fascinuje mě pozorovat kohokoli, kdo svojí práci skutečně rozumí. (ČNK) (1b) Fascinuje mě, když pozoruji kohokoli, kdo svojí práci skutečně rozumí. Podmětová věta uvozená spojkou když obsahuje někdy modální sloveso, zatímco věta s infinitivem je bez tohoto slovesa: Valerii vždycky fascinovalo, když mohla na vlastní oči vidět část francouzské historie, o které se dozvídala hlavně od své matky a babičky. Vždycky mě hrozně fascinovalo vidět, jak je skvělé, když se člověk necítí jako doma jen v jedné zemi, ale když zakotví i jinde, když se vyzná v cizí kultuře," říká maďarská diplomatka [...] Podmětová věta a jí konkurující infinitiv mohou být užívány komplementárně s různými slovesy, v závislosti na jejich sémantice: "Hnusí se mi, když vidím smažky na ulici. Asi je to pokrytecký, protože jsem byla stejná. Ale možná právě proto mám takový pocity," říká Adéla, která byla na drogách závislá. "Hnusí se mi pomyslet, k jakým nemravnostem se už tahle ústa propůjčila!" Neotravuje vás, když dostáváte už takové završující ceny? Neotravovalo vás jezdit na představení kvůli jednomu číslu? Neotravuje vás už někdy pořád opakovat v ordinaci a do časopisů stejné rady? 1.3 Nominalizace předmětových klauzí 1.3.1 Obecná charakteristika Předmětový infinitiv (věta 1b) chápeme jako nominalizaci předmětové klauze, pokud je souvětí s touto klauzí (1a) běžným výrazem a lze je pokládat za základní způsob jazykového vyjádření: (1a) Rozhodli se, že založí kroužek mladých hasičů. (ČNK) (1b) Rozhodli se založit kroužek mladých hasičů. Předpokládáme, že konkurence tohoto typu, kdy sloveso předmětové klauze (založí) je totožné s předmětovým infinitivem (založit), principiálně znamená synonymii daných konstrukcí. Zda mluvčí/pisatel vnímá za formálním rozdílem mezi větným typem, jaký demonstruje věta (1a) a větným typem, jaký reprezentuje věta (1b) nějaký významový rozdíl, nelze metodami současné lingvistiky zjistit. Nicméně se zdá přirozené, že „infinitiv vyjadřuje myšlenkovou složku méně výrazně a méně samostatně než věta“ (K. Svoboda, 1962, s. 14) a že mluvčí/pisatel užije spíše infinitivu, „rozvíjí-li se jeho myšlenka rychle“ a že naopak „užije spíše věty vedlejší […] rozvíjí-li se pomaleji.“ (K. Svoboda, 1962, s. 15). Infinitivní a větné doplnění se však nezřídka (v různé míře) liší významem; např.: (2a) Bojím se mu něco říct. (2b) Bojím se, že můj návrh odmítne. (2c) Bojím se, aby neonemocněla. Rozdílný význam vět (2a -c) se projevuje v rozdílné vazbě slovesa bát se buď na infinitiv (2a), nebo na jednu (2b) či druhou (2c) spojku. Tato kapitola je zaměřena na konkurence, resp. alternativy typu (1a) : (1b). U některých sloves je infinitiv jejich běžným a frekventovaným doplněním (3a, 4a), které má alternativu ve vedlejší klauzi (3b, 4b) a/nebo v doplnění nominálním (3c, 4c): (3a) Donutil ji lehnout si na zem. (ČNK, zkráceno) (3b) Donutil ji, aby si lehla na zem. (ČNK) (3c) Donutil ji k drastické redukční dietě. (ČNK, zkráceno) (4a) Odhodlal se navštívit psychiatra. (4b) Odhodlal se, že navštíví psychiatra. (4c) Odhodlal se k návštěvě psychiatra. (ČNK) Doplnění větou je někdy výrazně méně obvyklé (5b) než doplnění infinitivem (5a): (5a) Podařilo se nám získat grant. (5b) Podařilo se nám, že jsme získali grant. U některých sloves má předmětový infinitiv (6a) běžnou alternativu pouze v doplnění nominálním (6b), nikoli v doplnění větou, které je extrémně řídké, nicméně vyskytne se i ve standardním textu (6c): (6a) Pokoušela se uniknout. (6b) Pokoušela se o únik. (6c) Pokoušela se, aby unikla. V korpusu SYN v6 (stav z r. 2018) je více než 85 000 dokladů závislosti infinitivu na slovese pokoušet se, avšak pouhých 89 dokladů, v nichž na slovese pokoušet se závisí věta uvozená spojkou aby; ve velké většině těchto dokladů je subjekt přísudku vedlejší věty jiný než subjekt věty řídící; výjimkou jsou tyto věty: Snaží se nečekat na pomoc ostatních a pokoušejí se, aby udělaly něco samy pro sebe. – Marně se pokoušeli, aby se s ním setkali u východu pro účinkující. – Jeho slova jí vrtala hlavou, ale marně se pokoušela, aby pochopila jejich obsah. – Znovu a znovu se pokouší, aby byl vpuštěn […] – „Pokud budou investoři a spekulanti vědět, od jaké hladiny Evropská centrální banka zasáhne, nebudou se pokoušet, aby tuto metu zdolávali,“ říkají experti. – Kráner se marně pokoušel, aby několika slavnými historkami […] rozveselil ostatní […] – Už jsem dospěl do let, kdy jiní byli dávno ženatí, měli děti a důležité postavení a s rozhodnou energií se museli pokoušet, aby ze sebe vydali maximum […] – A Svoboda se bude ještě měsíc pokoušet, aby sehnal v horní komoře širší podporu. – […] a když se někdo pokoušel, aby otevřel dveře, musel zavolati druha na pomoc. Jaká je motivace pro náhradu velmi frekventovaného infinitivu vedlejší větou – tedy např. pro užití věty typu (7c) místo věty typu (7a), není snadné říci a veškeré interpretace tu musejí zůstat pouhou spekulací. Zatímco doplnění větou je u některého slovesa vyloučeno (7c), doplnění infinitivem nebo jménem u tohoto slovesa je závislé na tom, má-li objekt dějovou (7a) nebo entitativní (7b) povahu: (7a) Odmítá o tom hovořit. (7b) Odmítla jeho nabídku. (7c) *Odmítá, aby o tom hovořila. Doplnění vedlejší větou je u některých sloves možné jen tehdy, pokud subjekt přísudku závislé věty je jiný než subjekt věty řídící: (7d) Francie odmítá, aby Německo snížilo příspěvky do rozpočtu EU. (ČNK, zkráceno) Některá slovesa mají vazbu na infinitiv pouze či převážně ve tvarech záporných: neváhal přijet, neopomněl zdůraznit, neodpustil si připomenout, nerozpakoval se loupit, nepřál si zveřejnit. 1.3.2 Přehled sloves s alternativní vazbou na infinitiv U některých z těchto sloves je infinitivní vazba velmi běžná a je u nich vazbou základní, u jiných sloves je její frekvence vyrovnaná s frekvencí vazby na vedlejší větu a/nebo s frekvencí vazby nominální a ještě u jiných je méně obvyklá až okazionální. 1.3.2.1 Slovesa s uzuální infinitivní vazbou Ke slovesům s víceméně frekventovanou vazbou na předmětovou klauzi, která má reálnou alternativu ve vazbě infinitivní, patří (abecedně): bát se, bránit, děsit se, dohodnout se, dokázat, doporučit/doporučovat, dopřát, dopustit, dovolit/dovolovat, dychtit, hledět, chystat se, namáhat se, nařídit/nařizovat, naučit (se), navrhnout/navrhovat, nechat/nechávat, (do/při)nutit, obávat se, odhodlat se, odmítnout/odmítat, opravňovat, plánovat, pokusit se/pokoušet se, potřebovat, pověřit, povolit, požadovat, přát si, předsevzít si, přikázat, přimět, přislíbit, (po)radit, rozhodnout se, rozmýšlet se, rozpakovat se, slíbit/slibovat, snažit se, strachovat se, stydět se, svolit, toužit, učit (se), uložit/ukládat, umožnit/umožňovat, usilovat, usnadnit, usnést se, uvolit se, váhat, vyzvat, vyžadovat, vzpírat se, zabránit, zakázat/zakazovat, zamítnout/zamítat, zapomenout/zapomínat, zaručit se, zavázat/zavazovat se, zdráhat se, zkoušet, znemožnit/znemožňovat, zpěčovat se, zvažovat. Srov.: (8a) Něco však Pilátovi Pontskému bránilo, aby se zachoval tímto nejpřirozenějším způsobem. (překlad: Č. Ajtmatov, Popraviště - ČNK) (8b) Něco však Pilátovi Pontskému bránilo zachovat se tímto nejpřirozenějším způsobem. (9a) Ostych mu brání, aby naplno vyslovil něco tak choulostivého. (9b) Ostych mu brání vyslovit naplno něco tak choulostivého. (ČNK) (10a) Právě v té chvíli se odhodlala, že celý svůj příběh zveřejní. (ČNK) (10b) Právě v té chvíli se odhodlala celý svůj příběh zveřejnit. Srov. dále: Znalost přístupových hesel mu umožňovala, aby se dostal i dostal i do těch nejodlehlejších částí washingtonského fondu. Tito vůdci důvěřují své vlastní vůdcovské identitě, což jim umožňuje dostat se psychologicky blízko k následovníkům. Jinak si vůbec nelze představit nic, co by Frídu přimělo, aby se vzdala svého místa [...] (překlad: F. Kafka, Zámek – ČNK) Tehdy neexistovalo nic, co by Ulriku přimělo vzdát se takového vítězství. (překlad beletrie) Letos poprvé se zastupitelé usnesli, že nám kino neposkytnou. Úspěšná činnost Masarykova měla vděčnou odezvu u československé vlády v Londýně, která se 30. ledna jednomyslně usnesla poděkovat mu za velkou práci, kterou ve Spojených státech vykonal. Vláda v Berlíně zvažuje, že zruší omezení, která zavedla po vstupu Česka a dalších zemí do unie před třemi lety. Vedení města zvažuje změnit systém vytápění městských domů především kvůli stále se zvyšujícím cenám plynu. U slovesa hrozit, pokud označuje děj s neživým subjektem, je infinitiv zapojen do jiné syntaktické struktury než vedlejší věta: Hrozilo, že voda zaplaví centrum města. Jeden z největších zásahů předvedli strážníci letos na jaře, kdy velká voda hrozila utrhnout desetitunovou jachtu Carmen kotvící na hlavním proudu Vltavy. 1.3.2.2 Slovesa s okazionální infinitivní vazbou Velká část doložených sloves s předmětovým infinitivem jsou okazionalismy, pro něž máme v korpusu jen několik dokladů nebo doklad jediný. Někdy jde jen o to, že namísto obvyklého slovesného přísudku závislé předmětové klauze uvozené spojkou (souhlasila, že zváží, nutí k tomu, aby platili, přispěly k tomu, že jsme se dostali) se dosadí infinitiv, a to buď bez korelativa,^^[1] nebo s korelativem, a to navzdory tomu, že infinitiv je tu velmi vzácný a předmětová věta naopak velmi frekventovaná: Premiér Sergej Kirijenko se dal v sobotu slyšet, že Světová banka souhlasila zvážit novou půjčku Rusku na pomoc při restrukturalizaci jeho uhelného průmyslu a na nákup nového, modernějšího vybavení. Teď víme moc dobře, které naše chyby přispěly dostat se do této situace. Respekt k obvyklosti a uzuálnosti formy by tu vyžadoval užít předmětové věty: Světová banka souhlasila (s tím), že zváží …; Naše chyby přispěly k tomu, že jsme se dostali do této situace. Někteří pisatelé zřejmě nejsou příliš citliví k některým gramatickým normám a i ve standardním textu pak použijí výraz, který je protinoremní. Lingvisté, kteří byli dříve často odkázání jen na svou vlastní řečovou zkušenost a svou introspekci, se pak mohli domnívat, že takový výraz „nelze použít“. Např. K. Svoboda (1963, s. 16-17) píše, že nelze říci souhlasil s ním jít či vybídl ho přisednout. Z korpusu však máme po slovese vybídnout doloženo 26 výskytů infinitivu (např. vybídl respektovat / založit) a po slovese souhlasit dokonce zhruba 200 (viz tabulka 1 níže). 1.3.3 Závislost vedlejší věty i infinitivu na tvarech trpného participia Některé infinitivy (věty (b) a (c)) konkurující vedlejší větě (často s korelativem) (věty (a)) jsou závislé častěji, převážně či výlučně na tvarech trpných participií; korelativum se někdy užívá i v konstrukcích s infinitivem (věty (c); naopak vedlejší klauze se někdy užívá bez korelativa (věty (d)) (vše ČNK): (11a) Výbory ovšem nejsou oprávněné k tomu, aby vyslovovaly nedůvěru členům vlády. (11b) Bohužel nejsem oprávněn podávat bližší informace. (11c) Nejsem oprávněn k tomu cokoli říci. (11d) Nejsem oprávněn, abych posuzoval to, co se týká trhu a dalšího vývoje ekonomiky. (12a) Primátor není zmocněn k tomu, aby nějakým způsobem trestal členy rady, zastupitele či občany. (12b) Žádná vláda není zmocněna soudit občanovy myšlenky. (12c) Nejsem zmocněn k tomu přerušovat schůzku guvernéra. (12d) Ministerstvo financí bylo zmocněno, aby společně s Českou národní bankou a FNM ihned zahájilo výběr poradců. (13a) Východ je asi odsouzen k tomu, aby zůstal hodně dlouho rudý. (13b) Tanečníci jsou v tomto muzikálovém mumraji odsouzeni hrát po většinu času druhé housle (13c) Opravdu jsme svým nezájmem odsouzeni k tomu, prožít si minulost znovu? (13d) Praha je nyní odsouzena, aby pouze přihlížela k aktivitám Němců, Francouzů, Španělů, Finů či Řeků. (zkráceno) (14a) Byl jsem pověřen tím, abych až do vypsání výběrového řízení na nového primáře vedl havlíčkobrodskou záchranku. (14b) Severoatlantická aliance bude pověřena provést letecké útoky proti srbským pozicím. (14c) nedoloženo (14d) Režisér Jan Svěrák byl pověřen, aby vybral deset českých filmů pro zvláštní program Sametová generace. (nejčastější struktura) (15a) Ani křesťané nejsou povoláni k tomu, aby utrpení na světě množili, spíše aby proti němu všemi prostředky bojovali. (15b) Nejsme povoláni rozhodovat o něčí vině. (nejčastější struktura) (15c) Žijeme v nedokonalosti a jsme povoláni k tomu se vyvíjet. (Málo doložená struktura) (15d) Duchovní je povolán, aby učil věřícího pokoře před jeho problémy, před jeho smrtí.^^[2] (16a) Muži jsou téměř předurčeni k tomu, aby byli nadměrně zastoupeni na dně i na špici. (16b) Kde vzali Američané jistotu, že oni jsou předurčeni rozhodovat? (16c) Svým vlastním evolučním vývojem jsme předurčeni k tomu, učit se z papíru. (16d) Jako florentskému sochaři, k jehož žákům patřil i Leonardo da Vinci, mu bylo předurčeno, aby ve Florencii dovedl italské sochařství quattrocenta k jeho vrcholu. Sloveso dopřát má vazbu na infinitiv převážně u neuterního participiálního tvaru dopřáno a tento tvar má i běžnou vazbu na vedlejší větu (obě věty ČNK): (17a) Ludmile Formanové zatím není dopřáno, aby doma porazila svou největší konkurentku (17b) "Doufám, že jí bude dopřáno žít dál normálním životem […]“ 1.3.4 Konkurence vedlejší věty a infinitivu 1.3.4.1 Ke konkurenci vedlejší věty a infinitivu obecně Konkurence předmětové věty a předmětového infinitivu je širokou oblastí jevů, které není snadné definovat a uvést v nějaký přehledný systém. Ve hře je jednak množství podmiňujících jevů, jednak jistá míra chaotičnosti a nepředvídatelnosti jazykového chování i u standardních uživatelů češtiny. Tato konkurence neznamená, že kterákoli klauze uvozená některou z předmětových spojek (aby, že, zda) je v kterémkoli větném kontextu (beze změny významu) zaměnitelná s infinitivem, ani to, že korelativum je vždy možno užít, či neužít. Tato konkurence znamená pouze to, že u daného slovesa se – v závislosti na té či oné okolnosti či komplexu okolností – uplatňuje určitá množina vazeb. Tyto množiny vazeb u čtyřiceti vybraných sloves zachycuje tabulka 1.^^[3] (K užívání korelativ a ke konkurenci spojek aby a že viz oddíl VI. kap. 2.1.) Tab. 1: Konkurence infinitivu a vedlejší věty uvozené spojkou aby, že nebo zda u vybraných 40 sloves Uvedené počty se týkají pouze bezprostřední posloupnosti verba finita a na něm závislých elementů v relevantní struktuře (např. ‚se bojí + infinitiv‘, se bojí, aby; si přeje, aby; se přesvědčil o tom, že; usilují o to, aby; zahrnuty nejsou struktury typu ‚bojí se + infinitiv‘, přeje si, aby, přesvědčil se o tom, že; apod.). RM se, si může bezprostředně předcházet před tvarem VF, ale může být od něj i více vzdálen vlevo. Kolonky bez čísla, označené - , znamenají, že o existenci této struktury se neuvažuje. Tučně zvýrazněny jsou v rámci daného slovesa nejvyšší počty doloženosti daného typu struktury. Čísla zakončená nulou jsou zpravidla zaokrouhlena (na stovky nebo tisíce), a to častěji směrem dolů. Značky: I = infinitiv, k = korelativum (např. toho, že k tomu, aby) Sloveso I bez k I s k aby bez k aby s k že bez k že s k zda bez k zda s k bát se 50 000 3 9 000 209 47 000 1 900 550 8 doporučit 15 000 0 18 300 - 703 - 100 - dovolit (si) 89 000 0 18 600 10^^[4] 450 14 - - nabádat 280 18 5 400 880 600 70 3 - nabídnout 1 700 0 4 300 - 13 800 - 400 - navrhovat 19 000 0 22 000 - 2 200 - 42 - naznačit 4 0 880 0 59 000 7 560 1 nutit 71 000 14 8 900 1 300 60 58 1 - odradit 90 15 267 530 300 90 - - odsoudit 900^^[5] 100^^[6] 100 400 - - - - opravňovat 1 900 18 160 640 7 51 - - ostýchat se 1 600 0 3 - 4 - 2 - pokusit se 163 000 9 400 220 - - 6 1 poradit 610 0 5 000 2 1 800 - 500 - pověřit 1 100^^[7] 0 2 500 174 12 9 - - požadovat 5 300 0 37 800 - - - 12 - přát (si) 51 000 0 67 700 28 - - - předepisovat 145 0 100 - 280 - - - předpokládat 1 600 0 140 - 249 000 - - přesvědčit (se) 250 2 14 000 180 217 000^^[8] 24 000 2 900^^[9] 160 přilákat 16 0 50 8 - - - - přimět 7 500 58 5 600 2 900 125 579 - - přizvat 20 0 270 14 - - 1 - snažit se 677 000 59 34 000 3 900 - - 3 - souhlasit 179 23 4 000 8 300 12 000 16 000 - - umožnit 88 000 0 12 000 50 1 200 70 - - usilovat 1 400 456 2 700 15 500 - 9 - 2 usnadnit 440 - 59 - - - - - usnést se 600 4 160 23 4 100 380 12 6 uvolit se 1 200 1^^[10] 3 2 253 22 - - vybídnout 26 0 730 66 - - 11 1 vybrat (si) 95 0 1 500^^[11] 70 290 10 3 700 vyzvat 197 0 21 000 860 170 12 100 3 vyžadovat 2 900 0 9 300 7 160 4 - - zabránit 4 000 9 6 400 12 500 80 800 - - zakázat 22 000 0 1 800 - 23 - - - zasloužit si 12 000 0 3 300 - - - - - znemožnit 4 000 0 770 2 2 - - zvažovat 2 900 0 - - 17 000 53 11 800 13 zvyknout si 8 300 19 - - 8 700 3 300 - - Pokud jde o užívání předmětového infinitivu a jeho konkurenci s vedlejší větou, z této tabulky lze vyčíst: (a) předmětový infinitiv je nejčastější vazbou pouze u 13 z vybraných 40 sloves; infinitiv jako vazebné doplnění předmětových sloves je tedy nejčastější volbou pravděpodobně méně často než věta; (b) velmi nízký počet dokladů předmětového infinitivu u určitého slovesa stojí někdy proti vysoké frekvenci předmětové věty uvozené spojkou – 4 doklady infinitivního předmětu u slovesa naznačit stojí proti 59 000 dokladů předmětové věty uvozené spojkou že; (c) předmětový infinitiv se příliš nesnáší s korelativem; korelativum k infinitivu je doloženo pouze u 15 z vybraných 40 sloves a navíc obvykle ve velmi nízkých frekvencích; naproti tomu korelativum u spojky aby je doloženo u 27 ze 40 sloves a u tří z vybraných sloves (odradit, usilovat a zabránit) jde o nejfrekventovanější z konkurenčních struktur; (d) korelativum je výrazně častějším jevem u spojky aby než u spojky že; (e) předmětový infinitiv ve struktuře s korelativem není nikdy nejčastější vazbou slovesa; (f) významnější podíl struktur s předmětovým infinitivem a korelativem mají z vybraných 40 sloves pouze slovesa odsoudit a usilovat. Přitom zhruba v polovině případů mezi korelativem a infinitivem není čárka; srov.: Mocní a bohatí jsou prostě odsouzeni k tomu, hledat si neustále nějaké vymezení vůči nám ostatním. – Jsou odsouzeni k tomu být náchylní k násilí. – Taneční sport usiluje o to, stát se olympijskou disciplínou. Nenapadlo vás usilovat o to stát se profesionálními herci?; (g) u sloves usilovat (o něco) a zabránit (něčemu) je nejčastějším typem závislosti vedlejší věta s korelativem ve větě řídící; (h) stejně jako v řadě jiných jazykových jevů (např. v konkurenci pádových koncovek) ani vysoká frekvence předmětového infinitivu bez korelativa – např. 50 000 výskytů infinitivu závislého na slovesu bát se – nezabrání ojedinělému proniknutí korelativa do této struktury i ve standardních textech; srov.: Ale na rozdíl od některých kolegů v Parlamentu se nebojím toho, nechat občany vyslovit svůj názor. Jak konkurence předmětového infinitivu a předmětové věty konkrétně vypadá ve větných kontextech, ilustrujeme na pěti z těchto 40 sloves; nejfrekventovanější vazbu přitom uvádíme na prvním místě, nejméně frekventovanou na místě posledním (vše ČNK): bát se: (1) Scorsese měl vždycky zálibu v žánrových filmech a nikdy se nebál vyzkoušet nějaký nový. (2) Dva ze tří Evropanů se bojí, že jejich děti na tom budou mnohem hůře než oni sami. (3) Zemědělci se bojí, aby zima nebyla příliš dlouhá. (4) Lidé se ovšem bojí toho, že unie chce všechno regulovat. (5) Britský tisk se bojí, zda "umělé" spermie neučiní muže nadbytečnými. (6) Někteří lidé se bojí toho, aby zraněnému ještě více neublížili. (7) Více než konkurence se bojím toho, zda zvládneme splnit vysoká očekávání zákazníků. (8) Samozřejmě bych se někdy v budoucnu nebál toho, vyzkoušet si fotbal na profesionální úrovni. Zatímco vět typu (1) je doloženo zhruba 50 000, věty typu (8) jsou doloženy pouze dvě. Přesto věta (8) nezní nepřirozeně a není důvodu k tomu, pokládat ji za negramatickou. usnést se: (1) Mezinárodní zoologické koncilium se usneslo, že vypíše soutěž o nejlepší vědecké dílo o slonech. (2) A právě na Krymu se "velká trojka" usnesla svolat na 25. dubna 1945 do San Franciska konferenci Spojených národů, aby připravila Chartu OSN. (3) Senátoři se včera na návrh Daniela Kroupy usnesli na tom, že "Václav Havel se zasloužil o stát". (4) Radní prvního obvodu se usnesli, aby Švermův most dostal původní název, tedy most Milana Rastislava Štefánika. (5) Nakonec se zastupitelé usnesli na tom, aby o vítězi rozhodla soutěž. (6) Sněmovna se teprve musí usnést, zda bude volit tajně. (7) „Musíme se všichni usnést na tom, zda máme sílu shodnout se v závěru výběrového řízení na jménu generálního ředitele," dodal. (8) "Vláda se jednomyslně usnesla na tom, dát Poslanecké sněmovně zcela negativní stanovisko k této poslanecké iniciativě," dodal nabádat: (1) I český prezident nabádá, aby se tím, co bude za 100 let, zabývali spisovatelé sci-fi. (2) Kramář nabádal, že Masaryk a Beneš mají svou autoritou uklidnit "kandidáty" bolševismu. (3) O přestávce jsem hráče nabádal k tomu, aby za tohoto stavu soupeře nepodcenili. (4) Odmítněte naslouchat temnému hlasu, který vás nabádá žít s údělem oběti. (5) Trenér nás všechny nabádá k tomu, že zápasy v evropských pohárech jsou hlavně o sebedůvěře. (6) Můj pokročilý sportovní věk mě nabádá k tomu, najít pro mladé lidi nějaký důvod, proč dělat sport. (7) Starší kamarádi mě nabádali, zda bych si nechtěla vymyslet vlastní projekt. uvolit se: (1) Trvalo téměř pět let, než se americký prezident George Bush uvolil setkat s nejvyšším představitelem Palestiny. (2) Otec se uvolil, že bude přicházet co nejčastěji. (3) Poprvé v historii se Česká filharmonie uvolila k tomu, že udělá něco takového. (4) Veterinářka […] Využila pomoci majitelky labradora, která se uvolila, aby její pes, jako pravděpodobný nositel stejné krve, vzácnou tekutinu „daroval“ postižené kočce. (5) Turečtí politici se uvolili k tomu, aby soukromé televize mohly vysílat pořady v menšinových jazycích. (6) A jen hrstka lidí z této zvláštní skupiny se během desítek let uvolila k tomu vyprávět svůj příběh. doporučit: (1) Komise vládě doporučila, aby počítala se vzestupem hladiny nejméně o 1,3 metru. (2) Při výběru jazykové školy bych doporučila navštívit ukázkovou hodinu. (3) "Po vyšetření magnetickou rezonancí mi doktoři doporučili, že bude lepší nechat koleno v klidu," vysvětlila Williamsová. (4) Studie doporučí, zda je vhodnější rekonstruovat nynější nádraží, či jej přesunout asi o 800 metrů jižněji k autobusovému nádraží Zvonařka. usnadnit: (1) Američtí vědci testují vakcínu, která by měla kuřákům usnadnit vzdát se jejich zlozvyku. (2) Ve druhé půli jsme po hřišti jen pobíhali a soupeři usnadnili, aby nám nasázel další góly. (Ke konstrukcím typu dávat tušit viz oddíl III., kap. 5.2) 1.3.4.2 Ke konkurenci vedlejší věty a infinitivu speciálně I. Klad nebo zápor závislého slovesa Konkurence předmětového infinitivu a vedlejší věty může být ovlivněna řadou faktorů, které dosud neznáme, ale (z části) může být také náhodná. Jedním z faktorů ovlivňujících volbu infinitivu nebo vedlejší věty může být klad nebo zápor závislého slovesa; ukazují to tabulky 2 a 3: Tab. 2: Konkurence infinitivu a vedlejší věty závislých na přísudkovém slovesu Snažím se, po němž bezprostředně následuje kladný infinitiv nebo spojka abych bezprostředně následovaná kladným slovesným tvarem Snažím se infinitiv Počet dokladů abych Počet dokladů 1. být 2 154 byl(a) 37 2. dělat 698 dělal(a) 2 3. hrát 600 hrál 1 4. žít 428 žil(a) 0 5. mít 373 měl(a) 33 6. jíst 355 jedla 1 7. najít 346 našel 1 8. jezdit 264 jezdil(a) 0 9. držet 229 držel(a) 0 10. chodit 221 chodil(a) 0 11. jít 218 šel/šla 0 12. pracovat 196 pracoval 1 13. dodržovat 190 dodržoval 1 14. pomáhat 175 pomáhal(a) 0 15. soustředit 167 se soustředil(a) 0_ 16. dát 161 dal(a) 0 17. udržovat 158 udržoval(a) 0 18. pochopit 155 pochopil(a) 0 19. myslet 149 myslel(a) 0 20. hledat 147 hledal(a) 0 21. sledovat 146 sledoval(a) 0 22. dávat 135 dával(a) 0 23. vybírat 130 vybíral(a) 0 24. trénovat 127 trénoval(a) 0 25. zachytit 127 zachytil(a) 0 26. dostat 125 dostal(a) 0 27. udržet 122 udržel 1 28. brát 121 bral(a) 0 29. psát 120 psal(a) 0 30. udělat 117 dělal(a) 0 31. zjistit 114 zjistil(a) 0 32. chovat 111 se chovala 1 33. zůstat 104 zůstal(a) 0 34. mluvit 98 mluvil(a) 0 35. dívat 93 díval(a) 0 36. využít 93 využil(a) 0 37. získat 91 získal(a) 0 38. vyhýbat 91 vyhýbal(a) 0 39. makat 88 makal(a) 0 40. představit (si) 87 si představil(a) 0 Celkem 9 624 79 = 0, 8% Tab. 3: Konkurence infinitivu a vedlejší věty závislých na přísudkovém slovesu Snažím se, po němž bezprostředně následuje záporný infinitiv nebo spojka abych bezprostředně následovaná záporným slovesným tvarem Snažím se infinitiv Počet dokladů abych Počet dokladů 1. nebýt 100 nebyl(a) 13 2. nepřipouštět si 71 si nepřipouštěl(a) 0 3. nedělat 68 nedělala 2 4. nemyslet 67 nemyslel 1 5. nemít 38 neměl(a) 4 6. nevynechat 30 nevynechal(a) 1 7. nebrat 26 nebral(a) 0 8. nevnímat 26 nevnímal(a) 0 9. nejíst 24 nejedl(a) 0 9. nenechat 22 nenechal(a) 0 10. nedávat 19 nedával(a) 0 11. nepřemýšlet 15 nepřemýšlel(a) 0 12. nechodit 15 nechodil(a) 0 13. nepodléhat 14 nepodléhal(a) 0 14. nerozčilovat 13 se nerozčiloval(a) 0 15. nedívat 13 se nedíval(a) 1 16. neztratit 11 se neztratil(a) 0 17. neopakovat 10 (se) neopakovat 0 18. nekoukat 10 (se) nekoukal 0 19. nekupovat 9 nekupoval(a) 0 20. nezabývat 8 se nezabýval(a) 0 21. neplýtvat 8 neplýtval(a) 0 22. nevšímat 8 nevšímal(a) 0 23. nenechávat 8 nenechával 0 24. neřešit 8 neřešil(a) 0 25. nehrát 7 nehrál(a) 0 26. nepanikařit 7 nepanikařil(a) 0 27. neusnout 7 neusnul(a) 0 28. nebrečet 7 nebrečel(a) 0 29. nezklamat 7 nezklamal 1 30. nepřejídat 7 nepřejídal(a) 0 31. nedat 7 nedala 1 32. nesledovat 7 nesledoval(a) 0 33. nebát 6 se nebál 1 34. nezanedbávat 6 nezanedbávala 1 35. neubližovat 6 neubližoval(a) 0 36. nehledat 6 nehledal(a) 0 37. neriskovat 6 neriskoval(a) 0 38. nestresovat 6 nestresoval(a) 0 39. nejezdit 6 nejezdil(a) 0 40. neztrácet 6 neztrácel(a) 0 Celkem 745 26 = 3,4% Z této tabulky vyplývá, že pokud je předmětový komplement závislý na přísudkovém slovese Snažím se ve tvaru záporném (Snažím se nebýt … vs. abych nebyl…), pak je větší pravděpodobnost, že tento komplement bude mít formu věty (Snažím se, abych nebyl …), než pokud je závislý komplement ve tvaru kladném (Snažím se, abych byl …). Praktičtěji řečeno, struktura typu ‚Snažím se, abych + záporný tvar slovesa‘ (Snažím se, abych nedělala…) je spíše očekávatelná než struktura typu ‚Snažím se, abych + kladný tvar slovesa‘ (Snažím se, abych dělala…). II. Poloha výrazu závislého na infinitivu Pokud je výraz závislý na předmětovém komplementu umístěn na začátek věty, čímž vzniká zvláštní druh tzv. slovosledné neprojektivity, při němž determinovaný infinitiv a jej determinující výraz nestojí vedle sebe, je nutno užít infinitivu. Srov.: (1) Tento dluh se zavázal uhradit během několika měsíčních splátek. (ČNK) (1a) Zavázal se uhradit tento dluh během několika měsíčních splátek. (1b) Zavázal se, že uhradí tento dluh během několika měsíčních splátek. (2) Psy doporučují veterináři venčit pouze ráno a večer. (ČNK) (2a) Lidem doporučujeme psy venčit pouze ráno a večer. (2b) Lidem doporučujeme, aby psy venčili na vodítku a měli je neustále pod kontrolou. (ČNK) (3) Památkáři objekt navrhují prohlásit kulturní památkou. (ČNK) (3a) Památkáři navrhují prohlásit objekt kulturní památkou. (3b) Památkáři navrhují, aby byl objekt prohlášen kulturní památkou. (4) Tyto služby se odhodlaly využít již dva kraje. (ČNK, zkráceno) (4a) Již dva kraje se odhodlaly využít tyto služby. (4b) Již dva kraje se odhodlaly, že využijí tyto služby. (5) Stejnou dohodu se zavázali dodržovat také Lesy České republiky. (ČNK) (5a) Noví poslanci ANO se zavázali dodržovat etický kodex. (ČNK) (5b) Poslanci se zavázali, že budou dodržovat ústavu. (ČNK) (6) Humanitární akci se rozhodla podpořit také Liga proti rakovině. (ČNK, zkráceno) (6a) Proč jste se rozhodla podpořit tuto akci? (ČNK) (6b) Poslanecký klub TOP 09 se rozhodl, že podpoří předčasné volby. (ČNK) Stejný typ konkurence infinitivu a vedlejší věty zakládají dále např. slovesa plánovat, požadovat, předpokládat, přislíbit, slíbit, snažit se, zvažovat, žádat. 1.4 Nominalizace účelových klauzí Nominalizovat infinitivem lze pouze takovou účelovou klauzi, která je závislá na slovese pohybu (obě věty ČNK): (1a) Moll odběhl, aby obstaral spací vůz. (1b) Alice odběhla uvařit kávu. Obě tyto struktury ovšem plně synonymní nejsou: intonační předěl mezi řídící a závislou klauzí v souvětí (1a) způsobuje, že děj řídící klauze je zde jakoby výpovědně osamostatněn, a teprve následně je tomuto ději přisouzen účel. Naproti tomu ve struktuře s účelovým infinitivem (1b) je výchozí děj a jeho účel jakoby „amalgamován“ v jeden celek. Tento rozdíl ovšem může být v určitých případech (téměř) zanedbán, a lze pak hovořit o plné synonymii: (2a) A vždycky si odskočily, aby nakojily. (ČNK) (2b) A vždycky si odskočily nakojit. (3a) Pavla si při té příležitosti odskočila, aby naházela prádlo do pračky a zapnula program. (3b) Pavla si při té příležitosti odskočila naházet prádlo do pračky a zapnout program. (ČNK) (4a) Pak se znovu vrátil, aby dopil kávu. (4b) Pak se znovu vrátil dopít kávu. (ČNK) (5a) Za měsíc se kapela do pivovaru vrátí, aby ochutnala svůj výtvor. (ČNK) (5b) Za měsíc se kapela do pivovaru vrátí ochutnat svůj výtvor. (6a) Kolumbus nevyplul (proto), aby objevil nějakou konkrétní zemi. (6a) "Ale Kolumbus nevyplul objevit nějakou konkrétní zemi!" protestovala slečna Mitnicková. (ČNK) (7a) Ryby jsou tu proto občas nuceny vyplout k hladině, aby se nadechly. (ČNK) (7b) A pak máte tak 3 až 4 vteřiny ji zkusit vyfotit, když vypluje na hladinu se nadechnout. (ČNK) Jindy tento rozdíl naopak vystupuje natolik do popředí, že záměna jedné struktury druhou by nebyla vhodná nebo by byla dokonce na hranici přijatelnosti, ne-li přímo za ní: (8a) Stovky diváků podél trati se prchaly skrýt pod arkýře. (ČNK) (8b) Stovky diváků podél trati prchaly, aby se skryly pod arkýře. (méně vhodné) (9a) Obyvatelé ze země prchají, aby unikli krvavým nepokojům. (ČNK) (9b) *Obyvatelé ze země prchají uniknout krvavým nepokojům. (10a) Jen na okamžik jsem se sklonila, abych si přečetla nějakou cenovku, a taška byla pryč (10b) Jen na okamžik jsem se sklonila přečíst si nějakou cenovku a taška byla pryč. (ČNK) Zdá se, že jednou z podmínek vhodnosti nominalizace infinitivem je kromě identity subjektu obou dějů také to, aby děj označený infinitivem měl povahu činnosti (skrýt se = ‚něco učinit‘ vs. uniknout). Slovesa jít, jet, běžet, letět a některá další jako přísudky řídící věty mohou být určeny účelovou klauzí nebo jí odpovídajícím infinitivem jen tehdy, jsou-li determinovány určením místa: (11a) Maudie odložila sluchátko a šla do kuchyně, aby se něčeho napila. (ČNK) (11b) Maudie odložila sluchátko a šla do kuchyně něčeho se napít. (12a) Pak jsem šel jednou v noci do kuchyně, abych se napil mléka. (12b) Pak jsem se jednou v noci šel do kuchyně napít mléka. (ČNK) (13a) Letěla do Vegas, aby smazala nedorozumění, které mezi nimi bylo. (ČNK) (13b) Letěla do Vegas smazat nedorozumění, které mezi nimi bylo. (14a) Před dvanácti lety jsem letěla do Iráku, abych (tam) hledala sama sebe. (14b) Před dvanácti lety jsem letěla do Iráku hledat sama sebe. (ČNK) Avšak: (15a) Jdu se koupat. (15b) *Jdu, abych se koupal. (16a) Šel jsem si zaběhat. (16b) *Šel jsem, abych si zaběhal. (17a) Letím nakoupit. (letím = pospíchám) (17b) *Letím, abych nakoupila.^^[12] Ke slovesům pohybu, která zakládají struktury s účelovou klauzí i účelovým infinitivem, dále patří: odcházet, odjet, odjíždět, odletět, odlétat, odlétnout, odnést, odtáhnout, odvézt, povolat, přejít, přicestovat, přicházet, přijet, přijít, přijíždět, přiletět, přilétat, přilétnout, přinést, připlouvat, rozejít se, rozjet se, seběhnout, sejít se, spěchat, utéci, utíkat, vézt, vozit, vrátit se, vyběhnout, vybíhat, vydat se, vycházet, vyrazit, zajít, zajet, zajíždět, zaletět, zastavit se, zavítat. 1.5 Nominalizace podmínkových klauzí Typicky se infinitivem vyjadřují obsahy podmínkových klauzí jako: (1a) Kdybych byl bohatý, koupil bych si obraz od Emila Filly. (1b) Být bohatý, koupil bych si obraz od Emila Filly. (2a) „Kdybych věděl, že mám dvě miliardy na výkup pozemků pro metro, hned se mi bude líp jednat s jejich vlastníky,“ říká. (2b) „Vědět, že mám dvě miliardy na výkup pozemků pro metro, hned se mi bude líp jednat s jejich vlastníky,“ říká. (ČNK) (3a) Kdyby Ondřej žil v Americe, byl by věhlasným světovým hudebníkem. (ČNK) (3b) Žít Ondřej v Americe, byl by věhlasným světovým hudebníkem. Jak ukazují věty (1) až (3), infinitivem se vyjadřuje obsah podmínky nereálné, tj. takové, která poukazuje k neexistenci, nepřítomnosti určité okolnosti jako nesplněné (byť třeba i splnitelné) podmínky něčeho žádoucího, přiměřeného. Tento podmínkový význam se vyjadřuje spojkou kdyby. Nereálnost se týká i hypotetických soudů o tom, co by mohlo nebo nemohlo nastat, kdyby nebyly splněny současné podmínky; v záporu bývá i predikátové sloveso ve větě řídící, ten však implikuje stav kladný. (4a) Kdybych neměla auto, tak nic samozřejmě nestíhám. (ČNK) (4b) Nemít auto, tak jsme ztraceni. (ČNK) (5a) Kdybych neměl takové spolupracovníky, nikdy bych se do tohoto projektu nepouštěl. (5b) Nemít takové spolupracovníky, nikdy bych se do tohoto projektu nepouštěl. Srov. dále: Kanada na imigraci vyrostla a nemít ji, postupně by zahynula, protože přírůstek její kmenové komunity je mizivý. Mám dvě chůvy. Z devadesáti procent je to na jedné a nemít ji, tak by to bylo nezvládnutelné. Velmi časté jsou věty začínající záporným infinitivem nebýt: (6a) Kdyby nebylo turistů, Starbucks se neuživí. (ČNK) (implikace: turisté jsou, proto se Starbucks uživí) (6b) Nebýt turistů, tak by na český jazz nikdo nechodil. (ČNK) Jde-li o podmínku reálnou, tj. takovou, která za daných okolností nejen může nastat, ale s jejímž nastáním se počítá, pak užít infinitivu nelze: (7a) Jestliže získáme hypotéku, koupíme si nový dům. (7b) *Získat hypotéku, koupíme si nový dům. (8a) Pokud tento názor projde, zdraží se celkově pojistné pro všechny. (ČNK) (8b) *Projít tento názor, zdraží se celkově pojistné pro všechny. Věta (7b) bude gramatická, pokud budeme předpokládat, že hypotéku nezískáme – v takovém případě ale věta (7b) bude synonymní s větou (7c), nikoli s větou (7a): (7c) Kdybychom získali hypotéku, koupili bychom si nový dům. (implikace pro nominalizaci infinitivem: Ale nejspíš ji nezískáme.) Podobně bude gramatická i věta (8b), pokud bude transformátem věty (8c) s příslušnou implikací: (8c) Kdyby tento názor prošel, zdraží se/zdražilo by se pojistné celkově pro všechny. (implikace pro nominalizaci infinitivem: Ale neprojde.) Z doložených vět a jejich transformátů mj. vidíme, že reálnost nebo nereálnost podmínky může být relativní a závislá na subjektivním vidění. Nereálné podmiňování infinitivem se týká i dějů přírodních: (9a) Kdyby hořelo o víkendu v noci někde na trati, drážní hasiči z pražské Záběhlické by nevyjeli. (9b) Hořet o víkendu v noci někde na trati, drážní hasiči z pražské Záběhlické ulice by nevyjeli. (ČNK) Naproti tomu při reálném podmiňování infinitivu užít nelze: (10a) Když hoří, volej číslo 155. (ČNK) (10b) *Hořet, volej číslo 155. 1.6 Nominalizace doplňkových klauzí Přísudkovými slovesy v řídící větě jsou zejména slovesa vnímání – vidět/uvidět, slyšet/uslyšet, spatřit, zahlédnout a několik málo dalších. Doplňkové věty jsou typicky uvozeny spojkou jak ve větách jako (vše ČNK): (1a) Konečně jsem ji uviděla, jak sedí na schodech venku před školou. (ČNK) (2a) Gábi stojí tak těsně u mě, že ji slyším, jak dýchá. (3a) Asi za tři týdny [...] jsem ji spatřil, jak kráčí hbitě a energicky na opačném konci tržiště. (4a) Podruhé [...] ji zahlédl, jak vychází z domu zavěšená do nějakého znuděně se tvářícího muže v tvídovém saku. VF závislé věty spolu se spojkou jak může být u těchto sloves obvykle nahrazeno infinitivem: (1b) Ani mě nepřekvapilo, když jsem ji uviděla sedět vedle Christiana. (ČNK) (2b) Neřekla ani slovo, sotva jsem ji slyšel dýchat. (3b) Pak jsem ji spatřil tančit v altánu v zahradě Šlechtovy restaurace. (4b) Už jsem ztratil veškerou naději [...], když vtom jsem ji zahlédl vycházet z metra. Infinitiv je u některých sloves méně obvyklý než doplňková klauze. Např. fráze ‚pozorovat, sledovat někoho, jak + VF‘ (věty (a)) je mnohem frekventovanější než fráze ‚pozorovat, sledovat někoho + infinitiv‘ (věty (b)).: (5a) S úsměvem na rtech jsem ji pozoroval, jak zuří a opouští klubový bar. (5b) Stačí, když je pozorujete zápasit s ohněm. (6a) Jerry je sledoval, jak odcházejí k parketu, a spokojeně se usmíval. (6b) Její tanečník i já jsme ji sledovali odcházet. Doplňkový infinitiv konkurující vedlejší klauzi máme vzácně doložen u sloves zastihnout a přistihnout: (7a) Častokrát jsem ji zastihl, jak sedí u okna s vlhkýma očima. (7b) V pátek mě překvapilo, když jsem ji zastihla balit věci do kufru. (8a) Jednou jsem ji přistihl, jak si v zrcadle přes rameno prohlíží nohy. (překlad: E. Kazan, Tichá dohoda) (8b) Policisté ji přistihli řídit auto s 2,2 promile. Se slovesem chytit je vzácně doložen jak doplňkový infinitiv, tak doplňková klauze: (9a) Jednou jsem je chytil, jak nesou od vody kbelík plný chráněných raků. (9b) Chodila za školu a hrála na automatech, kradla otci peníze a pak ji chytili plížit se z obchodu s nezaplaceným párem bot. Doložená věta (9b) je však již na hranici přijatelnosti, ne-li za ní. 2. Nominalizace pomocí přechodníků a participií Obsah 2.1 Úvodní charakteristika 2.2 Nominalizace pomocí přechodníků 2.2.1 Obecná charakteristika 2.2.2 Nominalizace pomocí přechodníku přítomného 2.2.3 Nominalizace pomocí přechodníku minulého 2.3 Nominalizace pomocí participií 2.3.1 Úvodní charakteristika 2.3.2 Nominalizace pomocí participia minulého činného na -lý 2.3.3 Nominalizace pomocí participia přítomného činného 2.3.4 Nominalizace pomocí participia minulého činného na -vší 2.3.5 Nominalizace pomocí participia trpného 2.1 Úvodní charakteristika Přechodníky (viz 2. díl, oddíl I, B. 5.5., oddíl IV, B. 1.2.1., 1.3.2.) a participia (viz 2. díl, oddíl I, C. 1.1.) mají společné to, že jde o neurčité (infinitní) slovesné tvary, to znamená že se sice tvoří paradigmaticky od slovesa, ale že nevyjadřují kategorii osoby. Tuto vlastnost sdílí s infinitivem. Přechodníky a participia se liší ve svých tvarech a syntaktických funkcích: zatímco přechodníky stojí v adverbiální, resp. doplňkové pozici a vztahují se vždy k subjektu (a tudíž nemají kategorii pádu, ačkoliv v češtině vykazují nominální kategorie čísla a rodu), participia mohou stát v atributivní pozici a mají celé skloňovací tvarosloví adjektiv: Přechodníky: (1a) Couval zpět, drže si ruce před sebou. (přechodník přítomný) (2a) Zjistiv, že má u vařiče kousek cibule a tuku, rozhodl se, že dnes udělá kaši. (přechodník minulý) Participia: (3a) Peníze použijete na projekty související s vlnou nové digitalizace. (participium přítomné činné) (4a) Výsledky nebyly na čerstvě sestoupivší tým špatné. (participium minulé činné na -vší) (5a) Také již odkvetlé květiny působí podobně. (participium minulé činné na -lý) (6a) Dvě největší hutě v Ostravě se nedohodly na cenách dodávaného železa. (participium trpné) Vzhledem k formální a historické souvislosti, zejm. mezi mezi přechodníky a činnými participii, lze přechodníky a participia shrnout do skupiny participiálních tvarů v širším smyslu. O nominalizaci (viz 1.1. v tomto oddíle) pomocí těchto tvarů mluvíme tehdy, jestliže za základní strukturu určitého typu věty pokládáme souvětí s další predikací. Jde většinou o závislou klauzi uvedenou spojkou (u přechodníku většinou temporální spojkou jako když, zatímco nebo poté co, ale někdy i jinou, pokud nejde jen o vztah časový), nebo zájmenem (u participií vztažným zájmenem který, popř. jenž), a tuto další větu/klauzi, resp. její predikát, lze nahradit přechodníkem, resp. participiem. V celé této kapitole jsou doklady participiálních tvarů převzaty z ČNK (korpus SYVN v9), pokud není uvedeno jinak; konkurence s vedlejšími větami se ilustruje buď autorskou reformulací, jako níže ve větách (1b) až (6b), nebo pomocí sémanticky vhodného analogického dokladu ze stejného korpusu, např. (23b) až /36b). (1b) Couval zpět, zatímco / a přitom si držel ruce před sebou (2b) Poté co zjistil, že má u vařiče kousek cibule a tuku, rozhodl se, že dnes udělá kaši. (3b) Peníze použijete na projekty, které souvisejí s vlnou nové digitalizace. (4b) Výsledky nebyly na tým, který čerstvě sestoupil, špatné. (5b) Také květiny, které již odkvetly, působí podobně. (6b) Dvě největší hutě v Ostravě se nedohodly na cenách železa, které je / bude dodáváno / které se dodává / které se má dodávat. Podle tradiční kodifikace je implikovaným subjektem přechodníku subjekt syntakticky nadřazeného slovesa. Nominální kategorie přechodníku, rod a číslo, se tudíž vztahují na tento subjekt (ve větách níže je podtržen): (7) Zástup se ihned rozestupoval, dělaje místo, takže jsme mohli pohodlně dorazit až ke kostelu. (singulár, rod mužský) (8) Slečna Andělová, dělajíc, že to nevidí, mu nalévala kávu z donesené obecní termosky. (singulár, rod ženský) (9) Další dva chlapci, dělajíce jako by nic neviděli, se vydali na druhou stranu. (plurál) Vzhledem k jeho primárně atributivní povaze jsou nominální kategorie participia závislé na substantivu, jehož je participium atributem. Můžeme ho tudíž najít ve všech nominálních pádových a číslových tvarech: (10) Nedávno proběhnuvší seminář asociace POPaI přinesl několik zajímavých přednášek. (Nsg) (11) Odstoupivší členové rady přešli do opozice. (Npl) (12) Vzestup net tabletů by mohl omezit růst rodícího se trhu elektronických čteček (Gsg) (13) Muž (…) zmizel v davech lidí vcházejících do obchodního domu Harrods. (Gpl) (14) […] proti bránícímu soupeři hráli trpělivě (Dsg) (15) Svou ordinaci v poliklinice dočasně uzavřela kvůli blížícím se mateřským povinnostem Renata Pejchalová. (Dpl) (16) Lidé mezi sebou méně komunikují a pozorují každého nově přistoupivšího. (Asg) (17) Některé kompetence úřadů se však naopak vzdálí z okresních na právě vzniknuvší krajská zastupitelstva (Apl) (18) Ve třetím díle pojmenovaném Případ dvou manželek se hlavním hybatelem děje stane Horác. (Lsg) (19) Celá operace […] je součástí přípravy zákona o podporovaných zdrojích energie. (Lpl) (20) 1317 - 20 vrcholí a končí domácí válka české šlechty soupeřící s "přišlým" králem o mocenskou převahu. (Isg) (21) Zato v Mongolsku převládá udusaný jíl nebo písek, občas jsme museli jet vyschlými koryty řek. (Ipl) (22) […]; malé rodinné hádky se končívaly napuchlýma očima a tragickým mlčením; (…) (Ipl) Participia přitom nestojí jen v atributivní pozici, mohou – jako adjektiva – vystupovat i v pozici substantiva; doklady s participiem prezentujeme níže s v kontrastu se sémanticky analogickou konstrukcí se zájmenem a s atributivní větou: (23a) Všichni Poláci […] se šokováni shromažďovali na ulicích a náměstích, aby zahynuvším vzdali poctu. (23b) Ale vyhnanci tady nemají pomník. Jsou pomníky těm, kteří zahynuli. (24a) V početném poli startujících na závodech Běžce Vysočiny je žen poskrovnu. (24b) Prý ti, kteří startují, nemohou za to, že je tak málo krasobruslařů. (25a) Dříve přišlí obvykle nabízejí nově přistěhovalým morální, psychickou, ale i materiální podporu […] (25b) „Modlím se, abychom našli a postavili vládu, kterou si zasloužíme, a doufám, že s mexickými imigranty se bude v této zemi zacházet se stejnou důstojností jako s těmi, kteří přišli dříve.“ (26) Z uvedeného je tedy zřejmé, že již tehdy produktivita práce hrála významnou roli. (26b) […] z toho, co bylo uvedeno, je, myslím, jasné, že (…) V tomto oddíle se nebude diskutovat funkce participií jako součásti verbonominálního predikátu se sponovými slovesy být a mít (srov. oddíl III, 2.3.3, 6.2, 6.6), kde vystupují zejm. participium minulé činné na -lý (Některé z rostlin jsou již odkvetlé) a participium trpné (Dveře jsou zamčeny/zamčené). V těchto případech nelze mluvit o nominalizaci, protože participium je částí hlavního (popř. jediného) predikátu, netvoří závislý (sekundární) predikát. Frekvence jednotlivých participiálních tvarů jsou v dnešní psané spisovné češtině značně různé: v pětimiliardovém korpusu SYN v9 ČNK je obsaženo více než 41 milionů složených tvarů participia trpného, k tomu téměř 21 milionů tvarů jmenných, téměř 12 milionů tvarů participia přítomného činného, necelých 252 000 tvarů přechodníku přítomného, necelých 45 000 tvarů participia minulého činného na -vší, a necelých 11 000 tvarů přechodníku minulého. Frekvenci participia minulého činného na -lý nelze beze všeho určit, protože nemá v ČNK zvláštní značku (srov. 2. díl, C. 1.4.). Relativní frekvence jednotlivých tvarů v základních žánrech zastoupených v ČNK se v dalším uvádějí a popř. komentují na konci jednotlivých odstavců. 2.2 Nominalizace pomocí přechodníků 2.2.1 Obecná charakteristika Přechodník slouží k nominalizaci sekundární predikace stojící v adverbiálním vztahu k predikaci hlavní, resp. nadřazené. Chápe se často jako subjektový doplněk (kopredikát). Podmínkou je přitom podle tradiční kodifikace, aby podmět nadřazené predikace a implikovaný (nevyjadřovaný) podmět přechodníku byly referenčně totožné (Kopečný 1958, MČ 3, Grepl/Karlík 1998). Ostatní verbální doplnění se u přechodníku zachovávají a vyjadřují standardním způsobem (Kocková 2022). Adverbiální vztah mezi nadřazenou predikací a přechodníkem je primárně temporální (předčasný nebo současný), mohou se však vyskytovat i jiné aspekty, např. kauzální nebo přípustkový. 2.2.2 Nominalizace pomocí přechodníku přítomného Adverbiální vztah mezi nadřazenou predikací a přechodníkem přítomným je vzhledem k jeho tvoření téměř výlučně od sloves nedokonavých skoro vždy současný, mohou se však vyskytnout navíc i jiné sémantické aspekty. V následujících dokladech uvádíme za lomítkem odpovídající klauzi a v závorce typ vztahu: (1) Čta poprvé Váš dopis, četl jsem místo stupidní povinnost, studijní povinnost. / Když jsem četl… (časový vztah, současnost) (2) Vzpomeňme na chalupáře z filmu Na samotě u lesa, který se o víkendech stylizoval do mlynářského „pana otce“ a rozšafně bafal z fajfky opíraje se o vycpaného čápa natřeného bezbarvým lakem. / … zatímco se opíral … (časový vztah, současnost) (3) Mnozí na své Facebooky (ač nejsou světoznámými celebritami ani důležitými politiky) dávají o sobě informace téměř z operačního sálu upadajíce do spánku, jen aby byli „in“. / (ještě) když upadají do spánku (časový vztah, současnost) (4) Pozorovala prý, jak se blíží lidé, jak dítě bylo zachráněno, a obávajíc se, aby jí nebylo vráceno, rychle uprchla. / protože se obávala … (současnost, navíc kauzální vztah) (5) Také dnes máme jurodivé kazatele a hlasatele chiliastických pravd, kteří nám předkládají alternativní pohledy na svět, často provázené alternativními fakty majícími k pravdě daleko. Také dnes jim lidé věří nemajíce dostatek zkušeností s novou, dosud nepoznanou realitou. / … protože nemají dostatek zkušeností… (současnost, navíc kauzální vztah) (6) V ideově-vývojové linii reprezentovatelné trojicí jmen Rousseau – Herder – Jungmann je kategorie národa kategorií v témže smyslu metafyzickou, jako může být kategorie hmoty či přírody, implikujíc principiální možnost nekonečného trvání národa […] / … takže implikuje … / … a tudíž implikuje … (současnost, navíc konsekutivní vztah) (7) Jsa pragmatik, i přesto jsem byl mírně zaskočen, když se mi nedávno dostal do rukou jeden seznamovací inzerát […] / Ačkoliv jsem pragmatik, … (současnost, navíc přípusktový vztah, zdůrazněný u hlavní predikace příslovcem přesto) Vyjadřování předčasnosti pomocí přechodníku přítomného je zcela okrajové: (8) Až na to, že Karel Kryl mezitím navždy odešel, neskrývaje předtím bolestné znechucení z polistopadového vývoje. / aniž by předtím skrýval „Stejný subjekt“ nadřazené predikace a přechodníku může být i zprostředkovaný: (9) Za svítání toho dne ale něco zpomalilo její kroky a donutilo ji se uprostřed té divné ulice zastavit, opřít se zády o fasádu a zůstat stát němě zírajíc do té známé zdi. (podmětem hlavních predikací zpomalilo a donutilo je něco, ale implikovaný podmět infinitivů opřít se a zůstat stát je ve větě zastoupen tvary její a ji, a ten je pak i podmětem přechodníku) V důsledku archaičnosti a značné knižnosti volně tvořených přechodníků lze najít řadu nepravidelností v jejich užívání. Týká se to např. shody s podmětem (v dokladech níže je podtržen), nejčastěji vystupuje v případě kodifikačně nenáležité shody morfologicky výraznější tvar na -c ve shodě se subjektem mužského rodu, popř. se subjektem plurálovým (Macurová 2021): (10) Mickey Haller (Matthew McConaughey) je evidentně člověk, řekněme, „morálně flexibilní“. Prohání se po Los Angeles, úřadujíc ze zadního sedadla nablýskaného lincolnu […] (kodifikovaný tvar by byl úřaduje) (11) S trochou nadsázky se dá říct, že o jeho směřování rozhodla recitační soutěž na Nerudově gymnáziu, kam chodil. „Po ní ke mně přišel porotce Karel Höger a kouříc cigaretu se mě zeptal, co budu dělat. (kodifikovaný tvar by byl kouře) Tento jev vede i k řadě metajazykových diskusí v médiích, které se odrážejí i v elektronických korpusech: (12) Mne by v této oblasti zajímalo používání přechodníků. Nejde o nejživější prvek jazyka, ale přesto se, alespoň v přítomné formě, celkem často objevuje. A to prakticky vždy, bez ohledu na rod či číslo, tvar rodu ženského. Příklad: „Pracujíc na projektu, neměl jsem vůbec čas myslet na něco jiného.“ Nebo: „Jdouc po hřebeni Fagaraše, měli jsme báječný výhled.“ Lze předpokládat, že se tahle neznalost postupně stane normou a jediný tvar zvítězí? (Magazín Práva, 2016) Vzhledem k tomu, že frekvence přechodníků v dnešních textech je nízká, hrají při jejich užívání úlohu i různé citáty historizujících nebo historických textů, které rovněž nemusejí dodržet současnou kodifikaci tvarosloví přechodníků: (13) „Lidé, pro něž se holdování vodce stalo běžnou normou, museli přísahat před oltářem nebo celou vsí, že už nebudou pít. Kněží neohlášeně přicházeli do hospod a vyháněli z nich opilce, kropíc je hojně svěcenou vodou,“ píše autor publikace. (kodifikovaný tvar by byl kropíce) Ojediněle se nachází přechodník přítomný na místě participia přítomného činného: (14) Jedna z nejúspěšnějších propagandistických akcí: ze šumavského jezera byly vyloveny podvržené nacistické materiály dokazujíc, že západní Německo je pokračovatelem třetí říše. (zřejmě by tu mělo stát dokazující, je zde spíše atributivní než adverbiální vztah, navíc je subjekt plurálový, takže kodifikovaný tvar přechodníku by byl dokazujíce) Přechodníky mohou vystupovat v koordinaci, většinou s jinými přechodníky, někdy i s jinými tvary; spojky jdou a, i nebo ale: (15) Mladík si ji nadhodil na záda a odnesl k bílému motorovému člunu, v kaskádě pěny vyrazil mocným obloukem přes řeku, jen krátkým, vprostřed toku člun ztichl a zmrtvěl houpaje se a klouzaje po drobných vlnkách […] (16) Zvedl ruku a já po něm opět skočil; spadli jsme na zem a převalovali se jeden přes druhého, kousajíce, škrábajíce i kopajíce jak jen to šlo. (17) […] abychom tedy znovu a lépe, poučeni chybami minulosti a rozvíjejíce moderní technologii, zvládli nejnáročnější úkoly ve službách našeho konečného cíle, osvobození člověka...," kafral do mikrofonu bledej chlap, (…). (spojení participia trpného ve jmenném tvaru a přechodníku) (18) Fatima, zlostí se chvějíc, ale krotíc se, aby nedostala na kožíšek, jala se vířivým, plačtivým skoro hlasem mluvit: […] (19) Chvatně a předbíhaje sám sebe, protože jsem něco očekával, listoval jsem v časopisech čtenářského klubu Domov. (spojení adverbia a přechodníků) (20) Po mnohém zdráhání a teprve když K. naléhal, odpověděla zevrubněji, ale neustávajíc v práci, což nečinila ani tak z pilnosti, neboť práce při tom přece vůbec nepostupovala, nýbrž jen proto, aby se nemusela dívat na K. (spojení adverbia a přechodníků) (21) Pocit bezpečí tu mají navozovat všudypřítomní policisté. Na koních, na čtyřkolkách, se zbraní na hrudi, chytajíce lelky i případné zločince. (asyndetické spojení tří předložkových výrazů a přechodníku) Přechodník přítomný slovesa být – jsa, jsouc, jsouce – má v korpusu SYN v9 přes 4 400 dokladů, z toho stojí v 270 případech po jmenném tvaru participia trpného, v téměř 1 000 případech před ním, ve 12 případech po participiem trpném ve složeném tvaru a v 51 případech před ním, dohromady tedy kolem 1330 případů přímé kontaktní pozice přechodníku přítomného slovesa být s participiem trpným, které však nejsou všechny reprezentanty přechodníku trpného (srov. jsa rozhodnut, jsouc odhodlána, jsouce v sebe pohrouženi – význam je zde subjektivně-rezultativní): (22) Pokud sahala jejich paměť’, vídali vesničané, jak se na jejich cestách objevují znenadání, v nepravidelných přestávkách, průvody těchto nomádů, jsouce poháněny pudy nebo zvyky právě tak nevyzpytatelnými jako pudy zvířat nebo stěhovavých ptáků (přechodník trpný se jmenným tvarem, nedokonavý vid) (23) Liška, jsouc postavena před stejný úkol, chytila za nejbližším plotem slepici, dala ji do hrnce, vynechala nudle a nesla králi. (přechodník trpný se jmenným tvarem, dokonavý vid) (24) Bohužel, naši politici, představitelé měst, jsou většinou k našim požadavkům nevšímaví. Naopak se snaží zahrádkáře vytlačit, jsouce podporovaní různými lobistickými skupinami, které upřednostňují stavby supermarketů, benzinových pump a jiných pro ně lukrativních staveb. (přechodník trpný se složeným tvarem, nedokonavý vid) Hlavní predikace může být jak prézentní, tak i préteritální. Vzhledem k frekvenci je přechodník trpný už značně okrajový (Macurová 2021, srov. i 6.2.2.2 a níže k tvarům minulým byv, byvši, byvše). Zcela výjimečně se spojuje přechodník přítomný s hypotaktickou spojkou: (25) Usedneme ke kávě a Jana, ač tušíce, přesto položí otázku. "Tak co chcete vědět?" (Spojka ač vyjadřuje přípustkový vztah mezi přechodníkem a hlavní predikací položí; přípustkovost se zdůrazňuje navíc adverbiem přesto u hlavní predikace; kodifikovaný tvar by byl ve femininu singuláru tušíc) Rovněž jen zcela výjimečně vystupuje přechodník přítomný slovesa dokonavého vidu, tradičně nazvaný v bohemistice „přechodník budoucí“, ačkoliv ve starších textech běžně stál i v kontextu minulém, takže mohl mít stejnou funkci jako přechodník minulý slovesa dokonavého vidu (Šmilauer 1972): (26) Přijda domů, zaslechl jsem zprávu, že prý nás chtějí ussurijští bolševici odzbrojit. (přechodník přítomný dokonavého vidu vyjadřuje předčasnost k minulému času zaslechl jsem) Postulovaný sémantický rozdíl (Grepl/Karlík 1998) v tom smyslu, že přechodník minulý dokonavého slovesa odkazuje na předčasnost vůči okamžiku promluvy, tedy k časovému úseku, v němž hlavní predikace platí (Naobědvavše se, objednáme si kávu = Poté, co jsme se naobědvali, objednáme si kávu), zatímco přechodník přítomný dokonavého slovesa odkazuje jako „přechodník budoucí“ na následnost vůči okamžiku promluvy (Naobědvajíce se, objednáme si kávu = Až se naobědváme, objednáme si kávu), se v textech jednoznačně doložit nedá, a to zřejmě nejen v dnešních, kde je „přechodník budoucí“ v podstatě obsoletní (Macurová 2021), ale ani v dřívějších. Výskyt přechodníku přítomného je v češtině relativně silně vázán na beletristické texty: v korpusu SYN v9 je obsaženo v beletrii 185 dokladů na milion pozic, kdežto v oborové literatuře 68 a v publicistice pouze 37 (srov. i Macurová 2021 s částečně různými čísly pro různé dílčí korpusy). (Zdánlivě) relativně značná frekvence přechodníku přítomného v psaných textech (viz citovaných přes 250 000 anotovaných dokladů v korpusu SYN v9) je podstatnou měrou dána tvary ustrnulými (adverbializovanými a prepozicionalizovanými). Tvar nemluvě se vyskytuje přes 44 000x, nehledě přes 28 000x, nechtě/nechtíc přes 22 000x, soudě/soudíc přes 17 000x, nevyjímaje/nevyjímajíc 15 500x, konče/končíc přes 10 000x, (tak) říkajíc skoro 4800x, počínaje/počínajíc přes 4500x. Potvrzuje se tedy, že jasnou většinu dokladů přechodníku přítomného tvoří lexikalizované tvary, které už přešly k jiným slovným druhům (Macurová 2021, Kocková 2022). Ani zbývajících přes 100 000 dokladů v korpusu SYN v9 není úplně přesné číslo, protože jsou v něm zahrnuty některé omyly a překlepy, např. vlastní jméno omylem interpretované jako přechodník přítomný (Po roce 1945 se konečně začal učit zpívat u profesora Vytyče), chybějící písmeno (prodávajíc místo prodávající) nebo v textu špatně rozdělený tvar (prše lo). Kvantitativní okrajovost přechodníku přítomného si lze ilustrovat např. i srovnáním frekvence přechodníku s frekvencí finitní vedlejší predikace: Přechodník odcházeje/odcházejíc/odcházejíce má v korpusu SYN v9 179 dokladů, zatímco spojení spojky když s přímo následujícím finitním tvarem slovesa odcházet má přes 4 600 dokladů. Spojení spojky s tvary minulého času typu když jsem/jsi odcházel/-a má dalších téměř 1 600 dokladů a spojení spojky když se substantivem a následujícím tvarem slovesa odcházet typu když Petr odchází/odcházel má dalších 700 dokladů atd. Přechodník slovesa prodávat má ve stejném korpusu 23 dokladů, spojení spojky když s přímo následujícím finitním tvarem tohoto slovesa má přes 750 dokladů. Spojení spojky s tvary minulého času typu když jsem/jsi prodával/-a má dalších 150 a spojení spojky když se substantivem a následujícím tvarem slovesa odcházet typu když Petr prodává/prodával dalších 230 dokladů. I když obě čísla nejsou přímo srovnatelná – přechodník lze užít jen při totožnosti podmětů hlavní a vedlejší predikace, vedlejší věta této podmínce nepodléhá (na druhé straně lze vedlejší větu uvést i jinými spojkami jako zatímco) – mohou zprostředkovat představu toho, jak kvantitativně okrajový přechodník přítomný v současné psané češtině je. 2.2.3 Nominalizace pomocí přechodníku minulého Adverbiální vztah mezi nadřazenou predikací a přechodníkem minulým je vzhledem k jeho tvoření prakticky výlučně od sloves dokonavých většinou předčasný, leckdy ale i k hlavní predikaci v dokonavém vidu současný, a ani následnost vůči nadřazené predikaci není vyloučena. Kromě toho se mohou vyskytnout i jiné aspekty, zejm. kauzální. V dokladech níže uvádíme za lomítkem odpovídající klauzi: (1) Madda tedy odhodila červený župan na zem a vyzkouševši důkladně oba ostatní, zvolila nakonec modrý a upjala si jej až ke krku. / a když si vyzkoušela / a potom co si vyzkoušela (předčasnost přechodníku minulého k hlavní predikaci zvolila) (2) Minulý týden ve středu v noci prokopali neznámí pachatelé hráz obecního rybníka, a vypustivše všechnu vodu, ukradli za několik set korun kaprů. / a když vypustili / a poté co vypustili (předčasnost přechodníku minulého k hlavní predikaci ukradli) (3) Zřejmě nepůsobil jako slaboch, neboť protivníci se zalekli a „v strachu rozešli do svých domovů, a pocítivše ráznou sílu svatého vévody, odložili z donucení zpupnou nadutost svých srdcí a přestali strojiti, byť jen na krátký čas, obvyklé úklady.“ / když pocítili / protože pocítili (předčasnost, navíc kauzální vztah) (4) Ceny nosičů rostly přímo hanebně, takže i ten nejvytrvalejší obdivovatel popové šmíry se nakonec buď přeorientoval na ping-pong, zjistiv, že jej esteticky obohacuje zhruba stejně a přijde levněji, anebo se poohlédl po sice ilegálním, ale skvělém řešení. / když zjistil / poněvadž zjistil (předčasnost, navíc kauzální vztah) (5) Vychrlil ty nejsprostší nadávky, jaké jen znal, a zmizel pak v domě, bouchnuv za sebou dveřmi. / bouchnul za sebou dveřmi a zmizel v domě (dokonavá hlavní predikace zmizel a přechodník minulý vyjadřují prakticky současně probíhající děje) (6) Zalhal bych zamlčev, že si v lednu pod sebou zvrtnul bednu a spáchal sebevraždu. / kdybych zamlčel (dokonavá hlavní predikace zalhal bych a přechodník minulý vyjadřují prakticky současně probíhající děje, navíc podmínkový vztah) (7) Jeden velice věhlasný učenec sestrojil přístroj autoklauthmní deplorátor. Avšak tento název se neujal, byv později nahrazen jinými výrazy, například self-crier, Selbstweiner, llora mismo, anebo piange-stesso a u nás novým slovem samoplač. (následnost přechodníku k hlavní predikaci neujal se, lexikálně označena adverbiem později, předčasnost k okamžiku promluvy) (8) Muž otevřel dveře a vyšel na chodbu zabouchnuv za sebou. / vyšel na chodbu a zabouchl za sebou (těsná následnost přechodníku k hlavní predikaci vyšel, předčasnost k okamžiku promluvy) (9) Pak zašel do hostince, ztráviv(!) tam v blažené náladě asi půl druhé hodiny. (následnost přechodníku minulého k hlavní predikaci zašel, předčasnost k okamžiku promluvy) V důsledku značné archaičnosti a knižnosti volně tvořených přechodníků lze v jejich užívání najít řadu nepravidelností porušujících dosavadní platnou kodifikaci i v rámci spisovných textů. Týká se to např. shody, ale i podmětu přímo u přechodníku a požadované referenční totožnosti mezi (kodifikačně náležitě) nevyjadřovaným podmětem přechodníku a podmětem nadřazené predikace (podměty jsou podtrženy): (10) Byvše lingvista, hudební publicista a ‚svobodný mládenec‘, nepatřím asi mezi cílený tržní segment vašeho čtenářstva. (podmět je v mužském rodu sg. kodifikovaný tvar by byl byv, popř. jsa) (11) Lana Stepinač, nastoupivše poslední, byla na soupisku dopsána ráno před zápasem. (podmět je v ženském rodu sg., kodifikovaný tvar by byl nastoupivši) (12) Uslyšev to jeden had, vylezl úplně z koše (…). (podmět přechodníku a hlavní predikace je sice totožný, stojí však kodifikačně nenáležitě u přechodníku) (13) Zpozorovav to můj Otec, vzal mne domů, právě když byli Francouzové léta 1809 do Rakouska se vtiskli. (podmět přechodníku a hlavní predikace je sice totožný, stojí však kodifikačně nenáležitě u přechodníku) (14) Jeden z lékařů líčil hrůzný porod: "Vstoupiv do světnice, v níž rodička ležela, obraz, jaký mi bylo spatřiti, byl nevšední. […]“ (podmět přechodníku je zřejmě 1. os. sg., zastoupená ve větě v dativu mi ve vedlejší větě k hlavní predikaci obraz byl nevšední) (15) Byvše jeho ego poníženo, vezme nůž a spravedlnost do svých rukou. (přechodník má vlastní podmět ego, hlavní predikace má jako podmět jinou – zřejmě lidskou – 3. os. sg., kodifikovaný tvar k podmětu ve středním rodu singuláru by byl byvši) I přechodníky minulé mohou vystupovat v koordinaci, převážně s jinými přechodníky, někdy i s jiným doplňkem podmětovým: (16) Vztyčiv kříž v jedné ruce a opřev se o hůl, vystupoval po schodech, které se tvořily po každém zasazení hole do skal. (koordinace dvou přechodníků minulých) (17) A vypráví, jak Lucrezia, vidouc poprvé býčí zápas a zvěděvši, že býk musí zemřít, prosila otce Rodriga, aby mu dopřál ještě potěšit se s jalovicí. (koordinace přechodníku přítomného a přechodníku minulého) (18) Protože i když vybaveni modrou krví a byvše ztělesněním boží vůle na zemi, panovníci svými tituly přírodu neošálili. (spojení příčestí trpného ve jmenném tvaru a přechodníku minulého, celé spojení je uvedeno přípustkovou spojkou i když) Sloveso být tvoří vedle přechodníku přítomného jsa, jsouc, jsouce i přechodník minulý byv, byvši, byvše. Tento tvar má v korpusu SYN v9 přes 800 dokladů, spojuje se hlavně s participiem trpným (Macurová 2021), s nímž tvoří pasivum (srov. kap. 6.2.2.2), a to ve jmenném tvaru, výjimečně v tvaru složeném, může ale nadále mít i funkci spony (viz byvše ztělesněním boží vůle na zemi v dokladu 18): (19) Připomněl jsem si humornou příhodu ještě z Čech, když v hospodě Na Výhledech, nedaleko domažlického Klenčí, jsem jen tak prohodil u stolu, byv tázán, co zde pohledávám, mým neznámým spolustolovníkem, že se chystám přejít hranici stejnou cestou, jakou se vracel otec mé ženy z německého koncentráku, já ovšem směrem opačným. (přechodník trpný se jmenným tvarem, nedokonavý vid) (20) Byvši vyvolána, chopila se reportérka mikrofonu: „Thank you, Madam Secretary…,“ a už to jelo. (přechodník trpný se jmenným tvarem, dokonavý vid) (21) Rudí, byvše již přestrašení z hrozných bojů, kde vždy dostali "nátěr", nevydrželi již žádný úder a jako z dob husitských válek u Domažlic křižáci utíkali při uslyšení zpěvů […]. (přechodník trpný se složeným tvarem, dokonavý vid) Hlavní predikace může být jak prézentní, tak i préteritální. Jak přítomné tvary jsa, jsouc, jsouce, tak i minulé tvary byv, byvši, byvše se tedy spojují s participii trpnými obou vidů a jak se jmennými, tak (omezeně) i se složenými tvary a mohou tedy mít dějově-pasivní i rezultativní význam (srov. oddíl III, 6.2.2.2 a Kocková 2022). Naprosto výjimečný je – kromě přechodníku minulého slovesa být, který má nadále jistou frekvenci – přechodník minulý od sloves nedokonavého vidu: v korpusu SYN v9 lze najít 5 dokladů, po dvou od sloves cítit a následovat a jeden od slovesa pracovat: (22) [… ] což jsem však prozatím vylučoval, cítiv se předurčen k dalším tvůrčím úkolům. (P. Kohout – ČNK) (spíše současnost mezi hlavní a vedlejší predikací; kodifikovaný tvar by byl cítě) (23) „Pracovav tam sedm roků, řídil jsem se radou otcovou, s poctivostí nejdál dojdeš ‘a baťovským, majetek firmy buď ti svatým‘,“ poukazuje na svůj morální profil Patrman. (spíše současnost mezi hlavní a vedlejší predikací, předčasnost však není vyloučena) (24) Následovav jej, mohl Miroslav Hroch konstatovat u národních hnutí malých (nevládnoucích) národů tři fáze: (…). (spíše předčasnost mezi hlavní a vedlejší predikací, současnost však není vyloučena) Výskyt přechodníku minulého je v češtině relativně silně vázán na beletristické texty: v korpusu SYN v9 je zaznamenáno v beletrii 15 dokladů na milion pozic, kdežto v oborové literatuře 5 a v publicistice pouze 1,2. Frekvence přechodníku minulého v korpusu SYN v9 je reálně o něco nižší než v kap. 2.1 výše uvedených necelých 11 000 označených tvarů, protože jsou mezi nimi mechanické seznamy tvarů, gramatická cvičení, překlepy jako odjed místo odjeď nebo odjet, spřed Kristem nebo i chybně oddělené tvary jako včet-ně, odstartovav ších, uměv (místo u mě v) apod. Nicméně rozdíl mezi počtem anotovaných a reálných tvarů není – při celkově velmi nízké frekvenci – tak výrazný jako u přechodníku přítomného, korpus SYN v9 obsahuje přes 9 000 dokladů přechodníku minulého použitých v textech. Výraznou kvantitativní okrajovost přechodníku minulého si lze ilustrovat např. i srovnáním frekvence přechodníku s frekvencí finitní vedlejší predikace: přechodník zjistiv/zjistivši/zjistivše má v korpusu SYN v9 56 dokladů, zatímco spojení spojky když s přímo následujícím finitním tvarem slovesa zjistit má přes 19 000 dokladů, spojení spojky s tvary minulého času typu když jsem/jsi zjistil/-a dalších necelých 4 200 dokladů a spojení spojky když se substantivem a následujícím tvarem slovesa zjistit typu když Petr zjistí/zjistil dalších 1400 dokladů atd. I když obě čísla nejsou přímo srovnatelná – přechodník lze používat jen při totožnosti podmětů hlavní a vedlejší predikace, vedlejší věta této podmínce nepodléhá (na druhé straně lze vedlejší větu zavést i jinými spojkami jako poté co) – mohou zprostředkovat dojem toho, jak kvantitativně okrajový přechodník minulý v současné psané češtině je. 2.3 Nominalizace pomocí participií 2.3.1 Úvodní charakteristika Participia jakožto atributivní slovesné tvary slouží nominalizaci atributivních vedlejších vět se zájmeny který, resp. jenž: usmívající se dívka – dívka, která se usmívá navrátivší se hráč – hráč, který se navrátil host přišlý z dálky – host, který přišel z dálky dostavěný stadion – stadion, který byl dostavěn / který je dostavěný Implikovaným podmětem (v dokladech níže je podtržen) vedlejší predikace je přitom vždy řídící substantivum nominální skupiny, jehož je participium součástí: Peníze použijete na projekty související s vlnou nové digitalizace : Projekty souvisejí s vlnou nové digitalizace. Výsledky nebyly na čerstvě sestoupivší tým špatné. : Tým čerstvě sestoupil. Také již odkvetlé květiny působí podobně. : Květiny již odkvetly. Dvě největší hutě v Ostravě se nedohodly na cenách dodávaného železa. : Železo je/bylo dodáváno. Nominalizovat pomocí participia lze tedy takovou atributivní vedlejší predikaci, v níž vztažné zájmeno zastupující řídící substantivum má syntaktickou úlohu podmětu: (1) Předvedl také stařenku kupující vázanku pro vnuka / stařenku, která kupovala vázanku pro vnuka. (2) […] když se krajem potulovaly desítky koňů přišlých s vojskem bůhvíodkud, […] / desítky koňů, které přišly s vojskem (3) Shodou okolností vypadá Garfield přesně jako královská kočka zdědivší nádherný zámek. / kočka, která zdědila nádherný zámek Ostatní doplnění slovesa (objekty, adverbiália; v dokladech níže jsou podtržena) zůstávají v participiální klauzi principiálně v té podobě, v jaké vystupují i s určitým (finitním) slovesem (u trpného participia s tvarem pasiva). Nicméně jen málokdy vystupuje participium se všemi slovesnými objekty a k tomu ještě adverbiálii, většinou jsou participiální klauze různě redukovány. V nahodilém vzorku 500 dokladů participia přítomného činného je přes 270 bez dalšího doplnění, ve vzorku 500 dokladů participia minulého činného na -vší je bez dalšího doplnění přes 300, ve vzorku 500 dokladů participia trpného z korpusu SYN v9 je to přes 340. Lexikalizace hrající velkou úlohu zejm. u participia přítomného činného a participia trpného v těchto počtech ovšem zohledněny nejsou. Nerozvitá participia stojí prakticky vždy před určovaným substantivem, participia s doplněním většinou za ním: antepozice participia (určované substantivum je podtrženo): (4) Za stínící překážky jsou považovány všechny objekty, které brání přístupu denního světla do interiéru. (nerozvité participium přítomné činné) (5) Tři zadržení účastníci spiknutí jsou zajedno v tom, že byl jeho duší. (nerozvité participium trpné) (6) Oněmělý Panov na Alexandra Conklina zíral (nerozvité participium minulé činné na -lý). postpozice participia (určované substantivum je podtrženo, doplnění participia je kurzívou): (7) Futuristickému duchu modelu odpovídají i ostře řezané tvary lamp nesoucích aerodynamickou odtrhovou hranu. (participium přítomné činné rozšířené o objekt v akuzativu) (8) Záštitu a jablko meče, okrášlené pletencovým ornamentem severského rázu, vyřezal mečíř z mrožího klu, dodávaného v oné době na evropské trhy obchodníky skandinávskými a také anglosaskými a irskými. (participium trpné rozšířené o dvě adverbiália s předložkou a o údaj původce děje v instrumentálu) (9) Wang Kung-tao stále oněmělý zklamáním jen zavrtěl hlavou (participium minulé činné na -lý rozšířené o adverbium a určení příčiny v instrumentálu) Principiálně však mohou i rozvitá participia stát před substantivem, zejm. v případě krátkých doplnění v podobě adverbia to není nijak vzácné: (10) Policisté pověření vyhledáváním opilých pobudů totiž hromadně "zatýkali" a odváděli do "polepšovny" zcela střízlivé a solidně vyhlížející občany […]. (11) Poté […] byl odvolán náhle se vzbouřivší koalicí. Složitější anteponované participiální skupiny jsou možné, ale relativně vzácné, někdy i dost knižní (což ovšem platí pro složitější participiální konstrukce obecně): (12) Všechny tyto rostliny koření ve vodou nasycených nebo alespoň přechodně vodou zaplavených půdách. (adverbium jako doplnění a doplnění v instrumentálu) (13) Také Pekař přijal základní stanovisko Gollovo (kterému se dostávalo rozmanité posily i tím, že v podstatě bylo shodně tlumočeno i některými jinými současnými teoretiky uvažujícími o vědě historické, jako byl Ernst Bernheim, jehož známá a naši historiografii velmi ovlivnivší Lehrbuch der historischen Methode vyšla právě v témže roce jako Gollova stať Dějiny a dějepis […] ) (doplnění v akuzativu a adverbium jako doplnění) (14) Takto formulovaný problém totiž sugeruje dvě neodbytné myšlenky: Jednak údiv nad přesvědčením přírodovědce, že jediné vědecké obory jsou ty tzv. exaktní a z toho zákonitě plynoucí názor, že např. Lexikon české literatury či Slovník českých spisovatelů ap. si bohemista může jen tak střihnout mezi seminářem a přednáškou. (doplnění s předložkou a adverbium jako doplnění) Vyskytují se i věty, které obsahují anteponované i postponované participium, výjimečně dokonce obě rozvitá: (15) A tak v záři slunce a v záplavě listů na rozpukajících stromech, vyrůstajících jako ve zrychleném filmu, zmocnilo se mě ono známé přesvědčení, že s létem začíná život znovu. (participium přítomné činné stojící před řídícím substantivem není rozvité, postponované participium je rozvité adverbiálem) (16) V ulici Hrádek půjdou k zemi tři nevhodně vysázené, vzájemně se tísnící jedle, zasahující do ochranného pásma venkovního elektrického vedení. (obě participia jsou rozvitá adverbiálním výrazem) (17) Do mísy vložíme oprané a osušené jahody, zbavené všech nečistot včetně stopek a lístků. (participia trpná dokonavého vidu stojící před substantivem nejsou rozvitá, postponované dokonavé participium trpné je rozvité objektem v genitivu) (18) Bauhaus bylo internacionálně vnímané centrum založené na radikálních školních osnovách. (participium trpné nedokonavého vidu stojící před substantivem je rozvité adverbiem, postponované dokonavé participium trpné je rozvité předložkovým spojením) Nerozvitá participia se někdy dají jen stěží nahradit vztažnou vedlejší větou: (19) Dobrý večer, Dito Saxová," řekl tiše a nakonec měl pocit, jako by byl vystoupil z jedoucího vlaku / ?měl pocit, jako by vystoupil z vlaku, který jel. Naopak se vedlejší věty atributivní sotva dají nominalizovat pomocí participia, pokud jejich finitní predikace stojí v kondicionálu: (20) Uchopí aktovku, štít své hvězdy, neuchopí však klobouk, který by mu dnes osudně překážel […] (L. Fuks – ČNK) / klobouk, překážející mu dnes osudně) (srov. Panevová 2011). 2.3.2 Nominalizace pomocí participia minulého činného na -lý Participium minulé činné na -lý je jako typ ze všech participiálních tvarů češtiny nejméně produktivní (viz 2. díl, C. 1.4.). Tvoří se jen od několika typů sloves, téměř výlučně intranzitivních, vždy nereflexivních. Tradičně je považováno za adjektivum, není v ČNK nijak značkováno, a tudíž není možné ho systematicky vyhledat ani odhadnout jeho celkovou frekvenci (na rovině textu je tvar celkem produktivní, údaje k několika jednotlivým tvarům viz 2. díl, C. 1.4.). Nicméně jeho vztahy synonymie a konkurence s participiem minulým činným na -vší u několika typů sloves a u řady jednotlivých sloves jsou známé od 19. stol. Na rovině textu participium minulé činné na -lý svůj protějšek na -vší co do frekvence značně překonává. Vzhledem k tomu, že se participium minulé činné na -lý tvoří od sloves intranzitivních, je toto participium velmi často nerozvité: (1) Pravý původ se přísně tajil, návštěvy rodičů byly zakázané, přišlé dopisy vychovatelé ničili. (2) Vyšlo najevo, že vyhořelá ves je Vasjovo rodiště Veretěnniky. (3) Konečně přešly stopy na druhý břeh vyschlého řečiště. Participium minulé činné na -lý se obvykle nespojuje s objektem v akuzativu a nominalizace vedlejších predikací obsahujících objekt jsou u něj obecně vzácné. Níže prezentujeme doklady s participiem (věty (a)) rozvitým objektovým doplněním (toto doplnění je podtrženo) a v kontrastu se sémanticky analogickou konstrukcí s atributivní větou (věty (b)): (4a) Tuto částku rozdělili organizátoři burzy rovným dílem mezi zdravotně postižené občany Prahy 5 a studenta FAMU onemocnělého leukémií. (4b) Na záchranu Romanova života, který onemocněl leukémií, vyhlásili jeho spolužáci sbírku […]. (doplnění v instrumentálu mající funkci nepřímého objektu) (5a) Vyjadřuje se jako poměr počtu zemřelých na dané onemocnění k celkovému počtu onemocnělých na tuto chorobu. (5b) Přesný počet dětí, které onemocněly na neštovice, neznám. (doplnění s předložkou, které má funkci nepřímého objektu) Mnohem častější jsou různá adverbiální doplnění, zejména doplnění času (věty (b) jsou doklady konkurenční atributivní věty; adverbiální doplnění jsou podtržena): (6a) Právě tehdy byli v Doriathu nedávno přišlí velcí řemeslnící (!) z Nogrodu; […]. (6b) Copak může nepřipravená, samotná mladá žena, která přišla nedávno z Anglie, přežít v africké buši? (7a) Od první chvíle byl obdivován, což se okamžitě projevilo tím, že ředitel národní scény svěřil sotva přišlému Hrůzovi výpravu Ibsenovy hry Stavitel Solness […] (7b) To jste dopadl podobně jako René Bolf v Karviné, který sotva přišel do týmu, už byl určen kapitánem. (8a) Zjistil jsem, že dílo se také skládá z několika vrstev, vzniklých v různých dobách a napsaných na různých strojích a porůznu včleňovaných do děje, (…). (8b) Ačkoliv se jedná o díla, která vznikla v různých dobách a různými technikami, nepůsobí nijak protikladně. (9a) Do areálu bývalého zámku, vyhořelého v roce 1858, vcházíme dochovanou branou, školka je nalevo od ní […]. (9b) Po staletí sloužil jako sídlo místních monarchů a je vybudován na místě starého paláce, který vyhořel v roce 1697. Typickými spojeními s participiem daného typu jsou nově přišlý/vzniklý, čerstvě přišlý/vzniklý, která vyjadřují krátkou dobu mezi předcházející nominalizovanou predikací a predikací hlavní (resp. okamžikem promluvy). Spojení nově vzniklý má v korpusu SYN v9 téměř 30 000 dokladů. U nich je nápadné, že slovosled je téměř pevný (opačný slovosled typu vzniklý nově se vyskytuje minimálně) a že nenominalizovaná predikace je výrazně vzácnější (vedlejší věta který vznikl nově/který nově vznikl má v korpusu SYN v9 jenom o něco málo přes 170 dokladů). Jde tedy evidentně o proces frazeologizace. V návaznosti na význam slovesa se ve spojení s participiem minulým činným na -lý užívají často také adverbiální doplnění místa, příčiny aj. (v dokladech níže jsou podtržena): (10a) O oblasti Moravských Kopanic (…) už bylo napsáno mnoho, včetně několika diplomových prací vzniklých na Filozofické fakultě Univerzity J . E . Purkyně v Brně nebo Univerzity Karlovy v Praze. (10b) Úplnou novinkou je pro letošní rok prezentace prací studentů Technického designu - oboru, který vznikl na fakultě teprve před dvěma lety. (adverbiální doplnění místa - kde) (11a) Byla to generace přišlá na svět už v době, kdy třídní nepřátelé dávno uprchli za hranice (…). (11b) Dorůstají generace, které přišly na svět po pádu komunismu. (adverbiální doplnění směru - kam) (12a) Připadám si jak moucha spadlá do vody. (12b) Zachraňoval mouchy a hmyz, který spadl do vody a nemohl se dostat ven […]. (adverbiální doplnění směru - kam) (13a) […] i dobíjeli zuřivě kopími koně spadlé do příkopů i Chetity spadlé z vozů a snažící se zmizet za balvany. (překlad: M. Waltari, Egypťan Sinuhet – ČNK) (13b) Nedávno jsem vyšetřoval chlapíka, který spadl z kola. (adverbiální doplnění směru - odkud) (14a) Po celém papíře bylo plno mastných skvrn, vzniklých gumováním. (14b) Více než polovinu Ukrajiny pokrývají lány úrodných polí, které vznikly rozoráním stepí. (adverbiální doplnění způsobu) (15a) Jenže on se trápil a začal zívat - otevřel ústa od ucha k uchu, takže jsem v nich spatřil i stoličky zežloutlé od kouření […]. (15b) Nehty, které mu zežloutly od kouření (upraveno) (adverbiální doplnění příčiny) (16a) Při použití materiálu vyschlého jen částečně […] postačí spáry 5–7 mm. (16b) Luboš Štencl z Fulneku-Jílovce u své třináct metrů hluboké studny, která úplně vyschla. (adverbiální doplnění míry) Někdy stojí participium minulé činné na -lý v koordinaci s jiným participiem, srov výše (13a) a níže (17): (17) Zbývají tedy ty další možnosti, zrno zaseté podle cesty, spadnuvší na skálu a dopadlé do trní. (koordinace s participiem trpným a s participiem minulým činným na -vší) Participia minulá činná na -lý mají poměrně často také pasivní význam. V dokladech níže uvádíme paralelní doklady s atributivní větou (věty (b)): (18a) Drama středověku – snad největší drama posledních dvou tisíc let – končí symbolicky v plamenech zažehlých na rýnském břehu, v nichž umírají ti, jimž osud církve jakožto radikální alternativy světa nebyl lhostejný. (18b) Ještě před začátkem her se z podnětu hlavního organizátora Carla Diema uskutečnil běh s olympijským ohněm, který byl zažehnut při obřadu v Diově chrámu v Olympii. (19a) Olověné ostrovy mraků s okraji zažehlými bledým sluncem. (19b) Pochodeň, která byla slavnostně zažehnuta slunečními paprsky (upraveno) (20a) Frýdlantsko je uzavřená část Libereckého kraje, oddělená hranicí s Polskem a od vnitrozemí odřízlá hřebenem Jizerských hor. (20b) Záměr na vybudování sportovní a rekreační oblasti počítá mimo jiné se zlepšením přístupu od centra města, které je odříznuto silniční magistrálou. (21a) Ve vzduchu pořád visel obrovský mrak, kolem našeho domu neustále odvážely kamiony něco ze sutin, jdete po ulici a míjí vás tahač s hasičským autem zmáčklým na placku. (21b) […] najednou začali vyrábět kelímek, který byl zmáčknutý […] (22a) Jsou to dopravně odřízlá místa. (22b) Dnes je Znojmo mezi srovnatelně velkými městy v českých zemích jediným, které je zcela odříznuto od dálkové osobní železniční dopravy. Jako participium minulé odvozené od dokonavých sloves vyjadřuje participium minulé činné na -lý předčasnost vedlejší predikace k jinému časovému bodu, většinou k hlavní (finitní) predikaci ve větě, někdy však i k okamžiku promluvy: (23) Parlament světových náboženství v Chicagu v roce 1993 navázal na podobné aktivity, vzniklé o sto let dříve tamtéž. (predikace vyjádřená participiem vzniklý je předčasná k hlavní predikaci navázal i k okamžiku promluvy) (24) Obnovené sympozium hledalo před pěti lety vhodné místo pro výtvory, které přetrvaly likvidační razii normalizátorů v sedmdesátých letech, a další nová díla vzniklá o dvacet pět let později. (predikace vyjádřená participiem vzniklý je předčasná k hlavní predikaci hledalo před pěti lety i k okamžiku promluvy, ale zároveň následná k vedlejší predikaci které přetrvaly likvidační razii normalizátorů v sedmdesátých letech) Zda se předčasnost participia minulého činného na -lý vztahuje k hlavní predikaci nebo (i) k okamžiku promluvy, nemusí někdy bez znalosti kontextu být jednoznačné: (25) Zlepšením procesů bude možné vzniklé volné kapacity pracovníků využít na jiné projekty. (volné kapacity, které vznikly nebo které vzniknou) Někdy stojí participium minulé činné na -lý v jiné než atributivní pozici. Může třeba vystupovat jako doplněk nebo jako jméno substantivizované: (26) Zdála se jako přišlá z obrazů. (v pozici podmětového doplňku) (27) […] zpíváme jak přišlí o hlavu. (v pozici podmětového doplňku) (28) Strangwaysův bungalov jsme našli vyhořelý. (v pozici předmětového doplňku) (29) Ten přišlý, který byl ukřižován, přijde a království, které hlásal, začne. (substantivováno) 2.3.3 Nominalizace pomocí participia přítomného činného Participium přítomné činné má ve spisovné češtině v rámci nedokonavého vidu vysokou produktivitu na rovině typu. Zároveň se vyskytuje se značnou frekvencí v textech. Podléhá různě lexikalizacím, srov. např. adjektivum vynikající ,výbornýʻ nebo substantivum vedoucí ,kdo je pověřen vedením něčehoʻ. Používá se ve stylisticky různých typech textů; pokud je participium přítomné činné rozšířené o různé objekty a/anebo adverbiální určení, mohou vzniknout relativně knižní konstrukce. Nominalizují se atributivní vedlejší věty s různými pádovými, předložkovými nebo adverbiálními doplněními, ale i s infinitivní klauzí nebo s vedlejší větou. (Doklady s participiem – věty (a) se prezentují v kontrastu se sémanticky analogickou konstrukcí s atributivní větou – věty (b); doplnění je podtrženo.): (1a) Kromě toho nabízí reportáže ze setkání leteckých nadšenců či zprávy ze sportovních událostí týkajících se letectví. (1b) Tak zní jedna ze zpráv, která se týká hvězdného cyklistického týmu Sky. (doplnění v genitivu) (2a) Cítil, jak mu tluče srdce, a instinktivně se napřímil, se vší důstojností odpovídající jeho věku. (2b) Žák respektuje ustanovení školního řádu, osvojil si a dodržuje základní pravidla společenského chování, které odpovídají jeho věku a možnostem. (doplnění v dativu) (3a) Souvisí s ní veterinární a fytosanitární předpisy, normy regulující mezinárodní obchod, pohyb kapitálu a služeb, sociální zákony či takové široké oblasti, jako je označení původu a informace o složení či kvalitě zboží. (3b) Občanský zákoník na celé řadě míst pracuje s určitými normami, které regulují práva a povinnosti pouze vlastníka pozemku. (doplnění v akuzativu) (4a) Architekt a manažer firmy zabývající se stavbami rekreačních oblastí zatím dorazili […]. (4b) Nejprve oslovil středně velkou stavební firmu, která se zabývá stavbami na klíč. (doplnění v instrumentálu) (5a) V roce 1778 v Époques de la Nature - což byl dodatek Histoire naturelle spočívající ve velmi důkladné revizi Histoire et théorie de la Terre - Buffon jasně vyjádřil svůj nesouhlas s doslovnou interpretací biblického líčení. (5b) Zvýšená bezpečnostní opatření, která spočívají v důkladnější kontrole všech cestujících a větším počtu policistů v hale, zůstávají i nadále v platnosti. (doplnění předložkovou vazbou s významem původně lokálním, nyní už spíše jen vazebním) (6a) Typičtí zájemci o miniauto raději ušetří koupí méně okázalé Škody Citigo a bonitní zákazníci toužící po prémiové stylovce zase obvykle zvolí Mini Cooper. (6b) Na koho tedy Audi s novým vozem míří? Na ty movité zákazníky, kteří touží po módním SUV, ale zároveň nechtějí vlastnit mastodonta, […] (doplnění předložkovou vazbou s funkcí čistě vazební) (7a) Muž v tmavém obleku upustil telefon, vyběhl z budky, prokličkoval hustou dopravou na Brompton Road a zmizel v davech lidí vcházejících do obchodního domu Harrods. (7b) Ve dveřích se potkal s mužem, který vcházel do banky (doplnění předložkovou vazbou s významem určení směru) (8a) Že to jde i v našich středoevropských podmínkách, dokazují četné příklady už existujících solárních zařízení na vytápění či přitápění budov a užitkové vody v obytných domech, provozovnách či plaveckých bazénech apod. (8b) „Proč by se kvůli likvidaci kontaminovaných olejů měla stavět spalovna, když se ty oleje mohou spálit v zařízení, které už existuje a které ke své funkci samo olej potřebuje?“ (doplnění adverbiem) (9a) V letech 1995-1999 však podstatně narostla víra v náhodný, osudový původ chudoby i mezi lidmi pravicově smýšlejícími, kteří byli v předchozím období vůči takovým myšlenkám velmi imunní. (9b) Pro lidi, kteří smýšlejí pravicově, ale odvrátili se od ODS, by mohlo být rozhodnutí výkonné rady světélkem naděje, že někdy se možná budou moci k této straně vrátit, aniž by trpěli pocitem, že podporuji to horší, co lze v politice najít. (doplnění adverbiem) (10a) Prohlíželi si je všichni, šerif, seržanti i měšťané pomáhající hledat. (10b) V tuto dobu k lomu přijeli další dva potápěči, kteří pomáhali hledat (doplnění v podobě nerozvitého infinitivu) (11a) Zákon, zapovídající vyplácet z běžných účtů úroky, je velice výhodný, pakliže jste náhodou majitelem banky. (11b) Pro vyhlášku, která zapovídá žebrat v centru metropole, na nádražích či před mateřskými a základními školami, zvedla ruku naprostá většina zastupitelů; […] (doplnění v podobě rozvité infinitivní klauze) (12a) Reklama na počáteční kojeneckou výživu musí obsahovat zřetelný text: „Důležité upozornění“ poukazující na přednost kojení a doporučující, aby výrobek byl užíván jen na radu odborníků. (12b) Americká akademie spánkové medicíny v roce 2014 přijala stanovisko, které doporučuje, aby dospělí lidé spali průměrně sedm hodin. (doplnění v podobě vedlejší věty se spojkou) (13a) Minulý týden se ale objevily dokumenty naznačující, že poslancovy vazby na kruhy blízké ruské vládě mohou být daleko silnější a pravidelnější. (13b) Byl to nižší důstojník v jednotkách, které nemají čisté svědomí, ale nikdy jsem neobjevil jediný dokument, který naznačoval, že on spáchal nějaký zločin. (doplnění v podobě vedlejší věty se spojkou) Na participiu přítomném činném jakožto vedlejší predikaci mohou tedy někdy být závislé další vedlejší predikace. K nim patří i paradigmatické substantivum verbální (viz v tomto oddíle kap. 3.), které může být objektem slovesa stojícího ve formě participia přítomného činného: (14a) Z Kongresu se dokonce ozvaly hlasy požadující odstoupení ministra obrany Lese Aspina či ministra zahraničí Warrena Christophera. Celá konstrukce by tedy v nenominalizované podobě obsahovala atributivní vedlejší větu, na níž by byla závislá vedlejší věta objektová: (14b) Z Kongresu se dokonce ozvaly hlasy, které požadují/požadovaly, aby odstoupil ministr obrany Les Aspin či ministr zahraničí Warren Christopher. Někdy vystupuje participium přítomné činné v koordinaci, např. s jinými participii nebo s adjektivy: (15) Na jakýkoliv subjekt, vykazující známky umístění reálné provozovny na území EU a v souvislosti s touto provozovnou zpracovávající osobní údaje, bude Nařízení dopadat. (koordinace s jiným participiem přítomným činným) (16) Že nezůstane, ukázala novela Křepelice, vydaná slovenským nakladatelstvím Fragment v roce 1993 a tvořící první polovinu knihy Když milujete muže (koordinace s participiem trpným) (17) Ti totiž prokazatelně […] bili obušky a kopali na zemi ležící, bezbranné lidi […] (koordinace s adjektivem) (18) […] je říjen, starý melancholický říjen, něžný a milující a smutný […] (koordinace se dvěma adjektivy) Vzhledem k četným adjektivizacím není predikativní pozice pro tvary anotované v korpusech jako participium přítomné činné výjimečná (Dr. Weisbart, ten je nový a je vynikající, řekla jsem, Ta proměna byla zarážející, Údaje byly zdrcující!), nicméně samotná predikativní pozice může být náznakem probíhající nebo už proběhlé adjektivizace. V SSJČ jsou např. vynikající a zdrcující uvedeny v samostatných heslech jako adjektiva; zarážející sice takto uvedeno není, ale zároveň vykazuje tendence ke stupňování jako víc/nejvíc(e) zarážející nebo ztrátu schopnosti vyjadřovat v predikativní pozici verbální doplnění, srov. negramatické *Ta proměna byla mě/nás zarážející. Participia přítomná činná spjatá sémanticky i funkčně úzce se slovesem obyčejně nestojí v predikativní pozici, pokud nejsou aktuálně substantivizována, srov. Slavnostní akt se odehrál přímo u hrací plochy turnaje a podepisujícími byli Pavel Nedvěd, viceprezident Juventusu a Martin Krob, předseda Odboru přátel – z internetu). Někdy vystupuje participium přítomné činné v pozici doplňku – viz věty (19) a (20) (větné členy, k nimž se doplněk vztahuje, jsou podtrženy; ve větě (19) je podmět vyjádřitelný zájmenem on): (19) Zhnusen všemi lidskými tvory, prázdný a bezmocně zuřící se vrátil na svůj hrad Champtocé-sur-Loire. (doplněk zuřící se vztahuje k přísudku a k nevyjádřenému podmětu) (20) Sešla do kuchyně, kde našla Mášu snící nad otevřenou knihou u velkého dřevěného stolu. (doplněk snící se vztahuje k přísudku a k předmětu Mášu) Principiální funkce participia přítomného činného kromě nominalizace je vyjadřování současnosti. To vyplývá z nedokonavého vidu, z něhož je tvořeno téměř výlučně (srov. 2. díl, C. 1.3. a také konec této podkapitoly). Význam dějové současnosti a nedokonavý vid nejsou ovšem nutnou podmínkou užívání tohoto typu participia. Může jít i o jiný vztah, než je současnost, např. v kontextu s adverbiem vyjadřujícím předčasnost (dříve aj.). Výjimečně se toto participium užije i u slovesa dokonavého vidu (srov. Štícha 2008, Giger/Kocková, 2024). Současnost se může týkat hlavní (finitní) predikace, ale také okamžiku promluvy: (21) V r. 1825 uveřejnil Purkyně (působící v té době ve Vratislavi) práci "Symbolae ad ovi avium historiam ante incubationem" – o vývoji ptačího vejce. (současnost vedlejší predikace působící k hlavní predikaci uveřejnil je zdůrazněna adverbiálním určením v té době, vůči okamžiku promluvy jde o předčasnost) (22) Lodě přivážely posilu: úředníky, služebnictvo a vojáky – samé Švédy, kteří měli nahradit Holanďany, sloužící dříve v pevnosti - a nové kolonisty. (předčasnost vedlejší predikace sloužící vůči nadřazeným predikacím měli nahradit a přivážely – stojícím mezi sebou v hierarchickém vztahu v hlavní a vedlejší větě – je vyjádřena adverbiem dříve; vůči okamžiku promluvy jde o předčasnost) (23) Muzeum založené přičiněním Rakouského krkonošského spolku usilujícího kdysi o turistické zpřístupnění Krkonoš a jejich hlubší odborné poznání představuje nejstarší podobnou instituci v regionu. (předčasnost vedlejší predikace usilujícího vůči hlavní predikaci představuje je vyjádřena adverbiem kdysi; zároveň jde o implicitní současnost k jiné participiálně vyjádřené vedlejší predikaci založené; vůči okamžiku promluvy jde o předčasnost) (24) Vpád Seldžuků byl tehdy chápán jako hrozba křesťanské Evropě a stal se impulsem pro křižácké výpravy, mající posléze pro další dějiny Blízkého východu velký význam. (následnost vedlejší predikace mající vůči hlavní predikaci byl chápán je vyjádřena adverbiem posléze a také adverbiem tehdy spojeným s hlavní predikací; časový vztah k okamžiku promluvy je neurčitý, může být současný, ale také nemusí) (25) Spolu s ním oblékali dres tehdejšího ČSFR například Martin Straka, Martin Ručinský, Žigmund Pálffy, Jozef Stümpel, Roman Čechmánek nebo Milan Hnilička, zářící později v NHL. (následnost vedlejší predikace zářící vůči hlavní predikaci oblékali je vyjádřena adverbiem později; časový vztah k okamžiku promluvy je neurčitý, ale implicitně spíše předčasný – jinak by se dalo očekávat adverbium typu dnes, dodnes, stále apod.) (26) Zároveň jsou v souladu s vizí Futuremotion, kterou Skupina ČEZ deklaruje záměr investovat do nových technologií umožňujících v budoucnosti vyrábět, distribuovat a spotřebovávat elektřinu efektivněji a šetrněji. (následnost vedlejší predikace umožňujících vůči hlavní predikaci deklaruje a její nadřazené predikaci jsou v souladu je vyjádřena adverbiálem v budoucnosti; časový vztah k okamžiku promluvy je rovněž následný) Pokud není participium přítomné doplněno adverbiálním údajem, nemusí bez znalosti situace být jednoznačné, zda vyjadřuje aktuální současnost vůči hlavní predikaci nebo (popř. neaktuální) současnost i vůči okamžiku promluvy (Panevová 2011): (27) Jediným vlastníkem Vydavatelství Impuls, produkujícího stejnojmenný deník, se stal Ivan Kaufmann. (= které produkovalo stejnojmenný deník nebo které produkuje stejnojmenný deník.) (28) Těšili se, že budou spát vedle hořícího krbu. (= vedle krbu, který hoří nebo vedle krbu, který bude hořet) Rozmanité časové funkce participia přítomného činného souvisejí částečně s tím, že participium minulé činné na -vší se tvoří dnes téměř výlučně od sloves dokonavých, což značně omezuje participiální vyjadřování předčasnosti nedokonavého děje. Místo téměř obsoletního slouživší (v korpusu SYN v9 je 13 dokladů) nebo působivší (14 dokladů v korpusu SYN v9) se užívá sloužící dříve/kdysi/předtím apod. (přes 140 dokladů v korpusu SYN v9), resp. působící dříve/kdysi/předtím apod. (přes 100 dokladů v korpusu SYN v9), místo zastaralého měvší (bez dokladů v korpusu SYN v9) se užívá mající dříve/kdysi/předtím apod. (10 dokladů v korpusu SYN v9). Futurální participium v nedokonavém vidu neexistuje vůbec. Okrajově se někdy v textech vyskytují participia přítomná činná odvozená od sloves dokonavého vidu (Štícha 2008, Giger/Kocková 2024). Jde částečně o slovesa perfektiva tantum vyjadřující zejm. schopnost nebo kapacitu (vydržet, vměstnat se, vejít se, zasloužit si něco aj.), částečně o případy, kde ze sémantických důvodů je dána přednost vidu dokonavému (např. kvůli vyjádření uzavřenosti děje, potenciálnímu významu nebo následnosti vůči hlavní predikaci a/anebo okamžiku promluvy). Srov.: (29) Od dnešního dne ale budou nabírat fyzické síly s tím, že zásadní objem práce je čeká na týdenním krkonošském soustředění, na které odjíždějí v sobotu. Příprava se postupně přesune do herní fáze vyvrcholící soustředěním na turecké Riviéře. (následnost vedlejší predikace vyvrcholící vůči hlavní predikaci přesune se i vůči okamžiku promluvy) (30) Zatím se prosazují dvě základní vývojové linie: vrtulníky, většinou čtyřmotorové kvadrokoptéry, dokážící přesně manévrovat a vznášet se nad konkrétním místem […] (perfektivum tantum, potenciální význam dokonavého vidu) (31) Ano, Snyder jako Američan vychází z více než dvousetletých zkušeností, kdy se u vládního vesla střídá strana zvítězící ve volbách s tou poraženou, což v USA funguje od konce 18. století. (uzavřenost opakujícího se děje) Předpoklad sémantické následnosti dokonavého participia přítomného činného se někdy pomocí adverbiálního určení zruší: Před pár dny skončící rok přinesl také řadu kuriózních událostí. Adverbiále před pár dny vyjadřuje předčasnost k okamžiku promluvy, skončící by se dalo nahradit participiem minulým činným na -vší skončivší. Takové případy jsou zcela výjimečné, vysvětlit je lze patrně tím, že vid je principiálně časově neurčitý, dokonavý vid sám o sobě může vystupovat jak v minulém, tak i v budoucím čase a zejména v češtině také v neaktuálním přítomném čase (viz druhý díl, oddíl I, B., 6.2). Zvratné tvary participií přítomných činných mohou mít ojediněle deagentizační význam (Kocková, 2024; k deagentním strukturám viz oddíl III, kap. 6): (32) Nejlevnější povrchovou úpravu nabízí fólie, vyrábějící se dnes v bohaté škále barevných odstín […] (33) Kominictví je profesí dědící se z otce na syna. Tyto konstrukce jsou nominalizací klauzí s deagentním predikátem. Obvykle se za nominalizaci reflexivního deagentivu považují trpná participia (Panevová, 2011): vyrábějí se : vyráběné; staví se : stavěné. Reflexivní tvary jsou nominalizací analogickou reflexivnímu deagentivu a v některých případech tak konkurují trpným participiím: (34) […] fólie, vyrábějící se dnes v bohaté škále barevných odstínů […] (= fólie, vyráběná dnes v bohaté škále barevných odstínů / fólie, která se dnes vyrábí v bohaté škále barevných odstínů) (35) Kominictví je profesí dědící se z otce na syna. (= Kominictví je profesí děděnou z otce na syna. / Kominictví je profesí, která se dědí z otce na syna.) (36) Krásno zahájilo tradici této slavnosti pořádající se vždy poslední srpnovou sobotu. (= Krásno zahájilo tradici této slavnosti pořádané vždy poslední srpnovou sobotu. / Krásno zahájilo tradici této slavnosti, která se pořádá vždy poslední srpnovou sobotu. Reflexivní participia s deagentizačním významem se využívají ve stejných případech, jako reflexivní deagentiv, tedy především v případě, že se děj vztahuje k všeobecnému, dekonkretizovanému činiteli (ti, kteří staví), případně jde o obecně pojatou skupinu osob (kdokoli konzumuje), nebo pokud se děj vztahuje k určitému, ale anonymizovanému personickému činiteli (poslanci, právníci atd., kteří připravují zákony) (k reflexivnímu deagentivu viz oddíl III, 6.4 v tomto díle). K následujícím dokladům participií v dané funkci (věty (a)) přiřazujeme jejich možné varianty (věty (b)): (37a) Lákavou možností jsou pro ně zřejmě nové luxusní byty stavící se v krajské metropoli. (37b) Lákavou možností jsou pro ně zřejmě nové luxusní byty, které se staví v krajské metropoli. (38a) […] pomůže v parlamentu prosadit devět let se připravující zákon. (38b) […] pomůže v parlamentu prosadit zákon, který se připravuje devět let. (39a) A právě takové malé, jednoduše se konzumující dobrůtky je vhodné na piknik připravit. (39b) A právě takové malé dobrůtky, které se dobře konzumují, je vhodné na piknik připravit. (40a) Vladimíra Šťastného propagoval jím vyráběný bylinný likér Vírský vánek, vyvážející se i do Vídně. (40b) Vladimíra Šťastného propagoval jím vyráběný bylinný likér Vírský vánek, který se vyvážel i do Vídně Reflexivní participia jsou často homonymní: mají buď význam deagentní (věta (41)), nebo význam samovolného intranzitivního děje (věta (42)) (srov. oddíl VI. druhého dílu o reflexivních slovesech): (41) S pracovníky, kteří jsou zaměstnáni v rušících se prodejních místech, už nepočítáme […] (= S pracovníky, kteří jsou zaměstnáni v prodejních místech, která jsou rušena / se ruší, už nepočítáme […] (42) Rušící se gravitační a elektrické síly, nekonají žádnou práci […] (= Gravitační a elektrické síly, které se (navzájem) ruší, nekonají žádnou práci […]) Analogicky k finitním tvarům reflexivního deagentivu se neužívají ani odpovídající reflexivní participia s deagentizačním významem v případě, že je nutné nebo žádoucí uvést lexikální subjekt děje: (43a) Rychlost odbavení u pokladen pokládá naše firma za jeden z nejdůležitějších faktorů, který ovlivňuje komfort vnímaný zákazníkem. (43b) […] který ovlivňuje komfort *vnímající se zákazníkem. Frekvence reflexivního participia činného s deagentizačním významem je velmi nízká: v korpusu SYN v9 má např. vyrábějící se 25 dokladů (vyráběný oproti tomu téměř 46 000). Kvůli homonymii s jinými funkcemi reflexivního tvaru nelze deagentní tvary v korpusu automaticky najít. Výskyt participia přítomného činného celkově je v češtině žánrově relativně vyrovnán: v korpusu SYN v9 je zaznamenáno v oborové literatuře 3100 dokladů na milion pozic, v publicistice 2000, v beletrii 1900. 2.3.4 Nominalizace pomocí participia minulého činného na -vší Participium minulé činné na -vší je ve spisovné češtině sice zásadně v rámci dokonavého vidu téměř neomezeně produktivní, prakticky je však v textech relativně vzácné (srov. 2. díl, oddíl I, C. 1.3). Zároveň podléhá jen velmi málo lexikalizaci v tom smyslu, že by se z něho vyvinuly samostatné lexémy (výjimkami jsou substantivum přeživší a adjektivum byvší ,bývalýʻ). V souvislosti se svým knižním charakterem stojí participium minulé činné na -vší někdy v syntakticky relativně komplexních participiálních konstrukcích. Knižnost tvaru vyvolá někdy dokonce metajazykové komentáře, které se odrážejí i v elektronickém korpusu: Bylo zavřeno, ale z rozpaků nás vysvobodila milá žena náhle se objevivší (to je tvar, co?) vedle nás. Probíhá nominalizace atributivních vedlejších vět s různými pádovými, předložkovými nebo adverbiálními doplněními, ale i s infinitivní klauzí nebo s vedlejší větou (v dokladech jsou podtrženy). Následující doklady s participiem minulým činným na -vší (věty (a)) se prezentují v kontrastu s doklady se sémanticky analogickou konstrukcí s atributivní větou (věty (b)): (1a) Na tomto místě jsme pravidelně jmenovitě blahopřáli občanům dosáhnuvším věku 80 a více let, kteří v daném měsíci slavili své narozeniny. (1b) Služby jsou určeny pro občany, kteří dosáhli věku pro přiznání starobního či invalidního důchodu. (doplnění v genitivu) (2a) Případ advokáta Miloše Vlasáka, který vloni v létě zpronevěřil ze svého účtu úschov přes 63 milionů Kč […], by sotva stál za trvalejší pozornost, kdyby šlo jen o obyčejného nenechavce podlehnuvšího pokušení sáhnout si do cizího. (2b) Dobrá, selhání jednotlivce, který podlehne pokušení zneužít informace, které se mu dostanou do ruky, asi vyloučit nelze. (doplnění v dativu) (3a) Po vítězné bitvě u San Romano, ukončivší válku proti Lucce – trvala od roku 1429 –, využil vůdce vládnoucí konzervativní strany Rinaldo degli Albizzi příležitosti k odstranění politického protivníka Cosima de' Medici […] (3b) Tudjman i Miloševič řekli, že aténská schůzka podpoří i daytonskou dohodu, která ukončila válku v Bosně. (doplnění v akuzativu) (4a) Demonstrují je detailní záběry z momentu vraždy – mikroskopické poškození tkání nebo mnohonásobně zmenšený detail kulky prolétnuvší mozkem –, které jdou mnohem dál, než je pouhému oku patrné. (4b) Chirurgové v pražské nemocnici ve Střešovicích mu operativně vyjmuli kulku, která prolétla břichem a skončila u páteře. (doplnění v instrumentálu) (5a) Dříve zastával funkci zástupce náčelníka Zvláštního oddílu, teď se z něho stal velitel oddílu, zpola složeného z bývalých milicionářů, přeběhnuvších k nám. (5b) České legie sestávaly převážně z vojáků, kteří přeběhli k nepříteli nebo se dostali do zajetí. (doplnění s předložkou) (6a) Krutosti a surovosti národnostních konfliktů propuknuvších po rozpadu sovětského impéria a zvláště zběsilost národnostních válek v bývalé Jugoslávii nám snad znova připomenuly, jak ošidné je adjektivum národní. (6b) Na etnicky a nábožensky motivované války, které propukly po rozpadu Titovy Jugoslávie, Evropa nedokázala reagovat. (adverbiální doplnění s předložkou) (7a) I když se nemusíme shodnout s odpověďmi, které dobyl při své – tak podivně skončivší – výpravě, přece nesmíme přeslechnout alespoň otázky, které ho k ní přiměly. (7b) Několik svědků potvrdilo, že Philip organizoval a vedl celý podnik, který skončil tak neslavně (doplnění adverbiem) (8a) Přesto je jejich mírně chaotický, leč nadšený přístup sympatičtější než systém, kde o výsledku rozhoduje zejména počet voličů rozhodnuvších se znuděně odjet místo hlasování raději na víkend na chalupu. (8b) Mladých lidí, kteří se rozhodnou odjet v době léta z Česka, je podle něho rok od roku více. (doplnění v podobě infinitivní klauze) (9a) Ale v otázce jeho vnější sebeprezentace by jiné, starší ideologické systémy neměly pouštět ze zřetele onu příslovečnou kočku, zapomenuvší, že sama byla taky kotětem (9b) Ale snažím se, takže když pánbůh dá, nebudu za pár let protivný starý dědek, který zapomněl, že byl taky někdy mladý. (doplnění v podobě vedlejší věty se spojkou) Spojení participia minulého činného na -vší se dvěma a více doplněními jsou vzácné: (10) Takovými úkony se rozumějí úkony, způsobivší druhé straně zbytečné náklady na opatření v řízení, která nebyla nutná, zejména okolnostmi neodůvodněného protahování řízení. (doplnění v dativu a doplnění v akuzativu) (11) Příbramský starosta Josef Vacek, svým jménem nahradivší letos absentujícího tenistu, vylosoval za dnes zahajujícího hráče Petra Kordu. (doplnění v instrumentálu a doplnění v akuzativu) Poslední příklad se také vyznačuje tím, že objekt závislý na participiu minulém činném na -vší obsahuje další nominalizaci, participium přítomné činné, doplněné samo o adverbium letos. Celá konstrukce by tedy v nenominalizované podobě obsahovala atributivní vedlejší větu závislé na atributivní vedlejší větě: Josef Vacek, který svým jménem nahradil tenistu, který letos absentoval. Ojediněle lze participium minulé činné na -vší najít i v koordinaci, např. s jinými participii (jsou podtržena): (12) Město je zajisté i středobodem přitahujícím lidi práce se štítící, ztroskotavší, ohrožené i ohrožující druhé (koordinace se dvěma participii přítomnými činnými i s participiem trpným; pozoruhodné je v tomto případě, že řídící predikace těchto čtyř participií je další participium přítomné činné přitahující) (13) Tradiční představa moderní lidské populace vzniklé v Africe a poté obsadivší celou planetu se tedy musí vyrovnat s faktem dlouhodobé koexistence moderního člověka s archaickými formami v Africe i v Eurasii (koordinace s participiem minulým činným na -lý). Výjimečná je koordinace s adjektivem (je podtrženo): (14) Zatímco U2 přijdou s novým albem v březnu, noví a přitvrdivší "Depešáci" vyjdou o měsíc později Výjimečně lze participium minulé činné na -vší najít v jiné syntaktické pozici než je anteponovaný nebo postponovaný atribut , např. jako doplněk (takové konstrukce se vyznačují výraznou knižností): (15) K tomu jen tolik, že ioachimské učení bylo všudypřítomné (jeho prvky jsem, jak víte, zahlédl už před časem jako podepsavší se na ikonografii cyklu Vyšebrodského oltáře […] Všechny rozvité nominalizace s participiem minulým činným na -vší jsou vzácné. Tak najdeme v korpusu SYN v9 např. 47x spojení který/-á/kteří se rozhodne/-nou/rozhodli odjet, ale jen 1x konstrukci s participiem (věta (8a) výše). Rovněž lze ve stejném korpusu najít jen 18x spojení participia ukončivší s přímo následujícím akuzativním objektem, ale více než 7 300x spojení s konkurenční atributivní větou který/-á/kteří/-é ukončí/ukončili s přímo následujícím akuzativním objektem. Participium minulé činné slíbivší má jediný výskyt (Kuvajt, slíbivší 13 miliónů Maledivám, zatím nedodal nic), ale odpovídající atributivní věta který/-á/kteří slíbí/slíbil má více než 4 700 výskytů atd. Participium minulé činné tvořené od reflexivního slovesa obvykle zachovává reflexivní zájmeno, i když ojediněle vystupuje i bez něj: (16) Největší šanci domácích nevyužil po zranění vrátivší se Král, který nedal samostatný nájezd. (17) Téměř okamžitě se z mešity vyřítila rozhněvaná skupinka čerstvě se navrátivších vojáků a napadla nás. (18) Od soustruhu, kam se dostal coby čerstvě navrátivší voják, ho vyvázal vedoucí jednoho z pražských OPBH. V korpusu SYN v9 má tvar vynořivší 234 dokladů, všechny jsou spojené s tvarem se v antepozici nebo postpozici. Nicméně, z téměř 2 300 dokladů na participium navrátivší jich přes 120 se zájmenem se spojeno není. U participií vrátivší a navrátivší lze pozorovat jistou korelaci vynechání reflexivního zájmena se substantivizací (Syndrom navrátivšího mě zasáhl nepřipravenou a pořádně si mě vychutnal). Z 500 nahodilých dokladů na participium minulé činné na -vší je 65 reflexivních. Principiální funkcí participia minulého činného na -vší kromě nominalizace je vyjadřování předčasnosti. To vyplývá z dokonavého vidu, z něhož je tvořeno téměř výlučně (srov. 2. díl, C. 1.3. a také konec tohoto odstavce). Avšak v odpovídajícím kontextu se tento předpoklad nemusí realizovat, např. s adverbiem vyjadřujícím jiný časový vztah než předčasnost nebo – výjimečně – u slovesa nedokonavého vidu (srov. Ocelák 2010, Giger 2021). Kromě toho může být předčasnost vyjadřována ve vztahu k hlavní (finitní) predikaci, ale také k okamžiku promluvy (výrazy indikující časový vztah jsou podtrženy): (19) Avšak jed se dále dostával až k ústům nejneočekávanějšími cestami. Jednoho dne se s ním osm členů rodiny Du Périguy setkalo v soudku s moštem, který vlastníma rukama vynesli z podpalubí lodi právě zakotvivší. (adverbium právě signalizuje předčasnost oproti hlavní predikaci setkalo, předčasnost je ale i vůči okamžiku promluvy) (20) Skladbu, kterou tvůrce věnoval Zdeňku Bruderhansovi, zakotvivšímu později v Austrálii, sólista často interpretoval a také ji vydal na CD […] (adverbium později signalizuje následnost oproti hlavní predikaci věnoval, předčasnost je jen vůči okamžiku promluvy) (21) Jana Fialu, exstarostu Znojma, odstoupivšího poté, kdy se provalily jeho statisícové dluhy, má nahradit Jan Blaha. (predikace vyjádřená participiem odstoupivší je předčasná k hlavní predikaci má nahradit a k okamžiku promluvy, zároveň je následná ke své vlastní vedlejší predikaci provalily se, tento vztah se signalizuje lexikálně kataforickým výkazem poté) (22) Za tuto stáj závodil celý nedávno skončivší ročník Huleš a není vyloučeno, že by ho mohl pro ten nadcházející nahradit právě Kaláb. (adverbium nedávno signalizuje předčasnost oproti okamžiku promluvy, děj závodil se však musí odehrát před dějem vyjadřovaným participiem skončivší) (23) Proto, po před několika týdny skončivší soutěžní sezóně dostanou nejprve příležitost k prezentaci ti mediálně méně frekventovaní. (adverbiále před několika týdny signalizuje předčasnost oproti okamžiku promluvy, je zde však i předčasnost vůči hlavní predikaci dostanou) (24) Dnes je z něj hrdina, kterého v roce 2009 posléze tragicky zahynuvší prezident Lech Kaczyński povýšil in memoriam na brigádního generála. (predikace vyjádřená participiem zahynuvší je předčasná k predikaci hlavní věty dnes je a k okamžiku promluvy, ale následná ke své vlastní hlavní predikaci povýšil uvnitř vedlejší atributivní věty; to je lexikálně signalizováno příslovcem posléze doplňujícím participium) (25) Tento poslední důvod se stal četnějším zejména kvůli ve stejné době propuknuvšímu skandálu - úniku údajů z České spořitelny. (predikace vyjádřená participiem propuknuvší je předčasná k hlavní predikaci se stal četnějším, adverbiále ve stejné době přitom signalizuje současnost k nějakému blíže neurčenému časovému úseku, v němž se občané vyjadřovali, proč mají výhrady vůči sčítání lidu) V případě dvou dokonavých zároveň se odehrávajících dějů zřejmě ani současnost mezi hlavní predikací a predikací vyjadřovanou dokonavým participiem minulým činným na -vší není vyloučená (Ten člověk kopnuvší do kamene si zlomil nohu. (Ocelák 2010)), i když v textech asi takové případy nebudou časté (snadněji se dají doložit – v rámci jeho celkově velmi nízké frekvence – u přechodníku minulého, viz 2.2.3). Ve spojení s futurální hlavní predikací může vzniknout nejednoznačnost, zda participium minulé činné na -vší vyjadřuje předčasnost jen vůči této hlavní predikaci nebo i vůči okamžiku promluvy (Panevová 2011): (26) Zde se se zjevnou zálibou líčí budoucí neštěstí a utrpení, jemuž budou pochybivší lidé vystaveni. (= lidé, kteří pochybili nebo lidé, kteří pochybí) Zcela okrajově se někdy v textech vyskytují participia minulá činná na -vší odvozená od sloves nedokonavého vidu (Giger, 2021). Jde částečně o slovesa imperfektiva tantum vyjadřující stavy nebo časově neomezené činnosti/stavy (obývat, působit, patřit aj.), částečně o případy, kde ze sémantických důvodů je dána přednost vidu nedokonavému (např. kvůli opakování nebo trvání děje): (27) Archeologové z nich našli jen úlomek kosti prstu ruky a dva zuby. Z těch izolovali DNA a zjistili, že se tito lidé, obývavší zřejmě rozsáhlá území Asie, liší dědičnou informací jak od pravěkých lidí Homo sapiens, tak od neandertálců. (imperfektivum tantum) (28) Slovo, zvlášť často se vyskytovavší ve spojení Sudetští Němci v letošním předvolebním boji, má skutečně poněkud zvláštní osud. (opakování) (29) Konkrétní částka finanční satisfakce pro rodiče, vychovávavší po deset měsíců cizí dítě, však nezazněla. (trvání, proces je nezakončený) Ve všech uvedených případech lze spatřovat vztah předčasnosti nedokonavého děje vyjadřovaného participiem vůči hlavní predikaci a okamžiku promluvy. Někdy se však ukazuje i současnost k hlavní predikaci (která odpovídá nedokonavému vidu), předčasnost pak zbývá jen k okamžiku promluvy: (30) Opuštěná žena seděla na zemi vedle uzlů a dětských kočárků s peřinami. Poblíž si hrálo dítě nepatřivší zřejmě ani k ní, ani k nikomu jinému. Častější byla participia minulá činná na -vší od sloves nedokonavých v jazyce 19. stol. Výjimečně se vyskytují zvratné tvary participií minulých na -vší s deagentizačím významem: (31) Pestrá dramaturgie s důrazem na world music a areál proměnivší se v obrovitou open air hospodu přilákaly návštěvníky nejrozličnějšího vkusu i věku. (32) Šotola a Šiktanc neučinili nic jiného, než že vylepšili a pokud možno zživotnili kodex požadavků na poezii, utvořivší se po roce 1948. Výskyt participia minulého činného na -vší je v češtině žánrově relativně vyrovnán: v korpusu SYN v9 je zaznamenáno v beletrii 10,5 dokladů na milion pozic, v oborové literatuře 8,4 a v publicistice 7,8. 2.3.5 Nominalizace pomocí participia trpného Participium trpné má ve spisovné češtině nejvyšší frekvenci ze všech participiálních tvarů v textu. Zároveň je vysoce produktivní i v rámci typů, protože se tvoří od sloves nedokonavých i dokonavých, tranzitivních a částečně i intranzitivních. Vedle složených tvarů používaných v atributivní i predikativní pozici má i specializované predikativní tvary jmenné. Podléhá různě lexikalizacím, srov. např. adjektiva nečekaný ,nenadálý, náhlýʻ, vzdálený ,nacházející se v jisté, popř. velké vzdálenostiʻ, tečkovaný ,pokrytý, ozdobený tečkamiʻ nebo substantivum obžalovaný ,kdo stojí jako obviněný před soudemʻ. (Adjektivum talentovaný má podobu participia trpného, ale není jím, protože neexistuje odpovídající sloveso). Participium trpné se užívá v žánrově různých typech textů včetně hovorových, ale pokud je rozšířeno o různé objekty a/anebo adverbiální určení, mohou vzniknout i relativně knižní konstrukce. Nominalizují se atributivní vedlejší věty s (některými) pádovými, s předložkovými nebo adverbiálními doplněními, ale i s infinitivní klauzí nebo s vedlejší větou. Substantivum tvořící jádro nominální skupiny, na němž je participium trpné závislé, je buď akuzativním objektem aktivního slovesa (trhat hrušky – trhané hrušky, dopsat knihu – dopsaná kniha nebo v případě tvoření od intranzitivního slovesa jeho subjekt (dívka se zamilovala – zamilovaná dívka). Spojení participia trpného se slovesnými objekty je omezeno: objekty v genitivu nebo v instrumentálu se ve spojení s ním nevyskytují, protože slovesa spojující se s genitivem, instrumentálem nebo předložkovými pády jako pády objektu (bát se, dotknout se, vzdát se, ptát se atd., zabývat se, kochat se atd., myslet na, uvažovat o, blahopřát k se atd.) participium trpné buď netvoří vůbec nebo ho nelze odpovídajícím způsobem užívat, tedy existuje např. sice „neosobní“ pasivum (pasivum předmětových sloves s pádem neakuzativním, srov. oddíl III, 6.2.3.3) Bylo dosaženo pozoruhodných úspěchů, Je uvažováno o jednotném systému, ale v těchto případech trpné participium je prostředkem nikoli nominalizace, nýbrž deagentizace. Atributivní participium trpné k takovým slovesům neexistuje. Předměty v dativu se mohou vyskytnout u participií od sloves tranzitivních (spojujících se tedy kromě dativu i s akuzativem), nikoliv však od sloves spojujících se pouze s dativem jako pomáhat nebo rozumět; totéž platí pro případná další doplnění tranzitivního slovesa. U participií trpných od dokonavých sloves se při nominalizaci často stírá protiklad předchozí dějové a následné rezultativní interpretace zavřené okno = okno, které bylo (dříve) (někým) zavřeno / okno, které je nyní zavřené / okno, které někdo (dříve) zavřel V následujících dokladech podáváme v první závorce jejich intepretaci, ve druhé závorce typ doplnění) (1) Když jsem začal sepisovat Dějiny smrti, ani ve snu mě nenapadlo, že by moje analytická studie mohla obávané říši smrti napomoci získat trochu ztraceného území. (= území, které bylo ztracené / území, které ztratila) (bez doplnění) (2) Je pravda, že nově bude mít možnost uplatnit odečitatelnou položku na dítě ve výši třináct tisíc korun, ale to by musel být opravdu hodně plodný, aby mu to vykompenzovalo zvýšené zdanění. (= zdanění, které bylo zvýšeno / zdanění, které je zvýšené / zdanění, které se zvýšilo / zdanění, které někdo zvýšil) (bez doplnění) (3) Finanční problémy budou pokračovat, pokud Korea nezrychlí reformy slíbené Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) (= reformy, které byly slíbeny Mezinárodnímu měnovému fondu / reformy, které Korea slíbila Mezinárodnímu měnovému fondu) (doplnění v dativu) (4) Mezi práce zakázané těhotným ženám patří např. práce spojené s psychickou zátěží. (= práce, které byly (někým) (dříve) zakázány těhotným ženám / práce, které jsou zakázané těhotným ženám / práce, které někdo (dříve) zakázal těhotným ženám) (doplnění v dativu) (5) […] bude to vítězství ozářené slunci všech galaxií […] (= vítězství, které bude ozářeno/-é slunci všech galaxií / vítězství, které ozáří slunce všech galaxií) (doplnění v instrumentálu s funkcí původce děje) (6) To bylo Gatsbyho sídlo. Nebo spíš, jelikož jsem pana Gatsbyho ještě neznal, bylo to sídlo obývané pánem onoho jména. (= sídlo, které bylo obýváno/obývané pánem onoho jména / sídlo, které obýval pán onoho jména) (doplnění v instrumentálu s funkcí původce děje) (7) Přiveďte k varu a do zeleninového základu zašlehejte mléko promíchané s 3 až 4 lžícemi hladké mouky. (= mléko, které bylo promícháno / je promíchané s 3 až 4 lžícemi hladké mouky / mléko, které (předtím) promícháte s 3 až 4 lžícemi hladké mouky) (doplnění s předložkou ve funkci objektu) (8) Když jsem se vrátil, tak byla u nás paní Štichauerová a chovala Mančinku zabalenou v peřince. (= Mančinku, která byla zabalená v peřince / Mančinku, kterou někdo zabalil do peřinky) (doplnění s předložkou ve funkci určení místa) (9) Navrhl Johnu Wolfovi zvláštní vydání, knihu "Penzión Grillparzer" ilustrovanou od Duncana. (knihu, která byla ilustrována od Duncana / knihu, kterou Duncan ilustroval) (doplnění s předložkou ve funkci původce děje) (10) Obsah dvou lahví putoval do velkého kontejneru, ale do obou lahví jsem přelil nedávno otevřené víno. (= víno, které bylo nedávno otevřeno / víno, které nedávno někdo otevřel) (doplnění v podobě adverbia) (11) Hodnocení české vědy zaváděné postupně od roku 2001 vykazovalo několik specifik, ve své kombinaci ve světě nevídaných. (hodnocení české vědy, které bylo zaváděno postupně / hodnocení české vědy, které postupně někdo zaváděl) (doplnění v podobě adverbia) (12) Neduživí hosté, připravení hájit čest Jelizavety Alexejevny, srazili se do houfu jak ovce za nepohody […]) (= hosté, kteří byli připravení hájit čest Jelizavety (doplnění v podobě infinitivní klauze) (13) Tím na chvíli umlčí studenty naučené respektovat zvláštnosti nekanadských národů. (= studenty, kteří byli naučení respektovat zvláštnosti) (doplnění v podobě infinitivní klauze) (14) Místním funkcionářům pověřeným, aby pro něho shromažďovali informace, striktně nařídil, že je nesmějí přikrašlovat. (= Místním funkcionářům, kteří byli pověření, aby … (doplnění v podobě vedlejší věty) (15) Mike absolutně neuměl zacházet s penězi, nemyslel na zítřek a utrácel s bezstarostností člověka přesvědčeného, že Bůh mu vždycky nějak pomůže. (= člověka, který je přesvědčený, že … ) (doplnění v podobě vedlejší věty) Doplnění atributivně užitých participií trpných v podobě vedlejších vět jsou relativně vzácná (mnohem častější jsou při predikativně použitém participii, tedy v rezultativu a v pasivu), protože tato vedlejší věta má často ve větě funkci přímého doplnění tranzitivního slovesa, tím je pak blokována ve spojení se substantivem, které má v aktivní větě stejnou funkci a v pasivní funkci subjektu (nařídit někomu úkol / úkol, který byl nařízen / nařídit někomu, aby… / bylo mu nařízeno, aby / *úkol nařízený, aby…). Někdy stojí participium trpné v pozici doplňku a zastupuje tak vlastně pasivní přechodník, který vystupuje jen zřídka a je stylisticky značně příznakový (viz v tomto oddílu 2.2.2 a 2.2.3, dále v oddílu III 6.2.2.2 a také druhý díl, oddíl II, B. 1.2.2): (16) Vyjel jsem za Ernou přesvědčený, že s ní už chodím […] (= jsa přesvědčený…). Může zde stát jmenný tvar participia: (17) Opřen zády o zeď dílny, stranou slavícího davu, hleděl šéfmontér Stěpa lhostejně na konstrukci obrovité haly […] (V. Páral – ČNK) (18) Zhnusen všemi lidskými tvory, prázdný a bezmocně zuřící se vrátil na svůj hrad Champtocé-sur-Loire. Participium trpné stojí často v koordinaci s jinými atributivními tvary, zejm. s adjektivy a jinými participii, jak ukazují doklady (17) v 2.2.2, (18) ve 2.2.3 aj. Vzhledem ke své vysoké produktivitě v obou videch vyjadřuje participium trpné běžně jak předčasnost, tak i současnost vedlejší predikace vůči predikaci hlavní. Předčasnost u nedokonavého participia a následnost obecně se vyjadřuje pomocí adverbiálních lexikálních doplnění (v dokladech níže jsou podtržena): (19) Spotřebitelé by si měli kupované zboží prohlédnout vždy na místě, aby zjistili případné vady. (současnost, nedokonavý vid) (20) Jeho postoj se tak odlišuje od názoru prezidenta George Bushe, pro kterého jsou osoby nyní zadržované v Afghánistánu a na základně Guantánamo na Kubě "bojovníci proti zákonu". (současnost, nedokonavý vid) (21) Soud v Bejrútu propustil na svobodu Libanonce Alího Fajáda, až do února zadržovaného v Česku. (předčasnost, nedokonavý vid) (22) Kdybych měl porovnat spalovny stavěné dříve a nyní, tak je to asi jako brambora a pomeranč. (předčasnost i současnost, nedokonavý vid) (23) V tomto případě bylo Československo spojeneckým státem a nebylo možné s ním zacházet jako s poraženým. […] Nejkřiklavějším případem ovšem byl vítkovický Jižní závod (Südwerk), umístěný na části později stavěné Nové huti v Kunčicích, (predikace vyjádřená nedokonavým participiem stavěné je následná oproti nadřazenému participiu trpnému dokonavého vidu umístěný a vůči hlavní predikaci nejkřiklavějším případem byl, ale předčasná vzhledem okamžiku promluvy) (24) Výsledkem jsou vnitřní dluhy států z dnes vyplácených a v budoucnosti nárokovaných penzí, které dosahují až několikanásobku hrubého domácího produktu. (z internetu) (následnost oproti hlavní predikaci výsledkem jsou i vzhledem okamžiku promluvy, nedokonavý vid) (25) Muž zíral dlouho s otevřenými ústy na zeď před sebou, a potom si oběma rukama zakryl uši […] (současnost rezultativního stavu, dokonavý vid) (26) Smuteční síň v Polici nad Metují je přilehlá ke kostelu s vzácným gotickým portálem, dlouho zazděným pod zdmi pozdějšího barokního portálu. (předčasnost rezultativního stavu, dokonavý vid) (27) Vzhledem k tomu měli všichni návštěvníci čas na ochutnání uvařených brambor z opravdu širokého sortimentu odrůd. (předčasnost děje a současnost rezultativního stavu, dokonavý vid) (28) Nemůžeme nyní s jistotou určit, že výkon v budoucnosti ztracený dožitím některých elektráren budeme schopni spolehlivě nahradit pouze energií z obnovitelných zdrojů při současném zajištění bezpečnosti dodávek elektrické energie. (predikace vyjádřená dokonavým participiem ztracený je předčasná oproti hlavní predikaci budeme schopni, ale následná oproti okamžiku promluvy) (29) Konečnou ztrátu navrhuje pravice pokrýt prostředky získanými v budoucnosti prodejem telekomunikačních licencí. (následnost participia získanými oproti hlavní predikaci navrhuje i vzhledem okamžiku promluvy, dokonavý vid) V případě participií trpných nedoplněných adverbiálními údaji může dojít k nejednoznačnosti (Panevová, 2011): (30) […] a tak nebude schopen se navrhované schůzky v ústavu zúčastnit. / schůzky, která byla navrhována / schůzky, která je navrhována / schůzky, která bude navrhována (31) Poskytuje doživotní záruku, v rámci níž vymění poškozené obroučky. / obroučky, které byly poškozeny / obroučky, které jsou poškozeny / obroučky, které budou poškozeny Výskyt participia trpného se složeným tvarem je v češtině žánrově relativně vyrovnán: v korpusu SYN v9 je zaznamenáno v oborové literatuře 10 600 dokladů na milion pozic, v beletrii 7150 a v publicistice 7040. 3. Nominalizace pomocí dějového substantiva Obsah: 3. Nominalizace pomocí dějového substantiva 3.1 Úvodní charakteristika 3.2 Paradigmatická verbální a ostatní dějová substantiva jako prostředek nominalizace 3.3 Nominalizace podle druhů vedlejších klauzí 3.3.1 Obecná charakteristika 3.3.2 Nominalizace předmětných klauzí 3.3.3 Nominalizace podmětných klauzí 3.3.4 Nominalizace přívlastkových klauzí 3.3.5 Nominalizace adverbiálních klauzí 3.3.5.1 Nominalizace adverbiálních klauzí s časovým významem 3.3.5.2 Nominalizace jiných adverbiálních klauzí 3.4 Konkurence s nominalizacemi prostřednictvím infinitivu 3.5 Vid paradigmatických verbálních substantiv v nominalizacích 3.5.1 Nominalizace ve spojení s fázovými slovesy 3.5.2 Nominalizace ve spojení s předložkami 3.6 Závislé členy 3.1 Úvodní charakteristika Nominalizací pomocí dějových substantiv označujeme případy, kdy za základní strukturu určitého typu vět s nominální syntaktickou frází pokládáme souvětí s určitým slovesným tvarem. Jádrem nominální syntaktické fráze může v tomto případě být paradigmatické verbální substantivum, nebo dějové substantivum v širším smyslu. Příkladové věty této kapitoly pocházejí z ČNK, není-li uvedeno jinak. Doloženým větám s nominalizací (věty (a)) přiřazujeme často jejich reformulace (věty (b) a (c)). Některé příklady byly zkráceny. Nominalizace pomocí substantiv se vyznačuje tím, že dochází ke změně slovního druhu a v důsledku toho i ke změně celé struktury klauze: substantiva se pojí s předložkami, nikoli se spojkami – viz věty (1) a (2): (1a) Proto jsem doporučil další vyšetření srdce, i když s tím příliš nesouhlasila. (1b) Proto jsem doporučil, aby se znovu vyšetřilo srdce, i když s tím příliš nesouhlasila. (2a) Při loučení se mnozí neubránili slzám. (2b) Když se loučili, mnozí se neubránili slzám […] Dějová substantiva mohou být rozvíjena adjektivy a adjektivními zájmeny apod (v dokladech jsou podtržena): (3a) Přestože značka Radegast nemá zdaleka tradici, jakou se může pyšnit Prazdroj či Budvar, přineslo cílené oslovování zákazníka moravskému pivovaru úspěch. (3b) Přestože značka Radegast nemá zdaleka tradici, jakou se může pyšnit Prazdroj či Budvar, přineslo moravskému pivovaru úspěch to, že cíleně oslovoval zákazníka. (4a) Tradiční návštěvníky vinobraní více mrzí opakované uzavření mělnického zámku. (4b) Tradiční návštěvníky vinobraní více mrzí, že byl mělnický zámek opakovaně uzavřen. (5a) Její povolání v roce 1995 zpět do důležitého úřadu, Evropské komise, proto bylo značně překvapivé. (5b) To, že ji povolali v roce 1995 zpět do důležitého úřadu, Evropské komise, proto bylo značně překvapivé. Stejně jako infinitivy, nebo participia mohou i paradigmatická verbální a v širším smyslu dějová substantiva záviset na slovesném tvaru, ale i na jiných slovních druzích, především na substantivech nebo adjektivech (v dokladech níže jsou podtržena): (6) […] patrně aby čtenářům ukázala, s jakou manažerskou a podnikatelskou spodinou se český prezident v touze po uspokojení své "nutkavé potřeby“ neváhá spojit. (7) Zdůraznil však, že klíčovým faktorem pro stanovení ceny pojištění zůstává to, zda-li řidič bourá nebo jezdí bez nehod. (8) Sníží poplatek za využívání městského pozemku pro letní zahrádky. (9) Zaměstnanci však příliš velký zájem o převedení na jinou práci v téže firmě nemají. (10) Stahování či škubání ulovené […] zvěře je povoleno pouze v takových restauracích, které jsou registrovány KVS jako maloobchodní zařízení určená pro zacházení se zvěřinou. (11) Značné pohyby cen nejdůležitějších titulů byly charakteristické pro včerejší obchodování na pražské burze. (12) To se hodí zejména ve sporných případech, kdy jste si jisti jeho nespácháním. (13) Tento systém je určen k poskytování družicových přenosových kapacit pro šíření signálu na území pokrytí signálem předávaným z družice a to za úplatu. (14) V současné chvíli nejsem schopen přesného zhodnocení. 3.2 Paradigmatická verbální a v širším smyslu dějová substantiva jako prostředek nominalizace Nominalizace pomocí substantiv probíhá prostřednictvím paradigmatických verbálních substantiv a ostatních dějových substantiv. Paradigmatická verbální substantiva se paradigmaticky tvoří téměř od všech sloves (mlčení, žehlení, vstávání), jsou vždy středního rodu a zachovávají si nejvíce verbální charakter i význam výchozího slovesa (srov. 1. díl, sv. 1, oddíl II, B., „Názvy dějů a výsledků dějů“). Ostatní dějová substantiva se tvoří od sloves různým způsobem (dostav-b(a), doděláv-k(a), žád-ost, tisk-Ø apod.), mohou mít různý rod (mužský, ženský, střední), jejich tvoření není pravidelné od všech sloves, význam se často vzdaluje od významu slovesa a není vždy predikovatelný. Oba typy substantiv si mohou vzájemně konkurovat, např.: (1a) Je sice po sezóně, ale profesor jí naléhavě doporučil okamžité léčení. (1b) Je sice po sezóně, ale profesor jí naléhavě doporučil léčbu. (1c) Je sice po sezóně, ale profesor jí naléhavě doporučil, aby se léčila. (1d) Je sice po sezóně, ale profesor jí naléhavě doporučil se léčit. Paradigmatická verbální a dějová substantiva nemohou v nominalizacích vyjádřit kategorii času a slovesného způsobu. Časový význam může být vyjádřen lexikálně, především pomocí adjektiv nebo předložek (v dokladech níže jsou podtrženy; v odpovídajícím souvětí jsou podtrženy časové spojky): (2a) Nadcházející květnové rozšíření Evropské unie je ve středu pozornosti nejen vlád přistupujících zemí. (2b ) To, že se Evropská unie v květnu rozšíří, je ve středu pozornosti nejen vlád přistupujících zemí. (3a) […] se musí v regionu po obnovení poptávky zvýšit míra úspor domácností. (3b) Až se obnoví poptávka, musí se v regionu zvýšit míra úspor domácností. (4a) Po odjezdu amerických vojsk si oba přátelé dopisovali. (4b) Když americká vojska odjela, oba přátelé si dopisovali. (5a) Těsně před uplynutím první půlhodiny hry měli šanci Brňané. (5b) Těsně před tím, než uplynula první půlhodina hry, měli šanci Brňané. Paradigmatická verbální i ostatní dějová substantiva mají stálý jmenný rod, který se nemění v závislosti na syntagmatu (srov. čtení – čtoucí dívka, čtoucí chlapec – četl, četla, četlo). Nemohou vyjádřit slovesnou kategorii osoby jednotného a množného čísla. V rámci nominalizované konstrukce může být vyjádřen původce děje a to různými způsoby (viz 3.6); často však lexikálně vyjádřen není. Paradigmatická verbální, ani ostatní dějová substantiva nevyjadřují gramatickou kategorii slovesného rodu. Verbální substantiva mohou odpovídat aktivní, nebo pasivní (či neaktivní) větné konstrukci s určitým slovesným tvarem, význam vyplývá z kontextu, často i ze širších znalostí situace: (6a) Přípravek se hodí do polévek, k masu, do vody při vaření brambor. (6b) Přípravek se hodí do polévek, k masu, do vody, když se vaří brambory. (7a) Herečka uklouzla při vaření. (7b) Herečka uklouzla, když vařila. (8a) Mezi již realizované kroky patří vytvoření tří různých parcel, na kterých by vědci měli ověřovat protierozní účinnost a schopnost infiltrace povrchové vody při pěstování čiroku. (8b) Mezi již realizované kroky patří to, že byly vytvořeny tři různé parcely, na kterých by vědci měli ověřovat protierozní účinnost a schopnost infiltrace povrchové vody při pěstování čiroku. (9a) Pokud jde o Ostravu, podílel jsem se například na vytvoření a prosazení koncepce státní pomoci Vítkovicím a Nové huti. (9b) Pokud jde o Ostravu, podílel jsem se například na tom, že byla vytvořena a prosazena koncepce státní pomoci Vítkovicím a Nové huti. bez kontextu je možný také význam: (9c) Pokud jde o Ostravu, podílel jsem se například na tom, že jsme vytvořili a prosadili koncepci státní pomoci Vítkovicím a Nové huti. (10a) O odmítavém postoji zástupců Prahy svědčí i fakt, že kvůli jmenování Červíčka ředitelem pražské policie svolali mimořádné zasedání rady! (10b) O odmítavém postoji zástupců Prahy svědčí i fakt, že kvůli tomu, že Červíček byl jmenován ředitelem pražské policie, svolali mimořádné zasedání rady! bez kontextu možný také význam: (10c) O odmítavém postoji zástupců Prahy svědčí i fakt, že kvůli tomu, že ředitel pražské policie jmenoval Červíčka, svolali mimořádné zasedání rady! Verbální substantiva také přejímají vidové charakteristiky základového slovesa (dokonavý, nebo nedokonavý vid). Vid substantiv není možné otestovat jednoznačným gramatickým testem jako slovesa (spojení s fázovými slovesy, analytický budoucí čas aj.), proto se u verbálních substantiv někdy hovoří o „dědění vidu“, nebo o „citlivosti k vidu“. I u verbálních substantiv je však možné pozorovat volbu tvarů v závislosti na vidovém významu, tato spojení však nejsou restriktivně omezena jen na jeden z vidů (viz 3.5). Dalším z verbálních znaků verbálních substantiv je možnost spojení s reflexivním morfémem se/si (srov. díl 1, oddíl II, B., 2.2), který je v případě verbálních substantiv postfixem, tj. vyskytuje se vždy za podstatným jménem (zasmání se, ponoření se, učení se, vyzpovídání se). Verbální substantiva jsou jediná substantiva, která se mohou s postfixem se/si pojit, ovšem ne všechny slovesné konstrukce se se/si je možné nominalizovat při zachování se/si (např. Tady se tancuje./*tancování se; Na to se lehce zapomene./*zapomenutí se). Se/si je u substantiv vždy fakultativní, pravděpodobnost použití se/si závisí na konkrétním substantivu, některé tvary jej silně preferují (např. zřeknutí), jiné nikoli (např. ptaní, léčení): (11a) Bradford si uvědomoval, jaké kouzlo, jakou přitažlivost může mít zřeknutí se samostatnosti. (11b) Nebylo-li smluveno nic jiného, působí takové zřeknutí i proti potomkům. (12a) Podle vyjádření řidiče jej nikdo nebude omezovat v krácení si cesty. (12b) Tenkrát neexistovaly ani počítačové hry, ani zoologické zahrady, a tak se kriket stal vítanou formou krácení dlouhé chvíle, když zrovna člověk netrpěl záškrtem nebo nehasil barák. (13a) Jak vybudovat dějiny, jež stojí na nekončícím vzájemném zabíjení a zrazování se? (13b) Avšak podle něj „to byly také roky zbabělosti, vzájemného zrazování a kolaborantského poklonkování před cizí mocí […]“, připomněl prezident. (14a) Tuto praxi potvrzuje i sám státní zástupce, který v obžalobě píše, že ‘se všichni podváděli navzájem za účelem přisvojení si alespoň části peněz z neoprávněně navýšené hodnoty dotace’ […] (14b) Wang Kung-tao si chtěl u tajemníka především šplhnout, ale Čeng Čung nemyslel na přisvojení zásluh […] Paradigmatická verbální a v širším smyslu dějová substantiva se vyznačují tím, že se vyskytují převážně v jednotném čísle, vyloučené však není ani číslo množné: (15) Opakovaná natření totiž neznamenají zvýšení odolnosti, ale pouze udržení té úrovně, kterou již máte! (16) Na některá podezřelá zvyšování cen upozorňuje zastupitel Radek Poláček. (17) […] po několika mytích začnou pigmenty zesvětlených vlasů žloutnout. (18) […] souhrnné příjmy oficiálních a skrytých veřejných financí, i po všech sníženích daní, se stále pohybovaly kolem 50 % HDP. (19) Asi nejúčinnější z těchto nových přípravků jsou ty, jejichž nanášení probíhá jako rituál. Tvar plurálu slovesa a substantiva jsou odlišné kategorie, které vyplývají z odlišnosti slovních druhů. Množné číslo dějového substantiva označuje děje jako celek, může mít význam opakování děje, označovat různé děje apod. Množné číslo substantiva v nominalizaci tedy neodpovídá množnému číslu slovesa v odpovídající větné konstrukci: (20) Koalice nyní při hlasováních vítězí jen těsně 11 : 9. (= Když koalice nyní hlasuje, vítězí jen těsně 11 : 9.) (21) Při prvních dvou přepadeních v květnu roku 2009 pachatel obsluze herny v Jihlavě a čerpací stanice v Humpolci předložil lísteček s nápisem „cigarety a peníze“. (= Když pachatel poprvé a podruhé přepadl hernu a čerpací stanici, …) V řadě případů také není možné jednoznačně rozlišit singulár a plurál verbálního substantiva z důvodů tvarové homonymie: (22) Standardní epoxidové materiály nejsou vhodné pro nanášení a vytvrzování při nízkých teplotách. Kromě toho je možné vyjádřit mnohost dějů vyjádřených substantivní nominalizací i lexikálně (lexikální vyjádření je podtrženo): (23) Po dobu šedesáti minut radar odhalil patnáctkrát překročení rychlosti. (24) Muž dostal pokutu za lepení plakátů bez povolení. Nominalizace pomocí substantiv mohou být realizovány buď bezpředložkovým pádem, nebo s předložkou. Spojení s předložkami (v dokladech níže jsou podtržena) podstatně rozšiřuje možnosti využití dějových substantiv: (25) Aby Jirásek s Kvapilem ospravedlnili svůj postup, rozhodli se pro ustavení kolektivního orgánu, Rady českých spisovatelů. (= Aby Jirásek s Kvapilem ospravedlnili svůj postup, rozhodli se, že ustaví kolektivní orgán, Radu českých spisovatelů.) (26) Brzy začali přemýšlet o založení vlastní firmy […]. (= Brzy začali přemýšlet, že založí vlastní firmu.) (27) […] jeden z nich dokonce musely bezpečnostní složky donutit k přistání. (= Jeden z nich dokonce musely bezpečnostní složky donutit, aby přistál.) V některých případech si vyjádření s přeložkou a bez předložky významově konkurují: (28a) Stěžovatelé napadají domnělé stranění jednomu z rodičů a bránění styku s rodičem druhým. (28b) Bránění ve styku s dítětem je zásah do práv. (29a) Existuje velice moudré rčení, že štěstí je čekání neštěstí. (29b) A nehoda skončila jen tříhodinovým čekáním na vyproštění záchrannou lodí. Verbální substantiva se tvoří pravidelně, téměř od všech sloves, využití statistických údajů jejich frekvence ovšem ztěžuje jejich lexikalizace, tedy ztráta významu základového slovesa. Můžeme pozorovat souvislost mezi lexikalizovaným významem a frekvencí – má-li substantivum i lexikalizovaný význam, má také vyšší frekvenci: Tab. 1: Frekvence vybraných verbálních substantiv a sloves v korpusu syn v11 substantivum frekvence sloveso frekvence čištění 107 505 čistit 77 633 vyčištění 22 599 vyčistit 81 689 podávání 53 960 podávat 29 3535 podání 350 961 podat 658 435 oddělení 739 943 oddělit 74 340 oddělování 2 747 oddělovat 31 590 zařízení 1 193 441 zařídit 181 272 zařizování 10 883 zařizovat 23 017 Zatímco ve frekvenci slovesných tvarů jsou zahrnuty i negované tvary (nečistí, nečistil atd.), ve frekvenci substantivních tvarů jsou zahrnuty jen tvary bez ne- (nevyčištění, nečištění), tvary s negací mají samostatné lemma. V korpusu syn2020 je celkem 13 753 lemmat neuter končících na -ní/-tí, z toho 3 288 lemmat má jen jediný výskyt a jsou často okazionálně vytvořená (např. rozkopírování, slevování, očesávání, vyčenichání). Tab. 2: Substantiva verbální s nejvyšší a nejnižší frekvencí Korpus syn v11 Substantiva na -ní/-tí s nejvyšší frekvencí Substantiva na -ní/-tí s nejnižší frekvencí substantivum frekvence substantivum frekvence 1 vedení 2 225 967 přiháčkovávání 1 2 jednání 1 277 024 pohmatání 1 3 zařízení 1 193 441 vyzpovídávání 1 4 řízení 1 179 271 hnusení 1 5 řešení 1 040 860 pozápadňování 1 6 zranění 814 045 upižlání 1 7 sdružení 773 038 tremolování 1 8 oddělení 739 716 přemarkovičování 1 9 opatření 692 377 zcuchání 1 10 setkání 676 691 pohopsání 1 Výše uvedené charakteristiky verbálních substantiv je možné alespoň částečně doložit na frekvenci pádů, v tabulce níže je uvedena frekvence pádů substantiv na -ní/-tí a všech ostatních substantiv (s vyloučením substantiv na -ní/-tí) v korpusu syn2020. V uvedené statistice však není možné odlišit substantiva, která ztratila dějový význam (lexikalizovala se), jsou zde zahrnuty všechny tvary substantiv středního rodu na -ní/-tí. Je zřejmé, že se tato substantiva v tomto korpusu nevyskytují ve vokativu a na rozdíl od ostatních substantiv mají výrazně vyšší výskyt v singuláru než v plurálu. Ve frekvenci jednotlivých pádů je pak výraznější rozdíl u nominativu, který je pádem s nejvyšší frekvencí u běžných substantiv, kdežto u verbálních substantiv zásadně frekvencí nevyčnívá. Tab. 3: Frekvence pádů verbálních substantiv Substantiva na -ní/-tí Ostatní substantiva tvar frekvence tvar frekvence 4. pád sg. 383 544 1. pád sg. 5 708 667 2. pád sg. 375 993 2. pád sg. 3 737 193 1. pád sg. 324 326 4. pád sg. 3 625 530 6. pád sg. 201 456 6. pád sg. 2 268 517 7. pád sg. 154 080 2. pád pl. 1 905 356 3. pád sg. 119 568 7. pád sg. 1 492 044 2. pád pl. 32 779 1. pád pl. 1 474 011 4. pád pl. 22 747 4. pád pl. 1 389 112 1. pád pl. 21 104 3. pád sg. 585 987 6. pád pl. 9 528 6. pád pl. 492 493 7. pád pl. 4 415 7. pád pl. 454 768 3. pád pl. 3 598 3. pád pl. 212 895 5. pád sg. 109 869 Kromě situací, kdy jsou dějová a verbální substantiva součástí nominalizované konstrukce, mohou být také součástí hlavní predikace, velmi často v takzvaných verbonominálních spojeních (nemít pochyb : nepochybovat, vést vyšetřování : vyšetřovat, mít financování : být financován, udělat poznámku : poznamenat (si)), ve kterých vyjadřují význam společně s více či méně významově vyprázdněným slovesem (Radimský 2010, v tomto díle oddíl III, 2.3.4). Srov. doložené věty (a) s jejich reformulací ve větách (b): (30a) Nevšiml si až do té chvíle, že dědička nemá tušení, k čemu mohou být takové fólie dobré. (30b) Nevšiml si až do té chvíle, že dědička netuší, k čemu mohou být takové fólie dobré. (31a) Vyprávěl v něm, jak jednoho deštivého odpoledne v roce 1989 došlo k zaznamenání této téměř božské nahrávky. (31b) Vyprávěl v něm, jak jednoho deštivého odpoledne v roce 1989 byla zaznamenána tato téměř božská nahrávka. V těchto spojeních jsou verbální substantiva součástí predikátu, proto se jimi zde blíže nezabýváme. Dějová a verbální substantiva jsou také často homonymní se substantivy, která se již významově emancipovala od slovesného významu. Přechod od dějového významu k jiným významům (označení předmětu, instituce, výsledku děje, vlastnosti apod.) je plynulý a často je obtížné rozlišit, o který význam jde. Verbální substantiva mají vždy možnost vyjadřovat i význam slovesa, od kterého byla odvozena: pustil se do dláždění : ulice se starým dlážděním; osvětlení případu : koupit nové osvětlení; balení dárku : dvě balení léků. Výjimku představuje několika slov, která v současné době již nespojujeme s konkrétním slovesem. Srov. stavení (budova) : stavění (činnost); Ostatní deverbální substantiva často dějový význam základového slovesa nemají (pekáč, posudek, obsah, počet, plán, smlouva atd.). Silnější tendenci k lexikalizaci mají verbální substantiva dokonavého vidu (zařízení, oddělení, řešení apod.) (viz také NomVallex 2020, Kocková 2022). Ve většině případů jde o širokou škálu významů mezi dějovým, blízkým slovesnému významu, a konkrétním významem. Srov. doložené věty (a) s jejich reformulací ve větách (b): (32a) […] šokoval svět oznámením o ukončení své sportovní kariéry. (32b) […] šokoval svět tím, že oznámil ukončení své sportovní kariéry. (33a) Můžeme očekávat po oznámení o vyhoštění 18 diplomatů zhoršení česko-ruských vztahů? (33b) Můžeme očekávat poté, co bylo oznámeno vyhoštění 18 diplomatů, zhoršení česko-ruských vztahů? (34a) Přesto prý neučiní trestní oznámení. (součást verbonominální hlavní predikace) (34b) Přesto prý neoznámí trestní čin. Srov. dále: (35) V Irsku vedlo první oznámení Komise o regulačních opatřeních u několika operátorů ke zrušení roamingových poplatků pro uživatele cestující do Spojeného království. (= komise oznámila nebo komise vydala dokument oznámení) (36) Na úřad se totiž 22. ledna […] dostal dokument oznámení záměru Objekt pro plnění a skladování pramenité vody a přemostění Jizery na Malé Skále. (oznámení jako název dokumentu) (37) Snad jen výkladem bude nutné dovodit, že lhůta neběží od doručení oznámení, nýbrž až data konání valné hromady. (oznámení jako název písemnosti) Mezi verbální substantiva a ostatní dějová substantiva tedy neřadíme ty tvary, které ztratily dějový význam slovesa a lexikalizovaly se, obvykle označují výsledek děje, předmět, produkt v širším smyslu, mají nedějový význam atd.: (38) U dřívějších smluv činí státní podpora až 4500 korun ročně, u spoření založených od ledna 2004 je podpora nejvýše tři tisíce korun. (39) Jediným typickým předmětem je kamenná sekerka nalezená u oplocení,“ uvedl Holodňák. 3.3 Nominalizace podle druhů vedlejších klauzí 3.3.1 Obecná charakteristika Díky tomu, že jsou verbální substantiva i ostatní dějová substantiva schopna vyjádřit pád a mohou se pojit s předložkou, mají široké možnosti využití ve větě a odpovídajícím způsobem jsou rozmanité i vedlejší věty, které jim odpovídají. Může jít o věty předmětové (1), podmětové (2), adverbiální věty účelové (3), příčinné (4), způsobové (5) nebo podmínkové (6). Řídící sloveso motivovat, na němž je závislé substantivum verbální nebo vedlejší věta, je podtrženo. (1a) Předseda výkonné rady COGEN Czech Josef Jeleček připomněl, že v Česku nastavený systém podpory oproti jiným zemím již nyní motivuje provozování kogenerací pouze ve špičkách (1b) Předseda výkonné rady COGEN Czech Josef Jeleček připomněl, že v Česku nastavený systém podpory oproti jiným zemím již nyní motivuje k tomu, že se kogenerace provozují pouze ve špičkách. (2a) Nedávné snížení sazeb ČNB motivovalo v těchto dnech některé domácí banky k dalšímu zlevnění či jinému zatraktivnění hypotéčních úvěrů. (2b) To, že ČNB nedávno snížila sazby, motivovalo v těchto dnech některé domácí banky k dalšímu zlevnění či jinému zatraktivnění hypotéčních úvěrů. (3a) Je to otázka spíše pro ministerstvo zdravotnictví, které by mělo mladé lékaře nějakým způsobem motivovat pro působení na venkově,“ souhlasil Rousek. (3b) Je to otázka spíše pro ministerstvo zdravotnictví, které by mělo mladé lékaře nějakým způsobem motivovat, aby působili na venkově,“ souhlasil Rousek. (4a) Je správné, že promotéři americké závodní série musejí kvůli zvýšení atraktivity jezdce takto motivovat a závod tímto umělým způsobem dramatizovat? (4b) Je správné, že promotéři americké závodní série musejí jezdce takto motivovat a závod tímto umělým způsobem dramatizovat, protože musí zvýšit atraktivitu? (5a) Je dobře, že se vláda snaží snížením dávek lidi motivovat, aby se zapojili do pracovního procesu. (5b) Je dobře, že se vláda snaží tím, že sníží dávky, lidi motivovat, aby se zapojili do pracovního procesu. (6a) Snížení spotřební daně by motivovalo více domácích producentů k pálení v oficiálních pálenicích. (6b) Pokud by se snížily spotřební daně, motivovalo by to více domácích producentů k pálení v oficiálních pálenicích. Především nominalizacím podmětových a předmětových klauzí konkurují i nominalizace pomocí infinitivu (viz 3.4). Volba nominalizace je často vedena i stylistickými důvody, aby se mluvčí vyhnul dvěma stejným vedlejším větám: (7a) […] byl jsem to já, kdo doporučil vytvoření CIA, aby nás chránila před případnou hrozbou mimozemšťanů. (7b) […] byl jsem to já, kdo doporučil, aby se vytvořila CIA, aby nás chránila před případnou hrozbou mimozemšťanů 3.3.2 Nominalizace předmětových klauzí Nominalizace pomocí substantiva v bezpředložkovém pádě většinou odpovídají vedlejším větám předmětovým se spojkou aby, nebo že. V následujících dokladech jsou věty (b) reformulací doložených vět (a): (8a) Vedení městského úřadu přislíbilo přešetření tohoto případu. (8b) Vedení městského úřadu slíbilo, že případ přešetří. (9a) Langdon dospěl k rozhodnutí. (9b) Langdon dospěl k tomu, že se rozhodl. (10a) Slyšela […] povrzávání dveří a prsknutí kočky, než Alfred Neugeborn vyšel na chodbu. (10b) Slyšela, jak povrzávaly dveře a prskla kočka, než Alfred Neugeborn vyšel na chodbu. (11a) Kapitán Black byl touto zrádnou ranou do zad, kterou mu uštědřila osoba tak vysoce postavená, od níž tak důvěřivě očekával podporu, bolestně zaskočen. (11b) Kapitán Black byl touto zrádnou ranou do zad, kterou mu uštědřila osoba tak vysoce postavená, od níž tak důvěřivě očekával, že ho podpoří, bolestně zaskočen. Předmětovým větám odpovídají i některé předložkové konstrukce s verbálním substantivem: (12a) S oběma stranami se bavíme o příčinách incidentu a snažíme se o odčinění následků. (12b) S oběma stranami se bavíme o příčinách incidentu a snažíme se o to, aby se odčinily následky. 3.3.3 Nominalizace podmětových klauzí Stejně jako u nominalizací pomocí infinitivů jsou odpovídající podmětové klauze nejčastěji uvozeny spojkou když. Podmětové věty mohou obsahovat modální sloveso, které ve větě s nominalizací není vyjádřeno: (13a) Fascinuje mě zkoumání historických okamžiků, které přetvářely myšlení lidí […] (13b) Fascinuje mě, když zkoumám historické okamžiky, které přetvářely myšlení lidí. (13c) Fascinuje mě, když mohu zkoumat historické okamžiky, které přetvářely myšlení lidí. Substantiva mohou nominalizovat i vedlejší věty, které nemají shodný podmět s větou hlavní: (14a) Baví nás prolínání designu a ostatních oblastí. (14b) Baví nás, když se design a ostatní oblasti prolínají. (srov. Baví nás prolínat design a ostatní oblasti.) (15a) Právě ti se bojí zhoršení kvality vody, pokud přijdou suché měsíce. (15b) Právě ti se bojí, že se zhorší kvalita vody, pokud přijdou suché měsíce. (Srov. Právě ti se bojí zhoršit kvalitu vody, pokud přijdou suché měsíce). 3.3.4 Nominalizace přívlastkových klauzí Velmi často nominalizace rozvíjí jiné substantivum ve větě a odpovídá pak nominalizacím přívlastkových vět. (Řídící substantivum je podtrženo.) (16a) Akce, která byla původně na brněnském náměstí Svobody v sobotu jako protest proti snahám některých politiků o zavedení názvu Czechia, se tak stala nejen odporem proti tomuto pojmenování, ale i politickým mítinkem strany Moravané. (16b) Akce, která byla původně na brněnském náměstí Svobody v sobotu jako protest proti snahám některých politiků o to, aby byl zaveden název Czechia, se tak stala nejen odporem proti tomuto pojmenování, ale i politickým mítinkem strany Moravané. (17a) To samé platí i o ochraně proti spále růžokvětých, která díky letošní vysoké vzdušné vlhkosti, vysokým teplotám má ideální podmínky pro šíření. (17b) To samé platí i o ochraně proti spále růžokvětých, která díky letošní vysoké vzdušné vlhkosti, vysokým teplotám má ideální podmínky, aby se šířila. (18a) […] ukázal k němu a slíbil mi plochu k malování, která se co do rozsahu rovnala zahradě za čepínským pivovarem […] (18b) […] ukázal k němu a slíbil mi plochu, na kterou bych mohla malovat, která se co do rozsahu rovnala zahradě za čepínským pivovarem […] 3.3.5 Nominalizace adverbiálních klauzí Dějová a verbální substantiva také mohou nominalizovat vedlejší věty příslovečné, jsou to především věty časové (často ve spojení s předložkami), způsobové, účelové a příčinné. 3.3.5.1 Nominalizace adverbiálních klauzí s časovým významem Spojení s předložkami odpovídají různým typům vět, velmi často vyjadřují předložky časové vztahy a odpovídají časovým větám, které vyjadřují současnost, následnost nebo předčasnost. (K vidovým tvarům verbálních substantiv ve spojení s časovými předložkami viz 3.5.2.) Součástí nominalizací vyjadřujících současný děj jsou často předložky při, během, v průběhu, tyto nominalizace odpovídají klauzím uvozeným například spojkami když, zatímco: (19a) Při cvičení pijte, v těhotenství potřebujete více tekutin. (19b) Když cvičíte, pijte, v těhotenství potřebujete více tekutin. (20a) Je poskytována při osvojování nových pohybových dovedností […] (20b) Je poskytována, když se osvojují nové pohybové dovednosti. (21a) […] osobou, která toho ví o hudbě velmi málo a chce jen zazářit při předvádění veškerých triků, jež si byla schopna vymyslet nebo se jim naučit. (21b) […] osobou, která toho ví o hudbě velmi málo a chce jen zazářit, zatímco předvádí veškeré triky, jež si byla schopna vymyslet nebo se jim naučit. Součástí nominalizací vyjadřující následný děj bývá předložka před, do, nominalizace odpovídají nejčastěji klauzím uvozeným spojkami než, dokud ne. (22a) Jednou se jeden z nich vrátil z hlídky a před přistáním udělal přemet) (22b) Jednou se jeden z nich vrátil z hlídky a, než přistál, udělal přemet. (23a) Tato činnost probíhala až do osvobození Paříže, ale po prvních intenzivních letech podstatně zeslábla. (23b) Tato činnost probíhala, dokud nebyla Paříž osvobozena, ale po prvních intenzivních letech podstatně zeslábla. Součástí nominalizací vyjadřující předcházející děj bývá předložka po, nominalizace odpovídají nejčastěji klauzím uvozeným spojkami když, až, jakmile, sotva. (24a) Večer po uzavření volebních místností si byl Jiří Paroubek jistý triumfem. (24b) Večer, když se uzavřely volební místnosti, si byl Jiří Paroubek jistý triumfem. (25a) „Až po doručení písemného vyhotovení rozsudku zvážím svůj další postup,“ upřesnila. (25b) „Až mi bude doručeno písemné vyhotovení rozsudku, zvážím svůj další postup,“ upřesnila. (26a) […] po přihlášení do systému mohou uživatelé získat přístup kdekoliv na tabletu či chytrém telefonu. (26b) […] jakmile se přihlásí do systému, mohou uživatelé získat přístup kdekoliv na tabletu či chytrém telefonu. 3.3.5..2 Nominalizace jiných adverbiálních klauzí Především verbální substantiva v instrumentálu jsou nominalizacemi věty způsobové: (27a) Člověk by doufal, že banky si snad riziko suverénní platební neschopnosti u dluhopisů ve svých portfoliích ošetřily uzavřením pojištění. (27b) Člověk by doufal, že banky si snad riziko suverénní platební neschopnosti u dluhopisů ve svých portfoliích ošetřily tím, že uzavřely pojištění. (28a) Směšná je výzva episkopátu ke kněžím, aby z kazatelen vybízeli věřící k hlasování pro Wałęsu, protože Jan Pavel II. věnoval v Castelgandolfu dokonce dvě hodiny na to, aby příštího prezidenta doporučil svým slavnostním pomazáním. (28b) Směšná je výzva episkopátu ke kněžím, aby z kazatelen vybízeli věřící k hlasování pro Wałęsu, protože Jan Pavel II. věnoval v Castelgandolfu dokonce dvě hodiny na to, aby příštího prezidenta doporučil tím, že ho pomazal. Častá je i nominalizace adverbiální věty účelové, uvozené spojkou aby: (29a) Pro zkapalnění musíte vodík stlačit. (29b) Aby se zkapalnil, musíte vodík stlačit. (30a) Mise měla irácké vedení přimět k plnění rezolucí Rady bezpečnosti OSN. (30b) Mise měla irácké vedení přimět, aby plnilo rezolucí Rady bezpečnosti OSN. (31a) […] společně krájeli jablíčka na sušení […] (31b) Krájeli společně jablíčka, aby se usušila […] (32a) Dopravní podnik využívá pro vyztužení pásma speciální mřížku […] (32b) Aby se pásmo mezi kolejemi vyztužilo, využívá dopravní podnik speciální mřížku. (33a) Drobeninu z těchto okrajů použijeme příště na zahuštění těsta místo mouky. (33b) Drobeninu z těchto okrajů použijeme příště místo mouky, aby se těsto zahustilo. Možné jsou i další nominalizace adverbiálních vět: příčinné (věty (34) až (36)), které často odpovídají vedlejším větám s modálním slovesem, přípustkové (věty (37) až (39)), účinkové (věta (40)), podmínkové (věta (41)): (34a) ČNTS hodlá za překročení lhůty splatnosti soudně vymáhat pětiprocentní penále […] (34b) Protože překročili lhůtu splatnosti, hodlá ČNTS soudně vymáhat pětiprocentní penále […] (35a) BMW se spojilo s německými soupeři Audi a Mercedes-Benz kvůli pořízení mapové služby Nokie. (35b) BMW se spojilo s německými soupeři Audi a Mercedes-Benz, protože chtěli pořídit mapové služby Nokie. (36a) Navíc kvůli ošetření zranění jí museli v nemocnici vyholit hlavu. (36b) Navíc, protože ji chtěli ošetřit, museli jí v nemocnici vyholit hlavu. (37a) Já jen vím, že jste přišly do mého domu bez pozvání a rušíte mě v práci. (37b) Já jen vím, že jste přišly do mého domu, aniž jsem [vás] pozval, a rušíte mě v práci. (38a) Mladoboleslavská automobilka, která ovládá český trh, předpokládá, že i přes zdražení zůstane konkurenceschopná. (38b) Mladoboleslavská automobilka, která ovládá český trh, předpokládá, že zůstane konkurenceschopná, přestože zdraží. (39a) Doslova to ťukání slyšel, nehledě na burácení šíleného dělostřelectva. (39b) Doslova to ťukání slyšel, i když šílené dělostřelectvo burácelo. (40a) Kameloti všechen ruch překřikují až do ochraptění. (40b) Kameloti všechen ruch překřikují tak, až ochraptí. (41a) Při snížení poplatku o 0,7 procentního bodu by tak šlo o úsporu kolem 2,5 miliardy korun. (41b) Pokud by se snížil poplatek o 0,7 procentního bodu, tak by šlo o úsporu kolem 2,5 miliardy korun. 3.4 Konkurence s nominalizacemi prostřednictvím infinitivu Kromě klauzí s určitým slovesným tvarem konkurují substantivním nominalizacím především infinitivní konstrukce. Řada českých sloves umožňuje spojení s infinitivem i s dějovým substantivem, a to buď s předložkou, nebo v bezpředložkovém pádě. U paradigmatických verbálních substantiv může být různým způsobem vyjádřen původce děje, často ovšem vyjádřen není a v těchto případech není vždy jednoznačně jasný, resp. vyplývá z kontextu nebo z širších znalostí. V následujících příkladech je vždy první věta doklad z korpusu a následující věty jsou reformulace: (1a) CIA ho z Česka vyexpedovala, protože se bála prozrazení spolupráce. (1b) CIA ho z Česka vyexpedovala, protože se bála, že prozradí spolupráci. (1c) CIA ho z Česka vyexpedovala, protože se bála, že se spolupráce prozradí. (1d) CIA ho z Česka vyexpedovala, protože se bála prozradit spolupráci. (2a) Zakazuje jim užívání počítače. (2b) Zakazuje jim užívat počítač. (2c) Zakazuje jim, aby užívali počítač. (3a) […] zvykl si na velení. (3b) […] zvykl si velet. (3c) […] zvykl si, že velí. (4a) V současné době bych doporučil k přečtení knihu Karla Čapka Továrna na absolutno. (4b) V současné době bych doporučil přečíst (si) knihu Karla Čapka Továrna na absolutno. Dějová substantiva konkurují infinitivům především v případech, kdy implikují okolnost (věta (5)), nebo mají modální význam (věta (6)), nebo pojímají děj jako substanci (věta (7)): (5a) Spojení osobních údajů, elektroniky a biologie je dobrých obchod. (5b) Spojit osobní údaje, elektroniku a biologii je dobrý obchod. (5c) Jestliže se spojí osobní údaje, elektronika a biologie, je to dobrý obchod. (6a) […] snaží se o získání stále větších částek. (6b) […] snaží se získat stále větší částky. (6c) […] snaží se, aby získal stále větší zakázky. (7a) Pletení jí baví […] (7b) Plést jí baví […] Verbální substantiva jsou přitom v češtině běžná i u sloves, která se s infinitivem pojí jen zřídka: (8a) Domluvili se na dalším setkání […]. (8b) Domluvili se, že se znovu setkají. (8c) Domluvili se setkat znovu. (9a) Vy jste pochopil vysvětlení státního zástupce? (9b) Vy jste pochopil, co vám vysvětlil státní zástupce? (9c) *Vy jste pochopil vysvětlit státní zástupce? (10a) Měli bychom přitom chtít, aby pacient věřil v uzdravení […]. (10b) Měli bychom přitom chtít, aby pacient věřil, že se uzdraví. (10c) *Měli bychom přitom chtít, aby pacient věřil se uzdravit. (11a) […] doufal v odpuštění Všemohoucího […]. (11b) […] doufal, že mu Všemohoucí odpustí […]. (11c) *Doufal Všemohoucího odpustit. 3.5 Vid paradigmatických verbálních substantiv v nominalizacích Paradigmatická verbální substantiva se v naprosté většině případů tvoří od obou vidů slovesa (rozhodnout : rozhodovat – rozhodnutí : rozhodování). Verbální substantiva mají do určité míry schopnost vyjadřovat vidové významy podobně jako slovesa, jsou zde však určité odlišnosti plynoucí především ze slovnědruhových rozdílů. 3.5.1 Nominalizace ve spojení s fázovými slovesy Fázová slovesa se pojí výlučně s infinitivy nedokonavých sloves (Začal psát / *napsat první řádky), u verbálních substantiv takové striktní omezení neexistuje (Začal psaním/napsáním prvních řádků.) (Kocková, 2022). Na korpusovém materiálu se ukazuje, že spojení s nedokonavými verbálními substantivy nicméně převládá, a to především pokud je verbální substantivum v roli podmětu. V těchto případech je významově nejblíže spojení s infinitivem (MČ 3) a vyjadřuje začátek či konec děje vyjádřeného substantivem. Z hlediska spojení s verbálními substantivy mají podobné charakteristiky jak slovesa s fázovým významem pojící se s infinitivy (začít/začínat, přestat/přestávat), tak i slovesa, která se v češtině s infinitivy nepojí (končit/skončit). Jsou však rozdíly ve frekvenci spojení s infinitivem a substantivem, zatímco přestat/přestávat se pojí se substantivy méně často, končit/skončit se vůbec nepojí s infinitivy: V následujících příkladech je vždy první věta doklad z korpusu a následující věty jsou reformulace: (1a) Od pondělka začne vyjednávání. (1b) Od pondělka se začne vyjednávat. (2a) V neděli od 21 hodin začne mytí Letenského tunelu. (2b) V neděli od 21 hodin se začne mýt Letenský tunel. (3a) […] každopádně byste si měli pospíšit, protože se nedočkal žádné nákupní horečky, a proto začíná jeho pomalé stahování z pultů. (3b) […] každopádně byste si měli pospíšit, protože se nedočkal žádné nákupní horečky, a proto se začíná pomalu stahovat z pultů. (4a) Pátrání po předcích začíná v knihovně zítra v 17 hodin. (4b) Pátrat po předcích se začíná v knihovně zítra v 17 hodin. (5a) Ale již samotný fakt, že lidé dávají pozor a je vypsaná odměna, by mohl stačit k tomu, aby toto týrání zvířat brzy přestalo.“ (5b) Ale již samotný fakt, že lidé dávají pozor a je vypsaná odměna, by mohl stačit k tomu, aby se přestala týrat zvířata.“ (6a) Muselo tak například přestat populární odbíhání na záchod během testů […] (6b) Muselo se tak například přestat odbíhat na záchod během testů... (7a) Protože krvácení nepřestávalo, nasedli jsme spolu do auta a vyrazili směrem ku Praze. (ČNK) (7b) Protože to nepřestávalo krvácet, nasedli jsme spolu do auta a vyrazili směrem ku Praze. (8a) Když ale volání o pomoc z rádia nepřestávalo, vydala se skupina mužů z naší vesnice v nákladním autě do hlavního města. (8b) Když se z rádia nepřestávalo volat o pomoc, vydala se skupina mužů z naší vesnice v nákladním autě do hlavního města. (9) Jestliže dnešní dramatické zadlužování USA přece jen skončí v slzách a světoví předáci nepomohou MMF splnit jeho úkol, dějiny na ně nebudou pohlížet laskavě. (10) […] působení Paula v rozhlasové stanici skončilo. (11) Přišla válka a létání okamžitě skončilo. (12) Zvedání ceny tím nekončí. (13) Podávání alkoholu končí půl hodiny před zavírací dobou. Nicméně i zde jsou možná spojení s dokonavými verbálními substantivy. Jde především o případy, kdy by nedokonavé verbální substantivum mohlo být asociováno s opakováním, dokonavé verbální substantivum naopak vyjadřuje jednorázový a často časově ohraničený děj: (14) Urychlení růstu začalo v prvém roce života. (15) Veřejné projednání dokumentace EIA začne dnes v 15:30. (16) Snížení stavů armády začne asi od ministerstva. (17) V rámci projektu revitalizace rybníka ve Štolmíři začíná jeho odbahnění. (18) Přiložení stomické pomůcky začíná změřením velikosti stomie a upravením šablony. (19) […] po výstavbě ostrovů skončilo mimořádné snížení hladiny. (20) Provozní sloučení obou fondů skončí v květnu příštího roku. (21) I jejich první setkání začalo hádkou… I v tomto případě nominalizace často odkazují na obecného konatele: (22a) Jdu, jdu, začalo znovu bubnování […] (22b) Jdu, jdu, začalo se znovu bubnovat […] (23a) Nejdříve začalo kácení lesa a svážení dříví. (23b) Nejdříve se začal kácet les a začalo se svážet dříví. (24) Po devíti letech končí vydávání přibyslavského čtvrtletníku Přibyslav. Ve spojení s fázovými slovesy se verbální substantiva velmi často vyskytují v instrumentálu: (25) Odpolední program začne čtením pro děti […] (26) Samo šetření obvykle začne zjišťováním a shromažďováním údajů a důkazů od klientů i jiných zdrojů. (27) Sídliště se dočká regenerace zeleně, práce začnou kácením. (28) Začaly snižováním úrokových sazeb až na nulu a později zavedly avizování […] Verbální substantiva dokonavého vidu se vyskytují převážně v instrumentálu a většinou označují vymezenou část děje, která představuje fázi komplexnějšího a delšího procesu: (29) Proces začíná přečtením žaloby. (30) Chytrá mocenská strategie začíná jasným zhodnocením mezí. (31) Posloupnost nové „sanace“ předpokládané v dohodě z 12. července skutečně a vcelku předvídatelně začíná přijetím tvrdých daňových opatření a střednědobých fiskálních cílů […] (32) Začínají přepsáním pravidel tržní ekonomiky tak, aby zajišťovala větší rovnost, podněcovala dlouhodobější uvažování a držela finanční trh na uzdě pomocí efektivních regulací a odpovídajících pobídkových struktur. (33) Začínáme tedy zavedením určité míry skutečné konkurence do oblasti hypotečních úvěrů. (34) Začínala jakýmsi hlubokým přívětivým zamručením jako u babiček v pohádkách […] (35) Ale po všechny ty dny jsem na něj ani na chvíli nezapomínal, vlastně jsem se v myšlenkách nikomu kromě něho nevěnoval, protože pro mě jitro 11. května začalo pročtením dvou dokumentů. (36) Byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. (37) Tvrdé souboje často končily poškozením závodních strojů. (38) Rakouská mise skončila bídným selháním. (39) Takže jste byli nažhavení, jak vyhrajete, jenže se začalo a vy jste prohrávali, až to skončilo odvoláním trenéra Richtra. (40) Rozsáhlé pátrání skončilo nalezením chlapcova těla bez známek života. (41) Nakonec jich řešily jen 135 tisíc případů, z čehož více než 46 tisíc skončilo odsouzením. (42) Vše může v krajním případě skončit uzavřením těchto petrochemických provozů. (43) Ve své práci Česká otázka uvádí, že malost našeho národa je jen dočasná a že přestane poznáním našich nedostatků. (44) Manipulace s výsledky nepřestane nařízením, musí přijít plíživě se změnou morálky. Spojení fázových sloves a verbálních substantiv v instrumentálu s předložkou s je významově blízko konstrukcím s infinitivem. I v tomto případě se mohou vyskytovat verbální substantiva nedokonavého (věty (45) až (51)) i dokonavého vidu (věty (52) až (57)). (45) […] pokračoval ve své hráčské kariéře a začal s funkcionařením. (46) Když začali s kácením, obrátili jsme se na ně se žádostí o vysvětlení, ale oni neuznali za vhodné nám odpovědět. (47) Je nám to tak příjemné, že nevíme, kdy s nastavováním těla slunečním paprskům přestat. (49) Města začala rychle s odklízením zbytků rachejtlí a povalujících se lahví v ulicích (50) Večer jsme skončili s natáčením a kluci už věděli, že musí postavit stany, nanosit dříví a podobně. (51) Podle něj je s čištěním zubů ideální začínat hned po prořezání prvních zubů do úst. (52) Nicméně, i agentura W & P už s odstraněním poutačů začala. (53) Počítá se s tím, že se bude muset na podzim začít s přeočkováním? (54) Marketingová kampaň na podporu novinky by podle Lucie Hergetové z odboru komunikace České pojišťovny měla začínat v těchto dnech s využitím nástrojů PR… (55) Bylo nutné uzavřít oblast kolem místa nehody a teprve po zastavení úniku plynu a prověření od pracovníků plynárenské pohotovosti mohli hasiči začít s vyproštěním vozidla, … (56) Týž den odpoledne jsme se domluvili s kvestorem OU, že neprodleně začneme s obnovením unie. (57) Jejich sláva pohasla na sklonku padesátých let minulého století a definitivně skončily s vybudováním obchvatů. U sloves začít/začínat, končit/skončit, přestat/přestávat vyjadřují verbální substantiva s předložkou s děj, který je zahajován nebo ukončován. V některých případech jsou významově velmi blízké konstrukcím s bezpředložkovým instrumentálem (věty (58) a (59)), ale v řadě případů jsou významy odlišné (věty (60) až 63)), substantiva s předložkou označují činnost, která se začíná, nebo je ukončována, a bez předložky označují fázi děje. (58a) Začneme s cestováním rychlostí světla. (58b) Začneme cestováním, chcete? Samozřejmě. Jak jste se k němu dostala? (59a) Při příjezdu začali hasiči s ochlazováním sousedních budov. (59b) Můžeme začít třeba ochlazováním plochy, o níž budeme vědět, že má tvar některého z pravoúhlých čtyřúhelníků. (60a) […] bulimici zažívají záchvaty přejídání, které končí zvracením či nadměrným užíváním projímadel (končí tím, že užívají projímadla) (60b) Následně je děloha odebrána a žena končí s užíváním imunosupresiv (přestává léky užívat.) (61a) Se lhaním jsem skončil. (přestal jsem lhát) (61b) Dzurinda začal i končí své volební období lhaním […]," tvrdí Fico (končí tím, že lže) (62a) […] skončím s kouřením nebo pitím kávy (přestanu pít kávu) (62b) Jeho láska k heavymetalovým skupinám a neperspektivním partnerkám skončila nezřízeným pitím. (na konci nezřízeně pil) (63a) Pan Pilný si vezme k ruce všechny podklady a začne s vyplňováním přiznání. (začne vyplňovat) (63b) […] začal vyplňováním dotazníků a formulářů, psaním eseje, pokračoval jazykovými testy a končil pohovorem na britském velvyslanectví. (vyplňování bylo první fází) V některých případech verbální substantivum v instrumentálu, s předložkou i bez předložky, vyjadřuje doprovázející psychický či emoční stav, nebo fyzický projev. V těchto případech se fázové sloveso pojí s infinitivem: (64) […] že se mu začaly překvapením rozšiřovat oči. (65) Ráchel přišla blíž a začala s funěním hračku očuchávat. (66) Fanoušci přestávali vzrušením dýchat. (67) Momenty, při nichž basketbalové srdce přestávalo nadšením tlouci […] (68) Ovšem veškeré úvahy končí zatím beznadějným krčením ramen. Nominalizací v instrumentálu je možné vyjádřit i okolnost děje, tyto konstrukce jsou funkčně blízké přechodníkovým obratům: (69) Ceny dluhopisů a zlata se navíc začaly s postupným uklidňováním situace vracet k původním hodnotám. (70) Pozor na nedorozumění s partnerem, které by mohlo skončit vzájemným rozčarováním. (71) Anna rychle zakroutila kličkou, a věž se začala s tichým skřípěním otáčet kolem své osy. (72) Jenže od chvíle, kdy Sulemanová prorazila do zpravodajského přívalu, začaly desítky mediálních agentur s jistým chorobným zhnusením přinášet novinky o každém jejím kroku. Verbální substantiva se mohou s fázovými slovesy pojit i ve formě akuzativu, většinou je v tomto případě v nominativu životný původce děje, vyloučen není ani neživotný původce děje. (73) Hledání Bruno začal ve vinném sklepě […] (74) Zdokonalování koordinace pohybů začneme základní lokomocí – chůzí. (75) Protože jsme ale začínali z astronomicky velkých emisí, dostali jsme se dnes na hodnoty, na kterých jiné evropské státy (např. Švédsko) svoje snižování začínaly. (76) Přetahování o první místo začali lépe hosté, když vypálil krásnou střelu exteplický Edin Džeko. (77) Sotva skončil obětování zápalné oběti, přišel Samuel. (78) Umlčel v sobě ten svist, skončil to mučivé poškubávání, tu hanebnou závrať nad cárem zprzněného citu, nech mě být, já už nemohu dál! (79) Ostap, jenž právě skončil své pozorování Krosnáře, usoudil, že staroch je typická pakáž. (80) Snížení hmotnosti začněte třeba takzvaným odlehčovacím týdnem Věty s fázovými slovesy se mohou pojit se substantivními nominalizacemi i prostřednictvím jiných předložek, např. s předložkou od označují počáteční část děje vyjádřeného verbálním substantivem (věty (81) až (83)), případně nominalizace s předložkou u vydělují děj vyjádřený verbálními substantivy jako počáteční nebo závěrečnou fázi (věty (84 až (86)). Spojení s předložkou po vyjadřují podobně jako v konstrukcích s jinými slovesy předcházející děj (věty (87) a (88)). (81) Začneme od školení osob ve vedoucích funkcích. (82) Je nutné začít od potírání drobné kriminality. (83) Model začíná od vyhodnocení celkové makroekonomické situace dané země. (84) […]odkazuje k příběhu spisovatelky Carson McCullers, ze které chtěla mít matka hudebnici, ale ona nakonec dílem různých náhod skončila u psaní. (85) Lidé, pojďte bojovat proti elektrárně a začněme u podepisování petice. (86) Velmi bohatá je nabídka efektů a filtrů pro zpracování obrazové složky vašeho nového filmu, která začíná u nastavení jasu, kontrastu a barev… (87) Po zvýšení ostrahy to přestalo […] (88) Většina dětí končí po vychození osmileté školní docházky na ulici. 3.5.2 Nominalizace ve spojení s předložkami Spojení s předložkami umožňuje substantivním nominalizacím vyjádřit celou řadu významů a podstatně rozšiřuje funkční možnosti nominalizací ve větě. Předložková spojení přitom mohou být buď řízena hlavním predikátem ve větě (věty (89) až (91)), nebo představovat volná doplnění (věty (92) a (93)). (89) „Podporujeme se a občas mi i radí s veslováním,“ podotýká mladší ze sourozeneckého dua. (90) Pracovníci dětem pomáhají hledat řešení obtížných situací, radí při hledání práce nebo brigády. (91) Ty budou z části pochozí a počítá se s osázením speciálními typy rostlin, které jsou naprosto nenáročné na údržbu. (92) Při psaní eseje o tragédii pamatujte na tyto hlavní body. (93) Připravujete si někdy kompozici fotky už před focením v pralese? Substantivní nominalizace s předložkami mají velmi často temporální významy, které odpovídají vedlejším větám časovým. Ve většině případů se pojí předložky vyjadřující současný děj (během, v průběhu, při) s verbálními substantivy nedokonavého vidu a předložky vyjadřující předcházející nebo následný děj (od, po, před) s verbálními substantivy dokonavého vidu. Někteří autoři hovoří o tom, že verbální substantiva jsou vidově senzitivní ve spojeních s předložkami, tedy že se pojí s určitými předložkami v závislosti na vidu (Karlík, 2004; Veselý, 2014). Spojení předložek typu během, v průběhu, při s verbálními substantivy nedokonavého vidu vyjadřuje většinou děj, který probíhá paralelně s hlavním dějem vyjádřeným hlavní predikací (věty (94) a (95)), nebo jde o jednorázovou událost během děje vyjádřeného substantivem (věty (96) a (97)), (v tomto případě je hlavní predikace často vyjádřena slovesem dokonavého vidu). Nominalizace v tomto případě odpovídají většinou vedlejším větám časovým (viz 3.2.4.1). (94) Co všechno během cestování v autě vyřizujete? (95) Ilegální Armija Krajowa, která již v průběhu osvobozování Polska bojovala proti komunistům. (96) V průběhu svého dlouholetého působení v Kremlu prezident Jelcin podstoupil operaci srdce. (97) Při loučení mě Silvio políbí na tvář, jako bratr. Pokud se pojí s těmito předložkami verbální substantivum dokonavého vidu, označuje nominalizace konkrétní děj, u kterého je zdůrazněna jeho jednorázovost, nebo ukončenost (věty (98 až (100)). Nominalizace s perfektivními verbálními substantivy se často vyskytují v návodech a popisech, kde daný děj slouží jako názorný příklad (věty (101) až (103)). (98) Nebylo sporu, že při zastřelení Anthonyho Daltona postupovala podle předpisů. (99) Během pořízení snímku ukazovaly mapy mírné sněžení. (100) Přesto se v průběhu převzetí novou firmou mohou vyskytnout ojedinělé problémy s doručením. (101) Při spuštění ohřevu vody nejdříve pracují obě čerpadla. (102) Sirné vody se již na dálku poznají po pachu sirovodíku, při menších koncentracích se jeho přítomnost projeví až během ochutnání. (103) Denně jich sekci navštíví na 1500 a v průběhu vyřízení jedné zakázky ji zhlédnou průměrně třikrát. Kromě výše uvedených předložek může být současný děj vyjádřen i jinými předložkami: (104) Do roztoku hlinité soli přikapáváme za míchání kyselinu fosforečnou. Spojení předložek typu od, po, před s verbálními substantivy dokonavého vidu označují většinou konkrétní děj jako ukončenou, jednorázovou situaci (věta (105) až (108)) (srov. po napsání dopisu odešel), nikoli děj zevšeobecněný (po psaní bolí děti ruce) , případně děj jako názorný příklad (věta (109) a (110)), který neoznačuje konkrétní situaci, ale situaci jako příklad pro skupinu podobných dějů. (105) Od napsání a zveřejnění Dopisu uplynulo sedmnáct let. (106) Čekali u bytu až do vydání povolení k domovní prohlídce. (107) Od vypálení obce uběhlo 50 let. (108) Před zahájením přednášek budeme zájemce kontaktovat. (109) Po vyhodnocení soutěže skončí všechny zbylé vzorky v jediné míse. (110) […] do 6 minut od zastavení srdce nastává smrt. Spojení předložek typu od, po, před s nedokonavým videm se často vyskytují v návodech a popisech, případně zdůrazňují více děj než výsledek děje (srov. poprvé od stěhování : poprvé od přestěhování), nebo zdůrazňují opakovaný děj. V některých případech není při užití verbálního substantiva nedokonavého vidu zcela jasné, zda došlo k dosažení cíle děje (srov. od zavedení reforem = reformy byly zavedeny : od zavádění reforem = reformy byly zaváděny). (111) Před lepením plochy g je potřeba opatrně provléknout krční část […] (112) Před krmením zchlaďte mlezivo asi o 4 – 5° C. (113) [… ] asi býval před mnohým praním svítivě červený. (114) […] poprvé od zavádění reforem by mělo dojít k růstu průmyslové výroby. (115) Je vhodné čistit ve stejný čas a po každém čištění zvíře odměnit […] (116) Řekl jsi, že si ji vezmeš, a ona po nezbytném trucování souhlasila. (117) Tvrdí, že na ně přišel po dlouhém hledání v telavivské laboratoři jednoho antropologa a odborníka na výzkum starých kostí. 3.6 Závislé členy U substantiv se uvádí, že většina jejich valenčních doplnění je vypustitelná, i když v některých případech podléhají lexikálním požadavkům na realizaci (NomVallex 2020). V následujících reformulacích doložených vět jsou valenční doplnění podtržena. (1a) Při prvních dvou přepadeních v květnu roku 2009 pachatel obsluze předložil lísteček s nápisem „cigarety a peníze“. (ČNK) (1b) Když pachatel poprvé a podruhé přepadl čerpací stanici v květnu roku 2009, předložil obsluze lísteček s nápisem „cigarety a peníze“. (2a) „Na podobných výstavách je výborné, že můžete nechat do vozů nahlédnout i děti, nikdo vás neodhání, naopak je vidět, že majitele těší zájem, samozřejmě obdivování, ale i zvídavé otázky příchozích […] (2b) „Na podobných výstavách je výborné, že můžete nechat do vozů nahlédnout i děti, nikdo vás neodhání, naopak je vidět, že majitele těší zájem, samozřejmě, že je příchozí obdivují, ale i zvídavé otázky příchozích […] (3a) „Chtěl bych také posunout smysluplnou podporu sportu ze strukturálních a investičních fondů,“ slibuje s tím, že v případě zvolení se vzdá postu brněnského radního. (3b) „Chtěl bych také posunout smysluplnou podporu sportu ze strukturálních a investičních fondů,“ slibuje s tím, že v případě, že ho zvolí, se vzdá postu brněnského radního. Paradigmatická verbální substantiva se vyznačují určitou pravidelností při transformaci závislých členů slovesa do nominální konstrukce. (Srov. k tomu oddíl II, kap. 1.2.2.1) Dějová neverbální substantiva takovou pravidelnost nevykazují. Při převedení větné struktury se slovesem do konstrukce s verbálním substantivem dochází k následujícím pravidelným změnám: Původce děje věty s určitým slovesem se mění zpravidla na genitiv u verbálního substantiva (sbor zpívá : zpívání sboru), méně často je vyjádřen pomocí instrumentálu (sbor přednesl : přednesení sborem, lékař ošetřil : ošetření lékařem), nebo genitivu s předložkou od (ošetření od lékaře) či pomocí posesivního adjektiva nebo zájmena (lékařovo ošetřování, jeho ošetřování). Srov. (původce děje je podtržen): (4) Pro ochranu a zachování daného území a s ním spojených ochranářských a jiných hodnot je rozhodující udržení vzájemného působení člověka a přírody. (5) V r. 1965 však Sacharov ukončil své působení v tajném vojenském výzkumu a vrátil se k základnímu výzkumu ve fyzice a kosmologii. (6) Corbynovo působení je krajně nešťastné z hlediska toho, že Labour Party pod jeho vedením nepředstavuje funkční parlamentní opozici, což je i vzhledem k jednáním o skutečném obsahu brexitu hodně špatně. Akuzativní předmět aktivní věty s určitým slovesným tvarem se při nominalizaci mění také na genitiv (sbor zpívá píseň : zpívání písně sborem), případně může být vyjádřen posesivním adjektivem, nebo zájmenem (ošetřit pacienta : pacientovo ošetření / jeho ošetření). Nejčastěji přitom bývá vyjádřen akuzativní předmět genitivem, méně často posesivním adjektivem a nejméně často posesivním zájmenem. Srov.: (akuzativní předmět je podtržen): (7) Zvolení Trumpa za prezidenta by podle nemála Evropanů ukázalo, že USA se opravdu od Evropy nijak neliší. (8) Jeho zvolení místopředsedou se očekávalo. (9) Přesto druhé Havlovo zvolení prezidentem v polovině roku 1990 bylo ještě bezproblémové. Ostatní závislé členy (v dokladech níže jsou podtrženy) se zpravidla nemění, předmět v dativu zůstává v dativu, genitivní předmět v genitivu. Dochází ke změně adverbií na adjektivum apod.: sbor zpívá nadšeně písně celou noc : nadšené zpívání písní celou noc. (10a) […] veřejnost v roce 1980 v referendu posvětila zřeknutí se atomové energie. (10b) […] veřejnost v roce 1980 v referendu posvětila to, že se zřekli atomové energie. (11a) Jeden je zaměřen na sebehodnocení, druhý staví na dotazování zákazníků. (11b) Jeden je zaměřen na sebehodnocení, druhý staví tom, že se dotazují zákazníků. (12a) Ten na vysvětlenou doplnil, že podle předběžné domluvy měla zařízení zůstat v obcích a nyní pouze krajští radní potvrdili darování výše uvedeným městům a obcím. (12b) Ten na vysvětlenou doplnil, že podle předběžné domluvy měla zařízení zůstat v obcích a nyní pouze krajští radní potvrdili, že budou darovány výše uvedeným městům a obcím. U těchto pravidel je ovšem nutné vzít v úvahu především to, že u verbálního substantiva nebývá vyjádřen zároveň původce děje i jeho přímý objekt dvěma genitivy. Kromě toho je možné některé významy vyjádřit jinými způsoby: adjektivy, přivlastňovacími adjektivy, zájmeny (v dokladech níže jsou podtrženy) apod. Původce děje i jeho přímý objekt mohou také vyplývat z jiných členů ve větě: (13) Požádali nás, ať vás po přistání vyzvedneme z letadla […] (14) Nebude chybět ani soutěž v pojídání burgerů a amatérské grilování. (15) Hranicí je využívání umělé inteligence pro ovlivňování politiky. Ostatní členy věty s určitým slovesem zůstávají zpravidla při nominalizaci pomocí verbálního substantiva nezměněny, nebo jsou změny systémové – adverbia se mění na adjektiva: Otce zvolili předsedou. : zvolení otce předsedou Miluje plést z vlny. : Miluje pletení z vlny. (16a) Proto jsem doporučil další vyšetření srdce, i když s tím příliš nesouhlasila. (ČNK) (16b) Proto jsem doporučil, aby se znovu vyšetřilo srdce, i když s tím příliš nesouhlasila Nejčastějšími členy závislými na verbálním substantivu jsou subjekt a objekt děje označeného verbálním substantivem; mohou být vyjádřeny různými způsoby: (a) Genitivem (aa) Genitivem je vyjádřen objekt děje (v dokladech je podtržen): (17) Jedinou možností parkování je pro řidiče porušení zákazu vjezdu do areálu lomu […] (18) […] jako by se jednalo o firmu specializovanou na sklepní práce a vyztužování stropů. (19) Roselchoznadzor Bělorusku nedávno pohrozil omezením dovozů. (20) Prodejní ceny budou oznámeny při zahájení prodeje. (21) Když slyším o bránění občanů a posílení ochrany, nemůžu si nevzpomenout, když jsem to slyšel poprvé. (ab) Genitivem je vyjádřen původce děje (v dokladech je podtržen): (22) Jakýmsi způsobem tento proces souvisí s tendencí uctívat mimo jiné i to slabé, nemocné či defektní na těle i duchu, v blábolení bláznů náhle nahlédat nejvyšší moudra. (23) Během evoluce lidské společnosti to sloužilo dobrému důvodu – od ostatních se učit, vyvíjet se a být užitečný k přežití skupiny. (24) K tomu si povídá s krkavci a rozumí kuňkání žab. Genitiv může vyjadřovat původce děje i jeho přímý objekt, a to i u stejného verbálního substantiva, většinou však ne v jedné větě: (25) V pondělí bylo na lince 156 přijato oznámení řidiče sanitky rychlé záchranné služby. (26) Okamžitě po oznámení incidentu začaly okolí prohledávat hlídky městské policie. (27) Dle hodnocení trenérů byli vybráni tito nejlepší hráči jednotlivých družstev. (28) Dalším tématem kurzu bylo sebepoznávání, hodnocení spolužáků, zjišťování vztahů ve třídě a spolupráce při řešení problémů. Význam původce děje nebo jeho přímého objektu není často zřejmý bez znalosti širšího kontextu: (29) Rozsáhlé zatýkání Saddámových příznivců začalo už v minulých dnech. (30) Do 17.30 hodin je v plánu přehlídka a zkoušení strašidel, vydlabávání dýní, soutěže a hry. (31) Právě hodnocení znalce ale Úřad pro ochranu hospodářské soutěže napadl. (b) Posesivním adjektivem nebo zájmenem před jménem (v dokladech níže jsou podtrženy) (ba) původce děje: (32) Potřebuji vaši podporu a chci, abyste tam byli se mnou. (33) Jestli by bylo možné říct něco, co by změnilo Agnesino odhodlání odejít. (34) […] dlouho jsem se nebránil Maxovu a Kašparovu naléhání, aby směli navštívit představení. (35) Takže se přetřásalo královo prohlášení, že je „velice spokojen s přijetím ve městě Tolosa“. (36) Zaposlouchal se do jejího vyprávění. (37) Bylo to moje rozhodnutí. (38) Sasake na ni vteřinu dvě překvapeně hleděl a ona si jeho mlčení vyložila jako důkaz, že se nemýlila. (bb) objekt děje: (39) K Mariinu překvapení se Vitouš usmál. (40) Tehdy mělo cenu – pokud bude mít válka kdy cenu, o čemž začínají dospělí rozumní muži už pochybovat – promrhat dva roky vojákova vzdělávání výukou pochodování parádním krokem. (41) Tedy myšlenku sdílení kódů počítačových programů a jejich vylepšování v doslova celosvětové internetové komunitě programátorů. (42) Jejími příznaky jsou nervozita, když nemáte telefon při ruce, jeho neustálé kontrolování, nutkání okamžitě na zprávy reagovat, úzkost v místech bez signálu. (43) Osobní údaje jsou však atributem lidské společnosti, bez jejich používání bychom nebyli společenstvím lidí. (c) původce děje je vyjádřen instrumentálem (méně časté): (44) Data určující počátek obležení Jeruzaléma a zničení jeruzalémského Chrámu armádou babylonského krále Nabukadnezara roku 586 před občanským letopočtem. (45) V případě, že nejsou vajíčka odpozorována, sledují až následná poškození larvami z důvodu prognózy do dalšího pěstebního období. (46) […] po načtení telefonem se prověří pravost ochranného prvku. (47) Ve stínu je navíc mnohem náchylnější k masivnímu napadení mšicemi. (d) opisem, s pomocí od předložky apod. (48) Tyto programy byly jednou z příčin, které vedly k tomu, že se zvýšil počet oznámení od samotných občanů. (49) Ministerstvo čeká zatím na vyjádření od krajského úřadu, magistrátu a majitele stavby. (50) V tom se ovšem mýlili: pokud chtěli zůstat jako slovenští občané v České republice, potřebovali k tomu povolení od české cizinecké policie. (51) Řidič osobního auta po ošetření od zdravotníků skončil v uherskohradišťské nemocnici. Při nominalizaci pomocí dějových substantiv neparadigmatických dochází na rozdíl od nominalizací pomocí paradigmatických verbálních substantiv ke změnám, které nejsou pravidelné a liší se pro jednotlivá slova nebo sémantické skupiny. I když i zde je určitá pravidelnost, např. u některých substantiv se adresát vyjadřuje v dativu (Panevová, 2002): (52a) Informace dětem by měla být přiměřená jejich věku. (52b) Informování dětí by mělo být přiměřené jejich věku. (52c) To, jak se informují děti, by mělo být přiměřené jejich věku. (53a) Jeden z uchazečů se totiž v dotazu ministerstvu popsal jako „výrobce a dodavatel se sídlem v členské zemi EU disponující více než čtyřicetiletou zkušeností s výrobou a dodávkami tabulek registračních značek“ […] (53b) Jeden z uchazečů, když se dotazoval ministerstva, se totiž popsal jako „výrobce a dodavatel se sídlem v členské zemi EU disponující více než čtyřicetiletou zkušeností s výrobou a dodávkami tabulek registračních značek“ […] ODDÍL VI: SKLADBA SOUVĚTÍ 1. Úvod: přehled základního pojmosloví, terminologie a souvětných jevů Obsah: 1.1 Členění textu a pojem souvětí 1.1.1 Pojem textu 1.1.2 Členění textu a pojem souvětí 1.1.3 Obsahové vztahy mezi klauzemi a jejich formální vyjádření 1.2 Pojem spojka a spojovací výraz 1.2.1 Obecná charakteristika 1.2.2 Spojky 1.2.2.1 Obecná charakteristika 1.2.2.2 Spojky podřadicí 1.2.2.3 Spojky souřadicí 1.2.3 Relativa 1.2.3.1 Vztažná zájmena I. Zájmena který, jaký, jenž II. Zájmena kdo, co, čí III. Zájmeno což 1.2.3.2 Vztažná příslovce 1.3 Synonymie a homonymie spojek 1.3.1 Obecná charakteristika 1.3.2 Synonymie spojek 1.3.2.1 Synonymie spojek příčinných, podmínkových a přípustkových 1.3.2.2 Synonymie ostatních spojek 1.3.3 Homonymie spojek 1.4 Větosled 1.4.1 Větosled v elementárním souřadném souvětí 1.4.1.1 Pevný větosled 1.4.1.2 Volný větosled 1.4.2 Větosled v elementárním podřadném souvětí 1.4.2.1 Volný větosled 1.4.2.2 Pevný větosled 1.4.3 Větosled ve složitém souvětí (kontaktní dvojice různovětných podřadicích výrazů) 1.4.3.1 Velmi frekventované kontaktní dvojice spojek 1.4.3.2 Středně frekventované kontaktní dvojice spojek 1.4.3.3 Omezeně frekventované kontaktní dvojice spojek 1.4.3.4 Minimálně frekventované kontaktní dvojice spojek 1.5 Syntaktické druhy klauzí 1.5.1 Obecné vymezení 1.5.2 Druhy závislých klauzí 1.6 Základní vztahy klauzí v rámci souvětí 1.6.1 Kompletace 1.6.1.1 Kompletace větou podmětovou 1.6.1.2 Kompletace větou předmětovou 1.6.2 Determinace 1.6.3 Juxtapozice atributivní věty 1.7 Parataxe a hypotaxe 1.7.1 Parataxe 1.7.2 Hypotaxe 1.7.3 Nepravá hypotaxe (hypotaktická koordinace) 1.7.3.1 Nepravé věty vedlejší spojkové 1.7.3.2 Časově navazovací věty vztažné 1.8 Souvětí souřadné a podřadné 1.8.1 Souvětí souřadné 1.8.2 Souvětí podřadné 1.1 Členění textu a pojem souvětí 1.1.1 Pojem textu Textem v této gramatice principiálně rozumíme text psaný a na psaných textech, velkou měrou obsažných v Českém národním korpusu, je tato gramatika také založena. Psaným textem principiálně rozumíme jakýkoli soudržný (koherentní) a smysluplný psaný projev, který má nějaký sdělný, komunikační účel. Může jít o novinový článek, povídku, román, dopis, deníkový záznam, text návodu atd. atp., anebo jen o část takových psaných útvarů. 1.1.2 Členění textu a pojem souvětí Aby byl text přehledný, pochopitelný a srozumitelný, musí být obvykle členěn do nějakých dílčích úseků, které jsou formálně i obsahově soudržné a nějak formálně vymezené, ohraničené. K tomuto vymezení a ohraničení slouží v češtině (podobně jako v jiných jazycích disponujících písmem a písemnou tradicí) interpunkce. Interpunkcí jsou vyčleňovány jednotky textu, jimž obecně říkáme „věty“. Ty mohou být buď jednoduché, nesložené, pak jde o elementární věty, anebo složené, a pak jde o souvětí. Dílčí jednotky, z nichž se skládá souvětí, nazýváme klauze. Vzhledem k tradici, škole a povědomí široké vzdělané veřejnosti také tyto „klauze“ nazýváme někdy „větami“. Je tedy třeba mít na vědomí, že termín „věta“ vztahujeme – vzhledem k popisovaným jevům a souvislostem – k jednotkám trojího druhu: Druh věty Speciální termín - samostatná elementární věta: Psi štěkají. elementární věta - elementární věta v rámci souvětí: Psi štěkají, klauze - elementární věta v rámci souvětí: karavana táhne dál. klauze - složená věta: Psi štěkají, ale karavana táhne dál. souvětí Termínem souvětí označujeme každý větný celek, který je formován podle syntaktických pravidel (jimž je věnován celý oddíl VI) a je složen nejméně ze dvou klauzí. Souvětí o dvou klauzích nazýváme souvětí elementární (věta (1)), souvětí o více než dvou klauzích nazýváme souvětí složité (věta (2)) (obě věty ČNK): (1) Nevím, proč mě to nenapadlo hned. (2) Vyčetla jsem mu dokonce, proč ho nenapadlo, že na něj čekám! Klauzi jako součást souvětí identifikujeme obvykle tak, že jde o syntaktický útvar obsahující jeden určitý tvar slovesný – ten je ve větách výše vyznačen tučně. 1.1.3 Obsahové vztahy mezi klauzemi a jejich formální vyjádření Leckdy není nutno obsahový vztah mezi dvěma elementárními větami explicitně signalizovat souvětnou formou, neboť se lze spolehnout na to, že tento vztah bude čtenářem textu pochopen i bez explicitního vyjádření spojkou v rámci souvětí. Dvě věty nebo více vět, mezi nimiž je nějaká víceméně zřejmá obsahová souvislost (např. příčinná, podmínková, přípustková apod.) mohou být v promluvě i v psaném textu – z těch či oněch stylizačních důvodů – položeny vedle sebe a odděleny tečkou, a jde pak z hlediska syntaxe o dvě samostatné a formálně na sobě nezávislé věty nebo více takových vět: (3a) Psi štěkají. Karavana táhne dál. Tytéž věty mohou být – a v podobných případech obvykle bývají – formálně, jazykovými prostředky, spojeny v souvětný celek, a to trojím způsobem: - asyndetickou koordinací; v mluvené řeči je formální spojení vět vyjádřeno polokadencí, v psaném textu čárkou – věta (3b); - syndetickou koordinací – věta (3c); - determinací – věta (3d) (3b) Psi štěkají, karavana táhne dál. (3c) Psi štěkají, ale karavana táhne dál. (3d) Ačkoli/Přestože/I když/Třebaže psi štěkají, karavana táhne dál. Podobně i následující trojici a čtveřici samostatných vět v příkladech (4a) a (5a) by bylo možno spojit v souvětný celek různého druhu: (4a) Vlak stál. Vedro narůstalo. Na vedlejší sedačce vřískalo dítě. (M. Klevisová, Sněžný měsíc) (4b) Vlak stál, vedro narůstalo a na vedlejší sedačce vřískalo dítě. (4c) Zatímco vlak stál, vedro narůstalo a na vedlejší sedačce vřískalo dítě. (5a) Tiše usnula v mém objetí. Já usnout nemohl. Neměl jsem v sobě ani střípek spánku. Byl jsem bdělý jako vyschlá studna. (překlad: H. Murakami, Tancuj, tancuj, tancuj) (5b) Tiše usnula v mém objetí, ale já usnout nemohl. Neměl jsem v sobě ani střípek spánku a byl jsem bdělý jako vyschlá studna. (5b) Tiše usnula v mém objetí, ale já usnout nemohl, neboť jsem v sobě neměl ani střípek spánku a byl jsem bdělý jako vyschlá studna. Členění textu na věty a způsob jejich usouvztažnění v rámci textu je do značné míry záležitost individuální stylizace, resp. dobových literárních kánonů či jazykových zvyklostí panujících ve společnosti dané doby hovořící daným jazykem. Např. Friedrich Dürrenmatt na počátku své literární dráhy napsal na jedné straně minipovídku složenou z kratičkých vět (ukončených tečkou) asi o třech slovech a na druhé straně podobně krátkou minipovídku složenou z jediné, složitě, ale přehledně strukturované věty s mnoha různými spojkami. Také Bohumil Hrabal napsal své Taneční hodiny pro starší a pokročilé bez použití tečky ukončující větu. Možnost určitého konkrétního ztvárnění nějaké jednotky textu je však dána gramatickými (syntaktickými) pravidly daného jazyka dané doby. O možnostech ztvárňování souvětných textových jednotek pojednává VI. oddíl 3. dílu této gramatiky. 1.2 Pojem spojka a spojovací výraz 1.2.1 Obecná charakteristika Do souvětných celků se standardně spojují jen takové věty, mezi nimiž je nějaká významová souvislost. Významový vztah mezi nimi může být (a) pouze implicitní (odvoditelný, resp. předpokládatelný na základě znalostí světa a komunikačních zkušeností), nebo (b) explicitně vyjádřený nějakým lexikálním výrazem s konektivní funkcí. V případě (a) jde o tzv. juxtapozici nebo také asyndetické spojení klauzí (asyndeton), v případě (b) o tzv. spojení syndetické. Srov. např. souvětí (1), v němž je mezivětný vztah příčiny a následku vyjádřen výrazem protože, a souvětí (2), v němž je týž vztah explicitně (lexikálně) nevyjádřený, ale víceméně vyplývá z kontextu. (1) Nikdo si ho nevšiml, protože byl šikovně schovaný. (2) Nikdo si ho nevšiml, byl šikovně schovaný. Jazykové prostředky, které zajišťují spojení dílčích vět v rámci souvětí a umožňují porozumět významovému vztahu mezi nimi, nazýváme spojovací výrazy. Jsou různého druhu. Jejich funkční jádro tvoří spojky (konjunkce) a relativa (vztažná zájmena a příslovce). Zatímco spojky samy do větných struktur nevstupují a neplní větněčlenské funkce, zájmena a zájmenná příslovce obsazují příslušné syntaktické pozice věty a plní funkce větných členů. Jsou strukturní součástí věty, kterou připojují. Srov. souvětí (3) až (6): (3) Jeho rodiče odjeli, ale on to nevěděl. (4) On nevěděl, že jeho rodiče odjeli. (5) On nevěděl, kam jeho rodiče odjeli. (6) On nevěděl, co jeho rodiče plánovali. Zatímco spojky ale a že v souvětích (3) a (4) nevstupují do větných struktur, jejichž spojení do souvětného celku realizují (Jeho rodiče odjeli – On to nevěděl), a nemají tedy platnost větných členů, vztažné příslovce kam a vztažné zájmeno co v souvětích (5) a (6) obsazují strukturní pozice připojených vět a plní v ní příslušné větněčlenské funkce: příslovce kam funkci okolnostního určení místa, zájmeno co funkci objektu děje (Jeho rodiče někam odjeli – Jeho rodiče něco plánovali). 1.2.2 Spojky 1.2.2.1 Obecná charakteristika Spojky jsou neplnovýznamová slova, která vyjadřují jednak vztahy mezi větnými členy téže větněčlenské platnosti, jednak vztahy mezi větami v rámci souvětí. Fungují jako gramatický prostředek syntagmatického rozvíjení, tj. zakládání nových syntaktických pozic (struktur) či zmnožování pozic (struktur) již existujících. Jde o slovní druh neohebný (s výjimkou spojek aby a kdyby, jejichž součástí je kondicionálový tvar pomocného slovesa být – k tomu srov. 2.2.5.5 a 2.2.6.2). Vedle jednoduchých (monolexémových) spojek se v jazyce uplatňují také spojky víceslovné, analytické, ať už jde o lexikalizované kombinace jednoduchých spojek a částic (i když; a tak; a dokonce; ale i; a proto; přesto ale; teprve když, apod.), nebo o víceslovné korelativní výrazy složené nejen ze spojek a částic, ale i výrazů jiného slovnědruhového původu, zejména zájmenného či substantivního (kvůli tomu, aby; díky tomu, že; v důsledku toho, že; vzhledem k tomu, že; za tím účelem, aby; vinou toho, že apod.). Srov. různé typy jednoduchých a analytických spojek v následujících korpusových dokladech: Zopakoval úvodní slova a čekal, že něco řekne, ale ona na něj jenom zírala vykulenýma očima. Nebojte se přiznat problém, i když to chce někdy hodně vnitřní odvahy. Obsluha je příjemná a rychlá, přesto ale počítejte s tím, že si musíte vystát frontu. Uvěřili, teprve když viděli záznam. Termín jsme museli posunout kvůli tomu, že jsme nahrazovali šestnáctidenní odstávku výroby. Zatím se k tomu nebudeme vyjadřovat s ohledem na to, že rozhodnutí státního zástupce ještě nenabylo právní moci. Od víceslovných spojek je třeba odlišovat spojkové řetězce, které netvoří významový a funkční celek, ale v nichž každý výraz patří k jiné klauzi a vyjadřuje vztah jiného druhu. Srov. souvětí (7), v němž souřadicí spojka ale připojuje k první hlavní větě (závod se měl jet původně kolem Deštného) druhou větu hlavní, vyjadřující neočekávanou, neplánovanou událost (trať se musela nakonec posunout trochu výš), spojuje tedy paratakticky dvě věty hlavní a vyjadřuje vzájemný vztah rozporu, zatímco spojka protože uvozuje větu vedlejší, vyjadřující příčinu (důvod) této změny (nebylo tam dost sněhu). (7) Závod se měl jet původně kolem Deštného, ale protože tam nebylo dost sněhu, musela se trať nakonec posunout trochu výš. Změna větosledu od sebe různověté spojky přirozeně lineárně oddělí. Srov. souvětí (8): (8) Závod se měl jet původně kolem Deštného, ale trať se nakonec musela posunout o trochu výš, protože v Deštném nebylo dost sněhu. Srov. kolokace různovětých spojek také v následujících korpusových dokladech: Dřív jsem jezdil autem, ale jakmile udělal řidičák syn, už jsem jen do nádrže dolíval benzin. Vše jsem oznámila policii, jenže protože jsou nezletilí, nic se jim nestane. Z Kralic se můžeme vydat pěšky po modré značce vedoucí podél řeky Chvojnice, nebo pokud máme auto, dojedeme přes obec Březník až k mostu přes Oslavu. Natáčet jsme začali před třemi lety, a když jsme došli zhruba do tří čtvrtin, práce se kvůli financování zastavily. Rodiče věří, že protože se narodil v neděli, bude mít dlouhý a šťastný život. Tradičně se rozlišují tzv. spojky podřadicí (hypotaktické) a souřadicí (parataktické). 1.2.2.2 Spojky podřadicí Podřadicí spojky vyjadřují vztah závislosti (hypotaxe) mezi větami syntakticky nerovnocennými. Připojují vždy větu závislou (vedlejší) k větě (v rámci souvětí) hierarchicky vyšší (řídící), a to tak, že ji začleňují do struktury věty řídící jako její větný člen. O vedlejších větách připojených k větě řídící podřadicí spojkou mluvíme jako o vedlejších větách spojkových. Srov.: (9) Radil jí, aby se už nevracela. (10) Strašně jí vadilo, že se její kamarádce tak otevřeně posmívají. (11) Obálku otevřu, až budu sám. (12) Tyto látky mají velký význam pro zdravý vývoj dětí, protože podporují imunitu. (13) Mám hudbu nesmírně rád, i když kdovíjaký muzikant nejsem. 1.2.2.3 Spojky souřadicí Souřadicí spojky vyjadřují vztah souřadnosti (parataxe) mezi větami syntakticky rovnocennými. Spojují buď věty hlavní (syntakticky nezávislé, srov. souvětí (14) – (16)), nebo věty vedlejší na tomtéž stupni syntaktické závislosti (tj. z hlediska větněčlenské funkce věty téhož druhu, srov. souvětí (17) – (19)). (14) Prostě jsem se sbalil a odjel jsem tisíc mil daleko. (15) Přiložil prst ke spoušti, ale nedokázal ji stisknout. (16) Jejich tykadla jsou osazená větším počtem čichových brv, a proto citlivěji reagují na vůně. (17) Řekl, že je darmožrout a že si nezaslouží ani korunu. (18) Použil nekvalitní tmel, který špatně odolává UV záření, a proto rychle zežloutl. (19) Kdo by se o něj staral, až budeš v práci nebo až pojedeš na služební cestu? Souřadicí spojky se vyskytují také v podobě dvojitých spojovacích výrazů typu buď – nebo; jednak – jednak; nejen – ale i, sice – ale, ad. První element dvojité spojky je lineární součástí první věty (vyskytuje se zpravidla v její iniciační pozici). Oba prvky proto nejsou v kontaktních pozicích, ale jsou od sebe lineárně odděleny jinými výrazy. Srov. souvětí (20) – (23): (20) Buď hodně získají, nebo všechno ztratí. (21) Sice se na všem nedomluvíme, ale jsme kamarádi. (22) Nejenže chybí chodník, ale i silnice je v katastrofálním stavu. (23) Jednak bylo úmorné vedro, jednak se několik sekcí překážek nedalo prakticky projet. 1.2.3 Relativa Relativa neboli vztažná zájmena a vztažná zájmenná příslovce podobně jako spojky spojují věty do souvětných celků, na rozdíl od spojek jsou ale strukturními elementy věty, kterou připojují, a plní tedy větněčlenské funkce. O vedlejších větách připojených k větě řídící prostřednictví relativa mluvíme jako o vedlejších větách vztažných. 1.2.3.1 Vztažná zájmena Vztažná zájmena (který, jaký, čí, jenž, kdo, co, což) stojí typicky v iniciační pozici vedlejší věty a obsazují v ní strukturní pozice pro jmennou frázi. I. Zájmena který, jaký, jenž Strukturní pozici zájmen který, jaký a jenž odpovídá jejich příslušná pádová forma. V souvětích (1) a (2) jsou vztažná zájmena který a jenž v pádovém tvaru, který jim přiděluje přísudkové sloveso věty, do níž jsou zapojeny (požádat o koho, co; důvěřovat komu, čemu), a plní funkci objektu děje. (1) Přinesl mi knihu, o kterou jsem ho požádal. (2) Pozval všechny přátele, jimž důvěřoval. Svým tvarem (kategorií čísla a rodu) zároveň signalizují koreferenční vztah se jménem řídící věty (knihu/o kterou – singulár, ženský rod; přátele/jimž – plurál, mužský rod). Uvozují typicky vedlejší věty atributivní (přívlastkové). Namísto vztažného zájmena který se hovorově užívá také nesklonného co. Na základě koreferenčního vztahu ke jménu řídící věty ho chápeme jako relativum, přestože má vzhledem k morfologické neohebnosti některé gramatické vlastnosti spojek. Gramatické kategorie pádu, rodu a čísla se ve větách připojených relativem co namísto zájmena který vyjadřují (s výjimkou pozice pro první a čtvrtý pád) příslušným tvarem osobního zájmena 3. osoby. Srov. souvětí (3), v němž je koreferenční vztah k jmennému výrazu řídící věty (film) spolu s pádovým významem signalizován přímo tvarem vztažného zájmena (předložkovou vazbou o kterém), a souvětí (4), v němž je použité relativum nesklonné, a shodové kategorie (číslo, rod) i pádová vazba jsou vyjádřeny tvarem osobního zájmena on (předložková vazba o něm). (3) To je ten film, o kterém jsem ti povídala. (4) To je ten film, co jsem ti o něm povídala. Substandardně se v téže funkci objevuje také příslovce jak. Srov. souvětí (5): (5) To je ten film, jak jsem ti o něm povídala. Srov. následující korpusové doklady: Neměl žádné děvče, které by ho rozptylovalo. Ve městech rychle přibývají takzvané večerky, obchůdky, v nichž lze do pozdních hodin koupit potraviny a další zboží. Úhrady neplatí občan, pro kterého je zprostředkováno zaměstnání, ale subjekt, jemuž byla činnost určena. Jeho snem je farma, jakou dřív budovaly celé generace. Byl to stejný způsob vydírání, jakému čelil táta. Většinu informací jsme získali od jednoho kapitána, co sloužil u signální divize rozvědky. Kluci chápali, že jsem cizinec, co přišel kvůli hokeji. Líbili se mi pejsci. A úplně nejhezčí byl ten německý ovčák, jak chytal zloděje. Teď se mi líbil ten festival světla, jak byl v Liberci. Pokud však zájmena který, jaký uvozují věty předmětové, nikoli atributivní, k substantivnímu výrazu řídící věty se nevztahují, srov. souvětí (6) a (7). (6) Řekni mi, jaký to má smysl. (7) Nemohla se rozhodnout, kterému z nich dá přednost. II. Zájmena kdo, co, čí Zájmena kdo, co, čí uvozují typicky předmětové nebo podmětové věty typu (8) až (10), nevztahují se tedy (na rozdíl od zájmen který, jaký, jenž k žádnému substantivu řídící věty, s kterým by měly společné gramatické rysy. Zájmena kdo a co nevyjadřují rod, vyjadřují pouze personálnost (vztah k osobám – kdo) a nepersonálnost (vztah k neživým předmětům – co). (8) Nevěděl, kdo mu to udělal. (9) Je zcela zřejmé, co bylo příčinou jejich neštěstí. (10) A hádejte, čí to bylo auto. V některých případech ale může řídící věta obsahovat odkazovací, neurčité nebo záporné zájmeno (ten, ta, to, někdo, něco, kdosi, cokoli, každý, všechno, nikdo aj.), které spolu se vztažným zájmenem tvoří korelativní spojovací výraz typu ten, kdo; tím, co; cokoli, čeho; kdosi, komu; nic, o čem, apod. Srov. souvětí (11) až (14): (11) Vážím si toho, kdo umí odpouštět. (12) Vezmi si cokoli, co se ti líbí. (13) Po čtrnácti dnech mi do rádia volal kdosi, komu nikdo nerozuměl. (14) Neřekli mu nic, o čem by už dávno nevěděl. III. Zájmeno což Vztažné zájmeno což slouží typicky k větnému navazování, tj. odkazuje zpravidla k obsahu celé předcházející věty – viz souvětí (15) až (19)). Takové věty, vyjadřující následný děj či hodnoticí či jiný komentář k obsahu předchozí věty, bývají tradičně označovány termíny nepravá věta vztažná, vztažná věta nepřívlastková nebo vztažná věta navazovací. Srov.: (15) Příští týden by mělo být zase vlhčí a studenější počasí, což by mohlo vývoj rojení kůrovce zase o něco zpomalit. (16) Je opravdu talentovaná, což je vidět i z její práce s textem. (17) Vzduchotechnika je v nevyhovujícím stavu, s čímž souvisí i problémy s vytápěním. (18) Krizový štáb fungoval velmi dobře, k čemuž přispěly i zkušenosti z povodní v létě 2002. (19) Narazil do stromu, po čemž se auto vzňalo. K jmennému navazování se zájmeno což užívá méně často. Jde zpravidla o věty apozičního typu. V souvětí (20) a (21) se věta uvozená zájmenem což vztahuje k substantivnímu výrazu věty řídící (Josefa, paintball) a objasňuje nebo blíže určuje jeho význam. (20) Na Josefa, což je nejmenší ze zvonů, už peníze máme. (21) Tam se dá objednat hra zvaná paintball, což je taková střílečka. 1.2.3.2 Vztažná příslovce Vztažné příslovce (kde, kudy, kam, kdy, dokdy, jak, proč aj..) stojí podobně jako vztažné zájmeno typicky v iniciační pozici vedlejší věty a je do ní syntakticky zapojeno jako její větný člen. Obsazuje strukturní pozici pro adverbiální frázi. V souvětích (22) a (23) jsou vztažná příslovce ve funkci příslovečných určení místa (kam) a způsobu (jak). (22) Nevím, kam mám jít. (23) Snažila se zjistit, jak se k tomuto problému přistupuje jinde ve světě. Stejně jako vztažná zájmena mohou být i vztažná příslovce (v kombinaci s příslovcem ukazovacím, neurčitým či záporným) součástí korelativního výrazu. Srov. souvětí (24) až (26). (24) Půjdu tam, kam mě pošlou. (25) Neproběhlo to úplně tak, jak doufala. (26) Museli odjet někam, kde je nikdo neznal. 1.3 Synonymie a homonymie spojek 1.3.1 Obecná charakteristika K základním pravidlům gramatiky souvětí patří také možnost (či nemožnost) záměny jedné spojky jinou z řady spojek synonymních. Mezi spojkami v zásadě synonymními – v tom smyslu, že mají společný jistý specifický relační význam, např. vyjadřovat příčinu děje označeného přísudkem věty řídící – bývá ovšem mnohdy rozdíl v jejich stylové hodnotě a/nebo v jejich frekvenci, event. v dobové platnosti. Např. přípustková spojka ačkoli je dnes již dosti knižní, a proto je v některých kontextech málo frekventovaná. Přípustková spojka třeba/třebas je dnes již v podstatě zastaralá. Archaická je např. příčinná spojka anžto. Výrazný rozdíl ve stylové hodnotě je např. mezi příčinnými spojkami protože a neboť. Zatímco protože je stylově neutrální, spojka neboť má charakter knižní, resp. formální. Řadou synonymních spojek se vyjadřují vztahy příčinný, podmínkový a přípustkový. 1.3.2 Synonymie spojek 1.3.2.1 Synonymie spojek příčinných, podmínkových a přípustkových Synonymii spojek příčinných ilustrují věty (1a) až (1g) (vše ČNK): (1a) Musel odejít bývalý premiér Gross, protože nedovedl vysvětlit původ peněz, za které si koupil byt. (1b) Hosté zklamali střelecky, neboť nedovedli využít i nejvyloženější akce ke vstřelení branky. (1c) Byl jsem o pět měsíců starší, přesto však se mi posmíval, poněvadž rostl víc a rychleji než já. (překlad: G. García Márquez) (1d) Řezání vzrostlého smrku nebylo jednoduché, jelikož rostl hned mezi stěnou domku a plotem. (1e) A není vinou ženy, obrací - li se k jinému muži, ale vinou muže, ježto nedovedl dát své ženě, čeho si žádá, a také proto zasluhuje si tento muž výprask. (překlad: M. Waltari, Egypťan Sinuhet) (1f) Rozhodnuto, že reparace skříně jest nutná, neb vše poškozené hrozilo býti hrazeno. (M. Fendrych) (1g) V hospodě bili nějakýho kluka, anžto se neúčastnil na senách. (M. Fendrych)^* Mezi těmito spojkami jsou však rozdíly stylové a frekvenční: Spojka protože je stylově neutrální, spojka neboť je knižní, spojka ježto je silně knižní až archaizující, spojka neb a spojka anžto – jak ukazují věty (1f) a (1g) – se dnes užívají spíše jako jeden z prostředků humorotvorných. Stylový status spojek poněvadž a jelikož je nejasný. (Podrobněji k synonymii a stylu příčinných spojek viz oddíl VI., kap. 2.2.5) Synonymii spojek podmínkových ilustrují věty (2a) až (2f) (vše ČNK): (2a) Pokud bude hezky, budou se i opékat buřtíky. (2b) Když bude hezky, půjdeme se projít. (2c) Jestli bude hezky, mohli bychom si odpoledne vyrazit na túru. (2d) Jestliže bude hezky, není vyloučeno, že Roman Šebrle nastoupí do soutěže koulařů nebo výškařů. (2e) Bude-li hezky, můžeme pak jít někam ven. (K. Čapek, korespondence) (2f) Pakliže bude pršet, tak to bude náročnější na fyzičku.^+ Spojka pakliže se běžně užívá v mluvené spisovné češtině, avšak v češtině psané je ve srovnání s ostatními podmínkovými spojkami okrajová, málo frekventovaná a nelze ji doporučovat, neboť vůči ostatním podmínkovým spojkám nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Nelze však s jistotou říci, zda časem nebude v čím dál větší míře pronikat i do psané češtiny (a nějak se významově nebo stylově nespecializuje), či zda bude jen nefunkčně koexistovat vedle spojek, které jsou v psané češtině dnes preferovány. V ještě větší míře to platí o spojkách pokavad a pokavaď. Uvedené podmínkové spojky se kromě stylu zčásti liší i svou funkcí a nejsou tedy volně zaměnitelné v libovolném kontextu. (K tomu viz oddíl VI., kap. 2.2.6) Synonymii spojek přípustkových ilustrují věty (3a) až (3g) (vše ČNK): (3a) Ačkoli bylo citelně chladno, panovala všude výtečná nálada. (3b) I když bylo chladno, foukal dobrý oštěpařský vítr. (3c) Přestože bylo chladno, sníh na límci rychle tál. (překlad: L. N. Tolstoj) (3d) Ač bylo horko, ve stínu se soutěžilo v různých disciplínách a děti sbíraly zasloužené body do soutěže. (3e) Jakkoli bylo úsilí velké, pokus se nezdařil. (3f) Třebaže bylo teplo, zamrazilo ho. (3g) Třebas bylo město příkopy a obránci dobře chráněno, přece se v době několika hodin Pražané zmocnili příkopů, zlezli hradby a vnikli do města. Stylově neutrální jsou v rámci spisovné češtiny spojky i když a přestože, přičemž složená spojka i když je zhruba dvakrát častější než spojka přestože. Jednoslovná spojka ačkoli je knižní a zhruba třikrát méně frekventovaná než spojka přestože. Spojka ač je knižní a méně frekventovaná než spojka ačkoli. Spojky jakkoli a třebaže jsou knižní a málo frekventované. Spojka třebas je frekvenčně i stylově okrajová. 1.3.2.2 Synonymie ostatních spojek Z ostatních spojek jsou synonymní běžné odporovací spojky ale, avšak, nicméně, jenže/jenomže a leč. První a čtvrtá z nich je stylově neutrální, druhá je knižní, třetí je výrazem stylizované mluvy (ale může jít i o stylizovanost mluvenou, pátá je vypjatě knižní až archaická (vše ČNK): (4a) Nechávala se líbat, ale nechtěla být jeho. (překlad: J. P. Sartre) (4b) Ztrácela s ním trpělivost, avšak nechtěla se mu postavit, neboť se museli rozloučit v naprostém souladu. (4c) Moc jistý jsem si v tu chvíli svým vítězstvím nebyl, nicméně nechtěl jsem mu to dát zadarmo. (4d) Poláci tyto informace měli, jenže nechtěli je pouštět. (4e) Strach jsme pro vás sice tentokrát přichystali jako hlavní téma, leč nechtěli jsme vás vyděsit, ba právě naopak. 1.3.3 Homonymie spojek Spojek, které mají zřetelně více různých relačních významů, není v češtině mnoho. Patří k nim jednak spojky když a zatímco, jednak spojka jestli a spojka aby. Spojka když Tato spojka je jednak spojkou časovou (věta (5a)), jednak spojkou podmínkovou (věty (5b) a (5c)) (vše ČNK): (5a) Když přišla z divadla, šla se nejprve osprchovat. (L. Vaculík) (5b) Když dokážete uspět v Německu, dokážete uspět všude. (5c) Když se o něm moc mluví, zklame. Když přijede v tichosti, slavně vyhrává. Souvětí (5c) může však mít i význam časový: Kdykoli se o něm moc mluví, zklame, kdykoli přijede v tichosti, slavně vyhrává. Spojka zatímco Tato spojka je jednak spojkou časovou (věta 6a)), jednak spojkou kontrastně srovnávací (věta (6b)) (obě věty ČNK) (6a) Zatímco já jsem byl o víkendu s reprezentací, karvinští spoluhráči hráli v Rakousku. (6b) Zatímco já jsem měla sluneční brýle a černé svetry, ona si oblíbila mnoho různých druhů oblečení. Spojka jestli Tato spojka je jednak podmínková (věta (7a)), jednak uvozuje větu předmětovou (věta (7b)): (7a) Jestli dokážete sehnat lístek, musíte na to jít! (ČNK) (7b) Nevím, jestli to dokážu. Pozn.: V souvětích typu (7a) s větou podmínkovou se v němčině užívá spojky wenn, v souvětích typu (7b) se užívá spojky ob. Spojka aby Tato spojka je jednak spojkou účelovou (věta (8a)), jednak uvozuje větu předmětovou (věta (8b)): (8a) Možná bych si přála být bohatá, abych mohla mít jen samé krásné věci. (8b) Přála bych si, aby už byl doma. 1.4 Větosled V souvětí existuje mnoho větosledných kombinací vět hlavních a nejrůznějších vět vedlejších. Existují tři základní druhy větosledu. Určitá věta může stát vůči druhé větě v souvětí v antepozici, postpozici, nebo interpozici. 1.4.1 Větosled v elementárním souřadném souvětí Jde o postavení hlavních vět navzájem v jejich významových poměrech především koordinačních, řidčeji determinačních (důsledek, vysvětlení). Větosled je tu pevný, nebo volný. 1.4.1.1 Pevný větosled Pouze v postpozici stojí věta stupňovací, věta důsledková a věta vysvětlovací (včetně příčinné věty uvozené spojkou neboť). (a) poměr stupňovací: Slovem děcko se nic nevystihuje, ba přímo se osobnost děcka obchází. Souvětí s postponovanou stupňovací větou, která je uvozena odporovací spojkou (nýbrž, ale) má v předchozí větě výraz nejen/nejenže jako signál stupňování: Do orientujícího roku 50 se však nejen řada christologických titulů ustavila, nýbrž i některé christologické tituly zanikly. Nejenže se zásadně neshodly země uvnitř Rady bezpečnosti OSN (proti zásahu byli tři z pěti stálých členů), ale už v Radě NATO nepanoval jednotný názor. (P. Eichler) (b) poměr důsledkový: Manžel byl vůči obchodníkům podezíravý, proto od nich vždycky chtěl něco návdavkem. Je trochu nedoslýchavá, a proto možná neslyšela hluk výstřelu. Nebyl žádný sociální případ, a tak si to mohl dovolit. (c) poměr vysvětlovací: K tomuhle jezevci nechoďte moc blízko, on totiž kouše. Nešlo mi to hned, vždyť jsem neměla skoro žádný svaly. Všichni směřovali k západu, neboť v Kalifornii propukla zlatá horečka. 1.4.1.2 Volný větosled Je u ostatních poměrů, v nichž si věty někdy mohou vyměnit místo s větou předchozí, přičemž spojovací výrazy zůstávají na témže místě: (a) poměr slučovací: (1a) Bratr četl noviny a sestra psala domácí úkol. (1b) Sestra psala domácí úkol a bratr četl noviny. (b) poměr odporovací: (2a) Úvahy byly přesné a bystré, ale dedukce mi připadaly násilné a přehnané. (ČNK) (2b) Dedukce mi připadaly násilné a přehnané, ale úvahy byly přesné a bystré. (c) poměr vylučovací: (3a) Buď jsme se slunili u rybníka, nebo jsme chodili do lesa. (3b) Buď jsme chodili do lesa, nebo jsme se slunili u rybníka. V poměru slučovacím výměna pozic vět hlavních není možná, jestliže druhá, popř. třetí věta vyjadřují následnost (věta (4)) nebo tomu brání odkazovací mechanismus v souvětí (věta (5)): (4) Muž jí vmáčkl do ruky vizitku, vzal si z věšáku klobouk a odešel. (ČNK) (5) Tento úkon se dělá koncem měsíce a lesáci mu říkají uzávěrka. (ČNK) V souvětí vylučovacím výměna pozice není možná, jestliže první věta implikuje děj, jehož realizace se chápe jako podmínka nerealizace děje věty druhé: (6) Buď se změníš, nebo se rozejdeme. U odporovacího poměru jsou nejrůznější důvody, proč výměna pozic není možná; např.: (7a) Martin se vztekal, ale vztekal se úplně špatně. (M. Šindelka) (7b) *Vztekal se úplně špatně, ale Martin se vztekal. (8a) Měl jsem ve voze kopie pro Lance Kinshipa, ten ale v Newbury nebyl. (ČNK) (8b) *Ten v Newbury nebyl, ale měl jsem ve voze kopie pro Lance Kinshipa. 1.4.2 Větosled v elementárním podřadném souvětí Jde o postavení vedlejší věty vzhledem k větě hlavní. Větosled je volný, nebo pevný. 1.4.2.1 Volný větosled Volný větosled v podřadném souvětí se liší od volného větosledu v souvětí souřadném. Zatímco v některých případech souřadného souvětí je pozice souřadicích spojek neměnná, v podřadném souvětí spojovací výrazy nejsou vázány na jedno místo v souvětí, mění svou pozici spolu s větou vedlejší. I. Pozice vět časových Častěji v antepozici, řidčeji v postpozici a nejméně často v interpozici k větě hlavní jsou především některé typy vět časových: Když sedím doma u televize, tak nejsem nikdy osamělý. Byla jsem taky ještě malá holčička, když tatínek napsal tuhle skladbu. (J. Bělehrádek) […] zranění na hlavě, když se z toho dostane, bude mít pro něho trvalé následky. (L. Beran) Kdykoli se probudím, tak naříká. […] odvracela jsem zraky, kdykoli jsem míjela otevřené dveře. Fišar procházel po pokoji, dívaje se přitom, kdykoliv šel mimo zrcadlo, na sebe (B. Březovský) Než z téhle místnosti odejdu, musíte udělat jedno nebo druhé. Mohu si zapálit, než začnu vyprávět? A hlavně proč ten druhý muž, než vzal do zaječích, napsal německé slovo Rache? Jakmile Holmes vešel, ihned jsem poznal, že neměl úspěch. Odcválal do práce, jakmile prezident skončil s úvodním vstupem. Višně se vysazují časně zjara, jakmile půda alespoň na povrchu oschne, nejprve do předem připravených, dostatečně velkých jam. Sotva jsem usnul, už mne někdo nešetrně budí. (J. Pixa) […] skryly své tváře, sotvaže mě spatřily. Avšak tehdy večer, sotvaže jsem s Barleym osaměl, přepnul jsem spíše ochranitelský rejstřík. Jen co ale udrží rovnováhu, dá se zase do řehotu. (J. Chroustová) Ono se nám trochu rozjasní, jen co se ještě na chvilku zamyslíme. Člověk ochromený paralytickou látkou, jen co se po několika minutách opět zmátoří, může přece promluvit. (R. Cílek) Častěji v antepozici jsou také časové věty vyjadřující první prvek časové posloupnosti: Až bude tma, něco tady vyzkoušíme. (J. Bílek) Možná z nich budou učitelé, tak jim tenhle výcvik přijde náramně k duhu, až budou svižně a obratně proklusávat mezi okresním inspektorem a vlastním svědomím. (I. Kříž) II. Pozice vět podmínkových Podmínkové věty stávají častěji v antepozici; v závislost na aktuálním členění mohou stát však i v postpozici a méně běžně i v interpozici: Jestliže se nám podaří dokázat, že axiomatický systém splňuje předložené podmínky, pak říkáme, že je bezesporný. Hmota může vznikat, jestliže současně energie zaniká. Přijetí zákona, jestliže ho Klaus vrátí, je tak krajně nejisté. III. Pozice vět příčinných Vyrovnaně v antepozici a postpozici, zřídka v interpozici jsou věty příčinné: Protože je to nesmírně cenné území, musíme znát hodnocení odborníků. Prospěje to zdraví, protože řízky budou mnohem lépe stravitelné. Do Evropy, tedy do Evropské unie, protože členy Evropské organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj jsme se už stali, vede velmi mnoho cest. (V. Schreiber, I. Budil) IV. Pozice vět uvozených spojkou aniž Častěji v postpozici než v antepozici a zřídka v interpozici jsou vedlejší věty nerealizovaných okolnost uvozené spojkou aniž: Někdy ho člověk našel u jeho sklenice, aniž ho předtím viděl přijít. Aniž by se rozhlédl, rozjel se pryč. Jeden z havířů, aniž mu to někdo poručil, vlezl do sklepa. (J. Marek) V. Pozice vět kompletivních Pozice podmětových a předmětových vět se spojkami že a aby do značné míry vyplývá z aktuálního členění textu (k pojmu aktuálního členění viz 1. díl): Vědělo se o něm, že je vypočítavý. Zdálo se, že to mladíka zajímá. Že by se s jinými fanoušky nepotkali, je téměř vyloučeno. Už jsem vám řekl, že to neudělám. Pochybuji, že by vám mohli pomoci. Že nejde o náhodu, zjistili na základě svých výzkumů i různí badatelé. Snad bude dobré, aby si hejtman prostudoval Evropskou chartu samospráv. Je možno, abych tak hluboko klesl? Aby stavba začala letos, není možné. Přál si, abych celou záležitost na místě vyšetřil. Dovolil mi, abych se podíval od něho z okna. Aby nám už nepršelo, Vám přeje Karel Hvížďala. Aby mi bláznila holku, to jí nedovolím. (překlad: J. Steinbeck) 1.4.2.2 Pevný větosled Pevný větosled se projevuje především v postpozici vedlejší věty vzhledem k větě řídící a je dán syntakticky. Jen v postpozici jsou: (a) časové věty se spojkou až, než a dokud, které vyjadřují časovou hranici, do které trvá děj věty řídící: Počkám, až se vzbudí. Tak dlouho hledají společného příbuzného či alespoň známého, než jej najdou. (I. Kašparová) Hledají svůj protějšek tak dlouho, dokud ho nenajdou. (b) věty účinkové: Přitiskl ji k sobě tak silně, až vykřikla. Tak dlouho hledal osvícení, až se dostal do slepé uličky. Zbývalo mu jen skončit celou záležitost tak dramaticky, aby na ni děvče do smrti nezapomnělo. (c) věty prostředkové: Pomstí se Jeanu Louisovi za všechna příkoří tím, že mu podstrčí za manželku právě to nežádoucí dítě. (H. M. Körnerová) (d) věty přirovnávací se spojkou než: Na čele mu vyskočily ještě větší vrásky, než měl normálně. (M. Buberle) Ukazuje se přitom, že ložisko leží hlouběji, než se dalo čekat. (e) věty jedině realizovatelného děje se spojkou než aby Takže jí nezbývá, než aby se o svou zábavu starala sama. (f) věty přívlastkové Věty přívlastkové jsou pevně vázány postpozičně na substantivum: Přečtu vám první titulek, který mi padl do oka. Ta mu na oplátku věnovala ten nejsladší úsměv, jakého byla schopna Mně také vyfoukli chalupu, co jsem ti o ní vyprávěla. (L. Macháček) Dorazili na planinku, kde stály ruiny chatrče. Jsou taky v dějinách okamžiky, kdy lidé usilují o změnu sami v sobě (I. Klíma) O měsíc později mi přinesli zprávu, že je mrtvá. Tomovi stačí jen sebemenší povzbuzení, aby spustil. […] reagovala mávnutím ruky a výzvou, ať se jí na nic neptám. (E. Boček) 1.4.3 Větosled ve složitém souvětí (kontaktní dvojice různovětných podřadicích výrazů) Ve složitém souvětí se opakují větosledná pravidla ze souvětí elementárního. Ve složitém souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět se navíc uplatňuje postavení vedlejší věty vzhledem k jiné podřadně připojené vedlejší větě jako antepozice vedlejší věty vůči řídící vedlejší větě. Výsledným projevem této antepozice je vznik kontaktních dvojic různovětných spojek, které mají pět základních typů. (O dalších typech větosledného rozvíjení v řetězcové závislosti viz podkapitola 3.2.3 v kapitole o složitém souvětí.) 1.4.3.1 Velmi frekventované kontaktní dvojice spojek Velmi frekventované kontaktní dvojice mají na prvním místě spojku že, která má tu specifiku, že se někdy může opakovat ještě v následující klauzi (vše ČNK): Naznačoval, že když Francie opustí své malodohodové spojence, ti mohou hledat ochranu jinde. Ale nepraví vám, že pokud se týče semínek, má příroda své zvláštní zvyky. (K. Čapek) Vy znáte tedy dobře všechny druhy psů a doufám, že kdybych měl psa, že byste ho řádně ošetřoval. (J. Hašek) Zajímavé je, že přestože Slavia v minulé sezoně získala mistrovský titul, příliš branek nestřílela. Babička taky povídala, že aby to fungovalo, musíš trochu rozostřit oči. […] je nesporné, že zatímco Hrabal legendarizoval svého přítele s humorným odstupem, Vávra vzniklé legendě uvěřil a šíří ji s nadsázkou […] 1.4.3.2 Středně frekventované kontaktní dvojice spojek Středně frekventované jsou následující kontaktní dvojice (vše ČNK): (a) se spojkou protože na prvním místě: Mám pro to ale pochopení, protože když jsem se já kdysi učila plést ze slámy, také mi to zkraje moc nešlo. Stejně tam budeme muset zůstat ještě jednu noc, protože než to tam prohledáme, už zase bude tma. Maigret špatně spal, protože jakmile se začal potit, hned ho pálil obličej. Neodvažuji se tenhle drahocenný zápisník zničit, protože kdyby se mi něco přihodilo, můj nápad by byl tentam. Nebylo to snadné, protože i když úplně napjal paži, nedokázal utáhnout steh. (b) se spojkou takže na prvním místě: Marek dělal totéž, takže když sešli do rovin, byl její košík skoro plný. (K. Legátová) Do postele šla pozdě, takže až slečna MacNishová odejde na nákup, bude pravděpodobně ještě spát. Dokázala si tak vehnat do očí slzy, takže než dojela domů, nabyla opět pocitu čistoty […] (překlad: J. Irving) Také jsem měl vytrénovaný sluch, takže zatímco kolegové při různých rozborech používali noty, já jsem se řídil pouze sluchem. Obchází hosty v dlouhé sukni složené z uzoučkých proužků různobarevného brokátu, takže kdykoli udělá krok, je vidět dlouhé nohy končící v kalhotkách. (J. Škvorecký) (c) se vztažným zájmenem který na prvním místě: Lukáš nepatřil k lidem, kteří když jsou na dně, vyhledávají pomoc druhých. Zas už nás zahlcuje ten důvěrně známý odpor k tobě, k tobě, který sotva ses jen trochu vzpamatoval ze šoku, nekácíš se pod tíhou poznání […] (Z. Frýbová) V Detroitu byli mnozí, kteří pokud jde o duo Solstice, hovořili o nejlákavější vývojové koncepci přítomné na výstavě. Šlo o nesmírně cennou informaci, kterou kdyby kamarád obdržel okamžitě, mohl zaútočit daleko dřív. Dávali mi tu za vzor sestru Luisu, která ačkoliv opakovala každou třídu třikrát, přece nebyla nikdy vyloučena. Jak tedy vypadá typický eurokrat, který aniž to mnohdy tuším, je stále větším pánem nad našimi osudy? 1.4.3.3 Omezeně frekventované kontaktní dvojice spojek Omezeně frekventované jsou vedlejší věty se spojkou aby na prvním místě v kontaktní dvojici, kdy se mezi spojkami píše spisovně někdy čárka, komentuje-li se obsah souvětí: […] Grog musí být tak silný, aby když někdo spadne do moře, přeplaval celý kanál La Manche. (J. Hašek) […] žádá ho, aby uzná-li za vhodné, na jeho námitky odpověděl […] Poslanec za ODS Payne vyzval radu ČT, aby pokud neřeší situaci, odstoupila. Průcha měl přes ruku přehozen kabát, a tak ho operativně přemístil před sebe, aby kdyby se rozsah katastrofy zvýšil, zabránil těm nejstrašnějším společenským následkům . […] oznámí nám až na poslední chvíli, abychom, jak řekla, byli jaksepatří překvapeni. (P. Kohout) 1.4.3.4 Minimálně frekventované kontaktní dvojice spojek Minimálně frekventované jsou ostatní kontaktní dvojice; mezi spojkami někdy bývá nevhodně čárka: Ten kostelík má fantastické průčelí, ačkoliv když člověk vidí Bretaň, tak se nediví ničemu. Dole u vody je mrazivá kotlina, kam když vejdete za chladných dnů, jako byste vkročili do ledničky. Totéž platí o rodině s dětmi a babičkou na výletě, kdy co se nevešlo do vozu, je umístěno na střeše. A levý záložník udělal něco, co, kdyby se toho byl dopustil před svědky v dobých své slávy, by ho bylo navždy znemožnilo na hřišti. Jal se vykládat schválně takovým protivným způsobem, jaký, když chtěl, uměl navodit jedině on, Mošna. Přemýšlí, jestli když řeknu pravdu, se ho aspoň zbaví. 1.5 Syntaktické druhy klauzí 1.5.1 Obecné vymezení Terminologicky rozlišujeme věty (klauze) hlavní, věty (klauze) vedlejší, věty (klauze) řídící a (klauze) věty závislé: Věta hlavní je klauze, která není součástí struktury jiné klauze a není na jiné větě formálně závislá. Věta vedlejší je klauze, která vyjadřuje determinaci, a je proto začleněna do struktury jiné klauze jako její větný člen. Věta řídící je klauze, na níž formálně závisí klauze jiná. Věta závislá je klauze, která formálně závisí na klauzi řídící. Protože vedlejší věta může být buď jenom závislá, nebo zároveň závislá i řídící, je třeba terminologicky odlišovat větu vedlejší od věty závislé. Ukazuje to věta (1): (1) Vyprávěl, že se venku začalo stmívat, když sjížděl do údolí, ačkoli ještě nebylo ani pět hodin. Věta (1) je souvětím o třech klauzích: první klauze je věta hlavní a tři klauze následující jsou věty vedlejší: první z nich (předmětová) je věta závislá na větě hlavní a zároveň řídící vůči následující vedlejší větě (časové); třetí věta vedlejší (přípustková) je závislá na první vedlejší větě předmětové. 1.5.2 Druhy závislých klauzí Závislé vedlejší věty jsou věty vztažné a spojkové. Vztažné věty jsou (a) atributivní (přívlastkové), jestliže pomocí podřadicího vztažného výrazu jsou ve vztahu k substantivu (věty (2) a (3)); (b) kompletivní (doplňovací) (věta (4)), jsou-li ve vztahu k přísudku řídící věty: (2) Přečtu si první titulek, který mi padl do oka. (3) Probral jsem všechny dějiny české literatury a encyklopedie, co jsme jen doma měli. (V. Hejl) (4) Kdo nic neriskuje ve svém vývoji, nic se nenaučí. (Vztažné věty atributivní jsou popsány v kap. 2.2.1, vztažné věty kompletivní jsou popsány v kap. 2.1.) Spojkové věty buď (a) kompletují přísudek řídící věty, pak jsou to věty předmětové (věty (5) a (6)) nebo podmětové (věty (7), (8)), nebo (b) determinují tento přísudek, pak jsou to věty okolnostní (věty (9) až (11)), nebo (c) determinují substantivum, a pak jde o spojkové věty přívlastkové (věta (12)) (vše ČNK): (5) Už jsem vám řekl, že to neudělám. (6) Přál si, abych celou záležitost na místě vyšetřil. (7) Má být sděleno, že se Karla cítí být jako pod kuratelou. (8) V románech stačí, aby se chlap tvářil trochu nešťastně. (9) Když odcházel z obývacího pokoje, Holmes zamyšleně seděl před dohasínajícím ohněm. (10) Předchozí noc nebyl doma, protože jel domů k matce. (11) Ačkoli jsme na tom v rodině nebyli špatně, máma odmítala mě módně strojit. (12) Často slyším hlasy, že se situace důchodců u nás nezlepší nikdy. Zvláštním druhem syntaktických klauzí jsou tradičně uváděné nepravé věty vedlejší. Ty nevyjadřují jako věty vedlejší determinaci, ale koordinaci, a proto nejsou začleněny do jiné klauze jako jejich větný člen. Rozlišujeme nepravé vedlejší věty vztažné (věty (13a) až (16a)) a spojkové (věty (17a), (18a)); s nimi jsou synonymní koordinační souvětí (věty (b)): (13a) Skryli se u živého plotu, podél kterého pak šli až k mezeře. (ČNK, zkráceno) (13b) Skryli se u živého plotu a podle něho pak šli až k mezeře. (14a) Teprve teď by se mu chtělo spát, kdy pro světlo už nemůže. (F. Šmahel) (14b) Teprve teď by se mu chtělo, spát, ale pro světlo už nemůže. (15a) Rozmlouval s pomyslným společníkem, když vtom uslyšel výstřel. (ČNK, zkráceno) (15b) Rozmlouval s pomyslným společníkem a tu uslyšel výstřel. (16a) Ti dovedou poplést hlavy lidovým masám, což logicky vede k úpadku státní autority. (ČNK) (16b) Ti dovedou poplést hlavy lidovým masám a to logicky vede k úpadku státní autority. (17a) Lékař popíjel džin s tonikem, zatímco ministr Bach si ihned objednal míchanou specialitu. (I. Klíma) (17b) Lékař popíjel džin s tonikem, ale ministr Bach si ihned objednal míchanou specialitu. (18a) Po pauze nejprve proměnil penaltu domácí Pejša, aby brzy nato po sporné žluté kartě musel z trávníku sibřinský Habada. (ČNK) (18b) Po pauze nejprve proměnil penaltu domácí Pejša, ale brzy nato po sporné žluté kartě musel z trávníku sibřinský Habada. Nepravé vedlejší věty vztažné jsou časté v odborných textech, protože autoři těchto textů mají silnou tendenci užívat souvětí se závislými klauzemi: (19a) Do menší misky dáme tvaroh, ke kterému přidáme zakysanou smetanu a med. (ČNK) (19b) Do menší misky dáme tvaroh a přidáme k němu zakysanou smetanu a med. (20a) Poté se objeví dialogové okno, ve kterém klikněte na Uložit. (ČNK) (20b) Poté se objeví dialogové okno. V něm klikněte na Uložit. Konečně zvláštním druhem klauzí jsou věty, které nazýváme věty polovedlejší. Ty vyjadřují parentezi, a tak nejsou začleněny do jiné klauze jako jejich větný člen. Samostatně se jimi zabýváme v podkapitole 2.5. 1.6 Základní vztahy klauzí v rámci souvětí 1.6.1 Kompletace Souvětnou kompletací rozumíme doplňování přísudku řídící klauze klauzí závislou tak, aby vznikla úplná výpověď určité souvětné formy. Některé přísudky lze kompletovat jak výrazem nominálním (nominální frází, jejímž základem bývá substantivum, adjektivum nebo zájmeno), tak výrazem větným. Přísudek může vyžadovat kompletaci (doplnění) klauzí podmětovou, nebo předmětovou. Nejčastěji se kompletující věty uvozují spojkou že nebo spojkou aby. 1.6.1.1 Kompletace větou podmětovou (Podrobně k větám podmětovým viz tento oddíl, kap. 2.1.1) Kompletace větou podmětovou je nutná u některých druhů přísudků. Např. máme-li utvořit větu na bází přísudku vyjádřeného slovesným tvarem stalo se, je třeba tento tvar doplnit nějakým podmětem; ten může mít buď povahu nominální, nebo větnou: (1a) Stalo se něco? (1b) Stalo se, že jsem zvýšila hlas na svého manžela. (ČNK) (1c) Nestává se, aby filmař vydával k premiéře vlastní prohlášení. (ČNK) Ve větách (1) je přísudek stalo se a přísudek nestává se doplněn podmětem, jímž je ve větě (1a) zájmeno, a ve větě (1b) klauze uvozená spojkou že a ve větě (1c) klauze uvozená spojkou aby. Slovesný přísudek může kromě podmětu nominální či větné formy vyžadovat i doplnění předmětem: (2a) To mě překvapuje. (2b) Překvapuje mě, že vás tu potkávám. (ČNK) Větnou formu – vedle formy nominální – mívá podmět i u složených přísudků verbonominálních: (3a) Stalo se to tradicí. (3b) Stalo se tradicí, že tu vystupují vynikající osobnosti. (ČNK) (4a) To je překvapující. (4b) Je překvapující, že církvi najednou turistický ruch vadí. (ČNK) 1.6.1.2 Kompletace větou předmětovou (Podrobně k větám předmětovým viz tento oddíl, kap. 2.1.2) Kompletace větou předmětovou je nutná nebo možná u některých druhů přísudků, které vyžadují doplnění předmětem Podoba doplnění je určována valencí slovesa. Např. přísudek řekl jsem vyžaduje: (a) pouze doplnění akuzativem jména nebo klauzí místo akuzativu; (b) doplnění akuzativem nebo lokálem a dativem jména nebo klauzí místo akuzativu. Ad (a): (5a) Řekl jsem hloupost. (5b) Řekl jsem, že je to ztráta času. Ad (b): (6a) Řekl jsem jí to. (6b) Řekl jsem jí o tom. (6c) Řekl jsem jí, že to chápu. Předmětové věty jsou nejčastěji uvozovány spojkami že; aby; jestli/zda. Volbu spojky podmiňuje sémantika slovesa nebo význam předmětové klauze, resp. celého souvětí: (7) Nevěděl jsem, že to ví. (8) Nechci, aby o tom věděla. (9) Zeptal jsem se jí, jestli/zda to ví. 1.6.2 Determinace Souvětnou determinací rozumíme takový souvětný vztah, v jehož rámci se klauzí závislou na přísudku řídící věty určuje: (a) nějaká okolnost přísudku, zejména časová, místní, příčinná, podmínková nebo přípustková; (b) vlastnost či okolnost entity označované jménem, zpravidla substantivem, jež v rámci řídící věty plní funkci některého jejího větného členu – jde o determinaci větou atributivní. Souvětná determinace se vyjadřuje některou z řady spojek (když, až, jakmile; protože, ačkoli aj.) nebo některým z vztažných zájmen (který, kde, kdy aj.). Ad (a) (vše ČNK): determinace okolností časovou (1) Když prší, propadá melancholii. (2) Až bude pršet, vezměte děti i babičku a vyrazte do kina. (3) Jakmile zaprší, kempy jsou všude prázdné. determinace okolností místní: (4) Kde prší, tam je totiž obvykle i svěží pastva. determinace okolností příčinnou (v užším smyslu): (5) Protože pršelo, všude bylo bahno. (6) Hladina jezera byla tentokrát výjimečně klidná, neboť pršelo. determinace okolností podmínkovou: (7) Pokud bude pršet, počkáme a pojedeme jindy. (8) Jestli bude pršet tři dny, zaplaví nás voda znovu. (9) Když bude pršet, mohou návštěvníci využít krytý bazén. determinace okolností přípustkovou: (10) Přestože pršelo, vzduch svěže voněl. (11) I když pršelo, přišlo hodně lidí a dobře se bavili. (12) Ačkoli pršelo, přišlo mnoho lidí. (13) Opět se dalo do lijáku, třebaže pršelo již několik dní. Ad (b) (vše ČNK) determinace větou atributivní: (14) Padal studený déšť, který byl tolik podobný chladu v jejím srdci. (15) Přívalový déšť, jaký tehdy padal, překonává veškeré představy. (16) Není to zlatý červencový liják, co je jak mečem podepřená brána. (J. Skácel) (17) Nebál jsem se hrozby, že se chystá spiknutí. 1.6.3 Juxtapozice atributivní věty Vzácně, patrně se záměrem stylotvorného efektu, se atributivní věta v rámci souvětí připojí nikoli vztažným zájmenem nebo spojkou, ale prostým položením vedle věty předcházející; souvětný celek z obou vět dělá z formálního hlediska v psaném jazyce interpunkční čárka, v mluvené řeči pak pauza a polokadence, z významového hlediska pak to, že taková juxtaponovaná věta je nutným (restriktivním) atributem předmětového nebo podmětového substantiva věty předchozí. Takové souvětí lze vždy transformovat na souvětí s formálně vyjádřenou determinací: (18a) Jsou věci, nikdo se o nich nedozví. (I. Klíma) (18b) Jsou věci, o nichž se nikdo nedozví. (18c) *Jsou věci. Nikdo se o nich nedozví. Srov. dále: Jsou ženy, laskají kočku nebo psa, a zabijí nenáviděného manžela […] (I. Klíma) Jsou matky, děti jim vezme smrt. (I. Klíma) Stanou se věci, člověk si je nedovede vysvětlit [...] (I. Klíma) Trochu zmatena objevila jednou složku, byly v ní kresby ženských aktů [...] (K. Kryl – ČNK) Máte herce, jsou to hodný, báječný lidi, ale když hrají slušného člověka, nevíte, kam se schovat. (J. Janoušek, Jan Werich za oponou) Jiné jsou případy, kdy druhá věta není pro význam první věty nutná a obsah souvětí by mohl být vyjádřen dvěma samostatnými větami (19(c)): (19a) Před sebou vidí stezku, vine se daleko po páteři hor. (Z. Šmíd – ČNK) (19b) Před sebou vidí stezku, která se vine daleko po páteři hor. (19c) Před sebou vidí stezku. Vine se daleko po páteři hor. Srov. dále: Dneska jsem viděl kachny, letěly v letce jako šipka na jih, hrozně vysoko. (překlad: J. Steinbeck – ČNK) Na dvoře bylo vidět číšníky, přebíhali sem a tam přes betonový taneční parket a přenášeli židle i stoly. Rozdíl mezi souvětími typu (18a) na jedné straně a souvětími typu (19a) na straně druhé lze vyjádřit v pojmech aktuálního členění věty: Zatímco rématem první věty souvětí (18a) není samotné substantivum věci, nýbrž celá atributivní skupina věci, o nichž se nikdo nedozví, rématem první věty v souvětí (19a) je samotné substantivum stezku. 1.7 Parataxe a hypotaxe 1.7.1 Parataxe Parataxe je větné spojení, při kterém se žádná ze spojovaných vět nezačleňuje do struktury druhé věty jako její větný člen, tj. žádná z vět neobsazuje syntaktickou pozici druhé věty. Obě spojované věty jsou vzájemně syntakticky nezávislé. Parataktické spojení se realizuje prostřednictvím parataktických spojek (souřadicích spojovacích výrazů), které signalizují významový vztah spojovaných vět. Spojka stojí obvykle na začátku, případně na některé z dalších pozic druhé věty (druhé z hlediska lineárního pořadí, větosledu): (1a) Hráli výborně, ale mrzí mě, že jsme jim to vůbec neztížili (1b) Hráli výborně, mě ale mrzí, že jsme jim to vůbec neztížili. (ČNK) Parataktická spojka nikdy nestojí v iniciální pozici souvětného celku. Srov. standardní souvětí (2a) a (2b), a proti tomu gramaticky nepřijatelné souvětí (2c): (2a) Chápu to, ale mrzí mě to. (2b) Mrzí mě to, ale chápu to. (2c) *Ale mrzí mě to, chápu to. Není-li vztah parataxe vyjádřen žádným spojovacím výrazem, jde o tzv. asyndeton (asyndetické spojení). Významový vztah mezi větami není v takovém případě explicitně vyjádřen, zůstává implicitní. Srov. asyndetická souvětí (3a) až (5a), v nichž je při absenci spojovacího výrazu významový vztah mezi větami pouze implicitní, a jejich syndetické konkurenty s významovým vztahem explicitně vyjádřeným slučovací spojkou a (věta (3b)), důvodovou spojkou totiž (věta (4b)), a důsledkovou spojkou a proto (věta (5b)): (3a) Cítil se k smrti unavený, bolelo ho celé tělo. (3b) Cítil se k smrti unavený a bolelo ho celé tělo. (4a) Do konce května musí značkaři zkontrolovat cyklotrasy, cedule na sloupcích bývají po zimě někdy uvolněné. (4b) Do konce května musí značkaři zkontrolovat cyklotrasy, cedule na sloupcích totiž bývají po zimě někdy uvolněné. (5a) Práce má dost, dluhy jistě brzy srovná. (5b) Práce má dost, a proto dluhy jistě brzy srovná. Paratakticky mohou být spojeny buď (a) dvě věty hlavní nebo (b) dvě věty vedlejší, které závisí na jiné větě (hlavní nebo vedlejší) týmž způsobem, tj. dvě vedlejší věty na stejném stupni závislosti, které obsazují tutéž pozici ve struktuře jiné věty. (a) dvě věty hlavní (souvětí (6) až (9)): (6) Odvezl dceru do školky a rychle se vrátil domů. (7) Oslavil sice už třiatřicáté narozeniny, ale neztratil nic ze své rychlosti. (8) Město bývá večer buď vylidněné, nebo se tu potulují podezřele vypadající partičky. (9) Chtěl bych pro region něco udělat, a proto jdu do voleb znovu. V souvětí (6) jsou základní slučovací spojkou a spojeny dvě věty vyjadřující dva po sobě jdoucí děje (časovou následnost). V souvětí (7) je spojkou ale vyjádřen významový vztah odporovací (obsah druhé věty se vzhledem k platnosti obsahu věty první prezentuje jako nesamozřejmý, do jisté míry překvapivý), v souvětí (8) jsou vylučovací spojkou nebo spojeny dvě věty vyjadřující dvě možné situace chápané jako dvě vzájemně se vylučující alternativy, v souvětí (9) vyjadřuje druhá věta důsledek platnosti obsahu věty první, což je signalizováno důsledkovou spojkou a proto. (b) dvě věty vedlejší (10) Rozhodl se vrátit tam, kde se poznali a kde jim bylo dobře. (11) Řekl, že je to tu hezké, ale že tu nemůžeme sedět věčně. (12) Má předložit i seznam nedodělků, které systém vykazuje, ale které zatím nebrání provozu. V souvětí (10) jsou paratakticky spojeny dvě adverbiální věty vedlejší vyjadřující místo děje, v souvětí (11) dvě vedlejší věty předmětné, vyjadřující obsah řeči, v souvětí (12) jsou paratakticky spojeny dvě věty přívlastkové, které blíže určují (determinují) totéž substantivum hlavní věty. V případě (b) mluvíme o tzv. vedlejších větách několikanásobných. Spojovací výraz (podřadicí spojka nebo relativum), kterým jsou věty vedlejší zapojeny do struktury řídících vět, se nemusí nutně opakovat, jako je tomu v souvětích (10) – (12), ale může zůstat u druhé věty nevyjádřen; srov. souvětí (13), v němž je druhý výskyt spojky aby fakultativní: (13) Prezident bude mít jen několik hodin na to, aby buď zákony podepsal, nebo (aby) je vrátil poslancům zpět k projednání. Každá z paratakticky připojených vedlejších vět může být do věty řídící zapojena také jiným spojovacím prostředkem. Srov. souvětí (14) s paratakticky spojenými větami přívlastkovými a souvětí (15), v němž na větě hlavní závisí dvě paratakticky spojené věty předmětné. (14) Přesto existuje řada lidí, pro něž peníze nic neznamenají, ale kteří mohou být svedeni mocí. (15) Zjistěte, kolik peněz potřebujete a zda jste schopni je sehnat. Zatímco mezi paratakticky spojenými hlavními větami musí být principiálně nějaká obsahová souvislost, která spojení vět do společného souvětného celku podmiňuje, mezi paratakticky spojenými větami vedlejšími v zásadě nemusí být žádný významový vztah. Rozhodující je pouze jejich táž větněčlenská platnost v rámci struktury společné věty řídící. Srov. souvětí (16): (16) V dopise mimo jiné stálo, že tu zkoušku zase neudělal a že Zuzanu už záda nebolí. 1.7.2 Hypotaxe Hypotaxe je takové větné spojení, při kterém se jedna věta začleňuje do struktury druhé věty jako její větný člen, tj. obsazuje některou z jejích syntaktických pozic, je jejím větným členem. Jedna ze spojovaných vět má tedy platnost věty syntakticky nadřazené, druhá věta má platnost věty syntakticky podřazené (závislé). Při hypotaktickém spojení je závislá věta připojena k řídící větě hypotaktickým (podřadicím) spojovacím výrazem, a to buď podřadicí spojkou, nebo vztažným zájmenem či příslovcem. Hypotakticky mohou být spojeny buď (a) věta hlavní a vedlejší, nebo (b) dvě věty vedlejší na různém stupni podřazenosti: (a) věta hlavní a vedlejší (souvětí (17) a (18)): (17) Všichni říkali, že se mě to netýká. (18) Kdo chce jezdit, musí nosit helmu. V souvětí (17) plní druhá věta funkci předmětového komplementu věty první, do syntagmatické struktury řídící věty je zapojena podřadicí spojkou že. V souvětí (18) je vztažným zájmenem kdo uvozena věta, která ve struktuře druhé věty zaujímá syntaktickou pozici podmětu. (b) dvě věty vedlejší na různém stupni podřazenosti (souvětí (19) a (20)): (19) Byl jsem rád, že můžu dělat práci, která mě baví. (20) V návodu čteme, že jakmile je sběrný vak plný, přístroj se sám vypne. V souvětí (19) je mezi větami vedlejšími (druhou a třetí větou souvětí) vztah hypotaxe: věta uvozená vztažným zájmenem která (třetí věta v pořadí) je větně vyjádřeným atributem substantiva věty předchozí (druhé věty v pořadí). Ta přitom sama hypotakticky závisí na první větě (větě hlavní). Také v souvětí (20) jsou druhá a třetí věta v hypotaktickém vztahu: věta připojená spojkou jakmile má funkci okolnostního (časového) určení přísudku věty třetí. Ze strukturního zapojení jedné věty do druhé v případě hypotaktického spojení vět vyplývá možnost nominalizace závislé věty (její náhrada nevětným výrazem s toutéž syntaktickou (větněčlenskou) funkcí. Třívětá souvětí (19) a (20) je tak možné přeformulovat na dvouvěté struktury (19a) a (20a), v nichž je vždy obsah jedné původní klauze vyjádřen nevětným výrazem. V souvětí (19a) jde o výraz atributivní (adjektivum zajímavou), v souvětí (20a) o časové určení (předložkovou frázi po naplnění sběrného vaku): (19a) Byl jsem rád, že můžu dělat zajímavou práci. (20a) V návodu čteme, že po naplnění sběrného vaku se přístroj sám vypne. 1.7.3 Nepravá hypotaxe (hypotaktická koordinace) V češtině existuje velmi silná tendence spojovat paratakticky věty ve významovém vztahu koordinace (klauze významově souřadné), a hypotakticky naopak věty ve vztahu kompletace nebo determinace (propozice ve významovém vztahu podřadnosti). Spojení významově souřadných vět hypotaktickým spojovacím prostředkem (podřadicí spojkou nebo relativem), jsou zpravidla stylově příznaková. Příkladem takové hypotaktické koordinace (nepravé hypotaxe) jsou (a) souvětí s tzv. nepravou větou vedlejší spojkovou a (b) souvětí s časově navazovací (pokračovací) vztažnou větou (v lingvistice tradičně označovanou termíny nepravá či nevlastní věta vztažná, případně vztažná věta nepřívlastková či kvaziatributivní). 1.7.3.1 Nepravé věty vedlejší spojkové (21a) Vešel do místnosti a posadil se k prázdnému stolu, aby po pár minutách zase odešel. V souvětí (21a) slouží primárně hypotaktická spojka aby ke konfrontaci dvou po sobě následujících dějů, které jsou z nějakého hlediska hodnoceny jako kontrastní. Časová následnost se přitom v češtině vyjadřuje primárně spojkami souřadicími. K vyjádření prosté časové následnosti se užívá zpravidla spojka slučovací (souvětí (21b)), pro zdůraznění protikladu mezi po sobě následujícími ději pak spojka odporovací (souvětí (21c)). (21b) Vešel do místnosti, posadil se k prázdnému stolu a po pár minutách zase odešel. (21c) Vešel do místnosti a posadil se k prázdnému stolu, ale po pár minutách zase odešel. Souvětí (21a), obsahující tzv. nepravou větu účelovou je proto méně obvyklé a stylově příznakové. Srov. např. následující korpusové doklady: Rytmus je chvílemi rychlý, občas zpomalí, aby se po chvíli rozběhl v mnohem zběsilejším tempu. Útočnice se zarazila a poodešla, aby se po chvíli vrátila a začala starou ženu znovu ohrožovat. Uličky prudce klesají, aby se po chvíli zase zvedaly. V pondělí byli na zastupitelstvu odvolání tři náměstci, aby po pár hodinách znovu vstoupili do placených funkcí. 1.7.3.2 Časově navazovací věty vztažné (22a) Na obrazovce se objevila zpráva, která vzápětí zase zmizela. V souvětí (22) jsou představeny dva po sobě následující děje se společným prvkem, a tím je zpráva na obrazovce. Vedlejší věta se relativem která k tomuto společnému prvku (substantivu zpráva) přímo vztahuje, významově ho však nedeterminuje. Neinformuje o tom, o jaký druh zprávy šlo, přináší jen informaci o tom, co se s toutéž zprávou stalo o chvíli později. Pro vyjádření prosté časové následnosti, jak už bylo řečeno výše, se primárně a bezpříznakově užívá spojky souřadicí (slučovací – souvětí (22b), nebo odporovací – souvětí (22c)). (22b) Na obrazovce se objevila zpráva a ta vzápětí zase zmizela. (22c) Na obrazovce se objevila zpráva, ale vzápětí zase zmizela. Srov. např. následující korpusové doklady: […] odkopávali vrstvy hornin, pod nimiž se ukrývalo uhlí, které pak nakládali lopatami do puten a tahali nahoru na povrch. Bezbrankovou první část potvrdil svým zásahem mostecký Melichar, který vzápětí vyrážečkou vytěsnil umístěnou střelu Hauera. Dvaadvacetiletý mladík ve Zlíně nejdříve odcizil registrační značky vozidla Škoda Superb, které následně umístil na jiné vozidlo značky Fiat. 1.8 Souvětí souřadné a podřadné Tradičně se na základě formálního spojení vět rozlišuje tzv. souvětí souřadné (parataktické), založené na významovém vztahu koordinace, a tzv. souvětí podřadné (hypotaktické), založené na vztahu determinace či kompletace. 1.8.1 Souvětí souřadné Jako souřadné se chápe takové souvětí, v němž se realizuje alespoň jedno parataktické spojení formálně nezávislých vět, tj. takové souvětí, které obsahuje alespoň dvě tzv. věty hlavní. Souvětí souřadné může tedy obsahovat buď (a) jen dvě věty, a to obě hlavní, (b) více než dvě hlavní věty nebo (c) několik vět hlavních a několik vět vedlejších, a to v různých větosledných variantách (hlavní věty jsou v následujících příkladech podtrženy): (a) souvětí s dvěma hlavními větami (souvětí (1)) (1) Odvezl dceru do školky a rychle se vrátil domů. (b) souvětí s více než dvěma hlavními větami (souvětí (2)): (2) Můj tatínek miloval koně, a dokonce mi chtěl koně koupit, ale maminka byla proti. (c) souvětí se dvěma nebo více hlavními větami a několika větami vedlejšími (souvětí (3) a (4)): (3) Vstal, přešel k oknu, zíral do tmy a přál si, aby už bylo ráno a mohl se vrátit do kanceláře. (4) Buď můžete investovat do betonových trubek, které vedou do nádrží zadržujících přívalové dešťové srážky a vodu postupně pouští do kanalizace, nebo můžete udělat retenční nádrž, která je zároveň pěkným jezírkem s rákosem a stromy. 1.8.2 Souvětí podřadné Jako podřadné se tradičně označuje takové souvětí, v němž není žádné parataktické spojení mezi formálně nezávislými větami, tj. takové souvětí, které obsahuje pouze jednu tzv. větu hlavní. Souvětí podřadné může tedy obsahovat buď (a) jednu větu hlavní a jednu větu vedlejší, nebo (b) jednu větu hlavní a více vět vedlejších, a to v různých větosledných variantách. (a) souvětí s jednou větou hlavní a jednou větou vedlejší (souvětí (4) – (6)): (4) Řekni mi, kdo to byl. (5) Až budeme hotovi, zavoláme vás. (6) Pes, který štěká, nekouše. (b) souvětí s jednou větou hlavní a více větami vedlejšími (souvětí (7) – (9)): (7) Tonda řekl, že až se vrátíme do klubovny, bude nám vyprávět, jak se to všechno stalo. (8) Jakmile přišlo echo, že se bude zdražovat plyn, zařídili jsme se tak, abychom mohli poptávku klientů uspokojit do čtrnácti dnů. (9) Tato zvláštní stavba, která se tyčí na vrcholku Montmartru a která připomíná pocukrovaný dort, byla postavena v roce 1876 v románsko-byzantském slohu. 2. Souvětí elementární 2.1 Souvětná kompletace 2.1.1 Souvětí s větou podmětovou Obsah: 2.1.1.1 Obecná charakteristika 2.1.1.2 Souvětí s podmětovou větou kompletující přísudek slovesný I. Přísudek řídící věty je v RD, pasivu nebo má modální charakter A. Přísudek řídící věty je v reflexivním deagentivu B. Přísudek řídící věty je v pasivu nebo jeho součástí je trpné participium ve tvaru neutra C. V přísudku věty je výraz modální II. Sémantické funkce podmětových vět A. Obecná charakteristika B. Oznamování faktu: spojka že C. Oznamování předpokladu faktu nebo oznamování alternativ: spojky jestli a zda D. Oznamování podmíněnosti faktu: podmětové věty uvozené spojkou když, jestliže, pokud, -li E. Vyslovování podmínky F. Oznamování, k jakému ději či stavu se směřuje – spojka aby III. Podmětové věty vztažné 2.1.1.3 Souvětí s podmětovou větou kompletující přísudek slovesně-jmenný I. Souvětí se spojkou že A. Souvětí s přísudkovým adjektivem B. Souvětí s přísudkovým substantivem II. Souvětí s ostatními spojkami A. Přehled B. Souvětí se spojkou aby C. Souvětí se spojkou když D. Souvětí se spojkami jestliže, pokud, -li E. Souvětí se spojkami jestli a zda F. Souvětí s hypotetickým obsahem – spojka kdyby a pokud s kondicionálem III. Souvětí s větami vztažnými Poznámka terminologická: Místo adjektiva podmětová se v gramatikách češtiny někdy užívá také tvaru podmětná. V ČNSG se místo termínu podmětové (podmětné) věty spojkové užívá termínu podmětové věty primární. K pojmu „podmět“ viz ODDÍL I, kap. 6.2.1 a ODDÍL III, kap. 3. 2.1.1.1 Obecná charakteristika Podmět věty je nejčastěji vyjádřen substantivem v nominativu; může však být vyjádřen kterýmkoli slovním druhem a také větou. Zda podmět věty může či musí být vyjádřen větou, závisí obvykle na charakteru a významu přísudku věty. Např. přísudek nastalo může mít podmět substantivní, anebo podmět větný – ten však musí mít u tohoto slovesného přísudku povahu věty vztažné uvozené vztažným zájmenem: (1a) Nastalo jaro. (1b) Nastalo, co každý očekával. Věty typu (1b) se slovesným přísudkem nastalo a podmětovou větou jsou ovšem v textech extrémně řídké. V korpusu SYN v8 (2021) stojí bezprostředně po slovesném tvaru nastalo nejčastěji předložka v, po ní následuje čárka uvozující např. nějakou okolnostní větu a na třetím a čtvrtém místě jsou substantiva období a ticho. Souvětí typu (1b) mají jen čtyři doklady. Srov.: Po tomto zvuku nastalo v místnosti hluboké ticho. Totéž nastalo, když se budovaly silnice přes obydlená pásma. Samozřejmě nastalo, co nastat čas od času musí: počítač se takzvaně zbořil. Naproti tomu u významově i tvarově velmi příbuzného reflexiva stát se je větný podmět uvozený spojkou že běžný; bývá ale vyjádřen i větou vztažnou (obě věty ČNK): (2a) Stalo se, že jednoho dne rytíř i s paní museli narychlo odjet. (2b) Stalo se, co se někdy stává. Zatímco tvar přísudku ve větě se substantivním podmětem je řízen rodem a číslem tohoto podmětu, přísudek ve větě s podmětem větným má vždy tvar středního rodu sg. (vše ČNK): (3a) Udivil ji jeho přísný hlas a hrdlo se jí stáhlo. (3b) Udivila ho její odpověď i autoritativní tón, jímž byla pronesená. (3c) Udivily ho nepravdy a polopravdy prezentované církví. (3d) Udivilo ho, že nebyly vypracovány znalecké posudky. Věta, která je podmětem věty řídící, může kompletovat větu řídící obsahující přísudek slovesný (věty (1b), (2) a (3d)) nebo přísudek slovesně-jmenný (verbonominální) (věty (4) až (7)) (vše ČNK): (4) Je zřejmé, že se Moskva chystá na dlouhodobé zápolení s Kyjevem. (5) Je záhada, že se objeví virus a téměř vzápětí je na světě vakcína. (6) Je otázka, kdo bude ty milióny platit. (7) Není známo, kdy a jak vesmír zase zanikne ani „co je“ za hranicemi našeho vesmíru. Věty jako (2a), (3d), (4) a (5), které jsou uvozeny spojkou (zde spojkou že, dále též aby, jestli aj.), se v gramatikách i jinde obvykle nazývají podmětové věty spojkové. Věty (1b), (2b), (6) a (7) jsou naproti tomu uvozeny výrazem (co, kdo, kdy), který je z hlediska slovnědruhového v souvětích tohoto typu charakterizován jako zájmeno vztažné, resp. (vztažné) příslovce, a jím uvozená věta se proto nazývá věta vztažná; proto se tento druh podmětových vět označuje jako podmětové věty vztažné. Základní spojkou uvozující větu podmětovou je spojka že. Kromě ní se v souvětích s větou podmětovou zčásti za různých gramatických podmínek, zčásti synonymně (viz níže) užívá i spojek aby, když, jestli, jestliže, -li, pokud, zda, méně často i spojky kdyby. Spíše vzácněji lze užít všech těchto spojek v souvětích s identickým slovesným přísudkem věty řídící (věty (8) až (14); vše ČNK): (8) Lidi totiž nezajímá, že číšník nemá náladu. (9) Ženské nezajímá, jestli je někdo mravný. (10) Nejvíc ho zajímalo, zda po cestě narazí na nějaké divoké králíky. (11) Mě nezajímá, když mi někdo vymyslí 50 důvodů, proč klesá prodej. (12) Mě by docela zajímalo, kdyby pan Topolánek řekl, s kterými odboráři jednal. (13) Každého láká, aby zrovna v takovém klubu hrál. (14) Naše poznatky ukazují, že je ideální, pokud vlastníci jsou současně členy top managementu. Výjimečná je v souvětích s podmětovou větou spojka zdali, synonymní se spojkou zda: A leckoho přitom napadne, zdali by si mohl na zahradě nějaké ty hrozny vypěstovat. – I proto mě zajímalo, zdali se ještě dnes vůbec dostane k tomu, co má nejraději – k léčení řadových pacientů. 2.1.1.2 Souvětí s podmětovou větou kompletující přísudek slovesný I. Přísudek řídící věty je v reflexivním deagentivu, pasivu nebo má modální charakter A. Přísudek řídící věty je v reflexivním deagentivu (dále jen RD) (K pojmu reflexivního deagentivu viz ODDÍL III, kap. 6.4) Frekventovaná jsou v psaných textech souvětí s větou podmětovou, v jejichž větě řídící je přísudkem reflexivní deagentiv. Podmětovou větu uvozuje spojka že. (1) Jak se pozná, že vaše dítě bere drogy? (2) Původně se myslelo, že protony a neutrony patří mezi elementární částice. RD je přísudkem věty řídící v souvětích s větou podmětovou nejčastěji u následujících sloves (abecedně): čekat, konstatovat, myslet, očekávat, odhadovat, plánovat, povídat, poznat, pravit, prokázat, předpokládat, psát, říci/říkat, soudit (soudí se, že), šuškat, tradovat, tvrdit, udávat, uvádět, vědět, vyprávět, zdůrazňovat, zjistit. Další doklady: Od Němců se nečekalo, že by podváděli. Obecně se konstatuje, že současní učitelé kvalitní psychologickou literaturu moc nečtou – psát pro učitele tedy není jednoduché. Všeobecně se očekává, že letos se již sazby nezvýší. Odhaduje se, že celosvětově se každý rok provede čtyřicet dva milionů potratů, z nichž dvacet milionů probíhá bezpečně s řádným lékařským vybavením a dohledem a dvaadvacet milionů se uskuteční pokoutně. Často se tvrdí, že Velká čínská zeď je jedinou stavbou na Zemi, která je vidět z vesmíru. Není to ale pravda. B. Přísudek řídící věty je v pasivu nebo jeho součástí je trpné participium ve tvaru neutra Frekventovaná jsou v psaných textech rovněž souvětí s větou podmětovou, v jejichž větě řídící je pasivní přísudek nebo je jeho součástí trpné participium. Podmětovou větu uvozuje spojka že nebo aby (obě věty ČNK): (3) Bylo dokázáno, že při fyzickém stressu se uvolňuje převážně noradrenalin a při psychickém převážně adrenalin. (4) Je vyloučeno, aby bankomaty vydaly padělanou bankovku. (5) Hospodyním bylo doporučeno, aby hovězí uchovávaly zmrzlé za okny. Spojkou že jsou uvozovány podmětové věty po následujících participiích (abecedně): dohodnuto, dokázáno, doloženo, domluveno, konstatováno, naznačeno, odhlasováno, ověřeno, oznámeno, potvrzeno, prokázáno, přikázáno, rozhodnuto, řečeno, sděleno, shledáno, schváleno, stanoveno, ujednáno, usneseno, uzákoněno, vyloučeno, vysvětleno, zajištěno, zaručeno, zdůrazněno, zjištěno, zveřejněno. Další doklady: V posledních desetiletích bylo ověřeno, že až třetina infekčních průjmů je vyvolána viry. Bylo nám sděleno, že existují tři jiné alternativy, kudy silnice nakonec povede. Bylo zdůrazněno, že Izrael plně respektuje všechny americké podmínky. V médiích bylo zveřejněno, že Němci mají snahu u nás podnikat a kupovat nemovitosti. U skupiny sloves vyjadřujících, co se má či nemá, může či nemůže stát, je podmětová věta uvozena spojkou aby; jde o následující participia: dohodnuto, domluveno, doporučeno, dovoleno, nařízeno, navrženo, oznámeno, povoleno, požadováno, přikázáno, rozhodnuto, řečeno, sděleno, schváleno, stanoveno, ujednáno, uloženo, umožněno, usneseno, uzákoněno, vyloučeno, vyžadováno, zajištěno, zakázáno, zaručeno, znemožněno. Další doklady: Má jí být dovoleno, aby neustále ovlivňovala životy svobodných lidí pomocí vražd a zastrašování? Po první světové válce bylo nařízeno, aby každá obec měla svoji vlastní obecní kroniku. Policii bylo umožněno, aby tu vykonala domovní prohlídku bez povolení. V jakém momentě bude vyžadováno, aby převzal řízení auta člověk? Musí být zajištěno, aby ten, kdo neplatí nájemné, poškozuje cizí majetek a nedodržuje svobodně sepsanou nájemní smlouvu, byl během několika týdnů či měsíců z bytu nuceně vystěhován. Novinářům bylo zakázáno, aby nadále komentovali situaci uvnitř Íránu. Ve zdravotnickém systému by mělo být zaručeno, aby měl každý člověk bez ohledu na své finanční možnosti v rámci paliativní medicíny právo na optimální léčbu bolesti. Fašismus je zlo a musí být znemožněno, aby parazitoval na demokracii. U některých z těchto sloves dochází k významové konkurenci mezi spojkami že a aby: (6a) Bylo dohodnuto, že celé náměstí bude vydlážděno kvalitní kamennou dlažbou. (ČNK) (6b) Bylo dohodnuto, aby celé náměstí bylo vydlážděno kvalitní kamennou dlažbou. (7a) Bylo dohodnuto, aby trasa vedla též místy, která určitým způsobem Žižku připomínají. (ČNK) (7b) Bylo dohodnuto, že trasa povede též místy, která určitým způsobem Žižku připomínají. (8a) Jak bude zajištěno, že každý dostane formulář? (ČNK) (8b) Jak bude zajištěno, aby každý dostal formulář? (9a) A jak bude zajištěno, aby nepřizpůsobiví občané ze slumu nevycházeli a dále neobtěžovali? (ČNK) (9b) A jak bude zajištěno, že nepřizpůsobiví občané nebudou ze slumu vycházet a dále obtěžovat? Významový rozdíl mezi větami (a) a (b) je jen nepodstatný a subjektivní: v souvětích se spojkou že se o tom, co se má stát v budoucnosti, hovoří jako o jistotě toho, co se stane, kdežto v souvětích se spojkou aby se o tomtéž hovoří jako o tom, co se má stát. Věty se spojkou aby přitom nevylučují, že se tak nestane, naproti tomu věty se spojkou že sugerují, že se tak jistě stane; a to i tehdy, jde-li o budoucnost i v řídící klauzi, a celé souvětí pak má principiálně hypotetickou povahu - viz věty (8a) a (9b) výše. C. V přísudku věty je výraz modální Jde o přísudek typu ,se dá/nedá, lze/nelze, je možno/není možno + infinitivʻ Spojkou že se uvozuje konstatování toho, co lze či nelze (u)činit: (10) Je to velmi smutný případ, na kterém se dá demonstrovat, že někteří lidé pomoc prostě nechtějí. (11) A právě na tomto příkladu lze demonstrovat, že skrytá sůl je nastražena téměř všude. (12) Pouze velmi zblízka bylo možno pozorovat, že se jí třesou ruce. (13) Jak je možné dokázat, že p a b jsou v češtině dva různé fonémy? Spojkou jestli nebo zda se hovoří o jevech hypotetických: (14) Těžko se dá předvídat, jestli je Rusko do budoucna hrozbou. (15) Pohmatem na bříško se dá určit, zda jsou všechny orgány v břišní dutině na správném místě. (16) Podle druhu výchylky lze zjistit, zda proutkem pohnula voda, ruda nebo jiná energie. (17) Nebylo možno říci, zda zápasí s hněvem, nebo s pochybnostmi. (18) Z porovnaných údajů bude možné vyčíst, zda a jak ministři ve vládě zbohatli. II. Sémantické funkce podmětových vět A. Obecná charakteristika Pokud se celým souvětím oznamuje nějaký fakt, užívá se spojky že (věty (44a) a (45a)). Pokud se větou podmětovou vyslovuje pouze předpoklad nějakého faktu nebo se hovoří o možných alternativách, užívá se podmínkové spojky jestli (věty (33b) a (34b)) nebo zda (věty (33c a (34c)); v této funkci jsou obě spojky synonymní a liší se jen stylem – spojka zda je stylově vyšší (vše ČNK): (19a) Dnes jen málokoho napadne, že tato lokalita má zajímavou historii. (19b) Taky mě staříka napadá, jestli tento oškubaný džínový svět není už jakási burka Západu. (19c) Když si vybíráme rostliny, asi nás málokdy napadne, zda tato rostlina není jedovatá. (20a) Netrápilo ho, že nemá auto nebo chalupu. (20b) Nás netrápilo, jestli vyhrajeme fotbalový zápas. (20c) Předsedu Špidlu očividně netrápilo, zda o to občanský lid opravdu stojí. Hypotetičnost obsahu závislé věty uvozené spojkou jestli nebo zda podtrhuje alternativnost vyjádřená spojkou nebo (vše ČNK): (21a) Nezajímá mě, jestli to Freddy udělal nebo neudělal. (21b) Nezajímá mě, zda jsou vaše manželky v jiném stavu nebo jestli máte nemocné děti. Spojka jestli nebo zda se užije také při reprodukci otázky nebo v otázce rozvažovací (deliberativní) (obě věty ČNK): (22) Z publika se však ozvalo, zda budou tyto filmy vysílány také v jednu hodinu po půlnoci. (zkráceno) (23) Na fóru rovněž zaznělo, zda by Česko nemělo být při záchraně Řecka a celé eurozóny aktivní. Spojkou jestli může být někdy vyjadřován předpoklad faktu, který hraničí s jistotou o jeho existenci; pak má spojka jestli blízko ke spojce že; např. (obě věty ČNK): (24a) Mrzí mě, že jsem tě zklamal, tati. (24b) Mrzí mě, jestli jsem tě zklamal. Pokud je předpoklad nějakého faktu obsahem věty řídící a ten se vyjadřuje kondicionálem (Mrzelo by), užívá se v závislé větě podmětové spojky kdyby; v obou větách souvětí je tedy kondicionál; srov. rozdílný význam vět (25a) a (25b): (25a) Mrzí mě, že nepřišla. (v obou klauzích souvětí se oznamuje fakt) (25b) Mrzelo by mě, kdyby nepřišla. (v obou klauzích souvětí se vyslovuje podmínka) Pokud se hovoří o tom, za jakých podmínek nastává děj či stav vyjádřený přísudkem věty řídící, užívá se spojky když, jestliže, pokud nebo -li: (vše ČNK): (26a) Umělcům prospívá, když žárlí. (26b) Organismu prospívá, jestliže je strava odlehčenější. (zkráceno) (26c) Člověku prospívá, pokud občas zkouší hledat nové cesty. (zkráceno) (26d) Rychlosti i kvalitě učení nesmírně prospívá, je-li podpořeno všemi smysly. (zkráceno) V přísudku řídící klauze (prospívá) se vyslovuje fakt, k němuž dochází za situace popisované v klauzi závislé (když žárlí atd.). B. Oznamování faktu: spojka že Pozn.: Spojka že uvozuje nejčastěji věty předmětové a následuje pak po předmětových slovesech (např. Vím, že se to říká. Řekla, že nepřijde.). Věty uvozené spojkou že bývají podmětem nejčastěji: (a) po přísudkových slovesech označujících psychické procesy, méně často děje či stavy jiné; (b) po některých slovesech reflexivních: Abecední seznam sloves, na nichž závisí věta podmětová uvozená spojkou že slovesa nereflexivní: bavit, bolet/zabolet, děsit, docházet, dojít (došlo mu, že), dojmout/dojímat, dopálit/dopalovat, dráždit, fascinovat, frustrovat, hodit se, hrozit, hřát/zahřát, chybět, imponovat, inspirovat, iritovat, konsternovat, lákat, líbit se, lichotit/polichotit, motivovat, mrzet/zamrzet, nadchnout, napadat, naštvat, ničit, nudit, obohatit/obohacovat, ohromit/ohromovat, ohrozit/ohrožovat, oklamat, okouzlit/okouzlovat, osvěžit, otrávit/otravovat, otřást, ovlivnit/ovlivňovat, patřit, platit, plynout, pobavit, pobouřit/pobuřovat, pohoršit/pohoršovat, pokořovat, polekat, polichotit, pomáhat, ponižovat, popudit/popuzovat, posílit/posilovat, potěšit, povzbudit/povzbuzovat, prospět/prospívat, provokovat, překvapit/překvapovat, přitahovat, ranit, rmoutit/zarmoutit, rozčílit/rozčilovat, rozhněvat, rozhořčit, rozladit, rozlítit, rozrušit, rozzlobit, rozzuřit, rušit, stačit/postačit, stresovat, škodit/uškodit/poškodit/poškozovat, šokovat, štvát, těšit, trápit, učarovat, udivit/udivovat, uchvátit/uchvacovat, uklidnit/uklidňovat, unavit/unavovat, urazit/urážet, uspokojit/uspokojovat, vadit, vyděsit, vyhovovat, vylekat, vyplývat/vyplynout, vystrašit, vytočit/vytáčet, vzrušit/vzrušovat, zahanbit, zarazit/zarážet, zaskočit, zatěžovat, zaujmout, zaznít, zdrtit, zdržovat, zklamat, zlobit, zmást, znechutit/znechucovat, zneklidnit/zneklidňovat, znepokojit/znepokojovat, znervóznit/znervózňovat, zranit/zraňovat. slovesa reflexivní hodit se, líbit se, osvědčit se, podařit se, potvrdit/potvrzovat se, prokázat se, proslýchat se, přihodit se, rozkřiknout se, stát se/stávat se, ukázat/ukazovat se, vymstít se, vyplatit se/vyplácet se, zalíbit se, zamlouvat se (často v negaci: Nezamlouvá se mu, že), zdát se. Vybrané podmětové věty se spojkou že u sloves nereflexivních (abecedně podle přísudkového slovesa): „Strašně mě bolí, že své ženě nemůžu pomoci od zlých lidí, je to velmi drásavý pocit.“ Pořád ještě mě děsí, že svoje dcery nemůžu uchránit před vším. „Nějak vám nedochází, že tady máme skutečný stav nouze!“ Dojalo ji, že si udělal čas a přišel ji navštívit. Fascinovalo nás, že se divadlo nestalo jen záležitostí vyšší vrstvy. (zkráceno) Občas mě napadá, že nemoc číhá v každé ženě a jen čeká na vhodnou chvíli, kdy se projeví. Prostě k ní patří, že je za všech okolností jako ze žurnálu. Obecně platí, že každé tělo je jiné, a na rozličné potřeby a životní styly reaguje různě. Na začátku mě polekalo, že jsem najednou necítila žádné zábrany. Úžasně jí prospělo, že se zbavila tíhy zármutku. Docela mě uklidňuje, že už dávno nejsem hezká holka! Ani mě nevzrušilo, že jsem musel do vězení. U soudu v New Yorku zaznělo, že skupina vlivných jihoamerických funkcionářů dostala po jednom milionu dolarů na osobu za to, že při kontroverzní volbě pořadatele mistrovství světa 2022 hlasovali pro Katar. Režiséra Juraje Jakubiska nejvíc zdrtilo, že podezřelí pachatelé jsou vlastně kolegové filmaři. Vybrané podmětové věty se spojkou že u sloves reflexivních: Díky těmto projektům se podařilo, že můžeme vzdělávat neslyšící. Tehdy se potvrdilo, že Slunce je tvořeno velkou většinou z vodíku. Brzy se rozkřiklo, že Leonardovy obrázky mají zázračnou moc. Architektovi se nezamlouvá, že Plzeň má stále ráz průmyslového města. C. Oznamování předpokladu faktu nebo oznamování alternativ: spojky jestli a zda Před spojkou jestli a/nebo zda uvozující větu podmětovou stávají nejčastěji následující slovesa jako přísudky věty řídící (abecedně): mrzet, napadnout/napadat, odvíjet se, ovlivnit/ovlivňovat, patřit, plynout, projevit se/projevovat se, prokázat se, rozhodovat, souviset, trápit, vadit, vyplývat/vyplynout, zajímat, záviset, zaznít, znepokojovat. Některá slovesa ve větě řídící se užívají převážně v záporu, např. z toho neplyne, zda, zde nerozhoduje, zda, vůbec mi nevadí, zda, z dokumentů nevyplývá, zda. Vybrané podmětové věty se spojkou jestli nebo zda (abecedně podle přísudkového slovesa): A moc mě mrzí, jestli jsem vám zlomila nohu. Muldera napadlo, jestli sebevražda také není hřích. Sestru Angelu občas napadlo, zda si dr. Larch vůbec uvědomuje svůj sklon všechny ženy přehlížet; (překlad: J. Irving, Pravidla moštárny) Na počítači se ihned objeví, jestli dítě nějakou vadu má […] Na displeji se mu objeví, zda hrozí nebezpečí nebo ne. Výkon ovlivňuje, jestli majitel čistí od prachu a pilin průduchy ventilátoru a žebra pily. Cenu obrazu dále pozitivně ovlivňuje, zda byl umělec bohém, psal si deník, měl svoji múzu, pobýval ve vězení nebo zemřel jako mladý či spáchal sebevraždu. Z dokumentu ale neplyne, jestli se při tomto závěru policie opírá například o znalecké posudky. Z nyní zveřejněné studie na webu města neplyne, zda přibudou nová hřiště. Teď se teprve začne projevovat, jestli má i vůli, aby se do špičky prosadil. Již po několika dnech se projeví, zda jsou rostliny poškozené nebo naopak dobře rostou. Rozhoduje, jestli váš žaludek ještě dokáže přijímat potravu a jestli vaše svaly vydrží. Nerozhoduje, zda dveřník vidí věci správně, či zda se mýlí. S tím souvisí, jestli se výkonem této činnosti tazatelka stane pro účely zdravotního pojištění zaměstnancem. S touto volbou souvisí, zda použijeme dřeviny listnaté nebo jehličnaté a do jaké velikosti by budoucí živý plot měl vyrůst. Pořád ho ještě trápí, jestli nemohl své ztrátě zabránit. „Jedna tableta denně jim zaručuje dlouhý život,“ doplňuje profesorka Abrahámová. Problém je však její vysoká cena, proto onkology trápí, zda bude na léčbu dost peněz. Nikomu a ničemu nemůže vadit, jestli děcko půjde do školy v šesti, nebo v sedmi letech. Mně už v běžném životě nevadí, zda někdo byl před rokem 1990 v KSČ, u prezidenta mi to vadí. Z vašeho dopisu nevyplývá, jestli jste i novému zaměstnavateli oznámil důvod, pro který jste nemohl nastoupit do pracovního poměru. Ze studie by mělo také vyplynout, zda má v Hradci Králové vzniknout klasická průmyslová zóna. Na rozhodnutí každého člověka však závisí, jestli a v kterou chvíli vyhledá lékaře. Jako chirurg, na jehož snažení záviselo, zda pacientovo srdce znovu začne bít, ani jiný být nemohl. Jde o to, aby v koncepci zaznělo, jestli chce Česko víc zpoplatňovat podle toho, jak vozidlo silnici zatíží, rozšiřovat mýto na silnice II. a III. třídy, nebo jestli mají poplatky spíš plnit kasu, či regulovat dopravu. Od ředitelů mimo jiné zaznělo, zda je vhodné, aby se v Brně muselo zároveň pořádat 60 konkurzů na místa ředitelů základních škol a zda to nebude znamenat víc nákladů než přínosů. Skoro se mi zdálo, jestli to nepřehnala. Dodal, že se jim také nezdá, zda je tak velký počet misí pro českou armádu únosný. V té době ji znepokojovalo, jestli se vůbec může cítit v bezpečí s někým, kdo váží jen o čtyři kila víc než ona. Evropany nyní totiž víc znepokojuje, zda jim sjednocená Evropa zajistí stálé zaměstnání, slušný výdělek a sociální jistoty - například klidné stáří a kvalitní zdravotní péči. Sloveso blesknout jako přísudek podmětové věty je součástí sousloví blesknout hlavou, sloveso stát je v této funkci součástí sousloví stát za zvážení: Hlavou mi blesklo, jestli nemám po ruce nějakou zbraň. (zkráceno) Za zvážení rovněž stojí, zda musejí nadále existovat deváté třídy. D. Oznamování podmíněnosti faktu: podmětové věty uvozené spojkou když, jestliže, pokud, -li 1. Synonymie těchto spojek Synonymii těchto čtyř spojek ukazují věty (26) výše a následující věty (27) (vše ČNK): (27a) Mně se líbí, když někoho něco tak vzrušuje. (27b) Na ženách se mi líbí, pokud jsou sebevědomé. (27c) Dětem se velmi líbí, jestliže používáme jejich vlastní jména. (27d) Lidem se líbí, má-li někdo koncepci. 2. Spojka když Podmětovou větu uvozenou spojkou když máme doloženu téměř u stejného množství sloves, jako podmětovou větu uvozenou spojkou že; velkou většinou jde o slovesa označující psychické procesy; výjimkou jsou: (a) sloveso stačit/postačit, které je v podmětových větách běžné (Stačí, když …); (b) sloveso škodit/uškodit ve větách jako Neškodí, když umíte pár slov španělsky; Ledvinám škodí, když člověk málo pije a takzvaně je neproplachuje; (c) sloveso zdržovat ve větách jako Lékaře zdržuje, když musí data stále dokola přepisovat do svých počítačů; Spojkou když je v podmětových větách v souladu s jejím lexikálním významem spoluvyjadřován časově-podmiňovací vztah. Abecední seznam sloves, na nichž závisí věta podmětová uvozená spojkou když bavit, bolet/zabolet, děsit, dojmout/dojímat, dopálit/dopalovat, dráždit, fascinovat, frustrovat, hodit se, hřát/zahřát, chybět, imponovat, inspirovat, iritovat, konsternovat, lákat, líbit se, lichotit, motivovat, mrzet/zamrzet, nadchnout, naplňovat, naštvat, ničit, nudit, obohatit/obohacovat, ohromit/ohromovat, ohrozit/ohrožovat, oklamat, okouzlit/okouzlovat, osvědčit se, osvěžit/osvěžovat, osvobozovat, otrávit/otravovat, otřást, ovlivnit/ovlivňovat, pobavit, pobouřit/pobuřovat, pohoršit/pohoršovat, pokořit/pokořovat, polekat, polichotit, pomáhat, ponižovat, popudit/popuzovat, posílit/posilovat, škodit/uškodit/poškodit/poškozovat, potěšit, povzbudit/povzbuzovat, prospět/prospívat, provokovat, překvapit/překvapovat, přitahovat, ranit, rmoutit/zarmoutit, rozčílit/rozčilovat, rozhněvat, rozhořčit, rozladit, rozlítit, rozrušit, rozzlobit, rozzuřit, rušit, stačit/postačit, stresovat, šokovat, štvát, těšit, trápit, učarovat, udivit/udivovat, uchvátit/uchvacovat, uklidnit/uklidňovat, unavit/unavovat, urazit/urážet, uspokojit/uspokojovat, vadit, vyděsit, vyhovovat, vylekat, vymstít se, vyplatit se/vyplácet se, vyrušovat, vystrašit, vytočit/vytáčet, vzrušit/vzrušovat, zahanbit, zalíbit se, zaskočit, zatěžovat, zaujmout, zdrtit, zdržovat, zklamat, zmást, znechutit/znechucovat, zneklidnit/zneklidňovat, znepokojit/znepokojovat, znervóznit/znervózňovat, zranit/zraňovat. Vybrané podmětové věty se spojkou když: Lidi baví, když někdo v tenisu mění konvence. Děti bolí, když je táta zlý na mámu. Konzervativce děsí, když učitelé použijí vibrátor jako školní pomůcku. Každý den mě dojímá, když vidím, kolik lidí mi fandí. 14 procent lidí dokonce dráždí, když jim k nákupu hraje hudba, kterou si sami nevybrali. Lidi fascinuje, když jim řekneme, že hmyz neobsahuje žádné toxiny ani antibiotika. Bude se ti hodit, když budeš trochu umět hrát na tahací harmoniku. Člověka hřeje, když vidí, že jsou lidé ve stopě spokojení , že se usmívají. Hokej miluju a chybělo mi, když jsem nehrál. "Ženám imponuje, když se muži nebojí jejich samostatnosti a naslouchají jejich názorům , " myslí si spisovatelka Irena Obermannová […] Nejvíc mě inspiruje, když si jen tak pro radost sednu ke klavíru nebo hraju chvíli na kytaru a najednou zjišťuju, že to , co hraju , je vlastně skladba. Doslova mě irituje, když vidím, jaké paláce si staví třeba Všeobecná zdravotní pojišťovna, a přitom je její platební morálka vůči lékařům otřesná. Nejvíc mě lákalo, když o mě nestála. Nejvíce mě totiž naplňuje, když vidím, že něco, co jsem sám od nuly vytvořil, funguje, roste a stále se rozvíjí. Nebude vás nudit, když budu pokračovat? Demokracii neohrožuje, když svou existenci brání, nýbrž když ji nebrání. Člověka osvěží, když se pořád nepatlá v emocích a rolích. Umělcům prospívá, když žárlí. Kongresmanku překvapilo, když před jedněmi dveřmi viděla stát na stráži příslušníka námořní pěchoty […] Izraelce rozlítilo, když jedna z vystřelených raket dopadla pouhých čtyřicet metrů od izraelské mateřské školky. V té době mne velmi trápilo, když jsem něco nechápal. (překlad: S. Beckett) Zaměstnavatele neuchvátí, když se mu do firmy hlásí člověk s rekvalifikačním kurzem. Starejm chlapům vyhovuje, když se o ně stará ženská (překlad: T. Morrison). Myslím, že se vždy vymstí, když se slova rozcházejí s realitou. 3. Spojka pokud Podmětové věty jsou touto spojkou uvozovány u následujících sloves věty řídící: bavit, brzdit, děsit, hodit se, líbit se, motivovat, mrzet, nadchnout, odradit, ohrozit, omezovat, omlouvat, oslabit, osvědčit se, oživit, posílit/posilovat, posunout, potěšit, prodlužovat, prodražit (se), prospět/prospívat, překážet, překvapit/překvapovat, přispívat, stresovat, škodit, těšit, trápit, uklidnit, urážet, urychlit, usnadnit, uškodit, vadit, vyhovovat, vylepšit, vymstít se, vyplatit se, vyřešit, zabránit, znepokojovat, zpomalit Čtenáře prostě baví, pokud autoři článků něco prožívají na vlastní kůži, filtrují přes sebe nejrůznější sondy do různých prostředí. Firmu pochopitelně brzdí, pokud je některé informace obtížné a/nebo nemožné přehledným způsobem evidovat a tudíž použitelným způsobem vyhodnocovat. Zejména pak mne děsí, pokud sklony ke stádnímu myšlení narůstají v západní Evropě. V těžkých bitvách se hráčům hodí, pokud už mají předchozí zkušenosti. Hodně dětí motivuje, pokud se učí s druhými. Návštěvníky však určitě nejvíc nadchne, pokud se podaří na Vysočinu dostat elegantní sudokopytníky s dlouhými krky – žirafy. Zloděje může odradit, pokud se kolem chaty něco děje. Jestliže totalitní režimy se zhroutily i proto, že zločiny konaly, demokracii ohrozí, pokud bude zločinům jenom bezmocně anebo dokonce cynicky přihlížet. Rozhodně se vždy osvědčí, pokud je přejezd zabezpečen závorami. Prestiž univerzity navíc posiluje, pokud se jejich absolventi výborně uplatní. Život také prodlužuje, pokud se nepřejídáte. Vypadá to jednoduše, ale obávám se, že pro českou veřejnost je pořád nepřijatelná představa absolventa základní školy, který neví, že Božena Němcová napsala Babičku. I když nikomu nepřekáží, pokud ji ve skutečnosti nečetl. K duševní pohodě přispívá, pokud nás práce baví a máme pocit, že je užitečná. Metody zvládnutí strachu jsou různé a každému vyhovuje něco jiného. Některé ženy uklidní, pokud si k porodu mohou přizvat někoho blízkého , například partnera nebo maminku. Vašim obchodům naopak uškodí, pokud projevíte známky netrpělivosti. Jako zaměstnance vás nemusí znepokojovat, pokud se firma začne uskromňovat. 4. Spojka jestliže Tato spojka se pro její jistou stylovou výlučnost a snad i pro její délku v souvětích s podmětovou větou užívá mnohem méně často než spojka když. Je doložena u následujících sloves věty řídící: bolet, dráždit, hodit se, líbit se, naplňovat, ovlivnit, pomáhat, poškodit, prospět/prospívat, překvapit/překvapovat, snášet, těšit/potěšit, udivit/udivovat, usnadnit, vadit, znepokojovat Vybrané kontexty: Na velkém trhu jako v Německu prý tolik nebolí, jestliže k běžným čtyřem stům kopií vyrobíte ještě padesát […] A nejvíce mě naplňuje, jestliže vařím pro někoho. A firmy samotné si uvědomují, že stoprocentní výkon jejich zaměstnanců a spolupracovníků ovlivní, jestliže dobře funguje komunikace uvnitř firmy. Malým dětem pomáhá, jestliže je posilována jejich psychická a fyzická kondice. Ale já jsem jen zastávala stanovisko, že skotské univerzity poškodí, jestliže budou pro nezávislost. Demokracii neprospívá, jestliže jeden politik vládne tak dlouho, že vznikne dojem dědičné monarchie. Bude nás těšit, jestliže kniha splní náš cíl – poskytnout podklady pro vědeckou , precizní a všestrannou diskusi o současných problémech autistického chování. Rozpoznání onemocnění lékaři usnadní, jestliže žena v období do dvou týdnů před menstruací trpí následujícími potížemi […] Jistě mne znepokojuje, jestliže církev opouštějí její věrní členové. E. Vyslovování podmínky Pokud má celé souvětí hypotetickou povahu, je v řídící klauzi souvětí kondicionál a podmětová věta je uvozena spojkou kdyby nebo spojkou pokud s kondicionálem. 1. Spojka kdyby S touto spojkou se nejčastěji užívá kondicionálů následujících sloves věty řídící (kurzívou jsou vyznačena slovesa, u nichž v souvětí daného typu převládá zápor; od 10 dokladů výše; abecedně): by bavilo, bolelo, se dotklo, se hodilo, se líbilo, mrzelo, odradilo, ovlivnilo, pobavilo, podpořilo, pomohlo, posílilo, poškodilo, potěšilo, prospělo, překvapilo, přispělo, ranilo, slušelo, se snížilo, stačilo, šokovalo, štvalo, těšilo, trápilo, trvalo, ublížilo, udivilo, uklidnilo, ulehčilo, urazilo, urychlilo, uspokojilo, uškodilo, vadilo, vyděsilo, se vyplatilo, vyznělo, zabilo, zabránilo, zachránilo, se zamlouvalo, zarazilo, zasáhlo, zaskočilo, zklamalo, zlepšilo, znělo, zvýšilo Vybrané kontexty: Možná by se Václava Klause víc dotklo, kdyby na jeho slova nikdo nereagoval. Určitě by mě odradilo, kdyby mě zval hned k sobě domů do postele. Zájem o zdravotnické obory by podle něj určitě podpořilo, kdyby matematika nebyla povinnou součástí maturitní zkoušky. Odstrašující účinek by posílilo, kdyby tresty zaměstnavatelům byly stejné v celé EU. Studentům by více prospělo, kdyby se dozvěděli něco o pravděpodobnosti a statistice. Člověka by nepřekvapilo, kdyby se blogerka stala herečkou, ale když se renomovaná herečka rozhodne upřednostnit své internetové aktivity před těmi hereckými, za pozornost to stojí. A přesně tenhle krok nyní učinila Gwyneth Paltrow. A nařídil, aby písaři vypočítali, jak dlouho by trvalo, kdyby každý člověk na světě předstoupil před faraóna Achnatona. (překlad: M. Waltari, Egypťan Sinuhet) Chod spravedlnosti by urychlilo, kdyby se řeklo, která rozhodnutí je třeba zdůvodňovat rozsáhle, která stručněji a která vůbec. Podivil se také výsledku, že 48 procentům Čechů by vadilo či spíše vadilo, kdyby jejich lékař byl muslim. Pane na nebi, copak by ho zabilo, kdyby ji políbil? Téměř polovina občanů si myslí, že výkonnost státní správy by zlepšilo, kdyby se kontakt mezi úřady a občanem odehrával po internetu. (MFD, 2002) O co sympatičtěji by znělo, kdyby legendární oštěpař vystoupil s myšlenkou maximálně v Česku podporovat ta nejprestižnější olympijská odvětví. 2. Spojka pokud s kondicionálem Tato spojka má v rámci daného typu souvětí výrazně nižší frekvenci než spojka kdyby. Nejčastěji je doložena (od 5 dokladů) u následujících přísudků v kondicionálu: hodilo, se líbilo, mrzelo, pomohlo, potěšilo, prospělo, překvapilo, přispělo, stačilo, vadilo, vyhovovalo, vyřešilo, zlepšilo Vybrané kontexty: Hrozně by mě mrzelo, pokud by byla tato budova zdemolována. Louňovicím by jedině pomohlo, pokud by probudili rytíře v hoře Blaník. Do budoucna by k většímu zájmu o školní stravování přispělo, pokud by si starší děti mohly vybrat ze dvou jídel. Hasičům by vyhovovalo, pokud by ve městech a obcích dohlédli od jednoho hydrantu k druhému. Situaci by zlepšilo, pokud by myslivci pobírali za střelené bachyně příspěvky. F. Oznamování, k jakému ději či stavu se směřuje – spojka aby V souladu s lexikálním významem spojky aby podmětová věta uvozená touto spojkou vyjadřuje směřování k ději vyjadřovanému přísudkem podmětové věty. Souvětí s podmětovou větou uvozenou spojkou aby máme doložena u následujících přísudkových sloves věty řídící: dařit se, hodit se, chybět, lákat, líbit se, ozvat se, podařit se, poštěstit se, povést se, prospět, rozhodovat, scházet, slušet, stačit, stávat se, těšit, vadit, zaznít. Vybrané kontexty: V čem dělají řidiči chybu? Velmi se například hodí, aby pravidelně navštěvovali očního lékaře. Všechny oči hleděly k nebesům a tu a tam se ozvalo, aby přáníčka v pořádku doletěla tam, kam mají. Nikomu se dosud nepodařilo, aby podnikatelsky žil z kultury. Který ženě se kdy poštěstí, aby ji někdo přirovnal k Beethovenově Devátý? Teď při nákupu kabelky rozhoduje, aby se mi do ní vešly všechny lahvičky, dudlík a plena. Ještě schází, aby nám zavřeli hospodu a vypnuli veřejné osvětlení, abychom plně zažili, jak se žije na vesnici [...] Nejsem nijak náročná, stačí, aby byl hodný, milý, nelhal, aby mi pomohl s věcmi, na které doma a na zahradě fyzicky nestačím, a aby se s ním dalo o něčem mluvit. Málokdy se v dnešní době stává, aby hokejista za celou kariéru nezměnil dres. Na zasedání několikrát zaznělo, aby Řecku pomohl z nejhoršího Mezinárodní měnový fond. Ve shodě s funkcí poukazovat k tomu, co by mohlo či mělo nastat či nenastat v budoucnosti, se některá přísudková slovesa věty řídící užívají v kondicionálu a někdy převážně či pouze v záporu: Teď by ještě chybělo, aby se Indie přihlásila o některý ze tří diamantů, které má automobilka ve znaku. Samozřejmě by se mi líbilo, aby se moje písničky hrály v rádiu. A nikdy by ho nenapadlo, aby ji dal do domova seniorů. Pokud by se podařilo, aby přestala kouřit jen tři procenta kuřáků, zemřelo by o čtyři tisíce lidí méně na rakovinu plic, koronární onemocnění cév a mozkové příhody. Rozsudku by prospělo, aby se mínění soudců shodovala. Více než šedesátitisícovému Frýdku-Místku by slušelo, aby tu byla vysoká škola. Obrazy se mi hrozně zalíbily a usoudila jsem, že by neškodilo, aby je vidělo co nejvíc milovníků umění. Strašně by mě těšilo, aby když běžím českou krajinou, lidi říkali: Hele, to je Saudek, ten českej fotograf! Mně by nevadilo, aby rentu dostávali v olympijských disciplínách i mistři světa. Části společnosti by vyhovovalo, aby lidé nevyčnívali, byli bez hran a přizpůsobili se. Obcím by se tak vyplatilo, aby lidé více třídili odpad. "Mně by se zamlouvalo, aby třeba celé hlavní náměstí bylo bez aut " […] III. Podmětové věty vztažné Podmětová věta vztažná může být uvozena kterýmkoli vztažným výrazem, pokud je jeho význam v souladu s významem přísudku podmětové věty; např. (vše ČNK): (28) Mrzí mě, co se stalo. (29) Nezajímá mě, kdo to vyprovokoval. (30) Líbí se mi, jak se k nim chováš. (31) Zajímalo by mě, kdy přestaneme spoléhat na počasí (32) Udivuje mě, kde funkcionáři na úplatky berou. (33) Už tě konečně napadlo, kam jít do kina? (34) A znovu člověka překvapilo, o čem všem může svědčit slavné vítězství. Podmětová věta vztažná stojí většinou v postpozici za větou řídící, může však stát – z důvodů aktuálního členění textu – i na začátku souvětí; např. (vše ČNK): (35) Co z toho ale vzejde, se teprve ukáže. (36) Kdo nic nedělá, nic nepokazí. (37) Jak k svým závěrům dospívá, sama nevěděla. (překlad: J. Steinbeck) (38) Kdy bude oprava hotová, nikdo neví. (39) Kde k tomuto názoru přišel, mi nevysvětlil. (40) Kam se trh pohne, nikdo neví. (41) O čem se radí páni z vydavatelství, mě nezajímá. 2.1.1.3 Souvětí s podmětovou větou kompletující přísudek slovesně-jmenný Jmennou částí přísudku řídící věty bývá (nejčastěji) adjektivum, méně často substantivum nebo (řidčeji) adverbium. I. Souvětí se spojkou že Nejčastější spojkou uvozující větu podmětovou kompletující přísudek slovesně-jmenný, je – stejně jako u přísudku slovesného – spojka že. A. Souvětí s přísudkovým adjektivem Pokud přísudek tvoří pouze spona a přísudkové adjektivum, může věta začínat sponou nebo přísudkovým adjektivem (obě věty ČNK): (1a) Je pozoruhodné, že vůbec nemá strach. (1b) Pozoruhodné je, že 80 % žen předpokládá, že jim muž nevěrný není. (zkráceno) Zatím nedokážeme říci, do jaké míry je volba jedné z těchto slovosledných variant libovolná a náhodná a do jaké míry podléhá nějakým zjistitelným pravidlům. Např. pokud na přísudkovém adjektivu pozoruhodné závisí nějaké doplnění, je preferován nebo je dokonce normou slovosled typu (1b): Pozoruhodné na tom je, že […] čelí útokům médií a slovenských elit. (Reflex, 42, 2011). - Pozoruhodné na tomto přátelství je i to, jak se dvojice setkala. (ČNK) Statistiky ukazují, že u většiny adjektiv je frekventovanější slovosled typu (1a), avšak u některých je naopak frekventovanější slovosled typu (1b). Frekvenční poměry slovosledů typu (1a) a (1b) ukazuje následující tabulka: Tab. 1: Antepozice nebo postpozice spony u nerozvitého adjektivního přísudku na začátku souvětí Přísudek Počet dokladů Násobek Je možné : Možné je, že 32 306 : 300 107,7 Je přirozené : Přirozené je, že 1 837 : 20 91,9 Je logické : Logické je, že 4 024 : 59 68,2 Je evidentní : Evidentní je, že 3 021 : 64 47,2 Je pravděpodobné : Pravděpodobné je, že 10 324 : 233 44,3 Je jasné : Jasné je, že 30 516 : 1 312 23,2 Je nepochybné : Nepochybné je, že 1 997 : 102 19,6 Je neuvěřitelné : Neuvěřitelné je, že 1 657 : 99 16,7 Je hezké : Hezké je, že 1 476 : 90 16,4 Je pěkné : Pěkné je, že 570 : 49 11,7 Je běžné : Běžné je, že 1 378 : 150 9,2 Je chvályhodné : Chvályhodné je, že 574 : 75 7,7 Je nesporné : Nesporné je, že 1 300 : 177 7,3 Je dobré : Dobré je, že 3 880 : 1 217 3,2 Je divné : Divné je, že 504 : 161 3,1 Je absurdní : Absurdní je, že 522 : 178 2,9 Je smutné : Smutné je, že 4 502 : 2 069 2,2 Je zvláštní : Zvláštní je, že 3 098 : 1 917 1,6 Je zarážející : Zarážející je, že 1 105 : 797 1,4 Je potěšitelné : Potěšitelné je, že 1 418 : 1 509 0,9 Je pozoruhodné : Pozoruhodné je, že 1 487 : 2 334 0,6 Je zajímavé : Zajímavé je, že 11 401 : 17 866 0,6 Je paradoxní : Paradoxní je, že 1 549 : 4 337 0,4 Je jisté : Jisté je, že 4 308 : 17 000 0,3 Je pozitivní : Pozitivní je, že 684 : 2 742 0,2 Je důležité : Důležité je, že 2 045 : 14 766 0,1 Souvětí může také začínat podmětovou větou: (1c) Že mi je nesympatická, je vedlejší. (ČNK) I v postponovaném verbonominálním přísudku může stát VF slovesa být v postpozici za adjektivem, je-li to vhodné z hlediska aktuálního členění; takové větné struktury jsou však vzácné; např.: (1d) Že se tam dělo tolik zvláštních věcí, určitě zajímavé je. (ČNK) Adjektivum tvořící jmennou část přísudku řídící věty je zpravidla adjektivum hodnotící; nejčastěji jde o následující adjektiva (od 500 dokladů výše, abecedně): absurdní, běžné, divné, dobré, důležité, evidentní, fajn, hezké, chvályhodné, jasné, jisté, logické, možné, nepochybné, nesporné, neuvěřitelné, normální, obdivuhodné, paradoxní, patrné, pěkné, pochopitelné, potěšitelné, potěšující, pozitivní, pozoruhodné, pravděpodobné, příjemné, přirozené, příznačné, reálné, samozřejmé, skvělé, smutné, správné, super, úžasné, výborné, zajímavé, zarážející, zjevné, známé/známo, zřejmé, zvláštní. Další doklady souvětí daného typu: „Je absurdní, že jsme za 100 let produkce ropy neposlali ani jediný barel ropy do Karibiku, Brazílie, Argentiny či Uruguaye," řekl loni pro BBC venezuelský ministr ropného průmyslu […] Je pravděpodobné, že většina kariéristů v politice informace na své protivníky a nejen na ně soustavně vyhledává a ukládá do archivu, až přijde čas. Je zarážející, že zdravotní péče v Louisianě, Texasu, Kalifornii a Floridě, ve státech s nejvyššími výdaji na Medicare, je na konci žebříčku v hodnocení jejích výsledků. Je zvláštní, že Dvořák do poslední chvíle nevěděl, kterému nástroji svěří sólový part. Přísudkovému adjektivu řídící věty konkuruje někdy substantivum téhož kořene; např. (vše ČNK): (2a) Je výhodné, že stále více zahradního nářadí je v systému skládaček. (2b) Je výhoda, že město obklopuje spousta zeleně. (3a) Výhodné je, že sedačka může být lehce přemístěna do jiného28 auta. (3b) Výhoda je, že dražitelé se nemusejí aukce fyzicky účastnit. B. Souvětí s přísudkovým substantivem Přísudkové substantivum stává v nominativu nebo v instrumentálu a může stát po sponě nebo před ní; podmětová věta může stát v postpozici nebo v antepozici (vše ČNK): (4a) Je záhada, že spolu vycházíme tak dobře. (4b) Je záhadou, že na její přemrštěný požadavek televize přistoupila. (4c) Jedna záhada je, že kromě zjevné zářící hmoty vesmíru]existuje takzvaná skrytá látka. (zkráceno) (4d) Záhadou je, že ani jedna ze sedmnácti čelákovických koster nepatřila ženě. (4e) Že se do dražby takových objektů nikdo nepřihlásil, je pro mne doslova záhadou. Ze substantiv stávají ve jmenné části přísudku v souvětích s větou podmětovou nejčastěji (abecedně; tučně jsou vyznačena substantiva, u nichž převládá, někdy výrazně až výlučně, instrumentál): fakt, hanba, hloupost, chyba, iluze, ironie, lež, mýtus, náhoda, nesmysl, neštěstí, ostuda, paradox, pravda, pravidlo, realita, samozřejmost, skutečnost, standard, škoda, štěstí, tragédie, úspěch, výhoda, záhada, zajímavost, zázrak, zvyk. Další doklady souvětí daného typu: Je iluze, že můžete očistit jazyk a myšlení od idejí a představ, které mají znepokojivý potenciál. Je ironií, že Bach zřejmě nejvíc miloval syna, který měl v hudbě nejmenší úspěch […] Je mýtus, že čím menší firmy, tím menší rizika. Paradoxem je, že ročně přijíždí turisté z celého světa obdivovat tyto archeologické unikáty, ale místní obyvatelé je nikdy nenavštívili. Statistiky ukazují (viz tab. 2), že u většiny přísudkových substantiv je frekventovanější slovosled s anteponovanou sponou (Je mýtus/mýtem, že), avšak u některých je naopak frekventovanější slovosled se sponou v postpozici (Ironie/Ironií je, že); oproti adjektivním přísudkům je u přísudků substantivních slovosled se sponou v postpozici frekventovanější. Frekvenční poměry obou slovosledů ukazuje následující tabulka 2: Tab. 2: Antepozice nebo postpozice spony u nerozvitého substantivního přísudku na začátku souvětí (Na prvním místě je vždy uveden nominativ, nehledě na to, který z obou pádů je frekventovanější) Přísudek Počet dokladů Násobek Je hloupost : Hloupost je, že 20 : 0 - Je nesmysl/nesmyslem : Nesmysl/Nesmyslem je, že 206 : 3 68,7 Je iluze/iluzí : Iluzí je, že 58 : 1 58,0 Je náhoda/náhodou : Náhoda/Náhodou je, že 287 : 5 57,4 Je škoda/škodou : Škoda je, že 12 650 : 311 40,7 Je zázrak/zázrakem : Zázrak/Zázrakem je, že 669 : 22 30,4 Je ostuda/ostudou : Ostuda/Ostudou je, že 520 : 28 18,6 Je hanba/hanbou, že : Hanba/Hanbou je, že 88 : 7 12,6 Je lež/lží : Lež/Lží je, že 44 : 5 8,8 Je zvyk/zvykem : Zvykem je, že 297 : 39 7,6 Je mýtus/mýtem : Mýtus/Mýtem je, že 55 : 16 3,4 Je pravda/pravdou : Pravda/Pravdou je, že 76 228 : 22 904 3,3 Je štěstí/štěstím : Štěstí/Štěstím je, že 488 : 223 2,2 Je standard/standardem : Standard/Standardem je, že 25 : 14 1,8 Je chyba/chybou : Chyba/Chybou je, že 500 : 361 1,4 Je neštěstí/neštěstím : Neštěstí je, že 52 : 44 1,2 Je pravidlo/pravidlem : Pravidlo/Pravidlem je, že 304 : 263 1,2 Je záhada/záhadou : Záhada/Záhadou je, že 37 : 34 1,1 Je fakt/faktem : Fakt/Faktem je. že 11 985 : 16 739 0,7 Je tragédie/tragédií : Tragédie/Tragédií je, že 91 : 137 0,7 Je úspěch/úspěchem : Úspěch/Úspěchem je, že 98 : 134 0,7 Je samozřejmost/samozřejmostí : Samozřejmostí je, že 361 : 558 0,6 Je ironie/ironií : Ironie/Ironií je, že 403 : 854 0,5 Je skutečnost/skutečnosti : Skutečnost/Skutečností je, že 702 : 1 557 0,5 Je realita/realitou : Realita/Realitou je, že 62 : 222 0,3 Je paradox/paradoxem : Paradox/Paradoxem je, že 1 052 : 4 467 0,2 Je výhoda/výhodou : Výhoda/Výhodou je, že 809 : 9 008 0,09 Je zajímavostí : Zajímavost/Zajímavostí je, že 72 : 9 650 0,007 II. Souvětí s ostatními spojkami A. Přehled Další spojky uvozující větu podmětovou kompletující přísudek verbonominální jsou aby; když; jestliže, -li, pokud; jestli, zda a kdyby; jejich distribuce v principu odpovídá jejich relačnímu významu. Spíše vzácněji lze kromě spojky že uplatnit i všechny tyto spojky nebo vícero z nich u jediného přísudkového adjektiva (vše ČNK); někdy tu jde o hraniční případy dobré stylizace a přijatelnosti dané gramatické struktury – viz věty (6c) (6e) a (6f): (5a) Je výhodné, že hrajete na klavír? (5b) Je výhodné, aby tlupa vychovávala více mláďat stejného věku. (5c) Je výhodné, když celá rodina pracuje v jedné firmě? (5d) Je výhodné, jestliže sběrací lisy jsou vybaveny přeřezávacím ústrojím. (5e) Je výhodné, je-li oděv z hladkého materiálu a pokud možno světlé barvy. (zkráceno) (5f) Je výhodné, pokud onkolog úzce spolupracuje s nutričním terapeutem nebo nutricionistou. (5g) Bylo by výhodné, kdyby platy zaměstnanců určoval speciální zákon. (6a) Je důležité, že stále existuje hranice mezi běžnou a sprostou mluvou. (6b) Je důležité, aby byl pokoj světlý a prostorný. (6c) "Je důležité, když člověk přináší tomu druhému štěstí," uvedl. (nižší styl, na hranici gramatičnosti) (6d) Není důležité, je-li v čele resortu žena či muž. (6e) Vždycky je důležité, pokud se přes léto povede udržet mužstvo pohromadě. (nižší styl, na hranici gramatičnosti) (6f) Je důležité, jestli máte ve snu roli násilníka, nebo oběti. (nižší styl, na hranici gramatičnosti) (6g) Je důležité, zda dodržujeme lidská práva? V rámci téhož souvětí lze uplatnit různé spojky uvozující podmětovou větu: Je nepřijatelné, pokud stát platí nájemné v lokalitě, kde sám své plochy pronajímá, a naprosto skandální, aby nájemné státem placené mnohonásobně převyšovalo nájemné inkasované od soukromých subjektů. B. Souvětí se spojkou aby V souladu s účelovým významem této spojky se jí v souvětích s větou podmětovou užívá tehdy, hovoří-li se o tom, co se má/nemá, může/nemůže stát, resp. co by se mělo dít/nedít. Mnohdy je přitom implikováno, že se tak děje/neděje): (7) Je důležité, aby dívky byly očkovány ještě před začátkem sexuálního života. (ČNK) Spojka aby se však někdy užije i tehdy, hovoří-li se o tom, co existuje, co se děje v přítomnosti či se dálo v minulosti: (8a) Je legitimní, aby vítěz voleb vládl menšinově. (ČNK) (9a) Je nemorální, aby část lidstva žila v hladu a nesvobodě. (ČNK) Jde tu sice rovněž o zmíněnou modalitu, ta se ovšem vztahuje na přítomnost a/nebo minulost. V těchto případech lze bez většího významového rozdílu užit buď spojky že, nebo některé ze spojek podmiňovacích: (8b) Je legitimní, že vítěz voleb vládne menšinově. (8c) Je legitimní, jestliže vítěz voleb vládne menšinově. (9b) Je nemorální, že část lidstva žije v hladu a nesvobodě. (9c) Je nemorální, jestliže část lidstva žije v hladu a nesvobodě. Srov.: Je legitimní, že politiky různé organizace a spolky využívají jako lobbisty. Je legitimní, jestliže Klausovo nazírání politiky je postaveno na modelu silného jedince, schopného postarat se o svou přítomnost i budoucnost. Je nemorální, že tito lidé většinou příspěvek na bydlení pobírají a přitom nájem neplatí. Je nemorální, jestliže peníze dostávají kromě příspěvkových organizací i soukromé divadelní subjekty v Praze, a to ještě jen některé. Nejčastěji se v souvětích s podmětovou větou uvozenou spojkou aby užívá adjektiv (podle frekvence): důležité (6 688 dokladů), nutné/nutno, možné/nemožné, nezbytné, nepřijatelné, dobré, vhodné, nepřípustné, správné, reálné/nereálné, nesmyslné, zbytečné, žádoucí, absurdní (229 dokladů). K dalším adjektivům užívaným v souvětích s podmětovou větou uvozenou spojkou aby patří (nad 20 dokladů, abecedně): běžné, klíčové, legitimní, logické/nelogické, nedůstojné, nemorální, nepředstavitelné, nesmyslné, nespravedlivé, neudržitelné, neúnosné, nevhodné, nevyhnutelné, nezvyklé, normální, obvyklé/neobvyklé, podstatné, potřebné, přijatelné, přípustné, rozumné, spravedlivé, těžké, vyloučeno/vyloučené, zásadní. Další vybrané doklady souvětí daného typu: Je absurdní, aby každý, kdo nemá v pořádku účty, byl trestán podle zákona o organizovaném zločinu. Je nepředstavitelné, aby v některé zemi, která je členem NATO nebo EU, povstal nový diktátor. Je neudržitelné, aby EU vynakládala na zemědělství takové obrovské finanční prostředky . Je zásadní, aby antimikrobiální léčba byla cílená. Některých z těchto adjektiv se v souvětích daného typu užívá pouze nebo převážně v otázkách (vše ČNK): (10) Je normální, aby jeden člověk stál v cestě všem? Srov. dále: Je běžné, aby muž takto špatně snášel fakt, že jeho manželka vydělává více než on? Je obvyklé, aby se stromy během pěstování tvarovaly? Je přijatelné, aby šéfredaktor seriózního listu vyjádřil tak vyhraněný politický názor? C. Souvětí se spojkou když V souladu s podmiňovacím významem této spojky se jí užívá v hypotetických kontextech, v nichž se vyslovuje hodnocení toho, co někdy nastává či může nastat: (11) Je krásné, když ženu objímá a líbá vlastní muž. (ČNK) Nejčastěji se v souvětích s podmětovou větou uvozenou spojkou když užívá následujících adjektiv (podle frekvence; počty dokladů se týkají jen souvětí začínajících nerozvitým přísudkem se sponou Je v antepozici) lepší (1 697 dokladů), dobré, smutné, skvělé, příjemné, hezké, krásné, špatné, úžasné, hrozné (232 dokladů). K dalším adjektivům užívaným v souvětích s podmětovou větou uvozenou spojkou když patří (od 20 dokladů, abecedně): absurdní, báječné, bezvadné, divné, důležité, fantastické, frustrující, hloupé, chvályhodné, ideální, jednodušší, jiné, legrační, logické, milé, nádherné, nebezpečné, nehorázné, nejlepší, nepříjemné, nespravedlivé, nešťastné, neuvěřitelné, normální, ostudné, paradoxní, pěkné, podezřelé, podivné, potěšující, přirozené, skandální, směšné, správné, strašné, super, šílené, těžké, trapné, tristní, úsměvné, užitečné, vhodné, výborné, výhodné, zajímavé, zarážející, zlé, zvláštní. Další doklady souvětí daného typu: Je absurdní, když použití zbraně proti střílejícímu pachateli může policistovi vynést vazbu! Je nádherné, když dva lidé v dnešní nestabilní době vydrží spolu tak dlouhou dobu. Je ostudné, když tito lidé nedokážou ze dvou platů zabezpečit rodinu, včetně úhrady nákladů na bydlení, a zabezpečit se na stáří. Je super, když má člověk koníček jako zaměstnání. Je úsměvné, když národ poučuje o demokracii právě katolická církev. D. Souvětí se spojkami jestliže, pokud, -li 1. Obecná charakteristika Od spojky když se tyto spojky uvozující podmětovou větu liší jen stylisticky; srov. (vše ČNK, některé věty zkráceny): (12a) Je krásné, když člověk může dělat, co ho baví. (12b) Je krásné, jestliže básníci postrkávají politiky. (12c) Je krásné, pokud se vaše autorita pojí s laskavostí, pochopením a lehkostí. (12d) Je krásné, využije-li se padesátých narozenin nějakého muže k tomu, aby byl osloven před vší veřejností. Vzhledem k tomu, že spojky jestliže, -li a pokud jsou stylově vyšší, mají i menší rozsah použití. 2. Spojka pokud Vzhledem ke spojce když má knižní spojka pokud v souvětích s podmětovou větou mnohem menší uplatnění a vyskytuje se v mnohem nižších frekvencích (následující počty dokladů se týkají jen souvětí s nerozvitým přísudkem v antepozici, který začíná sponou Je (Je dobré, pokud): Nad 100 dokladů má pouze adjektivum dobré. Od 54 do 10 dokladů mají adjektiva (frekvenčně) lepší, ideální, skvělé, špatné, smutné, výhodné, možné, vhodné, správné, příjemné, zvláštní, nešťastné, výborné, nebezpečné. Od 9 do 3 dokladů mají adjektiva: absurdní, divné, hezké, hrozné, chvályhodné, krásné, legitimní, nepřijatelné, nepříjemné, nespravedlivé, normální, optimální, podivné, pochopitelné, pozitivní, praktické, přínosné, skandální, směšné, škodlivé, těžké, trestné, úsměvné, užitečné. (13) Je normální, pokud se cítíte nejistí a nevíte, co dělat. Další doklady souvětí daného typu: Je absurdní, pokud jedna pojišťovna platí a jiná ne. Je chvályhodné, pokud firma neponechá v personální politice nic náhodě. Je optimální, pokud se přijímací testy blíží testování studijních předpokladů. Je pochopitelné, pokud se cítíte po vánočním kulinářském a stravovacím běsnění zralí na dietní režim. Je přínosné, pokud se kolektiv právníků rozhodne aktivně napomáhat zaměstnávání osob, které se kvůli zdravotnímu omezení těžce uplatňují na trhu práce. Je směšné, pokud například manažer Českých drah na třetí úrovni řízení má vyšší plat než ministr dopravy. (zkráceno) Je škodlivé, pokud chápeme štěstí jen jako důsledek naší vnější situace nebo dokonce náhody. Je těžké, pokud jako vzdělanec a ne populista přijdete mezi běžné lidi a ti na vás vyjedou s nesmyslnými otázkami a názory. 3. Spojka jestliže Spojka jestliže je doložena jen u nemnoha adjektiv a s velmi nízkou frekvencí (následující počty dokladů se týkají jen souvětí s nerozvitým přísudkem v antepozici, který začíná sponou Je (Je dobré, jestliže): 10 dokladů: dobré, smutné 4 doklady: přijatelné, tragické 3 doklady: absurdní, ideální, normální, skvělé, trapné, výhodné, zvláštní 2 doklady: krásné, kuriózní, legitimní, naivní, nebezpečné, nekoncepční, nepřijatelné, neuvěřitelné, nezodpovědné, pochopitelné, přirozené, správné, sprosté, šokující, špatné (14) Je ideální, jestliže věda a výzkum jsou přímo spojeny s výukou na vysoké škole. E. Souvětí se spojkami jestli a zda Spojky jestli a zda jsou v rámci souvětí daného typu doloženy jen u nemnoha adjektiv a jen s nízkou frekvencí. Užívá se jich v souladu s jejich podmiňovacím významem (srov. výklady výše). Spojka zda je o něco častější a frekventovanější, přestože je patrně pociťována jako stylově vyšší; její vyšší frekvence může souviset s tím, že je o slabiku kratší. V tomto typu souvětí se užívá nejčastěji následujících adjektiv: diskutabilní, druhořadé, důležité, irelevantní, jasné/nejasné, klíčové, lhostejné, nejisté, nepodstatné, nerozhodné, odlišné, otevřené, patrné, podružné, podstatné, pochybné, problematické, rozhodující, sporné, vedlejší, zajímavé, zásadní, známo, zřejmé Následují vybrané doklady z ČNK (stylový rozdíl mezi spojkami jestli a zda není patrný): (15a) Je diskutabilní, jestli město potřebuje novou dominantu. (15b) Je diskutabilní, zda je podobný postup v souladu s ústavou. (zkráceno) (16a) Pro testy obecné relativity je klíčové, jestli se ve tvaru siluet objeví odchylky od čisté Kerrovy geometrie. (16b) Pro lidi proto teď bude klíčové, zda jejich město či obec umí likvidovat odpad levně. (17a) Téměř polovině obyvatel České republiky je lhostejné, jestli jejich nadřízeným je muž nebo žena. (17b) Bylo lhostejné, zda je vladař dobrý nebo špatný. (18a) Je zásadní, jestli jste si samotu vybrali, nebo jste se v ní ocitli a neměli jste na výběr. (18b) Pro zahájení prací bylo zásadní, zda se obci podaří získat státní podporu. Adjektiv důležité, jasné, patrné, podstatné, rozhodující, známo a zřejmé se jako jmenné části verbonominálního přísudku v souvětích s podmětovou větou uvozenou spojkou jestli nebo zda užívá převážně nebo pouze se zápornou sponou (vše ČNK): (19a) Není důležité, jestli úspory dokážete dát stranou každý měsíc. (19b) Zrovna tak pro mě není důležité, zda budu ministrem, nebo nebudu. (20a) Není jasné, jestli ceny ještě neklesnou. (20b) Potrava zmizela, ale není jasné, zda ji sežrali dravci, či čáp. (21a) Není podstatné, jestli nemocnice bude státní, nebo nebude. (21b) Není podstatné, zda je příjemcem daru fyzická či právnická osoba. (22a) Ve vědě není rozhodující, jestli jste muž, nebo žena. (22b) Pro další vývoj bude rozhodující, zda začne tát sníh ve středních polohách. (23a) Není známo, jestli Tomáš Masaryk do podniku svého bratra vůbec zavítal. (23b) Není známo, zda Etruskové révu pěstovali nebo používali k výrobě vína planou révu, jisté však je, že provozovali obchod vínem. (24a) Zatím není zřejmé, jestli archeologové dotáhnou svůj výzkum do konce. (24b) Ležící muž otevřel ústa a nebylo zřejmé, zda chce promluvit nebo se posměšně zašklebit. Adjektivum zajímavé se vyskytuje převážně ve větách s futurální sponou: (25a) Bude zajímavé, jestli někdo přijde s reálným prezidentským programem. (25b) Bude zajímavé, zda se budou tyto strany s to programově sjednotit. F. Souvětí s hypotetickým obsahem – spojka kdyby a pokud s kondicionálem 1. Spojka kdyby V tomto typu souvětí se spojkou kdyby se užívá nejčastěji následujících adjektiv (jmenovaná adjektiva zahrnují i komparativy, event. superlativy, a tvary záporné; pokud je výrazně frekventovanější komparativ nebo tvar záporný, je uveden tento tvar; abecedně): absurdní, báječné, bezvadné, divné, dobré, efektivnější, fajn, fantastické, hezké, hloupé, hrozné, ideální, jednoduché, komické, korektní, krásné, levnější, logické, marné, nádherné, nebezpečné, nefér, neobvyklé, nepřijatelné, nezodpovědné, normální, optimální, paradoxní, pěkné, perfektní, pikantní, podivné, pochopitelné, prima, prospěšné, překvapivé, překvapující, přijatelné, příjemné, přínosné, přirozené, rozumné, skvělé, slušné, směšné, smutné, spravedlivé, strašné, špatné, těžké, tragické, trapné, účinnější, úžasné, užitečné, vhodné, výborné, výhodné, vynikající, zajímavé, zbytečné, zlé, zvláštní, žádoucí Vybrané kontexty: Bylo by báječné, kdyby intelektuálové mohli vstupovat do politiky. Ale bylo by hrozné, kdyby investigativní pořady vymizely jen proto, že občas někomu ublíží. Bylo by jednoduché, kdyby čest znamenala pro všechny lidi totéž. Bylo by krásné, kdyby odpovědné chování mělo vždy konstruktivní důsledky, a naopak jednání neodpovědné důsledky destruktivní… Proto by bylo nebezpečné, kdyby množství rostlin v tropických pralesích kleslo pod určitou mez, mohlo by to vážně ohrozit život na zemi. Určitě by nebylo příliš neobvyklé, kdyby Mileva a Einstein figurovali jako spoluautoři. Pro lidi obecně by asi bylo optimální, kdyby se práce a rodina mohly prolínat. Bylo by spravedlivé, kdyby se všichni atleti mohli připravovat za stejných podmínek. V boji proti prostituci by možná bylo účinnější, kdyby byli postihováni lidé, kteří sexuální služby vyhledávají. 2. Spojka pokud s kondicionálem V tomto typu souvětí se spojkou pokud a kondicionálem se užívá méně adjektiv než v tomtéž typu souvětí se spojkou kdyby a tato adjektiva jsou zde i výrazně méně frekventovaná. Je to zřejmě důsledek jak knižnosti spojky pokud, tak i toho, že tento spojovací prostředek je o slabiku delší. Jde nejčastěji o následující adjektiva: absurdní, divné, dobré, efektivnější, hezké, ideální, jednodušší, krásné, logické, nebezpečné, nespravedlivé, nešťastné, pěkné, podivné, překvapivé, přijatelné, příjemné, přínosné, skvělé, smutné, správné, špatné, vhodné, výhodné, zajímavé Bylo by divné, pokud by Vilksovy kresby muslimy neurazily – proroka je zapovězeno zobrazovat a pes je považován za nečisté zvíře, takže efekt urážky je dokonalý. "Bylo by hezké, pokud by se nám podařilo vyhrát, ale budeme to mít moc těžké. Soupeř má kvalitní kádr," konstatoval suše vedoucí mužstva […] Podle názoru archeologů přešel člověk z Asie přes Beringovu úžinu do Nového světa na konci pleistocénu. Bylo by logické, pokud by se lovci zaměřili na velká zvířata, která jim dávala hodně masa: na mamuty, velbloudy, mastodonty a podobně. Čili na druhy, které na území Severní Ameriky vyhynuly přibližně před oněmi kritickými jedenácti tisíci lety. Podle odborníků by bylo nebezpečné, pokud by se virus začal přenášet z koní na psy a následně zmutoval do podoby umožňující přenos mezi psy nebo ze psa na člověka. Spíše by bylo překvapivé, pokud by tahle partaj začala plnit a dodržovat své předvolební sliby. Bylo by skvělé, pokud by pan Schwarzenberg dokázal EU v tomto směru někam postrčit. Bylo by smutné, pokud by k eskalaci konfliktu na Srí Lance přispěla dodávka zbraní, která tam koncem minulého týdne dorazila z ČR. Kombinace oznamování pomocí indikativu a hypotetického soudu pomocí kondicionálu v jednom souvětí, k níž výjimečně dochází, je nevhodná, neboť se tak nevhodně kříží různé perspektivy sdělení: Některé děti zvládnou mít každý den nějaký kroužek a dělá jim to dobře, ale běžně by děti měly mít čas i na neorganizovanou hru, možnost neplánovaného setkání s kamarády apod. Není vhodné, pokud by si např. šestileté děti musely téměř brát diář na to, aby se domluvily, kdy mají čas jít spolu ven. Pro žádnou zemi není výhodné, pokud by do ní investice plynuly jen nebo z velké většiny z jedné země, protože to vytvoří nerovnovážné vztahy. V takovém případě je vhodnější zvolit buď indikativ, nebo kondicionál v obou klauzích: Není vhodné, jestliže si např. šestileté děti musejí téměř brát diář na to, aby se domluvily, kdy mají čas jít spolu ven. Nebylo bv vhodné, aby/pokud by/kdyby si např. šestileté děti musely téměř brát diář na to, aby se domluvily, kdy mají čas jít spolu ven. Pro žádnou zemi není výhodné, jestliže do ní investice plynou jen nebo z velké většiny z jedné země, protože to vytvoří nerovnovážné vztahy. Pro žádnou zemi by nebylo výhodné, aby/kdyby/pokud by do ní investice plynuly jen nebo z velké většiny z jedné země, protože to vytvoří nerovnovážné vztahy. III. Souvětí s větami vztažnými Větu podmětovou kompletující přísudek slovesně-jmenný mohou uvozovat i vztažná zájmena či vztažné výrazy adverbiální. Např. (vše ČNK): (26) Není důležité, kdo je v jaké straně. (27) Není důležité, co zastupitel povídá u piva, ale jak hlasuje! (28) Není důležité, kde jste, ale s kým jste. (29) Není důležité, kdy se nadání dítěte projeví. (30) Není důležité, jak často a jakým způsobem se partneři milují. (31) Není důležité, jakou používáte pastu. (32) Není důležité, kolik lidí bude v zahraničí volit. 2.1.2 Souvětí s větou předmětovou Obsah: 2.1.2.1 Obecná charakteristika I. Definice II. Přehled spojek III. Funkce jednotlivých spojek IV. Předmětové věty vztažné V. Pozice předmětové věty 2.1.2.2 Předmětové věty uvozené spojkou že I. Slovesa užívaná před spojkou že II. Antepozice předmětové věty III. Reflexivní deagentiv v řídící větě 2.1.2.3 Předmětové věty uvozené spojkou jestli nebo zda I. Spojka jestli II. Spojka zda III. Konkurence spojky jestli se spojkou zda 2.1.2.4 Předmětové věty uvozené spojkou zdali nebo -li 2.1.2.5 Předmětové věty uvozené spojkou aby nebo ať I. Spojka aby II. Spojka ať III. Konkurence spojek aby a ať 2.1.2.6 Předmětové věty uvozené podmiňovací spojkou: když, jestliže, pokud, -li 2.1.2.7 Konkurence spojek aby a že 2.1.2.8 Předmětové věty vztažné I. Vztažné věty uvozené zájmenem kdo II. Vztažné věty uvozené zájmenem co III. Vztažné věty uvozené ostatními vztažnými výrazy Terminologická poznámka Místo adjektiva předmětová (věta předmětová) se v gramatikách a jiných popisech češtiny užívá také tvaru předmětná (věta předmětná). 2.1.2.1 Obecná charakteristika I. Definice Věta předmětová bývá jedním z valenčních doplnění slovesa, které je v řídící klauzi přísudkem. Totéž sloveso mívá různou valenci, což se projevuje různým tvarem syntaktického předmětu; tím může být jméno (substantivum nebo zájmeno) v různém pádu, nebo věta; např. (vše ČNK): (1a) Četl jsem knihu o držiteli Nobelovy ceny Feynmanovi. (1b) Četl jsem o tom v novinách. (1c) Četl jsem, že existují paprsky, které vibrují miliónkrát za vteřinu. Některá slovesa (např. slíbit) mají primárně valenci větnou, tj. jsou-li ve větě přísudkem, bývá věta obvykle kompletována předmětem větným (tj. předmětovou větou); např.: (2) Slíbila mi, že nikomu nic neřekne. (ČNK) Obsah vedlejší věty předmětové kompletující přísudek vyjádřený slovesy jako říci, oznámit, slíbit (někomu něco) je běžně zastupován odkazovacím zájmenem to: (3) Slíbila, že sem přijde. Slíbila mi to. (ČNK) Pokud je předmět slovesa slíbit vyjádřen substantivem, bývá to substantivum dějové (věta 4(a)), méně často jiné (věty (5a) a (6a)); dějovému substantivu ve funkci syntaktického předmětu (věta (4a)) může někdy konkurovat klauze se slovesem ve formálně-sémantickém vztahu k danému substantivu (věta (4b)) (vše ČNK): (4a) Slíbil jsem jí pomoc. (4b) Slíbil jsem jí, že jí pomohu. (vyňato z rámce souvětí) (5a) Slíbil mi peníze i ubytovnu. (6a) Čína slíbila dětem k Vánocům hračky bez jedovatého olova. Věty typu (5a) a (6a) lze chápat jako nominalizace souvětí (věty (5b) a (6b)): (5b) Slíbil mi, že mi dá peníze a zajistí ubytovnu. (6b) Čína dětem slíbila, že jim k Vánocům dá/nadělí hračky bez jedovatého olova. II. Přehled spojek Předmětové věty spojkové jsou nejčastěji uvozovány spojkami že; aby; jestli, zda, méně často spojkami -li, zdali, synonymními se spojkami jestli a zda, a spojkami ať a když. U nemnoha sloves se užívá spojky až (vše ČNK): (7) Řekla mi, že už se rozhodla. (8) Řekla mi, abych byl ticho a posadil se. (9) Zeptal se mě, zda bych nechtěla, aby mi něco koupil. (10) Řekla mi, ať se chovám jako doma. (11) Nemám rád, když se mi ženská vysmívá. (12) Těšila se, až budou spolu sami. III. Funkce jednotlivých spojek A. Spojka že Spojkou že se obvykle uvozuje věta informující o nějakém faktu: (13) Vím, že je tvůj přítel. (ČNK) B. Spojky: jestli/zda/-li/zdali Spojkami jestli/zda/-li/zdali se obvykle vyjadřuje: (a) ve větách oznamovacích informace o nejistotě či hypotetičnosti obsahu předmětové klauze (věty (14); (b) ve větách tázacích dotaz na něco hypotetického (věty (15); (c) ve větách imperativních výzvu ke zjištění, zda platí obsah závislé klauze (věty (16) (vše ČNK): (14a) Netušila jsem, jestli ho ještě někdy uvidím. (14b) Netušila jsem, zda někdo bude číst mé analýzy. (14c) Netuším, zdali se tak stalo, nicméně nám tímto dovolili nahlédnout do jejich životů. (14d) Netušil jsem, je-li číšník v obraze. (15a) Už tušíte, jestli vás klub nebude chtít v zimě prodat? (15b) Už tušíte, zda v Minnesotě zůstanete i v příští sezoně? (16a) Zeptej se jí, jestli nechce kávu. (16b) Zeptej se jí, zda je se svým partnerem šťastná a jestli si myslí, že jste šťastné i vy dvě se sestrou. (16c) Zeptejte se voličů, zdali to chtějí! (16d) Otočme si tuto otázku a zeptejme se, je-li naše země užitečná pro Evropskou unii. C. Spojky aby a ať Těmito spojkami jsou uvozovány předmětové klauze vyjadřující informaci o volním aktu (chtěla, přála si, aby/ať), nebo přímou výzvu k nějakému jednání pomocí imperativu nebo tzv. performativních sloves (řekni mu, zařiď, postarej se, aby/ať; žádám, přikazuji, aby/ať). Souvětí s těmito spojkami se užívají v souvětích, v jejichž řídící větě je buď: (a) sloveso označující vůli subjektu vyžadujícího po někom vykonání něčeho nebo, aby se něco stalo (např. přát si, žádat, požádat, nařídit) (vše ČNK): (17) Přál sem si, aby tato noc nikdy neskončila. (18) „Naléhavě vás žádám, abyste to přiznání odvolal. (19) Požádala jsem odbor dopravy, ať to vyřeší. nebo (b) sloveso mluvení, které může vyjadřovat vůli subjektu vyžadující po někom vykonání něčeho (např. říci, zavolat) (vše ČNK) (20) Řekla mi, ať se posadím, a někam volala. (21) Frederick na ně proto zavolal, aby utekli, dokud to ještě jde. (překlad: G. Orwell) anebo (c) imperativ: (22) "Postarejte se, ať se od nás z úřadu nic nevynese," nařídil Calvin. D. Spojka když Pokud se obsah předmětové věty týká podmiňování či opakování děje vyjadřovaného hodnotícími slovesy jako milovat, nesnášet, nenávidět, odsuzovat aj., uvozuje se spojkou když (obě věty ČNK): (23) Poznám, když někdo lže. (24) Miluju, když mám ráno čas na všechny potřebné rituály. E. Spojka až Užívá se jen u několika málo sloves, která odkazují k budoucí události, např.: dočkat se, těšit se; číhat: (25) Zřejmě se už nemohla dočkat, až odejde. (26) Strašně se těším, až postavím nějaký dům a udělám si tam svou dílnu. (27) Tom vstal, postavil se přímo pod kulatý otvor a číhal, až začne svítat. F. Různé spojky u jednoho slovesa Spíše výjimečně lze u jednoho slovesa uplatnit vícero z těchto spojek (vše ČNK): (28a) Prosila, že by to chtěla zkusit. (28b) Prosila, aby se o tom nedozvěděl farář. (28c) Prosila, jestli by pro něj u ní nemohla nechat vzkaz. (28d) Prosila, zda by jí nepřivezl tablet, který v Itálii ještě nebyl k sehnání. (28e) Prosila jsem je, zdali by mi nemohli tu ruku sešít. IV. Předmětové věty vztažné Některé slovesné přísudky řídící věty bývají doplňovány větami vztažnými, uvozenými některým ze vztažných zájmen či adverbií (kdo, co, kde, kam, jak, proč aj.). Nejčastěji je tomu u slovesa vědět/nevědět a u sloves mluvení (vše ČNK): (29a) Nevím, kdo to je. (29b) Nevím, co ještě říci. (29c) Nevím, kde na to sehnal peníze. (29d) Nevím, kam vás zařadit. (29e) Nevím, jak bych to popsala. (29f) Nevím, proč by to tak nemohlo být. (30a) Aby neuvedli spolustolovníky do rozpaků, paní Radechovská jim občas pošeptala, co mají říct. (30b) „Co je s tebou?“ zeptala jsem se jí a ona mi pošeptala, jak je jí Zdena protivná. (30c) Když se chystali k odchodu, Ilsa dceři pošeptala, kde mají hledat vánoční dárky ukryté po domě. V. Pozice předmětové věty Předmětové věty stávají většinou v postpozici, nezřídka však také větě řídící předcházejí; tj. jsou vůči ní v antepozici; např. (vše ČNK): (31a) Neřekla jste, jestli to čtvrté dítě chcete, nebo ne. (31b) Jestli se vrátí, neřekl. (32a) Nevím, proč tomu tak je. (32b) Proč tomu tak je, nevím. VI. Náhrada předmětové věty infinitivem Předmětová věta může být leckdy nahrazena nominální konstrukcí s infinitivem; např. (obě věty ČNK): (33a) „Takového člověka nic nedonutí, aby zaplatil,“ řekla věcně. (33b) Žádný úředník je nedonutí pokutu zaplatit. (K nominalizaci předmětových vět infinitivem viz podrobně oddíl V., kap. 1.3.) 2.1.2.2. Předmětové věty uvozené spojkou že I. Slovesa užívaná před spojkou že Souvětí s předmětovou větou uvozenou spojkou že patři k nejběžnějším a nejfrekventovanějším typům souvětí: (1) Cítila, že urazila jeho pýchu. (ČNK) Nejčastější slovesa užitá před spojkou že v tomto typu souvětí jsou (nad 5 000 dokladů v korpusu SYN 2020): vědět, myslet si, říci/říkat, tvrdit, zjistit, doufat, věřit, vidět, uvědomit si, předpokládat, ukázat Velmi frekventovaná slovesa užitá před spojkou že uvozující předmětovou větu (1 000 až 5 000 dokladů v korpusu SYN 2020) jsou dále (abecedně): bát se, cítit, čekat, dodat/dodávat, dokázat/dokazovat, domnívat se, dozvědět se, chápat, konstatovat, naznačit/naznačovat, obávat se, očekávat, odpovědět, oznámit, pochopit, pochybovat, pomyslet si, potvrdit, poznat, prohlásit, prokázat, představit si, předstírat, přesvědčit (se), připomenout/připomínat, připustit, přiznat/přiznávat, psát/napsat, rozhodnout (se), sdělit, slíbit/slibovat, slyšet, soudit, tušit, ujistit, ukazovat, upozornit/upozorňovat, usoudit, uvádět, uvědomovat si, uvěřit, uvést, uznat, všimnout si, vysvětlit/vysvětlovat, zapomenout, zdůraznit/zdůrazňovat, způsobit Vybraná slovesa v souvětném kontextu: Naznačovala, že jste k ní byl milý. Obávám se, že nejsem moc dobrý hostitel. Soud v Seattlu v roce 2017 potvrdil, že se čínská firma protiprávně zmocnila obchodního tajemství, ale rozhodl, že tak neučinila „úmyslně a s nekalým záměrem“. Dovedeš si představit, že bych to mohla udělat? Manželka okamžitě začala předstírat, že šije. Můžu tě ujistit, že jsme o tobě mluvili velmi něžně. Snad ta závrať způsobila, že se mi to místo zdálo krásnější než kdy dosud […] (K. Čapek, Obyčejný život - ČNK) II. Antepozice předmětové věty Antepozice předmětové věty, jíž souvětí začíná, je výrazem aktuálního členění textu a je poměrně vzácná, byť plně funkční: (2) Že má téct pot, říkali sice také ti přede mnou. (V. Havel) Další doklady: Že jsou tady hezká města, jsem očekával. Že by byly kočky nemocné, pracovnice útulku odmítají. Že by však stál za takovým spiknutím, popírá. Že už je tady léto, jsem samozřejmě poznala. Že je přijatelný pro ČSSD, Švejnar již prokázal. Že jsou fanoušci z Krakova brutální, už jsem slyšel. Že hned na startu nebylo vše ideální, dobře věděl. Že se konečně po měsíci ochladilo, moc vítám. Mezi oběma větami souvětí někdy chybně absentuje čárka; např. Že jsou nejdražší na světě přece nebudeme řešit. – Že by krize ovlivnila možnost sehnat brigádu si Pavlík nemyslí. – Že by nastaly významné komplikace si valtický kastelán nepřipouští. Pravopisně správné je: Že jsou nejdražší na světě, přece nebudeme řešit. – Že by krize ovlivnila možnost sehnat brigádu, si Pavlík nemyslí. – Že by nastaly významné komplikace, si valtický kastelán nepřipouští. O něco častější než souvětí s kladným přísudkem jsou souvětí s přísudkem záporným v postponované řídící klauzi; např.: (3) Že je dívka těhotná, nikdo nevěděl. Další doklady: Že by se technika obrátila proti němu, se nebojí. Že to vyjde v obou případech, asi nikdo nečekal. Že chce ODS předčasné volby, se nedivím. Že by si tuto bilanci vylepšil, v létě nedoufal. Že by měla přijít další recese, si ale nemyslí. Že bychom byli na čele tabulky, jsme vůbec neočekávali. Že by mladík útočil z rasových důvodů, zatím nepotvrdili. Že by se dopustil protiprávního jednání, vůbec nepřipouští. Že by to byly vyhozené peníze, si nikdo nestěžoval. Že je to tak jednoduché, jsem netušil. Že by se rozpadl pomeznímu praporek, jsem ještě neviděl. III. Reflexivní deagentiv v řídící větě Předmětová věta uvozená spojkou že bývá doplněním i některých předmětových sloves užitých v reflexivním deagentivu; jde o slovesa s jinou vazbou než akuzativní: (4) Věřilo se, že dech, životní síla, obsahuje duši. Další doklady: Argumentuje se, že více žen by zlidštilo Poslaneckou sněmovnu. Doufalo se, že psychologové budou objektivní ve svých soudech, ale výzkum ukázal, že tomu tak není. Počítá se, že je na čtyři sta pirátských lodí, které se zabývají jenom lupem Mloků. Nepochybuje se, že prezident tomuto návrhu vyhoví. Spekulovalo se, že automobilky z Japonska vycouvají. Zapomínalo se, že při mravnosti jsou zúčastněny všecky tři stránky duševnosti: rozum, cit i vůle. 2.1.2.3 Předmětové věty uvozené spojkou jestli nebo zda I. Spojka jestli Nejfrekventovanějším slovesem v přísudku řídící klauze v souvětích s větou podmětovou uvozenou spojkou jestli je sloveso vědět, zejména jeho tvar nevím: (1) Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. (ČNK) Další slovesa v tomto typu souvětí poměrně frekventovaná (nad 1 000 dokladů v korpusu SYN v8) jsou: čekat, kontrolovat/zkontrolovat, ověřit, podívat se, posoudit, poznat, přemýšlet, ptát se/zeptat se, rozhodnout (se)/rozhodovat (se), řešit, říci/říkat sledovat, tušit, ukázat, uvažovat, uvidět, váhat, vidět, vyzkoušet, zjistit/zjišťovat, zvážit/zvažovat Vybraná slovesa v souvětích s předmětovou větou uvozenou spojkou jestli: Čeká, jestli budu hodná, anebo zlá. (Eda Kriseová - ČNK) Dozorci kontrolují, jestli nikdo nechybí. Historikové posoudí, jestli tato strategie přinesla více dobra či zla. Přemýšlel, jestli se mu to jen nezdá. Soud rozhodne, jestli mají prokurátoři dostatek důkazů k zahájení procesu. Chvíli pozoroval její tvář, jako by se rozhodoval, jestli má pokračovat. Přestala jsem ustavičně řešit, jestli to a ono dělám dobře. Pořád nedokážu říct, jestli někdy budu chtít děti. Pozorně sleduje, jestli mu odnikud nehrozí nebezpečí. Garp uvažuje, jestli vypnula troubu. Chvíli váhal, jestli se k tomu má přiznat. Když se na sportovce podívám, vidím, jestli něco bere. Stála jsem před bufetem a zvažovala, jestli nemám zajít na kávu. Sloveso tušit se v daném typu souvětí užívá převážně v záporu: (2) Netuším, jestli mi to prospěje. Sloveso uvidět se v daném typu souvětí užívá převážně ve frazeologizovaném obratu uvidíme, jestli: (3) Uvidíme, jestli ho i teď dokážu přinutit k poslušnosti. II. Spojka zda Nejfrekventovanějšími slovesy v přísudku řídící klauze v souvětích s větou předmětovou uvozenou spojkou zda jsou: čekat, dozvědět se, kontrolovat/zkontrolovat, odhadnout, ověřit, pochybovat, posoudit/posuzovat, potvrdit, poznat, požádat, prověřit/prověřovat, přemýšlet, přesvědčit se, ptát se, rozhodnout/rozhodovat, řešit, říci, sdělit, sledovat, spekulovat, tušit, ukázat, uvidět, váhat, vybrat, vyjádřit se, vyzkoušet, zeptat se, zjistit/zjišťovat, zkoumat, zvážit/zvažovat. III. Konkurence spojky jestli se spojkou zda Tyto spojky se v dané funkci liší pouze stylisticky, spojka zda je stylově vyšší; to se pak odráží i v tom, se kterými slovesy se v rámci daného typu souvětí tyto spojky spojují. Stylový rozdíl však nemusí být vždy patrný (vše ČNK): (4a) "Já jsem se ho zeptala, jestli si tě vezme." (4b) Chvíli jsme se bavili a já se jí zeptal, zda s námi nechce jet večer na zábavu. (5a) Přitiskla si jazyk k ruce a pak zkoumala, jestli se na vlhké kůži neobjeví stopy krve. (5b) Vyždímala jsem vodu z prostěradla a zkoumala, zda na něm zůstaly nějaké stopy. Další vybraná slovesa v souvětném kontextu se spojkou jestli nebo zda (vše ČNK): A ty se nikdy nedozvíš, jestli tě ta holka má doopravdy ráda. Nikdy se už asi s jistotou nedozvíme, zda smrt byla nehodou, sebevraždou, či vraždou. Nedovedla jsem odhadnout, jestli taková otázka nevyzní příliš netaktně Ani odborník dnes neodhadne, zda se půjde cestou gelových, nebo kondenzátorových zařízení. Jenže jsem začal pochybovat, jestli o tom svou ženu dokážu přesvědčit. Začal pochybovat, zda jsou redaktoři skuteční lidé. (překlad: J. London) Policie zatím nepotvrdila, jestli má krádež na svědomí organizovaná skupina. Dozorující státní zástupkyně nechtěla potvrdit, zda jeho jméno figuruje na seznamu podezřelých. (obměněno) Pan Taunton mě požádal, jestli by se mnou nemohl mluvit o samotě. (překlad: E. Kazan) Požádal, zda si může zavolat advokáta. V nemocnici budou muset prověřit, jestli nemá nějaká vnitřní krvácení. Pokud vlastníte starší domy v centru měst, prověřte, zda nejde o národní kulturní památku. Řidič na něho vrhl rychlý pohled, aby se přesvědčil, jestli to Joad myslel ironicky. (překlad: J. Steinbeck) Chtěl jsem se přesvědčit, zda mé dohady jsou správné. (J. Foglar) Chce, abych mu sdělil, jestli má pravdu. Pes zaštěká a počítač sdělí, zda chce jít ven nebo má hlad. Nechci spekulovat, jestli je to pro nás výhoda. Číňané spekulují, zda chorobu nepřenášejí kromě drůbeže i jiná zvířata. Očekávám, že příští týden se firma vyjádří, jestli bude na dohodu ochotna přistoupit. Interpelující se vyjádří, zda odpověď považuje za uspokojivou. Některá přísudková slovesa v řídící klauzi (např. sloveso vybrat si) se v rámci daného typu souvětí často spojují se slovesem modálním: (6a) Mohl jsem si vybrat, jestli na spolupráci přistoupím, nebo ne. (6b) Zákazníci si navíc budou moci vybrat, zda chtějí reklamovaný výrobek opravit, nebo vyměnit. 2.1.2.4 Předmětové věty uvozené spojkou zdali nebo -li Tyto spojky jsou v dnešní češtině okrajové. K nejčastěji doloženým slovesům před spojkou zdali patří vědět, rozhodnout (se), zjistit, ptát se/zeptat se, říci, čekat. (1) Někteří ministři čekají, zdali vláda důvěru dostane. (ČNK) Srov. dále: Byla to její marná ješitnost, a nevím, zdali tomu lidé uvěřili. (překlad: M. Waltari, Egypťan Sinuhet) Během května by se měl jihlavský celek rozhodnout, zdali se přihlásí do nejvyšší soutěže. Předmětové věty uvozené spojkou -li jsou ještě vzácnější: (2) Já nevím, zná-li někdo z vás případ s tím fabrikantem Gierkem. (K. Čapek – ČNK) Srov. dále: Harry se nemohl rozhodnout, má-li jit ke dveřím nebo ne. (překlad: I. B. Singer) Slunce ještě váhalo, má-li či nemá-li vyjít. (překlad: A. Solženicyn, vyňato z rámce souvětí) Můžete mu hned zatelefonovat a můžete se ho zeptat, mluvím-li pravdu. (E. Hostovský) 2.1.2.5 Předmětové věty uvozené spojkou aby nebo ať I. Spojka aby Před touto spojkou se v rámci daného typu souvětí nejčastěji užívá následujících sloves (nad 1 000 dokladů v korpusu SYN v8 v rámci zadání): bát se, bránit, dbát, donutit, doporučit/doporučovat, dopustit, dovolit, chtít, modlit se, motivovat, nabádat, nabídnout, naléhat, nařídit, navrhnout/navrhovat, nutit, obávat se, poradit, potřebovat, pověřit, prosadit/prosazovat, prosit/poprosit, přát si, přemluvit/přemlouvat, přesvědčit/přesvědčovat, přikázat, přimět, přinutit, připustit, radit, říci/říkat, snažit se, souhlasit, starat se/postarat se, tlačit, uložit, umožnit/umožňovat, upozornit/upozorňovat, usilovat, varovat, vyzvat/vyzývat, vyžadovat, zabránit, zajistit, zakázat, zařídit, zasloužit si, žádat/požádat/požadovat (1) Major Šiškin ji pověřil, aby tohoto vězně sledovala. (překlad: A. Solženicyn – ČNK) Další doklady (vše ČNK): Něco však Pilátovi Pontskému bránilo, aby se zachoval tímto nejpřirozenějším způsobem. (překlad: Č. Ajtmatov) S ostříži bdělostí dbala, aby večeři nepotřísnil žádný buržoasní přežitek. (E. Hostovský) Nikdy nedopustili, aby věda zmrzačila estetiku a krásno. (překlad: R. Bradbury) Tommy se modlil, aby byl mladý Američan ve svém pokoji. (překlad: A. Christie) Příspěvek na stravování je způsob, jak zaměstnance motivovat, aby pravidelně chodili na oběd. Ostatně muž nesmí připustit, aby si z něho žena dělala blázny. (překlad: A. Christie) Stín dopadne rovněž na Pákistán, který Američané tlačí, aby se vypořádal s Tálibánem na svém území. Dodal ještě, že chlap, který má plné ruce revolverů, skočí na koně a vrazí mu ostruhy, aniž ho byl předtím od té verandy odvázal, je pitomec a zaslouží, aby si tu svoji zatracenou hlavu urazil. (Z. Jirotka) II. Spojka ať Základní funkcí spojky ať je vyjádřit zprostředkovanou výzvu třetí osobě prostřednictvím výzvy osoby druhé, např.: (2) Řekněte mu, ať odejde. Užívá se však také téměř synonymně se spojkou aby, je však v rámci daného typu souvětí výrazně méně frekventovaná: Výzva se spojkou ať je přímější a naléhavější: (3a) Magistrát nám odpověděl, ať máme trpělivost. (ČNK) (3b) Magistrát nám odpověděl, abychom měli trpělivost. Nejčastější (nad 100 dokladů v korpusu SYN v8 v rámci zadání) je spojka ať u následujících sloves (abecedně): doporučit/doporučovat, chtít, křičet/zakřičet, modlit se, nabádat, nabídnout/nabízet, naléhat, napsat, nařídit, navrhnout/navrhovat, naznačit, nutit, odpovědět, opakovat, oznámit, popřát, poradit, povídat, pozvat, prosit/poprosit, přát si, přemlouvat/přemluvit, přesvědčovat, přikázat, radit, říci/říkat, řvát, sdělit, tlačit, upozornit/upozorňovat, varovat, volat/zavolat, vyzvat/vyzývat, vzkázat/vzkazovat, zařvat, žádat/požádat Další doklady (vše ČNK): Zprvu se usmívala, potom předstírala, že si nutně musí připravit pomůcky na hodinu matematiky, a nakonec nám dost nezdvořile doporučila, ať si hledíme svého. (S. Rudolf, Metráček) Křičela, ať jí dá pokoj, ale on nemoh. (P. Hůlová) A tak se pokaždé, když prší, modlím, ať brzy přestane. Ne kvůli sobě. Kvůli lidem, kterým by mohla voda opět vtrhnout do obydlí. Pokrčil rameny a vedl mě ke schodům, kde mi naznačil, ať si zuju boty. (překlad: J. Irving) Neustále opakoval, ať řekne policii, že ho jeho manželka neoloupila. Maminka zajásala a hned běžela Denise oznámit, ať se chystá na první schůzku. Milanovi jsem popřál, ať dobře dojede. Byl jsem na střední škole, měl jsem hotové přijímačky na tělovýchovný institut v Tyršově ulici a režisér ochotníků mi povídá, ať si dám přihlášku ještě na DAMU. Tehdy mě Vlastimil Harapes pozval, ať se jdu podívat na speciální olympiádu. Nevadí, že nám Západ nedávno sdělil, ať od summitu plné členství nečekáme. Média na nás pořád tlačí, ať jména zveřejníme. Byl bych ho varoval, ať se nepouští do tak riskantní dvojí hry. (překlad: G. Grass) Když jsem zaťukala na dveře koupelny, bylo slyšet, jak vyskočila z vany, a přestože měla zamčeno, volala, ať nevstupuju. Keny požádal dívky, ať svou zbabělost nemaskují ekologickými katastrofami, a Lucie ho vyzvala, ať svůj nedostatek soudnosti nevydává za odvahu. Když řidička požadavek odmítla, vytáhl na ni pistoli a zařval, ať vypadne z auta. III. Konkurence spojek aby a ať Spojka aby uvozující předmětovou větu je v dané funkci základní; pomocí této spojky se oznamuje, jakou výzvu kdo vzhledem ke komu učinil. Pomocí spojky ať se pak výzva blíží výzvě přímé: (4a) Manželka ho nutí, aby šel na odběry. (ČNK) (4b) Manželka ho nutila, ať jde k psychiatrovi. (ČNK) (4c) Manželka ho nutila: Jdi k psychiatrovi. Srov. dále (vše ČNK): (5a) Ministr mu poradil, aby si stěžoval u vedení drah. (5b) Soudce mu ale poradil, ať požádá o milost prezidenta. (6a) Několikrát jsme ho upozorňovali, aby dal vše do pořádku. (6b) Organizátoři ji upozorňovali, ať se chová slušně. (7a) Nějaký úředník mě vyzval, abych se posadil. (7b) Polekaně mě vyzvala, ať jdu dál. (8a) Za týden jí vzkázali, aby manželovi přinesla civilní šaty a nějaké prádlo. (8b) Z velvyslanectví nám vzkázali, ať zůstaneme ve svých příbytcích. Kontexty nenaznačují, že by mezi těmito spojkami byl nějaký stylový rozdíl. (Naproti tomu MČ 3 (s. 513) uvádí, že užití spojky ať je hovorové.) Protože užitím spojky ať se oznamování o výzvě blíží přímé výzvě v přímé řeči, užívá se tato spojka u některých sloves vyjadřujících expresivnější mluvení téměř stejně často nebo i (o něco) častěji než spojka aby, přestože spojka aby je v daném typu souvětí celkově výrazně frekventovanější (vše ČNK): (9a) Někdo na mě zakřičel, abych šla raději dělat knedlíky. (9b) Pak nějaký policista, který mne viděl, zakřičel, ať položím zbraň. (10a) Nevydržel jsem to a zařval, ať vypadne. (10b) Až na mě jednou musel kdosi zařvat, abych se vrátil do hrobu. Výjimečně se může stát, že ani obsah věty a její kontext neumožní rozeznat, zda jde v daném souvětí o větu předmětovou, nebo o větu účelovou: (11) Často jste musel na některé svěřence zakřičet, aby zabrali. Touto větou se může hovořit buď o tom, co trenér na své svěřence musel zakřičet (Zaberte!), anebo proč tak musel učinit (protože chtěl docílit toho, aby zabrali). Pokud jde o účel, není v této větě řečeno, co trenér musel často zakřičet. Vzhledem k modálnímu slovesu muset se zdá, že pravděpodobnější je tu účelová interpretace. 2.1.2.6 Předmětové věty uvozené podmiňovací spojkou: když, jestliže, pokud, -li Souvětí s předmětovou větou uvozenou některou z podmínkových spojek jsou spíše periferním gramatickým jevem, avšak nikoli zcela vzácným a nikoli nefunkčním. Celé souvětí se vyslovuje o tom, co nastává za podmínek, které se opakují. Spojky jsou synonymní; spojky jestliže, pokud a -li jsou však v rámci daného typu souvětí ještě méně běžné než spojka když – patně proto, že u spojky když hraje roli i její význam časový, a také proto, že tato spojka je stylově neutrální (vše ČNK): (1a) Chápu, když někdo tvrdí, že provoz záchranky je drahý. (1b) Chápu, jestliže se Izrael snaží zničit teroristickou infrastrukturu. (1c) Chápu, pokud na tuto otázku nebudete chtít odpovídat. (1d) Chápu, opravuje-li se v létě most. (2a) Tolerujeme, když okus nepřesáhne dvacet procent plochy. (2b) Rodiče tolerují, jestliže se dítěti do školy nechce. (2c) "Netolerujeme, pokud jsou podnapilí," dodává Vaněček." (2d) Země však netoleruje, přestává-li být islám náboženstvím. (3a) Ne každý vítá, když si jeho podřízení zvyšují vzdělání. (3b) Společnosti vítaly, jestliže se k takové dohodě dospělo přátelsky a diskrétně. (3c) Myslivci samozřejmě vítají, pokud se někdo rozhodne zanést ke krmelci nějaké krmení. (3d) Přímí zahraniční investoři vítají, mohou-li uniknout jednání s vládními orgány při úředních postupech. (4a) Žáci nejvíc oceňují, když je jejich učitel přísný, ale spravedlivý. (4b) Mladé rodiny velmi oceňují, pokud zaměstnavatel provozuje firemní školku. (4c) Oceňují, mají-li důvěru a osobní svobodu a možnost realizovat se. (5a) Odmítám, když lidé říkají, že jsem protievropský. (5b) Část sprejerů odmítá, pokud se na ně hledí jako na celek. (5c) Světec odmítá, je-li označován jako světec. (6a) Neodsuzuji, když někdo "prodává tělo", ať už za účelem sexuálního, nebo reklamního využití. (6b) Většina Čechů považuje za normální interrupci, avšak odsuzuje, jestliže se matka narozeného dítěte dobrovolně vzdá. (vyňato z rámce souvětí) (6c) Všechny průzkumy ukázaly, že občané jednoznačně odsuzují, pokud jsou majetkové poměry vrcholných držitelů moci temné. Sloves, která tvoří přísudek řídící věty v souvětích daného typu, není mnoho; kromě těch obsažených ve větách (1) až (6) jsou se spojkou když uvozující předmětovou větu doložena např. slovesa chválit, litovat, milovat, nesnášet/nenést, pochopit, poznat, uvítat, vycítit, zbožňovat, v následujících vybraných souvětích (vše ČNK): Velmi chválíme, když na SUV najdeme pořádné tažné oko. Vždycky lituju, když udělám chybu. Nejvíc miluje, když jí někdo řekne, že je senzačně opálená. (Z. Salivarová) Neboť kolega Chrástek nesnáší, když se před ženami pronášejí sprostá slova. (J. Trefulka) Lidé nesnesou, když neplníte jejich představu o vás. (L. Vaculík) Odmalička jsem obdivoval, když za někým zůstal kus poctivě odvedené práce. Pochopím, když si teď ode mě budeš udržovat odstup. Pan Pritchard ihned poznal, když jeho manželka sklouzla do svých denních snů v bdění. (překlad: J. Steinbeck) Na mnohé otázky neznáme odpovědi, ale uvítáme, když si je budou vědci klást s námi. (Ivan M. Havel) Vždy vycítím, když se v ní ten strach začne zdvíhat. (překlad: J. Steinbeck) Chlapi zbožňujou, když projevíš zájem o jejich práci. 2.1.2.7 Konkurence spojek aby a že U sloves vyjadřujících vůli mluvčího/pisatele k tomu, aby někdo něco vykonal či nevykonal, konkuruje u některých sloves spojce aby spojka že v kombinaci s modálním slovesem: (1a) Lékař vám také doporučí, abyste se vyhýbali větší fyzické námaze. (ČNK) (1b) Lékař vám také doporučí, že se máte vyhýbat větší fyzické námaze (2b) Doktor vám doporučil, že máte pořádně odpočívat. (ČNK) (2b) Doktor vám doporučil, abyste pořádně odpočíval(a). (3a) Matka mu dovolila, aby u mne přespal. (ČNK) (3b) Matka mu dovolila, že u mě smí/může přespat. (4a) Po zranění kolena nemohu ještě naplno trénovat, tak mi trenér dovolil, že se smím individuálně připravovat doma. (ČNK, zkráceno) (4b) Po zranění kolena nemohu ještě naplno trénovat, tak mi trenér dovolil, abych se individuálně připravovala doma. (5a) Ale hlavně začali naléhat, že to musíme vyzkoušet. (ČNK) (5b) Ale hlavně začali naléhat, abychom to vyzkoušeli. (6a) Nová rodina na nás teď naléhá, abychom koupili velký dům. (ČNK) (6b) Nová rodina na nás teď naléhá, že máme/musíme koupit velký dům. (7a) Radnice nám dovolila, že si můžeme pro dřevo dojet do městských lesů. (ČNK) (7b) Radnice nám dovolila, abychom si pro dřevo dojeli do městských lesů. Jak ukazují doklady a jejich transformace, spojku že lze místo spojky aby v souvětích tohoto typu uplatnit pouze tehdy, užijeme-li v závislé větě po spojce že modální sloveso mít, muset, moci nebo smět. MČ 3 počítá s konkurencí spojek aby a že i u slovesa zakázat: Zakázal jsem mu, že nesmí jít ven. Korpusová šetření však ukazují, že u tohoto slovesa je normou spojka aby (Nelze však lidem zakázat, aby chodili do supermarketů.) a spojka že v předmětové větě s modálním slovesem je zcela výjimečná: na 2 157 dokladů slovního spojení ,zakázat, abyʻ (kde sloveso je lemmatem, tedy ve všech tvarech) připadá jen asi 30 dokladů zakázat, že, kde spojka že uvozuje předmětovou větu; např. Fotr jí zakázal, že se nesmí hnout z pokoje. – To mi zítra zakážou, že nesmím nosit žluté tričko? Doložena jsou ale i souvětí se spojkou že bez modálního slovesa; jde tu o různé nestandardní varianty standardní struktury, např.: Prostě si zakážu, že jsem Richard Krajčo, a změním se v postavu. 2.1.2.8 Předmětové věty vztažné Před vztažným zájmenem uvozujícím větu předmětovou stávají slovesa označující psychické procesy nebo jiné abstraktní činnosti; I. Vztažné věty uvozené zájmenem kdo A. Vztažné zájmeno v základním tvaru (1) Oba muži chvíli čekali, kdo odpoví na tu nesmyslnou otázku. (E. Hostovský – ČNK) Před základním tvarem zájmena kdo nejčastěji stojí slovesa (v korpusu SYN v8 v rámci zadání od 200 dokladů výše; abecedně): čekat, dohadovat se, dohodnout se, domluvit se, dozvědět se, hádat, hádat se, hledat, chápat/pochopit, kontrolovat, napovědět, naznačit, odhadnout, odhalit, oznámit, pamatovat (si), pátrat, podívat se, poznat, prokázat, prozradit, přemýšlet, ptát se/zeptat se, rozhodnout/rozhodovat, řešit, říci/říkat, sdělit, sledovat, soutěžit, spekulovat, stanovit, tipovat, tušit, ukázat/ukazovat, určit/určovat, uvědomit si, uvést, vědět, vidět/uvidět, vybrat/vybírat, vypátrat, vysvětlit, vyšetřovat, vzpomenout si, zapomenout, zjistit/zjišťovat, zkoumat Vybraná souvětí (vše ČNK): Příštího rána se děti po snídani dohadovaly, kdo půjde dolů do města. Soudy se nemohly dlouho dohodnout, kdo bude sledovaný případ řešit. Chodil kolem dokola a hledal, kdo si ho všimne. (překlad: E. L. Doctorow) Každý chápe, kdo tu míchá a rozdává karty. Žádná domovnice nemůže kontrolovat, kdo k tobě jde na návštěvu. (Jan Zábrana) Podle mého názoru není zákona, který by dokázal jednoznačně napovědět, kdo má pravdu. (M. Uhde) Marně jsem po návratu pátral, kdo byla ta žena. (překlad: H. von Hofmannsthal) Tři roky jsem přemýšlela, kdo vlastně Marta je. (překlad: Olga Tokarczuk) Proti jejímu domu najala policie byt, aby mohla ve dne v noci sledovat, kdo do domu vchází. (P. Kosatík) Nechci spekulovat, kdo má pravdu. Vyhláška mj. stanoví, kdo se považuje za společensky nepřizpůsobeného. B. Zájmeno kdo v ostatních tvarech Stejná či podobná slovesa se uplatňují i v řídících větách doplňovaných předmětovými větami uvozenými nepřímými tvary zájmena kdo (vše ČNK): (2a) Chtěl bych zjistit, koho chtěl ten nebožtík vydírat. (J. Zábrana) (2b) Rozhlédl se, aby zjistil, komu hlas patří. (2c) Není vždy úplně jednoduché zjistit, o kom nebo o čem jde momentálně řeč. (2d) Jako by poprvé zjistil, s kým má tu čest. II. Vztažné věty uvozené zájmenem co A. Vztažné zájmeno v základním tvaru (3) Paní doktorka Fastová splnila, co slíbila. (J. Dietl, scénář tel. seriálu Nemocnice na kraji města) Tímto zájmenem se uvozují předmětové věty doplňující většinu z těch přísudkových sloves, která jsou doplňována větami uvozenými zájmenem kdo. Pouze nebo převážně zájmenem co jsou uvozovány předmětové věty doplňující následující přísudková slovesa: dělat/udělat, divit se, dostat, hrát, najít, napsat, popsat, poradit, poslouchat, psát/napsat, sdělit, slyšet, splnit, vnímat, vyprávět, zkoušet/vyzkoušet, zvažovat Vybraná souvětí (vše ČNK): Myslím, že oba dělali, co se od nich dalo čekat. (překlad: J. Steinbeck) Nikdo nepoznal, zda prve slyšela, co bylo řečeno. (A. Lustig) A když jsem se s obrázkem pochlubil Evě Svobodové, tak ona se nafoukla a pravila, že se diví, co na ní mám. Tu je záloha, chlapci, a hrajte, co vás napadne! (J. Voskovec – J. Werich) Ve skutečnosti nikdy neposlouchala, co se vlastně povídá. (překlad: J. Steinbeck) Obávám se, že není lehké jasně popsat, co mám na mysli. (překlad: K. Ishiguro) Zkouším, co subtropické rostliny vydrží v českých podmínkách. Tisíce lidí tu našly, co hledaly. (K. Čapek) Mám co dělat, abych vnímal, co říkáte. (překlad: B. Pasternak) B. Vztažné zájmeno v ostatních tvarech Stejná či podobná slovesa se uplatňují i v řídících větách doplňovaných předmětovými větami uvozenými nepřímými tvary zájmena kdo (vše ČNK): (4a) Chci zjistit, čeho jsem ještě schopen. (4b) Musíme tedy nejdříve zjistit, čemu máme oponovat. (4c) Ani jsem si nepřál zjistit, o čem si píší. (4d) Nelze však zjistit, s čím tito lidé obchodují. III. Vztažné věty uvozené ostatními vztažnými výrazy Z ostatních vztažných výrazů uvozujících předmětovou větu vybíráme tyto: kde, kam, kudy, odkud; jak, jaký; proč (vše ČNK): (5a) Musíme zjistit, kde je problém. (5b) Vůbec mi nedalo práci zjistit, kam šla. (5c) Hasiči také zjistili, kudy se had do salonu zřejmě připlazil. (5d) Zjistili, odkud telefonovala. (5e) Podíval se na ni, aby zjistil, jak na ni jeho tón účinkoval. (5f) Policie nyní pracuje na tom, aby zjistila, jaký měli útočníci motiv (5g) Bude zajímavé zjistit, proč to udělal. 2.1.3 Užívání korelativ Obsah: 2.1.3.1 Obecná charakteristika 2.1.3.2 Fakultativní užívání korelativ v souvětích s větou spojkovou I. Korelativní to (bez předložky) v pozici nominativu nebo akuzativu v souvětích s větou spojkovou A. Obecná charakteristika B. Korelativum to a omezující/vytýkací partikule C. Souvětí bez korelativa to a jeho vzácné užití II. Korelativní to v pádovém tvaru s předložkou A. Obecná charakteristika B. Frekvence struktur s korelativem III. Korelativní toho, tomu, tím bez předložky A. Korelativum u sloves s vazbou genitivní B. Korelativum u sloves s vazbou dativní C. Korelativum u sloves s vazbou na instrumentál 2.1.3.3 Obligatorní užívání korelativ v souvětích s větou spojkovou I. Korelativa s předložkou A. Obecná charakteristika B. Korelativa u sloves s danou vazbou II. Korelativa bez předložky (toho, tomu, tím) A. Korelativum u sloves s vazbou genitivní B. Korelativum u sloves s vazbou dativní C. Korelativum u sloves s vazbou na instrumentál 2.1.3.4 Korelativa v souvětích s větou vztažnou I. Struktury s větou podmětovou uvozenou zájmenem co nebo kdo v základním tvaru A. Věta podmětová je v antepozici B. Věta podmětová je v postpozici II. Struktury s větou podmětovou uvozenou zájmenem co nebo kdo v nepřímých pádech III. Struktury s větou předmětovou uvozenou zájmenem co A. Věta předmětová je v antepozici B. Věta předmětová je v postpozici IV. Struktury s větou předmětovou uvozenou zájmenem kdo v nepřímých pádech A. Vazebnost přísudkového slovesa věty řídící B. Přísudkové sloveso věty řídící má vazbu na bezpředložkový akuzativ C. Přísudkové sloveso věty řídící má vazbu na pád předložkový V. Struktury s větou podmětovou nebo předmětovou uvozenou vztažným adverbiem (proč, jak, kdy, kde aj.) VI. Nástin pravidel pro užívání korelativ v souvětích s větou vztažnou 2.1.3.5 Korelativa s předmětovým infinitivem I. Obecná charakteristika II. Převládají nebo jsou výlučné struktury s korelativem III. Struktury s korelativem a bez něj jsou zhruba v rovnováze IV. Převládají nebo jsou (téměř) výlučné struktury bez korelativa 2.1.3.1 Obecná charakteristika Při začleňování vět podmětových a předmětových do věty řídící se mnohdy užívá – buď fakultativně, nebo obligatorně – tzv. korelativních výrazů (korelativ). Korelativním výrazem se rozumí složený výraz, který vyjadřuje souvztažnost odkazovacího zájmena s výrazem spojovacím (spojkou nebo vztažným zájmenem), např. to, že; ten, kdo; ti, kteří; to, co; tomu, kdo; na to, že; o tom, že; s tím, že; k tomu, aby atd.: (1a) To, že mi nic neřekl, mě překvapuje. (2a) To, co jsi jí řekl, je nestoudnost. (3a) Tomu, kdo mi pomůže, budu vděčný. (4a) Na to, že nám pomůže, se nespoléhám. (5a) O tom, že nám pomůže, nepochybuji. (6a) S tím, že nám pomůže, nepočítám. (7a) K tomu, aby mohl chodit do speciální školy, posloužily peníze od pojišťovny. (ČNK) O tom, že tato korelativa stojící na začátku souvětí jsou běžné výrazy, svědčí jejich frekvence v korpusu: To, že má více než 139 000 dokladů (i když nejde vždy o souvětnou strukturu s korelativem), To, co má více než 89 000 dokladů, Tomu, kdo má více než 3 000 dokladů, Na to, že má více než 18 000 dokladů, O tom, že má téměř 76 000 dokladů, K tomu, aby má téměř 14 000 dokladů – jde tu ovšem většinou o účelový význam. Terminologická poznámka: Výrazem ,korelativumʻ označujeme pro stručnost také samotné korelativní zájmeno (to, ten) nebo spojení korelativního zájmena s předložkou vyjadřující příslušný pád (o tom; s tím). Při antepozici věty podmětové - (1a) a (2a) - nebo předmětové - (3a) až (7a) často stávají odkazovací zájmeno a spojka nebo vztažné zájmeno co, kdo uvozující závislou větu odděleny čárkou vedle sebe na začátku souvětí – (1a) až (7a); v těchto případech užíváme termínu spojité korelativum. Odkazovací výraz (to, tomu, na to, o tom atd.) však může stát i na začátku postponované věty řídící, a oba korelativní výrazy jsou pak od sebe vzdáleny - odkazovací zájmeno uvozuje větu řídící a spojka nebo vztažné zájmeno uvozuje anteponovanou větu závislou; v těchto případech užíváme termínu nespojité korelativum: (1b) Že mi nic neřekl, to mě překvapuje. (2b) Co jsi jí řekl, to je nestoudnost. (3b) Kdo mi pomůže, tomu budu vděčný. (4b) Že nám pomůže, na to se nespoléhám. (5b) Že nám pomůže, o tom nepochybuji. (6b) Že nám pomůže, s tím nepočítám. (7b) Aby mohl chodit do speciální školy, k tomu posloužily peníze od pojišťovny. Při postpozici závislé věty podmětové nebo předmětové se běžně a někdy obligatorně (viz níže 2.1.3.3) užívá korelativ především u vět vztažných (věta (3c)); u vět spojkových se jich užívá (fakultativně nebo obligatorně) obvykle tehdy, má-li přísudek věty řídící jinou vazbu než na bezpředložkový akuzativ: (3c) Budu vděčný tomu, kdo mi pomůže. (4c) Nespoléhám se na to, že nám pomůže. (5c) Nepochybuji o tom, že nám pomůže. (6c) Nepočítám s tím, že nám pomůže. (7c) Peníze od pojišťovny posloužily k tomu, aby mohl chodit do speciální školy. Korelativum bývá fakultativní a jeho užití často není nutné nebo je dokonce obvyklejší užít souvětí bez korelativa: (1c) Že mi nic neřekl, mě překvapuje. (2c) Co jsi jí řekl, je nestoudnost. 2.1.3.2 Fakultativní užívání korelativ I. Korelativní to (bez předložky) v pozici nominativu nebo akuzativu v souvětích s větou spojkovou A. Obecná charakteristika U anteponovaných spojkových vět podmětových (věty (1a - c)) a předmětových (věty (2a - c)) bývá korelativní to fakultativní, tj. lze ho užít – (1a), (1b) a (2a), (2b), ale není to nutné – (1c) a (2c): (1a) To, že nám budou scházet peníze, se stát může. (ČNK) (1b) Že nám budou scházet peníze, to se stát může. (1c) Že nám budou scházet peníze, se stát může. (2a) To, že vytváří nová místa, velmi vítáme. (ČNK) (2b) Že vytváří nová místa, to velmi vítáme. (2c) Že vytváří nová místa, velmi vítáme. Vzhledem k užití či neužití korelativního zájmena to a vzhledem k větosledu máme k dispozici celkem pět více či méně obvyklých (a stylově využitelných) variant souvětí se spojkovou větou podmětovou nebo předmětovou; postpozice nebo antepozice závislé věty je přitom řízena aktuálním členěním (k němu viz 4. díl) (vše ČNK): (3a) Vadí mi, že se na nás valí zbytečně moc povinností. (3b) Vadí mi to, že enormně narůstá silniční doprava. (vyňato z rámce souvětí) (3c) Že prší, nám nevadí. (3d) Že se Tomáš neumí milovat, to jí nevadilo. (3e) To, že ministryně obrany natočila píseň, mi nevadilo. (4a) Nečekala jsem, že vyhraju o tolik. (4b) Nečekala jsem to, že ten titul obhájím. (4c) Že se strhne něco takového, jsem nečekala. (4d) Že se zasnoubíme, to jsem nečekala! (4e) To, že na soutěži uspěji, jsem ale nečekala. B. Korelativum to a omezující/vytýkací partikule Souvětné struktury s postponovanou spojkovou větou podmětovou nebo předmětovou a korelativním odkazovacím zájmenem to ve větě řídící se v současné standardní češtině využívají zpravidla jen tehdy, je-li podmět nebo předmět zdůrazňován jako omezující výjimka nebo jako vytčení toho, oč především jde. Proto také obvykle stávají před korelativním to partikule vyjadřující omezení, např. jen/jenom, pouze nebo vytčení zvláště, zejména, především (vše ČNK): (5) Dnes ji může utěšit jen to, že je opět těhotná, a to v pátém měsíci. (6) Vláda riskuje jen to, že by jí mohli poslanci vyslovit nedůvěru. (7) Její spokojenost kalilo pouze to, že nic neřekla rodičům. (8) Vím pouze to, že mé tělo je neklidné a neutěšitelné, když nejsem u tebe. (9) Nejrůznější záměry komplikuje zvláště to, že budovy vlastní město, pozemky však ne. (10) Kritizuje zejména to, že rizika z toxických aktiv banky ponesou daňoví poplatníci. (11) Na genetice mě fascinuje především to, že stojí za vším – za lidskými chorobami i za tím, jak se s nimi lidské tělo vyrovná. Avšak i ve strukturách, v nichž se omezuje platnost obsahu přísudku řídící věty, je někdy možné užít samotné omezovací, resp. vytýkací partikule bez odkazovacího zájmena: (vše ČNK) (12a) Oceňují především to, že matematika děti zajímá a mají ji rády. (12b) Oceňuje především, že se v rámci skautské výchovy naučil vést lidi. (13a) Od veletrhu očekáváme především to, že se dostaneme do povědomí lidí. (13b) Očekávám především, že kolegové z KDU konkretizují své návrhy. (14a) Skutečně mi ovšem vadilo především to, že se rodilí Britové občas dívali svrchu na všechny cizince. (14b) Kritikům vadí především, že výstavba ohrozí historické sklepy a kašnu Parnas. (15a) Na dobových obrázcích ji zaujalo především to, že lidé si pod stromeček dávali mnohem méně dárků než nyní. (15b) Maškovou zaujalo především, že o zapomenuté tůni doposud téměř nikdo nevěděl. Struktury s korelativním to jsou ovšem v souvětích s omezovacím/vytýkacím adverbiem obvykle výrazně frekventovanější. Např. poměr výrazů oceňuji především to, že : oceňuji především, že je 72 : 2, očekávám především to, že : očekávám především, že = 12 :1, vadí především to, že : vadí především, že = 294 : 12, zaujalo především to, že : zaujalo především = 33 : 1. Vytýkací partikule jako především, zejména, zvláště stávají i na začátku souvětné struktury, a pak se korelativa to obvykle neužívá: (16a) Především očekávám, že se dají věci do pohybu. (ČNK) (16b) Především očekávám to, že se dají věci do pohybu. (neobvyklé) Závislost užívání korelativa to na postavení vytýkací partikule ve větě ukazuje následující tabulka (partikule v antepozici stojí na začátku věty a je psána s velkým písmenem; partikule v postpozici stojí uprostřed věty): Struktura Počet dokladů Struktura Počet dokladů Struktura Počet dokladů Struktura Počet dokladů Především oceňovat, že 17 Především oceňovat to, že 6 oceňovat především, že 18 oceňovat především to, že 201 Především pochopit, že 7 Především pochopit to, že 1 pochopit především, že 0 pochopit především to, že 3 Především očekávat, že 28 Především očekávat to, že 0 očekávat především, že 24 očekávat především to, že 30 Především zjistit, že 21 Především zjistit to, že 0 zjistit především, že 4 zjistit především to, že 3 Především ukázat, že 19 Především ukázat to, že 0 ukázat především, že 8 ukázat především to, že 22 Především zdůrazňovat, že 19 Především zdůrazňovat to, že 0 zdůrazňovat především, že 12 zdůrazňovat především to, že 21 Především uvítat, že 3 Především uvítat to, že 0 uvítat především, že 2 uvítat především to, že 7 C. Souvětí bez korelativa to a jeho vzácné užití Pokud řídící věta neobsahuje omezovací/vytýkací partikuli (jen, pouze; především, zejména apod.), pak postponovaná předmětová nebo podmětová věta uvozená spojkou že je většinou bez korelativa; pokud není zřejmé, že na obsahu závislé věty je nějaký důraz, pak je věta s korelativním to nefunkční a negramatická: (17a) Vím, že nejsem moc oblíbený. (ČNK) (17b) *Vím to, že nejsem moc oblíbený. Avšak při omezování: (17c) Vím jen to, že byl odvolán z BIS, protože neuposlechl rozkaz. (ČNK) Dále: (18a) Řekla, že ji podzim nikdy nepřestává uchvacovat a povznášet. (ČNK) (18b) *Řekla to, že ji podzim nikdy nepřestává uchvacovat a povznášet. (19a) Tvrdí, že mu jen překážím. (ČNK) (19b) *Tvrdí to, že mu jen překážím. Souvětí začínající Vím to, že má v korpusu jen 24 dokladů. Ve většině z nich jde o nějaký kontrast vědění a nevědění, např. Já nevím. Já skutečně nevím. Vím to, že Amerika musí vyhrát. Souvětí začínající Řekla, že má 3 525 dokladů, začátek souvětí Řekla to, že nemá doklad žádný. Začátek Tvrdí, že má téměř 38 000 dokladů, začátek Tvrdí to, že nemá doklad žádný. Atd. Srov. dále jen bez korelativa: Firma předpokládá, že letos vyrobí 9,4 milionu vozů. Tak Masaryk vstoupil do sporu. Navrhl, aby se postavil Husův pomník, dal peníze na to, aby se začaly vydávat Husovy spisy. Jeho terapeut mu poradil, aby se nebál otevřeně vyjádřit. Před Vánocemi mi vedení TV Barrandov nabídlo, zda bych nechtěla moderovat nějaký pořad. Korelativní to může mít vzácně funkci implicite odkázat k něčemu, oč v dané komunikaci jde, a zdůraznit to (obě věty ČNK): (20) Dokázal to, že i malý klub může konkurovat celkům s daleko větší basketbalovou tradicí. (21) Potvrdil to, že je kvalitním fotbalistou. Srov. dále: Existují důvody nebo situace, které vyžadují to, že lidé nárokují ošetřovatelskou péči? Bez soutěže by se nám nikdy nepodařilo to, aby se naším domem naplno zabývalo sedmdesát architektonických ateliérů. Odkazovací korelativní to může také odkazovat k něčemu jako ke známé informaci a hraje tak svou roli i v aktuálním členění textu (obě věty ČNK): (22) Pro mne osobně je těžké pochopit to, že jsme nebyli přizváni k zahájení rozhovorů. (23) „Podle svědků muž začal pít, když se dozvěděl to, že jeho bratr tragicky zahynul,“ uvedla krajská policejní mluvčí Jana Macalíková. Korelativní to může implikovat nevyjádřené omezení nebo vytčení (věty (24a) až (26a)) nebo kontrast dvou okolností (věty (27) až (31)); zdá se, že v této funkci je o něco častější v souvětích s větou podmětovou: (24a) Přiznal to, že v osudný den 15. června jel z Frýdku - Místku k bývalé manželce. (ČNK, vyňato z rámce souvětí) (24b) Přiznal jen to, že v osudný den 15. června jel z Frýdku - Místku k bývalé manželce. (25a) To není to nejúžasnější. Fascinuje mě to, že v letadle jsou lidi připoutaní ke svým emocím. (ČNK) (25b) To není to nejúžasnější. Fascinuje mě především to, že v letadle jsou lidi připoutaní ke svým emocím. (26a) Co se vám na Garden party líbí úplně nejvíc? Líbí se mi to, že se lidé nestydí obléknout do dobového oblečení a hrát si na pány továrníky. (ČNK) (26b) Co se vám na Garden party líbí úplně nejvíc? Líbí se mi hlavně to, že se lidé nestydí obléknout do dobového oblečení a hrát si na pány továrníky. V následujících větách jsou kromě korelativního to tučně vyznačeny výrazy, které jsou v kontrastu: (27) Mně takový muž imponuje, ale ne proto, že má peníze. Imponuje mi to, že je dokáže vydělat. (ČNK) (28) Mrzí mě to, že nemohu reprezentovat, ale zdraví je nejdůležitější. (ČNK) (29) Velmi mne rozhodnutí soudu zarazilo. Překvapuje mě to, že obce nedostaly prostor pro předložení argumentů. (ČNK) (30) Namísto kulturní asimilace se tedy od menšin vyžaduje to, aby se integrovaly do většinové kultury pouze v politické oblasti. (ČNK) (31) Místo celosvětově podporované myšlenky vytvoření palestinského státu podpořil to, aby stát Izrael připojil ke svému území i palestinskou autonomii. (ČNK) II. Korelativní to v pádovém tvaru s předložkou A. Obecná charakteristika Korelativní výrazy typu o to, aby; o tom, že; na to, že; s tím, aby atd. jsou často obligatorní. U některých sloves však dochází ke konkurenci souvětné struktury s korelativem a bez něj; někdy přitom bývá frekventovanější struktura s korelativem (věta (32a)), jindy struktura bez korelativa (věty (33a) a (34a)), nebo jsou obě struktury zhruba stejně frekventované (věty (35) a (36)) (vše ČNK): (32a) Sám přece usiloval o to, abychom se seznámili. (32b) V tomto duchu bude vláda usilovat, aby rozvinula bezpečnostní aparát s ohledem na zákon. (33a) K. je musel požádat, aby byli zticha, že nechce slyšet jejich mínění. (33b) Mohl bych vás požádat o to, abyste se stala rozhodčí v našem sporu? (34a) Musíme se samozřejmě snažit, aby byl Senát více homogenní. (34b) Svěrákovi se ze všech sil snažili o to, aby čeští letci, kteří se utkávají v leteckých bojích s německým nepřítelem, vyšli na plátně jako živé postavy. (35a) Proč se nepokusíš, abych na to zapomněla? (35b) Konkurence se může pokusit o to, aby její produkt zaujal na trhu vůdčí pozici. (36a) Důkladně jsem se postaral o to, aby nic z mého nitra neproniklo navenek. (36b) Ředitelé by se především měli postarat, aby si udrželi kvalitní pracovníky," řekl ministr. U některých sloves je struktura s korelativem výjimečná. Např. na zhruba 10 500 dokladů lemmatu prosit s bezprostředně následující spojkou aby připadá jen 144 dokladů tohoto slovesa s korelativem o to. Např. Prosme o to, aby sílila naše víra, byla spojena s láskou a pomáhala překonávat naše pokušení v podobě sobectví, závisti, pýchy, lásky k mamonu a pod. B. Frekvence struktur s korelativem 1. Struktura s korelativem je frekventovanější Struktura s korelativem je (výrazně) častější např. u sloves dbát (na něco), debatovat (o něčem), diskutovat (o něčem), dotlačit (někoho k něčemu), chybovat (v něčem), kývnout (na něco; v přeneseném smyslu „souhlasit“), mstít se (někomu za něco), odkazovat (na něco), odradit (někoho od něčeho), odsoudit (někoho za něco, k něčemu), odvolávat se (na něco), (ne)ohlížet se (na něco), opravňovat (někoho k něčemu), počítat (s něčím), pokutovat (někoho za něco), posloužit (někomu k něčemu), potrpět si (na něco), předurčit (k něčemu; zprav. v pasivu), snít (o něčem), spoléhat (se) (na něco), stíhat (někoho za něco), svádět (k něčemu), určit (k něčemu), utvrdit (se) (v něčem), vděčit (někomu za něco), zasadit se (o něco), zasloužit se (o něco), zodpovídat se (z něčeho). Srov. (abecedně podle předložky): k tomu, aby: Mendela tedy dotlačili k tomu, aby vyučoval přírodní vědy, ale jemu se ta práce zalíbila a v létě roku 1850 bylo rozhodnuto, že podstoupí profesorskou zkoušku. Snažíme se pořadatele dotlačit, aby objekty byly hlukově lépe izolovány. Přece nejsme předurčeni k tomu, abychom ustavičně pykali za ty samé chyby? Tento ministr a jeho úřad jsou předurčeni, aby byli nenáviděni. Blízkost polštiny a češtiny obecně je totiž tou největší překážkou, neboť překladatele svádí k tomu, aby svůj jazyk přizpůsoboval jazyku originálu, a výsledkem je pak to, že český překlad podivně zavání polštinou, například slovosledem. V Krakově člověka všechno svádí, aby srovnával s Olomoucí. na to, aby/že: Bankovní dealeři dbali na to, aby tu byla pořád rovnováha. S ostříži bdělostí dbala, aby večeři nepotřísnil žádný buržoasní přežitek. (E. Hostovský – ČNK) Nikdy ale nekývnu na to, aby většina nemocnic v České republice byla soukromých, protože by to bylo pro občany velmi nebezpečné," uzavřel Rath. Vláda totiž kývla, aby se poslední česká státní huť také konečně zprivatizovala. Vůbec se neohlížel na to, že za sebou zanechává špinavé stopy. Vůbec se nebude ohlížet, že Patrik stál miliardu korun, říká trenér MARTIN PULPIT, expert na italskou kopanou. (struktura bez korelativa je doložena zejména ze sportovní publicistiky) Ministryně však spoléhá na to, že nedostatky ve vztazích mezi lékaři a pacienty vyřeší spíš morální apel. Naši čtenáři se spoléhají, že u nás najdou pravdu. o to, aby: Měla byste se zasadit o to, aby náš výzkum pokračoval ještě rok a případně i déle, když to bude zapotřebí. Sociální demokracie prý se zasadí, aby byl konečně přijat zákon regulující prostituci . o tom, že: Je v módě debatovat o tom, že splývá rozdíl mezi zlem a dobrem nebo že každý má své dobro U první knihy se hodně debatovalo, že na ni měl velký vliv právě Jáchym Topol. Lara snila o tom, že za rok, až složí státnice, se s Pašou vezmou a že oba odjedou jako profesoři chlapeckého a dívčího gymnázia do některého gubernského města na Urale. (překlad: B Pasternak, Doktor Živago – ČNK) Snila, že pod křovím možná najde poklad, klenoty zabalené do ubrousku nebo plechovku s dolary. (překlad: O. Tokarczuk – ČNK) od toho, aby: Debussyho chování Mahlera ale neodradilo od toho, aby v následující newyorské koncertní sezoně nezařadil díla francouzského mistra do svých programů. Ani přítomnost hlídače zloděje neodradila, aby se v obchodním domě klidně pohybovali a kradli. v tom, že: Mnoho učitelů chybuje v tom, že se snaží děti s výchovnými problémy ze třídy vypudit. Všechny strany chybovaly, že zahájily kampaň pozdě. za to, že: Chodci jsou nejčastěji pokutováni za to, že nepřecházejí silnice přes přechody pro chodce. Strážníci nemohou nikoho pokutovat, že nemá odklizený sníh. Policie ho stíhá za to, že na únorové demonstraci pravicových radikálů v Praze měl na oblečení fašistickou symboliku. Policie ho trestně stíhá, že si jako člen bytové komise řekl o úplatek 170 000 korun za přidělení obecního bytu. 2. Struktury s korelativem a bez něj jsou zhruba v rovnováze Struktury s korelativem nebo bez něj jsou zhruba v rovnováze (jedna struktura převažuje nad druhou maximálně v poměru 2 : 1; frekventovanější struktura je v dokladech na prvním místě) např. u sloves: bránit (někomu v něčem), demonstrovat (za něco), dohlédnout (na něco), hledět (na něco), chválit (někoho za něco), inspirovat (někoho k něčemu), kritizovat (někoho za něco), lobovat (za něco), motivovat (někoho k něčemu), napomoci (někomu k něčemu), obžalovat (někoho z něčeho; většinou v pasivu), odhodlat se (k něčemu), pamatovat (na něco), pobízet (někoho k něčemu), pochybovat (o něčem), (po)starat se (o něco, někoho), přemítat (o něčem), přemýšlet (o něčem), přičinit se (o něco), přít se (o něco), přimět (k něčemu), shodnout se (na něčem), souhlasit (s něčím), uvažovat (o něčem), usvědčit (někoho z něčeho), vybízet (někoho k něčemu), vychovávat (k něčemu), vyprovokovat (k něčemu), žehrat (na něco). Srov. (abecedně podle předložky): k tomu, aby: To ho přece jen přimělo, aby odpověděl. Nemohu se přimět k tomu, abych kritizoval jeho vkus. Paní učitelová ho naléhavě vybízela, aby šel dál a posadil se; kníže ji poslechl. (překlad: F. M. Dostojevskij – ČNK) […] paní režisérka nás vybízela k tomu, aby to šumělo jako francouzské šampaňské. Rodiče ji vychovávali k tomu, aby byla k lidem, kteří stáli níže než ona, zdvořilá. Muži nejsou vychováváni, aby byli básníky. Snažil se mě vyprovokovat, abych řekl něco o tom, co píšu já. To mě vyprovokovalo k tomu, abych si vymyslela příběh vlastní. Daleko lepší strategií je napomoci k tomu, aby se zemědělská produkce z rozvojových zemí zpracovala a zkonzumovala přímo v místě jejího vzniku. […] takový podnik určitě v okolí získá vůdčí postavení a ideálním způsobem napomůže, aby si čtvrť zachovala politicky žádoucí ráz. (překlad: K. Ishiguro, Malíř pomíjivého světa) Přesto jsem se několik dní nemohl odhodlat k tomu, abych záležitost panu Farradayovi přednesl znovu. (překlad: K. Ishiguro – ČNK) K. položil ruku na zimník, nemohl se však vůbec odhodlat, aby si oblékl kabát. (překlad: F. Kafka - ČNK) na to, že: Úředníci ministerstva financí často žehrají, že nemají mnoho možností, jak do schodkového hospodaření obcí zasahovat. Nemá smysl žehrat na to, že moderní technologie ničí pevná a krásná přátelství nebo dokonce rodinné vazby. na tom, že: Všichni jsme se shodli, že naše manželství a děti mají přednost. Všichni se shodli na tom, že jedna éra nenávratně končí. o to, aby/zda: Kamarádky se skutečně ze všech sil přičinily o to, aby Franciska v tomto školním roce dostala stipendium Navržená reforma se má přičinit, aby 319 přístavů Unie, přes které prochází 96 % zboží, bylo nachystáno na změny, jež budoucnost přinese. Odborníci se ale dodnes přou, zda nalezené organismy pocházejí opravdu z jezera, nebo jde o nečistoty z vrtného zařízení. Filozofové se odedávna přou o to, zda je člověk ve svém životě a jednání více předurčen svými vrozenými dispozicemi, či spíše situacemi a prostředím, v nichž žije. o tom, že: Skoro jsem pochybovala, že má zdravý rozum. (A. Lustig – ČNK) Dost jsem pochybovala o tom, že by to přijala s humorem. Zbývalo všeho všudy asi pět set metrů výstupu a oba muži uvažovali o tom, že by bylo dobře, kdyby se cesta na opačné straně průsmyku nezhoršila ... (překlad: Č. Ajtmatov, Popraviště - ČNK) A ještě dále jsem uvažoval, že kdybych řekl pravdu, mohl bych zachránit život všem, jež los určil či určí, aby vstoupili do bohova domu […] (překlad: M. Waltari, Egypťan Sinuhet – ČNK) Nikoho ani nenapadne přemýšlet, že jejich země by v Unii nebyla. Neměl jsem žádné závazky, až když jsem se seznámil se svou budoucí ženou, začal jsem přemýšlet o tom, že bych měl konečně něčím být. Pan Popel chvilinku přemítal, že u něho je, chválabohu, zatím všechno v pořádku; ne, necítí nic, co by jaksi ukazovalo na to nebo ono. (K. Čapek – ČNK) Silas tupě hleděl na podlahu a přemítal o tom, že si vezme život. z toho, že: Bašta byl sice usvědčen, že Růženu zabil, ale její tělo nebo kosti nemohli nalézt; (K. Čapek – ČNK) Miloš Zeman byl usvědčen z toho, že nemluvil pravdu, v 21 případech ze 160, což je zhruba stejně jako u Miroslava Kalouska. za to, že: Z pohledu hejtmana chválím vládu, že naslouchá hlasu regionů a podle potřeby vychází vstříc. Odbory i zaměstnavatelé chválili kabinet za to, že plánuje lákat do regionu investory. Trump nedávno kritizoval Obamu, že vůči Číně vystupuje jako slabý politik. Spojené státy kritizovaly Čínu za to, že dodává zbraně do krizových oblastí, i za její přezíravý postoj k dodržování lidských práv ve vlastní zemi. 3. Struktura bez korelativa je frekventovanější Struktura bez korelativa je (výrazně) častější např. u sloves číst (o něčem), dočíst se (o něčem), dohodnout se (na něčem), domluvit se (na něčem), (do/při)nutit (k něčemu), dozvědět se (o něčem), chybět (k něčemu), informovat (o něčem), nabádat (k něčemu), nařknout (z něčeho), obvinit (někoho z něčeho), omluvit se (za něco), pomoci (někomu k něčemu), poučit (se) (o něčem), podezírat (z něčeho), použít (k něčemu), přesvědčit (se) (o něčem), připravit (někoho na něco) přiznat se (k něčemu), radovat se (z něčeho), rozhodnout (o něčem), shodnout se (v něčem), stačit (na něco), stěžovat si (na něco), svěřit se (s něčím), svolit (k něčemu), tajit se (s něčím), těšit se (na něco, z něčeho), ujistit (někoho o něčem), upozornit (na něco), varovat (někoho před něčím), vědět (něco/o něčem), vymlouvat se (na něco), vyzvat (někoho k něčemu), zapomenout (na něco), zmínit se (o něčem), zvyknout si (na něco), zavázat se (k něčemu), žádat (o něco). Struktura s korelativem se přesto vyskytuje i v dobrých textech: (abecedně podle předložky): k tomu, aby: Nikdo mě nemůže donutit, abych tu kolem tebe tancoval. Nic mě nemohlo donutit k tomu, abych se Willa vzdala. Bez vytáček se přiznal, že sbíral materiál pro reportáž. Pan Povondra se trochu stydlivě přiznal k tomu, že sbírá, kde je co tištěno o Salamandrech, a ukázal panu Bondymu své krabice. (K. Čapek, Válka s mloky – ČNK) na to, že: Včera si mu stěžovala, že ji v podniku obtěžoval nějaký chlap. Nesnáším ženy, které si stěžují na to, že s nimi musí žít jejich matky nebo matky jejich manželů. Už tři roky se jako malé dítě těším, že válka skončí o vánocích. Už se těším na to, že si zase popovídám česky. Jinak si dovoluju upozornit, že kocour je prastaré posvátné zvíře. Přestože jsem ho upozornil na to, že francouzsky neumím, začal v tom neznámém jazyce mluvit, nejspíš sám pro sebe. (překlad: I. B. Singer – ČNK) Vyzývala ho, aby ji aspoň hryzal do ňader, ale on se vymlouval, že má špatné dásně. Pak už nebude možné se vymlouvat na to, že Vídeň či Berlín mají úplně jiné podmínky. Pořád se mi nechce totiž věřit, že bychom jen tak zapomněli, že jsme před lety měli také zboží světové kvality. Byli jsme všichni opilí svobodou, a tak jsme zapomněli na to, že s komunisty (bez výjimky) je třeba jednat opatrně, obezřetně a vždycky z pozice síly. Už jsem si zvykla, že jsem ve svých snech někdo jiný. Začala se pomalu svlékat, už si skoro zvykla na to, že kromě matky a milenky má v úvazku i roli modelky. na tom, že: Rusko a EU se dohodly, že zváží přechod od dolaru k euru v bilaterálních obchodních vztazích. Evropská unie a Spojené státy se dohodly na tom, že zahájí rozhovory o transatlantické zóně volného obchodu. Když se žena a milenec domluví, že společně zavraždí manžela, budou na svou vinu nápadně upozorňovat tím, že mu po smrti stáhnou snubní prsten? Například není možné, aby se manželé domluvili na tom, že po rozvodu nebude otec vyživovat své děti, i kdyby s tím žena souhlasila. o to, aby: Můj domácí mě žádal, abych uvolnil pokoj pro jeho sestru. Já si vzpomínám jenom na to, že mě produkce žádala o to, abych si podzim uschoval na takzvané postsynchrony. o tom, že: "Pořád čtu, že Bush není dost zvídavý, ale když spolu mluvíme, klade mi otázek dost," říká Clinton." Pořád čtu o tom, že Paul je vynikající písničkář a George filozof. Občas se můžeme dočíst, že ten či onen sportovec či herečka si nechají pojistit nohy. Občas se můžeme dočíst o tom, že současná civilizace je zahlcena zbožím, takže také narůstá množství odpadu, což pochopitelně zhoršuje globální ekologickou krizi. „Vzpomínáš, kdy a jak ses dozvěděl, že zastřelili Kennedyho? "Poslyš, Palmu, přiznej konečně, jak ses dozvěděl o tom, že ty věci jsou pod tím kamenem?" (překlad: M. Waltari – Egypťan Sinuhet – ČNK) Tamější kolegové mě informovali, že čínští studenti studují denně 14 i více hodin a to velice intenzívně. Oba mě nezávisle na sobě informovali o tom, že se na mě chystá podraz. Již dávno se poučila, že taková běžná laskavost od muže je pouze úvodem k přezírání, k odmítnutí a k rozchodu. Dlouholetá zkušenost sestru Wilsonovou poučila o tom, že nové děvče na sále se musí vyzkoušet. „Vidí mě? Ví, že jsem tady?“ zeptal se zoufale. "Ví o tom, že jsem tady?" (překlad: J. Updike - ČNK) Na zdi dva chomouty, na dvoře kobylince - ani se Polana nezmínila, že chová koně; ale poslyš, koně, to přece není pro ženskou. (K. Čapek, Hordubal – ČNK) Ani slovem se nezmínila o tom, že mají na svědomí vraždu. s tím, že: Hitler se netajil, že chce Československo zlikvidovat. Japonská značka Toyota se netají s tím, že chce posílit svoji pozici především na starém kontinentě. III. Korelativní toho, tomu, tím bez předložky A. Korelativum u sloves s vazbou genitivní 1. Převládá struktura s korelativem Struktura s korelativem výrazně převládá nebo je výlučná např. u sloves: cenit si, dočkat se, dopustit se, dosáhnout, dožít se, držet se, týkat se, vážit si. Struktura bez korelativa je u těchto sloves víceméně okrajová, přesto se vyskytuje i v dobrých textech a u dobrých autorů. Srov.: Nejvíce si ale cením toho, že se mi z pedagogického sboru podařilo vytvořit skvělý kolektiv lidí, kteří jsou odborně na výši, jsou tvořiví a spolehliví, mají smysl pro humor a kromě práce se umějí také bavit. Ženy si u nás cení, že jsou v blízkosti škol a školek. Proč jsem se dočkala toho, že mě můj syn nemá rád? Ó ti domýšliví Američani! Ti se stejně jednoho dne dočkají, že jim někdo zkolektivizuje všechny farmáře. (překlad: A. Solženicyn - ČNK) Můžeme se dožít toho, že zdravotnictví bude kulhat od žaloby k žalobě, potácet se od procesu k procesu. "Neradi bychom se dožili, že nám vláda bude každé dva měsíce strkat novelu nějakého zákona k projednání," řekl včera lídr KDU-ČSL […] Všechny si velmi vážily toho, že je královna vybrala pro tento mimořádný úkol. Nechci vás nijak klamat, lorde Wyndhame. Ať už by mě jakkoliv těšilo vidět jednu ze svých dcer jako vaši ženu, nemám prostředky k tomu, abych mohl nabídnout lepší podmínky. Přesto si velmi vážím, že jste oslovil mou rodinu. 2. Struktury s korelativem nebo bez něj jsou zhruba v rovnováze Struktury s korelativem nebo bez něj jsou zhruba v rovnováze např. u sloves: domáhat se, zaleknout se: Pochopitelně jsem se nijak nedomáhala, aby mě přijal, neřekla jsem, že jsem jeho žena. (překlad: B. Pasternak, Doktor Živago - ČNK) Naproti tomu australští farmáři se domáhají toho, aby byl dovoz Mloků uvolněn, neboť jejich krmením značně stoupá odbyt domácí kukuřice a zvířecích tuků, zejména ovčího loje. (K. Čapek, Válka s mloky – ČNK) Podle nich se Kaddáfí zalekl, že by mohl skončit stejně jako Saddám Husajn. Člověk se nemá zaleknout toho, že si stanovil velký cíl. 3. Převládá struktura bez korelativa Struktura bez korelativa (výrazně) převládá nebo je výlučná např. u sloves: bát se, děsit se, dožadovat se, litovat, týkat se, všimnout si, zaleknout se, Korelativum je však i u těchto sloves doloženo i v dobrých textech a u špičkových autorů: [… ] a hlavně se bál toho, že by při úředním zjišťování mohla být zkoumána jeho identita; […] (K. Čapek, Povětroň – ČNK) Mám se děsit toho, že ubývá příslušníků v církvi? Mám se děsit toho, že jsou ve školách děti vyučovány v protináboženském myšlení? (M. Kundera, Žert - ČNK) Lituji toho, že jsem se nechala zmanipulovat. Jak vysoký důchod dostanou dnešní třicátníci? Mají se obávat toho, že budou živořit? Zaprvé si můžeme všimnout toho, že zbarvení housenek nijak úzce nesouvisí se zbarvením dospělých jedinců. (překlad: Ch. Darwin – ČNK) Lidé se proto dožadují toho, aby zde autobusy je zdily častěji. B. Korelativum u sloves s vazbou dativní 1. Převládá struktura s korelativem Struktura s korelativem převládá např. u sloves nahrávat, nasvědčovat, zabránit: Zvyšující se míra odpovědnosti za vlastní osud nahrává tomu, aby se význam životních pojistek a penzijního připojištění stále zvyšoval. Zkrátka za první republiky vše nahrávalo, aby bylo zrozeno funkcionalistické Brno. A vše nasvědčuje tomu, že mluvila pravdu. Všechno nasvědčovalo, že mluví pravdu. (J. Zábrana – ČNK) Nemohla zabránit tomu, že ji vzal za ruku a pozvedl ji k ústům. Kreml totiž zabránil, že do demonstrantů na Václavském náměstí nevjely tanky. 2. Převládá struktura bez korelativa Struktura bez korelativa (výrazně) převládá nebo je výlučná např. u sloves: divit se, (u)věřit: Korelativum je však i u těchto sloves doloženo i v dobrých textech a u špičkových autorů: Způsob, jak se dostal z té pekelné situace, byl na pokraji neuvěřitelného a můžeme se divit tomu, že mladá novomanželka vzala vážně tak bláznivou komedii. (M. Kundera, Nesmrtelnost - ČNK) Tys fakt uvěřil tomu, že bych jí to někdy řekl? Nevěřím tomu, že bych byl schopen někdy někoho zabít. (překlad: A. Christie – ČNK) C. Korelativum u sloves s vazbou na instrumentál Instrumentál vyjadřuje často příčinu nebo způsob děje. Hranici mezi okolnostním významem a významem vazebným nelze objektivně stanovit. Fakt, že se u daného přísudkového slovesa v rámci dané souvětné struktury užívá pouze či převážně struktury s korelativem, nebo naopak struktury bez korelativa, má však svou praktickou hodnotu nehledě na to, do jaké míry jde o vazebnost, či naopak nevazebnost tohoto slovesa. Zde nicméně dokumentujeme pouze ty souvětné struktury, v nichž nejde o ryze způsobovou povahu závislé věty. 1. Převládá struktura s korelativem Souvětná struktura s korelativem převládá, někdy velmi výrazně, např. u sloves bavit se, hájit se, ohánět se, pyšnit se, trpět. Struktura bez korelativa se přesto vyskytne i v dobrých textech: Znám svého přítele dobře, často se bavím tím, že napodobuji jeho způsob řeči a přejímám jeho myšlenky a nápady; ale přitom mi pořád čímsi uniká. (M. Kundera, Nesmrtelnost – ČNK) Lidi si tam též dávají schůzky nebo se baví, že koukají na perón a vlaky. (L. Fuks – ČNK)) Obviněný soused se ale hájil tím, že žena si všechno vymyslela. Dana se hájila, že krášlení je v ženské přirozenosti už od pravěku […] Michelangelo se oháněl tím, že musí nejprve dokončit práce v chrámu svatého Petra, což byl úkol, jímž se opravdu cítil povinován samotnému Bohu. Oni se oháněli, že to ukládá nějaká směrnice. Pamatuju si své rodné město Salinas v době, kdy se pyšnilo tím, že má čtyři tisíce obyvatel. Ministr se teď mohl pyšnit, že je otcem šesti dětí. Sabina proto nijak netrpí tím, že musí tajit svou lásku. (M. Kundera - ČNK) Muži trpí, že po maminkách za ně rozhodují manželky. 2. Struktury s korelativem a bez něj jsou zhruba v rovnováze Struktury s korelativem nebo bez něj jsou zhruba v rovnováze u sloves argumentovat, bránit se, chlubit se, obhajovat se (něčím): Policie tvrdí, že kmeny u cest jsou nebezpečné. Odpůrci argumentují tím, že za havárie mohou především nezodpovědní řidiči. Systém částečných úvazků je určitě něco, z čeho by si mohla spousta zemí vzít příklad. Odpůrci argumentují, že je výdělek 400 EUR nedůstojný, avšak o kolik důstojnější je život na sociálních dávkách? Chlapeček se bránil tím, že to říkala jeho maminka a že jeho maminka nelže. U soudu se bránila, že to celé je komplot mužů, kteří se proti ní spikli. Určitě se jí chlubí, že dvakrát běžel čtyřstovku pod třiapadesát. Mám se snad chlubit tím, že jsem celé dlouhé odpoledne promrzlý nadarmo čekal u dvířek Klammových saní? (překlad: F. Kafka – ČNK) F. Peroutka se později obhajoval tím, že se opíral o vzpomínky lidí, kteří Štefánika znali. Politik se obhajuje, že jeho jednání bylo neúmyslné. 3. Převládá nebo je téměř výlučná struktura bez korelativa Struktura bez korelativa převládá, někdy velmi výrazně, např. u sloves hrozit/vyhrožovat, nadchnout se, oponovat, pověřit. Struktura s korelativem se přesto vyskytuje i v dobrých textech: Proti vůli USA Brusel hrozí tím, že tyto stroje nebudou moci přistávat na evropských letištích. Mám dojem, že není příliš nadšen tím, že tu jsem. (překlad: A. Christie – ČNK) Druhá strana oponuje tím, že čeští zaměstnanci zdaleka nepracují tolik jako jejich kolegové v západní Evropě. Na konci války byl Ripka pověřen tím, aby likvidoval exilové instituce. Židovští osadníci vyhrožují tím, že své domovy neopustí. 2.1.3.3 Obligatorní užívání korelativ v souvětích s větou spojkovou Korelativ se užívá obligatorně (povinně) především při začleňování vět předmětových, má-li přísudek řídící věty obligatorní neakuzativní nebo předložkovou vazbu. I. Korelativa s předložkou A. Obecná charakteristika Pokud má řídící věta přísudek s valencí na předložkový pád (např. poukázal na; svědčí o; pečovala o), korelativum je často obligatorní; srov. doložené gramatické věty (1a) až (5a) a negramatické věty (1b) až (5b): (1a) Lidové noviny aspirují na to, že jsou hlasem čisté pravdy […] (ČNK) (1b) * Lidové noviny aspirují, že jsou hlasem čisté pravdy. (2a) Vyplatí se nám proto pečovat o to, aby fluktuace pracovníků byla minimální. (ČNK) (2b) *Vyplatí se nám proto pečovat, aby fluktuace pracovníků byla minimální. (3a) Recenze poukázaly na to, že je před kamerou sexy a vyzývavá. (ČNK, upraveno) (3b) *Recenze poukázaly, že je před kamerou sexy a vyzývavá. (4a) Stažené koutky úst svědčily o tom, že je celá napnutá. (ČNK) (4b) *Stažené koutky úst svědčily, že je celá napnutá. (5a) Zasloužil se o to, že se u nás přestala ekologie chápat jako výhradně přírodovědná disciplína. (ČNK) (5b) *Zasloužil se, že se u nás přestala ekologie chápat jako výhradně přírodovědná disciplína. B. Korelativa u sloves s danou vazbou Korelativum se obligatorně užívá: (a) u některých sloves s vazbou ,k + dativʻ (spojky že, aby): dohnat, dojít (došlo k něčemu), dopomoci, dopracovat se, dospět, dostat se, dovést (v abstr. významu), hlásit se, klonit se, mířit (ve významu „směřovat“), odkazovat, přihlásit se, přihlédnout, přiklánět se, přispět, přivést (ve významu „motivovat“), schylovat se, sloužit (v abstr. významu), směřovat, snížit se, spět, upínat se, vést (v abstr. významu). Srov.: Třeba je doženeme k tomu, aby znova zaútočili. Sám musí dospět k tomu, že má jít jinou cestou. "V současné době se experti kloní k tomu, že vliv letního času na úsporu elektřiny je minimální," dodal Kříž. Přátelství s Adolfem Heydukem mu dopomohlo k tomu, že se jeho básně začaly objevovat v pražských literárních časopisech. Člověk sedí doma v Praze v teple a za celý den se nedostane k tomu, aby vytočil číslo a někoho zavolal. (L. Fuks – ČNK)) Štoll se hrdě hlásí k tomu, že už tehdy ukázal světonázorová a metodická východiska formalismu jako nemarxistická a dokonce bojovně protimarxistická. Všechny tyto naše reakce míří k tomu, abychom přizpůsobili stav svého okolí svým představám. Na shromáždění německé generality 26. ledna 1944 se Himmler přihlásil k tomu, že mu Vůdce dal rozkaz provést totální řešení židovské otázky, a pochlubil se, že tento Führerbefehl je splněn: Už není žádné židovské otázky. Soud přihlédl k tomu, že se přiznali, činu litovali a slibovali, že nahradí škodu. Poslední dobou se výzkumy přiklánějí k tomu, že pro tělo jsou nejlepší tři pravidelná jídla denně bez svačin a průběžného uzobávání, kdy žaludek stihne vše zpracovat, aniž by byl vyrušován další potravou. Ty marné pokusy nicméně přispěly k tomu, že si časem vypěstovala silný nezávislý postoj, jemuž dnes vděčila za svou vědeckou kariéru. Každá drobnost sloužila k tomu, aby nás ještě víc sblížila. Docela by mě zajímalo, jestli se některá z těch namyšlených slečen sníží k tomu, aby si nás všimla? (překlad: A. Christie – ČNK) (b) u některých sloves s vazbou ,s + instrumentálʻ: bojovat, poradit si, potýkat se, přicházet (v abstr. významu), setkat se, seznámit, smířit se, souviset, spojovat, spokojit se, vypořádat se, vyrovnat se, vystačit, ztotožnit se. Srov.: Učitelé někdy bojují s tím, že rodičům se s nimi komunikovat nechce. Jak si ale poradit s tím, že se rodí stále méně dětí? Po celý život jsem se potýkala s tím, že mi chybí táta. Nyní ministerstvo školství přichází s tím, že na všechny žáky půjde stejné množství peněz, takzvaný oborový normativ stanovený jen podle stupně školy. Není také nejšťastnější přijít s tím, že kolega bere za stejnou práci víc než vy. V našem daňovém systému se např. můžeme setkat s tím, že některé druhy příjmů jsou zdaněny jinou sazbou než ostatní. Přenos choroboplodných zárodků je spojován s tím, že lidé konzumují nedostatečně tepelně upravené drůbeží maso. Prostě nemohl se docela vyrovnat s tím, že je to žena už moje, a nikoli jeho. (L. Vaculík, Sekyra - ČNK) Mezi strukturou s korelativem a bez ní může být významový rozdíl. Např.: (6) Počítáme, že Senát návrh projedná v březnu. (= předpokládáme) (7) Počítáme s tím, že se budeme dále rozrůstat (= spoléháme na to, že) (c) u některých sloves s vazbou ,na + lokálʻ: lpět, parazitovat, podílet se, postavit (v abstraktním významu), pracovat, spolupracovat, stavět (v abstraktním významu), trvat, usnést se, váznout, zakládat si, záležet, založit, záviset, zbohatnout, zkrachovat, ztroskotat. Srov.: Dokonce i někteří lidé ze Strašic parazitovali na tom, že dům zůstal opuštěný. Musíš svůj život postavit na tom, že jsi hodný kluk. Chci zdůraznit, že současná česká vláda energicky pracuje na tom, aby nahromaděné deficity a problémy zvládla. Nějaký soukromník trval na tom, aby mu umyl okna právě Tomáš. (M. Kundera – ČNK) Boj s choroboplodnými bakteriemi často vázne na tom, že mikrobi vyloučí kolem sebe velké množství organických molekul a vytvoří tak neprostupný val, tzv. biofilm. Platónova teorie ztroskotala na tom, že filosofům se k prosazení jejich moudrosti zpravidla nedostává moci. (d) u některých sloves s vazbou ,na + akuzativʻ: aspirovat, doplatit, (ne)hledět, hřešit, myslet, narážet/narazit, poukázat, přistoupit, rezignovat, soustředit se, tlačit, zaměřit se. Srov.: Česká republika aspiruje na to, aby česká ekonomika byla zdravá, založená na přísné fiskální kázni (vyrovnaný rozpočet, nízká zadluženost atd.). Stařec se už také necítil na to, aby na sáňkách rozvezl krmení, horské svahy mu v posledních letech už dávaly pořádně do těla. Bylo velmi rozumné, že se nehledělo na to, že jde o dialekt s gramatickými i významovými odlišnostmi. [… ] nebo ona přijme jeho pravidla hry a přistoupí na to, aby on byl pánem a všecko aby se točilo kolem něho. (K. Čapek – ČNK) Vůbec jsem se nemohla soustředit na to, co se dělo na kluzišti. Teoretická i praktická výuka je zaměřena na to, aby získané poznatky mohli absolventi uplatnit v praxi. (e) u některých sloves s vazbou ,z + genitivʻ: čerpat, odvodit/odvozovat, pocházet, pramenit, profitovat, těžit (v abstr. významu), vycházet/vyjít (v abstr. významu), vyplynout/vyplývat, žít. Srov.: Sebevědomí pochází z toho, že vím, že mám schopnost, abych něčeho dosáhla. Můj nevděk pramení z toho, že jsem sobecká a nevyzrálá. Zahrady částečně profitovaly z toho, že naši vzdělanci považovali a dodnes považují zoologii a vůbec přírodní vědy za něco, co nepatří ke všeobecnému vzdělání. Česká republika jako celek může těžit z toho, že v očích investorů je vnímána jako země se zdravou ekonomikou. Nikdy se nevzpamatoval z toho, že ji ztratil. Několik obcí třeba žije z toho, že mají ve svém katastru skládku komunálního odpadu. (f) u některých sloves s vazbou ,za + akuzativʻ: dostat, hrozit, odpovídat/zodpovídat, platit, pykat, ručit, vysloužit si (něco za něco), zaplatit. Srov.: Dvouletou podmínku pak Krejčíř dostal za to, že při dovozu luxusních mercedesů z Německa ošidil stát na daních a clu. Snížená známka z mravů jim hrozila za to, že ve škole pili alkohol. Záruční doba je lhůta, po kterou prodávající odpovídá za to, že zboží, které předal kupujícímu, bude způsobilé k určenému způsobu užívání. Prodejce zodpovídá za to, že prodává zdravotně nezávadné potraviny. Tuhle cenu platí za to, že není vdaná a nemá děti ani žádný pevnější vztah. Proč mají děti pykat za to, že ministerstvo zemědělství si neumí poradit s mléčnými přebytky? My máme vlastní právní firmu, která nám ručí za to, že co děláme, je v pořádku. Státní zástupkyně [...] si obvinění vysloužila za to, že se pětici policistů pokoušela krýt. (g) u některých sloves s vazbou ,o + lokálʻ: bavit se, hovořit, jednat, mlčet, mluvit, pojednávat, promluvit si. Srov.: Ve své knize, která pojednává o tom, že Leonardo byl homosexuál, má Freud za to, že úsměv i tvář Mony Lisy je vyjádřením Mistrovy potlačené vzpomínky na matku, od níž byl odloučen ve věku čtyř let. Obě strany cudně mlčely o tom, že za soubojem o vesmír se skrývá závod o vývoj nových zbraní - balistických střel. U přísudkového slovesa myslet si je korelativum obligatorní v otázkách typu Co si myslíte o tom, že by Bavorsko mělo začít aktivně chránit hranice? Mezi vazbami psát něco a psát o něčem může být významový rozdíl: Lena psala, že dítě má modré oči a rusé vlasy. vs. Sabina Slonková psala o tom, že jeden z mocných krade a lže. (h) u některých sloves s vazbou ,od + genitivʻ: distancovat se, odhlédnout/odhlížet, odvíjet se, odvodit/odvozovat, oprostit se, slibovat si, upustit, ustoupit. Srov.: Zemědělci se tím chtějí i distancovat od toho, že vyrábí nekvalitní potraviny. Odhlédněme od toho, že náš vstup do Unie a naše členství v ní by neměly stát na tom, kolik miliard eur k nám z Bruselu, tedy z bohatších částí EU, přiteče. Název této choroby je odvozen od toho, že postižené buňky patří do tzv. myeloidní řady bílých krvinek, jejímiž normálními produkty jsou např. monocyty, makrofágy a různé typy granulocytů. Na jevišti se musíte oprostit od toho, že spolu žijete. A co jste si sliboval od toho, že půjdete do politiky? Dohadů bylo nakonec tolik, že vědci upustili od toho, aby po záhadě dále pátrali. Když v 90. letech minulého století začali muslimové v Brně plánovat stavbu první mešity v České republice, zvedla se mezi místními lidmi mohutná vlna protestů. Po nich brněnští vyznavači islámu například ustoupili od toho, aby měla mešita minaret. (ch) u některých sloves s vazbou ,v + lokálʻ: lišit se, nastat, odrazit se, panovat, projevovat se, spatřovat, spočívat, tkvět, vidět, záležet. Korelativum je u jmenovaných sloves absolutně nutné, neboť jen skrze ně získává slovesný přísudek řídící věty vazbu na větu předmětovou. V některých případech může být teoreticky sporné, zda závislou větu hodnotit jako kompletivní, nebo jako větu vyjadřující místní určení (např. hledat v něčem : někde, nastat v něčem : někde, vidět v něčem : někde). Srov.: Náš návrh se od návrhu paní architektky Jiřičné liší v tom, že je především daleko méně vzletný. Největší změna u mě nastala v tom, že jsem začala být trpělivější. Vzdělání se totiž odrazí v tom, že se chovají kulturněji za volantem, v dopravních prostředcích, na sportovních utkáních, mají jiný vztah k vlastnímu zdraví nebo ke kriminalitě, jinak se chovají u voleb. Shoda panuje v tom, že ekologické zemědělství je k přírodě citlivější než konvenční, založené na rostoucích dávkách průmyslových hnojiv a chemických postřiků. Sobeckost genů se dobře projevuje v tom, že jim příliš nejde o jejich nositele. Objevují se i teze, že záliba v blondýnách spočívá v tom, že jejich světlé vlasy signalizují něhu, měkkost, poddajnost, ochotu a mateřství, tedy hodnoty, které se mužům zamlouvají. Zásadní problém vidím v tom, že gynekologové, uplacení farmaceutickými firmami, předepisují antikoncepci, jako by to byly bonbony, na nic se neptají, žádné testy nedělají, ani ty jaterní. Sociální pokrok záleží v tom, že lidé chtějí víc. (L. Fuks – ČNK) (i) od nemnoha sloves s vazbou ,o + akuzativʻ; ,do + genitivʻ; ,po + lokálʻ, ,nad + instrumentálʻ; ,přes + akuzativʻ: zasloužit se (o něco), stát (o něco); vžít se (do něčeho); toužit, volat (v přeneseném smyslu), dychtit, prahnout (po něčem); pozastavit se (nad něčím); přenést se (přes něco): Ester se zasloužila o to, že se do obce nastěhovalo v posledních pěti letech osmdesát Romů. Vytvoření ghetta vydávají za řešení romské otázky. Nebyl si jistý, že stojí o to, aby měla pravdu. (O. Neff – ČNK) Zkuste se vžít do toho, že ráno nevstanete a nepostavíte se na nohy! Výtvarní kritici už několik let volají po tom, aby se v Praze organizovaly výtvarné výstavy, které odvážně vybočí z českého provinčního rámce a budou svou kvalitou srovnatelné s výstavními projekty konanými ve Vídni, Mnichově či Budapešti. Ministerští analytici se pozastavili nad tím, že na vykázané množství vyrobených uzenin je v republice spotřebováno nápadně nízké množství masa. Jak se přenést přes to, že je najednou všechno jinak, že je po probuzení místo vedle vás prázdné a není komu připravit snídani ? I do spisovných textů však někdy pronikají struktury bez korelativa, v nichž užití korelativa pokládáme za obligatorní. Může se tak dít z různých důvodů, například analogií se synonymním či obsahově i formálně příbuzným slovesem. V korpusu SYN (2021) je například na 836 dokladů výrazu poukázal/a/i/y/o, že (bez korelativa; např. Ministr navíc poukázal, že vítěz soutěže má více zkušeností se zaváděním informačních systémů.) téměř 7 500 dokladů výrazu poukázal/a/i/y/o na to, že (s korelativem). Je pravděpodobné, že struktura ´poukázat, že´ je motivována analogií se strukturou ukázat, že. Výraz svědčil, že (bez korelativa) má v abstraktním významu svědčit o něčem 9 dokladů (např. Úsměv v její tváři svědčil, že se jí docela v tomto úsilí dařilo. – Pohyb rtů a úst jasně svědčil, že nahlas čte a řidič ji zaujatě poslouchá.), avšak výraz svědčil o tom že (s korelativem) má 405 dokladů. Výraz pyká/pykají/pykat, že má 4 doklady (např. Soudci mohou pykat, že zdržovali katarského prince), výraz pykat za to, že (kde pykat je za celý lexém) má 504 dokladů. Některá výjimečná užití struktury bez korelativa nacházíme ve sportovních zpravodajstvích, např.: Když už se schylovalo, že dáme branku na 3:2, trefil Skrbek hlavou břevno. Struktura bez obligatorního korelativa užitá v umělecké próze může mít jistý stylizační účinek: A tichounce hovořil, že ke každému předmětu se váže jistá událost […] (B. Hrabal). V publicistickém stylu jde však spíše o nedostatek: Dokonce se dá s určitou nadsázkou hovořit, že mezi nimi vypukla jakási „doba ledová“. (LN, 28. 11. 2020) U vět uvozených spojkou aby může korelativum odlišit větu předmětovou (8a) od věty účelové (8b) (ČNK): (8a) Policie rezignovala na to, aby na silnicích udělala pořádek. (věta předmětová) (8b) Nixon poté 8. srpna 1974 rezignoval, aby se vyhnul obžalobě. (věta účelová) Ne vždy se však této možnosti formálně rozlišit větu předmětovou od vět účelové využívá. Věta bez korelativa pak může být homonymní. Srov. (vše ČNK): (9) Ještě bojuju o to, aby si mě tady nechali […]. (v. předmětová) (10) Tvrdě bojoval, aby si mě udržel. (v. předmětová nebo účelová) (11) Veškerou energii vynaložil na to, aby se dostal na útes […] (v. předmětová) (12) Přesně věděl, kolik síly vynaložit, aby v ní probudil náruživost. (v. předmětová nebo účelová) II. Korelativa bez předložky (toho, tomu, tím) A. Korelativum u sloves s vazbou genitivní Obligatorně s korelativem toho se užívá souvětných struktur, v jejichž řídící větě je přísudkem např. sloveso dopustit se, dosáhnout, držet se, týkat se, využít, vyvarovat se, zneužít (něčeho): Federico by se určitě nedopustil toho, že by dal paní Isabelu vítat tancem. Chtěli byste slyšet, jak Will dosáhl toho, že jsem si připadala hezká? Vždycky jsem se držel toho, že překladatel musí být práv jednak originálu, který samozřejmě nemůžete zkreslit, jednak své mateřštině. Námitky opozice, ředitelů škol i představitelů obcí se nejvíc týkaly toho, že koncepci nemohla připomínkovat odborná veřejnost. Slečna Terebová má totiž v úmyslu využít toho, že venku konečně přestalo pršet, a chce se jít podívat k řece. (Z. Jirotka, Saturnin) Chceme se ale vyvarovat toho, že by nás obchodní inspekce navštěvovala a pokutovala opakovaně. Nechat si složit původní hudbu by bylo asi dražší, než-li znetvořit hudbu Smetanovu, Dvořákovu, Sukovu, Vivaldiho atd., a zneužít toho, že se dnes už nemohou bránit. B. Korelativum u sloves s vazbou dativní Obligatorně s korelativem tomu se užívá souvětných struktur, v jejichž řídící větě je přísudkem např. sloveso čelit, nahrávat, napomáhat, podlehnout, předejít, přičítat, připisovat, přizpůsobit (se), věnovat (se), vyhnout se (něčemu): Poprvé ve svém životě jsem musela čelit tomu, že možná nikdy nebudu mít dítě. Lhostejnost k bezpečnosti jen nahrává tomu, že se rizika neustále zvyšují. Skupina ČEZ tak nepřímo několik let napomáhala tomu, že se do vodních toků na severu Čech vracel losos atlantský. Osvětlení stolu školáka bude odpovídat tomu, že u něj dítě převážně píše, čte, kreslí nebo modeluje. Někteří herci dokonce podlehnou tomu, že jsou dobří sami od sebe a že vůbec nepotřebují režiséra. Taková analýza umožňuje firmám předejít tomu, že si konkurují jejich vlastní pobočky navzájem. Chceme předejít tomu, aby manažeři rušili lůžka na nejméně vydělávajících odděleních. Měsíc se téměř neukázala, ale to přičítal tomu, že se musí soustředit na dokončení diplomky. Vinu za současnou krizi rodiny někteří lidé připisují tomu, že ženy nastoupily do zaměstnání. Celý život se věnuji tomu, že se snažím odstraňovat rozpory mezi lidmi a hledat efektivní řešení pro lidi, kteří mají různé názory. Žádný trenér se ale nevyhne tomu, aby měl hráče nebo skupinu hráčů, se kterými vychází hůř. . U slovesa říkat s vazbou na doplnění něco něčemu se korelativa užívá závazně v otázkách typu: (13) Co říkáte tomu, že se na nás valí ze všech stran obrovská záplava reklamy? (ČNK) C. Korelativum u sloves s vazbou na instrumentál (K vazebnému instrumentálu viz výše kap. III. C.) Obligatorně s korelativem tím se užívá souvětných struktur, v jejichž řídící větě je přísudkem např. sloveso komplikovat (něco něčím), lišit se/odlišovat se (od někoho/něčeho něčím), motivovat (někoho něčím), odměnit se (někomu něčím), odůvodnit (něco něčím), odvděčit se (někomu něčím), podmínit (něco něčím), podpořit (někoho/něco něčím), pokračovat (něco pokračuje něčím), potrestat (někoho něčím), projevovat se, proslavit se, provinit se, vyvrcholit, vyznačovat se, zabývat se, začínat (se) (něco (se) začíná něčím), zaujmout (někoho něčím), živit se: Život Caesarův se začíná tím, že se narodil Caesar, a ne dítě svraštělé a křičící (K. Čapek - ČNK). Zkusila bych ho motivovat tím, že bych mu cestování zaplatila. Komunistický režim se mu ale odměnil tím, že ho vyhodil z armády a odsoudil ho k těžké práci. Tento krok Kreml odůvodnil tím, že Minsk zneužívá levné ruské ropy k exportu svých ropných produktů na západní trhy, čímž připravuje Rusko o miliardy dolarů. Stalin se mu za jeho loajalitu odvděčil tím, že ho nechal zavraždit při čistkách. Altruistické chování také může být podmíněno tím, že bylo v minulosti nebo bude v budoucnosti opětováno. Psychiku podpořte tím, že si dovolíte filozofovat, rozjímat o smyslu svého života, vytyčovat si cíle do budoucna, plánovat studium, dovolenou, pobývat s lidmi, které máte rádi a kteří jsou pro vás inspirací. Děj pokračuje tím, že zmínění dva přátelé se nechají přemluvit a letí do vesmíru rozdávat pozemskou radost ze života. Jeho láska se ale projevovala tím, že ji mučil. Špilberk se ale v minulosti proslavil tím, že sloužil jako žalář pro politické provinilce. Polsko, Česká republika a Velká Británie se provinily tím, že doposud nepodaly Evropské unii zprávu o pokroku, který dosáhly ve využívání obnovitelných zdrojů energie. Názorové neshody nakonec vyvrcholily tím, že se oba partneři dohodli na rozchodu. Dějiny Mloků se tedy od začátku vyznačují tím, že byly dobře a racionálně organizovány; […] (K. Čapek, Válka s mloky – ČNK) Už několik týdnů se zabýval tím, že si kreslil její tvar, rozměry a umístění. (M. Kundera – ČNK) V létě roku 1988 tam dorazil i vysoký, pohledný, ale úplně neznámý guvernér Arkansasu, jakýsi Bill Clinton. Albrightovou zaujal tím, že za deset minut vyluštil křížovku v New York Times. Podle BBC biskup své stanovisko zdůvodnil tím, že už nestačí jen o prostituci moralizovat. Přední český plastický chirurg Jan Měšťák se živí tím, že dělá ženy krásnějšími. 2.1.3.4 Korelativa v souvětích s větou vztažnou I. Struktury s větou podmětovou uvozenou zájmenem co nebo kdo v základním tvaru A. Věta podmětová je v antepozici U anteponovaných podmětových vět vztažných se – principiálně a obecně viděno – užívá souvětí jak s korelativem, tak bez něj. Pokud souvětí korelativní zájmeno to nebo ten obsahuje, může korelativum stát buď na začátku souvětí, a tvořit tak korelativum spojité (věty (1a) a (2a)), nebo může uvozovat postponovanou řídící větu, a tvořit tak korelativum nespojité (věty (1b) a (2b)). Celkově existují tedy tři základní strukturní možnosti, jak začlenit anteponovanou vztažnou větu podmětovou, dvě s korelativem a jedna bez korelativa (vše ČNK): (1a) To, co jsi řekl, je nepochybně pravda. (1b) Co jsem k tomuto tématu řekl, to platí. (1c) Co jsi řekla, má hluboký smysl; (2a) Ten, kdo chce pracovat, práci si vždycky najde. (2b) Kdo chce pracovat, ten práci najde. (2c) Kdo chce pracovat, práci najde. Spíše hovorový ráz mají souvětí, v nichž korelativní to stojí na začátku souvětí a opakuje se na začátku postponované věty řídící; toto „zdvojené“ korelativum se užívá i při začleňování vět předmětových (k nim viz níže); principiálně jde o jednu ze čtyř možností, jak ztvárnit dané souvětí: (3a) To, co Milánští promrhali, to se jen tak nestává. (ČNK) (3b) To, co Milánští promrhali, se jen tak nestává. (3c) Co Milánští promrhali, to se jen tak nestává. (3d) Co Milánští promrhali, se jen tak nestává. Srov. dále: To, co bylo za první republiky, to už nebude ani u nás ani ve světě. To, co dokázali socialisté, to musí děsit každého slušného člověka v naší zemi. To, co antibiotika imunitě vezmou, to laktobacily zase dodají. To, co chtěl Masaryk tehdy jako president, to už bylo o jedno písmeno víc. (F. Peroutka – ČNK) Vzácné je zdvojené korelativum ten; např. Ten, kdo svoji svobodu nebrání, ten si ji nezaslouží.– Ten, kdo v životě nemiluje ženy, ten nežije. (obě věty ČNK) V souvětích se zájmenem co je nejfrekventovanější z těchto čtyř struktur pravděpodobně struktura typu (1a) se spojitým korelativem na začátku souvětí. Srov. dále: To, co mu říkala o knihách, bylo zajímavé a krásné. (A. Lustig - ČNK) To, co nám předkládají jako reformu zdravotnictví, nemá se skutečnou reformou nic společného. To, co dělám, mě absolutně uspokojuje. To, co napsal do telegramu, vypadalo totiž jako nějaká čínština, vůbec tomu nebylo rozumět. Ke strukturám typu (1b) a (3c) srov. dále: Co člověk ztratil, to už pomsta nevrátí. Co jsem slíbil, to dodržím. Co jsme si společně navařili, to jsme si také snědli. Co jsme vydělali, to jsme proinvestovali. Ke strukturám typu (1c) a (3d) srov. dále: Co se nejprve zdálo zhola nemožné, začalo postupně spět k zdárnému cíli. (překlad: S. Nacume, Kokoro) Co vám chci povědět, přihodilo se teprve dnes. (překlad: F. Kafka – ČNK) Co člověka potkává, vychází z něho. (K. Čapek) V souvětích, jejichž řídící věta má v přísudku kvantifikátor typu hodně, mnoho, málo, má odkazovací zájmeno genitivní tvar: Toho, co by měl budoucí podnikatel znát, je moc. Toho, co bych chtěl stihnout, je hodně. Toho, co mi nechutná, je bohužel čím dál tím méně. V souvětích se zájmenem kdo je nejfrekventovanější z těchto tří struktur struktura typu (2c) bez korelativního zájmena. Srov. dále: Kdo se chce z historie poučit, má možnost. Kdo chce mít ženu, nemůže odmítat její oplodnění, je to žena! (L. Vaculík – ČNK) Kdo má smysl pro historii, dovede být tolerantní (překlad: W. Styron – ČNK). Kdo přičichne k divadlu, nechce od něj pryč. Kdo oslavuje hvězdy pop music, oslavuje pomíjivost. Struktura s korelativním ten je sice mnohonásobně méně frekventovaná, avšak není neobvyklá. Srov.: Ten, kdo má horší argumenty, musí toho druhého srazit na nižší úroveň. Ten, kdo chce v Číně uspět, musí spolupracovat s vládou. Ten, kdo objeví jakoukoliv jeskyni, má právo ji pojmenovat. Ten, kdo dotace dává, má podle zákona i právo kontrolovat, jak jsou využity […] Totéž platí o struktuře s nespojitým korelativem: Kdo má čisté svědomí, ten se vždy obhájí. Kdo chce slyšet, ten poslouchá […] Kdo objeví lidové písničky, ten si je zamiluje. Kdo dává peníze, ten chce obvykle i o všem rozhodovat. Speciální strukturu představují souvětí, v nichž věta uvozená zájmenem co tematizuje děj přisuzovaný podmětu věty řídící: Co mu chybělo, byl čas. Co mu vyčítám, je střelecká impotence. (vše ČNK). Funkcí této struktury je vyjádřit, že děj či stav vyjádřený přísudkovým slovesem se týká jen té entity, která je označena substantivem řídící věty. Tato souvětí lze proto pokládat za transformace elementárních vět typu Chyběl mu jen čas. Vyčítám mu jen střeleckou impotenci. V této struktuře se obvykle korelativního to neužívá. Korelativního to se neužívá ani ve struktuře typu Co mu hrozí, není jasné, neboť v této struktuře, jejíž vztažná věta neobsahuje podmět, nejde o odkazování k realizovanému ději, o němž se něco vypovídá (jak je tomu např. v souvětí Co vytvořil/To co vytvořil, je krásné), ale jde tu jen o bezprostřední vztah přísudku a jeho podmětu. Plurálové ti (zastupující substantivum lidé) v nominativu koreluje se vztažným kteří nebo se vztažným kdo. Avšak zatímco vztažné kdo uvozuje podmětovou větu bez korelativního zájmena (věta (4b)) poměrně běžně, vztažné kteří v obecném významu „lidé, kteří“ bez korelativa na začátku souvětí nemáme doloženo a lze je pokládat za negramatické: (4a) Ti, kdo milují peníze, se dají snadno uplatit. (ČNK) (4b) Kdo milují, jsou bohem vyslyšeni. (ČNK) (5a) Ti, kteří mají talent, musí pečovat o svět. (ČNK) (5b) *Kteří mají talent, musí pečovat o svět. Struktura se vztažným zájmenem kteří bez korelativa na začátku souvětí je vzácně doložena v kontextech, kde kteří neznamená obecně „lidé“, ale vztahuje se na konkrétní skupinu lidí, o níž se v předchozím textu hovoří (v následujícím kontextu je vyznačena tučně); např. Oficiální návrat letců po válce do vlasti se uskutečnil 13. srpna 1945. Většina sloužila u letectva i dále. Kvůli převratu v roce 1948 ilegálně odcházeli za hranice. Kteří neemigrovali, byli pozavíráni a souzeni v zinscenovaných procesech k mnoha letům žaláře. Avšak i u zájmena kdo je mnohem frekventovanější struktura s korelativním zájmenem ti. Srov. dále: Ti, kdo Beneše vyzývali k abdikaci, netušili, že prezident ji připravil ještě před přijetím mnichovského diktátu. Ti, kdo antiku neznají, mají pocit, že je to nuda, že řeč zní jako modlitba, ale je v ní obrovská síla a pravdivost. Ti, kdo chodí na Sněžku pěšky, budou chodit dál. B. Věta podmětová je v postpozici 1. Vztažná věta je uvozena zájmenem co Postponovaná podmětová věta s korelativem nebo bez něj uvozená vztažným zájmenem co doplňuje nejčastěji následující přísudková slovesa věty řídící: bavit, dařit se/podařit se, dít se, hrozit, chybět, líbit se, následovat, nastat, platit, povést se, přihodit se, stačit. Na zjišťování frekvenčních poměrů, v těchto strukturách obtížné, jsme rezignovali a na prvním místě vždy uvádíme strukturu bez korelativa (vše ČNK): (6a) Následovalo, co následovat muselo. (6b) Následovalo to, co přijít muselo. (7a) Copak jim nestačí, co je postihlo v Damašku? (J. Werich) (7b) Musí ti stačit to, co jsem ti řekla. Srov. dále: A dokud mě baví, co dělám, vím, že budu i úspěšný. Vždycky mě baví to, co zrovna dělám. Vedení obce se postupně daří, co si předsevzalo, navrátit do malebné vesničky zase čilý život. Sedláčkovi se navíc daří to, co českému filmu aktuálních dnů schází. Vydolovat z herců uvěřitelné emoce [...] Každému se děje, co si zaslouží. A tak se u policie děje to, co se oficiálně popírá. Při řízení pivovarnického uskupení mu prý nehrozí, co po určité době zažíval v předchozích pozicích. Neustále bude hrozit to, co se v mnoha případech stalo. A proto v Evropském parlamentu chybí, co je doma samozřejmé - klasická opozice a koalice Chtěla bych najít někoho, komu chybí to, co mně a mojí dceři. Jsou to kamarádky v pravém slova smyslu. Odjakživa se mi líbilo, co dělají. Vyšlo by totiž najevo, že se v literatuře nijak zvlášť neorientuju a nemám svého nejoblíbenějšího spisovatele. Obvykle se mi líbí to, co zrovna čtu. "Nastane, co nastat musí," řekla žena Pablova. (překlad: E. Hemingway, Komu zvoní hrana – ČNK) V té době nastalo to, co pozdější politologové nazvou legálním nebo také ústavním převratem. A stále platí, co na EU kritizují Američané, že totiž na tento nesourodý spolek není telefonní číslo. Stále platí to, co řekl o svých objevech Isaac Newton: „Jestliže jsem viděl dále, bylo to proto, že jsem stál na ramenou obrů.“ Nevěděl, jestli se mu podaří, co si předsevzal. (překlad: G. Simenon – ČNK) Když pak Soňa od něho v dubnu získala byt (za několik měsíců se jí podařilo to, co se mně nedaří dvanáct let a mamince už třicet), rozhodl jsem se odměnit ji setkáním. (V. Páral – ČNK) Zřejmě se ti povedlo, co jsem já nedokázal. Jak se té světlovlasé ďáblici povedlo to, co dosud žádné ženě: přimět ho vážně uvažovat o manželství, a ještě víc, o záležitostech lásky? I mně se tedy muselo přihodit, co potkává mnohé lidi: zdá se jim, že se kácí všecko, a zatím se jenom mění něco, čemu přivykli. (L. Vaculík) Pak se otci přihodilo to, co už víte. (překlad: G. Simenon – ČNK) 2. Vztažná věta je uvozena zájmenem kdo U postponovaných podmětových vět uvozených zájmenem kdo zpravidla v různé míře převládá struktura s korelativem. (8a) Uspěje ten, kdo bude mít štěstí. (frekventovanější struktura) (8b) Uspěje, kdo zůstane aktivní (titulek) (méně frekventovaná struktura) (9a) Likvidaci černé skládky musí zaplatit ten, kdo ji založil. (frekventovanější struktura) (9b) Ať to zaplatí, kdo to zavinil. (zkráceno) (méně frekventovaná struktura) V souvětích s postponovanou podmětovou větou uvozenou zájmenem kdo se užívá např. následujících sloves ve větě řídící: dopustit se, dostat, mýlit se, rozhodovat, stát se, vyhrát, získat, zvítězit. Tyto souvětné struktury jsou poměrně málo frekventované. Korelativní zájmeno může být nutné, má-li být závislá věta jednoznačně pochopena tak, že subjektem děje označeného přísudkovým slovesem řídící věty je člověk: (10a) Ve vojenské alianci vždy rozhoduje ten, kdo má víc zbraní. (ČNK) (10b) Ve vojenské alianci vždy rozhoduje, kdo má víc zbraní. (subjektem je buď člověk, nebo počet zbraní – viz (9c)) (10c) Ve vojenské alianci vždy rozhoduje to, kdo má víc zbraní Srov. dále: Krádeže se dopustí ten, kdo se zmocní cizí věci. (ve výrocích o trestní povaze jednání výrazně převládá struktura s korelativem) Vydírání se dopustí, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul či trpěl. Praví se, že Nobelovu cenu za literaturu dostane ten, kdo v písemnictví něco opravdu znamená, v průměru tak jednou za pět let. Zlatou desku dostane, kdo prodá více než 100 tisíc kusů alba, platinovou ten, kdo přesáhne 300 tisícovou hranici. Velmi se mýlí ten, kdo se domnívá, že čínská kuchyně stojí a padá s rýží. Velmi se mýlí, kdo si myslí, že běhání není žádná věda. Prezidentem by se měl stát ten, kdo získá v prvním a jediném kole nejvyšší počet hlasů. Prezidentem se stane, kdo ve 2. kole získá víc hlasů. Vyhraje ten, kdo na tom bude líp psychicky. Vyhraje, kdo skočí nejpřesněji. Dívku v závěru filmu získá ten, kdo si ji nejvíc zaslouží – citlivý romantik a idealista Láďa. Mnoho zajímavých cen získá, kdo daruje krev (titulek) Tempo se bude zrychlovat a zvítězí ten, kdo se novým trendům co nejrychleji přizpůsobí. Zvítězí, kdo déle zůstane při svých mravních i fyzických silách. (F. Langer – ČNK) Frekventovaný je daný typ struktury v souvětích, jejichž řídící věta má verbonominální přísudek se slovesem být; výrazně tu převládá struktura s korelativem: (11) Šťastný je ten, kdo našel štěstí v rodině. (12) Vítěz je ten, kdo postřehl obecné tendence dějin a dokázal jich využít. O něco méně frekventovaná je struktura se slovesem mít: (13) Moc měl ten, kdo vlastnil půdu. Výrazně méně frekventovaná struktura bez korelativa však nemusí působit neobvykle (vše ČNK): (14a) Přítel je ten, kdo o vás ví úplně všechno, a přesto vás má rád. (14b) Přítel je, kdo o vás všechno ví a má vás pořád stejně rád. (15a) Pravdu má ten, kdo má za sebou silnější armádu právníků. (15b) Pravdu má, kdo říká, že 8. srpen stejně jako 11. září svědčí o podstatné změně světa. (zkráceno) Pokud je v závislé větě modální sloveso chtít vztahující se na implikovaný libovolný subjekt vyjádřitelný zájmenem každý, je normou struktura bez korelativa: (16a) Mohl se sem dostat, kdo chtěl. (ČNK) (16b) Mohl se sem dostat každý, kdo chtěl. (17a) Na zasedání města může přijít, kdo chce. (ČNK) (17b) Na zasedání města může přijít každý, kdo chce. Pokud je však nositel vůle vyjadřované slovesem chtít zdůrazňován, resp. vytýkán jako představitel zvláštní skupiny lidí, může být vhodné korelativa užít – srov. doloženou větu (18a) s jejími možnými konkurenty: (18a) Tomu může věřit ten, kdo chce věřit na zázraky. (ČNK) (18b) Tomu může věřit, kdo chce věřit na zázraky. (18c) Tomu může věřit každý, kdo chce věřit na zázraky. II. Struktury s větou podmětovou uvozenou zájmenem co nebo kdo v nepřímých pádech Také v těchto strukturách bývá korelativum fakultativní; pokud však nejde o vytčení entity reprezentované podmětem věty, korelativum se neužívá: (19) Šokovalo mě, o čem přemýšlí. (20) Velmi se mi líbilo, s čím nastupoval Jan Pavel II. do svého úřadu. (21) Zajímalo mě, o kom mluví. Avšak při vytýkání toho, oč jde, je korelativum obvyklé: (22) Povedlo se nám to, čemu nikdo nevěřil. III. Struktury s větou předmětovou uvozenou zájmenem co A. Věta předmětová je v antepozici 1. Přísudkové sloveso řídící věty má vazbu na bezpředložkový akuzativ O těchto souvětných strukturách stejně jako o analogických strukturách s větou podmětovou platí, že se u nich užívá souvětí jak s korelativem, tak bez něj. Rovněž platí, že pokud souvětí korelativní zájmeno to obsahuje, může stát toto zájmeno buď na začátku souvětí, a tvořit tak korelativum spojité (věty (23a), (24a)), nebo může uvozovat postponovanou řídící větu, a tvořit tak korelativum nespojité (věty (23b), (24b)); souvětí může být ale i bez korelativa (věty (23c), (24c)) (vše ČNK): (23a) To, co jsem slíbil, splním. (23b) Co jsem slíbil, to splním. (23c) Co jsem slíbil, splním. (24a) To, co dělám, dělám s radostí. (24b) Co dělám, to dělám ráda. (vyňato z rámci souvětí) (24c) Co dělám, dělám ráda. Srov. dále: To, co zvládnou muži, dokážu také. Co chci, to dokážu. Co dokázal nejtlustší německý šoumen, dokážu taky. To, co neexistuje, hledají celý život. Co nabízím, to hledám. Co nenašli novomanželé doma, hledali jinde, a tak není divu, že k nevěře docházelo v té době častěji než dnes. To, co bych si chtěla vzít s sebou, neunese žádné letadlo světa. (Z. Salivarová – ČNK) Co umožňuje střih ve filmu, to neunese divadelní jeviště. Co snese žaludek a organismus domorodců, nemusí unést ten náš. To, co požaduji od druhého, také nabízím sama. Co nabízejí Galapágy nad hladinou, nabízejí i pod ní v modravé hlubině. Co nesníme doma, to nabízím například sousedům v domě. To, co viděli na místě, popisují jako šokující zážitek. Co umějí bolavé zuby, to nemusím popisovat. Co nazýval Benz dodávkovými vozidly, popisoval Daimler jako užitkové automobily. To, co jsem na šampionátu předváděla, jsem uměla již před pěti lety. Co dokážou nohejbalisté s míčem, to neumějí ani žongléři. Co umí váš počítač, umí i smartphone. To, co fascinovalo před pětatřiceti lety, dnes vnímáme jako těžkopádné a únavné. Co přichází z Bruselu, to často vnímáme tak, že už zase někdo na nás něco nakládá. Co připadá Čechovi běžné, host zdaleka vnímá s úžasem. To, co dělali diváci, jsem ještě nezažil. Co udělal hlavní rozhodčí ze zápasu, to jsem ještě nezažil. Co dokáže promáčený svah za jeho zahradou, už zažil několikrát. To, co dělám, by zvládla většina lidí. Co bylo oficiálně plánováno, to Česká televize zvládla. Co nedokázala surovost jeho přemožitelů, zvládla pouta. (M. Waltari – ČNK) 2. Přísudkové sloveso řídící věty má vazbu na pád předložkový Pokud má přísudkové sloveso řídící věty vazbu na předložkový pád, korelativum je zpravidla nutné (obligatorní), ať spojité (věty (25a, 26b, 27a, 28b, 29a, 30b )), nebo nespojité (věty (25b, 26a, 27b, 28a, 29b, 30a)); obligatornost korelativa je tu vyžadována potřebou signalizovat vazbu: (25a) O tom, co způsobilo zaostávání Afriky, byly napsány již stohy knih. (ČNK) (25b) Co způsobilo zaostávání Afriky, o tom byly napsány již stohy knih. (25b) *Co způsobilo zaostávání Afriky, byly napsány již stohy knih. (26a) Co je etnická čistka, o tom vypovídá její název. (ČNK) (26b) O tom, co je etnická čistka, vypovídá její název. (26c) *Co je etnická čistka, vypovídá její název. (27a) Na to, co máš nebo nemáš udělat, musíš přijít sama. (ČNK) (27b) Co máš nebo nemáš udělat, na to musíš přijít sama. (27c) *Co máš nebo nemáš udělat, musíš přijít sama. (28a) Co tomu bude říkat má žena Marie, na to radši nemyslím. (ČNK) (28b) Na to, co tomu bude říkat má žena Marie, radši nemyslím. (28c) *Co tomu bude říkat má žena Marie, radši nemyslím. (29a) S tím, co nepokládal za důležité, odmítal ztrácet čas. (ČNK) (29b) Co nepokládal za důležité, s tím odmítal ztrácet čas. (29c) *Co nepokládal za důležité, odmítal ztrácet čas. (30a) Co píše Jakub, s tím často nesouhlasím. (L. Vaculík – ČNK) (30b) S tím, co píše Jakub, často nesouhlasím. (30c) *Co píše Jakub, často nesouhlasím. 3. Přísudkové sloveso řídící věty má vazbu na bezpředložkový genitiv, dativ nebo instrumentál (a) vazba genitivní Tyto souvětné struktury se zakládají nejčastěji na slovesech bát se, dosáhnout, chopit se, litovat, vážit si, všimnout si, využít, zbavit se. Jsou poměrně vzácné, o něco častější se zdá být struktura s korelativem spojitým; korelativum je tu obligatorní: (31a) Toho, co Meda Mládková pro českou kulturu udělala, si velice vážím. (ČNK) (31b) Co Meda Mládková pro českou kulturu udělala, toho si velice vážím. (méně vhodné) (31c) *Co Meda Mládková pro českou kulturu udělala, si velice vážím. Srov. dále: Toho, co bude s ubytovnou, se vážně bojíme. Toho, co se jim tenkrát nepovedlo pomocí tanků, se teď pokoušejí dosáhnout hospodářsky. Toho, co církev po staletí nazývala duší, chopila se psychologie […] Toho, co by mohlo být a není, nemám ve zvyku litovat. Toho, co se podařilo vyfotit, jsem si všimla až při prohlížení fotografií […] Toho, co mi osud umožnil, jsem docela využila. Toho, co bylo špatné, jsme se zbavili. Struktury s nespojitým korelativem (31b, 32a) jsou pravděpodobně celkově ještě vzácnější; avšak častější než věty se spojitým korelativem jsou věty začínající Co je zadarmo (obě věty ČNK): (32a) Co je zadarmo, toho si lidé neváží. (32b) Toho, co je zadarmo, si lidé neváží. Srov. dále: Co nezaplatí pojišťovna, toho se poškozený pacient nedočká. Teď by se asi čekalo, že odpovím: Co jsem si předsevzal, toho jsem dosáhl. Jenže největší radost mi přineslo to, oč jsem neusiloval […] Co nám dovoluje zákon, toho maximálně využíváme. (b) vazba dativní Tyto souvětné struktury se zakládají např. na slovesech bránit se, divit se, odolat, podřídit se, předcházet, přihlížet, rozumět, uniknout, ustupovat, (u)věřit, věnovat se, vyhnout se, zabránit. Korelativum spojité nebo nespojité je obligatorní: (33a) Tomu, co hlásají, také věří. (33b) Co hlásají, tomu také věří. (33c) *Co hlásají, také věří. Srov. dále souvětí se spojitým korelativem: Tomu, co se o nás píše, se není jak bránit. Tomu, co se kolem nás děje, se nepřestávám divit. Tomu, co jsem udělala pak, jsem prostě nedokázala odolat. Tomu, co bylo právě módní, podléhaly třeba i výšivky či malování mašlí. Tomu, co je na jevišti vidět, předchází práce několika desítek lidí. Tomu, co dříve zůstávalo skryto v uzavřené romské komunitě, přihlíží dnes celý národ. Tomu, co chtějí ve Valašských Kloboukách, rozumím, ale zákon je postavený tak, že chrání znevýhodněné děti. Tomu, co jsem zažila v České televizi, nebudu ustupovat nikdy. Tomu, co bylo nejtěžší a co ji zraňovalo, se vždy vyhnula. Tomu, co se stalo, nešlo zabránit. Souvětí s nespojitým korelativem je pravděpodobně vzácnější: Co připadalo Jakubovi samozřejmé, tomu se dědeček divil, a čemu se divil Jakub, to zase připadalo docela samozřejmé dědečkovi. Co budou chtít občané místních částí, tomu se podřídíme. „Co Berdych předvádí za tenis, tomu ani nemůžu uvěřit,“ říkal bývalý šampion John McEnroe. Co je jednomu vášní, tomu se druhý snaží vyhnout - ať jde o sex, nebo o bouřku. (c) vazba na instrumentál Tyto souvětné struktury se zakládají např. na slovesech chlubit se, inspirovat se, lišit se, plýtvat, překvapit, rozptylovat se, řídit se, trápit se, zabývat se, zatěžovat se. Korelativum je obligatorní: Spojité korelativum: Tím, co dělám, se nechlubím, ale nestydím se za to. Tím, co dokázal, může ostatní inspirovat. Tím, co je uvnitř našich hlav, se navzájem lišíme stejně, jako se lišíme tím, co máme zvenčí. (překlad: R. Fulghum) Tím, co přinese nový rok, se rád nechám překvapit. Tím, co jim připadá podružné, se nemusí rozptylovat. Tím, co mi říkal táta, se řídím dodneška. Tím, co bude za dva roky, se netrápila. Tím, co BIS zjistí, se má zabývat policie a případně zahajovat trestní stíhání. Tím, co je mimo jeho zorné pole, se nezdržuje. Nespojité korelativum (poměrně velmi vzácné): Co je zadarmo, tím se plýtvá. Co Kundera doporučí Gallimardovi, tím se Gallimard řídí. Co je spouštěcím mechanismem deprese, tím se trápí nejen obor psychiatrie, ale často celá medicína Co nedokážu ovlivnit, tím nemá cenu se zabývat. B. Věta předmětová je v postpozici 1. Přísudkové sloveso řídící věty má vazbu na bezpředložkový akuzativ V těchto souvětných strukturách je korelativum běžné, avšak nikoli nutné; struktury bez korelativa jsou někdy (pravděpodobně většinou) častější (věty (34a) a (35a)), někdy je však – obecně či za určitých podmínek – častější struktura s korelativem nebo jsou obě struktury ve frekvenční rovnováze (věty (36a) až (38a)) (vše ČNK): (34a) "Budu dělat, co budete chtít," řekl. (překlad: J. Steinbeck ) (34b) Ruby byla zvyklá dělat to, co jí Josie řekla. (překlad: A. Christie) (35a) Musím dohnat, co jsem zanedbala. (35b) Pokusím se dohnat to, co jsem kvůli němu zameškala. (36a) Vždy se snažíme dodržovat to, co zaměstnancům slíbíme. (36b) Vážím si lidí, kteří dodržují, co slíbí. (37a) Kolik lidí by dokázalo to, co jsi dneska udělal ty? (37b) Věřím v sebe a dokážu, co chci,“ píše o sobě Gábina ve svém profilu. (38a) Naši kolegové splnili to, co jsme od nich očekávali. (38b) Paní doktorka Fastová splnila, co slíbila. (J. Dietl) V následujících dokladech řadíme na první místo vždy strukturu bez korelativa, nehledě na frekvenci: Že bych se moc těšil na Ježíška, to se moc netěším, protože nikdy nedostanu, co bych chtěl. (K. Poláček, Bylo nás pět – ČNK) Moc dobře ví, že ode mne nikdy nedostane to, co by potřeboval. Tisíce lidí tu našly, co hledaly. (K. Čapek - ČNK) V žádné knize nenašel to, co doopravdy bere za srdce. (překlad: A. Solženicyn - ČNK) Chci nabízet, co je v kraji stylově a historicky charakteristické. Nabízíme to, co je na světovém trhu nejmodernější. Pochvala kávy napravila, co předtím dr. Marek způsobil . (E. Hostovský – ČNK) Snažil jsem se napravit to, co jsem pokazil. Tento výjev mi potvrdil, co jsme všichni slyšeli o pohádkových texaských milionářích. (překlad: J. Steinbeck - ČNK) Jeho slova jí potvrdila to, co si o něm myslela. Na těžkých půdách mohou všechny stroje předvést, co ve skutečnosti dokážou. Dvanáct nejmodernějších strojů předvedlo to, co od nich současné zemědělství požaduje, tedy rychlou sklizeň s minimem ztrát. Taky mu svěřila v dopise, že ještě nebyla vymyšlena slova, jimiž by mohla vyjádřit, co k němu cítí. (A.Lustig – ČNK) Michal nevěděl, jak vyjádřit to, co cítil. (překlad: O. Tokarczuk - ČNK) 2. Přísudkové sloveso řídící věty má vazbu na pád předložkový (a) vazba „o něčem“ U sloves jako bavit se, hovořit, informovat, jednat, mluvit, pochybovat, přemýšlet, přesvědčit, rozhodovat, spekulovat, uvažovat, vyprávět, vyžadujících tuto vazbu, je někdy korelativum závazné, někdy je fakultativní: Korelativum je závazné např. u sloves bavit se a hovořit (s někým o něčem): (39a) A pořád se bavily o tom, co řekl v rozhlase pan Churchill. (39b) *A pořád se bavily, co řekl v rozhlase pan Churchill. Hojněji doložená věta bez korelativa Pak se budeme bavit, co dál je idiomatizovaným výrokem. K němu se přimykají věty typu Museli bychom se dlouho bavit, co je neřest, a co není. Tyto věty mají speciální význam „řešit diskusí“. (40a) Hovořili o tom, co se bude dít dál. (40b) *Hovořili, co se bude dít dál. Preferenční je struktura s korelativem u slovesa diskutovat (obě věty ČNK): (41a) A potom sedíme a diskutujeme o tom, co bylo špatně. (41b) Zaníceně a téměř nepřetržitě jsme diskutovali, co bude dál. Fakultativní je korelativum např. u sloves informovat, přemýšlet, rozhodovat, spekulovat, vyprávět; struktura bez korelativa tu bývá častější a jeho absenci podporuje synonymní, resp. významově blízká vazba na bezpředložkový akuzativ (vyprávět o něčem : něco) (vše ČNK): (42a) Chtěla, aby ji okamžitě informoval o tom, co se dozvěděl. (42b) Šéfredaktor požadoval, abych ho denně dopředu informovala, co budu vysílat o Slovensku. (43a) Na začátku roku 1999 odmítám spekulovat o tom, co bude v roce 2000. (43b) Teď novináři spekulují, co bude dál. (44a) Kdekoliv se usadila, hned začala vyprávět o tom, co slyšela a co viděla. (44b) Dala mu něco k pití a Sam vyprávěl, co se stalo. (45a) Tiskla sluchátko v ruce a marně přemýšlela, co mu vlastně říci. (45b) Renata chvíli přemýšlela o tom, co si má o tom všem myslet. (46a) Ty nerozhoduješ, co se má udělat. (46b) Ty rozhoduješ o tom, co bude. (b) vazba „na něco“ Přítomnost či absence korelativa může rozlišit různý charakter děje reprezentovaný týmž slovesem. Např.: (47a) Čekali na to, co mělo v každém okamžiku nevyhnutelně přijít. (ČNK) (47b) *Čekali, co mělo v každém okamžiku nevyhnutelně přijít. (48a) George se zmateně dívala na svého otce a všichni čekali na to, co řekne. (ČNK) (48b) George se zmateně dívala na svého otce a všichni čekali, co řekne. (49a) Nevím, jak se mám dívat na to, co se právě stalo. (ČNK) (49b) *Nevím, jak se mám dívat, co se právě stalo. (50a) Zadíval jsem se na ně, abych se nemusel dívat na to, co mi provádí Boženka. (J. Zábrana – ČNK) (50b) Zadíval jsem se na ně, abych se nemusel dívat, co mi provádí Boženka. Obligatorní je v daném významu korelativum u sloves myslet, navázat, přijít (v abstr. významu), připravit se, reagovat, soustředit se, spoléhat (se), zaměřit se: Taky myslela na to, co bude třeba nakoupit a co připraví k večeři. A jestli se zase jednou shledáme, navážeme na to, co jsem musel tak nečekaně přerušit. Pat stále nemohla přijít na to, co říct. Potřebuje se připravit na to, co ho čeká. Nereagoval na to, co jsem právě řekla, a zapálil si další cigaretu […] Vůbec jsem se nemohla soustředit na to, co se dělo na kluzišti. Plná čtvrtina Němců se spoléhá na to, co žádné bankovní průzkumy odhalit nemohou, protože nejde o žádný nabízený produkt – na dědictví po příbuzných. Také bychom se měli zaměřit na to, co uživatele baví, tedy interaktivita a možnost okamžitě komunikovat. Struktura s korelativem (výrazně) převládá nad strukturou bez korelativa např. u sloves: dbát, dohlížet, pomyslet, poukázat, upozornit Málo jsme dbali na to, co leží za hranicemi naší země. […] neboť si zřejmě libuje v přesnosti a přísně dbá, co mu ukládá jeho úřední povinnost. (překlad: F. Kafka – ČNK) Lidé tam uvnitř neustále dohlížejí na to, co se děje na pláži i na moři. Rodiče v průzkumu přiznali, že dohlíží, co děti sledují na internetu. Puls se jí zrychlil, když pomyslela na to, co se stalo mezi její přítelkyní a Markem. Nikdy jsem nepomyslel, co bych asi odpověděl, kdyby se mě na tohle zeptal. (překlad: E. Kazan – ČNK) Ve stručnosti jsme pouze chtěli poukázat na to, co všechno se může skrývat za tak „jednoduchou“ věcí, jako je zřizování vrtů pro tepelná čerpadla. Táborský soud uvádí, že jsme správně poukázali, co všechno je třeba došetřit. Chtějí upozornit na to, co se v oblasti děje. Samozřejmě mi všichni začali vyčítat, že jsem je neupozornila, co se chystá . Struktura bez korelativa převládá např. u slovesa těšit se, vzpomínat, zapomenout: Již se těší, co zažijí zase příští rok, až oživnou pohádky a Hansem Christianem Andersenem. Už teď se těšíme na to, co zažijeme v letošním školním roce. Vzpomínala, co říkala Goldmanová za své poslední návštěvy v New Yorku. (překlad: E. L. Doctorow) Nicméně nechci již vzpomínat na to, co jsem s tebou vytrpěla, ježto to lépe nedovedeš, jen když mne necháš na pokoji. (překlad: M. Waltari – ČNK) Soudruzi již zapomněli, co řekl M. Gorbačov na londýnské radnici? Prosil mne, abych zapomněl na to, co říkal. (M. Kundera, Žert – ČNK) (c) vazba „s něčím“ Tato vazba vyžaduje obvykle obligatorní korelativum, např. u sloves bojovat, hospodařit, hrát (si), korespondovat, počítat, pracovat, seznámit se, shodovat se, smířit se, souhlasit, souviset, spojit, spokojit se, srovnat, vyjít, vypořádat se, vyrovnat se, vystačit Věřím, že můžeme bojovat s tím, co se zdá být naším osudem. Drahé dítě, musíš se konečně naučit hospodařit s tím, co máš! Vláda hraje s tím, co má a na co jí stačí rozpočtové prostředky. Ale nemůžeme počítat s tím, co se ztratí, když předěláváme svět od Adama. (K. Čapek – ČNK) Vaše výpověď se shoduje s tím, co víme z jiných pramenů. Zásadně nesouhlasím s tím, co nám tu hodláš namluvit. A tato vysvětlení, kterých se mu dostalo tak daleko za hranicemi města, chtěl si Jurij Andrejevič spojit s tím, co teď viděl zblízka, v samém středu obrazu. (překlad: B. Pasternak – ČNK) U nás v Itálii míváme také špatné počasí, avšak nedá se srovnat s tím, co je tady. Sloveso svěřit se je doloženo s korelativem i bez něj: Může se mu svěřit s tím, co se jí přihodilo? Věděla jsem to, ale proč jsi se mi nesvěřil, co se v tobě odehrává? 3. Přísudkové sloveso řídící věty má vazbu na bezpředložkový genitiv, dativ nebo instrumentál (a) vazba genitivní Tyto souvětné struktury se zakládají např. na slovesech bát se, dočkat se, dosáhnout, držet se, litovat, obávat se, týkat se, vážit si, všímat si, využít, zbavit se. Korelativum není vždy nutné, jeho přítomnost či absence může souviset se silou vazby: Někdy se sama bojím toho, co chci říci, a pak to přece řeknu. (překlad: F. M. Dostojevskij - ČNK) Úplně obyčejně jsem se bála, co se stane teď. (Z. Salivarová - ČNK) Je to čím dál tím romantičtější, napíná mne to až hrůza, večer se už nemohu dočkat toho, co zítra budu psát. (K. Čapek - ČNK) Čtenář se skoro nemůže dočkat, co zas básník nachystal, kam ho zavede, čím překvapí nebo se ho pokusí napálit. Dům byl tišší a tišší a starý muž si začínal myslet, že vlastně už dosáhl toho, co mohl chtít. (J. Trefulka - ČNK) V jediném zlomku vteřiny dosáhl, co chtěl […] (A. Lustig - ČNK) Taliban se zjevně obával toho, co později skutečně přišlo, a sice odvetného vojenského útoku Spojených států. […] tenhle svědek se trošku obává, co se ho tu budou vyptávat, a pravdu vyklopí především z vyplašenosti. […] co zůstane ze života, když se člověk zbaví toho, co až dosud považoval za své poslání. (M. Kundera - ČNK) (b) vazba dativní Tyto souvětné struktury se zakládají např. na slovesech blížit se, naslouchat, odpovídat, podobat se, přiblížit se, přihlížet, přizpůsobit (se), rozumět, věnovat se, věřit, zabránit. Korelativum je u těchto sloves obligatorní: Ceny už se místy blíží tomu, co platí lidé v rakouských Alpách. Její oblečení odpovídalo tomu, co mohl v tomto domě očekávat. (překlad: J. London - ČNK) Moje psaná azbuka se opravdu podobala tomu, co nás na gymplu neúspěšně aspoň pokud jde o mě) učil pan odborný učitel Krouský. (J. Škvorecký - ČNK) Naštěstí se podařilo zabránit tomu, co je povoleno na Balkáně nebo v Itálii , tedy míchání červeného vína s bílým […] Fakultativní a okrajové je korelativum u slovesa divit se: Divím se, co všechno stíhá přečíst, jakou hudbu si poslechnout a do kolika divadel zajít […] Nestačil se divit tomu, co slyší. U slovesa přihlížet jsou struktura bez korelativa a s korelativem frekvenčně vyvážené: (51a) Se zájmem jsem přihlížela, co z toho bude. (51b) Jen jsme přihlíželi tomu, co se na ledě děje (c) vazba na instrumentál Tyto souvětné struktury se zakládají např. na slovesech inspirovat se, řídit se, trápit se, zabývat se, živit se. Korelativum je u těchto sloves obligatorní: Ve všech oblastech se dost inspirujeme tím, co se děje v Evropě. Nejsi trochu stará na to, aby ses řídila tím, co řekne matka? Člověk se holt živí tím, co umí. U slovesa chlubit se jsou struktura bez korelativa a s korelativem frekvenčně vyvážené (obě věty ČNK): (52a) Děti se chlubí, co všechno namalovaly a vyrobily. (52b) Jen ať se ženy chlubí tím, co je na nich krásné a co prožívají jako krásné. Mezi strukturou bez korelativa a strukturou s korelativem je patrně jemný významový rozdíl: strukturou bez korelativa se zdůrazňuje chlubení jako řečový proces (Dětí vyprávějí, co namalovaly, chlubíce se.), strukturou s korelativem je poukaz k řečovému procesu oslaben ve prospěch poukazu k psychicko-sociálnímu postoji. IV. Struktury s větou předmětovou uvozenou zájmenem kdo v nepřímých pádech (koho, komu; s kým, …) A. Vazebnost přísudkového slovesa věty řídící Řídící věta může obsahovat sloveso s vazbou na kterýkoli z vazebných pádů. Vazba přísudkového slovesa věty řídící může být různá i tehdy, je-li vazba přísudkového slovesa věty předmětové táž; korelativum bývá obligatorní (vše ČNK): (53a) Premiér se bojí toho, koho potřebuje (titulek) (53b) Obchodník vždy zaplatí tomu, koho potřebuje. (zkráceno) (53c) Jak mohu počítat s tím, že narazím na toho, koho potřebuji? (53d) Věděl přesně, kdy a kam zajít, aby se setkal s tím, koho právě potřeboval. (54a) Volte toho, komu důvěřujete. (54b) Neváhejte se poradit s tím, komu důvěřujete. (54c) Já tady všechny zastupitele znám a obrátím se na toho, komu důvěřuji. (zkráceno) B. Přísudkové sloveso věty řídící má vazbu na bezpředložkový akuzativ 1. Přísudkové sloveso předmětové věty má rovněž vazbu na bezpředložkový akuzativ S korelativem je předmětová věta doložena např. u následujících přísudkových sloves: hledat, chtít, milovat, mít, podvádět, pokládat, potkat, potřebovat, považovat, uznat, volit, zabít, znát. Jde o poměrně vzácnou strukturu. Korelativum je často obligatorní nebo preferenční (věta (55a)), jindy je fakultativní (věty (56a,b) – obě ČNK): (55a) Nelze být nevěrný a milovat toho, koho podvádíme. (ČNK, běžné) (55b) Nelze být nevěrný a milovat, koho podvádíme. (méně obvyklé) (56a) Zcela nepochybně našla toho, koho hledala. (56b) Aidan pátrala očima v hloučku, až našla, koho hledala. Další souvětí s obligatorním nebo preferenčním korelativem: Často se mě klienti ptají, proč je člověk schopen nenávidět toho, koho dříve miloval. […] lidé stejně podpoří toho, koho znají z domu, ulice, čtvrti, toho, komu věří. Ve válce člověk nikdy nezabije toho, koho by chtěl zabít, řekl si. (překlad: E. Hemingway) Pokud je přísudkovým slovesem předmětové věty sloveso chtít, souvětí je bez korelativa: (57) Královna může jmenovat, koho chce […] 2. Přísudkové sloveso předmětové věty má vazbu na pád předložkový Jde o velmi málo frekventované struktury. Korelativum je, jako u jiných struktur s předložkovou vazbou přísudkového slovesa závislé věty, obligatorní nebo silně preferenční: (58) Pan prezident by určitě respektoval toho, na koho by strana jako vítěz voleb ukázala. (59) Volím toho, o kom něco vím a komu věřím. (60) Už ani nemůžeme proklínat toho, s kým jsme byli připraveni bojovat; (K. Čapek) 3. Přísudkové sloveso předmětové věty má vazbu na bezpředložkový genitiv, dativ nebo instrumentál Jde o málo frekventované struktury. Korelativum je zpravidla obligatorní: (61) Nemůžeme milovat toho, koho se bojíme ani toho, kdo se bojí nás. (ČNK) (62) Vždy volím toho, komu věřím. (63) Média ze mě udělala toho, kým jsem. C. Přísudkové sloveso věty řídící má vazbu na pád předložkový 1. Ve větě řídící i ve větě předmětové je přísudkové sloveso s vazbou na pád předložkový Jde celkově o nepříliš frekventovanou strukturu, s různými pádovými tvary v obou klauzích. Korelativum je zpravidla obligatorní (vše ČNK): (64) K milování přece patří i to, že se chci dívat na toho, s kým sdílím tak intimní okamžiky. (zkráceno) (65) Ránu do zad jsme dostali od toho, od koho jsme ji nejméně očekávali . (66) Vyražme každý do druhého kola prezidentských voleb a hlasujme pro toho, o kom jsme přesvědčeni, že bude pro nás tím lepším prezidentem. (67) Kdybych vyhrál volby, tak bych jednal s tím, s kým bych měl dohromady nejvíc hlasů a vytvořil nejjednodušší koalici. (68) Navíc je komplikace s ověřením toho, zda mluvíte s tím, za koho se on vydává. (69) Odpovídám jim, ať si to vyřídí s tím, od koho to koupili. 2. Ve větě předmětové je přísudkové sloveso s vazbou na bezpředložkový genitiv nebo dativ Jde o málo frekventované souvětné struktury, korelativum je obligatorní: (70) Ochrana musí být předem projednána s tím, koho se týká. (zkráceno) (71) Samozřejmě myslím na toho, komu píši. V. Struktury s větou podmětovou nebo předmětovou uvozenou vztažným adverbiem (proč, jak, kdy, kde aj.) 1. Souvětné struktury se vztažným Proč V souvětích začínajících vztažným Proč, v nichž takto uvozená klauze je větou podmětovou, bývá přísudkem verbonominální výraz s nominální složkou adjektivní, např. být jasné, zřejmé, nepochopitelné, nebo se složkou substantivní, např. být záhada/záhadou, předmětem (šetření), méně často je přísudek slovesný (zajímat). Tyto souvětné struktury se obvykle užívají bez korelativa, užít korelativa pro zdůraznění faktu, o němž vypovídá podmětová klauze, je však dobře možné (vše ČNK): (72a) Proč automobil začal hořet, není dosud jasné. (72b) Proč média přehánějí, to je celkem jasné. (73a) Proč jeden z nich zaútočil, je opravdu nepochopitelné. (73b) Proč někdo udělá takovou věc, to je prostě nepochopitelné. (74a) Proč velryby používají "dialekty", je záhada. (74b) Proč některé hvězdy takhle vyvádějí, to byla záhada po mnoho století. (75a) Proč došlo k explozi, je předmětem šetření. (75b) Proč se kolejnice uvolnila, to je zatím předmětem šetření. (76a) Proč město nesouhlasí s úhradou, zajímalo i soudkyni. (zkráceno) (76b) "Proč nebodujeme venku, to by mě také zajímalo," opáčil. V souvětích s větou předmětovou je přísudkovým slovesem nejčastěji záporný tvar slovesa vědět, chápat, tušit nebo modální sloveso moci, umět, dokázat s infinitivem. Také zde jsou struktury bez korelativa častější. Srov.: (77a) Proč je letos hodně candátů, nevím. (77b) Proč ale stavěl tak obrovský dům, to nevím. (78a) „[...] Proč se pan Klaus tak rozčiluje, věru nechápu," řekl Havel. (78b) Proč se jim nechce spát, to nechápu. (79a) Proč takový mýtus vznikl, skutečně netuším. (79b) Proč se jí tedy líbím já, to netuším. Srov. dále struktury s korelativem: Proč nás vyřadili, to jsem dodnes nepochopil. Proč tomu ale Mečiar podlehl, to nedokážu říci. Proč tak jednal, to nedokázal vysvětlit. Proč máte tak nízký důchod, to nemohu říct. Proč neuděláme ten rozhodující krok, to umíme všichni logicky vysvětlit. Proč se neštěstí stalo, to vyšetřujeme. Proč v bytě začalo hořet, to zkoumali včera experti policie a hasičů. 2. Souvětné struktury s ostatními vztažnými adverbii Také v souvětích s ostatními vztažnými adverbii je v převaze struktura bez korelativa, přičemž struktura s korelativem je rovněž dobře možná (vše ČNK): (80a) Jak se nakonec Poslanecká sněmovna zachová, je nejisté. (80b) Jak se chová k hráčům, to je fantastické. (81a) Jak to vypadá tam, nevíme a ostatně ani nechceme vědět. (překlad: F. Kafka) (81b) Jak to provedeš, to nevíme a ani nechceme vědět. (překlad: M. Waltari) (82a) Kdy dálnice bude hotová, zatím není jisté. (82b) Kdy bude technologie zralá pro trh, to však v současnosti není známé. (83a) Kde jsou archivy tohoto oddělení, není známo. (83b) Kde je v současné době, to není jasné. (84a) Odkud ale tyto potraviny pocházejí, tušila jen matně. (84b) Odkud kam ale kamera dohlédne, to zveřejňovat nebudeme. (zkráceno) VI. Nástin pravidel pro užívání korelativ v souvětích s větou vztažnou Přestože všechny podmínky souvětné kompletace při začleňování vět vztažných s korelativy nebo bez nich nemáme dostatečně prozkoumány, lze vyslovit následující předpoklad: Korelativního zájmena to nebo ten v příslušném pádovém tvaru se při začleňování věty vztažené do věty řídící v současné standardní češtině užívá zejména: (a) Má-li být zájmenem (to, ten) zdůrazněno, že platnost obsahu řídící věty (např. ponese všechny důsledky) se týká právě takového subjektu či objektu, který je vyjádřen závislou větou vztažnou (kdo mě zklame): (85) A kdo mne jednou zklame, ten ponese všechny důsledky. (M. Švandrlík – ČNK) Srov. dále: Kdo vyhrává, ten bojovat nepřestane. (překlad: E. Hemingway, Sbohem, armádo) Kdo věří v demokracii, ten také věří, že volby pomohou najít novou cestu v době, kdy zklamala řada nadějí. Kdo jednou tuto stavbu viděl, ten nemůže zapomenout. Kdo však vytrvá do konce, ten bude spasen. Kdo má rád nohejbal, ten u toho nemůže chybět. Na co sáhl, to se mu dařilo. (M. Viewegh) Politici se totiž extrémně vykrucují, takže je na ně třeba dávat velký pozor, aby řekli to, co chci vědět. (b) Má-li být přísudkové sloveso řídící věty umístěno na konec věty jako její réma při obvyklém standardním slovosledu; tak je tomu např. v souvětích, kde by při slovesu umístěném na konci věty řídící věta začínala předložkovou vazbou (např. na to doplatí, u toho nevydrží): (86a) Kdo se o sebe neumí postarat, ten na to doplatí. (M. Švandrlík – ČNK)) (86b) Kdo se o sebe neumí postarat, na to doplatí. (méně vhodné) (87a) Kdo to jednou zkusí, ten u toho zůstane. (ČNK) (87b) Kdo to jednou zkusí, u toho zůstane. (méně vhodné) Srov. dále: Kdo necítí přímo předurčení, ten u toho nevydrží. Kdo dá Nedvědovi či Rosickému jen kousek prostoru, ten za to zaplatí. Přítomnost či absenci korelativního ten může ovlivnit i malá změna slovosledu: (88a) Kdo poslouchá noční show Conana O' Briena na NBC, ten o tom dost pochybuje. (ČNK) (88b) Kdo poslouchá noční show Conana O' Briena na NBC, dost o tom pochybuje. Volbu jedné z obou variant tedy pravděpodobně ovlivňuje i aktuální členění věty a jinak podmíněný slovosled, vedle toho však zřejmě i její rytmus a její emotivní náboj. Srov. (obě věty ČNK): (89a) Kdo to nezažil, ten to nepochopí. (89b) Kdo tu nebydlí, nepochopí to. V řadě případů se však zdá být užití korelativa zcela fakultativní a pravděpodobně náhodné, bez zřejmého komunikačního záměru; např. (obě věty ČNK): (90a) Kdo nerozumí jeho znamením, snadno zabloudí. (90b) Ten, kdo nerozumí mlčení svého přítele, nikdy nemůže rozumět ani jeho slovům. Obecně ovšem nepochybně platí, že s korelativním ten je poukaz k dané entitě jako podmětu věty zdůrazněn; za jakých podmínek je však ten či onen mluvčí či pisatel věty veden impulsem k takovému zdůrazňování, (zatím) říci nedokážeme. V substandardní hovorové češtině stává dosti běžně namísto nebo vedle korelativního zájmena ten zájmenné adverbium tak: (91a) A kdo si nepospíšil, tak měl po večeři. (B. Hrabal – ČNK) (91b) A kdo si nepospíšil, měl po večeři. (91c) A kdo si nepospíšil, ten měl po večeři. (92a) Kdo bude mít nejlepší formu, tak bude hrát. (ČNK) (92b) Kdo bude mít nejlepší formu, bude hrát. (92c) Kdo bude mít nejlepší formu, ten bude hrát. (93a) Kdo má dnes v Itálii peníze, tak ten musí jezdit alespoň v BMW nebo v audi. (ČNK) (93b) Kdo má dnes v Itálii peníze, musí jezdit alespoň v BMW nebo v audi. (93c) Kdo má dnes v Itálii peníze, ten musí jezdit alespoň v BMW nebo v audi (93d) Kdo má dnes v Itálii peníze, tak musí jezdit alespoň v BMW nebo v audi Srov. dále: A kdo to netušil, tak řekl po pravdě, že dneska odpoledne má volno. (B. Hrabal) Kdo je těhotný, tak snad není nemocný, ne? Kdo to nezažije, tak to nepochopí. Kdo v tak vysokých horách nebyl, tak to nemůže posoudit. 2.1.3.5 Korelativa s předmětovým infinitivem I. Obecná charakteristika Předmětovému infinitivu často konkuruje předmětová věta a v obou případech lze někdy užit souvětí bez korelativa nebo s korelativem. K dispozici tak jsou celkem čtyři souvětné varianty (vše ČNK): (1a) Je - li někdo předurčen, aby vyloupil banku, je to těžko jeho chyba. (1b) Ženy byly prostě předurčeny k tomu, aby napravovaly chyby mužů. (1c) Jsme biologicky předurčeni prožít život s jedním partnerem? (1d) Byla doslova osudem předurčena k tomu být modelkou. V souvětných strukturách s korelativem se před infinitivem za stejných podmínek někdy píše, někdy nepíše čárka (obě věty ČNK): (2a) Co vás vedlo k tomu věnovat se právě tomuto oboru? (2b) Co vás vedlo k tomu, věnovat se právě tomuto oboru? Kromě toho, že struktury bez korelativa nebo s korelativem se často liší, někdy velmi výrazně, frekvencí, u některých přísudkových sloves může jít i o různý význam. Např.: (3) Nejsem ještě připravena na to, mít děti. (= Nejsem ještě ve stavu/v situaci, kdy bych chtěla mít děti.) (4) Jsem připravena pomáhat, pokud to bude v mé moci. (= jsem ochotna) II. Převládají nebo jsou výlučné struktury s korelativem Převládající nebo výlučné jsou struktury s korelativem např. u sloves bojovat, jít (o něco); inklinovat, směřovat (k něčemu); přijít, přistoupit, rezignovat, soustředit se, zaměřit se (na něco); vést (někoho k něčemu); spočívat, tkvět (v něčem). Srov.: Vy jste vždycky víc inklinoval k tomu být spíš grafikem než malířem. Británie tak od okamžiku vstupu směřovala k tomu stát se největším čistým přispěvatelem do rozpočtu, a to ačkoli byla jedním z nejchudších členů evropského klubu. Co vás vedlo k tomu založit vodácké centrum? Překvapilo by mne, kdyby lékaři sami přistoupili na to, rozlišovat pacienty podle toho, co jejich nemoc pravděpodobně ovlivnilo, nebo k ní pravděpodobně přispělo. Sociální demokracie prostě rezignovala na to být politickou stranou, která hájí zájmy těch méně privilegovaných. Jak jste vlastně přišla na to ztvárňovat židli jako sochu? Copak jsem mohla bojovat o to, hrát Shakespeara v češtině a ve verších? Jde o to udělat správnou věc ve správný okamžik. Pak jsem se už soustředil na to udržet si druhé místo. Jak se dokážete soustředit napsat něco tak dlouhého jako román? Víte, celé tajemství spočívá v tom, nežít v žádných iluzích. (L. Fuks - ČNK) Krása je stejně jako všechno proměnlivá a nestálá a kouzlo tkví v tom naučit se držet krok s přítomností. Stát se zaměřil na to mít zdravou mládež, ale na její intelektuální rozvoj se zapomíná […] Nějakou dobu jsem žil v Americe, mám zkušenost s různými kulturami a my Češi jsme opravdu daleko více zaměřeni sledovat to negativní. III. Struktury s korelativem a bez něj jsou zhruba v rovnováze Struktury s korelativem nebo bez něj jsou zhruba v rovnováze např. u sloves stvořit, vychovávat (někoho k něčemu), usilovat (o něco). Srov.: Nebyli jsme vůbec stvořeni k tomu být námořníky. Tato žena je stvořena ztělesnit vizi básníkovu. Jako ženy jsme vychovávány k tomu být tiché, neproblematizovat situace a často neumíme jasně dát najevo své hranice. Američané jsou odmalička vychováváni pomáhat. Čím upřímněji usiloval získat přátelství, s tím větší nenávistí se setkával. (V. Páral, Milenci a vrazi – ČNK) Komunistická strana usilovala o to, vytvořit nový sloh života. (M. Kundera, Žert – ČNK) IV. Převládají nebo jsou (téměř) výlučné struktury bez korelativa Struktury s předmětových infinitivem bez korelativa (výrazně) převládají nebo jsou (téměř) výlučné např. u sloves: motivovat, nutit, odsoudit, předurčit, přimět, svádět, vybízet (někoho k něčemu); zvyknout si (na něco), pokusit/pokoušet se, snažit se, stát, ucházet se (o něco); bránit (někomu v něčem). Srov.: Lidé jsou většinou motivováni vydělat takové množství peněz, které jim umožní uspokojit jejich základní potřeby. Co vás vlastně motivovalo k tomu začít cestovat. Po smrti manžela jsou hinduistické ženy dodržující tradici odsouzeny žít v izolaci v domě příbuzných svého muže. V den, kdy Max viděl svého otce shrbeného pod tíhou smutku, pochopil, že je odsouzen k tomu žít za dva a že se kolem něj stáhla smyčka. Něco však ji přimělo vzhlédnout a zahledět se do zrcátka a Ludvovi rovnou do očí […] (překlad: J. Steinbeck - ČNK) Co vás vlastně přimělo k tomu změnit obor? Přestože zde mají řidiči dodržovat padesátku, mnohé rovná a přehledná cesta svádí sešlápnout plyn o něco více. Stále ještě svítí sluníčko a svádí k tomu sednout si na studenou trávu. Slunečný den přímo vybízel vyjet za město, kochat se příjemně zvlněnou krajinou okolo Řípu a zvolnit tempo. Máme podzim, který vybízí k tomu začít lenošit u televize či u počítače. Je to onemocnění, které postiženým brání vykonávat běžné denní činnosti. Co policistům brání v tom, být více v ulicích? 2.1.4 Absolutní a relativní čas Obsah: 2.1.4.1 Definice a obecná charakteristika 2.1.4.2 Kompletivní věty s typickým užitím časů 2.1.4.3 Zvláštní případy užívání časových forem 2.1.4.4 Užívání slovesných časů v souvětích se složitější stavbou 2.1.4.1 Definice a obecná charakteristika O čase absolutním mluvíme tehdy, když časový tvar svým významem vyjadřuje vztah k okamžiku promluvy, tj. minulost, přítomnost nebo budoucnost (včera četl knihu, dnes čte knihu, zítra bude číst knihu). Naproti tomu o čas relativní jde tehdy, jestliže časový tvar svým významem nevyjadřuje vztah k okamžiku promluvy, ale vyjadřuje časový vztah k nějakému jinému ději/stavu, tj. vyjadřuje předčasnost, současnost či následnost vzhledem k jinému ději/stavu: Říkal, že četl / čte / bude číst knihu. V češtině neexistují (s výjimkou přechodníků) pro relativní časy speciální tvary – týchž časových tvarů sloves (tj. prézentu, préterita a futura) se užívá jak v platnosti časů absolutních, tak v platnosti časů relativních. Časové formy s významem relativního času se užívají ve vedlejších větách kompletivních. V souvětích s větou kompletivní dochází ke střetnutí dvou časových plánů – věty řídící a věty vedlejší. Pro časové zařazení celého souvětí je rozhodující časový plán věty řídící, v níž je slovesný čas volen z perspektivy mluvčího (tj. autora celého souvětí s větou obsahovou). Vzhledem k okamžiku, kdy je věta řídící mluvčím pronesena, má souvětí platnost minulou (1a), přítomnou (1b) nebo budoucí (1c), např.: (1a) Slyšel, že někdo ve vedlejší místnosti mluví. (1b) Slyší, že někdo ve vedlejší místnosti mluví. (1c) Uslyší, že někdo ve vedlejší místnosti mluví. Závislá věta vyjadřuje děj, který měl v prvotní situaci také svou samostatnou časovou platnost: Někdo ve vedlejší místnosti mluví. Pro původce této hypotetické původní věty užíváme označení „prvotní konatel“ (Koutová, 2019; Koutová 2021). Označení „prvotní konatel“ se typicky vztahuje na autora původní přímé řeči, tj. konatele mluvního aktu (ve větách uvozených predikáty řekl, podotkl, konstatoval...). Může to být ale rovněž konatel mentální činnosti (myslel, věděl, tušil...), proživatel smyslového vjemu (viděl, slyšel, cítil…) či citového stavu (litoval, překvapilo ho, radoval se...), konatel hodnocení (byl vděčný, cenil si, zdálo se mu zajímavé...) či volní činnosti (žádal, prosadil, přál si...). Pro původce celého souvětí s větou kompletivní užíváme označení „mluvčí“. Prvotní konatel a mluvčí jsou buď dvě různé osoby nebo jedna osoba ve dvou různých situacích. Jako věta vedlejší se tato hypotetická původní věta podřizuje své větě řídící – časové tvary jejího přísudkového slovesa už nevyjadřují absolutní časové zařazení vzhledem k okamžiku promluvy, ale relativní časovou platnost vzhledem k času hlavního děje. Jde-li o děj současný (tj. probíhající v době, do níž spadá děj věty řídící), užije se v obsahové větě prézentu: (2a) Věděl, že jeho žena je v práci. Jde-li o děj předčasný (tj. o děj, který proběhl před dějem věty řídící), užije se v obsahové větě préterita: (2b) Věděl, že jeho žena byla v práci. Jde-li o děj následný (tj. o děj, který proběhne až po ději věty řídící), užije se futura, respektive prézentu slovesa dokonavého: (2c) Věděl, že jeho žena bude v práci. V tom se čeština liší např. od latiny, angličtiny, němčiny a dalších germánských a románských jazyků, ve kterých se důsledně nebo převážně uplatňuje časová souslednost (lat. consecutio temporum). To znamená, že volba času v závislých větách kompletivních závisí na čase jejich věty řídící. Pokud je řídící věta v minulém čase, musí se čas věty vedlejší posunout do minulosti, tzn. přítomný čas se mění na minulý, minulý čas se mění na předminulý atd. 2.1.4.2 Kompletivní věty s typickým užitím časů I. Věty předmětové A. Současnost s minulým dějem věty řídící (řazeno abecedně podle slovesa věty řídící): Typicky se vyjadřuje tak, že v závislé větě je prézens. Srov.: Policie tu stála a dívala se, jak nám dav drancuje obchody. Domnívali se, že kobka není pod proudem, ale šeredně se zmýlili. Při předvedení mladík stále mumlal, že je opilý, a proto se chová agresivně. Napsal jsem mu esemesku, že taková reakce je výmluvná a že za ni děkuji. Z vozu pouze pozoroval, zda posel dodržuje instrukce a zda není sledován. Kdysi se mi předhazovalo, že dávám návod k nevěře. Trenér v závěru jen nečinně přihlížel, co to jeho svěřenkyně na hřišti předvádějí. Dick slyšel, že si potichu povídají a vůbec už se nesmějí. Stěžovali si, že je u nás nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Policie navíc jen tušila, kdo je obětí, ale její totožností si nebyla jista. Vtom se vrátila do lavice Andula a vyzvídala, co mám k svačině. Otec ho zrazoval, že na chirurgii nemá dost fyzické síly. B. Předčasnost vzhledem k minulému ději věty řídící Typicky se vyjadřuje tak, že v závislé větě je préteritum. Srov.: Babička mi líčila, jak každé jaro stěhovala celou domácnost do vyšších pater. Pomlčel, jak obrovské množství konfiskací tento stát již od roku 1948 prováděl. Okamžitě jsem si vybavil, co mi říkali detektivové. C. Následnost vzhledem k minulému ději věty řídící Typicky se vyjadřuje tak, že v závislé větě je prézens slovesa dokonavého nebo futurum. Srov.: Doufali, že v domě prožijí poklidné stáří. Já ostatně už před utkáním prorokoval, že si skóre moc nevylepšíme a že budeme rádi za jakékoli vítězství. Před Tour jsem mu volal, jestli nepůjde na pizzu. Nezávislý uchazeč o prezidentský úřad USA, texaský miliardář Ross Perot včera oznámil, že nebude kandidovat na funkci šéfa Bílého domu. II. Věty podmětové U vět podmětových platí tytéž časové vztahy jako u vět předmětových: A. Současnost s minulým dějem věty řídící (řazeno abecedně podle slovesa věty řídící): Rodiče trochu mrzelo, co všechno o mně píší lidi na internetu. Potvrdilo se, jak důležitou roli hraje psychika. Aaronovi vrtalo hlavou, co od něho starší bratr chce. B. Předčasnost vzhledem k minulému ději věty řídící Ale snad o to víc ho mrzelo, že petici nepodepsal. Jenže teď se potvrdilo, že nešlo o přelud. Chvíli mu vrtalo hlavou, co se vlastně všechno stalo. C. Následnost vzhledem k minulému ději věty řídící Kromě toho ji mrzelo, že se bude muset setkat s onou dámou neupravená. Otázka byla, zda a jak budu schopen pokračovat ve své činnosti vědecké. 2.1.4.3 Zvláštní případy užívání časových forem I. V obou klauzích je obligatorně čas minulý V některých případech se ve větách kompletivních současnost s dějem věty řídící v minulém čase nevyjadřuje prézentem, ale nedokonavým préteritem. Je tomu tak zejména: (a) u některých neosobních predikátů vyjadřujících hodnocení: prospělo jí, obohatilo ho, pomohlo jí, zachránilo ho, ublížilo jí, vymstilo se mu, vyplatilo se jí, omlouvalo ho, že; bylo čestné/rozumné/riskantní, že; problém byl, chyba byla, že atd.; (b) u predikátů s významem existence nebo změny: stalo se (jí/mu) že; to vedlo k tomu, že; projevilo se, že; způsobil, zavinil, že atd. Vedlejší věty závislé na těchto predikátech žádného prvotního konatele nemají, reflektuje se v nich pouze perspektiva mluvčího. Proto jsou i časové formy v nich užité voleny z perspektivy mluvčího a jeho okamžiku promluvy. Srov.: Největší problém byl, že jsme nebyli pojištění. Výhodné bylo, že rodiče matky žili v Praze. Naší chybou bylo, že jsme nedokázali vstřelit druhý gól. Bylo asi spravedlivé, že finále hrály dva nejlepší týmy sezony. Vyšetřování policistům dlouho komplikovalo, že oběti útočníka popisovaly velmi odlišně. Naposledy v roce 1995 se přihodilo, že na turnaji vůbec nepršelo. Dost mu ublížilo, že na něj lidi na stadionu pokřikovali nesmysly. Její půvab ještě zvyšovalo, že měla jedno oko modré a druhé zelené. II. V obou klauzích je fakultativně čas minulý Čas volený z hlediska mluvčího někdy proniká i do závislých vět, ve kterých se jinak běžně užívají časy volené z perspektivy prvotního konatele. (Koutová, 2021) V závislé klauzi je čas minulý vyjadřující současnost v minulosti fakultativně, ve stejné časové relaci mu konkuruje čas přítomný. Na možnost užít v češtině nedokonavého préterita pro vyjádření současnosti s minulým dějem věty řídící upozornil B. Ilek v článku Vyjadřování současných dějů v ruštině a češtině (1951). Do té doby byl tento jev považován za chybný. Např. Šmilauer ve stati Slovesný čas (1947) uvádí jako chybný příklad Obvinil templáře, že byli kacíři (správně podle Šmilauera že jsou). Spatřil, že měla červené oči (správně podle Šmilauera že má) (Šmilauer, 1947, s. 160). Častý je tento jev po uvozujících predikátech s významem smyslového vnímání (viděl, slyšel, cítil, všiml si aj.), hodnocení a citových stavů (líbilo se mu, překvapilo ho, vadilo mu, potěšilo ho aj.) a také po faktových predikátech s významem myšlení (věděl, tušil, dozvěděl se, uvědomil si aj): (3a) Nikdo nepoznal, že umělec hrál s horečkou. (ČNK) (3b) Nikdo nepoznal, že umělec hraje s horečkou. (4a) Dětem moc imponovalo, že s nimi nejen trénoval, ale i jedl. (ČNK) (4b) Dětem moc imponovalo, že s nimi nejen trénuje, ale i jí. Srov. dále: Většině studentů se líbilo, že se mohli učit v pohodlí domovů. Jen mě mrzelo, že jsem nemohl moc cestovat. Sám slyšel, že jeho výslovnost nebyla zcela bezchybná. Málokdo však věděl, že to byla u ní jen forma, za kterou se skrývala romantická, starostlivá a bázlivá dívčí duše. Na vlastní oči jsem viděl, že měl v autě samopal s několika zásobníky plnými nábojů. Za osm let Reaganovy prezidentské éry tisk nepochopil, že Reagan byl skutečná osobnost. V té chvíli ještě netušili, že dítě už bylo mrtvé. Nikdo si nevšiml, že Daniel měl uplakané oči. Užít préteritum pro vyjádření současnosti v minulosti ovšem není možné vždy. Existuje více faktorů, které užití préterita ovlivňují či přímo podmiňují. Ve většině případů jde o závislé věty uvozené faktovými predikáty. Faktovost uvozujícího predikátu sice není absolutním faktorem pro volbu préterita, je ale důležitým třídicím hlediskem pro to, zda je daný predikát schopen uvozovat závislou větu s préteritem pro vyjádření současnosti v minulosti. Důležitým faktorem uplatňovaným při volbě času v závislé větě je to, zda se vyjadřuje pouhá současnost s dějem věty řídící, anebo stálá platnost, resp. platnost i v okamžiku promluvy. Préteritum má přednost, či je dokonce jediné možné, pokud má být vyjádřena současnost v minulosti, ale prézens by evokoval platnost i v okamžiku promluvy mluvčího či stálou platnost: (5) Hlavně nás překvapilo, že Poláci naprosto dokonale znali naši tvorbu. (ČNK) Srov. dále: Později jsem v různých táborech pozoroval, že přežívali jen ti, kdo měli tuto silnou víru v život. Jemu spíš imponovalo, že jsem byla díky svalům jiná než ostatní ženy. Trápilo mě, že cestování byl skutečně velký problém. Jasně jsme dokázaly, že jsme tady byly nejlepší a máme opravdový tým, v němž není markantní rozdíl mezi hráčkami základu a z lavičky. V některých souvětích jde o protiklad ,vyjádření celkového pohledu vs. vyjádření průběhu děje‘. Závislá věta s préteritem ukazuje událost jako celek, resp. výsledek události; prézens naproti tomu spíše obrací pozornost k průběhu události či vjemu. V prézentu bývají uvozujícími predikáty často nedokonavá slovesa, která jsou ze své podstaty vhodná k vyjádření průběhu děje, věty v préteritu jsou zase častěji uvozeny slovesy dokonavými. V následujících větách je kladen důraz na průběh události, proto je ve vedlejší větě užito času z hlediska prvotního konatele (prézentu pro vyjádření současnosti): Zadumaně jsem poslouchal, jak slábne motor. Roderick úkosem sledoval, jak reaguju, a naléval přitom všem campari. V následujících větách by však náhrada préterita prézentem již nebyla vhodná – prézens by příliš obracel pozornost k průběhu děje, zde je však důležitější vyjádření celkového pohledu: Všichni viděli, že to byl fantastický fotbal a měli jsme více šancí než Spartak. Neslyšel jsi, co jsme si vyprávěli o Manfredovi? Jednou tajně vyslechla, jak jsme mluvily o závěti. I když vím, že festivalové publikum je trochu specifické, přesto mě potěšilo, že diváci reagovali stejně jako na premiéře v Praze. Pokud je součástí závislé věty v minulém čase sloveso dokonavé i nedokonavé, čas nedokonavého slovesa se s tímto dokonavým préteritem vyrovnává, srov. (6) Pak cítil, že ho kdosi nesl a hodil do sedla. (ČNK) Srov. dále: Slečna Simpsonová se zájmem přihlížela, jak kocour kráčel dovnitř a zamířil ke schodům. Jen matně si uvědomovala, jak jí Craig pomáhal do auta a posadil se za volant. Důležitým faktorem vedoucím k užití préterita pro vyjádření současnosti je přítomnost určení času odkazujícího do minulosti: (7) Slyšel jsem, jak jste se včera domlouvali. V takových souvětích je préteritem odstraněna kolize času a časového určení. Jak ukazují následující příklady, čas v závislé větě mohou kromě časových adverbií ovlivňovat i různá předložková spojení ve funkci určení času, jako před startem, při odchodu do šaten, při té příležitosti apod., srov.: (8) Nikdy se mi nelíbilo, jak mnozí za komunistů jezdili už v pátek v poledne na chaty. (ČNK) Srov. dále: Sám jsem se oknem nějaký čas díval, jak 15. května vydělávala svým tělem peníze. Konečně jsem na hráčích viděl, že byli při odchodu do šaten na pokraji vyčerpání. Nervózní jsem nebyl, jen mi vadilo, že jsme před startem museli v autě dlouho čekat. Moje nevěřící oči zaznamenaly, že při té příležitosti měla tmavé punčochy a nikoli trikot. 2.1.4.4 Užívání slovesných časů v souvětích se složitější stavbou V užívání slovesných časů v souvětích se složitější stavbou hraje opět důležitou roli perspektiva prvotního konatele vs. perspektiva mluvčího. Relativní časy se neužívají jen ve větách kompletivních, ale i ve všech dalších větách, které na nich závisí. (Panevová (1971 a, b): (9a) Sám věděl nejlíp, že jeho takzvaná společenskost je nanejvýš rozmarná mašina, která rozhodně nenaskočí pokaždé, a pokud ano, tak se nejdéle do dvou hodin zadře. (M. Viewegh, Účastníci zájezdu – ČNK, zkráceno) V tomto dokladu jsou všechny vedlejší věty podávány jako součást myšlenkového pochodu postavy (tj. prvotního konatele). Pokud by bylo v závislých doplňovacích větách užito préteritum, šlo by o komentář vypravěče (tj. mluvčího): (9b) Sám věděl nejlíp, že jeho takzvaná společenskost je nanejvýš rozmarná mašina, která rozhodně nenaskočila pokaždé, a pokud ano, tak se nejdéle do dvou hodin zadřela. Podobně je tomu i v následujících dokladech: Myslil na to, že někde v jejím bytě jsou jeho dopisy, které může dávat kdykoli komukoli číst. Vyrojily se pomluvy, že prosazuji razantní řešení, protože sám na opravě mostu vydělávám. 2.1.5 Souvětí s větou přísudkovou Obsah: 2.1.5.1 Obecná charakteristika I. Definice přísudkové věty II. Typy souvětných struktur s větou přísudkovou 2.1.5.2 Speciální souvětné typy I. Typ první II. Typ druhý III. Typ třetí IV. Typ čtvrtý V. Typ pátý VI. Typ šestý 2.1.5.1 Obecná charakteristika I. Definice přísudkové věty Závislá klauze, již – v souladu s tradicí – označujeme jako „věta přísudková“ (v MČ též „věta predikativní“) je klauze závislá na auxiliáru být tvořící s ním jeden typ složeného přísudku (k němu viz oddíl III., kap. 2.3): (1) Stockholm už není, co býval. (ČNK) Tento typ složeného přísudku je však zároveň souvětnou strukturou, a proto jeho výklad zařazujeme do oddílu o souvětí. II. Typy souvětných struktur s větou přísudkovou Přísudková věta se do souvětné struktury zapojuje různým způsobem a v obecném rámci souvětí s větou přísudkovou tak vznikají různé struktury speciální; ilustrují je následující věty (složený přísudek souvětné formy a jeho konstitutivní členy vyznačujeme tučně) (1) Byla přesně, co jsem hledal. (T. Etzler, Novinářem v Číně) - typ první (2) Ta práce byla přesně to, co potřebovala. (ČNK) – typ druhý (3) Obloha byla, jako by ji vymetl. (ČNK) – typ třetí (4) Letošní zimní příprava byla taková, jaká odpovídala našim podmínkám. (ČNK) – typ čtvrtý (5) Všechno bylo, jak má být. – typ pátý (6) Její oči byly takové, že bych byl za ní šel pořád a kam by chtěla. (J. Škvorecký, Zbabělci – ČNK) – typ šestý 2.1.5.2 Speciální souvětné typy I. Typ první Tento typ je strukturně nejjednodušší – konstitutivními prvky jsou tvar auxiliáru být a vztažné zájmeno, jímž je k němu připojena vztažná věta tvořící sémantické jádro predikátu: (1) Čas je, co z něj uděláte. (ČNK) Typ je poměrně málo frekventovaný. Srov. dále: Byl přesně, jak jste ho popsali. Zamlklý. Trochu smutný, tak jsem si to vyložila. II. Typ druhý Je mnohem frekventovanější než typ první. Od prvního typu se liší přítomností korelativního odkazovacího zájmena ten, to nebo něco (obě věty ČNK): (2a) Ty jsi ten, kdo přežil, znělo mu v hlavě. (2b) Richard Bach říká, že dobro je to, co mě dělá šťastným. (2c) Zlo je něco, co působí bolest. Přítomnost korelativního to nebo něco dělá z tohoto typu strukturu výrazně frekventovanější, než je struktura prvního typu. Srov.: Vzdělání je to, co vám zůstane v hlavě, až zapomenete, co jste se učili ve škole. Ale právě móda je to, co zabíjí svobodu. Život není to, co chceme, ale to, co máme. Pro Amelii byla slova něco, co používala jen málokdy. Finanční zajištění bylo něco, co Taylor potřeboval. Samota byla něco, co skoro neznala, a snažila se co nejvíc si ji užít. Odkazovací to bývá determinováno adverbiem přesně: Ten dárek byl přesně to, co jsem chtěla. Jenže Linda byla přesně to, co Paul McCartney vždycky potřeboval. Steve si často říkal, že ta hodina samoty byla přesně to, co pastor potřebuje. Nominativnímu tvaru zájmena ten, to nebo něco konkuruje za týchž syntaktických podmínek jeho tvar instrumentálový: (2d) Dylan nebyl tím, kdo způsobil její trápení. (2e) Dcera je tím, co dává smysl mému životu. (2f) A tvůrčí talent je něčím, co máme úplně všichni, o tom není sebemenších pochyb. Srov. dále: A přestože Anna sama byla tím, kdo chtěl rozchod, překvapivě ji to vzalo. Neoficiální pomoc byla přesně tím, co jsem potřeboval. Velikost stavby byla něčím, co začínala chápat teprve teď. Odkazovací ten může v závislosti na dané syntaktické struktuře nabýt různých jiných pádů: Sheila byla z těch, co nejsou nikdy spokojené. Baronka byla z těch, co nás sledovali s největším podezřením. III. Typ třetí Jde o konstrukci srovnávací. Přísudková věta je uvozena výrazy jaký, jako nebo jak. Po něm obvykle následuje kondicionál nebo podmiňovací spojka když (vše ČNK): (3a) Projev není, jaký by měl být. (3b) Její syn a její dcera byli, jako by si z oka vypadli. (3c) Ani trénink není, jak by měl být. (3d) Reklama je, jako když boháč žebrá o peníze. Srov. dále: Nezahráli jsme špatně, výsledek není, jak jsme si představovali, ale hráči ukázali velké nasazení. Struktura se zájmenem jaký (typ (3a)) je obvykle tautonymií typu Svět je, jaký je. Jinak je tato struktura vzácná, častější je struktura se zájmenem jako. Srov. dále: Manželství je, jako byste spolu zamkli dva lidi, aby se učili jednu lekci, a oni ji čtou pořád dokola, až je z jejích slov čiré šílenství. Vždycky jsem věřila, že láska je, jako když do tebe sestoupí ohnivý anděl. Ten okamžik je, jako když zahřmí. IV. Typ čtvrtý Jde o konstrukci srovnávací, v níž je srovnávací věta přísudková uvozena výrazy jaký, jako nebo jak a po sponě bývá obligatorní odkazovací zájmeno takový (vše ČNK): (4a) Reakce byla taková, jakou očekával. (4b) A drama to bylo takové, jako by ani nebylo napsáno životem. (4c) Můj manžel byl takový, jak už manželé bývají. Srov. dále: Systém vlády byl takový, jaký se jí zrovna hodil. A já se samozřejmě snažila, abych byla takovou, jakou si mě přál mít. Zaplavovalo ji příjemné blaho, úleva z napětí byla taková, jako by jí někdo uvolnil utažené smyčky pout z těla. (překlad: J. Steinbeck) Změna byla taková, jako když nad polem zazáří slunce. Pokud by opravdu byla taková, jak se chovala, bylo by to opravdu divné. Svět by byl určitě lepší, kdyby lidé byli takoví, jak se popisují v manažerské literatuře: autentičtí, skromní, pravdomluvní a starající se o dobro druhých lidí. V. Typ pátý Jde také o konstrukci srovnávací. Srovnávací přísudková věta je uvozena zájmenným adverbiem jak. Ve větě řídící stává odkazovací zájmenné adverbium tak. Častěji se tu užívá zejména výroků typu Věci jsou tak, jak mají být. (5a) Firma byla pořád tak, jak ji v sobotu nechal Harýk. (J. Škvorecký, Zbabělci – ČNK) (5b) Všechno v domě bylo přesně tak, jak se líbilo jemu. (5c) Hotelová postel byla opravdu, jak jsem ji v předchozí větě charakterizoval [...] (M. Kundera, Žert – ČNK) Tento typ není příliš frekventovaný. VI. Typ šestý Je rovněž srovnávací, avšak srovnávací přísudková věta je uvozena spojkou že, což znamená, že tato věta má význam buď vysvětlovací, nebo účinkový. Podmětem v souvětích s přísudkovou větou vysvětlovací jsou nejčastěji substantiva pravda, skutečnost, situace, realita, představa, praxe a zkušenost (nad 1 000 dokladů). Srov.: (6a) Skutečnost je taková, že jsem se znelíbil a odnesl to kvůli svým politickým názorům. (překlad: A. Christie) (6b) Její oči byly takové, že bych byl za ní šel pořád a kam by chtěla. (J. Škvorecký, Zbabělci) Srov. dále: význam vysvětlovací: Pravda je taková, že šílela po mužských, byla po nich jak posedlá. Situace je taková, že už nezvládáte ani povinnosti sluhy. (překlad: H. Murakami) Česká zkušenost je taková, že kdo píše o menhirech, je vědecky takový nějaký divný. význam účinkový: Mráz byl takový, že kamera musela po každém záběru do autobusu, aby nezamrzla. Horko bylo takové, že do kombinézy se nikomu nechtělo. Rizika i mimořádný duševní stress byly takové, že mnoho dispečerů odmítalo ujmout se úkolu instruktora. 2.1.6 Souvětí s větou udávající důvod vyšší míry vlastnosti Obsah: 2.1.6.1 Definice 2.1.6.2 Typ s kataforikem o to 2.1.6.3 Typ s kataforikem tím 2.1.6.4 Konkurence kataforik o to a tím 2.1.6.1 Definice Jde o typ souvětí, který ilustrují věty (1) a (2): (1) Byla o to krásnější, že za její postavou prosvítalo bolestné drama její země. (M. Kundera – ČNK) (2) Krize byla tím bolestnější, že se v ní prolínaly profesní postoje, názory a stanoviska s rodinnými vazbami. První klauze tohoto typu souvětí obsahuje přísudek tvořený sponou (je, byla, bude,…) a komparativem adjektiva (krásnější, bolestnější,…); zároveň tato klauze obsahuje srovnávací výraz o to nebo tím, který předjímá, že následující klauze kompletující souvětí udává příčinu nebo (subjektivně prezentovaný) důvod vyšší míry vlastnosti obsažené v komparativu adjektiva. Souvětný podtyp se srovnávacím kataforickým výrazem o to je asi dvacetkrát častější než podtyp s kataforickým zájmenem tím. 2.1.6.2 Typ s kataforikem o to Nejčastěji se v tomto souvětném podtypu vyskytují tato adjektiva v komparativu: podle frekvence (nad 100 dokladů; u prvního a posledního adjektiva je v závorce uveden počet jeho dokladů v dané struktuře): cennější (4 060), větší, horší, těžší, složitější, zajímavější, pikantnější, smutnější, příjemnější, důležitější, komplikovanější, překvapivější, významnější, závažnější, vážnější, náročnější, sladší, nebezpečnější, silnější, bolestnější, snadnější, pozoruhodnější, jednodušší, lepší, paradoxnější, obtížnější, tragičtější, obdivuhodnější, absurdnější, podivnější, slavnostnější, vzácnější, naléhavější, bolestivější (106). podle abecedy: absurdnější, bolestivější, bolestnější, cennější, důležitější, horší, jednodušší, komplikovanější, lepší, naléhavější, náročnější, nebezpečnější, obdivuhodnější, obtížnější, paradoxnější, pikantnější, podivnější, pozoruhodnější, překvapivější, příjemnější, silnější, sladší, slavnostnější, složitější, smutnější, snadnější, těžší, tragičtější, vážnější, větší, významnější, vzácnější, zajímavější, závažnější. Vybraná adjektiva v souvětném kontextu: Ten příběh je o to absurdnější, že Šumavu ochránila železná opona, která tam na padesát let udělala zónu nikoho. Jejich úděl je o to bolestivější, že cestovali tisíce mil ze své zbídačené a válkou sužované země a zaplatili bezohledným převaděčům všechny své životní úspory. Požár byl o to nebezpečnější, že nedaleko se nacházela benzinka. Situace je o to komplikovanější, že lidé tu obvykle nejsou ochotni chovat se podle obecných principů demokratického soužití, které nikomu nestraní, naopak bují klientelismus a korupce. Nehoda je o to tragičtější, že při ní zemřela i těhotná žena a dvouleté dítě. Návštěva je o to vzácnější, že belgický monarcha cestuje jen zřídka a příliš se neangažuje v politice. Výraz o to cennější, že se často vyskytuje ve sportovních zpravodajstvích, např. Výsledek je pro ni o to cennější, že na trať vyjížděla s vysokými startovními čísly. 2.1.6.3 Typ s kataforikem tím Nejčastěji se v tomto souvětném podtypu vyskytují tato adjektiva v komparativu: podle frekvence (nad 10 dokladů; u prvního a posledního adjektiva je v závorce uveden počet jeho dokladů v dané struktuře): větší (185), horší, cennější, zajímavější, pozoruhodnější, důležitější, smutnější, složitější, těžší, jistější, příjemnější, překvapivější, zřejmější, bezpečnější, pochopitelnější, podivnější, pravděpodobnější, známější, silnější, bolestnější, vážnější významnější, závažnější, obdivuhodnější, obtížnější, naléhavější, vzácnější, jednodušší, nápadnější, snadnější, smířenější, pikantnější, hezčí, trapnější (11). podle abecedy bolestnější, cennější, důležitější, hezčí, horší, jednodušší, jistější, naléhavější, nápadnější, nebezpečnější, obdivuhodnější, obtížnější, pikantnější, podivnější, pochopitelnější, pověstnější, pozoruhodnější, pravděpodobnější, překvapivější, příjemnější, silnější, složitější, smířenější, smutnější, snadnější, těžší, trapnější, vážnější, větší, významnější, vzácnější, zajímavější, závažnější, známější, zřejmější. Vybraná adjektiva v souvětném kontextu: Tyto otázky jsou tím naléhavější, že součástí doktrinálních dokumentů USA z poslední doby je odhodlání Čínu a Ruskou federaci nejen odstrašovat, ale také v případě potřeby s nimi vést války [...] Napětí v těchto oblastech je tím nebezpečnější, že Blízký východ, jihovýchodní Asie a Čína patří v současné době mezi největší světové dovozce zbraní. Situace je tím složitější, že numericky a statisticky zatím všechno sedí. "Nález je tím zajímavější, že proces vzniku těchto meteoritů zatím nikdo nedokázal popsat," dodal Haloda a zdůraznil, že meteorit má nesmírný význam pro studium procesu vzniku sluneční soustavy. 2.1.6.4 Konkurence kataforik o to a tím Podtyp s kataforikem o to je celkově mnohem častější než podtyp s kataforikem tím, avšak u různých adjektiv je frekvenční rozdíl odlišný. Srov. tab. 1: Tab. 1: Rozdílný frekvenční poměr u různých adjektiv v konstrukci typu tím / o to cennější, že Anaforikum Adjektivum Počet Anaforikum Adjektivum Počet Násobek o to spokojenější 29 tím spokojenější 0 - o to zásadnější 24 tím zásadnější 0 - o to svízelnější 24 tím svízelnější 0 - o to prekérnější 22 tím prekérnější 0 - o to směšnější 21 tím směšnější 0 - o to komičtější 21 tím komičtější 0 - o to emotivnější 20 tím emotivnější 0 - o to cennější 4041 tím cennější 88 45,9 o to zajímavější 1300 tím zajímavější 53 24,5 o to větší 3516 tím větší 181 19,4 o to smutnější 792 tím smutnější 44 18,0 o to úctyhodnější 31 tím úctyhodnější 2 15,5 o to bolestnější 239 tím bolestnější 20 12,0 o to vzácnější 114 tím vzácnější 14 8,1 o to napínavější 24 tím napínavější 3 8,0 o to záhadnější 27 tím záhadnější 4 6,8 o to intenzivnější 26 tím intenzivnější 4 6,5 o to úžasnější 26 tím úžasnější 4 6,5 o to pozoruhodnější 219 tím pozoruhodnější 45 4,9 o to přitažlivější 24 tím přitažlivější 5 4,8 o to trapnější 50 tím trapnější 11 4,5 o to hlubší 29 tím hlubší 8 3,6 o to účinnější 21 tím účinnější 7 3,0 o to vítanější 9 tím vítanější 3 3,0 o to nápadnější 18 tím nápadnější 12 1,5 Z tabulky nedokážeme vyčíst žádnou jasnou zákonitost nebo tendenci; nelze vyloučit, že tyto značně různé frekvenční poměry jsou dílem náhody. Srov. následující vybrané kontexty: Cviky jsou o to účinnější, že při nich stojíte na špičkách, což zároveň krásně tvaruje lýtka. [...] jeho autorita byla tím účinnější, že ji dokázal uplatňovat mlčky. Je to počin o to vítanější, že genderová problematika je jedním z problémů současné doby [...] Je to pomoc tím vítanější, že ze strany státu se český film žádné podpory zatím nedočkal [...] Šero, jež uvnitř panovalo, bylo o to nápadnější, že ostře kontrastovalo s jasem zbývajících prostorů domu. Nahodilost výběru je tím nápadnější, že útlá knížka o sto šedesáti stranách vznikala dva roky [...] 2.2 Souvětná determinace 2.2.1 Souvětí s větou atributivní Obsah: 2.2.1.1 Úvodní charakteristika 2.2.1.2 Souvětí s atributivní větou vztažnou I. Vztažná zájmena II. Význam atributivní věty III. Konkurence zájmen který a jaký A. Obecná charakteristika B. Konkurence zájmen který a jaký po syntagmatu typu ,superlativ + substantivum‘ C. Konkurence zájmen který a jaký po syntagmatu typu ,takový + substantivum‘ IV.Vztažná příslovce V. Konkurence vztažné věty a nominální fráze VI. Vztažné věty restriktivní a nerestriktivní A. Obecná charakteristika B. Hranice restriktivnosti C. Substantiva s atributivní větou restriktivní D. Explicitní vyjádření restriktivnosti VII. Vztažné věty uvozené nesklonným zájmenem co A. Obecná charakteristika B. Konkurence zájmen co a který C. Restriktivnost a nerestriktivnost vztažné věty D. Struktura se superlativem adjektiva E. Složené relativum typu ,co + osobní zájmeno v pádu vyžadovaném řídícím slovesem F. Složené relativum typu ,co tam‘ G. Složené relativum co jich VIII. Vztažné věty uvozené sklonným zájmenem co nebo kdo nebo vztažným příslovcem 2.2.1.3 Souvětí s atributivní větou spojkovou I. Atributivní věty uvozené spojkou že II. Atributivní věty uvozené spojkou aby III. Konkurence spojky že se spojkou aby IV. Atributivní věty uvozené spojkou zda V. Atributivní věty uvozené spojkou jestli 2.2.1.1 Úvodní charakteristika Atributem nějaké entity označované typicky substantivem může být nejen statická vlastnost vyjadřovaná adjektivem (krásné město; smutná zpráva) či statická relace označovaná předložkovou vazbou substantiva (město v údolí; zpráva o úmrtí), ale i děj vyjadřovaný větou (město, které se rozrůstá; zpráva, že Čapek zemřel). Komplexní výraz typu město, které se rozrůstá lze označit jako syntagma s větným atributem; tato syntagmata jsou jako složky výpovědi součástí souvětí s větou atributivní (obě věty ČNK): (1) V podpatku Itálie se nachází překrásné město, které je plné skvostných památek. (2) Na Hod Boží ráno přišla zpráva, že Čapkovi je lépe, a asi ve dvě, tři hodiny odpoledne druhá: je všechno ztraceno, Čapek umírá. Rozlišujeme souvětí s atributivní větou vztažnou a souvětí s atributivní větou spojkovou. 2.2.1.2 Souvětí s atributivní větou vztažnou I. Vztažná zájmena Atributivní věty vztažné jsou nejčastěji uvozeny stylově neutrálním vztažným zájmenem který; jemu konkurují dvě vztažná zájmena synonymní: jednak stylově příznakové, knižní vztažné zájmeno jenž, jednak hovorové a mírně substandardní vztažné zájmeno co (vše ČNK): (3) Bylo to však město, které leželo uprostřed rodné země. (J. Weil) (4) Hrdinou příběhu je město, jež se dělí a znovu srůstá. (5) Jsem přesvědčen, že Ústí je město, co má šanci. Od vztažného zájmena jenž (a jeho pádových, rodových a číselných tvarů: jehož, již, jíž atd.), které je knižní, je třeba odlišovat vztažně přivlastňovací zájmeno jehož, jejíž, jejichž, které je ve standardním jazyce frekventované a nemá hovorové synonymum (vše ČNK): (6) Je to krásné město, jehož všechny ulice končí u vody. (překlad: B. MacDonaldová) (7) V severozápadním rohu vyúsťuje náměstí do Školní ulice, jejíž nároží je tvořeno okresním soudem. (8) Marrákeš, Fés, Rabat, Tanger, Casablanca jsou města, jejichž názvy voní exotickými dálkami. II. Význam atributivní věty Každou větu, která determinuje substantivum, sice pokládáme za atributivní, ne vždy však taková věta vypovídá něco o nějaké vlastnosti entity označené určovaným substantivem. Zatímco např. ve větách (1) a (3) až (8) jejich atributivní klauze nepochybně vypovídá něco o vlastnostech těchto měst, atributivní klauze ve větě (9) vypovídá o tom, co se s touto ulicí děje, nikoli o nějaké její inherentní vlastnosti: (9) Po 22 letech od revoluce tak zmizí Fučíkova ulice, jejíž rekonstrukce letos končí. (ČNK) Formálně atributivní věta, čili věta determinující substantivum, může mít i funkci komentáře či doplňující informace různého druhu, např. (obě věty ČNK): (10) Myslela na Beth, upracovanou dívku, jejíž rodiče žili nedaleko od ní. (11a) "Místo prohledal i policejní pes, který nenašel žádné stopy po cizím zavinění," uvedl mluvčí. Atributivní klauze v souvětích typu (11a) se někdy nazývají nepravé věty vztažné nebo věty navazovací; ty lze bez podstatnější změny významu souvětného vztahu převést na souvětí s koordinací: (11b) Místo prohledal i policejní pes, a/ale nenašel žádné stopy po cizím zavinění. (O nepravých větách vztažně navazovacích viz podrobněji kap. 2.4.1.3) III. Konkurence zájmen který a jaký A. Obecná charakteristika Vztažnému zájmenu který konkuruje také zájmeno jaký, avšak tato dvě zájmena nejsou plně synonymní a nejsou tedy vždy zcela zaměnitelná; téměř synonymní a zaměnitelná jsou zejména tehdy, determinuje-li atributivní věta substantivum určené superlativem (obě věty ČNK): (12a) Je to nejkrásnější město, které jsme kdy viděli. (12b) Praha je zatím nejkrásnější město, jaké jsem v Evropě navštívila. Před superlativem stává často odkazovací zájmeno ten: (13a) Byl to pro mámu ten nejhezčí dárek, který si mohla vymyslet. (13b) Dostala jsem ten nejhezčí dárek, jaký jsem si mohla přát. V jiných případech se obvykle dává přednost zájmenu jaký, pokud se hovoří o kvalitě předmětu komunikace, nikoli o jedinečném konkrétním člověku, předmětu nebo jevu: (14a) Zaplavil ho znovu nepochopitelný smutek, jakému propadl ráno na kolonádě. (překlad: M. Bulgakov – ČNK; zdůrazňuje se kvalita smutku) (14b) Zaplavil ho znovu nepochopitelný smutek, kterému propadl ráno na kolonádě. (mluví se o jednom určitém smutku, který se opakuje) Pokud je z obsahu věty zřejmé, že jde nikoli o jednu konkrétní entitu, nýbrž o kvalitu a druh takové entity, zájmeno jaký by mělo být bezalternativní volbou: (15a) Je to opravdu ideální ředitel, jakého by mělo muzeum mít. (15b) *Je to opravdu ideální ředitel, kterého by mělo muzeum mít. Zájmeno který je celkově asi patnáctkrát frekventovanější než zájmeno jaký. Tomu do jisté míry odpovídá i fakt, že zájmeno který je celkově výrazně frekventovanější než zájmeno jaký i v souvětích se vztažnou větou atributivní. B. Konkurence zájmen který a jaký po syntagmatu typu ,superlativ + substantivum‘ Nejčastějšími superlativy (nad 10 000 dokladů) v konstrukci se zájmenem který jsou největší a nejlepší. Dále následují (nad 1000 dokladů, abecedně): nejbližší, nejčastější, nejdůležitější, nejhorší, nejkrásnější, nejmenší, nejmladší, nejnovější, nejrůznější, nejsilnější, nejstarší, nejtěžší, nejvyšší, nejvýznamnější. Nejčastějšími superlativy (nad 1000 dokladů) v konstrukci se zájmenem jaký jsou nejlepší, největší, nejvyšší a nejhorší. Následují (od 30 do 891 dokladů) tato adjektiva (abecedně): nejbáječnější, nejbláznivější, nejcennější, nejčastější, nejčastější, nejčistší, nejdelší, nejděsivější, nejdokonalejší, nejdražší, nejdůležitější, nejfantastičtější, nejhezčí, nejhloupější, nejhlubší, nejhodnější, nejchytřejší, nejjednodušší, nejkrásnější, nejkratší, nejkvalitnější, nejlevnější, nejluxusnější, nejmenší, nejmladší, nejmodernější, nejnáročnější, nejnebezpečnější, nejničivější, nejnižší, nejobtížnější, nejodpornější, nejošklivější, nejpodivnější, nejprestižnější, nejpřísnější, nejrozsáhlejší, nejrychlejší, nejsilnější, nejslabší, nejsladší, nejsložitější, nejsmutnější, nejstarší, nejstrašnější, nejšílenější, nejšťastnější, nejtěžší, nejtěžší, nejtvrdší, nejúčinnější, nejúspěšnější, nejúžasnější, nejvážnější, nejvýkonnější, nejvýznamnější, nejzajímavější, nejzvláštnější. Přestože zájmeno jaký je celkově mnohonásobně méně frekventované než zájmeno který, v konstrukci typu ,superlativ + substantivum‘, k níž se závislá klauze uvozená zájmenem vztahuje, je u některých adjektiv frekventovanější než zájmeno který. Ukazují to následující tabulky 1 a 2: Tab. 1: Frekvence zájmen který a jaký v souvětích s atributivní větou vztažnou určující syntagma typu ,superlativ + substantivum‘; superlativ je pouze v základním tvaru; vztažná zájmena jsou ve všech tvarech Superlativ se zájmenem který Počet dokladů Superlativ se zájmenem jaký Počet dokladů Násobek nejčastější S, který 2557 nejčastější S, jaký 71 36,0 nejdůležitější S, který 2624 nejdůležitější S, jaký 143 18,3 nejúspěšnější S, který 532 nejúspěšnější S, jaký 38 14,0 nejzajímavější S, který 810 nejzajímavější S, jaký 92 8,8 nejkvalitnější S, který 390 nejkvalitnější S, jaký 77 5,1 nejcennější S, který 534 nejcennější S, jaký 109 4,9 nejrychlejší S, který 461 nejrychlejší S, jaký 102 4,5 nejdražší S, který 628 nejdražší S, jaký 155 4,1 nejdelší S, který 593 ten nejdelší S, jaký 192 3,1 nejnáročnější S, který 422 nejnáročnější S, jaký 142 3,0 nejhlubší S, který 111 nejhlubší S, jaký 51 2,2 nejčistší S, který 65 nejčistší S, jaký 32 2,0 nejsložitější S, který 174 nejsložitější S, jaký 91 1,9 nejšílenější S, který 50 nejšílenější S, jaký 31 1,6 nejbláznivější S, který 45 ten nejbláznivější S, jaký 36 1,3 nejhloupější S, který 59 nejhloupější S, jaký 63 0,9 nejstrašnější S, který 85 nejstrašnější S, jaký 100 0,9 nejúžasnější S, který 131 nejúžasnější S, jaký 145 0,9 nejfantastičtější S, který 23 nejfantastičtější S, jaký 34 0,7 nejděsivější S, který 18 nejděsivější S, jaký 30 0,6 nejošklivější S, který 19 nejošklivější S, jaký 35 0,5 nejbáječnější S, který 20 nejbáječnější S, jaký 51 0,4 nejsladší S, který 15 nejsladší S, který 39 0,4 nejodpornější S, který 15 nejodpornější S, jaký 53 0,3 Tab. 2: Frekvence zájmen který a jaký v souvětích s atributivní větou vztažnou určující syntagma typu ,ten + superlativ + substantivum‘ – zájmeno ten je pouze ve tvarech ten a ta; zájmena který a jaký jsou ve všech tvarech; adjektivum je pouze v základním tvaru (chybí tedy tvary plurálové kromě nom. a ak.). S = substantivum. Superlativ se zájmenem který Počet dokladů Superlativ se zájmenem jaký Počet dokladů Násobek ten/ta nejdůležitější S, který 149 ten/ta nejdůležitější S, jaký 13 11,5 ten/ta nejcennější S, který 52 ten/ta nejcennější S, jaký 11 4,7 ten/ta nejdražší S, který 23 ten/ta nejdražší S, jaký 5 4,6 ten/ta nejmenší S, který 63 ten/ta nejmenší S, jaký 14 4,5 ten/ta nejkvalitnější S, který 11 ten/ta nejkvalitnější S, jaký 5 2,2 ten/ta nejnáročnější S, který 11 ten/ta nejnáročnější S, jaký 6 1,8 ten/ta nejzajímavější S, který 18 ten/ta nejzajímavější S, jaký 12 1,5 ten/ta nejsložitější S, který 5 ten/ta nejsložitější S, jaký 4 1,3 ten/ta nejúžasnější S, který 45 ten/ta nejúžasnější S, jaký 35 1,3 ten/ta nejrychlejší S, který 7 ten/ta nejrychlejší S, jaký 6 1,2 ten/ta nejfantastičtější S, který 6 ten/ta nejfantastičtější S, jaký 6 1,0 ten/ta nejhloupější S, který 29 ten/ta nejhloupější S, jaký 31 0,9 ten/ta nejstrašnější S, který 15 ten/ta nejstrašnější S, jaký 25 0,6 ten/ta nejbáječnější S, který 9 ten/ta nejbáječnější S, jaký 20 0,5 ten/ta nejsladší S, který 7 ten/ta nejsladší S, jaký 13 0,5 ten/ta nejnádhernější S, který 5 ten/ta nejnádhernější S, jaký 12 0,4 ten/ta nejošklivější S, který 5 ten/ta nejošklivější S, jaký 15 0,3 ten/ta nejodpornější S, který 2 ten/ta nejodpornější S, jaký 12 0,2 Tyto tabulky přesvědčivě ukazují, že zájmeno jaký se užívá stejně často nebo častěji než zájmeno který v souvětích se superlativy těch adjektiv, která mají silný emocionální náboj (děsivý, hloupý, nádherný, odporný, strašný, ošklivý, úžasný aj.) , zatímco u superlativů adjektiv stylově neutrálních převládá zájmeno který. To je v souladu s faktem, že zájmeno jaký potenciálně poukazuje ke kvalitě jevu. I u konkurence vztažných zájmen v souvětích se superlativem lze pozorovat rozlišení reference k individuálnímu aktu pomocí zájmena který od reference ke kvalitě pomocí zájmena jaký; před superlativem může, ale nemusí stát odkazovací ten (vše ČNK): (16a) ROZPOČET města či obce bývá to nejdůležitější rozhodnutí, které zastupitelé musí učinit na přelomu roku. (jde vždy o jedno určité rozhodnutí) (16b) Výběr kandidáta je tedy to nejdůležitější rozhodnutí, jaké politická strana může učinit. (jde o kvalitu politického rozhodování) (17a) Odpoledne si zajdu do kavárny a dám si ten nejdražší doutník, který moje peněženka unese. (hovoří se o jednom určitém doutníku) (17b) A na paškál si tentokrát vzali ten nejdražší film, jaký kdy byl v Čechách natočen. (hovoří se o ceně filmu) (18a) Byla to zřejmě ta nejmenší starost, která ho teď trápila. (jde o aktuální starost) (18b) Byl to pravděpodobně ten nejmenší vůz, jaký kdy Langdon viděl. (jde o kvalitu , ty nejmenší vozy‘) Avšak vzhledem k tomu, že zájmeno který je celkově mnohonásobně frekventovanější než zájmeno jaký, dochází tu mnohdy k neutralizaci daného protikladu – i tam, kde se hovoří o kvalitě, užije se leckdy zájmeno který: (19a) Tohle je ta nejodpornější věc, jakou jsme kdy viděli. (19b) Považuji válku za nejzlovolnější a nejodpornější věc, kterou může člověk člověku způsobit. (20a) Možná to bylo nejdůležitější rozhodnutí, jaké jsem zatím v životě udělala. (20b) Bylo to nejdůležitější rozhodnutí, které kdy udělala. (21a) Je to ten nejfantastičtější stroj, jaký jsem v životě viděl. (21b) Eau Rouge je skutečně ta nejfantastičtější zatáčka, kterou znám. Ve větách (19b) až (21b) a mnoha jim podobných by bylo vhodnější užít zájmena jaký. C. Konkurence zájmen který a jaký po syntagmatu typu ,takový + substantivum‘ Jde o strukturu, již ilustrují věty (22) a (23) (ČNK): (22) Nejlepší je v demokraciích takové řešení, které je přijatelné pro většinu a není likvidační pro menšinu. (23) Musíme žít takový život, jaký máme. Tab. 3 ukazuje, že v rámci této struktury je mezi oběma zájmeny velká polarizace s širokým přechodným pásmem: od téměř noremního takový, který u substantiva řešení, po téměř noremní takový, jaký u substantiva život: Tab. 3: Konkurence zájmen který a jaký po syntagmatu typu ,takový + S‘ Takový S, který Počet dokladů Takový S, jaký Počet dokladů Násobek řešení 1330 řešení 16 83,1 opatření 1295 opatření 30 43,2 návrh 206 návrh 7 29,4 zákon 397 zákon 15 26,4 pravidlo 165 pravidlo 8 20,7 člověk 1892 člověk 164 11,5 aktivita 246 aktivita 22 11,2 firma 340 firma 33 10,3 projekt 492 projekt 63 7,8 práce 365 práce 62 5,9 nabídka 216 nabídka 61 3,5 podmínka 871 podmínka 289 3,0 politika 175 politika 75 2,3 hráč 559 hráč 257 2,2 cena 240 cena 121 2,0 akce 407 akce 234 1,7 fotbal 127 fotbal 95 1,3 chyba 144 chyba 121 1,2 forma 189 forma 167 1,1 výsledek 389 výsledek 339 1,1 síla 116 síla 119 1,0 vláda 287 vláda 288 1,0 hodnota 118 hodnota 128 0,9 péče 80 péče 123 0,7 osobnost 270 osobnost 488 0,6 úroveň 300 úroveň 478 0,6 kvalita 109 kvalita 241 0,5 úspěch 40 úspěch 169 0,2 život 39 život 168 0,2 hvězda 42 hvězda 436 0,1 pozornost 23 pozornost 243 0,1 Je příznačné, že k substantivům, po nichž je preferováno zájmeno jaký patří kvalita, péče a život. Následující doklady dokumentují protiklad ,individuální entita vs. kvalita entity‘ vyjadřovaný protikladem zájmen který a jaký. Doklady souvětí se zájmenem který: "Vidíte, Švejku, jak to dopadá s takovým člověkem, který nectí kněze," usmál se polní kurát. Je na společnosti, aby přijala taková opatření, která zabrání zneužití čehokoliv, tedy i genetiky. Legislativa by pak měla v zájmu celé společnosti vytvořit taková pravidla, která by transparentnost a veřejnou kontrolu umožnila a podporovala, a která by si vynutila nápravu v případě pochybení. Současný světový trend vede k realizaci takových projektů, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Právníci rádi říkají, že jen takové zákony mají smysl, které jsou dodržovány. A dodržovány budou jen takové zákony, které jsou v dané situaci považovány za správné a vymahatelné. Doklady souvětí se zájmenem jaký: Doma vládla přesně taková atmosféra, jakou očekávala. Znám spoustu dobrých vědců, a bylo by výborné rozpoznat a odměnit jich více. A udělat z nich minimálně takové hvězdy, jakými jsou sportovci nebo herci. To je taková krása, jaká roste jen v nebi! Všem nemocným bych přál takovou péči, jaké se dostalo mně. Celým tělem a duší po ní touží s takovou silou, jakou si nikdy dříve neuměl ani ve snu představit. Říká se, že lidé mají takovou vládu, jakou si zaslouží. D. Vztažná příslovce Atributivní věty vztažné bývají uvozeny též vztažnými zájmennými adverbii (kde, kam, odkud, kdy, dokdy, odkdy) a jim do jisté míry konkuruje vztažné zájmeno který/jenž v předložkové vazbě (ve/v/na kterém/němž/, do kterého/nějž/něhož, ze/z kterého/nějž/něhož; během kterého/něhož). 1. Vztažné věty determinující substantivum, které označuje místo nebo čas (a) Obecná charakteristika Vztažná adverbia uvozující atributivní větu jsou někdy jediným možným nebo vhodným prostředkem, jak atributivní větu do souvětí začlenit. Např.: (24a) Případ možná sahá do minulosti, kdy jste tu ještě nepracoval. (ČNK) (24b) *Případ možná sahá do minulosti, ve které jste tu ještě nepracoval. (25a) Vzpomínala na dobu svého dětství, kdy chůva zaháněla její dětské můry. (ČNK) (25b) Vzpomínala na dobu svého dětství, ve které chůva zaháněla její dětské můry. (méně vhodné) (26a) Cat se rozhodla, že projede lesem na mýtinu, kde rostlo moře zvonků a divokých hyacintů. (ČNK) (26b) Cat se rozhodla, že projede lesem na mýtinu, na které rostlo moře zvonků a divokých hyacintů. (méně vhodné) Výraz typu ,pohybovat se směrem, kde‘ lze chápat jako elipsu výrazu ,pohybovat se směrem k místu, kde‘: Uhnul rychle a pustil se směrem, kde předpokládal konec parku. (K. Čapek) Jindy je adverbium, zejména místní, stejně časté nebo jen nevýrazně méně časté než zájmeno (vše ČNK): (27a) Dalí napsal knihu, v níž nazval Buñuela ateistou. (27b) Americký neurolog Lawrence Katz vydal knihu, ve které popisuje, jak mozek trénovat. (27c) Nejradši mám knihy, kde je aspoň místy nějaká psina. (překlad: J. D. Salinger) Záleží tu pravděpodobně na sémantickém charakteru určovaného substantiva. (Srov. výklady níže.) (b) Konkurence vztažného adverbia a vztažného zájmena Následují vybrané doklady s konkurenčními vztažnými výrazy, jejich statistiky a komentáře: kde vs. ve kterém/v němž (vše ČNK): (28a) Bylo to malé město, kde vládla kamarádská atmosféra. (28b) Žiji totiž na malém městě, ve kterém nežije mnoho milionářů. (28c) Benešov je poměrně malé město, v němž jezdí jen tři autobusové linky […] Nejčastějšími substantivy (kromě vlastních jmen; nad 5000 dokladů; frekvence se týká pouze struktur, v nichž bezprostředně po vztažném výrazu následuje sloveso; stejně je tomu i u frekvencí níže), která jsou určována atributivní větou uvozenou výrazem kde, jsou (abecedně): místo, budova, byt, centrum, dům, klub, kraj, lokalita, město, místnost, náměstí, nemocnice, obec, oblast, prostor, prostředí, republika, stát, svět, škola, ulice, země. Jde vesměs o názvy míst (včetně rozprostraněných a vnitřně členěných objektů). Názvů míst, po nichž následuje vztažný výraz v němž nebo ve kterém, je mnohonásobně méně a jsou mnohem méně frekventovaná (nad 500 dokladů, abecedně): auto, centrum, dům, klub, kraj, město, místo, prostor, prostředí, region, stát, svět, vůz. Srov. dále: Jestliže byl Vladivostok fyzickým centrem, kde probíhaly výměny zlata za munici, bylo San Francisko magnetem pro veškeré spojenecké úsilí zaměřené na pomoc bílé armádě. Rád by přebudoval chátrající Nákladové nádraží Žižkov v multifunkční centrum, ve kterém by nově sídlil také Národní filmový archív. Mělo by tu vzniknout centrum, v němž by se spojovaly činnosti kulturní, obchodní, finanční i společenské. Syka uvedl, že podle jeho představ by měla v metropoli existovat čtyři hlavní nemocniční centra, v nichž by se měly soustředit nejkvalitnější týmy a také státní dotace. (MFD, 1996) kam vs. do kterého/nějž/něhož (vše ČNK): (29a) Třeboň je krásné město, kam se ráda vracím. (29b) Pod ní přitlumeně šumělo město, do kterého se vracela jako do klece. (29c) Milovníci historie ocení zachovalé středověké Horní město, do nějž se vchází Kamennou bránou. Nejčastější substantiva označující názvy míst, která jsou určována atributivní větou uvozenou výrazem kam, jsou (nad 500 dokladů, abecedně): budova, centrum, dům, dvůr, klub, lokalita, město, místnost, místo, náměstí, nemocnice, obec, oblast, prostor, restaurace, svět, škola, třída, ulice, země, zóna. K názvům míst nebo členěných objektů (dům, auto), po nichž následuje vztažný výraz v do nějž nebo do kterého, patří (nad 50 dokladů): areál, auto, autobus, bazén, byt, centrum, deník, divadlo, důlek, dům, klub, kontejner, kraj, město, místo, obchod, otvor, pokoj, prostor, prostředí, sešit, stát, svět, vlak, vozidlo, vůz. Srov. dále: Tiše se vzdálil do předního pokoje, kam také vstoupilo denní světlo. (překlad: I. B. Singer) Rozhlížel se po tom pokoji, do kterého vstupoval vždy jen jako lékař. (J. Dietl) Dívčí pokoj, do nějž se vejde z knihovny, je vybaven přísně účelově. odkud vs. ze kterého/z nějž/něhož (vše ČNK): (30a) Jak ale vypadal ve dnech slávy Krakov, město, odkud Karol Wojtyla, který se stal Janem Pavlem II ., přišel do Říma? (30b) Aného je název přímořského města, ze kterého jeho prapředci pocházejí. (30c) Každý člověk by měl znát dějiny města, z nějž pochází a v němž žije […] Substantivem označované místo se může vztahovat na přiléhající oblast nebo na jeho povrch a pak je vztažné odkud zaměnitelné výrazem od kterého/nějž, i když tato záměna může být méně vhodná: (31a) Pěšinka vede k moři, odkud zaznívá násilný dívčí smích. (ČNK) (31b) Pěšinka vede k moři, od kterého zaznívá násilný dívčí smích. (možné, ale méně vhodné) Nejčastější substantiva označující názvy míst, která jsou určována atributivní větou uvozenou výrazem odkud, jsou (nad 200 dokladů, abecedně): centrum, dům, hora, kraj, letiště, město, místo, nádraží, náměstí, nemocnice, obec, oblast, prostor, region, stát, škola, ulice, vesnice, věž, země. K názvům míst nebo členěných objektů (dům, auto), po nichž následuje vztažný výraz z/ze kterého nebo z nějž, patří (nad 200 dokladů): auto, automat, bod, byt, cesta, dům, kniha, kruh, město, místo, oblast, prostředí, svět, škola, věž, vozidlo, země. Srov. dále: Zdvíhám své oči k horám, odkud mi přijde pomoc. (L. Fuks – ČNK) Přede mnou se rozprostíraly krásné hory, ze kterých vedla jedna sjezdovka vedle druhé. Jinak před námi byla jen zvlněná zelená a žlutá pláň, zdvihala se do mírného kopce k hranaté hoře, z níž vyčnívaly šedavé hlavy pískovcových skal. (J. Škvorecký ČNK) Jak ukazují tyto doklady, vztažné odkud se více hodí tam, kde se zdůrazňuje směr děje odněkud někam; naproti tomu vztažné ze kterého/z nějž se více hodí tam, kde se zdůrazňuje význam ,zevnitř/zvnitřku‘. kdy vs. v/ve kterém/v němž/během kterého/něhož/nějž (vše ČNK): (32a) Noc, kdy se o tragédii dozvěděl, téměř celou probděl. (32b) Srpnová noc, ve které se sovětské tanky převalily přes Československo, se pro něj stala klíčovým okamžikem. (32c) Už zítra nás oba čeká svatební noc, v níž ti odhalím všecka svá tajemství! (P. Kohout) (32d) Za zvrat označila vášnivou noc, během které se manželé usmířili. Nejčastější substantiva označující názvy časových úseků nebo sám čas, která jsou určována atributivní větou uvozenou výrazem kdy, patří názvy měsíců, názvy dnů a dále (nad 4000 dokladů, abecedně): čas, den, doba, fáze, hodina, chvíle, léto, měsíc, minuta, moment, období, okamžik, podzim, poločas, rok, sezona, sobota, století, termín, týden, víkend. Substantiv s časovým obsahem, která jsou určována atributivní větou uvozenou výrazem ve kterém/v němž, je jen málo a jsou poměrně málo frekventovaná (nad 200 dokladů): čas, den, doba, hodina, lhůta, měsíc, minuta, období, poločas, rok, sezona, století, termín, týden, věk. Srov. dále: Byl to ten dubnový víkend, kdy Inženýr pracoval se svou ženou Pavlou na zahrádce. Kamarádi ze školy si slíbili společný víkend, ve kterém si odpočinou od práce i od luxusu svých životů. Završil stylově pro něj mimořádně úspěšný víkend, v němž si připsal pět triumfů. Substantiv s časovým obsahem (včetně substantiv označujících trvající procesy), která jsou určována atributivní větou uvozenou výrazem během kterého/nějž/něhož, je jen málo a jsou poměrně málo frekventovaná (nad 100 dokladů struktury typu ,N, během kterého‘): cesta, čas, den, doba, hodina, kariéra, koncert, lhůta, měsíc, minuta, období, operace, pauza, přestávka, příprava, rok, sezona, turné, týden, večer, víkend, zápas. Srov. dále: U nás se provedly dvě významné změny. Jednak v roce 1950 se šlo cestou, kdy se do starých měchů nalévalo nové víno, jak říkal Klement Gottwald. V podstatě jsem za poslední tři roky nezažila cestu, při které by dcerka alespoň jednou nezvracela. Indičtí turisté preferují delší organizované skupinové cesty, během kterých navštíví více zemí. dokdy vs. do kterého/nějž/něhož (vše ČNK) (33a) Máte nějaký termín, dokdy by se měla Akademie proměnit? (33b) Po návratu z dovolených jim šéfredaktor oznámil další termín, do kterého mají odevzdat své analýzy. (33c) Smlouva neobsahovala žádný termín, do něhož je třeba dům rekonstruovat? Souvětné struktury obsahující substantiva s časovým obsahem, která jsou určována atributivní větou uvozenou výrazem dokdy, jsou nečetná a málo frekventovaná; kromě názvů měsíců k nim patří (nad 10 dokladů, abecedně): čas, datum, den, doba, hodina, horizont, lhůta, limit, měsíc, období, rok, termín, týden, ultimátum, věk. Substantiv s časovým obsahem, která jsou určována atributivní větou uvozenou výrazem do kterého/do nějž/něhož, je jen málo a jsou v dané funkci málo frekventovaná (nad 10 dokladů): datum, doba, hodina, lhůta, minuta (pouze ve sportovním zpravodajství), termín, věk. Srov. dále: Můžete upřesnit dobu, dokdy komise vybere ředitele? Je stanovena nějaká doba, do které se zaměstnanci dává možnost si kvalifikaci doplnit? Spyker v pondělí večer podle agentur pouze oznámil, že dává automobilce General Motors více času. Přesné datum či hodinu, dokdy je ochoten na rozhodnutí General Motors čekat, ale nesdělil. Nejočekávanější pořad roku Česko Slovenská SuperStar má za sebou teprve dva díly, ale sprostými slovy se jen hemží. A to před 22. hodinou, do které televize nesmí vulgarismy vysílat! Byli zdvořilí, dokonce mu poskytli lhůtu, dokdy měl majetek odevzdat. (překlad: O. Tokarczuk – ČNK) Ve volebním zákonu není stanovena žádná lhůta, do které by předvolební plakáty měly z ulic zmizet. Se začátkem letních prázdnin uplynula lhůta, do níž musely firmy přizpůsobit své stanovy zákonu o obchodních korporacích. I u mužů totiž existuje optimální věk, dokdy mají šanci mít co nejzdravější potomky. Ministryně sociálních věcí Michaela Marksová z ČSSD přišla s návrhem, aby se opět let zvýšil věk, do kterého bude ženám umělé oplodnění hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Překročily věk, do něhož se umělé oplodnění hradí pojišťovnami. Pokud substantivum s časovým obsahem nevymezuje časovou hranici, do které něco trvá, ale je jen determinovanou entitou, vztažné zájmeno výrazem dokdy nelze nahradit: (34a) Miluje každý den, do kterého se probouzí. (ČNK) (34b) *Miluje každý den, dokdy se probouzí. (35a) Nuska přizpůsobuje košatý jazyk době, do níž jsou příběhy situovány, užívá archaismů i současného slangu. (ČNK) (35b) *Nuska přizpůsobuje košatý jazyk době, dokdy jsou příběhy situovány. odkdy vs. od kterého/nějž/něhož Tato záměna je možná jen za speciálních podmínek (vše ČNK): (36a) Znamená to, že v příštím roce, odkdy toto opatření bude platit, stát vydá na platbách za státní pojištěnce 69,3 miliardy korun. (36b) Ďábel je v tomto případě skryt v detailu, tedy ve výchozím roce, od kterého se snižování emisí měří. (37a) Komuniké rovněž nezmiňovalo ani termín, odkdy bude přirážka zavedena a v jakém objemu. (37b) Evropská komise musí stanovit pevný termín, od kterého budou platby pro evropské zemědělce stanoveny podle jednoho principu a ve spravedlivé výši […] (38a) Den daňové svobody je hranicí, odkdy občané takzvaně přestávají pracovat na daně. (38b) Historicky se věková hranice, od které byl člověk zletilý, hodně měnila. (39a) Stanovte pevné datum, odkdy začnou nová pravidla platit. (39b) Takzvaný den daňové svobody, tedy datum, od kterého občané přestávají pracovat na zaplacení daní a začínají vydělávat sami na sebe, letos připadá na 14. června. (39c) Den daňové svobody, tedy datum, od nějž lidé přestávají pracovat pro stát a začnou vydělávat pro sebe, oslaví letos Češi o den později než loni. (39d) Zatím tak není jasné jen datum, od něhož se celý systém rozběhne. 2. Vztažné věty determinující substantivum s významem jiným než explicitně místním nebo časovým (a) Obecná charakteristika a konkurence vztažných výrazů Vztažnými zájmennými příslovci kdy a kde se v současné standardní češtině poměrně často uvozují i atributivní věty vztahující se i k jiným než časovým nebo místním substantivům, zejména k substantivům abstraktním s dějovým významem. Dochází tak ke konkurenci vztažných výrazů kde vs. při/na/v(e) kterém/němž; kdy vs. při/na/v(e) kterém/němž/během kterého/něhož. Je přitom zřejmé, že vztažných příslovcí kdy a kde se užívá v souladu s orientací výpovědi na určení času nebo místa. U některých abstrakt lze jejich implicitní obsah pojímat někdy jak časově, tak místně, a dochází pak k vícečetné konkurenci vztažných adverbií a vztažných zájmen (vše ČNK): (40a) Baron hlasitě zavzpomínal na jejich dávné akce, kdy s Inženýrem pořádali večírky uprostřed nocí. (40b) Tradiční akce, kde vystupovala skupina historického šermu z Chebu, začala pohádkovým příběhem plným soubojů. (40c) Neúspěchem skončila týdenní záchranná akce, při které se španělští dobrovolníci snažili dostat do moře na břeh vyvrženou velrybu. (40d) Jednalo se o velkolepě připravenou akci, na které se spousta peněz utrácela za vizuální efekty. (40e) Richard okamžitě zorganizoval rozsáhlou pátrací akci, při níž byl důkladně prohledán celý ostrov. (40f) To hned vyvolalo v Praze spontánní akce, během nichž převzal moc Národní výbor a 28. října 1918 přijal první zákon, jímž byla vyhlášena Československá republika. (40g) Devět měsíců trvala policejní akce, během které policisté postupně zatkli tři party zlodějů. (41a) Při vyšší tělesné aktivitě, kdy se člověk potí, se účinnost výrazně zkracuje. (41b) U některých tvůrčích aktivit, kde cíle nejsou stanoveny předem, si člověk musí vyvinout silný osobní smysl pro to, co hodlá vykonat. (42c) Jde o sexuální aktivitu, při které nedochází k pohlavnímu spojení. (42d) Jde o aktivitu, během které vydáme až dvanáctkrát více energie než například při aerobiku. Je ovšem zřejmé, že tyto vztažné výrazy nelze zaměňovat zcela libovolně: Např. ve větě (40a) nelze vztažné kdy zaměnit vztažným kde, neboť se tu poukazuje k minulé době, nikoli k nějakému místu. Naopak ve větě (40b) nelze vztažné kde zaměnit vztažným kdy, neboť v této větě se implicite poukazuje k místu, kde se akce konala. Ve větě (40d) by bylo možno vztažné na které zaměnit vztažným kde, neboť je zde implikováno, že tato akce se konala někde. Atd. Speciálním případem konkurence vztažných výrazů při determinaci substantiva je substantivum podmínka, zejména jeho tvary plurálové. V některých kontextech implikujících jisté časové okolnosti jsou zaměnitelné výrazy kdy a za kterých/nichž, jindy to není možné: (43a) Obecněji jsou stanoveny podmínky, kdy je možno hrát a zpívat státní hymnu (§ 7 zák. č. 3/1993 Sb.). (ČNK) (43b) Obecněji jsou stanoveny podmínky, za kterých je možno hrát a zpívat státní hymnu. (44a) Současně se stanoví podmínky, za kterých lze toto oprávnění uplatňovat. (ČNK) (44b) Současně se stanoví podmínky, kdy lze toto oprávnění uplatňovat (45a) Fond národního majetku vyhlásí podmínky, za kterých tato firma bude prodána. (ČNK) (45b) *Fond národního majetku vyhlásí podmínky, kdy tato firma bude prodána. Pokud se hovoří o podmínkách spjatých s nějakým místem (v domácích, horských podmínkách apod.) a k tomuto místu se poukazuje, je na místě užít adverbia kde: (46) Zimní přípravu jsme absolvovali v domácích podmínkách, kde jsme využívali tělocvičnu a venkovní terény. (b) Vtažné adverbium kdy Velmi často se vztažným adverbiem kdy určuje substantivum situace, které implikuje relativní určení času: (47) Je to úžasný velitel brigády, i v situaci, kdy se zdá všechno ztraceno. (překlad: E. Hemingway, Komu zvoní hrana – ČNK) Ve sportovních zpravodajstvích je časté úvod, kdy, zatímco úvod, ve kterém je mnohonásobně méně frekventované (ČNK): (48a) Oproti jiným zápasům nám nad očekávání vyšel úvod, kdy jsme během první pětiminutovky vedli 2:0. (48b) Po ospalém úvodu, ve kterém se nemohli prosadit střelci ani na jedné straně, začalo nečekaně skóre narůstat ve prospěch hostů. K nejčastějším abstraktům, která nemají explicitní časový význam a jsou uvozována adverbiem kdy, patří (nad 2000 dokladů) akce, bod, kolo, krize, model, nehoda, počasí, podmínka, pozice, práce, praxe, problém, program, projekt, příklad, příležitost, případ, režim, situace, soutěž, stadium, stav, strana, systém, šance, trend, událost, úvod, válka, varianta, výjimka, zápas, závěr, závod, zkušenost, život. Srov.: Zubař jí tu jistotu nedokázal dát a teď, ve druhém manželství, došla znovu do bodu, kdy si začala uvědomovat, že všichni chlapi, i ti nejtvrdší a zdánlivě nejspolehlivější, bývají občas nespolehlivé baby. (Z. Zapletal – ČNK) Byl by citoval i čínsky nebo grónsky, kdyby ty dvě řeči uměl, dostal se totiž do jedné z těch krizí, kdy celá duše nejasně projevuje, co je v ní skryto, jako oceán, který se za bouře otevírá od pobřežních chaluh až po písek na dně hlubin. (překlad: G. Flaubert, Paní Bovaryová – ČNK) Mnoho žen nemá zájem tyto funkce zastávat. Mají jiný životní cíl. Líbí se jim třeba model, kdy muž vydělává, dělá kariéru, žena chodí do práce bez ambicí, stará se o domácnost, nebo je dokonce doma. On sám je zastáncem práce, kdy za úsilím lidí zůstává něco skutečného. Rovněž by měla skončit praxe, kdy někteří pedagogové dostávají na prázdniny výpověď. Už v bibli máme příklad, kdy obr Goliáš do jistého pana Davida už ani chlebem nemohl, protože byl na místě mrtev. Vždyť víš moc dobře, že tohle je poslední příležitost, kdy můžeme být spolu sami, pozítří se vrátí tvoje kamarádky. (M. Kundera, Žert – ČNK) V literární soutěži, kdy studenti měli za úkol napsat úvahu na téma Moderní české zemědělství, se sešlo dvacet prací. Rusové třeba vymysleli systém, kdy se reaktor chladí sám i bez elektřiny díky cirkulaci vody přes výměníky, které jsou mimo reaktorovou budovu. Cílem na dlouhou dobu je pak zvrátit trend, kdy se hovoří o kultuře primárně jako o ekonomickém činiteli. Není závod, kdy bych se neodměnila nějakou sladkou dobrotou. Dost důležitá pro mě byla zkušenost, kdy mě chtěli ve škole ostříhat, až do páté třídy jsem byl totiž mánička, a táta došel do školy a řekl: On se neostříhá! Zdá se, že ve všech těchto a jim podobných užitích vztažného adverbia kdy hraje roli představa určité doby či časového úseku spjatá s jevem, který je daným substantivem (bod, praxe, soutěž, zkušenost, …) označován. Někdy se vztažná věta vztahuje nikoli k samotnému bezprostředně předcházejícímu substantivu, ale buď k celé nominální frázi, která implicite obsahuje nějaký časový údaj, anebo k některému z výrazů takové fráze. Např. Společnost, která si více hledí svých nemocnic a jejich kvality, je rozhodně vyspělejší. Dokumentovat to lze na první republice, kdy se postavila většina krajských a okresních nemocnic, které slouží dosud. Tomu odpovídá i situace v České republice, kdy diplom celoživotního vzdělávání ČLK má necelých 18 % procent lékařů. Vše vyvrcholilo v den voleb, kdy do tří volebních středisek vtrhli odpůrci voleb , zničili volební urny a hlasování tak v praxi ukončili. Vztažnému adverbiu kdy u abstrakt, která primárně neoznačují určitý časový úsek (jako den, měsíc, pondělí, doba, lhůta atd.), ale proces nebo stav, často konkuruje vztažný výraz při kterém/němž (ČNK): (49a) Dobře pomůže nějaké tělesné cvičení, kdy se zároveň cvičí odreagování a soustředěnost. (49b) Po cvičení, při kterém ses zpotila, se samozřejmě znovu umyj. Je tomu tak dále u následujících substantiv: (nad 300 dokladů) akce, aktivita, činnost, disciplína, havárie, hra, incident, jízda, kontrola, metoda, nehoda, neštěstí, onemocnění, operace, pokus, postup, práce, proces, program, prohlídka, projekt, příležitost, případ, situace, soutěž, stav, střet, šance, teplota, test, tragédie, událost, útok, zákrok, závod, zkouška. Je přitom patrná tendence, že klauze uvozená adverbiem kdy je nerestriktivní, zatímco klauze uvozená výrazem při kterém je restriktivní (k pojmu restriktivnosti viz níže): (50a) Trochu to připomínalo automobilovou havárii, kdy se události počítají na desetiny sekundy. (50b) Nikdy nedošlo k žádné havárii, při které by vzniklo radiační ohrožení. Srov. dále: Je to nádherná dámská jízda, kdy probíráme naše věci a vyrábíme cukroví. Byla to báječná jízda, při které mi všechno vycházelo. U žen je výjimečně prováděna operace, kdy se pod hrdlo močového měchýře umístí umělý svěrač močové trubice. Tak se označuje endoskopická operace, při které se v narkóze odstraní prostata přes močovou trubici. Při ještě vyšších teplotách, kdy vzniká elektronové plazma, dochází k posunutému projevu elektromagnetické interakce při uplatnění principu III, kdy nastává supravodivost. Rozdíly v teplotách, při kterých se od sebe oddělila vlákna původní a hybridní DNA, jsou tedy hrubým změřením množství mutací, které se udály od doby, kdy se oba druhy od sebe oddělily. Stalo se tak týden po zákroku, kdy byl Havlovi chirurgicky zacelen vývod střev. Celý svět zneklidnila podezřelá náplast pod levou paží. Nyní už víme, že zakrývá jizvu po zákroku, při kterém jí byl odstraněn nádor z levého prsu. (c) Vztažné adverbium kde Vztažné adverbium kde konkuruje vztažnému výrazu ve/na kterém/v/na němž (vše ČNK): (51a) Veronika Žilková a Martin Stropnický připravují divadelní hru, kde si zahrají manžele. (51b) Napsal divadelní hru, ve které jsem ještě na DAMU hrála. (51c) Tehdy se v jeho hlavě zrodil nápad na divadelní hru, v níž budou jezdit vláčky. (52a) Jednou ho zvala na koncert, kde měla hrát. (52b) O dva roky později měl první samostatný koncert, na kterém údajně ohromil již8velice vyspělou technikou hry. (52c) Krátce nato navštívila Beňačková koncert, na němž hrál Firkušný Dvořáka. K názvům, které neoznačují entitu, již chápeme nebo již lze chápat jako „místo“, a jsou uvozována vztažným adverbiem kde, patří následující dějová či jinak abstraktní substantiva: aféra, akce, atmosféra, beseda, činnost, festival, finále, hra, internet, jednání, koncert, konference, kultura, podmínka, politika, pořad, práce, program, projekt, přebor, případ, setkání, schůze, schůzka, služba, směr, smlouva, soutěž, sport, trénink, úroveň, utkání, útok, vláda, volba, zábava, zaměstnání, zápas, zpráva, život. Srov.: Moderoval jsem třeba akci, kde se sešlo hodně lidí se jménem Černý . Sám Bém ovšem absolvoval už jednu aféru, kde se skloňovalo slovo korupce. Luxor je místem s lázeňskou atmosférou, kde tempo života udává líně plynoucí Nil. Jste v cizím prostředí, kultuře, kde se lidé chovají jinak. Nikdy se příliš nesmířil s politikou, kde dobré a špatné byly očividně jen dva způsoby, jak se dívat na jednu a tutéž věc. […] její podvědomá nenávist vůči Kriemhildě vzrostla do té míry, že nebylo setkání, kde by si obě ženy nevyměňovaly ostrá slova. (překlad: A. Dumas) Na nejvyšší úrovni, kde vládnou peníze, neexistují žádné problémy, vše je podřízeno pouze moci peněz. Sarkozy sestavil vládu, kde měl hned dvě ženy původem z Alžírska. Tehdy hledali únik – toužili utéct ze života, kde byli věčnými dlužníky, kde jim nic nepatřilo. (překlad: T. Morrison) V. Konkurence vztažné věty a nominální fráze Atributivní větě vztažné často konkuruje nominální konstrukce se zpřídavnělým participiem (slovesným adjektivem); např. (vše ČNK): (53a) Vedle stojí dům, který patří rodině Havlových. (53b) Určitě navštivte dva obchodní domy, patřící mezi nejstarší na světě – Printemps a Galerie Lafayette. (54a) Představte si: režírovat herečku, která hraje královnu Alžbětu II . (54b) Byly to potřeštěné herečky, hrající před potřeštěným obecenstvem. (překlad: J. Steinbeck) (Podrobněji k tomuto typu konkurence viz oddíl V. kap. 2.3) VI. Vztažné věty restriktivní a nerestriktivní A. Obecná charakteristika Atributivní klauze jsou stejně jako atributy nominální v rámci elementární věty (viz oddíl III., kap. 10) buď restriktivní, nebo nerestriktivní. Restriktivní je taková klauze, která závažně omezuje rozsah významu určovaného substantiva, a pro význam věty (výpovědi) je její užití nutné: Ze souvětí (55a) nelze odstranit atributivní klauzi, aniž by výpověď pozbyla svého sdělného smyslu. Naproti tomu vypuštění atributivní klauze ze souvětí (56a) by smysl výpovědi nenarušilo. (55a) Věděla, že konečně našli zvířata, která přesně splňují požadavky jejího otce. (ČNK) (55b) *Věděla, že konečně našli zvířata. (56a) Žila v jeskyni se zvířaty, která jí dělala společnost. (ČNK) (56b) Žila v jeskyni se zvířaty. Ve větě (55a) se hovoří nikoli o zvířatech obecně, tedy o jakýchkoli zvířatech, nýbrž jen o takových, o nichž vypovídá atributivní klauze. Naproti tomu ve větě (56a) se hovoří o zvířatech obecně. Nerestriktivní atributivní věta mívá charakter jakéhosi připojeného komentáře; ten lze vyjádřit i samostatnou větou. Existuje přitom více možností odpovídajících běžným způsobům odkazování: (56c) Žila v jeskyni se zvířaty. Ta jí dělala společnost. (56d) Žila v jeskyni se zvířaty. Dělala jí společnost. (57a) Stále vypráví svým posluchačům o zvířatech, která jsou jeho velkou láskou. (ČNK) (57b) Stále vypráví svým posluchačům o zvířatech. Jsou totiž jeho velkou láskou. (58a) Souvisí to s aktivitou imunitního systému, který je nejsilnější v dětském a adolescentním věku a má největší potenciál poškozovat sám sebe. (ČNK) (58b) Souvisí to s aktivitou imunitního systému; ten je nejsilnější v dětském a adolescentním věku a má největší potenciál poškozovat sám sebe O tom, zda zvolíme souvětí s nerestriktivní atributivní větou, nebo jiný způsob výstavby textu, rozhodují stylová hlediska, neboť ta určují způsob výstavby a segmentace textu. B. Hranice restriktivnosti Nerestriktivní atributivní věty mají vzhledem k určovanému substantivu – podobně jako nerestriktivní atributy v rámci elementární věty – různou funkci: charakteristika entity označené určovaným substantivem může být natolik podstatná, že spolu s názvem této entity tvoří jeden sdělný celek, i když jde v definovaném smyslu o atribut nerestriktivní (obě věty ČNK): (59) Ve vzdáleném koutě druhé místnosti spatřil zvíře, které mu připomínalo malou gorilu nebo šimpanze. (60) U stolu v nejzazším temném koutě seděl úplně sám muž, který nemluvil ani se nesmál. Ve větě (59) nejde o to nejprve sdělit, že někdo někde spatřil nějaké/jakékoli zvíře, a teprve dodatečně toto zvíře charakterizovat. V této větě jde o to sdělit, že někdo spatřil zvíře připomínající malou gorilu nebo šimpanze. Ani ve větě (60) nejde o to primárně sdělit, že u zmíněného stolu seděl (nějaký) muž, a teprve poté o tomto muži něco dodat. Jde tu naopak o to sdělit, že u onoho stolu seděl muž chovající se tak, jak říká atributivní věta. Protože však zároveň jde o jedno určité zvíře a jednoho určitého muže, atributivní věta je v definovaném smyslu nerestriktivní. Pokud je substantivum určené atributivní větou zároveň určováno anteponovaným adjektivním atributem, bývá nejasné, zda atributivní věta je či není restriktivní: (61) Připadal si jako štvané zvíře, které prchá k sobě do nory. V této větě může jít buď o jakékoli štvané zvíře, o němž se dodatečně něco sděluje atributivní větou, anebo jen o takové štvané zvíře, o němž se říká, že prchá do nory. Tento potenciální významový rozdíl lze ovšem zanedbat. Srov. dále: Za úsvitu zmizel z tábora, jako vzteklé zvíře, které trpí strachem z vody a prchá samo před sebou. Julian Aries je jako raněné zvíře, které se vrhne na každého, kdo se dostane do jeho blízkosti. Jindy může být rozdíl mezi restriktivnosti a nerestriktivností atributivní věty v rámci daného souvětí zásadnější povahy: Tvrdí se, že zkrocení indičtí sloni, kteří prošli neobyčejně trýznivým psychickým „lámáním“ a výcvikem, s nadšením pomáhají nahánět a chytat své volně žijící druhy v naději, že je uvrtají do stejného typu průšvihu. Pokud je atributivní klauze uvozená zájmenem kteří nerestriktivní, pak to znamená, že všichni zkrocení indičtí sloni se chovají tak, jak je v souvětí vylíčeno. Pokud je tato klauze naopak restriktivní, pak to znamená, že takto se chovají jen ti zkrocení indičtí sloni, kteří prošli oním trýznivým výcvikem. Tato potenciální dvojznačnost uvedené atributivní věty má ovšem reálnou povahu jen tehdy, pokud nevíme nic o tom, jak se v Indii provádí krocení slonů. C. Substantiva s atributivní větou restriktivní U některých substantiv převládají atributivní věty s funkcí restriktivní. Jsou to zejména velmi frekventovaná substantiva jako (abecedně): člověk, dítě, firma, místo, muž, osoba, společnost, systém, věc, žena. Srov.: Byl oblečený jako člověk, který chce stihnout letadlo. Firma, která má problémy s likviditou, nemůže jen tak někam přijít a vzít si další půjčku. Pokud žena potká muže, který ji přitahuje, začne jí stoupat testosteron. Existuje u nás několik tisíc společností, které poskytují úvěry. Na naší planetě mimo to žije 130 milionů žen, které byly nuceny podstoupit obřízku. D. Explicitní vyjádření restriktivnosti Explicitně lze restriktivnost atributivní věty vyjádřit pomocí odkazovacího zájmena ten v jeho plurálové podobě ti, které se předsouvá před nominální skupinu, již určuje atributivní věta: (62a) Asi příliš nepřekvapí, že u veřejnosti uspějí ti komunální politici, kteří mají dobré vztahy s novináři. (ČNK) Kdybychom z věty (62a) vypustili odkazovací zájmeno ti, jak je tomu ve větě (62b), byla by potenciálně dvojznačná – měla by jednak význam věty (62a), v níž se hovoří jen o jedné podmnožině komunálních politiků, která je vymezena atributivní větou, jednak by se v ní hovořilo o tom, že komunální politici vůbec mají dobré vztahy s novináři: (62b) Asi příliš nepřekvapí, že u veřejnosti uspějí komunální politici, kteří mají dobré vztahy s novináři. Smysl celého souvětí ovšem obvykle jeden ze dvou významů, daných protikladem restriktivnosti a nerestriktivnosti atributivní věty, vyloučí. Např. se zdá pravděpodobné, že většina čtenářů věty (62b) pochopí její atributivní klauzi restriktivně, neboť zřejmě málokdo bude předpokládat, že komunální politici obecně mají dobré vztahy s novináři. Podobně větu (63b) zřejmě většina jejích recipientů pochopí tak, že ve službách okupačních mocností byli jen někteří němečtí civilisté; čili i v souvětí (63b) budeme atributivní klauzi uvozenou zájmenem kteří, intuitivně vnímat jako restriktivní: (63a) Tak se také stalo nezbytným, aby ti němečtí civilisté, kteří byli ve službách poválečných okupačních mocností, byli právními předpisy chráněni před diskriminací v důsledku kolaborace. (ČNK) (63b) Tak se také stalo nezbytným, aby němečtí civilisté, kteří byli ve službách poválečných okupačních mocností, byli právními předpisy chráněni před diskriminací v důsledku kolaborace. Srov. dále: Označení nigger bylo kdysi únikovým slovem, které mělo zabránit urážce citů. Brzy získalo hanlivý přídech, a záměrně se ho používalo s úmyslem urazit nějakého černocha. Dnes ho často používají ti černí Američané, kteří se snaží vyjádřit svou rasovou hrdost, ale pouze mezi sebou. V širší perspektivě to znamená, že ti tradiční tiskaři, kteří nevsadili na digitální technologii alespoň jako na součást svých aktivit, budou pociťovat stále silnější nedostatek příležitostí. Na trhu zůstanou jen ti alternativní dodavatelé, kteří jsou dostatečně kapitálově silní a zavedení a mají dobrou reputaci. VII. Vztažné věty uvozené nesklonným zájmenem co A. Obecná charakteristika Souvětí s tímto typem atributivní klauze demonstrují věty (64) až (66) (vše ČNK): (64) "Jsou lidi, co se trápí, a lidi, co se netrápí. Já se nikdy moc netrápím." (překlad: E. Hemingway, Komu zvoní hrana) (65) Tenhle člověk, co tady stojí, paní, byl ještě včera jasnovidný. (L. Fuks, Pan Theodor Mundstock) (66) Barmani a žokejové jsou poslední lidi, co ještě zůstali zdvořilí. (překlad: E. Hemingway) Souvětí se vztažnou klauzí uvozenou nesklonným co jsou většinou hovorová a slabě expresivní, a leží tedy obvykle mírně pod hranicí spisovnosti. Příznačné je však užívání těchto atributivních klauzí ve výrazně nespisovných kontextech (nespisovné tvary jsou vyznačeny tučnou kurzívou): Možná to bylo tím, že Praha byla tak zatraceně malá. Jako by tam pořád vrážela do stěn loktama. Lidi, co znala. Ulice, co jima chodila poslepu. V městě, co v něm celej život žila, byla utahaná jako pes. Město, co jiný obdivovali a celej svět tam jezdil, bylo k nepřežití šedivý. (P. Hůlová) Ale co prostě nemůže, je stát jako ovce s hlavou sklopenou a nezakrvácenou a se všema zubama, když mu někdo tu náprsní tašku bere, poněvadž pak by se sice moh podívat do obličeje přátelům, co ho mají rádi, ale nikdy by se nemoh podívat do obličeje cizím lidem, co o něm předtím neslyšeli. (překlad: W. Faulkner) Některé plně spisovné kontexty však naopak svědčí o tom, že se v nich nesklonné vztažné co jako substandardní nepociťuje: "Jsem všem lidem, co nám pomáhají prací nebo zasílají drobné příspěvky, za vše moc vděčný. Snad se nám tuto tradici podaří zachovat i pro další rok," dodal jednatel Ladislav Tomič. Na stylovou neutralitu ukazují také kontexty, v nichž se střídá vztažné co se vztažným který: Ági rozložila noviny, co jí přinesli sousedé a které už měsíce stohovala pod postelí. Jak znám Mahu, tak ji vidím konečně po půl roce šťastnou, protože má vedle sebe chlapa, co ho nemusí živit a který jí pomáhá s komplikovanou výchovou malé Máni. Jsou to obrázky lidí, co jsem potkal cestou a které jsem miloval […] Tak jako se na Západě nesmyslně likvidují dětské domovy, které dostaly nálepku napůl koncentračních táborů, tak se u nás začínají ničit školy, které se věnují dětem, co potřebují speciální přístup. Na hlavě mu seděl černý širák, který mu zakrýval dobrou polovinu tváře, co žádnou tváří nebyla […] (překlad: H. Murakami, Komturova smrt) Jak ukazují věty (64) až (66), atributivní klauze i v tomto typu souvětí může být restriktivní (věty (64) a (66)) i nerestriktivní (věta (65)). K nejčastějším substantivům určovaným atributivní větou uvozenou nesklonným zájmenem co patří: auto, člověk, den, dítě, gól, holka, hráč, chlap, chlápek, kamarád, kluk, město, místo, muž, pán, paní, peníze, strana, typ, věc, zápas, žena. Srov.: Zdvihnul palec na první auto, co jelo kolem. (překlad: K. Vonnegut) Už se narodilo hodně dětí, co nezažily válku. Přepážka se zvedla a za ní seděla ta nosatá odbarvená holka, co se střídala ve službě s Irenou. Taky jsem viděl chlapy, co se sami úmyslně zranili. (překlad: E. Hemingway, Sbohem armádo) Ale Bert měl kamaráda, co pracuje v jedné fabrice, kde se vyrábějí tyhlencty nové drogy […] (překlad: A. Christie) Většina mužů, co znám, by se chlubila svými milostnými úspěchy. "Ty peníze, co bychom vydělali, by nám nebyly k ničemu dobrý," řekla. (překlad: J. Steinbeck, Hrozny hněvu) Na ulici La Fayette, z té strany, co jsou obchodní domy Galerie a Printemps, nastala špička. (překlad: G. Simenon) "Já sem si jenom vzpomněl na jednu věc, co se mi stala za války." Mám za sebou nejtěžší zápas, co jsem kdy sehrál. Ustálenou formulí je výraz typu ,být typ, co‘: (67) Jsem typ, co rád závodí. (ČNK) B. Konkurence zájmen co a který Nesklonné zájmeno co je v dané funkci výrazně méně frekventované než stylově neutrální zájmeno který. Lze přitom pozorovat tendenci k souvýskytu zájmena co se substandardními substantivy běžně mluvené češtiny; to je v souladu se stylovým hodnocením vztažného nesklonného co výše – viz tab. 1: Tab. 1: Konkurence zájmen co a který u vybraných substantiv (zájmeno který je ve všech jeho tvarech, infinitiv zastupuje všechny tvary daného slovesa) Substantivum Vztažné zájmeno + sloveso Počet dokladů Vztažné zájmeno + sloveso Počet dokladů Násobek žena který potřebovat 351 co potřebovat 2 175,5 dítě který potřebovat 1286 co potřebovat 11 116,9 muž který potřebovat 176 co potřebovat 2 88,0 člověk který potřebovat 4 683 co potřebovat 58 80,7 Celkem 6 496 Celkem 73 115,3 chlápek který mít 160 co mít 16 10,0 holka který mít 808 co mít 191 4,2 chlap který dělat 57 co dělat 14 4,1 kluk který přijít 526 co přijít 194 2,7 frajer který mít 44 co mít 17 2,6 Celkem 1595 Celkem 432 3,7 Pokud jde o význam, zdá se, že atributivní klauze uvozované nesklonným co mívají funkci odkazovat k dané entitě jako k tomu, o čem již byla řeč nebo co je zřejmé z kontextu či situace, a tuto entitu (jakoby) připomínat. Je však obtížné nějak objektivně a spolehlivě to prokázat. Srov.: Luciana byla žena, která potřebovala být opečovávána, milována, uctívána. To není žena pro vás. To je žena, která potřebuje chlapa, rozumíte ? (L. Smoljak – Z. Svěrák) "Už jsem vám o ní říkala. Ta mladá žena, co potřebuje pomoct s autem." (P. Hůlová) „Grace, jsou i jiné možnosti,“ pokračuje Tom opatrně. „Na světě je tolik dětí, které potřebují domov. Mohli bychom jim dopřát pěkný život. Vím, že teď o tom nejspíš nechceš uvažovat, ale třeba později …“ Těch dětí, co potřebují pomoc druhých, je strašně moc. „Mladí kluci na nás vlítli a frajeři, kteří mají víc než sto startů v lize, si nevěděli rady.“ Dříve byli v brance frajeři, co měli jen takové lehké masky, aby nebyli poškrabaní. Nebyla tu ani stopa po té staré paní, která mu minulý týden otevřela. Kdo je ta stará dáma, co dnes ráno přijela? (překlad: A. Christie) V souladu s tímto výkladem K. Svoboda (1967; tučně FŠ) uvádí, že nesklonné co nelze použít, pokud se „vztahovým substantivem a větou vztažnou pojmenovávají osoby nebo věci, na něž mluvčí nemůže nebo nechce ukázat v prostoru, ani se“ na ně „nemůže odvolat jako na známé z kontextu nebo ze situace“ a uvádí pro toto své tvrzení přesvědčivé doklady. Výstižná je Svobodova formulace, že „větou s co je posluchač jakoby vtahován do společné znalosti.“ Svoboda dále, rovněž v souladu s výklady této gramatiky poznamenává, že „vztažných vět s nesklonným co se užívá také tehdy, když nejde ani o ukazování, ani o vyjádření toho, co je známé mluvčímu a posluchači, např. Znám závozníky, co stěhují kredence, třebaže chtěli na vysokou školu. a poznamenává k tomu, že „Zde by bylo možné mluvit o obecně českém, resp. lidovém užití vztažné věty s nesklonným co.“ Je ale dosti pravděpodobné, že k volbě zájmena co někdy vede pouze jeho hovorový potenciál a snad i jeho jednoslabičnost, jež se může podílet na rytmu věty. C. Restriktivnost a nerestriktivnost vztažné věty (K pojmu restriktivnosti viz podrobněji oddíl III., kap. 10 a výše kap. VI.) Vztažné atributivní věty uvozené nesklonným zájmenem co jsou většinou restriktivní, čili takové, které jsou pro význam souvětí nezbytné (obě věty ČNK): (68) Je tu hodně lidí, co podporují ODS. (69) Žena, co nalévala nápoje, vyšla ven, utírala si ruce do zástěry a mluvila s někým uvnitř autobusu. (překlad: E. Hemingway) Tyto atributivní věty buď vymezují podmnožinu entit ze všech entit, které označuje determinované substantivum (např. podmnožinu lidí, co podporují ODS z množiny všech lidí), nebo určují jedinečnou entitu, o kterou v daném kontextu jde (žena, co nalévala nápoje). Restriktivnost se může týkat i určité jedinečné entity, např. osoby, pokud je v daném kontextu či v dané situaci tuto osobu třeba identifikovat nějakou okolností: (70a) Kdo je ta stará dáma, co dnes ráno přijela? (ČNK) Pokud z daného kontextu či situace není zřejmé, o kterou starou dámu jde, vztažná atributivní klauze je tu nutná. Větu bez této klauze bychom mohli pronést pouze v její situační či kontextové přítomnosti: (70b) Kdo je ta stará dáma? Ani pokud se na něco ukazuje zájmenem tento, nemusí být pouze díky tomuto zájmenu zcela zřejmé, nač se toto zájmeno vztahuje, a vztažná věta má pak také jistou malou míru restriktivnosti; srov. věty (71a) a (71b): (71a) Tož tento kabát, co má na sobě, musel zůstat s jeho věcmi u Hordubalů? (K. Čapek – ČNK) (71b) Tož tento kabát musel zůstat s jeho věcmi u Hordubalů? Atributivní věta uvozená nesklonným vztažný zájmenem co může mít však i ryze nerestriktivní povahu, stejně jako věty uvozované zájmenem který; srov.: (72a) Slečna Saeki, která má provázet, je štíhlá žena, co vypadá tak na pětačtyřicet. (ČNK) (72b) Slečna Saeki, která má provázet, je štíhlá žena. Vypadá tak na pětačtyřicet. Atributivní klauze může být také v principu sice restriktivní, avšak může přitom obsahovat jen ne zcela podstatnou specifikaci určované entity; v takovém případě může být významový rozdíl mezi souvětím se vztažnou větou a souvětím bez této věty jen minimální: (73a) Byla jste hyperaktivní dítě, co potřebuje být v zápřahu? (ČNK) (73b) Byla jste hyperaktivní dítě? (74a) Napadlo mě, že menší děti, co chodí teprve do školky, se mohou v noci počurávat taky proto, že se bojí tmy. (ČNK) (74b) Napadlo mě, že menší děti se mohou v noci počurávat taky proto, že se bojí tmy. Věty (74) ukazují, že může dosti záležet také na celém kontextu a na tom, zda z tohoto kontextu lze či nelze vyvodit příslušnou informaci, zde tu, o jak „menší děti“ jde. D. Struktura se superlativem adjektiva Nesklonné zájmeno co konkuruje také zájmenům který a jaký vztahujícím se k nominální frázi typu ,(ten) superlativ adjektiva + substantivum‘ (vše ČNK): (75a) Obklopil jsem se těmi nejlepšími lidmi, co jsou na Slovensku. (75b) Snažím se obklopit těmi nejlepšími lidmi, které znám. (75c) Je to ten nejlepší člověk, jakého znám. Kromě superlativu nejlepší se v této struktuře nejčastěji vyskytují superlativy: největší, nejhorší, nejkrásnější. Srov. Bude to největší Rekviem, co se u nás kdy hrálo. (L. Fuks) Je to ta největší záhada, co jsme kdy zažily. Byla to nejhorší sezona, co jsem zažil. To je ta nejhorší prohra, co může být. To byla nejkrásnější noc, co jsem kdy zažila. (A. Lustig) Vždyť tys ta nejkrásnější žena, co jsem kdy viděl! E. Složené relativum typu ,co + osobní zájmeno‘ v pádu vyžadovaném řídícím slovesem 1. Obecná charakteristika Pokud je v atributivní klauzi přísudek, který má vazbu na některý z vazebných pádů (akuzativ, dativ, lokál, instrumentál, genitiv) a toto sloveso se vztahuje k substantivu určovanému atributivní větou, v atributivní klauzí musí nebo může stát osobní odkazovací zájmeno. Jde o struktury, jaké představují věty (76a) a (77a): (76a) Přistoupil blíž a zjistil, že je to ta Kronerová, co ji zná ze starých filmů. (ČNK) (77a) A byla to taky ta nejupřímnější žena, co znal. (ČNK) Zdá se, že ve větě (76a) je užití zájmena ji více na místě než jeho absence a že ve větě (77a) ho naopak nelze použít (k podmínkám této konkurence viz níže v bodě (c)): (76b) ?Přistoupil blíž a zjistil, že je to ta Kronerová, co zná ze starých filmů. (77b) *A byla to taky ta nejupřímnější žena, co ji znal. Jindy lze odkazovací zájmeno použít, nebo nepoužít: (78a) Měla na sobě jedny z těch šatů, co jí dal přednedávnem pod stromeček. (ČNK) (78b) Měla na sobě jedny z těch šatů, co jí je dal přednedávnem pod stromeček. (79a) Cítil jsem bázeň před těmi příběhy, co mi je duchové vyprávěli. (ČNK) (79b) Cítil jsem bázeň před těmi příběhy, co mi duchové vyprávěli. Pokud nahradíme nesklonný vztažný výraz co sklonným vztažným zájmenem který nebo jenž, odkazovací osobní zájmeno nelze použít: (79c) Cítil jsem bázeň před těmi příběhy, které/jež mi duchové vyprávěli (79d) *Cítil jsem bázeň před těmi příběhy, které/jež mi je duchové vyprávěli 2. Pády a rod odkazovacího osobního zájmena AKUZATIV sg. FEMININA co ji: Ležel tam v obejváku přikrytej bundou, co ji nosil na parkovišti jako předák opravářský čety, a z ložnice, co měli s Mary, jako by Ramid slyšel vzlykání. (P. Hůlová) Bachova fuga, co ji hrál soused tak, aby varhany bouřily tu nadpozemskou hudbu právě při příchodu lidí do kostela, nebyla slyšet. (T. Boučková) Někdo je třeba astrofyzik, co ve volným čase rád maluje, no a já jsem herečka, co ji bavila matika a fyzika. […] a těšil jsem se na saxofon a na všechno a na tu neznámou holku, co ji potkám v Praze. (J. Škvorecký) Pes se jmenoval Alík Mikuláš a patřil klukovi Emilovi a tlustá kniha, co ji měla Vivian pod paží, byl filmový scénář. Přetáhla jsem si přes hlavu tátovu košili, co ji mám pod polštářem, vdechovala jsem její pach a myslela na milovníka, na toho u kůlny, co se usmívá, jako by plakal. (A. Berková) Ve zbrojnici stojí stříkačka, co ji vyhrály ženské už ve dvaašedesátém roce. Pohladil jsem chomáč chlupů, který vypadal jako trs stepní trávy, co ji slunce vysušilo do běla […] AKUZATIV sg. MASKULINA co ho: Třeba Mirek Štěpán. To byl ten bolševik, co ho v listopadu 1989 vypískali dělníci z balkonu ČKD. Víte, já jsem takový děda, co ho nemají rodiče moc rádi, jsem děda rozmazlovač. Prostě ten chlap, co ho mám doma. Jeli jsme třeba pro kluka, co ho zadržela policie na druhém konci republiky na útěku. Heleďte, vy mě vážně považujete za nějakého bezbranného poběhlíka, co ho sebrali policajti? Spíš se mi stávají takové milé příhody. Třeba mě někdo pozná a zeptá se, stejně jako ten šílenec, co ho hraju v Samotářích: "Můžu tě obejmout ?" DATIV sg. FEMININA co jí vazebný dativ: Taky proto se mi líbí, že v soutěži krásy v Americe bodovala dívka, co jí chybí ruka. Ano, to je ta firma, co jí u nás patří třeba Slavie i se stadionem, kus ČSA, celý pivovar apod. Načež jsme s tou starou paní, co jí bylo minimálně těch sto let, chvíli kecali. (J. D. Salinger, Kdo chytá v žitě) Svatava byla loutka, která se vzbouřila. Odvrhla roli, co jí Ludvík přidělil, vysmekla se a začala si žít vlastním životem. Stála tam a poslouchala řeč, co jí ani slovo nerozuměla […] (P. Hůlová) nevazebný dativ: Proplula kolem jak v kadilaku, jak v dlouhý limuzíně, co jí počítáte okna. (P. Hůlová) Bean byla tak naštvaná, že vypadala jako taková ta komiksová postavička, co jí z uší syčí pára. DATIV sg. MASKULINA co mu: vazebný dativ: Před hospodu přijel trabant a chlap, co mu to fáro patřilo, ho zaparkoval v takovým mírným svahu. (P. Šabach) nevazebný dativ: Jsem špatný klaun, co mu hračky padají do kanálu. INSTRUMENTÁL sg. MASKULINA nebo NEUTRA Ten se patrně zaplet do toho nedomrlýho puče, co jím generalita hodlala vyjádřit vůli lidu. (J. Škvorecký) Charil si představoval, že věci, co patřej k cirkusu, jako plachty, tyče, provazy a krasojezdecký dresy, se schovaj někam do úložnýho prostoru jako do kufru Pierrova auta, co jím spolu jeli do Marseille […] (P. Hůlová) PŘEDLOŽKOVÝ PÁD (s vybranými předložkami) co do ní: "Jakže se říká těmhle... věcem?" zavrčela znovu Kyra a štítivě si od těla odtáhla kus žlutý umělý hmoty, co do ní byla zabalená." co s ní: Ta herečka, co s ní chodil, se chce vdávat. (I. Dousková) co v ní: Ramena měl široká, a i obludně veliká aloha košile, co v ní vypadal spíš jak obalený půlkou prostěradla, mu byla na prsou těsná tak, že mu to div nestrhalo knoflíky. co z ní: Když jsme přišli do polí, tak nás Bejval zavedl k mezičce a v ní byla ďoura, co z ní vylétaly vosy. (K. Poláček, Bylo nás pět) co do něj: Já nejsem žádný pes, co do něj kopnou a on jim ještě olíže nohy! co s ním: „Vidělas toho cucáka, co s ním přišla?" (překlad: J. Updike) To je Čeněk, co s ním chodím čtyři roky," vzdychla Barborka," jenže s ním žádný chození není." co v něm: Hotel, co v něm Rudolf s Renatou ze začátku bydleli, stál na Osmý a Třiadvacátý. (P. Hůlová) co z něj: […] a pak si po té meditaci lehne do postele a začne chrápat hůř než pupkatej českej taťka, co z něj věčně táhne pivo. AKUZATIV PLURÁLU co je: Ti dva kluci, co je mám na ošetřovně, ti stojí jako diagnostici za starou belu. (překlad: J. Heller, Hlava XXII) Pan doktor všecko zařídil a jeho přátelé, co je znal z Harvardu, jí měli přijít naproti a ujmout se jí, postarat se o ni, než se tam zabydlí a podobně. (překlad: W. Faulkner) Sedla si ven a čekala, až do jedný vyjdou všechny hvězdy, co je učila Ramida jménama, protože jeho otec byl věčně pryč, a tím počítáním hvězd si krátila dlouhou chvíli, než se vrátí. (P. Hůlová) Strýček Kohn říkal, že teta Pavla nastrkala do partaje všechny prachy, co je stržila za prodané dědictví, a že co teď má, má většinou vypůjčené od něho. (J. Škvorecký) Vypadá prostě jako taková ta tyčinka na čištění uší, co je prodávaj v NDR. (I. Dousková) DATIV PLURÁLU co jim: "Nebo mě zařazujete mezi lidi, co jim je styk s gestapem příjemný?" (J. Zábrana) Patřil k lidem, co jim jde všechno snadno, ale nesnažil se, aby dokázal, že si svůj talent zaslouží. (překlad: J. Irving) A pánové, co jim patří půda, tvrdějí: 'My si pachtýře nemůžem dovolit'. (překlad: J. Steinbeck) Ty ženské z krachujících fabrik, co jim hrozí vyhazov a tím i ztráta šestitisícikorunového platu – ty nic neznamenají? INSTRUMENTÁL PLURÁLU Navíc jsem si hbitě všimla nápisů a kresbiček, co jimi měl sádrový hrudník přímo posetý. (Z. Salivarová) Divím se, že kromě jiných středověkých objevů, co jima Strana nahradila měšťácké předsudky, nezavedli taky nějakou hygienickou variantu pásu cudnosti. (J. Škvorecký; tvar jima je nespisovný) 3. Obligatornost a fakultativnost odkazovacího osobního zájmena (a) Přísudek atributivní věty má vazbu na pád neakuzativní Odkazovací osobní zájmeno je v atributivní větě uvozené nesklonným zájmenem co často nutné k signalizaci jiného než akuzativního pádu přísudkového komplementu; komplexní vztažný výraz typu , co + osobní zájmeno‘ je synonymní s příslušným pádovým tvarem zájmena který – např. co mu = kterému; co do něj = do kterého atd.: DATIV: (80a) Psa Alíka s rukavicí nadělil Pan Tau klukovi Emilovi, co mu ta rukavice patřila. (ČNK) (80b) Psa Alíka s rukavicí nadělil Pan Tau klukovi Emilovi, kterému ta rukavice patřila. (80c) *Psa Alíka s rukavicí nadělil Pan Tau klukovi Emilovi, co ta rukavice patřila. PŘEDLOŽKOVÝ PÁD (81a) Můj kamarád pije kvůli holce, co s ní chodil. (ČNK) (81a) Můj kamarád pije kvůli holce, s kterou chodil. (81c) *Můj kamarád pije kvůli holce, co chodil. (82a) Já nejsem žádný pes, co do něj kopnou a on jim ještě olíže nohy! (ČNK) (82b) Já nejsem žádný pes, do kterého kopnou a on jim ještě olíže nohy! (82c) *Já nejsem žádný pes, co kopnou a on jim ještě olíže nohy! (83a) Hotel, co v něm Rudolf s Renatou ze začátku bydleli, stál na Osmý a Třiadvacátý. (P. Hůlová – ČNK) (83b) Hotel, ve kterém Rudolf s Renatou ze začátku bydleli, stál na Osmý a Třiadvacátý. (83c) *Hotel, co Rudolf s Renatou ze začátku bydleli, stál na Osmý a Třiadvacátý. (b) Přísudek atributivní věty má vazbu na akuzativ Často je odkazovací zájmeno nutné i u slovesa, které má vazbu na akuzativ; je tomu tak zejména u sloves, která označují psychické nebo tělesné procesy a jejich vazebný akuzativ se vztahuje k člověku jako jejich proživateli nebo nositeli: (84a) Někdo je třeba astrofyzik, co ve volným čase rád maluje, no a já jsem herečka, co ji bavila matika a fyzika. (ČNK) (84b) *Někdo je třeba astrofyzik, co ve volným čase rád maluje, no a já jsem herečka, co bavila matika a fyzika. (85a) Mě prostě nebaví být důchodce, co ho loupne v zádech, a hned myslí, že je to rakovina. (ČNK) (85b) *Mě prostě nebaví být důchodce, co loupne v zádech, a hned myslí, že je to rakovina. (86a) Třeba včera jsem jim vyprávěl o tygrovi, co ho bolí zub. (ČNK) (86b) *Třeba včera jsem jim vyprávěl o tygrovi, co bolí zub. Odkazovací zájmeno stává pravidelně až obligatorně i v jiných případech, kdy se odkazuje k osobě, zejména pokud by určitý tvar slovesný stál hned po vztažném zájmenu a pokud je určované substantivum v singuláru maskulina: (87a) Jako malý kluk, co ho chytili u sousedů na třešních. (ČNK) (87b) *Jako malý kluk, co chytili u sousedů na třešních. (88a) Zpátky ji přivedl teprve Jura, co ho prý potkala někde v Pešti, když se vracel z vojny. (K. Tučková – ČNK) (88b) *Zpátky ji přivedl teprve Jura, co prý potkala někde v Pešti, když se vracel z vojny. (89a) Otočím se – a on to ten kluk, co jsem ho potkala na kolonádě. (ČNK) (89b) *Otočím se – a on to ten kluk, co jsem potkala na kolonádě. (90a) „A kdo vám zaručuje, že ten muž, co ho viděly dvě ženy v domě, byl skutečně vrah, aha?" (ČNK) (90b) *A kdo vám zaručuje, že ten muž, co viděly dvě ženy v domě, byl skutečně vrah? Pokud je určované substantivu v plurálu, je tendence odkazovacího zájmena neužívat. Např.: Já si na lidi, co potkám, nikdy neberu kontakt. Vždyť už Sókratés v Aténách nepřednášel, on jen zahajoval debatu s lidmi, co potkal na ulici. Také lidé, co jsme tu potkali, byli vstřícní, milí a přátelští. Případně ženy, co potkáte spíš v noci. A měl silný pocit, že ženy, co potkává na pláži, jsou ty stejné, které ho před dvaceti lety udaly řediteli pro voyeurství […] (M. Kundera) Struktura bez odkazovacího zájmena převládá nebo je dokonce obligatorní také tehdy, je-li přísudkovým slovesem atributivní věty sloveso vidět nebo znát: "To přece není to dítě, co jsme viděli na videu," uvažovala Jackie. Už to není ta dívenka, co jsem viděla v únoru 2011 na přehlídce Burberry Prorsum, kde debutovala na přehlídkovém mole. Ale jedinej kluk, co znám, kterýmu to myslí a kterej se nebojí, je David. (překlad: E. Hemingway) Při odkazování k neživým entitám (věcem) bývá odkazovací zájmeno fakultativní (vše ČNK): (91a) To je ten prsten, co ho má princ na levé ruce. (91b) Byla by stačila i doba kratší, nebýt toho prstenu, co měl Matt na ruce […] (92a) Ale měla by sis pořídit takový ten drtič, co ho ukazovali na Nově. (92b) Možná si teď říkáte, dřív byli lidi menší – spali přece v těch malých postelích, co ukazují na hradech […] Zdá se, že odkazovací zájmeno je více na místě tam, kde se (jakoby) něco (zdůrazněně) připomíná (vše ČNK): (93a) U nás v domácnosti vznikla z původní polévky, co ji vařila moje babička. (94a) Znělo to jako něžně sklerotický foxtrot, co ho napsal ten Němec. (95a) „Vidíte ho? To je ten jelen, co jsme ho předtím viděli," upozorňuje revírník Bush […] Pokud se naopak sděluje něco aktuálního bez implicitního zdůrazněného poukazu k minulosti, je spíše vhodná absence zájmena (vše ČNK): (93b) Měli dršťkovou polévku, co uvařila manželka. (94b) Viděla jste tu básničku, co napsala jako úkol? (95b) Tyhle koně, co vidíte, ani nevědí, jak chutná oves. Podobně např. (96a) Světlo, co vidíme, je z mého domu. (ČNK – překlad: W. Shakespeare, přel. M. Hilský) (96b) Světlo, co ho vidíme, je z mého domu. (méně vhodné) 4. Odkazovací zájmeno nelze použít Odkazovací zájmeno nelze použít: (a) pokud je substantivum určované vtažnou větou determinováno superlativem: (97a) Já bych fakt řekla, že je to ten nejbáječnější nápad, co jsme kdy dostali. (ČNK) (97b) *Já bych fakt řekla, že je to ten nejbáječnější nápad, co jsme ho kdy dostali. (98a) Jsi ta nejúžasnější holka, co jsem kdy potkal. (ČNK) (98b) *Jsi ta nejúžasnější holka, co jsem ji kdy potkal. (b) pokud je substantivum určované vtažnou větou determinováno kvantifikátorem vyjadřujícím úplnost nebo velké množství: (99a) Můžete to zkusit na každou ženu, co potkáte! (ČNK) (99b) *Můžete to zkusit na každou ženu, co ji potkáte! (100a) A těch kamarádů, co člověk na táboře potkal. (ČNK) (100b) *A těch kamarádů, co je člověk na táboře potkal. F. Složené relativum typu ,co tam‘ Složenému relativu typu ,co + předložka + osobní zájmeno‘ (co do ní; co v něm atd.), jímž se odkazuje k nějakému místu, konkuruje složené relativum se zájmenný adverbiem tam; zároveň jde o konkurenci se vztažným který/jenž a se vztažným adverbiem kde nebo kam: (101a) "Jaká je vlastně ta škola, co tam chodíš, holka?" (A. Lustig – ČNK) (101b) „Jaká je vlastně ta škola, co do ní chodíš, holka?" (101c) „Jaká je vlastně ta škola, do které chodíš, holka?" (101d) „Jaká je vlastně ta škola, kam chodíš, holka?" (102a) Ta továrna, co tam šijou podprsenky? (P. Šabach – ČNK) (102b) Ta továrna, co v ní šijou podprsenky? (102c) Ta továrna, ve které šijou podprsenky? (102d) Ta továrna, kde šijou podprsenky? Srov. dále: Můžu snad jít do některýho z těch lesklých bufetů, co tam chodí turisti a lidi z radnice? A za tim městem, co tam bydleli a kde nebyly žádný jiný domy než ty smutný, tam byla taková velikánská hora, úplně holá. (J. Škvorecký – ČNK)) Vždyť ty lidi v supermarketech, co tam pracují, dělají za minimální mzdy […] Má byt v tom věžáku, co tam paní Highbeeová byla na návštěvě. "Čechy, to je ta krásná země, co tam prší každý druhý den, že?!" G. Složené relativum co jich Atributivní věta uvozená tímto výrazem se vztahuje obvykle k plurálovém substantivu determinovanému kvantifikátorem všechen nebo každý; po vztažném výrazu stává zdůrazňovací adverbium kdy nebo partikule jen. Souvětí s tímto typem závislé klauze vypovídá o tom, že to, co se tvrdí v závislé větě se týká „všech existujících exemplářů pojmenovaných řídícím substantivem“ (Fried, 2011), a to buď na udaném místě (určeném např. výrazem tohle město nebo zájmenný adverbiem tu atp.), nebo na celé zemi. V prvním případě je vztažná klauze restriktivní a nelze ji vypustit beze změny reference: (103a) Pomalu na všech ostrovech, co jich tu nebeský Bůh rozsel, měl své zájmy […] (K. Čapek – ČNK) (103b) Pomalu na všech ostrovech měl své zájmy. (věta se potenciálně týká všech ostrovů na Zemi.) Věta (103b) potenciálně vypovídá o všech ostrovech na Zemi, kontext by ovšem mohl umožnit pochopit i takovou větu jako větu vypovídající jen o určité skupině ostrovů na daném (různě rozsáhlém) místě ve světových oceánech a mořích. Ve druhém případě (jde o celou Zemi) je vztažná věta nerestriktivní a může být vypuštěna, aniž by se změnila reference syntagmatu ,všechny národy‘ ,každý kámen‘: (104a) Kabroni jsou národ. A sice nejubožejší ze všech národů, co jich kdy země nosila . (J. Kratochvil – ČNK) (104b) Kabroni jsou národ. A sice nejubožejší ze všech národů. (105a) Menší bůžci si hleděli každé kapičky rosy, každého kamínku, co jich jen na zemi bylo. (překlad: I. B. Singer – ČNK) (105b) Menší bůžci si hleděli každé kapičky rosy, každého kamínku. V závislosti na kontextu by ovšem věta (105b) mohla naopak vypovídat jen o určité oblasti, nikoli o situaci na celé Zemi, proto je tu explicitní poukaz k celé Zemi na místě. Srov. dále: "A hluk může navíc způsobit, že budeme mít na krku všechny zatracené policajty, co jich v tomhle městě je, a dřív než se nadějeme." Tak vyhodíme všecky mosty, co jich tu je, a odtáhneme odtud. Ať mi dá pokoj ten pan Carson, myslí si Ing. P.; nicméně na nejbližší stanici shání všechny noviny, co jich plodí požehnaná vlast. Bylo to ve všech, a ve všech stejně: "KRAKATIT!“ (K. Čapek – ČNK) V porovnání s většinou militantních hnutí, co jich jen na světě je, byl Tálibán neobvykle původní. Jak lze z uvedených dokladů vyčíst, vztažný výraz co jich má speciální sémantickou funkci – poukázat na fakt, že úplnost exemplářů určitého druhu na celé Zemi nebo v dané oblasti, na niž se výrok vztažné klauze vztahuje, je „nějak pozoruhodná“, nejspíš tím, že je „neobvykle vysoká“ (Fried, 2011). VIII. Vztažné věty uvozené sklonným zájmenem co nebo kdo nebo vztažným příslovcem jak Pozn.: Ke vztažným větám, které zájmenem co nebo kdo uvozují větu podmětovou nebo větu předmětovou viz oddíl VI., kap. 2.1.1 a 2.1.2. Nemnoho abstraktních substantiv bývá určováno atributivní větou uvozenou sklonným zájmenem co nebo kdo nebo vztažným příslovcem, event. spojením předložky a adverbia jak (na jak, o jak, za jak aj.): (106a) Četl jsem jednu knihu, kde byla nejrůznější doporučení, co dělat v nebezpečných situacích. (106b) Havel zároveň odmítl dát doporučení, koho mají občané volit. (106c) To je soubor preventivních doporučení, jak se vyhnout pirátům a jak reagovat na střetnutí s nimi. (106d) U každé pohádky pořadatelé uvádějí i délku představení a doporučení, pro jak staré děti je pohádka vhodná. Dále jsou to např.: dotaz, informace, možnost, námět, nápad, návrh, nejistota, obava, otázka, přehled, rada, rozhodnutí, strach, vysvětlení. Srov.: Chodí nám spousta mailů a dotazů, z čeho je co vyrobeno, jaká aditiva se tam přidávají. Prahla jsem po informacích, s kým je, co dělá a s kým spí. Snad každý podnikatel hledá možnosti, jak co nejefektivněji využít svůj čas. Snaží se spíše předkládat náměty, co, kdy a jak je možné dělat a jak ke vznikajícím problémům přistupovat. Ředitelé nemocnic zatím ještě nepřišli s nápadem, kým chybějící lékaře v nemocnicích nahradit. V návrzích, co a kde z přebujelého byrokratického balíku škrtnout, aby se ušetřilo, se Česko nepřetrhlo. S jeho odchodem se mě zmocnila nejistota, co všechno nás ještě čeká. Dlužníci kvůli tomu často ztrácejí přehled, komu zaplatit a komu už peníze vrátili. Rozhodnutí, pro koho se toto pojištění vyplatí a pro koho budou již vhodnější podílové fondy, záleží na konkrétní situaci. Zřejmě jsem spát nechtěl, ze strachu, s čím se potkám ve snech. Existovalo dvojí možné vysvětlení, jak se to mohlo stát. Lze se ale i setkat se substantivy v této souvětné struktuře řídkými: Pokusím se vám teď předložit hypotézu, s čím asi může přijít. 2.2.1.3 Souvětí s atributivní větou spojkovou Atributivní věty determinující některá substantiva bývají také uvozovány spojkou; nejčastěji jde o spojku že nebo aby, řidčeji je to spojka zda nebo jestli. Pozn.: Pokud je substantivum určované závislou klauzí součástí složeného přísudku, hodnotíme závislou klauzi jako podmětovou nebo předmětovou: V Kremlu bylo zvykem, že po takovémto ponocování nechávali Stalina spát celý den. (věta podmětová) Nebývá zvykem, aby slušné ženy kouřily na takových místech. (věta podmětová) Neměla tušení, že prostředek obsahuje nepovolenou látku. (věta předmětová) I. Atributivní věty uvozené spojkou že Spojkou že bývají uvozeny atributivní věty determinující substantiva obvykle označující intelektuální, volní nebo emoční hodnotu nebo projev. Často jde o dějová substantiva zakončená na -ní nebo dějová substantiva jiného druhu: (107) V jejím tónu je současně konstatování, že jen idiot může něco takového nechápat. (108) Existuje důkaz, že jednal z nízké a podlé pohnutky: z osobní msty. (V. Páral) K nejčastějším substantivům určovaným atributivní větou uvozenu spojkou že, patří (abecedně): argument, dohoda, dojem, domnění, domněnka, důkaz, fakt, hrozba, iluze, informace, jistota, konstatování, kritika, možnost, myšlenka, naděje, námitka, nápad, náznak, názor, nebezpečí, obava, obvinění, očekávání, odůvodnění, oznámení, pocit, podezření, potvrzení, poznámka, poznání, poznatek, pravděpodobnost, pravidlo, problém, prohlášení, předpoklad, představa, překvapení, přesvědčení, příslib, radost, riziko, rozhodnutí, sdělení, signál, situace, slib, spekulace, stav, strach, šance, tajemství, teorie, teze, tradice, tvrzení, ujištění, upozornění, varianta, varování, vědomí, verze, víra, výhoda, výrok, vysvětlení, záruka, zásada, závěr, zjištění, znamení, zpráva, zvyk. Konkrétně lze hovořit o těchto kategoriálních významech: intelektuální nebo sociální operace: argument, dohoda, důkaz, důvod, informace, konstatování, kritika, myšlenka, námitka, nápad, náznak, názor, obvinění, odůvodnění, potvrzení, předpoklad, rozhodnutí, signál, spekulace, teorie, teze, tvrzení, úvaha, záruka, zásada, závěr, zjištění. Srov. (vše ČNK) Zopakoval jsem jí argument, že mladá žena se dvěma malými dětmi se tak snadno nevdává. Nakonec se podařilo uzavřít dohodu, že peníze z Ruska budou deponovány u Deutsche Bank. Donesla se nám informace, že jste s tou dámou kdysi něco měl. Jak reagujete na kritiku, že razíte politiku nenávisti? Jen s lítostí pak poznal podle napjatého pohledu továrníka, který byl patrně připraven na všemožné námitky, že se v obchodní poradě musí pokračovat. (překlad: F. Kafka) Chtěla od něho, aby si pozorně všímal všech náznaků, že se Eliza a já dorozumíváme telepaticky. (překlad: K. Vonnegut) Byl to signál, že byla zahájena operace startu. Ona zastávala teorii, že žádný mladý člověk není pro nás ztracen, pouze ho musíme vědecky makarenkovsky převychovat. (Z. Salivarová) A já dokonce přijímám pro začátek i tvou tezi, že jsem tě sem přijel převychovat. (J. Dietl) Tato odvážná kniha předkládá důležité tvrzení, že žena může žít plným životem, aniž naváže jakýkoli sexuální vztah […] (překlad: J. Irving, Svět podle Garpa) Z výsledku pokusu vyvodili vědci závěr, že snad bude jednou možno přenášet injekcemi nebo pilulkami obsah paměti z jednoho člověka na druhého. (V. Páral) intelektuální nebo emoční stav: dojem, domnění, domněnka, iluze, jistota, naděje, obava, očekávání, pocit, podezření, pochyba, poznání, poznatek, představa, předpoklad, překvapení, přesvědčení, radost, strach, tušení, vědomí, víra, zvyk. Srov. (vše ČNK): Zlá země působí dojmem, že lidi nemiluje a nerada je vidí. (překlad: J. Steinbeck) Samou láskou ve mně vychovala domnění, že jsem něco křehoučkého, křehčího než jiné děti, něco, co se musí zvlášť chránit; […] (K. Čapek) Podlehl už dokonale prastaré iluzi, že z neštěstí u jedné ženy lze se utěšit u jiné bez dalších následků. (J. Škvorecký) A došel jsem k jistotě, že toto dědictví bylo určeno mně. (L. Vaculík) Gaňa byl udiven, ale prozíravě mlčel a díval se na matku v očekávání, že se vyjádří jasněji. (překlad: F. M. Dostojevskij) Páni porotci, ta souvislost je vybudována na předpokladu, že Polana Hordubalová měla zájem na smrti svého manžela, čili že mu byla nevěrná. (K. Čapek) Trpěl jsem utkvělou představou, že ji musím oslovit, a přitom jsem se obával, že ze sebe nevypravím jediné slovo, zatímco ona zmizí a už ji nikdy neuvidím. (překlad: M. Bulgakov, Mistr a Markétka) Radostné překvapení, že přišla, se u něho projevilo pohybem ramen. (A. Lustig) Strach, že někomu způsobí potíže, se ztrácel, stejně tak jako stín bolesti na jemné bílé kůži v barvách nedozrálé broskve. (A. Lustig) Uléhal jsem s vědomím, že se rozstůňu, a probudil jsem se nemocen. (překlad: M. A. Bulgakov, Mistr a Markétka) Víš, že Američanky mají ten odporný zvyk, že lezou do postele v natáčkách, i když tam nelezou samy, ale s chlapem? sociální situace, stav: fakt, možnost, nebezpečí, pravděpodobnost, pravidlo, problém, riziko, situace, stav, šance, tajemství, tradice, varianta, verze. Srov. (vše ČNK) Miloval ten plášť, miloval fakt, že byl tak velice drahý, a velice rád v něm viděl svou ženu a poslouchal jiné ženy, jak o něm uvažují. (překlad: J. Steinbeck) A pak tu byl i problém, že nikdy nepotkala nikoho, kdo by se s ní chtěl milovat. To všecko dělá pachatel zřejmě proto, aby se vyhnul riziku, že bychom ho poznali podle rukopisu, což je, jak dnes většina lidí ví, pro policii hračka... (překlad: A. Christie) Stojíme ovšem v situaci, že inženýr Dvořák je z vraždy své ženy obviněn a k činu se přiznal. (Z. Frýbová) Měli jsme spolu to strašné tajemství, že jsem pořád ještě pannou. Tu stalo se jakousi tradicí, že všechny procházející části vojsk vařily zde v kuchyni pro důstojníky. (J. Hašek) Sebrala jsem oba jeho mobily, schovala si je do kabelky a připravila se na variantu, že propukne ostřejší spor. Hodila by se i dobře propracovaná verze, že jí v domě trpěl jen proto, aby děti neztratily matku úplně. (Z. Frýbová) Substantivum stav, jež determinuje atributivní věta, se obvykle spojuje se zájmenem takový: Teď byla právě v takovém stavu, že mu prostě nedokázala říkat nic než pravdu. Substantivum výhoda, jež determinuje atributivní věta, se obvykle spojuje se zájmenem ta: Já mám proti vám tu výhodu, že mně excesy revoluce neublížily. (J. Škvorecký) verbální projev: hrozba, oznámení, poznámka, prohlášení, příslib, sdělení, slib, tvrzení, ujištění, upozornění, varování, výrok, vysvětlení, zpráva. Srov. (vše ČNK) To nebyla jeho jediná veřejná hrozba, že Židé budou vyhlazeni. Vylepil oznámení, že jeho seminář v jedenáct hodin odpadá, a šel na terapii. Ojediněle se spojkou že uvozují jiná substantiva: Víte, byly dny, že jsem nemohl popadnout dech. (I. Klíma, Má veselá jitra) II. Atributivní věty uvozené spojkou aby Některá substantiva se v daném vztahu uvozují spíše nebo jedině spojkou aby. U dějových substantiv je tato spojka dána vazbou odpovídající vazbě odpovídajícího slovesa; např. doporučení, aby : doporučit, aby; návrh, aby : navrhnout, aby; výzva, aby : vyzvat aby. Celkově se atributivních vět uvozených spojkou aby užívá méně než atributivních vět uvozených spojkou že. K nejčastějším substantivům určovaným atributivní větou uvozenu spojkou aby, patří (abecedně): doporučení, možnost, nabídka, nápad, návrh, obava, opatření, podmínka, pokyn, požadavek, prosba, přání, předpoklad, příkaz, příležitost, rada, snaha, strach, šance, tlak, výzva, žádost. Srov. (vše CNK): Jako jeden z mála umělců byl poctěn nabídkou, aby portrétoval Jiřího Dimitrova, tehdy šéfa Kominterny – a dokonce samotného Stalina. Mladá paní Bovaryová projevila obavy, aby se manželovi nepřihodila nějaká nehoda. (překlad: G. Flaubert) Víte, co je první podmínkou, aby člověk udělal kariéru na Ministerstvu spravedlnosti? "Ale pane Mundstock, on přece..." namítla teď paní Šternová, ale babička mávla rukou. V pohybu staré paní bylo nesmlouvavé přání, aby byla zticha. (L. Fuks, Pan Theodor Mundstock) Poslouchala ho a čekala na první příležitost, aby mu utekla. Při pomyšlení, že si vzala k srdci jeho radu, aby se klidně stýkala s jinými muži , vyprchala z něho všechna síla. (překlad: F. S. Fitzgerald) "Ano, mohou," řekl a šeptající hlas se mu třásl snahou, aby zněl přesvědčivě; Jakou já mám šanci, aby se mi narodilo pěkný děťátko? (překlad: J. Steinbeck, Hrozny hněvu.) Problém se Dnem díkůvzdání je ten, že člověka skličuje tlak, aby jídlo i konverzace byly perfektní. III. Konkurence spojky že se spojkou aby Pokud to různá funkce spojek dovoluje, spojce že konkuruje spojka aby. Obecně platí, že spojkou že se uvozují atributivní věty informující o nějakém faktu, zatímco spojkou aby se uvozují atributivní věty informující o tom, co by (ne)mohlo či (ne)mělo nastat; tento potenciální významový protiklad však na výběr jedné z obou spojek nemusí mít výraznější vliv: (109a) Režisérův nápad, že si dívky postupně prohodí své postoje a role, je originální. (ČNK) (109b) Režisérův nápad, aby si dívky postupně prohodili své postoje a role, je originální (110a) Popadl ho bláznivý nápad, aby si ubrousek odnesl domů. (ČNK) (110b) Popadl ho bláznivý nápad, že si ubrousek odnese domů. Jedna z obou spojek může být u daného substantiva méně obvyklá; např. substantivum apel si svým významem žádá spíše spojku aby; přesto tu spojku že nemusíme pokládat za chybu: Papežův apel, aby se v době Velikonoc přerušily protiletecké útoky, nikdo z generálů nevyslyšel. Zcela zásadní je i prezidentův apel, že politici i intelektuálové přes veškerou svou kritičnost musí "šířit kolem sebe i naději ". Různé spojky si v souladu se svou funkcí mohou vynutit různou polaritu kladu a záporu nebo jinou modifikaci větné struktury (vše ČNK): (111a) Druzí se pak raději klidí z očí ze strachu, že nastane opět nepohoda. (111b) Asi mluvil jen ze strachu, aby nenastalo ticho. (112a) Více zarážející je však asymetrie celého argumentu, že má být dlužník chráněn. (112b) Důležitý však byl argument, aby byl zachován nynější systém kvůli plynulému čerpání dotací z EU. Srov. dále: A vzdal jsem se myšlenky, že má být film inspirován jiným filmem. Mme Dimineanu počala propagovat myšlenku, aby tedy Mloci dostali někde své svobodné území a svůj podmořský stát. (K. Čapek, Válka s mloky) IV. Atributivní věty uvozené spojkou zda Spojka zda uvozující atributivní větu se obvykle – vzhledem k jejímu významu (srov. kap. o větách předmětových) – vztahuje k abstraktním substantivům označujícím duševní či sociální procesy, které implikují otázky či problémy, jež je třeba řešit nebo které mohou nastat a k nimž tato spojka odkazuje. Je přirozené, že nejčastěji stává po substantivem otázka a dotaz: (113) Hovor se stočil na opevnění a na otázku, zda vláda může nebo nemůže přijmout Hitlerovy požadavky. (114) Roku 1650 přišel do Říma úřední dotaz, zda je možné pokřtít lidi nevědomé a hloupé, kteří jsou ale ochotni uvěřit všemu, co jim církev k věření předloží. Dále tato spojka stává nejčastěji po substantivech (abecedně): debata, dilema, diskuse, informace, jistota, kontrola, názor, nejistota, obava, pochyba (zprav. v pl.), pochybnost, posouzení, problém, rozhodnutí/rozhodování, skutečnost, spekulace, spor, téma, úvaha, volba, zjištění. Srov.: Dilema, zda odejít, nevznikalo jen kvůli rodině. Jasno není dodnes ani u klíčové informace, zda by stát dokázal provozovat leteckou záchranku levněji než soukromí poskytovatelé (jak tvrdí Andrej Babiš . Až do roku 1871 se ve firmě pracovalo v průměru 13 hodin denně a stárnoucí Krupp osobně prováděl nárazové kontroly, zda se stanovená doba dodržuje. V historii filosofie a matematiky se měnily názory, zda prostor (reálný, posléze geometrický ) sám o sobě má být chápán jako absolutní prázdnota, anebo naopak jako něco dokonale vyplněného, ať již atomy (Demokritos , monádami (Leibniz), ideálními body (klasická množinová matematika) či energií vakua (kvantová teorie pol) (I. M. Havel – ČNK) Ano, všechno je připraveno, jako bych odjížděl na cesty a čekal, až přijede vůz; náhle je člověku nějak pusto, neví, co ještě vzít do rukou, a rozhlíží se pln nejistoty, zda na něco nezapomněl. Objevují se tedy spekulace, zda proti deflaci nezasáhne Česká národní banka. Úvahy na téma, zda je bio užitečný trend, krátkodobý módní výstřelek pro bohaté, nebo jen obchodnická lest, nám neuškodí. Je na místě i úvaha, zda výsledky nejsou jen určitou modifikací výchozí teorie či společenské praxe. Přiznává, že kdyby stál i dnes před volbou, zda začít podnikat, rozhodl by se stejně. U některých substantiv, která mají vazbu na předložku (např. debata o, názor na, argument pro) se fakultativně užívá korelativa složeného z této předložky a odkazovacího zájmena: o tom, na to, pro to (k užívání korelativ v souvětích s větou podmětovou a předmětovou viz podrobně oddíl VI., kap. 2.1.3): (115a) Můžeme vést debatu, zda je právní úprava rozumná nebo ne, ale existuje. (115b) Jsme však připraveni vést debatu o tom, zda přídavky nezvýšit i pro nejnižší příjmové kategorie. (116a) Akce oživila diskusi, zda vůbec má jakékoli plošné očkování smysl. (116b) Je pro nás téměř neuvěřitelnou skutečností, že ještě hluboko do 18. století se vedly vážné diskuse o tom, zda je nutné a přípustné trvalé zdanění. (117a) Mohou se různit názory, zda takové úsilí stálo za to. (117b) Stejně tak se liší názory na to, zda a do jaké míry je možno proces globalizace usměrňovat a ovlivňovat a do jaké míry lze korigovat jeho případné negativní dopady. (118a) Kvantový obraz řeší starý spor, zda jde u světla o vlny, nebo o částice. (118b) Můžeme vést spor o tom, zda lze zlo nazývat démony a zda lze démony vymítat. Méně často až okazionálně stává spojka zda po substantivech, která jisté otázky či problémy implikují volněji: Konečný verdikt, zda druhý pilot skutečně katastrofu způsobil, vyšetřovatelé ze Spojených států stále odkládají […] Na počátku byla velká skepse, zda se vůbec podaří dát na půdě Rady Evropy dohromady šéfy států a vlád. Před volbami byl ve vaší straně RPR rozkol, zda hlasovat pro či proti Maastrichtu. Možnost volby mezi třemi předložkami a užitím korelativa či nikoli pak vede až ke šesti možným strukturám u téhož substantiva (vše ČNK): (119a) Jaký je tedy hlavní argument, zda do takové vlády vstupovat? (119b) „A my chceme, aby lidé měli argument pro to, zda řeknou ano či ne," dodal. (119c) Definitivně ztratili argument, že se nemohli prosadit, protože je straníci nepustili k práci. (119d) Nevím, zda tohle je argument pro to, že stáří špatně rozumí mládí. (119e) Myslím, že i to je argument, aby u policie bylo více Romů. (119f) Nespokojenost veřejnosti ještě není argument pro to, aby bylo rozbito něco, co funguje. V. Atributivní věty uvozené spojkou jestli Přestože spojka zda je synonymní se spojkou jestli, spojka jestli uvozuje atributivní věty mnohem méně často než spojka zda. Nejčastějšími substantivy jsou tu opět otázka a dotaz. Dále tato spojka stává nejčastěji po substantivech (abecedně): debata, dilema, diskuse, myšlenka, nejistota, obava, pochybnost, rozhodnutí, rozhodování, strach, úvaha. Srov.: Před pár týdny se znovu otevřela debata, jestli by měli bratři Mašínové dostat státní vyznamenání. Probíhaly vášnivé diskuse, jestli mají být studenti povinně přítomni přednášce . Ani včera nevyřešili politici spor, jestli si v budoucnu budou lidé u lékaře připlácet. 2.2.2 Souvětí s větou místní Poznámka ke koncepci: Závislá klauze, která vyjadřuje lokalizaci děje, např. Lidé vyrážejí, kam jen se dá, bývá mnohdy nutným, tj. valenčním doplněním (aktuálního významu) přísudku věty řídící, a jde tu tedy o souvětnou kompletaci. Avšak protože jednak valenční status tohoto typu větného doplnění není vždy neproblematický (srov. např. Vyrážejí obvykle za svítání.), a proto, že mnohé lokalizační klauze jsou evidentně nevalenční, a konečně i proto, že je záhodno, aby souvětí s větou místní bylo popsané vcelku, zvolili jsme jeho zařazení do méně problematické kategorie souvětné determinace. Obsah: 2.2.2.1 Obecná charakteristika I. Funkce lokalizační klauze II. Výrazy uvozující místní klauzi III. Přísudková slovesa místní klauze IV. Korelativa 2.2.2.2 Souvětí s místní klauzí uvozenou výrazem odkud nebo kudy I. Závislá klauze je uvozena výrazem odkud II. Závislá klauze je uvozena výrazem kudy 2.2.2.3 Užívání korelativ I. Obecná charakteristika II. Obligatornost a fakultativnost korelativního zájmena tam A. Korelativum tam, kde B. Korelativum tam, kam III. Korelativum někde, kde IV. Korelativum někam, kde 2.2.2.1 Obecná charakteristika I. Funkce lokalizační klauze Souvětí se závislou místní klauzí je souvětný prostředek lokalizace děje nebo stavu ztotožněním lokalizačního obsahu přísudku věty řídící s lokalizačním obsahem přísudku věty závislé. Např. místo konkrétní a přímé lokalizace adverbiem nebo předložkovým pádem substantiva, užijeme souvětí, jehož závislou klauzí je lokalizace vyjádřena nepřímo, „zástupně“: (1a) Dej ten slovník zpátky. (1b) Dej ten slovník (zpátky) do police. (1c) Dej ten slovník (tam), kde byl. Kromě obecně pojaté informace o lokalizaci přináší závislá klauze často speciální informaci o ději, jenž lokalizaci vyjadřuje; srov. lokalizaci vyjádřenou adverbiálně a lokalizaci vyjádřenou větně (vše ČNK): (2a) Láska je všude kolem nás. (2b) Láska je tam, kde ji nacházíte. (3a) Před několika lety přišel z neznáma, slíbil změny k lepšímu a Britové mu uvěřili. (3b) Rána přišla, odkud ji opravdu nikdo nečekal. Jak ukazuje věta (3a), také adverbiální výraz může vyjadřovat lokalizaci zástupně, obecně a abstraktně. V téže větě lze vyjádřit lokalizaci jednak přímo adverbiálním výrazem, jednak nepřímo dějem: (4) Koně v postrojích, zapřažení do stříkačky, leželi tam, kde je smrt dostihla, uprostřed silnice. (překlad: E. L. Doctorow – ČNK) II. Výrazy uvozující místní klauzi Výrazy uvozující místní klauzi jsou zájmenná adverbia kde, kam, odkud, kudy (vše ČNK): (5) Tak jen pěkně zůstaňte, kde jste, a já vám donesu kafíčko. (E. Hostovský) (6) Lidi vyrážejí, kam jen se dá. (7) Domov je tam, odkud nemusíme utíkat. (8) Nové chodníky vzniknou tam, kudy lidé skutečně chodí. III. Přísudková slovesa místní klauze Přísudkovým slovesem závislé věty jsou nejčastěji slovesa chtít, mít (ve významu modálním), potřebovat a patřit; ta vyjadřují lokalizaci nepřímo poukazem k nepojmenovanému, avšak implikovanému místu, jehož má být dosaženo nebo které je vůči někomu náležité (vše ČNK): (9) Konečně dorazila, kam chtěla. (10) Nepodařilo se jim dojet, kam měli. (11) Doveze nás, kam potřebujeme. (12) Věci musí být tam, kam patří. (J. Škvorecký) IV. Korelativa V souvětích s místní klauzí se v řídící větě často užívá korelativního zájmenného adverbia tam (k němu a jiným korelativním výrazům viz souhrnně níže) (obě věty ČNK): (13) Vlast je tam, kde je dobře. (14) Domov je tam, kam patříš srdcem. Pokud jde o libovolné místo vyhovující podmínkám, o nichž se hovoří v místní klauzi, užívá se korelativa někde nebo někam, kde (vše ČNK): (15) Ale nemohli bychom se posadit někde, kde by byl větší klid? (16) Můžeme zajít někam, kde bychom si mohli popovídat? Korelativum někam, kam nebo vzácnější někde, kam však obvykle uvozuje místní klauzi, která hovoří nikoli o libovolném, ale obecně o určitém relačně vymezeném místě a korelativní adverbium někde či někam poukazuje k faktu, že toto místo není místo, se kterým se počítalo: (17) Nenadálé asociace nás občas zavedly někam, kam jsem původně nemířila. (18) Zdálo se, že se ocitla někde, kam na ni nedosáhnu. 2.2.2.2 Souvětí s místní klauzí uvozenou výrazem odkud nebo kudy I. Závislá klauze je uvozena výrazem odkud Pozn.: Klauze uvozené výrazem odkud nebo kudy bývají většinou předmětové, nikoli místní, např. První rozbory naznačují, kudy se může ubírat kampaň opozice. – Nechápala, odkud se bere ten pocit, ani jak ho vysvětlit. Těmito souvětími se zde nezabýváme. U klauzí uvozených výrazem odkud bývá preferenční nebo obligatorní korelativum tam. Preferenční je korelativum tam v souvětích, jejichž přísudkovým slovesem ve větě řídící je vrátit se: (19a) Radši se vrať tam, odkud jsi přišla. (ČNK) (19b) Radši se vrať, odkud jsi přišla. (méně běžné) (20a) A ona mi trpělivě vysvětlovala, že stromy vyrostou zase tam, kde byly vykáceny, a lidé se vrátí, odkud byli vyhnáni. (ČNK) (20b) A ona mi trpělivě vysvětlovala, že stromy vyrostou zase tam, kde byly vykáceny, a lidé se vrátí tam, odkud byli vyhnáni. (běžnější) V jiných případech, zejména, pokud přísudkové sloveso řídící klauze vyžaduje doplnění (ocitnout se někde), bývá korelativní tam obligatorní: (21a) Ocitli se tam, odkud se už nedá jít nikam jinam. (M. Kundera – ČNK) (21b) *Ocitli se, odkud se už nedá jít nikam jinam. Srov. dále (řazeno abecedně podle přísudkového slovesa řídící věty): Já ti to říkala Francisi, dospěli jsme tam, odkud není návratu. Kráčela tam, odkud slyšela šumění oceánu a pak se rozhlédla kolem. Mířil jsem tam, odkud nás před staletími vyhnali. "Odveďte ji tam, odkud jste ji přivedli!" Prodíral se rychle tam, odkud zvuk přicházel, ale nic tam nenašel. Markýz se tápavě vydal tam, odkud se hudba ozývala, až dorazil do ložnice své dcery. (překlad: G. García Márquez – ČNK) Jak to vypadá tam, odkud pocházel? (překlad: E. Hemingway – ČNK) Měli raději zůstat tam, odkud přišli. (J. Durych – ČNK) Bez korelativa se užívá expresiva táhnout: (22) Vypadni, táhni, odkud si přišla! (ČNK) II. Závislá klauze je uvozena výrazem kudy U klauzí uvozených výrazem kudy se korelativa tam obvykle neužívá: (23) Otočil se a odcházel a já jsem šel, kudy mě vedl. (ČNK) Srov. dále (řazeno abecedně podle přísudkového slovesa řídící věty): "Proč bychom jim měli ustupovat. Pracuju, platím daně a mám právo chodit, kudy chci," rozčilovala se včera jedna matka. Cyklisté jezdí, kudy je napadne, a lámou při průjezdech porostem větve. Vrtulník vozy navigoval, kudy nejrychleji se do nemocnice dostanou [...] "Když voda teče, kudy nemá, vznikají naplaveniny," upozornil zástupce povodňové komise Lidé vždy utíkají, kudy přišli, i když má budova více únikových východů. Velká voda se valila, kudy to šlo. Korelativní tam je zde vzácné: (24) Myslím, že bychom měli nechat potok téct tam, kudy teď teče. 2.2.2.3 Užívání korelativ I. Obecná charakteristika 1. Vymezení Teoretickým i praktickým problémem při lokalizaci závislou klauzí je užívání nebo neužívání korelativních zájmenných adverbií, zejména korelativního tam. (Ke korelativům viz podrobně oddíl VI 2.1.3.) 2. Korelativní tam Souvětí bez korelativa může být někdy méně vhodné, resp. může být pociťováno jako méně obvyklé či jako stylově příznakové, event. až nepřijatelné; např.: (25a) Žiju celý život tam, kde jsem se narodil. (obvyklé) (25b) Žiju celý život, kde jsem se narodil. (méně vhodné) Korelativum se neužívá v souvětích, kde přísudkem závislé věty místní je výraz vyjadřující libovolnost místa: kde chce, kde se jí zachce, kde bylo třeba apod.: (26) A tak cyklisté jezdí, kde se jim zachce. (27) V centru Prahy se parkuje, kde se dá. (28) Lidé si parkují, kde je napadne. (29) Neukáznění lyžaři způsobují v Jizerských horách velké potíže, lyžují, kde se jim zlíbí. (30) Chovatelé dnes šetří, kde mohou, dokonce i na umělém oplodnění krav. (31) Přerovnával noviny, měřil stopáže, pomáhal, kde bylo třeba. Závaznost užít korelativum čili jeho obligatornost je dána i rozporem mezi dynamičností přísudku řídící věty (např. šli) a statičností významu vtažného adverbia kde, nebo naopak rozporem mezi statičností přísudku věty (např. zůstali) řídící a dynamičností významu vtažného adverbia odkud: (32a) Šli tam, kde viděli připravenost a organizaci. (ČNK) (32b) *Šli, kde viděli připravenost a organizaci. (33a) Odešli tam, kde mají lepší podmínky. (33b) *Odešli, kde mají lepší podmínky. (34a) Stálé bydliště má tam, odkud se přistěhoval. (34b) *Stálé bydliště má, odkud se přistěhoval. (35a) Měli raději zůstat tam, odkud přišli. (ČNK) (35b) *Měli raději zůstat, odkud přišli. 2. Korelativní místo, směr Namísto korelativního tam se v ekvivalentní funkci užívá i korelativních substantiv lokalizačního významu jako místo, směr, např.: (36a) Zvíře zaběhlo až do míst, kudy vede železniční trať. (ČNK) (36b) Zvíře zaběhlo až tam, kudy vede železniční trať (37a) Vydala se směrem, kudy by ty dva mohla obejít, a hledala onu stezičku s orchidejemi. (ČNK) (37b) Vydala se tam, kudy by ty dva mohla obejít, a hledala onu stezičku s orchidejemi. Souvětí s těmito korelativy jsou však poměrně vzácná. Srov. dále: Korelativum: místo, odkud Zamířil do míst, odkud pocházel jeho otec, do Žamberka. Ale když jsme došli k místu, odkud vyrazila, nenašli jsme žádné další stopy. (překlad: E. Hemingway – ČNK) Zastavujeme na místě, odkud je nádherný výhled na noční přístav a záliv. Přešel přes místo, odkud se ozval ten zvuk. Stojí v místě, odkud je krásný výhled na celé město. Nefotografujte z míst, odkud to dělají všichni ostatní, nemusí to být to nejlepší. Korelativum: místo, kudy/směr, kudy/odkud Tato korelativa jsou velmi vzácná, např.: Někdy marnil čas na špatné cestě, jindy se omylem vrátil na místo, kudy už šel. Ohniska zvýšené teploty byla v místech, kudy do seníku proudí čerstvý vzduch, např. u otvorů ventilace i nedovřených vrat. Naposledy se ohlédl směrem, kudy odletěl stíhací letoun. (O. Neff – ČNK) Vyrazil směrem, kudy lupiči ujížděli. Neomylně se vrhl do lesa a utíkal směrem, odkud se ozývalo volání. II. Obligatornost a fakultativnost korelativního zájmena tam A. Korelativum tam, kde V souvětích s místní klauzí uvozenou zájmenným adverbiem kde je korelativní zájmeno tam většinou výrazně preferenční až obligatorní. Je tomu tak např. u následujících sloves tvořících přísudek řídící klauze: být, bydlet, dařit se, dát, dělat, dojít, dostat, dovést, fungovat, hrát, chodit, chybět, investovat, jít, končit, ležet, mířit, nacházet se, nakupovat, navázat, nechat, objevit se/objevovat se, ocitnout se, odejít, patřit, poslat, postavit, použít/používat, pracovat, růst, skončit, směřovat, stavět, umístit, uspět, vrátit se, vznikat/vzniknout, začínat/začít, zasáhnout/zasahovat Srov.: Víte, jak to bude milé, bydlet tam, kde jsem žil se svými rodiči a bratry? (B. Hrabal – ČNK) Korupci se nejlépe daří tam, kde existují privilegované informace, k nimž mají přístup jen někteří, obvykle úředníci státní správy. V minulosti se loutky dělaly tam, kde sídlil nějaký řezbář. Došli tam, kde se přes řeku klene most. (J. Štětina – ČNK) Dokonce se vznášedla dostala tam, kde by musely jinak zasahovat vrtulníky. Nejlépe totiž rozkrádání funguje tam, kde se hlavní političtí aktéři dohodnou. Fotbal se nehraje tam, kde by na něj přišly čtyři tisíce lidí, ale jinde. Obecně platí, že společnost by měla více investovat tam, kde potřebuje vyniknout nebo získat či si udržet konkurenční výhodu. Jdu tam, kde si vydělám, řeklo děvče. (A. Lustig – ČNK) Silnice končí tam, kde začíná opravdová poušť, a vy pokračujete dál. Ručník jsem nechal ležet tam, kde mi spadl. Naší filosofií je: „Nakupujeme tam, kde stavíme.“ "Nejhorší šikanování se většinou objevuje tam, kde chybí kázeň a velitelé zanedbávají povinnosti", uvedl důstojník vojenské policie. Někteří cestující už seděli a tvářili se jako lidé, kteří vždycky patří tam, kde zrovna jsou. (překlad: I. B. Singer – ČNK) Hlavně děti pošlete tam, kde se bude líbit jim a ne vám . . . Snědl to a znovu se postavil tam, kde předtím stál, a znovu mluvil řečí, jíž nikdo nerozuměl. (E. Kriseová – ČNK) Ať je vaše odpovědnost jakákoli, je v zájmu společnosti, abyste pracoval tam, kde se vaše schopnosti nejlépe uplatní. (M. Kundera – ČNK) Ceny porostou tam, kde budou chtít lidé bydlet nebo pracovat a kde už nebude možné rozšiřovat zástavbu. Chceme kamery umístit tam, kde se množí vandalské činy. Chci uspět tam, kde jiní selhali. […] já se chci prostě vrátit tam, kde se mi líbí žít, kde doopravdy žiju. (překlad: E. Hemingway – ČNK) Dálnice vznikají tam, kde je nejméně námitek obyvatel. B. Korelativum tam, kam V souvětích, v nichž je místní klauze uvozena zájmenným adverbiem kam, je situace méně přehledná. Korelativum bývá často fakultativní čili frekvence struktur s korelativem a bez něj bývá mnohdy vyvážená. 1. Obligatorní nebo preferenční korelativum Obligatorní nebo preferenční je korelativní tam, kam např. u následujících sloves věty řídící: být, dostat, dovést, patřit, posunout, přesunout, skončit, směřovat, vrátit/vracet se, zůstat. Srov.: Ověřila si, že kazeta je tam, kam ji schovala. Potřebovali bychom zákon, který by prostituci dostal tam, kam patří – tedy z očí veřejnosti. Jako Jihlavák však chci, aby tyto silnice patřily tam, kam je řadí jejich parametry. Cesta lázní bude směřovat tam, kam ji pustí politici. Proč se vracet tam, kam člověka nikdo nevolá a kde ho nepotřebují? Pianino zůstalo tam, kam je složili v obývacím pokoji nového bytu. 2. Fakultativní korelativum Zhruba stejně frekventované (poměr méně než 2 : 1) jsou struktury s korelativem a bez něj u většiny sloves, např.:dát, dojet, dojít, dopravit, dosáhnout, dovézt, chodit, jet, jít, letět, ležet, odejít, odvézt, poslat, postavit, umístit, vést, vydat se, zamířit. Srov.: Nepodařilo se jim dojet, kam měli. Řidiči by měli problém dojet tam, kam potřebují. Někdy to chce pevné nervy, aby se člověk dopravil, kam potřebuje. Neapolské metro vás pohodlně dopraví tam, kam potřebujete. Lidé jsou často jak listy ve větru, které byly odváty ze stromu a teď letí, kam je vítr nese. Balon stoupá velmi rychle vzhůru, a když nabere správnou výšku, letí tam, kam ho vítr nese. Cítil, jak s ním udeřili o zem, a zůstal ležet, kam dopadl, až se ho zmocnily černé sny. Arthur dosud ležel tam, kam dopadl. Nejspíš odešla, kam ji srdce táhlo. Každá jsme odešla tam, kam nás to táhlo. Policisté jej před několika dny zadrželi a poslali, kam patří. A soudce neváhal, muže poslal tam, kam patří, tedy do vězení. Potom se každý vydá, kam se mu bude chtít a kde bude místo. Odvážila se vydat tam, kam by se devadesát devět novinářů ze sta nikdy vydat neodvážilo. Rychle jsem vyběhl z budovy a téměř úprkem jsem zamířil, kam mě nohy nesly. Ale většinou zamířím tam, kam chtějí děti. 3. Převládá struktura bez korelativa Struktura bez korelativa převládá u slovesa dívat se/podívat se: Když se podívala, kam se díval Jeroným, hned ho uviděla. Místokrál se podíval tam, kam biskup ukazoval […] (překlad: G. García Márquez – ČNK) III. Korelativum někde, kde Na rozdíl od korelativního tam zájmeno někde korelativně užijeme pokud (a) představa místa, k němuž relačně referuje místní věta, je méně určitá nebo jde o libovolné místo vyhovující podmínkám, o nichž se hovoří v místní klauzi; (b) pokud se k danému místu, vzhledem k okolnostem, jež popisuje místní klauze, stavíme odmítavě. Srov.: (38a) Chci hrát tam, kde budu opravdu spokojený. (38b) Chtěl bych hrát někde, kde mají jasný cíl a budou o mé služby stát. (39a) Člověk by měl prostě žít tam, kde se narodil a vyrostl. (39b) Já nechci žít někde, kde nebudu nikomu rozumět. (40a) Člověk musí pracovat tam, kde je práce. (40b) Jaké to je, pracovat někde, kde vás nechtějí? IV. Korelativum někam, kde Toto korelativum vyjadřuje zpravidla libovolnost místa, jež rámcově vymezuje místní klauze. Srov.: Požádal mě, abych ho zavedl někam, kde nás nikdo nemůže vidět. (J. Škvorecký – ČNK)) Nejradši bych utekla někam, kde bych byla samostatná a nikdo mi nemohl mluvit do mých věcí. Odjedeme někam, kde je teplo, kde nebude živobytí moc drahé, kde najdu práci a kde si budeme moci dovolit mít děcko [...]. (překlad: W. Faulkner - ČNK) 2.2.3 Souvětí s větou časovou Obsah: 2.2.3.1 Definice a úvodní charakteristika 2.2.3.2 Současnost dějů I. Nespecifická současnost dějů A. Spojka když B. Spojka až C. Spojka zatímco D. Spojka mezitím, co E. Korelativum během toho, co F. Spojka co G. Spojka jak II. Specifická současnost dějů A. Spojky kdykoli; pokaždé když; vždy/vždycky když B. Spojka právě/zrovna když C. Korelativa D. Spojka dokud E. Spojky ještě když; už když 2.2.3.3 Posloupnost dějů I. Nespecifická posloupnost dějů (když; poté, co; poté, kdy/když; až) II. Specifická posloupnost dějů A. Spojky jakmile, jak, sotva a sotvaže B. Spojky jen; hned jak a jen co C. Spojky až když; teprve když; teprve až když; až poté, co/když; teprve poté, co/když D. Spojka než 2.2.3.4 Časová hranice I. Začátek trvání děje: spojka od té doby, co II. Vymezení časového úseku: spojka za tu dobu, co III. Konec trvání děje 2.2.3.5 Spojka kdy 2.2.3.6 Implicitní vyjadřování časových vztahů I. Parataktické vyjadřování posloupnosti dějů II. Konstrukce s trpným participiem 2.2.3.1 Definice a úvodní charakteristika Větou časovou rozumíme závislou klauzi uvozenou spojovacím výrazem časového významu; jde jednak o časové spojky jednoduché (jednoslovné, nesložené): až, dokud, jakmile, když, než, sotva, zatímco, jednak o složené spojovací výrazy s korelativem (k pojmu korelativa viz oddíl VI. kap. 2.1.3), které nazýváme časové spojky složené (poté, co; v době, kdy; do té doby, než aj.). Časová klauze vyjadřuje časový vztah dvou dějů (věta (1)), nebo vymezuje dobu, během které se něco dálo či něco trvalo (věty (2) a (3)) (vše ČNK): (1) Když jsme odjížděli, ještě jsem se ohlédla za temným, přízračným močálem. (2) Když jsem byl malý, byl tu jen les a žádné cesty (3) Když jí bylo pět, bavila nás svými tanečky. Časová klauze může stát – v závislosti na aktuálním členění (k němu viz 4. díl) – v antepozici (věty (4) a (5)), nebo v postpozici (věty (6) a (7)) (vše ČNK): (4) Až doroste, chce být lékařkou, aby mohla pomáhat ostatním. (5) Když spal, držela ho za ruku a šeptala mu, že ji tu nemůže nechat samotnou. (6) A co vás čeká, až doroste, ani nevíte. (7) Pavouk ho prý kousl, když spal. Časové věty – jako i jiné věty okolnostní – mohou stát i osamoceně, mimo rámec souvětí, a to buď po tečce (věty (8) a (9)), nebo méně často též po pomlčce (věty (10) a (11)) (vše ČNK): (8) Otázkou tak zůstává, co vlastně budeme dělat bez Harryho Pottera. Až doroste. (9) "A pak […] někdo přišel a převrátil ho na záda. Když spal. Hluboce spal!" (10) Ten dům ho inspiroval k nápadu, že se ožení s mojí dcerou – až doroste. (11) U lékaře prý byla jen třikrát v životě – a když rodila. Časová věta je jen jedním z jazykových způsobů časového určení děje. Potřebujeme-li nějaký děj (či trvající stav) vymezit z hlediska časového momentu či úseku, kdy se stal či trval, nebo z hlediska doby, během které se stal či trval, můžeme užít označení daného časového momentu či úseku (ve 13.30, v pondělí, roce 1990; o prázdninách, o dovolené, na Vánoce; dva dny před Vánocemi atd.), anebo můžeme daný děj časově usouvztažnit s jiným dějem, který probíhal či proběhl ve stejné době; např. (vše ČNK): (12a) Stalo se to přesně na Nový rok 1990. (12b) Stalo se to dva dny před začátkem turnaje. (12c) Stalo se to během noci. (12d) Stalo se to při zatýkání nebezpečného Albánce. (12e) Stalo se to, když jsem na chvilku usnula. (12f) Stalo se to ve chvíli, kdy řidič Renaultu právě velkou rychlostí předjížděl škodovku. Základní časové vztahy, které se vyjadřují časovou větou, jsou současnost dvou dějů nebo posloupnost dvou dějů. Protiklad dějové současnosti či posloupnosti je v češtině do značné míry vázán na slovesný vid: nedokonavý tvar přísudku závislé klauze podmiňuje význam současnosti (věty (13a) až (15a)), kdežto tvar dokonavý podmiňuje význam časové posloupnosti (věty (13b) až (15b)): (13a) Když jsme se koupali, strhla se bouře. (nedokonavý vid – současnost dějů) (13b) Když jsme se vykoupali, strhla se bouře. (dokonavý vid – posloupnost dějů). (14a) Když pršelo, seděli jsme, topili a četli. (L. Vaculík – ČNK) (současnost dějů) (14b) Když zapršelo, splavila voda na silnici kamení a hlínu. (ČNK) (posloupnost dějů) (15a) Až bude zapadat slunce, budeme odjíždět. (nedokonavý vid – současnost dějů) (15b) Až zapadne slunce, půjdeme domů. (dokonavý vid – posloupnost dějů). V hovorové (méně často i ve standardní psané) češtině se někdy v časovém souvětí s anteponovanou větou časovou užívá podpůrné částice tak, např.: (16) Když ho pustili, tak šel k nám. (I. Klíma) (17) Až dostavíme, tak si chceme pořídit miminko […] (ČNK) (18) Než se stačil prostorově zorientovat, tak jsme mu ujeli. (ČNK) Časovou větu lze někdy nahradit nominálním předložkovým výrazem a ze souvětí (věty (19a) a (20a)) tak lze učinit větu elementární; v postponované řídící větě je někdy třeba upravid slovosled (věty (19b) a 20b)): (19a) Když vstoupíte do jeho interiéru, všude na vás dýchne hodně vzdálená historie. (ČNK) (19b) Po vstupu do jeho interiéru na vás všude dýchne hodně vzdálená historie. (20a) Když jsem vstoupil do budovy, rozjasnila mi mysl nástěnka s portrétem Jaroslava Vrchlického, mého oblíbeného autora. (20b) Po vstupu do budovy mi rozjasnila mysl nástěnka s portrétem Jaroslava Vrchlického, mého oblíbeného autora. (ČNK) Pokud řídící i závislá klauze mají různý podmět, lze provést nominalizaci věty časové jen tehdy, spojíme-li nominalizující dějové substantivum (např. vstup) s posesivním zájmenem; např.: (20a) Když vstoupila do místnosti, všichni se otočili. (ČNK) (20b) *Po vstupu do místnosti se všichni otočili. (20c) Po jejím vstupu do místnosti se všichni otočili. Pozn.: Věta (20b) bude gramatická, pokud bude mít málo pravděpodobný význam: Všichni, kdo vstoupili do místnosti, se otočili. 2.2.3.2 Současnost dějů Terminologická poznámka: Pro zjednodušení výkladů budeme nadále „dějem“ rozumět každý obsah slovesa, tedy i sloves vyjadřujících stavy jako obsahovat, vyčnívat, být atd. I. Nespecifická současnost dějů A. Spojka když Nejčastěji se v češtině vyjadřuje současnost dvou dějů v rámci souvětí implicitně spojkou když; přitom z hlediska vztahu obou dějů mohou nastat dva případy časové relace: 1. během jednoho děje nastane děj jiný; 2. oba děje probíhají současně. 1. Během jednoho děje nastane děj jiný (a) Děj nastává během děje vyjadřovaného v klauzi časové V časové klauzi je vid nedokonavý, v řídící klauzi je vid dokonavý; časová věta může být v antepozici i v postpozici (obě věty ČNK): (1) Když vstupoval Tony Blair do sněmovny, ozval se potlesk. (2) Janoušek do ní svým vozem narazil, když odcházela. Další doklady: Časová věta je v antepozici: Když Burns lék připravoval, zamořil ho virem z opice. Když se Věra před třemi lety rozváděla, navrhl jí manžel, aby sehnala, koupila a zadaptovala chalupu. Když jste román psala, napadlo vás, že téma je bezpochyby velmi vhodné pro překlad do němčiny? Když Tesla reportérům odpovídal, zablesklo se mu v očích: "Úspěch je jistý. Přenos elektřiny je jedním z těch nejjednodušších problémů. Je to pouhá aplikace již vyslovených a přijatých pravidel, jež jsou tak jistá jako sám vzduch." Časová věta v postpozici: Navštívila jsem ho, když jsem pořad připravovala. Těžko někdo opustí klub, když vyhrává. Já jsem se narodil, když se rodiče rozváděli. Inspektor si ji důkladně prohlédl, když jí odpovídal. Současnost se může týkat i dějů neaktuálních, opakovaných: Chodívala tvá matka do stáje, když tam byl Štěpán? (K. Čapek – ČNK) (b) Děj nastává během děje vyjadřovaného v klauzi řídící: V časové klauzi je vid dokonavý, v řídící klauzi je vid nedokonavý; časová klauze je obvykle v antepozici (tato struktura je poměrně málo frekventovaná): (3) Když se narodila, jezdily fiakry, svítilo se petrolejem a dámy nosily korzety. Další doklad: Když jsem procitl, svítilo již do okna, obráceného k moři, zapadající slunce a barvilo je do ruda. Pokud stojí časová klauze v postpozici, jde o časové souvětí „s obráceným poměrem vět“ (MČ 3, s. 473); znamená to, že časová klauze nevyjadřuje, kdy došlo k ději vyjádřenému v klauzi řídící, ani kdy takový děj trval, ale vyjadřuje, co se stalo během děje vyjadřovaného řídící klauzí: (4a) Zrovna jsem koupala dítě, když jsem zvenku uslyšela dvě rány. (ČNK) Sdělovaný obsah tohoto souvětí lze vyjádřit také tak, že řídící klauzi transformujeme na klauzi časovou: (4b) Zrovna když jsem koupala dítě, uslyšela jsem zvenku dvě rány. Další doklad: Do okna vytrvale bubnoval déšť, když vstal a oblékal si džínsy a tričko; Mezi strukturami typu (4a) a typu (4b) je však významový rozdíl: pouze v souvětích typu (4a) je východiskem sdělení děj, který v dané době trval, aniž je tento děj prezentován jako časová okolnost – tak je tomu v souvětích typu (4b). Že dokonání děje nastalo v průběhu děje vyjadřovaného řídící klauzí, lze zdůraznit adverbiem právě nebo zrovna (obě věty ČNK): (5) Když dorazili na zastávku, vlak právě přijížděl. (6) Když dorazil, zrovna lilo. 2. Oba děje probíhají současně V obou klauzích bývá vid nedokonavý; časová věta může být v antepozici i v postpozici. (a) Současně probíhající děje jsou aktuální děje minulé Pokud se hovoří o minulosti, jde nejčastěji o určité děje, které současně probíhaly v určité minulosti a jen v této minulosti: (obě věty ČNK): (7) Když to říkala, usmívala se. (8) V Edmontonu jsem vyrůstal, když tam táta hrál. Další doklady: Když vcházela do dveří, předpokládala, že tady zůstane přes noc, ne-li celý víkend. Když vstupovali do makety, zakoušel téměř klukovské vzrušení a nedočkavost. (b) Současně probíhající děje jsou děje, které se opakovaly nebo opakují Děje vyjadřované přísudky obou klauzí mohou vypovídat o tom, že za určitých dějových okolností pravidelně docházelo nebo dochází k určitému ději; jde o tzv. děje neaktuální. (ba) Opakující se děje jsou děje minulé Opakovanost minulých dějů lze vyjádřit: (baa) iterativem buď jen v klauzi časové, nebo jen v klauzi řídící, nebo v obou klauzích (věty (9) až (11)); (bab) neiterativním imperfektivem některých sloves (věty (12) a (13)); věta (9) ukazuje, že opakovanost může vyjádřit i perfektivum, zejména pokud je v řídící klauzi časové adverbium, které opakovanost vyjadřuje (podívala jsem se vždycky); věta (12) ukazuje, že opakovanost se může týkat jen jednoho z dějů (navštěvovala jsem) (vše ČNK): (9) Když jsem se vracívala do domu, podívala jsem se vždycky do schránky na dopisy a položila jsem je na stolek v hale. (překlad: A Christie) (10) Když jsem ležela ve vaně, mívala jsem někdy pocit, že tátu slyším, jak v předsíni něco vypravuje mámě. (M. Viewegh) (11) Když jsem učívala tělocvik, jezdívala jsem s dětmi na cyklistické výlety. (12) Navštěvovala jsem ho, když jsem pořad připravovala. (13) Potkávala jsem ho na zastávce, když se vracel do Prahy. (bb) Opakující se děje jsou děje přítomné Jsou-li obě přísudková slovesa v prézentu, poukazuje souvětí často k dějům neaktuálním, opakujícím se (vše ČNK): (14) Když Giulia čte, nevnímá, jak plyne čas. (15) Když zažívám stres, ovládají mě násilné pudy, které si vybíjím na sobě. (16) Když fíky dozrávají, šíří se už z listů jemně nasládlá medová vůně. V prozaických textech však nejsou výjimečné případy, kdy prézentní tvary obou klauzí poukazují k líčené aktuální situaci: Když přicházím, potřásá si rukou s vrchním, ale ani ho nenapadne nás seznámit. Když Erik odchází, leží Josef s úsměvem na lůžku. Když detektiv platí, vrtí barman hlavou: „Ten žvaní, až se hory zelenají! [...] (c) Současně probíhající děje jsou děje budoucí Pro budoucí děje, ať posloupné, či současně probíhající, se užívá hlavně a primárně spojka až. Spojka když je tu vzácná; plně funkční je tehdy, implikuje-li podmiňování (obě věty ČNK): (17) Bude jí naslouchat, když bude mluvit, a nikdy ji nebude přerušovat. (18) Původně jsem plánovala, že teď, když bude Maya ve školce od devíti do šesti, budu pracovat častěji, ale na volné noze. V jiných případech je vhodnější užít spojky až: (19a) Nejprve si mumlal slova, která řekne, když jí bude svou odměnu odevzdávat. (překlad: P. Rankov) (19b) Nejprve si mumlal slova, která řekne, až jí bude svou odměnu odevzdávat (20a) Paul nejdříve uvažoval o tom, že pro své věci zajde, když bude Simone v práci. (ČNK, zkráceno) (20b) Paul nejdříve uvažoval o tom, že pro své věci zajde, až bude Simone v práci. B. Spojka až Tuto spojku užíváme, hovoříme-li o budoucnosti. Jde-li o související budoucí děje, které budou probíhat současně, v obou klauzích je nedokonavé futurum. Souvětná struktura tohoto významu je poměrně vzácná (obě věty ČNK): (21) Napadlo mě, že budu pozorovat bachaře, až bude vydávat jídlo. Další doklady: Až budu stavět další dům, určitě budu zase spolupracovat s firmami My Light, Dolpa a Němec. Až budeme pracovat na projektové dokumentaci, budeme jednat i se správou a údržbou silnic, jakým způsobem bude řešena příjezdová komunikace na náměstí. Hrozně moc se opiju a asi budu potřebovat někoho, kdo mi bude přidržovat vlasy, až budu zvracet. Až budete projíždět na Letné cílem, nebudete pociťovat nostalgii nad koncem své kariéry? Obvyklejší je souvětná struktura s tvary typu půjdu, pojedu; časová klauze se vztahuje na událost chůze, během které dojde k jiné události: (22) Až pojedeš do Winchesteru, zajdu na večerní bohoslužbu. (23) Až půjdeš zítra z kostela, zastav se ve škole! Spojkou až se běžně vyjadřuje, ve které době a/nebo za jaké situace v budoucnosti nastane děj s touto situací spjatý; budoucí doba se udává relativně vzhledem k nějaké vlastnosti či okolnosti (být velký, starý, dospělý, bohatý; potřebovat něco, jít kolem atp.) (vše ČNK): (24) Až budu velká, bude ze mě malířka, to Ti slibuju. V řídící klauzi pak často bývá vid dokonavý: (25) Až budu potřebovat psychiatra, vyberu si ho sama. (26) Až budu něco potřebovat, ozvu se. (P. Dvořáková) Je-li v časové klauzi prézentní tvar půjdu, půjdeš, ... s futurálním významem, v souvětí dochází často k sémantickému zkratu: až půjdete se nevztahuje na dobu chůze či dobu směřování někam, ale na stav či místo, jehož se směřováním někam dosáhne: (27a) Až půjdete do obchodu, kupujte jen to nejnutnější. (ČNK) (28a) Až půjdu do důchodu, budu mít více času a začnu pátrat po svých předcích. (ČNK) Význam souvětí (27a) a (28a) by při požadavku přesného a nevágního vyjadřování musel být formulován např. takto: (27b) Až budete v obchodě (nakupovat), kupujte jen to nejnutnější. (28b) Až budu v důchodu, budu mít více času a začnu pátrat po svých předcích. C. Spojka zatímco 1. Obecná charakteristika Spojka zatímco vyjadřuje – na rozdíl od spojky když – současný průběh dvou dějů jednoznačně; ve srovnání se spojkou když je však poněkud formální či mírně knižní, a patrně i proto je v současné češtině méně častá než spojka když. V čistě časovém významu se užívá poměrně vzácně. Závazný je po ní nedokonavý vid. Srov. konkurenci spojek když a zatímco v následujících dokladech z ČNK: (29a) Když spala, hovořil jsem k ní a snažil se jí vsugerovat, aby se uvolnila a dovolila si dýchat bez námahy. (29b) Zatímco spala, tiše jsem seděl a upíral pohled na zrcadlo. (30a) Když to říkal, díval se mi kamsi přes rameno. (30b) Zatímco to říkal, vládlo v místnosti hluboké ticho. V minulosti, patrně ještě v 60. letech 20. stol, se užívalo výrazu zatím co s mezerou mezi oběma komponenty spojky: Zatím co se jeden z nás informoval o možnostech ubytování, druhý hlídal vůz. (J. Hanzelka – M. Zikmund) – Sem se také vracela o víkendech, zatím co já hrál biliár v secesní herně městského hotelu se soudruhem Ponyklem nebo popíjel whisky v Gellenově elegantní dáče. (J. Škvorecký) 2. Frekvence Poměr frekvence spojky zatímco a frekvence spojky když je různá u různých sloves, patrně v závislosti na charakteru děje, který označují. V následující tab. 1 je počet dokladů souvětí začínajících spojkou Když nebo spojkou Zatímco, po níž bezprostředně následuje kterýkoli z tvarů daného intranzitivního (či intranzitivně užitého) slovesa uvedeného v infinitivu a po něm bezprostředně následuje čárka (oddělující časovou klauzi od zbytku souvětí); (seřazeno podle vzrůstajícího podílu spojky zatímco): Tab. 1: Poměr frekvencí spojky když a spojky zatímco na začátku souvětí; bezprostředně po spojce následuje intranzitivní sloveso v kterémkoli z jeho tvarů a po něm čárka Když pršet, : Zatímco pršet, = 1467 : 1 Když odcházet, : Zatímco odcházet, = 1131 : 1 Když vařit, : Zatímco vařit, = 132 : 4 Když psát, : Zatímco psát = 485 : 18 Když zpívat, : Zatímco zpívat, = 238 : 10 Když pracovat, : Zatímco pracovat, = 493 : 36 Když odpočívat : Zatímco odpočívat, = 76 : 12 Když mluvit, : Zatímco mluvit, = 560 : 143 Když probíhat, : Zatímco probíhat, = 329 : 112 Když spát, : Zatímco spát, = 269 : 104 V následující tab. 2 je počet dokladů souvětí začínajících spojkou Když nebo spojkou Zatímco, po níž následuje jakékoli sloveso a zbytek věty je libovolný (seřazeno podle vzrůstajícího podílu spojky zatímco): Tab. 2: Poměr frekvencí spojky když a spojky zatímco na začátku souvětí; bezprostředně po spojce následuje jakékoli sloveso a zbytek věty je libovolný Když otevírat : Zatímco otevírat = 137 : 3 Když sledovat : Zatímco sledovat = 1278 : 45 Když pozorovat : Zatímco pozorovat = 440 : 18 Když hledat : Zatímco hledat = 796 : 45 Když vybírat : Zatímco vybírat = 303 : 18 Když držet : Zatímco držet = 266 : 16 Když zkoumat : Zatímco zkoumat = 124 : 10 Když řešit : Zatímco řešit = 210 : 21 Když vykládat : Zatímco vykládat = 78 : 13 Když čekat : Zatímco čekat = 522 : 345 Srov.: Když čekala o samotě v Rebečině obýváku, její počáteční údiv rychle vystřídaly výčitky, načež ji začal přepadat ještě nečekanější pocit. Zatímco čekala v restauraci na Idu, dala si u baru skotskou. (překlad: I. Shaw – ČNK) Když pozoroval odjíždějící auto, své poslední věty litoval. Zatímco pozoroval odjíždějící automobil, uslyšel Viktor kovové cvaknutí zámku. Když vykládali Štěpánovi, jak se jim dařilo, domlouvali se u nálevního pultu v Laňkově restauraci Hugo Železný a Vilém Pork s panem Rajchem. Zatímco vykládala, jak funguje paměť a jak umírají zvířata, já hovořil, oddělený od ní sotva decimetrovou cihlovou přepážkou, o bozích a hrdinech nebo úskalích aoristu […] Frekvenční poměr spojek zatímco a když se může u téhož slovesa měnit v závislosti na jeho významu. Např. ve všech 112 dokladech souvětného začátku Když probíhat (infinitiv je za kterýkoli tvar tohoto slovesa) má sloveso probíhat abstraktní význam „uskutečňovat se“, zatímco ve významu „běžet někudy“ je doložena pouze spojka když: (31a) Když probíhala obývákem a kuchyní, matně slyšela, jak táta volá: „Co se děje?“ (31b) Zatímco probíhaly rámcové závody, připravovali se v šatnách. 3. Pozice časové klauze Antepozice časové klauze uvozené spojkou zatímco je patrně o něco častější než její postpozice – ta však není nijak výlučná (obě věty ČNK): (32) Zatímco pozoroval odjíždějící automobil, uslyšel Viktor kovové cvaknutí zámku. (33) O tom všem uvažoval, zatímco ty dva pozoroval. Srov. další doklady postpozice: Lidi v Africe umírají, zatímco se je Evropa snaží hermeticky odříznout. Byly to nevinné zvyky. Rozkoš, s jakou se dloubal v nose. Věčnost, jakou trávil v koupelně, zatímco já na něj čekala v posteli. Neslyšel jste, že by se ve městě něco povídalo, zatímco jsem spal? 4. Restrikce Spojka zatímco se neužívá, pokud se hovoří o neaktuálním, opakujícím se ději: (34a) Když pozorujete, jak něco končí, bývá to vždy smutné. (ČNK) (34b) *Zatímco pozorujete, jak něco končí, bývá to vždy smutné (35a) Když přichází jaro či podzim, bývají tyto stesky ještě častější. (ČNK) (35b) *Zatímco přichází jaro či podzim, bývají tyto stesky ještě častější. Spojka zatímco se v češtině obvykle neužívá také tehdy, pokud se hovoří o ději jako o situaci trvající delší čas (třeba několik let): (36a) Když studoval v Plzni, učil se čtyři cizí jazyky. (36b) *Zatímco studoval v Plzni, učil se čtyři cizí jazyky. Jde-li o aktuálně probíhající děj, spojka zatímco může mít své funkční oprávnění a naopak spojka když může být méně vhodná či zcela nevhodná: (37a) Zatímco mluvil o víně, pustil se do předkrmu. (ČNK) (37b) ?Když mluvil o víně, pustil se do předkrmu. Srov. dále: Zatímco mluvil do sluchátka, rovnal si hromádky papírů na psacím stole. Zatímco plavala ke břehu, uklidňovala se myšlenkou, že voda by jí sahala tak půl metru nad hlavu. Zatímco mířila ke dveřím, polkla slzy. D. Spojka mezitím, co/mezitím co/mezitímco Tato spojka ve třech pravopisných variantách, z nichž nejčastější je varianta první s čárkou mezi oběma komponenty a nejméně častá varianta třetí prezentující se jako spojka jednoslovná, je synonymní se spojkou zatímco; užívá se častěji v antepozici: (38a) Mezitím, co Reiko stlala pohovku, stála Naoko v kuchyni a vařila snídani. (překlad: H. Murakami – ČNK) (38b) Zatímco Reiko stlala pohovku, stála Naoko v kuchyni a vařila snídani Všechny tři varianty této spojky jsou velmi málo frekventovaná, vyskytují se však i v kvalitních textech. Další doklady: A mezitím, co Mary upravovala křídla, aby na tácku pěkně ležely, Charil usazenej v křesle vedle Ramida leštil dva zahnutý čapský nože, co vytáhnul z pouzdra a myslel, že by ho mohly zajímat. (P. Hůlová) Neoponoval jsem a mezitím, co jsem skládal malířské náčiní a stojan, doktor věcně oznámil, že jezdím každý den do hutí na Kladno, vstávám před čtvrtou hodinou ráno a odpoledne opět jedu zpět do Prahy. (V. Boudník) Varianta mezitímco jako jednoslovná spojka obdobná spojce zatímco je spíše výjimečná. Užita je několikrát v Haškově románu o Švejkovi a několikrát v románu Ch. Dickense Oliver Twist v překladu E. Tilsche a E. Tilschové, vydaném naposledy v r. 2021 nakl. Dobrovský. Srov. např.: Mezitímco nápoj pořádali, správcová panu Bumblovi oznámila, že stařena zemřela. Mezitímco takto pacienta pozoroval, mladší dáma tichounce proklouzla kolem […] Mezitímco jí je Blathers podával, vyklouzl dokrot z pokoje. Pravidelně se užívá v překladu románu Tom Jones od H. Fieldiga, vydaném naposledy v r. 2016 nakl. Dobrovský; např.: Mezitímco Jones vyslýchal čeledína, vyptával se Patrik druhého průvdce […] Mezitímco s ním vyjednával, kdosi k němu přistoupil […] Mezlitímco Jones líbal knížku, vypadl z ní na zem lístek […] Srov. též: Mezitímco se přijímala tato opatření, šly ale věci svou vlastní cestou a velení tábora nestačilo reagovat na jejich spád. (překlad – B. Pasternak, Doktor Živago) E. Korelativum během toho, co Tento složený výraz je v současné standardní češtině velmi málo frekventovaný a patří proto na periferii gramatického systému; přesto může být funkční: (39) Až příliš často během toho, co druhý mluví, se věnujeme sami sobě, svým argumentům, a druhou stranu prakticky nevnímáme. Vzdor perifernosti tohoto spojovacího výrazu ho Petra Hůlová v románu Stanice tajga dokonce užila několikrát: Během toho, co Tamara mluvila, párkrát dokonce usnul. Během toho, co čekali na psy, se Hablund belhal kolem tábořiště […] A nepřestal, ani když už byli doma, a mluvil, i zatímco Elvíra ohřívala hovězí s kolínky, a i během toho, co jedli, tak mluvil. F. Spojka co Tuto spojku lze ze synchronního hlediska pokládat za zkrácenou variantu spojky zatímco, s níž je synonymní, má však spíše hovorový ráz, byť se může vyskytnout i v plně spisovné autorské řeči prozaické: Co byla zavřená v koupelně, málem usnul. (překlad: G. Simenon) Co spal, tak jsme my děcka s tátou dojedli tu kejtu. (překlad: J. Steinbeck – ČNK) Co takto uvažuje, ozve se zaklepání a do místnosti vstupuje Nealcé. (J. Loukotová, Není římského lidu) G. Spojka jak Kromě časového významu může konotovat jistou způsobovost, charakter děje nebo může připomínat minulou událost (viz větu I. Klímy níže); má spíše hovorový ráz: Jak zastrkávala pouzdro nazpět, vyklouzl kus krajkového prádla. (A. Lustig – ČNK) Jak jsem tak ležel, zaklepá zničehonic někdo na dveře. (překlad: J. D. Salinger – ČNK Jak běžela kolem mě, napřáhla proti mně ruku, jako kdyby si mě chtěla udržet od těla. (překlad: R. Chandler – ČNK) Jak jsem tamtudy projížděl, objevoval jsem, že stále více lidí prahne po Floridě a že se tam už přestěhovaly tisíce lidí a další tisíce po tom touží a udělají to. (překlad: J. Steinbeck – ČNK) Jak mě nevzali na školu, chtěla jsem zůstat doma a malovat si […] (I. Klíma, Soudce z milosti) II. Specifická současnost dějů A. Spojky kdykoli; pokaždé když; vždy/vždycky, když Tyto spojky explicitně vyjadřují, že děj časové klauze nastává opakovaně a při každém opakování tohoto děje nastává děj věty řídící. V přísudku časové i řídící klauze stává nejčastěji tvar prézentní nebo tvar minulého času v obou videch (obě věty ČNK): (40) Vždy když vyslovuji tuto větu nebo její nepatrnou obměnu, cítím zvláštní chvění. (41) Vždycky když se po obloze proháněl vítr, sedával s rodinkou v kamenné chýši a ohřívali si ruce nad plápolajícími poleny. (překlad: R. Bradbury) Spojky kdykoli, pokaždé když a vždy/vždycky když jsou synonymní a vzájemně zaměnitelné (vše ČNK): (42a) Kdykoli ji zahlédl, ucítil jakési jemné píchnutí v hrudi. (42b) Pokaždé když ho spatřila, její tvář se rozzářila štěstím. (zkráceno) (42c) Vždycky když ho zahlédla, měla pocit, že někoho hledá. V přísudku obou klauzí může být sloveso nedokonavé i dokonavé. Z hlediska vidu existují tedy u souvětí tohoto typu čtyři varianty: (43a) Kdykoli jsem ji líbal, přejížděla mi rukou po páteři nahoru a dolů. (ČNK) (43b) Kdykoli jsem ji líbal, přejela mi rukou po páteři nahoru a dolů. (43c) Kdykoli jsem ji políbil, přejela mi rukou po páteři nahoru a dolů. (43d) Kdykoli jsem ji políbil, přejížděla mi rukou po páteři nahoru a dolů. Výběr vidu je patrně podřízen jeho obecným funkcím, nikoli struktuře souvětného vztahu, a určitá vidová konstelace může být proto v daném textu vhodnější než jiná. Opakovanost děje lze v řídící nebo časové klauzi vyjádřit tvarem iterativním (obě věty ČNK): (44) Kdykoli byl pryč, sedávala u svého okna a plakala. (45) Kdykoli se pak Věra vracívala z Prahy, odcházela jsem schválně ven. Pokud je v časové klauzi vid dokonavý, může souvětí implikovat, že děj věty řídící nastává až po ději klauze časové, jde tedy o posloupnost, nikoli současnost dějů (vše ČNK): (46) Pokaždé, když sem přijedu, se tu cítím opravdu dobře. (47) Pokaždé, když odejde takovýhle hokejista, tak to s mužstvem hne. (48) Pokaždé, když byly tyto hodnoty narušeny, vznikl evropský konflikt. (49) Vždy, když je mi učiněna nabídka, ji velice důkladně zvážím. O posloupnost dějů může jít výjimečně i tehdy, je-li v časové klauzi imperfektivum: (50) Pokaždé, když se tatínek vracel z trhu, přivezl nám spoustu dárků. Zatímco nedokonavý vid v časové klauzi vyjadřuje souběžnost dějů vyjadřovaných oběma klauzemi, dokonavý vid v časové klauzi může vyjadřovat děj, který nastává zároveň s dějem vyjadřovaným v klauzi řídící (vše ČNK) (51) Kdykoli je plyn stlačen, vznikají hvězdy. (52) Kdykoli prošel kolem příborníku s porcelánem, uslyšel příznačné zadrnčení. (53) Kdykoli zažijete s partnerem něco pěkného, mozek si ho spojí s něčím příjemným. (54) Pokaždé, když prošla kolem obří Picassovy fotografie na stěně, pozvedla zrak, pozdravila a zeptala se, jak se Monseigneurovi daří. Z významu věty (52) plyne, že „uslyšení zvuku“ proběhlo nejspíš zároveň s „projitím kolem“, nikoli až po něm, i když ani to nelze vyloučit. Z významu věty (54) naproti tomu jednoznačně vyplývá, že „pozvednutí zraku“ proběhlo zároveň s „projitím kolem fotografie“, nikoli až po něm. V omezené míře se tato časová souvztažnost uplatňuje i u časových vět s nedokonavým tvarem času budoucího; např (obě věty ČNK).: (55) Kdykoli budeš mít tuto kravatu na sobě, budu vědět, že jsem blízko tvého srdce. (56) Kdykoli budu pít minerálku, vzpomenu si rád na ten příběh […] Kontaminací spojky kdykoli(v) se spojkou pokaždé/vždy když vznikne spojka kdykoli(v), když, kterou pro její nefunkčnost nelze doporučovat: Mám vztek kdykoliv, když slyším Jiřího Paroubka. (H. Pawlovská) B. Spojka právě/zrovna když Složenou spojkou právě/zrovna když se zdůrazňuje časová shoda, synchronizace dvou dějů (obě věty ČNK): (57) Karlíkovi přišli, právě když jsem odkládal do dřezu nádobí od večeře. (58) Jednou jsem za ním přišel, zrovna když řešili problém, že jeden herec nemůže hrát. Implikovány přitom bývají jisté sociální okolnosti této shody, např. nevhodnost takové shody: (59) Zrovna když se Bella chystala do postele, zazvonil telefon. Současnost dvou dějů se tu ovšem často pragmaticky stýká s jejich bezprostřední posloupností; o posloupnost dějů může jít tehdy, je-li v obou klauzích perfektivum: (60) Proč jste odešel z Liberce, právě když postoupil do ligy? (61) Zrovna když jsem usnul, přišel znovu vedoucí lékař. (62) Na včelí biofarmu do Rokytníka jsme přijeli, zrovna když rozkvetly maliníky . Otázka, zda děje nastávají bezprostředně po sobě, nebo zda probíhají či proběhnou v přesně téže době, však obvykle není relevantní. Např. smyslem věty (61) patrně není sdělit, že usnutí a příchod proběhly přesně v tutéž dobu. Srov. dále: V pětadvaceti letech přišla při nehodě o nohu, právě když začala mít úspěchy jako modelka. Právě když se politici zprava i zleva po dlouhé pouti ideologiemi 19. století sešli na platformě sociálně tržní ekonomiky, dává jim trh najevo, že se obejde docela klidně i bez nich, zatímco stav sociálna jim naznačuje, že mu stěží mohou nějak výrazněji pomoci. Zrovna když cítila, že se s ní svět točí, ohromená mocí jeho polibku, odtrhl své rty. Lidi jsou většinou žhaví do debaty, zrovna když vy nejste. Ve složené spojce právě když se mnohem méně často mezi oba komponenty klade čárka; např. Právě, když jsem zpomalil, abych ho nemusel předejít, zastavil se a začal se kabonit do výkladu nějakého klenotnictví. – Z nádraží jsem si vzal taxík, přijel jsem na hřbitov právě, když strýček Venhoda a maličký houfec z Černé Hory vcházeli do kaple. (ČNK – J. Škvorecký) Považujeme za vhodnější tuto čárku zde neklást. C. Korelativa Spojka když uvozující časovou klauzi, jejíž přísudek vyjadřuje děj současný s dějem vyjadřovaným přísudkem klauze řídící, se někdy spojuje s korelativním časovým adverbiem – pro přítomnost teď, pro minulost tenkrát/tehdy, dřív/dříve, kdysi, jednou. Vzniká tak složená spojka (složený konektor), jehož součástí je adverbiální komponent. S časovými substantivy (doba, chvíle, okamžik apod.) se spojuje korelativní kdy. 1. Korelativum teď když Souběh přítomných dějů je jednoznačně vyjadřován takovým souvětím s tímto korelativem, jehož oba přísudky nebo jen přísudek časové klauze jsou imperfektiva. Lze přitom říci, že časová klauze vymezuje trvání děje jako „moment, od něhož nastává výrazná změna situace, nové stadium ve vývoji děje“ (Hoffmannová – Kolářová, 2011) (obě věty ČNK): (63) Teď když miluju, žádné proč neexistuje! (64) Teď když Cat spala, myšlenky se mu volně rozutekly. Mezi adverbium a spojku se však mnohem častěji klade čárka, což oslabuje status výrazu jako složené spojky: (65) Teď, když bydlím v Praze, mi chybějí procházky po lese. Pokud je v časové klauzi perfektivum, souvětí může implikovat dějovou posloupnost: (66) Teď když dosáhl svého, ztratil Baumann naráz náladu. (J. Trefulka – ČNK) Teď, když mládí mé odkvetlo, co je ze mne? (L. Klíma) Pokud obě klauze obsahují imperfektivum v prézentu, bývá vyjadřována neaktuální opakovanost dějů; časové adverbium teď se pak vztahuje na přítomnost, která trvá již delší dobu a je nějak vymezena vůči předchozí době minulé (obě věty ČNK): (67) Teď když jedu kolem, bolí mě u srdce. (68) Teď když jezdím vlakem, vozím takový kufřík. MČ 3 tvrdí: „Mají-li mít děje v souvětí význam aktuální přítomnosti, je třeba spojku ještě doplnit příslušným adverbiem: Teď když o tom přemýšlím, zdá se mi, že…“ (s. 474, tučně FŠ). Avšak, jak ukazujeme v této gramatice, že jde o vyjádření aktuální přítomnosti, adverbium teď samo o sobě nezaručuje; toto tvrzení MČ je tedy mylné. Pokud stojí adverbium teď po spojce když, chápeme ho spíše jako samostatné časové adverbium, které není součástí spojky: (69) Když teď zavřu oči, slyším odvedle to dítě. (A. Lustig – ČNK) 2. Korelativa jednou, když; dřív/dříve, když; tehdy/tenkrát, když; kdysi, když Korelativa tehdy/tenkrát, když a kdysi, když jsou poměrně vzácná; mezi adverbiem a spojkou stává častěji čárka; ta posiluje mimospojkovou platnost adverbiální složky konektoru. Může tu jít o souběh, ale i o posloupnost dějů: Jednou, když jsem omylem spáchal v továrně sabotáž a dostal jsem strach, že mě lízne gestapo, uvědomil jsem si najednou, že ji mám rád. (J. Škvorecký, Zbabělci – ČNK) (souběh nebo posloupnost dějů) Dříve, když jste poslouchali nějakou skladbu, mohli jste říci, to hrají Berlínští filharmonici, tohle Česká filharmonie, tohle zase Newyorští. (časový souběh) Dříve když nastaly nějaké problémy, zašli spolu do hospody na pivo a pobavili se o věci. (časová posloupnost) Tehdy, když jsem začínala, jsem netušila, jaké mi tahle moje úzká specializace přinese výhody. (časový souběh) Tenkrát, když byla moje dcera malá, se na základní škole všichni učili povinně ruštinu. (časový souběh) Kdysi, když bývala zdravá, krčívala ráda rameny. (překlad: J. P. Sartre- ČNK) (časový souběh) Korelativní adverbium může stát i za spojkou; pak ho lze výrazněji chápat jako samostatný větný člen, nikoli jako součást spojky: Když tehdy seděla na pohovce s bradou na kolenou, měla na sobě modrý župan. Když tenkrát u nich zatýkali faráře, šla ho bránit celá ves. Když jednou těsně míjeli nákladní auto s vojáky a světla zazářila, spatřil Andrés v tom náhlém přísvitu strnulé a smutné obličeje vojáků. Když kdysi Ludvík Vaculík nevěděl, co psát, poradil mu Jiří Kolář, ať si píše deník, a tak vzniklo jedno z nejznámějších Vaculíkových děl, Český snář. V časové klauzi se běžně užívá i perfektivum, a souvětí pak může implikovat nikoli souběh dějů, nýbrž jejich posloupnost: Tehdy když se Ojuna narodila, se stalo […] (P. Hůlová – ČNK)) Tehdy, když se ve zlém rozešel s rodinou, myslel si, že má před sebou už jen cestu do budoucnosti, cestu revoluce. Tehdy, když se upřeně zadívala kluzkým třpytem jeho brýlí hluboko do bažiny zelenavých očí, pochopila, že dosáhla svého, že je úplně připraven, dokonale dozrál a že je čas jednat. (překlad: V. Nabokov – ČNK) Když tenkrát utekla a vzala si toho hazardního hráče, zlomila jim tím srdce. 3. Korelativní časová substantiva (a) v době, kdy Toto korelativum je dosti frekventované. Častější je v postpozici. Obvykle je nahraditelné spojkou když: (70a) Pobývají venku hlavně přes poledne nebo v době, kdy svítí slunce, takže je tepleji. (ČNK) (70b) Pobývají venku hlavně přes poledne, nebo když svítí slunce, takže je tepleji. Toto korelativum se užívá obvykle tehdy, vychází-li sdělení nikoli jen ze souběhu dějů, ale z jisté charakteristické doby, v níž k tomuto souběhu docházelo či dochází; srov. následující věty (a) a (b) z ČNK: (71a) V době, kdy se tyto projekty projednávaly, bylo skladování odpadu starostí vlády. (71b) Když se tento projekt spouštěl, tak jsme s nedostatky počítali. Poukaz k charakteristické době, která přesahuje aktuální souběh dějů, může být natolik silným motivem sdělení, že spojka když by v takovém kontextu byla nenáležitá. Užití spojky když může bránit i význam podmiňování: (72a) V době, kdy auta jezdí skoro na volnoběh, málokdy řadí pod 1400 otáček. (ČNK, zkráceno) Výraz v době, kdy by zde bylo možno nahradit spojkou jestliže a mírným přestylizováním věty, nikoli však spojkou když: (72b) Jestliže v dnešní době auta jezdí skoro na volnoběh, málokdy řadí pod 1400 otáček. (72c) *Když auta jezdí skoro na volnoběh, málokdy řadí pod 1400 otáček. Jindy by výraz v době, kdy bylo možno nahradit spojkou zatímco, nikoli však spojkou když: (73a) V době, kdy devět nápadníků klečelo v kruhu kolem ní, střežila úzkostlivě svoji nahotu. (M. Kundera – ČNK) (73b) Zatímco devět nápadníků klečelo v kruhu kolem ní, střežila úzkostlivě svoji nahotu. (73c) *Když devět nápadníků klečelo v kruhu kolem ní, střežila úzkostlivě svoji nahotu. (b) ve chvíli, kdy Toto korelativum je zhruba dvakrát méně časté než korelativum v době, kdy. Častější je rovněž v postpozici a může mu předcházet partikule právě; pak je zaměnitelné spojkou právě když: (74a) Vešla do jídelny právě ve chvíli, kdy Crump přinášel konvici s kávou. (překlad: A. Christie – ČNK) (74b) Vešla do jídelny, právě když Crump přinášel konvici s kávou. Pokud souvětí neimplikuje nevhodnost souběhu obou dějů, korelativum spojkou právě/zrovna když zaměnitelné není, resp. tato záměna by byla nevhodná: (75a) Ve chvíli, kdy hráz začala přetékat, už deště ustávaly. (ČNK) (75b) *Právě když hráz začala přetékat, už deště ustávaly. Souvětí s tímto korelativem může také vyjadřovat dějovou posloupnost, a pak může být zaměnitelné spojkou jakmile: (76a) Ve chvíli, kdy jsme se vzali, začali jsme řešit bydlení. (ČNK) (76b) Jakmile jsme se vzali, začali jsme řešit bydlení. Výjimečné a substandardní je užití souvztažného ve chvíli, co: Každej večer, přesně ve chvíli, co jsme zavřeli dveře za posledním zaměstnancem, se pan Gruss vrhl po služebním telefonu a volal svýmu bratrovi. (P. Šabach) Pohoršovat jsem se začala přesně ve chvíli, co za mnou zaklaply domovní dveře. (c) v okamžiku, kdy Toto korelativum je zhruba dvakrát méně časté než korelativum ve chvíli, kdy. Častější je rovněž v postpozici; může mu předcházet partikule právě nebo zrovna, a je pak zaměnitelné spojkou právě/zrovna když: (77a) K parkovišti před věžáky se přihnal právě v okamžiku, kdy otec zamykal svou škodovku. (ČNK) (77b) K parkovišti před věžáky se přihnal, právě když otec zamykal svou škodovku (78a) V okamžiku, kdy vjížděli do lesa, vysvitlo slunce. (ČNK) (78b) Právě když vjížděli do lesa, vysvitlo slunce. Souvětí s tímto korelativem může vyjadřovat také bezprostřední posloupnost dějů, a korelativum je pak zaměnitelné spojkou jakmile: (79a) V okamžiku, kdy jsem zhasl motor a vypnul světla, byla v garáži tma jako v ranci. (ČNK) (79b) Jakmile jsem zhasl motor a vypnul světla, byla v garáži tma jako v ranci. (d) v momentě, kdy Toto korelativum je asi dvakrát méně časté než korelativum v okamžiku, kdy. Je rovněž častější v postpozici: (80a) Jednou začal na koncertu sám tleskat v momentě, kdy se ještě netleská. (J. S. Kupka – ČNK) (81a) Člověk by měl nejlepší věc života určitě udělat v momentě, kdy jeho dobré a špatné vlastnosti jsou v optimálním poměru. (L. Vaculík – ČNK) Ve větách (80a) a (81a) odkazuje korelativum v momentě k určité charakteristické době a nevyjadřuje tedy pouhý časový souběh, proto ho nelze zaměntit spojkou právě když: (80b) *Jednou začal na koncertu sám tleskat, právě když se ještě netleská. (81b) *Člověk by měl nejlepší věc života určitě udělat, právě když jeho dobré a špatné vlastnosti jsou v optimálním poměru. V jiných případech je korelativum spojkou právě když zaměntielné: (82a) V momentě, kdy jsem ji spatřil, však zase zmizela. (ČNK) (82b) Právě když jsem ji spatřil, však zase zmizela. Toto korelativum může implikovat podmiňování, a je pak zaměnitelné některou z podmínkových spojek, ovšem s obráceným poměrem vztahu „doba – podmínka“: (83a) V momentě, kdy nesdělujeme negativní emoce, uzavíráme se do sebe, izolujeme se a přicházíme o blízkost. (ČNK) (převažuje důraz na době) (83b) Pokud nesdělujeme negativní emoce, uzavíráme se do sebe, izolujeme se a přicházíme o blízkost. (převažuje důraz na podmínce) Pokud ze smyslu souvětí vyplývá dějová posloupnost, korelativum je zaměnitelné spojkou jakmile: (84a) V momentě, kdy auto zastavilo, vyskočil ven a dal se do běhu. (ČNK) (84b) Jakmile auto zastavilo, vyskočil ven a dal se do běhu. Korelativní substantivum moment se někdy spojuje s odkazovacím ten: (85) V tom momentě, kdy Oskar uviděl babičku sedět za jejím zbožím, ucítil rovnou na kůži pod pláštěm, pulovrem a tričkem skatovou kartu. (překlad: G. Grass – ČNK) (e) v čase, kdy Toto korelativum je nejméně časté, několikanásobně častější je v postpozici. Vyjadřuje-li souběh dějů, může být zaměnitelné samotnou spojkou když: (86a) To vše se odehrávalo v čase, kdy ty s Kokkim jste se cpali slanečkama. (překlad: M. Waltari – ČNK) (86b) To vše se odehrávalo, když ty s Kokkim jste se cpali slanečkama Korelativní substantivum může být doplněno o partikuli právě a/nebo odkazovací zájmeno; celý korelativní výraz je pak zaměnitelný spojkou právě/zrovna když: (87a) Člověk si nikdy neváží nesmrtelných okamžiků právě v tom čase, kdy se odehrávají. (překlad: E. Kazan – ČNK) (87b) Člověk si nikdy neváží nesmrtelných okamžiků, právě když se odehrávají. Pokud souvětí vyjadřuje, že v průběhu prvního děje dochází k souvisejícímu ději druhému, je toto korelativum obvykle zaměnitelné spojkou zatímco: (88a) V čase, kdy čekali, až jim přinesou jídlo, přednesla Andrea svůj návrh. (Z. Zapletal – ČNK) (88b) Zatímco čekali, až jim přinesou jídlo, přednesla Andrea svůj návrh. D. Spojka dokud 1. Obecná charakteristika Tato spojka v jednom ze svých významů vyjadřuje, že jeden děj trvá pouze či právě takovou dobu, po kterou trvá děj druhý, probíhající či trvající současně s dějem prvním. Přísudkem časové klauze může být v tomto významu souvětného vztahu obvykle pouze sloveso nedokonavé. (89) Dokud četl noviny, mlčel. Přísudkové sloveso v časové klauzi může být ve všech časech (minulém, přítomném i budoucícm (vše ČNK): (90) Dokud byl Klaus premiérem, měl se Zeman do koho trefovat. (91) Dokud bydlíš v našem domě, budeš poslouchat. (92) Dokud bude žít jeden z nás, budeme žít oba. Další doklady: Dokud je člověk zvědavý na své bližní, sama zvědavost ho drží při životě. Dokud existovala svatá říše římská s jejím křesťanským universalismem, nikomu se nepodařilo ji plně ovládnout. 2. Speciální užití Po spojce dokud může stát v souvětí vyjadřujícím současnost dvou dějů dokonavý prézens nebo dokonavý čas minulý tehdy, má-li tzv. „dispoziční“ význam. Jde však o málo frekventovanou strukturu: (93a) Dokud uzvednu v benčpresu 90 kg, budu se cítit mladý. (94a) Dokud udržela fotoaparát, fotila každého, kdo za ní přišel. (ČNK) Výraz ,dokud + perfektivum‘ vyjadřuje schopnost k dané činnosti a lze ho proto opsat pomocí adjektiva schopný: (93b) Dokud budu schopný uzvednout v benčpresu 90 kg, budu se cítit mladý. (94b) Dokud byla schopná udržet fotoaparát, fotila každého, kdo za ní přišel. (ČNK) Srov. dále: Dokud dokážu lidi potěšit, dává mi to sílu jít ještě dál a dál. Je mi jasné, že nebudu závodit věčně, ale dokud zvládnu jezdit s nejlepšími a nepřestanu si věřit, že mohu vyhrávat, tak budu závodit dál. E. Spojky ještě když; už když Složená spojka ještě když obvykle vyjadřuje, že děj věty řídící už trvá nějaký čas a až do okamžiku, kdy začíná platit děj klauze časové, tj. déle, než se čekalo; (95) Ještě když nalévala kávu, cítila jeho doteky. (96) Mlčela, ještě když jsem odcházel. Další doklady: Ještě když jsem se nadechoval, neměl jsem ponětí, co řeknu. Ještě když se strojila k večeři, cítila určitou melancholii a stísněnost. Naproti tomu spojka už když vyjadřuje, že děj věty řídící se uskutečňuje již od okamžiku, v němž děj časové klauze začal platit, tj. dříve, než se očekávalo (vše ČNK): (97) Už když jsem byl v plenkách, dělal mi přednášky. (98) Nadávali nám do zrádců, už když jsme po volbách tolerovali vládu. Další doklady: Už když se k Jimmieho obchodu s vakem blížil, měl neblahý tušení. (P. Hůlová – ČNK) Už když se zákon o půdě přijímal, bylo zřejmé, že některé paragrafy si pravděpodobně vyžádají novelu. Zřejmě z formálních důvodů zvukových se namísto adverbia už ve složené spojce užívá knižního již jen ojediněle; např. Již když jsme vstupovali do Unie, vyslovovali jsme se proti její zemědělské politice. Zatímco slovo již je v psaných textech zhruba jen třikrát méně časté než slovo už, spojka již když je přibližně stoosmdesátkrát méně častá než spojka už když. Těmito složenými spojkami se ale vyjadřují i časové vztahy speciálnější (srov. Hoffmannová – Kolářová, 2011, s. 1098nn.): (a) nějaký děj (vyjádřený řídící klauzí) nastane během dlouhodobějšího trvání jiného děje (vyjádřeného časovou klauzí); komponent ještě přitom vyjadřuje, že k nastání děje došlo dříve, než by se mohlo očekávat: (99) Napsal jsem o tom příspěvek, ještě když jsem pracoval u mikrobiologů. (b) Nějaký děj (vyjádřený řídící klauzí) trvá i poté, co dojde k jinému ději (vyjádřenému časovou klauzí), u nějž lze očekávat, že děj vyjádřený řídící klauzí zruší: (100) Ještě když vstoupil do NHL, rozdával rány a často pykal na trestné. Srov. dále: Že je to cena pro mě, jsem se dozvěděl až před kamerami v televizi, když jsem otevřel Obálku [...]. Ještě když jsem přišel do studia a ptal se, komu tu cenu budu předávat, jestli je to on nebo ona, všichni záhadně mlčeli. (c) svým trváním, resp. částí svého trvání se překrývají dva dlouhodobější děje či stavy; komponent ještě přitom vyjadřuje, že děj či stav vyjádřený časovou klauzí (Ještě když jsem studoval …) byl jistou mezní a zároveň pozdní dobou, po kterou trval děj či stav vyjádřený klauzí řídící: (101) Ještě když jsem studoval, nebylo na viry takřka nic. Zatímco antibiotik a chemoterapeutik, která zneškodňují bakterie, přibývalo, léky blokující životní procesy virů neexistovaly. Srov. dále: V dobovém kontextu 60. let stály však v popředí jiné tituly těch let: Žert Milana Kundery a Sekyra Ludvíka Vaculíka. Ještě když jsem začínal v roce 1969 studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, patřily ve výkladech literatury k ikonickým knihám [...] Pokud stojí komponent ještě za spojkou, vztahuje se bezprostředně pouze k době trvání děje vyjadřovaného časovou klauzí, nikoli k obsahu celého souvětí, a nepovažujeme ho proto za součást spojky: Když ještě fungoval cukrovar, tak byla Haná stoka. 2.2.3.3 Posloupnost dějů I. Nespecifická posloupnost dějů (když; poté, co; až) A. Obecná charakteristika Že děj A časové klauze nastal před dějem B klauze řídící, čili děj B nastal po ději A, se v současné češtině vyjadřuje implicitně spojkou když a explicitně spojkami až a poté, co (vše ČNK): (1) Když se zotavil, usmálo se na něj štěstí. (2) Poté co se zotavil, začal se věnovat malování. (3) Až se zotaví, chce začít s přípravou na letní sezonu. Zatímco spojky když a až jsou stylově neutrální, spojka poté, co se vyskytuje převážně v textech formálních, zejména v publicistice. Je to spojka, která se utvořila (patrně pod vlivem slovenštiny, němčiny a angličtiny) a vešla v běžný úzus až ke konci 20. a začátkem 21. století. Karel Čapek tuto spojku užil jedenkrát v celém svém díle včetně korespondence. Spojka poté, co se vzhledem ke své relativní stylové výlučnosti dosud příliš nehodí do stylově neutrálních textů a do textů běžně mluvené češtiny. Není proto přiměřené, abychom např. ve větě (4a) jednoduchou spojku když nahrazovali složenou spojkou poté, co: (4a) Když mu to řekla, jen se smál. (ČNK) (obvyklé) (4b) Poté, co mu to řekla, jen se smál. (neobvyklé) V méně formálních, resp. neformálních textech hovorového charakteru se užívá varianntní spojky potom, co; v psaných textech se jí užívá mnohem méně často než spojky poté, co. Srov.: Zavolal mi hned potom, cos odešel, a za pár hodin byl tady. Hned když se vrátil domů, hned potom, co odstavil auto do garáže, zfackoval svého staršího syna. Spojka až se užívá pouze o dějích budoucích; věta (5b) je tedy negramatická: (5a) Až mu to řeknu, bude se divit. (5b) *Až jsem mu to řekl, divil se. Spojka když se v časovém významu vztahuje obvykle k minulosti, méně často k přítomnosti; ve spojení s prézentním tvarem dokonavým může vyjadřovat opakovanost děje (viz níže) nebo má význam podmiňovací: (6a) Když jí to řekl, podivila se. (vztah časový) (6b) Když mu to řekne, bude se divit. (vztah podmínkový) B. Jednotlivé spojky 1. Spojka když (a) Antepozice a postpozice časové klauze Časová klauze uvozená spojkou když stojí častěji v antepozici (věty (1) a (4a) výše a věta (7)); postpozice časové klauze je méně obvyklá (věta (8)): (7) Když pochopila, jak to myslí, cynicky se zasmála. (8) „Moc se omlouvám,“ řekla, když dotelefonovala. (b) Vid V časové klauzi je zpravidla vid dokonavý, v řídící klauzi je obvykle také vid dokonavý: (9) Když domluvil, zavěsil sluchátko a dlouhou chvíli jen seděl a přemýšlel. (10) "Jdi k čertu, Carlosi!" vykřikla, když vešla do obývacího pokoje. Za vhodných sémantických okolností však v řídící klauzi může stát i vid nedokonavý: (11) "Mami, ty víš, co pan Secký chtěl?" ptala jsem se, když odešel. (12) „Vy se se mnou chcete sejít? A proč vás zajímám?“ divila se, když jsem jí zavolala. V časové klauzi se užívá např. následujících dokonavých sloves (včetně dokonavě užitého vidět), vyjadřujících posloupnost dějů: domluvit, dorazit, dospět, nastoupit, odejít, odjet, pochopit, poznat, prohrát, promluvit, přijet, přijít, říci, skončit, umřít, uvážit, uvidět, vstát, vyjít, vystoupit, vzít, zaplatit, zastavit, zemřít, zjistit, zmizet Další doklady: Když odešla, měl jsem poprvé pocit, že mi někdo v přesnou chvíli s něčím pomohl. (L. Vaculík – ČNK) Když viděl, jak nás vosy zřídily, tak se zasmál neobyčejně silně a pravil: "I heleme se!" (K. Poláček – ČNK) Když zjistil, že čtu ze zadní stránky jeho novin, složil je. (překlad: E. Hemingway – ČNK) (c) Aktuální a neaktuální děj Předčasnost děje vyjadřovaného přísudkem časové klauze se může týkat jak děje aktuálně probíhajícího v dané době, k níž se referuje (věty (13a) a (14a)), tak děje neaktuálního, takového, který se v určitých souvislostech a situacích opakuje (věty 1(3b) a (14b)); neaktuální děje vyjadřují často slovesa v prézentu (vše ČNK): (13a) Když konečně Šárka přišla, Baron vyletěl z křesla a hned mezi dveřmi ji políbil na ústa. (13b) Když přijdu do knihkupectví, z té záplavy je mi až úzko. (14a) Když dospěla, stala se z ní spisovatelka. (14b) Když člověk dospěje, uvědomí si, co hledá, a zklidní se. Neaktuální děj může být ale vyjádřen i minulým časem. Opakovanost děje v minulosti lze vyjádřit adverbiem vždy/vždycky užitým v řídící větě nebo ve spojení se spojkou když ve větě časové nebo pomocí spojky kdykoli: (15a) Když za ním Patricia přišla, vždycky ji pohladil po vlasech a sliboval, že ji vezme na ryby. (ČNK, zkráceno) (15b) Vždycky když za ním Patricia přišla, pohladil ji po vlasech a sliboval, že ji vezme na ryby. (15c) Kdykoli za ním Patricia přišla, pohladil ji po vlasech a sliboval, že ji vezme na ryby. Opakovanost děje v minulosti může být také vyjádřena lexikálně adverbii jako někdy, občas (obě věty ČNK): (15d) Když někdy výjimečně přišla, vykládala mu o radách z Praktické ženy. (15e) Když jsem tam občas dopoledne přišla, musela jsem nejdříve do pytlíku posbírat psí bobky, které tam zůstaly po ranním venčení. Opakovanost děje v minulosti může být také pouze implikována kontextem: (15f) Jezdím často, a to i v noci, a nikdy jsem neměl větší problémy s únavou. Zatímco posádka spala, já vytrvale řídil. Když únava přece jenom přišla, stačilo na pár minut zastavit a projít se. (d) Líčení aktuální posloupnosti dějů pomocí prézentních tvarů dokonavých. V prozaických textech nejsou výjimečné případy, kdy prézentní dokonavé tvary obou klauzí poukazují k líčené aktuální situaci, při níž dochází k posloupnosti aktuálních dějů: (16) Když dojde k jezírku, lehne si na záda do veslice a dívá se do nebe. (ČNK) Tento typ prézentu bychom mohli označovat jako prézens narativní. Další doklady: Když vysloví mé jméno, začnu okamžitě něco blábolit a doufám, že si ho Owen nevšim. Vlk vyčkává. Nakonec se znovu pohne. Když dojde na místo, spatří novou mršinu. Když dojdu k potoku, zjistím, že most z rozlomeného buku lesního už je pryč. 2. Spojka poté(,) co (a) Aspekty časové a lexikální Tento dvouslovný spojovací výraz na rozdíl od spojky když vyjadřuje jednoznačně posloupnost dějů označených přísudky obou klauzí souvětí; užívá se zpravidla u sloves dokonavých; nejčastěji se bezprostředně po spojce vyskytují následující slovesa (abecedně): absolvovat, dát, dojít, dokončit, dorazit, dosáhnout, dostat, narazit, nastoupit, navštívit, obdržet, odejít, odmítnout, odstoupit, opustit, oznámit, padnout, podepsat, porazit, proběhnout, prohrát, projít, překonat, přestat, převzít, přijet, přijít, přijmout, rozbít, skončit, spadnut, strávit, ukončit, upadnout, uspět, utrpět, vejít, vidět, vstoupit, vyhrát, vyjít, vypáčit, vypadnout, vypít, vypršet, vystoupit, vzniknout, začít, zaplatit, zemřít, získat, zjistit, zkrachovat, zmizet, ztratit, ztroskotat. Tuto spojku je vhodné užít, je-li žádoucí vyjádřit explicitně posloupnost dějů a v souvětí se hovoří o společensky významných událostech (byť může jít o vyjádření metaforické): (17a) Jejich křesla se nezakývala ani poté, co absolvovali už třetí komunální volby. (ČNK) (17b) Jejich křesla se nezakývala, ani když absolvovali už třetí komunální volby. Hovoří-li se o běžných dějích, explicitní vyjadřování jejich posloupnosti se nemusí jevit jako přiměřené: (18a) […] bolestivě vykřikl poté, co se mu koleno zaklínilo pod soupeřovu hokejku. (ČNK) (18b) […] bolestivě vykřikl, když se mu koleno zaklínilo pod soupeřovu hokejku. Výhodou spojky poté(,) co je, že její pomocí lze – přesně nebo přibližně – stanovit, za jak dlouho po nastání jednoho děje nastal děj druhý (vše ČNK): (19) Ranní bohoslužba začala několik minut poté, co jsme vstoupili do synagogy. Srov. dále: Pacient tak využívá lázeňských procedur bezprostředně poté, co opustí lůžko na kardiochirurgii. Brzy poté, co opustil své ministerské křeslo, se však stal terčem zájmu tisku a dalších médií. Hned poté, co opustil věznici, se vrátil do domku své bývalé manželky, aby ji a děti pozdravil. Autobus se totiž ihned poté, co opustil silnici, převrátil na střechu. V novém tisíciletí jsem spatřil své další dvě děti okamžitě poté, co opustily lůno matky. Chvíli poté, co opustil kabinu svého vozu, na ni spadl náklad železných nosníků, který se utrhl z ramene jeřábu. Krátce poté, co dokončila bakalářské studium psychologie na Harvardově univerzitě, si zahrála ve snímku Na dotek. Vzápětí poté, co opustil ODA, po něm sáhla Unie svobody a dosadila ho do čela své severočeské kandidátky. Přesně sedm minut a třináct vteřin poté, co Uršula vstoupila dovnitř, se domem rozlehl její výkřik. Den poté, co postupimská konference schválila „organizovaný odsun německé populace“ z východní Evropy, prezident Beneš podepsal dekret č. 33 […] Tři roky poté, co trojnásobný mistr světa formule 1 Ayrton Senna zahynul při Velké ceně San Marina v Imole, se tisíce fanoušků sešly u Brazilcova hrobu v Sao Paulu. Spojky poté(,) co (resp. potom, co) je nutné užít, pokud chceme sdělit, že nějaký děj trvá navzdory tomu, že nastal děj, který za obvyklých okolností ruší platnost děje prvního; užívá se zde složeného spojovacího výrazu i poté, co; pokud bychom tuto složenou spojku nahradili spojkou i když souvětí by mělo význam podmiňovací: (20a) Agresivní byl i poté, co dostal pouta. (ČNK) (děje jsou ve vztahu časovém) (20b) Agresivní byl, i když dostal pouta. (děje jsou ve vztahu podmiňovacím) Srov. dále: Ceny rostou i poté, co někteří světoví těžaři o víkendu oznámili zvýšení produkce černého zlata. Jimmy byl na terase se sestrou a zůstal tam i poté, co odešla, seděl a kouřil. Spojka poté(,) co se vztahuje nejen na minulost, ale i na budoucnost, a je tedy zčásti synonymní se spojkou až: (21a) Poté, co bude celý rybník odbahněn a zrekonstruován, poputují trofejní kusy zpátky. (ČNK) (21b) Až bude celý rybník odbahněn a zrekonstruován, poputují trofejní kusy zpátky. Srov. dále: Poté, co bude tento systém zformován, je možné reorganizovat světový bezpečnostní systém i světovou ekonomiku. Poté, co dojde k úspěšnému rozmnožení, je z hlediska přírody další přežívání organismu bezvýznamné. Nedokonavý vid je v časové klauzi užit výjimečně: Svůj první román Zbabělci jsem napsal poté, co jsem s vášní znovu a znovu pročítal Hemingwayovo Sbohem, armádo, nikoli na základě profesorských universitních lekcí. (b) Aspekty pravopisné Mezi komponenty spojky poté(,) co se někdy nepíše čárka; tuto pravopisnou podobu spojky nepokládáme za chybu, přestože je asi dvacetkrát méně častá; např.: Poté co jsem paní Džaju obvinil, krádeže přestaly. (překlad: S. Rushdie – ČNK) (c) Pozice časové klauze Časová věta se spojkou poté(,) co může stát stejně jako spojky když a až také v postpozici; pořadí vět v souvětí závisí zpravidla na aktuálním členění daného textu: Španělskou Sevillu zachvátila nová vlna nadšení, poté co na místním letišti přistál Diego Maradona. Chtěl dívce vrátit zrak, nasadit jí na půvabný nos brýle, jimiž by uviděla taky jeho svět, k němuž, zdálo se mu, je slepá. I on, uvědomoval si, jej uviděl teprve poté, co se v něm objevila ona. (d) Frekvence Jak ukazují následující tabulky, frekvence spojky poté, co vzhledem ke spojce když silně kolísá v závislosti na jednotlivých slovesech a s tím zčásti i na žánru textu: Tab. 3: Poměr frekvencí spojky když a spojky poté, co (pouze s čárkou mezi oběma komponenty) bezprostředně následované slovesem; spojka je psána velkým písmenem, a ve většině případů stojí tedy na začátku souvětí; infinitiv slovesa v tabulce zastupuje všechny jeho doložené tvary; spojka když může ale i v těchto kontextech mít význam podmiňovací, v němž není spojkou poté, co zaměnitelná – je tomu tak zejména v prézentních tvarech, např. Když odmítne, pak … Spojka když Spojka poté, co Poměr Násobek Když rozbít : Poté, co rozbít = 77 : 151 0,5 Když překonat : Poté, co překonat = 227 : 125 1,8 Když opustit : Poté, co opustit = 457 : 191 2,4 Když dokončit : Poté, co dokončit = 360 : 84 4,3 Když odmítnout : Poté, co odmítnout = 1123 : 125 9,0 Když vypít : Poté, co vypít = 365 : 27 13,5 Když dosáhnout : Poté, co dosáhnout = 706 : 50 14,1 Když zjistit : Poté, co zjistit = 6794 : 266 25,5 Když zemřít : Poté, co zemřít = 2017 : 73 27,6 Když nastoupit : Poté, co nastoupit = 1794 : 41 43,8 Když přijít : Poté, co přijít = 23306 : 255 91,4 Když přijet : Poté, co přijet = 9458 : 62 152,5 Tab. 4: Poměr frekvencí spojky když a spojky poté, co (pouze s čárkou mezi oběma komponenty) bezprostředně následované slovesem; spojka je psána malým písmenem, a stojí tedy buď uprostřed časové klauze v antepozici, nebo na začátku časové klauze v postpozici; infinitiv slovesa v tabulce zastupuje všechny jeho doložené tvary. Spojka když však ani v těchto kontextech neuvozuje vždy časovou klauzi, v níž je tato spojka zaměnitelná spojkou poté, co. Podíl spojky poté, co na vyjadřování dané časové relace je tedy pravděpodobně ještě o něco vyšší, než poměr, který udává tato tabulka. Spojka když Spojka poté, co Poměr Násobek když rozbít : poté, co rozbít = 382 : 693 0,6 když opustit : poté, co opustit = 1090 : 1216 0,9 když dokončit : poté, co dokončit = 579 : 379 1,5 když vypít : poté, co vypít = 365 : 214 1,7 když překonat : poté, co překonat = 1187 : 347 3,4 když zemřít : poté, co zemřít = 2414 : 444 5,4 když odmítnout : poté, co odmítnout = 2800 : 493 5,7 když zjistit : poté, co zjistit = 14385 : 1687 8,5 když dosáhnout : poté, co dosáhnout = 2735 : 297 9,2 když nastoupit : poté, co nastoupit = 3696 : 336 11,0 když přijít : poté, co přijít = 36777 : 1121 32.8 když přijet : poté, co přijet = 10781 : 247 43,6 Vyšší podíl spojky poté, co, která nestojí na začátku souvětí, je dán zejména tím, že před ní stávají výrazy udávající, jak dlouho po jedné události nastala událost druhá. Např. ve více než třetině dokladů spojky poté, co bezprostředně následované některým z tvarů slovesa opustit, stojí některý z těchto časových údajů (viz doklady výše). Spojka poté, co bývá u některých sloves preferována v novinových zprávách o kriminálních činech: Poté, co překonal oplocení objektu, chtěl odcizit barevné kovy. Poté, co rozbil okno, se ale spustil alarm a zloděj uprchl, aniž cokoli odnesl. Do objektu se dostal poté, co překonal dřevěnou petlici zajišťující vstupní dveře. Do kanceláře kina se dostal poté, co rozbil větrací okno. (e) Variantní spojka potom, co Tato varianta je v psaných textech asi třicetkrát méně frekventovaná než základní podoba spojky poté, co. Přesto se vyskytuje i v kvalitních textech: Potom, co jsme se rozešli, jsem objevila lásku. Potom, co s ním ztratila kontakt, jí zůstala spousta jeho fotografií. 3. Spojky poté, kdy a poté, když Asi dvacetkrát méně častá než spojka poté, co je s ní synonymní složená spojka poté, kdy: Co bude tato vláda dělat poté, kdy prošla penzijní reforma a církevní restituce? Známou výtvarnicí Emmou Srncovou se stala až poté, kdy ji manžel opustil. Asi stokrát méně častá než spojka poté, co je složená spojka poté, když: Poznal jsem ho poté, když se přiženil do rodiny bydlící v našem paneláku. Poté, když Rusové neměli čím platit, přerušili jsme dodávky. 4. Spojka až Tato spojka se vztahuje primárně na budoucí děje. Uvozuje nejčastěji časovou klauzi, jejíž přísudkové sloveso označuje budoucí děj, který se odehraje předtím, než nastane jiný děj; v souvětích s posloupností dějů stojí zpravidla sloveso dokonavé, časová klauze je (častěji) v antepozici nebo (méně často) v postpozici (vše ČNK): (22) Až odjedeš, Hanku, tohle městečko umře nudou. (23) Co si počnu, až odjedeš? (24) Až opustíte prales, dojdete na dno sladkovodní tropické tůně. (25) Koho zajímá, co vězni budou dělat, až opustí brány věznice? Přísudek řídící klauze může vyjadřovat dispozici k ději: (26) Až přejdou mláďata na tuhou stravu, bude možné je umístit do venkovní voliéry. (ČNK) Přísudek řídící klauze může vyjadřovat výzvu vyjádřenou imperativem (obě věty ČNK): (27) "Až uslyšíš střelbu," řekl," přiveď ty koně. (28) Nedělej si starosti, až uslyšíš střelbu. Neobvyklé je časové souvětí se spojkou až vztahující se na neaktuální, opakující se děje: (29a) Mám tam i studio a do Prahy se vracím, až roztaje poslední sníh. (ČNK) Obvyklejší by tu bylo užít spojky když nebo až když: (29b) Mám tam i studio a do Prahy se vracím, když roztaje poslední sníh. (29c) Mám tam i studio a do Prahy se vracím, až když roztaje poslední sníh. Neobvyklé je rovněž časové souvětí se spojkou až vztahující se na minulost: (30a) Chvilku jsem počkal, až vychladl, a pak jsem ho začal pít. (J. Škvorecký, Zbabělci - ČNK) Srov. dále: Mladý Duša počkal, až odešly, poklekl na schodek přede dveřmi a řekl potichu: "Tato, slyšíte mě? (J. Trefulka – ČNK)) Johny Cohen počkal, až vyšly. (A. Lustig - ČNK) Obvyklejší by tu bylo užít spojky až s prézentem, event. spojky než s prézentem nebo časem minulým: (30b) Chvilku jsem počkal, až vychladne, a pak jsem ho začal pít. (30c) Chvilku jsem počkal, než vychladne, a pak jsem ho začal pít. (30c) Chvilku jsem počkal, než vychladl, a pak jsem ho začal pít. Spojka až se někdy spojuje s adverbiem tehdy nebo s výrazem teprve tehdy (obě věty ČNK): (31) Odejdu tehdy, až poznám, že mě premiér a jeho strana nepodporují, nebo už nemohou podporovat. (32) Dokumentem se takový papír stává teprve tehdy, až projde hlavou školeného historika. V časové klauzi stojí nejčastěji tato slovesa: dát, doběhnout, dodělat, dojet, dojít, dokončit, dorazit, dorůst, dosáhnout, dosloužit, dospět, dostat, dostudovat, dozrát, nabrat, nadejít, najít, napadnout, napršet, nastat, nastoupit, obdržet, odejít, odjet, opadnout, opustit, otevřít, padnout, podepsat, pochopit, pominout, postoupit, potkat, postavit, povyrůst, poznat, proběhnout, projít, přejít, přestat, přijet, přijít, přiletět, přinést, přistát, roztát, říci, sehnat, skončit, splnit, udělat, ukončit, umřít, upadnout, uplynout, usednout, uslyšet, uvidět, vstoupit, vyhrát, vyjet, vyjít, vypadnout, vypršet, vypuknout, vyrazit, vyrůst, vystřízlivět, vzniknout, začít, zaplatit, zemřít, zestárnout, zhubnout, získat, zjistit, zmizet Další doklady: časová klauze je v antepozici: Až proběhne druhé kolo voleb, pan prezident se vyjádří. Až přistaneme v Itálii, předáme vás tamním úřadům. Až roztaje sníh, pustíme se do oprav. A až usednete po takovém výkonu do křesla, vychutnáte štědrovečerní večeři daleko více, než kdybyste se od rána nepohnuli. časová klauze je v postpozici: Do práce se vrátím, až zhubnu. Dítě si pořídím, až poznám kvalitního člověka, který se o mě postará v době mé mateřské. Novináře tam pustí, až projdou kontrolou přes rentgen a bezpečnostním rámem. „Vysvětlím ti to, až přinesu noviny," vyhnula se Karolina přímé odpovědi a znovu vykročila. Ale jak na tom budu opravdu, to zjistím, až vypuknou závody. II. Specifická posloupnost dějů Při specifické posloupnosti dvou dějů vyjadřované v rámci časového souvětí nejde jen o to, že děj A předchází ději B, čili že děj B následuje po ději A. Jde o časové vztahy speciálnější, vyjadřované zejména jednoduchými spojkami jakmile, sotva, než a některými spojkami složenými. A. Spojky jakmile, jak, sotva a sotvaže 1. Spojka jakmile Touto spojkou se vyjadřuje, že děj věty řídící nastává bezprostředně po ději časové klauze. Časová klauze může stát v antepozici nebo v postpozici (obě věty ČNK): (33) Jakmile se octl za brankou domku, byl v bezpečí. (M. Kundera) (34) Útočníci uprchli, jakmile na místo dorazila bezpečnost. Bezprostředně po spojce jakmile stojící na začátku souvětí se nejčastěji užívají slovesa: začít, mít, přijít skončit, zjistit, dostat, dojít. Další nejčastější slovesa jsou (abecedně): cítit, dát, dokončit, dorazit, dosáhnout, chtít, jít, klesnout, najít, napadnout, nastat, nastoupit, obdržet, odejít, opustit, otevřít, padnout, pochopit, projít, překročit, přestat, přijet, říci, slyšet, spatřit, ucítit, uslyšet, uvidět, vejít, vidět, vstoupit, vyjet, vyjít, vystoupit, vzniknout, zaslechnout, zaznít, získat, zmizet Jsou to slovesa dokonavá, s výjimkou sloves mít, cítit, chtít, jít, slyšet a vidět. Souvětí se spojkou jakmile se může vztahovat i na neaktuální, opakované děje; zejména tehdy, je-li přísudkové sloveso časové klauze v prézentu; spojka jakmile je pak zaměnitelná spojkou kdykoli: (35a) Jakmile mají s manželem volno, vyrážejí se syny na výlety. (ČNK) (35b) Kdykoli mají s manželem volno, vyrážejí se syny na výlety. (36a) Jakmile cítí křivdu, exploduje z něj gejzír spravedlivého hněvu. (ČNK) (36b) Kdykoli cítí křivdu, exploduje z něj gejzír spravedlivého hněvu. Spojka jakmile se běžně vztahuje i k budoucnosti: (37) Jakmile začne útok, vyhodíš most. (překlad: E. Hemingway – ČNK) (38) Jakmile zjistím, že nehrozí žádné nebezpečí, zavolám vás. (překlad: U. Eco – ČNK) Souvětí se spojkou jakmile může implikovat podmiňování; spojka jakmile je pak zaměnitelná některou ze spojek podmiňovacích: (39a) Jakmile jdete do politiky, vždycky osobnostně utrpíte. (ČNK) (39b) Pokud jdete do politiky, vždycky osobnostně utrpíte. Výjimečně se se spojkou jakmile vyskytne opěrné korelativní časové substantivum: (40) Spatřila ho v okamžiku, jakmile vstoupil. (překlad: L. N. Tolstoj, Anna Kareninová) 2. Spojka jak Tuto spojku lze pokládat za hovorovou variantu spojky jakmile nebo spojky hned jak; nelze však vyloučit, že se užije i v nespecifickém významu spojky když. V psaných textech je výrazně méně frekventovaná: (41a) Jak vstoupila do předsíně, zamrazilo ji. (ČNK) (41b) Jakmile vstoupila do předsíně, zamrazilo ji. (41c) Hned jak vstoupila do předsíně, zamrazilo ji. (41d) Když vstoupila do předsíně, zamrazilo ji. Další doklady: Jak domluvila, otočila se, zamávala na rikšu, nastoupila a byla pryč. Jak uviděl v dárkovém koši klobásy, rozzářily se Pavlovi oči. „[…] Přijdu, jak nakrmím dobytek.“ (W. Faulkner, Srpnové světlo) Stejně jako spojka jakmile i spojka jak se může vztahovat na opakované děje, v nichž je nahraditelná spojkou kdykoli: (42a) Jak uviděl tužku, počmáral kdejaký papír. (ČNK) (42b) Kdykoli uviděl tužku, počmáral kdejaký papír. Srov. dále: Jak dostane gól, tak se rozčiluje. Jak vleze na led, tak je hned vyloučený. V některých užitích nad významem časové posloupnosti převládá význam způsobovosti: Jak zdvihl oběma rukama hrnek k ústům, vyhrnuly se mu rukávy. 3. Spojka sotva Až na některá omezení (viz níže) je synonymní se spojkou jakmile, je však zhruba čtyřikrát méně frekventovaná. Nejčastější ji následující slovesa jsou (abecedně): doznít, přijít, skončit, utichnout, vejít, vstoupit, vyjít, začít. Velkou většinou se v časové i řídící klauzi užívá přísudkového slovesa v minulém čase: (43) Sotva dozněly dotazy, roztočil se klasický parlamentní kolotoč. (44) Sotva přišel, dal si ohřát vodu na grog. Srov. dále: „Tak co?" vybafl, sotva Pernica vstoupil. (M. Švandrlík) Sotva se skončila rozmluva a sotva hrabě biskupovi poděkoval, již se roznesla neblahá novina. (V. Vančura) Sotva si koruna oddechla z otřesů na mezinárodních finančních trzích, dopadly na ni další nepříznivé zprávy. Dokonavý prézens přísudkového slovesa se užívá buď v líčení aktuálních dějů, anebo ve významu opakování: (45) Sotva zazní zvonek, vyřítí se třída na chodbu. (46) Sotva dopíšu jeden příběh, začínám v duchu dychtivě spřádat další dobrodružství. Na rozdíl od spojky jakmile se spojka sotva obvykle neužívá o posloupnosti dvou konkrétních dějů, resp. stavu a děje vztažených k budoucnosti; srov.: (47a) Jakmile rozhovory poběží, poroste politický tlak na jejich zdárné dokončení. (ČNK) (47b) *Sotva rozhovory poběží, poroste politický tlak na jejich zdárné dokončení. (48a) Jakmile bude dostatečný počet přihlášených, kurz zahájíme. (ČNK) (48b) *Sotva bude dostatečný počet přihlášených, kurz zahájíme. Spojka sotva může uvozovat časovou klauzi obsahující přísudek prézentu dokonavého vidu, vztahující se k budoucnosti, zpravidla jen tehdy, jde-li o posloupnost dějů, které se opakují; např.: (49) Sotva přijde jedna novinka, už ji vytlačí jiná. (ČNK) Pokud souvětí se spojkou jakmile implikuje podmiňování, je tato spojka zaměnitelná některou ze spojek podmiňovacích, avšak není zaměnitelná spojkou sotva: (50a) Jakmile jdete do politiky, vždycky osobnostně utrpíte. (ČNK) (50b) Pokud jdete do politiky, vždycky osobnostně utrpíte. (50c) *Sotva jdete do politiky, vždycky osobnostně utrpíte Výjimečně se spojka sotva spojuje s partikulí jen: […] dostával opět bolesti hlavy, sotva jen spatřil Haremheba přicházet. (překlad: M. Waltari – ČNK) Výjimečná je také dvojitá spojka sotva – když, sotva – a už; jde tu spíše o kontaminace než o funkční užití: Sotva se s ní dal do řeči, když za dveřmi zašustil šat, […] (překlad: L. N. Tolstoj, Anna Kareninová) Sotva se před jeho zraky dokonalo tajemství smrti, jež zůstalo neodhaleno, a už povstalo tajemství jiné […] (překlad: L. N. Tolstoj, Anna Kareninová) 4. Spojka sotvaže Tato složená spojka je synonymní se spojkou sotva, avšak je v soudobé češtině velmi málo frekventovaná. Srov.: (51) Sotvaže jsem ho uložil, usnul, sahaje marně po poháru vedle sebe. (překlad: M. Waltari – ČNK) Další doklady: Sotvaže si ráno trochu protřel oči, cítil se unavený a neměl žádný rozumný důvod, aby se této únavě bránil. (J. Trefulka – ČNK) Sotvaže udeří předvánoční čas, propuká společenská metamorfóza, lišící se rok od roku pouze mírou své intenzity. Sotvaže kůň dojel na ploché místo na konci srázného výběžku, sklouzl a zřítil se i s jezdcem do propasti. Ale sotvaže kočár vyjel na ulici a Levin cítil, jak se kymácí na hrbolaté dlažbě, sotvaže uslyšel zlostný pokřik drožkáře […], sotvaže uviděl […] (překlad: L. N. Tolstoj, Anna Kareninová) Zalykal se rozpaky, sotvaže otevřel ústa, aby promluvil. (překlad: K. Vonnegut – ČNK) 5. Synonymní spojky v témže souvětí S vědomím jedné ze základních školských stylistických pouček neopakovat tentýž výraz v jedné větě či v rámci kratšího textového úseku, lze-li užít výrazu synonymního, využijí někdy autoři textu možnosti užít v témže souvětí např. spojky jakmile a spojky sotva jako výrazů synonymních: Sotva jsem vešel na jeviště a spatřil tu vroucí arénu nabitou energií, jakmile jsem ji uviděl na vlastní oči, […] strhlo mě to žhavé balábile, jako kdyby mě hodili do emocemi planoucího kotle. (Karel Gott, Má cesta za štěstím) Jakmile se Lena ubytovala v hotelu a sotva se stihla vysprchovat, už jí volal Svíteckého asistent, milý a sympatický človíček jménem Petr Kosa, kouzelný, až pohádkově maličký chlapík, že už si pro ni jde. B. Spojky jen; hned jak; hned když; jen co a jak jen Tyto spojky jsou synonymní s jednoslovnými spojkami jakmile a sotva, mají však hovorový charakter a příliš se proto nehodí do formálního a oficiálního jazyka spisovného. Užity v publicistice, mají mírně expresivní povahu. V časové klauzi se v souladu s funkcí těchto spojek užívá převážně až výlučně vid dokonavý. 1. Spojka jen Užívá se převážně až výlučně v antepozici: (52) Jen zavřela dveře, otřásl třídou výbuch smíchu. Další doklady: Jen jsem vlezla pod deku, zazvonil telefon. Jen odjeli, pozvala si domů spolužáka a byla ráda, že Jůlie vypadla. (I. Dousková – ČNK) Jen jsem ji spatřil, zamiloval jsem se do ní. (překlad: E. Hemingway, Sbohem armádo) V postponované řídící klauzi stává adverbium už: Jen dostali křeslo, už nevěděli, co slíbili. (Blesk – ČNK) […] a jen se osprchovala, už spala jako dřevo. (překlad: H. Murakami) 2. Spojka hned jak Užívá se v antepozici i postpozici o dějích minulých i budoucích, aktuálních i opakovaných; v obou klauzích je většinou sloveso dokonavé (vše ČNK): (53) Hned jak se mlha rozplynula, zazářily na hladině květy. (upraveno) (54) Zavolej mi, hned jak dorazíš. (55) Já ale sny většinou zapomenu, hned jak se probudím. (zkráceno) Další doklady: Hned jak potrápila mozek, vrhla se na mučidla v posilovně a trénink svého svůdného těla. Odhadl jsem ho na pašeráka alkoholu, hned jak jsem ho uviděl, a moc jsem se nemýlil. (F. S. Fitzgerald – ČNK) „Co to děláte?“ rozhorlila se Sarah, hned jak vstoupila do místnosti. Hned jak se vrátím z Mnichova, zaskočíme na byťák a vyřídíme všecky záležitosti. V řídící klauzi však může být i sloveso nedokonavé (obě věty ČNK): (56) Nabídky litoval, hned jak ji vyslovil. (zkráceno) (57) Hned jak jsem otevřela, tušila jsem, že je tady něco jinak. Další doklady: Někdo mu telefonoval, hned jak jste skončili dopolední sezení. První, po čem se letušky vrhají, hned jak přijdou na palubu, je tzv. crew cart, kde je uložené jídlo pro posádku. Imperfektivum v časové klauzi je neobvyklé, ale může být funkční; jde tu však spíše o děje souběžné než posloupné: Pohlédl té plavovlásce do obličeje, hned jak vstupovala do jídelny, a byl teď plný příjemného vzrušení. (překlad: J. Steinbeck – ČNK) Rovněž neobvyklé, i když funkční, je vyjadřování opakovaného děje pomocí imperfektiva v obou klauzích: Potom vysíláme zvláštní zprávy, když začne ledovka, bouřka, hned jak slyšíme hrom, posíláme extra zprávu. Méně často se mezi oba komponenty spojky klade čárka: Hned, jak to vysloví, kousne se do rtu a podívá se na Mary. Hned, jak se vrátím, to musíme oslavit. Spatřil ji hned, jak vešel do salónku. 3. Spojka hned když Vztahuje se většinou k minulosti. Může stát v antepozici i v postpozici; pokud stojí v postpozici, mezi oběma komponenty se častěji píše čárka, což oslabuje status tohoto výrazu jako složené spojky (vše ČNK): (58) Hned když dostal od předsedy družstva telegram, nasedl na motocykl a přijel. (M. Kundera) (59) Zamilovala jsem se do tebe, hned když jsem tě poprvé uviděla. (překlad: O. Tokarczuk) (60) Za večeři jsem zaplatil hned, když nám ji přinesli nahoru do pokoje. (překlad: E. Hemingway) Pokud se spojuje s prézentem přísudkového slovesa, které je zpravidla dokonavé, vyjadřuje neaktuální opakovanost nebo líčení děje: (61) Hned když zaprší, sbíráme na zahradě desítky plžů, kteří ničí, co se dá. (62) Neoblékejte se tak, aby vám bylo teplo, hned když vyjdete z domu. (63) Pocit tajemství mě opustí hned, když přejdu silnici do parku Kitanomaru. (zkráceno) Vzácná je spojka hned co: Hned co přišel do svého pokoje, lehl si do postele a klidně a tiše usnul jako dítě. (překlad: J. London – ČNK) Hned co nás oba Monika představila, mihlo se mi hlavou, že bych rád tuto mladou ženu poznal blíž. (K. Gott, Má cesta za štěstím) Také ty se snažíš každého zákazníka odhadnout, hned co se objeví v čekárně. 4. Spojka jen co Užívá se v antepozici i postpozici a vztahuje se na minulost i budoucnost (vše ČNK): (64) Jen co zavřela dveře, uslyšeli jsme obrovskou ránu. (65) Petr se rozhovořil, jen co usedl. (M. Zgustová) (66) Přijdu, jen co dojíme večeři. (67) Jen co dojím, odjíždím do hor. (překlad: Č. Ajtmatov) Přísudek obou klauzí bývá dokonavý, imperfektivum v řídící klauzi je neobvyklé, ale může být funkční: (68) Jen co zavěsil sluchátko, vyčítal si, že jí neřekl, ať přijde hned. (M. Kundera – ČNK) Další doklady: Jen co Agnes zemřela, klavír ožil a zvučel celé dny. (M. Kundera – ČNK) Jen co zavěsila, uvědomila si, jaká hloupost byla říct mu předem, co udělá, kdyby šlo do tuhého. (překlad: Ed McBain – ČNK) Jen co se čas volby přiblížil, začaly se dít prazvláštní věci. Ztónujeme taky ty vlasy, zlatíčko, jen co se usadíme. (překlad: J. Steinbeck – ČNK) Rozvedu se s ní, jen co skončí válka. (J. Zábrana – ČNK) C. Spojky až když; teprve když; teprve až když; až poté, co/když; teprve poté, co/když Tyto složené spojky vyjadřují, že děj řídící klauze nastal později než událost vyjádřená klauzí časovou a později, než se čekalo nebo než lze očekávat. 1. Spojky až když; teprve když; teprve až když Stejně jako jednoduchá spojka když se v časovém významu vztahují obvykle na minulost; vztaženy na budoucnost, mají tyto spojky zpravidla význam (časově) podmiňovací. Časová klauze může stát v postpozici i v antepozici (vše ČNK): (69) Lidé sbíhali do sklepů a krytů, až když začaly padat první bomby. (L. Fuks) (70) Až když se mě manželka zeptala, proč se neraduji, tak mi to došlo. (71) Teprve když byl Němci odstraněn, stával se z Háchy postupně zlomený stařec. (72) Zaúpěla, teprve když se narovnala. (F. Koukolík, O nemocech a lidech) Často se přitom implikuje, že k očekávanému ději došlo příliš pozdě (Hoffmannová – Kolářová, 2011): (73) Jeho kvality poznala, až když ji pustil k vodě. (ČNK, upraveno) Kontaminací spojky až když a spojky teprve když vzniká třísložková spojka teprve až když – je však velmi málo frekventovaná a užívá se častěji v antepozici (obě věty ČNK): (74) Teprve až když jsem byla přichystaná do postele, jsem si uvědomila, že v mém pokoji někdo byl. (75) Překvapení nastalo, teprve až když lidé ráno spatřili jen holé dřevěné krovy. Prézens bývá v časové klauzi uvozené spojkami až když a teprve (až) když pouze tehdy, hovoří-li se o tom, za jakých mezních podmínek obvykle nastává nějaký děj; ukazují to následující doklady: Až když si člověk sáhne na dno, tak najednou zjistí, v čem jsou pravé hodnoty. Až když máte vodu v sousedství a slyšíte její šplouchání přímo z okna, uvědomíte si, jak veliká míra takový centimetr je. Teprve když se rozední, vidí člověk všechny ty barvy. Mnohdy to rodič pochopí teprve až když jeho dítě neudělá přijímací zkoušky na střední školu. Pravdu se dozvíte, teprve až když vás Romové poznají. Méně často se mezi obě složky spojky teprve když klade čárka (obě věty ČNK): (76) Teprve, když dostanou signál, můžou raketu odpálit. (77) Nikdo z nás o tom nevěděl a poplach se strhl teprve, když dědeček chyběl u oběda. (Z. Jirotka) Hovoří-li se o minulosti nebo o opakovaných dějích, užívá se někdy navíc korelativního časového adverbia tehdy (obě věty ČNK): (78) Teprve tehdy, když jim nasadili pouta, je mohli prohledat. (79) Teprve tehdy, když chování a prožívání těchto dětí porozumíme, můžeme odpovědně zvážit, co pro ně můžeme udělat, abychom jim ulevili. Korelativní tehdy výjimečně pronikne i k tročlenné spojce teprve až když: […] Julián viděl, že se trochu uklidnil teprve tehdy, až když se mu podařilo pronést několik štiplavých duchaplností. (Stendhal, Červený a černý) 2. Spojky až poté, co/když; teprve poté, co/když Tyto složené spojky, zejména ty, které obsahují spojku když nebo adverbium kdy, jsou méně častými variantami pro danou funkci. V časové klauzi stojí zpravidla sloveso dokonavé v minulém čase nebo v prézentu: (80) Správce prolomil mlčení až poté, co objednal kávu a dvě porce čerstvé pečené ryby. (81) Jak velkou věc jste dokázali, vám dojde až poté, co zjistíte, jak utěšeně vám narostlo bankovní konto. (82) A zdá se že zhoubné nádory začaly lidstvo sužovat teprve poté, co opustilo onen "přírodní" způsob života. (83) Silnice bude znovu otevřená teprve poté, co opadne voda. Další doklady: Velké monumentální budovy v Římě se nakonec zřítily až poté, kdy byly během nové okupace v 6. století za císaře Justiniána zbaveny svých železných podpěr a skob. Vysvětlení našli vědci až poté, když přečetli genetickou výbavu čerstvého úlovku. V Rakousku smějí nastoupit na zdravotní školu studenti teprve poté, kdy dosáhnou plnoletosti. A tak peníze našli teprve poté, když prohledali říční dno v okolí břehu […] D. Spojka než 1. Samotná spojka než Časová klauze se spojkou než označuje děj, který nastal nebo nastane po ději označeném větou řídící. Zatímco souvětí se spojkou když může označovat dva po sobě následující děje, které se v jednom časovém momentu stýkají (83a), souvětí se spojkou než označuje vždy pouze takové dva po sobě následující děje, které se časově nestýkají (84b). (84a) Když přišel, (tak) usnula. (84b) Než přišel, (tak) usnula. Souvětný vztah vyjadřovaný spojkou než v rámci vztahu časového mnohdy implikuje jistou sociální souvislost mezi oběma ději, resp. jistá očekávání mluvčího (presupozice); ta se týkají zejména délky trvání děje vyjádřeného časovou větou (věty (85) až (87)) nebo povinností z něj plynoucích (věta (88)). Celé souvětí se může vztahovat na minulost i budoucnost (vše ČNK): (85) Než policisté dorazili, všichni zmizeli. (86) Než strom doroste, trvá to padesát let. (zkráceno) (87) Než krása zmizí úplně ze světa, bude ještě chvíli existovat jako omyl. (M. Kundera) (88) Než odešla, dala na dvůr vyvětrat peřiny. Sociální implikace však v souvětí se spojkou než nemusejí být nutně přítomny. Např. na otázku Kdy přišel? lze určit dobu příchodu relativně časovým souvětím se spojkou než bez jakýchkoli sociálních implikací jako v souvětí (89). Časová klauze může stát v antepozici (viz výše) i v postpozici: (89) Přišel, než začalo pršet. (90) Chtěl byste se něčeho napít, než odejdete? (překlad: Ch. Dickens – ČNK) Méně často je časová klauze uvozená spojkou než interponována do klauze řídící: (91) Bergmann rychle, než se auto objeví za zatáčkou, vyfotil i tělo. (M. Klevisová, Zmizela v mlze) 2. Spojky složené Se spojkou než se mnohdy spojují podpůrné explicitní výrazy dřív(e), ještě, předtím, ještě předtím, ještě dřív(e), a vznikají tak složené spojky dříve než, ještě než, předtím než, ještě dříve než, ještě předtím než. (a) Spojka dříve, než/dřív než Při postpozici časové věty se mezi komponenty složené spojky dřív(e) než velkou většinou klade čárka; tím se ovšem přísně vzato réma (k tomuto pojmu/termínu viz 4. díl) řídící věty posouvá z přísudku či jiného prvku uvnitř věty na adverbiální komponent dříve, což může způsobit lehkou změnu významu celého souvětí: (92a) Pacienta nikdy nezačne léčit dříve, než zkontroluje stav jeho duše. (ČNK) (92b) Pacienta nikdy nezačne léčit, dříve než zkontroluje stav jeho duše. Pokud je zřejmé, že jádro (réma) sdělení představuje samo adverbium dříve/dřív, ztrácí toto adverbium charakter komponentu spojky, a psát čárku před ně by bylo nevhodné: (93a) Jako by najednou jeho nohy jednaly dřív, než dostaly příkaz z mozku. (ČNK) (93b) *Jako by najednou jeho nohy jednaly, dřív než dostaly příkaz z mozku. Psaní bez čárky mezi oběma komponenty spojky je asi třicetkrát méně časté; pokládáme ho však za náležité a plně funkční, neboť posiluje soudržnost komponentů tvořících celek spojky; v tomto případě musí stát čárka oddělující obě klauze souvětí před dvojčlennou spojkou: (94) Craig po něm skočil, dříve než stačil vystřelit. (ČNK) (95) Váš otec zemřel, dřív než se mu podařilo finančně zruinovat celý podnik. (překlad: A Christie – ČNK) Souvětí bez čárky je pravopisně chybné: (96a) *Porodila dříve než přijela sanitka (ČNK, titulek – chybné) (96b) Porodila dříve, než přijela sanitka (96c) Porodila, dříve než přijela sanitka Při antepozici časové věty, kdy spojka stojí na začátku souvětí, převládá psaní výrazu dříve než bez čárky: (97) Dříve než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč. (M. Kundera – ČNK) (b) Spojka ještě než Tato složená spojka je jen zčásti synonymní se spojkou dříve než; na rozdíl od komponentu dříve komponent ještě zdůrazňuje, že děj označený přísudkem řídící klauze nastává dříve, než lze/se mohlo očekávat. (98a) Přání svých hostů plní, ještě než jsou vyřčena. (ČNK) (98b) Přání svých hostů plní, dříve než jsou vyřčena (99a) Ještě než dostudovala gymnázium, emigrovala celá rodina do Spojených států. (ČNK) (99b) Dříve než dostudovala gymnázium, emigrovala celá rodina do Spojených států. Kontaminací spojek dříve než a ještě než vzniká trojčlenná spojka ještě dříve než: Ještě dříve než ho učili vykládat Písmo, poslouchal přednášky z etiky, dialektiky, rétoriky, latiny, řečtiny a hebrejštiny, astronomie a fyziky. Vycítil, že se policista blíží, ještě dříve než ho uslyšel. (c) Spojka předtím, než Mezi oběma komponenty této spojky se obvykle píše čárka: (100) Předtím, než akvárium postavíme do stojanu nebo na podložku, vymyjeme ho vlažnou vodou. Adverbiální komponent předtím jen zdůrazňuje časovou posloupnost, kterou vyjadřuje již samotná spojka než, a – pokud mu nepředchází časový údaj jako dlouho, dávno, těsně aj. – je vypustitelný bez citelné změny významu; je také nahraditelný adverbiálním komponentem dříve; není však nahraditelný částicovým komponentem ještě implikujícím význam ,dříve, než lze/se mohlo očekávat‘: (101a) Předtím než změnila účes, budila dojem nesebevědomé a plaché ženy, protože jí vlasy zakrývaly tvář. (ČNK) (101b) Než změnila účes, budila dojem nesebevědomé a plaché ženy, protože jí vlasy zakrývaly tvář. (101c) Dříve než změnila účes, budila dojem nesebevědomé a plaché ženy, protože jí vlasy zakrývaly tvář. (101d) *Ještě než změnila účes, budila dojem nesebevědomé a plaché ženy, protože jí vlasy zakrývaly tvář. Komponent předtím je nutný, pokud je děj přísudku řídící věty zařazen do minulosti pomocí adverbií jako dávno, dlouho, těsně: (102) Probudil jsem se těsně předtím, než začali zvonit k večeři. (překlad: U. Eco – ČNK) (103) Má cesta začala dávno předtím, než jsem vyjel, a skončila dříve, než jsem se vrátil. (překlad: J. Steinbeck – ČNK) Kontaminací spojek ještě než a předtím, než vzniká spojka ještě předtím, než; tyto složené spojky mohou eliminovat implicitní význam příliš dlouhého trvání, které často implikuje samotná spojka než: (104a) Ještě než sestra kávu uvařila, ještě předtím, než pozvala prvního pacienta dovnitř, zazvonil telefon. (Z. Zapletal – ČNK, zkráceno) (vyjadřuje se pouhá posloupnost dějů) (104b) Než sestra kávu uvařila, než pozvala prvního pacienta dovnitř, zazvonil telefon. (může být implikováno, že uvaření kávy a pozvání prvního pacienta trvalo příliš dlouho) 2.2.3.4. Časová hranice Kromě současnosti nebo posloupnosti dějů se v rámci časového souvětí vyjadřuje také mezní hranice pro nastání nebo skončení děje nebo pro trvání děje. I. Začátek trvání děje: spojka od té doby, co Pozn. V němčině a angličtině odpovídá české spojce od té doby, co, složené ze čtyř slov, jednoslovná elementární spojka seit a since. Tato funkční analogie svědčí pro to, abychom český výraz ´od té doby, co´ pokládali za jednu spojku. Kompaktnost spojky od té doby, co posiluje odkazovací zájmeno té, které z čistě sémantických důvodů je zde nadbytečné. Tato spojka udává, odkdy platí obsah věty řídící; časová klauze může stát v antepozici i v postpozici. V časové klauzi stává nejčastěji minulý čas dokonavého slovesa; hranicí je tu počátek minulého děje (obě věty ČNK): (1) Od té doby, co poznal Sabinu, Franz žije ve lži. (M. Kundera – ČNK) (2) Neřekla ani slovo od té doby, co před dobrou půlhodinkou nastoupila do auta. Nejčastěji stojí v takto uvozené časové klauzi následující slovesa v minulém čase: začít, přijít, odejít, zemřít/umřít, skončit, přestat, opustit, vyjít, vzniknout, nastoupit, přijet. Méně často stojí v časové klauzi prézens nedokonavého slovesa; hranicí je tu počátek trvání minulého děje: (3) Jen mám pocit, že od té doby, co běží reality show, jde novinařina za hranici etiky. (ČNK) Asi dvakrát méně častá je spojka od doby, co s elidovaným odkazovacím zájmenem té, pokud spojka nestojí na začátku souvětí: (4) S Jeho Lordstvem tak ještě nikdo nemluvil od doby, co dospěl v muže. (ČNK) Pokud spojka stojí na začátku souvětí, je spojka s elizí odkazovacího zájmena té asi čtyřikrát méně častá než spojka s tímto zájmenem: (5) Od doby, co zemřela Marie, si připadal skutečně sám. (ČNK) Namísto vztažného co se méně často užívá vztažné kdy. Od té doby, kdy jsem se vrátila, míjíme se na malém prostoru, v němž žijeme. (E. Kriseová – ČNK). Od té doby, kdy jsem ho viděl naposledy, ubylo mu něco vlasů a přibylo něco váhy. (I. Klíma) Hovorově se v daném významu užívá též vztažného zájmena co ve funkci spojky: Co nemáš tátu, na lesní strýčky kašleš. (M. Klevisová) Co dovršil osmdesátku, prodělal několik nemocí a úrazů, ale ze všeho se vykřesal. Co začala válka, ztratili jsme ve světě důležitost. Co zemřela Leona, byl Rob tím jediným, co měl, a chtěl ho mít u sebe. II. Vymezení časového úseku: spojka za tu dobu, co Tato složená spojka je poměrně málo frekventovaná. Týká se obvykle časového úseku vymezeného trváním děje označeného přísudkem časové klauze. Spojka stává stejně často v postpozici jako v antepozici. V souladu s funkcí tohoto typu souvětí bývá přísudek časové klauze verbonominální nebo obsahuje stavové sloveso nebo sloveso označující dlouhodobý opakovaný děj, který lze pojímat také jako jistý dlouhodobý stav (vše ČNK): (6) Jak se změnila extraliga za tu dobu, co jste byl v NHL? (7) Za tu dobu, co jsem byla v Sydney, hrozně zhubl. (8) Za tu dobu, co chodil do měšťanky, se zde vystřídalo několik řídicích. Pokud je v časové klauzi prézens, děj sahá od minulosti relačně vymezené přísudkem této klauze do přítomnosti (vše ČNK): (9) Co se pro vás změnilo za tu dobu, co jste v čele Nejvyššího soudu? (10) Za tu dobu, co jsi nemocný, se toho ve městě tolik změnilo! (překlad: B. Pasternak ) (11) Za tu dobu, co zde žiju, se tu povedlo hodně dobrého. III. Konec trvání děje A. Spojka dokud Časová klauze uvozená touto spojkou v dané funkci má vždy záporný přísudek: (12) Počkám, dokud nepřijde. (K jinému časovému významu spojky dokud, po níž se užívá přísudek kladný viz výše 2.2.3.2 II. D.) Časová klauze udává, dokdy trval nebo bude trvat nebo děj označený větou řídící. Spojka dokud v daném vztahu vyjadřuje, že děj věty řídící trval či bude trvat dosti dlouho, a sice tak dlouho, až nastane/dokud nenastane děj či stav vyjádřený závislou klauzí časovou. Přísudek věty řídící může mít kladnou i zápornou formu obou vidů; celé souvětí se obvykle vztahuje k minulosti nebo budoucnosti (vše ČNK): časová klauze je v postpozici: (13) Čekal jsem, dokud vlak neodjel. (zkráceno) (14) Počkal jsem, dokud se jelen bezpečně nevzdálil. (15) Neodešla, dokud se neujistila, že je Robin v dobrých rukách. (16) Neodejdu, dokud neusne. (17) Neodcházej, dokud si pro tebe nepřijdu. časová klauze je v antepozici na začátku souvětí: (18) Dokud neusnul, pozoroval obrysy jejího pravého ramene. (19) Dokud nová vilová čtvrť nestála, nikomu nechyběla. (20) Dokud mi nepovíš, co tě trápí, neodejdu. V anteponované větě řídící stává často podpůrný explicitní výraz tak dlouho: (21) Budu je hledat tak dlouho, dokud je nenajdu. (ČNK) B. Spojka do té doby, než/dokud Stejně jako elementární spojka dokud udává tato složená spojka, dokdy trval nebo bude trvat děj označený přísudkem řídící klauze; na rozdíl od spojky dokud je však přísudek časové klauze kladný. Srov.: (22a) Tentokrát jsme hledali do té doby, než jsme našli pro nás nejvýhodnější dům. (ČNK) (22b) Tentokrát jsme hledali (tak dlouho), dokud jsme nenašli pro nás nejvýhodnější dům. (23a) "To triko na sobě budete mít do té doby, než vám sundám sádru," řekl doktor. (ČNK) (23b) "To triko na sobě budete mít (tak dlouho), dokud vám nesundám sádru," řekl doktor. Složená spojka do té doby, dokud je asi čtyřikrát méně častá než spojka do té doby, než. Srov.: Myslím ale, že byste tu měli zůstat všichni, aspoň do té doby, dokud nebude jasnější, na čem jsme." (překlad: A. C. Doyle - ČNK) Rozhodl jsem se tu zůstat do té doby, dokud mi nedáš zprávu o tom, o čem jsi mi psal v posledním dopise, totiž že po volbách se o mně má jednat v senátu. (překlad: M. T. Cicero, Výbor z korespondence I) Krizový štáb bude fungovat do té doby, dokud bude existovat reálné nebezpečí destrukce nemocniční sítě, jež je páteří celého našeho zdravotnictví. (Zdravotnické noviny, 2012 - ČNK) C. Spojka až Tato spojka nachází speciální uplatnění v časových souvětích, v nichž se hovoří o ději, který směřuje k nějakému cíli a jehož trváni a/nebo jehož intenzita vedou k očekávanému cíli nebo k cíli nějak pro daný děj významnému. Charakteristicky se v prozaických textech užívá koordinátu se zdvojeným přísudkovým slovesem typu běžel a běžel v anteponované řídící klauzi, po níž následuje časová klauze uvozená spojkou až (vše ČNK): (24) Damet běžel a běžel, až doběhl na místo, kde žily velké kobylky. (25) Mladík utíkal a utíkal, až doběhl k místu, kde potkal ptáčka kulíka […] V řídící klauzi stává sloveso vyjadřující vysokou intenzitu děje nebo zvyšování či snižování jeho intenzity, zrychlování nebo zpomalování děje nebo jakékoli sloveso označující děj, který může být završen nějakým úspěchem nebo efektem (vše ČNK): (26) Maruška uháněla, co jí síly stačily, až doběhla před brány Smečna. (27) Nabírali rychlost, až dopadli s žuchnutím na hladinu. (28) Kopal ještě tři dny, až narazil na betonovou desku. (29) Chvíli dusíme šťávu, až zhoustne. Srov. dále: Člun se blížil k tajemnému škuneru, až přistál u jeho boku. Chvíli si nenuceně povídali, až dojeli k osamělému místečku u jezera, kde zastavil auto a otočil se k ní. Vteřiny odtikávaly, až uplynula celá minuta. Psí skučení sláblo, až ustalo úplně. Avšak i jeho hlas časem umlkal, až zanikl docela. (E. Kriseová – ČNK) Odmítli jej v sedmi ústavech akademie věd, až zakotvil jako programátor ve Výzkumném ústavu matematických strojů. Tato speciální časová funkce spojky až souvisí s její intenzifikační měrovou funkcí v souvětích typu Smála se, až se za břicho popadala, a lze tu proto hovořit o významu časově-účinkovém. IV. Časovou hranicí je určitý čas nebo doba trvání děje První, řídící věta souvětí udává určitý čas nebo délku trvání děje jako moment, kdy se něco stane; v závislé klauzi se proto užívá vid dokonavý: (30) Bylo ke čtvrté hodině, když se ozvalo trojí zaklepání na dveře. (31) Točím asi hodinu, když se na tabuli nad vstupem na jedno nástupiště objeví číslo našeho vlaku. (T. Etzler, Novinářem v Číně) Spojovací výraz když tu nemá charakter (typické) spojky, jak bývá definována a je definována i v této gramatice (viz oddíl VI, kap. 1.2), neboť závislá klauze tu časově nedeterminuje větu řídící. 2.2.3.5 Spojovací výraz kdy Tento spojovací výraz se užívá zejména v souvětích, v jejichž řídící klauzi je časové určení typu ,v roce XY‘ nebo nějaký jiný časový výraz, který není substantivem (vše ČNK): (32) Ekonomiky většiny zemí „nastartovaly“ až po roce 1850, kdy dochází k trvalému rozvoji nových průmyslových odvětví. (33) Pro pátera Urbance skončil ten krásný čas asi o rok později, kdy ho zatkli a po nějaké době i odsoudili na dvacet let nucených prací. (34) Situace je dnes zcela jiná než tenkrát, kdy Gross zastával funkci předsedy vlády. Relativum kdy lze často zaměnit i v témže kontextu spojkou když, avšak jejich význam není zcela identický (vše ČNK): (35a) Změnil se vám život po roce 2000, když jste dostal Nobelovu cenu? (35b) Zadostiučinění jste se dočkal po roce 1989, kdy jste dostal státní vyznamenání a byl povýšen do hodnosti generála. (36a) Situace se změnila po roce 2000, když se otevřel trh s hypotečními úvěry. (36b) U nás se svátek zabydlel po roce 1989, kdy se otevřely hranice se Západem. Zatímco spojkou když se děj vztahuje nejen k době (po roce 2000) uvedené v řídící klauzi, ale i k přísudkovém ději této klauze (změnil se), relativem kdy se děj vztahuje pouze k časovému údaji (po roce 1989); proto relativum kdy, jestliže se nevztahuje k substantivu či nominální skupině, nelze užít v souvětí, kde nějaký časový údaj, k němuž se musí vztahovat, chybí: (35aa) Změnil se vám život, když jste dostal Nobelovu cenu? (36aa) Situace se změnila, když se otevřel trh s hypotečními úvěry. (35ba) *Zadostiučinění jste se dočkal, kdy jste dostal státní vyznamenání a byl povýšen do hodnosti generála. (36ba) *U nás se svátek zabydlel, kdy se otevřely hranice se Západem. Srov. dále: Reputace města se radikálně změnila v roce 1909, kdy se místní rozhodli rázně skoncovat s životem v neustálém strachu. Pak je tu samozřejmě Čína, kde investuji už od roku 1984, kdy o tom seriózně snad nikdo ještě ani nepřemýšlel. Jeho nabídky jsem využil o pár let později, kdy jsem si po velmi náročném roce plném koncertů a cest potřeboval vyčistit hlavu a vychutnat konečně trochu samoty. (Karel Gott, Má cesta za štěstím) 2.2.3.6 Implicitní vyjadřování časových vztahů Časová posloupnost dějů se dá vyjádřit také implicitně, bez časové spojky. I. Parataktické vyjadřování posloupnosti dějů A. Prostá posloupnost dějů Časovou posloupnost lze vyjádřit syndetickou či asyndetickou parataxí; takové souvětí lze přeformulovat tak, aby byl implikovaný časový vztah vyjádřen explicitně: (1a) Vstala jsem, je to asi půl hodiny, a udělalo se mi mdlo. (překlad: J. Towles, Sběratel) (1b) Když jsem asi před půl hodinou vstala, udělalo se mi mdlo. (2a) Probudil se a oheň jen doutnal. (překlad: K. Ishiguro, Pohřbený obr) (2b) Když se probudil, oheň jen doutnal. (3a) „Čí je tahle dýka?!“ vyštěkl na něho Nero, ještě za ním dveře nezapadly. (J. Loukotová, Není římského lidu) (3b) „Čí je tahle dýka?!“ vyštěkl na něho Nero ještě dřív, než za ním zapadly dveře. B. Význam časově-přípustkový (Ještě …, a už) Speciálním spojovacím výrazem Ještě … a už, kdy komponent Ještě stojí na začátku souvětí a komponenty a už stojí na začátku časové klauze, se vyjadřuje, že nějaký děj nastává přesto, že: (a) ještě nenastal děj, který by mu měl předcházet (věty (4) a (5)); (b) ještě neskončil děj předcházející (věty (6) a (7)) (vše ČNK): (4) Ještě jsme nevyjeli, a už jsem vypadal ucestovaně. (L. Vaculík) (5) Ještě jsme nepřistály, a už si narazí chlapa. (6) "Ještě jsme se nezabydleli, a už balíme," řekl jiný z ministrů. (7) Ještě se nestačil ani pořádně vydýchat, a už bude muset myslet na další závody. II. Konstrukce s trpným participiem Na začátku souvětí stojí buď samotné trpné participium, nebo pasivum ve tvaru minulého přechodníku (obě věty ČNK): (8) Dotázán, zda také může říct o Clintonovi něco pěkného, nadechl se Havel k proslovu. (9) Byv dotázán na název kapely tvrdil, že je s ním spojena zajímavá příhoda, ale ukázalo se, že není. Spolu s významem časové posloupnosti bývá implikován vztah příčinný nebo podmínkový (obě věty ČNK): (10) Pokárán pro otisky mokrých tlapek nebo pro jinou pitomost zalézal do své skrýše za kamny a truchlil. (K. Legátová, Jozova Hanule) (vztah časově-příčinný) (11) Puchejř byl náramný spáč. Ponechán sám sobě, dokázal prospat skoro všechen čas. (J. Steinbeck – ČNK) (vztah časově-podmínkový) 2.2.4 Souvětí s větou způsobovou Obsah: 2.2.4.1 Úvodní charakteristika 2.2.4.2 Souvětí s přímým určením způsobu děje způsobovou klauzí I. Spojka tak, že II. Spojka tak, aby III. Spojka tím, že IV. Spojka jak 2.2.4.3 Souvětí se způsobovou větou srovnávací 2.2.4.1 Úvodní charakteristika Způsobová klauze determinuje děj věty řídící buď jeho usouvztažněním, anebo (v širokém smyslu) ztotožněním s dějem této klauze. Jednodušeji a prakticky lze říci, že věta způsobová v rámci souvětí určuje způsob děje věty řídící. Základním výrazovým prostředkem tohoto souvětného vztahu jsou složené spojky tak, že; tak, aby a tím, že (vše ČNK): (1) Scenário se dělá tak, že se treatment rozbije na samé malé kousky. (K. Čapek) (2) Snažíme se prostředí upravit tak, aby v něm bylo co nejméně alergenů. (3) Neřešitelná otázka se vyřešila tím, že přestala být otázkou. (M. Ajvaz) Pokud se hovoří o neaktuálních, trvalých či opakovaných dějích, lze někdy spojky že a aby zaměnit bez výraznějšího významového rozdílu; v souvětích se spojkou aby je ovšem vždy přítomen její účelový význam, a tím je i omezena možnost záměny spojek že a aby: (4a) Mozek člověka funguje tak, že se snaží pojmout co největší množství informací. (ČNK) (4b) Mozek člověka funguje tak, aby pojal co největší množství informací. (5a) Datová centra jsou postavena tak, aby uměla odolat třeba i přírodním katastrofám nebo pádu letadla. (ČNK) (5b) Datová centra jsou postavena tak, že umí odolat třeba i přírodním katastrofám nebo pádu letadla. Způsob děje se v rámci souvětí vyjadřuje také srovnáním: (6) Transplantační budoucnost se nejeví tak, jak by si lékaři i pacienti přáli. Spojkou tím, že nebo tak, aby se někdy vyjadřuje způsob realizace děje, který vede k určitému důsledku: (7) Hrál by tak, že těm malým žabkám by narostla křídla a ony by létaly. (I. Klíma) (8) Snad aspoň o psech by ještě mohli psát tak, aby člověka neponižovali. (I. Klíma) 2.2.4.2 Souvětí s přímým určením způsobu děje způsobovou klauzí Způsobová klauze určující způsob děje řídící věty přímo vyjadřuje dějovou okolnost, jíž je děj řídící věty charakterizován či kvalifikován. Způsob děje vyjadřovaný závislou klauzí je v tomto případě jednou z možností jeho realizace. Jde o souvětné vyjadřování toho, jak/jakým způsobem něco uděláme či něčeho dosáhneme. I. Spojka tak, že Tato spojka složená z korelativního tak a spojky že je základním výrazovým prostředkem pro souvětné vyjadřování způsobu děje. U některých z nejfrekventovanějších přísudkových sloves v řídící klauzi tohoto typu souvětí převládá pasivum nebo rezultativum. Nejčastějšími přísudkovými slovesy v řídící klauzi jsou (nad 1000 dokladů, abecedně): dělat/udělat, dopadnout, dostat, fungovat, nastavit (většinou v pasivu, resp. rezultativu), postavit (většinou v pasivu, resp. rezultativu), postupovat, poznat, probíhat, připravit, působit, reagovat, řešit/vyřešit, skončit, upravit (téměř polovina dokladů v pasivu, resp. rezultativu), vzniknout Doklady souvětí daného typu s frekventovaným přísudkem řídící klauze: K filmu se prý dostal tak, že v malém letadle přistál na pólovém hřišti herce Douglase Fairbankse. Celosvětová ekonomika je nastavena tak, že investoři raději zamíří do pronájmů, než by stavěli na zelené louce. Postel byla postavena tak, že z ní bylo možno přehlédnout celou kuchyň a dohlížet na práci. (překlad: F. Kafka, Zámek) Život nepostupuje tak, že by se z dítěte povlovně a skoro neznatelně stával muž […] (K. Čapek, Obyčejný život – ČNK) Chytrou knížku já poznám tak, že ji většinou nepochopím. (P. Šabach – ČNK) Máme pocit, že naše rozhodování probíhá tak, že se v naší mysli nějak pod naší kontrolou řetězí důvody, které vycházejí z našich stávajících přesvědčení a přání, a ty pak ústí v jednání. Mnoho autorů empirických výzkumů z posledních desetiletí však ukazuje, že tohle není nic než čistá iluze […] Některé firmy na to reagují tak, že investují do vlastního výzkumu. Prameny bývaly upraveny tak, že z kameny vyskládané studánky byla voda vedena do jímky, kde byla odebírána pitná voda. Víme, že mnoho nejen barokních skladeb vzniklo tak, že byly nejprve hrány a teprve později zaznamenány. K méně běžným slovesům užívaným v rámci dané souvětné struktury patří např. usínat: Už když jí bylo osm let, usínala tak, že si tiskla jednu ruku druhou a představovala si, že drží muže, kterého miluje. (M. Kundera – ČNK)) U několika frekventovaných sloves v rámci souvětí se spojkou tak, že nejde o způsob provádění děje, ale o to, že něco chápeme, vidíme, vnímáme atp. jako nějaké: (9) Beru to tak, že je to levicový akademik z USA. Srov. dále: Jsem spisovatel a vždycky jsem své poslání chápal tak, že musím říkat pravdu o světě, kde žiju... Já to vidím tak, že ten vrah musí být šílenec. (překlad: A. Christie) Tátu jsem vnímala tak, že hodně pracuje, ale moc jsem nevěděla, co konkrétně dělá. Útěk dobytka si vysvětluje tak, že někdo z turistů, kteří si cestu přes hranice zkracují přes pastviny, otevřel propusť v ohradě a už ji za sebou nezavřel. Mám tomu rozumět tak, že letíme na Sibiř? II. Spojka tak, aby U některých z nejfrekventovanějších přísudkových sloves v řídící klauzi tohoto typu souvětí převládá pasivum nebo rezultativum. Nejčastějšími přísudkovými slovesy v řídící klauzi jsou (nad 1000 dokladů, abecedně): dělat/udělat, hrát, chovat se, koncipovat (většinou v pasivu nebo rezultativu), konstruovat (většinou v pasivu nebo rezultativu), naplánovat (zhruba polovina dokladů v pasivu nebo rezultativu), nastavit (většinou v pasivu nebo rezultativu), navrhnout (většinou v pasivu nebo rezultativu), postavit (většinou v pasivu nebo rezultativu), pracovat, připravit (téměř polovina dokladů v pasivu nebo v rezultativu), řešit (většinou v pasivu nebo rezultativu), sestavit (většinou v pasivu nebo rezultativu), umístit (většinou v pasivu nebo rezultativu), upravit, volit (zhruba polovina dokladů v pasivu nebo rezultativu), vybrat/vybírat, změnit Doklady souvětí daného typu s frekventovaným přísudkem řídící klauze: „ […] Musím hrát tak, aby se to divákům líbilo," řekla bývalá naše tenistka, která získala v roce 1981 americké občanství. Prostor jídelny byl koncipován tak, aby se odlišil od zbytku obývacího pokoje. Současně vyvíjené roboty jsou však konstruovány tak, aby vykonávaly práci a rozhodnutí činili lidé. Systém je připraven tak, aby dal místním úřadům, co nejvíc flexibility. Všechno je řešeno tak, aby to bylo co nejúčelnější a aby to moc nestálo. (J. Suchý – ČNK) Oba památníky jsou umístěny tak, aby je všichni mohli vidět a nikdy nezapomněli. Své oběti si pečlivě vybírá tak, aby vyhovovaly jeho sexuálním zájmům. Někdy zkrátka nedokážeme věci změnit tak, aby byly podle našeho přání. III. Spojka tím, že Spojkou tím, že se vyjadřuje, že děj závislé klauze funguje jako prostředek realizace děje věty řídící. Pokud lze tento prostředek chápat zároveň jako způsob děje, korelativum tím bývá zaměnitelné s korelativem tak; rozdíl je jen ve zdůraznění způsobovosti (tak, že) nebo prostředkovosti (tím, že): (10a) Maminka si usmiřovala tatínka tím, že stála s ním pod cingrlátky veliké lampy. (B. Hrabal – ČNK, upraveno) (10b) Maminka si usmiřovala tatínka tak, že stála s ním pod cingrlátky veliké lampy. (11a) A primář mě vyšetřoval tím, že mi strkal prst do zadnice. (ČNK) (11b) A primář mě vyšetřoval tak, že mi strkal prst do zadnice. (12a) Na její emoce reagoval tím, že ty své měnil v kámen. (ČNK) (12b) Na její emoce reagoval tak, že ty své měnil v kámen. (13a) Život trávila tím, že sela, plela a sklízela zeleninu, kterou pak vařila a jedla […] (M. Viewegh – ČNK) (13b) Život trávila tak, že sela, plela a sklízela zeleninu, kterou pak vařila a jedla. (14a) Pavla se ho snažila uklidnit tím, že mu ve všem vyhovovala. (L. Vaculík – ČNK) (14b) Pavla se ho snažila uklidnit tak, že mu ve všem vyhovovala. Spojka tím, že je u mnohých frekventovaných sloves (např. hájit se, vysvětlovat, zdůvodňovat, provinit se, podmiňovat a řady jiných) formálním výrazem jejich vazebnosti (valence). Závislou větu pak obvykle nebudeme chápat jako vyjádření způsobu děje. Spojkou tím, že se někdy vyjadřuje, že způsob realizace děje je zároveň příčinou jeho realizace; tato souvětí lze proměnit (transformovat) na souvětí s příčinnou větou uvozenou příčinnou spojkou: (15a) Zabraňme tomu, abychom sympatie světa, které jsme tak rychle získali, stejně rychle ztratili tím, že se zapleteme do houštiny mocenských šarvátek. (V. Havel – ČNK) (15b) Zabraňme tomu, abychom sympatie světa, které jsme tak rychle získali, stejně rychle ztratili proto, že se zapleteme do houštiny mocenských šarvátek. (16a) Člověk může vlastnit velice málo, ale tím, že věci miluje víc než lidi a slouží jim víc než samému Pánu, uzavírá si cestu do království božího. (I. Klíma) (16b) Člověk může vlastnit velice málo, ale protože věci miluje víc než lidi a slouží jim víc než samému Pánu, uzavírá si cestu do království božího. IV. Spojka jak Způsobové klauze jsou uvozovány také vztažným příslovcem jak. Je tomu tak v souvětích, jejichž závislá klauze vyjadřuje, že děj řídící klauze odpovídá vůli, představám či schopnostem jeho subjektu nebo objektivní možnosti či nutnosti (vše ČNK): (17) Ona si žije, jak chce, a já si žiju, jak chci. (18) Do Anglie jsme přijeli hrát, jak nejlépe umíme. (19) Od toho dne jsem ji hlídala, jak jsem nejlíp mohla. (20) Přesto parádníci existují a každý se s outfitem a vlastní kreativitou pere, jak dokáže. (21) Když šel kolem první pár, křičela, jak nejhlasitěji byla schopná. Pokud souvětí vyjadřuje, že děj věty řídící nesplňuje požadavky na způsob děje relačně vymezený závislou klauzí (věty (22) a (23)), nebo naopak takové požadavky splňuje (věta (24)), v řídící klauzi fakultativně stává korelativní tak (vše ČNK): (22a) Každý, kdo se nechoval, jak mu bylo předepsáno, věděl, že bude králem potrestán podle zákona. (22b) Teď už ví, že lidé se nechovají tak, jak by si ona přála. (23a) Štve mě, že to nefungovalo, jak jsem si představoval. (23b) Několik projektů nefungovalo tak, jak by mělo. (24a) Zdá se, že tělo reaguje, jak má. (24b) Nigerijská vláda zatím reaguje tak, jak je v Africe obvyklé. 2.2.4.3 Souvětí se způsobovou větou srovnávací Obecně lze říci, že způsob jednoho děje se v rámci souvětí přirovnává ke způsobu děje jiného. Toto přirovnávání/srovnávání/porovnávání má však různá významová i výrazová specifika (všechny doklady níže ČNK): (a) ztotožňují se dva způsoby realizace téhož děje vyjádřeného týmž slovesem; spojkou je obvykle tak, jak nebo jak..., tak: (25) Snažím se své tři děti vychovávat tak, jak vychovávala moje maminka Drahuška mě. (26) Jak vychovával otec mě, tak vychovávám děti i já. Další doklady: Šla by za ním kamkoli a milovala ho tak, jak on miluje ji. (I. Binar) Každý soudce chce přece být malován tak, jak byli malováni staří velcí soudcové, a to dovedu jen já. (překlad: F. Kafka, Proces) Vidím kolem dokola jen samé zdánlivé křesťany, kteří žijí přesně tak, jak žijí nevěrci. (M. Kundera) Jak hraje celé mužstvo, tak hraje obrana. Jak zhrubla společnost, tak zhrubli fanoušci. (b) způsob realizace jednoho děje se přirovnává ke způsobu realizace jiného děje; spojkou je obvykle rovněž tak, jak nebo jak..., tak: (27) Mysleli tak, jak jiní zpívají. (překlad: B. Pasternak, Doktor Živago) (28) Jak vnímal okolí, tak je zachycoval v kresbě na papír. Další doklady: Tu postavu jste namaloval tak, jak skutečně trůní na stolci. (překlad: F. Kafka, Proces) Nejlepší by bylo potrestat ho tak, jak on trápil koně – zimou a hladem. Jak rostla Jordanova popularita, tak se šířila i sláva firmy Nike. (c) děj řídící klauze se přirovnává k jinému ději; spojkou je obvykle jako když: (29) Sedí ve tmě, šňupá tabák a potom hlučně kýchá, jako když vybouchne kapsle. (K. Poláček) Další doklady: Motory jednotvárně bzučely, jako když letí nějaká tučná, líná masařka. (J. Heller, Hlava XXII) Kola vlaku vydávala zvuky, skřípělo to a hlučelo, jako když vlak jede těsně kolem vás. (I. Binar) Nakonec se ten největší prapodivně zatvářil a zakvičel, jako když dodělává prase. (překlad: E. Hemingway) Přesně o půlnoci v prvním sále cosi zarachotilo, poskočilo a zařinčelo, jako když padá nábytek a sype se sklo. (překlad: M. Bulgakov, Mistr a Markétka) (d) děj řídící klauze se přirovnává k důsledku děje, který by mohl nastat, ale nenastal – spojkou je obvykle jako ve spojení s kondicionálem: (30) Rty se jí křivily, jako by polkla pelyněk. (A. Lustig) (31) Všichni řidiči jeli, jako kdyby hořelo. (překlad: B. MacDonaldová; vyňato z rámce souvětí) Další doklady: Chodí, jako by měla mezi nohama vemeno. (B. Hrabal) Vrhl se na ni, jako kdyby ji zachraňoval před utopením. (M. Kundera) (e) o způsobu děje řídící klauze se říká, že je nebo by mohl být jiný, než je způsob děje klauze závislé; spojkou je obvykle jinak, než (jak): (32) Matka, která žije v hrůze o dítě, vypadá jinak, než jste vypadala vy. (Z. Frýbová) Další doklady: Nic mě netáhlo a nelákalo jednat jinak, než jsem jednal. Řekněme tedy, že myšlenka věčného návratu znamená jistou perspektivu, z níž se věci jeví jinak, než jak je známe. (M. Kundera) Nemohu jednat jinak, než cítím. (M. Kundera) Najednou pochopil, že ho ostatní vidí jinak, než jak se vidí on sám anebo jak si myslí, že ho vidí jiní. 2.2.5 Souvětí se vztahem příčinným Obsah: 2.2.5.1 Obecná charakteristika 2.2.5.2 Souvětí s větou příčinnou I. Spojka protože II. Spojka neboť III. Spojky jelikož a poněvadž IV. Spojky neb a ježto V. Konkurence příčinných spojek 2.2.5.3 Souvětí s větou důsledkovou 2.2.5.4 Souvětí s větou zdůvodňovací a vyvozovací 2.2.5.5 Souvětí s větou účelovou I. Spojka aby II. Spojka ať III. Nepravá věta účelová 2.2.5.1 Obecná charakteristika Jako příčinná souvětí v širokém slova smyslu chápeme spojení dvou vět, mezi nimiž je logickosémantický vztah příčiny / důvodu a následku / důsledku. Příčina (důvod) je jev, který vyvolá jev jiný. Následek (důsledek) je jev vyvolaný jiným jevem, nebo logický závěr (v procesu usuzování). Platí, že pokud (v čase t) nastane jev A (příčina), pak (v čase t^1)^ nastane jev B (následek): A → B. Mezi jevy A a B je přitom časová následnost, tj. časový okamžik t časovému okamžiku t^1 předchází. O příčině mluvíme zpravidla tehdy, pokud jde o vztah nutný a nevyhnutelný, tedy zejména tehdy, jedná-li se o fyzikální děje, které člověk nemůže ovlivnit svou vůlí. (srov. souvětí (1) – (3)): (1) Protože bylo jeden den minus pět a půl (jev A, čas t – příčina), květy meruněk zmrzly (jev B, čas t^1 – následek). (2) Horečka mu klesla (jev B, čas t^1 – následek), neboť začal brát antipyretika (jev A, čas t – příčina). (3) Praskla žárovka (jev A, čas t – příčina), a proto lampička nesvítí (jev B, čas t^1 – následek). Pokud nějaký jev vyvolá určité jednání člověka, které je výsledkem jeho uvažování a vědomého rozhodování, mluvíme zpravidla o důvodu takového jednání (srov. souvětí (4) – (6)): (4) Protože jsem zmeškal autobus (jev A, čas t – důvod), jel jsem stopem (jev B, čas t^1 – důsledek). (5) Se svým mužem se po patnáctiletém manželství rozvedla (jev B, čas t^1 – důsledek), neboť ji podváděl (jev A, čas t – důvod). (6) Bál se setkání se svými spolužáky (jev A, čas t – důvod), a proto se ze školního srazu omluvil (jev B, čas t^1 – důsledek). Ve způsobech, jakými se v jazyce prezentují vztahy (objektivní) kauzace a (subjektivní) motivace, tedy způsoby, jakými se prostřednictvím jazykových prostředků vyjadřují příčina a důvod, nejsou velké rozdíly. Jednoznačně rozlišit příčinu a důvod je často problematické a sami mluvčí si tento rozdíl většinou ani neuvědomují. Snažíme-li se dozvědět, co vyvolalo určitý jev, událost, změnu stavu apod., ať už jde o fyzikálně podmíněný proces, nebo vědomé rozhodnutí člověka, ptáme se toutéž otázkou, a to Proč? V odpovědích pak užíváme zpravidla týchž spojek bez významového rozlišení. Srov. příklady (7) – (8): (7) Proč je tady taková zima? – Protože nejde proud a kotel netopí. (příčina) (8) Proč jdeš v neděli do práce? – Protože doma máme zimu. (důvod) O obou typech vztahu – příčinně-následkovém i důvodově-důsledkovém – proto pojednáme společně v rámci kategorie vět příčinných (vyjadřujících jev A realizovaný v čase t – příčinu nebo důvod) a vět důsledkových (vyjadřujících jev B realizovaný v čase t^1 – následek nebo důsledek). Kauzální souvislosti mohou být jazykově ztvárněny různým způsobem, v závislosti na východisku jejich prezentace, na jejich pragmatickém hodnocení a na perspektivě mluvčího. Tím, že je jev A prezentován jako příčina jevu B, se zároveň jev B prezentuje (ač nepřímo) jako důsledek jevu A, a naopak. To, kterou z kauzálních souvislostí mluvčí upřednostní a na které své tvrzení postaví, záleží na smyslu sdělení, na perspektivě mluvčího a na (tematicko-rematické) výstavbě textu (na jeho struktuře). Tvrzení o příčině / důvodu lze proto obvykle přeformulovat ve tvrzení o následku / důsledku, a naopak. Srov. souvětí (9) a (10): (9) Studentka se nemohla dostavit na zkoušku, neboť onemocněla. (10) Studentka onemocněla, a proto se nemohla dostavit na zkoušku. V souvětí (9) je rématem (jádrem sdělení) skutečnost, která způsobila, že se studentka nemohla dostavit na zkoušku, tj. její onemocnění. Souvětí typu (9) budeme označovat jako souvětí s větou příčinnou (důvodovou). V souvětí (10) je při obráceném větosledu rématem sdělení naopak skutečnost, která byla studentčiným onemocněním vyvolána, tj. její absence na zkoušce. Souvětí typu (10) budeme proto označovat jako souvětí s větou důsledkovou. Modifikací příčinně-následkového, resp. důvodově-důsledkového vztahu je vztah závěr – důvod, resp. tvrzení – argument. Srov. souvětí (11) a (12): (11) Květy meruněk zmrzly (jev B – následek), protože v noci bylo hodně pod nulou (jev A – příčina). (12) V noci muselo být hodně pod nulou (jev A – tvrzení / závěr), protože květy meruněk zmrzly (jev B – argument). V souvětí (12) mluvčí zdůvodňuje svůj předpoklad, že byl v noci mráz, tím, že květy stromů jsou zmrzlé: Pozorování jevu B (zmrzlých květů) vede mluvčího k závěru A (že byl v noci mráz). Kauzální implikace je v takových konstrukcích obrácená. Na rozdíl od souvětí (11) zde věta příčinná (uvozená příčinou spojkou) nevyjadřuje jev A realizovaný v čase t (příčinu), ale naopak (pozorovaný) jev B realizovaný v čase t^1 (následek). Důvodová věta tedy neodpovídá na otázku Proč se to stalo?, ale na otázku Proč si myslíš, že se to stalo? (Co tě vede k závěru / Na základě čeho usuzuješ, že se to stalo?). Taková souvětí budeme označovat jako souvětí s větou zdůvodňovací. Totéž úsudkové schéma jako v souvětí (12) může být jazykově vyjádřeno i v opačném větném pořadí, srov. souvětí (13): (13) Květy meruněk zmrzly, takže v noci muselo být hodně pod nulou. Souvětí (13) začíná tvrzením o pozorovaném jevu (zmrzlých květech), z něhož je na základě zkušeností a znalostí světa vyvozen závěr o jeho příčině (v noci mrzlo). Taková souvětí budeme označovat termínem souvětí s větou vyvozovací. Další specifickou modifikací základního kauzálního vztahu příčina/důvod – následek/důsledek je vztah účelový. Jako větu účelovou budeme chápat takovou větu, která vyjadřuje cíl děje věty řídící, tj. okolnost, ke které záměrně a cíleně směřuje činnost, jednání člověka. Srov. souvětí (14): (14) Sadaři zapalovali ohně v blízkosti ovocných stromů (jev A – účelné jednání), aby je ochránili před nočními mrazy (jev B – účel). Věta účelová v souvětí (14) vyjadřuje cíl sadařů (ochránit kvetoucí stromy před mrazem), který je motivací k záměrné, účelné činnosti (zapalování ohňů v sadu). Účelová věta však na rozdíl od věty důsledkové vyjadřuje pouze záměr, cíl, ke kterému činnost směřuje, nikoli uskutečněný děj. Srov. souvětí (15) s větou účelovou a souvětí (16) s větou důsledkovou: (15) Sadaři zapalovali ohně v blízkosti ovocných stromů, aby je ochránili před nočními mrazy. (16) Sadaři zapalovali ohně v blízkosti ovocných stromů, a stromy proto nezmrzly. V případě, že se nejedná o vědomou a záměrnou zaměřenost k cíli, ale o proces neuvědomělý a nekontrolovaný, mluví se zpravidla o účelnosti. Účelnost se vyjadřuje týmiž jazykovými prostředky jako účel, tj. primárně větou uvozenou spojkou aby. Srov. souvětí (17) a (18): (17) Během tohoto procesu některé toxiny vytvářejí póry, aby umožnily jiným toxinům s enzymatickou aktivitou proniknout do buňky. (18) Adrenalin zrychluje tep a působí na játra, která produkují více glukózy, aby svaly lépe fungovaly. Kauzální vztahy se v češtině vyjadřují primárně větně (resp. souvětně). Členské vyjádření (v rámci struktury jednoduché věty) je sekundární (k němu viz oddíl III., kap. 9.3.2.4). Časovou nebo místní okolnost vyjadřujeme nejčastěji jmennou frází nebo adverbiálně (srov. věty (19) a (20)): (19) Sadaři zapalovali ohně v sadu. (místo) (20) Sadaři zapalovali ohně včera v noci. (čas) V případě příčinné okolnosti preferujeme naopak vyjádření větné, resp. souvětné. Pro vyjádření příčiny, důvodu, účelu a důsledku jakožto relativně složitých okolností událostní (dějové) povahy je větná forma výhodnější. Příčinné spojky jsou funkčně vyhraněné a specifický charakter daného vztahu vyjadřují jednoznačně a přesně. V rámci tzv. příčinných souvětí rozlišujeme následující výše popsané typy: I. Souvětí s větou příčinnou (důvodovou): (21) Meruňky zmrzly, protože v noci bylo hodně pod nulou. (příčina) II. Souvětí s větou důsledkovou: (22) V noci bylo hodně pod nulou, takže meruňky zmrzly. (důsledek) III. Souvětí s větou zdůvodňovací: (23) V noci muselo být hodně pod nulou, protože meruňky zmrzly. (argument) IV. Souvětí s větou vyvozovací: (24) Meruňky v noci zmrzly, takže muselo být hodně pod nulou. (závěr) V. Souvětí s větou účelovou: (25) Sadaři kropili stromy vodou, aby je ochránili před nočním mrazem. (účel) 2.2.5.2 Souvětí s větou příčinnou (důvodovou) Věta vyjadřující příčinu nebo důvod nějakého jevu nebo události se v češtině připojuje primárně spojkami protože, neboť, jelikož a poněvadž. I. Spojka protože Nejvyšší frekvenci v současných českých textech má spojka protože. Je stylově neutrální a užívá se k vyjádření příčinného vztahu v psaných i mluvených textech všech stylových oblastí. Z tohoto hlediska ji můžeme považovat za spojku základní. Mám velká ramena, protože dvacet let závodně plavu. Znám jeho jméno, protože se mnohokrát podepsal na hotelových dopisních papírech. Ve vojenském muzeu ho nevzali, protože měl modrou knížku. Musel jsem přivírat oči, protože vítr foukal proti nám. Vedle základní spojky protože lze v rámci příčinného souvětí použít také korelativní výraz proto, že (srov. souvětí (1) a (2)). (1) Robert nepřišel, protože mu nebylo dobře. (2) Robert nepřišel proto, že mu nebylo dobře. Rozdíl mezi oběma typy spojení je v aktuálním členění souvětné výpovědi. Příčinná věta v souvětí (2) je vždy restriktivní, tzn. je rématem (informačním jádrem) výpovědi a potenciální odpovědí na potenciální otázku Proč Robert nepřišel? Jinými slovy, sděluje důvod nějaké již známé skutečnosti (v našem případě důvod Robertovy nepřítomnosti). Příčinná věta v souvětí (1) může být podle kontextu buď restriktivní jako v dialogické sekvenci (3), kde je povinnou součástí odpovědi a nelze ji vynechat, nebo nerestriktivní jako v dialogické sekvenci (4), kde je fakultativní částí odpovědi (jejím rématem je věta hlavní): (3) Proč Robert nepřišel? *Robert nepřišel. Robert nepřišel, protože mu nebylo dobře. (4) Přišel Robert? Robert nepřišel. Robert nepřišel, protože mu nebylo dobře. Srov. následující korpusové doklady: Práce v nakladatelství si váží, protože je pro ni prý velkou školou. Své práce si váží také proto, že je různorodá. Uvedenou citaci jsem použil, protože jsem v ní neviděl, a dosud nevidím, nic škodlivého. Příměr o vojně jste použil proto, že jste aktivní voják v záloze? O práci jsem přišel, protože firma, kde jsem byl sedmnáct let zaměstnán, na konci roku zkrachovala. O práci přišel proto, že jeho nasazení a pracovitost se pohybovaly spíše v minusových hodnotách. Nerestriktivní význam příčinné věty při využití korelativního výrazu se signalizuje jejím vyčleněním do samostatného grafického a zvukového celku. Srov. souvětí (5) a (6): (5) Robert nepřišel. Proto, že mu, nebylo dobře. (6) Robert nepřišel, proto, že mu nebylo dobře. Jako výhodné se jeví užití korelativního výrazu tehdy, uvádí-li příčinná věta pouze jednu z několika spolupůsobících příčinných okolností (korelativnímu výrazu v takovém případě často předchází aktualizační vymezovací částice typu zejména, především, hlavně, v prvé řadě, také, mimo jiné ad.) nebo tehdy, pokud chce mluvčí explicitně vyjádřit míru jistoty, s jakou tvrdí, že daný kauzativní vztah platí (v takovém případě předchází zpravidla nějaký jistotně modalitní výraz typu možná, asi, snad, zřejmě, pravděpodobně, jistě, určitě, bezpochyby, bezesporu aj.) Srov.: Stát se rozhodl cenu léčiv regulovat zejména proto, že užívání léků není autonomním rozhodnutím člověka (pacienta, zákazníka). Projekt nás zaujal hlavně proto, že jeho prostřednictvím můžeme přispět na charitativní projekty. Město by se domů rádo zbavilo především proto, že už do nich nechce investovat. Jednoznačně vedly velkoformátové prodejny, mimo jiné proto, že nabízely velmi široký sortiment. Řidič nezvládl řízení vozu zřejmě proto, že měl v dechu 2,28 promile alkoholu. Městský soud v Praze […] povolil letos v červnu obnovu trestního řízení, jistě proto, že tu byly nové důkazy. Po prohlídce mě propustili, pravděpodobně proto, že mám na starosti dvě malé děti. Korelativní spojovací výraz se užívá často také tehdy, pokud mluvčí uvádí dvě spolupůsobící příčiny (nejen proto, že …, ale také / zejména / především proto, že…). Na rozdíl od koordinačního spojení dvou příčinných vět uvozených spojkou protože (srov. souvětí (7)) se v souvětí s korelativním spojovacím výrazem dva spolupůsobící příčinné faktory hierarchizují. První se prezentuje jako zjevný, na první pohled patrný, předpokládaný apod., zatímco druhý vyznívá jako méně zjevný, skrytý, ale (díky rematickému postavení) často významnější (srov. souvětí (8)): (7) Skoro ho neslyšela, protože mluvil potichu a protože měl nahlas puštěné rádio. (8) Skoro ho neslyšela nejen proto, že mluvil potichu, ale i proto, že měl nahlas puštěné rádio. Srov. následující korpusové doklady: Všichni si Anny všimli. Nejen proto, že byla skoro o půl hlavy vyšší než ostatní dívky, ale také proto, že měla delší, vlnitější a lesklejší vlasy. Ke zvuku má blízko nejen proto, že studuje zvukovou tvorbu na FAMU, ale i proto, že se odjakživa věnuje muzice. Korelativní výraz se uplatňuje také tehdy, pokud mluvčí platnost některé z potenciálních příčinných okolností explicitně popírá (ne / nikoli proto, že / že by…, ale / nýbrž proto, že…). Srov. následující korpusové doklady: Roztřásla se mi kolena, a určitě ne proto, že bych byla z cukru. Žáci často selžou ne proto, že by nebyli chytří, ale proto, že je zadání a typ otázek zaskočí. Porota pro ni hlasovala nikoli proto, že je žena, ale protože je talentovaná. Podobné uplatnění jako korelativní výraz proto, že mají víceslovné spojovací výrazy typu kvůli tomu, že nebo z toho důvodu, že. Srov.: Dělám herectví i kvůli tomu, že se za ty svoje postavy můžu schovat. Udělal jsem to hlavně z toho důvodu, že se mi tím strašně ulevilo. Tyto letouny jsme vybrali nejenom z toho důvodu, že jsou daleko úspornější a větší než současná generace osmistovek, ale také kvůli tomu, že dále doletí. Banka zkrachovala ne kvůli tomu, že by měla špatnou bilanci, ale proto, že její financování bylo založeno na krátkodobých úvěrech. II. Spojka neboť Druhou nejužívanější příčinnou spojkou v současných psaných textech je spojka neboť. Tu lze v jakémkoli kontextu nahradit základní spojkou protože, nikoli však naopak. Spojka neboť má omezenou distribuci, a to ze dvou důvodů: 1. Na rozdíl od stylově neutrálního protože jde o spojku knižní, rezervovanou spíše pro texty psané a texty formálního charakteru. 2. Z hlediska formálněsyntaktického jde o spojku parataktickou (souřadicí) a z hlediska významového o spojku vysvětlovací, explicitně zdůvodňovací. Noremně se proto užívá jen v souvětích s postponovanou větou příčinnou, tj. na rozdíl od spojky protože a dalších hypotaktických spojek nestojí nikdy v iniciační pozici souvětí. Srov.: (9a) Bylo by škoda chodit po vyznačených cestách, protože život je krátký. (9b) Bylo by škoda chodit po vyznačených cestách, neboť život je krátký. (10a) Protože nemám vlastní bydlení, bydlím u rodičů. (10b) *Neboť nemám vlastní bydlení, bydlím u rodičů. Srov. následující korpusové doklady: Rozsudek není dosud pravomocný, neboť obžalovaný i státní zástupkyně si ponechali lhůtu na rozmyšlenou. Pobyt se vydařil, neboť jsme se setkali ze strany personálu s pochopením a ochotou. Modré majáčky skutečně už používat nesmíme, neboť zákon naše vozy jako oprávněné neuvádí. Hasiči nabádají řidiče k opatrnosti, neboť nehod za minulý týden výrazně přibylo. Výjimečně lze i ve standardním spisovném textu nalézt souvětí, v němž stojí spojka neboť v antepozici, což svědčí o tom, že někteří mluvčí již rozdíl mezi souřadicí spojkou neboť a podřadicí spojkou protože nepociťují. Srov. např.: Neboť si pana Hesse vážíme, nemůžeme odmítnout informovat naše čtenářky a čtenáře o této akci. – Neboť kostel nebyl nikdy odsvěcen, plánuje farnost v Jablonném obnovení bohoslužeb minimálně dvakrát ročně. – Neboť císaře je třeba řádně přivítat, bylo na hradě připraveno na tisíce lákadel pro obveselení každého z návštěvníků. III. Spojky jelikož a poněvadž Knižní charakter mají také spojky jelikož a poněvadž, které však mají v současných textech výrazně nižší frekvenci než spojky protože a neboť. Škoda zatím nebyla přesně vyčíslena, jelikož majitel je v zahraničí. Já jsem těch zápasů v lize za poslední dobu moc neodehrál, jelikož jsem byl zraněný. Jelikož oko je s nosem spojeno kanálky, při pláči se nám nos ucpává slzami. Jelikož byl požár včas nahlášen, měli jsme ho velice rychle pod kontrolou. Jelikož byl stav hráze vyhodnocen jako havarijní, není nutné vypisovat na zhotovitele oprav výběrové řízení. Pro funkci ministra je zcela nevhodný, poněvadž jeho zkušenost s českým prostředím je nulová. On si to nemohl pamatovat, poněvadž byl opilý. Tuhle univerzitu jsem si vybrala, poněvadž sem od nás ze školy už nikdo další nešel. Poněvadž konkurence byla silná, o úspěchu vedle výtvarných schopností jistě rozhodovala i originalita nápadu. Musel se vzdát svého hereckého a dabérského povolání, poněvadž ztratil hlas. Zdá se však, že spojku jelikož si někteří současní mluvčí oblíbili a dávají jí (oproti obecnému trendu) ve spisovné mluvené řeči přednost před spojkou protože. Jiní mluvčí zas zřejmě preferují – v mluvě spisovné i nespisovné – spojku poněvadž. IV. Spojky neb, ježto a anžto Dnes již zastaralé spojky neb, ježto a anžto stojí na periferii jazykového systému a jsou dokladem starších fází vývoje češtiny. Srov. např. následující texty z 19. století: Vůkolní lid se jí z daleka vyhýbá, neb na koho prý promluví, tomu jistě neštěstí nastává. (Karel Hynek Mácha: Cikáni, vznik 1835, 1. vydání 1857). Byla to zacházka aspoň dvou hodin, a ježto se večer už chýlil, průvodcové jeho mu domlouvali, aby přenocoval u nich. (Karel Klostermann: V ráji šumavském, 1893). A v tom má nový spisovatel veseloher věru těžké postavení, anžto neustále upadá v podezření, že buď docela kopíruje nebo dokonce dělá šablony. (Národní listy, 28.7. 1861). V současných textech slouží spojky neb, ježto a anžto jako prostředek záměrné archaizace a intelektualizace jazyka nebo jako prostředek ironie a jazykové komiky (nezřídka v kombinaci s jazykovými prostředky jiných stylových hodnot). Srov.: V letošních ročnících prakticky nenajdete připomínky a dotazy spoluobčanů, neb se všeobecně ví, že občané našeho města jsou moudří, uvážliví a na každém kroku nacházíme příklady báječné pospolitosti, proto není takové rubriky třeba! (Deníky Bohemia, 2006) Včera byl pátek třináctého a je zvláštní, jak už dopředu je člověk ovlivněn pověrou, že je to den, kdy je lepší sedět doma na sedínce a nedělat nic. Jenže ono to nejde, neb jsme lapeni do sítí konzumu a je potřeba vydělávat bankovky na hypotéku. (Deníky Bohemia, 2016) Jeho námitkám bylo postupně vyhověno, a ježto soudy v té době nepospíchaly, byl případ přidělen jinému obvodnímu soudu až o více než dva roky později. (Lidové noviny, 2011) Soutěžící čerpají zásadně z veselého košíku nejapných hitů osmdesátých let. To je poněkud smutné, ale ježto celý český pidishowbyznys se už pěkně dlouho motá v začarovaném kruhu, vlastně jde jenom o logický důsledek všeho. (ForMen 2011) Anžto nemám tu patřičnou drzost, odvahu, sebevědomí a já nevím co ještě, ponechal jsem věci v klidu. Zde podepsaný sloupkař se v sobotním vydání rozloučil se čtenáři, anžto počátkem týdne hodlal zmizet z dosahu všech sítí a signálů. (Lidové noviny, 2020) Nalézáme se v situaci, kdy prakticky jediným zřídlem peněz budou jen a jen úspory. Nikdo nám nic nedá, anžto nemá. (Zdravotnické noviny, 2013) V. Konkurence příčinných spojek Jak ukazuje tabulka 1, jsou frekvenční rozdíly u jednotlivých příčinných spojek velmi výrazné. V korpusu SYN v 9 z roku 2021 připadá na každý milion textových slov 664 výskytů spojky protože, 112 výskytů spojky neboť, 42 výskytů spojky jelikož a pouze 8 výskytů spojky poněvadž. Tabulka 1: Frekvence příčinných spojek v korpusu Syn v9 Absolutní frekvence (počet výskytů v korpusu SYN v9) Relativní frekvence (ipm) (počet výskytů na 1 milion slov) protože 3 785 121 664 neboť 638 343 112 jelikož 239 679 42 poněvadž 43 655 8 Volnou zaměnitelnost příčinných spojek (s výjimkou již zmíněné obligatorní postpozice věty se spojkou neboť) ukazuje následující čtveřice dokladů z korpusu SYN v9: Při zadržení musely být použity donucovací prostředky, protože podezřelý nereagoval na opakované výzvy policistů. Proti muži byly použity donucovací prostředky, neboť dotyčný kladl odpor a fyzicky napadl policistu. Jelikož byl pachatel agresivní, museli ho strážníci zneškodnit za použití donucovacích prostředků. „Poněvadž se vzpouzel, kolegové proti němu použili donucovací prostředky,“ přiznal ředitel městské policie. Implicitně lze příčinný vztah vyjádřit také asyndeticky (bez použití spojky). Srov. následující korpusové doklady: Všechno kromě karimatky jsem zabalila do větší cestovní tašky, krosnu jsem zavrhla, špatně se v ní hledá. Erich ani nedutal, bál se promluvit. Dvojčata nechala u sestry, nechtěla, aby byla u toho, co mělo přijít. Natáhl si košili, svetr, manšestráky a bundu, venku bylo chladno. 2.2.5.3 Souvětí s větou důsledkovou Věta vyjadřující následek /důsledek nějakého jevu nebo logický závěr jako výsledek usuzování se v češtině připojuje primárně spojkami (a) proto, (a) tedy, a tak, takže, (a) tudíž. Výrazy proto, tedy, tak a tudíž jsou výrazy adverbiální povahy, jejich lineární postavení ve větě je pohyblivé, tj. mohou, ale nemusí stát na začátku důsledkové klauze. Vzhledem ke spojce a, se kterou často tvoří složený spojovací výraz, mohou být i v distanční pozici. Srov.: (1) Od rána nejedl, a proto už měl hlad. (2) Od rána nejedl, a měl už proto hlad. (3) Při pádu si otočil koleno, a tak opouštěl hřiště na nosítkách. (4) Při pádu si otočil koleno, a opouštěl tak hřiště na nosítkách. (5) Při pádu si poranil koleno, a hřiště tak opouštěl na nosítkách. Výraz takže má oproti tomu čistě spojkovou povahu, vznikl kombinací zájmenného adverbia tak a hypotaktické spojky že. Se spojkou a se proto nepojí a stojí vždy v iniciační pozici věty. Srov. uzuální formulace (6) – (9) a neuzuální, agramatické formulace (10) – (11): (6) Pocházím ze severu, a tudíž jsem na nepříznivé podmínky zvyklý. (7) Pocházím ze severu, a jsem tudíž na nepříznivé podmínky zvyklý. (8) Pocházím ze severu, a na nepříznivé podmínky jsem tudíž zvyklý. (9) Pocházím ze severu, takže na nepříznivé podmínky jsem zvyklý. (10) *Pocházím ze severu, a takže na nepříznivé podmínky jsem zvyklý. (11) *Pocházím ze severu, na nepříznivé podmínky jsem takže zvyklý. Vztah důsledkový se vyjadřuje paratakticky. Věta důsledková stojí výhradně v postpozici a její obsah nelze (na rozdíl od vět příčinných) nominalizovat (vyjádřit nevětným výrazem). Zatímco souvětí (12) lze přeformulovat ve větu jednoduchou, v níž je příčina nepřítomnosti na oslavě vyjádřena jmennou frází (kvůli bolesti hlavy), souvětí (13) takovou reformulaci vylučuje. (12) Bára na oslavu nepřišla, protože ji bolela hlava. – Bára nepřišla kvůli bolesti hlavy. (13) Báru bolela hlava, a proto na oslavu nepřišla. – 0 Implicitně lze důsledkový vztah vyjádřit také spojkou a, případně i asyndeticky (bez spojky). Učitel výtvarky zřejmě dospěl k závěru, že ve mně něco je, že mám nadání, a rozhodl se udělat všechno proto, aby mi pomohl. Slyšel, že manžel dělal finančníka, a zeptal se, co má dělat s penězi, až se dostane do Šanghaje. Bylo vedro, špatně se mu dýchalo. Magnar není zdráv, nemohl přijít. Z mého hlasu vytušil, že váhám, a požádal mě, abych to slíbila. Knižní až zastaralé je vyjádření důsledkového vztahu spojkou i. Srov. následující korpusové doklady: Vlasy se mu lepily k čelu potem úzkosti, i běžel k hydrantu a pustil si na hlavu proud studené vody. Začalo se už ovšem stmívat, i přidal do kroku. Jistá významná státní budova naléhavě potřebovala nový nátěr stovek oken a dveří, i byla vypsána veřejná soutěž. 2.2.5.4 Souvětí s větou zdůvodňovací a vyvozovací Jako větu zdůvodňovací chápeme takovou větu, která neuvádí ani (fyzikální) příčinu nějakého jevu, ani důvod jakožto impuls, motivaci způsobu lidského jednání, ale zdůvodňuje nějaké tvrzení, domněnku, výsledek myšlení a usuzování, myšlenkový závěr. Uvádí tedy argument podporující nějaké tvrzení, stanovisko mluvčího. Srov. souvětí (1): (1) Patrikovi se ta hra zjevně nelíbila, protože na konci netleskal. V souvětí (1) mluvčí zdůvodňuje svůj myšlenkový závěr (Patrikovi se hra nelíbila), ke kterému došel na základě pozorování (Patrik netleskal). Souvětí není tvrzením nějakého kauzálního vztahu, ale prezentací myšlenkového procesu (úsudku, usuzování), založeného na přímém pozorování, životních zkušenostech a znalostech světa (konkrétně na znalostech sociálních norem). Vedlejší věta neodpovídá na otázku Proč se Patrikovi ta hra nelíbila?, ale na otázku Proč si myslíš, že se Patrikovi ta hra nelíbila? Jak už bylo výše řečeno, v souvětích s větou zdůvodňovací je kauzální vztah inverzní. O jevu vyjádřeném větou příčinnou (argumentu) se sice také mluví jako o důvodu, jde však o důvod odpovídající následku prezentovaného jevu (jevu B v čase t^1), nikoli jeho příčině (jevu A v čase t). Zdůvodňovací věty se uvozují týmiž spojkami jako věty příčinné (důvodové), tj. primárně příčinnými spojkami protože, neboť, jelikož a poněvadž. Jejich užití ilustrují následující korpusové doklady: Při vniknutí do stánku musel pachatel použít značnou sílu, protože stánek na různých místech poškodil. Nedaleko věznice na něj pravděpodobně čekal vůz, neboť tam policejní pes ztratil stopu. Patrik se ale zjevně nehodlal zdržet, jelikož na to nebyl ani oblečen. Kocour musel také něco ucítit, poněvadž vyděšeně zamňoukal a uháněl pryč. Vzhledem k tomu, že souvětí není tvrzením logické implikace, ale prezentuje kauzální vztah jen jako pravděpodobný, má mluvčí často potřebu vyjádřit míru této pravděpodobnosti (tj. míru jistoty, s jakou tvrdí, že jev vyjádřený v první větě byl vyvolán / způsoben jevem vyjádřeným v druhé větě), a součástí první věty (tvrzení, závěru) bývá proto často nějaký jistotně modalitní výraz, např. sloveso muset v epistémické funkci, částice určitě, zjevně, patrně, asi apod. Srov. následující korpusové doklady: Určitě nás musel vyhlížet z okna, protože otevřel dveře dokořán, ještě než jsme k nim stačili dojít. Někoho jsme zřejmě musely ráno naštvat, protože jsme našly naše auto s vypuštěnými pneumatikami. Malá Zoe ho asi musela zaslechnout, protože přiběhla k plotu přímo k místu, kde stál. Asi se nedovolala, protože nic neříkala a za chvilku zavěsila. Byla tu asi krátce, protože lidé, kteří ji pamatují, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. V dospělosti už asi nic nenapsal, protože jsem se s jeho jménem už nikdy nesetkal. Šel zřejmě do kostela, protože měl na sobě oblek a tmavý kabát. Zřejmě už nečekal sníh, protože jel na letních pneumatikách. Děti nejspíš po obědě usnuly, protože je nebylo slyšet a ani si nehrály v obývací místnosti. Totéž úsudkové schéma jako v souvětí (1) může být prezentováno i v opačném pořadí, tj. tak, že souvětí začíná tvrzením o pozorovaném jevu (Patrik netleskal, jev B), z něhož je na základě zkušeností a znalostí světa vyvozen závěr o jeho příčině / důvodu (Patrikovi se hra nelíbila, jev A). Srov. souvětí (14): (14) Patrik na konci netleskal, takže se mu ta hra zjevně nelíbila. V takových případech se užívá typicky spojky takže, méně často se užívají i další spojky primárně důsledkové. Srov. následující korpusové doklady: Trenér i vedení mě přemlouvali, abych tam zůstal, takže jsem se jim asi líbil. Stopy mířily pouze jedním směrem, takže je za sebou asi nezanechal ani pošťák, ani distributor letáků. Mezi mrtvými nebyl, takže se asi zachránil. Rozhodčí to pískl, takže to asi faul byl. Dům vyhrál soutěž Stavba roku, takže se nám asi povedl. Jisté bylo, že di Castella stálo každé číslo několik stovek, a musel to tedy být zámožný pán. Odsouzený na poškozenou zcela jistě reagoval, a musel ji tedy vidět. 2.2.5.5 Souvětí s větou účelovou Věta účelová vyjadřuje cíl děje vyjádřeného větou řídící, tj. okolnost, ke které záměrně a cíleně směřuje lidská činnost, lidské jednání. I. Spojka aby K vyjádření účelu slouží v češtině primárně spojka aby. Srov.: Učitelé ve třídách s dětmi o události hovořili, aby předešli nedorozuměním a fámám. Po nanesení make-upu je třeba obličej lehce přepudrovat, aby se neleskl. Součástí spojky aby je kondicionálový tvar pomocného slovesa být (a-bych, a-bys, a-by, a-bychom, a-byste), shodující se v kategorii osoby a čísla s podmětem věty. Srov.: Odmlčela se, aby se nadechla a dodala si síly. Moderování večera jsem vzal, abych si přilepšil k důchodu. Porost plečkujeme nebo okopáváme podle potřeby, abychom rozrušili případný půdní škraloup a odstranili plevele. Podstoupil jste někdy krevní transfuzi, abyste si zvýšil výkonnost? Vedle základní spojky aby se pro vyjádření účelu užívá také korelativního výrazu proto, aby. (1) Patrik přišel, aby pomohl Monice s projektem. (2) Patrik přišel proto, aby pomohl Monice s projektem. Motivace užití korelativního výrazu je podobná jako u výrazu proto, že v rámci souvětí s větou příčinnou. Účelová věta v souvětí (2) je vždy restriktivní, tzn. je rématem (informačním jádrem) výpovědi a potenciální odpovědí na potenciální otázku Proč Patrik přišel? a je sdělením účelu již známé skutečnosti (Patrikova příchodu). Účelová věta v souvětí (1) může být podle kontextu buď restriktivní jako v dialogické sekvenci (3), nebo nerestriktivní jako v dialogické sekvenci (4). (3) Proč přišel Patrik? Patrik přišel, aby pomohl Monice s projektem. *Patrik přišel. (4) Přišel Patrik? Patrik přišel, aby pomohl Monice s projektem. Patrik přišel. Srov. následující korpusové doklady: Dnešním návštěvníkům připomínají toto období dřevěné červené domky na břehu řeky, k nimž lodě připlouvaly, vyložily svůj náklad, naložily jiný a zase vyrazily na moře. Červenou barvu prý mají proto, aby si je námořníci nepopletli s jinými na břehu vybudovanými domky. Cesta po stopách meteoritu zavede účastníky k historickým křížům […] i k božím mukám za městem […]. Muka byla prý postavena proto, aby uchránila obyvatele města od podobných pohrom, jako byl právě pád meteoritu. Spojovacího výrazu proto, aby se (podobně jako příčinného proto, že) užívá charakteristicky v následujících případech: (a) uvádí-li účelová věta pouze jeden z několika souběžných cílů (korelativnímu výrazu v takovém případě často předchází aktualizační vymezovací částice typu zejména, především, hlavně, v prvé řadě, také, mimo jiné ad.); (b) chce-li mluvčí explicitně vyjádřit míru jistoty, s jakou tvrdí, že daný účelový vztah platí (užívají se jistotně modalitní výrazy typu možná, asi, snad, zřejmě, pravděpodobně, jistě, určitě, bezpochyby, bezesporu aj.); (c) uvádí-li mluvčí více cílů děje (nejen proto, aby …, ale také / zejména / především proto, aby…); (d) pokud mluvčí platnost některého cíle explicitně popírá (ne / nikoli proto, aby, ale / nýbrž proto, aby…). Srov. následující korpusové doklady: Promluvila o svém problému hlavně proto, aby varovala ostatní. Šla jsem do soutěže v první řadě proto, abych se dozvěděla pravdu od odborníků. Nemocnice lékárnu zřizovala mimo jiné proto, aby pacientům ušetřila cesty za pohotovostní službou do Semil. Její syn […] se vyučil kuchařem – snad proto, aby už nikdy nezažil hlad, který míval v dětství. Trenér zvolil slabšího soupeře zřejmě proto, aby si hráči mohli nacvičit některé herní varianty. Šestkrát vyjeli pražští hasiči během uplynulého víkendu k hořícím zatravněným plochám, které někdo zapálil možná proto, aby se zbavil zaschlé stařiny. Projekt Osvětim vytváříme nejen proto, abychom ukázali, co se stalo, ale také, co by se mohlo znovu stát, pokud bychom se nedokázali z této strašné historie poučit. Chtěl jsem se učit, protože mě to bavilo, ne proto, abych se dostal mezi jedničkáře. Dělal jsem to kvůli svému pocitu, a nikoliv proto, aby toho byly plné noviny. Obrátili jsme se na resortní ministerstva nikoliv proto, aby nám kompenzovali ztrátu tržeb, ale abychom měli možnost čerpat výhodnější úvěry s delší splatností. Podobné uplatnění jako korelativní výraz proto, aby mají víceslovné spojovací výrazy typu za tím účelem, aby nebo kvůli tomu, aby. Srov.: Pylony jsou zde umístěny za tím účelem, aby zamezily vjezdu automobilů na cyklostezku. Obyvatelé sem přišli kvůli tomu, aby se dozvěděli, jaký mají odpovědní úředníci s územím záměr. II. Spojka ať Pro vyjádření žádoucího stavu nebo děje se vedle základní spojky aby užívá také spojka ať. (5) Dobře se najez, abys neměl hlad. (6) Dobře se najez, ať nemáš hlad. Spojka ať se užívá zejména v souvětích s komunikační funkcí výzvy, typicky po větách s přísudkovým slovesem ve tvaru imperativu. Srov.: Směj se, ať nemáš strnulou fotku. Všem říkáme, žádejte řádně šest týdnů předem, ať to stihneme zúřadovat. Voskovku průběžně ořezávejte do špičky, ať nejsou kresby příliš silné. Prosím tě, radši počkej, ať nemáme další nepříjemnosti. Méně často má řídící věta oznamovací formu, tj. přísudkové sloveso je v indikativu nebo v kondicionálu. Srov.: Žádné uvítací řeči se nevedou. Místní si raději honem rozebírají výpravu po jednom hostu k obědu, ať nejsou husy na pekáčích moc vysušené. Na rozehřátém grilu papriky grilujeme po obou stranách a potíráme ochuceným olejem. Ne moc, ať nejsou papriky přesolené. Začalo pršet a ona si vzpomněla, že jí jednou taškou ve střeše zatéká. Tak tam chtěla dát hrnec, ať nemá mokrý strop. Radnice je vizitkou města. Měla by se opravit, ať se za ni nemusíme stydět. Pokud už tady psi volně pobíhají, měli by mít aspoň náhubek, ať se nestane nějaké neštěstí. III. Nepravá věta účelová Od vedlejší věty účelové je třeba odlišovat větu, která ač je také vyjádřena spojkou aby, nevyjadřuje účel, ale pouze děj, který v čase následuje po ději věty řídící, zpravidla v kontrastně-konfrontačním vztahu. Srov. souvětí (7) a (8): (7) Sepisovala zprávu celý víkend, aby šéf neměl zase nějaké výhrady. (8) Sepisovala zprávu celý víkend, aby měl šéf zase nějaké výhrady. Vedlejší věta v souvětí (7) vyjadřuje cíl (tj. šéfovu spokojenost), ke kterému směřuje děj věty hlavní (tj. usilovná celovíkendová práce). V souvětí (7) je tedy vedlejší věta účelová. Vedlejší věta v souvětí (8) ale nevyjadřuje účel děje věty řídící, ale událost, která v čase po ději věty řídící následovala a je s ním v nějakém smyslu v rozporu. Nesoulad mezi obsahy spojovaných vět (pracovala celý víkend – šéf měl zase výhrady) posiluje kontrastně-konfrontační interpretaci a naopak oslabuje tendenci interpretovat větné spojení jako účelové. V české lingvistice se taková souvětí tradičně označují termínem souvětí s nepravou větou účelovou. Časová následnost se v češtině vyjadřuje primárně spojkami souřadicími, využití hypotaktické spojky aby je v takových případech považováno za příznakové. Srov. souvětí (9), kde je vztah rozporu vyjádřen parataktickou odporovací spojkou ale: (9) Sepisovala zprávu celý víkend, ale šéf měl zase nějaké výhrady. Konfrontované děje přitom nemusí být přímo protikladné, může jít například jen o konfrontaci počátečního a koncového děje v nějakém časovém řetězci, jako např. v souvětí (10). (10) V roce 1822 se Máchovi přestěhovali na Staré Město a načas se usadili v Benediktské ulici, aby nakonec po roce 1826 zakotvili na Karlově náměstí. Nepravá věta účelová obsahuje zpravidla nějaký adverbiální výraz vyjadřující časovou následnost, např. pak, potom, nakonec, později a vzápětí apod. Srov. následující korpusové doklady: Stadion oněměl v úžasu, aby po chvíli vybuchl v nespoutané nadšení. Domácí prohrávali 1:3, aby nakonec v závěru vstřelili tři branky a slavně vyhráli 4:3. Ptačí tahy se zahušťují do úzkého koridoru mezi Oderskými vrchy a západními výběžky Beskyd, aby se pak jižněji znovu rozptýlily do úzkých niv řeky Moravy, Bečvy a Dyje. Dosud firmy dávaly „nevytíženým“ pracovníkům z úsporných důvodů výpověď, aby pak v době krátkodobé konjunktury pracně hledaly náhradní síly. Šumperk v průběhu hry třikrát vedl dvoubrankovým rozdílem, aby posléze prohrál v prodloužení. Hráčky Frýdlantu nejprve podlehly Hodonínu 3 : 6, aby na druhý den zdolaly celek Dubňan 6 : 1. Housle rozpustile poskakují, aby vzápětí zvážněly. 2.2.6. Souvětí s větou podmínkovou Obsah 2.2.6.1 Obecná charakteristika I. Spojky II. Pozice podmínkové věty III. Význam podmiňování IV. Podpůrné korelativní výrazy (jen, tehdy, jen tehdy) V. Korelativní pak v podmínkové klauzi VI. Přípustkově-podmínkové i a ani VII. Pseudopodmínka 2.2.6.2 Jednotlivé spojky I. Spojka když II. Spojka jestli III. Spojka jestliže IV. Spojka pokud V. Spojka kdyby VI. Spojka pakliže VII. Spojka pokavad/pokavaď VIII. Spojka -li IX. Spojka jak X. I kdyby …, ať 2.2.6.3 Podpůrné korelativní výrazy I. Korelativní tehdy II. Korelativní jen III. Korelativní jen tehdy IV. Korelativní i tehdy V. Korelativní ani tehdy 2.2.6.4 Jiné způsoby vyjadřování podmínky I. Složené spojky v případě, že; za podmínky/předpokladu, že; pod podmínkou, že II. Podmínkový infinitiv III. Podmínkový imperativ 2.2.6.1 Obecná charakteristika I. Spojky Podmínkový vztah dvou dějů nebo stavů (resp. děje a stavu) se v rámci souvětí vyjadřuje zejména spojkami když, jestli, jestliže, pokud, kdyby a -li; méně často se užívá – zejména v mluvené spisovné češtině – spojka pakliže (v psaných textech je asi šestnáctkrát méně frekventovaná než spojka jestliže). Zcela okrajová je v publikovaných psaných textech spojka pokavad/pokavaď. Tyto spojky jsou zčásti synonymní: (1a) Když mi pomůžeš, budeme za chvíli hotovi. (1b) Jestli mi pomůžeš, budeme za chvíli hotovi. (1c) Jestliže mi pomůžeš, budeme za chvíli hotovi. (1d) Pokud mi pomůžeš, budeme za chvíli hotovi. (1e) Kdybys mi pomohl, byli bychom za chvíli hotovi. (1f) Pomůžeš-li mi, budeme za chvíli hotovi. (1g) Pakliže mi pomůžeš, budeme za chvíli hotovi. (1h) Pokavad mi pomůžeš, budeme za chvíli hotovi. Synonymie podmínkových spojek je však jen částečná a ne vždy lze jednu zaměnit druhou. Spojky se také liší stylem. Spojky když, jestli a kdyby jsou stylově neutrální, ostatní spojky jsou stylově příznakové. Spojky jestliže, pokud a -li jsou příznakově spisovné, knižní, resp. formální; spojka pakliže má stylový status nevyhraněný (viz níže u této spojky), spojka pokavad/pokavaď se užívá především v mluvené češtině (podrobněji viz níže u této spojky). II. Pozice podmínkové věty Podmínková věta stává obvykle v antepozici, pokud to však vyžaduje či umožňuje aktuální členění textu, stává i v postpozici: (2a) Když nebudu úplně fit, nepůjdu na hřiště. (2b) Nepůjdu na hřiště, když nebudu úplně fit. (ČNK) Další doklady postpozice: Svoboda a tolerance budou bezpečnějšími, když budou lidé hluboce přesvědčeni o těchto hodnotách a o správnosti principu, že člověk nemá žádné právo vnucovat své přesvědčení jiným lidem. Pane, já vám zaplatím, co chcete, když mi prozradíte, jakými prostředky se udělá tak dokonalý, tak zelený, tak hustý, tak bezvadný, tak sametový, tak stejnoměrný, tak svěží, tak nezničitelný, zkrátka tak anglický trávník, jako je ten váš. (K. Čapek – ČNK) III. Význam podmiňování V rámci souvětného podmínkového vztahu lze rozlišit tři základní speciální případy tohoto vztahu: - konstatování podmínkového vztahu (věta (3)); - předpoklad podmínkového vztahu (věta (4)); - kladení podmínky (věta (5)): (3) Jestliže rostlina nemá dostatek vody, stěny buněk ochabují. (ČNK) (4) Odnaučíme-li se bát a krást, pak všechno dobře dopadne. (V. Havel) (5) Dál s vámi budu mluvit, jen pokud neprozradíte zdroj informace. (ČNK) Kladením podmínky se rozumí, že mluvčí sděluje, že je ochoten něco udělat jen za určité podmínky. Konstatováním podmínkového vztahu se rozumí, že mluvčí konstatuje, že kdykoli objektivně nastává nějaký děj nebo stav, nastává objektivně a nutně jiný děj nebo stav, který je jeho důsledkem. Jde z jazykového (i logického) hlediska o centrální podmínkový vztah, jehož primárním a základním výrazem jsou spojky jestliže, -li a pokud. V tomto významu nelze použít spojky jestli. Spíše ze stylového hlediska zde není zcela vhodná ani spojka když. Předpokladem podmínkového vztahu se rozumí, že mluvčí vzhledem ke svým zkušenostem či ze své vůle tvrdí jako svůj předpoklad, že jedna událost (jeden stav) vyplývá z druhé(ho), je jejím/jeho důsledkem (následkem). V rámci tohoto způsobu podmiňování lze rozlišit podmiňování kladené spíše jako reálná možnost – jeho výrazem je kterákoli ze spojek kromě spojky kdyby – a podmiňování kladené jako potenciálně méně reálné (avšak nikoli zcela nereálné) – jeho výrazem je spojka kdyby, obsahující podmiňovací morfém by (k formám a funkcím kondicionálu viz 2. díl, oddíl I. B. kap. 7.3): (4a) Odnaučíme-li se bát a krást, pak všechno dobře dopadne. (V. Havel) (4b) Kdybychom se odnaučili bát se a krást, pak by všechno dobře dopadlo. P. Karlík (1995a) v případě konstatování podmínkového vztahu hovoří o „otevřené podmínce reálné“ (Jestliže dáme do vody cukr, tak se rozpustí), v případě předpokladu podmínkového vztahu hovoří o „otevřené podmínce možné“. P. Karlík zde dále upozorňuje, že některá podmínková souvětí obsahující v závislé klauzi futurum, mají ilokuční funkci rady nebo varování: Jestliže budeš pít mléko, budeš zdravý a silný. – Jestliže budeš pít studenou vodu, dostaneš zápal plic. Korpus však ukazuje, že souvětí, která začínají spojkou jestliže následovanou futurálním budeš jsou ve spisovných publikovaných textech extrémně vzácná; častější, i když rovněž poměrně vzácná, jsou souvětí tohoto typu s plurálovým tvarem budete. Např. Jestliže budete cvičit a upravíte své dietetické návyky, dostanete se na menší velikost oblečení během jednoho měsíce. (rada) – Jestliže budete pravidelně pít [rozumí se alkoholické nápoje – FŠ], vaše tělo bude trpět nedostatkem důležitých živin, jako jsou proteiny, minerální látky, vitaminy a vláknina. (varování). IV. Podpůrné korelativní výrazy (jen, tehdy, jen tehdy) Že něco nastane jen za určitých podmínek a ne za jiných se explicitně vyjadřuje a zdůrazňuje partikulí jen, adverbiem tehdy nebo kumulativním jen tehdy ve spojení s některou z podmínkových spojek (obě věty ČNK): (6) Tam se toxikomany zabývají, jen pokud jsou ochotní spolupracovat. (7) Tyto možnosti se však naplní jen tehdy, pokud budeme schopni vidět sebe a své partnery jako stále mladé. (Podrobněji k podpůrným korelativním výrazům viz níže 2.2.6.3) V. Korelativní pak v podmínkové klauzi Zejména po spojkách pokud, jestliže a jestli se v postponované řídící větě často užívá korelativního výrazu pak: (8) Pokud jsi mě chtěl přesvědčit, pak se ti to nepovedlo. (překlad: U. Eco – ČNK) (9) Jestliže je Bůh fantazie, touha, pak je teologie jenom studium pošetilé lidské pověrčivosti. (10) Jestli zamýšlela svými slovy detektiva šokovat, pak tedy neuspěla. (překlad: A. Hailey) Protože mezi jednotlivými podmínkovými spojkami jsou rozdíly významové a stylové, následují významové a stylové charakteristiky jednotlivých podmínkových spojek: VI. Přípustkově-podmínkové i a ani Pokud chceme vyjádřit, že něco nastává i za okolností, které se mohou jevit jako pro daný děj nevhodné či nepříznivé, resp. tento děj neumožňující, užívá se složené spojky i když/pokud/kdyby. Pokud chceme vyjádřit, že něco nenastává ani za okolností tomuto ději příznivých, lze užít složené spojky ani když/pokud/kdyby: K těhotenství může dojít, i když žena nedosáhla vyvrcholení (neměla orgasmus). Obdobné podmínky budou platit, i pokud solární zařízení pořídíte na leasing. K tlaku na mzdy a platy dojde, i kdyby se lékaři a ostatní zdravotnický personál nijak nebouřili. Nedokázal vyhrát, ani když švindloval, protože hráči, které se snažil podvést, dovedli vždycky sami švindlovat líp než on. Cena elektřiny navíc neklesne, ani pokud by tuzemské elektrárny vyráběly elektřinu levněji. VII. Pseudopodmínka Jako pseudopodmínku označujeme souvětný vztah, v němž nejde o pravé podmiňování. Pokud je v závislé klauzi minulý čas, může jít o různé významové nuance, v nichž je podmiňování jakousi subjektivní významovou nadstavbou nad existujícím vztahem příčinným: (11a) Jestliže dal v přípravě takřka polovinu všech našich branek, měl by dostat šanci, aby to potvrdil i v mistrovských zápasech. V takových souvětích lze spojku jestliže někdy nahradit příčinnou spojkou protože, pochopitelně ovšem s poněkud odlišným jazykovým významem a jiným stylem: (11b) Protože dal v přípravě takřka polovinu všech našich branek, měl by dostat šanci, aby to potvrdil i v mistrovských zápasech. Jindy záměna spojky jestliže za spojku protože není možná; (12) Jestliže existovala žena, která by byla ztělesněním opory a nezlomné věrnosti svému manželovi, byla to Jelena Bonnerová. Význam tu sahá od pravého podmiňování (pokud taková žena vskutku existovala) ke konstatování faktu: taková žena existovala a byla to žena XY. Srov. dále: Jestliže dokázal vylomit zámek na Berelově krámku, jistě si poradí také s tím na gorškovské bráně. (překlad I. B. Singer – ČNK) K pseudopodmínkovým souvětím lze přiřadit také formálně podmínková souvětí s frazeologizovaným začátkem typu Jestli se nemýlím, … Když jinak nedáš … Když myslíš, tak … a souvětí, v nichž se mluvčí obrací na svého partnera s nějakou výzvou nebo dotazem: Jestli chceš, … jestli ti to nevadí, … Jestli mohu, … atp. Srov. (vše ČNK): Jestli se nemýlím, řekla jsem mu, že jsem těhotná, někdy ve čtvrtek. "Jestli vám to nevadí, pane," odpověděla Kris," zůstanu zde a zahraju si s pány poker." Jestli mohu, trochu bych vaši otázku posunula. "Jestli dovolíte, musím s vámi nesouhlasit," vzkypěl druhý úředník. (překlad: E. Hemingway, Sbohem armádo) "Tak dobře. Jestli chceš, půjdu s tebou, mami." Když myslíte, klidně se rozveďte, ale mě do toho netahejte. Když jinak nedáte, dejte mi tedy padesát lir. (překlad: E. Hemingway, Sbohem armádo) K pseudopodmínkovým souvětím lze přiřadit také výroky typu (obě věty ČNK): (13) Jestli on je socialista, já jsem Margaret Thatcherová. (14) Jestli tohle je liverpoolskej přízvuk, tak já jsem vévodkyně z Devonshiru. Těmito souvětnými výroky se vyslovuje krajní nedůvěra ve fakt, který je implikován pseudopodmínkovou klauzí a jeho vysoká nepravděpodobnost se srovnává s něčím, co neexistuje a nemůže existovat. 2.2.6.2 Jednotlivé spojky I. Spojka když A. Různý význam spojky když Tato spojka má především význam časový (viz výše 2.2.3), ale má také význam čistě podmínkový; mnohdy se oba tyto významy spojují v komplexní význam časově-podmínkový: (15) Když dostane filmař v USA Oscara, vzápětí je zahrnut spoustou nabídek. V souvětí (15) lze determinaci závislou klauzí chápat zároveň jako determinaci časovou (tj. v době, kdy filmař dostane, resp. poté, co filmař dostane) i jako určení podmínky (tj. pokud filmař dostane). Srov. dále: Když jede náš mozek – v podobě vědomí – po vzorcích hlavní dálnice, neuvědomujeme si možné zkratky, protože jejich existence byla dočasně zatlačena do pozadí dominantní trasou dálnice (toto je jednoduché a přirozené chování nervové sítě, jež vysvětlím později). Když klikneš na některou z těchto nabídek hlavního menu, rozvine se obvykle okno s podnabídkami, jemuž se říká roletové menu. Když dostane pacient psychiatrické léčebny záchvat, vypomůže si personál tím, že ho zavře do "klece". Zda se spojkou když vyjadřuje pouze vztah časový nebo pouze vztah podmínkový nebo komplexní vztah časově-podmínkový, není obvykle nijak formálně signalizováno a typ vztahu se vyrozumívá z pragmatických souvislostí (obě věty ČNK): (16) Když dostane nevinná žena anonymní dopis obsahující lži, zasměje se a dopis zahodí. (překlad: A Christie) (17) Když dostane německé hospodářství chřipku, my chytneme zápal plic. (Respekt, 1993) Je zřejmé, že v souvětí (17) se hovoří o tom, co se stane tehdy, jestliže nevinná žena dostane anonymní dopis, nikoli o tom, kdy se taková žena zasměje a dopis zahodí. Naproti tomu z obsahu souvětí (18) spíše plyne, že se v něm hovoří o tom, kdy naše hospodářství utrpí citelnou ránu; význam Pokud dostane německé hospodářství chřipku, my chytneme zápal plic však nelze zcela vyloučit. Jde tu tedy o významovou vágnost, rozprostírající se od čistě časového významu přes komplexní význam časově-podmínkový až k významu čistě podmínkovému. B. Čistě podmínkový význam spojky když Čistě podmínkový význam mívá spojka když v souvětích, jejichž závislá klauze má přísudek (a) s opisným futurem; (b) se slovesem dokonavým v prézentním tvaru; (c) v záporu (vše ČNK): (18) Když bude pršet, akce se nekoná. (19) „Když začneme snižovat sociální odvody, tak ohrozíme zdravotnictví nebo důchody,“ argumentoval Středula. (20) Když nezajistíme, abychom nevymírali, tak se penze nevyřeší. Srov. dále: Když budeme držet pospolu, tak ty peníze seženeme. Když bude běžné, že ženy zastávají vysoké posty, odrazí se to pozitivně na sebevědomí ostatních. Když budou jenom napadat druhé, tak se nikam neposunou. Když přeříznete šlachu ostře, tak se lépe napojuje, protože má dva jasné konce. Když nepřistoupíme na jejich podmínky, tak nás můžou z tohoto města všechny vyhnat. Avšak i za těchto podmínek může mít souvětí se spojkou když význam pouze časový: Hvězdy nežijí věčně. Když vyčerpají svou jadernou energii, tak umírají. C. Speciální podmínkový význam spojky když 1. V závislé větě je čas minulý: pseudopodmínka Čistě podmínkový (tj. nikoli časový) význam mívá spojka když také v anteponované klauzi s minulým časem, pokud je ve větě řídící opisné futurum nebo prézentní tvar slovesa dokonavého, odkazující k budoucnosti; v řídící větě stává obvykle korelativní tak (věty (21) až (23) – ČNK); tato souvětí mají blízko k souvětím pseudopodmínkovým nebo je lze za taková pokládat: (21a) Když si to Klaus začal, tak ať si to dokončí. (22a) „Když to slíbila, tak určitě dorazí,“ ujistil nás její bratr Daniel. (23a) „Když už do toho trenér Ščasný šel, tak bude chtít určitě uspět,“ říká bývalý trenér Sparty. (zkráceno) Podmínková věta uvozená spojkou když v klauzi s minulým časem má specifický význam: mluvčí o ději vyjádřeném touto klauzí ví, že nastal, nepochybuje o něm a vyvozuje z něj nějaký důsledek. V tomto významu lze spojku když nahradit spojkou jestliže (event. i spojkou pokud), nikoli však spojkou jestli. Kdybychom zde spojku když nahradili spojkou jestli, souvětí by mělo jiný smysl, nebo by bylo negramatické: (21b) Jestliže si to Klaus začal, tak ať si to dokončí. (21c) *Jestli si to Klaus začal, tak ať si to dokončí. (pokud mluvčí ví, že obsah závislé klauze platí.) (22b) Jestliže to slíbila, tak určitě dorazí. (22c) *Jestli to slíbila, tak určitě dorazí. (pokud mluvčí ví, že obsah závislé klauze platí.) (23b) Jestliže už do toho trenér Ščasný šel, tak bude chtít určitě uspět. (23c) * Jestli už do toho trenér Ščasný šel, tak bude chtít určitě uspět. (pokud mluvčí ví, že obsah závislé klauze platí.) Užití spojky jestli podobná jejímu užití ve větách (21c) až (23c) se mohou vyskytovat v nářečích či v nepříliš pečlivé běžné mluvě. Do spisovných projevů se však nehodí. Mj. i proto, že takové užití připomíná aplikaci německé spojky wenn, která v němčině standardně znamená jak jestli, tak jestliže. 2. Souvětí se spojkou když je otázkou O speciální podmínkový vztah jde v souvětích otázkové formy, jimiž se implikuje, že za podmínky, o níž hovoří závislá věta uvozená spojkou když, nebude moci být něco uskutečněno nebo by takové uskutečnění nemělo (dobrý) smysl: (24) A kdo starým lidem v eldéenkách jednou umyje zadek, když nebudeme mít dost dětí? (25) Proč bychom měli přejímat některé nové normy EU, když nebudeme u jejich zrodu? Srov. dále: Za co si koupíme olej a sůl, když nebudeme prodávat vejce? K čemu nám budou peníze, když nebudeme mít koho nakoupit? (Jde o nákup hráče sportovním oddílem) K čemu nám bude sebelepší vyhláška, když nebudeme mít v parcích hlídače? D. Styl Spojka když stylově osciluje mezi hovorovostí a neutralitou, nehodí se však příliš do odborných textů, v nichž se konstatuje podmínková závislost jednoho děje na jiném (v této komunikativní platnosti se nejlépe uplatňuje spojka jestliže, event. pokud). Že se spojka když v podmiňovací funkci lépe uplatní v běžném, neodborném jazyce, naznačuje následující tabulka s vybranými slovesy, která bezprostředně následují po spojce Když stojící na začátku věty: Tab. 1: Konkurence spojky když se spojkami pokud a jestliže na začátku souvětí Když mi Počet dokladů Pokud mi Počet dokladů Jestliže mi Počet dokladů zavoláte 18 zavoláte 1 zavoláte 0 pomůžeš 21 pomůžeš 2 pomůžeš 0 řeknete 58 řeknete 6 řeknete 2 dáte 90 dáte 22 dáte 0 Celkem 187 Celkem 31 Celkem 2 Přesto ani v ryze odborném textu nemusí působit spojka když nepřiměřeně: Oční svaly mění tvar čočky, a v důsledku toho zaostřují obraz na sítnici. Když nedokážou oční čočku dostatečně vyklenout a paprsky jsou zaostřeny za sítnicí, je člověk dalekozraký. E. Modus Po spojce když uvozující podmínkovou větu se užívá zpravidla indikativ, výjimečně též kondicionál; srov. následující tabulku: Tab. 2: Konkurence spojky když s kondicionálem se spojkou kdyby a spojkou pokud s kondicionálem Když by Počet dokladů Kdyby Počet dokladů Pokud by Počet dokladů chtěl 32 chtěl 1674 chtěl 1562 došlo 27 došlo 1488 došlo 2990 přišla 18 přišla 919 přišla 331 hrozilo 17 hrozilo 64 hrozilo 134 vznikla 5 vznikla 72 vznikla 113 přijel 5 přijel 147 přijel 23 nastala 4 nastala 201 nastala 291 odmítl 4 odmítl 32 odmítl 45 trénoval 3 trénoval 31 trénoval 9 Celkem 104 Celkem 4628 Celkem 5498 Když by + V 919 Kdyby + V 86 835 Z tabulky vidíme, že užívání kondicionálu po spojce když je téměř zanedbatelné, přesto se však vyskytne i v dobrém textu. Srov.: Apateista s náboženstvím nebojuje, ono ho totiž už vůbec nezajímá. Militantnímu ateismu se přiblíží jen tehdy, když by hrozilo, že jej někdo z jeho klidu vyruší, když cítí potřebu bránit se před něčím, co by mohlo zpochybnit jeho jistotu, že náboženství je odbytá, nezajímavá a nedůležitá věc. Užívání kondicionálu po spojce když je z hlediska gramatické korektnosti sporné. (Stejně či ještě více problematické je užívání kondicionálu po spojce jestli - viz níže.) Spojku když s kondicionálem (když by) lze totiž téměř vždy bez patrnější změny významu nahradit spojkou kdyby - ta je přitom v daném významu noremní. Ani z hlediska stylového nepřináší spojka když s kondicionálem obvykle žádné pozitivum, spíše naopak. V současnosti nelze tedy shledat téměř žádný evidentní důvod pro funkčnost užívání podmínkové spojky když s kondicionálem ve významu podmínkové spojky kdyby. Jediným evidentně validním argumentem pro gramatičnost spojení spojky když s kondicionálem (když by) ve významu spojky kdyby je fakt, že u jiných podmínkových spojek (pokud, jestliže) se kondicionál běžněji užívá (pokud by, jestliže by). V některých speciálních případech může jít navíc o jistou (spíše pozitivní) kontaminaci perspektivy čistě časové (když) s perspektivou podmiňování (by). Proto bychom případy typu (26a) a (27a) spíše kategoricky neodmítali: (26a) Když by se objevil student s handicapem, tak ho neodmítneme. (ČNK) (26b) Pokud by se objevil student s handicapem, tak ho neodmítneme. (26c) Jestliže by se objevil student s handicapem, tak ho neodmítneme. (27a) Když by se voda do lesů pustila začátkem dubna, další tři týdny se tam s technikou nedostaneme. (ČNK) (27b) Pokud by se voda do lesů pustila začátkem dubna, další tři týdny se tam s technikou nedostaneme (27c) Jestliže by se voda do lesů pustila začátkem dubna, další tři týdny se tam s technikou nedostaneme. Jako nejvhodnější volba se tu jeví věty typu (b). Existují však zvláštní případy, kdy podmínkově užitá spojka když spojená s kondicionálem má speciální podmiňovací význam, který podmiňovacím kdyby nelze vyjádřit; výraz když by je pak synonymní s výrazem pokud by, od něhož se však liší stylově. Srov.: (28a) Jak toho mohu nechat, když by to znamenalo porušit přísahu a rozejít se s kamarády? (překlad: A. C. Doyle – ČNK) (28b) Jak toho mohu nechat, pokud by to znamenalo porušit přísahu a rozejít se s kamarády? Spojka když ve větě s kondicionálem může mít i význam časový; srov.: Mládí často mluví, když by mělo být zticha. (ČNK) II. Spojka jestli Spojka jestli stylově osciluje mezi hovorovostí a neutralitou. Stylově se tak výrazně liší od spojek pokud a jestliže, které mají výrazně formální povahu. Spojka jestli je vhodná zejména pro běžnou stylově neutrální komunikaci, ale je vhodná i pro standardní komunikaci veřejnou (média, parlament). Spojka jestli se často užívá tehdy, hovoříme-li o události či situaci, ze které vyplyne událost či situace jiná: (29) Jestli dostaneme práci, všecko bude v pořádku. (překlad: J. Steinbeck – ČNK) Protože spojkou jestli se tematizuje situace, z níž plyne nějaký důsledek, stává většinou v antepozici, postpozice je spíše vzácná a musí vyhovovat podmínkám aktuálního členění textu: (30) Můžeme jít dolů, jestli to půjde. (ČNK; zesílený větný přízvuk je na adverbiu dolů; podmínka je zde samozřejmá, a připomíná se proto jen dodatečně) Spojku jestli lze vždy zaměnit (nehledíme-li na aspekty stylové) spojkou pokud, jestliže nebo -li, ne vždy ji však lze zaměnit spojkou když. Pokud závislá klauze odkazuje ke skutečnosti, o níž mluvčí neví, zda (již) reálně existuje (platí), spojky když neužíváme; té užíváme naopak v případě opačném: (31a) Jestli nemáš hlad, tak nejez. (Mluvčí neví, zda obsah podmínkové klauze platí.) (31b) Když nemáš hlad, tak nejez. (Mluvčí předpokládá nebo ví, že obsah podmínkové klauze platí.) Další doklady: Jestli dneska zastřelíš ještě jednu laň, tak za trest budeš sedět doma a nebudeš s námi smět už vůbec lovit! Jestli byl vrah, tak bych v jeho autě asi neměla šanci. Jestli bude slunce ještě pár dnů takhle pálit, rozkvetou zvonky. Jestli nemáte prsa větší než 3B, tak můžete mít šaty bez ramínek i podprsenky. Jestli nemůžete mluvit, stačí, když kývnete. Jestli dostanu podobné informace o jiném ministerstvu, budu interpelovat bez ohledu na stranickou příslušnost ministra. Spojka jestli se zpravidla neužívá s kondicionálem; za běžných komunikačních okolností se namísto jestli by ve spisovné češtině závazně užívá kdyby; větu (32b) pokládáme za negramatickou: (32a) Kdybys přijel v neděli, mohl jsi mít vstup zadarmo. (32b) *Jestli bys přijel v neděli, mohl jsi mít vstup zadarmo. Pozn. Užívání spojky jestli ve větách s kondicionálovým přísudkem (typ 30b), lze předpokládat např. u Němců, kteří dobře ovládají češtinu, avšak mnohdy za německou spojku wenn užijí českou spojku jestli, i když to odporuje normě současné standardní češtiny. Setkáme-li se s kondicionálem po spojce jestli ve starší české próze z prvních desetiletí 20. století, jde pravděpodobně o germanismus; např. Jestli by se vdala, vzala by si jedině venkovského člověka, ale až po válce. (J. Hašek - ČNK) Pokud se po spojce jestli vyskytne kondicionálové by, většinou nejde o podmiňování; např. Jestli by se mi to líbilo! Pánové! – Řekl jsem Evě, že ona je ta silnější. Že ona je ta hlavní. Jestli by se za daných okolností nemohla ovládat. III. Spojka jestliže A. Obecná charakteristika Jde o typicky podmiňovací spojku formální stylové hodnoty; užívá se zejména ve formálních textech publicistických, administrativních a odborných. Její význam by bylo možno explikovat jako ´stane-li se/pokud se stane, že´ či ´platí-li/pokud platí, že´. Stává obvykle v antepozici. V přísudku podmínkové klauze stojí velkou většinou dokonavý nebo nedokonavý indikativ prézentu: (33) Jestliže cena vzroste, poptávka klesne. (34) Jestliže milujete knihy pro samotný zážitek z prožívání cizích příběhů, vaše děravá paměť vás přece nemusí trápit. (35) Jestliže bradavky bolí, důkladně je prohlédněte. Srov. dále: Jestliže během užívání přípravku Rivotril otěhotníte nebo začnete kojit, oznamte to ihned svému lékaři. Jestliže biskup nebo kněz žije ve stavu smrtelného hříchu, pak nemůže ani platně světit nebo proměňovat, ani udělovat svátosti nebo křtít. Jestliže naše myšlení má být něčím víc než pouhou téměř automatickou reakcí, musíme mít způsob, jak zaměřovat pozornost na jednu stránku problému po druhé. Bezprostředně po spojce jestliže stojící na začátku věty stojí kromě tvarů sloves být, mít a sloves modálních nejčastěji tato slovesa (nad 50 dokladů, abecedně): bydlet, cítit, dát/dávat, dělat/udělat, docházet/dojít, dokázat, dostat, existovat, hledat, hodlat, hovořit, hrát, jet, jít, milovat, mluvit, najít, nastat, nechat, odmítnout, patřit, plánovat, platit, potřebovat, použít/používat, pracovat, přijít, přijmout, připustit, říci/říkat, souhlasit, stát, toužit, trpět, tvrdit, umět, uspět, uvažovat, vědět, věřit, vidět, vlastnit, vyhrát, vyjít, vzít, vzniknout, začít, zemřít, získat, zjistit, znát, zůstat, zvítězit, zvolit, žít. U některých z těchto sloves má výraznou převahu tvar 2. os. pl. nebo tvar 1. os. pl.: - tvar 2. os. pl. výrazně převládá u sloves: bydlet, dávat, hledat, milovat, patřit, plánovat, potřebovat, používat, pracovat, toužit, trpět, uvažovat, vlastnit; Jde tu často o výzvy k tomu, co je náležité, vhodné, žádoucí nebo možné dělat/udělat za daných podmínek/okolností. Srov.: Jestliže bydlíte v domě s pěknou zahradou, udělejte vše proto, aby hlavní vchod vedl rovnou do ní a potom do té části zahrady nevysazujte stromy ani příliš mnoho rostlin. Jestliže hledáte klidné místo mimo turistická centra a umíte hledat na internetu, můžete si dovolenou naplánovat sami. Jestliže vlastníte sklep vhodný k vytvoření domácí vinotéky, stačí si nakoupit stojany, do nich umístit láhve, jednou za rok je obrátit (jak doporučují vinaři) a pak už si jen vychutnávat ušlechtilý nápoj. - tvar 1. os. pl. výrazně převládá u sloves: hovořit, mluvit, připustit, vzít (většinou ve spojení vzít v úvahu). Srov.: Jestliže připustíme, že božský vládce všehomíra urovnal chaos a dal svůj tvar vesmíru, pak tento vesmír je dokonalý a nic v něm není náhodné, ani komety. Jestliže vezmeme v úvahu statistické rozložení, pak by u nás měly téměř dva miliony domácností disponovat částkou kolem půl milionu korun. Minulý čas je vzácný a kromě speciálních případů popsaných níže v oddílu B. se vztahuje na minulý fakt, z nějž se něco vyvozuje: (36) Jestliže mluvil otevřeně o svých kancléřských ambicích, pak to udělal přinejmenším s tichým souhlasem Kohla. Srov. dále: Jsou lidé, a je jich velmi mnoho, kteří jsou více či méně obráceni do minulosti a odmítají vzdát se čehokoliv z doby svého mládí. Jestliže milovali Katapult a Abbu, dál milují Katapult a Abbu. Kondicionál je po spojce jestliže opodstatněný vždy, má-li celé souvětí podmiňovací význam; výraz jestliže by je pak synonymní s kdyby a pokud by. Rozdíly jsou tu jen stylové. Např. (37a) Jestliže by regenerace nebyla provedena, kaly by se po poklesu teploty znovu objevily. (ČNK) (37b) Pokud by regenerace nebyla provedena, kaly by se po poklesu teploty znovu objevily. (37c) Kdyby regenerace nebyla provedena, kaly by se po poklesu teploty znovu objevily. Srov. dále: Jestliže by byla hmota nepřítelem světla, pak by pro zbožného bylo tělo nevyhnutelně vězením ducha a poutem duše, zdrženlivosti, překonání a umrtvení žádostí. Jestliže by lidská mysl byla skutečně tak proměnlivá, že bychom, jak tvrdí extrémní zastánci historismu, nemohli přímo chápat to, co lidé jiných věků mínili určitým tvrzením, pak by nám dějiny byly nepřístupné. B. Minulý čas Minulý čas je v podmínkové klauzi se spojkou jestliže ve výrazné menšině. Často má svou specifickou funkci: 1. Pravděpodobnost Minulým časem se implikuje (presuponuje), že tomu bylo tak, jak říká podmínková klauze, avšak nikoli se stoprocentní jistotou, i když i s tou je třeba či možno počítat; stupeň jistoty musí vyplynout z kontextu (ten zde neuvádíme), do nějž je výrok zařazen: (38a) Jestliže cítil politické vměšování do vyšetřování, měl ho hned jednoznačně pojmenovat. (ČNK) Explicitně lze takový komplexní význam podmínkového souvětí vyjádřit např. takto: (38b) Jestliže/Pokud opravdu cítil politické vměšování do vyšetřování, měl ho hned jednoznačně pojmenovat. (38c) Pokud je tomu opravdu tak, že cítil politické vměšování do vyšetřování, měl ho hned jednoznačně pojmenovat. Podobně: (39a) Jestliže dělali jen imunologické testy a pak sledováním třeba na CT zjistili, že se nádor dál rozvíjí, negativní výsledky mě nepřekvapují. (ČNK) (39b) Jestliže/Pokud opravdu dělali jen imunologické testy a pak sledováním třeba na CT zjistili, že se nádor dál rozvíjí, negativní výsledky mě nepřekvapují. V těchto případech je však výrazně frekventovanějších spojka pokud: Pokud opravdu jde o záměrné šíření patologických bakterií, musejí odněkud pocházet, a mikrobiologická laborka by byla docela vhodné místo, kde začít. 2. Opakující se děje Minulý čas stává také ve výrocích o neaktuálních dějích, které se opakují. Může přitom jít buď o uzavřenou minulost, anebo o minulý děj, který svými důsledky sahá do přítomnosti – pak je za vhodných kontextových okolností nahraditelný prézentem: (40) Uchazeč měl přitom povinnost přijmout práci, kterou mu nabídly veřejná nebo odborová zprostředkovatelna. Jestliže odmítl, ztratil nárok na podporu. (ČNK) (41a) Jestliže došlo k závadě na strojním zařízení nebo podobným provozním poruchám, náleží vám náhrada mzdy ve výši 80 procent průměrného výdělku. (ČNK) (41b) Jestliže dojde k závadě na strojním zařízení nebo podobným provozním poruchám, náleží vám náhrada mzdy ve výši 80 procent průměrného výdělku. Kontext tu ovšem obvykle bude vyžadovat jen jeden z obou časů. IV. Spojka pokud Spojka pokud je v současné psané standardní češtině univerzální podmínkovou spojkou. Je zhruba čtrnáctkrát častější než spojka jestliže (v publicistice je ještě častější), je téměř stejně obvyklá a frekventovaná v antepozici i v postpozici, užívá se v klauzi s indikativem i kondicionálem a lze ji použít ve všech podmínkových významech všech časů. Její užívání je omezeno pouze stylově, neboť má (slabě) formální charakter (obě věty ČNK): (42) Pokud rostlina nemůže žít podle své přirozenosti, zajde, a stejně je tomu u lidí. (43) Určitě vám zavolá, pokud bude mít čas. Následující doklady jsou uspořádány podle pozice podmínkové klauze a podle slovesného způsobu a času: ANTEPOZICE Indikativ prézentu: Kantharidin je kapalná jedovatá látka, kterou ze svého těla brouk začne vylučovat při pocitu ohrožení. Pokud dojde ke kontaktu látky s lidskou kůží, vznikají na ní velmi rychle bolavé hnisající puchýře. Pokud akceptujeme názor, že lidská společnost není schopna vyvíjet se jinak než neustálým rozšiřováním spotřeby, je expanze do vesmíru jediným možným řešením. Indikativ minulého času: "Je to tragédie, která se musí pečlivě vyšetřit. Pokud selhal lidský faktor nebo technika, budeme se z toho muset poučit," řekl zástupce ředitele URNA. Turistické chaty v příjemném horském stylu stavěly spolky českých a německých turistů vesměs na hřebenech a v několika obcích. Pokud přežily do dneška, patří k ozdobám Beskyd. Indikativ futura: Pokud bude do rána mrznout, alespoň trochu oschnou silnice a ten lepkavý povlak se rozpadne na bledý prach. Kondicionál: Pokud by byla vina techniků prokázána, hrozilo by jim až desetileté vězení. POSTPOZICE Indikativ prézentu: Při intenzivním užívání dokážou tyto drogy udělat šílené změny v mozku a v nervové soustavě. Kromě toho může člověk umřít na dehydrataci organismu, pokud tyto drogy bere a třeba osm hodin tančí. Jaké potraviny bychom měli jíst, pokud potřebujeme povzbudit imunitu a bojovat s únavou a vyčerpáním? Indikativ minulého času: Ale někdy jsem zastavil a pohovořil s kontrolními úředníky, pokud neměli moc práce. (překlad: J. Steinbeck – ČNK) Indikativ futura: Nejsme proti sociální reformě, pokud bude tlačit lidi k tomu, aby si aktivněji hledali práci. Kondicionál: Takový byl svět, ve kterém se odehrávala má skutečnost: nikdy mě nenapadlo, že by lidé mohli být dobří, že by se člověk dokázal změnit, že by se svět mohl stát lepším, pokud by lidé dokázali mít radost z pocitů, pohledů, gest, pokud by přijali něčí lásku či laskavost. Podpořil byste svého otce, pokud by se rozhodl kandidovat? Jako součást korelativa pokud – potud má spojka pokud – méně často – také význam časový, resp. časově-podmiňovací, zejména v jazyce literárním: Pokud bude člověk člověkem, pokud bude touha po majetku, vášeň, strach a nenávist, pokud budou rozličné barvy pleti, rozličné jazyky a rozličné národy, potud bude bohatý bohatým a chudý chudým a silný bude ovládat slabého a chytrý silného. (překlad: M. Waltari – ČNK) Spojka pokud je zde nahraditelná spojkou dokud: Dokud bude člověk člověkem … Význam spojky pokud někdy osciluje mezi významem podmínkovým a vyjadřováním jistých pochybností mluvčího, resp. je výrazem jeho jisté vyhýbavé komunikační strategie. Např.: Pokud dostal ještě nějaký malý kšeftík z arcibiskupského paláce, bylo to spíše z milosti a ne natolik účinné, aby zabrzdilo jeho nezadržitelný pád. V mluvené češtině se vedle formy pokud užívá často její varianty s měkkým ´ď´: pokuď; Ve standardní psané spisovné češtině se tato varianta vyskytne jen vzácně; např.: Bodnutí žihadlem nám samozřejmě neublíží (pokuď nejsme alergičtí, či neoteče nevhodná část těla). V. Spojka kdyby Spojka kdyby (kdybych, kdybys, kdybychom, kdybyste) vyjadřuje různé způsoby hypotetického podmiňování. Ukazují to následující příklady: (44) Kdybych to věděl, řekl bych ti to. (45) Kdybych to (byl/býval/byl býval) věděl, byl bych ti to řekl. (46) Kdybys ho viděl, pozdravuj ho. (47) Kdybys tu nepřekážel, byli bychom dříve hotovi. Věty (44) a (45) vyjadřují tzv. podmínku nereálnou. Věta (44) hovoří o podmíněnosti realizace děje v přítomnosti dějem závislé klauze, který v současnosti neplatí (a v tomto smyslu je nereálný). Věta (45) hovoří o podmíněnosti realizace děje v minulosti dějem závislé klauze, který v minulosti neplatil (a v tomto smyslu je nereálný). Věta (46) hovoří o podmíněnosti realizace budoucího děje dějem závislé klauze, který by mohl platit v budoucnosti (a v tomto smyslu je reálný). Věta (47) hovoří o podmíněnosti realizace děje v přítomnosti možností, že by nenastal děj, který mohl nenastat (a v tomto smyslu je reálný), avšak nastal (tj. mohl jsi nepřekážet, ale překážel jsi). Hypotetické podmiňování budoucích dějů pomocí spojky kdyby je velmi příbuzné reálnému podmiňování pomocí spojky jestli a indikativu (obě věty ČNK): (48a) Kdybys ho viděl, pohlaď ho ode mne za všechny ty hrůzy, co mi nahnal. (z korespondence J. Wericha a J. Voskovce) (48b) Poslechni, jestli ho uvidíš, řekni mu, ať mi zatelefonuje. Podmínková věta se spojkou kdyby stává v antepozici i v postpozici. V postpozici často stojí ve větách tázacích: Jak dlouho myslíte, že by tenhle svět existoval, kdyby kdekdo říkal pravdu? Jak by se však mohly objevit jakékoliv nové tělní stavby nebo nové fyziologie, kdyby omezení působila stoprocentně? Vyměnila bych život za nějaké bizarní sexuální hrátky, kdyby to vyžadoval? Podmiňování děje, který v minulosti mohl nastat, dějem, který nenastal, se v češtině běžně mluvené i v češtině spisovné obvykle vyjadřuje implicitně tzv. kondicionálem přítomným, méně často se užívá explicitního kondicionálu minulého (který má různé varianty): Blízký východ by dnes možná vypadal úplně jinak, kdyby se Jásir Arafat rozhodl v roce 1949 jinak. Kdyby se byl prezident Beneš obrátil na armádu, požadoval by od ní jednání, které by se nám dnes – zpětně – mohlo zdát účelné, ale bylo by to porušení zákonů. Jihlavský starosta František Dohnal (nezávislý) to zdůvodnil tím, že Hofhanzl se neumí slušně chovat. "Kdyby se byl býval zeptal, zda se pracovní schůzky může zúčastnit, nikdo by ho nevyhodil," podotkl. VI. Spojka pakliže Tato podmínková spojka má v současné češtině dosti zvláštní a z hlediska stylově-žánrového nevyhraněný status. Ve veřejné mluvené i v psané češtině se pravděpodobně začala šířit až koncem 20. století. V celém publikovaném díle Karla Čapka tuto spojku nenalezneme a není zaznamenána ani ve Slovníku Bohumila Hrabala. Je však dobře doložena už v prozaické češtině 80. let 20. století (obě věty ČNK): (49) Pakliže jste nevinná, ten přístroj to dokáže. (překlad: A. Hailey) (50) Přišla chvilinku po dvanácté, jen co to k nám stihla z kostela, pakliže tam byla. (překlad: W. Faulkner) Vyskytne se i v textu populárně naučném: I v případě, že variabilita bude v populaci vznikat neustále znovu a znovu, evoluci to nijak nepomůže, pakliže bude pouze vznikat omezený počet stále se opakujících variant. (J. Flegr, Zamrzlá evoluce) V současné psané publikované češtině je zhruba dvěstěkrát méně častá než spojka pokud, jíž je vždy plně nahraditelná, a její potřebnost je proto sporná. V mluvené češtině je však pravděpodobně výrazně frekventovanější než v češtině psané a nelze vyloučit, že mnozí mluvčí, autoři knih či překladatelé si tuto spojku oblíbili a preferují ji. O nestandardnosti spojky pakliže ve spisovné češtině podává zajímavé svědectví překladatel románu Život Klima Samgina od Maxima Gorkého ve vydání z r. 1957. Píše se tu: „Pakliže se nenaučíme…“ – Neumí správně mluvit, zaznamenal Samgin, měl říci, nenaučíme-li se – a ne: pakliže… (tučně FŠ) Vedle spojky pakliže se spíše jen okazionálně a zcela vzácně užije její kratší varianta pakli. Vyskytne se však i u L. Fukse, J. Škvoreckého a E. Kriseové (vše ČNK); bývá však součástí vysokého či archaizujícího stylu: Pakli chce, abych se soužil, budiž rovněž vždycky veleben. (L. Fuks) Chci být toliko v obraze, pakli znáš toto lidové rčení? (J. Škvorecký) Pakli se Tvé Milosti nezdá, rač ke mně Rúsa poslati, ať mé bydlo ohlédá. (E. Kriseová) Pozn. Ve starší češtině je doložena – ve speciálních významech – vedle složené spojky pakli (z pak li) ještě komplexnější spojka pakliž/pakliže jen vzácně. Slovník spisovného jazyka českého dokládá spojku pakliže jediným dokladem z J. Š. Baara. Slovník Jungmannův uvádí jako podheslo slova pak spojku pakli a pakli že (pakli a že psáno zvlášť), avšak v dokladech je pouze spojka pakli. K podrobnější historii spojky pakliže dosud chybí výzkum. VII. Spojka pokavad/pokavaď V psaných publikovaných textech je tato spojka zcela výjimečná (pouhých 46 dokladů varianty pokavad a 67 dokladů varianty pokavaď v celém obrovském korpusu syn v8!), vyskytuje se převážně v mluvené češtině a pravděpodobně patří k idiolektu některých mluvčích. Pokud se vyskytne v literárním textu, např. u J. Škvoreckého nebo v překladu W. Faulknera, jde obvykle o napodobení běžně mluvené nespisovné češtiny (vše ČNK): […] jenom usiluje vo spasení mý duše, pokavaď ňákou mám […] (J. Škvorecký) A povídali jsme si opravdu hezky, pokavaď člověk monologu, kterej vede s Flemem Snopesem, říká rozmluva. (překlad: W. Faulkner) "Bejt prostě zdvořilej, jasný? Dojdete k němu, ukloníte se a pak čekáte. Pokavad se vám taky ukloní, smíte se ho dotknout. Pokavaď se ale neukloní, tak koukejte honem rychle zmizet, protože koupit jednu těmadle pařátama, to teda bolí. (překlad: J. K. Rowlingová) Zdá se, že varianta pokavad tíhne méně k substandardní expresivní mluvě než varianta pokavaď; varianta s tvrdým zakončením je v korpusu doložena např. z překladu F. Villona od O. Fischera a vyskytne se i v současném spisovném textu: Chci věrně poroben mu býti, pokavad bije srdce mé. (překlad. F. Villon) Je zcela logické, že tento stav je neudržitelný, pokavad by měl současný primátor zastávat plnohodnotně i funkci poslance. Naproti tomu nestandardnost a stylovou příznakovost spojky pokavaď dobře ilustruje následující doklad plný expresivního substandardního výraziva: Dřepěla sem a kušovala. Když mě drbou za ušima, držim jak čokl. Dokud si někdo nekopne. Ale to se stane, pokavaď to neukočíruju. VIII. Spojka -li Tato spojka nemá povahu slova; je to morfém přiklánějící se k slovesnému tvaru jakožto přísudku podmínkové klauze a v písmu se od tohoto tvaru odděluje spojovníkem. Je asi čtyřikrát méně frekventovaná než spojka pokud a třikrát frekventovanější než spojka jestliže. Nejčastěji se přiklání ke tvaru je jako tvaru slovesa být ať v platnosti plnovýznamového slovesa synonymního se slovesem existovat, nebo ve funkci slovesa pomocného; jde o výraz příznakově spisovný, a v běžně mluvené češtině se proto neužívá: (51) Je-li něco, co mě ve výuce matematiky v České republice fascinuje nejvíce, je to geometrie. (52) Je-li naše slinivka zdravá, reaguje správně – vyloučením vyššího množství inzulinu. Kromě slovesa být jsou nejčastějšími slovesy (nad 5 000 dokladů) vyskytujícími se bezprostředně před spojkou -li na začátku souvětí slovesa (abecedně) dát, dojít, chtít, jít, mít, podívat se, vzít (obě věty ČNK): (53) Má-li se kultura udržet, musí být vzdělaností všech. (K. Čapek) (54) Vezmeme-li v úvahu okolnosti, je to dobré. (J. Zábrana) Další doklady: Dá-li se opravdu tak působit na soudce osobními styky, jak to líčil advokát, pak jsou malířovy styky s těmi ješitnými soudci zvlášť důležité a rozhodně je nelze podceňovat. (překlad: F. Kafka, Proces – ČNK) Dojde-li kdy po mé smrti k tomu, že oním usedlým starým domem poblíž Parku v Richmondu bude obcházet strašidlo, pak tím strašidlem bude dozajista můj přízrak. (překlad: Ch. Dickens – ČNK) Václav Havel se cítí povolaným k tomu, aby řešil problémy sám. To by pak ale bylo lepší opustit volby a zavést osvícenou monarchii. Proč ne. Chceme-li ale demokratickou společnost, musíme přijmout i nepříjemné věci, které plynou z toho, že lidé, které můžeme pokládat za pitomce nebo jimž nemusíme věřit, zvolí něco, co se nám nelíbí. (Respekt, 1998 – ČNK) Zaměstnavatel je povinen uzavřít pracovní smlouvu písemně. Jde-li však o sjednání pracovního poměru na dobu kratší než jeden měsíc, je povinen tak učinit, jen jestliže o to zaměstnanec požádá nebo jde-li o zaměstnance, který byl rozhodnutím soudu zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena. Podíváme-li se zpět na uplynulá staletí, zjistíme, že se vedle mnoha věcí, které se v průběhu času změnily, pozměnil i postoj k času a věčnosti. IX. Spojka jak Tato spojka je jako spojka uvozující podmínkovou klauzi charakteristická pro mluvenou a spíše substandardní češtinu; je zaměnitelná stylově neutrální spojkou když. V řídící klauzi stává korelativní tak: (55a) Jak přidám plyn, tak mi to chcípne. (J. Hubač – ČNK) (55b) Když přidám plyn, tak mi to chcípne Srov. dále: Jak nedáte Rusům gól, tak musíte počítat, že oni nějaké dají. JITUŠ: To máte, mladá pani, recht. Jak nevyjde počasí, tak to neni žádná dovolená zvlášť u móře. (M. Viewegh) „Chybějí branky. Jak budeme šance proměňovat, tak ty body budou,“ doplnil. Jak budou hrozit rampouchy, tak uličku uzavřou. X. I kdyby …, ať Velmi speciální a málo frekventovaná je souvětná konstrukce, v níž podmínková věta uvozená spojkou I kdyby vyjadřuje málo pravděpodobný děj a postponovaná věta řídící uvozená částicí ať je výzvou k něčemu, co by se mělo za těchto nepravděpodobných okolností stát; tato výzva může být míněna ironicky (vyzývá se k něčemu, co podle autora věty nelze provést): (56) I kdyby mě poznali, ať dokážou, že jsem to byla já. (Sari gelin. Antologie povídek z Ázerbájdžánu) Srov. dále: I kdyby přesto doma všechno vyžvanila, ať si ten její Jožín klidně vříská po dispečinku či na vedení […] (Z. Frýbová – ČNK) I kdyby měli zrovna výjezd, ať se otočí a jedou k nám. I kdyby se nepodařilo domy zachránit, ať tedy přežije alespoň jejich příběh. 2.2.6.3 Podpůrné korelativní výrazy K explicitnímu vyjádření a zdůraznění faktu, že něco nastává jen za určitých podmínek/okolností a ne za jiných, se v řídící nebo závislé klauzi poměrně často užívá některého z následujících korelativních výrazů: (a) adverbia tehdy v řídící klauzi, (b) partikule jen v závislé klauzi; (c) kombinace adverbia tehdy s partikulí jen v řídící klauzi S adverbiem tehdy se poměrně často spojuje partikule i a u záporných přísudků partikule ani (i tehdy; ani tehdy), které mají význam přípustkový. (Všechny následující číslované věty kap. 2.2.6.3 jsou z ČNK.) I. Korelativní tehdy A. tehdy, když Spojka když má především význam časový; proto také korelativum tehdy, když mívá i význam čistě časový, zejména pokud je sloveso v řídící klauzi v minulém čase: Vždyť větší část své práce vykonal tehdy, když byl na počátku 70. let propuštěn z vědeckého ústavu a pracoval jako hlídač garáží. Ve většině užití má však toto korelativum význam časově-podmiňovací (věta (57)) nebo čistě podmiňovací (věta (58)). (57) Hrajeme tehdy, když je o nás zájem. (58) Těhotenství rozhodně nelze doporučit tehdy, když by gravidita ohrožovala zdraví, či dokonce život ženy. B. tehdy, pokud Z čistě podmiňovacích spojek se s korelativním tehdy spojuje nejčastěji spojka pokud; toto korelativum se vyskytuje převážně v publicistice, méně často v odborné literatuře a výjimečně v beletrii. (59) Ke zdravotním poruchám dochází tehdy, pokud dojde k překročení detoxikační kapacity organismu. C. tehdy, jestliže Toto korelativum je asi třikrát méně časté než korelativum tehdy, pokud a vyskytuje se rovným dílem v publicistice a literatuře odborné. (60) O inbreedingu hovoříme tehdy, jestliže statisticky častěji dochází k rozmnožování mezi příbuznými jedinci. D. tehdy, kdyby Samotné toto korelativum bez dalších specifikačních adverbií či partikulí je jen málo frekventované; užívá se v souvětích, jejichž řídící klauze je v kondicionálu; užívá se převážně v publicistice. (61) „Skutečná rovnoprávnost by nastala tehdy, kdyby ženy řídily polovinu našich zemí a společností a muži řídili polovinu našich domácností,“ píše Sheryl Sandbergová ve své knize Lean in. II. Korelativní jen Místo jen se méně často užívá synonymního pouze, jedině, jenom. Uvádíme jen doklady s korelativním jen, neboť užití některého s ním synonymních výrazů nemá vliv na význam podmiňování. A. jen, když Toto korelativum se užívá převážně v publicistice, výrazně méně často v beletrii a v odborné literatuře. (62) Odpovídal, jen když jsem se ho na něco ptal. (L. Vaculík – ČNK) B. jen, pokud Toto korelativum se užívá převážně v publicistice, méně často v odborné literatuře a výjimečně v beletrii; v obou klauzích stává kondicionál: (63) Nabídku být ve vládě bych přijal, jen pokud by si to přál Jan Fischer i Mirek Topolánek. C. jen, kdyby Toto korelativum je poměrně málo frekventované; užívá se převážně v publicistice; v řídící klauzi stojí zpravidla kondicionál: (64) Zůstat bych mohla, jen kdyby odtud odešel někdo jiný. III. Korelativní jen tehdy A. jen tehdy, když Toto korelativum se vyskytuje převážně v publicistice, méně často v odborné literatuře a nejméně v beletrii. Může mít význam časově-podmínkový, nebo čistě podmiňovací: (65) Doba rozmrazování se zkrátila jen tehdy, když desku předem na pět minut namočili do horké vody. (66) Tváře ztrácely svou nehybnost, ústa se otevírala jen tehdy, když chtěl malíř postihnout zlo. (M. Kundera) B. jen tehdy, pokud Toto korelativum se vyskytuje převážně v publicistice. V obou klauzích stává kondicionál: (67) Ze seznamu památek bychom zámek vyjmuli jen tehdy, pokud by z něj zbyl pouze půdorys nebo rozvaliny. (zkráceno) C. jen tehdy, kdyby Toto korelativum je málo frekventované. V řídící klauzi je zpravidla kondicionál: (68) Superba bych si koupil jen tehdy, kdyby byl levnější než Passat. IV. Korelativní i tehdy Na význam podmiňování vyjadřovaný podmiňovací spojkou se partikulí i navrstvuje význam přípustkový. Po tomto korelativním výrazu se nejčastěji užívá spojka když (korelativum i tehdy, když má však často význam časový), méně frekventované jsou spojky pokud, jestliže a kdyby. (69) Tento druh vědomí může existovat i tehdy, když jsou odstraněny všechny opory smyslového uvědomování. (70) Infekce může vzniknout i tehdy, pokud se plíseň, která se nachází v pochvě, ústech a ve střevě, příliš přemnoží. (71) Nárok na minimální mzdu vzniká i tehdy, jestliže zaměstnanec uzavřel několik pracovních poměrů. (zkráceno) (72) Pokles cen by patrně nastal i tehdy, kdyby krize nebyla. V. Korelativní ani tehdy Partikule ani má rovněž význam přípustkový, jenže se užívá u záporného přísudku řídící klauze: (73) Nedokázal jsem mlčet ani tehdy, když se dělo příkoří druhým. (74) Rizika však nelze vyloučit ani tehdy, pokud by k žádné podobné změně nedošlo. (75) Předávkování vitaminem E nehrozí ani tehdy, jestliže jej užíváme ve formě doplňku. 2.2.6.4 Jiné způsoby vyjadřování podmínky I. Složené spojky v případě, že; za podmínky/předpokladu, že; pod podmínkou, že Všechny tyto složené spojkové výrazy jsou víceméně explicitním vyjádřením podmínkového vztahu; ten je zároveň zdůrazněn. Těmto složeným spojkám může navíc předcházet zdůrazňovací partikule jen, jedině, pouze, toliko (vše ČNK): (76) Lacinou ubytovnu by sehnala pouze v případě, že by byla ochotna pracovat někde ve výrobě. (M. Viewegh) (77) Já bych ráda hrála, ale za podmínky, že všichni budou respektovat pravidla hry. (78) Integrace je možná jen za podmínky, že úroveň se bude vyrovnávat směrem nahoru. (79) Samozřejmě ti ze všech sil pomohu, ale pouze za předpokladu, že se nedotkneš drog. (80) "Vzala jsem si svého muže před 27 lety jedině pod podmínkou, že nebudu muset nikdy pronést žádný politický projev." Jak ukazuje doklad (75) a doklady níže, užívá se těchto složených spojek nejen ve stylu administrativním či odborném, ale i v próze či ve stylu prostě sdělovacím. Další doklady: za podmínky, že: Měnová unie může do budoucna fungovat jen za podmínky, že se všechny země, které jsou její součástí, zřeknou své svrchovanosti a zamíří k jakési formě federace. Moje knížky se prodávají čím dál lépe a vlastně už bych se pouhým psaním i uživila, ale jedině za podmínky, že bych vydala každý rok jednu knihu. Tak dobrá, vyplní ten dotazník, ale pouze za podmínky, že si k tomu otevřeme sedmičku vína aby to prý bylo stylové. (M. Viewegh) za předpokladu, že: Mohla by se pak snad tím pevněji přimknout ke K-ovi a za předpokladu, že je toho schopna, mohla by si ho opravdu zamilovat? (překlad: F. Kafka) Helena měla ráda sebevědomé muže, za předpokladu, že své sebevědomí nezaměřovali absurdně nežádoucím směrem. (překlad: J. Irving, Svět podle Garpa) pod podmínkou, že: V újezdní čece, kam se přišel kát a nabídnout tak své služby, byli ochotni odpustit mu všechny hříchy pod podmínkou, že jim někoho významného udá. (překlad: B. Pasternak) Představ si, že máš volit mezi dvěma možnostmi. Prožít milostnou noc se světoznámou kráskou, třeba s Brigitte Bardotovou nebo s Gretou Garbo, ale pod podmínkou, že se o tom nikdo nedoví. Anebo ji držet důvěrně kolem ramene a procházet se s ní po hlavní ulici svého města, ale pod podmínkou, že s ní nebudeš smět nikdy spát. (M. Kundera, Nesmrtelnost) II. Podmínkový infinitiv Podmínkovou klauzi uvozenou spojkou kdyby může nahradit infinitiv: (81a) Kdybych měla dnešní rozum, děti bych si pořídila už kolem 25 let. (ČNK, zkráceno) (81b) Mít dnešní rozum, děti bych si pořídila už kolem 25 let. (82a) Mít dnešní zkušenosti, řešila bych to jinak. (ČNK) (82b) Kdybych měla dnešní zkušenosti, řešila bych to jinak. (K podmínkovému infinitivu viz podrobněji oddíl III., kap. 11.1.8) III. Podmínkový imperativ Podmínku vyjadřuje i imperativ, který je v rámci souvětí souřadně spojen s určitým tvarem slovesným spojkou a; tento imperativ lze převést na podmínkovou klauzi uvozenou některou z podmínkových spojek: (83a) Oblečte ho do obleku a můžete ho klidně posadit ke stolu s prezidentem, básníkem i králem. (překlad: S. Levy, Paul Newman) (83b) Obléknete-li ho do obleku, můžete ho klidně posadit ke stolu s prezidentem, básníkem i králem. Srov. dále: Dej jim šálek vyčichlé kávy a víckrát do podniku nepáchnou. (překlad: J. Steinbeck, Hrozny hněvu – ČNK) Odstraňte tyto výtvory obrazotvornosti a takové otázky budou bezdůvodné a směšné. (překlad: J. Locke, Esej o lidském chápání) Petr by to neudělal, copak by mně to mohl udělat, řekni to ještě jednou, a uškrtím tě jako hada […] (J. Trefulka – ČNK) „Začni si něco se Samem Adamsem a já tě přerazím. (překlad: D. H. Lawrence) Zkus jednoho z nich propustit, a hned vyhlašují stávkovou pohotovost. (I. Klíma, Premiér a anděl) Vzhledem k tomu, že podmínkový imperativ není vázán na nějakou speciální syntaktickou strukturu, ani není podmíněn lexikálně, lze jen obtížně zjišťovat jeho frekvenci v textech. Podmínkový imperativ se užívá i v angličtině. Srov. Live there long enough and you would probably get used to the smell (H. Murakami, překlad z japonštiny): Žijte tam dostatečně dlouho a pravděpodobně si na ten zápach zvyknete. – And human bodies are fragile, easily damaged. Cut them, and they bleed. : A těla lidí jsou křehká. Řízněte je, a krvácejí. (H. Murakami, překlad z japonštiny) 2.2.7 Souvětí s větou účinkovou Obsah: 2.2.7.1 Vymezení a obecná charakteristika 2.2.7.2 Účinkové souvětí se spojkou že I. Spojka že a samotné adverbium tak II. Spojka že a adverbium tak s měrovým příslovcem III. Spojka že, jíž předchází syntagma typu ,tak + adjektivum (+ substantivum)‘ IV. Spojka že s adverbiem natolik V. Spojka že s korelativem do té míry VI. Spojka že se zájmenným adjektivem takový a substantivem míra VII. Konstrukce ,takový + substantivum, že‘ 2.2.7.3 Účinkové souvětí se spojkou až I. Spojka až a samotné adverbium tak: II. Spojka až a adverbium tak s měrovým příslovcem III. Spojka až, jíž předchází syntagma typu ,tak + adjektivum (+ substantivum)‘ IV. Konstrukce ,takový + substantivum, až‘ V. Spojka až s adverbiem natolik VI. Spojka až s korelativem do té míry VII. Spojka až se zájmenným adjektivem takový a substantivem míra 2.2.7.4 Konkurence spojky že se spojkou až 2.2.7.1 Vymezení a obecná charakteristika V tomto souvětném vztahu přísudek první věty (explicitně nebo implicitně) vyjadřuje velkou míru děje nebo vlastnosti a přísudek druhé věty poukazuje na účinek této míry. Jinak řečeno: příčinou nastalého děje, popř. vlastnosti, je velká míra (intenzita) děje jiného. Přesnější termín než věta účinková by tedy byl termín věta měrově-účinková. Základním prostředkem souvětného spojení přísudků v účinkovém souvětí je korelativní spojkový výraz typu tak (silně), že a výraz typu tak krásná (žena), že. Spojkový výraz tak, že ovšem většinou vyjadřuje způsob děje: Podlaha v dětském pokoji byla sestavena tak, že se podobala svěží úrodné louce. Zda jde o způsob, nebo o míru, je třeba vyvozovat z obsahu souvětí a z našich znalostí světa. Důrazem na velkou míru děje se liší účinkový vztah od vztahu důsledkového (viz výše 2.2.5.3). Např. (všechny následující doklady této kapitoly jsou z ČNK): (1) Pršelo tak, že jsme absolutně nic neviděli. (vztah účinkový) (2) Pršelo, takže jsem moc neviděla, kam jdu. (vztah důsledkový) Protože v účinkovém souvětí jde o souvětný vztah jednak v širokém smyslu příčinný (Protože hustě pršelo, nic jsme neviděli), jednak způsobový (pršelo silně, hustě) bývá souvětný vztah účinkový tradičně v mluvnicích vykládán buď jako poddruh určení příčiny, nebo určení způsobu. Na druhé straně i vztah důsledkový v sobě zahrnuje účinek. I vzhledem k těmto okolnostem je vhodnější popsat souvětný vztah účinkový v samostatné kapitole. Po komponentu tak stává často adverbium vyjadřující intenzitu děje, není ale v rámci dané souvětné struktury nutné: (3a) Sněžilo tak, že chvílemi nebylo závodníky ani vidět. (3b) Sněžilo tak hustě, že se sníh držel i na sloupcích verandy a kmenech stromů. Méně často a stylově příznakově se komponent tak nahrazuje adverbiálními výrazy natolik, do té míry: (4) Rozzuřilo ji to natolik, že se jí chtělo vybuchnout. (5) Trápily ho výčitky svědomí do té míry, že to nemohl vydržet. Hovoří-li se o míře vlastnosti, užívá se výrazu typu ,tak + adjektivum (+substantivum)‘: (6) Děcko bylo své matce tak podobné, že to vyvolávalo smích. (A. Lustig) (7) Charley měl tak divoký sen, že mě probudil. (překlad: J. Steinbeck) Účinek se v rámci souvětí vyjadřujte také výrazem ,takový + substantivum, že‘: (8) Měla takovou radost, že nebyla schopna slova. (takovou = tak velkou) Účinková věta stojí, jak vyplývá z jejího významu, pravidelně v postpozici. Adverbium tak může stát buď těsně před spojkou že, nebo uprostřed řídící klauze před slovesem označujícím děj, o jehož účinek v souvětí jde. Např.: (9a) Nakonec se její problémy zhoršily tak, že se musela podrobit operaci. (9b) Podmínky pro práci ambulantních lékařů se tak zhoršily, že jsou za hranou udržitelnosti. Rozdíl mezi oběma slovosledy je jen v subjektivním důrazu buď na míru účinku, anebo na děj vedoucí k účinku. Jako účinková spojka funguje také spojka až: (10) Hajný se smál, až mu obroučky brýlí poskakovaly na nose. 2.2.7.2 Účinkové souvětí se spojkou že I. Spojka že a samotné adverbium tak 1. Výraz tak stojí mezi slovesem a spojkou že Tento slovosled je častější než slovosled, který mu konkuruje (viz níže bod 2.) (11) Ta představa mě tak rozlítostnila, že jsem skoro celou noc nespal. (I. Klíma – ČNK) V řídící klauzi účinkového souvětí se před adverbiem tak užívá např. následujících sloves: bát se, bavit, dojmout, fascinovat, leknout se, líbit se, milovat, nadchnout, naštvat, oblíbit si, ohromit, okouzlit, opít, otřást, pohltit, rozčílit, rozhodit, rozlítit, rozrušit, rozzlobit, rozzuřit, šokovat, těšit, učarovat, uchvátit, unavit, vyčerpat, vyděsit se, zalíbit se, zamilovat se, zamotat, zaskočit, zaujmout, změnit, znechutit, zvyknout si. Vybraná slovesa v souvětném kontextu: Moje slova účasti ho tak dojala, že se dal do hlasitého pláče. Co vás na politice tak fascinuje, že jste jí obětoval mládí? Stejnou cestu projela již vlakem a krajina ji tak okouzlila, že se rozhodla ji poznat blíže. (V. Páral) O ucho přišel jeden indický žáček, protože si zapomněl doma učebnici. Jeho učitele to tak rozlítilo, že mu utrhl boltec. Náhlá myšlenka jej tak pohltila, že nesnesla odkladu. Prokop byl tak vyčerpán, že si musel sednout na patník. (K. Čapek) Hašek a Kundera vás tak zaujali, že jste se rozhodl studovat český jazyk? 2. Výraz tak, že následuje po slovesu (12) Noha mne bolela tak, že jsem stěží potlačoval zaúpění. (Z. Jirotka, Saturnin) V řídící klauzi účinkového souvětí, v němž výraz tak, že následuje po slovesu, se užívá např. následujících sloves: bavit, bolet, dařit se, chrápat, křičet, milovat, mrznout, nadchnout, naštvat, opít/opít se, poškodit, pršet, rozčílit, rozrůst se, řvát, sněžit, třást se, vyděsit, vyhrotit se, zalíbit se, zamilovat se, zapůsobit, zaujmout, zbít, zhoršit se, zmlátit, zranit, zvyknout si. Vybraná slovesa v souvětném kontextu: Stále vás hokej baví tak, že jste ochoten pro něj tvrdě pracovat? Konvent byl osazen členy řádu benediktýnů a těm se tam dařilo tak, že se klášter už ve 13. století stal nejbohatším v Čechách a vlastnil více než 120 vesnic a tři městečka. V noci chrápala tak, že zvuk motorové pily je proti tomu ukolébavka. Lilo a mrzlo tak, že patrně dojde k vyhubení škůdců. Helena baští stále víc, Tom ji ale miluje tak, že ho ani nenapadne protestovat. Při stavbách se ovšem často dřeviny poškodí tak, že odumřou. Rostlina se často rozroste tak, že začíná v bytě překážet. A hle! Babičce se to zalíbilo tak, že si řekla, že v tom děvčeti něco vězí, a dala je na modistství. (J. Durych) Nedávno přepadli v parku před hlavním nádražím jednoho básníka, okradli ho a zbili tak, že má otřes mozku. (J. Škvorecký) Po čase si však na to zvykla tak, že sama vyslovovala své jméno Mme Zimmelmann. (K. Čapek, Válka s mloky) 3. Konkurence slovosledných struktur Konkurenci slovosledných struktur typu ,tak V, že¢ vs. V tak, že¢ ukazuje následující tab. 1: Tab. 1: Konkurence slovosledných struktur v účinkovém souvětí s adverbiem tak a spojkou že Výraz Počet dokladů Výraz Počet dokladů Násobek tak ohromit, že 119 ohromit tak, že 10 11,9 tak zaskočit, že 266 zaskočit tak, že 40 6,7 tak uchvátit, že 163 uchvátit tak, že 27 6,0 tak šokovat, že 133 šokovat tak, že 25 5,3 tak okouzlit, že 239 okouzlit tak, že 46 5,2 tak unavit, že 237 unavit tak, že 46 5,2 se tak otřást, že 120 se otřást tak, že 27 4,4 tak fascinovat, že 116 fascinovat tak, že 27 4,3 tak vyčerpat, že 210 vyčerpat tak, že 50 4,2 tak nadchnout, že 852 nadchnout tak, že 209 4,1 tak dojmout, že 159 dojmout tak, že 43 3,7 tak učarovat, že 106 učarovat tak, že 37 2,9 tak pohltit, že 130 pohltit tak, že 53 2,5 tak zaujmout, že 586 zaujmout tak, že 239 2,5 tak milovat, že 188 milovat tak, že 152 1,2 se tak opít, že 196 se opít tak, že 553 0,4 Tabulka ukazuje, že různý slovosled je zčásti podmíněn lexikálně. Různá slovesa se v rámci této souvětné struktury patrně liší tím, do jaké míry bývá děj, který označují, jedním z východisek pro realizaci výpovědi. U sloves milovat a opít se se zřejmě častěji vychází z faktu, že někdo někoho miluje nebo že se někdo opil, a měrově-účinkovým souvětím se jen zdůrazňuje míra té lásky či míra té opilosti. Naopak u slovesa ohromit bývá důraz na tomto ději a ne na jeho míře patrně proto, že samo toto sloveso označuje velmi velkou míru údivu. II. Spojka že a adverbium tak s měrovým příslovcem V pozici před slovesem stojí nejčastěji tato adverbia: dobře, strašně, silně, dokonale, špatně: (13) Jeskyně byla tak dobře utajena, že ji nenašli ani sovětští okupanti v srpnu 1968. Srov. dále (vše ČNK): Dozvíte se, že Michelangelo tak strašně páchl, že s ním jeho pomocníci nevydrželi pracovat, že Vincent van Gogh někdy vycucával barvu z tuby a že Georgia O¨Keeffeová ráda malovala nahá. Ostatně v té chvíli se tak silně rozkašlal, že potřísnil svůj kapesník krví. (překlad: F. M. Dostojevskij) Herečka s touto rolí tak dokonale splynula, že na dlouhá léta nemohl být její výkon překonán. Ruská armáda je tak špatně vyzbrojena, že by nebyla s to vést ofenzívní válku. (Právo, 2003) III. Spojka že, jíž předchází syntagma typu ,tak + adjektivum (+ substantivum)‘ Nejčastějším adjektivem (nad 10 000 dokladů) v této souvětné struktuře je adjektivum velký. Na druhé místě je adjektivum silný (8 500 dokladů): (14) Exploze byla tak velká, že se tank prakticky rozpadl. (15) Odpoledne byl tak silný vítr, že se nedalo jít ven. (E. Kriseová) Dále následují (nad 1 000 dokladů, abecedně): dobrý, dokonalý, drahý, důležitý, malý, nízký, obrovský, opilý, rychlý, složitý, špatný, unavený, vážný, vyrovnaný, vysoký. Srov.: Považoval jsem tuto skutečnost za tak důležitou, že jsem se ihned rozhodl vyplnit dotazník ještě jednou […] (J. Gruša) Bylo to v lese jako předešlý den, v dřevařské chatrči. Stěny měla slaměné a střecha byla tak nízká, že se tam dalo stát jen sehnutě. (překlad: G. Flaubert) Vyrobil mi draka z modrého papíru na balení sešitů, drak byl tak obrovský, že jsme se s ním nevešli do tramvaje. (Z. Salivarová) "To byli tak opilí, že toho černocha upálili?" (překlad: E. Hemingway, Komu zvoní hrana) Život lidský, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu hadr. (J. Hašek) Soupeři byli totiž tak vyrovnaní, že najít vítěze nebylo vůbec jednoduché. IV. Spojka že s adverbiem natolik Po adverbiu natolik stojí v měrově-účinkovém souvětí nejčastěji tato slovesa (nad 100 dokladů, abecedně): fascinovat, líbit se, nadchnout, oblíbit si, okouzlit, oslabit, oslovit, osvědčit se, otřást, ovlivnit, pohltit, poškodit, překvapit, rozčílit, rozlítit, učarovat, uchvátit, věřit, vyčerpat, vyděsit, zalíbit se, zaskočit, zaujmout, zhoršit se, zlepšit se, změnit, znechutit, zvyknout si. (16) Atmosféra závodu se jim natolik líbila, že pravděpodobně neběželi naposled. (ČNK) Srov dále: O rok později jel na motorce podél hranice s Mexikem a často zastavoval, aby fotografoval kovboje. Jejich život ho natolik fascinoval, že dalších deset let strávil jeho zachycováním. Teprve když stoupne podíl včel nakažených roztočem nad 15%, jsou včely natolik oslabeny, že už nedokážou nákaze vzdorovat. Herectví její pohádkovou duši natolik oslovilo, že se rozhodla věnovat se mu celý život. Rok 1917 však přinesl zajímavější zakázku. Firma byla pověřena vývojem a výrobou nového vojenského motocyklu. Tyto stroje se natolik osvědčily, že je po skončení války převzala také československá armáda. Výrobce svým kabelům natolik věří, že na ně poskytuje doživotní záruku. Opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD mne natolik znechutila, že mne politika přestává zajímat. Před adverbiem natolik stávají v měrově-účinkovém souvětí kromě sloves uvedených výše nejčastěji (nad 100 dokladů, abecedně) slovesa: bavit, cenit si, dařit se, chytnout, inspirovat, klesnout, milovat, poklesnout, pokročit, poznamenat, propadnut (něčemu), přesvědčit, přiblížit se, rozhodit, rozrůst se, rozšířit se, sblížit se, snížit se, stoupnout, uklidnit, upoutat, vadit, vážit si, vyhrotit se, vzrůst, vžít se, zaměstnávat, zamilovat si, zapůsobit, zasáhnout, zesílit, zchátrat, zmást, znát, zotavit se, zvýšit se. (17) Stavba už ale pokročila natolik, že ji půjde jen těžko zastavit. (ČNK) Srov. dále: Po maturitě jsem si pohrávala s myšlenkou, že chci studovat něco, co nemá vůbec nic společného s politikou, a biologie mě chytla natolik, že jsem se rozhodla jak být nepoliticky užitečná. Když je prales vykácen a vypálen, z popela a rozložené vegetace prosákne do půdy tolik živin, že to umožní na dva nebo tři roky bohatý růst nových bylin a křovin. Pak obsah živin klesne natolik, že již nestačí k růstu zdravých plodin a pícnin. Časté přerušování hibernace může menší savce vyčerpat natolik, že se již jara nedočkají. Konkurenci slovosledných struktur s adverbiem natolik ukazuje následující tabulka: Tab. 2: Konkurence slovosledných struktur v účinkovém souvětí s adverbiem natolik a spojkou že Výraz Počet dokladů Výraz Počet dokladů Násobek klesnout natolik, že 244 natolik klesnout, že 17 14,4 stoupnout natolik, že 152 natolik stoupnout, že 19 8,0 vadit natolik, že 165 natolik vadit, že 24 6,9 propadnut natolik, že 173 natolik propadnout, že 26 6,7 si cenit natolik, že 134 si natolik cenit, že 25 5,4^^[13] se snížit natolik, že 163 se natolik snížit, že 32 5,1 se rozrůst natolik, že 223 se natolik rozrůst, že 48 4,6 pokročit natolik, že 319 natolik pokročit, že 76 4,2 bavit natolik, že 193 natolik bavit, že 55 3,5 poznamenat natolik, že 131 natolik poznamenat, že 48 2,7 se sblížit natolik, že 118 se natolik sblížit, že 49 2,4 inspirovat natolik, že 194 natolik inspirovat, že 85 2,3 zasáhnout natolik, že 133 natolik zasáhnout, že 72 1,8 přesvědčit natolik, že 124 natolik přesvědčit, že 91^^[14] 1,4 vyčerpat natolik, že 132 natolik vyčerpat, že 146 0,9 Rozdíl ve slovosledu je tu pravděpodobně opět důsledkem různého aktuálního členění textu. V. Spojka že s korelativem do té míry Tento spojovací prostředek je málo frekventovaný. Výrazně častěji se užívá v pozici po slovesu: (18) Situace na dráze se vyhrotila do té míry, že se o ni údajně začaly zajímat i tajné služby. (ČNK) Srov. dále: Napětí mezi oběma muži se vystupňovalo do té míry, že spolu přestali mluvit. Ale jeho odpor k nespravedlnosti, i když se netýkala jeho osobně, vzrostl do té míry, že se mu už ani nechtělo žít. (překlad: A. Solženicyn) VI. Spojka že se zájmenným adjektivem takový a substantivem míra Syntagma taková míra se vyskytuje s různými předložkami a v různých pádových tvarech: do takové míry, že; v takové míře, že; takovou měrou, že: (19) Bolavé tělo mi mezitím ztuhlo do takové míry, že jsem se bál, že bych se mohl utopit. (překlad: Ch. Bukowski) (20) Lovíme ryby v takové míře, že jsme některé druhy dohnali na pokraj vyhynutí. (21) Alkohol ji totiž přemohl takovou měrou, že už nebyla schopna ujít ani krok. VII. Konstrukce ,takový + substantivum, že‘ Velká intenzita děje nebo velké množství něčeho mající jistý účinek se v rámci souvětí vyjadřuje také touto konstrukcí; zájmenné adjektivum takový implikuje význam „velký“ či „vysoký“ apod. (22) Logistický problém dosáhl takových rozměrů, že klinika musela být uzavřena. Po zájmenném adjektivu takový stávají v účinkovém souvětí se spojkou že nejčastěji (nad 1 000 dokladů) tato substantiva: úroveň, síla, zájem, rozměr, úspěch. Srov. dále: Akustika sálu je údajně na takové úrovni, že v případě klidu v hledišti by dobrý řečník teoreticky vůbec nepotřeboval mikrofon. Odstrčil ji takovou silou, že klopýtala po palubě a nakonec ztratila rovnováhu. Prohlížel si lékařské nástroje v zasklené skříni s takovým zájmem, že mne to poněkud znepokojovalo. (Z. Jirotka, Saturnin) Hra měla takový úspěch, že jsem si loutkařinu postupně zamiloval. K dalším nejčastějším substantivům (nad 300 dokladů) v rámci této struktury patří (abecedně): fáze, forma, intenzita, kvalita, množství, náskok, ohlas, problémy, radost, rána, razance, rozsah, rychlost, strach, stupeň, šok, tempo, tlak, verva, výše, zima. Srov.: Technický vývoj již dospěl do takové fáze, že rozdíl mezi dieselovým a benzínovým motorem je takřka vymazán. (Reflex, 1998) Bouře na Slunci dosahuje takové intenzity, že neexistují přístroje, které by ji dokázaly změřit. Jeho televizní vystoupení vzbudilo takový ohlas, že se rázem stal na výsost populární a oslavovanou osobností. A poté, co otec zemřel, byly doma takové problémy, že jsem se tam cítila jako cizí člověk. Pokud se hlava rodiny nevrátila do deseti hodin, mohli jít spát, protože věděli, že otcova opilost dosáhne takového stupně, že se oblečený svalí na postel a okamžitě usne . (A. Mornštajnová) V noci byla taková zima, že se nedala vystrčit ani ruka zpod peřiny, aby neumrzla. (E. Kriseová) 2.2.7.3. Účinkové souvětí se spojkou až Účinkově se spojky až užívá v týchž strukturách jako spojky že, struktury s těmito spojkami se však liší frekvencí a do jisté míry i významem; významový rozdíl však není snadné postihnout, i když obě spojky nebývají zaměnitelné. I. Spojka až a samotné adverbium tak: Struktura se spojkou až je mnohem méně frekventovaná než struktura se spojkou že. Srov.: (23) Sen ho tak poděsil, až se vzbudil. (překlad: E. L. Doctorow) (24) Jednou Terezka zlobila tak, až se máma rozplakala. (E. Kriseová, zkráceno) V účinkovém souvětí se strukturou ,tak V, až’ stojí nejčastěji (10 dokladů a více) slovesa smát se, křičet, leknout se, líbit se, opít, rozesmát, řvát, udeřit, zbít, zmlátit. Srov.: Muž se tak lekl, až spadl z lavičky, a pak zažil další šok z tisícovky pokuty. Ty jeho průpovídky se mně tak líbily, až se mně z toho chtělo brečet. Ten všivák Žid řval tak, až zburcoval nám dóžete a hnal ho do přístavu. (překlad: W. Shakespeare) Strýček Ben se tak smál, až mu po ovázané tváři stékaly slzy. Pak značně opilý Karel Blanku Matějů udeřil tak, až upadla na zem. II. Spojka až a adverbium tak s měrovým příslovcem Nejčastějším adverbiem v této struktuře je dlouho (nad 10 000 dokladů): (25) Terezka se vždycky hádala tak dlouho, až ji máma popadla a zavřela do pokoje. (E. Kriseová) K dalším nejčastějším adverbiím (100 a více dokladů) patří: blízko, často, daleko, dobře, důkladně, hlasitě, intenzivně, mocně, pevně, prudce, rychle, silně, usilovně, vehementně. Srov.: Ve výtahu bylo těsno; komisař se tísnil vedle Florentina, jejich oči si byly tak blízko, až mu to bylo nepříjemné. (překlad: G. Simenon) Musíš si představit tvář milovaného člověka tak silně, tak intenzivně, až budeš mít pocit, že sama nosíš jeho tvář, že je to tvá vlastní tvář. (překlad: O. Tokarczuk) Mladý muž se usmíval tak usilovně, až se zdálo, že mu tvář každým okamžikem exploduje. III. Spojka až, jíž předchází syntagma typu ,tak + adjektivum (+ substantivum)‘ (26) Budu tak věrná, až ti z toho bude nanic. (překlad: E. Hemingway, Sbohem armádo) Nejčastějšími adjektivy v této struktuře (nad 50 dokladů) jsou silný, ošklivý, krásný, velký, jednoduchý, dokonalý, špatný: Pocit osudovosti byl tak silný, až se zachvěla […] (překlad: M. Waltari) Bylo to tak jednoduché, až to bylo elegantní. Jeho rysy byly tak dokonalé, až byl skoro hezký. Text je tak špatný, až je roztomilý, ale vřelá, napůl lkavá a napůl kvílivá melodie má svůj styl a řád. (překlad: W. Saroyan) IV. Konstrukce ,takový + substantivum, až‘ (27) Vyzařovala z něho taková sebejistota, až to zaráželo. Jde o porně málo frekventovanou strukturu. Nejčastější substantiva (nad 20 dokladů) v této struktuře jsou: síla, verva, facka, rána, razance, rychlost, intenzita, radost, množství, nadšení: Uchopila ho za obě zápěstí a stiskla takovou silou, až to bolelo. (překlad: I. B. Singer) Pustila jsem se do toho s takovou vervou, až mě manžel musel krotit, abych to nepřeháněla. Nato jí María hřbetem ruky zasadila takovou ránu, až odletěla na sousední postel. (překlad: G. García Márquez) V jedné chvíli se rozohnil natolik, že přehlédl blížící se vlnu a slaná voda mu natekla do úst v takovém množství, až se málem pozvracel. (M. Viewegh) V. Spojka až s adverbiem natolik Tato struktura je jen málo frekventovaná: (28) Jejich příhody jsou často natolik jiné, až se ptám, jsou-li to příhody z jedné chalupy. (L. Vaculík) Srov. dále: Krajina vypadala natolik opuštěně, až jsem si nebyl jistý, zda tu vůbec nějakou regionální stanici mají. (L. Zibura, Prázdniny v Česku) VI. Spojka až s korelativem do té míry Tento výraz je velmi málo frekventovaný, spíše ojedinělý: (29) Poptávka posílila měnu alpské republiky do té míry, až musela zakročit centrální banka. Ve struktuře s adjektivem máme doloženy jen dva výskyty, citujeme jeden z nich: Byli do té míry neústupní, až se už žádným žoldnéřům nechtělo umírat v zasněžených alpských průsmycích ranami zbraní, které měl každý muž doma. VII. Spojka až se zájmenným adjektivem takový a substantivem míra Tento výraz je zcela ojedinělý: (30) Její nenávist dosáhla takové míry, až na okamžik podlehla představě, že jeho křeslo je prázdné. (překlad: V. Nabokov) VIII. Samostatně užitá spojka až K vyjádření účinku někdy stačí užít samotné spojky až: (31) Ewert Grens se začal smát, smál se, až mu tekly slzy. (ČNK) 2.2.7.4 Konkurence spojky že se spojkou až Za určitých podmínek je spojka že nahraditelná (primárně časovou) spojkou až; je tomu tak pravděpodobně tehdy, jestliže nastalý účinek lze chápat jako přirozený důsledek předchozího děje (vše ČNK); spojka až přitom implikuje sílení děje, které v důsledku dosažení určité intenzity nakonec vyvolá nějaký důsledek: (32a) Měla jsem takový strach, že jsem se probudila. (K. Čapek) (32b) Dostala jsem takový strach, až se mi dech zadrhl v krku. (33a) Je to podivuhodná žena, výstřední žena, a já se tak bojím, že nemohu klidně spát. (překlad: F. M. Dostojevskij) (33b) Jeden chlapeček se nás tak bál, až se mu spustila krev z nosu. (34a) Práce ho tak bavila, že se rozhodl začít sám farmařit na břehu Missouri. (34b) Práce na hejtmanství ji tak bavila, až zapomínala na domov. (35a) Ta představa ji tak dojala, že se musela vysmrkat. (A. Mornštajnová) (35b) Tátu to tak dojalo, až se mu trochu zarosily oči. (36a) Majda s mámou se tak lekly, že z toho Majda málem dostala psotník. (E. Kriseová) (36b) Řidič se tak lekl, až havaroval a skončil na střeše. (37a) Vzpomněl i na matku, která ho tak milovala, že mlčky snášela jeho zlomyslnosti. (37b) Hlavně tuzemské publikum ho tak miluje, až je to někdy kontraproduktivní. (38a) Práci si tak oblíbili, že by do dílny chodili nejraději každý den. (38b) Svou práci jsem si tak oblíbil, až se stala mým koníčkem. (39a) Kaplana ten pohled tak ohromil, že se zastavil a civěl na něj. (překlad: J. Heller) (39b) Ta myšlenka ho tak ohromila, až zalapal po dechu. (40a) Lustigova nátura vás tak pohltí, že vám nepřijde ani divné, že vám od začátku tyká a že je tolik bezprostřední. (40b) Ale asi nejhorší je, že peloton člověka tak pohltí, až jde o život. (41a) Karenin byl tak rozrušen, že upustil rohlík. (M. Kundera) (41b) Ta fotografie mě tak rozrušila, až jsem málem omdlel. (42a) Josefova myšlenka mě tak zaujala, že jsem přislíbil s Polskem jednat. (L. Vaculík) (42b) Tato myšlenka ho tak zaujala, až začal vážně pomýšlet na to, že se usadí jinde. (překlad: G. Flaubert, Paní Bovaryová) Struktury typu (b) se spojkou až jsou však zpravidla výrazně méně frekventované. Jindy, není-li nasnadě představa rostoucí intenzity vrcholící účinkem, taková záměna není možná nebo se jeví jako nevhodná či méně vhodná: (43a) Byla jsem v takové formě, že jsem její náskok lehce dohnala. (ČNK) (43b) *Byla jsem v takové formě, až jsem její náskok lehce dohnala. (43a) Tahle práce mě tak fascinovala, že jsem nebyl dost opatrný. (ČNK) (44b) ?Tahle práce mě tak fascinovala, až jsem nebyl dost opatrný. Výjimečně se spojky že a až spojí do jedné spojky složené: (45) Pojednou Volyncev vyskočil s křesla a s takovou silou udeřil do stolu, že až hrníčky a podnosy zazvonily. (překlad: I. S. Turgeněv) 2.2.8. Souvětí s větou omezovací Obsah: 2.2.8.1 Souvětí s větou výjimkovou I. Obecná charakteristika II. Spojka ledaže s indikativem III. Kladné sloveso v první klauzi IV. Složené spojky leda když/leda kdyby/leda pokud V. Složené spojky leda až, leda aby 2.2.8.2. Souvětí s větou zřetelovou I. Zřetel ke specifické vlastnosti, složce či aspektu jevu II. Zřetel k míře jevu III. Relativní hodnocení vzhledem k určité okolnosti IV. V řídící větě se uvádí důvod, proč něco není možné V. Zřetel k okolnosti, která něco umožňuje Jde o souvětný vztah, v němž je platnost obsahu první věty omezena platností obsahu věty druhé. Lze rozlišit dva specifické podtypy: 2.2.8.1 Souvětí s větou výjimkovou I. Obecná charakteristika Z platnosti obsahu první klauze souvětí je činěna výjimka uvedená ve větě druhé. Typickou výjimkovou spojkou je spojka leda a její složená varianta ledaže; varianta ledaže má i podobu dvouslovné spojky leda že (psáno bez čárky mezi oběma komponenty spojky). Výjimka se činí z toho, co se v první klauzi popírá, tato klauze má proto záporný přísudek. Protože výjimka se vztahuje na něco, co hypoteticky může nastat, je po spojce leda/ledaže/leda že obvyklý kondicionál (vše ČNK): (1) Neměl šanci se s ní vyspat, leda by si ji vzal. (A. Lustig) (2) Zcela šťasten se necítí nikdo, ledaže by byl opilý. (3) Nemohl jsem mu v tom zabránit, leda že bych se s ním popral. Srov. dále: Od bolesti duše mi algena nepomůže, leda že bych snědla celou tubu. (M. Kundera) Na Everest už nepojedu, leda by se dala dohromady silná výprava. Čárka se mezi oba komponenty spojky leda že píše jen vzácně; např.: "Proč se chtěl pteroforos radit s tebou", zeptal se Theofanes. Stejnou otázku jsem si kladl i já sám. Nenapadala mě žádná odpověď, leda, že Pachrates sice pohrdá otroky, ale moudré rady je ochoten vyslechnout od kohokoli a vůči mně patrně chová určitý respekt. (překlad: Velká kniha egyptských detektivek) Spíše jen výjimečně se v souvětí s větou výjimkovou užije indikativu: (4) Neměnilo se nic, leda přibývalo zimy. Výjimková věta může být vyňata z rámce souvětí a osamostatněna: (5) Pohroma je nevyhnutelná. Leda by se stal zázrak. Srov. dále: To není žádná náhoda. Leda že by byla porucha na telefonní lince. Já se svou znalostí angličtiny to číst nemohu. Leda velmi pracně se slovníkem. Spojka leda často uvozuje nominální skupinu vztahující se k zápornému přísudku první klauze, avšak implicite mění polaritu na kladnou; kladný přísudek je elidován a celá věta má charakter jakéhosi „polosouvětí“: (6) Vždyť ji vůbec neznám, leda z vyprávění jejího bratra. Také v těchto případech bývá výjimková věta osamostatněna: (7) Nikdy u mě nebyla. Leda tu noc, co si přijela pro pacienta. Srov. dále: Ten život nikdy neexistoval, leda pro mne. Nerušil bych ho teď, leda z velmi vážného důvodu. Nikdy u mě nebyla. Leda tu noc, co si přijela pro pacienta. Spojka leda bývá následována partikulí tak: "Běžkařům moc nedoporučujeme vyrazit na hory, protože v terénu se běhat nedá. Leda tak po cestách, kde těch deset centimetrů stačí," upřesňuje Cígler. Záporný obsah první klauze může být vyjádřen i lexikálně: (8) Stěží jsme spolu promluvili, leda služebně. Spojkou leda se výjimečně vyjadřuje, že to, co nenastane, vyvolá nějaký záporný efekt: To jak pan Bach žaluje, leda poškozuje naši firmu. – Nepřinese to efekt, leda vyvolá nevoli. – Lyžaři se bránit nemůžou, leda odjedou lyžovat jinam. Výrazu leda se často užívá také v rámci elementární věty; v ní je nahraditelný adverbiem jen/pouze, ovšem s významovou příměsí výjimkovosti: Poděkování mu mohla vyjádřit leda mrknutím. Sympatie by tu ženu přiměla leda k novým slzám. Párkrát jsem o něm slyšel leda vyprávět. Takové věci se čtou leda v novinách. II. Spojka ledaže s indikativem S indikativem se výjimkových vět užívá jen vzácně, častěji pouze se spojkou ledaže a častěji s prézentem než s časem minulým nebo budoucím: (9) Tady si lidé vždy dovedou navzájem pomoci, ale nikdy si nemají co říci, ledaže je to o počasí. (K. Čapek) Srov. dále: To je politicky vyloučené, ledaže připustíme možnost vzniku postmateriálních asketických ekodiktatur v západním světě. Zeptal jsem se ho z toho důvodu, poněvadž Ackley nedělal v sobotu nikdy nic, ledaže byl ve svým pokoji a mačkal si uhry nebo tak něco. (J. D. Salinger, Kdo chytá v žitě) Spojka ledaže s indikativem prézentu je častěji doložena pouze v právních textech: Insolvenční soud do tohoto rozhodnutí nesmí zasahovat, ledaže zkoumá, zda bylo hlasováno řádně. Futurum je po spojce ledaže zcela výjimečné: Zavřou ho do blázince a budou ho léčit, aby byl jako oni. Ledaže, a už je tu zase ta myšlenka, ledaže nebude dost blázinců ani léků, a tak se začne spíš propouštět než zavírat a všecko se vyrovná. (E. Kriseová) III. Kladné sloveso v první klauzi Pokud je v první klauzi kladné sloveso, toto sloveso často implikuje svůj záporný opak a výjimková věta činí výjimku z tohoto záporného tvrzení: (10a) Vyrušit nás můžeš, leda pokud by se objevil Frej. (ČNK) (10b) Nesmíš nás vyrušovat/vyrušit, leda pokud by se objevil Frej. (11a) Skleníkový efekt by ji zaujal, leda kdyby to byl název kapely. (ČNK) (11b) Skleníkový efekt by ji nezaujal, leda kdyby to byl název kapely. Výjimkové souvětí s kladným slovesem v první klauzi může vypovídat také o tomto ději, který je implicite negován až výjimkovou klauzí; pokud bychom tento děj negovali, závislá klauze by byla formulována spíše pomocí podmínkové spojky jen když: (12a) Pokoj se houpal, ledaže jsem se zadíval na nějaký pevný bod. (překlad: E. Hemingway – ČNK) (12b) Pokoj se nehoupal, jen když jsem se zadíval na nějaký pevný bod. (ČNK) (13a) Místní cenzura bude postupně slábnout, ledaže se podaří cenzurovat internet. (13b) Místní cenzura nebude postupně slábnout, jen když se podaří cenzurovat internet. Pokud je v první klauzi výraz vyjadřující nutnost, např. sloveso muset ve spojení s infinitivem, výjimková klauze hovoří o tom, za jakých podmínek k takové nutnosti nedochází: (14) I jindy si musel vypůjčovat, ledaže měl některý rok šťastnou ruku při investování. (ČNK) IV. Složené spojky leda když/leda kdyby/leda pokud Výjimka z platnosti obsahu klauze, jíž něco tvrdíme, je zároveň podmínkou, za které toto tvrzení neplatí. Proto se někdy výjimková spojka leda spojuje s podmínkově užitou spojkou když nebo s podmínkovou spojkou pokud nebo kdyby (všechny doklady v bodu IV. a V. ČNK): (15) Ale sestra nebyla nikdy zdvořilá, leda když měla nějakou návštěvu. (překlad: Ch. Dickens) (16) Hra ale nevypadá tak dobře jako v trailerech, leda pokud vlastníte velmi výkonný počítač. (17) V Liverpoolu totiž žádná perspektiva není, leda kdyby vyměnili trenéra. Srov. dále: Ostatní kouzla se dají použít, leda když se setkáš přímo s nepřítelem. Zřídkakdy víkendové schůzky zrušil, leda když byl nemocný. Roboti samozřejmě nejsou schopni lhát, leda pokud k tomu mají výslovný a velmi striktní rozkaz, a i tak jim to moc nejde. V. Složené spojky leda až, leda aby Pomocí těchto spojek se výjimka z řečeného váže na další okolnost: u spojky až na čas, u spojky aby na účel : (18) Říkají, že nevidí žádnou naději, leda až se ten chlap hne z Bílého domu. (překlad: J. Steinbeck, Hrozny hněvu) (19) Kromě paláce de Grandlieu, kde občas trávil večer, nechodil do společnosti, leda aby tam udržoval obchodní známosti. (překlad: H. de Balzac) 2.2.8.2. Souvětí s větou zřetelovou Věta zřetelová udává, vzhledem k jaké okolnosti platí tvrzení věty hlavní. Lze rozlišit dva podtypy: (Všechny doklady této kap. kromě věty (9) jsou z ČNK) I. Zřetel ke specifické vlastnosti, složce či aspektu jevu Zřetelová věta obsahuje přísudkové sloveso jít, jednat se nebo týkat se, a je uvozena spojkami pokud nebo co. Udává, vzhledem k jaké specifické okolnosti předmětu řeči je tvrzení platné: (1) Pokud jde o těhotenství, jsem alkoholový fundamentalista! (2) Pokud se jedná o agresivitu, rozdíly mezi šimpanzem a bonobem zhruba odpovídají odlišnostem vlků a psů. (3) Co se týče agresivity, mají totiž zvířata s lidmi podle odborníků velmi mnoho společného. Zřetelově omezovací věta může stát i v postpozici: (4) Veškerou soudnost, zdá se, pak ztratila většina institucí, pokud jde o výpočetní techniku. (5) Ne všechna města jsou si však rovna, pokud se jedná o to, kolik turisté místní ekonomice přinesou peněz. (6) "Já jsem ustoupila, co se týče obchodu. Ty ustoupíš v otázce bydlení." Srov. dále: […] machnovci vynikali pro anarchistické hnutí netypickými protižidovskými pogromy, při nichž se popravovalo především jezdeckou šavlí. Pokud jde o brutalitu, byli předstiženi až za druhé světové války nacisty. [… ] myslím, že by ses měla snažit před nimi utajit svůj ohavný vkus, pokud jde o literaturu. Výrazy ,pokud jde o/pokud se jedná o/co se týče + nominální fráze‘ jsou však mnohem častěji pouze prostředkem uvozujícím následující specifické téma; např.: „Pokud jde o mě, já chci naše tradice udržet,“ říká rozhodně místní učitel Rowel. Pokud jde o přesvědčené komunisty, nemůžeme ovšem od nich žádat něco jiného; […] (K. Čapek) Pokud jde o výdaje na domácnost, byly prostě nutné! Pokud se týče ženevské Komise pro studium Mločí Otázky, vykonala velikou a záslužnou práci hlavně tím, že se pečlivě vystříhala všech ožehavých politických i hospodářských otázek. (K. Čapek) Co se týče Karburátorů, zaručuju, pánové, dividendu stopadesátiprocentní. (K. Čapek) II. Zřetel k míře jevu Zřetelová klauze udává, že to, co se tvrdí v řídící klauzi, je pravdivé nebo přiměřené jen za podmínky vyjádřené ve zřetelové klauzi; je přitom implikováno, že obsah základové klauze platí jen do určité míry. Zřetel k míře jevu se explicitně vyjadřuje následujícími spojovacími výrazy: 1. Korelativní spojková struktura potud – pokud Před výrazem potud stává partikule jen, není ale nutná: (7) Zdravá společnost je zdravá potud, pokud může odolat svodům levicové a pravicové patologie. (8) Zajímal se o mne jen potud, pokud mě mohl využívat. Srov. dále: Politika je zajímá potud, pokud jim konkrétní politik pomůže řešit problémy, které není schopen občan vyřešit sám. "Ženy bez dětí jsou pro konkurenci na trhu práce i v politice vybaveny stejně dobře jako muži. V soutěži o dobrá pracovní místa či křesla v parlamentu si nezasluhují žádné zvláštní ohledy. Jsou diskriminovány jen potud, pokud se diskriminovat nechají." Ještě před půl rokem se však funkcionáři KSČ dovolávali práva jen tam, kde se jim to hodilo, a orgány kontrolující zákonnost ji kontrolovaly jen potud, pokud jim to strana dovolila. Implicitně lze omezení zřetelem vyjádřit i jen samotnou spojkou pokud nebo spojením této spojky s omezovacím jen; zároveň tu však jde o specifický význam podmiňování: (9) Zajímal se o mne, (jen) pokud mě mohl využívat. 2. Korelativní spojková struktura do té míry, že Jde o explicitní způsob vyjadřování omezení zřetelem k míře jevu; zejména tehdy, předchází-li výrazu do té míry, že omezovací partikule jen: (10) Moravanem jsem do té míry, že žiju na Moravě. (11) Nejsem věřící, takže se mě moje židovství týká jen do té míry, že na mně lidé poznají, že jsem Žid. Výraz do té míry, že ovšem většinou vyjadřuje jen velkou míru něčeho, aniž jde o omezování; např.: Buď naše průměrná penze klesne na necelou čtvrtinu průměrné mzdy, nebo půjdeme do důchodu až v 73 letech, anebo se Česká republika zadluží do té míry, že nastane kolaps veřejných financí. V dětství jí vymyli mozek do té míry, že se jednoduše nedokáže přimět vůdce kritizovat, vysvětluje mladá žena. 3. Spojkový výraz v tom ohledu, že Tento složený explicitní spojkový výraz je málo frekventovaný: (12) Sláva je pro mě důležitá jen v tom ohledu, že přivádí lidi na naše koncerty. 4. složená spojka potud, že Tato složená zřetelově měrová spojka je málo frekventovaná: (13) Zájmy občanů a nové vlády se shodují potud, že zprofanovaní činitelé musí odejít. Další doklady: Pravda je to potud, že česká ekonomika ještě před čtyřmi lety nabízela naprosto nemožnou strukturu pracovních míst. Toto poznání, tato intimní inventura osvobozuje, alespoň potud, že zbavuje pudu po náhradním řešení. Demokratická politika je liberální potud, že zajišťuje práva menšin a umožňuje vznik nových většin v závislosti na aktuálním a přechodném stavu veřejného mínění a konstelaci moci. III. Relativní hodnocení vzhledem k určité okolnosti Jde o souvětný vztah, jímž se vyslovuje, že nějaký fakt (např. v noci je zima) je neočekávaně v rozporu s danou okolností (např. je léto). Tento zřetelový vztah se obvykle vyjadřuje složeným spojovacím výrazem na to, že: (14) Na to, že je léto, je dneska v noci zima. (překlad: R. Chandler) (15) Na to, že byl květen, polední slunce pořádně pražilo. Srov. dále: Na to, že byla ženou, dostalo se jí vzdělání výtečného, jaké bývalo skýtáno spíš hochům než dívkám. (L. Fuks) Na to, že byl vousatý a mohutný, byl celkem laskavý. Méně často po výrazu na to stojí spojka jak: (16) Na to, jak je vzdorovitá, je až neuvěřitelně oblíbená. Srov. dále: Na to, jak jste sešlý věkem, jste pěkně neoblomný. Na to, jak měla pevně vypracované tělo, měla poněkud pokleslá ňadra. (O. Neff) IV. V řídící větě se uvádí důvod, proč něco není možné 1. Zřetelová klauze je v antepozici Souvětný vztah je vyjádřen spojkovým výrazem Na to, aby, jímž se souvětí začíná. Nějaká vlastnost či okolnost, resp. míra takové vlastnosti či okolnosti se takto obvykle hodnotí jako nepříznivá tomu, co by jinak bylo žádoucí: (17) Na to, aby byl schopen něčeho mimořádného, neměl dost sebedůvěry. Srov. dále: "Na to, aby začínala v téhle profesi, je moc stará," trval na svém Alex. Na to, aby začala péct koláč, bylo opravdu pozdě. Na to, aby působila elegantně, byla poměrně malá a subtilní, ale nesla se s hrdě vztyčenou hlavou. „[…] Na to, aby byl schopen vládnout, mu scházejí charakterní, intelektuální a politické předpoklady. Chybí mu prostě všechno," tvrdil o Kohlovi proslulý bavorský předák Franz Josef Strauss v roce 1976. Méně často jde naopak o to, že nějaká vlastnost či okolnost se hodnotí jako natolik příznivá, že prakticky vylučuje to, co by jinak nastalo jako jev nežádoucí: (18) Na to, aby se z chyby rozklepal, je příliš zkušený. 2. Zřetelová klauze je v postpozici Také v souvětích tohoto typu jde často o to, že nějaká vlastnost či okolnost, resp. jejich míra, se obvykle hodnotí jako nepříznivá tomu, co by jinak bylo žádoucí. V první klauzi stává výraz typu ,příliš/moc + adjektivum‘; korelativní na to nemusí být ve větě přítomno: (19a) Byla ještě příliš mladá na to, aby na svých bedrech mohla unést takové břemeno. (19b) Byl ještě příliš mlád, aby směl ironizovat počínání dospělých. (20a) Byl až moc slabý na to, aby vydržel takový tlak. (překlad: G. Grass) (20b) Světlo měsíce bylo příliš slabé, aby viděl výraz jejího obličeje. Může jít ale naopak o to, že nějaká vlastnost či okolnost, resp. jejich míra, se hodnotí jako natolik příznivá, že prakticky vylučuje to, co by jinak nastalo jako jev nežádoucí: (21a) Autor je příliš zkušený na to, aby čtenářům cokoli vnucoval. (21b) Soběslav byl příliš zkušený, aby neuměl takové výhody využít. Srov. dále: Jake byl příliš unavený na to, aby se zmohl na nějaký protest. Byl příliš stydlivý na to, aby chodil do hospod a naslouchal tam hospodskému plku a historkám hostů, které by později zpracoval. (I. Kraus) Pánové, naše společnost je příliš malá, aby dovedla sama exploatovat miliardy mloků; nestačíme na to finančně – ani politicky. (K. Čapek) Kateřina Horovitzová byla příliš mladá, aby se vyznala ve všem, co spíše tušila, ale její strach ji přibližoval pravdě víc, než se mohlo zdát. (A. Lustig) Méně často stává v rámci tohoto typu souvětí adverbium: (22a) Znal ji příliš dobře na to, aby se mýlil. (překlad: I. B. Singer) (22b) Všechno vypadalo příliš dobře, aby to byla pravda. V. Zřetel k okolnosti, která něco umožňuje Vyjadřuje se obvykle výrazem typu ,dost + adjektivum, aby‘; ve zřetelové klauzi stává korelativum na to, ale není nutné; jak ukazuje věta (23a), nemusí jít vždy o žádoucí jev: (23a) Zemětřesení bylo dost silné na to, aby řadu lidí vzbudilo. (23b) Světlo v kabině bylo dost silné, aby nám oběma ozářilo obličej. Souvětí může implikovat, že to, co vyjadřuje zřetelová klauze, je existující nežádoucí jev: (24) Připadal jí už dost starý na to, aby se zamiloval a choval se jak mladíček. V rámci souvětné struktury s korelativním na to se nejčastěji (nad 100 dokladů) užívá těchto adjektiv (frekvenčně): velký, silný, starý, chytrý, dobrý, zkušený, dlouhý, vysoký, bohatý. Srov.: Firma Nike je dost bohatá na to, aby vynakládala miliony dolarů na "obvyklé" marketingové aktivity, jako je sponzoring olympijských her a dalších sportovních akcí. Byl to chytrý člověk, dost chytrý na to, aby mohl být špionem. "Devatenáctiletá Clijstersová je nyní dost zkušená na to, aby vyhrála svůj první grandslam a zaútočila na první místo ve světovém žebříčku," napsal list Gazet Van Antwerpen. V rámci souvětné struktury bez korelativa se nejčastěji (nad 100 dokladů) užívá těchto adjektiv: silný, velký, starý, dobrý, chytrý. Srov.: Problém nastává, když nám iluze vytrvale brání v růstu. Například šestnáctiletá dívka, která se začne obsesivně zabývat tím, jak se stravuje a jak vypadá, může nabýt pocitu, že nikdy není dost štíhlá nebo dost dobrá, aby se vyrovnala ostatním děvčatům ve škole. Byl dost chytrý, aby nesouhlasil s těmi nesmysly, co plácali recenzenti. 2.3 Souvětí se vztahem rozporu Obsah: 2.3.1 Vymezení 2.3.2 Souvětí s větou přípustkovou 2.3.2.1 Definice 2.3.2.2 Souvětí prostě přípustkové I. Přípustkové spojky, jejich synonymie a styl A. Spojky ačkoli, přestože, i když B. Spojka ač C. Spojka třebaže D. Spojka třeba(s) E. Spojka jakkoli F. Spojka aniž II. Pozice přípustkových spojek III. Zdůrazňovací partikule IV. Elipsa spony V. Konstrukce s trpným participiem VI. Přípustkově srovnávací konstrukce (jak, …, tak) 2.3.2.3 Souvětí podmínkově přípustkové I. Definice II. Základní typ podmínkově-přípustkového vztahu A. Podmínkově-přípustkový vztah reálný B. Podmínkově-přípustkový vztah hypotetický III. Spojka ať A. Specifické struktury se spojkou ať B. Samotná spojka ať 2.3.2.4 Souvětí se spojkou byť I. Obecná charakteristika II. Specifické struktury s výrazy typu sebevíc a sebevětší 2.3.3 Souvětí s větou odporovací 2.3.3.1 Obecný vztah odporovací I. Přehled elementárních spojek, jejich synonymie, styl a pozice ve větě II. Významová specifika souvětného vztahu rozporu a spojky složené A. Obecný vztah rozporu a vztah přípustkový B. Spojka přesto a složené spojky obsahující spojku ale, avšak nebo však C. Složené spojky obsahující spojku a 2.3.3.2 Speciální vztah odporovací I. Spojka nýbrž II. Speciální vztahy rozporu s implikovanou přípustkou A. Spojky jenže; zato a spojky složené B. Spojka aniž C. Spojky místo, aby a než aby D. Konstrukce ⸴příliš + adjektivum/adverbium + než abyꜥ 2.3.3.3 Užívání podpůrného výrazu sice 2.3.4 Speciální typ souvětí vyjadřující irelevanci 2.3.4.1 Výrazy se spojkou ať 2.3.4.2 Výrazy typu mráz nemráz 2.3.5 Souvětí s příslovcem jinak 2.3.6 Osamostatňování klauzí vyjadřujících rozpor 2.3.1 Vymezení Do této kategorie souvětných vztahů zařazujeme jednak tradiční souvětný typ přípustkového souvětí, který nazýváme ⸴souvětí s větou přípustkovouꜥ, jednak jeden z tradičních typů souvětí „koordinačního“, který nazýváme popisně ⸴souvětí s větou odporovacíꜥ. Vzhledem k tomu, že oba tyto souvětné vztahy se vymykají jak z typické subordinační determinace, tak z typické koordinace, přičemž mají společné významové jádro, rušíme zde protiklad subordinace a koordinace a popisujeme je v rámci samostatné obecné kategorie, již jsme nazvali ⸴souvětí se vztahem rozporuꜥ. Srov.: (1) Přestože je tak mladý, ví o dostizích všechno. (věta přípustková, ČNK) (2) Je ještě mladý, ale o dostizích ví všechno. (věta odporovací) Zatímco ve větě (1) jde primárně o to, že obsah druhé souvětné klauze ví o dostizích všechno je určitým způsobem upřesňován, doplňován či určován (determinován), ve větě (2) jde o podobný případ, jenže z obrácené perspektivy: doplňován, upřesňován či determinován je obsah první souvětné klauze Je ještě mladý. V kapitole 2.3.4 se pojednává o některých speciálních souvětných typech se speciální funkcí, již rovněž považujeme za jistý druh rozporu. 2.3.2 Souvětí s větou přípustkovou 2.3.2.1 Definice Termín ,přípustkový‘ souvisí se slovesem připouštět. V přípustkovém souvětí připouštíme, že okolnosti sice nevyhovují obvyklým podmínkám, za nichž nastává daný děj či stav, avšak ten se navzdory tomu uskutečňuje nebo platí. P. Karlík (1995, s. 111) významový vztah klauzí v přípustkovém souvětí, resp. v jeho základním typu, vykládá jako vztah „neúčinné příčiny/důvodů“ a „neočekávaného následku“. Přípustkový vztah dvou dějů nebo stavů se v rámci souvětí explicitně vyjadřuje řadou jednoslovných nebo složených spojek, bez korelativa nebo s korelativem, v zásadě synonymních: - jednoslovné přípustkové spojky jsou: ač, ačkoli(v), byť, jakkoli, přestože, třebaže, třeba(s); - složené přípustkové spojky bez korelativa jsou přesto, že; i když, i kdyby; - složené přípustkové spojky s korelativem jsou navzdory tomu, že a bez ohledu na to, že. Od odporovacích spojek ale, avšak, však, nicméně, leč se přípustkové spojky liší tím, že věty, jež uvozují, mohou stát v souvětí vůči řídící větě v postpozici i v antepozici. Přípustkové spojky se liší stylem, frekvencí užívání a zčásti i významem. Z významového hlediska lze obecně pojatý přípustkový vztah rozlišit na vztah "prostě přípustkový" a vztah "podmínkově přípustkový". 2.3.2.2 Souvětí prostě přípustkové I. Přípustkové spojky, jejich synonymie a styl A. Spojky ačkoli, přestože, i když K nejběžnějším spojkám prostě přípustkového souvětí patří v současné standardní češtině spojky ačkoli(v), i když, přestože; ty jsou pravděpodobně funkčně ekvivalentní, tj. není mezi nimi patrný významový rozdíl, ani výraznější rozdíl stylový, až na to, že spojka ačkoli/ačkoliv může být vnímána jako poněkud knižní. Srov. (vše ČNK): (1a) Ačkoli bydlím v New Yorku, myslím a cítím pořád jako Angličanka, protože v Anglii jsem se narodila a vyrůstala. (jde pravděpodobně o překlad z angličtiny) (1b) Přestože bydlím v centru Prahy, nerada běhám po obchodech mezi lidmi. (1c) I když bydlím v centru Prahy, společenský život není pro mě (většinou finančně) přístupný. Nejfrekventovanější z této trojice spojek je složená spojka i když. Možná proto, že ačkoli je složena ze dvou slov, je o slabiku kratší než spojka ačkoli a spojka přestože. Bezprostředně po této spojce stojící na začátku souvětí se kromě pomocného slovesa být a slovesa mít nejčastěji vyskytují tato slovesa (nad 100 dokladů): bydlet, cítit, dát/dávat, dělat/udělat, dojít, dokázat, dostat, existovat, hrát, chápat, chodit, chtít, chybět, jet, jezdit, jít, mluvit, moci, muset, myslit, najít, nastoupit, odejít, padnout, patřit, platit, pocházet, pominout, používat, pracovat, prohrát/prohrávat, pršet, přijet, přijít, připouštět/připustit, přiznat/přiznávat, působit, říkat, skončit, souhlasit, stát, tušit, tvrdit, umět, uznávat, vědět, věřit, vést, vidět, vyhrát, vypadat, vzít, začít, získat, znát, zůstat, žít. Bezprostředně po spojce přestože stojící na začátku souvětí se nejčastěji vyskytují tato slovesa (nad 100 dokladů): bydlet, dát, dojít, dokázat, dostat, existovat, hrát, chtít, jet, jít, ležet, moci, muset, nastoupit, panovat, patřit, pocházet, pracovat, prohrát/prohrávat, pršet, přijít, působit, skončit, tvrdit, vědět, vést, vyhrát, vypadat, vystudovat, vzniknout, začít, získat, znát, žít Přestože se bezprostředně po spojce i když stojící na začátku souvětí v daném frekvenčním pásmu vyskytuje zhruba dvakrát více sloves než po spojce přestože, jsou v této frekvenci po této spojce doložena čtyři slovesa (vyznačená tučně), která po spojce i když v dané frekvenci doložena nejsou – viz následující tab. 1: Tab. 1: Frekvenční konkurence spojek i když a přestože u vybraných sloves I když sloveso Počet dokladů Přestože sloveso Počet dokladů ležet 89 ležet 112 panovat 83 panovat 106 vystudovat 70 vystudovat 105 vzniknout 74 vzniknout 104 Srov.: I když vystudoval matematiku na Univerzitě Karlově a oboru se dál věnuje, s letošní těžší verzí státní maturity z matematiky se Václav Klaus mladší popral jen taktak. Přestože vystudovala matematiku a fyziku, není typ chladného počtáře. "I když vznikl Státní program na podporu úspor energie a využívání obnovitelných zdrojů energie a existuje návrh energetické politiky, nedá se hovořit o stavu, který by vedl k vyššímu využívání obnovitelných zdrojů," konstatuje se ve zprávě speciální parlamentní komise, která se ekologickými zdroji energie zabývá. Přestože vznikly velké knižní domy, nové velkoobchodní firmy, knižní veletrhy, Bohumil Fišer neztrácel přímý kontakt se svými čtenáři. Bezprostředně po spojce ačkoli/ačkoliv stojící na začátku souvětí se v daném frekvenčním pásmu (nad 100 dokladů) vyskytuje jen několik sloves: existovat, chtít, jít (často jde, šlo… o…), moci, muset, patřit, vědět, vypadat, žít. Tab. 2: Frekvenční konkurence spojek ačkoli a i když u vybraných sloves Ačkoli sloveso Počet dokladů I když sloveso Počet dokladů Násobek patřit 271 patřit 607 2,2 existovat 213 existovat 664 3,1 žít 142 žít 471 3,3 vypadat 109 vypadat 367 3,4 moci 288 moci 1 403 4,9 chtít 126 hrát 743 5,9 muset 143 muset 1 896 13,3 věřit 20 věřit 272 13,6 vědět 188 vědět 3 390 18,0 Tabulka 2 ukazuje, že výběr spojky je určován také jednotlivými slovesy: zatímco u slovesa patřit je počet dokladů se spojkou I když zhruba dvakrát vyšší než se spojkou Ačkoli, u slovesa vědět je tento rozdíl osmnáctinásobný. Ve hře mohou být pochopitelně i jiné faktory než ryze lexikální – ty může odhalit pozdější výzkum nebo vývoj jazyka. Srov.: Ačkoli patří Eliška Balzerová k nejzajímavějším herečkám své generace, film jí příliš možností nenabídl. I když patří Aspergerův syndrom mezi vážné vývojové poruchy, neznamená to, že by se děti s tímto onemocněním nebyly schopny začlenit do běžné školní docházky. Ačkoli věří v úspěch, její šance nejsou velké. I když věří v účinnost starých dobrých rákosek, jejich uplatňování v praxi se brání. Ačkoli víme, že pocení je součástí fyziologických procesů našeho organismu a že bychom bez něho nepřežili, není nám příjemné u sebe samých, natožpak u našeho okolí. I když věděl, co chce, nevěděl, jak toho dosáhnout. Navzdory předpokládané principiální synonymii a funkční ekvivalenci těchto tří spojek lze mít někdy pocit, že nejlépe se do dané věty hodí jedna z nich. Je dosti pravděpodobné, že existují nějaké sémantické a/nebo stylové podmínky, které způsobují, že (obvykle) za daných komunikativních okolností dáváme přednost jedné z těchto spojek. Pokud takové podmínky existují, nejsou dosud známy. B. Spojka ač Spojku ač lze pokládat za knižní variantu spojky ačkoli (obě věty ČNK): (2) Ač byla prostá a nevědomá, její myšlenky ho občas ohromily. (3) Naopak Rumlův úřad se vyslovil pro privatizaci, ač byl původně proti ní. Kromě sloves být a mít se bezprostředně po této spojce stojící na začátku souvětí vyskytují tato slovesa (nad 100 dokladů): hrát, chtít, jít, moci, patřit, vypadat, žít. Srov.: Ač hraje v amatérských podmínkách, svůj sport miluje a hodně o něm přemýšlí. Ač patřil k hlavním strůjcům vítězství, spokojen se svou hrou zcela nebyl. Ač vypadám na páska, čtu Aloise Jiráska. (J. Suchý – ČNK) Ač žil nezdravě, dožil se devadesáti sedmi let. (výrazně zkráceno) C. Spojka třebaže Spojka třebaže je v současné psané publikované češtině asi osmkrát méně častá než spojka ačkoli(v), dvanáctkrát méně častá než spojka přestože a dvacetosmkrát méně častá než spojka i když. Je proto pravděpodobně i o něco stylizovanějším prostředkem než spojky, i když, přestože a ačkoli: (4) Třebaže byl odliv, na pláž dorážely pomalé valivé vlny. (5) Třebaže měla trošku v hlavě, tvářila se nepřístupně Srov. dále: Třebaže byl už konec června, některé cesty byly ještě pro spoustu sněhu uzavřeny. Mimořádně nadaná žákyně Leopolda Koželuha se stala slavnou pianistkou, třebaže byla od dětství slepá. Byl v dámské ložnici, a třebaže byl už řadu let ženatý, věděl, že mu něco uniká. Kromě sloves být a mít se bezprostředně po této spojce stojící na začátku souvětí ve frekvenčním pásmu nad 100 dokladů vyskytuje pouze sloveso jít ve vazbě jít o: (6) Třebaže jde mnohdy o díla znamenitá, čtenáři si je nenajdou a v reálu se prodá nějakých sto kusů. D. Spojka třeba(s) Spojka třeba(s) je v dnešní češtině vzácná; lze ji snad pokládat za relikt literární češtiny 19. stol., obvyklá snad byla ještě v 1. pol. 20 stol. (vše ČNK): Bylo hezky chladno, třebas topili. (překlad A. Christie) Teď to odtamtud páchlo lihem a dům se zdál zanedbaný, třebas ještě byl pěkný. (J. Durych) Třebas byl rybou na udici, stále se ještě podobal uvázanému lvu. (J. Durych) Pozn. Spojku třeba/třebas v jejím přípustkovém významu uvádí již Jungmann, avšak ve staré češtině ji doloženu nemáme. Jungmannovy doklady a příklady nejsou však typická přípustková souvětí. E. Spojka jakkoli Spojka jakkoli bývá jedním z prostředků vedoucích k dosti silné stylizovanosti věty a textu: Jakkoli neuvěřitelným se ten fakt zdá, mohu svědecky potvrdit, že slavný luxusní hotel Evropa v Salcburku byl na delší dobu zcela pronajat anglickým nezaměstnaným, kteří díky bohaté anglické podpoře v nezaměstnanosti zde žili levněji než ve svých chudinských čtvrtích doma. Jakkoli rozhodně a rozhodnutě jsem ráno po snídani zasedla, abych sepsala seznam povinností a činorodě se pustila do práce, když se večer Jim vrátil domů, rozplývala jsem se ve zmarněné frustraci. Blacklockovi to vadilo, to bylo až příliš jasné; cítil jistou zodpovědnost za všechny zaměstnance své manželky a nechtělo se mu je vydat na milost a nemilost policii, jakkoli důvěřoval, alespoň teoreticky, britské justici. Vzácná však tato spojka není. Zejména poměrně často se na začátku souvětí vyskytuje před některým z určitých tvarů slovesa být: (7) Jakkoli je to bolestné, budeme mluvit o penězích. (překlad: I. Shaw – ČNK) (8) Jakkoli byly směšně slabé, byly židovské ozbrojené síly přece jen větší než síly protivníkovy. Srov. dále: Jakkoli je božské slovo konečné, zůstává i jako vyslovené zakotveno v Synu, takže je tato konečnost zároveň stále novým vycházením. Věřila, že se na ně může spolehnout, ale teď poznala, že se mýlila, jakkoli byli milí. Kromě sloves být se bezprostředně po této spojce stojící na začátku souvětí ve frekvenčním pásmu nad 100 dokladů vyskytují jen slovesa moci, mít a jít (ve vazbě jít o): Jakkoli mohou Manetovy motivy na první pohled působit jako chvatně vybrané záběry, jakkoli kompozice jeho obrazů připomíná fotografické momentky, a tím i impresionistický způsob malby, přesto se do sebe pohroužený, v myšlenkách ztracený výraz zobrazených osob vzpírá pouze povrchnímu pozorování. Jakkoli má člověk svoje děti rád, tvrdila Elizabeth, někdy si musí vyhradit trochu času pro sebe a další dospělé. Jakkoli jde o problematiku, jež vyvolává silné emocionální reakce, je v zájmu české společnosti a její právní kultury, aby se o těchto otázkách vážně a se znalostí věcí pojednávalo v odborných kruzích i v celé veřejnosti. F. Spojka aniž Přípustkový vztah vyjadřuje i spojka aniž, jejíž přípustkový význam se vyvinul a stabilizoval až v průběhu 20. století; o jejím blízkém vztahu k formálně přípustkovým spojkám svědčí i to, že může stát i v antepozici, i když její postpozice je mnohem běžnější: (9a) Tereza za ním přišla jednoho dne, aniž ji zval. (M. Kundera – ČNK)) (10a) Pánbůh nebo osud nebo dějiny tomu chtěli, že se tu stávám doktorem, aniž jsem tu řádně vystudoval. (V. Havel) (11a) Aniž by byl vyhnán, opustil v létě trenér Horst Valášek hokejový ráj zvaný Vsetín. (ČNK) (12a) Aniž jsem po tom toužil, natož o to usiloval, vynesla mě revoluce – téměř ze dne na den – do čela mé země. (V. Havel – ČNK) Tento typ souvětí lze transformovat na běžný typ přípustkového souvětí tak, že spojku aniž nahradíme spojkou explicitně přípustkovou a přísudek zaměníme za záporný: (9b) Tereza za ním přišla jednoho dne, ačkoli ji nezval. (10b) Pánbůh nebo osud nebo dějiny tomu chtěli, že se tu stávám doktorem, ačkoli jsem tu řádně nevystudoval. (11b) Ačkoli nebyl vyhnán, opustil v létě trenér Horst Valášek hokejový ráj zvaný Vsetín. (12b) Ačkoli jsem po tom netoužil, natož o to usiloval, vynesla mě revoluce – téměř ze dne na den – do čela mé země. Spojka aniž však přípustkový význam vždy nemá a nelze ji pak přípusktovou spojkou (ačkoli, i když, přestože) nahradit. Spojka aniž vyjadřuje někdy také jen nějakou průvodní okolnost, která s obsahem věty řídící není v rozporu. Např (obě věty ČNK).: (13) Do auta se vejdou čtyři dospělé osoby, aniž by vzadu nějak výrazně strádaly. (zkráceno) (14) Tiše pospávaly, aniž by se nechaly rušit okolním světem. (Podrobněji ke spojce aniž viz 2.3.3.2.) II. Pozice přípustkových spojek Spojky ačkoli a přestože stojí častěji v antepozici než v postpozici, spojka i když stojí o něco častěji v postpozici, u spojky ač, třebaže a jakkoli jsou obě pozici v rovnováze. Doklady postpozice přípustkových klauzí: (15) Svítila, ačkoliv byl ještě den. (J. Škvorecký – ČNK) (16) Opět jsem si sedl a na rozdíl od něho jsem si cigaretu zapálil, ač jsem přestal kouřit před chvilkou. (L. Fuks – ČNK) (17) V jeho náručí usínala, i když byla sebevíc rozrušena. (M. Kundera) (18) Viděly ji kvečeru, jak se koupe v rybníku za vsí, přestože byl začátek listopadu a voda již velmi chladná. (M. Kundera – ČNK) (19) Pokud měla v životě problémy, tak je řešila, jak se dalo nejrychleji, třebaže by bylo výhodnější takticky vyčkávat. (20) Terapeut teď musel promluvit, jakkoli se mu do toho vůbec nechtělo. Srov. dále: Ani Lizaveta Prokofjevna se na nic neptala, ačkoli byla zřejmě také trochu znepokojena. (překlad: F. M. Dostojevskij – ČNK) Ale vy jste poslal pro policii, ač vidíte, že krvácím a že sotva stojím na nohou. (E. Hostovský – ČNK) První nakazil manžel virem HIV, druhou bil, i když byla těhotná. Zametala v Kolíně ulice, přestože byla tak mimořádně šikovná, a teprve po roce 1960 se zase chytla na Bulovce. Byla bojovníkem, třebaže její prsa nezdobila vyznamenání a řády. (A. Lustig – ČNK) V tom rozhodně vidím jisté nebezpečí, jakkoli je to přirozený a očekávaný vývoj. Přípustkové věty stávají – v důsledku aktuálního členění textu – poměrně běžně i uprostřed věty řídící: (21) Pilot, přestože byl zraněn, bezpečně přistál. (22) Jízda na koni, ačkoli vypadá jako pasivní zábava, může být totiž pořádná dřina. Srov. dále: Měla jedinou ctižádost – zpívat, ale její otec, ačkoli byl milovníkem hudby, nechtěl ani slyšet o umělecké dráze. Není pochyb o tom, že Clinton, i když byl varován svým republikánským sokem Robertem Dolem, aby netlačil na Izrael, musel použít veškerou svou autoritu, aby pohnul Netanjahua k cestě do Bílého domu. Tyto fenomény, jakkoli to bude obtížné až nemožné, je třeba přinejmenším zmírnit. Také paní Andulka, jakkoli zhnusena alkoholikem, po jehož boku žila již sedmý rok, byla okouzlena jiným alkoholikem, který pokud nebyl horší, nebyl v žádném případě lepší. (M. Švandrlík) III. Zdůrazňovací partikule Je-li řídící věta postponována, pro zdůraznění přípustkového vztahu a patrně někdy také z rytmických důvodů nebo z důvodů aktuálního členění v ní stávají partikule přece, přece jen, přesto nebo stejně s přípustkovým významem (vše ČNK): (23) Ačkoli Boha poznali, přece ho jako Boha nectili a neprojevovali mu vděčnost. (24) I když erotický život s manželkou nestál za řeč, přece jen spali na jedné posteli. (M. Kundera) (25) Mé věty, jakkoli byly myšleny žertem, jsou přesto proviněním. (M. Kundera) (26) Ačkoli obchodníci čekají velké zisky, stejně jsou nespokojení. (27) I když viděla, že jim není dobře, stejně šly. (P. Hůlová) (28) I když člověk odbočí z cesty velkých mistrů, tak mu ta jejich cesta stejně pomáhá. (překlad: E. Hemingway) Srov. dále: Ačkoli otec nikdy nezvyšoval hlas, přece jsem ho jednou slyšela křičet. (T. Brdečková – ČNK) Ačkoli byl bezmocný jako všichni ostatní, přece jen se pokoušel něco pro lidi dělat. Ačkoli měla od něho hned ucuknout, přesto dál nesmyslně pokračovala v prohlížení mikrofonu. (překlad: A. Solženicyn – ČNK) Ač se v jednom kuse přeli, přesto by nebyli dali jeden na druhého dopustit. I když o tomto problému nemluvili, přece jenom se pozvolna stával náplní jejich myšlenek. I když Lancieux nikdy nepatřil k podsvětí, přesto žil několik měsíců s prostitutkou jménem Angčle. (překlad: G. Simenon – ČNK) Ačkoli klientům na běžných účtech neplatíme úroky, tak na tom stejně nevyděláváme. Ačkoli postup za extrémně složitý nepokládám, začátečníci by se podobných experimentů stejně měli spíše vyvarovat. I když řadu věcí znala, stejně ji svět lidového umění a obyčejů připadal fascinující. (K. Tučková) IV. Elipsa spony Pokud má přípustková věta přísudek verbonominální, může z něj být vypuštěna (elidována) spona; jde o výrazně knižní prostředek, a proto k elipse (elizi) spony dochází převážně v souvětích s knižní spojkou ač, spíše výjimečně v souvětích s jinými přípustkovými spojkami: (29) Ač příslušník Veřejnosti proti násilí, je Ján Langoš věřící člověk. (V. Havel) (30) Jakkoli vysmívaná, byla i respektovanou a vzácnou ženou. (31) Třebaže opásaný osmanským mečem, byl šílený jako pes. (32) Třebas neschopná práce, byla tak něžná a milá, že nejen její syn, nýbrž i snacha a jejich děti, ba i tchyně jejího syna ji měli velice rádi. (J. Durych – ČNK, zkráceno) Srov. dále: Ačkoli zdánlivě slabí, možná tak byli silnější než dřív. (K. Blažková, Tifana, dcera měsíce) Ač unavený, prosím na recepci hotelu Palace o taxi a nechávám se odvézt do slavné čtvrti, o níž jsem už tolik slyšel. (Karel Gott, Má cesta za štěstím) Ač uznávaný odborník, proti přesile klíšťat byl bezmocný. Ač etnická Slovenka, projevila Livia ve volební kampani dojemnou empatii s českým lidem, když dávala najevo starost, aby její nástupkyně náhodou nehovořila k lidu rakouskou němčinou. Jakkoli reprezentativní a souborná, položila výstava důraz na malířovo surrealistické období Tělesná láska, jakkoli zpustošená v životě Luciině, je přece nevinná. (M. Kundera) V. Konstrukce s trpným participiem Přípustkový vztah lze také vyjádřit implicitně tzv. polovětnou konstrukcí pomocí trpného participia stojícího na začátku věty; tato konstrukce však nemá povahu klauze, neboť přípustková struktura neobsahuje nejen spojku, ale ani určitý tvar slovesný: (33a) Stíhán státním aparátem i jednou ranou osudu za druhou, skládá veselé písně a básně; (LN, 2021) Takovou větnou strukturu lze převést na obvyklé souvětí pomocí přípustkové spojky: (33b) Ačkoli je stíhán státním aparátem i jednou ranou osudu za druhou, skládá veselé písně a básně. Srov. dále: Život se stával hrou, jako jí byly ony svátky, kterým středověcí lidé říkali "festa stultorum", "svátky bláznů". Zakazovány církevními autoritami, udržely se místy do šestnáctého století. Pronásledován zraněními jako nikdy v historii, prokousal se národní tým ke druhé výhře na mistrovství světa. Přípustkový vztah se však takto vyjadřuje jen sporadicky. Mnohem častěji se touto konstrukcí vyjadřuje průvodní děj bez determinačního vztahu nebo vztah příčinný nebo časový. VI. Přípustkově srovnávací konstrukce (jak …, tak) Užívá se běžně v hovorové češtině v ustálených formulích s verbonominálním přísudkem v obou klauzích s přísudkovým adjektivem; zpravidla se tu konfrontuje proklamovaná „hloupost“ někoho s jeho věkem, krásou apod.: (34a) "Jak jsi stará, tak jsi hloupá," odfrkla jsem pohrdavě. (ČNK) Tuto souvětnou strukturu lze převést na souvětí s přípustkovou klauzí uvozenou spojkou nebo na souvětí odporovací: (34b) I když jsi (už dost) stará, (přesto) jsi hloupá. (34c) Jsi sice (už dost) stará, ale přesto jsi hloupá. Srov. dále: "Jak jste starý, tak jste hloupý," ulevil si […] (J. Čep) "Jak seš starej, tak seš blbej!" ozvalo se. "Jak jsi krásná, tak jsi hloupá, Amoro," ozvala se Sonna, její mladší sestra. Souvětná konstrukce tohoto typu se však naplňuje i standardním obsahem spisovné formy: (35a) Jak je Itálie krásná, tak je nemocná až do morku kostí. (ČNK) (35b) Ačkoli je Itálie krásná, je nemocná až do morku kostí. (35c) Itálie je sice krásná, je však nemocná až do morku kostí. Srov. dále: Jak je jako herec někdy prkenný, tak je coby autor úžasně elastický. "Jak je hokej překrásný, tak je krutý," zoufal si vítkovický kouč […] Jak byl první zápas nadějný, tak byl druhý depresivní. V jedné nebo druhé klauzi však může stát i slovesný přísudek: (36a) Jak je ta voda ledová, tak bychom do ní rádi skočili. (R. Ráž, Lázeňské dobrodružství) (36b) I když je ta voda ledová, rádi bychom do ní skočili. Srov. dále: Jak byl Karel IV. dobrý vladař, tak se ukázal špatný jako otec. Jak jsem ho ještě před chvílí obdivoval, tak bylo teď pro mě nepřijatelné, ba děsivé vidět ho tak bezradného, bezbranného, bezmocného. Jak je ten dům malý a kompaktní, tak úplně stačí. Souvětí s první klauzí uvozenou vztažným jak a druhou partikulí tak mohou také vyjadřovat pouhé srovnání, porovnání, bez přípustkového vztahu: Jak byl Michelangelo nesdílný a temný, tak byl Raffael naopak družný a slunečný. 2.3.2.3 Souvětí podmínkově přípustkové I. Definice Jako podmínkově-přípustkové souvětí označujeme takové souvětí, jímž se vyjadřuje, že implikovaná obvyklá podmínka pro uskutečnění děje nenastává nebo se nerespektuje: (1) A pojedeme, i když bude pršet! (ČNK) (nerespektovaná podmínka je ⸴nebude pršetꜥ) Souvětí (1) implikuje (presuponuje), že zamýšlenou cestu by bylo vhodné uskutečnit za podmínky, že nebude pršet; zároveň se ale sděluje, že na tuto podmínku se nebude hledět a cesta se uskuteční i při nesplnění této podmínky. II. Základní typ podmínkově-přípustkového vztahu Podmínkově přípustkový vztah je vztahem obecně platného rozporu mezi tím, co se vzhledem k daným okolnostem očekává, a tím, co navzdory těmto okolnostem nastává; vyjadřuje se především složenou spojkou i když (jíž se však vyjadřuje i vztah čistě přípustkový, a tato spojka je tedy dvojznačná). Podmínkově-přípustkový vztah je buď reálný, anebo hypotetický. A. Podmínkově-přípustkový vztah reálný Podmínkově-přípustkový vztah reálný lze demonstrovat následující větou: (2a) V jeho náručí usínala, i když byla sebevíc rozrušena. (M. Kundera – ČNK) Spojku i když zde nelze zaměnit spojkou ačkoli ani kteroukoli z ostatních přípustkových spojek kromě spojky byť (k ní viz níže kap. 2.3.2.4). V daném vztahu totiž tato složená spojka nevyjadřuje pouhý přípustkový vztah, jaký by byl vyjádřen např. spojkou ačkoli: (2b) V jeho náručí usnula, ačkoli byla velmi rozrušená. Rozdíl mezi vztahem podmínkově-přípustkovým, vyjádřeným větou (2a), a vztahem čistě přípustkovým, vyjádřeným větou (2b), lze formulovat tak, že zatímco v souvětích typu (2a) se hovoří o nevyhovujících podmínkách, za nichž a navzdory nim k nějakému ději dochází, v souvětích typu (2b) se hovoří o tom, že k nějakému ději došlo nebo v danou dobu dochází navzdory nevyhovujícím okolnostem. Zatímco podmínkově-přípustkový vztah se týká obecně platného, opakujícího se faktu, nevztahujícího se ke konkrétní době, vztah čistě přípustkový se naopak váže na určitou konkrétní dobu; např.: (3a) I když jsem unavený, pracuji nejméně deset hodin denně. (vztah podmínkově-přípustkový) (3b) I když už jsem hodně unavený, musím tu práci dokončit. (vztah čistě přípustkový) Ve větě (3b) lze spojku i když zaměnit spojkou ačkoli (nebo kteroukoli z dalších přípustkových spojek), ve větě (3a) to není možné. Srov. dále: V literatuře si rovněž hledám náměty pro různou práci s dětmi, takže vlastně pracuju, i když se bavím. Vlastně někdy odpočíváme, i když pracujeme. Podnikatel musí bejt schopnej přemýšlet, i když ho něco ruší. (zde je zároveň vyjádřen vztah časový: i v době, kdy) Pokud řídící věta v souvětí může mít obecnou, mimočasovou platnost, ale může se vztahovat i na danou aktuální dobu, je souvětí se spojkou i když dvojznačné. Např. (4a) Benátky jsou krásné, i když prší. Touto větou můžeme sdělovat buď to, že se nám Benátky, v nichž se např. poprvé ocitáme jako turisté, líbí, přestože právě prší. Anebo touto větou můžeme sdělovat to, že Benátky jsou krásné v každé době a situaci, dokonce i tehdy, když prší. První z těchto významů (čistě přípustkový) lze vyjádřit transformací věty (4a) na větu (4b): (4b) Benátky jsou krásné, ačkoli prší. Jestliže občas dochází k tomu, že nějaký děj nastává i za podmínek pro něj nepříznivých, docházívá naopak také k tomu, že i za podmínek nějakému ději příznivých tento děj nenastává. To se pak vyjadřuje souvětím se složenou spojkou ani když: (5) František se nechodí koupat, ani když je hezky. Další doklady: Nenechal toho, ani když byl vyzván ke klidu. (I. Binar) Nepouštěl z ruky imaginární skalpel, ani když byl s milenkami. (M. Kundera – ČNK) Byl tak dokonale mimo sebe, že mě nepoznal, ani když jsem mu zblízka zíral přímo do očí. (překlad: J. Kerouac – ČNK) B. Podmínkově-přípustkový vztah hypotetický Kondicionálová spojka i kdyby/ani kdyby explicitně vyjadřuje, že ani jistá hypotetická možnost není v daných souvislostech relevantní. Např. (6) Šel bych si zaběhat, i kdyby pršelo. (7) Nešel bych se koupat, ani kdyby bylo vedro. Doklady: Lesníci odhadují, že i kdyby armáda území opustila, může se příroda vzpamatovat za 100 až 150 let. I kdybychom měli všichni dostatek jídla a oblečení, kdybychom měli všichni skvělé bydlení ... nakonec by to nebyla žádná záruka blaženosti. I kdybychom měli vlády sestavené ze samých nobelistů, čistých jak dvanáct apoštolů, nehnuli bychom se z místa, pokud by ti u vlády pokaždé rozdupali to, co ti před nimi v dobré víře postavili. "Ani kdybychom plnili maastrichtská kritéria, nemohl bych dnes doporučit vstup do eurozóny," řekl na konferenci Centra pro studium demokracie Hampl. „Ani kdybych měl všechny mašiny puštěné čtyřiadvacet hodin denně, nemohl bych tyhle kilowatty propálit," zuřil nad fakturou od energetiků majitel malé zámečnické dílny […] Přípustkový vztah se zdůrazňuje výrazy typu sebevíc a sebevětší: (8) Musíte respektovat místní zvyklosti, i kdyby vám byly sebevíc proti mysli. (ČNK) (9) I kdyby byla sebevětší bouřka, musíme to dokončit (10) I kdyby byl sebechytřejší, na tohle nepřijde. III. Spojka ať A. Specifické struktury se spojkou ať Okolnost vysoce nepříznivá realizaci děje se v rámci podmínkově-přípustkového vztahu vyjadřuje těmito způsoby: - ať + slovesný přísudek + sebevíc (věta (11)); - ať + spona + adjektivum typu sebevětší (+ substantivum) (věty (12) a (13)); - ať + slovesný přísudek + jakkoli/jakýkoli (věta (14)): (11) Ať prší sebevíc, musíme to dokončit. (12) Ať je sebechytřejší, na tohle nepřijde. (13) Ať je sebevětší bouřka, musíme to dokončit. (14) Ať je jakkoli chytrý, nedokáže to. Srov. dále.: Ať se snažil sebevíc, nedokázal sdílet Ořechův optimizmus. (M. Švandrlík) Ta žena ho opravdu lákala, ať přemýšlel sebevíc, nenacházel přesvědčivý důvod, proč by tomu pokušení neměl povolit. (překlad: F. Kafka – ČNK) Ať je zločinec seberafinovanější, my ho nakonec odhalíme právě tak, jak jsme odhalili Slánského, Švermovou a další imperialistické zrůdy. (M. Švandrlík) Ať už je přízeň občanstva jakkoli vrtkavá, jakkoli závislá na počasí, okamžité náladě nebo na zadání otázky, je zrcadlem veřejného činitele. Ať jsem jakkoliv velký snílek, rozhodně nejsem snílek tak bláhový jako ti, kteří doufají, že nějakým novým únorem vrátí do naší země tyranii. (V. Havel) Bohužel jsem nebyl s to transcendovat prostou lidskou skutečnost, že ať najdu jakoukoli duchovní útěchu, ať mi budou poskytnuty jakékoli zřejmé věčné pravdy, nic nepřiměje Lolitu zapomenout na hnusnou žádost, kterou jsem na ni uvalil. (překlad: V. Nabokov) B. Samotná spojka ať Samotná spojka ať je schopna vyjádřit přípustkový vztah obvykle jen tehdy, obsahuje-li přípustková klauze partikuli třeba; bez této partikule pozbývá souvětí schopnost dostatečně zřejmě vyjádřit přípustku, leda změníme spojku ať na spojku explicitně přípustkovou: (15a) Ať jsou oblečeni třeba jen v triku, měli by vyběhnout ven a nestarat se o svršky nebo kabelky. (ČNK) (15b) *Ať jsou oblečeni jen v triku, měli by vyběhnout ven a nestarat se o svršky nebo kabelky. (15c) I kdyby byli oblečeni jen v triku, měli by vyběhnout ven a nestarat se o svršky nebo kabelky. (16a) Všecko, čeho se dotkla, ať to bylo třeba smutné a ošklivé, změnilo se v radostné a krásné. (ČNK) (16b) *Všecko, čeho se dotkla, ať to bylo smutné a ošklivé, změnilo se v radostné a krásné. (16c) Všecko, čeho se dotkla, i když bylo smutné a ošklivé, změnilo se v radostné a krásné. 2.3.2.4 Souvětí se spojkou byť I. Obecná charakteristika Spojka byť má stejně jako složená spojka i když význam buď prostě přípustkový, nebo význam podmínkově přípustkový: Je však mnohem méně frekventovaná. Srov.: význam prostě přípustkový: (1a) Požadavky se sport od sportu liší, byť jde třeba i o podobnou disciplínu. (ČNK) (1b) Požadavky se sport od sportu liší, i když jde třeba i o podobnou disciplínu. (1c) Požadavky se sport od sportu liší, přestože/ačkoli jde třeba i o podobnou disciplínu. (2a) Výkonem tedy telefon neohromí, byť bude na většinu práce stačit. (ČNK) (2b) Výkonem tedy telefon neohromí, i když bude na většinu práce stačit. (3c) Výkonem tedy telefon neohromí, přestože/ačkoli bude na většinu práce stačit Srov. dále: Sopkův požadavek, byť vypadá bizarně, má svou logiku. Byla vděčná, když uviděla své zaměstnankyně v pilné práci, byť vypadaly nepřirozeně zaraženě. Bojí se i majitelé restaurací, byť připouštějí, že jim příjezd fanoušků zvýší obrat. význam podmínkově přípustkový: (3a) Místo toho mám obvykle nasazenou sluneční clonu, byť je pod mrakem nebo zataženo. (ČNK) (3b) Místo toho mám obvykle nasazenou sluneční clonu, i když je pod mrakem nebo zataženo. (3c) ?Místo toho mám obvykle nasazenou sluneční clonu, přestože/ačkoli je pod mrakem nebo zataženo. Srov. dále: Neznámé obchodníky, kteří nabízejí služby nebo zboží, by lidé neměli do bytu vůbec pouštět, byť vypadají velmi důvěryhodně. Většinou platí, že odejde-li matka, byť měla k mateřskému ideálu daleko, už navždy našemu životu něco chybí; s matkou odchází nejbližší svědek našeho příběhu. Nastasja Filippovna vždycky prosazovala svá přání, když už se je odhodlala projevit, tvrdě a bezohledně, byť šlo o obyčejný rozmar. II. Specifické struktury s výrazy typu sebevíc a sebevětší Spojky byť se užívá také ve specifickém typu podmínkově přípustkového souvětí s výrazy typu sebevíc a sebevětší. Spojku byť lze v této struktuře nahradit spojkou ať nebo – protože implikuje kondicionalitu – spojkou i kdyby: (4a) Byť je myšlenka sebelepší, musíme ji umět předat. (ČNK) (4b) Ať je myšlenka sebelepší, musíme ji umět předat. (4c) I kdyby byla myšlenka sebelepší, musíme ji umět předat. (5a) Krásná je Polana, byť byla sebekostnatější; (K. Čapek - ČNK) (5b) Krásná je Polana, ať je sebekostnatější (5c) Krásná je Polana, i kdyby byla sebekostnatější. (6a) Mou povinností bylo napsat o každém předloženém rukopisu dosti podrobný rozbor, byť byla kniha sebešpatnější. (ČNK) (6b) Mou povinností bylo napsat o každém předloženém rukopisu dosti podrobný rozbor, ať byla kniha sebešpatnější (6c) Mou povinností bylo napsat o každém předloženém rukopisu dosti podrobný rozbor, i kdyby byla kniha sebešpatnější Srov. dále: Válku si vždy přejí převážně muži. Ženy, byť je jejich odhodlání prospět vlasti sebesilnější, vnímají více její devastující účinky. Když zanedlouho přijel slavný chirurg autem, bylo mu několik hodin čekati, byť nad tím sebevíc kroutil hlavou. Na dvoře naproti Lařinu oknu svítila na sloupu lucerna, a byť Lara zatahovala okno sebelíp, úzký proužek světla pronikal škvírou v rozlézajících se záclonách. Ona, tak krutá a prohnaná v běžném životě, projevovala při umísťování míčků takovou bezelstnost, upřímnost a dobrotu, že i druhořadý, leč odhodlaný hráč, byť jeho hra byla sebeneotesanější a sebemizernější, dokázal vracet míčky a proklestit si cestu k vítězství. Kondicionál se užívá i po spojce byť: (7) Byť by byla ústavní péče sebelepší, nikdy nedokáže nahradit rodinný model. (J. Stryková, Týdeník rozhlas, 2021) Srov. dále: "Byť by byla výuka jazyků sebekvalitnější, nemůže suplovat pobyt v prostředí, kde je anglický jazyk řečí mateřskou," [...] Jakýkoliv útok proti policii, byť by byl sebenepatrnější, bere soud velice vážně. Cílem v našem životě nejsou totiž pocity, byť by byly sebehezčí a sebevznešenější, ale objektivní a stálé hodnoty. 2.3.3 Souvětí s větou odporovací Terminologicko-pojmoslovná poznámka: Tento typ souvětí je tradičně pokládán za případ formálněsyntaktické parataxe a sémantického vztahu koordinace. Z významového hlediska mají však mnohé případy odporovacího souvětného vztahu (s pro něj typickou spojkou ale/avšak) velmi blízko ke specifickému vztahu přípustkovému; např. Je sice chytrá, ale nemá lingvistické nadání./Ačkoli je chytrá, nemá lingvistické nadání./Je sice chytrá, přesto (však/ale) nemá lingvistické nadání. Proto zařazujeme souvětí s odporovacími spojkami do samostatné obecné souvětné kategorie, i když některé případy odporovacího souvětí (např. Venku je krásně, ale ona si doma čte.) lze pokládat za případ souvětné koordinace. 2.3.3.1 Obecný vztah odporovací I. Přehled elementárních spojek, jejich synonymie, styl a pozice ve větě 1. Spojky a jejich synonymie Obecný vztah rozporu (nesouladu) mezi obsahy dvou vět se v rámci souvětí odporovacího vyjadřuje spojkami ale, avšak, však, ovšem, nicméně, leč, které jsou v podstatě synonymní, jsou však mezi nimi rozdíly zčásti stylové, zčásti syntaktické. Tyto spojky nazýváme spojky odporovací. Pozn.: Archaická je dnes odporovací spojka než. Synonymii odporovacích spojek lze demonstrovat následující větou (1): (1a) Je pilná, ale chybí jí nadání. (1b) Je pilná, avšak chybí jí nadání. (1c) Je pilná, chybí jí však nadání. (1d) Je pilná, ovšem chybí jí nadání. (1e) Je pilná, nicméně chybí jí nadání. (1f) Je pilná, leč chybí jí nadání. Odporovací vztah lze také vyjádřit implicite pomocí spojky a, před níž stojí čárka: Juraj měl rozkaz mě vzbudit, a nevzbudil. (J. Škvorecký, Tankový prapor) Chtěla volat o pomoc, a nemohla. (překlad: H. Sienkiewicz, Quo vadis) 2. Osamostatněné věty odporovací Odporovací věty s se spojkami ale, avšak, však a nicméně se často vyčleňují z formálního rámce souvětí a osamostatňují se: (1g) Je pilná. Ale chybí jí nadání. (1h) Je pilná. Chybí jí však nadání (Podrobněji viz níže kap. 2.3.6 ) 3. Styl spojek Spojku ale lze pokládat za stylově neutrální. Spojky avšak, však, ovšem za pouze spisovné a (víceméně) formální. Spojku leč za silně knižní. Spojka nicméně má charakter vyššího stylu uplatňovaného zejména v intelektuálních žánrech. Srov.: Mlhavé počasí sice příliš lidskému zdraví neprospívá, avšak v přírodě má svůj význam. Joanně bylo nepříjemně horko, snažila se však nedat na sobě nic znát. Ke svému jednání se přiznal, ovšem snaží se zpochybnit množství drogy, které je vyčísleno v obžalobě. Znám víc šašků, co stojí výš než on, leč v hlavě nosí podobné harampádí: prázdný vtip je pro ně víc než obsah. (překlad: W. Shakespeare) V mládí se Havlíček sice přičinil o zřízení krásného klasicistního Máchova hrobu v Litoměřicích (dnes na Vyšehradě), leč máchovským rozervancem se nestal. (LN, 2021) Hospodářství stagnuje, země nicméně usiluje o vstup do EU. 4. Pozice spojek (a) Na začátku nebo uprostřed závislé klauze Z lineárně syntaktického (slovosledného) hlediska se tyto spojky liší jejich možnou pozicí v závislé větě: - spojky ale, ovšem a nicméně mohou stát na začátku nebo uprostřed závislé věty; např.: (1aa) Je pilná, ale chybí jí nadání. (1ab) Je pilná, chybí jí ale nadání. Doklady: Je zlá, ale chce být dobrá, aby ji měl někdo za to rád. (E. Kriseová – ČNK) Je to jednoduché, chce to ale šikovnost. Je to finančně náročné, ale chceme být jiní než konkurence. Je přátelský, umí být ale i svéhlavý. (1da) Je pilná, ovšem chybí jí nadání. (1db) Je pilná, chybí jí ovšem nadání. Doklady: Je to náročné a nákladné, ovšem budujeme tak kvalitní a dlouhodobý vztah. „Je nevyzrálý a průměrně inteligentní, je ovšem schopen rozeznat dítě od dospívající ženy,“ uvedl včera soudní znalec. (1ea) Je pilná, nicméně chybí jí nadání. (1eb) Je pilná, chybí jí nicméně nadání. Doklady: Je sice lstivá, nicméně není mstivá. Je líbezná, okouzluje půvabem, nicméně hloubkou nepřesvědčuje. Je pohledná a schopná, problémem nicméně zůstává, že nástupcem by měl být muž. - spojky avšak a leč mohou stát pouze na začátku závislé klauze: - spojka však může stát pouze uprostřed závislé klauze; často stává hned za určitým tvarem slovesným nebo za jakýmkoli jiným výrazem, kterým věta začíná. Doklady: Jeho žena byla do bridže celá pryč, hrála však neobyčejně špatně. (překlad: A. Christie – ČNK) Vladimír je literární kritik, pracuje však jako vodoměřič kdesi v maringotce. (L. Vaculík – ČNK, zkráceno) Chotek byl počítán k české šlechtě, doma však podle Windera mluvili jen německy. (b) Na konci závislé klauze Umístěním spojky ale na konec závislé klauze a přemístěním jejího přísudku na začátek této klauze se více zdůrazní rozporuplnost vztahu; na přísudkovém slovesu je zesílený větný přízvuk (vyznačujeme jej podtržením); jde o poměrně vzácný slovosled: (2) Chtěla vykřiknout, nemohla ale. (K. Kryl – ČNK) Srov. dále: Čekal jsem, že mi snad matka nebo bratr napoví, mlčeli ale. Je to dobrý chlapec, musí se cepovat ale. (F. Halas, Dopisy – ČNK) Třetí místo vybízelo minimálně k obhajobě, nedařilo se nám ale. Odsoudili ho za krádeže, nepoučil se ale. Věc v úterý probírali lidovci na svém celostátním výboru, neshodli se ale. Teoretická možnost tu je, neuvažovali jsme o ní ale. V ateliéru byl starý naftový přímotop, netopilo se v něm ale. (překlad: H. Murakami, Komturova smrt) Pozn. Pozice spojek není řízena výhradně rytmem věty a jejich příklonností nebo nepříklonností. Svědčí o tom fakt, že jednoslabičná spojka však může měnit svou pozici ve větě, kdežto rovněž jednoslabičná spojka leč ji měnit nemůže. II. Významová specifika souvětného vztahu rozporu a spojky složené A. Obecný vztah rozporu a vztah přípustkový Souvětný vztah rozporu vyjadřovaný odporovacími spojkami je obvykle vztahem, který lze pojímat jako implikovaný vztah přípustkový. Přípustku přitom může v některých souvětích implikovat první věta souvětí (věta (2a) níže), v jiných souvětích naopak věta uvozená odporovací spojkou (věta (3a) níže). Souvětí s odporovací spojkou (ale) pak lze transformovat na větu se spojkou přípustkovou (ačkoli), aniž je tím podstata významového vztahu vět v souvětí dotčena: (3a) Chtěl bych mlčet, ale nemohu. (ČNK) (3b) Ačkoli bych chtěl mlčet, nemohu. (4a) Mělnická radnice chce stavět nájemní byty, ale nemá na to dostatek peněz. (ČNK) (4b) Mělnická radnice chce stavět nájemní byty, ačkoli na to nemá dostatek peněz. Ne každý obecně chápaný vztah rozporu však implikuje vztah přípustkový. Souvětí s odporovací spojkou pak na přípustkové souvětí se spojkou ačkoli (a spojkami s ní synonymními) transformovat nelze, resp. taková transformace by neodpovídala smyslu sdělení. Ukazují to následující korpusové doklady: (5a) Chtěl bych aspoň vlčáka, ale naši ho nechtějí. (6a) Chtěl jsem ji opět obejmout, avšak ona mne odstrčila a poslala pryč, takže jsem šel domů. Pokusy o transformaci těchto souvětí na souvětí formálně přípustkové, nevedou ke smysluplnému výsledku: (5b) *Ačkoli bych chtěl aspoň vlčáka, naši ho nechtějí. (5c) *Chtěl bych aspoň vlčáka, ačkoli naši ho nechtějí. (6b) *Ačkoli jsem ji chtěl opět obejmout, ona mne odstrčila … (6c) *Ona mne odstrčila …, ačkoli jsem ji chtěl opět obejmout. Protože tu jde o poměrně komplikovanou soustavu vztahů, zčásti komplementárních a zčásti se překrývajících, záleží pochopitelně mnoho na našich „znalostech světa“, na kontextu a na smyslu vyvozovaném z těchto znalostí či z tohoto kontextu. Např. při interpretaci smyslu souvětí František večer přijde, ale Eva zůstane doma. může záležet na tom, zda František a Eva obvykle chodí spolu, nebo ne – pokud ano, je implikován vztah přípustkový: připouštíme, že výjimečně je tomu tentokrát jinak: Ačkoli František večer přijde, Eva zůstane doma. Obecně chápaný souvětný vztah rozporu má množství konkrétních významových podob (často s implikovaným vztahem přípustkovým, někdy však bez něj), které někdy nacházejí formální manifestaci v různých kombinacích primárních spojek s adverbii, resp. partikulemi např.: ale aspoň/alespoň, avšak aspoň/alespoň, ale místo toho /místo toho ale, místo toho však atp. (vše ČNK): (7) Nebyla to sice nejoslnivější dedukce, ale aspoň jsem se měl od čeho odrazit. (8) Měl něco říct, ale místo toho nastala odmlka. (9) Čekal se úspěch, místo toho ale přišel tvrdý pád na zem. (10) Češi slíbili švýcarský národnostní model, avšak místo toho vznikl nový národ československý. (11) Byla už v letech, kdy měla právo si odpočinout, místo toho však byla čím dál čilejší. (překlad: G. García Márquez – ČNK) Další doklady: Neodpověděla, ale aspoň neodešla. I na levé ruce měl Sporťák obvaz, ale aspoň mohl hýbat prsty. (M. Viewegh – ČNK) Chtěl jsem říct něco příjemného a srdečného, ale místo toho jsem se zeptal: "Kolika ranama jsi ho složil?" (překlad: E. Hemingway – ČNK) V tom snu se jí chtěl zeptat, proč ho hladí, proč teplo druhého těla zmírňuje každou bolest, ale místo toho zavřel oči. (V. Körner – ČNK) B. Spojka přesto a složené spojky obsahující spojku ale, avšak nebo však 1. Vymezení Některé spojky složené z elementární spojky odporovací (ale, avšak, však) a spojkového adverbia (přesto) nebo toto samotné adverbium ve funkci spojky vyjadřují různou míru explicitnosti či intenzity souvětného vztahu rozporu s přípustkovým významem, např. ale přesto, avšak přesto, přesto však, přece však. K nim se druží spojovací výrazy složené z obecně koordinační spojky a a (spojkového) adverbia: a přesto, a přece, a přitom. Dále sem patří frekventovaná trojčlenná spojka ale i tak. 2. Spojka přesto Tato spojka svým lexikálním významem vyjadřuje a zdůrazňuje připouštění realizace děje navzdory okolnostem. Stojí vždy na začátku závislé klauze: (12a) Nikdo nechtěl brát Oskarovi bubínek, přesto křičel. (překlad: G. Grass – ČNK) Takové souvětí lze převést pomocí některé z přípustkových spojek na souvětí formálně přípustkové: (12b) I když nikdo nechtěl bubínek Oskarovi brát, (přesto) křičel. Srov. dále: Celiakie není nemocí neznámou, přesto se stává, že ji lékaři u pacienta, který si stěžuje na poruchy zažívání, neodhalí. Naopak japonština a čínština nedisponuje kongruencí, přesto může být subjektová pozice neobsazena. (M. Vondráček, Nepredikativnost - ČNK) "Obžalovaný se doznal a s policií spolupracoval. Do finanční tísně se nedostal svou vinou přesto není možné si peníze obstarávat trestnou činností," řekl předseda senátu […] 3. Spojka ale přesto (a) Význam Jde o víceméně redundantní spojení obecně odporovací spojky ale s adverbiální spojkou přesto vyjadřující rozpor s přípustkou. Stejný druh rozporu by bylo možno vyjádřit samotnou spojkou ale nebo samotnou spojkou přesto, i když významová směs obecného rozporu s významem připouštění může být z různých důvodů vhodnější: (13a) Jsme malá země, ale přesto jsme byli kdysi duchovní křižovatkou Evropy. (V. Havel – ČNK) (13b) Jsme malá země, ale byli jsme kdysi duchovní křižovatkou Evropy. (13c) Jsme malá země, přesto jsme byli jsme kdysi duchovní křižovatkou Evropy. (b) Slovosledné varianty Spojka složená z elementární spojky ale a spojkového adverbia přesto má v klauzi s verbonominálním přísudkem šest možných slovosledných variant, týkajících se kromě pozice spojky ale a adverbia přesto i pozice tvaru pomocného slovesa být. Tři z nich jsou ale velmi málo frekventované; ukazuje to tab. 3: Tab. 3: Frekvence slovosledných variant spojky ale přesto a spony je Spojka + spona je Počet dokladů ale přesto je 3262 přesto je ale 651 je ale přesto 519 ale je přesto 42 přesto ale je 31 je přesto ale 6 Doklady slovosledných variant (vše ČNK): (14a) Léčba je poměrně jednoduchá, ale přesto je nutné důkladné vyšetření. (14b) Stanovit časový rozvrh je vždycky riskantní, přesto je ale nutné mít cíl. (14c) Jednání jsou sice obvykle v těchto případech nepříjemná, tyto kauzy je ale přesto nutné řešit. (zkráceno) (14d) Jedná se o situace, které v našich podmínkách dosud nenastaly, ale je přesto nutné s ohledem na úroveň rizika přijímat opatření vedoucí k jejich eliminaci. (zkráceno) (14e) Syndrom SARS ztratil jako globální hrozba na síle, přesto ale je nutné i nadále zachovávat obezřetnost kvůli možností dalšího rozšíření. Pokud je v odporovací klauzi slovesný přísudek, jsou k dispozici jen varianty dvě (obě věty ČNK): (15a) V pokoji bylo chladno, ale přesto cítil, že nemůže dýchat. (překlad: R. Bradbury) (15b) Jágr sice podobný duel prožil už před dvěma lety v dresu Philadelphie, přesto ale cítil výjimečnost včerejšího zápasu. Složená spojka ale přesto může stát – v důsledku aktuálního členění věty – i uprostřed závislé věty; adverbiální složka spojky má pak doplňkovou přípustkovou funkci; ta se však nejeví jako pro význam souvětí nezbytně nutná; srov.: (16a) Před Murmanskem sice Holíkovu výpravu málem sfoukl severák, cíle ale přesto dosáhla. (ČNK) (16b) Před Murmanskem sice Holíkovu výpravu málem sfoukl severák, cíle ale dosáhla. Pokud má být zdůrazněn přípustkový význam, není naopak nutné uplatnit spojku ale: (16c) Před Murmanskem sice Holíkovu výpravu málem sfoukl severák, cíle přesto dosáhla. 4. Spojka avšak přesto Tato složená spojka je poměrně vzácná. Spojka avšak stojí vždy na začátku závislé klauze. Srov.: (17) Oblačná pokrývka byla dosti hustá, avšak přesto rozpoznal modrozelený obrys Zlatého pobřeží. (překlad: A. C. Clarke - ČNK) 5. Spojka přesto však Tato složená spojka je redundantním spojením spojky přesto a spojky však, z nichž každá sama je schopna vyjádřit vztah rozporu, aniž dochází k posunu významu či stylové hodnoty souvětí: (18a) Bernice Pritchardová vyvracela pověrčivost, přesto však sama mocně podléhala znamením. (překlad: J. Steinbeck – ČNK) (18b) Bernice Pritchardová vyvracela pověrčivost, přesto sama mocně podléhala znamením. (18c) Bernice Pritchardová vyvracela pověrčivost, sama však mocně podléhala znamením. Srov. dále (vše ČNK): Nebyla typ, který platí za okouzlující, přesto však byla velmi přitažlivá. (překlad: A. Christie) Prokop nebyl s to je rozluštit, přesto však se postavil před domek a psal rovněž do vzduchu povzbuzující vzkazy, máchaje rukama jako větrník. (K. Čapek) To, co řekla, bylo smutné, přesto však, aniž si to uvědomovali, byli šťastni. (M. Kundera) Pokud aktuální členění věty motivuje přesun spojky doprostřed závislé klauze, dojde ke slovosledné záměně obou složek spojky a spojku však lze nahradit spojkou ale; adverbiální složku spojky, která obohacuje význam obecného rozporu o složku přípustkovou, lze vypustit; srov. doložené věty (19a) a (20a) s jejich možnými variantami: (19a) Lidé si ukládají více peněz, banky však přesto poskytují méně půjček. (ČNK) (19b) Lidé si ukládají více peněz, banky ale přesto poskytují méně půjček. (19c) Lidé si ukládají více peněz, banky však poskytují méně půjček. (19d) Lidé si ukládají více peněz, banky ale poskytují méně půjček. (20a) Bujel tam plevel a nesečená tráva, vchod však přesto nebylo těžké najít. (ČNK) (20b) Bujel tam plevel a nesečená tráva, vchod ale přesto nebylo těžké najít. (20c) Bujel tam plevel a nesečená tráva, vchod však nebylo těžké najít. (20d) Bujel tam plevel a nesečená tráva, vchod ale nebylo těžké najít. V principu totéž aktuální členění navíc umožňuje přesunout spojku na začátek závislé klauze: (19e) Lidé si ukládají více peněz, přesto (však) banky poskytují méně půjček (20e) Bujel tam plevel a nesečená tráva, přesto (však) vchod nebylo těžké najít. 6. Spojka přece však Tato složená spojka je spojením partikule přece a spojky však; partikule přece přitom nemůže být užita samostatně ve funkci spojky. Spojka je velmi málo frekventovaná a lze ji nahradit frekventovanější složenou spojkou ale přece. Srov.: (21a) Nejslabší vánek nepohnul záclonami, přece však se zavlnily. (překlad: A. Christie – ČNK) (21b) Nejslabší vánek nepohnul záclonami, ale přece se zavlnily. (21c) *Nejslabší vánek nepohnul záclonami, přece se zavlnily. Srov. dále: Zprávy o jeho původu a povaze se nezachovaly, přece však jeho obraz vystupuje na pozadí rodinných událostí zcela jasně. (J. Durych) Budova tedy fakticky nemá vlastníka, přece však může být vyvlastněna. 7. Spojka ale i tak Tato složená spojka je poměrně frekventovaná, a stylově pravděpodobně neutrální. Přesto je pro svou složenost příznaková, a někteří autoři ji – jak tomu u příznakových spojek bývá – neužívají, zatímco u jiných (např. M. Viewegha) je poměrně častá: (22) Pila záměrně pomalu, ale i tak měla po pěti minutách dopito. (M. Viewegh – ČNK) Srov. dále: Naštěstí při té příležitosti pan Farraday neměl hosty, ale i tak jsem se tenkrát cítil dosti trapně. (překlad: K. Ishiguro – ČNK) Skončil tenkrát někde uprostřed pole běžců, ale i tak to byl jeden z nejšťastnějších okamžiků, které si dokázal vybavit. Trochu kulhal – šetřil si nohu, kterou jsem mu pochroumal – , ale i tak se pohyboval dost rychle. Nejel jsem nijak rychle, ale i tak jsem málem srazil trojici opilců, kteří se potáceli prostředkem vozovky a poněkud iracionálně za mnou pak hrozili pěstmi. Složená spojka ale i tak může mít i modifikovanou slovoslednou podobu i tak ale; ta má ale mnohem nižší frekvenci: v korpusu SYN má varianta i tak ale 23x méně dokladů než základní varianta ale i tak. Mnohem méně frekventovaný je i výskyt variant avšak i tak a i tak však; srov.: Virgília se mnou souhlasila, i tak ale zůstala velmi rozrušená a neklidná. - Šlo jen o morální odsouzení, i tak však byl asi pro parlamentní většinu nebezpečný . 8. Spojka ale stejně Touto složenou spojkou se explicitně vyjadřuje, že platnost obsahu řídící klauze je vůči obsahu závislé klauze přípustkové nerelevantní; tato nerelevantnost je zdůrazněna adverbiem stejně: (23a) Nemocniční strava jí kupodivu chutná, ale stejně se těší na domácí jídlo. (ČNK) Srov. dále: Budík jsem si nařídil sice až na pátou, ale stejně jsem už od tří hodin nespal. (I. Klíma) Dostal jsem ještě antibiotika, ale stejně nic nepomáhalo. Tyto souvětné struktury lze bez podstatné změny významu transformovat na souvětí formálně přípustkové: (23b) I když/Ačkoli/Přestože jí nemocniční strava kupodivu chutná, těší se na domácí jídlo. (23c) I když/Ačkoli/Přestože jí nemocniční strava kupodivu chutná, stejně se těší na domácí jídlo. Rozdíl mezi souvětími typu (22a) a jejich transformacemi je jen v „perspektivě“ sdělení: buď vycházíme z existujícího faktu (nemocniční stravu jí kupodivu chutná), a tento fakt poté činíme nerelevantním uvedením příslušné okolnosti (ale stejně …), anebo naopak tuto nerelevantnost předjímáme na začátku výpovědi. C. Složené spojky obsahující spojku a Význam rozporu s příměsí přípustkovou se u těchto složených spojek navrstvuje na koordinaci vyjádřenou spojkou a. Samotný obecný rozpor bez modifikace přípustkou by vyjádřila spojka ale. Obecná koordinační spojka a vyjadřuje jistý komunikační a rytmický přechod od konstatování něčeho a připouštění, že tento fakt nemusí bránit něčemu, co se jeví jako tomuto faktu nevyhovující. 1. Spojka a přesto Tato spojka je poměrně frekventovaná, vyskytuje se v díle mnoha českých spisovatelů (chybí ale např. u K. Čapka) (vše ČNK): (24) Já o vás také nic nevím, a přesto si spolu dobře rozumíme! (E. Hostovský) Srov. dále: Kristus pán taky trpěl strachem, a přesto si nesl kříž na Golgotu, přesto se na něj nechal přibít! (J. Škvorecký) Tisíckrát zemřeme ve svých představách a úzkostných snech, a přesto se nic nedovíme o smrti . (J. Kratochvil) Nikdo nešel, žádné auto nepřijíždělo, a přesto celý hotel byl připravený jako nějaký orchestrion, do kterého najednou někdo hodí korunu a on začne hrát […] (B. Hrabal) Zpočátku mě utěšovali, že některá miminka sát prostě neumí, ale po dvou vyčerpávajících dnech, kdy můj syn plakal hlady, a přesto nevypil mé odstříkané mléko ani z kojenecké láhve, zdravotníci marný boj s umíněným miminem vzdali a Radomír dostal kojeneckou výživu. (A. Mornštajnová) Jako inteligentní člověk všechno chápete, a přesto mi nechcete vyjít vstříc. (překlad: M. Bulgakov) 2. Spojka a přece Lze ji pokládat za synonymní se spojkou a přesto, je však výrazně méně frekventovaná. Přesto se např. u K. Čapka a I. Douskové z těchto dvou spojek vyskytuje pouze spojka a přece a u J. Škvoreckého je spojka a přece častější než spojka a přesto. Srov. (vše ČNK): (25) Bylo hezky, nehádali se, a přece nebyla spokojená. (I. Dousková) Srov. dále: Ani vítr nevane, a přece to zebavě šustí, na zemi nebo ve stromech? (K. Čapek) Nechtěl jsem Vás připravovat o čas, a přece jsem se tomu neubránil. (I. Dousková) Neplýtvá se zde slovy ani reáliemi, a přece cítíš, že tato tragédie je současnou tragédií, že lidé kteří zde zápasí o své štěstí, jsou lidmi naší doby. (J. Škvorecký) Teď ji zamrzelo, že sem chodila, a přece byla ráda, že tu sedí. (A. Lustig) Řekl ta slova dost vážně, a přece v nich bylo něco divadelního. (překlad: A. Christie) Chtěl se pohnout, a přece nechtěl odejít. (překlad: F. Kafka, Proces) 3. Spojka a přitom Spojení spojky a s adverbiem přitom má kromě významu odporovací přípustky také význam časový. Statistické vyhodnocení je proto obtížné a zde na něj rezignujeme. V souvětí s touto složenou spojkou je vždy potenciálně přítomen význam „současnosti“, již adverbium přitom vyjadřuje – dva fakty spolu koexistují, a přitom jsou jeden s druhým v rozporu (všechny doklady ČNK): (26) To my lidé se lišíme jenom jazykem nebo vírou, a přitom se můžeme navzájem sežrat. (K. Čapek) Vyhraněně tento vztah vyjadřuje následující věta Karla Čapka, u níž je však sporné, zda tu jde o elipsu přísudkového slovesa máme, a tedy o souvětí, anebo o protiklad v rámci elementární věty: (27) Máme zázračnou hojnost, a přitom katastrofální nouzi. Srov. dále: Holka může taky vypadat jako živoucí pozvánka, hupky dupky do postýlky, a přitom ještě s nikým nebyla. (A. Lustig) Teta mluví potichoučku, jako z dálky, skoro neotvírá pusu, a přitom je strašně dobře slyšet všechno, co řekne. (I. Dousková) Už nějakou dobu jsou mi novináři nepříjemnější než dřív. Jako kdybych třeba měl zlomenou ruku v obvazech a někdo se na to chodil dívat, poklepával mi na sádru, a přitom ani nebyl lékař, ani neměl obyčejný soucit. (L. Vaculík) Gotické obrazy jsou krásné, a přitom perspektivy postrádají. (L. Fuks) Existují takoví zvrhlíci, kteří vypadají normálně, a přitom lákají děvčata, často ještě děti, na odlehlá místa a zabijí je. 4. Spojka a zatím Tato složená spojka má význam obecně odporovací a lze ji nahradit spojkou ale, avšak nebo složenou spojkou a přitom: (28a) Zdá se vám, že je to celá věčnost, a zatím vás proud nese jenom chviličku. (překlad: E. Hemingway) (28b) Zdá se vám, že je to celá věčnost, ale/avšak proud vás nese jenom chviličku. (28c) Zdá se vám, že je to celá věčnost, a přitom vás proud nese jenom chviličku. Srov. dále (vše ČNK): Ono se řekne městečko, a zatím je to taková spousta života, jako veliká řeka; skoč do své lodičky a ani nedutej, ať tě to kolébá, ať tě to unáší, až ti půjde hlava kolem a bude ti skoro úzko. (K. Čapek, Obyčejný život) Člověk by řekl, to hučí řeka a les, a zatím to hučí vesmír, hvězdy šelestí jako listy olší a horský vítr provívá mezi světy; pane, to se to dýše! (K. Čapek, Obyčejný život) Adverbium zatím může mít i ve spojení se spojkou a pouze význam časový, např.: Výborně se připravil na tento noční výpad náš Admirál, a zatím mu všechno vycházelo ohromně dobře […]. Někdy může být nejasné, zda jde o význam časový, nebo o význam odporovací, např.: To jenom táta pořád naříká a chodí k doktorovi, a zatím je pořád zdravý. (V Körner) 2.3.3.2 Speciální vztah odporovací I. Spojka nýbrž Spojka nýbrž se užívá v souvětích, jejichž první klauze popírá něco, co by mohlo platit, a věta se spojkou nýbrž uvádí platnou alternativu. Tato spojka je zčásti synonymní s odporovací spojkou ale, neboť má-li první věta záporný přísudek, lze tyto spojky většinou zaměnit. Rozdíl mezi spojkou nýbrž a spojkou ale je v takových případech pouze stylistický. Např.: (29a) Toto neznámo není chaosem, změtením, nýbrž je podstatnou součástí řádu. (ČNK) (29b) Toto neznámo není chaosem, změtením, ale je podstatnou součástí řádu. Ze sloves stojí bezprostředně po spojce nýbrž nejčastěji (nad 100 dokladů) některý z tvarů slovesa být, dále jsou to slovesa mít, jít, muset, chtít a moci. Srov.: Nejsem žádná otrokyně, nýbrž byla jsem lstivě unesena, jak bys mohl na mně poznat, kdybys měl oči v hlavě. Vesmír není věčný, nýbrž má svůj nedohlédnutelný „počátek“ a patrně i konec. Ne vždy pronikali početní Keltové do neosídlených oblastí, nýbrž museli o svá nová území bojovat s původním obyvatelstvem. Ani Lessing a Kant nechtěli Německo jako „národní stát“, nýbrž chtěli jen svobodu a toleranci. Vzniklá kondenzační voda pak nedifunduje skrz DFP desku, nýbrž může vést ke zvyšování její vlhkosti. II. Speciální vztahy rozporu s implikovanou přípustkou Některými elementárními či složenými spojkami se vyjadřují výrazně speciální vztahy odporovací s implikovanou přípustkou: A. Spojky jenže; zato a spojky složené 1. Spojka jenže/jenomže Vyjadřuje explicitně, že to, na co poukazuje předcházející věta, se míjí svým účinkem, tj. že realita, již tato věta označuje, nezpůsobuje předpokládaný účinek. Např. (30) Je velmi chytrá, jenže chybí jí vůle a pracovitost. (implikace: takže je jí chytrost málo platná) (31) Potichoučku otevřel dveře, jenže babička má lehký spaní. (I. Dousková – ČNK; implikace: a tak se přesto probudila) Další doklady (vše ČNK): To máte teoreticky pravdu, jenže takhle to nefunguje. Ještě téže noci po schůzi jsem sedl na vlak a odjel domů, jenomže domov mi nemohl přinést žádnou útěchu. (M. Kundera) Máme stejnou filosofii, jenže on se za ni stydí. (I. Klíma) Pán byl stále neodolatelně zdvořilý, jenomže Dušu to dráždilo. (J. Trefulka) O tom, že závislá věta po spojce jenže zpravidla přináší negativní informaci, svědčí i korpusové statistiky: bezprostředně po slovním spojení jenže jsme ze sloves nejčastěji následuje nedali, neproměnili, dostali a nedokázali; přitom po dostali následuje téměř vždy gól. 2. Spojky zato; ale zato; zato však Vyjadřuje se jimi, že obsah přísudku významově závislé klauze stojící v postpozici je jistou „kompenzací“ – vyznívající pozitivně nebo negativně – jisté nedostatečnosti či nenáležitosti obsažené v přísudku klauze významově nadřazené stojící v antepozici: (32) Není příliš nadaná, zato je velmi pracovitá. Doklady: Génius Beethoven nebyl skromný, zato byl upřímný Dosud nikdy jsem v takových koutech nebyl, zato jsem vysedával v kouři kaváren […] (překlad: E. Hemingway – ČNK) Maminku Alena příliš nevnímala, zato byla doslova šokována patinou blahobytu všude kolem. Složená spojka ale zato je víceméně redundantním spojením přípustkového adverbia zato s obecně odporovací spojkou ale; může však být preferována z rytmických důvodů, nebo proto, že spojkou ale se tematizuje následující rozpor; srov.: (33a) Dědeček už nic nevidí, ale zato sluch má bystrý. (K. Poláček – ČNK) (33b) Dědeček už nic nevidí, zato sluch má bystrý. Další doklady: "A jsou tam u vás taky hory? " zeptala se Květa. "Ne, hory tam nejsou, ale zato tam jsou krásné hluboké lesy a čistý vzduch. A u vás?" "No, u nás jsou hory! Beskydy. Ty jsou taky pěkné a i vzduch tam je, stejně jako u vás, čistý. Cesta ven tudy nevedla, ale zato bylo o čem přemýšlet. (L. Vaculík – ČNK) V televizi si nemůžete vybrat z deseti nezávisle na sobě působících kanálů různého programového zaměření, ale zato se můžete radovat z faktu, že Československá televize má pravděpodobné světový rekord v počtu zaměstnanců na počet odvysílaných hodin. (V. Havel) Bert sice nebyl žádný zvláštní estét, ale zato byl šachista. Komponenty složené spojky zato však mohou stát bezprostředně za sebou, nebo mohou být odděleny přísudkovým slovesem; komponent však s obecně odporovacím významem není pro význam souvětí nutný, může však plnit funkci rytmizačního elementu: (34a) Noví hráči ještě nejsou sehraní, zato však bojovali naplno. (ČNK) (34b) Noví hráči ještě nejsou sehraní, zato bojovali naplno. (35a) Koupelna nepatří k největším, zato je však velmi útulná. (ČNK) (35b) Koupelna nepatří k největším, zato je velmi útulná. Srov. dále: Za celá ta léta citoval pouze jednou předsedu Maa, zato však použil stovky citátů z Tolstého, Balzaca, Shakespeara a Marka Twaina […] 3. Spojka až na to, že Tato složená spojka má speciální význam: Vyjadřuje rozpor dvou větných obsahů spočívající v tom, že obsah druhé klauze souvětí nějakou spíš výjimečnou okolností omezuje platnost obsahu první klauze souvětí; protože tu nejde o to, že obsahem druhé klauze se nějak kompenzuje nedostatek v obsahu první klauze, lze tu užít spojky jenže, ne však spojky zato: (36a) Vypadal docela normálně, až na to, že měl černé šaty. (ČNK) (36b) Vypadal docela normálně, jenže měl černé šaty. (36c) *Vypadal docela normálně, zato měl černé šaty. Srov. dále: Obě si byly velmi podobné, až na to, že Dolly měla mohutné poprsí […] Plavala stejně dobře jako Roger, až na to, že neměla tolik síly. (překlad: E. Hemingway – ČNK) 4. Spojka ale zase Spojení těchto slov většinou nemá význam odporovací, ale vyjadřuje dějový návrat k původnímu stavu (např. Trochu se zapotácela, ale zase získala rovnováhu – Našla jsem je, ale zase jsem je ztratila.) nebo opakování děje (např.: Ten sen byl nový, ale zase skončil špatně.) Má však, v menšině užití, i význam rozporu, který spočívá v omezení platnosti výroku první klauze nějakou podružnější okolností; tento význam však je třeba vyvodit z obsahu věty a/nebo našich znalostí světa; spojku ale zato je možno nahradit spojkou jenže nebo spojkou až na to, že: (37a) Podzim je lepší než zima, ale zase je třeba hrabat listí. (ČNK) (37b) Podzim je lepší než zima, jenže je třeba hrabat listí. (37c) Podzim je lepší než zima, až na to, že je třeba hrabat listí. Srov. dále: Sice strašně nerad cestuji, ale zase rád soutěžím, a to mě u tenisu drží. Moje sestra nosí sice velikost 40, ale zase má hubené nohy. B. Spojka aniž Syntax a sémantika spojky aniž prošly během vývoje češtiny značnými proměnami. Ještě v 1. třetině. 20. stol. platila jiná pravidla. Má značně specifický status především z hlediska stylového a syntaktického. Jde o knižní spojku s významem obecně (slabě) odporovacím, která má velmi blízko k souvětí přípustkovému: vyjadřuje průvodní okolnost tematizovaného děje; ta může (ale nemusí) být hodnocena jako nepříznivá, nevhodná či nenáležitá. Na druhé straně o její blízkosti ke vztahu odporovacímu svědčí její obecný význam rozporu obsahu spojených vět, který lze vyjádřit i pomocí spojky ale: (38a) Prošla kolem, aniž si mne všimla. (38b) Prošla kolem, ale nevšimla si mne. Pokud bychom z obou dějů vyjadřovaných větami (38) tematizovali děj označený větou Nevšimla si mne, vztah rozporu mezi obsahy daných vět formulovaný jako přípustka (39a) by měl podstatně jiný smysl než vztah slabého rozporu implikovaný větou (39b). Naproti tomu spojka aniž by v dnešní češtině učinila souvětí negramatickým (39c): (39a) Nevšimla si mne, ačkoli prošla kolem. (39b) Nevšimla si mne, ale prošla kolem. (39c) *Nevšimla si mne, aniž prošla kolem. Věta (39c) by však ještě začátkem 20. století byla gramatická, měla by však zcela jiný smysl: Ani si mne nevšimla, ani neprošla kolem. Po spojce aniž stává obvykle kondicionál, výrazně méně často indikativ. Kondicionál je sice obvykle fakultativně zaměnitelný za indikativ, proti indikativu má však tu přednost, že eliminuje nutnost volby mezi časem přítomným, minulým a budoucím u indikativu; srov.: (40a) Vláda ve vztahu k podnikatelskému prostředí přijímá zásadní opatření, aniž by analyzovala jeho dopady, a přesouvá své problémy na bedra a peněženky podnikatelů. (ČNK) (40b) Vláda ve vztahu k podnikatelskému prostředí přijímá zásadní opatření, aniž analyzuje jeho dopady, a přesouvá své problémy na bedra a peněženky podnikatelů (41a) Pokud se potvrdí, že lidé dostali řidičské oprávnění, aniž by absolvovali kurs v autoškole, budou je muset vrátit. (ČNK) (41b) Pokud se potvrdí, že lidé dostali řidičské oprávnění, aniž absolvovali kurs v autoškole, budou je muset vrátit. (42a) Učiníme dobře, budeme-li následovat moudrost etických systémů minulosti, aniž bychom nutně předjímali jejich jednotlivé specifické principy. (42b) Učiníme dobře, budeme-li následovat moudrost etických systémů minulosti, aniž budeme nutně předjímat jejich jednotlivé specifické principy. (ČNK) Indikativ je vhodné zvolit tehdy, chceme-li explicitně poukázat k časovému vztahu, který mezi ději obou vět v souvětí bez podmiňování (nevhodně) reálně existuje, existoval či bude existovat; např. ve větách (43) a (44) je vyjádřena nenáležitost předcházení jednoho děje před druhým bez jakékoli kondicionality (obě věty ČNK): (43) Pak vyšla důstojně ze dveří, aniž věnovala jediný pohled uctivě se uklánějícímu vrátnému. (44) Jednala instinktivně, aniž si ponechala čas na rozmyšlenou nebo na pochybnosti. Z výše uvedených variant (41a) a (41b) by proto bylo vhodné dát přednost variantě (b), neboť zde je na místě konstatovat, že je možné, že bez jakéhokoli podmiňování nenastal ten děj, který měl nastat: (45) Lidé dostali řidičské oprávnění, aniž absolvovali kurs v autoškole. V následující větě (46) je futurem druhé klauze vyjádřen vztah následnosti děje vyjádřeného touto klauzí po ději označeném první klauzí: (46) Musím najednou zmizet, aniž bude kdo co tušit. (ČNK) Kondicionál je naopak na místě vždy, pokud má být implicite vyjádřeno, že nebylo realizováno to, co by bývalo mělo nastat; např.: (47) Vyskočila z auta, vyběhla do schodů a vlastním klíčem si odemkla dveře, aniž by čekala, až ji někdo vpustí. Kondicionál ve větě (47) implikuje, že by bylo bývalo na místě vyčkat. Kondicionálu po spojce aniž od roku 1990 celkově výrazně přibývá. Celkově je častější v publicistice a odborné literatuře než v beletrii, kde je jeho poměr k indikativu vyvážený. Podíl kondicionálu po spojce aniž je velmi různý u různých spisovatelů a je tedy třeba počítat s tím, že volba jednoho z obou modů po spojce aniž nemá vždy sémantické pozadí a je do značné míry věcí různých autorských idiolektů. Vzhledem k nárůstu podílu kondicionálu po spojce aniž a jeho „desémantizaci“ není nepravděpodobné, že indikativ po spojce aniž bude v budoucnosti zcela vytlačen, a než jeho užívání zcela vymizí, stane se archaickým. Spojce aniž začala na počátku 21. století konkurovat složená spojka bez toho, aby/že, patrně pod vlivem slovenštiny, angličtiny a němčiny. Z běžně mluvené češtiny, z češtiny mediální a z jazyka publicistiky proniká i do češtiny literární. Např.: Jednou strávili na Slovensku na výletě celý týden, bez toho, aby to Alice věděla. (T. Zmeškal, Milostný dopis klínovým písmem) Několikrát přešlápl, znovu si odkašlal, odšrouboval závěr minerálky před sebou, zašrouboval ho bez toho, aby si nalil do sklenice a řekl […] (T. Zmeškal, Milostný dopis klínovým písmem) Pokud lze ve složené spojce bez toho, aby/že někdy shledat jistou funkčnost, pak kontaminace této složené spojky s jednoslovnou spojkou aniž ( již obvykle nahrazuje), jejímž výsledkem je ještě komplexnější spojka ´bez toho, aniž by´, je již zcela nefunkční. Doklady této spojky představují v současné publicistice zhruba jedno procento dokladů spojky aniž. Např.: Nevídaný hudební talent tak otevřel chlapci, kterému chybí ještě tři roky základní školy, cestu za magisterským titulem. Pokud bude všechno klapat, měl by ve svých šestnácti letech promovat. Kuriózně tak zřejmě vystuduje univerzitu bez toho, aniž by složil maturitu či absolvoval jakoukoli střední školu. Protože podíl výskytu složené spojky bez toho, aby na podílu výskytu spojky aniž je za posledních 20 let konstantní, nezdá se, že by v dohledné budoucnosti složená spojka jednoslovnou zcela vytlačila. C. Spojka místo, aby Složenou spojkou místo, aby obvykle vyjadřujeme, že místo očekávaného, zpravidla vhodného, náležitého děje či stavu nastává jiný, nevhodný méně vhodný či nenáležitý děj či stav. Např. (obě věty ČNK): (48) Místo aby na tu otázku odpověděla, předklonila se a dolila si sklenici. (49) Turisté z vídeňského autobusu se vyhýbali blátu, místo aby obdivovali zámecký komplex. Srov. dále (vše ČNK): Místo aby se K. omluvil, řekl: "Hned zas půjdu." (překlad: F. Kafka, Proces) Místo aby se mužně zodpovídal ze své zrádcovské činnosti, volil Skočdopole zbabělý útěk za hranice . (J. Škvorecký) Tam lidi tancujou a muchlají se, místo aby pod tíhou svejch hříchů kvíleli a úpěli. (překlad: J. Steinbeck) Múže tomu ale být i naopak: Věta uvozená spojkou místo aby může vyjadřovat děj či stav nežádoucí: (50) Místo abychom se hnali za kariérou a penězi a trávili večery v práci nebo vyčerpaně padli před obrazovku komerční televize, dáme přednost posezení s přáteli. (ČNK) D. Spojka než aby Složenou spojkou než aby vyjadřujeme, že činnost, kterou bychom za daných okolností obvykle provedli/prováděli, nahrazujeme činností jinou, která je pro subjekt této činnosti příznivější. Např.: (51) Než abych tě prosil, radši to udělám sám. (52) Raději dávám góly, než abych sledoval zápas z lavičky. (ČNK) Srov. dále: Příliš často si čítával v dějepise, než aby dokázal popírat očividnou pravdu, že čím mocnější byla církev, tím méně milosrdenství a lásky lidem dávala, tím opuštěnější byli chudí a bezmocní, tím nesvobodnější ti, kterým bylo dáno přemýšlet. (J. Trefulka – ČNK) Nakonec, když jsem mu řek, že to není dobře možné, aby ten trombón ještě neladil, tvrdil Fonda radši, že je buď špatně vyrobený, anebo že se roztáh horkem, než aby připustil nějakou pochybnost ohledně svého absolutního sluchu. (J. Škvorecký – ČNK) Je-li věta se spojkou v antepozici, mívá spojka podobu než by; (53) Než by lhal, radši trpěl. Srov. dále: Než by změnili názor, radši by vypustili duši. Než by se vzdala, radši skočila ze skály a zabila se. (J. Škvorecký – ČNK) Ve druhé klauzi může stát korelativní to: (54) Než bych dal peníze na první splátku auta, to je raději dám na dovolenou s dětmi u moře. Srov. dále: Než by v něčem veřejně oponoval jeden druhému, to si raději nechají vrtat koleno. „Než by medvěd devět hodin sbíral bobule, to si raději počíhá na sendviče, které sem přivezou turisté “ […] D. Konstrukce ⸴příliš + adjektivum (+substantivum)/adverbium + než abyꜥ Vyjadřuje se jí komplexní vztah přípustkově-účinkově-odporovací: připouští se možnost realizace děje či stavu, který je obvykle žádoucí (věty (55) až (57), avšak konstatuje se, že podmínky pro realizaci tohoto děje jsou příliš nepříznivé (přílišné mládí, přílišná krása aj. jako nevyhovující podmínka realizace děje) (vše ČNK): (55) Byl jsem příliš mladý, než abych si dokázal utřídit myšlenky. (56) Zdena byla příliš krásná žena, než aby mohl být klidný. (57) Všechno to vypadalo příliš krásně, než aby to bylo pravdivé. (překlad: W. Styron) Srov. dále (vše ČNK): Byla ovšem příliš mladá, než aby si mohla na sobě uvědomit vlastní staromódnost. (M. Kundera) Velázquez byl příliš suverénní malíř, než aby jen sloužil; a příliš veliký pán, než aby jen maloval, co viděl. (K. Čapek, Výlet do Španěl) Marxismus příliš špatně ovládá sám sebe, než aby byl vědou. (překlad: B. Pasternak) 2.3.3.3 Užívání podpůrného výrazu sice Partikule sice v první klauzi často poukazuje buď na jistou nedostatečnost či nenáležitost, která je vyvažována nebo zastiňována tím, co říká druhá klauze, nebo naopak na jistý dostatek, nadbytek či přebytek něčeho, co druhá klauze umenšuje; partikule sice se spojuje s obecně odporovacími i některými přípustkovými spojkami (vše ČNK): sice … , ale: (58) Jeho pohled byl sice prázdný, ale nepochybně žil. (59) Dotyková obrazovka byla sice poměrně velká, ale na ploše měla jen pět ikon. sice … , avšak: (60) Prohlášení opozice jsou sice sebevědomá, avšak reálně jí mnoho možností nezbývá. sice… však: (61) Samotné jeho kousnutí sice není jedovaté, zůstávají však po něm jizvy. sice… zato: (62) O kulturní výměně se tu sice mluvilo o něco méně, zato se zde však uskutečňovala v praxi. sice…, přesto (63) Pořizovací cena sice není příliš nízká, přesto se náklady časem vrátí. sice …, ale zato: (64) Vlasy měl sice bílé, ale zato jich byla spousta. sice… zato však: (65) Stroj sice poněkud zapáchal, zato se však leskl v podzimním slunci. (I. Binar) sice…, přesto však: (66) Krom toho texty byly sice na nejvyšší míru jednoduché, přesto však obsahovaly řadu slov, která babička znala jen přibližně nebo vůbec ne. (překlad: A. Camus) Podpůrného sice se však užívá i v souvětích obecně odporovacích, která neimplikují výše charakterizované významy: (67) Tommy byl sice nervózní, ale souhlasil. Srov. dále: Tyhle věty sice vypráví Klára pořád uslzená, brzy se však začne usmívat. Joanna sice neočekávala nic příjemného, přesto však zbledla. Odporovací spojkou s přípustkovým sice se spojují i větné členy v rámci elementární věty: Jsme sice malá, avšak elitní společnost. 2.3.4 Speciální typ souvětí vyjadřující irelevanci 2.3.4.1 Definice Jde o souvětný vztah, jímž se vyjadřuje a zdůrazňuje, že pro realizaci děje nebo stavu je irelevantní, zda ho provázejí okolnosti příznivé, nebo nepříznivé; jde tedy o zvláštní druh souvětného vztahu velmi podobného přípustce. Jeho syntaktickým výrazem jsou: (a) výrazy se spojkou ať; (b) výrazy typu mráz nemráz; ty však nemají formální větnou podobu: (1) Je vždy v pohodě, ať zvítězí, nebo prohraje. (ČNK) (2) Ať psala na stroji, ať se slunila, byla unavená. (M. Pujmanová, cit. Svoboda, 1972) (3) Ať mu řeknou, co řeknou, odpovídá jim podrážděně. (ČNK) (4) Ať se hnula, kam chtěla, měla kolem sebe hlouček živě gestikulujících debatérů. (ČNK) (5) Martin Doktor znovu trénuje, mráz nemráz. (ČNK) 2.3.4.2 Výrazy se spojkou ať I. Výrazy typu ať prší, nebo svítí slunce V rámci tohoto podtypu se proti sobě obvykle staví dva různé děje nebo stavy, z nichž jeden reprezentuje okolnost příznivou a druhý okolnost nepříznivou. Tento kontrast pak symbolizuje skutečnost, že děj probíhá za všech okolností, příznivých i nepříznivých, a to buď aktuálních (věta (6)), nebo trvalých (věta (7)): Klauze uvozená spojkou ať může stát v postpozici i antepozici: (6) Filip se usmíval, ať vyhrával, nebo mu štěstí nepřálo. (7) Ale ať pracuje, nebo zahálí, každé ráno už dvacet let běhá tři míle. Srov. dále: Ale já jsem dodnes přesvědčenej, že Jiřina patřila mezi lidi, kteří to opravdu prožívali. Ta si ve 13 letech oblíkla modrou košili, a ať ji za to oslavovali, nebo po ní plivali, nesundala ji. Ať je rok, jaký chce, ať prší, nebo je sucho, tak vinaři sice skuhrají, ale pak zahlásí, že víno bude lepší než kdy jindy. Ať je krize, nebo není, ať se někde válčí, nebo je všude mír, lidé potřebují jezdit a motory musejí fungovat. V přípustkové klauzi může být i více přísudkových výrazů než dva; dva děje či stav pak mohou stát proti jednomu: (8) Sedmihektarový park pod námi je nádhera sama, a to ať je mráz, prší, nebo praží sluníčko. Po spojce ať stává pro zdůraznění irelevance partikule už: (9) Středolevá strana zde byla vždy ze všech nejsilnější, ať už vládla, nebo stála v opozici. Srov. dále: A ať už Bártu potrestá, nebo osvobodí, stejně si ho kritici pořádně podají. Ale ať už jí to věříte, nebo pochybujete, jisté je, že její tvář má fascinující moc. Předně by měl každý vyjít na světlo s tím, co prožil, jakému nátlaku a násilí byl vystaven, ať už obstál, nebo podlehl. Pokud oba přísudkové výrazy zastupují nepříznivé okolnosti, jde o pravý vztah přípustkový: (10a) Ani trochu přívětivý není svatý Petr ke stavařům. Ti se nemohou schovat do tepla kanceláří a ať prší, nebo sněží, musí pokračovat ve své práci. (ČNK) (10b) Ti se nemohou schovat do tepla kanceláří a i když prší, nebo sněží, musí pokračovat ve své práci. II. Výrazy typu ať se mu to líbí, nebo ne/nebo nelíbí V tomto podtypu se proti sobě staví nějaký děj či stav a jeho negace; ta může být vyjádřena jen záporkou ne (věta (11)), nebo negovaným slovesem (věta (12)) či negovanou jmennou částí přísudku (věta (13)): (11) Život utíká, ať si to uvědomujete, nebo ne. (12) Rozvod prostě narušuje, ať si to rodiče přejí, nebo nepřejí, dobrý rozvoj osobnosti dítěte a jeho psychickou stabilitu. (13) Tréma před maturitou se nezmění, ať je státní, nebo nestátní. Srov. dále: A tak ať jsme chtěli nebo nechtěli, ať jsme se dohodli nebo nedohodli, jsme odsouzeni, abychom toto město považovali za město ve společné péči všech svých obyvatel […] Vypadá to, že ať chceme nebo nechceme, ať si to připouštíme nebo nepřipouštíme, žije v nás v mnoha nejzákladnějších rysech, v dobrém i ve zlém, vědomí ze starší doby kamenné. (F. Koukolík) Ale ať je to spravedlivé, nebo nespravedlivé, ať se nám to líbí, nebo ne, jsme všechny, vdané i svobodné na jedné lodi. Na režisérech, ať jsou zkušení, nebo nezkušení, si nejvíc cením připravenosti, pracovitosti, zápalu, hluboké touhy po poznání, ochoty stále znovu hledat a riskovat, učit se něčemu novému. III. Výrazy s opakovanou spojkou ať Jde o souvětí, v nichž je druhá spojka ať synonymní se spojkou nebo: (2a) Ať psala na stroji, ať se slunila, byla unavená. (M. Pujmanová, cit. Svoboda, 1972) (2b) Ať psala na stroji, nebo se slunila, byla unavená. Jednoduchá souvětí typu (2a) jsou však poměrně vzácná. Spojka ať se může vztahovat i k adjektivu nebo adverbiu jako rozvíjejícím větným členům: V červenci 1963 Antonín Novotný v Košicích obvinil liberalizační úsilí Čechů a Slováků ze spolupráce se "západní reakcí", a na adresu svých kritiků prohlásil: "Vy, ať vědomě, ať nevědomě, hlásáte to, co potřebuje reakce na Západě proti nám. " IV. Výrazy s klauzí závislou na větě uvozené spojkou ať Souvětné struktury tohoto typu mají obvykle ustálenou, formulkovitou podobu: buď obsahují sloveso chtít (věty (15) a (16)) nebo se v nich sloveso opakuje (věty 17) až (19)) (14) Ať jsem to obracel, jak chtěl, vyhlídky nebyly růžové. (15) Ať se vrtne, kam chce, kouká z toho malér. (16) Nechtěla a nechtěla, ať dělal co dělal, ať mluvil co mluvil. (17) Ať hledám, kde hledám, v žádném slovníku jsem ten výraz nenašel. (18) Ať přijedu, kam přijedu, parkování je problém. Srov. dále: Ať se ostatní rozhodnou, jak chtějí, Van Brunt bude proti. (překlad: J. Steinbeck) Ať počítal, jak počítal, bylo jich náhle jednou tolik než předtím. Ať prodával, jak prodával, pod plachtou pořád kopec lahvinek a v nich vodka, čisťounká, průzračná jako křišťál. (J. Škvorecký) Ať hledám, jak hledám, v úpise to není. (překlad: W. Shakespeare, přel. M. Hilský) Z pohledu důchodce: Ať nastoupím, kde nastoupím, mladí sedí a já visím za ruku na tyči. Z pohledu mládeže: Ať nastoupím, kde nastoupím, nejpozději na další zastávce přistoupí důchodce a já pak visím za ruku na tyči. Nedovedl jsem si představit, že budu jednou v hlavním vysílacím čase na dvou programech Ale je to docela legrace. Říkal jsem kamarádovi: Ať přepneš, kam přepneš, tak tam stejně budu já. 2.3.4.2 Výrazy typu mráz nemráz Výraz, v němž se bezprostředně za sebou klade nějaké substantivum a jeho negovaný tvar, bývá expresivní náhražkou přípustkových výrazů jiného druhu: (19a) Martin Doktor znovu trénuje, mráz nemráz. (ČNK) (19b) Martin Doktor znovu trénuje navzdory mrazu. (19c) Martin Doktor znovu trénuje, i když mrzne. Srov. dále: Mlha nemlha, déšť nedéšť, cestovat do Londýna ve vládním letadle se zdálo o mnoho zábavnější než trávit dalších čtrnáct dní mezi těmi pitomečky ve Swamp Meadows. Pravím, zkřehlými prsty jsem se pokoušel nakreslit věci, které jsem viděl; vítr nevítr, já musím rýsovat horu za horou […] (K. Čapek – ČNK) Do mého života vstoupila šeď denní rutiny v podobě brzkého ranního vstávání – budíček byl v šest ráno, následovala společná venkovní rozcvička zima nezima […] (Karel Gott, Má cesta za štěstím) Přitom dělám za pár korun v jednom nejmenovaném obchodním řetězci svátky nesvátky, neděle neneděle, jelikož jiné pracovní místo jsem v našem okrese nenašel. Jako dítě jsem trávil hodně času venku, válka neválka. (Karel Gott, Má cesta za štěstím) Liliana se ochomýtá v kuchyni, a když se kuchařka nedívá, uždibne si malý kousíček z krvavé hmoty a pak ho – Židovka Nežidovka – rozkouše a polkne. (J. Katalpa, Zuzanin dech) Líbáme se, líbáme, chřipka nechřipka, žloutenka nežloutenka. Taková pusa dělá prý i z lékařského hlediska divy. Zrychluje se tep, okysličuje se rychleji krev a navíc si posilujeme imunitní systém. Většině žen se zase líbí, emancipace neemancipace, je-li jejich muž aspoň v čemsi silnější a je-li oporou. 2.3.5 Souvětí s příslovcem jinak V první klauzi se říká, že něco musí být nějak/nějaké a v druhé klauzi uvozené příslovcem jinak se říká, proč to tak/takové musí být: když to tak/takové nebude, dojde k uvedenému nežádoucímu účinku. Tato souvětná struktura je značně frekventovaná: (1a) Musíme to sníst čerstvé, jinak se všichni otrávíme. (ČNK) Implikován je jednak vztah vylučovací, jednak vztah podmínkový: (1b) Buď to sníme čerstvé, nebo se všichni otrávíme. (1c) Pokud to nesníme čerstvé, všichni se otrávíme. Srov. dále: Spravedlnost musí být v klidu, jinak se váhy rozkolísají a pak nelze spravedlivě soudit. (překlad: F. Kafka, Proces) Vona musí na každýho něco vědět, jinak k vám nemá důvěru. (E. Hostovský) V první klauzi se také může tvrdit, že něco nějak/nějaké být nesmí; tuto strukturu lze transformovat jen na souvětí s větou podmínkovou. Tato struktura je méně frekventovaná: (2a) Nesmíme nic uspěchat, jinak to celé vybouchne. (ČNK) (2b) Pokud něco uspěcháme, celé to vybouchne. 2.3.6 Osamostatňování klauzí vyjadřujících rozpor Odporovací či přípustková věta může být vydělena z formálního rámce souvětí tak, že závislá klauze vyjadřující nějaký rozpor je formálně osamostatněna a oddělena od předchozí věty tečkou; spojka pak může stát – v závislosti na aktuálním členění věty – na začátku nebo uprostřed věty (vše ČNK): (1) Měla celou cestu chuť zpívat. Ale ovládla se. (2) Lhal. Ačkoli byl pod přísahou. (3) Nic se neděje bezdůvodně, přesvědčovala Sylvie samu sebe. Přestože některé věci nedávají smysl. (4) Železnice je už dávno součástí naší kultury. I když to na železničních vagonech není zatím moc znát. (J. Kratochvil) (5) Když moje věci vyvolají nějakou reakci, tak mám dobrý pocit. I kdyby byla negativní. (6) Škoda, kterou napáchal, je za 150 tisíc korun. Trestu ale přesto ujde. Srov. dále (vše ČNK): Pošlete na mne nejortodoxnějšího komunistu; neskolí-li mne na místě, doufám, že se s ním osobně shodnu ve spoustě věcí, pokud se ovšem netykají komunismu. Avšak komunismus se zásadně neshodne s těmi druhými ani v tom, co se netýká komunismu; (K. Čapek) Ale když přesto skoro všichni vydržíme a pokračujeme ve své námaze, je to, lidé, veliký a tajemný důkaz, že život stojí za to. I když tisíckrát bouřlivě protestujeme, že by mohl být lepší a snadnější, nezřekneme se ho, dokud nemusíme; a rodíme další život, abychom podali dál tu krásnou a proklínanou věc. (K. Čapek) Nedávný výzkum ve Francii prokázal, že přes 40 procent vozů jezdí s pneumatikami podhuštěnými o více než 0,5 baru! A přitom lhostejnost k tomu, že jezdím na podhuštěných pneumatikách, přináší nejenom rychlejší opotřebení pláště, horší jízdní vlastnosti zapříčiněné deformovanou dotykovou plochou pneumatiky, ale také zvýšení valivého odporu pneumatiky asi o 12 procent. Rozhodující – pravil Masaryk – nebyla pouhá statečnost. Neboť statečnost bez duchovního podkladu je v jeho očích jen cosi mechanického. I Japonec je statečný. Chybí mu však duchovní výše. Dívka se netají antipatií ke svéráznému strýci. Nicméně mu jde druhý den do vesnice pro pivo. "Snížení trestu je dobré. Přesto ale ještě zvážíme, nepožádáme-li prezidenta Havla, aby se případem zabýval a zvážil případné udělení milosti," řekl při odchodu ze soudní síně. Vlak houkal a čtyřicet metrů před přejezdem poblíž salavické pily začal brzdit. Ale přesto automobil zachytil a několik metrů jej před sebou tlačil po trati. Jeho řidič, ve snaze zabránit střetu, strhl řízení doleva, vyjel z vozovky a narazil do zaparkovaného Volkswagenu Golf. Motocyklistu však přesto neminul. Přípustkový kontrast bývá zdůrazněn vykřičníkem zakončujícím předcházející větu a/nebo větu odporovací: (7) Úplně jsme se do nich zbláznili! A přitom jsme zažili jeden jediný jejich samostatný koncert! 2.4 Souvětná koordinace Obsah 2.4.1. Souvětí s prostou koordinací 2.4.1.1 Obecná charakteristika I. Vymezení II. Rysy souvětných koordinačních spojení III. Koordinace větných celků vs. koordinace několikanásobného větného členu IV. Kombinatorické možnosti koordinačních spojení v rámci jednoduché koordinace V. Vyjadřování vztahů mezi větami v souvětí souřadném 2.4.1.2 Koordinace spojková I. Obecný přehled II. Funkce koordinátorů III. Druhy koordinace spojkové A. Koordinační spojení s významem slučovacím (konjunkce) B. Koordinační spojení s významem vylučovacím (disjunkce) C. Koordinační spojení s významem odporovacím (adverze) D. Koordinační spojení s významem stupňovacím E. Koordinační spojení s významem důsledkovým F. Koordinační spojení s významem konfrontačním G. Koordinační spojení s významem časové následnosti 2.4.1.3 Koordinace vztažně navazovací 2.4.1.4 Koordinace asyndetická 2.4.2 Souvětí se vztahem kontrastně porovnávacím 2.4.2.1 Obecná charakteristika I. Charakteristika vztahu; spojky, které ho vyjadřují II. Žánr III. Konkurence spojky zatímco a spojky kdežto IV. Spojky jestliže a jak 2.4.2.2 Spojka zatímco I. Styl a pozice II. Homonymie: význam časový, nebo kontrastně porovnávací III. Indikátory vztahu kontrastně porovnávacího 2.4.2.3 Spojka kdežto 2.4.2.4 Spojka jestliže 2.4.2.5 Spojka jak …, tak 2.4.3 Souvětí se vztahem alternativním 2.4.3.1 Definice a obecná charakteristika 2.4.3.2 Souvětí se vztahem čistě alternativním I. Vztah paralelní II. Vztah dvojí možnosti III. Vztah vylučovací 2.4.3.3 Souvětí se vztahem alternativně důsledkovým 2.4.4 Souvětí se vztahem stupňovacím 2.4.4.1 Definice 2.4.4.2 Stupňování přímé I. Definice II. Souvětí se spojkou nejenže A. Obecná charakteristika B. Zdůrazňující partikule C. Pozice spojky nejenže těsně před čárkou a spojkou III. Souvětí se spojkou nejen A. Obecná charakteristika B. Zdůrazňující partikule C. Infinitivní konstrukce IV. Souvětí se spojkou ba 2.4.4.3 Stupňování nepřímé 2.4.1. Souvětí s prostou koordinací 2.4.1.1 Obecná charakteristika I. Vymezení Koordinace je syntaktický vztah, který se může odehrávat na více úrovních jazykové strukturace, koordinována mohou být slova, fráze i věty. Základním znakem koordinace je, že spojuje minimálně dvě složky (koordináty), které mohou být v koordinačním spojení specifikovány vzhledem ke své syntaktické platnosti, sémantické funkci a funkci v rámci aktuálního členění větného. Základním typem koordinačního spojení v souvětí je parataktická konstrukce spojující konjunkty A a B, mezi nimiž je buď vztah konjunkce (A + B), v níž se konjunkt A spojuje s konjunktem B (věta (1)) nebo disjunkce (A/B), v níž se konjunkty navzájem vylučují (věta (2)) (obě věty ČNK): (1) Přepajdala po přechodu na druhou stranu ulice a dobelhala se na autobusovou zastávku. (2) Odešla z vlastní iniciativy, nebo ji propustili kvůli její tvrdohlavosti? Typickou vlastností obou těchto vztahů je neomezenost konjunktů počtem dva, tzn. potenciálně neukončený charakter struktury, která může vytvářet otevřenou řadu konjunktů (věta (3)) resp. disjunktů (věta (4)) typu A + B + …..+ X. Srov. (obě věty ČNK; čárky a spojky oddělující věty ve vztahu koordinace jsou vyznačeny tučně): (3) Vyloučila důkazy získané na internetu, zkritizovala Frye za nepřípustné pobízení a nátlak a vyjádřila podiv nad nasazením tak nezkušeného policisty na takto závažný případ. (4) Omluvu nepřítomnosti žáka v družině, odchylky od docházky žáka, nebo pokud má žák odejít ze ŠD jinak či s jinou osobou, než je obvyklé a je uvedeno na zápisním lístku, sdělí rodiče tuto skutečnost družině písemně. Na základní parataktický vztah se však mohou navrstvovat další sémantické rysy, které tento vztah modifikují a případně i blokují připojení dalších konjunktů do souvětí. (Běličová – Sedláček, 1990, s. 15). Důležitým faktem v rámci souvětné koordinace je, že se může odehrávat na úrovni různého zanoření v celé souvětné struktuře. Znamená to, že koordinovány mohou být jak tzv. věty hlavní (samostatné věty nezávislé – věta (5)), tak věty vedlejší (závislé – věta (6)) (čárka a spojka oddělující věty ve vztahu koordinace jsou vyznačeny tučně): (5) Vsunula knihu zpátky do rance, hodila si ho na záda a vyšla ven. (6) Později se ještě tvrdilo, že celý incident byl ututlán americkou armádou, aby se nevzbouřilo veřejné mínění za to, že oblíbená hrdinka byla vyslána do nebezpečí a nakonec ponechána bez pomoci. II. Rysy souvětných koordinačních spojení V české jazykovědné tradici existují paralelně, jak uvádí P. Karlík (ESČ, s. 232), dvě koncepce koordinace. První koncepce, představovaná Šmilauerem (1966), upřednostňuje samotnou formu koordinace a považuje za primární hledisko koordinace shodnou syntaktickou platnost konjunktů; sémantické funkce konjunktů ani jejich platnost hlediska aktuálního členění nemají na hodnocení koordinace vliv. Druhá koncepce zohledňuje i jiné faktory než jen striktně formální. Tato koncepce je reprezentována MČ III a PMČ. Obě koncepce se různým způsobem staví k interpretaci koordinace, resp. k vymezení souvětí a několikanásobného větného členu. III. Koordinace větných celků vs. koordinace několikanásobného větného členu V domácí jazykovědné tradici je zkoumání koordinačních spojení komplikováno otázkou, zdali je tento strukturní typ koordinací větných celků, nebo koordinací několikanásobného větného členu v jediné větě/klauzi (např. Hrbáček, 1960, s. 4-18). V rámci souvětné koordinace se omezujeme na stručnou rekapitulaci této diskuse. Vzhledem k tomu, že v centru pozornosti této kapitoly je především koordinace dějů jako taková, odhlížíme od nutnosti v jednotlivých případech rozlišovat možnost nahlížet spojení jako spojení několikanásobného predikátu nebo jako spojení souvětné. Všechny typy spojení chápeme jako koordinace souvětné. Stanovení věty jako syntaktické jednotky je vázáno na existenci predikátu a na uskutečnění aktu predikace, rozhodování o počtu větných jednotek je nejednoznačné, jestliže se v nějaké větě vyskytnou dva (a více) predikátů, které mají totožné predikační kategorie, jsou v kontaktním postavení a na formální rovině sdílejí některé participanty vymezených událostí. Např.: (7) Slunce svítí a hřeje. (8) Večer rád leží a čte. (9) Dnes začalo mrznout a sněžit. Ve větách (7) až (9) jsou charakteristické rysy (a) až (c): (a) Koordinovaná slovesa v pozicích konjunktu A a konjunktu B můžeme v rámci sémantické komponentové analýzy chápat jako součásti, resp. složky jediného děje. (b) Slovesa sdílejí časovou a modální charakteristiku. (c) Slovesa stojí v kontaktním postavení. Věty (7) až (9) hodnotí Grepl (Grepl – Karlík, 1986, s. 212) jako několikanásobné přísudky, avšak s komentářem, že „Přesnou hranici [mezi pojetím souvětným a několikanásobným větným členem] nelze stanovit a není to ani důležité“. Protože „Ještě spornější je stanovení několikanásobného přísudku ve větě bezpodměté“ (tamtéž, zde věta (3)). Trávníček (1951, s. 801-803) hodnotí toto spojení jako souvětný celek. K otázce samostatnosti tohoto typu predikačního spojení se vyjadřuje také K. Svoboda (1972, s. 13-15) s cílem stanovit strukturní rysy, které by jednotlivé typy predikace, resp. souvětnost či větněčlenskou funkci vymezily obecně, bez závislosti na konkrétní větě. Rysy několikanásobného přísudku jsou podle Svobody následující: (a) Společná determinace přísudkových sloves. (b) Determinace je podmíněna významovou blízkostí koordinovaných sloves. Na společnou determinaci ukazuje přítomnost koordinátoru a v koordinačním řetězci v jiných pozicích, než je pozice koncová. (c) Pokud složené slovesné tvary nějaký komponent sdílejí, je nutné pokládat je za několikanásobná spojení, např. „Tyto koncepce byly povyšovány a prohlašovány za doktrínu.“ (d) Absence rozdílných větných členů determinujících jednotlivé predikáty. Pokud konstrukce takové rozdílné větné členy obsahuje, rozvolňují podle Svobody těsnost konstrukce natolik, že je třeba ji charakterizovat jako souvětí, např. „Po jedné až dvou minutách fotografický papír odděláme, opláchneme ve vodě a necháme v kyselém ustalovači minimálně 10 minut ustálit“^^[15]. IV. Kombinatorické možnosti koordinačních spojení v rámci jednoduché koordinace Jednoduchá koordinace sestává z parataktických spojení jednotlivých konjunktů, které jsou paralelní svým významem, svou funkcí a obecně i svou formou. V závislosti na typu prvků, které jsou koordinovány, odkazujeme k výslednému spojení jako k souvětí, tj. koordinaci vět/klauzí, koordinaci predikátů, koordinaci na predikátu závislých větných členů apod. Všechny následující příklady koordinace charakterizujeme jako souvětnou souřadnou koordinaci, neboť rozlišování mezi koordinací na úrovni větného členu a věty/klauze je v mnohých případech nejasné a tudíž nefunkční. V následujících typech dáváme koordinované výrazy do závorek. Přísudky koordinovaných vět a je slučující spojku vyznačujeme tučně. 1. Koordinace dvou samostatných vět Tato forma koordinace odpovídá v tradiční terminologii souvětí souřadnému, resp. koordinaci dvou tzv. samostatných vět, které vzájemně nesdílejí žádný ze svých větných členů. Např. (10) (V tom druhém jsme hodně polevily) a (Bílovec začal hrát mnohem lépe, jakoby bez zábran.) 2. Koordinace na úrovni predikátů Tato koordinace se v mnohém přibližuje prvnímu typu koordinace. Mezi koordinovanými větami však existuje formální spojitost v podobě sdíleného větného členu, který je v druhé větě elidován: (11) (Všichni vojáci už ale ustali ve svém konání) a (dívali se na něj). 3. Koordinace dvou větných členů ve formě subordinovaných klauzí Není přitom důležité, který větný člen koordinované věty zastupují: (12) Žena přiznala, že (se v minulosti léčila s duševní poruchou) a že (si chtěla dítě vzít). (závislé věty mají platnost předmětu) (13) Největší podíl na tomto poklesu nesl především elektronický průmysl, (který je vlajkovou lodí finského exportu) a (který během krize utrpěl značné ztráty.) (závislé věty mají platnost přívlastku) 4. Koordinace části predikátů, resp. jejich plnovýznamových komponentů V těchto případech je koordinován pouze plnovýznamový komponent predikátu, tj. plnovýznamové sloveso. Komponent nesoucí gramatické informace je z formální koordinace vyloučen a již se neopakuje. (14) Nějaká žádost se souhlasem se na úřad posílala, ale to bych se musel podívat a dohledat ty věci. 5. Koordinace části predikátů, resp. jejich neplnovýznamových komponentů. Lze koordinovat ty komponenty predikátu, které nesou primárně gramatické informace. V těchto případech dochází k upřesňování informací temporálního nebo modálního charakteru. (15) Ségra vystudovala FAMU, stojí za kamerou, tak (musí) a (chce) být seriózní. 6. Koordinace na úrovni slovesa Při koordinaci na úrovni slovesa je koordinována jen slovesná složka, zatímco všechny ostatní části věty jsou koordinovanými slovesy sdíleny. (16) Vmíchejte polovinu kokosového mléka, kurkumu, (osolte) a (opepřete) podle chuti, nyní rozmixujte dohladka. Tato koordinace může probíhat jen u sloves se stejnými vazbami. Jestliže jsou koordinována slovesa s rozdílnými vazbami a vazba jednoho slovesa (obvykle prvního) je zanedbána, dochází ke vzniku syntaktické chyby, tzv. zeugmatu:^^[16] (17) *Sylvestr Stallone našel a ujal se velmi chlupatého psa, kterému dal jméno Charlie. (internet) V. Vyjadřování vztahů mezi větami v souvětí souřadném Vztahy mezi větami v souřadném souvětí mohou být vyjádřeny různými způsoby. Základní vyjadřování vztahů mezi větami se děje pomocí spojovacích prostředků (kap. 2.4.1.1). Některé významové vztahy mezi větami se realizují pomocí relativ (kap. 2.4.1.2). Nejjednodušším způsobem je spojení asyndetické (kap. 2.4.1.3) Spojování událostí Komunikace odehrávající se prostřednictvím jazyka v sobě zákonitě zahrnuje způsob, jakým kognitivně uchopujeme vnější realitu, tzn. nutnost vjemové parcelace a zpětného utváření „reality“ z těchto kognitivních parcelátů (srov. např. P. Koťátko, 1998; J. Peregrin, 1999; J. Peregrin, 2003). Naše řečová komunikace tedy de facto znamená rozdrobování vnímání okolního světa do organizovaných částí, které označujeme jako informace a které jsou vždy svým charakterem částečné, a ne zcela vyčerpávající. Spojovací prostředky jsou cennými nástroji organizace informací, neboť umožňují vyjadřovat mezi nimi vztahy, které v reálném světě buď vůbec neexistují, nebo převodem do verbální podoby vazebných parametrů, ukotvujících je v realitě, ztrácejí. Z frekvenčního hlediska je nejdůležitějším spojovacím prostředkem při prosté koordinaci spojka a. Většina syntaktiků nepřipisuje této spojce žádný význam a bývá chápána jako „čistý“ koordinátor, tzn. koordinátor bez specifických přídatných významů. Je to konektor, který je uváděn jako prototypický příklad logické spojky. Na této spojce však lze ilustrovat, že ji používáme jako prostředek kódování vnitřní struktury událostí. Například události Jan spadl ze schodů a Petr se žení jsou zcela nezávislé, pokud je nespojíme do jednoho celku Jan spadl ze schodů a Petr se žení. Koordinační spojka se tu podílí na vyjadřování temporálních vztahů mezi jednotlivými ději celé události a vytváří tak mezi oběma ději souvislosti. Tento příklad ukazuje jednu z fundamentálních funkcí koordinátoru a, funkci aditivní. Koordinační souvětná struktura sestává ze dvou nezávislých výpovědí. Neexistuje mezi nimi žádný explicitně vyjádřený vztah ve smyslu temporálního řazení a kauzality ani žádný signál pro odůvodněnost interpretace A na pozadí B nebo naopak interpretace B na pozadí A. Vzájemný vztah mezi konjunkty může vyvstat jen na základě zkušenostního kontextu. Na základě tzv. zkušenostní presupozice v případě souvětné koordinace interpretujeme jednotlivé děje, které byly propojeny do vyššího sémantického celku. Například ve spojení Jana upadla a vyvrkla si kotník na základě zkušenostní presupozice předpokládáme, že k vyvrknutí kotníku došlo na základě pádu. Možný je však také obrácený sled propozic Jana si vyvrkla kotník a upadla. Na základě zkušenostního kontextu budeme předpokládat, že Jana upadla kvůli svému zranění, které jí znemožňovalo bezpečnou chůzi. Pokud chceme presupozici příjemce modulovat, je třeba, abychom míru těsnosti mezi konjunkty rozvolnili například pomocí příslovečných určení, která ukotví časová určení dějů a tím i nezávislost a nepodmíněnost jejich průběhu Včera Jana upadla a dnes si vyvrkla kotník. Tyto příklady také dobře ilustrují míru těsnosti^^[17] mezi konjunkty. Čím těsnější je syntaktické sepětí (čím vyšší je míra syntaktické koheze), tím vzniká intenzivnější dojem následného temporálního řazení a také kauzality. Příklad Jana upadla a vyvrkla si kotník má význam časové posloupnosti dvou dějů, a zároveň i význam kauzální. Příklad obsahuje komplexní děj skládající se ze dvou „podřazených“ fází děje. V tomto příkladu spojka a asistuje na kódování komplexního děje. Proto je možné předpokládat, že se spojka a často vyskytuje v kontextu, ve kterém je kompatibilní s kauzální a temporální funkcí. Spojka a kauzální a temporální význam podporuje, ačkoliv sama o sobě nutně zapříčiněnost a čas nekóduje. Užívání tohoto typu koordinace označujeme jako kontaktní koordinaci. Kontaktní koordinace je typ syntaktické struktury, pomocí níž jsou koordinované prvky spojeny bez explicitních spojovacích výrazů nebo s minimálním použitím spojek, čímž se mezi nimi vytváří těsné syntaktické a sémantické propojení. Tento způsob koordinace je typický pro vyprávění, protože zvyšuje dynamiku, vytváří plynulý tok děje a umožňuje těsnější spojení mezi jednotlivými akcemi nebo událostmi. V rámci kontaktní koordinace často dochází ke slučování událostí do komplexních celků, které mohou vyvolávat dojem temporálního řazení nebo kauzality, jak je vidět na příkladech uvedených v textu. 2.4.1.2 Koordinace spojková I. Obecný přehled Jádro spojovacích prostředků souvětné koordinace tvoří parataktické spojky. Jejich škála není v češtině nijak rozsáhlá, avšak lze je spojovat s adverbii a částicemi, čímž se kombinatoricky dosahuje podstatného rozšíření. Jejich kombinace dále umožňují vyjadřování nejrůznějších nuancí významového vztahu mezi koordinovanými větami. Tyto možnosti ilustrují následující kombinace koordinátorů a a nebo: a i: (1) Chudinka Ada Wareová oddaně zůstává po boku svého vrahounského manžela a i nadále s ním žije na okraji tlupy Tupého nože, jež rovněž směřuje kdovíkam. nebo i: (2) Vnímám je velice pozorně a zdaleka to není tak, jak se říká nebo i píše. a také: (3) Jiným řešením jsou výsuvné markýzy, které patří k oblíbeným řešením právě pro minimální zásah do vzhledu domu a také nabízejí mnoho praktických doplňků. nebo také: (4) Zajíci se v zimě živí suchou travou, nebo také okusují kůru stromů. a/nebo proto: (5) Po úrazu ruky se načas musel vzdát hry na housle, a proto svoji činnost soustředil na komponování. (6) Badatelé se dodnes přou zda se Odysseus také plavil za lepším životem nebo proto, aby se mohl plavit. a/nebo hlavně: (7) Jeho bratr se zase staral o vše na baráku, topil, pomáhal v kuchyni a hlavně měl na starosti bar a obsluhu hostů při snídani, obědech i večer. (8) Dodržujte prosím doporučené parkování, nebo hlavně neparkujte na Skřivánčím kameni. (internet) a/nebo zejména: (9) Často na ně vzpomínám a zejména při svém působení v zahraničí si uvědomuji význam naší lingvistické tradice. (10) Ten argument je sice vážný, ale musíme se ptát, v jakém zdravotním stavu se do té fáze posledních let života dostáváte. Jestli jste tak svěží, abyste opravdu mohli dále pracovat, nebo zejména u fyzicky náročných profesí vám prodlužování pravděpodobnosti dožití příliš nepomůže. a/nebo naopak: (11) Bylo zjištěno, že stresové hormony adrenalin a kortizol působí na imunitní buňky těla, snižují jejich schopnost bojovat proti virům a naopak podporují tvorbu zánětu. (12) Nádor se zvětšuje buď pomalu a je ohraničený, nebo naopak rychle expanduje. II. Funkce koordinátorů Koordinační parataktické vztahy jsou explicitním způsobem vyjádřeny pomocí jednotlivých koordinátorů. Jak však poznamenává většina autorů pracujících se sémantickou stránkou parataktických koordinačních spojení, je sémantická hodnota těchto koordinátorů jen těžko uchopitelná. M. Těšitelová (1985, s. 95) např. uvádí, že „Vysoká četnost slučovacích spojek má i své důvody významové: spojení slučovací je významově neutrální a může zastupovat i spojení se speciálnější sémantikou“. Běličová a Sedláček (Běličová – Sedláček, 1990, s. 15) funkci parataktických koordinátorů vidí především v „připoutávacím“ efektu. V souvětném koordinačním parataktickém spojení je konstatována platnost obou spojených konjunktů a funkce koordinátoru umožňuje jejich různou interpretaci. Autoři uváději, že „vše, co se jeví jako jejich významová složka, je dáno kontextem, tj. vyplývá z konfrontace obsahů A a B“. Především zde může docházet k porovnávání platností konjunktů, přičemž jeden z konjunktů je chápán jako základ pro stanovení rozdílů u konjunktu druhého. Při koordinaci koordinátorem není přesně stanoveno, který z konjunktů je výchozím, tzn. že je buďto možné poukazovat ke konjunktu A (lineárně v první pozici) nebo ke konjunktu B (lineárně v druhé pozici). (13) Když konečně dorazil, sotva se do něj vyškrábala a s obtížemi se dostala do svého podnájmu. (14) Snad to bylo tím, že si lehl, nebo tím, že si vzal prášek, ať už tak či tak, mrákoty ho přešly a srdce začalo tlouci klidně a pravidelně, a proto si zapálil cigaretu a přisunul si popelník ležící na podlaze blíž. (15) Já jsem naštěstí flegmatik a umím se smát sama sobě, takže když mi řekl, že jsem dost stará, odpověděla jsem, že ani netuší, jak moc jsem stará. (zkráceno) (16) Byl jsem v té době na dovolené na Šumavě a mnozí rekreanti z jižních Čech (Strakonicka a Písecka ) a z Plzeňska v našem penzionu s obavami sledovali nárůst vodní hladiny na menších řekách a postupné zatopování svých měst, na což reagovali předčasným odjezdem. Zhodnotíme-li sémantické rysy odrážející objektivní skutečnost v podobě např. časové nebo kauzální posloupnosti, pak je nutné konstatovat, že tyto významy nejsou integrální součástí samotných konjunktů, ale existují díky subjektivní interpretační schopnosti recipienta, kterou nabývá až na základě vlastních zkušeností nejen s jazykem, ale i s objektivní skutečností. Právě tato neutrálnost je zřejmá zvláště u koordinátoru a, kterému umožňuje, aby byl jedním z nejfrekventovanějších prvků, uplatňujících se při koordinaci na rovině lexikální, větněčlenské, větné, souvětné, ale i textové a mnohdy zastupoval další koordinátory, které by byly v jednotlivých kontextech také využitelné, jak ukazují následující příklady: a přesto Pršelo celý den, a oni se rozhodli jet na výlet! a dokonce Hudba zlepšuje náladu, zvyšuje odvahu a sebedůvěru a zlepšuje fyzické i psychické zdraví! a proto Byl velmi unavený a rozhodl se odjet na dovolenou. vždyť Dle mého názoru nelze situaci v ČR označit jako jednoznačně orientovanou na jadernou energetilku a do provozu se uvádějí i jiné zdroje, včetně větrných a fotovoltaických elektráren. a proto Hliník se velice snadno slučuje s kyslíkem a v přírodě se nikdy nevyskytuje jako čistý kov. III. Druhy koordinace spojkové Ačkoliv je funkcí koordinačních spojek úprava celkového významu spojovaných informací, jejich vlastní sémantika je velmi abstraktní a v současné české lingvistice jejich popis vychází ze spojek logických (srov. např. Mluvnice češtiny 2, 1986, s. 215). Souřadicí konjunktor také, na rozdíl od konjunkturu podřadicího, není součástí žádného ze spojovaných konjuktů, stojí mezi nimi a jeho funkcí je propojení dvou informačních složek a signalizace vztahu mezi nimi. Základními vztahy, které jsou signalizovány spojkami, jsou slučování, vylučování a vyjádření odporovacího vztahu mezi informacemi. A. Koordinační spojení s významem slučovacím (konjunkce) Tato spojení mají za cíl slučovat informace nebo myšlenky, které mají rovnocennou důležitost významu nebo informační hodnoty. Spojovací výrazy s významem konjunkce slouží k propojení vět tak, aby vyjádřily současný, souběžný nebo doplňkový vztah mezi nimi. Tyto spojky naznačují, že informace nebo myšlenky spojených částí věty mají společný charakter nebo jsou vzájemně doplňující. Mezi typické spojovací výrazy s významem konjunkce patří např. a, i, také, dále, navíc, kromě toho, stejně tak. Tyto spojovací výrazy propojují informace, které se navzájem doplňují či podporují. Použitím spojek s významem konjunkce autor zdůrazňuje prostou spojitost mezi různými větně vyjádřenými informacemi. Srov. (slučovací spojka je vyznačena tučně): (17) Výlohy jsou vymlácené, obchody vykradené a všechny interiéry jsou poničené. (18) Všude byli policisté a s detektory rentgenovali turisty. (19) Zvýší mi plat a budu moci požádat o trasu Dillí – Bombaj, což mi umožní mít příjemnější pracovní dobu. (20) Musela jsem je vrátit do plechovky, která stála uprostřed stolu a na jejímž víčku byl vyrytý nápis Pour les Pauvres. B. Koordinační spojení s významem vylučovacím (disjunkce) Koordinační spojení s významem disjunkce slouží k vyjádření vzájemné výlučnosti nebo alternativy mezi dvěma nebo více možnostmi, informacemi nebo myšlenkami. Tato spojení naznačují, že jedna část textu vylučuje druhou, nebo že jsou tyto části navzájem alternativní. Používají se k vyjádření opačného smyslu nebo vylučování možností, a tím přispívají k diferenciaci informací nebo názorů. Mezi typické koordinační spojky s významem disjunkce patří nebo, anebo, buď... nebo, či. Tyto spojky umožňují autorovi či mluvčímu vyjádřit, že existuje více variant nebo možností, ale pouze jedna z nich je platná v daném kontextu. Koordinační spojení s významem disjunkce tedy slouží k jasnějšímu a preciznějšímu vyjádření alternativy či výlučnosti mezi různými částmi textu. Srov.: (21) Buď půjdeš s námi do kina, nebo zůstaneš doma. (22) Lidé byli většinou obezřetní, ale občas se stalo, že někdo lehkomyslný pozval upíry dál, nebo dokonce sám otevřel dveře. (23) Tato služba je užitečná, pokud je vyžadováno mnoho spolupracujících služeb k zajištění požadavku klienta, nebo když vznikají závažné prodlevy při plnění požadavku klienta. (24) Tak dáte mi ty kazety, nebo mám zavolat na policii a vydáme se společně na domovní prohlídku k vám domů? C. Koordinační spojení s významem odporovacím (adverze) Koordinační spojení s významem odporovacím, slouží k vyjádření kontrastu, rozdílu nebo rozporu mezi dvěma či více informacemi formulovanými větnou formou. Tato spojení naznačují protikladné nebo konfliktní informace, názory nebo podmínky. Mezi typické spojovací výrazy s významem odporovacím patří ale, avšak, nicméně, (a) přesto, naopak, ovšem, na druhou stranu. Tyto spojovací výrazy naznačují rozdílnost, protiklad nebo odlišnost mezi větami a umožňují autorovi vyjádřit kontrast či rozpor mezi nimi. Použitím koordinačních spojení s významem odporovacím se zvýrazňuje diverzita informací nebo názorů v textu. Srov.: (25) Jeho opakem je Balzac, který podporoval konzervativní ideologii legitimismu, a přesto dokázal ztvárnit historický a společenský život ve Francii s veškerým jeho napětím a rozpory. (26) Podle aktuálního průzkumu společnosti KiK má téměř každý Čech a Slovák ve své skříni minimálně jeden kus oblečení, který nebyl vůbec drahý, a přesto patří k nejoblíbenějším. (K odporovacímu a vylučovacímu vztahu viz podrobněji kap. 2.3 Souvětí se vztahem rozporu a 2.4.3 Souvětí se vztahem alternativním.) D. Koordinační spojení s významem stupňovacím Koordinační spojení s významem stupňovacím slouží k vyjádření postupného nárůstu či poklesu intenzity, stupně či rozsahu určité vlastnosti, jevu nebo stavu. Tato spojení naznačují gradaci, posun mezi různými úrovněmi nebo stupni daného jevu. Mezi typické spojovací prostředky s významem stupňovacím patří i, (a) dokonce, dokonce i, dokonce ani, ba, ba i, nejen – i, nejen – ani, nejen – ale i. Tyto spojovací prostředky umožňují vyjádřit postupnou změnu nebo vývoj určitého jevu nebo stavu, přičemž se upřesňuje intenzita či rozsah tohoto jevu či stavu. Použitím koordinačních spojení s významem stupňovacím se zvýrazňuje dynamika či rozmanitost informací. Srov.: (27) Hudba zlepšuje náladu, zvyšuje odvahu a sebedůvěru, a dokonce zlepšuje fyzické i psychické zdraví! (28) Moje nevěsta se dostala do Moskvy, a dokonce se tam i nějak uchytila. (K stupňovacímu vztahu viz podrobněji kap. 2.4.4) E. Koordinační spojení s významem důsledkovým. Koordinační spojení s významem důsledkovým slouží k vyjádření vztahu příčiny a následku mezi dvěma či více větami. Tato spojení naznačují, že jedna věta, lineárně obvykle stojící v druhé pozici, je důsledkem či následkem druhé věty, lineárně obvykle stojící v pozici první. Mezi typické spojovací výrazy s významem důsledkovým patří takže, (a) proto, tudíž, tedy, a tím pádem, díky tomu, kvůli tomu, v důsledku toho. Srov.: (29) Nákup vybavení byl omezen jen na to nejnutnější, a proto podnik vykazoval slušné zisky. (K důsledkovému vztahu viz podrobněji kap. 2.2.5.3) F. Koordinační spojení s významem konfrontačním Souvětné koordinační spojení s významem konfrontačním slouží k vyjádření protikladu, rozdílu nebo konfliktu mezi dvěma či více větami v souvětí, které jsou propojeny tak, aby zdůraznily jejich vzájemnou neslučitelnost nebo protichůdnost. Tato spojení naznačují rozpor mezi informacemi, názory nebo podmínkami. Konfrontační spojení vyjadřuje výraznější disproporci mezi jednotlivými větami než spojení odporovací. Konfrontační charakter vyplývá z obsahu jednotlivých vět. Pro vyjádření konfrontačního významu se využívají např. spojovací výrazy ale, avšak, naopak, nicméně, ovšem. Srov.: (30) Nebyly ani všechny ve stejno výšce, naopak zaujímaly prostor několika mílí nad sebou. G. Koordinační spojení s významem časové následnosti Souvětná koordinační spojení s významem časové následnosti slouží k vyjádření postupného sledu událostí nebo činností v čase. Tato spojení naznačují, že jedna událost nebo činnost následuje po druhé, přičemž časový vztah mezi nimi je důležitý pro porozumění textu. Mezi typické koordinační spojovací výrazy s významem časové následnosti patří například (a) poté, potom, následně, později, nakonec, v konečném důsledku. Tyto spojovací výrazy slouží k označení postupu událostí v čase a ukazují, jak na sebe události nebo činnosti navazují. Použitím souvětných koordinačních spojení s významem časové následnosti se zdůrazňuje chronologický průběh událostí. Srov.: (31) Prstem přejel po podobence v pravé polovině medailonku a potom ho posunul k levé a pohladil pramínek plavých vlasů, který spočíval v prázdném místě, kde kdysi býval jeho portrét z mládí. (32) Ukončil hovor dřív, než mu mohla začít odporovat, a potom si konečně i on postavil na střechu auta majáček. 2.4.1.3 Koordinace vztažně navazovací Tento typ koordinačního vztahu zahrnuje věty, které bývají v odborné literatuře často označovány jako „nepravé věty vedlejší“ nebo „nepravé věty vztažné“. Např.: (1) Přijela pouť, která s sebou přivezla ruské kolo, horskou dráhu a houpačky. V tomto typu souvětí se projevuje nesoulad mezi formou a významem. Na rovině formální jsou užity prostředky hypotaktické, sémantická interpretace však není paralelně subordinační, ale koordinační. Vztažně připojená věta je formálně závislá, není však začleněná a nemá povahu determinační, ale navazovací. K diskutovanému typu konstrukce existuje v české lingvistice rozsáhlá diskuze, kterou přehledně shrnuje F. Daneš v textu Takzvané „vztažné věty nepřívlastkové“: současné názory na jejich status. NŘ 92 (2009), č. 4, s. 169-183. V rámci vztažně navazovací konstrukce můžeme hlouběji rozlišit další její podtypy, které se odlišují jak svou formou, tak významovými odstíny navazovacího vztahu. Výraznou roli při jejich odlišení hrají spojovací prostředky. Prvním podtypem jsou koordináty, které jsou spojeny pomocí vztažných zájmen jaký, který, jenž nebo pomocí vztažných příslovcí kdo, kde, kdy, kam. Jejich navazovací užití ilustrují věty (2) až (6): (2) Koupila si klobouk, jaký ji všichni záviděli. (3) Přišla k nám starší žena, která nás pozvala k sobě. (4) Odešel do Prahy, kde studoval práva. (5) Veškeré postřiky je třeba provádět na jaře, kdy listy a květy teprve pučí. (6) Nakonec se uchýlil do Budapešti, kam se rok před ním přestěhovala jeho rodina. Druhým podtypem jsou koordináty spojené pomocí zájmene což, které se v daných konstrukcích realizuje jednak ve všech pádových formách svého paradigmatu, tj. čehož, čemuž, což, o čemž, čímž, ale také ve formě příslovečných spřežek načež, pročež, přičemž. Ve Skladbě spisovné češtiny tyto spojovací prostředky označuje jako souřadicí relativa a poukazuje tak na jejich dvojí charakter. Srov. Grepl, M. – Karlík, P.: Skladba spisovné češtiny. SPN. Praha, 1986. (7) Jeho pH je stejné jako u zdravých slz, což umožňuje pohodlné vložení čočky do oka. (8) Další z obviněných je zase dobrým řidičem, čehož chtěli muži využít v případě, že by byli pronásledováni policisty. (9) Poté již klepněte na Finish, čímž spustíte vypalování. (10) S kokainem se psaní znovu stalo potěšením, připadal si nespoutaný a nadšený jako onoho prvního léta v Paříži, načež následovalo nejplodnější období jeho kariéry. (11) Tal totiž jednou rozeslal oběžník, v němž upozornil ostatní policisty, že slovo datum je středního rodu, pročež je v množném čísle nutno psát ta data namísto nesprávného ty data. Nerestriktivní vztažné věty se vyznačují různorodým obsahem a různým vztahem k řídící substantivní frázi. Ačkoliv jsou tyto věty formálně konstruovány jako vedlejší a některé jejich rysy je přibližují k vsuvkám, poskytují tyto věty často zásadní informace o dalších okolnostech děje uvedeného ve formálně řídící větě. V některých případech se na vztah vysvětlování, tj. vztah typický pro informace formulované v podobě vsuvky, navrstvují další významy. Např. ve větě (12) je primárním významem navazovací věty s což význam odporovací: (12) Určitě se od nás neočekávalo vítězství, ale chtěli jsme domácí tým potrápit, což se nám vůbec nepovedlo. Koordinace vztažně navazovací patří mezi souvětné typy, které v různých gramatických příručkách byly hodnoceny negativně jako nevhodný, resp. nesprávný či substandardní typ spojení, a to z toho důvodu, že v nich dochází k rozporu mezi užitou formou a jejich funkcí, tj. formou nenáležitou pro vyjadřování dané funkce. Částečného přijetí se těmto větám dostává v Příruční mluvnici (1995), kde P. Karlík konstatuje, že „Ačkoli je gramatiky nedoporučují, nemůžeme je paušálně odmítnout, neboť jsou sevřenějším způsobem vyjádření než zcela korektní formy souvětí souřadného.“ Karlík zde poukazuje na důležitý fakt, že spojení klauzí koordinačním způsobem je vždy volnějším typem spojení. To je pravděpodobně jeden z důvodů častého užívání vztažných vět navazovacích, které umožňují sémantickou koordinaci několika dějů, zároveň je však formálně spojují vztahem těsnějším, determinačním. 2.4.1.4 Koordinace asyndetická Nejjednodušší koordinační formou je asyndetické spojení, tedy koordinace, která se vyznačuje prostým lineárním řazením vět oddělených čárkami, bez použití spojek. Významový vztah mezi větami je v takovém případě je vyvozen výhradně z jejich obsahu. Asyndeton představuje implicitní způsob vyjádření vztahu, který je často méně konkrétní a jednoznačný. Interpretace vztahu mezi asyndeticky spojenými větami závisí na výraznosti jejich obsahu a může být přisuzována syndetickému typu na základě této výraznosti. Asyndetická koordinační spojení jsou historicky dokumentována v nářečních útvarech (Chloupek, 1961), ale jsou typická také pro literární styl některých spisovatelů. Ve světové literatuře lze výrazné využití asyndetických souvětí pozorovat např. u E. Hemingwaye, v domácí české literatuře je to pak typický syntaktický prostředek B. Hrabala. Asyndetická koordinace plní několik funkcí, které se liší v závislosti na kontextu a zamýšleném účinku. Mezi hlavní funkce patří vytvoření rytmického efektu, kontrastu či napětí, případně důraz na jednotlivé prvky děje. Tyto funkce nemusí nutně existovat odděleně, ale mohou se na sebe v textu vrstvit. Užitím asyndetické koordinace je však text zároveň vystaven možnosti nejasností nebo dvouznačností při interpretaci, mezi větami může dojít k potenciální ztrátě logických spojení, které by bylo zabezpečeno použitím určité spojky. Srov.: (1) Takže vy jste převzali předsednictví, které my jsme připravili. Tři roky jsme ho připravovali - máte krásnou zahradu, půjdu se tam podívat jednou v sobotu. Budete mít nový terminál, to je také naše dílo. A provládní média, která vám vyhrála volby - proč pro ně nedokončíte ten projekt, aby měla hezký prostor na otázky, na které jste na začátku ani nechtěli odpovídat? To je také náš projekt, je tam nová kantýna. (internet) Speciální funkce asyndetické koordinace: 1. Rytmický efekt Absence spojek může zvýšit tempo textu a vytvořit pocit naléhavosti nebo dynamiky. Tato funkce je často využívána v dramatických nebo napínavých scénách. Např. ve větě (2) absence spojek zrychluje tempo vyprávění a zdůrazňuje rychlou sekvenci akcí. (Asymdeta jsou vyznačena tučně): (2) "Ano!" křičel, běžel, padal do vody," tady jsem! (překlad – W. Faulkner) 2. Kontrast nebo napětí Asyndetická koordinace může být také užita k vytvoření kontrastu nebo napětí mezi jednotlivými složkami textu, resp. mezi jednotlivými ději vyjádřenými dílčími klauzemi. Ve větě (3) jsou protichůdné emoce vyjádřeny rychlým sledem slov, což zvyšuje dramatický efekt. Absence spojek může zvýšit tempo textu. Tím, že jsou věty nebo větné členy spojeny přímo, text působí svižněji a energičtěji. Tento efekt je často využíván ve scénách s vyšší intenzitou děje nebo napětím: (3) Co já jsem se naprosila, naplakala, nabečela. (B. Hrabal – ČNK)) 3. Důraz na jednotlivé prvky Užití prosté asyndetická koordinace může také zvýraznit jednotlivé děje popisu, čímž každému koordinovanému ději dodává větší váhu. Tento důraz může být využit k posílení určitého sdělení nebo obrazu v textu. Každý předmět je zdůrazněn, což by se při použití spojky "a" nebo "nebo" nemuselo stát (obě věty ČNK): (4) Ale pak rozložila peníze po stole, otevřela almárku, dvěma prsty se dotýkala hrníčků. (B. Hrabal) (5) Lenin si komponuje řeč na kolenou, sedí ve fotelu potaženém bílým povlakem. (B. Hrabal) V neposlední řadě asyndetická koordinace může dodat textu specifický stylový nebo estetický rozměr, jehož popis však není možný pomocí syntaktických prostředků. V klasické literatuře, například u starořeckých a římských autorů, byla asyndetická koordinace často využívána k dosažení určitého rytmu nebo důrazu, kde absence spojek pomáhá vytvářet epický a vznešený tón. (6) A vrhl se kupředu v mocném bojišti, padl na zem, zavřel oči ve smrti. (překlad: Homér, "Ilias", kniha 16, verš 859.) V moderní literatuře je asyndetická koordinace často užívána k vytvoření realistického nebo naturalistického efektu. Autorský styl, který se vyhýbá nadměrnému užívání spojek, může napodobovat přirozený tok myšlenek nebo řeči, čímž text působí autentičtěji. Například E. Hemingway, známý svým úsporným stylem, asyndetickou koordinaci využívá často. V jeho povídce „Stařec a moře“ se nachází mnoho pasáží, kde je absence spojek využita k vytvoření intenzivního a koncentrovaného vyprávění: Stařec pustil šňůru, stoupl na ni nohou, zdvihl harpunu, jak jen mohl vysoko, a veškerou silou, kterou v sobě právě zburcoval, ji vrazil rybě do boku těsně za ohromnou hrudní ploutev, která trčela do vzduchu do výše jeho hrudníku. Ale odvázal lanko harpuny od ouvazníku, provlékl je rybě žábrami a mezi čelistmi, omotal je kolem jejího meče a provlekl je druhým žaberním otvorem, udělal ještě jednu smyčku kolem mečovitého výrůstku, zauzlil provaz na dvojito a upevnil jej k ouvazníku na přídi. Podobně asyndetickou koordinaci užívá v textech B. Hrabal; vytváří tok vyprávění bezespoječnou koordinací jednotlivých dějů, čímž se přibližuje jednak toku vyprávění v mluvené podobě, jednak tím zvyšuje dynamiku dějovosti. B. Hrabal často užívá dlouhé, plynulé věty, ve kterých jsou jednotlivé větné členy nebo celé věty spojeny bez spojek. Tento styl vytváří rytmický a dynamický efekt, který je pro jeho psaní charakteristický. Srov. pasáže z povídky Pábitelé: Otevíráme vrata, nakláníme kocábku, podkládáme ji cihlou, aby se nezvrátila. Poslouchal jsem a díval se na Jarmilku, jak u skříňky pořád počítala peníze, pořád si něco šeptala, chytala se za hlavu, naslinila si prsty a počítala nanovo. Jeřáb se snášel, znovu zapadl, tiskli jsme se ke zdi. 2.4.2. Souvětí se vztahem kontrastně porovnávacím (Pozn.: Ve Skladbě češtiny M. Grepla a P. Karlíka se daný typ vztahu nazývá ´konfrontační´.) 2.4.2.1 Obecná charakteristika I. Charakteristika vztahu; spojky, které ho vyjadřují Tento typ souvětí dokumentují a ilustrují věty (1) až (3): (1a) Počet učitelů roste, zatímco studentů ubývá. (ČNK) (1b) Zatímco automobilů přibývá, kuřáků ubývá. (ČNK) O tom, zda v daném texu užijeme souvětí typu (1a) se spojkou uvozující druhou klauzi, anebo souvětí typu (1b) se spojkou uvozující první klauzi a celé souvětí, rozhoduje aktuální členění textu. (2a) Einsteinovy argumenty měly blíže k fyzice, kdežto Poincaré pojímal problém matematicky. (ČNK) (2b) Einsteinovy argumenty měly blíže k fyzice, zatímco Poincaré pojímal problém matematicky (2c) Zatímco Poincaré pojímal problém matematicky, Einsteinovy argumenty měly blíže k fyzice. (3a) Amerika jásá, Evropa kroutí hlavou. (ČNK) (3b) Amerika jásá a Evropa kroutí hlavou. (3c) Amerika jásá, ale/avšak/zato Evropa kroutí hlavou. (3d) Amerika jásá, Evropa však kroutí hlavou. (3e) Zatímco Amerika jásá, Evropa kroutí hlavou. (3f) Amerika jásá, kdežto Evropa kroutí hlavou. Komunikačním smyslem vět typu (1) až (3) je porovnat dvě situace, které z jistého hlediska chápeme jako jistý kontrast. Konkrétněji řečeno jde v souvětí tohoto typu o to, že se porovnává téma (Amerika) a réma (jásá) jedné věty s tématem (Evropa) a rématem (kroutí hlavou) věty druhé, a tak se tato témata a rémata stavějí do kontrastu. Spojky speciálně vyjadřující tento typ souvětného vztahu jsou zejména spojky zatímco a kdežto. Jak ukazují věty (3a) až (3f), pokud vztah mezi obsahy dvou vět, které slučujeme v souvětí, implikuje jistý rozpor, lze takové věty spojit také asyndeticky nebo syndeticky obecně slučovací spojkou a nebo odporovací spojkou (ale, avšak, však, zato). Volba jednoho z výše uvedených typů souvětí při výstavbě textu je záležitostí individuální stylizace a/nebo specifik daného žánru. Naproti tomu gramatika současné spisovné češtiny dává všechny tyto možnosti k dispozici. II. Žánr Kontrastně porovnávací souvětí jak se spojkou zatímco, tak se spojkou kdežto se vyskytují jak v publicistice, tak v odborné literatuře i v beletrii. U některých sloves však převládá nebo je téměř výlučný daný typ souvětí ve sportovním zpravodajství: Nervozita a smůla se jim lepila na paty, zatímco soupeř hrál s přehledem. V úvodním dějství hráli domácí bez jiskry, kdežto hosté hráli s nasazením. Z hradeckého týmu byl úspěšný jen Suchý, zatímco z domácích proměnili Stránský a Heřman. Domácí nevyužili úvodní nápor, kdežto nováček ze Všerub proměnil hned svoji první šanci. III. Konkurence spojky zatímco a spojky kdežto Zásadní rozdíl mezi oběma spojkami spočívá ve dvou vlastnostech: (a) spojka zatímco je homonymní, neboť vyjadřuje i vztah časový, spojka kdežto má pouze význam kontrastně porovnávací (konfrontační); (b) spojka zatímco může stát uprostřed souvětí i na jeho začátku, spojka kdežto uvozuje výhradně druhou větu v pořadí (tj. chová se jako spojka souřadicí): (2c) Zatímco Poincaré pojímal problém matematicky, Einsteinovy argumenty měly blíže k fyzice. (2d) *Kdežto Poincaré pojímal problém matematicky, Einsteinovy argumenty měly blíže k fyzice. Se spojkou kdežto na začátku souvětí se lze setkat jen zcela výjimečně: Ukázal mi mé hříchy v nové perspektivě. Kdežto dříve byly malé, nízké a ošklivé a raději se na ně nemělo myslet, tento duchovní jim dal jakousi velikost, pel a důstojnost. IV. Spojky jestliže a jak Vztah konfrontačně porovnávací lze vyjádřit i polysémní spojkou jestliže nebo polysémní spojkou jak (obě věty ČNK): (4) Jestliže já píšu o smutku, ona vykládá o veselosti. (5) Jak byla ona bezradná, tak byl Moric čilý a rozhodný. Kontrastně konfrontační vztah dvou po sobě následujících dějů lze v jistých kontextech vyjádřit také spojkou aby (Sedl si, aby po pár vteřinách zase vstal. K tomu viz kap. 2.2.5.5. III. Nepravá věta účelová) 2.4.2.2 Spojka zatímco I. Styl a pozice Spojku zatímco lze pokládat za bezpříznakový výraz standardní spisovné češtiny; jí uvozená klauze může stát v antepozici i v postpozici (obě věty ČNK): (6a) Zatímco jižní poddruh je celkem hojný, severnímu nosorožci hrozí vyhubení. (6b) Severní Evropa tažená Německem stále roste, zatímco jižní Evropa se propadá do recese. Srov. dále k postpozici spojky zatímco: Zdá se, že poslední dva tři roky přibývá ve Velkých jezerech steelheadů, zatímco lososů spíše ubývá. Počet důchodců stále poroste, zatímco pracujících bude ubývat, jestliže nevěříme na masovou imigraci či hromadnou porodnost. Zda zvolíme souvětí typu (6a) s anteponovanou porovnávací klauzí nebo souvětí typu (6b) s postponovanou porovnávací klauzí, záleží na výstavbě textu a jeho aktuálním členění. II. Homonymie: význam časový, nebo kontrastně porovnávací Většina souvětí se spojkou zatímco jsou souvětí, v nichž tato spojka uvozuje větu časovou. Např. (vše ČNK): (7a) Zatímco žena spala, zloděj vykrádal byt. (7b) Pachatel jim rozřízl stan a ukradl peníze, zatímco spali. (8a) Zatímco máma vařila, holčička vylezla do nezajištěného okna a spadla ze čtvrtého patra. (8b) Vykradli ji, zatímco vařila (titulek) Že jde o vztah časový, nikoli o vztah kontrastně porovnávací, však plyne většinou z obsahu souvětí, nikoli z jeho formy; z hlediska formy jsou souvětí jako (7a) a (8a) homonymní, neboť mohou vyjadřovat i vztah kontrastně porovnávací. Z obsahu věty (7a) je však zcela zřejmé, že se tu hovoří o tom, kdy zloděj vykrádal byt (když žena spala) a z obsahu věty (8a) je stejně zřejmé, že tu jde o to, kdy holčička vylezla do okna (když máma vařila). Naproti tomu věty typu (7b) a (8b) mohou vyjádřit pouze vztah časový, neboť rematická pozice slovesa zde silně implikuje časový údaj. Nejsou však výjimečná souvětí, která mohou vyjadřovat jak vztah kontrastně porovnávací, tak zároveň i vztah časový (vše ČNK); zpravidla jde o souvětí, v jejichž obou klauzích je nedokonavé přísudkové sloveso: Zatímco sameček vyzpěvuje, samička hledá místo pro hnízdo. Zatímco medvědi spí, rysi mají období páření. Zatímco politici přešlapovali, armáda jednala. Zatímco Izraelci slavili, Palestinci drželi smutek. Zatímco Francouzi jásají, Irové jsou smutní. Zatímco středoškoláků ubývá, mateřinky praskají ve švech. Zatímco v Janovi a Zuzaně roste láska, v Hanušovi se rodí nenávist. (J. Katalpa, Zuzanin dech) III. Indikátory vztahu kontrastně porovnávacího A. Protikladnost entit, jimž se přisuzuje protikladný děj Tam, kde se proti sobě staví dvě entity v nějakém smyslu protikladné, např. muži proti ženám, zemědělci proti sadařům, města proti venkovu, sportovci proti profesorům, Amerika proti Evropě atd., bývá nasnadě význam kontrastně porovnávací; srov. dále (vše ČNK): (9) Zatímco ženy stárnou, muži zrají do krásy. Tímto pravidlem se řídil módní průmysl posledních několik desetiletí […] Srov. dále: Zatímco zemědělci skuhrají, sadaři jásají. Zatímco města bohatnou, venkov je extrémně chudý. Zatímco sportovci dopují, profesoři opisují. Zatímco Američané bombardují, Evropa sází na jemnější nástroje. Zatímco dolar zpevňuje, rubl opět klesl. B. Děj vs. stav a vid slovesa Indikátorem významu kontrastně porovnávacího je však zejména to, že se proti sobě staví: (a) děj a stav, (b) dovršený děj vyjádřený dokonavým videm a trvající stav, (c) dovršený děj následovaný jiným dovršeným dějem; v obou klauzích je dokonavé sloveso (vše ČNK). Ad (a): (10) Zatímco brzdy reznou, výfuky jsou opravdu kvalitní. Ad (b): (11) Zatímco volna přibylo, příjmy zůstávají stejné. Ad (c): (12) Zatímco pterosauři vymřeli, ptáci přežili. Srov. dále: Zatímco sňatků přibývá, rozvodů bylo o 200 méně. Zatímco bahno zmizelo, zápach zůstal. Dovoz prasat se zvýšil meziročně o 137 procent, zatímco vývoz klesl o 6,4 procenta. C. Neaktuálnost děje Pokud po spojce zatímco následuje sloveso, které (v dané vazbě) označuje nikoli aktuální děj, ale např. schopnost (dokázat), psychický stav (chtít) či nějakou statickou relaci (např. existovat, patřit, potřebovat, počítat s něčím, hrát roli), souvětí může mít rovněž pouze význam kontrastně porovnávací, nikoli časový (vše ČNK): (13) Největšími spáči v zaměstnání jsou Irové, zatímco Nizozemci dokáží nutkání k zívání zaplašit nejsnadněji. (14) Pozitron je částicí antihmoty, zatímco elektron patří k částicím hmoty. (15) Jedna škola tvrdila, že nejdůležitější jsou geny, zatímco prostředí nehraje žádnou roli. Srov. dále: Zatímco shoda existuje, pokud jde o formu a obsah navrhovaného dokumentu, obě strany se rozcházejí v názoru na jeho právní závaznost. Rusko požaduje právně závaznou smlouvu, zatímco NATO chce jakousi právně nezávaznou chartu. Je zvláštní, napadlo ho, jak ženy musejí nést stopy mateřství, zatímco chlap může nadělat tisíce dětí, a přesto se nebude lišit od panice. Domov musí být bezpečný, zatímco divadlo musí být nebezpečné. Maratonec pokrývá svůj výkon z velké části z tuků, zatímco kulturista potřebuje bílkoviny pro tvorbu svalové hmoty. Míra inflace má klesnout na 5,1 %, zatímco prognóza počítala se 7,8 % . D. Sémantický charakter děje a pragmatika Indikátorem vztahu kontrastně porovnávacího je také charakter děje označovaného slovesem. Např. sloveso nabízet označuje děj, který se k určování času příliš nehodí; proto má toto sloveso, přestože je nedokonavé, po spojce zatímco většinou význam kontrastně porovnávací (věta (16a)), kdežto jeho význam časový (věta (16b)) je ojedinělý (vše ČNK): (16a) Požadují osmiprocentní růst mezd, zatímco vedení nabízí 4,3 procenta. (16b) Stála bez hnutí, zády ke stěně pracovny, zatímco Gilbert nabízel příchozímu křeslo. Ještě patrnější je to např. u slovesa tvrdit, u nějž po spojce zatímco připadá v úvahu pouze vztah kontrastně porovnávací: (17) Honza počítá při opravách s pomocí jiných, zatímco Leoš tvrdí, že si na vše vystačí vlastníma rukama. (ČNK) Časový význam tu sice nelze vyloučit, ale je dosti nepravděpodobný, např.: (18) Hleděl na ni s úžasem, zatímco ona tvrdila, že se vše odehrálo přesně tak, jak mu to právě vylíčila. Naopak sloveso sedět označuje děj, který bývá uváděn jako paralelní s jiným dějem, přičemž mezi oběma ději je vztah současnosti, a po spojce zatímco má proto obvykle význam časový: (19a) Tomáš si otíral mokré ruce o kalhoty, zatímco Eva seděla tiše vedle něj a prohlížela si kostel. Kontrastně porovnávací význam má sloveso sedět po spojce zatímco spíše vzácně: (19b) Slaví ti, co proti sjednocení protestovali, zatímco Kohl sedí doma. Na rozdíl od slovesa čekat se sloveso očekávat zpravidla nevztahuje na aktuální čekání někde na něco/někoho, a proto má spojka zatímco po slovesu čekat většinou význam časový, kdežto po slovesu očekávat má naopak význam kontrastně porovnávací: (20a) Takhle si povídali na pile, zatímco Anselmo čekal ve sněhu a pozoroval silnici i světlo v okně pily. (překlad: E. Hemingway, Komu zvoní hrana) (význam časový) (20b) Vývoz ze země se meziročně snížil o 3,3 procenta, zatímco analytici očekávali růst vývozu o 6,3 procenta. (jde o Čínu) (význam kontrastně porovnávací) 2.4.2.3 Spojka kdežto Spojka kdežto je stylově příznaková – pravděpodobně osciluje mezi standardní knižností, stylizovanou knižností a mírnou zastaralostí, má však pouze význam kontrastně porovnávací. Stejně jako u spojky zatímco jsou obvykle do kontrastu stavěny děje, stavy či vlastnosti i jejich nositelé (ti jsou v dokladech vyznačeni tučně): Srov.: Ebner-Eschenbachová zemřela roku 1916 ve stáří 86 let, kdežto Němcová nedosáhla ani poloviny jejího věku. Lucie je dračice, drzá a divoká, kdežto Hana nepotřebuje být středem pozornosti. Mně to bylo celkem jedno, jestli to komunistum klapne nebo ne, kdežto Dóďovi na tom záleželo. (J. Škvorecký) To je proto, že morčata jsou vzácná, kdežto kočku má dnes kdekdo. (L. Fuks) Já jsem politik, kdežto oni jsou horolezci a nevidím důvod, proč by měli být do této medializace zatahováni. Například jedle nepotřebují zalévat, kdežto smrky pravidelný přísun vody přímo vyžadují. Veřejnost chtěla soucit, kdežto královská rodina zůstala stoicky mlčenlivá. Méně často se do kontrastu staví jen entity označené substantivem: V krbu získáte jen teplo, kdežto pomocí fotovoltaiky získáte elektřinu. Trepka žije pouze ve znečištěných vodách, kdežto mnozí jiní prvoci žijí i v čisté vodě a jsou součástí planktonu. Plná vana představuje až 150 litrů teplé vody, kdežto k osprchování vám stačí 50 litrů. Sám Keynes doporučoval dluh jen v případě recese, kdežto v dobách konjunktury trval na rozpočtovém přebytku. Genetický kód se na Zemi objevil s prvními buňkami, kdežto jazykové kódy přišly s kulturní evolucí téměř o čtyři miliardy let později. Věty uvozené spojkou kdežto se někdy osamostatňují: (21) Kočovníci jsou dříči. Kdežto tuláci jsou prosebníci. Srov. dále: Manžel dřel od rána do noci. Kdežto manželka seděla u televize a běhala po krámech. A tady lán kukuřice, pravda, co chlap je vysoká, samý chřást; ach, Hospodine, cože kukuřice vypadá tak nepořádně – pustit do ní svině, to by to chrochtalo! Kdežto žitné pole, to je jako kožich. (K. Čapek, Hordubal) 2.4.2.4 Spojka jestliže Vztah kontrastně porovnávací lze vyjádřit i polysémní spojkou jestliže, tato spojka může v daném významu uvozovat pouze větu stojící v antepozici. Spojka jestliže je v kontrastně porovnávací funkci vždy synonymní se spojkou zatímco: (22a) Jestliže pro nás znamenal vznik státu radost a zadostiučinění, pro sudetské Němce to bylo zklamání, frustrace a protivný český nacionalismus. (ČNK) (22b) Zatímco pro nás znamenal vznik státu radost a zadostiučinění, pro sudetské Němce to bylo zklamání, frustrace a protivný český nacionalismus. (23a) Jestliže v Praze je pět tisíc umělců, pak v Berlíně je jich sto tisíc. (ČNK) (23b) Zatímco v Praze je pět tisíc umělců, pak v Berlíně je jich sto tisíc. Srov. dále: Jestliže pro jiné ženy je koketerie druhou přirozeností, bezvýznamnou rutinou, pro Terezu se stala polem důležitého výzkumu, který ji má poučit, čeho je schopna. (M. Kundera) Jestliže vzrušení je mechanismus, kterým se baví náš Stvořitel, láska je naopak to, co patří jen nám a čím Stvořiteli unikáme. (M. Kundera) 2.4.2.5 Spojka jak …, tak Touto složenou spojkou se vyjadřují různé kontrasty: I. Porovnávají se kontrastní vlastnosti přisuzované různým do kontrastu stavěným subjektům Dvojitou spojku jak…, tak lze v těchto strukturách nahradit spojkou zatímco: (24a) Jak jsem já byl vznětlivý a výbojný, tak byla Clara klidná a rozmarná. (ČNK) (24b) Zatímco já jsem byl vznětlivý a výbojný, byla Clara klidná a rozmarná. Významový rozdíl mezi větami typu (a) a větami typu (b) patrně spočívá zejména v tom, že v souvětích typu (a) se daná vlastnost (dané vlastnosti), o níž/nichž se hovoří v první klauzi, (jakoby) připomíná (připomínají), neboť jsou pojmenovány v předchozím kontextu nebo jsou tímto kontextem implikovány. Naproti tomu spojkou zatímco se na danou vlastnost/dané vlastnosti poukazuje poprvé. Srov. dále: Jak byl Michelangelo nesdílný a temný, tak byl Raffael naopak družný a slunečný. Jak byl Gorkého dopis moudrý, tak byla Leninova odpověď hrubá […] Jak jsou skandinávské komedie skvělé, tak jsou tamní filmové detektivky a kriminálky špatné. Kontrast vyjadřovaný tímto souvětným typem může implikovat přípustku a dvojitá srovnávací spojka jak…, tak je pak nahraditelná nejen spojkou zatímco, ale i některou ze spojek přípustkových; různost spojek je však manifestací různých významových odstínů: (25a) Jak byl první zápas nadějný, tak byl druhý depresivní. (ČNK) (25b) Zatímco první zápas byl nadějný, druhý byl depresivní. (25c) Ačkoli první zápas byl nadějný, druhý byl depresivní. (26a) Jak jsou běžné Renaulty průměrné, tak jsou jejich sportovní verze skvělé. (ČNK) (26b) Zatímco běžné Renaulty jsou průměrné, jejich sportovní verze jsou skvělé. (26c) I když jsou běžné Renaulty průměrné, jsou jejich sportovní verze skvělé. II. Porovnávají se vlastnosti přisuzované téže entitě; v kontrastu jsou: (a) vlastnosti označené různými holými přísudkovými adjektivy Pokud jsou v kontrastu pouze přísudková adjektiva, dvojitou spojku jak… tak nelze nahradit spojkou zatímco: (27a) Jak je Obamův mandát silný, tak je mlhavý. (ČNK) (27b) *Zatímco Obamův mandát je silný, je mlhavý. Jde tu o kontrast, který má víceméně charakter přípustky a daný souvětný vztah lze tedy formulovat i pomocí přípustkové spojky: (27c) I když/Přestože/Ačkoli je Obamův mandát silný, je mlhavý. Srov. dále: Jak byl tento přístup nadějný, tak byl ovšem obtížný. „Jak je hokej překrásný, tak je krutý," zoufal si vítkovický kouč […] Jak jsou oba tyto zločiny na vlastních dětech hrozné, tak jsou neporovnatelné. Jak je to drahé, tak je to hloupé. Jak je projekt stanice A&E bizarní, tak je geniální. Jak je celé Posázaví krásné, tak je chudé. Pokud jsou kromě přísudkových adjektiv v kontrastu i jiné entity vyjádřené jinými slovními druhy, náhrada spojkou zatímco je možná: (28a) Jak jsem někde opatrný, tak jsem jinde nepořádný. (ČNK) (28b) Zatímco někde jsem opatrný, jinde jsem nepořádný. V kontrastu může být i klad a zápor adjektiva: (29a) Jak bylo předtím všechno neskutečné, tak bylo teď najednou všechno skutečné. (překlad: E. Hemingway, Komu zvoní hrana – ČNK) (29b) Zatímco předtím bylo všechno neskutečné, bylo teď najednou všechno skutečné. (b) vlastnosti označené různými přísudkovými substantivy, která jsou určena různými adjektivy: Ve strukturách tohoto typu nelze dvojitou spojku jak…, tak nahradit spojkou zatímco: (30a) Jak jste formálně perfektním řečníkem, tak jste velikým manipulátorem. (ČNK) (30b) *Zatímco jste formálně perfektním řečníkem, jste velikým manipulátorem. V kontrastu může být také klad a zápor determinujícího adjektiva: (31) Jak byl tento muž neúspěšným náboženským reformátorem, tak byl úspěšným lékařem. (ČNK) (c) vlastnosti označené různými přísudkovými substantivy, která jsou určena týmž adjektivem Ve strukturách tohoto typu nelze dvojitou spojku jak…, tak nahradit spojkou zatímco: (32a) „Jak byla skvělá herečka, tak byla skvělá máma," říká dnes Václav Vydra nejmladší." (ČNK) (32b) *Zatímco byla skvělá herečka, byla skvělá máma. (d) vlastnost označená holým přísudkovým adjektivem a z děje vyplynulý stav označený holým slovesným přísudkem Ve strukturách tohoto typu lze dvojitou spojku jak…, tak nahradit spojkou zatímco: (33a) Jak byl dříve plachý, tak se nyní rozkurážil. (překlad: R. L. Stevenson – ČNK) (33b) Zatímco dříve byl plachý, nyní se rozkurážil. (e) vlastnost označená rozvitým přísudkový jménem a děj označený rozvitým slovesným přísudkem Ve strukturách tohoto typu lze dvojitou spojku jak…, tak nahradit spojkou zatímco: (34a) Jak je Saddám mazaný takticky, tak selhává strategicky. (34b) Zatímco je Saddám mazaný takticky, selhává strategicky. III. Porovnává se kvantita děje A. Přímá úměrnost kvantity dvou dějů s různými subjekty: Při změněném aktuálním členění lze dvojitou spojku jak…, tak nahradit spojkou zatímco: (35a) Jak vzrůstala oblíbenost jeho ženy, tak rostla jeho podrážděnost a netrpělivost. (ČNK) (35b) Zatímco oblíbenost jeho ženy vzrůstala, rostla jeho podrážděnost a netrpělivost. Nárůst kvantity druhého děje může být vyjádřen implicite: Jak sílil sudetoněmecký tlak, tak se i dostavoval náš český vzdor. B. Přímá úměrnost kvantity dvou dějů s týmž subjektem: Pokud ve strukturách tohoto typu dvojitou spojku jak…, tak nahradíme spojkou zatímco, změní se vztah kontrastně porovnávací ve vztah časový: (36a) Jak vzrůstá její pověst provokatérky, tak také roste její mezinárodní sláva. (ČNK) (36b) Zatímco vzrůstá její pověst provokatérky, roste také její mezinárodní sláva. (36c) Zatímco její pověst provokatérky vzrůstá, roste také její mezinárodní sláva. C. Nepřímá úměrnost kvantity dvou dějů s různými subjekty: Ve strukturách tohoto typu lze dvojitou spojku jak…, tak nahradit spojkou zatímco: (37a) Jak přibývá divokých prasat, tak ubývá drobné zvěře. (ČNK) (37b) Zatímco přibývá divokých prasat, ubývá drobné zvěře. (37c) Zatímco divokých prasat přibývá, drobné zvěře ubývá. D. Nepřímá úměrnost kvantity dvou dějů s týmž nositelem: Ve strukturách tohoto typu lze dvojitou spojku jak…, tak nahradit spojkou zatímco: (38a) Jak mi přibývají roky, tak mi ubývají síly. (ČNK, zkráceno) (38b) Zatímco mi přibývají roky, ubývají mi síly. (38c) Zatímco roky mi přibývají, síly mi ubývají. 2.4.3 Souvětí se vztahem alternativním 2.4.3.1 Definice a obecná charakteristika Terminologická poznámka: Termínu alternativní je užito i ve Skladbě češtiny. Tradičně se tu užívá termínu souvětí vylučovací nebo disjunktivní. Jde o formálně významový vztah dvou nebo několika vět, které se v rámci souvětí kladou vedle sebe jako jisté alternativy (V nebo/anebo V). Spojovacím prostředkem vyjadřujícím daný vztah jsou dvě varianty jedné spojky: nebo/anebo; mezi těmito variantami není sice významový ani patrnější stylový rozdíl, varianta anebo je však poněkud důraznější než varianta základní, avšak je zhruba třicetkrát méně častá (obě věty ČNK): (1) Tedy pan Schlanger neumí číst, nebo záměrně dezinformuje a nemluví pravdu. (2) Došla jsem k závěru, že polovina pražské populace zřejmě neumí číst, anebo se neumí chovat. Alternativní vztah se vyjadřuje buď samotnou spojkou nebo/anebo (věty (1) a (2)), nebo spojkovou dvojicí buď … nebo/anebo; spojka buď může stát na začátku nebo uprostřed první klauze (vše ČNK): (3) Buď se příliš snažila a smála se moc křečovitě, nebo jen strnule seděla. (4) Buď se snažíte pomoci, anebo se chcete zviditelnit, zvednout si prestiž. (5) Pan poslanec buď neumí číst, nebo záměrně mate veřejnost. (6) Vladimír Novotný buď neumí číst, anebo záměrně klame. V rámci obecně vymezeného alternativního souvětného vztahu rozlišujeme vztah čistě alternativní a vztah alternativně důsledkový: (7) Když někoho nedopatřením rozčílíme nebo přijdeme pozdě na schůzku, po omluvě je vše zapomenuto. (ČNK, vztah čistě alternativní) (8) Pojď, nebo přijdeme pozdě. (ČNK, vztah alternativně důsledkový) 2.4.3.2 Souvětí se vztahem čistě alternativním V rámci tohoto souvětného vztahu lze rozlišit trojí vztah speciální: vztah paralelní, vztah vylučovací a vztah dvojí možnosti. I. Vztah paralelní Jde o vztah, při němž za různých okolností platí obsah obou (všech) vět. Paralelní přísudky se mohou vztahovat k různé době, k různým subjektům nebo k různé době i k různým subjektům. A. Přísudky se vztahují k různé době V jedné době platí obsah jednoho přísudku a v jiné době (může jít přitom např. o různé dny nebo o různé části téhož dne apod.) platí obsah druhého přísudku. Např.: (9a) Každý večer si čtu nebo se dívám na televizi. Tato věta může vypovídat buď o tom, že některý večer dochází k jedné z obou alternativních činností a jiný večer ke druhé, anebo o tom, že během jednoho večera dochází k obojí činnosti (napřed si čtu, pak se dívám na televizi, nebo naopak). Tyto dva různé významy věty (9a) – ta je z daného časového hlediska homonymní – lze explicitně vyjádřit takto: (9b) Někdy si večer čtu, jindy se dívám na televizi. (9c) Každý večer si jednak čtu, jednak se dívám na televizi. Pravděpodobnější se u věty (9a) zdá být význam, jaký má věta (9b). Význam věty (9c) lze implicitně vyjádřit i formou prosté koordinace se spojkou a: (9d) Každý večer si čtu a dívám se na televizi. Vzhledem ke zkušenostem z běžného života větu (9d) nejspíš pochopíme tak, že oba děje probíhají nikoli současně, ale alternativně. Zda oba či všechny alternativní děje probíhají v rámci daného úseku označeného jako ráno, večer, den, týden, měsíc, rok apod., anebo zda jeden děj probíhá v rámci jednoho takového úseku a druhý v rámci jiného takového úseku, musíme vyvozovat jen z našich zkušeností z běžného života; formální signály tu zpravidla chybějí. Srov. k tomu následující doklady: (a) Obě alternativní činnosti mohou probíhat během jednoho časového úseku označeného zde jako den, úterý, víkend, rok: „Téměř každý den se v prodejně peče nebo vaří, aby klienti viděli naše zboží ,v akci‘, mohli se inspirovat připravovanými recepty, ochutnat ... "Brácha nedávno přestoupil z Karviné do Švédska, kde působí v prvním celku tamní ligy a díky výborným výkonům má svoje místo i v české reprezentaci. Skoro každý den si voláme nebo posíláme textovky," pravil Michal Galia Děti si u nás mohou každé úterý hrát nebo si třeba zatancovat. Black Jack každý víkend své vyučování trošku vylepší nebo přidá nová praktická cvičení. Kopce s brázdami polí běžícími až k nebi, stromy, které na mezích po léta vzdorují zimním vichrům. Každý rok se některý zlomí nebo vyvrátí a pak třeba ještě mnoho let žije, jako shrbený, poražený člověk. Každý rok vzniká nebo se zpřístupňuje na severu Čech několik nových rozhleden. V Bořeticích jsem starostoval šestnáct roků a každý rok jsme opravovali nebo stavěli jednu drobnou sakrální památku. (b) Alternativní činnosti probíhají spíše během různých časových úseků: Každou minutu vzlétne nebo přistane letadlo. Jsem si jistý, že je vzhůru, ale každé ráno plete nebo si čte. Každé ráno si jde zaběhat nebo projet se na kole. Každý víkend seděli v lodi na závodech nebo trénovali. Někdy cvičím sama doma nebo si zajdu na jógu. B. Přísudky se vztahují k různým skupinám subjektů Podmět v plurálu referuje k různým skupinám entit (lidí, předmětů), jimž jsou přisuzovány různé děje. Např.: (10) Lidé ve vlaku spali nebo si četli. Situace, o níž vypovídá věta (10), však nevylučuje, že alternativní děje se mohou vztahovat k téže skupině lidí, kteří střídavě nějaký čas spali a nějaký čas si četli. K různým skupinám lidí provádějících alternativní činnosti může odkazovat i zájmeno všichni; přesněji (ovšem s odpovídajícími stylistickými důsledky) bychom se vyjádřili pomocí opakovaného zájmena někteří: (11a) Všichni buď spali, nebo byli venku, nebo odjeli domů na neděli a na chodbě bylo strašlivý, depresívní ticho. (překlad: J. D. Salinger, Kdo chytá v žitě – ČNK) (11b) Někteří spali, někteří byli venku, někteří odjeli domů na neděli. Další doklady: Dokonce i prunéřovský areál pro sociálně nepřizpůsobivé letos porušil tradici. Všichni jeho obyvatelé buď spali, nebo byli někde jinde. Nad pohovkou byly zarámované fotografie: byl na nich vždycky on s nějakými jinými lidmi, kteří se buď usmívali do aparátu, nebo mu tiskli ruce, nebo seděli vedle něho za stolem a něco podepisovali. (M. Kundera) Rozhostilo se naprosté ticho; lidé postávali kolem nebo seděli u stolů, které byly na hodovní tabule podivuhodně prázdné. Totalitní systém padl a jeho struktury, pokud ještě vůbec existují, se buď daly do služeb nové doby, anebo jsou paralyzovány do té míry, že nedokážou nic jiného než kalit vody. (V. Havel) C. Přísudky se vztahují k různým dobám i k různým skupinám subjektů: (12) Většina mých přátel už stejně odešla, anebo se chystá odejít. (I. Klíma) Z obsahu věty (12) jednoznačně vyplývá, že jedna skupina přátel již odešla a druhá skupina se k odchodu chystá. Srov. dále: Platí, že pokud se lidé budou obracet na soud nebo budou před soud postaveni, tak to v prvním stupni bude vždy soud okresní? Zatímco někteří z českých miliardářů zřejmě zvažují investice do médií, jiní naopak tuto oblast již opustili, nebo se k tomu alespoň chystají. II. Vztah dvojí možnosti Z alternativních přísudků mohou v určité době platit oba. Může přitom jít o alternativu: (a) toho, co podle předpokladu autora výroku může nastat v určité budoucí době (věta (13)); (b) toho, co podle předpokladu autora výroku mohlo nastat v určité minulé době (věta (14)); (c) toho, o čem autor výroku neví, která z předpokládaných alternativ právě či mimočasově platí (věta (15); (d) toho, co se v dané situaci v dané době stává (věta (16)). V případech (a) až (c) tedy jde o alternativy, které jsou alternativami jen vzhledem k naší neznalosti toho, co platí, platilo nebo bude platit: (13) Půjdu do divadla nebo si zajdu na koncert. (14) Asi si zašla do kavárny nebo se zdržela v práci. (15) Možná si právě čte nebo se dívá na televizi. (16) Cítím rozpaky při styku s cizími lidmi, od nichž něco potřebuju nebo požaduju. (I. Klíma - ČNK, zkráceno) Doklady: Ad (13): Půjdu po gymplu na vysokou, nebo budu zpívat s kapelou a studia odložím na kdovíkdy? O dlouhých parlamentních prázdninách míníte zamířit do ciziny, nebo pobudete v tuzemsku? Ad (14): Bleskurychle jsem zvážil pravděpodobnost, že jsem katastrofu nějak zavinil anebo ovlivnil já, ale nebyl jsem si vědom ničeho, co bych zanedbal nebo opominul. (I. Klíma) Na osmý den Stvořitel zapomněl nebo ho nepotřeboval, stačilo mu dní sedm. Ad (15): Možná jsme blízko některého hlavního ramene, nebo tu dno prudce klesá. Ad (16): Někdy dorazí na návštěvu mí přátelé. Uvařím pozdní obídek nebo vyrazíme do nějaké dobré restaurace. III. Vztah vylučovací Jde o vztah, v němž se alternativy navzájem absolutně vylučují, tedy nemohou platit ani v různých dobách, ani pro různé subjekty, ani za různých okolností. Často se v tomto významu pro zdůraznění užívá dvojité spojky buď..., nebo/anebo, ale i vylučovací význam se běžně vyjadřuje samotnou spojkou nebo/anebo: (17a) Buď přestaneš pít, nebo se s tebou rozvedu. (17b) Přestaneš pít, nebo se s tebou rozvedu. Pravidla pravopisu vyžadují psát před spojkou nebo v tomto významovém vztahu čárku. Doklady: Buď vyhrajeme, nebo sestoupíme. Buď to hráč akceptuje, nebo půjde jinam. Buď budou vlády šetřit, nebo budou vyšší daně, anebo vzroste inflace. Buď to do čtyřiadvaceti hodin rozlouskneme, anebo přijdeme o dva tisíce dolarů. Buď mi dá život vše, anebo odejdu. (M. Kundera) "Podívej se, Boženko," řekl jsem profesorsky. "Buď na něco věříš, nebo nevěříš. Avšak i spojkovou dvojicí buď..., nebo/anebo lze vyjádřit vztah paralelní nebo vztah dvojí možnosti; nemusí jít vždy o vztah vylučovací Po jídle dodržuji tak hodinový klid. Buď si jdu ještě lehnout, nebo si čtu, případně dopisuji tréninkový deník. Buď předváděl klid vskutku olympský, anebo prostě testoval reakce svého hosta. Buď laskavě lžeš, anebo jsi slepá jako vždycky. (Viz též výše větu (11a) a další následující doklady.) 2.4.3.3 Souvětí se vztahem alternativně důsledkovým V tomto typu souvětného vztahu druhá alternativa prezentuje nepříznivý důsledek či následek, k němuž by došlo, pokud by nenastala alternativa první; tento typ souvětného vztahu lze proto transformovat na souvětí s větou podmínkovou: (18a) Musíme už jít, nebo nestihneme vlak. (18b) Pokud nepůjdeme, nestihneme vlak. V tomto vztahu jde o dvě navzájem se vylučující alternativy, proto je podle pravidel pravopisu třeba psát před spojku nebo čárku. Vztah alternativně důsledkový se vyjadřuje také spojkovým adverbiem jinak: (18c) Musíme už jít, jinak nestihneme vlak. Spojka jinak i spojka nebo v rámci souvětí implikují „v opačném případě“, tj. nestane-li se tak, jak říká první klauze. Srov. dále: (19a) A nikdo tady nebude řvát, jinak svišti nevylezou! (Z. Šmíd – ČNK) (19b) A nikdo tady nebude řvát, nebo svišti nevylezou! (20a) Buďte v tomto ohledu radši realisti, jinak neuspějete. (ČNK) (20b) Buďte v tomto ohledu radši realisti, nebo neuspějete. Další doklady: se spojkou nebo: "V lásce se nedělají žádné milosti," řekl. "Musíš být egoista, nebo zničíš sebe i toho druhého." (překlad: I. B. Singer) "Sakra, chlapi, dělejte, nebo nestihneme začátek," pronese kdosi nervózně. se spojkou jinak: Spravedlnost musí být v klidu, jinak se váhy rozkolísají a pak nelze spravedlivě soudit. (překlad: F. Kafka, Proces) Nezbývá než absolvovat radikální očistu, jinak budeme pořád žít v atmosféře nedůvěry, podezírání, vydírání a strachu. "Musíme to sníst čerstvé, jinak se všichni otrávíme." Přeslička se musí rozložit pečlivě, jinak se zapaří a zhnědne. 2.4.4 Souvětí se vztahem stupňovacím 2.4.4.1 Definice Jde o souvětí, jehož druhou klauzí se vyjadřuje buď vyšší míra či stupeň děje nebo vlastnosti, o němž/níž vypovídá věta první, nebo vyšší stupeň pozitivního hodnocení někoho nebo něčeho, které je obsaženo v první větě. 2.4.4.2 Stupňování přímé I. Definice Jde o souvětí, jehož druhá klauze vyjadřuje vyšší míru či stupeň děje či vlastnosti nebo vyšší stupeň pozitivního hodnocení složeným spojovacím výrazem nejenže …, ale, nejen …, ale nebo knižní spojkou ba. Ve druhé větě souvětí, v němž je první věta uvozena spojkovým adverbiem nejenže nebo nejen, je stupňovací význam často zdůrazněn spojkou i, nebo částicí také: (1a) Nejenže je krásná a bohatá, ale také se věnuje rodině. (1b) Je nejen krásná a bohatá, ale také se věnuje rodině. (1c) Je nejen krásná a bohatá, ale věnuje se i rodině. Pozn.: Souvětí typu (1c) jsou nepřesná, neboť spojka i by se v nich měla, přísně vzato, vztahovat pouze k přísudku věnuje se; měla by tedy implikovat, že kromě toho, že se ona žena věnuje různým věcem, věnuje se i rodině. Souvětí tohoto typu však mají jiný význam: ve větě (1c) má spojka i význam stupňovací: kromě toho, že má uvedené vlastnosti, se navíc také věnuje rodině. Souvětí se spojkou ba často obsahuje zdůrazňovací adverbium dokonce. (2) Ubližuje jí, ba dokonce ji trápí. Otázka, co je či není, resp. zda něco je či není vyšší mírou děje či vlastnosti, je záležitost subjektivního vyhodnocení a může záviset na řadě okolností; ty v této gramatice necháváme stranou, neboť se patrně přímo netýkají gramatiky češtiny. Srov. doloženou větu (3a) a možnost protikladného hodnocení: (3a) Věděl, ba co víc, věřil, že žije pro něho. (překlad: H. von Hofmannsthal – ČNK) (3b) Věřil, ba co víc, věděl, že žije pro něho. II. Souvětí se spojovacím výrazem nejenže …, ale A. Obecná charakteristika Výraz nejenže může stát na začátku souvětí (věta (4)) nebo uprostřed jeho první klauze (věta (5)); na začátku nebo uprostřed druhé klauze stává často partikule také nebo i (obě věty ČNK): (4) Nejenže Havel režíruje vlastní ženu, ale do filmu obsadil i nejlepší české herce. (5) Rembrandt nejenže amsterdamské Židy portrétoval, ale také mezi nimi žil a přátelil se s nimi. Srov. dále: Výraz nejenže na začátku souvětí: Nejenže Murakami nepořádá tiskové konference, nejezdí na propagační turné, nedává rozhovory do novin, natož do televize, ale autor mnoha skvělých románů nemá rád dokonce ani fotografování. Nejenže dobře vypadá a něco pro to dělá, ale zdá se, že má také křehkou a romantickou "chlapeckou" duši. Výraz nejenže uprostřed první klauze: Beatles nejenže změnili postupy pop music, ale stali se také fenoménem poválečné Británie. Londýn nejenže představoval v padesátých letech 19. století největší průmyslové město na světě, ale byl také finančním centrem celosvětového obchodu a jedním z nejrušnějších evropských přístavů. Pan profesor nejenže nebyl liberál a ani vzdáleně socialista, jak mi Sophie prvně řekla, ale byl registrovaným členem krajně reakční politické frakce známé jako strana Národnědemokratická […] (překlad: W. Styron – ČNK) Dítě v tomto věku nejenže vnímá objekty vnějšího světa jako stabilně existující i v jeho nepřítomnosti, ale vytváří si k nim trvalé citové vztahy. Absolventi programu Kybernetika a robotika nejenže snadno nacházejí zaměstnání, ale často si sami vybírají mezi nabídkami hi-tech firem zvučných jmen nebo zakládají firmy vlastní. Místo spojky ale může stát knižní nýbrž: (6) Tyto studie dokazují, že psi nejenže rozumějí, co říkáme my jim, nýbrž také umějí pár věcí sdělit nám. B. Zdůrazňovací adverbia a partikule Pro zdůraznění stupňovacího významu stávají po spojce ale výrazy dokonce, navíc, přímo apod. ale dokonce: (7) "Nejenže Beatles nedokázali číst noty, ale dokonce se to sveřepě odmítali naučit," píše MacDonald. (8) Modelku v New Yorku nejenže zbili a okradli, ale dokonce i znásilnili! Srov. dále: Nejenže nejsi schopen se mnou mluvit, ale dokonce ti činí potíže dívat se na mě. (překlad: M. Bulgakov, Mistr a Markétka) Herečka nejenže nedostala v nové sezoně roli, ale dokonce musela odejít i s rozehranou komedií! Právě neurčitost a nahodilost světa vyplývající z kvantové teorie Einsteina tolik popuzovala. Tvrdil totiž, že Bůh nehraje v kostky. Naopak, známý britský teoretický fyzik Stephen Hawking usoudil, že Bůh nejenže v kostky hraje, ale dokonce při tom zavírá oči. ale navíc: (9) Nejenže je hezký a chytrý, ale navíc má smysl pro humor. (10) Takže anarchisté nejenže terorizují, ale ještě navíc terorizují někoho, kdo se nemůže bránit. ale přímo: (11) Nejenže zvítězili, ale přímo deklasovali zbytek startovního pole. (12) Ruský trh nejenže přitahuje zahraniční kapitál, ale přímo ho hltá. ale jen: (13) Tento způsob kritiky nejenže nezlepší manželovu náladu, ale jen vystupňuje jeho napětí. ale rovnou: (14) Vzpurní jedinci prý nejenže nebyli povýšeni , ale dostali rovnou vyhazov. Srov. dále: Páteční demonstrace nejenže situaci uvnitř ODS nijak pozitivně neovlivnily, ale jen utvrdily stav vnitrostranického stihomamu. Pokud by teď Žantovský znovu kandidoval na post předsedy, nejenže by zcela devalvoval toto zmužilé gesto, ale svou umíněností by rovnou vyhodil alianci do povětří. C. Pozice výrazu nejenže těsně před slovesným přísudkem, čárkou a spojkou ale Tato pozice je – na rozdíl od pozice výrazu nejen (viz níže) – neobvyklá. Přesto se vyskytuje i v dobrých textech; o něco častější je u záporných přísudků (obě věty ČNK): (15) Její krása nejenže nezmizela, ale naopak jako by dozrála. (M. Viewegh) (16) O dekádu později Spojené státy nejenže mlčely, ale navíc i aktivně podpořily vládu při páchání genocidy. Srov. dále: Protože byl dobrý pacient, choroba ho nejenže neděsila, ale nacházel v ní i zalíbení. Myslivec Tyčinka si během první leče nejenže nevystřelil, ale zajíce ani neviděl. III. Souvětí s výrazem nejen Výraz nejen stává obvykle uprostřed první srovnávací klauze. Často stává těsně před slovesným přísudkem, čárkou a spojkou ale; spojka nejenže v této pozici obvykle nestává: (17a) S její záští jsem se už nejen smířila, ale taky jsem už vůči ní otupěla. (ČNK) (17b) *S její záští jsem se už nejenže smířila, ale taky jsem už vůči ní otupěla. Srov. dále: Ty myšlenky ho nejen uklidnily, ale naplnily i pocitem nečekaného štěstí. (L. Fuks – ČNK) Hůl dandyho nejen odlišovala, ale činila ho moderním a módním. (M. Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí – ČNK) Občan Kuzmin nejen spekuloval, ale také si zařídil tajnou krčmu, do které chodili zloději a pili tam vodku ředěnou denaturovaným lihem […] (J. Weil) Musel se domnívat, že ho ta žena nejen podvedla, ale i obelhala […] (překlad: F. Kafka, Proces) B. Zdůrazňující partikule Podobně jako v souvětích s výrazem nejenže stávají i v souvětích s výrazem nejen zdůrazňující partikule, zejména dokonce, navíc, přímo, rovnou. Právě tyto partikule jsou explicitní výrazem stupňování (vše ČNK): (18) Zarazil se, poněvadž si uvědomil, že nejen žvaní, ale dokonce plácá nesmysly. (překlad: A. Hailey) (19) Svým duchovním vývojem muže nejen omámíte, ale navíc ho učiníte vskutku šťastným. (20) Jako kdyby ji ty náhlé výbuchy popularity nejen mátly, ale přímo děsily. (zkráceno) (21) Náledí znemožňovalo řidičům nejen jezdit, ale i jen nasednout do auta! (22) Známe přece případy učitelek, které se svými žáky nejen pijí, ale rovnou souloží. (zkráceno) Srov. dále: K mému nesmírnému úžasu mne však manželka nejen nevyhnala, ale dokonce ani nevyplísnila jediným posměškem. (P. Kohout – ČNK) Abstinent i alkoholik se nejen mýlí, ale dokonce dělají stejnou chybu. Oba totiž považují víno za drogu a nikoli za nápoj. (překlad: G. K. Chesterton) Před trestem jej pak (přinejmenším na stránkách našeho komiksu) zachrání pouze rozmar Marty Gottwaldové, která razantně vmanipuluje zetě Alexeje Čepičku do situace, kdy mu nezbývá než Zátopka za vzpouru nejen nepotrestat, ale dokonce jej povýšit do hodnosti plukovníka. C. Infinitivní konstrukce Výraz nejen se užívá také ve spojení s infinitivem, často jde o osamostatněný větný člen nebo konstrukci s elipsou slovesa, např. v titulcích; v této funkci nelze užít výrazu nejenže, neboť ten uvozuje výhradně větu: (23a) Do té doby Husajnovi experti ještě leccos stihnou. Nejen dodělat, ale také schovat. (ČNK) (23b) Do té doby Husajnovi experti ještě leccos stihnou. *Nejenže dodělat, ale také schovat. (24a) Může však mnohem víc. Nejen diagnostikovat, ale také léčit. (ČNK) (24b) Může však mnohem víc. *Nejenže diagnostikovat, ale také léčit. Srov. dále: Naším cílem je bezatomová Evropa, bezatomový svět. Nejen nestavět nové atomové elektrárny, ale i uzavřít ty, které už fungují. Pak proti sobě stojí dvě tvrzení. Zaměstnavatel si s nimi musí umět poradit. Nejen posoudit, zda jsou obvinění oprávněná, ale na jejich základě vydat rozhodnutí. IV. Souvětí se spojkou ba Pozn.: Spojkou ba se spojují daleko častěji větné členy než celé věty. Např. Podzim byl chladný, ba mrazivý. Pokud se stupňuje děj vyjadřovaný určitým tvarem slovesným, nerozlišujeme zde mezi „několikanásobným přísudkem“ jedné věty a souvětím se dvěma klauzemi. Spojka ba je elementární spojkou, která sama nese stupňovací význam; lze ji nahradit spojkou složenou: (25a) Pánové ji tolerovali, ba s pobavením odpovídali na její zvídavé dotazy. (ČNK) (25b) Pánové ji nejen tolerovali, ale s pobavením (také) odpovídali na její zvídavé dotazy Rozdíl mezi oběma způsoby stupňování je jen v tom, že spojkovým výrazem nejen se stupňování předjímá. Spojka ba se často spojuje se zdůrazňovacími partikulemi dokonce, ani, méně často s partikulí přímo: (26) Kolja ho trpce rmoutil, ba dokonce pohoršoval tím, že měl ke knížeti volný přístup. (překlad: F. M. Dostojevskij, Idiot) (27) Sova seděl ve svém křesle, nečetl, ba ani neměl rozsvíceno. (J. Dietl – ČNK) (28) Toto zjištění mě krutě rozlítostnilo, ba přímo zalehlo sebelítostí. Po spojce ba se také často vyskytuje výraz naopak, jímž se buď uvozuje klauze se stupňujícím významem, nebo toto adverbium stojí samo na konci věty a nějaký opak implikuje. Je tu spoluvyjádřen vztah odporovací: (29) Ani za displej se nemusí THL stydět, ba naopak se jím může chlubit. (30) Není se čeho bát, ba naopak. Výraz naopak a výraz dokonce se mohou sejít i v jedné klauzi: Permafrostu proto ani v teplejším podnebí neubývá, ba naopak se v některých místech dokonce rozšiřuje. Maraton hudebních festivalů na severu Čech s přelomem léta do jeho druhé poloviny nepolevuje, ba dokonce naopak ještě o něco přidá na otáčkách. Méně častý je po spojce ba zdůrazňující výraz co víc: (31) Nikdo mě nepřišel přivítat, ba co víc, nikdo se ani neukázal. 2.4.4.3 Stupňování nepřímé: natož aby Jde o poměrně komplikovaný, komplexní významový souvětný vztah vyjadřovaný složenou spojkou natož aby; přísudek první věty je tu vždy záporný. V první klauzi se často vyskytuje partikule ani: (32a) Nemohl jít, natož aby utíkal. (32b) Nemohl ani jít, natož aby utíkal. První klauze poukazuje obvykle svým záporným přísudkem na absenci nějakého jevu a druhou větou se význam této absence posiluje tak, že se poukazuje na absenci jevu s ním souvisejícího, a ještě závažnějšího. Vzhledem ke stupňování pomocí spojky ba, stupňovacích partikulí nebo výrazu nejenže tu jde o vztah obrácený: (32c) Nemohl utíkat, ba (dokonce) nemohl ani jít. (32d) Nejenže nemohl utíkat, nemohl (dokonce) ani jít. Doklady: Ještě žádný muž se na ni nikdy tak nedíval, natož aby s ní tak hovořil. Ten se ani neusmál, natož aby se smál nahlas. Léta pak žila zpěvačka sama s představou, že už nechce žádného chlapa ani vidět, natož aby měl u ní doma bačkory! Obávám se, že jsem Emily řekla některé věci, na které hned tak nezapomene, natož aby mi je rychle odpustila. (překlad: A. Christie) Po dlouhou dobu šlo o akademický jev – naprostá většina politiků o něm ani vůbec nevěděla, natož aby mu věnovala pozornost. Žádná veřejná diskuse se nerozproudila, natož pak aby vzplály spory mezi švédskými historiky. Zápor v první klauzi může být vyjádřen i lexikálně: „Ta holka se sotva zvládla postarat o sebe, natož aby se starala o dítě.“ Ale když se loučili lidé v Chaloupkách, sotva si řekli slůvko, natož aby se objímali a líbali. (překlad: K. Ishiguro) Druhou klauzi lze nominalizovat pomocí infinitivu: (32e) Nemohl ani jít, natož utíkat. Srov. dále: Bylo mnoho míst, kde se nedalo ani jít, natož běžet. Většinou se ani hýbat nemohou, natož chodit. Procházel jsem si tehdy velmi těžkým obdobím, nebyl jsem schopen ani číst, natož psát. Stupňování se může týkat i okolnosti vyjadřované závislou klauzí uvozenou spojkou když: (33) "Někteří řidiči mají problémy, už když prší, natož když sněží," potvrdil i policista ostravské policie. Srov. dále: Člověk je neobyčejně křehká nádoba a třtina větrem se klátící dokonce i v době, kdy mu zdravotně nic nechybí, natož pak když tělesně či duševně strádá. Zbytečně bych mu vykládal, že není na světě jezdec, který by pokaždé přiměl koně k dokonalému skoku, natož když jde o špatně trénovaného koně s mizernou povahou. Spíše výjimečně se spojkou natož (pak) aby stupňuje obsah předcházející věty s kladným přísudkem: Leckdo by dal bůhvíco jen za pozvání na večeři do Bílého domu, natož pak aby v něm žil. 2.5 Souvětí s větami polovedlejšími Obsah: 2.5.1 Vymezení 2.5.2 Zájmenné vztažné příslovce jak 2.5.2.1 Obecná charakteristika 2.5.2.2 Postojové věty I. Definice II. Vyjadřování jistotní modality III. Hodnocení častosti, obvyklosti, zvyku IV. Hodnocení emočního stavu V. Komentář k negaci 2.5.2.3 Věty řečového aktu 2.5.2.4 Kontaktové věty 2.5.2.5 Věty komentující slovo jiné věty 2.5.3 Spojky jestli/jestliže/-li 2.5.3.1 Postojové věty 2.5.3.2 Věty řečového aktu 2.5.3.3 Věty komentující slovo jiné věty 2.5.4 Spojka pokud 2.5.4.1 Obecná charakteristika 2.5.4.2 Jistotněmodální postoj mluvčího 2.5.4.3 Výtka 2.5.5 Spojka aby 2.5.5.1 Obecná charakteristika 2.5.5.2 Věty postojové a věty citového hodnocení 2.5.5.3 Věty řečového aktu 2.5.6 Vztažně uvozující zájmeno co 2.5.6.1 Obecná charakteristika 2.5.6.2 Jistotně modální postoj 2.5.6.3 Citové hodnocení 2.5.7 Vztažně navazující zájmeno což 2.5.7.1 Obecná charakteristika 2.5.7.2 Postojové věty I. Vyjadřování jistoty mluvčího II. Hodnocení častosti, obvyklosti a zvyku III. Komentování smyslového vnímání nebo rozumového poznání IV. Citové hodnocení 2.5.7.3 Věty přisuzující výrok určitému subjektu 2.5.1 Vymezení Jako polovedlejší označujeme klauze, které jsou na přechodu mezi determinací, při které jedna věta jako závislá klauze určuje, specifikuje jinou větu, a parentezí, při níž jedna klauze není začleněna do jiné klauze jako její větný člen. Termín „polovedlejší věta“ má právě naznačit tento přechod; jde o analogii k termínu-pojmu „polovětné“ útvary (polopredikativní konstrukce), které jsou na přechodu mezi determinací a predikací, mezi větným členem a větou (viz výše Oddíl V: Skladba útvarů polovětných: Nominalizace). Přestože se polovedlejší věty vyskytují často, dosud jim bylo věnováno málo pozornosti. V české lingvistice se polovedlejší věta řadí do vedlejší promluvové linie, do druhého souvětného pásma. Rulíková (1966, s. 301) ji označuje jako vedlejší větu, která nepatří mezi základní druhy vedlejších vět. Svoboda (1961, s. 133; 1972, s. 125), Bauer – Grepl (1972, s. 311) a Grepl – Karlík (1986, s. 225) polovedlejší větu nazývají vedlejší větou parentetického rázu. Polovedlejší věty mají s větami vedlejšími důležitý společný rys, a to podřadicí spojovací výraz. Tím se liší od vlastních vět parentetických., jimiž se knižně zabývala Rulíková (1973). Vedle vět hlavních, vět vedlejších a nepravých vět vedlejších jsou jedním ze syntaktických druhů klauzí v souvětí (viz výše kap. 1.6 Syntaktické druhy klauzí). Polovedlejší věta je v následujícím souvětí klauze uvozená vztažným adverbiem jak: (1) Vitamín C, jak se ukazuje, je rovněž příslibem při prevenci vzniku nádorového onemocnění tlustého střeva. Na rozdíl od věty vedlejší (věta (2)) věta polovedlejší (věta (3a) a (4a)) není začleněna do jiné věty souvětí jako její větný člen. Srov. (vše ČNK): (2) Viděl, jak se s obdivem dívám na jeho auto. (3a) Výživu máte, jak předpokládám, pod kontrolou. (4a) Jak uvedl tiskový mluvčí Jihočeského kraje […], práce začnou příští rok. Polovedlejší větou uvozenou spojovacím výrazem jak mluvčí (autor jazykového projevu) omezuje platnost obsahu jiné věty v souvětí tak, že ji komentuje; komentování je základní vlastnost polovedlejší věty, která uvádí zdroj, na němž je komentující věta založena. Pro souvětí s polovedlejší větou tohoto typu platí, že je lze transformovat na souvětí s větou předmětovou uvozenou spojkou že; polovedlejší věta se přitom mění ve větu hlavní: (3b) Předpokládám, že výživu máte pod kontrolou. (4b) Tiskový mluvčí Jihočeského kraje uvedl, že práce začnou příští rok. Podle Grepla – Karlíka (1998, s. 358) je polovedlejší věta v souvětích typu (3a) a (4a) vzhledem k souvětí typu (3b) a (4b) prostředkem reliéfizace textu, protože se jí signalizuje, která informace je hlavní a která vedlejší. Obecně lze konstatovat, že při reliéfizaci textu se komentující přísudek odsouvá do polovedlejší věty. Následuje seznam nejčastějších polovedlejších vět stojících na začátku souvětí nebo jako dodatečné připojení komentáře. Tab. 1: Seznam nejčastějších polovedlejších vět podle frekvence (SYN v7) Pořadí Polovedlejší věta Absolutní frekvence Pořadí Polovedlejší věta Absolutní frekvence 1 Jak uvedl 30 252 36 Jak už to tak bývá 1 691 2 Jak se říká 27 190 37 Jak tvrdil 1 666 3 Pokud vím 24 979 38 Jak jsme se dozvěděli 1 584 4 Jak řekl 23 346 39 Jak zjistil 1 539 5 Jak známo 20 768 40 Pokud si vzpomínám 1 536 6 Jak se zdá 18 012 41 Jak bylo řečeno 1 462 7 Jak dodal 16 681 42 Jak pravil 1 414 8 Jak vidíte 13 913 43 Abych tak řekl 1 400 9 Jak uvedla 13 841 44 Pokud se nemýlím 1 366 10 Jak se ukázalo 12 130 45 Pokud se nepletu 1 313 11 Abych řekl pravdu 5 914 46 Jak oznámil 1 309 12 Jak vidno 5 776 47 Jak bývá zvykem 1 283 13 Jak informoval 5 735 48 Což je skvělé 1 280 14 Jak říkal 4 604 49 Jak se vyjádřil 1 266 15 Jak sdělil 4 465 50 Jak doufám 1 241 16 Což bývá 3 769 51 Jak je zřejmé 1 240 17 Jak jsem řekl 3 639 52 Jak se říkalo 1 154 18 Jak se ukazuje 3 272 53 Pokud si dobře vzpomínám 1 134 19 Jak už to bývá 3 262 54 Což je výhoda 1 085 20 Což se stalo 3 217 55 Jak říkával 1 077 21 Jak vysvětlil 3 031 56 Jak naznačil 1 074 22 Což se ukázalo 3 030 57 Jak konstatoval 1 020 23 Jak podotkl 2 943 58 Jak se uvádí 989 24 Jak vyplynulo 2 927 59 Což mě mrzí 952 25 Abych se přiznal 2 745 60 Jestli se nepletu 913 26 Jak upozornil 2 602 61 Jak jistě víte 849 27 Jak prohlásil 2 445 62 Jak je patrno 630 28 Jak je patrné 2 213 63 Jestli se nemýlím 599 29 Pokud je mi známo 2 054 64 Abys věděl 590 30 Jak se zdálo 1 982 65 Jak vím 565 31 Jak je uvedeno 1 929 66 Jak jsem uvedl 545 32 Což se nestalo 1 884 67 Jak už víme 536 33 Jak je známo 1 869 68 Nemýlím-li se 530 34 Jak vidím 1 792 69 Což se zdá 523 35 Což je dobré 1748 70 Jak vyšlo najevo 517 Protože syntaktické druhy vět (polovedlejší, vedlejší, samostatné) v korpusu nejsou anotovány, u některých polovedlejších vět, např. jak je vidět, jak napsal, jak říkáte, co já vím, jak víte, nebylo možno zjistit jejich frekvenci. Proto do tohoto seznamu nejsou zařazeny. V tomto seznamu nejsou uvedeny méně časté věty, jimiž mluvčí referuje o zobecněném, objektivizovaném postoji v jednočlenných větách jako Jak je o mně známo nebo ve větách typu Jak se mi zdá, Pokud je mi známo, nebo jimiž se obrací na adresáta Jak je ti známo, Abys mi rozuměl. Jak je vidět ze seznamu nejčetnějších polovedlejších vět (od 500 výskytů výše), mluvčí jimi komentuje jinou větu souvětí obvykle: (a) v první osobě (Pokud vím); (b) ve druhé osobě, jíž se obrací k adresátovi v kontaktových větách (Jak vidíte); (c) ve třetí osobě, jíž referuje o postoji ke sdělení, který má někdo jiný než mluvčí a adresát (Jak uvedl); (d) v jednočlenných větách, jimiž referuje o zobecněném, objektivizovaném postoji Jak se říká, Jak známo, Jak se zdá). Polovedlejší věty se liší osobou (jak řekl, jak jsem řekl), časem (jak se zdá, jak se zdálo), slovesným rodem (jak řekl, jak bylo řečeno) i videm (jak řekl, jak říkal, jak říkával) a jmenným rodem (jak uvedl, jak uvedla). Seznam nejčetnějších polovedlejších vět svědčí o tom, že ČNK tvoří převážně publicistické texty. Nejvíce frekventovaná je totiž věta jak uvedl (30 252 výskytů; součet čtyř jejích morfologických variant je 47 011). Bezprostředně za spojovacím výrazem stává přísudek. Ten vyjadřuje různou míru jistoty mluvčího o platnosti sdělovaného obsahu a je funkčně synonymní s jistotněmodálními (epistémickými) částicemi (Grepl – Nekula 2016, s. 429). Pokud polovedlejší větu tvoří jen spojovací výraz a přísudek, lze obvykle tuto větu nahradit modální částicí; nejde ovšem o úplnou synonymii: (5a) Jak vím, nestalo se nic, co by svědčilo o podobných úskocích. (ČNK) (5b) Jistě se nestalo nic, co by svědčilo o podobných úskocích. Polovedlejší věty, jimiž mluvčí komentuje sdělovaný obsah ze svého stanoviska, postoje, jsou věty postojové (věta (5a)), mají subjektivizující charakter. Na rozdíl od nich polovedlejší věty řečového aktu (věta (6)) komentují sdělovaný obsah z hlediska reprodukování cizí nebo vlastní řeči: (6) Jak řekl, bylo to jen a pouze z vděčnosti. (ČNK) 2.5.2 Zájmenné vztažné příslovce jak 2.5.2.1 Obecná charakteristika Polovedlejší věty se vztažným příslovcem jak jako spojovacím výrazem jsou v centru souvětného systému polovedlejších vět, neboť obsahují všechny druhy komentující sémantiky. Polovedlejší věty s jak komentují většinou celou následující větu souvětí, jež uvozují. Některé však komentují jen některé její slovo (viz níže). Polovedlejší věta s jak, která odkazuje na modální stránku věty, vyjadřuje určitou míru jistoty, což je její charakteristická vlastnost, kterou se liší od výrazů což a to. U postponovaných a interponovaných vět s jak lze toto adverbium nahradit vztažně navazujícím spojovacím výrazem což nebo odkazovacím zájmenem to; ty však odkazují jen na obsahovou stránku předcházející věty: (1a) Ale jinak byl věrný a spolehlivý, jak jsem zjistil během vyloďování. (ČNK) (1b) Ale jinak byl věrný a spolehlivý, což jsem zjistil během vyloďování. (1c) Ale jinak byl věrný a spolehlivý, to jsem zjistil během vyloďování. Polovedlejší věty s jak ale na rozdíl od vět se zájmenem což nebo to stávají také v antepozici: (2a) Jak jsem zjistil, operace dostala název Flavius. (ČNK) (2b) *Což jsem zjistil, operace dostala název Flavius. (2c) *To jsem zjistil, operace dostala název Flavius. Polovedlejší věty s jak obsahují nejčastěji slovesa s plným významem (vše ČNK): (3) Jak nám sdělili hygienici, největší problémy jsou v bazénech pro batolata. (4) Ostraha v kasinech byla důkladná, jak věděl od svých dvou chytrých kolegů […] (5) Jak vím, bylo to pro vás určité zklamání. Vyskytují se v nich však i slovesa, jejichž význam se blíží významu partikulí (takové je zejména sloveso zdá se a sloveso myslet užité v 1. os. sg. préz. (myslím): (6a) Jak se zdá, nikdo jiný si ničeho zvláštního nevšiml. (ČNK) (6b) Patrně nikdo jiný si ničeho zvláštního nevšiml. (7a) A zastávka, jak už myslím víme, je docela blízko Štěpánčiných vrat. (J. Kratochvil) (7b) A zastávka, jak už nejspíš víme, je docela blízko Štěpánčiných vrat. 2.5.2.2 Postojové věty s jak I. Definice Jde o věty, jimiž mluvčí komentuje obsah celé věty ze svého stanoviska, postoje. Stojí vůči této větě v antepozici, postpozici nebo interpozici (vše ČNK): (8) Jak vím, rodiče vás nepodporovali. (9) Angličané právě jedou tím směrem, jak vím od svých lidí. (10) V kasině, jak vím, pil vždy jednu čtvrtku. Postponovaná polovedlejší věta uvozená výrazem jak může být připojena pomlčkou: (11) Pan Hadley se zdál ztracen v myšlenkách – jak to dělával často. II. Vyjadřování jistotní modality (K různým druhům modality a jejímu vyjadřování viz 4. díl.) Kromě slovesa vědět vyjadřuje plnou jistotu, resp. přesvědčení mluvčího adjektivum jistý/jist: (12) Dneska s ní, jak je jisté, spát zase nebudu. (L. Vaculík) (13) Tady se, jak jsem si jist, brali v roce 1883 mí rodiče. (ČNK) Sloveso vědět bývá posíleno jistotněmodální částicí jistě: (14) A jak jistě vím, musel pořádně přemýšlet! (ČNK) Vysoký stupeň přesvědčení se vyjadřuje rezultativem být přesvědčen, střední stupeň slovesem myslím (obě věty ČNK): (15) Můj otec, jak jsem přesvědčen, bude žít ještě mnoho let. (16) To však, jak myslím, je špatné pro naši kliniku […] Na vysoký stupeň pravděpodobnosti lze poukázat i opisem: (17) Jak jsem byl ujištěn, má Francie stejný zájem. Různá přísudková slovesa vyjadřují ve shodě se svým lexikálním významem různou míru jistoty, např. domnívat se, předpokládat, tušit, věřit aj. Různá míra jistoty vyjadřovaná těmito slovesy se týká: (a) mluvčího, (b) třetí osoby (obě věty ČNK): (18) Stát by, jak se domnívám, spor vyhrál. (19) Jak správně předpokládal, za dveřmi stál Lucifer. Srov. dále: Má tchyně mu je, jak věřím, dobrou ženou. Jak předpokládám, zajisté jste zde s ničím nehýbali. Tím je, jak doufám, dějový sled zase v náležitém pořádku. Opatření, jak soudím, byla přijata podle informací v té době dostupných. V jejich sdělení, jak mi připadá, převládají: ošklivost, zloba, nespokojenost. Jak tušil, smrt hocha už nemohla zvrátit oživovacími pokusy ani lékařka z přivolané záchranky. A jak předvídal, poplach s nočním pochodem přišel. Krájení špeku na kostičky jí šlo, jak usoudil, celkem dobře. Teď to byla jeho jediná snídaně, a jak se ujistil při prvním velkém soustu, byla daleko lepší než snídaně ze špinavé noční kavárny […] Objektivní reality a její pravděpodobnosti (zahrnující jistotu) se týkají výroky s verbonominálními přísudky typu být jasné, být známo apod. nebo s přísudky zdá se, vypadá (vše ČNK): (20) Jak je jasné, lék neničí samotný virus. (21) Rodiče, jak je evidentní, ve snaze uspět, hlásí děti do více zařízení. (22) Jak to vypadá, samička naklade určitý počet drobných žlutých vajíček do půdy. Srov. dále: Muzeum Nippon vystavovalo, jak je známo, pouze japonské umělecké a užité předměty. Jak je o mně známo, nedokážu jen tak sedět a o práci alespoň nepřemýšlet. Jak je patrné z literatury, je smrt diskutovaná všude. Čtenář tyto průhledy vítá a je za ně vděčný, jak je patrno z ohlasu. Jak je zřejmé z následujícího grafu, západ deset až patnáct let zaostal. Tahle jednoduše, jak se zdá, se ta věc vyřídila. Jistota je oslabována jistotněmodálními částicemi asi, snad, prý aj. (obě věty ČNK) (23) Jak je asi jasné, silově byl vybaven dobře, ale zřejmě mu scházela větší dávka štěstí. (ČNK) (24) Jak je snad zřejmé, nezvládnutý komunismus pana Doležala není na české scéně zdaleka ojedinělým jevem. Jistotní modálnost vyjadřují i některé slovesné přísudky smyslového vnímání (vidět, slyšet, ukazovat se) a rozumového poznávání, např. dozvědět se, ověřit si, pochopit, vyrozumět (vše ČNK): (25) Jak vidím, vzal sis mou dobrou radu k srdci. (26) Jak slyším, v Anglii je prý mnoho utrpení. (překlad: G. Meyrink) (27) Jak jsem pochopila, nebyla to její vina. Srov. dále: smyslové vnímání: Jak jsem slyšel od mnoha hráčů, drtivá většina by chtěla zlatou olympijskou medaili. Jak jsem si všiml, byla už oblečená ve svém pracovním plášti. Jak jsem ho poznal, je velmi loajální vůči církevní doktríně. Nakonec, jak jsem zpozoroval, začala mého doktora přemáhat lítost. (překlad: F.M. Dostojevskij) rozumové poznání: Jak jsme se dozvěděli v předchozí kapitole, vesmír je stvořen z polí. Jak jsme si ověřili, oba údaje jsou lehce přikrášlené. Jak jsem si uvědomil až později, bylo to na místě. Jak jsem vyrozuměl, jdou spolu ruku v ruce. Jak jsem zaznamenal, diskutuje se i na stránkách Tachovského deníku. Inu, americký básník s mladickou životní zkušeností on the road, která, jak jsem si myslel, patří už jen dávným beatnickým časům […] Jak jsem rozuměl, oni by si ho zaplatili. Postoj mluvčího s přesahem k obecné platnosti lze vyjádřit i konstrukcí neosobní (vše ČNK): (28) Vám je, jak je vidět, všechno k smíchu! (29) Jak vidět, demoralizuje sláva i mloky. (K. Čapek) (30) Ale Bůh mě, jak vidno, uchránil. (31) A jak je slyšet, působí zcela kompaktně i bez mého vedení. Poukaz k obecné platnosti může být jen subjektivním přesvědčením: (32) Donašeči jsou, jak každý uzná, skvrnou společnosti. Přísudkové sloveso polovedlejší věty může být i ve třetí osobě, a vyjadřovat tak postoj mluvčího nepřímo: (33) Amishovci, jak se doslechl, dřou svá zvířata do úpadu. (překlad: J. Updike) Srov. dále: K dohodě, jak se přesvědčil, musí být dva. Vždyť pan Hošek přece prodává auta a ne bicykly, jak si jistě všiml každý návštěvník […] Objektivní reality se týkají věty např. s přísudky ukázat/ukazovat se, vyjít najevo, vyplynout: (34) Jak se ukázalo, led má sílu 2,5 km. Srov. dále: A jak to vidí tchyně, je to s ní to samé. Jak se ukazuje, maršál Hindenburg měl Achillovu patu. Jak vyšlo najevo, role zámečníka se ujal skutečný herec. Jak se dověděl, měl údajně ukrást multikáru a pár dalších věcí. Jak vzpomněl, sám začal AMC navštěvovat jako čerstvý gymnazista. V polovedlejší větě bývá explicitně okolnostním určením vyjádřen zdroj jistoty: (35) Jedná se o absurdní humor, nejvíce oblíbený učňovskou mládeží, jak vyplynulo z řady výzkumů. III. Hodnocení častosti, obvyklosti, zvyku A. Frekvence jevu Vyjadřuje se pomocí iterativ obecných významů jako bývat, stávat se, dělávat: (36) Dočkal se uznání, jak už to často bývá, až v zahraničí. (37) Výsledek zápasu zůstával, jak se často stávalo, dlouho na vážkách. (38) „To bude dobrý, Grante,“ lživě ho chlácholil Milo, jak to detektivové dělávají. Srov. dále.: V tváři se mi to asi zračilo jen nepatrně, jak už to bývá. Jak už to tak bývá, princezno, nemám zrovna nic lepšího na práci. Jak tomu bývá na zaoceánských lodích, sešla se tu pořádná mezinárodní parta. Došlo mi to trochu pozdě, jak už se stává mým obyčejem. (R. Čechura) B. Obvyklost a zvyk Vyjadřuje se verbonominálními přísudky jako je obvyklé/běžné; je/bylo zvykem apod. (39) Jak je obvyklé, bude připravena náročnější a méně náročná varianta. (40) Jak bylo zvykem, přinesli s sebou dary. (41) Přitom jsem přítomné zval, jak bývá zvykem, na oběd do blízké restaurace. (42) Samotná kliková skříň byla tedy suchá, jak je běžné u terénních vozidel. Tyto postojové věty jsou velmi frekventované (viz tabulku výše). Jde v nich zpravidla o objektivizovaný postoj mluvčího, vyjadřovaný v neosobních konstrukcích. Méně často se komentář ohledně obvyklosti či zvyku týká konkrétní osoby: (43) Mohl si před spaním číst, jak byl zvyklý. (44) Jednou v neděli večer si všechno nachystal na ráno, jak to mívá ve zvyku. IV. Hodnocení emočního stavu Tento typ komentářů je méně běžný: (45) Z nemocnice jdu sám a pěšky, jak to mám rád. (46) Připravil jsem přílohy a ingredience, nakrájel čerstvý křupavý chléb na tlusté plátky, jak to mám nejraději. V. Komentář k negaci A. Postponovanou klauzí se komentuje něčí stanovisko jako neplatné. První klauzí se vyjadřuje neplatnost, druhou pak komentář k ní: popírá se cizí mínění: (47a) Ale neflákal jsem to, jak si někdo myslel. (ČNK) (48a) Nejsem nepřítel USA, jak se vám zdá. (ČNK) Explicitněji lze obsah takového souvětí vyjádřit např. takto: (47b) Někdo si myslel, že to flákám, ale nebylo tomu tak. (48b) Vám se zdá, že jsem nepřítel USA, ale nejsem. popírá se vlastní mylné mínění: (49a) Evžen Drbohlav nesídlí, jak jsem se mylně domníval, v hlavním stanu. (50a) Odchod z ODS mu neuškodil, jak se obával. (ČNK) Explicitněji lze obsah takového souvětí vyjádřit např. takto: (49b) Domníval jsem se, že Evžen Drbohlav sídlí v hlavním stanu, ale nesídlí. (50b) Obával se, že mu odchod z ODS uškodí, ale neuškodil. B. Postponovanou klauzí se vyjadřuje, že to, co se nestalo/neděje, se obvykle stává: V první klauzi se vyjadřuje, co se neobvykle nestalo: (51a) Nikdo Bílka ani nepoklepe po pleci, jak to dělávají staří známí. (ČNK) (52a) Peníze nešly přímo sportovcům, jak bývá zvykem. (ČNK) Explicitněji (avšak nikoli vhodněji) lze obsah takového souvětí vyjádřit např. takto: (51b) Staří známí dělávají to, že se poklepou po pleci, ale Bílkovi se to teď nestává. (52b) Bývá zvykem, že peníze jdou přímo sportovcům, ale tentokrát se tak nestalo. 2.5.2.3 Klauze odkazující k řečovému aktu, resp. aktu informace jako zdroji tvrzení Klauzí uvozenou spojovacím výrazem jak a obsahující sloveso sdělování (říkat, tvrdit, psát, uvést, informovat aj.) nebo přijímání informace (číst, slyšet, zjistit aj.) se odkazuje k obecnému mínění (věta (53)) nebo ke zdroji tvrzení (věty (54) a (55)), nebo k mínění, názoru, radě, doporučení apod. určité osoby nebo skupiny osob, ať je tato osoba či tato skupina osob pojmenována (věta (56), nebo je – v deagentní konstrukci – anonymní (věty (57) a (58)): (53) Jak se říká, život je tou nejlepší školou. (54) Jak se zpívá v jedné písničce, můj čas se krátí. (55) Taky v Rusku se dějí velice podivuhodné věci, jak čtu. (56) Talent a pot, jak říkával pan doktor Čechov, se musí držet za ruce. (57) Teprve tehdy, jak se uvádí, se zajatec prohlásil jako Rudolf Hess. (58) Jak mi bylo sděleno, psychika u takto nemocných hraje velmi významnou roli. Srov. dále (abecedně podle slovesa v komentující klauzi): (a) komentující klauze je v antepozici: (aa) sloveso je ve 3. osobě: Jak se ti jistě už doneslo, schůzka proběhla v pátek. (T. Březinová) Jak objasnil, v Německu jdou cestou chemické analýzy tkáně. Jak konstatoval Petr A. Bílek, čtenář přestal být imunní vůči doslovnosti. Jak oznámil na tiskové konferenci v Bratislavě, bude to jeho první start letní sezony. A jak nařídil pan Elliott, ubytovali jsme se v apartmá v Ritzu. Jak naznačil ing. Čapek, mezi účinností přípravků nejsou dramatické rozdíly. Jak podotkl Darwin, většina druhů nedosáhne svého maximálního potenciálu. Jak prozrazuje název knihy, půjde tu o utkávání se s lidskou samotou. Jak mě poučil baskický kolega, u nich se servírují pintxos […] Jak prohlásil klasik, smrti a daním člověk neunikne. Jak předeslal, měl by více než po dvou letech od obžaloby padnout rozsudek. Jak předpověděl Andrew, byl to chlapec. Jak spočítal, nadaboval přesně 600 vět […] Jak je uvedeno výše, je vyvlastnění možné jen ve veřejném zájmu. (ab) sloveso v 1. osobě: Jak jsem byl informován, úřad se tím zabýval už letos v březnu. Jak jsem poznamenal v kapitole 3, neurčitost v energii vede k některým pozoruhodným efektům […] Jak jsem ti psal, zvláště dnes je pro mne těžké udržet pero na uzdě. Neměl žádné peníze, neboť jak jsme již vylíčili, Snodgrassovi pohůnkové jej okradli. Jak už jsem se zmínil, také tyto dveře byly zajištěny. (b) komentující klauze je v postpozici: (ba) sloveso je ve 3. osobě: V dubnu jsem šla na přednášku o zdraví, jak hlásal leták. Ale nebyla to zas taková procházka růžovým sadem, jak by mi Velmistr rád namluvil. O peníze jde až v první řadě, jak opakuje klasik. Žižka při potyčce přišel o jedno oko, jak upozornil dějepisec František Palacký. Ti ostatní byli léčeni konzervativně, jak uvedl svědek Wolf. Bylo to preventivní opatření, jak se vyjádřil Lew. Může třeba na Šumavu, jak vyprávěl. O to více se přimkla k církvi, jak to vystihl i Alois Jirásek v kronice U nás. (bb) sloveso je v 1. osobě: […] stadion určitě dokončíme, jak jsme se usnesli na představenstvu klubu. Tyto myšlenky nás nakonec dovedly k podpisu smlouvy s organizací UNICEF, jak vysvětlím dále. (c) komentující klauze je v interpozici: (ca) sloveso ve 3. osobě: Zápornou stránkou husitství, jak dodal, byly války a smrt. Jedna chodba vedla, jak odhadovali, na pobřeží a druhá k útesům. Zlý Zeus ovšem, jak nás poučuje Homér, nejdříve oslepuje ty, jež chce zatratit. Tivoli, jak napsal Čapek, to je hlavní město Kodaně. Důležitá je, jak připomenul, také spolupráce členských států s orgány komise. Cohenova matka, jak si stěžoval, byla odjakživa přeopatrná. Divadlo, jak tvrdil, slouží k potírání předsudků a pod rouškou zábavy učí ctnosti. Fakticky nemáme evropské Německo, jak ujišťoval Helmut Kohl, ale německou EUropu. (cb) sloveso v 1. osobě: A Angličani, jak jsem slyšel, připravují prohlášení. Zřídka je souvětí tohoto typu otázkou: (59) Budou soudci během procesu někdy tweetovat, jak se ptal Aleš Rozehnal? Speciálním případem jsou klauze s přísudkovými slovesy vyslovujícími přání nebo radu: (60) Ale nestal se běžným občanem, jak si přál. (61) Demokracie vůbec má řadu vad, ale, jak radil Masaryk, překonávejme ony vady, nikoli demokracii. 2.5.2.4 Kontaktové věty Tyto věty uvozené spojovacím výazem jak komentují obsah celé věty z hlediska vztahu k adresátovi, jehož pozornost si chce autor získat. Mluvčí se obrací k adresátovi obvykle slovesem ve druhé osobě, často slovesem vědět: (62) Jak víš, býval detektivem u policie. (ČNK) Zřídka se užije osobní zájmeno druhé osoby v objektivizovaném postoji mluvčího: (63) Ale jak je ti známo, církev tomu učí přesně naopak […] (ČNK) Právě u kontaktových vět bývá jistota často posílena jistotněmodální částicí jistě nebo adverbiem dobře; v kontaktové větě bývá i vokativ: (64) Jak jistě víte, drahý barone, touto otázkou se všelijací učenci zabývali již od nepaměti. (ČNK) (65) Richard odjel, jak dobře víš. Může však být také oslabena částicí s významem menší míry jistoty asi nebo přísudkem v první osobě s oslabeným verbálním významem plnícím funkci částice (např. doufám): (66) Jak asi víte, jeho tělesná konstrukce je dosti mohutná. (ČNK) (67) Měděnka je, jak doufám víš, jedovatá (M. Bonaventura) Srov. dále: Hrůza zplodila ducha, místo aby to bylo obráceně, jak se domníváš. Je reálné postavit v Karolince novou sklárnu, jak doufáte? A jaké žánry, jak předpokládáte, budou patřit k nejoblíbenějším mezi čtenáři? Werner, jak tušíte, není Nor, ale východní Němec. V čem ale spočívá ta „duchovní rozžhavenost“ představy, jak ses vyjádřil? Jistotní modálnost v rámci kontaktové funkce vyjadřují i přísudky smyslového vnímání a rozumového poznávání: (68) Jak vidíte, i váš prezident je jen stínem svého někdejšího stínu. (překlad: K. Vonnegut – ČNK) (69) Jak jste poznali, pohybujeme se v hraničním pásmu mezi medicínou a náboženstvím. Srov. dále: Jak vidíte, pane Bonde, vyrůstal jsem bez lásky, bez rodičovské péče. Jak slyšíte, povídám o masopustních zábavách v čase minulém. Jak vidíš, dneska už to ani šarže nemá lehký. Má řeč učinila na lid veliký dojem, jak pozoruješ. I z maličkostí může být nepříjemnost, jak jste se přesvědčil. Jak jste pochopili, budu si ji sám moderovat! A jak jste se dozvěděli v oddílu Cena a výbava, u hyundaie je to složitější. Máš vůbec rád zvířata, jak jsi tvrdil? I zde se uplatňují zesilující nebo oslabující partikule: Jak jistě uznáš, není v silách žádného krále osobně se věnovat všem svým poddaným. Nepodobá se Ti ani v nejmenším, jak si jistě domyslíš. Jak jste si jistě všiml, za mlada jsem jej přímo zbožňoval. Ne, nejsem architekt, jak si možná myslíte […] (V. Kouřil) Kontaktová věta komentuje zpravidla oznamovací větu a při obráceném poměru vět je předmětová vedlejší věta uvozena spojkou že nebo aby: (70a) Jméno je falešné, jak říkáte. (ČNK) (70b) Říkáte, že jméno je falešné. (71a) Najedla jsem se, jak sis přál. (ČNK) (71b) Přál sis, abych se najedla. 2.5.2.5 Věty komentující slovo jiné věty Mluvčí může komentovat také jen slovo jiné věty, a to jeho „výrazovou stránku“. Obvykle se komentuje název osoby nebo věci: (72) Často nám hrál své variace na Bachovy fugy i své „skladbičky“, jak je nazýval. (ČNK) Srov. dále: „Fronleichnam“, jak se říká Božímu tělu, zase skrývá slovo „Leichnam“ […] A potom mám podezření, že ti Iráčani, nebo jak si říkají, s námi nehrají čistou hru. Tahle trpělivost starého Earnshawa pěkně dohřála, když zjistil, že jeho syn pronásleduje toho ubohého sirotečka, jak mu říkával. Dal jsem proto poručíku Benešovi, jak se mi představil, sádrový obvaz s podpatkem. A ten její Jim, nebo jak se jmenoval, byl docela fešák […] Kdo je ten „mekimesr“, jak ho nazval major Klement? Vždyť Zbynďa, jak ho oslovují jeho kamarádi, trénuje malé kluky. Nejlepší polistopadový ministr školství, jak ho tituloval Václav Klaus, svými nápady popudil téměř všechny […] 2.5.3 Podmínkové spojky jestli/jestliže/-li Polovedlejší věty s těmito spojkami nemají postojovou sémantiku už tak rozvinutou jako klauze se zájmenným příslovcem jak a jsou méně časté než věty s jak. Komentují zpravidla celou jinou větu a naprosto převažují věty v první osobě. 2.5.3.1 Postojové věty I. Jistotněmodální postoj mluvčího ke sdělení Polovedlejší věta svou ustálenou podobou vyjadřuje, že platnost obsahu komentované věty závisí na správnosti myšlení nebo vnímání mluvčího, méně často adresáta a vyjadřuje menší míru jistoty: A. Typ Jestli se nemýlím (vše ČNK) (1) Jestli se nemýlím, pozval jste mě na zítřek na večeři. (2) Nemýlím-li se, patří mezi vaše klienty jistý doktor Geoffrey Roberts. (3) Jestliže se nemýlím, lámali jste si hlavu, kolik jsem za to zaplatil. Srov. dále: Jestli se nepletu, je tam zeď. Nepletu-li se, někde tam číhala dokonce i piniová jádra. B. Typ Jestli tomu dobře rozumím (4) Jestli tomu dobře rozumím, tak si příroda pomohla sama. (ČNK) Srov. dále: míra jistoty se týká mluvčího: Jestli jsem dobře slyšel, mezi řečí slíbil, že nám vypomůže sadbovými brambory. Jestli dobře vidím, je tam nějaký pomník, či co? Jestli jsem si dobře všiml, Hradec vstřelil za posledních sedm zápasů jeden gól […]. Jestli jsem pochopil správně, nahrávku šíříte hlavně po internetu. Jestli si dobře vzpomínám, kryl jsi tátu. V dubnu 1968, jestli si to pamatuju dobře, jsem četl jeho článek na téma opozice. Rozumím-li tomu dobře, o rozsudcích jste hlasovali. Ale ta je v příštích letech velice zaměstnaná, jestli jsem tomu dobře rozuměl. míra jistoty se týká adresáte: Boston, jestli mi rozumíš, si v tom zrovna moc nelibuje… Bude to něco jako námořní kleště, jestli mi rozumíte, pánové. Já jsem Rokitan, jestli si ještě vzpomínáš. II. Výtka Složkou výtky je hodnotící postoj mluvčího. Výtka bývá zdůrazněna partikulí náhodou a je zpravidla záporná. Jinou formou výtky bývá řečnická rozhodovací otázka: (5a) No ale takhle se přece dělají děti, jestli to náhodou nevíš. (překlad: K. Vonnegut – ČNK) (5b) No ale takhle se přece dělají děti, copak to nevíš? 2.5.3.2 Věty řečového aktu Tyto věty uvozené podmínkovou spojkou jsou málo časté. Jejich přísudek mívá význam oznámení, prosby nebo rady: (6) Ta výstavní síň je na Národní třídě, jestli jsem vám to ještě neřekl. (P. Prouza) (7) Ale jestli mohu poprosit, modlete se za mě dál. (ČNK) (8) Jestli mohu poradit, tak to udělejte vy. (ČNK) Stává v nich také sloveso ptát se/zeptat se: (9) A v jakém vy jste byl vztahu k panu Leipzigovi, jestli se smím ptát? (ČNK) (10) A kdopak je tvůj strýček, smím-li se zeptat? (ČNK) (11) Konkrétně čeho máte dost, smím-li se ptát. (P. Jansa) 2.5.3.3 Věty komentující slovo jiné věty Mluvčí komentuje jen slovo jiné věty z výrazového hlediska, vyjadřuje pochybnost nad užitím výrazu, podmínku správnosti jeho volby, omluvu za výraz atd.; komentované slovo této jiné věty často předchází polovedlejší větu: (12) Hovor, lze-li to tak nazvat, se točil hlavně kolem jejího raného mládí […] Místo čárky stává i pomlčka: (13) Ležíme na pláži – jestli se tak dá nazvat ta mušličková drť pod námi. Srov. dále: V kuchyni, jestli se tak dá říkat friťáku za barem, je (závitky) nechali pořádně okapat […] Byl to bicykl bez řetězu, s volným kolem, jestli něco takového existuje. Rafael Nadal španělský, nebo chcete-li katalánský, tenista je pro reklamu doslova osudově určený. Velmi zřídka komentovaná slova následují za polovedlejší větou: (14) Jeho slova, lze-li to tak nazvat, utonula v jakémsi chropotu. (15) Pozoruhodnější to však bylo, dá-li se věc takto krkolomně formulovat, s příčinou této příčiny. (R. Cílek) 2.5.4 Spojka pokud 2.5.4.1 Obecná charakteristika Tato spojka ohraničuje platnost komentované věty. Převažují věty v první osobě, podmět reprezentuje mluvčího. Klauze pokud vím je třetí nejfrekventovanější polovedlejší větou vůbec: (1) Pokud vím, žije s ním v jedné domácnosti. (ČNK) Sémantika polovedlejších vět s ohraničovací spojkou pokud je ještě méně rozvinutá než u polovedlejších vět s podmínkovými spojkami. Jen zřídka podmět reprezentuje 3. osobu: (2) Pokud věděla, na dovolenou nejezdil. (ČNK) Ojedinělé jsou doklady na věty kontaktové v osobě druhé, které se obracejí k adresátovi: (3) Pokud si pamatuješ, tak začalo strašně pršet, takže jsem se vrátil. (ČNK) Na rozdíl od vět s jestli věty se spojkou pokud vyjadřují i objektivizovaný postoj (ČNK): (4) Pokud je známo, první zákony pro Salamandry byly vydány ve Francii. (5) Kabát i klobouček – pokud lze vidět – korespondují s postavením i věkem královny. Postojové věty komentují zpravidla celou větu, a to stejně jako u podmínkových spojek: vyjadřují hlavně modální postoj mluvčího, ojediněle vyjadřují výtku. Zřídka komentují jen slovo; to buď polovedlejší klauzi předchází, nebo za ní následuje: (6) Dveře zasedací síně, pokud se tím hrdým termínem dá nazvat nevelký prostor s malým jevištěm, zely dokořán. (H. Parkánová-Whiton) (7) Samotný pobyt v Metamorfě byl krátký a, pokud mohu vzhledem k zastřené paměti posoudit, vlastně nudný. (P. Houser) Srov. dále: Teď brzo ráno tam byly taky nějaké výměnné trhy, pokud tak lze nazvat těch pět lidiček ometajících se kolem kašny. 2.5.4.2 Jistotněmodální postoj mluvčího Mluvčí v polovedlejší větě vyjadřuje různou mírou jistoty o platnosti sdělení; zároveň se jejím přísudkovým slovesem odkazuje ke zdroji této (ne)jistoty. I. Odkaz na vědomost o něčem (8) Pokud je mi známo, nikdy nenapsala. (ČNK) (9) Pokud jsem zjistil, nebyl jste v kritické chvíli na místě. (ČNK) Srov. dále: Jeho veškerý majetek, pokud je mi známo, tvořilo několik akcií Health First. Pokud mohu soudit, všechno její úsilí vyznělo naprázdno. Pokud tuším správně, otázka se odvolává na předloňskou knihu Jiřího Pernese […]. II. Odkaz na smyslové vnímání nebo rozumové poznání Mluvčí vyjadřuje ohraničení platnosti obsahu komentované věty odkazem na smyslové vnímání nebo rozumové poznání. Přísudek je zpravidla v první osobě: (10) Pokud jsem slyšel, jeho rodiče nejsou z nejchudších. (ČNK) (11) Pokud si vzpomínám, je to vaše oblíbená autorka. (ČNK) Srov. dále: O těchhle faktech se vaše báseň, pane, pokud jsem pozoroval, nezmiňuje. Pokud jsem si všiml, nebylo na něm (na domě) číslo. Pokud jsem poznal, nejdůležitější lokální institucí je Centrum pro výzkum a ochranu Amazonie. (kráceno) Pokud jsem se dozvěděl, nebyla na ulicích, kterými projížděl, přílišná tlačenice. Pokud jsem porozuměl, očekávaný obrat z kreditkart má příští rok vystoupit až na tři miliardy dolarů. Mnohem častější než u příslovce jak a spojky jestli je v těchto klauzích sloveso pamatovat si: (12) Pokud si pamatuju, byl to hodný člověk. (ČNK) Srov. dále: Vždycky sis hrál s medvědem, pokud si pamatuju. Pokud mě paměť neklame, poskakoval jsem ze všech nejvíc. Podobně jako u spojky jestli je přísudek někdy rozvit příslovcem způsobu (většinou dobře, správně), které vyjadřuje způsob vnímání a poznávání: (13) Žádný model, pokud jsem si dobře všiml, není opatřen sběrným košem na trávu. (ČNK) Srov. dále: O čtyři hodiny později, pokud jsem dobře viděl, byl užitek zrovna tak v nedohlednu. Orchestr, pokud si dobře vzpomínám, začal hrát Blue Moon. Subtilní vědomí, pokud dobře rozumím, existuje nezávisle na těle i mozku? Pokud si dobře pamatuju, tak Kouzelník Žito byl usazen na dvoře krále Václava […] Pokud jsem to správně pochopil, ležela ve Fridmanově lese. III. Odkaz na správnost myšlení mluvčího (14) Pokud se nemýlím, je tohle tvůj devátý autoportrét. (ČNK) (15) Vypadá to slibně, pokud se nepletu. (ČNK) 2.5.4.3 Výtka Velmi zřídka vyjadřují polovedlejší věty uvozené spojkou pokud výtku. Výtka má blízko k řečnické otázce: (16a) V zemi zuří válka, pokud jste si toho v Paříži nevšimli. (V. Vondruška) (16b) V zemi zuří válka, copak jste si toho v Paříži nevšimli? 2.5.5 Spojka aby^ 2.5.5.1 Obecná charakteristika Spojka aby má ze všech druhů polovedlejších vět nejrozvinutější věty komentující řečový akt, a to především ve funkci textových orientátorů (viz níže). Svým účelem se tak věty s aby liší od polovedlejších vět se spojkami jak, jestli, pokud, které vyjadřují především jistotněmodální postoj ke sdělení. Polovedlejší věty s aby komentují zpravidla celou větu. Postojové věty jsou převážně věty kontaktové obracející se na adresáta sdělení. Naproti tomu věty řečového aktu jsou obvykle v první osobě, zpravidla komentují celou větu. 2.5.5.2 Věty postojové a věty citového hodnocení V postojových větách mluvčí obvykle signalizuje, že mu jde o to, aby adresát správné chápal to, rozuměl tomu, oč ve výpovědi jde. Užívá k tomu nejčastěji sloves vědět, rozumět, pochopit a kontaktové druhé osoby: (1) Abys věděl, to jsem já všechno zavinil. (K. Čapek, Válka s mloky – ČNK) Srov. dále: Abys mi rozuměl, zajímá to hlavně moji rozvodovou advokátku. Abys pochopil, po bombách nad Khargem jsem dostal podobnou nemoc. Abyste všichni viděli, to jsou všechno moje peníze. (O. Filip) Méně často se užívá objektivizovaného způsobu s neosobní konstrukcí: (2) Aby bylo jasné: žádný dopis to není: je to literatura. Méně běžný je také přísudek v 1. osobě: (3) Paní Harrimanová, abychom si rozuměli, toto setkání není součástí vyšetřování. Ani komentář týkající se citového působení mluvčího na adresáta není příliš obvyklý: (4) Ale abych tě potěšil, Šembera mi slíbil Intima jako svědka. (I. Pelant) 2.5.5.3 Věty řečového aktu Tyto věty se zakládají jen na nemnoha slovesech (říci, povědět, předeslat, přiznat se aj.); ta jsou v první osobě a bývají rozvita příslovcem způsobu: (5) Abych tak řekl, máme to v rodině. (6) Abych to řekl stručně, dostal jsem dopis. Srov. dále: Abych pověděl pravdu, nikdy jsem moc na mastičkářství, bylinkářství a vůbec celé léčitelství moc nevěřil. Abych předeslal, já jsem protokol o kontrole dostal v minulém týdnu […] Abych se zmínil o Joskovi, to byla povedená kopa. Abych se vyjádřil prostě a jasně, byl bych ho rád zabil. Abych vysvětlil to brodění – v Katovicích to mají domovníci snadné. Tedy, abych objasnil parafrázi slavného výroku z filmu Rozmarné léto – nemám nic proti tomu, že nepřišly (tedy zatím) podzimní plískanice. Abych to napsal úplně srozumitelně: o kontrolovaném otevírání / neotevírání jsme kdysi věděli […] Abych se přiznal, já už si ani nevzpomínám. Abych se vám přiznal, jsem poněkud bezradný. Tyto věty plní také důležitou funkci textových orientátorů, které adresátovi sdělení usnadňují recepci textu v celé složitosti jeho struktury: (7) Abych to tedy rekapituloval, s matkou svého dítěte nekomunikuji. (V. Steklač) Srov. dále: Abych předeslal, já jsem protokol o kontrole dostal v minulém týdnu […] Abych to vysvětlil, Marie je vlastně přítelkyně z dětství. Abych to upřesnil, absolutní zabezpečení vám nezajistí nikdy nic a nikdo. Abych to shrnul, měli jsme zkrátka radost. Abych byl konkrétní, přivezl jsem si ze zahraničí nový již v cizině registrovaný motocykl. Abych se opravil, na Hrad jsem pochopitelně pozván při každém výročí založení státu. Abych uvedl věc na pravou míru, má žena Sharon a já se nerozvádíme. Často také plní speciální funkci ujišťování adresáta o upřímnosti (pravdivosti) postojů mluvčího: (8) Abych řekl pravdu, kvůli tomu jsem se vrátil domů. 2.5.6 Vztažně uvozující zájmeno co 2.5.6.1 Obecná charakteristika Polovedlejší věty se vztažně uvozujícím co komentují celou větu, stojí k ní v antepozici a uvozují, navozují (nadhazují) představy, které jsou pak konkretizovány touto následující komentovanou větou. Tázací zájmeno co se mění ve vztažně uvozující zájmeno a v polovedlejší větě, plní funkci předmětu (věta (1a)) nebo podmětu (věta (2a)): (1a) Co já vím, chodí jako tělo bez duše. (ČNK) (2a) Co je jisté, stavebnictví je a zůstane jedním z významných odvětví ekonomiky. (ČNK) Při obráceném poměru vět se uplatňuje vedlejší věta předmětová (1b) nebo podmětová (2b). (1b) Já vím, že chodí jako tělo bez duše. (2b) Je jisté, že stavebnictví je a zůstane jedním z významných odvětví ekonomiky. Pokud je přísudkové sloveso v 1. osobě, lze vztažné co nahradit vztažným jak: (1c) Jak já vím, chodí jako tělo bez duše. Velmi zřídka polovedlejší věty s co stojí v postpozici nebo interpozici ke komentované větě a jsou pak vztažně navazující: (3a) Deauville je trochu víc na sever, co jsem pochopil. (ČNK) (4a) V minulosti byly, co si vzpomínám, dva filmy, které se poměrně výrazně přetáčely. (ČNK) Ve větě (3a) by bylo vhodnější zájmeno co nahradit zájmenem jak. Ve větě (4a) by ve spisovném textu bylo vhodnější užít spojku pokud: (3b) Deauville je trochu víc na sever, jak jsem pochopil. (4b) V minulosti byly, pokud si vzpomínám, dva filmy, které se poměrně výrazně přetáčely. Na rozdíl od polovedlejších vět s aby věty s co nejsou ve druhé osobě a nekomentují slovo jiné věty. Nepatří k těm nejfrekventovanějším, avšak ze všech polovedlejších vět mají nejvíce diferencované citové hodnocení mluvčího. 2.5.6.2 Jistotně modální postoj I. Přímé vyjádření míry jistoty Děje se především pomocí adjektiv jistý, jasný ve verbonominálních konstrukcích: (5a) Co je jisté, misi zaplatil životem. (6a) Co je jasné, pro nás učitele to přineslo chaos a hodně zloby. Tato souvětí lze transformovat na souvětí s podmětovou větou uvozenou spojkou že: (5b) Je jisté/Jisté je, že misi zaplatil životem. (6b) Je jasné/Jasné je, že pro nás učitele to přineslo chaos a hodně zloby. II. Nepřímé vyjádření míry jistoty Míru jistoty sdělovaného obsahu implikuje odkaz na omezenost rozumového poznání, paměti nebo smyslového vnímání mluvčího: (7) Co jsem pochopil, tak celý projekt byl připravený se záměrem někoho podvést. (8) Co si vzpomínám, serióznost se u ní prolínala s úlety. (9) Co jsem viděl, nikdo neplakal. Srov. dále: Co jsem se dozvěděl, tak Vsetín chtěl změnit styl hry […] Co jsem poznal, základ trénování je v Německu stejný jako u nás. Co jsem zjistil od místních, tak jiné islámské země nemají Baku moc v lásce. Co jsem si všiml v televizi, mají opravdu vybrané manželky, například modelky. Co jsem tak zaregistroval, ve Frýdku-Místku se lidé snaží, a je to dobře. Co já pamatuju, kreslily holky pořád jen princezny. 3. osobou se míra jistoty objektivizuje: (10) Co se ukázalo jako další problém, jsou emisní povolenky. (11) Co živá paměť sahá, vzbuzovaly v Čechách letopočty s osmou na konci zvláštní zájem. (M. Havelka) 2.5.6.3 Citové hodnocení Vyjadřuje se jednak přísudkem verbonominálním s adjektivem citového významu, jednak přísudkem slovesným v neosobních konstrukcích: (12) A co je skvělé, Šárka se i letos nevrací bez medaile. (13) Co mě mrzí, neviděla jsem K2 ani Nanga Parbat. Srov. dále: přísudek verbonominální: A co je úžasné, Susan je jak veterán, tak nováček. A co je hrozné, na světě denně zemře hladem 35 tisíc lidí, zejména dětí! A co je nejúžasnější, neohlížejí se ani ve svém pokročilém věku zpátky. Ale co bylo nejhorší, byla regenerace. Ale co bylo překvapující: o lékařích se psalo velmi málo. A co bylo od něj obzvláště pěkné, byl zdvořilý. (V. Komárek) přísudek slovesný Co se mi líbí: Literární noviny vždy něčím zaujmou a inspirují. Co mě překvapilo, je špatné počasí pro lítání. Co mě udivilo, děti hrad míjely. Publikum máte vyspělé a kultivované, a co mě těší, miluje francouzskou hudbu. 2.5.7 Vztažně navazující zájmeno což 2.5.7.1 Obecná charakteristika Polovedlejší věty uvozené zájmenem což jsou současně nepravými větami vedlejšími. Na rozdíl od polovedlejších vět s co jsou velmi frekventované. Komentují celou předchozí klauzi a obsahově na ni navazují; jejich přísudek je slovesný nebo verbonominální. Stávají obvykle na konci souvětí: (1a) Je to zkušený boxer, což jsem věděl. (ČNK) (2a) Je to spojováno s politickými souvislostmi, což je zřejmé. (ČNK) Mohou být ale také v rámci souvětí interponovány: (3) Pokud porazíme Dynamo, v což věřím, musíme se zlepšit venku. Při obráceném poměru vět se uplatňuje vedlejší věta předmětová nebo podmětová: (1b) Věděl jsem, že je to zkušený boxer. (2b) Je zřejmé, že je to spojováno s politickými souvislostmi. Věta s což většinou vyjadřuje postoj mluvčího nebo přisuzuje výrok určitému subjektu (viz níže 2.5.7.2 a 2.5.7.3). Zřídka tyto věty vyjadřují přání nebo nesou jinou informaci: (4) Vy jste pokaždé začínali na hřištích soupeře, což si přál i současný kouč národního týmu Michal Bílek. (5) Distancoval se od nacistického režimu a zesměšňoval jej, což se doneslo do Berlína. 2.5.7.2 Postojové věty I. Vyjadřování jistoty mluvčího A. Přímé vyjadřování jistoty Přímo vyjadřuje mluvčí svou jistotu o sdělovaném obsahu, resp. její jistou míru, slovesy jako vědět, předpokládat, věřit, domnívat se, tušit, zdát se, vypadat, verbonominálními přísudky jako být jasné a rezultativem být přesvědčen. Mluvčí obvykle buď výrok o jistotě vztahuje sám na sebe, nebo výrok objektivizuje: (6) Vyrovnaný se vším všudy bude ale příští rozpočet, o čemž jsem přesvědčen. (7) Takovou vládu by však musela podpořit levice, což je málo pravděpodobné. Srov. dále: Letošní ročník interligy je neskutečně vyrovnaný, což jsem předpokládal už na začátku sezony. Najednou nás tam bylo moc, což jsem tušil už před rokem. Navíc, národ československý byl fikce, což se vědělo již tehdy. Podařilo se mi splnit cíl, což se zdálo být možná nereálné. Cítili to hlavně lidé ve vyšších patrech budov, což je jasné. Pak ale opravdu, což je o mně známo, nehledím na vystudované školy a získané tituly. B. Nepřímé vyjadřování jistoty Jde o vyjadřování míry jistoty odkazem na smyslové vnímání nebo rozumové poznání: (8) A taky z nás už soupeři dostali strach, což jsem viděl třeba při utkání na Táborsku. (9) Tuto kapelu jsem zakládal, což si pamatuju přesně, 16. listopadu 1970. Srov. dále: V mužstvu jsou dobří fotbalisté, což jsem poznal už v době své teplické hráčské kariéry. Čtvrtý byl z ofsajdu, což jsem se dozvěděl po utkání. Soupeř má formu, což zjistil letenský zvěd Zdeněk Klucký. O vítězi bylo v tu chvíli rozhodnuto, což pochopil každý. II. Hodnocení častosti, obvyklosti a zvyku: (10) Párkrát jsem si krátil repliky, což dělám často. Srov. dále: Od roll-upu požaduji stabilitu a funkčnost, což bývá často problém. Pan profesor pravidelně ztrácí nervy, což bývá vždy zdrojem všeobecného veselí. Dokonce se na něj usmál, což se stávalo velice zřídka. Axman si zapálil cigaretu, což činil jen výjimečně, při cenných návštěvách. Když tyto pokusy selžou, což je obvyklé, pociťují rodiče obrovské zklamání. Místo na chvostu tabulky, na což byl zvyklý z domova, si tak zvyká na čelo tabulky […] Ke zveřejnění svých daňových přiznání, což bývá zvykem u prezidentských kandidátů, ovšem nepřistoupí. III. Smyslové vnímání nebo rozumové poznání bez míry jistoty Někdy jde v postojové věta o samotné smyslové vnímání či rozumové poznání, aniž se tak vyjadřuje míra jistoty: (11) Ozval se rachot a do vzduchu se vyvalila pára, což bylo slyšet a vidět daleko v okolí. (12) Její druhý manžel byl demokrat, což vyšlo najevo až po svatbě. Srov. dále: Nakonec mu dala ultimátum, což se ukázalo jako špatná strategie. Vesměs byli proti i občané, což vyplynulo z výsledků průzkumů veřejného mínění. Nejprve jsem se starala o děti v jeslích, na což vzpomínám skutečně ráda. IV. Citové hodnocení Vyjadřuje se buď verbonominálními přísudky, v nichž jménem je zpravidla adjektivum, řidčeji substantivum, nebo přísudkem slovesným v konstrukci osobní nebo neosobní: (13) Moje kniha vyjde v říjnu, což je skvělé. (14) Díváme se na peníze prostřednictvím výkazu o nich, což je katastrofa. (15) Všechno jsou to komedie nebo tragikomedie, což miluju. (16) Liberec kácí stromy, ruší parky, což mě rozčiluje. Srov. dále: verbonominální přísudek s adjektivem (abecedně podle adjektiva): A už se o tom nikdy nezmínil, což je divné. Dbají čím dál tím víc na kvalitu, což je dobré. Starali se o starší lidi, což bylo fantastické. Pozval mě i s dalšími tenistkami z týmu, což bylo hezké. Na druhou stranu zbyde na každého z nás méně místa na společné expozici, což je horší. Musí tedy jezdit s dítětem po silnici, což je hrozné. Učebnice jsou detailnější, což je lepší. Díky standardizaci máme trhliny všude, což je mrzuté. Nevěděl jsem, na čem jsem, což je nejhorší. Lustig si zkrátka pustil ústa na špacír, což by nebylo ještě nejhorší. Rozhodla se skončit na vrcholu kariéry, což je nejlepší. Budeme muset zvýšit ekologické daně, což je nemilé. Musela jsem samozřejmě na nějaký čas přestat tančit, což bylo dost nepříjemné. Tentokrát má být teplo, což mám rád. Hráči k soupeři necítí úctu, což je špatné. A ta divadla jsou většinou vyprodaná, což je úžasné. verbonominální přísudek se substantivem: Historické povědomí o Husovi je dodnes formulováno Vávrovým filmem, což je neštěstí. Prohráli jsme ji 30 : 53, což je tragédie. slovesný přísudek (abecedně podle slovesa): Je tady klid, což se mi líbí. A pořád to tak nefunguje, což mě mrzí. Nikdo nepronášel žádné gratulace, což mě potěšilo. Zůstali jste vevnitř, což mě překvapilo. Takové pojetí má přídech statičnosti, dokonce až jakési „kredencióznosti“, což se mi příčí. Já volit nemůžu, což mě štve. Dovedl udělat i papír, což mě udivilo. Bohužel nás to všechny příliš agresivně atakuje, což mi vadí. Náměstí je travnaté, což vypadá dobře, i když je to výsledek pustoty: nejsou tu žádné obchody. 2.5.7.3 Věty přisuzující výrok určitému subjektu Jsou méně časté a mají nižší frekvenci než věty uvozené vztažným adverbiem jak. Vyskytují se v nich slovesa sdělování jako říci/říkat, psát/napsat, tvrdit, uvést, informovat, prohlásit, oznámit, jimiž se určitý výrok přisuzuje určitému subjektu: (17) Úrok umožňuje pohyb peněz v čase, což řekl již Aristoteles. Osobou, jíž se přisuzuje výrok, může být i mluvčí nebo 3. osoba implikovaná slovesným tvarem: (18) Ostrá generálka to pro nás nebyla, což jsem říkal už před utkáním. (19) Někdo se mu vyřádil na karoserii vozu, což oznámil 21. října albrechtickým policistům. Srov. dále: Předsednictvo by mělo zvolit i dva místopředsedy, na čemž se dohodli delegáti sněmu. Zůstali jsme ve výšce jen asi sedm tisíc metrů, což hlásil i kapitán. První článek byl věnován ustanovování místního národního výboru, o čemž informoval jeho předseda Josef Hornych. Proto jsem vyplnil kolonku zcela správně, což konstatoval i správní orgán. Real je hlavním favoritem, což prohlásil i trenér AS Řím Fabio Capello. Nemá to však logiku, což přiznal i sám ministr financí. Podle odboráře Štěpána rozpočet na regionální školství nepočítá s plnou částkou tři a půl miliardy korun, což slíbil ministr Josef Dobeš. Vítkovické publikum pískalo, na což si stěžoval kapitán Burger. Celý proces povede k dalšímu rozbujení byrokracie ve státě, což naznačil i výsledek parlamentních voleb. Nejde ale o Tomáše Strnada, což tvrdil hudebník Michael Kocáb. Jedná se však o Krétu, na což upozornil čtenář Miloš Lipert. Dle Majora šlo o půjčku od rodičů, což uvedl i v majetkovém přiznání. Podal podnět k prošetření jednání kriminální policie, k čemuž se vyjádřil policejní ředitel […] Na sraz před duelem totiž dorazil pozdě, což vysvětlil velkou frontou v restauraci s rychlým občerstvením. Zpráva o chystaném úplatku se k němu dostala, což zmínil u notáře. 2.6 Souvětí se zkříženými větami Obsah: 2.6.1. Obecná charakteristika 2.6.2. Otázkové souvětí se zkříženými větami 2.6.3. Oznamovací souvětí se zkříženými větami Pozn.: Z hlediska speciální lingvistické terminologie jde v případě souvětí se zkříženými větami o druh tzv. neprojektivních struktur. 2.6.1. Obecná charakteristika Za určitých specifických podmínek tvorby souvětí dochází k tzv. křížení vět. Tento jev lze charakterizovat takto: Určení přísudku závislé věty je formálně začleněno do předcházející věty řídící, a tím je i formálně, nikoli však významově, přiřazeno jejímu přísudku. Např.: (1) Komu jsi chtěla, abych napsal? (2) K tomu nevím, co bych řekl. V těchto větách je zájmenný objekt komu a k tomu z významového hlediska doplněním přísudku napsal a řekl, formálně je však začleněn do předcházející řídící věty stejně jako v souvětích, kam takový větný člen patří i významově; např.: (3) Komu jsi řekla, aby přišel? (4) K tomu podotýkám, že s tím nesouhlasím. Někdy dochází ke zkřížení dvou určení v rámci elementární věty: [...] v blízkosti Karlova mostu žádá soukromník o možnost zřídit tu a provozovat veřejné záchodky ... (Svobodné slovo, 1.9.1990) V tomto dokladu jde o to, že soukromník žádá o možnost zřídit záchodky v blízkosti Karlova mostu, nikoli o to, kde o to žádá. 6.2. Otázkové souvětí se zkříženými větami Zejména zkřížené souvětné konstrukce otázkového typu jsou v češtině (především v mluvené řeči, ale přirozeně též v dialozích textů literárních) velmi běžné. Např.: (5) Kdo si myslíš, že jsi? (6) Kdy jsi říkal, že přijde? (7a) Kam jsi říkal, že pojedeš? Forma těchto otázek je v rozporu s jejich obsahem: tázací výraz (kdo, kdy, kam) se významově vztahuje nikoli k přísudku řídící klauze (ty si myslíš, ty jsi říkal), do jejíhož rámce je formálně včleněn, nýbrž k přísudku klauze závislé (ty jsi, ty přijdeš; ty pojedeš). Těmito větami se tazatel v podstatě ptá osloveného: Kdo jsi? Kdy přijdeš? Kam pojedeš? Ve zkříženém souvětí se mohou vyskytovat i další tázací výrazy (jak, kolik, z čeho, atd.) Doklady: Kdy jsi říkal, že se ti narodí to dítě, Petře? Kam jsi říkal, že letěly? Jak myslíš, že se dělá kariéra? A kolik myslíte, že je let mně? Z čeho myslíte, že si Biebl postavil tu svou vilu? (I. Klíma - ČNK) Nebo aspoň v jakém směru myslíte, že by se dalo něco dělat? (V. Havel, Hry) Speciálním případem je otázka uvozená jiným než tázacím výrazem: (8) Tomu ty nevíš, co bys měl říkat? (M. Kundera, Směšné lásky) V běžně mluvené češtině mají otázky typu (7a) ještě tyto varianty: (7b) Kam že (to) pojedeš?/ (7c) Kam jsi to říkal, že pojedeš? (7d) Kam jsi říkal, že to pojedeš? Srov. dále: Nedovedu si představit situaci, kdy můj spoluhráč se na zlomek vteřiny dostane k balonu a řekne si. Co mi to ten Radek říkal? Kam že to mám kopnout? Stála jsem u Muzea. Co kdybych se podívala za Tonánkem, když už jsem tady v těch končinách? Kde to říkal, že bydlí? Protože otázka Kam jsi říkal? nemá sama o sobě smysl, nehrozí ani v souvětné otázce Kam jsi říkal, že pojedeš? nebezpečí jejího nepochopení, neboť tato otázka není dvojznačná. Jinak je tomu ovšem v těch případech, kdy první část otázky má sama o sobě smysl, tedy např. Kdy/Proč říkala, že ..., a celou souvětnou otázku lze pochopit ve významu její obsahově nezkřížené formy, např.: (9) Kdy Eva říkala, že tu knihu četla? Kdybychom vycházeli z apriorního požadavku jazykové "logiky", již je za všech okolností třeba respektovat, museli bychom této otázce souvětné formy přiřadit pouze ten smysl, který většinou nemá: totiž že se touto otázkou mluvčí táže na to, kdy Eva říkala to, co je vyjádřeno ve vedlejší větě. Jenže v reálné komunikaci tyto věty často mívají význam právě opačný: mluvčí se touto otázkou táže na to, kdy Eva zmíněnou knihu četla. Jakkoli jde o jazykový mechanismus, který z hlediska obecných principů výstavby věty a souvětí v přirozeném jazyce lze pokládat za princip vadný, zkřížené souvětí otázkového typu pro jeho komunikační zakotvenost v gramatickém systému současné češtiny a pro jeho nenahraditelnost jinou syntaktickou formou nelze odmítat jako "nesprávné". Tázací slovo na začátku souvětné otázky daného typu se však i v reálné řeči může vztahovat také na přísudek věty řídící, jak ukazuje následující doklad: (10) Proč myslíte, že ho někdo zabil? zareagoval kapitán. (Předchází věta: Jenže já Kratinu nezabil, porušil ticho Veselý.) Otázky typu (6), (9) a (10) a otázky jim podobné jsou tedy potenciálně dvojznačné, homonymní a jejich aktuální význam je třeba vyvozovat z kontextu a/nebo komunikační situace. Slovesy, která v češtině nejčastěji způsobují křížení vět v otázkách, jsou slovesa myslet (si) a říkat. Někdy se lze vyhnout zkřížení vět pomocí interpunkce: (11) Jak dlouho, myslíte, budete ještě ministrem zahraničí? (ČNK) 6.3. Oznamovací souvětí se zkříženými větami Jiná je situace u vět oznamovacích, kdy se nějaké doplnění (včetně podmětu) či okolnostní určení přísudku vedlejší věty předsouvá na začátek její věty řídící. Zde máme většinou možnost vyjádřit sdělovaný obsah obvyklou a náležitou souvětnou formou, která není v rozporu s jejím obsahem. Křížení vět v rámci oznamovacích souvětí nejčastěji způsobuje přesun určení času nebo místa, ale i jiných větných členů ze závislé věty do věty řídící (tučně jsou vyznačeny předsunuté větné členy a přísudky, které k nim patří): (12a) O víkendu by člověk rád prohlásil, že jede na chalupu nebo na hory ... (V. Klaus, LN 20.5.1994) (13a) Po stránce programové jsem si uvědomoval, že rozhlasy nebyly službou pro posluchače ... (MFD 20.10.1992) I když lze předpokládat, že autory k této syntaxi vede (neuvědomovaný) zřetel k aktuálnímu členění věty, s ohledem na jednoznačnost a zřetelnost větné stavby by bylo vhodnější formulovat věty (12a) a (13a) syntakticky koherentně a jednoznačně: (12b) Člověk by rád prohlásil, že o víkendu jede na chalupu nebo na hory. (13b) Uvědomoval jsem si, že po stránce programové rozhlasy nebyly službou pro posluchače. Srov. dále: předsunuto je určení času: V budoucnosti tak hrozilo, že území české koruny bude roztrženo na dvě části. (J. Rychlík – V. Penčev, Od minulosti k dnešku – Dějiny českých zemí) V této době mnozí rádi říkají, že všichni v této zemi byli pro komunismus ... (M. Vaculíková, Drahý pane Koláři) V deseti letech je velmi těžké odhadnout, jaký potenciál v sobě dítě má. (LN, 14.9.2013) předsunuto je určení místa: „Tam se nebojíš, že lidi něco provedou?“ (M. Klevisová) […] právě tady měla Diana pocit, že se odehrává ten pravý život. (H. Pawlowská) […] v této roli jsem měl pocit, že hrál bez oné vnitřní zahlcenosti. (Dvě kariéry J. Třísky) Také v jídle […] jsem pozoroval, že je něco namícháno ... (Svobodné slovo, 22.2.1992) předsunuto je určení zřetele: Na spisovatele si myslím, že to umím slušně. (J. Suchý) […] vona to sice Monička nesnáší, ale kvůli tobě bych řek, že udělá výjimku …“ (E. Hakl) Jen s holčičkami jsem vycítila, že to bude těžké. (překlad: E. Ferrante, Geniální přítelkyně) předsunutý je komplement přísudku: K tomu nevím, co bych řekl. (I. Klíma, Soudce z milosti) S tak krásnou ženou bych se moc nerozmýšlel, co dělat“ […] (M. Kundera, Směšné lásky) A potom tam byl třeba Eduard Bass ... o tom jsem neslyšel, jak se oni vyjadřovali ... (J. Suchý) A tak jako z maminky tatínek pořád chtěl, aby byla slušná ženská ... (B. Hrabal) Speciálním jevem jsou souvětí se vztažnou větou, jejíž vztažný výraz (s nímž; za nimiž; do kterých atd.) se vztahuje nikoli k přísudku této vztažné věty, ale až k přísudku další závislé klauze: Její problémy jsou ... podobné problémům ... průmyslových gigantů, s nimiž přesně nevíme, co dál ... (V. Klaus, MFD, 8. 2.1993) Jejich oči se otáčely k oknům, za nimiž tušili, že pracuje prezident. (Dvě kariéry J. Třísky) […] pracovaly jen s další desítkou Ukrajinců z všelijakých našich vesnic, které jsem ani netušila, že jsou na mapě. (P. Hůlová) 2.7 Souvětí s větou srovnávací Obsah: 2.7.1 Srovnávání pomocí komparativu 2.7.2 Srovnávání typu (tak) jako já, …, tak ona V této kapitolce představujeme dva typy souvětí. Jedním je souvětí, jehož řídící klauze obsahuje komparativ adjektiva a klauze závislá je uvozena srovnávací spojkou než. Druhým je souvětí, v němž se porovnávají činnosti či stavy různých subjektů (Tak jako já nemohu …, nemůže on…) 2.7.1 Srovnávání pomocí komparativu Ilustrují ho věty (1) a (2) (obě věty ČNK): (1) Je to lepší, než jsem čekal. (2) Můj otec je statečnější, než jsem si myslela. Souvětí tohoto typu vypovídá o tom, že kvalita něčeho či někoho je vyšší, než jaká by odpovídala nějaké výchozí situaci – k ní se odkazuje obvykle slovesy typu čekat, očekávat, myslet si, doufat, předpokládat, představovat si, vidět, vypadat apod. Srov. dále: Soucit v Jimově tváři byl větší, než dokázala snést. V této chvíli jsem šťastnější, než jsem kdy byl. Nejdřív jsem myslela, že jsou na ní zavěšené hvězdy, které byly jasnější, než jsem kdy viděla. Překvapilo mě, že Osamělé moře tu bylo mnohem mělčí, než jsem si představovala. Zřejmě byl otužilejší, než vypadal - vyšplhal se na zábradlí lodi, rozpřáhl paže a po hlavě skočil do jezera. Pes ve vodě však byl mnohem rychlejší, než jsem předpokládala. Vyšší stupeň kvality srovnávané se stupněm výchozím se může týkat i kvalit záporných: (3) Byla arogantnější, než jsem ji kdy zažila. Nositel kvality je obvykle v syntaktické pozici podmětu – tak je tomu ve větách (1) až (3) výše, může být ale i v pozici předmětu, jak je tomu ve větě (4): (4) Našli jsme něco mnohem cennějšího, než jsme vůbec doufali najít. Nositelem kvality srovnávané s kvalitou vyšší nebo nižší mohou být i děje reprezentované infinitivy: (5) Vždyť uvěřit je snazší, než poznat a rozumět. (6) Hledat příležitosti je lepší, než podléhat depresivním náladám. Srov. dále: Důvěřovat je pohodlnější, než vyvíjet osobní aktivitu [...] Nakoupit elektroniku je určitě výhodnější, než nakoupit celé tanky. Odlétat na dovolenou z Pardubic může být pro lidi příjemnější, než cestovat z Prahy. Proto si myslím, že občas přestoupit je lepší, než být deset let na jednom místě. Srovnávání formou souvětí se může týkat také srovnávání existujícího stavu se stavem hypotetickým; pak se v závislé klauzi užívá kondicionálu uvozeného spojkou kdyby nebo méně často aby; spojka aby tu má význam méně hypotetický a děj směřuje do možné reality budoucnosti. Nejčastějším komparativem užívaným v tomto typu souvětí je lepší. Pokud řídící věta obsahuje komparativ lepší, spojky jsou obvykle zaměnitelné: (7a) A určitě je sport lepší, než aby děti braly drogy. (ČNK) (7b) A určitě je sport lepší, než kdyby děti braly drogy. (8a) Je ro rozhodně lepší, než kdyby děti byly doma. (ČNK) (8b) Je to rozhodně lepší, než aby děti byly doma. Jinak spojky zpravidla nelze zaměnit.: (9a) Bylo to horší, než kdyby zemřel. (překlad: J. K. Rowlingová - ČNK) (9b) *Bylo to horší, než aby zemřel. V souvětí se spojkou kdyby se kromě tvaru lepší nejčastěji užívá komparativů (řazeno podle frekvence, nad 100 dokladů) horší (482), vyšší (319), nižší (287), levnější (278), výhodnější (235), větší (174), dražší (171) a menší (140). Srov.: Jeho chladné mlčení bylo horší, než kdyby jí vynadal. Náklady na rekonstrukci brownfieldu jsou často vyšší, než kdyby podnikatel postavil nové budovy na zelené louce. Cena stavebnice byla nižší, než kdyby silničáři zakoupili kompletní automobil. A úprava systému byla pro firmu mnohem levnější, než kdyby došlo k boji s odbory. A provoz takového letadla je mnohem výhodnější, než kdyby stejnou trasu měla letět tři menší. Z letadla jsou v poušti viditelné obrovské zelené kruhy. Jsou to pole obilí, které si země chtěla pěstovat tak, že z hloubky těží podzemní vodu. Povedlo se, pšenice je však třikrát dražší, než kdyby ji dovezli ze zahraničí. Oběti Hirošimy a Nagasaki byly menší, než kdyby pokračovala válka klasickým směrem. V souvětí se spojkou aby se kromě tvaru lepší nejčastěji užívá komparativů: složitější, důležitější, hlubší (50 až 32 dokladů). Srov.: Celá problematika je samozřejmě mnohem složitější, než aby se dala shrnout do novinového článku. Jen mě štve, že se ve škole musí biflovat naprosto zbytečné informace na úkor sociální a kulturní vzdělanosti. Ta mi přijde důležitější, než aby děti uměly odříkat chemické vzorce. Mezi námi je přece pouto mnohem hlubší, než aby nás mohlo rozdělit, že ty jsi Němec a já Čech a že nás Hitler zabral a chce zničit. (L. Fuks – ČNK) 2.7.2 Srovnávání typu (tak) jako já, …, tak ona Tento typ srovnávacího souvětí ilustrují věty (10) a (11) (srovnávací a srovnávané výrazy vyznačujeme tučně): (10) Tak jako já nemohu partnerovi upřít jeho základní schopnosti, nemůže mě on svou kritikou připravit o moje. (ČNK) (11) […] tak jako tamta smrt vykoupila celý svět, tak tato smrt má vykoupit toto město. (překlad: H. Sienkiewicz, Quo vadis) V obou klauzích souvětí mohou stát po srovnávacích výrazech tak jako … tak podmět zájmenný (věta (10)) nebo substantivní (věta (11)). Srov. dále: Tak jako já nemohu za svou lásku, tak také můj nejdražší nemůže za svou nelásku […] Tak jako naše uši slyší pouze některé frekvence, tak i naše oči vidí pouze určitou část hmoty. Srovnávat se mohou i různé děje nebo komplementy přináležející témuž subjektu (ten nemusí být v souvětí slovně vyjádřen): (12) Tak jako se smířily s heliocentrickou teorií, tak by se snadno mohly smířit i s evoluční teorií. (13) Tak jako si mladý člověk plánuje budoucnost, tak by si měl plánovat i svou penzi. Srov. dále: Tak jako se staráme o své dítě, tak se musíme starat o svou Zemi. Tak jako se rádi procházíme krajinou Vysočiny, tak se i rádi zastavujeme na výstavách před obrazy svrateckého malíře Jana Odvárky. V první klauzi může stát jen samotné srovnávací jako: (14) Jako žádná kuchařská kniha nenaučí flambovat, tak nenaučí ani zacházet s kořením. (L. Fuks – ČNK) Srovnávat se v jednom souvětí mohou různé entity, zastoupené např. (rozvitým) podmětem (my dnes – lidé dřív), přísudkem (ochtnáváme – cenili si) nebo komplementem (víno – jablek): (15) Jako my dnes ochutnáváme víno, tak si lidé dřív cenili různých chutí jablek. 3. Souvětí složité Terminologická poznámka: Termín složité souvětí má původ v německých školských gramatikách (Mager 1842; Becker 1848; Bauer 1850; Heyse 1854), jež popisovaly psaný jazyk, byly určeny pro praxi a ovlivnily českou lingvistiku: Hattala (1857) má podle nich termín věta mnohonásobná; Zikmund (1863) věty mnohonásobně složité. Termín složité souvětí má svou tradici v českých gramatikách 20. století (Trávníček 1951; Havránek – Jedlička 1988, 1. vyd. 1951; Bauer – Grepl 1972; Grepl – Karlík 1986). Méně časté jsou termíny složené souvětí (Šmilauer 1966; Svoboda 1972) a zcela ojedinělý složený větný celek (Hošnová 1994). Na Slovensku se užívá termínu zložené súvetie (Kočiš, 1973). 3.1 Vymezení Obsah: 3.1.1 Elementární a složité souvětí 3.1.2 Sedm typů složitého souvětí 3.1.3 Distantní a kontaktní spojovací výrazy 3.1.4 Vztahy mezi typy složitého souvětí 3.1.1 Elementární a složité souvětí Zatímco elementární souvětí se skládá pouze ze dvou klauzí, složité souvětí definujeme tak, že se skládá z více než dvou klauzí. V této gramatice se zabýváme především složitým souvětím složeným ze tří klauzí. Čtyři klauze v našem popisu obsahuje pouze souvětí s dvěma větami hlavními, kdy na obou závisí vedlejší věta samostatně. Složité souvětí je svébytná syntaktická jednotka. To se v různé míře projevuje u jednotlivých typů složitého souvětí, které mají různé vlastnosti; např. v souvětí s jednou větou hlavní s řetězcovou závislostí vedlejších vět jsou to kontaktní dvojice různovětných podřadicích výrazů. 3.1.2 Sedm typů složitého souvětí 3.1.2.1 Obecná charakteristika Při klasifikaci složitého souvětí nepracujeme s pojmy podřadné a souřadné souvětí, ale třídíme je (a) podle počtu hlavních a vedlejších vět, (b) podle spojovacích výrazů, které jsou vyjádřením formálněsyntaktických vztahů závislosti a souřadnosti vět, a (c) podle sémantickosyntaktických vztahů mezi nimi do sedmi syntaktických typů složitého souvětí, Tyto typy vycházejí z těchto pojmů: (a) syntaktická závislost, (b) věta vedlejší a věta hlavní, (c) souřadnost vět vedlejších a vět hlavních, (d) neexistence syntaktického vztahu mezi vedlejšími klauzemi souvětí. Sedm uvedených typů složitého souvětí lze teoreticky kombinovat a také v reálně v jazykové praxi existuje mnoho jejich kombinací a větosledných variant. 3.1.2.2 Souvětí s jednou větou hlavní I. Souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět (dále souvětí s ŘZVV) Toto souvětí má jednu větu hlavní, na níž závisí vedlejší věta prvního stupně závislosti, která je větou řídící pro vedlejší větu druhého stupně závislosti atd.: (1) Rozhodl se, že si dá sklenici vína, aby se mu lépe přemýšlelo. (ČNK) II. Souvětí se souřadnými vedlejšími větami (dále souvětí se SVV) Toto souvětí má jednu větu hlavní, na níž závisí vedlejší věty stejné souvětněčlenské platnosti, které jsou v souřadném vztahu: (2) Dozví se, že jeho otec byl cirkusový klaun a že zemřel na infarkt. (ČNK) III. Souvětí s vedlejšími větami bez syntaktického vztahu (dále souvětí s VVBSV) Toto souvětí má jednu hlavní větu, na níž samostatně závisí vedlejší věty prvního stupně závislosti, které nejsou v syntaktickém vztahu: (3) Když to nepozná sám, měl by mít ve svém okolí lidi, kteří mu to řeknou. (ČNK) Uvedené tři typy složitého souvětí mají společné to, že obsahují jen jednu větu hlavní a ta rozhoduje o vztahové modálnosti souvětí jako celku. V těchto typech souvětí hrají rozhodující úlohu podřadicí spojovací výrazy (podřadicí spojky, vztažná zájmena, vztažná zájmenná příslovce a vztažné zájmenné číslovky). U souvětí s ŘZVV a s VVBSV jsou tyto spojovací výrazy zpravidla rozdílné, v souvětí se SVV jsou identické. Jedna dvojice distantních podřadicích spojek, jejichž pořadí je v souvětí pevné, se může realizovat vždy v několika typech z uvedených tří strukturních typů složitého souvětí: dvojice že – aby je v souvětí s ŘZVV, v němž druhá věta vedlejší je účelová a závisí na větě předmětové: (4) Debora nabídla, že ji přivede, aby si ji teta prohlédla. (ČNK) Tato dvojice je ale i v souvětí se SVV, ve kterém jsou ovšem obě věty vedlejší předmětové: (5) Řekl jsem, že to neberu a aby neblbnul. (J. Stránský) dvojice že – že je charakteristická pro souvětí se SVV předmětovými: (6) Vysvětlil sem mu, že mám kolo a že tam budu během patnácti minut. (ČNK) dvojice když – že je obsažena např. v souvětí s ŘZVV, v němž příslovečná věta druhého stupně závislosti uvozená spojkou když stojí před podmětovou větou prvního stupně závislosti uvozenou spojkou že: (7a) Bylo mi jasné, když jsem je pozoroval, že se Husníková neubrání […] (J. Navrátil) Příslovečná věta s když závisí na větě podmětové volně, a proto je možno v jiné komunikační situaci větu hlavní vložit mezi obě tyto klauze; syntaktický vztah mezi větami vedlejšími se tak přeruší a vznikne souvětí s VVBSV: (7b) Když jsem je pozoroval, bylo mi jasné, že se Husníková neubrání. Tato dvojice spojek je i v souvětí s ŘZVV, ve kterém na příslovečné vedlejší větě prvního stupně závislosti se spojkou když závisí postponovaná předmětová věta se spojkou že: (8) Byl jsem na procházce s dcerou a jejím přítelem jen kousek za posledními domy v obci, když jsem uslyšel, že se něco pohybuje v křoví. (ČNK) dvojice že – který je velmi častou dvojicí spojovacích výrazů v souvětí s první větou předmětovou a druhou atributivní: (9) Vždycky jsem myslela, že jsem z těch žen, které se nezastaví před ničím. (ČNK) Naproti tomu málo frekventovaná jsou souvětí s touto dvojící spojovacích výrazů v souvětí s VVBSV: (10) Že pianino naladí, se nabídl starý pán, který bydlel sám v prvním patře domu. (K. Buš) 3.1.2.3 Souvětí se dvěma a třemi větami hlavními Tato souvětí klasifikujeme do čtyř typů: IV. Souvětí s třemi větami hlavními (souvětí s 3HV): (11) Ženou nepohrdne, ale královna podle něj není žena, nýbrž je to nevěstka babylonská. (J. Jandourek) V. Souvětí se dvěma hlavními větami, na jedné závisí vedlejší věta samostatně (souvětí s 2HV-1VVsa): (12) Debora potlačila strach, který se jí začal rozlévat po žaludku, a vydala se vzhůru. (ČNK) VI. Souvětí se dvěma hlavními větami, na obou závisí vedlejší věta samostatně (souvětí s 2HV-2VVsa): (13) Myslel jsem, že laň byla těžce postřelena, a v takovém případě platí, že za kusem se nikdy nemá chodit dříve než za půl hodiny. (ČNK) VII. Souvětí se dvěma hlavními větami, na obou závisí vedlejší věta společně (souvětí s 2HV-1VVsp): (14) Když jsme se vrátili k otci, hlava mu ležela na polštáři a puls už měl nehmatný. (ČNK) 3.1.3 Distantní a kontaktní spojky Pokud každý ze spojovacích výrazů stojí před větou, již uvozuje, mluvíme o spojkách distantních, pokud stojí spojovací výrazy bezprostředně za sebou, mluvíme o spojkách kontaktních. Věty jsou často spojeny distantními spojovacími výrazy podřadicími v souvětí s ŘZVV a souvětí s VVBSV i v některých jiných typech složitého souvětí (viz výše). Velmi frekventované jsou kontaktní dvojice souřadicí a podřadicí spojky (obě věty ČNK): (15) Markéta se občas podívá na Pepu, a když mu třeba z vidličky sklouzne kousek salátu, zatváří se posměšně. (16) Všichni čtyři zmlkli a úzkostně ho sledovali, ale když promluvil, jeho bručivý hlas zněl mnohem tišeji a laskavěji, než od něj až dosud slyšeli. Méně často jde o kontaktní trojici spojek, tj. o spojení souřadicí spojky a kontaktní dvojici různovětných podřadicích spojek: (17) Najednou mi začala vyhrožovat, a že když nezaplatím, oznámí prý na policii, že jsem ji znásilnil. (ČNK) 3.1.4 Vztahy mezi typy složitého souvětí Mezi některými typy složitého souvětí jsou užší vztahy. Např. v souvětí (18a) jde o souvětí se SVV, jak ukazuje explicitnější vyjádření v souvětí (18b). Jestliže za první vedlejší větou bude čárka, jde už o souvětí s 2HV-1VVsa (18c), které má jiný syntaktický význam než souvětí (18a), všechna tři souvětí ovšem mají stejný obsah: (18a) Ta otázka ho donutila, aby se od ní odtáhl a pozorně se jí zadíval do tváře. (A. Pospíchal) (18b) Ta otázka ho donutila, aby se od ní odtáhl a aby se jí pozorně zadíval do tváře. (18c) Ta otázka ho donutila, aby se od ní odtáhl, a pozorně se jí zadíval do tváře. Příkladem užších vztahů typů složitého souvětí jsou také souvětí se spojkou zatímco, jíž konkuruje spojka ale. Např. při substituci spojky zatímco spojkou ale v souvětí s VVBSV (19a) vznikne souvětí s dvěma hlavními větami, na nichž závisí vedlejší věta společně (souvětí s 2HV-1VVsp) (19b): (19a) Jakmile se střetl s pohledem biskupa ode dveří, nasadil Martin Hora svou nejzarputilejší tvář, zatímco v biskupově tváři se zračil pouze údiv […] (V. Přibský) (19b) Jakmile se střetl s pohledem biskupa ode dveří, nasadil Martin Hora svou nejzarputilejší tvář, ale v biskupově tváři se zračil pouze údiv. 3.2 Souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět Obsah: 3.2.1 Vymezení 3.2.2 Větosledné varianty 3.2.2.1 Obecná charakteristika 3.2.2.2 Postponovaný řetězec s progresívní variantou 3.2.2.3 Postponovaný řetězec s progresívně regresívní variantou 3.2.2.4 Anteponovaný řetězec s regresívně progresívní variantou 3.2.2.5 Anteponovaný řetězec s regresívně regresívní variantou 3.2.2.6 Interponovaný řetězec 3.2.3 Elipsa střední věty v souvětí 3.2.4 Přirovnávání mezi větami prvního a druhého stupně závislosti 3.2.1 Vymezení Souvětí s ŘZVV bylo označováno jako souvětí s vedlejší větou rozvitou (Trávníček 1951), souvětí s „řetězovou“ stavbou (Hrbáček 1965), podřadné souvětí graduální (stupňovité) (Svoboda 1972), souvětí s postupným rozvitím vedlejších vět (Bauer – Grepl 1972), jedna věta hlavní a několik vět vedlejších řetězcově (postupně) na ní závislých (Grepl – Karlík 1986), podřadné souvětí s jednou řadou vět (tzv. řetězcem) postupně sobě podřazených (Hrbáček 1987), složité souvětí s řetězcovou závislostí (Havránek – Jedlička 1988). Složitému souvětí s řetězcovou závislostí byla věnována monografie (Štěpán 1977), na Slovensku podrobná kapitola o druhém typu složitého souvětí v knize (Kočiš 1973, s. 100–120). Souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět (dále jen ŘZVV) vymezujeme jako souvětí, jehož závislé klauze na sobě řetězcově závisí: na větě hlavní závisí vedlejší věta prvního stupně závislostí, na této větě vedlejší závisí vedlejší věta druhého stupně závislosti atd. Jde za prvé o postupnou řetězcovou závislost vedlejších vět, v níž na hlavní větě závisí věta přívlastková jako vedlejší věta prvního stupně závislosti a na přívlastkové větě věta předmětová jako vedlejší věta druhého stupně závislosti: (1) Znám spoustu dětí, které si vzpomínají, že dřív byly někým úplně jiným. (ČNK) Za druhé jde o hierarchizovanou řetězcovou závislost vedlejších vět, kde mezi větou hlavní a předmětovou větou prvního stupně závislosti je těsný vztah, kdežto vedlejší věta druhého stupně je připojena volněji: (2a) Myslel, že bude dobře, když se to dozvím. (ČNK) Vedlejší věta druhého stupně závislosti závisí nejen na vedlejší větě prvního stupně závislosti, ale na celém spojení hlavní věty a vedlejší věty prvního stupně závislosti. Pořadí vedlejších vět lze při jiném aktuálním členění zaměnit a spojky se tak dostanou do kontaktního postavení: (2b) Myslel, že když se to dozvím, bude dobře. Souvětí s ŘZVV má jednotnou vztahovou modálnost, kterou určuje věta hlavní, je zpravidla oznamovací (věty (1) a (2)), nebo zřídka tázací (věta (3)): (3) Jestlipak víš, že pořádek je pro hlupáky, zatímco inteligent zvládne i chaos? (I. Pechar) Jen výjimečně je modálnost smíšená, např. oznamovací a tázací: (4) Na hádku je čas, až se Boris zotaví, ačkoli k čemu se hádat? (J. Pospíšilová) Souvětí s ŘZVV je v rámci systému složitého souvětí nejsložitější souvětná konstrukce. Do věty hlavní není začleněna jen první vedlejší věta, ale celý řetězec vedlejších vět (závislých klauzí); ten vytváří vyšší syntaktickou jednotku, než je jediná klauze. Tato jednotka je vymezena především formálněsyntakticky: závislé klauze v ní jsou uvozeny podřadicími spojkami. Toto složité souvětí mívá běžně i více než tři klauze a celý řetězec může stát také v antepozici. V dokladu (5) stojí před hlavní větou, jež složité souvětí uzavírá, řetězec šesti závislých klauzí: (5) Jestli je pravda, co mi řekl Mrzout, že si mohu dovolit, co chci, jen proto, že oni jsou právě takoví, jací jsou, tak je to krutý omyl. (P. Pavlík) V dokladu (6) hlavní větu následuje řetězec osmi závislých klauzí: (6) Snad se mi však nikdy znovu nestane, co jsem prožila ještě jako svobodná, kdy jeden z mých kluků, trochu pod parou, když jsem tančila, svému příteli o mně vyprávěl, jak sám ani pomalu nevěří, že tuhle holku v noci měl, takhle přesně, což ovšem řekl tak diskrétně, že jsem to zaslechla při tanci i já, nedokázala jsem se ovládnout, vytrhla se svému tanečníkovi z náručí a utekla z kola, ačkoli jsem se mohla tvářit jako sfinga, že se mě to netýká. (A. Rašek) V následujícím popisu souvětí s ŘZVV je zahrnuto jeho pět strukturních vlastností: (a) větosled, (b) elipsa střední vedlejší věty, (c) přirovnání mezi vedlejší větou prvního a druhého stupně závislosti, (d) transformace souvětí s ŘZVV v souvětí se souřadnými vedlejšími větami, (e) umístění nepravých vedlejších vět v souvětí. Těchto pět vlastností konstituuje souvětí s ŘZVV jako typ složitého souvětí a liší ho od jiných typů složitého souvětí i od souvětí elementárního o dvou větách. 3.2.2 Větosledné varianty 3.2.2.1 Obecná charakteristika V souvětí s ŘZVV stojí z devadesáti procent hlavní věta na začátku souvětí a řetězec vedlejších vět je postponovaný. Postavení hlavní věty na začátku souvětí je dáno hlavně významovou výstavbou promluvy, principem aktuálního členění (k němu viz podrobně 4. díl). Věta hlavní jako téma souvětí je více nebo méně spojena s předcházejícím kontextem. Minimálně frekventované je souvětí, v němž je řetězec interponován, tj. vložen do věty hlavní, interpozice je dána syntakticky. Směr závislosti vedlejších vět je nejčastěji progresívní, dopředu, tj. ve směru psaní a čtení zleva doprava. Méně častá je závislost regresívní dozadu (zprava doleva), kdy nad principem syntaktické závislosti vítězí souvětná důležitost závislé klauze. V kombinaci s postpozicí, antepozicí a interpozicí řetězce vedlejších vět vůči větě hlavní tak vzniká pět větosledných variant: (a) postpozice progresívně progresívní, (b) postpozice progresívně regresívní, (c) antepozice regresívně progresívní, (d) antepozice regresívně regresívní, (e) interpozice: (1) Rozhodl se, že si dá sklenici vína, aby se mu lépe přemýšlelo. (ČNK) (2) Řekl jsem si, jestli přežiju, že se vrátím. (V. Körner) (3) Až se tatínek zlepší, přijdu si s ním zahrát alespoň lízaný mariáš, vyřiďte mu to! (O. Lipecká) (4) Jestli to myslí vážně, to aby si pospíšili, blesklo jí hlavou […] (L. Vaňková) (5) Ukázalo se, že doktor, kterého jsem v Amarillu zavolal, byl mladý muž. (ČNK) 3.2.2.2 Postponovaný řetězec s progresívní variantou V postponované řetězcové závislosti progresívně progresívní na hlavní větě závisí postpozičně vedlejší věta prvního stupně závislosti, na ní dále postpozičně vedlejší věta druhého stupně atd. I. Řetězec závislých klauzí různého druhu A. Různé spojky Vedlejší věty jsou většinou různého druhu (např. předmětová a přívlastková), spojky jsou většinou různé: věta předmětová a věta atributivní: (6) Vždycky jsem myslela, že je z těch žen, které se nezastaví před ničím. (ČNK) věta předmětová a věta účelová: (7) Rozhodl se, že si dá sklenici vína, aby se mu lépe přemýšlelo. (ČNK) (8) Poručil jí, ať pořádně naloží do pece, aby se chodba prohřála. (M. Toman) věta podmětová a věta podmínková: (9) Je znamenité, že je na místě pochválíte, když projeví snahu. (ČNK) věta časová a věta předmětová: (10) Vykřikl, když si ostatní řidiči všimli, že jim v cestě zůstane auto bez řidiče. (ČNK) věta účelová a věta atributivní: (11) Budou všelijak kormidlovat, aby se dostali do takové situace, že budou moci vypálit tu svou bombu. (ČNK) věta atributivní (vztažná) a věta předmětová: (12) Krátce jsem si promluvil s Erikem, který mi hned několikrát oznámil, že to není fér. (ČNK) věta atributivní a věta časová: (13) Pavel určil službu, která má hlídat ve třídě, když tam on není. (ČNK) věta předmětová a věta podmínková: (14) Nyní ví, že jeho osud je zpečetěn, pokud mu nepřijde na pomoc celá armáda. (ČNK) věta předmětová a věta přípustková: (15) A taky vím, že tě musí mít rád, i když to zaručeně nikdy neřekl. (ČNK) věta odporovací a věta předmětová: (16) Jsem vážený občan, aniž by někdo věděl, jaké tajemství celá ta léta nosím v sobě. (J. Pehe) věta důsledková a věta účinková: (17) Ten strach byl tak silný, že se rozplakal, až přiběhla teta a máma. (V. Kouřil) Podřadné spojování vět okolnostních, např. podmínkové a přípustkové, přípustkové a podmínkové, časové a příčinné atd. je málo frekventované; zřejmě proto, že taková spojení jsou příliš volná: Návštěvník by asi vstoupil do kanceláře vedoucího pracovníka se smíšenými pocity, kdyby viděl v rohu stojící terárium, ačkoli akvárium nikomu nevadí. Chce zjistit, kam ho povede, ačkoli by ho samozřejmě odmítla, kdyby se pokusil využít situace. Karel jí to několikrát ukazoval, když za ním s mámou chodily na návštěvy, protože zastihnout jej doma byl nadlidský výkon. (M. Růžička) […] pravou rukou poslepu pečlivě zatahovala zipy zplihlých kapes, ačkoliv je nechávala otevřené, i když v nich něco nosila. (J. Bažant) Minimálně frekventované jsou věty závislé na osobním zájmenu v rematizační větě (k pojmu „rematizace“ viz 4. díl, kap. o aktuálním členění): (18) Zdálo se, že to bude on, kdo nám nahradí upáleného Jana Husa. (V. Přibský) B. Stejná spojka Protože tatáž spojka může mít různé funkce (významy), mohou být i věty v řetězci závislých klauzí různého druhu uvozeny stejnou spojkou; tato souvětí jsou málo frekventovaná: aby (předmětová) – aby (účelová): (19) Doporučuji, aby měření probíhala pravidelně, aby se dalo objektivně zjistit […] (D. Rath) -li (podmínková) – li (předmětová): (20) Ať nepřepínají, chtějí-li se dozvědět, je-li holocaust mýtus nebo pravda. (ČNK) co (podmětová) – co (vztažná časová): (21) Je mi jedno, co dělají hráči poté, co opustí trávník. (ČNK) jak (předmětová) – jak (doplňková): (22) Vzpomínal, jak mu Mysliveček vypravoval o českých muzikantech, jak chodí po světě hrát z místa na místo. (K. Koval) Někdy je lze pokládat za stylizačně neobratná: když (časová) – když (příčinně-časová): (23a) Vůbec první trest Svoboda dostal už na vojně, když praštil pěstí důstojníka, když se mu nelíbil jeho rozkaz. (ČNK) Toto souvětí lze přestylizovat např. takto: (23b) Vůbec první trest Svoboda dostal už na vojně, když praštil pěstí důstojníka, neboť se mu nelíbil jeho rozkaz. II. Řetězec závislých klauzí téhož druhu Jde obvykle o věty předmětové, uvozené různými spojkami: (24) Pevně věřím, že Harrymu dovolíte, aby jel s námi […] (ČNK) (25) Myslíš, že budu dělat, co si přeješ! (J. Urban) (26) Žádala jsem vás, abyste kolegovi Bémovi vysvětlil, jak mají vypadat tematické plány. (M. Urban) (27) Snažil jsem se poznat, jestli Mája nějak vnímá, že jde sama […] (L. Vaculík) (28) Vždycky mě zajímalo, jestli se ti bude líbit, až budu jezdit nožem po tvém těle. (E. Tvrdá) Různé spojky mohou být synonymní a střídat se ze stylizačních důvodů: (29) Já se už nedozvím vůbec nic, protože Vaculík všechno zapomene, jelikož ho to nebaví. (ČNK) (obě věty jsou příčinné) Obě předmětové věty však mohou být uvozeny i toutéž spojkou, nejčastěji spojkou že: (30) Říkala jsem, že si o mně myslíte, že jsem strašná. (ČNK) (31) A víš, že jsem čekala, že si vedoucí knihovny uvědomí, že za tu svou práci musíš dostat plat? (I. Mirovská) Problematické ze stylistického hlediska jsou řetězce přívlastkových a nepravých vět vztažných uvozených toutéž spojkou ve stejném tvaru; děje se tak zejména v odborných textech: (32a) Ministerstvo spravedlnosti zřídilo pracovní skupinu k mediaci, která představila návrh metodiky, která má soudcům pomoci určit případy vhodné k mediaci. (ČNK) (33a) Pak mne zaujalo místo, kde se zabývá možnou anketou, kde by se tázali mužů […] (ČNK) Taková souvětí by bylo vhodnější přestylizovat: (32b) Ministerstvo spravedlnosti zřídilo pracovní skupinu k mediaci. Ta představila návrh metodiky, která má soudcům pomoci určit případy vhodné k mediaci. (33b) Pak mne zaujalo místo, kde se zabývá možnou anketou, v níž by se tázali mužů […] 3.2.2.3 Postponovaný řetězec s progresivně regresivní variantou I. Definice V tomto řetězci závisí na hlavní větě postponovaná vedlejší věta prvního stupně závislosti – jde o progresívní rozvíjení – a na ní vedlejší věta druhého stupně, která stojí v antepozici k vedlejší větě prvního stupně, a jde tedy o regres v řetězcové závislosti. Tato větosledná varianta je méně častá než varianta s postponovaným řetězcem se závislostí progresívně progresívní. Vedlejší klauze jsou uvozeny distantními dvojicemi podřadicích spojovacích výrazů nebo – mnohem častěji – vznikají kontaktní dvojice různovětných podřadicích spojovacích výrazů. II. Distantní dvojice podřadicích spojovacích výrazů Klauze druhého stupně závislosti stojí v antepozici před klauzí prvního stupně závislosti. Tato struktura je málo frekventovaná: (34a) Řekl jsem si, jestli přežiju, že se vrátím. (V. Körner) Obvyklejší je tu struktura s kontaktním postavením spojek: (34b) Řekl jsem si, že jestli přežiju, tak se vrátím. III Kontaktní dvojice různovětných podřadicích spojovacích výrazů V souvětích této struktury dochází k výměně místa vedlejších vět: první věta závislá na větě hlavní, tedy vedlejší věta prvního stupně závislosti, se umísťuje za druhou vedlejší větu; její podřadicí výraz však zůstává na svém místě, tedy hned za větou hlavní. Tak se oba podřadicí výrazy ocitnou bezprostředně vedle sebe a vzniká kontaktní dvojice různovětných podřadicích výrazů: (35a) Utěšoval mě, že když chvilku posečkám, dostanu určitě nějakou zprávu poštou. (ČNK) Při jiném aktuálním členění lze pořadí závislých klauzí uspořádat tak, aby byl řetězec pouze progresivní: (35b) Utěšoval mě, že dostanu určitě nějakou zprávu poštou, když chvilku posečkám. Spojka že se někdy v souvětí s kontaktní dvojící spojek ve druhé závislé klauzi opakuje: (36a) A já si tenkrát myslela, že když dokážu všechno utajit, že to může být v pohodě […] (ČNK) Toto opakování ale není nutné: (36b) A já si tenkrát myslela, že když dokážu všechno utajit, může to být v pohodě. Také v těchto případech lze při jiném aktuálním členění pořadí závislých klauzí uspořádat tak, aby byl řetězec pouze progresivní: (36c) A já si tenkrát myslela, že to může to být v pohodě, když dokážu všechno utajit, Kvůli rytmu a/nebo aktuálnímu členění stává v druhé závislé klauzi partikule tak: (37) Vždyť jsi mi slíbila, že pokud ti seženu ten pas, tak si mě vezmeš. Druhá závislá klauze bývá účelová, uvozená spojkou aby, nebo výzvová, uvozená spojkou ať. Také tato souvětí lze při jiném aktuálním členění transformovat na řetězec klauzí závislých progresivně: (38a) Pergl se dohodl s hasiči, že kdyby taková předpověď hrozila, aby hned začali naplno hasit. (I. Pechar) (38b) Pergl se dohodl s hasiči, aby hned začali naplno hasit, kdyby taková předpověď hrozila. (39a) Obdržela pokyn, že kdyby se něco dělo, tak ať zavolá. (R. Procházka) (39b) Obdržela pokyn, ať zavolá, kdyby se něco dělo. Následuje frekvenční seznam nejčastějších kontaktních dvojic různovětných podřadicích výrazů. Do seznamu jsou zahrnuty kontaktní dvojice ze všech větosledných variant souvětí s ŘZVV o třech i více větách, Mezi kontaktními spojovacími výrazy stává někdy příslovce s oslabeným lexikálním významem, které je do spojovacího výrazu integrováno. Tyto rozšířené kontaktní dvojice jsou však, jak ukazuje tabulka, méně časté. Seznam nejčastějších kontaktních dvojic podřadicích výrazů podle jejich klesající frekvence v SYN v8 z roku 2021 Pořadí Dvojice Absolutní frekvence Pořadí Dvojice Absolutní frekvence Pořadí Dvojice Absolutní frekvence 1 že když 227 784 25 protože jestli 1 941 49 takže místo aby 167 2 že pokud 201 086 26 protože jakmile 1 501 50 že třebaže 164 3 že kdyby 68 278 27 který ač 1 378 51 že teprve když 147 4 že co 46 087 28 takže i kdyby 1 163 52 poněvadž když 141 5 že i když 25 778 29 že kdykoliv 1 112 53 jelikož když 132 6 takže když 25 656 30 protože ať 1 041 54 jenž když 131 7 že kdo 21 780 31 který kdyby 956 55 že vždycky když 106 8 protože když 20 833 32 že místo aby 884 56 protože místo aby 92 9 takže pokud 16 418 33 že cokoliv 874 57 že až když 82 10 že jestli 12 709 34 že jelikož 773 58 jelikož pokud 75 11 že ačkoliv 11 966 35 aby když 716 59 který i kdyby 68 12 že jakmile 11 112 36 že dříve než 590 60 takže ještě než 64 13 že než 8 657 37 který přestože 430 61 že vždy když 64 14 protože kdyby 7 683 38 který místo aby 425 62 kam když 62 15 protože pokud 7 799 39 který i když 407 63 ačkoliv když 61 16 že ať 7 069 40 že ještě než 403 64 že právě když 61 17 že dokud 7 010 41 že jen co 365 65 že jen když 59 18 který když 5 475 42 protože jestliže 351 66 jenž pokud 55 19 že ač 5 087 43 když pokud 347 67 jenž kdyby 55 20 takže kdyby 4 385 44 že i pokud 68 že zrovna když 54 21 že přestože 4 281 45 protože ačkoliv 241 69 který dříve než 52 22 takže i když 3 589 46 který ačkoliv 241 70 takže hned jak 47 23 že jestliže 3 366 47 že poté co 209 71 že ještě když 43 24 protože i když 2 605 48 že hned jak 203 72 protože ještě než 38 Další doklady: Všiml jsem si, že i když se mu na čele perlí kapky potu, ruku má překvapivě jistou. Přísahám, že jestli se Bůh nebude mít k činu, udělám to já. Básník a dramatik Josef Topol říká, že ačkoliv se scházel s Anastázem Opaskem po celá šedesátá léta, jen výjimečně slyšel opata mluvit o útrapách komunistických kriminálů. Zřejmě do mě vidí, protože když se znovu ujme slova, každou chvíli se odmlčí. Musel si vést záznamy, protože pokud by se Hitlerovi něco stalo, musel by gestapu odevzdat podrobné zprávy. 3.2.2.4 Anteponovaný řetězec s regresívně progresívní variantou I. Definice V této souvětné struktuře závisí na hlavní větě anteponovaná vedlejší věta prvního stupně závislosti, jíž je zpravidla věta příslovečná – jde tedy o regresívní rozvíjení – a na ní vedlejší věta druhého stupně závislosti, která stojí v postpozici k vedlejší větě prvního stupně, a jde tedy o progres v řetězcové závislosti. Tato větosledná varianta je méně častá než postponovaná ŘZVV progresivně progresivní, je však častější než postponovaná ŘZVV progresivně regresivní. Závislé klauze jsou uvozeny distantními dvojicemi podřadicích spojovacích výrazů, zřídka dvojicemi kontaktními . II. Distantní dvojice podřadicích spojovacích výrazů Vedlejší věta prvního stupně závislosti bývá časová, podmínková, příčinná, účelová, přípustková. Na ní závisí nejčastěji věta předmětová uvozená spojkou že (vše ČNK): (40) Jakmile se přesvědčím, že jste v pořádku odjela, vrátím se sem. (41) Když každý den slyšíš, že Bůh existuje, věříš v něj. (42) Protože nejstarší věděl, že v brdských lesích bude střelnice, koupil blízko lesů kovárnu. (43) Aby nikdo neviděl, že odchází, vyšel kuchyní. (44) I když sám sobě sliboval, že bude konečně Květě věrný, nikdy to nedodržel. Druhá klauze bývá dále uvozena různými jinými spojovacími výrazy: Když pomyslela na nebezpečí, které hrozilo Paulovi, ozval se v jejím hlase vztek. Podá-li někdo žádost, která vyžaduje doplnění, žádné řízení ještě neprobíhá. Kdybych byl věděl, co mě tu čeká, nejspíš bych šel někam jinam. A když toho zanechám, ačkoli tam zůstávám sedět, pohledem kloužu od Cosettina achátového stojánku. Jelikož jste si ten pracovní úraz způsobila v mé dílně, ať už jste pracovala na čemkoliv, tak to není jen váš problém, vážená! (T. Kubátová) Pokud měla štěstí, když už se jim dostala do drápů a zůstala v Řecku, mohla by být v Athénách. (J. Cimický) Když jsem se o ni začal ucházet, ihned jak se objevila v naší nemocnici, zeptala se rovnou […]. (P. Novotný) Když jsem měl jít spát, předtím, než jsem vešel do koupelny, poslouchal jsem vždycky, jestli neslyším šustění listů. (L. Požárová) Když jsem byla trochu větší, kdykoli jsem mohla, utekla jsem své chůvě […] (J. Tomek) Jelikož ji nešlo obejít, protože zasahovala od jedné stěny ke druhé, vedly přes ni tři dřevěné lávky. (A. Pospíchal) III. Kontaktní dvojice různovětných podřadicích spojovacích výrazů V této struktuře uvozuje dvojice spojek klauze druhého a třetího stupně závislosti. Souvětí tohoto typu jsou málo frekventovaná a vyskytují se jen v souvětí o čtyřech a více větách: Když víš, že když něco zkazíš, tak těch sedm fúrií tě rozsápe na kusy, tak se pod vodou opravdu nenudíš. Když mu znovu vytýkám, že zatímco se hrabe na nohy, mezi jeho lokty a tělem, by se dala prostrčit hlava, tvrdí […]. Jakmile vedení pochopilo, že když uspokojí nějakou potřebu, přestane být stimulem, náhle se vše vyjasnilo. Platí-li pro současníky, že když dva současníci říkají totéž, není to totéž, platí to ještě mnohem více o těch, jejichž výpovědi oddělují tisíciletí. 3.2.2.5 Anteponovaný řetězec s regresívně regresívní variantou V anteponované řetězcové závislosti regresívně regresívní závisí na hlavní větě bezprostředně vlevo od ní anteponovaná vedlejší věta prvního stupně závislosti, jde tedy o regresívní rozvíjení, a na ní bezprostředně vlevo anteponovaná vedlejší věta druhého stupně závislosti, jde tedy opět o regres. Tato větosledná varianta je minimálně frekventovanou variantou souvětí s ŘZVV; spojky jsou v postavení kontaktním: (45a) A protože když seděla, nohama ještě nedosáhla na pedály, raději stála. (ČNK) Při jiném aktuálním členění lze tato souvětí transformovat na souvětí se závislými klauzemi progresivními: (45b) Raději stála, protože nohama nedosáhla na pedály, když seděla. Srov. dále: A protože pokud jde o Kosovo, pohled opozice a režimu se příliš neliší, nelze ani zde čekat příliš mnoho. Ale i kdyby, až procitne, o pomoc volal, byl by jeho hlas přehlušen vlnobitím rozbouřeného moře. Ale aby kdo kupuje, vždycky koupil, na to není regule. (V. Čtvrtek) 3.2.2.6 Interponovaná varianta Řetězec závislých klauzí může být také interponován do věty hlavní. Jde o málo frekventovanou strukturu: Ani Eduard, jakmile začal pociťovat v kostech, že tady určitá, nepříliš velká naděje žije, nezůstal klidný […] (M. Macho) Každý muž a každý otec, který zahubí ženu, tak jak Mášu zahubil Volkonský, ztrácí právo na její srdce. (J. Štětina) Všechny ty slavné liliputí svatby, na nichž, aby jim dodali patřičného lesku, vždycky figurovali důstojníci KGB, byly nakonec k ničemu. 3.2.3 Elipsa střední věty v souvětí s ŘZVV V mluvené češtině, která se zčásti a určitým způsobem promítá i do psaných textů, dochází někdy k elipse střední věty souvětí, tj. závislé klauze prvního stupně závislosti. Elidován bývá nejčastěji účel děje: (1a) […] ale když jsme došli ke kávě, jestli by nebyl nějaký džob, tak všichni uhnuli a šli domů. (P. Tigrid) (1b) […] ale když jsme došli ke kávě, abychom zjistili, jestli by nebyl nějaký džob, tak všichni uhnuli a šli domů. Potenciální elidovaná věta nemívá konkrétní podobu a možnost doplnění takové věty do souvětí je omezená a závislá na textových souvislostech: (2a) A tak prý dvanáct panských mstitelů metalo kostky, kdo Václava zbaví života. (Z. Šmíd) (2b) A tak prý dvanáct panských mstitelů metalo kostky, aby se rozhodlo, kdo Václava zbaví života. Přísudek rozhodlo se je jen jednou z možností, jak vyjádřit smysl celého souvětí (2a) explicitněji. Potenciální elidovanou větou bývá nejčastěji věta účelová, uvozená spojkou aby; na ní závisí vždy věta předmětová: (3a) Zatřásl lahvičkou, jestli tam něco je. (ČNK) (3b) Zatřásl lahvičkou, aby zjistil, jestli tam něco je. Potenciální elidovaná účelová věta mívá jako přísudek slovesa získávání, vlastnění či poskytování informace, resp. upozorňování na něco. Nejčastěji lze doplnit klauzi s přísudkovým slovesem zjistit (elidovaná věta je v hranatých závorkách): Koukněte se doma do zrcadla, [abyste zjistil,] jaký jste king! (P. Frýbort) Napínal jsem uši, [abych zjistil,] jestli nezaslechnu štěkání psa. (P. Frýbort) Zavolal Ireně ještě z cesty, [aby si ověřil,] jestli bude doma. (Z. Pospíšilová) Pro žáka je taky velmi důležité, [aby věděl,] za co takovou či onakou známku dostává. Budeme s ním chtít dnes hovořit, [aby řekl,] jaké byly skutečné důvody jeho rozhodnutí. […] pod stolem mě potom kopal do nohou, [aby upozornil,] že to dělá jen z donucení. Méně často je elidována věta časová nebo příčinná, resp. takovou větu lze do souvětí vložit: (4a) Ulevilo se mu, že se talíř nehýbá. (ČNK) (4b) Ulevilo se mu, když zjistil, že se talíř nehýbá. (5a) A měla jsem nervy, jestli to stihneš. (R. Szalaiová) (5b) A měla jsem nervy, protože jsem nevěděla, jestli to stihneš. Status eliptičnosti takových souvětí je však sporný (srov. oddíl III, kap. 8.2 o elipse). 3.2.4 Přirovnání mezi větami prvního a druhého stupně závislosti 3.2.4.1 Způsobové věty uvozené spojkou jako V klauzi 2. stupně závislosti uvozené touto spojkou se poukazuje ke způsobu nějakého děje a ten se přirovnává k ději, o němž hovoří klauze 1. stupně závislosti; ta je uvozena spojkou že, aby, protože nebo vztažným zájmenem (který, proč): (1) Myslíš, že by se choval vrah, jako se choval on? (H. Prošková) (2) Až pojednou spatří tvář, která se oddělila od mlhoviny množství, jako se odděluje měsíční koule od zrcadla jezera […] (J. Loukotková) Srov. dále: Hejtman Žďárský se vroucně modlil, aby arcikníže zmizel z Křivoklátu stejně rychle, jako se objevil. (V. Křístek) Žádná žena nedovede pochopit, proč se muž nestará o soulad v manželství tolik, jako se stará o úspěch ve svém podniku. (I. Štěpánková) 3.2.4.2 Věty uvozené spojkou s než Jde tu o rozdílovou vlastnost, která je vyjádřena ve větě hlavní komparativem adjektiva nebo adverbia, nebo je vyjádřena lexikálně preferenčním adverbiem spíš, raději, radši nebo i jinak lexikálně. Obsahy obou závislých klauzí se porovnávají tak, že obsah první závislé klauze hodnotově převažuje obsah druhé závislé klauze; ta bývá uvozena spojkami než když, než kdyby, než aby, než že aj.: (3) Mnohem víc se jí zamlouval, když byl vystrašený, než když sršel svou sebejistotou. (Š. Junková) (4) Je lépe, když se lidé smějí, než kdyby plakali! (J. Fousek) (5) Alexandr dal přednost týdennímu vyčkávání, až mu město spadne do klína, než aby je zbytečně dobýval. (K. Richter) (6) Daleko lépe zní, že žena byla třikrát vdaná, než že měla jenom čtyři milence. (M. Graclík) Srov. dále: než když: Proto je lepší, když se kriminálníci prohánějí městy, než když se usadí v ministerských křeslech. (L. Martínek) Pověz, co to bude jiného, než když před více jak sto lety přistál Kolumbus u břehů Nového světa? (J. Jindra) než kdyby: Jsem radši, když je tepleji, než kdybych mrzla. (T. Kubátová) než aby: Opravdu by bylo lépe, kdyby překročil dohodnutou posvátnou linii, než aby pokračovaly masakry […] (M. Kocourek) Prý je lepší, aby umřel jen ten kluk, než aby hlady umřeli oba. (I. Mirovská) než že: Vždycky je těžší dokázat, že něco nenastalo, než že to nastalo. (J. M. Skuhra) Najednou ji víc znepokojilo, odkud to ví, než že to ví. (R. Andrásová) Já bych spíš soudil, že okolí děsila, provokovala, než že by byla nebezpečná! (J. Cimický) Taky vám řekne raději, že tam něco leželo, nežli že tam byl člověk. (H. Prošková) Vůbec ji nenapadlo, že by se jeho pozvání dalo chápat jinak, než že Kryštof dá do placu láhev pro všechny […] (T. Kubátová) ostatní: Gerontovi např. více vadí, jestliže udělá ve svém uvažování chybu, než jestliže se opozdí. (P. Říčan) […] hledá v povaze německého strážného Němce možná něco, co spíš potřebuje, než co tam nachází […] (A. Lustig) Přistihl jsem se, že mě to souží daleko víc, než co se stane se mnou. (E. Kačírková) Pochybuji, že byste mým schopnostem mohl důvěřovat méně, než jak já důvěřuji těm vašim. (P. H. Šlik 3.3 Souvětí se souřadnými vedlejšími větami Obsah: 3.3.1 Vymezení 3.3.2 Koordinace vedlejších vět 3.3.2.1 Identické podřadicí výrazy 3.3.2.2 Rozdílné podřadicí výrazy 3.3.3 Apozice vedlejších vět 3.3.3.1 Definice 3.3.3.2 Identické podřadicí výrazy 3.3.3.3 Elipsa spojky u apoziční věty 3.3.3.4 Rozdílné podřadicí výrazy 3.3.1 Vymezení Terminologická poznámka: Souvětí se souřadnými vedlejšími větami (dále souvětí se SVV) je označováno nejčastěji jako souvětí s několikanásobnou větou vedlejší (Trávníček 1951; Hrbáček 1965; Bauer – Grepl 1972; Grepl – Karlík 1986; Havránek – Jedlička 1988), graduální souvětí s vedlejšími větami ve vztahu souřadnosti (Svoboda 1972). Podrobně o souvětí se SVV jako o čtvrtém typu složeného souvětí psal Kočiš (1973). Jednomu druhu souvětí se SVV věnovala samostatnou pozornost Bergerová (1983). Jde o souvětí, v němž na jedné větě hlavní paralelně závisejí dvě nebo více vět vedlejších, mezi nimiž není vztah závislosti, přičemž závislé klauze bývají spojeny spojkou souřadicí. Počet vedlejších vět (závislých klauzí) není omezen syntaktickými pravidly, ale závisí na sdělných potřebách a komunikačních možnostech účastníků jazykové komunikace. Nejčastější větoslednou variantou je postpozice těchto vět vzhledem k větě hlavní: (1) Zdá se, že nám to s lipany zase nevyšlo a že se zde neuchytili. (ČNK) Méně častá je jejich antepozice: (2) Když mu městský písař diktoval podmínky úkolu, ani když pak sám objednával fůru dřeva […], ještě pořád ho nic nenapadlo. (O. Dvořák) Ojediněle jsou závislé klauze spojeny asyndeticky, bez slučovací spojky a: (3) Vyčítal si, že na to vůbec pomyslel, že to vůbec chtěl udělat. (V. Jareš) Jen velmi zřídka souřadné věty vedlejší bývají v postavení distantním: (4) Když se ke knize konečně dostanu, jsou problémy, když si ji chci půjčit na delší dobu. (V. Capponi, T. Novák) Ojediněle jsou v souřadném vztahu vedlejší věty různého druhu s různými spojkami: (5) Aby snížil náklady, a protože neučinit to by byl býval hřích, nabídl nejbližším z přátel a kolegů průklepy. (P. Kohout) Mezi dvěma souřadnými vedlejšími větami naprosto převažuje koordinace, řídká je oslabená koordinace, dále determinace a oslabená determinace. Značně specifická je apozice mezi dvěma souřadnými vedlejšími větami. 3.3.2 Koordinace vedlejších vět 3.3.2.1 Identické podřadicí výrazy I. Obecná charakteristika Mezi vedlejšími větami uvozenými stejnými podřadicími výrazy je nejčastěji poměr (a) slučovací, (b) odporovací, (c) stupňovací, (d) vylučovací. Vedlejší věty zpravidla spojuje souřadicí spojka: (1) Ludvík se omlouval, že rád přehání a že se nechal bohužel zase unést. (M. Kundera – ČNK) Souvětí typu (1) s opakovanou spojkou že jsou velmi frekventovaná. Řídká jsou naopak souvětí souřadicí s trojici spojovacích výrazů: (2) Řekla jsem, že jít k doktorovi není žádná hrůza, ale že jestli tam jít nechce, mně je to jedno, ať si dělá, co chce. (překlad: E. Ferrante) II. Vztah slučovací (Ke slučovacímu vztahu obecně a mezi dvěma nezávislými větami viz tento oddíl, kap. 2.4) Mezi vedlejšími větami stojí nejčastěji spojka a. Jsou-li v souvětí více než dvě věty vedlejší, stojí spojka a mezi předposlední a poslední vedlejší větou: (3) Utěšoval se, a jistě právem, že většina národa taková není, že ještě existují obětaví lidé, ochotní pomáhat druhým v nesnázích, a že jsou lidé usilující o kultivaci osobnosti. (Z. Dienstbier) Řidčeji mezi vedlejšími větami není spojka žádná: (4) Píšu si písničky, které bych rád sám slyšel, které bych se rád naučil, které bych rád hrál. (J. Rauvolf) Málokdy je spojka mezi všemi vedlejšími větami; může přitom jít o stylistickou figuru, záměrně opakování: (5) Přál jsem si, abych u ní mohl zůstat celý večer a aby Diana neodešla k pultu nebo na toaletu a aby jí pan někdo neuvolnil místo na druhém konci stolu. (S. Moc) Zřídka bývají podřadicí spojky že, aby u druhé vedlejší věty posunuty dovnitř této věty, a to jen k určitému slovesu, nikoli za něj: (6) […] víme jen, že se narodil v boiótských Eleutherách a za vlast že si zvolil Athény. (V. Zamarovský) (7) Kult smutku romantikům velel, aby prožívali lásku nešťastnou a jen o takové aby psali. (Z. Šmíd) Spojka a bývá posílena příslovcem přitom; explicitně se tak vyjadřuje současnost dějů obou vedlejších vět: (8) A v tom se snažil Tomáš plavat, aby se neutopil a přitom aby doplaval přece jen ke vzdálenému břehu. (Z. Dienstbier) Vedlejší věty stávají i v protikladu; ten se vyjadřuje tak, že záporka ne je umístěna před podřadicí spojkou druhé vedlejší věty: (9) Kateřina proklela Vojtěcha, aby ho zabila, a ne aby chránila jeho ostatky. (A. Vašíček) (10) A kromě toho jezdím na dovolenou, když mám chuť a čas já, a ne když mě tam posílají policajti. (P. Frýbort) Méně často stojí mezi vedlejšími větami spojka i nebo její záporná podoba ani: (11) Kobyla věděla o všem, co se kde pod zemí událo i co se chystá. (E. Hudečková) (12) […] nikdy neřekla, že jsem vdaná, ani že mě naši vydědili […] (A. Jakoubková) Uplatňují se tu i různovětné dvouslovné spojovací výrazy jak – jak, dílem – dílem, ani – ani, jak – tak, jednak – jednak. Obě souřadně spojené závislé klauze jsou tak uvozeny spojitou dvojicí až trojicí spojovacích výrazů: (13) Nedovedla jsem si ho představit, ani jak zamlčuje důležitá fakta, ani jak vypráví naše ne zcela legální dobrodružství. (E. Kačírková) (14) A velmoži přišli skoro všichni, dílem proto, že se neodvážili Ryšavci odmítnout, a dílem proto, že představa naditého pupku a prolitého hrdla byla lákavá. (J. Bílek) (15) Odpověď na displeji nesvítila, ani když jsem šla do skladu, ani když opadl největší ranní nával […] (L. Pazdera) Dvojice jak – tak se uplatňuje v souvětích s atributivní větou vztažnou: (16) Jak ten, kdo šperky ukryl, tak ten, kdo je chtěl vyzvednout, znali zdejší poměry. (M. Macková) Spojovací výraz jednak může stát na začátku nebo uprostřed první závislé klauze: (17) […] poručík Toni Bobinet sedí na balvanu a tahá se za maličké knírky, jednak proto, že se nudí, jednak také, že už popáté přečetl čtrnáct dní staré noviny a přemýšlí. (K. Čapek) (18) Málo jsme si uvědomovali, že jsme tam jednak dávno patřili, jednak že to byla Evropa, která byla naší přítomností obohacována. (J. Hořejší) Mezi vedlejšími větami stává příslovce současně nebo pak ve funkci slučovací spojky: (19) […] pozval Sváťu na prázdniny, aby se ukázal, současně aby tata konečně pochopil, že brácha je brácha. (M. Exner) (20) Zoufale jsem sledoval, jak se ta propast blíží, pak jak v hloubce víří se pod náma šedivá chladná hmota […] (D. Jahn) II. Vztah odporovací (K odporovacímu vztahu v souvětí elementárním viz tento oddíl, kap. 2.3) Rozpor mezi obsahy souřadně spojených závislých klauzí se vyjadřuje nejčastěji spojkou ale: (21) Ten nechápavec mi napsal, že síly mám dost, ale že musím být pokorná a trpělivá. (E. Kantůrková) (22) Neměnil se v sadistu proto, aby si moji lásku vynutil, ale aby ji spolehlivě zničil. (I. Myšková) Spojka ale bývá posílena příslovcem zároveň: (23) Umístil je (stromky) k oknu, aby měly dostatek světla, ale zároveň tak, aby na ně nešlo přímé slunce. (J. Oldřichová) Dvojice spojek avšak že nebo avšak aby v souřadně připojené druhé závislé klauzi je vzácná: (24) Všechna rádia hlásila, že česká zem je neporažená, avšak že do země stále proudí sovětské, polské, maďarské, bulharské a východoněmecké jednotky. (J. Topol) (25) Při práci s Büchnerovou nálevkou vystřihneme z filtračního papíru kruh takového průměru, aby pokrýval všechny otvory děrovaného dna nálevky, avšak aby byl menší než průměr dna. (ČNK) Rozpor se vyjadřuje také příslovcem naopak, a to i v součinnosti se spojkou a: (26) […] je proto v zájmu klidu upozornit věřící, aby mu neposkytovali ochranu, naopak, aby hlásili vrchnosti, kde se nemilý host zdržuje. (F. Neužil) (27) Je možno předpokládat, že část našich odborných středních škol odpovídá neúplnému střednímu vzdělání v Německu, a naopak, že naše čtyřleté učební obory odpovídají německé střední škole. (P. Machonin-M. Tuček) Rozpor lze vyjádřit také záporkou ne připojenou před spojku uvozující první závislou klauzi: (28) Jako by neznámého vraha posedlo šílenství a bodal, ne aby prostě zabil, ale aby ze sebe dostal toho nenávistného běsa. (J. Bauer) Méně často se rozpor vyjadřuje knižní spojkou nýbrž uvozující druhou závislou klauzi: (29) Známý řecký autor komedií Aristofanes o filozofii prohlásil, že nestaví vzdušné zámky, nýbrž že dělá a ovlivňuje politiku. (ČNK) V první závislé klauzi může stát partikule sice vyjadřující význam přípustky: (30) […] je to myšlenka, že dějiny sice mají smysl, ten že je ale aktivně dějinám dáván. (M. Havelka) Na odporovací poměr se navrstvuje odstín kompenzační u výrazu zato: (31) Ukázalo se však, že Habsburk není zas tak chudý, zato že je rázný a chytrý. (Z. Šmíd) III. Vztah stupňovací Mezi souřadně spojenými závislými klauzemi může být i různě vyjadřovaný vztah stupňovací (srov. tento oddíl, kap. 2.4.4) (32) V polovině března 1525 byli ještě přesvědčeni, že se Češi podřídili římské kurii, ba že někteří se přímo zřekli své víry. (J. Macek) Srov. dále: Jeden jako druhý nemohli skrýt překvapení a komentovali, že je to tedy trochu divný pár, navíc Radka že je o něco vyšší než její budoucí manžel. (T. Březinová) Řekli mi, že oni sami vlastní srdeční chirurgii zavádět nebudou, a nadto že ani nemají potřebnou lůžkovou kapacitu. Nepochopila jsem ten vtip, jednak proto, že matky vtipy nechápou, ale hlavně proto, že se mi kupodivu ulevilo […] (I. Obermannová) Robertovi stačilo (pět dnů) nejen na to, aby figurínu připravil, ale aby s umělou Claire v kufru automobilu odjel do Nice. (M. Ajvaz) IV. Vztah vylučovací (alternativní) Mezi souřadně spojenými závislými klauzemi může být i vztah vylučovací (alternativní) (srov. tento oddíl, kap. 2.4.3): (33) Ptal jsem se Valtra, jestli někoho zavraždil, nebo jestli spáchal vlastizradu. (Z. Benýšek) (34) Tolik si přála, aby déšť už nikdy nepřestal, anebo aby byla pořád noc. (E. Kriseová) Srov. dále: […] policajti nabyli dojem, že se buď k něčemu nechci přiznat, nebo že si vymýšlím. (S. Moc) Do podvědomí voličů vstoupily velké z politických stran, buď že měly tradici již z první republiky, nebo že se prosadily v polistopadovém vývoji. (Z. Dienstbier) Já se o něj postarám, než bude pas, nebo než se vrátíte. (B. Walterová) Neznamená to však, že by politické programy stran byly pokládány za nevýznamné či že by je teoretikové zabývající se problematikou koalic podceňovali. (B. Říchová) Druhou závislou klauzi může uvozovat i vylučovací jinak: […] víš, že musíš ještě ujít 16 kilometrů, jinak že v tom lese přes noc zmrzneš. (P. Frýdlová) Spojka se v některých případech může, ale nemusí opakovat: (35a) Nebyl jsem si jist, jestli to v něm vře, nebo jestli má blízko k slzám. (ČNK) (35b) Nebyl jsem si jist, jestli to v něm vře, nebo má blízko k slzám. (36a) Nikdo v tu chvíli nevěděl, jestli to myslí vážně, anebo si dělá legraci. (P. Cerman) (36b) Nikdo v tu chvíli nevěděl, jestli to myslí vážně, anebo jestli si dělá legraci. 3.3.2.2 Rozdílné podřadicí výrazy I. Závislé klauze jsou téhož druhu A. Vztah slučovací Různými spojovacími výrazy uvozujícími závislé klauze jsou spojky, zájmena nebo zájmenná adverbia; obě závislé klauze stávají v postpozici, ale mohou stát i v antepozici: (1) Řekl jsem, že je hledán policií a aby mě bez námitek následoval. (ČNK) (2) Židovské muzeum je dnes jediným muzeem v Česku, které je finančně soběstačné a jehož roční příjmy z návštěvnosti činí několik miliónů. (ČNK) (3) Jak bude vypadat Venušina místnost a kudy tam půjdete, je vaše věc. (M. Košanová) Mezi různé spojky řadíme i spojky synonymní: (4) Přemítala, jestli ji to změní a zda dokáže být znovu šťastná. (ČNK) Před spojkou uvozující druhou závislou klauzi může stát zdůrazňující adverbium či partikule: (5) Sotva Denisa stanula ve dveřích kavárny a ještě než se stačila rozhlédnout po volném stolku, zavolal na ni Tonda […] (J. Krechler) Závislé klauze mohou být uvozeny spojovacím prostředkem různého druhu, např. spojkou a zájmenným adverbiem: (6) Jestli rychlíkem pojede a kdy pojede, dostaneš zprávu. (V. Erben) (7) Ale zda právě on vraždil a kdo vraha poslal, na to ani on nenašel odpověď. (J. Bauer) Závislé klauze mohou být spojeny také asyndeticky, tj. bez slučovací spojky a: (8) Zavolal sestře, že přiveze dívku z Čech, ať nezve žádné z jeho bývalých. (P. Frýdlová) Srov. dále: různé spojky v postpozici: Řekl jsem, že to neberu a aby neblbnul. (J. Stránský) Císař pak prohodil, že Praha je vskutku nejkrásnější město světa a jestli si snad někdo myslí něco jiného. (Z. Šmíd) […] nabručeně souhlasila, aby Chantal rozčesala princezně vlasy a že se dívky podělí o lože. (M. Denková) Určitě chcete znát odpověď na vaši otázku, jestli souhlasím s vaším návrhem a zda ho pro vás pro kapli svatého Rocha udělám. (T. Mlynkec) Dokázal totiž i mlčet, když si to situace vyžadovala a jestliže by jeho schopnost mohla cestu ohrozit. (L. Martínek) […] budeme proto cestovat po jihu země, pokud to počasí dovolí a dokud se dítě nenarodí. (J. Černá) Řekl mi, že kardiologické atestace jsou vyčerpány na únor a ať si žádost podám. (P. Jerie) různé spojky v antepozici: Protože Jorga dosud neletěla letadlem a že nám ten týden v Mariánských Lázních celý propršel, chtěla Jorga k moři, já do hor […] (V. Páral) Přestože je okolí ochotno pomoc poskytnout a že je tato pomoc snadno dostupná, oběť nemusí být schopna tyto signály rozpoznat. (T. Kohoutek-I. Čermák) Přestože automobil dávno přestal být ve vyspělých zemích luxusní záležitostí a i když zácpy na dálnicích a zablokovaná města rázně snížily časový zisk i radost rodičů z rychlosti, bez vozu se dnes již prostě nelze obejít. (J. Keller) spojka a zájmenné adverbium v postpozici: Není proto vůbec jisté, že budou rozpočty na následující roky méně úsporné a jak se to podepíše na rozpočtu. (K. Kozák – T.Weiss – H. Schulzová) To se stalo, až když se mladé pokolení roztříštilo a kdy se vývoj politického stranictví rovněž bral rozbíhavými cestami. (M. Havelka) spojka a zájmenné adverbium v antepozici: Když totiž viděl celou moji zkázu a jak spím pod praporem, umluvil toho pana Kozu. (T. Brdečková) zájmenné adverbium a spojka v postpozici: Historii budeme jednou těžko vysvětlovat, proč tomu tak je a zda by imunologický výzkum tohoto rozdílu nepomohl více pochopit vývoj k AIDS. (V. Schreiber-I. Budil) spojka a zájmeno v antepozici: Že ho ale tak zřídili, a kdo to vlastně byl, z něj zatím nevypadlo. (T. Březinová) Ale zda právě on vraždil a kdo vraha poslal, na to ani on nenašel odpověď. (J. Bauer) zájmeno a spojka v postpozici: Netušila, co říká, ani že to říká špatně. (A. Knapová) zájmeno a zájmenné adverbium v postpozici: Roman si hned po zprávách o tom, co se stalo s Ibrahimem a jak jsem v tom namočený, sbalil kufr. (P. Frýbort) zájmenné adverbium a zájmeno v postpozici: Nevěděla, jak začíná porod, ani co se při něm děje. (B. Walterová) různá zájmenná adverbia v postpozici: Lakhindar si představoval Řecko, kam už několik misí odešlo a kde by snad po nich mohl nový vyslanec nalézt stopy. (M. Moučková) […] musela jsem jí přece povědět, proč jsem se s ní nerozloučila a jak to se mnou tak vůbec vypadá. (V. Cílek) B. Vztah vylučovací (alternativní) Také závislé klauze ve vztahu vylučovacím (alternativním) mohou stát v postpozici i antepozici; spojkou mezi oběma závislými klauzemi je zpravidla nebo: (9) Nevím, jestli byl šampón málo účinný, nebo zda Adélka vši opět chytla ve školce. (ČNK) (10) I kdyby mu to finská policie explicitně nesdělila nebo kdyby jim neporozuměl z jazykových důvodů, jako student kriminologie to musel vědět. (B. M. Horská) Srov. dále: postpozice závislých klauzí: Pak se podíval na Desdemonu a zeptal se jí, zda i ona použila nějaký led, nebo jestli je právě ona osobou […] (V. Černucká) Stejně popudlivě nesl, jestliže měl někdo odlišný názor, nebo naopak dřív než on vyslovil jeho vlastní myšlenku. (P. Novotný) antepozice závislých klauzí: Ale když vstoupím do ODS […], nebo počítám-li se k muslimům či k občanům USA, je kmenová duše neustále ohrožena možností mého výstupu. (J. Bílý) Jestli tam mají kanceláře, nebo co tam dělají, to nevím. (P. Horáková) Byla-li s nimi nějak spřízněna či jak k tomu došlo, nikdo neví. (I. Fic) Nakolik je pro Steffla láskou nebeskou, nebo jestli ho k ní táhne jenom neodbytný sex, nikdy přesně nevěděla. (P. Jansa) Pokud by se pokusil uprchnout nebo kdyby se ho někdo pokusil odtud unést, musí zemřít. (J. Dobrylovský) C. Vztah odporovací (11) Neměl ani tak starost, zda je Linda v pořádku, ale aby z toho nebyl nějaký malér. (P. Hudský) Srov. dále: Žili jsme v prapůvodním dřevěném domku, který pamatuje čtyři generace Zořiny rodiny, ale kde už nikdo nebydlí. (S. Moc) Nicméně důležité není, za jakých okolností ses rozhodla, ale že ses rozhodla. (M. Šichtařová-V. Pikora) Ptal se, kolik je hodin, ale ne aby se to dozvěděl. (A. Lustig) II. Závislé klauze jsou různého druhu Vedlejší věty jsou zpravidla v poměru slučovacím nebo vylučovacím, zřídka odporovacím; stupňovací poměr není doložen. A. Vztah slučovací Závislé klauze jsou spojeny spojkou a. Nastávají např. tyto kombinace: (a) věta příčinná a věta účelová; (b) věta účelová a věta příčinná (vše ČNK): (12) Protože pobočky nejsou nafukovací a aby se nepřípustně nesnižoval komfort nynějších klientů, musela spořitelna k regulaci přistoupit. (13) Aby uklidnila matku a protože měla strašný hlad, zůstala na večeři [...] B. Vztah vylučovací (alternativní) Závislé klauze jsou spojeny spojkou (a)nebo nebo dvouslovnou spojkou buď – nebo. Nastávají např. tyto kombinace: (a) věta příčinná a věta účelová; (b) věta příčinná a věta podmínková; (c) věta účelová a věta předmětová; (d) věta předmětová a věta příčinná; (e) věta časová a věta přípustková: (14) Bohužel tyto doby již dávno minuly, protože člověk lesy vykácel pro stavební dřevo nebo aby získal zemědělskou půdu. (ČNK) (15) V některých případech byla tato krutá smrt prominuta, buď že se jednalo o významného šlechtice, nebo pokud se dotyčný přiznal ke všemu […] (V. Šindelář) (16) […] apeloval na záchranáře, aby jednali rychle, nebo že muž skočí. (J. Hubač) (17) Nevěděl, jestli to je na otcův příkaz, nebo proto, že se jí líbí. (J. Formánek) (18) Kdykoli s tátou byl, nebo i když si na něj jenom vzpomněl, prožíval nepochopitelné návaly studu. (J. Kment) C. Vztah odporovací SVV jsou spojeny spojkou ale. Doloženo máme souvětí s větou příčinnou a účelovou a souvětí s větou časovou a přípustkovou: Dole v údolí pak nasázeli tisíce jabloní, ne proto, že by byli zvlášť pilní, ale aby pozlobili Boha […] (A. Wagnerová) Vy jste průhledná, když někoho podezříváte, ale i když přestanete. (S. Poberová) 3.3.3 Apozice vedlejších vět 3.3.3.1 Definice V apozici jde o (potenciální) referenční totožnost obsahu druhé vedlejší věty s obsahem předcházející vedlejší věty (týž denotát je označen vícekrát); druhá závislá klauze označuje jiným způsobem stejný fakt jako klauze předcházející. Klauze ve vztahu apozičním bývá typicky uvozena ztotožňujícími výrazy: spojkami čili, neboli, partikulemi totiž, tedy nebo explicitně ztotožňujícím výrazem tj. (tj.), tzn. (to znamená): Ve druhé závislé klauzi se spojovací výraz buď opakuje, nebo je ve druhé klauzi elidován, anebo jsou mezi oběma závislými klauzemi spojovací výrazy různé. Apozice se vyskytuje především v odborných textech. 3.3.3.2 Identické podřadicí výrazy Ztotožňující výraz je umístěn bezprostředně před opakovanou spojkou: (1) Jenže než se rytíř stal skutečným rytířem, čili než byl na rytíře pasován, musel projít několika stupni učení a výcviku. (E. Jančíková) (2) Hromádka ve zmíněné knize vyslovil přesvědčení, že reformace dosud nevyřešila jeden ze svých základních úkolů, totiž že nepřinesla novou filosofickou koncepci. (L. Hejdánek) (3) Výběrový soubor je zkonstruován tak, aby byl statisticky reprezentativní – tedy aby reprezentativně zastupoval celý základní soubor. (L. Urban a kol.) (4) […] sleduje práci takových filosofů, kteří za nějakou takovou syntézou směřují, tj. kteří chtějí do svého filosofického obzoru pojmout křesťanskou víru. (L. Hejdánek) (5) […] předpokládá, že se vše vlastně děje podle určitého plánu, tzn., že nějaká mysl ví dopředu o všech problémech. (J. Michl) Srov. dále: V jeho pojetí kosmopolitní spravedlnosti se tak naplno projevuje představa, že politika by měla být funkcí morálky, čili že podoba systému politického rozhodování by měla záviset na závěrech morálně-filozofické rozvahy. (P. Dufek) Je to jeho známá věta, že „imanentní“ Trojice a ekonomická Trojice jsou totožné neboli že vnitřní život Nejsvětější Trojice a její působení v dějinách spásy jsou shodné. (L. Muchová) […] vždy uvažovala o takových profesích, které by mi ho pomohly uspokojit, neboli v nichž by nějak sloužila lidem. (J. Hořejší) Doplníme-li nyní na prázdné místo ve funkci nějaké konkrétní číslo, neboli dosadíme-li za proměnnou, pak obdržíme výraz […] (P. Sousedík – ČNK) V některých případech je nesnadné rozhodnout, jde-li ve smyslu definice o náboženství, totiž vztahuje-li se ke skutečnosti transcendentní nebo jen imanentní. (I. Štampach) Je naprosto samozřejmé, že i obecná psychologie zkoumá vliv sociálních a kulturních faktorů na psychiku člověka, tedy že se zabývá tímtéž, čím psychologie sociální. (J. Kosek) Z pohledu partnera bývá důležité, jak tento člověk reaguje, tj. jak intenzívně hledá novou práci. (M. Vágnerová) Zkoumá také, zda jsou pozitivní volby vzájemné, tj. zda jsou sympatie opětovány. (P. Říčan) Apoziční spojovací výraz nemusí být přítomen: (6a) Stačí, když konvertuješ, když se staneš katolíkem. (J. Jindra) (6b) Stačí, když konvertuješ, čili když se staneš katolíkem. Apoziční klauze bývá též připojena pomocí rektifikačních obratů jako jinými slovy, jinak řečeno, (nebo) lépe (přesněji) řečeno, konkrétněji, zřídka pomocí některých speciálních slov jako vlastně, popřípadě, respektive, zkrátka, například atd.: Alespoň intuitivně nemá nikdo daleko k tušení, proč je vlastně anamnetický rozum tak výrazně selektivní, jinými slovy, proč je práce spočívá stejnou měrou ve vzpomínání jako v programovém zapomínání. (B. Horyna) Myslím totiž, že svým primitivním, čistě praktickým způsobem kojenec tuto otázku chápe, lépe řečeno, že ji žije. (P. Říčan) A nemáte-li si o čem povídat, přesněji řečeno, nemáte-li si oba dva jistého dnes co říct, tak mlčte. (M. Plzák) Pak jsem uviděla, jak se letadlu ulomilo křídlo, vlastně jak se celé letadlo rozlomilo. (V. Hájková) […] ovšem po bitvě s nejistým výsledkem kdekdo s chutí říká, že se nemělo stát to či ono, popřípadě že se nemělo vůbec bojovat. (A. Bauerová) […] když se nic nedělo, respektive když se především stále hluboko v kožiších zachumlaný muž zjevně ani nepohnul, přehodila přes sebe narychlo několik svých zde už včera porůznu pohozených hábů […] (V. Junek) Kdybych začal milostně blouznit a upadat do příliš lyrického tónu, zkrátka kdyby se mě chytal fantas, u mě je to hned, tak mě prosím zadrž. (M. Stoniš) […] myslel jsem, že na některých věcech už jsme se dávno domluvili, například že pondělí není středa! (P. Zikmund) 3.3.3.3 Elipsa spojky u apoziční věty Spojka uvozující první závislou klauzi se u apozičně připojené věty nemusí opakovat: (7a) Já osobně zastávám názor, že u všech lidí bez výjimky se projevuje nějaký patologický jev, to jest u každého z nás nějaký tělesný orgán nefunguje tak, jak by měl. (Z. Černík) (7b) Já osobně zastávám názor, že u všech lidí bez výjimky se projevuje nějaký patologický jev, to jest že u každého z nás nějaký tělesný orgán nefunguje tak, jak by měl. A nemusí být uvozena ani ztotožňujícím, resp. vysvětlujícím výrazem: (8a) Kdybych konvertoval, změnil víru, nemusel bych opustit Štýrský Hradec. (J. Jindra) (8b) Kdybych konvertoval, čili/tj. změnil víru, nemusel bych opustit Štýrský Hradec (8c) Kdybych konvertoval, čili/tj. kdybych změnil víru, nemusel bych opustit Štýrský Hradec. Srov. dále: Když se Sáša ve svých třiadvaceti osamostatnila, či lépe řečeno byla vyhozena z domu, přidělili jí rodiče chatku […] (I. Pekárková) Myslela jsem si, že vás od téhle schůzky odradí nebo ještě přesněji odláká vaše krásná kolegyně. (A. Rašek) Hned jak jste odešel ze sálu, respektive se nechal odvést, zalezli do vedlejší místnosti. (A. Březinová) 3.3.3.4 Rozdílné podřadicí výrazy Apoziční klauze je nejčastěji připojena ztotožňující, resp. upřesňující či vysvětlující partikulí totiž nebo je vysvětlující funkce druhé závislé klauze implikována; existují však i další ztotožňující výrazy: (9) Pokračovat v dalším hledání však nebudeme způsobem, který Kant považoval za jedině možný, totiž že bychom se obrátili k nějakým domnělým „čistým pojmům apriori“. (S. Sousedík) (10) Znovu opakuje, co už bylo řečeno několikrát, že se jim to zdá být dobré. (J. Navrátil) Srov. dále: Řekla jsem mu, co jsem už dlouho chtěla říct, totiž jak nás Francie hrozně zklamala v osmatřicátém roce. (V. Lavalová) Co bylo před časem jen dojmem, totiž že Heumann měl prsty v ukončení známosti, stalo se teď Dessewffyovým přesvědčením […] (L. Fuks) […] a když uslyšela, jak mě Dan zasvěcuje do mého setkání s Ryjem, čili že odtud už brzy vypadnu, spokojeně mlaskla […] (J. Kratochvil) Pokud květy nebyly k dispozici, tedy když se svatba konala v zimě, nahrazovaly je stálezelené rostliny. (E. Jančíková) […] dokud neprokáže, že je (peníze) nabyl legálně, neboli do jaké míry odpovídají jeho předchozím výdělkům. (Z. Frýbová) Pro dítě je velmi důležité, zda je doma považováno za úspěšné či neúspěšné, tj. jakým způsobem je jeho reálný školní prospěch interpretován. (M. Vágnerová) Pokud jsem příliš poslušná ve vztahu s partnerem, to znamená, že se příliš podvoluji jeho přáním, musím dostat lekce, abych vyrovnala energie. (Z. Blechová) Nikdy se s jistotou nedozvěděla, jak se vlastně s Artem seznámili – přesněji řečeno, kdo koho sbalil. (I. Pekárková) […] nebudou-li naše problémy řešeny, především když nebude zastavena privatizace odporující vládním slibům, pak má představenstvo PSŽ pravomoc rozhodnout o dalších krocích. Jestliže šlo o důvod opravdu pádný, například když se manžel choval jako surovec, musel své bývalé ženě vrátit věno. (A. Bauerová) 3.4 Souvětí s vedlejšími větami bez syntaktického vztahu Obsah: 3.4.1 Vymezení 3.4.2 Souvětí s vedlejšími větami v distantním postavení 3.4.2.1 Hlavní věta stojí mezi větami vedlejšími 3.4.2.2 Vedlejší věta je interponována do hlavní věty 3.4.3 Souvětí s vedlejšími větami v kontaktním postavení 3.4.3.1 Vedlejší věty stojí v postpozici k hlavní větě 3.4.3.2 Vedlejší věty stojí v antepozici k hlavní větě 3.4.3.3 Vedlejší věty stojí v interpozici k hlavní větě 3.4.1 Vymezení Jde o souvětí, v němž na větě hlavní závisí dvě vedlejší věty prvního stupně závislosti, které nejsou v syntaktickém vztahu: (1) Když se za astronomem zavřel těžký vchod, uvědomil si, že se právě rozloučil se svým světem. (ČNK) Souvětí s VVBSV lze nazvat také souvětím s větvenou závislostí vedlejších vět (na rozdíl od souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět). Větvená závislost umožňuje, aby na vedlejších větách prvního stupně závislosti závisely další věty vedlejší v nejrůznějších větosledných pozicích. O souvětí s dvěma větami vedlejšími, jež rozvíjejí hlavní větu samostatně a na sobě nezávisle, psal Hrbáček (1965); o souvětí, v němž na hlavní (řídící) větě závisí přímo dvě nebo více vět vedlejších, které nejsou vzájemně spojeny syntaktickým vztahem, mluví také Havránek – Jedlička (1970). Bauer – Grepl (1972) označují tento typ jako souvětí, v němž hlavní věta je rozvita různými větami vedlejšími, Grepl – Karlík (1986) uvádějí souvětí, v němž hlavní věta je rozvita různými větami vedlejšími navzájem syntakticky nezávislými. Podrobněji se tomuto typu souvětí věnoval Kočiš (1973). Větosled závislých klauzí ovlivňuje komunikační situace, v níž souvětí vzniká, a tím i aktuální členění textu. 3.4.2 Souvětí s vedlejšími větami v distantním postavení 3.4.2.1 Hlavní věta stojí mezi větami vedlejšími I. Obecná charakteristika Obvyklým druhem souvětí daného typu je souvětí s první větou časovou a druhou předmětovou: (1) Když Rhodan jednou obletěl třetí planetu, byl si jist, že na tomto světě skutečně existuje inteligentní život. (ČNK) Tento typ souvětí umožňuje větvenou závislost, tj. připojování vedlejších vět vlevo i vpravo, hlavní věta bývá tak gravitačním jádrem souvětí pro řetězce vedlejších vět vlevo i vpravo: (2) Jakmile se dověděli, čím jsem se až dosud živil, požádali mě, abych jim poradil, jak jejich dům zabezpečit. (P. Jansa) II. Hlavní věta, jejímž přísudkem je autosémantické sloveso, je oznamovací A. Souvětí je uvozeno větou příslovečnou Antepozice příslovečné věty souvisí s aktuálním členěním textu. 1. Druhá věta vedlejší, která je postponována větě hlavní, je nepříslovečná Vedlejší věty jsou různého druhu a jsou uvozeny rozdílnými spojovacími výrazy nebo spojovacím výrazem identickým. (a) Spojovací výrazy jsou rozdílné Nejčastěji je první věta časová nebo podmínková uvozená spojkou když a druhá předmětová nebo přívlastková: (3) Když přišla ta zpráva, myslel jsem nejdřív, že jsem se přehlédl. (J. Klíma) (4) Když to nepozná sám, měl by mít ve svém okolí lidi, kteří mu to řeknou. (ČNK) Dále už řidčeji je první věta předmětová, měrová, příčinná, účelová, podmínková: Že to byla ona, jsem si uvědomil, až když jsem proběhl kolem. (ČNK) Čím déle jsem se na tuhle otázku soustředila, tím zřetelněji jsem si vybavovala, že tam ještě nejméně dva dny visely (miniatury). (K. Štorkán) Protože zde zvěř nikdo neruší, doufal jsem, že bych mohl bobry třeba i uvidět. (ČNK) Aby dostál své pověsti o své hravosti, vyzval posluchače, ať posílají své návrhy na obal. (J. Rauvolf) Pokud se to stane, nevím, jestli se ještě někdy dokážu věnovat medicíně. Kdyby se mu ovšem cestou něco stalo, jsem si jist, že vám mnohé vlivné osoby budou vděčny. (V. Křístek) Kdybych jí řekl pravdu, kdo ví, co by se stalo. (J. Švejda) Střední, hlavní klauze souvětí může mít elidován přísudek: Jestli jsem si něco nedovedl představit, tak to, že bychom je slavili v našem současném pražském bytě. (M. Vopěnka) Velmi zřídka je první věta způsobová: Jako by se díval k domovu, pohlédl zpět k „Wernherovi“, který se stranou na kolejové vlečce poměrně ostře rýsoval […] (V. Junek) (b) Spojovací výraz je identický Jde o homonymní spojovací výraz, a to (a) časový a předmětový, (b) účelový a předmětový, (c) podmínkový a předmětový: (5) Jak se světlo posunulo více do tunelu, uslyšel, jak to před ním couvlo. (M. Šefara) (6) Aby mše byla slavnostní, požádal kaplan Wolf bratra Hyacinta, aby spolu s ním u oltáře asistoval. (V. Vondruška) (7) Kdybych byl postaven před nějaký obtížný úkol, byl bych moc rád, kdyby Šíma byl se mnou. (J. M. Skuhra) 2. Druhá věta vedlejší je také příslovečná (a) Závislé klauze jsou různého druhu Bývá tu zpravidla kombinace (a) věta časová a příčinná, (b) věta časová a účelová, která je eliptická, (c) časová a přípustková: (8) Když je revoluce, nechodí se do práce, protože se dělá revoluce. (I. Binar) (9) Jakmile jsem to zjistila, utíkala jsem za Hynkem, [abych se zeptala] zda o něm něco neví. (V. Vondruška) (10) Když dotelefonovali, Tomáš by s chutí do něčeho kopl, ačkoli vlastně neměl důvod […] (A. Rašek) Zřídka jsou v tomto typu souvětí závislými klauzemi (d) věta měrová a účinková (Štolba), (e) věta měrová a účelová (Švandrlík), (f) věta náležitého děje a věta časová, popř. přirovnávací (Kment, Klobouk), (g) věta podmínková a účelová (Kraus), (h) věta přípustková a podmínková (Klánský): Čím déle mlčela, tím víc ses na ni upínal, až najednou tady byl podivuhodně melancholický dopis […] (J. Štolba) Oč méně se oblékla, o to více se nalíčila a navoněla, aby noční host propadl jejím půvabům […] (M. Švandrlík) Místo aby ho kopla rovnou, vyčetla mu všechno dodatečně, když už bylo pozdě. (J. Kment) Místo aby Odettu pozdravil, upřel na ni svůj drzý pohled, jako by ji svlíkal. (J. Klobouk) Kdybych měl v tu chvíli pár vteřin navíc, modlil bych se, abych dokázal uklidnit svoje ruce. (I. Kraus) I když odchováš nakonec býčka s menším rámcem, jeho potomci narostou zase do velikosti dědů a bab, jestliže dostanou nažrat! (M. Klánský) (b) Závislé klauze jsou stejného druhu (ba) S různou spojkou: Jde o věty časové, podmínkové nebo přípustkové; u spojek podmínkových a přípustkových jde o spojky synonymní : (11) Když se tak stalo poprvé, nevědomky jsem ustoupil o krok, sotvaže jsem spatřil císaře Rudolfa. (J. Jindra) (12) Jestli se od veverek nakazil, tak se od něj brzo nakazí další, pokud se to už nestalo. (D. Hodrová) (13) Přestože ve vagóně pod mostem bydlelo hodně lidí, vagón zůstával i nadále vagónem, ačkoliv stál léta na slepé koleji […] (J. Navrátil) (bb) Se stejnou spojkou: Jde o věty časové, příčinné a podmínkové: (14) Když jsem byla ještě malá holka, sedávala jsem mu na klíně, když dělal svoje návrhy. (O. Chytková) (15) Protože nejsem žádný sukničkář, dávám si i zde na čas, protože jsem svoji vyvolenou ještě nepotkal. (K. Patočka) (16) Je-li flinta mnohdy ztrátou, bývá tím záhubnější, přidá-li se k ní kořalka. (M. Fibiger) Může dojít k elipse hlavní věty s plnovýznamovým slovesem, a to stejného slovesa jako v anteponované vedlejší větě, jde o elipsu u souvětné verbální tautologie (Bílková 2011): (17a) Jestli jsem jí něco slíbil, tak jen abych neslyšel Adera. (I. Matoušek) (17b) Jestli jsem jí něco slíbil, tak jsem to slíbil, jen abych neslyšel Adera. Věta uvozená spojkou zatímco s (kontrastně) konfrontačním významem bývá k větě hlavní v antepozici i v postpozici: Zatímco on žil s invalidní matkou, Michalův otec se hned po převratu upíchl u pojišťovny, přestože měl z minulého režimu máslo na hlavě. (M. Dušek) Já když byla v tvém věku, mohla jsem toužit maximálně tak po Bulharsku nebo Balatonu, zatímco ty si klidně vyrazíš do Anglie. (Z. Francková) V postpozici stojí vztažně navazovací věta se zájmenem což: Sotva člověk vešel dovnitř, praštil jej přes noc hořký odér cigaretového kouře, čímž docházelo k přirozené selekci. (M. Konáš) B. Souvětí je uvozeno větou nepříslovečnou Tento typ souvětí je mnohem méně častý než souvětí uvozené větou příslovečnou. Anteponována je věta podmětová, předmětová (Buš, Štětina, Knapová, Štolba, Bušta), přísudková věta s co (Mlynářová) anteponována je věta podmětová: (18) Že se setkáme, bylo jisté, i když osud není otevřená kniha. (S. Richterová) Srov. dále: Že je to možné, většině z nich došlo, až když pracovali a umírali jako bezprávní otroci. (J. Bašta) Že by Josef jel do Bretaně, bylo právě tak absurdní, jako kdyby ji teď bohové na Olympu pozvali k hostině. (A. Brumovská) Kdo ho neznal, mohl by si myslet, že z válčení má strach. (L. Vaňková) Co hledám, je neotřesitelný důkaz, že někdo z nich dvou falešně hraje se mnou. (P. Kohout) anteponována je věta předmětová: (19) Že pianino naladí, se nabídl starý pán, který bydlel sám v prvním patře domu. (K. Buš) Srov. dále: Že by mně i kamarádům bylo nějak příjemně, nemohu říci, když kolem nás hořel les […] (J. Štětina) Zda byl hudebním fajnšmekerem i srnec Platon, nikdo nevěděl, protože se nerad přibližoval k domu. (A. Knapová) Už aby zase byli pryč, přál si s vědomím, že jednání teď naopak bude trvat hodiny. (J. Štolba) Co se odehrálo, zjistil až o pár hodin později, když otevřel poštovní schránku. (P. Bušta) anteponována je věta přísudková: (20) Co mě poněkud tížilo, byly obavy z následků vichřice, která se před pár dny přehnala celou Evropou […] (M. Mlynářová) Zřídka se spojka v postponované větě opakuje: (21) Že už je ráno, poznáte v tomto městě pouze podle toho, že vás přijde vzbudit služebnictvo. (J. Jandourek) III. Hlavní věta, jejímž přísudkem je autosémantické sloveso, je tázací nebo výzvová Hlavní věta tázací je uvozena tázacím slovem jak, věta výzvová spojkou ať; a anteponovaná klauze je příslovečná. (Černá, Macho, Tomsová-Müllerová). (22) Dobrá, ať už jsi v nich viděl cokoliv, jak by to mohlo souviset s tím, co se dneska na lovu stalo? (A. Březinová) (23) A jestliže dojde k rozsudku smrti, ať je tedy výstrahou pro všechny, kteří se odváží vystoupit proti církvi a papeži. (J. Černá) Srov. dále: A jestli tam nemá pacienty, ať zamkne čekárnu, že přijel děda. (A. Bajaja) Až budete znát podrobnosti té schůzky, dejte vědět, ať mám co nejvíc času se připravit. (K. Tomsová, L. Müllerová) Výzva může být vyjádřena i větně (věz, pověz mi apod.) nebo návrhovými partikulemi (co kdyby): Jestli se ještě někdy vrátíš, věz, že jsem šla na koncert. (M. Macho) Ale než se rozloučíme, pověz mi, co uděláme s tím římským tribunem? (J. Bauer) Hele, když už jsme u těch peněz, co kdybychom tam nechali nějakou částku Filipovi na školné, když už se vrátil. (T. Březinová) IV. Přísudkovým slovesem hlavní věty je sponové sloveso být Anteponovaná vedlejší věta je v tomto typu souvětí častěji nepříslovečná. Jde o struktury, v nichž se anteponovanou větou vytýká to, o čem je řeč. Proto tu lze tu hovořit o strukturách vytýkacích. A. Anteponovaná věta je nepříslovečná Nejčastěji je uvozena vztažným co. Jde o struktury typu: (24a) Co Kateřina přímo nesnášela, bylo, když si manžel, podrychtář Václav, připjal k opasku meč. (P. Hrdlička) Struktury typu (24a) lze při jiných textotvorných východiscích transformovat na obvyklé souvětí, v němž se anteponovaná věta stane větou hlavní: (24b) Kateřina přímo nesnášela, když si manžel, podrychtář Václav, připjal k opasku meč. Souvětné struktury typu (24a) mají patrně původ v mluveném jazyce (Jedlička 1974), ale rozšířily se i v psaných textech všech hlavních žánrů, tedy v publicistice, odborné literatuře i v beletrii. Srov. dále: Co rozhoduje, je právě to, jestli herec vyzařuje vlastní energii. (P. Trojan) Co jim neřekla, bylo, jak se jí to v souvislosti se zítřejším pohřbem dotklo. (J. M. Skuhra) Co už ale netušil, bylo, že Otto Kruspe se právě v tuto chvíli opírá celou horní polovinou těla o stůl. (M. Šichtařová, V. Pikora) Jediné, co jsem věděla jistě, bylo, že už nikdy nebudu bloudit ve sladkých a zidealizovaných krajinách fantazie. (H. Babická) První, co udělám v Praze, bude, že si dám kachničku se zelíčkem a knedlíčky. (M. Šichtařová, V. Pikora) První, co všem přítomným nařizuji, je, abyste drželi jazyk za zuby. (V. Křístek) S čím dívka nepočítala, bylo to, že si lehla k ní. (J. Jandourek) Čeho si ovšem nevšiml především, bylo to, že podobně jako on byla většina zde shromážděných konšelů oděna velmi prostě. (V. Junek) Zřídka je anteponována nepříslovečná klauze s kdo nebo že: (25) Kdo se však vůbec neradoval, byl Gilgameš, když vylezl ze studny […] (J. Tomek) (26) Že Jan se mnou za rodiči nechce jezdit, není žádný důvod, abych tam nejezdila sama. (M. Váňová) B. Anteponovaná věta je příslovečná Jde o souvětné struktury typu: (27a) Když se k ní otočil, bylo to proto, aby se na ni usmál. (A. Lustig) Také struktury typu (27a) lze při jiných textotvorných východiscích transformovat na obvyklé souvětí, v němž se anteponovaná věta stane větou hlavní: (27b) Otočil se k ní proto, aby se na ni usmál. Srov. dále: Jestliže Tlapák svolil, nebylo to proto, že by holdoval jasnovidectví. (M. Švandrlík) Když se podíváte na obraz dnešní společnosti, je otázka, jestli ten konec světa není už tady. (O. Šír) I když měl po ruce spoustu vysvětlení, pravdou bylo, že ve skutečnosti nikdy nenašel sílu svěřit se […] (I. Šotnarová) V rámci dané souvětné struktury se obsah anteponované věty může přirovnávat k obsahu věty postponované: (28) Když teče proudem víno, je to lepší, než když teče krev. (L. Vaňková) Méně často se hlavní větou vytýká osoba, o niž jde: (29a) Jestli rychle něco nepodnikne, bude to on, kdo se nachladí jako první. (M. Váňová) Také tuto strukturu lze transformovat na obvyklý typ souvětí bez vytýkací věty: (29b) Jestli rychle něco nepodnikne, nachladí se jako první on. V. Přísudkovým slovesem hlavní věty je sloveso znamenat Sponovému charakteru se blíží sloveso znamenat: Pokud se do večera nevrátím, znamená to, že jsem úkol z nějakého důvodu nezvládl. (A. Polách) Když se však dostanete až sem, znamená to, že už dopis čtete velmi pozorně (J. Kameníček) Že se ten důstojník zabil, znamená, že aféra […] má být znemožněna. (E. Kantůrková) Když řeknu pomalu, tak to znamená, že jsem se i na místní poměry doslova vlekl. (Z. Hrkal) 3.4.2.2 Vedlejší věta je interponována do hlavní věty Do hlavní věty bývá interponována vedlejší věta a na hlavní větě závisí další klauze. Obě vedlejší věty jsou prvního stupně závislosti a navzájem nejsou ve vztahu syntaktické závislosti. Druhá závislá klauze je zpravidla postponována, řidčeji anteponována a velmi zřídka jsou do hlavní věty interponovány klauze dvě. I. Druhá závislá klauze je postponována Interponovaná klauze je nejčastěji přívlastková (Lustig a, Matějka), (30) Lidi, kteří se chtějí podílet na životě, Dito, musí pochopit, že začala nová éra. (A. Lustig) (31) V těch krátkých rozpacích, kdy ohmatával vrásčité zdi […], se v duchu rozhodoval, zda skutečně patří ten kout do jeho minulosti. (V. Matějka) Srov. dále: Jediný výsledek, kterého starý kvaker dosáhl, byl fakt, že je indiáni opět začali hlídat na každém kroku. (I. Makásek) Naléhavý hlas, kterým ho obestřela, mu připadal jako hradba, kterou se obklopuje. (A. Lustig) Ojediněle bývá interponovaná věta příslovečná: (32) Nebyl pro něho problém, pokud došlo k nějaké poruše, kohokoliv přepojit jinak, abychom mohli hned pokračovat. (J. Odvárka) II. Druhá závislá klauze je anteponována Jde o poměrně vzácnou strukturu: Přestože vzrostlé silné stromy už byly vzácností, ještě dole, nedaleko prudkého svahu, po kterém poprvé odbočili od toku řeky, stála mohutná […] jedle. (J. Ovečka) Jestliže nyní přijíždějí do města jako obyčejní odpadlíci, z Bazileje se budou vracet – pokud se neskloní před autoritou koncilu – pouze jako kacíři a pohané […] (V. Přibský) III. Do hlavní věty jsou interponovány dvě závislé klauze Tato struktura je velmi málo frekventovaná: Nicméně milující otec, který se o svého syna bojí, by na prvním místě vyžadoval od člověka, o němž si myslí, že jeho syna unesl, synovo okamžité propuštění. (A. Polách) 3.4.3 Souvětí s vedlejšími větami v kontaktním postavení 3.4.3.1 Definice Méně často než v distantním postavení jsou vedlejší věty bez syntaktického vztahu prvního stupně závislosti v jistých komunikačních situacích v postavení kontaktním: (1) Nechal jsem ho, ať se mě drží jako tonoucí stébla, i když mi to bylo nepříjemné. (P. Frýbort) Je třeba odlišovat souvětí s klauzemi bez syntaktického vztahu od souvětí s klauzemi v řetězcové závislosti (Hrbáček, 1965): Spoléhal se, že přijde, i když věděl o jeho nespolehlivosti. - klauze bez vzájemného syntaktického vztahu Oznámil, že přijde, i když bude pršet. - klauze s řetězcovou závislostí Kontaktní vedlejší věty stojí k hlavní větě zpravidla obě v postpozici (3.4.3.2), řidčeji v antepozici (3.4.3.3) a naprosto ojediněle v interpozici (3.4.3.4). 3.4.3.2 Vedlejší věty stojí v postpozici k hlavní větě Mezi obě vedlejší věty lze vložit hlavní větu nebo hlavní větu mezi ně vložit nelze. V obou případech jde však o souvětí s VVBSV. Mezi kontaktní vedlejší věty lze někdy v jiné komunikační situaci vložit hlavní větu, což svědčí o tom, že vedlejší věty na sobě nezávisí, jsou bez syntaktického vztahu. I. První vedlejší věta je příslovečná A. Obě klauze jsou příslovečné Obvykle i druhá vedlejší věta je příslovečná. Dochází přitom např. k následujícím kombinacím: (a) věta časová a věta účelová, (b) obě věty jsou časové, (c) věta odporovací a věta časová, (d) věta příčinná a věta přípustková, (e) věta přípustková a věta účelová: (2) Chtěli jsme natáčet na gymnáziu, ještě než začne škola, abychom nerušili provoz. (ČNK) (3) Měli jsme odjet z Tahiti, ještě než začala válka, hned jak jsme se vrátili z Christmasu! (V. Ustohal) (4) Prošel jsem několik ulic, aniž bych se setkal s živým tvorem ať už dvounohým či čtyřnohým, až jsem na samém konci čtvrtě potkal oba najednou. (D. Macner) (5) Strašně rádi na tyto akce jezdíme, protože se zase sejde pohromadě naše skvělá parta, i když jsme dneska byli už trochu přetažení […] (ČNK) (6) I pod strom vrhám stín, i když slunce žádný není, aby se pevně zakotvil a nepoletoval tu vzduchem. (D. Jahn) V závislosti na kontextu lze některá tato souvětí transformovat tak, že obě závislé věty jsou v postavení distantním: (2a) Chtěli jsme natáčet na gymnáziu, ještě než začne škola, abychom nerušili provoz. (2b) Abychom nerušili provoz, chtěli jsme natáčet na gymnáziu, ještě než začne škola. (7a) Sultán tak ztratí tažení, aniž by císař hnul prstem, protože v říjnu je konec s válečnými akcemi. (J. Boček) (7b) Protože v říjnu je konec s válečnými akcemi, sultán tak ztratí tažení, aniž by císař hnul prstem. (7c) Aniž by císař hnul prstem, sultán tak ztratí tažení, protože v říjnu je konec s válečnými akcemi. B. Druhá závislá klauze je nepříslovečná Velmi zřídka je druhá závislá klauze nepříslovečná; i zde lze s jiným aktuálním členěním zaměnit větosled, čímž vzniká souvětí jiného typu: (8a) Věděl, aniž se to kdy učil, že se musí přizpůsobit představení. (J. Žák) (8b) Věděl, že aniž se to kdy učil, musí se přizpůsobit představení. (9a) Věděly, aniž by se musely domlouvat, kolik uhodilo. (P. Brycz) (9b) Aniž by se musely domlouvat, věděly, kolik uhodilo. Srov. dále: […] prý nám poví, jestli nás to zajímá, kdo to je ten Ferdinand Jansa. (V. Houška) […] chci tím říct, ačkoliv to říkám nerad, že mám dojem […] (M. Vaněček) Věděl – protože věděl všechno –, že nositel špatných zpráv není nikde vítán. (M. Urban) II. První vedlejší věta je nepříslovečná A. První vedlejší věta je přívlastková Druhá závislá klauze je obvykle předmětová nebo přívlastková: (10) Jezuité zjistili u městských biřiců, kteří slouží při městských branách, zda jste opravdu město znova opustil. (T. Mlynkec) (11) […] tak jsem zatelefonovala tomu policistovi, co vyšetřoval Badiho smrt, jestli by mi nedokázal poradit. (V. Černucká) (12) Ve stejný den putovala z Prahy zpráva, kterou jsme slyšeli již dříve, totiž že císař připravuje vydání „robotního patentu“. (J. Čechura) B. První vedlejší věta je předmětová Druhá závislá klauze je příslovečná: (13) Byl jsem velice spokojen, že pochopil, protože každému se to nedaří. (L. Aškenazy) (14) […] čekala v domku upravená a navoněná, až přijde mužíček z práce, aby mu předložila drink. (P. Frýdlová) Některá tato souvětí lze transformovat tak, že závislé klauze jsou v postavení distantním; větosledné varianty se však liší aktuálním členěním: (15a) Řeknu na personálním, aby ho navštívili, jestli nezapomenu. (A. Bajaja) (15b) Jestli nezapomenu, řeknu na personálním, aby ho navštívili. 3.4.3.2 Vedlejší věty stojí v antepozici k hlavní větě I. Vymezení Obvykle jde o věty různého druhu: (16a) Sotva usednu k papíru, i kdybych si nevím jak přísně uložil zdrženlivost, vyvalí se ze mě hrubá a stále hrubější lavina. (E. Kantůrková) Méně často jde o věty téhož druhu a zpravidla jsou obě příslovečné (např. obě časové) (17a) Když jsem se za týden znovu setkal s Otou, sotva mne uviděl, začal se smát. (V. Bernášek) Souvětí tohoto typu lze obvykle transformovat tak, že obě závislé klauze jsou v postavení distantním; dojde tím ovšem k jinému aktuálnímu členění textu: (16b) Sotva usednu k papíru, vyvalí se ze mě hrubá a stále hrubější lavina, i kdybych si nevím jak přísně uložil zdrženlivost, (17b) Když jsem se za týden znovu setkal s Otou, začal se smát, sotva mne uviděl. II. Závislé klauze jsou různého druhu Kombinují si různé druhy klauzí, např. příčinná a časová: (18) A protože jsme byli slušně vychovaní lidé, než jsme zase z návštěvy odešli balkónem ven, nechali jsme na stole lístek s poděkováním. (O. Suchý) přípustková a časová: (19) I když jsem teď českým králem, dokud se otec neodebere na věčnost, přenechám vládu tobě. (J. Černá) podmínková a přípustková (20) Ovšem pokud pojedeš na to finále, i kdybys nevyhrála, stejně se objevíš v televizi. (P. Jansa) Srov. dále: Když nápor zvracení pominul, spíš než aby došla, dobelhala se do restaurace. (M. Váňová) Až budu v penzi, pokud mě Gréta pustí, zajdu občas do Bejzlu. (P. Jansa) I když změnil jména a názvy, kdyby to nakrásně i někde vydali, fackovali by ho […] (M. Uličný) Zřídka je první závislá klauze věta podmětová: Kdo chce rajčatovou polévku, aby nebyl za burana, musí se naučit jít zuppa di pomodoro nebo aspoň di funghi. (M. Moravec) III. Závislé klauze jsou téhož druhu Tento typ souvětí je poměrně vzácný; závislé klauze jsou např. obě časové, podmínkové nebo přípustkové: (21) Dokud tu bydlely obě, když ji ta Bedřichova potkala, dívala se jí drze do očí. (E. Petiška) (22) Když prohraješ, pokud budeš ještě dýchat, zaplatíš sto bas Franziskaner Weissbier ty. (M. Fendrych) (23) Ať se dělo cokoliv, třebaže zůstala otcovskému a později bratrovu domu takzvaně na obtíž, mělo to tak být. (A. Šochová) 3.4.3.3 Vedlejší věty stojí v interpozici k hlavní větě Kontaktní vedlejší věty bez syntaktického vztahu stojí naprosto ojediněle v interpozici k větě hlavní: (24) Ale dva vojáci, které tam spatřila, místo aby zapalovali oheň, se snažili plameny udusit. (O. Ciprová) 3.5 Souvětí s třemi (a více) větami hlavními Obsah: 3.5.1 Vymezení 3.5.2 Vztah slučovací 3.5.3 Vztah odporovací, vylučovací (alternativní) a stupňovací 3.5.4 Různé koordinační vztahy mezi klauzemi 3.5.1 Vymezení Souvětí s třemi větami hlavními nevěnoval v rámci složitého souvětí pozornost Trávníček (1951), protože za složité souvětí považoval jen souvětí o více než dvou větách, které má alespoň jednu větu vedlejší. Na Trávníčka navázali Havránek – Jedlička (1988, 407). Souvětí s třemi větami hlavními považuje za složité Hrbáček (1965), který ho nazývá souvětí složené z vět jednoduchých (nerozvitých jinými větami). Svoboda (1965, 1972) ho označuje za složené souvětí lineární, které má jen věty hlavní. Souvětí s třemi větami hlavními označuje jako první typ složeného souvětí Kočiš (1973) a jen on mu věnuje podrobnou pozornost na materiálu slovenské prózy. Bauer – Grepl (1972) a Grepl – Karlík (1986) píšou, že za složité souvětí považují jen hlavní věty spjaté různými koordinačními vztahy, vycházejí přitom z Bauera (1966). Podle Daneše (1959) není souvětí s větami hlavními gramatickou jednotkou., neboť takový textový útvar nazývá nadsyntaktickým výpovědním celkem. Na rozdíl od sledu samostatných vět v textu jsou v souvětí s více než dvěma větami hlavními tyto věty spojeny syntaktickými vztahy a vytvářejí jeden celek zvukový (a grafický), ohraničený konkluzívní kadencí (resp. tečkou, vykřičníkem, otazníkem). Počet hlavních vět v souvětí není omezen syntaktickými pravidly gramatického systému, ale sdělnými potřebami a možnostmi účastníků jazykové komunikace. O souvětí s hlavními větami hovoříme tehdy, pokud jsou určitá přísudková slovesa rozvita větným členem samostatně: (1) Počkal jsem asi deset minut, přešel jsem přes park a zazvonil u Janičky Borůvkové. (P. Kohout) Za jednoduchou větu s několikanásobným přísudkem pokládáme větu, v níž (a) se přísudkové sloveso opakuje, (b) jsou významově blízká slovesa rozvita společně jedním větným členem, (c) určitá slovesa blízkého lexikálního významu nejsou rozvita větnými členy, (d) je asyndetická juxtapozice oznamovacích vět: (2) Měla by podojit krávy, měla, měla. (V. Stiborová) (3) Vosy vykusovaly a vysávaly přezrálé ovoce. (cit. Hrbáček, 1960) (4) Srkali jsme a mlaskali, vzdychali a funěli. (L. Grosman) (5) V červnu se rozednívá brzy, ze tmy již pokřikují ptáci, říčka šuměla k rozbřesku. (V. Körner) Mezi všemi hlavními větami nebo jen některými z nich bývá vztah slučovací (věta (6)), vylučovací (alternativní) (věta (7))) nebo stupňovací (věta (8)): (6) Seděli jsme v zadní lavici, byli jsme v chrámu sami, bylo tam ticho a chladno, voněly tam zbytky dýmu po spáleném kadidle […] (E. Kantůrková) (7) Nad krajem se vznášel lehký příkrov mlhy, ale moře bylo klidné a vlajka Kriegsmarine schlíple visela na žerdi. (ČNK) (8) Kolonisté zákon nejen nepřijali, ale kolky veřejně pálili, ba došlo i na inzultace královských guvernérů. (ČNK) V souvětí bývají spojeny i klauze různé modálnosti, např. oznamovací a výzvová: (9) Čekáme už jenom na tebe, tak nezdržuj, máme práce až nad hlavu. (Z. Francková) Srov. dále: Tohle místo je naše, tak se rychle kliďte, nebo vás odtud vyprovodíme! (K. Patočka) Máme maškarní, tak se bav a neřeš práci. (V. Černucká) 3.5.2 Vztah slučovací Slučovací koordinace hlavních vět se vyjadřuje především spojkou a, která věty pouze spojuje, nevyjadřuje však specifický významový vztah mezi větami. Koordinace se může vyjádřit též asyndeticky: (10) Panno Maria, učiň teď něco, zastav ty bestie, pomož mojí sestře. (V. Körner) Míra kompaktnosti slučovací koordinace v souvětí je dána několika hierarchicky uspořádanými faktory, a to modálností vět, různými nebo stejnými podměty hlavních vět a časovou souvislostí vět. Tyto faktory se navzájem kombinují. Nejnižší míra souvětné kompaktnosti koordinovaných klauzí je u vět rozdílné modálnosti, a to modálnosti oznamovací a tázací (věta (10)), nebo výzvové a oznamovací (věta (11)): (11) Labutě a kachny odletěly, mládenec s píšťalou je už dávno pryč a kam se poděli zlatí brouci? (A. Hrachovcová) (12) A teď na mě skoč a strhni ze mě tu košili a já se budu jako bránit a ty mě jako přemůžeš […] (J. Kment) Vyšší je kompaktnost klauzí se stejnou modálností oznamovací (viz výše věty (1) a (6) až (8)) nebo výzvovou: (13) Hned zítra ráno jděte do knihkupectví, kupte si Daudetovy Listy z mého mlýna a přečtěte si […] (M. Konáš) Vyšší míra souvětné kompaktnosti je také v souvětích, jejichž koordinované klauze mají přísudky téhož času vztahující se k téže situaci: (14) Lilo na probouzející se Prahu, máčelo to hnízda na komíně, vyhánělo psy z pelechů. (V. Körner) Ještě vyšší míra souvětné kompaktnosti je u koordinovaných klauzí s různými podměty a s časovou následností. Přísudky jsou zpravidla jen dokonavé: (15) Auto zastavilo, vystoupil z něho muž v balonovém plášti a otevřel kapotu. (J. Škvorecký) Časovou posloupnost mohou vyjadřovat ale i kombinace vidů: (16) Nejprve propadly střechy pod náporem vody, pak pukaly zdi a nakonec se sesouvaly celé domy […] (M. Konáš) Nejvyšší míru souvětné kompaktnosti mají koordinované klauze se stejným podmětem; spojka a stává mezi předposlení a poslední klauzí: (17) Muž jí vmáčkl do ruky vizitku, vzal si z věšáku klobouk a odešel. (ČNK) Srov. dále: Leželi vedle sebe, drželi se za ruce a hleděli do temného stínu baldachýnu nad jejich hlavami. (A. Březinová) Paul jí chvílemi pomáhal, chvílemi pro ni zařizoval nákupy dole na tržnici a chvílemi se procházel v uličkách starého města. (M. Ajvaz) Chvíli jsem se na slunci bránil rukama, chvíli jsem šoupal křeslo, nakonec jsem ho postavil vedle Petrova. (L. Csicsely) Matčina anglická konverzace s paní Veverkovou začala stížností na naše líná strašidla, pokračovala nadávkami na mizernou kvalitu jídla […] a končila pro mě naprosto šokující novinkou. (L. Boček) Opakovaná spojka a uvozující předposlední a poslední klauzi (resp. všechny klauze souvětí) je méně častá a bývá stylově příznaková: (18) Nedopověděla a najednou zavřela oči a svezla se ze židle. (V. Jareš) 3.5.3 Vztah odporovací, vylučovací (alternativní) a stupňovací Tyto vztahy mezi třemi (a více) koordinovanými klauzemi v rámci souvětí jsou poměrně málo frekventované: (19) Ženou nepohrdne, ale královna podle něj není žena, nýbrž je to nevěstka babylonská. (J. Jandourek) (20) Buď je pozval, nebo se s nimi seznámil při jídle, anebo pozvali oni jeho. (V. Černucká) (21) Prosazovala jsem se tolik, nebo tys mi ustupoval, či prostě zařizovat některé věci patřilo mně? (E. Kantůrková) 3.5.4 Různé koordinační vztahy mezi klauzemi Často se kombinuje vztah slučovací s odporovacím, vztah odporovací s alternativním nebo vztah slučovací s alternativním: (22) Zpívat docela uměla a při různých školních akcích to také ráda dokazovala, ale s nějakým doprovodem k písním, to už bylo horší. (J. Kment) (23) Chvíli ještě poslouchala, ale pak vyčerpaně strhla sluchátka z uší a hodila je na stůl. (R. Hofman) (24) Už mnohokrát se chystal vyluštit své datum narození, vytisknuté asi na kartě, ale buď na to zapomněl, nebo bylo zrovna málo světla […] (J. Kříž) (25) Buď byla redakční práce selektivní a nějaký redaktor odmítl tato díla v souboru vydat, nebo jim je autor vůbec nedal. (A. Fischerová) Srov. dále: Budík mě sice vyhání z postele před sedmou, ale já ho o deset minut posunu a dopřeji si dalších deset minut. Pak se buď potichu vytratí a jde se živit něčím jiným, nebo uvěří ve svou šťastnou hvězdu a je zanedlouho předhozen lvům. (J. Jandourek) Buď dělej pořádně, nebo toho nech a kup si konečně sedačku. (E. Koppová) 3.6 Souvětí s dvěma větami hlavními a jednou klauzí závislou na jedné z nich Obsah: 3.6.1 Vymezení 3.6.2 Vztah slučovací 3.6.3 Vztah odporovací 3.6.4 Vztah stupňovací 3.6.5 Vztah vylučovací 3.6.6 Vztah vysvětlovací 3.6.1 Vymezení Jde o souvětí, v němž na jedné ze dvou hlavních vět závisí jedna věta vedlejší nepříslovečná nebo příslovečná v rozdílných větosledných pozicích: (1) Věděl, že Wolfram je na radnici, a to se mu hodilo. (V. Vondruška) (2) Když se Richard rozeběhne, králík před ním začne také pelášit, a to už se v kabině válíme smíchy. (J. Svěrák) Toto souvětí se tak strukturně liší od souvětí se dvěma větami hlavními, v němž jedna věta vedlejší závisí na obou větách hlavních zároveň; o němž pojednává kapitola 3.8 níže: (3) Když se najedl, sedl si na gauč a díval se na ně. (B. Götzová) Na periferii syntaktického systému jsou souvětí, kde závislost vedlejší věty na větě hlavní je přerušena tak, že mezi větu hlavní a na ní závislou vedlejší větu nepříslovečnou je vložena druhá věta hlavní z vedlejšího promluvového pásma: (4a) Říká se, a je to nepochybně pravda, že pro mladého provinilce je vězení univerzitou zločinu. (V. P. Borovička) (5a) Člověk by myslel, a myslel si to ještě asi dva roky po převratu, že si poměry může zařídit volbami. (L. Vaculík) Tuto vloženou větu lze při jiném způsobu textotvorby přesunout na konec souvětí: (4b) Říká se, že pro mladého provinilce je vězení univerzitou zločinu, a je to nepochybně pravda. (5b) Člověk by myslel, že si poměry může zařídit volbami, a myslel si to ještě asi dva roky po převratu. Běžná jsou souvětí, v nichž je závislá klauze vložena mezi obě věty hlavní; souřadicí a podřadicí spojka se tak ocitají vedle sebe: (6a) Markétka se občas podívá na Pepu, a když mu třeba z vidličky sklouzne kousek salátu, zatváří se posměšně. (ČNK) Také u tohoto typu souvětí lze při jiném aktuálním členění textu změnit větosled: (6b) Markétka se občas podívá na Pepu a zatváří se posměšně, když mu třeba z vidličky sklouzne kousek salátu. Hlavní věty jsou zpravidla obě oznamovací. Zřídka jde o modálnost smíšenou, například: oznamovací a tázací: (7) Vím, že jste učený člověk, ale jak znáte tolik věcí ode dvora a z ciziny? (A. Šochová) oznamovací a výzvová: (8) Nevím, jestli to bude k něčemu užitečné, ale vy dva zatím prohledejte celou faru. (V. Vondruška) Mezi hlavními větami je nejčastěji vztah slučovací a odporovací, méně často vztah stupňovací a vylučovací, nejméně často vysvětlovací. V rámci těchto vztahů rozlišujme různé větosledy a v rámci nich různé druhy závislosti. 3.6.2 Vztah slučovací I. Větosled ,věta hlavní – věta hlavní – závislá klauze‘ Na druhé hlavní větě závisí postponovaná věta vedlejší. Tato klauze je častěji nepříslovečná, řidčeji příslovečná. A. Závislá klauze je nepříslovečná Mezi větami hlavními je nejčastěji spojka a, spojka ani nebo dvouslovné spojovací výrazy jednak – jednak; závislá klauze je obvykle předmětová nebo atributivní. Jde o velmi frekventovaný typ souvětí: (1) Nato se lovčí rozkřikl a hrozil, že syna potrestá. (V. Vondruška) (2) Musíme to říct i ostatním bratrům, ani bolševici netuší, že jdou bok po boku s nepřítelem. (D. Vácha) (3) Jednak chtěla nějak zabít čas a jednak nějak doufala, že objeví něco zajímavého. (M. Vaněček) (4) Seděli jsme za stolem a pili ze dvou lahví víno, které jsme našli ve sklepě. (překlad: E. Hemingway – ČNK) B. Závislá klauze je příslovečná Mezi hlavními větami je nejčastěji slučovací spojka a: (5) Jean pokrčí rameny a přikývne, když se zmíním o formách úzkosti. (ČNK) II. Větosled ,věta hlavní – závislá klauze – věta hlavní‘ A. Závislá klauze závisí na prvně větě hlavní Závislá klauze je častěji nepříslovečná (předmětová nebo atributivní), méně často příslovečná: (6) Slíbila, že pak půjde Filip domů, a to se taky stalo. (V. Vlasák) (7) Odstrčil hradní děvečku, která mu do truhlice rovnala věci, a vylovil z ní plný měšec. (V. Vondruška) Srov. dále: Nakonec někdo řekl, že je to ostuda, a dveře zavřel. Jenže Hamrsekovi stačí, aby se na mě jenom podíval, a už jsem v jiném stavu. (S. Rudolf) Čeledín z dolní osady zvedl dřevěnou lopatu na zrno, když se mu Armin vymkl, a udeřil ho zezadu do hlavy. (V. Körner) B. Závislá klauze závisí na druhé větě hlavní Na druhé větě hlavní závisí anteponovaná věta vedlejší. Tato vedlejší věta je častěji příslovečná, méně často nepříslovečná. V důsledku tohoto větosledu se podřadicí spojka ocitá vedle spojky souřadicí a vzniká tak kontaktní dvojice, event. i trojice spojovacích výrazů: (8) Matthew dorazil přesně v sedm třicet a když mě uviděl, obdivně hvízdl. (ČNK) (9) Ten se už nevrátí, a i kdyby se po dvanácti patnácti letech vrátil, musel by stejně všechno odevzdat úřadům. (Z. Rotrekl) Srov. dále: Otevřel mu umolousaný hromotluk a když mě uviděl, ztuhl mu úsměv. (R. Cílek) Já jsem nikoho nesledoval, a že jsem se náhodou ocitl v blízkosti pana Tomana, to přece není trestné. (M. Maratová) Zaklepal na dveře koupelny a aniž by čekal na odpověď, vrazil dovnitř. (ČNK) Příštího rána počali zvát lidi po jednom, a kdo prý se nedostaví, zaplatí pokutu dvacet korun. (L. Vaculík) Pak vyházel věci z truhlice, a co mělo cenu, nejspíše odnesl. (V. Vondruška) III. Větosled ,závislá klauze – věta hlavní – věta hlavní‘ Jde o méně častý větosled. Anteponovaná vedlejší věta je častěji nepříslovečná, méně často příslovečná. Mezi větami hlavními je slučovací spojka a: Kde jsou dveře, se nedalo poznat, a to mě přimělo k obdivu té tak primitivní práce […] (S. Vávra) Jakmile náklad seděl, stiskli na kleštích červený kolík, a ty se rozevřely. (O. Vaculík) 3.6.3 Vztah odporovací I. Větosled ,věta hlavní – klauze závislá na první větě hlavní – věta hlavní‘ A. Závislá klauze je nepříslovečná Repertoár spojovacích výrazů je stejný jako u elementárního souvětí s větou odporovací. První závislá klauze bývá předmětová nebo atributivní: (1) Myslela jsem si, že mě navštívíte, ale neudělal jste to. (ČNK) (2) Uvědomuje si, že se chová neomaleně, nicméně je mu to lhostejné. (M. Viewegh) (3) Nevím, co na tom bylo tolik k smíchu, avšak Rozárčin smích mě nakazil […] (M. Stoniš) (4) Vrhla opět rychlý pohled k místu, kde si hrál Lotar, děti tam však už nebyly. (H. Whitton) (5) Sendivoj si už zvykl na pocit, že má stále někoho v patách, přesto se necítil dobře. (A. Polách) Srov. dále: Věděla, že má Joana oči jako ostříž, ale přesto se na to musela zeptat. (A. Pospíchal) Já vím, že papír je zázrak lidské vynalézavosti, ale přece jen ho objevili už před dvěma tisíci lety. (N. Valová) Zjišťuje, že alej je nedohledná, ale zato má rozcestí. (L. Fuks – ČNK) Lang byl rád, že mu nemusí nabídnout cigaretu, přesto ho však Halamkova kuřácká abstinence zlobila. (P. Novotný) […] většinou nemá tušení, co se kolem ve skutečnosti děje, zato však vždy vše zdárně vyřeší. Byl jsem v duchu Zulajdě vděčen za tu její malou vzpouru, která tak znamenitě pozvedla morálku družstva, leč pohoda skončila na sklonku třetího dne. (Z. Řehák) Je to sice od jejího útěku teprve podruhé, co se uvidí, ale už ji ty tahanice štvou. (Zb. Štěpánek) Marcel sice nepočítal s tím, že by se velmi drobná jiskřička mezi ním a Bárou rozhořela, přesto ho ale náhlá ztráta jakékoli naděje zaskočila. (B. Řeřicha) B. Závislá klauze je příslovečná První závislou klauzí může být např. věta účelová, příčinná, přípustková nebo důsledková: (6) Na chvíli zavřela oči, aby si tu představu vyvolala, ale hned se v duchu za svou slabost pokárala. (ČNK) (7) Mezi finalisty chybí Škoda Fabia, protože automobilka sice vůz do ankety přihlásila, nicméně neumožnila komisi se s ním seznámit po praktické stránce. (ČNK) (8) Holčička se snažila komunikovat, i když anglicky uměla jen pár slovíček, ale hrozně moc se snažila. (B. Walterová Benešová) (9) Byla jsem sice pohybově nadaná, takže mě všichni trenéři chválili a povzbuzovali k vyšším výkonům, ale já do toho prostě nedávala srdce. (Z. Francková) Srov. dále: […] díval se na strýčka, aby u něho našel nějaké vysvětlení, ten však seděl se svíčkou v ruce […] (F. Kafka – ČNK) Musím se vrátit ke kameníkům, aby jim to nebylo podezřelé, přesto bychom si měli pár věcí ujasnit. (V. Vondruška) A dámy se smějí, protože je to nenudí, naopak jsou velmi dychtivé dozvědět se víc. (J. Šimáček) Domovní dveře jsem poctivě zamkla, když se vrátil Aleš, ale přesto mě to na okamžik přikovalo na jedno místo. (K. Štorkán) Do města se sice vrátil dřív, než původně tvrdil, ale přesto ji zabít nemohl. (V. Vondruška) II. Větosled ,závislá klauze – věta hlavní – věta hlavní‘ Tento typ souvětí je poměrně málo frekventovaný. Anteponovaná věta je příslovečná nebo nepříslovečná. A. Závislá klauze je příslovečná. (10) Přestože byla unavená, seběhla dolů jako rybička, ale ani druhé dveře se nedaly otevřít. (J. Urban) Srov. dále: Když už mi nemůžeš patřit, rád bych tě tedy alespoň učinil šťastnou, to ale také není možné. (A. Vedralová) […] právě když vcházel, odbíjela desátá, Ital tu však dosud nebyl. (F. Kafka – ČNK) B. Závislá klauze je nepříslovečná Rejstřík odporovacích spojek je silně omezen. (11) Co se přesně stalo, to nikdo netuší, ale ďábel ho zabil. (V. Vondruška) Srov. dále: Že není zvyklý na fyzickou práci, to je samozřejmé, ale on si zvykne. (L. Vrchovský) Jak se led dostal do tohoto horka, byla sice pro atamana záhada, ale nyní se o to nezajímal. (O. Pivoda) III. Větosled ,věta hlavní – věta hlavní – závislá klauze‘ Závislá klauze je často nepříslovečná, zřídka příslovečná. A. Závislá klauze je nepříslovečná Závislá klauze je atributivní, předmětová nebo podmětová: (12) On zatím dělá dobrotu, ale já mám takový pocit, že žiji s nějakým cizím chlapem. (ČNK) (13) Vlasy měla shrnuté pod plachetku, přesto si Levon všiml, že mají barvu čerstvě napadaného sněhu. (J. Štětina) (14) Ota je sice chytrý, ale ukazuje se, že proti Vlastíkovi zase tak moc chytrý není. (Z. Svěrák) Srov. dále: závislá klauze je atributivní: František tedy odchází, ale přesto má dojem, že konečně zvolna naplňuje svá ranní předsevzetí. (O. Vaculík) Nikdy Henryho nemilovala, ale přesto nyní zatoužila po nějakém poklidném přístavu, kam by nedolehly finanční starosti […] (H. Whitton) Budova kliniky působila honosně, avšak oplocení zakončené ostnatým drátem nenechávalo nikoho na pochybách, jak smutný je život za jejími zdmi. (I. Šotnarová) Proud ho sice stále nese, ale není tu vyčnívajících kamenů, o které až dosud narážel. (J. Loukotková) Neprožila sice lásku, ovšem nezranila ji ani podobná zrada, jaká nyní potkala Anežku. (H. Whitton) Přijímací pohovory sice úspěšně zvládl, nicméně dostal vyrozumění, že pro značný zájem uchazečů přijat nebyl. (P. Veverka) závislá klauze je předmětová: Ani tanec se nedal zrovna počítat mezi její silné stránky, věděla však přesto dobře, že podobná figura k tanci nepatří. (H. Whitton) Na matku si nepamatovala, přesto si však byla jistá, že k ní chovala neskonalou lásku. (A. Pospíchal) Ten celý den vzorně obsluhoval, nicméně nezapomněl každou volnou chvilku přisednout a opakovat, že beztak patřím jemu […] (V. Řeháčková) Tátovy výčitky jsem odmítala, naopak, vyčetla jsem mu, že na něho dřu […] (L. Muška) Moje postava má sice i tak k dokonalosti daleko, ale přesto snad každý uvidí, že mezi mnou a Větví je přece rozdíl. (M. Viewegh) B. Závislá klauze je příslovečná. Závislá klauze může být časová, účelová, přípustková, důsledková nebo srovnávací: (15) Byla provdaná za jiného muže, ale přesto jsme spolu byli nesmírně šťastní, když jsme si leželi v objetí. (A. Polách) (16) Císař sice není ochotný k smíru, ale mohl by je přijmout naoko, aby získal čas. (O. Selucký) (17) Slovu „radikální“ jsem nerozuměl, ale lepšího učitele jsem nikdy neměl, i když mě vlastně neučil. (M. Urban) (18) Bylo nejspíš docela k ránu, ovšem teď se už rozednívá pozdě, takže byla ještě tma […] (J. Štolba) (19) Hořící prst stále ukazoval ke stropu, byl však blíž, než by bylo Petrovi milé. (H. Vojtíšek) Srov. dále: Jako lékaře by ho už nemělo nic překvapit, přesto se doslova zhrozil, když tam přišel poprvé! (M. Štráfeldová) Samotné setkání byl pořádný šok, avšak ještě větší se dostavil poté, co pochopila […] (E. Tvrdá) Nebyla by to sice potřebovala, přesto se ale rozhodla si po snídani ještě hodinku lehnout, aby nepřecenila své síly. (A. Wagnerová) IV. Větosled ,věta hlavní – klauze závislá na druhé větě hlavní – věta hlavní‘ Na druhé hlavní větě závisí anteponovaná věta vedlejší. Tato věta vedlejší je zpravidla příslovečná, velmi zřídka nepříslovečná. Antepozicí závislé klauze vzniká zpravidla kontaktní dvojice spojovacích výrazů. A. Závislá klauze je příslovečná. Interponovaná závislá klauze může být časová, příčinná, podmínková nebo přípustková: (20) Silnice byla prázdná, ale když se dostali dál, upoutalo cosi jejich pozornost. (ČNK) (21) Podobu otce sice moc netrefil, ale jelikož tam bylo všechno důležité napsáno, tak to nevadilo. (J. Kovaříková) (22) Doba tedy nebyla příznivá pro Katilinův převrat, naopak, kdyby se ho odvážil nyní, ztroskotal by. (J. Loukotková) (23) Měl sice naživu mladšího bratra, ale přestože se oženil až dávno po čtyřicítce, postaral se o zachování rodu sám, a to zcela zásadně. (L. Vaňková) Srov. dále: […] nikterak nepřekračoval hranice dobrého vkusu, avšak když pohlédl do Helžiny tváře, předpokládaný úsměv v ní nenašel. (M. Viewegh) Ve výši mé hlavy nebylo nic, ani ve výši mých ramen, zato když jsem pohlédl níž, uviděl jsem v zrcadle tmavovlasého devítiletého chlapce […] (K. Sidon) Více než sedm jsem jich zatím nechytil, ale zato když jsem opravoval v létě střechu, našel jsem pod hřebenáči čtyři svlečené hadí kůže. (F. Nepil) Ludvík překvapeně zamrkal, než však stačil něco namítnout, Míša vyklouzla z místnosti […] (M. Váňová) Karel se chtěl podívat do koupelny, než se ale dotkl kliky, zaslechl z ložnice sténání. (P. Hudský) Martin Hora i Vrabčák si jeho radu sice zapsali za uši, nicméně jakmile nastal večer, táhlo je to ven, do ulic. (V. Přibský) B. Závislá klauze je nepříslovečná Jde o méně frekventovaný typ souvětí. Závislá klauze je předmětová, méně často podmětová: Po představení nás Jiří Suchý pozval na večeři, ale co jsme tenkrát jedli, to už taky nevím. (P. Chrastil) To je ovšem normální pověrčivost, kdežto co jste mi vykládal, na to mohou věřit leda psychopati. (H. Prošková) Sice se mu líbilo zasahovat do věcí západního světa, ale že by jeho hlas měl raději být slyšen, v to nedoufal. (L. Vaňková) Pro potraviny do pevnosti sice museli, proč však vůbec brali zajatce s sebou, bylo nepochopitelné. (I. Makásek) 3.6.4 Vztah stupňovací Tento vztah hlavních vět je mnohem méně častý než vztah slučovací a odporovací, navíc stupňovací spojka ba je knižní. Základní větoslednou variantou je souvětí, ve kterém na první hlavní větě závisí postponovaná věta vedlejší. I. Větosled ,věta hlavní – klauze závislá na první větě hlavní – věta hlavní‘ Závislá klauze je předmětová, atributivní nebo příslovečná: (1) […] tiše se zeptal, proč jim tolik promíjí, ba dokonce některé nezpůsoby přívětivě přijímá. (F. Kafka – ČNK) (2) Nejenže ho to stojí strašnou spoustu peněz, které shrábne ta modelka, ale je s tím příšerná práce. (B. Svárovská) (3) Vůbec jsem se nedokázal soustředit, když mi Ben něco říkal, a dokonce jsem se bál řídit. (M. Vopěnka) Srov. dále: […] děd by dnes ani nepoznal město Věšet, kdyby vstal ze svého hrobu, ba sotva by porozuměl každodenní mluvě Veseťanů […] (M. Waltari – ČNK) […] nejenže si ani nesměl otevřít okno, aby prý těm ježibabám nenafoukalo do nějakých dutin, ale ještě ke všemu do něj nyní Šarlota vesele šťouchla […] (ČNK) II. Větosled ,věta hlavní – věta hlavní – závislá klauze‘ Závislá klauze je předmětová, podmětová, atributivní nebo příslovečná: (4) Opravdu mne překvapili, ba řekla bych, že zaskočili. (H. Parkánová-Whitton) (5) Nejenže se Běla ani náznakem neusmála, dokonce se zdálo, že ji ten dopis dojal. (A. Vovsová) (6) Já si babičku vůbec nepamatuju, dokonce mám podezření, že jsem ji nikdy v životě neviděl. (N. Valová) (7) Nejenže by jim volně položený náklad vadil při jízdě, ale určitě by jim samotným bylo nepříjemné, kdyby se za nimi přesouval […] (H. Vojtíšek) III. Větosled ,závislá klauze – věta hlavní – věta hlavní‘ Jde o málo frekventovanou strukturu: (8) Že k nim nepatřím, mě přirozeně mrzí, ba někdy až rozčiluje. (V. Havel) IV. Větosled ,věta hlavní – klauze závislá na druhé větě hlavní – věta hlavní‘ Jde o rovněž o málo frekventovanou strukturu: (9) Oni takto kradou denně, ba když se proti okrádání ozvete, cítí se ukřivděni a jsou agresivní. (ČNK) 3.6.5 Vztah vylučovací Také tento vtah je v rámci daného typu souvětí poměrně málo frekventovaný. I. Větosled ,věta hlavní – věta hlavní – závislá klauze‘ A. Závislá klauze je nepříslovečná Mezi větami hlavními je zájmenné příslovce jinak nebo jsou spojeny dvouslovným spojovacím výrazem buď – nebo: (1) Steaky proto solíme vždy až po dopečení, jinak se může stát, že budou příliš tuhé. (ČNK) (2) Buď jsem se styděla, nebo jsem měla strach, že bys mě mohl špatně pochopit. (J. Vávra) B. Závislá klauze je příslovečná Mezi větami hlavními je spojka nebo nebo příslovce jinak nebo jsou spojeny dvouslovným spojovacím buď – anebo, buďto – anebo: (3) Myslel to upřímně, nebo tak rafinovaně Funga napínal, aby povzbudil ještě víc jeho zájem? (R. Ráž) (4) Nejdřív si srovnej všechny kvinty, jinak se ti to celý rozveze, jako když si zapneš ob knoflík košili. (A. Vovsová) (5) Buď chce tvůrce vydělat, anebo touží po tom, aby jeho film vidělo co nejvíce lidí. (ČNK) (6) Buďto neměla ráda prsteny a náramky, anebo je musela prodat, protože s tím podnikáním se jí moc nevedlo. (P. Šuleř) II. Větosled ,věta hlavní – klauze závislá na první větě hlavní – věta hlavní‘ Závislá klauze je předmětová, atributivní nebo příslovečná: (7) Jednou mi při tom řekl, abych se ani nehnula, nebo se už nevzpamatuje. (A. Lustig) (8) Buďto počkala, až si dopíšu poznámku, nebo si vyžádala pohledem souhlasné přikývnutí […] (M. Král) (9) […] vzpomene si na bratrovo varování, aby nelezl do rybničního bahna daleko, sic v něm zůstane. (M. Vrba) (10) Buď je Šumava oslovila, když tu trávili dovolenou, nebo odsud pocházejí. (ČNK) III. Větosled ,klauze závislá na první větě hlavní – věta hlavní – věta hlavní‘ Jde o málo frekventovaný typ souvětí: Jestli to takhle půjde dál, bude třeba poohlédnout se po jiné agentuře, jinak by náš časopis pro ženy musel začít fotografie módy kupovat. (M. Soška) IV. Větosled ,věta hlavní – klauze závislá na druhé větě hlavní – věta hlavní‘ Jde rovněž o málo frekventovaný typ souvětí: Buď sis to špatně vyhledal v jízdním řádu, anebo jestli volals na informace, tak ses pak nejspíš přeslechl. (J. Kratochvil) 3.7 Souvětí s dvěma větami hlavními a jednou klauzí závislou na každé z nich Obsah: 3.7.1 Vymezení 3.7.2 Vztah slučovací 3.7.2.1 Závislé klauze jsou téhož obecného druhu I. Věty předmětové nebo přívlastkové II. Věty příslovečné 3.7.2.2 Závislé klauze jsou různého obecného druhu I. Obě závislé klauze jsou v postpozici II. Obě závislé klauze jsou v antepozici III. První závislá klauze je v postpozici, druhá v antepozici IV. První závislá klauze je v antepozici, druhá v postpozici 3.7.3 Vztah odporovací 3.7.3.1 Závislé klauze jsou téhož obecného druhu I. Závislé klauze jsou nepříslovečné II. Závislé klauze jsou příslovečné 3.7.3.2 Závislé klauze jsou různého obecného druhu I. Obě závislé klauze jsou v postpozici II. Obě závislé klauze jsou v antepozici III. První závislá klauze je v postpozici, druhá v antepozici IV. První závislá klauze je v antepozici, druhá v postpozici 3.7.4 Vztah stupňovací 3.7.5 Vztah vylučovací 3.7.1 Vymezení Terminologická poznámka: Složité souvětí s dvěma větami hlavními a dvěma větami vedlejšími na nich samostatně závislými popisuje Trávníček (1951) jako několikanásobné podřadné souvětí, Hrbáček (1965) uvádí souvětí s větami souřadně spojenými, jež všechny jsou rozvity, Svoboda (1965) užívá termínu souvětí komplexně lineární, kdy všechny věty hlavní se rozvíjejí větou vedlejší, později pracuje s termínem graduálně lineární souvětí (Svoboda 1972), Havránek-Jedlička (1970) uvažují o souřadně spojených souvětích podřadných, Bauer-Grepl (1972) zmiňují, že všechny spojené věty hlavní jsou rozvity větami vedlejšími, Grepl-Karlík (1986) uvádějí, že na každé hlavní větě je závislá nějaká věta vedlejší nebo blok vedlejších vět. Podrobně se tímto typem složitého souvětí jako sedmým typem zabýval Kočiš (1973). Tento typ souvětí ilustruje věta (1): (1) Můj Mistr mi sdělil, že otec uprchl, a nařídil mi, že ho musím za každou cenu zadržet. (překlad: J. K. Rowlingová) Závislé klauze bývají uvozeny identickým spojovacím výrazem, jak je tomu ve větě (1) (spojka že). Patrným rysem tohoto typu souvětí je jeho lineární symetričnost: jsou v něm souřadně spojena dvě elementární souvětí téže stavby. Opět, jako v předešlých typech souvětí, tu rozlišujeme jednak závislé věty příslovečné a nepříslovečné, jednak různý větosled. Příslovečné klauze stávají na začátku a na konci souvětí a bývají uvozeny identickým spojovacím výrazem; tato souvětná struktura si vynucuje kontaktnost pozice slučovací spojky a podřadicího spojovacího výrazu (a když, a kdyby, ale jestli, avšak kdo atd.): (2) Když jsi se mnou, štveš mě, a když jsi pryč, nenávidím tě ještě víc. (H. Žáková) (3) Kdyby tolik nepracovala, snad by nebyla tak unavená, a kdyby nebyla tolik unavená, třeba by se nezlobila kvůli ničemu. (ČNK) (4) Jestli příroda zničí člověka, bude konec lidstva, ale jestli zničí člověk přírodu, potom následně zničí sám sebe. (ČNK) (5) Kdo dosáhne vítězství nad jinými, je silný, avšak kdo zvítězí nad sebou samým, je mocný. (J. Oldřichová) Obě dílčí souvětí mohou být spojena i asyndeticky: (6) Když člověku chybí draslík, má chuť na banány, když mu chybí sodík a mastné kyseliny, dal by si slaninu. (J. Cimický) Méně často jsou závislé klauze různého druhu a uvozené různými spojovacími výrazy: (7) Jak jsem se postupně prokousával textem, můj nezdolný duch poklesával, a když jsem došel k poslednímu řádku, krčil se mi nemohoucně kdesi v koutku těla. (B. Navrátil) Různé spojovací výrazy mohou uvozovat i klauzi téhož durhu, např. místní nebo časovou: (8) Kde zakopli, otevřelo se údolí, a kam spadla kapka jejich potu, vyrostl močál. (Z. Šmíd) (9) Jakmile se otevřely brány, vyřítili jsme se zběsilou jízdou z města ven, a než se znavené císařské stráže stačily k něčemu zmoci, uháněli jsme temnou krajinou zpět. (překlad: M.Weber) Méně častá je trojice spojovacích výrazů, a to souřadicí spojky a kontaktní dvojice různovětných podřadicích výrazů: Dnes Dora ví, že i tak malé dítě ještě nevidí, a že i kdyby vidělo, tak zrovna Jakoubek ji tehdy pravým okem určitě nespatřil […] (K. Tučková – ČNK) Mezi větami hlavními je nejčastěji poměr slučovací a odporovací, méně často stupňovací a vylučovací, nejméně často prostě vysvětlovací. 3.7.2 Vztah slučovací Pravopisná poznámka: U tohoto typu souvětí je v jazykové praxi pro pochopení smyslu souvětí důležitá správná interpunkce. První závislá klauze musí být nejen vepředu, ale i vzadu oddělena čárkami (Akademická příručka českého jazyka, 2019, s. 168). Před spojkami a, i, nebo, ani, či se však na konci první závislé klauze často nesprávně čárka nepíše. Vychází se totiž z pravidla pro větu jednoduchou (Pravidla českého pravopisu, 1993, s. 63). Srov. nesprávnou absenci čárky před spojkou a: Zdálo se, že je to až neskutečné a v duchu byla přesvědčena, že ona nikdy nic podobného nedokáže. (L. Mikisek) Mluvili jsme spolu tak deset minut, než jsme si nakonec rozuměli a Beny už tušil, co ti Rusové chtějí. (J. Formánek) Čárka se nesprávně nepíše také před spojkou a na konci první hlavní věty: Když jsem se zastavil, čekal na mě a když jsem se dal do chůze, rozjel se taky. (J. Fousek) 3.7.2.1. Závislé klauze jsou téhož obecného druhu Závislé klauze jsou obě předmětové nebo obě přívlastkové nebo obě příslovečné. I. Věty předmětové nebo přívlastkové Obě závislé klauze jsou buď předmětové (věta (10)), nebo přívlastkové (věta (11)): (10) Řekl jí, že je to správné, a zeptal se jí, jestli se mnou ještě chodí. (M. Kundera, Žert – ČNK) (11) Měl schovaný zbytek mrkve, kterou strážci přidávali do masové polévky, a potají přilepšoval kozám, které za ním na oplátku běhaly jak pejsci. (Z. Fišera) Srov. dále: […] teď vidím, že i moje choť je mi věrná, a naopak nevidím, proč by mi věrná být neměla […] (Z. Šmíd) Nejdřív prohlásil, že se to v domě hemží křesťanskými dívkami, a pak řekl, že pro dnešek je konec s učením […] (K. Štorkán) Jednak chtěl celému dvoru dokázat, že je mužem na svém místě, a za druhé prostě nedokázal nepochlubit se s tím, co dokázal. (M. Švandrlík) Jednak jsem vůbec nevěděla, o jakém smetišti je řeč, a pak jsem považovala za nad slunce jasnější, že na smetišti se ani krást nedá. (I. Devátá) II. Věty příslovečné Obě závislé klauze jsou příslovečné a jejich pozice vůči větám hlavním je buď identická, nebo rozdílná. A. Identická pozice závislých klauzí 1. Antepozice (12) Kdybych měl peníze, nemusel bych se odvolávat, a když je nemám, nebylo by odvolání stejně k ničemu. (J. Loukotková) Srov. dále: Co odjel z Anglie, myslela jsem jenom a jenom na něj, a pak když mi byl konečně na dosah, přála jsem si být sama. (H. Žáková) 2. Postpozice (13) Ozbrojenci se v mžiku shlukli kolem urozené dvojice, aby ji ochránili, a jeden z nich pozdvihl louči, aby si na vetřelce posvítil. (H. Whitton) Srov. dále: Tehdy vyhlížela servaně, protože se bála dovnitř, a teď ji naopak deptá, že dovnitř nemůže. (J. Loukotková) Někdy příliš pršelo, takže obilí shnilo, jindy bylo jaro tak suché, že osení nevzešlo […] (I. Devátá) B. Rozdílná pozice závislých klauzí 1. první klauze je v postpozici, druhá v antepozici (14) Kulhala jsem, protože jsem měla něco s kolenem, a protože v klubovně táhlo, tak jsem drkotala zubama. (H. Pawlowská) 2. první závislá klauze je v antepozici, druhá v postpozici (15) Protože byl jejím velkým obdivovatelem, nelenil a vyrazil, aby tam byl mezi prvními. (ČNK) 3.7.2.2 Závislé klauze jsou různého obecného druhu Jedna ze závislých klauzí je nepříslovečná, druhá je příslovečná. I. Obě závislé klauze jsou v postpozici předmětová a příčinná: (16) Cítila jsem jen, že se mi tu nabízí přátelství, a byla za to vděčná, protože ne od každého z mých starých přátel se mi dostalo napoprvé tak vřelého přijetí. (J. Tichá) Dále dochází např. k následujícím kombinacím závislých klauzí: předmětová a přípustková: On je jednak zvědavý, jak postupuje „jeho“ případ, a jednak ona už je mu hodně blízká, i když vlastně ani neví, jak se to stalo. (J. Žáček) podmětová a příčinná: Trvalo dost dlouho, než ho vůbec dostihl, a podařilo se mu to jen proto, že se Soběslav nepokusil překročit hranici. (H. Whitton) přívlastková a předmětová: Důvěru vkládá do lidí, které dosud nepotkal, a i přesto je skálopevně přesvědčen, že mu bezpochyby pomohou v rozuzlení i záchraně možného i nemožného. (T. Zrůst) přívlastková a účinková: Popadla pak džber, ve kterém si Mlada nepřestávala máčet šátek, a vrazila jí ho do rukou, že Mladě vyšplíchla voda na vysoký vyšívaný pás […] (H. Whitton) účelová a předmětová: Postaví Matěje na zem, aby je mohl políbit, a ani si nevšimne, že mu vítr na hlavě zvedá řídké bílé chmýří. (J. Svěrák) přípustková a přívlastková: Usmívala se stále víc, přestože nepohnula rty, a s přibývajícím úsměvem začalo sílit světlo, které je oba obklopovalo. (E. Talpová) II. Obě závislé klauze jsou v antepozici Dochází např. k následujícím kombinacím závislých klauzí: předmětová a příčinná: Že je cikán, o tom Dežo nepochyboval, a jelikož cikáni jsou katolíci, měl jeden čas představu […] (J. Štětina) předmětová a časová Co si kdo nadrobí, slíznou ostatní, a jak ubíhá propocená hodina za hodinou, Zlatokop zpanikaří. (R. Denemarková) III. První závislá klauze je v postpozici, druhá v antepozici Dochází např. k následujícím kombinacím závislých klauzí: přívlastková a místní: Příští den odtáhl s celým vojskem, které pomalu postupovalo křížem krážem Českou zemí, a kudy prošlo, zanechávalo spoušť. (L. Vaňková) podmětová a časová: Největším překvapením ale pro mě bylo, že dokonce i ona si mě pamatovala, a hned jak mě zaregistrovala, tak se usmála […] (M. Cabák) IV. První závislá klauze je v antepozici, druhá v postpozici přípustková a podmětová: Byť nepatřil mezi esa třídy, čamar si nikdy jako outsider nepřipadal, a je pravda, že ho za něj nikdo v kolektivu ani nepovažoval. (K. Vondrášek) 3.7.3 Vztah odporovací 3.7.3.1 Závislé klauze jsou téhož obecného druhu I. Závislé klauze jsou nepříslovečné A. Obě jsou v postpozici obě klauze jsou předmětové: (17) Řekla, že je tady už pátý den na prázdninách, ale nezmínila se, že sem přijela na ozdravný pobyt. (I. Tajovská) obě klauze jsou podmětové: (18) Připadalo jí, že jasně slyší „Prag“, ale znepokojilo ji, že na začátku ten těžko srozumitelný nádražní hlas říkal něco jako „zweite“. (S. Dvořák) obě klauze jsou přívlastkové: (19) Babička pak vstoupila do komunistické strany, kterou sice nenáviděla, ale chodila na schůze v naději, že tak manžela dostane zpátky. (O. Burian) přívlastková a podmětová: (20) Byl to vysoký urostlý muž, který se sice dosud držel zpříma, s nenahrbenými rameny, přesto na něm bylo patrné, že nejlepší léta života má dávno za sebou. (H. Whitton) B. Obě klauze jsou v antepozici obě věty jsou předmětové: (21) Že je divný, cítil v tom snu úplně jasně, ale proč tomu tak je, nevěděl. (I. Dousková) C. První závislá klauze je v postpozici, druhá v antepozici obě věty jsou předmětové: (22) Už bych měla být zvyklá na to, že mě mlátí, ale že to pak pokaždé otočí proti mně, na to si zvykat odmítám. (V. Veselá) D. První závislá klauze je v antepozici, druhá v postpozici obě věty jsou předmětové: (23) O čem spolu rozmlouvali, prý odmítl Winkler referovat, ale po týdnu sdělil svým kolegům v tribunálu, že z důvodu nemoci již není schopný se dále účastnit zasedání […] (překlad: M. Weber) II. Závislé klauze jsou příslovečné A. Obě klauze jsou v antepozici (24) Pokud se potkáme, určitě si spolu skvěle popovídáme, ale když se půl roku nevidíme, nic se nestane. (M. Seidlová) B. Obě klauze jsou v postpozici (25) Nechtěla jsem Rafaela rušit, dokud sám nepřijde, ovšem pro jistotu jsem nechala vypnutý počítač, kdyby se náhodou objevil ve dveřích […] (H. Žáková) C. První klauze je v postpozici, druhá v antepozici (26) Sice mu podrývala sebevědomí, kde jen mohla, ale kdyby chtěl skutečně v koncertování pokračovat, stěží by se nechal psychicky tak zdeptat […] (M. Váňová) 3.7.3.2 Závislé klauze jsou různého obecného druhu Jedna ze závislých klauzí je nepříslovečná, druhá je příslovečná. I. Obě závislé klauze jsou v postpozici předmětová a časová: (27) Příští neděli Karasová ani nepočkala, až po mši vystoupí společně s věřícími z kostela, ale přistoupila ke knězi prakticky ihned, jakmile opustil oltářní prostor. (H. Vojtíšek) předmětová a příčinná (28) Věděla jsem, že Josef se samozřejmě mýlí, ale mlčela jsem, protože bych ho stejně nepřesvědčila. (překlad: M. Waltari – ČNK) Srov. dále: předmětová a přípustková: Přikázala mu, aby přišel na desátou, ovšem nervózně seděla na recepci už od devíti, ačkoliv s přípravami v prvopočátku neskutečně pospíchala […] (H. Žáková) předmětová a odporovací: Muži si obvykle naříkají, že jejich manželky vyhazují peníze za kosmetiku a oblečení, avšak Mojmír paradoxně trpí tím, že Hedvika utrácí příliš málo. (M. Viewegh) předmětová a důsledková: Následně si ještě autoři vymínili, aby Roman hrál osmdesát procent představení, leč ani to se tak úplně nedodržovalo, takže Zavadil nakonec působil spíš jako jakýsi swing. (J. Štědroň) předmětová a přívlastková: Bee nevadí, že nespal doma, ale má přece jenom strach, že se mu něco mohlo stát. (Z. Zapletal) účelová a přívlastková: Otočil se, aby se vydal zpět, ale proti němu byla stejná zeď, která se jako radlice gigantického buldozeru pomalu posouvala proti němu. (J. Brodil) způsobová a předmětová Tvářil se, jako by ho to ani moc nezajímalo, přesto si Lukáš všiml, že by člověka kulka opravdu trefila. (A. Polách) II. Obě závislé klauze jsou v antepozici (29) Když se nemračí, tak je moc hezká, ale jak se sem dostala a odkud je, nikdo z nás neví. (J. Urban) Srov. dále: Že by si Hanka nezamkla, nechtělo se mu věřit, ale už jak vstoupil, slyšel ze své kanceláře něco jako šramot a pobrukování. (Z. Helcl) Co způsobilo samotný zával, lze nyní jen těžko odhadnout, ale aby se obecně masa zeminy dala do pohybu, je zapotřebí nějaký impulz. (J. Tománek) III. První závislá klauze je v postpozici, druhá v antepozici (30) Doufal, že zahlédne dlaska tlustozobého, když ale vyšel mezi stromy, zpozoroval jen datla. (Z. Kaiserová) Srov. dále: Napadlo ji, že si noviny přečte, ale když přistoupila ke květináči, podlaha nebezpečně zapraskala. (S. Dvořák) Operoval uskřípnutou kýlu, která by jinak pacienta neohrožovala, ale protože by hrozily komplikace, raději přistoupili hned k zákroku. (J. Cimický) Terezo, věř mi, že jsem k tomu člověku necítil ani kapénku othellovského nepřátelství, když však označil Evinu lásku jako cit hluboké duchovní hodnoty, začal jsem pěnit. (I. Devátá – M. Plzák) Sice se zeptal, jestli by nebylo lepší informace získat jinou cestou, ale když to Gradić kategoricky odmítl, neměl už další námitky. (M. Maratová) IV. První závislá klauze je v antepozici, druhá v postpozici (31) Kdyby jí to řekl kdokoli jiný, vybuchla by, ale teď jen pokorně špitla, že se omlouvá. (V. Vondruška) 3.7.4 Vztah stupňovací Tento vztah je v rámci daného typu souvětí mnohem méně častý než vztahy slučovací a odporovací. (32) Tentokrát měl N. skoro jistotu, že se jejich oči setkaly, ba na chvíli mu připadalo, že ho otec už nějakou dobu pozoruje. (J. Štolba) Srov. dále: Dívka mužům nerozumí, protože hovoří divnou řečí, ba zdá se jí, že se strýc Mercineri proměnil v cizího člověka […] (F. Neužil) Přečetl jsem si o něm, co se dalo sehnat, a dokonce jsem si to vypsal, abych to měl přehledně. (J. Cimický) 3.7.5 Vztah vylučovací (alternativní) Dochází tu např. k těmto kombinacím závislých klauzí: obě klauze jsou předmětové: (33) Tak chcete, abych zůstal, nebo chcete, abych odešel? (J. Žák) obě klauze jsou podmínkové: (34) A když žijeme špatným způsobem života, duši se to nelíbí, nebo když se za naše tělo stydí, sebere se a z těla odejde. (J. Burian) obě klauze jsou příčinné: (35) Buď ty baby lžou, protože chtějí toho mého ulovit, nebo lže on, protože už ho některá z nich ulovila. (ČNK) první klauze je přívlastková, druhá podmětová: (36) Buď měli silnou motivaci, aby se tak stalo, nebo jim bylo jedno, co se s penězi děje . první klauze je způsobová, druhá předmětová: (37) Buď má člověk jednat tak, aby nemusel na vězení pomyslet, nebo si musí uvážit, co mu stojí za takové riziko. (V. Havel, zkráceno) první klauze je předmětová, druhá podmínková: (38) Buď opravdu nevěděl, že kníže šel nejdříve navštívit své nejbližší, anebo pokud věděl, chápal to […] (J. Dobrylovský, zkráceno) 3. 8 Souvětí s dvěma (nebo více) větami hlavními a jednou klauzí závislou na obou (všech) hlavních Obsah: 3.8.1 Vymezení 3.8.2 Antepozice vedlejší věty 3.8.2.1 Vztah slučovací 3.8.2.2 Vztah odporovací 3.8.2.3 Vztah stupňovací 3.8.2.4 Vztah vylučovací 3.8.3 Postpozice vedlejší věty 3.8.3.1 Vztah slučovací 3.8.3.2 Vztah stupňovací 3.8.1 Vymezení Terminologická poznámka: Tento typ složitého souvětí poprvé u nás zaznamenal Kočiš (1963). Později ho uvádí Hrbáček (1965), když píše o souvětí s větami souřadně spojenými, jež jsou společně rozvity větou vedlejší. Miko (1966) ho označuje jako globální determinaci. Dále se mu věnovali Bauer-Grepl (1972), kteří hovoří o tom, že vedlejší věta determinuje obě souřadně spojené věty hlavní. Svoboda (1972) tento typ nazývá lineárně graduálním, kdy dvě nebo více vět hlavních je rozvíjeno společně jednou nebo několika větami vedlejšími. Grepl-Karlík (1986) píší, že vedlejší věta je závislá na všech větách hlavních (determinuje všechny věty hlavní). Jde o typ souvětí, na jehož obou hlavních větách společně závisí jedna klauze a souvětí má zpravidla jednotnou vztahovou modálnost oznamovací: (1) Když zkazil svůj lov poprvé, sám se zasmál a začal vesele od nové půlhodiny znovu. (J. Foglar – ČNK) Zřídka má jednotnou vztahovou modálnost buď tázací, nebo výzvovou: (2) Když odcházeli, zmizeli hned, nebo se ve věži zdrželi? (V. Vondruška) (3) Když se ti to nezdá, dejte peníze dohromady a mějte společnou pokladnu. (L. Fuks) Jen výjimečně je v souvětí modálnost smíšená, např. výzvová a oznamovací: (4) Když budete potřebovat drožku, zavolejte a Franta Fára pro vás přijede třeba o půlnoci. (Z. Francková) Věta vedlejší může společně záviset i na více než dvou větách hlavních: (5) Jakmile oba pomocníci odběhli splnit úkoly, královský prokurátor se opřel ve svém křesle, zavřel oči a na chvíli si krátce zdříml. (V. Vondruška) Stylově příznakové je opakování souřadicí spojky a mezi třemi větami hlavními: (6) Než tu kulovnici našel, začal vát vítr a ty včely se ze mne po desítkách zvedly a odletěly a já stál najednou vykulený […] (F. Nepil) Dvě věty vedlejší mohou záviset také na dvou větách hlavních společně: Ale když led rozehřáli a otočili Svatava na záda, usmíval se a jeho oči byly otevřené […] (J. Dotlačil) Kdykoliv zazněl smuteční marš a ministr s křížkem vyšel klátivým krokem z ohybu cesty, nechali všichni práce a vyběhli před vrata. (J. Smetanová) Místo abych se štěstím roztetelila a skočila mu kolem krku, seděla jsem nehnutě a snažila se potlačit pláč. (O. Táborská) Souvětí, v němž věta vedlejší závisí na dvou větách hlavních společně, má dvě větosledné varianty. 3.8.2 Antepozice vedlejší věty 3.8.2.1 Vztah slučovací I. Závislá klauze je příslovečná A. Závislá klauze je časová (7) Když jsme se vrátili k otci, hlava mu ležela na polštáři a puls už měl nehmatný. (překlad: A. C. Doyle – ČNK) Srov. dále: Jen jsme vyšli, déšť ustal a mlha se roztrhla. (Z. Šmíd) Když ho propustili, měla jsem zrovna jiné starosti, ani jsem si na něho nevzpomněla. (D. Šafránková) Když Hynek znovu otevře oči, ani před ním neleží Kirnbach, ani se vedle něho nesklání nad zraněným tělem Boris. (J. Dotlačil) Mezitímco stavěl figurky, vstala a přešla několikrát pokojem. (V. Erben) B. Závislá klauze je jiného příslovečného druhu závislá klauze je účelová: (8) Aby se jí lépe přemýšlelo, vyšla na ulici a zapálila si cigaretu. (A. Hrachovcová) závislá klauze je podmínková: (9) Kdyby to záviselo jen na mně, nosil bych tě třeba na rukou, říkal ti jen krásné věci, opustil bych svůj dosavadní život a utekl s tebou na konec světa! (H. M. Körnerová) závislá klauze je odporovací: (10) Aniž čekala na nějakou odezvu, svlékla se donaha a rozvěsila svých několik hadříků kolem ohně. (J. Jandourek) (11) Místo toho, aby byl někde v hospůdce se svými kamarády, osaměle usrkával Old English Cider a díval se na bolševník […] (P. Šabach) II. Závislá klauze je podmětová (12) Kdo se probudil první, přinesl ze sklepa koks a vysypal včerejší popel. (L. Procházková) (13) Co v následujícím okamžiku spatřil, jej naprosto ohromilo a na chvíli i paralyzovalo. (P. Grandl) 3.8.2.2 Vztah odporovací I. Závislá klauze je příslovečná A. Závislá klauze je časová (14) Když se vzbudil, točila se mu hlava, ale tlak ve spáncích ustal. (K. Kováčová) (15) Sotva se rozednilo, vraceli se k řece, ale hladina již zůstávala prázdná. (V. Körner) (16) Jak dny ubíhaly, zásoba naštípaného dříví se tenčila, ale Pátek se neobjevoval. (E. Řehořková) Srov. dále: Když je vyslýchal poprvé, odpovídali sice uctivě, ale v podstatě nic důležitého neřekli. (V. Vondruška) Když se Trautman vydal na cestu, vzduch třaskal mrazem, avšak les byl hluchý a slepý. (M. Valenta) Když se konečně dostali ze stanice metra, nebylo to o nic lepší, nicméně tu přece jenom nešlo o život […] (P. Šabach) Když je pak oba odveze zpáteční vlak, nic nezešedne, naopak, teprve teď vypučí ty pravý odstíny […] (K. Rada) Když můj milovaný vyšel z holičství, měl sice kratší vlasy, zato ramena měl dvakrát tak široká, než když tam šel. (I. Devátá) B. Závislá klauze je jiného příslovečného druhu (17) Kdyby se Plukovník po nočním zátahu šel domů na pár hodin vyspat, nikdo by mu to jistě nevyčítal, ale přesto se rozhodl vrátit na Zbraslav do kanceláře. (M. Viewegh) II. Závislá klauze je podmětová (18) Že se pod tím dojmem rozhodli kapitulovat, nebylo možná nejudatnější, ale každopádně to dělalo čest jejich rozvaze a zdravému rozumu. (J. Dobrylovský) 3.8.2.3 Vztah stupňovací Tento typ souvětí je poměrně vzácný: (19) Jestliže je tomu naopak, gesta se se slovy rozcházejí, ba jim i protiřečí. (J. Kubánek) (20) Než slunce zapadne, máme nejen nakoupeno, ale máme i dům s bazénem […] (J. Svěrák) 3.8.2.4. Vztah vylučovací závislá klauze je podmínková: (21) Pokud odpovím po pravdě, buď mě začnou litovat, nebo se se mnou možná úplně přestanou bavit. (J. Šimáček) (22) Kdyby v těchto dramatických okamžicích císař viděl svého favorita, patrně by si zoufal, nebo alespoň silně zneklidněl. (M. Švandrlík) závislá klauze je podmětová: (23) Co z Němec k nám kdy přišlo, všechno bylo proti našemu národu, nebo mu později neštěstí přineslo. (J. Brabenec) 3.8.3 Postpozice vedlejší věty 3.8.3.1 Vztah slučovací I. Závislá klauze je příslovečná Vedlejší věta je nejčastěji časová, méně často účelová a přípustková: (24) Bylo ještě šero a lezavá ranní mlha stoupala z mokřin, když z Bezdězu vyrazila družina jezdců (V. Vondruška) (25) Rychtář Beutl mu donesl džbánek piva a obskakoval ho, aby si ho nějak udobřil. (V. Vondruška) (26) Okamžitě ji objal mrazivý chlad komnaty a roztřásla ji zima, přestože oheň v krbu dosud plápolal vysokými, veselými plameny. (H. Whitton) Srov. dále: Zrovna dávala papír do obálky a chystala se jít spát, když uslyšela z obýváku hudbu. (S. Dvořák) Mlčky jsem dokuřoval na chodbě a probíral jsem se v Plocarově proměně, zatímco on telefonoval v bytě. (J. Navrátil) II. Závislá klauze je podmětová nebo předmětová (27) Sledovala jsem ho a bylo mi jasné, že tenhle nezůstane na mém seznamu ani na posledním místě. (E. Martin) (28) Byl nadšen, byl šťasten, byl si znovu jist, že ho má ráda […] (P. Kohout) 3.8.3.2 Vztah stupňovací Jde o poměrně vzácný typ souvětí: (29) A to jsem tehdy netušil, ba ani v tom nejsmělejším snu bych se byl neodvážil doufat, že ve stejném městě na mne bude čekat obrazovka. (M. Gruša) ODDÍL VII: KONGRUENCE (shoda) (V tomto oddílu se nepojednává o kongruenci u přechodníků, ani o kongruenci v rámci rezultativních konstrukcí – tyto případy shody jsou zahrnuty v oddílu V., kap. 2 Nominalizace pomocí přechodníků a participií a v oddílu III., kap. 6.6 Rezultativum) obsah: 1. Obecná charakteristika 2. Shoda v rámci nominální skupiny jako prostředek determinace 2.1 Vymezení 2.1.1 Shodný přívlastek vyjádřený syntaktickým adjektivem – pravidelné případy 2.1.2 Shodný přívlastek vyjádřený syntaktickým adjektivem – zvláštní případy 2.2 Shodné adjektivní vztažné zájmeno 2.2.1 Shodné adjektivní vztažné zájmeno – pravidelné případy 2.2.2 Shodné adjektivní vztažné zájmeno – zvláštní případy 2.3 Shoda antecedentu s koreferenčním zájmenem kdo, co 2.3.1 Zájmeno kdo 2.3.2 Zájmeno co 2.4 Shodný přívlastek vyjádřený syntaktickým substantivem 2.4.1 Shodný přívlastek vyjádřený syntaktickým substantivem – pravidelné případy 2.4.2 Shodný přívlastek vyjádřený syntaktickým substantivem – zvláštní případy 2.5 Číselná shoda v atributivním syntagmatu typu byty s terasou / terasami 3. Shoda v rámci nominální skupiny: apozice 3.1 Shoda v rámci nominální skupiny: apozice – pravidelné případy 3.2 Shoda v rámci nominální skupiny: apozice – zvláštní případy 4. Shoda v koordinaci 5. Shoda v doplňkové konstrukci 5.1 Kongruence v doplňkové konstrukci – pravidelné případy 5.2 Kongruence v doplňkové konstrukci – zvláštní případy 6. Shoda v predikaci 6.1 Shoda slovesného přísudku s jednoduchým podmětem 6.1.1 Obecný přehled 6.1.2 Shoda v osobě 6.1.2.1 Shoda v 1. osobě singuláru a plurálu 6.1.2.2 Shoda v 2. osobě singuláru 6.1.2.3 Shoda v 2. osobě plurálu 6.1.2.4 Shoda se vztažným zájmenem uvozujícím vztažnou větu (já, který/kdo; my, kteří/kdo + finitní sloveso) 6.1.3 Shoda v čísle 6.1.3.1 Shoda v čísle – pravidelné případy 6.1.3.2 Shoda v čísle – zvláštní případy I. Podmětem je číslovka II. Podmětem je citovaný zpodstatnělý výraz III. Podmětem je infinitiv IV. Podmětem je vedlejší věta 6.1.4 Shoda v rodě 6.1.4.1 Pravidelné případy 6.1.4.2 Shoda v elektivních konstrukcích 6.1.5 Shoda v konstrukcích se sponou 6.1.5.1 Standardní shoda 6.1.5.2 Neshoda přísudku s podmětem 6.1.5.3. Shoda adjektivního přísudku v čísle a rodě 6.2 Číselná shoda slovesného přísudku s několikanásobným podmětem 6.2.1 Podmět je tvořen parataktickou koordinací jmen (Jana a Petr) 6.2.1.1 Podmět je dvoučlenný 6.2.1.2 Podmět je vícečlenný 6.2.2 Podmět je tvořen hypotaktickou koordinací jmen (Jana s Petrem) 7. Shoda složených slovesných tvarů v čísle a rodě 7.1 Přehled syntetických a analytických slovesných tvarů 7.2 Shoda složených slovesných tvarů v čísle a rodě – pravidelné případy 7.2.1 Shoda v konstrukci předminulého času indikativu aktiva 7.2.2 Shoda v konstrukci minulého času indikativu aktiva 1. a 2. osoby obou čísel 7.2.3 Shoda v konstrukci přítomného kondicionálu 7.2.4 Shoda v konstrukci minulého kondicionálu 7.2.5 Shoda v konstrukci opisného pasiva všech způsobů (až na infinitiv), osob a čísel 7.3 Shoda složených slovesných tvarů v čísle a rodě – nepravidelné případy 7.3.1 Vykání jednotlivci 7.3.2 Elektivní konstrukce 8. Zvláštní případy 8.1 Shoda podle smyslu 8.2 Vykání jednotlivci – neshoda s adjektivem 8.3 Typ: něco/co nového 8.4 Shoda v konstrukci typu: chtěl být dobrý/vyzkoušen 8.5 Shoda v konstrukci s kontrolou 8.6 Shoda v konstrukci typu Většina výletníků bylo opálených 8.7 Shoda ve vokativních konstrukcích 8.8 Číselná shoda předmětu s plurálovým podmětem 8.8.1 Vymezení 8.8.2 Distribuční plurál závislého substantiva 8.8.3 Distribuční singulár závislého substantiva 8.8.4 Konkurence distribučního plurálu a singuláru 1. Obecná charakteristika Kongruence (shoda) představuje bohatý a různorodý komplex syntaktických jevů, neboť je formálním morfologickým vyjádřením velkého množství syntaktických a sémantických vztahů. Kongruence se účastní tyto morfologické kategorie: osoba (hodnoty: 1., 2., 3.), číslo (hodnoty: singulár, plurál, duál), jmenný rod (hodnoty: maskulinum životné, maskulinum neživotné, femininum, neutrum) a pád (hodnoty: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál). Kongruence je porůznu popsána v různých mluvnicích současné češtiny, např. Štícha a kol. (2013, 736–746), Štícha, F. (ed.) (2011, 885–909), Grepl et al. (1986; 1998); Karlík P. et al. (1995); Šmilauer (1966, 70–80), Šmilauer (1972). V této kapitole systematicky a v celku postihujeme – i na základě dosavadní literatury – všechny typy kongruence v současné spisovné češtině. Hlavní typy kongruence jsou následující: 1. Kongruence v rámci nominální skupiny jako prostředek determinace 2. Kongruence v rámci nominální skupiny: apozice 3. Kongruence v koordinaci 4. Kongruence v doplňkové konstrukci 5. Kongruence v predikaci 5.1 Kongruence slovesného přísudku s jednoduchým podmětem 5.2 Kongruence v predikaci – kongruence slovesného přísudku s podmětem tvořeným koordinátem 6. Kongruence složených slovesných tvarů v čísle a rodě 7. Zvláštní případy 2. Shoda v rámci nominální skupiny jako prostředek determinace 2.1 Vymezení Nominální skupinu tvoří: (a) syntakticky řídící tvar (jakožto syntaktické substantivum): * substantiva * zpodstatnělého adjektiva * osobního zájmena a zpodstatnělých dalších druhů zájmen * substantivní číslovky základní a souborové, případně zpodstatnělý tvar patřící k jinému slovnímu druhu a (b) slova, která tento řídící tvar rozvíjejí (determinují). Rozvíjející tvary se mohou s řídícím syntaktickým substantivem shodovat ve jmenných morfologických kategoriích, tj. ve jmenném rodě, čísle a pádě. Rozvíjející, tj. determinující tvar vyjadřuje kongruencí se substantivem, že určuje právě toto substantivum, tj. že s ním tvoří syntagma. Kongruence je tedy morfologický prostředek k vyjádření syntaktického vztahu determinace. 2.2 Shodný přívlastek vyjádřený syntaktickým adjektivem 2.1.1 Shodný přívlastek vyjádřený syntaktickým adjektivem – pravidelné případy I. Shodný přívlastek vyjádřený syntaktickým adjektivem a stojící ve vztahu k němu v prepozici nebo v postpozici se se svým řídícím syntaktickým substantivem shoduje ve jmenném rodě, čísle a pádě, tj. shodující se slovní tvary vyjadřují svými morfy týž jmenný rod, totéž číslo a týž pád (níže v příkladech je řídící slovo je podtrženo, jmenná skupina je vyznačena tučně): (1) V celém bytě je naleštěná podlaha z bílého dubu. Syntakticky závislé adjektivum naleštěná se v antepozici shoduje se svým řídícím substantivem podlaha ve jmenném rodě (= femininum), čísle (= singulár) a pádě (= nominativ); obdobně se preponované závislé adjektivum bílého shoduje se svým řídícím substantivem dubu ve jmenném rodě (= neživotné maskulinum), čísle (= singulár) a pádě (= genitiv). Ve větě: (2) Pokud se do vody toto onemocnění dostane, úmrtnost našich raků říčních je stoprocentní. se jak preponované adjektivní zájmeno našich, tak postponované adjektivum říčních shoduje se svým řídícím substantivem raků ve jmenném rodě (= maskulinum životné), čísle (= plurál) a pádě (= genitiv). Ve větě: (3) V televizi je vyladěná Reaganova tisková konference. rozvíjejí všechna tři adjektiva v prepozici, tj. vyladěná, Reaganova a tisková, substantivum konference ve jmenném rodě (= femininum), čísle (= singulár) a pádě (= nominativ). II. K pravidelným případům řadíme i případy tzv. nesklonných adjektiv, např. blond. Tato adjektiva chápeme tak, že mají plné paradigma, kde každá kombinace jmenného rodu, čísla a pádu je vyjádřena týmž tvarem. Konstatujeme tedy, že např. ve větě: (4) Magnus má blond kudrnaté vlasy, ďolíčky ve tvářích […] se preponované adjektivum blond i preponované adjektivum kudrnaté shodují s řídícím substantivem vlasy ve jmenném rodě (= maskulinum neživotné), čísle (= singulár) a pádě (= akuzativ). III. Determinující syntaktické adjektivum může společně rozvíjet všechny členy koordinátu. Je-li v prepozici, děje se tak kongruencí pouze s prvním členem koordinátu: (5) To by potom celá tvoje krásná zahrada a dům smrděly prasečí hnojůvkou! (6) Hlavní oltář je bez obrazu a svatý Petr a Pavel jsou nad oltářem vymalováni na zdi. Věta (5) je zjevně homonymní: posesivní zájmeno tvoje a adjektivum krásná určují buď jen první člen koordinace, tj. zahrada, nebo všechny členy koordinátu, tj. jak substantivum zahrada, tak substantivum dům. Je to příklad obecně platné systémové homonymie: kongruence s prvním členem koordinátu (v singuláru i plurálu) může vyjadřovat i kongruenci s celým koordinátem. Tento typ kongruence exemplifikuje podobně i věta (6). Nepříliš častý je případ, kdy adjektivum je v plurálu a první člen koordinátu v singuláru; preponované adjektivum pak rozvíjí celý koordinát: (7) Hlavní oltář je bez obrazu a svatí Petr a Pavel jsou nad oltářem vymalováni na zdi. (8) Měl jste krásnou kancelář v krásném kostele svatých Šimona a Judy. Ve větě (7) adjektivní tvar svatí, který se neshoduje s prvním členem koordinátu v čísle, nehomonymně rozvíjí celý koordinát Petr a Pavel prostřednictvím kongruence v čísle koordinátu (= plurál), ve jmenném rodě (= maskulinum životné) a pádě (= nominativ). Obdobně ve větě (8). V postpozici je analogická konfigurace běžnější, např. ve větě: (9) Musíme nejprve společně uctít liščí tažení a zúčastnit se hostiny a tance pořádaných v příbytku jejich vůdce. rozvíjí adjektivum pořádaných celý koordinát hostiny a tance a s koordinátem se shoduje ve jmenném rodě (jakkoli formálně jednoznačně nevyjádřeným), tj. femininu / maskulinu neživotném, dále v čísle (= plurál) a pádě (= genitiv). Častý je typ homonymie, kdy adjektivum v postpozici rozvíjí buď celý koordinát, nebo jen jeho poslední konjunkt: (10) To musíš ještě moc přemýšlet o neskonalé milosti a milosrdenství božím. Zde adjektivum božím v lokálu singuláru neutra rozvíjí buď celý koordinát milosti a milosrdenství, nebo jen jeho druhý člen, tj. božím; nehomonymním případem by bylo užití plurálového tvaru božích. IV. K pravidelným typům adjektivní atributivní shody patří i shoda původních duálových tvarů v instrumentálu – nohama, očima, rukama, ušima, prsama: (11) Hleděl však na své bližní novýma očima, rozšířen o jeden rozměr. (12) Těma novýma ušima zřetelně slyším, jak z mletého masa uplácává karbanátky. V. Rozvíjí-li adjektivum v prepozici adordinovanou konstrukci typu město Praha, rozvíjí nejbližší, tj. první substantivum: (13) Měla by taková iniciativa vzejít od samotného města Prahy. 2.1.2 Shodný přívlastek vyjádřený syntaktickým adjektivem – zvláštní případy 1. Zpodstatnělé výrazy jsou typicky v neutru, jak signalizují adjektiva rozvíjející takové výrazy: (14) Teprve hromové apríl!! odvolá blížící se srdeční slabost. Ve větě (14) se zpodstatnělé substantivum apríl shoduje s adjektivem hromové ve jmenném rodě (= neutrum), čísle (= singulár) a pádě (= nominativ). 2. Vedle standardního případu kongruence adjektiva v postpozici (15) Jde se spát, holka zlatá! existují i případy expresivních konstrukcí, kdy rozvíjené substantivum je maskulinum životné ve vokativu, méně často pak v nominativu, a je v expresivním (nezřídka hanlivém) významu rozvíjeno v postpozici adjektivem ve femininu: (16) A ten chlap sprostá, zlá, kouzelnická vykládal můj sen, jako by to byly zprávy. Expresivní tvary sprostá, zlá, kouzelnická jsou tvary nominativu singuláru feminina rozvíjející v postpozici substantivum chlap v maskulinu životném; kongruence je tedy jen v čísle a pádě, nikoli ve jmenném rodě. 2.2 Shodné adjektivní vztažné zájmeno 2.2.1 Shodné adjektivní vztažné zájmeno – pravidelné případy Adjektivní vztažné zájmeno (dále zájmeno Rel) odkazuje k nějakému syntaktickému substantivu S a vyjadřuje spolu s ním koreferenční vztah. Morfologickým prostředkem k vyjádření tohoto vztahu je kongruence zájmena Rel se substantivem S ve jmenném rodě a čísle, přičemž substantivum S se nachází v klauzi C[1], jež je nadřazena klauzi C[2], v níž se nachází zájmeno Rel. Zájmeno Rel se se substantivem S neshoduje v pádě, neboť pád je dán větným vztahem (zvl. valencí) v klauzi C[2];^^[18] zájmeno Rel tedy netvoří se substantivem S syntagma. Tak ve větě (17) Je reprezentantem generace, která i v těchto dnech žije mezi námi. se morfologicky adjektivní zájmeno která shoduje se substantivem generace ve jmenném rodě (= femininum) a čísle (= singulár); neshoduje se s ním v pádě (substantivum generace je v genitivu, zájmeno která je jakožto podmět závislé vztažné klauze v nominativu). Adjektivní zájmeno Rel může být v klauzi C[2] jakýmkoli větným členem, mimo jiné i syntakticky adjektivním přívlastkem: (18) Má hranatou tvář, jejíž nedostatek půvabu tlumí krásné zelené oči. Syntakticky je ve větě (18) adjektivní vztažné zájmeno jejíž zanořeno hlouběji: v závislé klauzi C[2 ]jejíž nedostatek půvabu tlumí krásné zelené oči rozvíjí jakožto přívlastek substantivum nedostatek. Kongruencí ve jmenném rodě (= femininum) a čísle (= singulár) vyjadřuje koreferenční vztah se substantivem tvář v nadřazené klauzi C[1]. Zájmeno Rel může být koreferenční i s koordinátem, jenž může vyjadřovat buď několik entit, nebo entitu jedinou: (19) Měl by spíš zabít tyhle aristokraty a bezvýznamné šlechtice, kteří vykořisťují lid. Vztažné zájmeno kteří (maskulinum životné, nominativ plurálu) koreferuje s plurálovým koordinátem aristokraty a bezvýznamné šlechtice a vykazuje tak kongruenci ve jmenném rodě (= maskulinum životné) a v čísle (= plurál). V případě, že koordinát je denotátem jediné entity, je koreferenční vztažné zájmeno samozřejmě v singuláru: (20) Soukup se prý zlobil, že on je místopředseda Demokratické strany zelených a člověk, který dává do její kampaně peníze. V syntakticky, ne však sémanticky homonymní větě (20) je vztažné zájmeno který koreferenční (a) buď pouze se substantivem člověk a shoduje se s ním ve jmenném rodě a čísle, nebo (b) s koordinovanou skupinou místopředseda Demokratické strany zelených a člověk a při této interpretaci se shoduje s touto skupinou jen v rodě. 2.2.2 Shodné adjektivní vztažné zájmeno – zvláštní případy Existují případy, kdy antecedent koreferenčního vztahu je v singuláru, ale koreferenční vztažné zájmeno je v plurálu: (21) Nebylo to obyčejné auto, jakých jsou tisíce. V tomto případě se koreferenční vztažné zájmeno jakých neshoduje se svým antecedentem v čísle (auto je v singuláru, jakých je v plurálu), ale shoduje se s ním ve jmenném rodě, ač z tvaru se to nepozná: morfologicky homonymní tvar jakých je týž pro všechny hodnoty jmenného rodu. 2.3 Kongruence antecedentu s koreferenčním zájmenem kdo, co 2.3.1 Zájmeno kdo Lexém kdo je morfologicky životné maskulinum v singuláru, srov.: (22a) Kdo jiný tam byl? (22b) *Kdo jiná tam byla? (22c) *Kdo jiní tam byli? (23a) Nevím, kdo tady byl. (23b) *Nevím, kdo tady byla. (23c) *Nevím, kdo tady byli. Pokud uvozuje atributivní klauzi, koreferuje se zájmenem ten či všechen v postavení antecedentu (v nadřazené klauzi) koreferenčního vztahu. Koreference je vyjádřena kongruencí se zájmenem ten či všechen ve jmenném rodě a čísle podobně jako v případě adjektivního vztažného zájmena: (24) Ten, kdo vykouzlil Znamení zla, ať už to byl kdokoli […] Případ exemplifikovaný větou (24) je standardní: podmětové zájmeno kdo je koreferenční s antecedentem ten a tato koreference je morfologicky vyjádřena kongruencí obou zájmen v čísle (= singulár) a jmenném rodě (= maskulinum životné). Jsou ale případy, kdy zájmeno kdo vyjadřující koreferenční vztah nemusí být v maskulinu životném ani v singuláru: (25) Většina těch, kdo zemřeli v této aréně, patří k římským patricijským rodinám. (26) Patřím mezi ty, kdo nezapomněly na nic. Ve větě (25) je zájmeno kdo koreferenční se zájmenem těch v nadřazené klauzi a shoduje se s ním v čísle (= plurál) a ve jmenném rodě (= maskulinum životné), protože v závislé klauzi je kdo podmět a přísudek je tvořen finitním slovesem zemřeli, přičemž přísudek se tu shoduje s podmětem kdo v rodě, čísle a osobě. Zájmeno kdo je tu tedy morfologicky v plurálu životného maskulina, jak signalizuje pouze slovesný tvar životného maskulina zemřeli. Ve větě (26) zájmeno kdo ve funkci podmětu je ve femininu plurálu, jak signalizuje finitní tvar nezapomněly. Slovesný tvar rovněž určuje rod zájmenného tvaru ty, tj. femininum. 2.3.2 Zájmeno co Zájmenný lexém co je morfologicky neutrum singuláru: (27a) Neví, co bylo dobré. (27b) *Neví, co byl dobrý. (27c) *Neví, co byla dobrá. (27d) *Neví, co byli dobří. Jako koreferenční zájmeno se co chová podobně jako zájmeno kdo: shoduje se se svým antecedentem ve jmenném rodě a čísle. Na rozdíl od zájmena kdo však nemusí být antecedentem pouze zájmeno ten a všechen, ale i libovolné substantivum či zpodstatnělý tvar jiného slovního druhu: (28a) Ta žena, co mu přinesla jogurtovou zmrzlinu […] (28b) *Ta žena, kdo mu přinesla jogurtovou zmrzlinu […] Ve větě (28a) je co tvarem feminina singuláru, neboť koreferuje s antecedentem žena týchž morfologických vlastností. Vztažné zájmeno co zprostředkuje jistý specifický typ kongruence zejména v hovorové, ale i literární češtině. Ve větě: (29) Chlapec, co ho/*ji uvrhli do pískovcové cely v podzemí a nechali ho tam s jedinou svíčkou a úzkou postelí, nepronesl ani slůvko. kombinace co ho analyticky nahrazuje spisovný tvar kterého a tato kombinace zároveň vyjadřuje koreferenční vztah se svým antecedentem chlapec prostřednictvím kongruence ve jmenném rodě (= maskulinum životné) a čísle (= singulár). (Podrobně k tomuto typu kongruence z jiných hledisek viz oddíl VI., kap. 2.2.1.2) 2.4 Shodný přívlastek vyjádřený syntaktickým substantivem 2.4.1 Shodný přívlastek vyjádřený syntaktickým substantivem – pravidelné případy Je-li přívlastek tvořen shodným substantivem, jde typicky o kongruenci v pádě a čísle, srov.: (30) Trvalo nám to bůhvíkolik hodin, protože ten chudák kůň byl unavený. (31) Chudinka paní Moskowitzová Ve větě (30) se přívlastek chudák shoduje se svým řídícím substantivem kůň ve jmenném rodě (= životné maskulinum), čísle (= singulár) a pádě (= nominativ). Podobně je shoda ve femininu ve větě (31). Jsou ale případy, kdy shoda být nemusí, zvláště ve jmenném rodě. Ve větě (32) Jak jinak se chudák holka má dovědět, že se jim líbí? se řídící substantivum holka shoduje se svým substantivním přívlastkem chudák v pádě a čísle, nikoli ve jmenném rodě. 2.4.2 Shodný přívlastek vyjádřený syntaktickým substantivem – zvláštní případy 1. Nominativ jmenovací. Substantivum N[2] v nominativu jmenovacím typicky následuje po generickém substantivu N[1], přičemž obě substantiva se mohou, ale nemusí shodovat ve jmenném rodě, čísle a pádě: (33) V případě MUDr. Bartáka se jedná o město Praha. (34) Obrátili jsme se také na město Prahu, jestli by nám letos výjimečně nepomohli. (35) v knize Budenbrookovi (36) Litvínovští radní doporučili povolit stavbu soukromé firmě Handlíř a syn. Věta (33) obsahuje konstrukci s nominativem jmenovacím město Praha, kde město je v akuzativu a Praha v nominativu, je tu tedy pouze kongruence v čísle, ne v pádě. Věta (34) neobsahuje konstrukci s nominativem jmenovacím, ale přívlastek Prahu se shoduje se svým řídícím substantivem město v čísle a pádě (v rodě se shodovat nemůže). Další konstrukce s nominativem jmenovacím vidíme v příkladu (35) a ve větě (36), kde Budenbrookovi a Handlíř a syn jsou v nominativu jmenovacím a neshodují se se svým generickým substantivem v rodě, čísle ani pádě. 2. Rodinné společné příjmení. V adordinovaných konstrukcích typu: (37) Václav a Ivan Havel (38) Zuzana a Marie Strnadová se příjmení Havel, resp. Strnadová shoduje s oběma příslušnými konjunkty koordinátu Václav a Ivan, resp. Zuzana a Marie ve jmenném rodě, čísle a pádě. V konstrukcích typu: (39) Petr a Eva Jelínkovi/Novotných (40) Jan a Jiří Novotný/Novotní/Novotných se v příkladu (39) příjmení Jelínkovi shoduje s příslušnými konjunkty v pádě a v maskulinu životném s konjunktem v maskulinu životném; Novotných se shoduje pouze v čísle (= plurál) s celým koordinátem. V příkladu (40) uvádíme pro úplnost všechny možné podoby, přičemž tvar Novotní se shoduje s koordinátem Jan a Jiří v rodě, čísle (= plurál) a v pádě; tvar Novotných se neshoduje s koordinátem ani s jeho konjunkty v pádě. 2.5 Číselná shoda v atributivním syntagmatu typu byty s terasou / terasami Jde o atributivní syntagma, jímž se entitě vyjádřené určovaným substantivem; např. byt, maminka, klisna přivlastňuje entita označená závislou předložkovou vazbou: s terasou, s kočárkem, s hříbětem. Potíže se shodou nastávají, je-li určované substantivum v plurálu. Atributivní substantivum pak může být při nezměněném uzuálním významu buď rovněž v plurálu, anebo v singuláru (obě věty ČNK): (1a) V nabídce by měly být i prostorné byty s terasou. (1b) Vyšší patra nabízejí i prostornější byty s terasami pro mladé rodiny. Číselné poměry implikované komitativním atributem (s terasou, s terasami) lze vyjádřit takto: byty s terasou = byty, z nichž každý má jednu terasu byty s terasami = byty, z nichž každý má jednu terasu Singuláru v tomto typu atributivního syntagmatu říkáme ,komitativní singulár‘ (KS), plurálu pak ,komitativní plurál‘ (KP) – ten se někdy nazývá plurál distributivní; singulárový nebo plurálový atribut pak nazýváme ,komitativní atribut‘. Pokud pragmaticky připadá v úvahu, že k entitě označené určovaným substantivem (např. maminka) může běžně přináležet více entit (např. děti), pak je číselný význam syntagmatu s plurálem určovaného substantiva vágní: (a) maminky s dětmi = maminky, z nichž některá má jedno dítě, jiná dvě nebo více dětí (b) maminky s dětmi = maminky, z nichž každá má dvě nebo více dětí (c) maminky s dětmi = maminky, z nichž každá má jedno dítě Jen ze zkušenosti se světem (tj. z pragmatiky) plyne, že nejčastějším významem tu bude patrně význam (a). Pro volbu KS nebo KP tu neexistuje žádné jasné a striktní pravidlo, nicméně jisté tendence lze pozorovat – při některých lexikálních obsazeních daného typu syntagmatu se preferuje plurál, při jiných se preferuje singulár. Ukazuje to následující tabulka: Tab. 1: Konkurence KS a KP (pouze u nominativního tvaru determinovaného substantiva; u homonymních tvarů pro nominativ a akuzativ jsou zahrnuty i akuzativy, u nehomonymních tvarů je zahrnut pouze nominativ; homonymní singulárové tvary typu ženy, muži byly manuálně vytříděny) Pořadí Syntagma s KP Počet dokladů Syntagma s KS Počet dokladů Násobek 1. policisté s obušky 59 policisté s obuškem 0 - 2. lidé s transparenty 130 lidé s transparentem 7 18,6 3. lidé s deštníky 34 lidé s deštníkem 2 17,0 4. maminky s kočárky 5 253 maminky s kočárkem 327 16,1 5. chlapi s lopatami 22 chlapi s lopatou 2 11,0 6. rodiny s kočárky 364 rodiny s kočárkem 53 6,9 7. pacienti s úrazy 34 pacienti s úrazem 10 3,4 8. byty s terasami 76 byty s terasou 49 1,6 9. hlídky s radary 36 hlídky s radarem 31 1,2 10. policisté s radary 39 policisté s radarem 85 0,5 11. lidé s maturitami 1 lidé s maturitou 199 0,005 12 prohlídky s výklady 1 prohlídky s výkladem 394 0,003 13. lidé s nadváhami 0 lidé s nadváhou 626 0 Tabulka naznačuje, že KS je normou u některých typů jmen abstraktních, u nichž je plurál obecně řídký (maturity, nadváhy). Opakem komitativního atributu je atribut uvozený předložkou bez: ženy bez muže/mužů (obě věty ČNK): (2a) V Praze se zachovalo z původního velkého uměleckého bohatství jen pár potlučených soch bez hlavy a několik obrazů odlomených z původních, větších oltářů. (2b) „Mou specialitou je výroba soch bez hlav, mám na to i licenci. Srov. dále: V Liberci měla premiéru irská hra o ženách bez mužů. Ministryně práce a sociálních věcí chce [… ] porodnost zachránit třeba tím, že umožní umělé oplodnění i ženám bez muže. Úřednice se divila pouze tomu, že ještě existují lidé bez auta. Starší lidé bez aut pak nemají možnost nákupu ani základních potravin. 3. Shoda v rámci nominální skupiny: apozice 3.1 Shoda v rámci nominální skupiny: apozice – pravidelné případy Je-li substantivum rozvito apoziční konstrukcí, shoduje se s ním tato konstrukce typicky ve jmenném rodě, čísle a pádě: (1) Indický festival slavnostně zahájily Alena Schillerová, ministryně financí České republiky, a […] (2) Doc. PhDr. Alena Míšková, Ph.D., historička a archivářka, vědecká pracovnice Masarykova ústavu AV ČR, působí na katedře dějin a didaktiky dějepisu UK. (3) […] na nichž byly na zlaté a hedvábné podložce vyšity znaky Jeho nejkřesťanštějšího Veličenstva, francouzského krále. (4) Považ, spatřil jsem Odyssea, ithackého krále, nejlstivějšího ze těch, kteří přijeli do této země bojovat s bídným Paridem. Shoda v čísle a v pádě je typickou vlastností apozice; jmenný rod apozice se může lišit od jmenného rodu řídícího substantiva: (5) Dosavadní majitel, ústecká Spolchemie, prodala 100 akcií Lybaru společnosti AKB Aerosol. (6) Lidské stoličky, prvotřídní kousky. Ve větě (5) se řídící substantivum v maskulinu životném, majitel, shoduje se svou apozicí ústecká Spolchemie, která je ve femininu, jen v čísle a pádě, nikoli ve jmenném rodě. Slovesný přísudek se typicky shoduje v rodě s nejbližším větným členem (zde prodala), ve větě (5) tedy s apozicí. Zleva je adjektivem dosavadní rozvíjen řídící větný člen, nikoli apozice. I ve větě (6) se rod apozice (= maskulinum neživotné) liší od rodu řídícího substantiva (= femininum). Někdy se může řídící substantivum lišit od apozice i v čísle, zvláště je-li jeden člen plurale tantum: (7) V tuto chvíli už víme, jak dopadly volby, základ demokracie. Řídící substantivum volby jsou plurale tantum, apozice základ je v singuláru. K nekongruenci v čísle dochází i v případě vykání jednotlivci: (8) Nemohu přijmout jakékoli ocenění od Vás, člověka, který se ve své funkci soustavně pokouší udusit veškeré svobodné myšlení na Slovensku. Ve větě (8) se zájmenný tvar Vás, který je morfologicky v plurálu, neshoduje v čísle s apozičním substantivem člověka (singulár). 3.2 Shoda v rámci nominální skupiny: apozice – zvláštní případy Za zvláštní případ pokládáme pluralis maiestaticus, kde zájmenný tvar my se neshoduje s následujícím substantivem, typicky označením nějakého velmože: (9) My, císař Svaté říše římské německého národa, se plazíme v nočních košilích dvířky pro služebníky. 4. Shoda v koordinaci Koordinát se skládá ze jmenných konjunktů, které se mohou neshodovat ve jmenném rodě i čísle, ale musí se shodovat v pádě. Ve větě (10) Muži kráčejí v dokonale uspořádaném útvaru a nesou si zbraně, krátký meč, pilum a štít, přilbu kolem krku a ranec přivázaný na konci hole. se substantiva zbraně, meč, pilum, štít, přilbu a ranec neshodují v čísle ani ve jmenném rodě, zato se shodují v pádě (= akuzativ). Podobně se shodují substantiva různých jmenných rodů v pádě ve větě (11) Bujon, grilované jehněčí se zeleninou, filé z candáta, mražené ovoce, káva a mrkve. V rámci adjektivní fráze, tedy skupiny adjektiv rozvíjejících určité substantivum, se adjektiva shodují ve všech kategoriích, tedy jmenném rodě, čísle a pádě: (12) Čekala na něj tak, jak čekají krásné, chytré, bohaté a talentované holky. Adjektiva krásné, chytré, bohaté a talentované vyjadřují kongruenci se svým řídícím substantivem holky ve jmenném rodě (= femininum), čísle (= plurál) a pádě (= nominativ). 5. Shoda v doplňkové konstrukci (K doplňku jako větnému členu viz podrobně oddíl III, kap. 9.4) 5.1 Shoda v doplňkové konstrukci – pravidelné případy 1. Doplněk se shoduje v rodě, čísle a pádě s podmětem či objektem přísudku v klauzi nebo ve větě s přechodníkem (v případě přechodníku není samozřejmě kongruence v pádě). Shodu s podmětem (v dokladech níže je podmět podtržen a vyznačen tučně, adjektivní doplněk je vyznačen tučně) ve jmenném rodě, čísle a pádě dokládají například tyto věty: (1) Adolf Kroupa to neviděl rád, šlo o jeho čerstvě vydané překlady poezie Jannise Ritsose Sonáta měsíčního svitu. (2) Vojáci pátravě sledovali tváře svých kamarádů, vědomi si toho, že jeden z nich trpí. (3) Karolína Peake chodí doma ráda bosa (titulek) Podmětový antecedent doplňku nemusí být lexikálně vyjádřen, srov.: (4) Pokud budu dost rychlá, pokud si troufnu běžet bosa sněhem […] Doplněk bosa se tu shoduje s nevyjádřeným podnětem ve jmenném rodě (= femininum), čísle (= singulár) a pádě (= nominativ); finitní tvar 1. osoby signalizuje, že obecně morfologicky homonymní tvar bosa nemůže být tvarem neutra plurálu. Doplněk pochopitelně může být i v jiném pádě než v nominaativu: akuzativ: (5) Vypočteme derivaci I, položíme ji rovnu nule a rovnici řešíme pro x. (6) Dětské oddělení mělo být zavřené první čtyři dny v červenci, řemeslníci však měli práci hotovu dřív. (7) Proto Merit došla pro chlapce a přinesla ho spícího na loď a zabaleného v pokrývkách. dativ: (8) A dáme mu malému trhat květ. Doplněk může být i v pádě předložkovém: (9) […] který hned tak nějaké plácání neuznal za hodna červeného bobříka. 5.2 Shoda v doplňkové konstrukci – zvláštní případy Mezi zvláštní případy řadíme následující typy koreference vyjadřující dělení podmětového i jiného celku na jednotlivce: (a) věty s plurálovým antecedentem a singulárovým koreferenčním zájmenem (jeden) každý (b) věty s plurálovým antecedentem a konstrukcí jeden – druhý v singuláru Typ (a): (10) Znamená to provádět levou a pravou hemisférou každou zvlášť jiný výpočet, a oba výsledky pak ještě sesadit dohromady, jako když skládáte rozpůlený meloun. (11) Pod ním ležely zabalené, každá zvlášť, stránky z Bible krále Jamese. (12) Tom a slečna Bakerová seděli každý na jednom konci dlouhého gauče a ona mu nahlas předčítala ze Saturday Evening Post. Zájmeno každý se v těchto konstrukcích může shodovat s antecedentem, s nímž je koreferenční, ve jmenném rodě, čísle i pádě. Ve větě (10) se oba elementy shodují ve všech třech morfologických kategoriích, ve větě (11) se neshodují v čísle (každá je tvar singuláru, stránky zato plurálu). Ve větě (12), kde každý koreferuje s plurálovým koordinátem Tom a slečna Bakerová, se oba koreferující elementy shodují jenom v pádě (= nominativ). Typ (b): (13) V tom se také spatřuje smysl manželství – že se dva lidé přizpůsobí jeden druhému (14) […] když uvidím, jak ti lidé za plotem nacházejí aspoň jeden druhého. (15) Rozhořčené připomínky stíhaly jedna druhou. (16) Kdyby si Romové a bílí Češi dokázali jedni druhých vážit […] (17) Jako kdyby všecko z tebe spadávalo, jedno po druhém. Ve větách obsahujících dvojici jeden – druhý se zájmena jeden a druhý shodují s koreferenčním antecedentem v rodě (věta (13)), nemusí se shodovat v čísle nebo v pádě (věty (14), (15)), ale mohou (ve větě (16) se jedni ve všech kategoriích shodují s koordinátem Romové a bílí Češi), podobně jako jedno s antecedentem všecko ve větě (17). Číslovka jeden se s číslovkou druhý v každém případě shoduje ve jmenném rodě a čísle. 6. Shoda v predikaci Jde o různé typy shody slovesného přísudku s podmětem ve větě/klauzi, a to zvláště podle povahy podmětu: rozlišujeme přitom podmět jednoduchý a několikanásobný. 6.1 Shoda slovesného přísudku s jednoduchým podmětem 6.1.1. Obecný přehled Obecně se v češtině shoduje přísudek s příslušným podmětem v těchto morfologických kategoriích: osobě, čísle a rodě, popř. jen v některých z nich. Přísudek je sice syntakticky řídícím členem, ale přejímá kategorii osoby a rodu od podmětu, od něhož přejímá i hodnotu čísla (singulár vs. plurál) buď jako jeho inherentní lexikální hodnotu (např. u singularií tantum a pluralií tantum), nebo podle jeho aktuální realizace v klauzi. Srov.: (1) […] ale já se snažím pohlédnout jednomu po druhém do očí. (2) Fraky z mého obchodu se vyrovnají těm, které se nosí na vládních recepcích. (3) Ženy vyskočily, aby provedly uložené úkoly. (4) Když hora uteče před Mohamedem, bude ji Mohamed pronásledovat. (5) Takže vy tady žádné nekuřácké oddělení nemáte? Ve větě (1) je podmětem osobní zájmeno já, které se shoduje v osobě (= 1.) a čísle (= singulár) s přísudkem se snažím; podobně ve větě (2) se podmět fraky shoduje s přísudkem se vyrovnají v osobě (= 3.) a čísle (= plurál). Ve větě (3) se podmět ženy shoduje s přísudkem vyskočily v osobě (= 3.), čísle (= plurál) a také ve jmenném rodě (= femininum). 6.1.2 Shoda v osobě 6.1.2.1 Shoda v 1. osobě singuláru a plurálu I. Shoda v 1. osobě singuláru a plurálu – pravidelné případy První osoba je lexikálně vyjádřena bezrodým zájmenem já (= nominativ singuláru 1. osoby) a my (= nominativ plurálu 1. osoby). Jsou-li tyto tvary ve větě/klauzi ve funkci podmětu, shoduje se s nimi slovesný přísduek v 1. osobě a v čísle: (6) Ono je to vlastně tak, já už jsem je hrát viděla, ale chtěla jsem, abys je viděl ty. Ve větě (75) se podmět já shoduje s auxiliárem jsem v osobě (1.) a čísle (singulár). Bezrodé zájmeno já se ve větě aktualizuje kongruencí se složeným (víceslovným) přísudkem jsem viděla ve femininu singuláru, podmět tedy označuje ženský denotát. Podmět může předcházet nebo následovat přísudek, kongruence je však v obou případech zachována: (7) Pověz mu, že nám poskytl už dost, a poctěni jsme my. Ve větě (76) se složený přísudek, který je tvořen pasivem poctěni jsme, shoduje s postponovaným podmětem my v osobě (= 1.) a čísle (= plurál). II. Shoda v 1. osobě singuláru a plurálu – zvláštní případy Je-li přísudek v préteritu, před nímž předchází podmět já nebo my, může v přísudku scházet pomocný tvar jsem/jsme; jde ovšem převážně o rys běžně mluvené češtiny; srov.: (8) Srdce mi zrovna uhánělo a já sotva popadal dech. (9) Polštář mě přitáhl a já se svalil. (10) A my se dívali, jak našimi životy procházejí. V těchto případech se zájmeno já, resp. my shoduje s l-ovým příčestím pouze v čísle: já – popadal, já – svalil, my – se dívali, neboť příčestí nevyjadřují osobu.^^[19] Pokud však příčestí předchází před podmětem já/my, pak nepřítomnost auxiliáru jsem/jsme je v oznamovací větě patrně negramatická (v textech současné češtiny, reprezentovaných korpusem, se takový případ nevyskytuje): (11a) […] kdykoli mě nějaká žena opustila dříve, než jsem opustil já ji, […] (11b) ?kdykoli mě nějaká žena opustila dříve, než opustil já ji, […] (12a) Ten jsme mu poslali my. (12b) *Ten mu poslali my. 6.1.2.2 Shoda v 2. osobě singuláru Druhá osoba je lexikálně vyjádřena bezrodým zájmenem ty (nominativ singuláru 2. osoby) a vy (nominativ plurálu 2. osoby). Jsou-li tyto tvary ve větě/klauzi ve funkci podmětu, shoduje se s nimi slovesný přísudek v 2. osobě a v čísle. U přísdku 2. os. sg. préterita může mít pomocný tvar jsi (a hovorové si) i podobu enklitického -s: (13) Četl jsi to? (14) Četls to? (15) Tys to četl? Ve větě (15) tvar tys (= ty + jsi) sám synteticky vyjadřuje shodu obou komponentů v osobě (= 2.) a v čísle (= singulár); při tvoření préterita exemplifikovaném touto větou se pak celý tvar shoduje s l-ovým příčestím v čísle (= singulár). Příklonka obvykle zaujímá v klauzi druhou syntaktickou pozici, a proto se připojuje na konec prvního větného členu (ty ve větě (15), nejsou-li ovšem v klauzi příklonky se a si. Enklitické -s se připojuje především k následujícím tvarům, ale neomezuje se na ně: se+s = ses, si+s = sis, ty+s = tys, že+s = žes, co+s = cos, to+s = tos,-li+s = -lis, kde+s = kdes atd. Také kondicionálovou částici bys a spojky abys a kdybys lze chápat jako spojení by+s, aby+s, kdyby+s. Typické příklady: (16) Důležité je, abys ty nevířil vodu. (17) A tím, že ty ses do toho zapletl […] (18) Anno, ty by ses mohla podívat, jak se v podobných případech postupovalo dřív. (19) A ty by sis měl taky odpočinout. Konfigurace kondicionálového morfému by ve tvaru 2. osoby singuláru kondicionálu s připojeným enklitickým -s následovaná zvratným zájmenem se je v současném standardním psaném úzu zcela výjimečná, a lze ji proto pokládat za chybu: (20) *„I ty chlape,“ pomyslil si poznovu strážmistr, „ty bys se chtěl teď nějak rád z toho dostat.“ (J. Hašek – ČNK) Jinak se enklitické -s připojuje na konec prvního větného členu v takových syntaktických konfiguracích, jež umožňují, aby na příslušném místě stál homonymní tvar jsi; téměř vždy je tento první větný člen tvořen jedním slovem: (21) Naposledys mu to říkal ty, ty zatracenej šarlatáne. Velmi výjimečně se enklitické -s připojuje jinam než za první větný člen, například k l-ovému příčestí. Tak vedle výše uvedené gramatické věty (15): (15) Tys to četl? se lze výjimečně setkat i s větami typu: (22) Stejně to četls zbytečně. kde se enklitické -s připojuje k l-ovému příčestí (četl+s), přičemž toto příčestí nezaujímá první syntaktickou pozici ve větě. Na rozdíl od 1. osoby musí být 2. osoba singuláru v préteritu vyjádřena (buď samostatným slovesným tvarem, nebo příklonným -s), nemůže chybět, srov.: Já to viděl : *Ty to viděl. 6.1.2.3 Shoda v 2. osobě plurálu Na rozdíl od 1. osoby musí být 2. osoba plurálu v préteritu vyjádřena i jinak než pouhým zájmenem vy: buď samostatným slovesným tvarem (jste, pracujete…), nebo kondicionálovou částicí byste, nebo spojkou abyste, kdybyste; srov.: My to viděli. : *Vy to viděli. 6.1.2.4 Shoda se vztažným zájmenem uvozujícím vztažnou větu (já, který/kdo; my, kteří/kdo + finitní sloveso) K adjektivnímu nebo substantivnímu vztažnému zájmenu který, jaký, jenž, čí, kdo, co ve funkci podmětu, které je koreferenční s osobním zájmenem 1. osoby (já, my), se může vztahovat přísudek v 1. i 3. osobě Je-li vztažné zájmeno koreferenční s osobním zájmenem 2. osoby (ty, vy), může se k němu vztahovat přísudek ve 2. i 3. osobě. Je to zajímavý jev: v případě 1./2. osoby je osoba vztažného zájmena dána koreferencí, přesněji osobou antecedentu koreference, a vztažné zájmeno tak pozbývá své inherentní 3. osoby a pouze přejímá 1./2. osobu od antecedentu; ve druhém případě (3. osoba) se koreference zanedbá a vztažné zájmeno vyjadřuje 3. osobu. Shoda koreferenčního zájmena v 1./2. osobě, signalizovaná osobou slovesa v závislé klauzi, je přibližně čtyřikrát častější než případ, kdy zájmeno na základě přísudku v závislé klauzi vyjadřuje 3. osobu a ke kongruenci s antecedentem koreferenčního vztahu nedochází. Srov. 1. osoba přísudku (osobní zájmeno je vyznačeno tučně, vztažné zájmeno je navíc podtrženo): (23) A já, který jsem se vracel po stopách Případu X, jsem našel dva světy […] (24) […] že tady dole jsem já, kdo vzhlížím a hledám Ho. (25) [… ]ale horší to máme my, kteří musíme ve všedním životě sami u sebe i u jiných vybavovat svobodu ze strusek předsudků. (26) A my, kdo odcházíme, mu vzdáváme hold […] (27) My, kdo jsme žili nebo stále ještě žijeme pod jhem socialistického systému […] 3. osoba přísudku (přísudek je vyznačen tučně, vztažné zájmeno je navíc podtrženo): (28) […] nebudu to já, který nastoupí, vždyť mne již přešli a kromě toho byli již jistě určeni náhradníci […] (29) […] že to mám být právě já, kdo se má s Vámi na této stránce setkávat […] (30) Ve skutečnosti jsem to byla já, kdo dělal mé matce ostudu. (31) Jsme to vždy my, kteří jsou první na místě, poskytnou nezbytnou zdravotní pomoc a přepraví pacienta. […] (32) […] že jsme to my, kdo volí, […] (33) […] jsme to my, kdo chce solidní regulovanou péči. V konkurenci 2. a 3. osoby má jednoznačně navrch osoba druhá, srov.: 2. osoba: (34) Ty, který ses pošpinil nedůstojným svazkem s mou služebnou […] (35) […] ty, kdo vlastníš tuto knihu […] abys ji zcela vědomě a záměrně nikomu nečetl. (36) Slepí jste vy, kteří nevidíte, že my vidíme […] Případy, kdy je přísudek závislé klauze uvozené vztažným zájmenem který ve 3. osobě, jsou méně časté: 3. osoba: (37) A zvlášť nechci zabít kluka, jako jsi ty, který je moc mladý a moc hloupý na to, aby… (38) Jste to totiž právě vy, kteří mohou ovlivnit obsah našich (vašich) novin. 6.1.3 Shoda v čísle 6.1.3.1 Shoda v čísle – pravidelné případy (přísudek je vyznačen tučně, podmět je navíc podtržen) I. Shoda v singuláru: (39) Tak já už musím jít. (40) A ty mi připravíš trůn. (41) Zdálo se, že okolní krajina je napjata očekáváním. (42) Už za Béma město prodalo pozemky na Rohanském ostrově. II. Shoda v plurálu: (43) […] ale my se musíme semknout a dělat vše, jak nejlépe umíme. (44) Chovatelé jim házejí mrtvé ryby. (45) […] mé ruce nedokážou škrtit, mé paže vypadají směšně v té bizarní a zbytečné pozici. 6.1.3.2 Shoda v čísle – zvláštní případy I. Podmětem je číslovka A. Shoda s číslovkami jeden, jedna, jedno Základní číslovka jeden, jedna, jedno (singulare tantum) ve funkci podmětu se se slovesným přísudkem shoduje v čísle (singulár) a v příslušném jmenném rodě: (46) Jeden z kluků vstal od stolu. (47) Jedna z nich byla černoška. (48) Jedno z nich kreslilo […] B. Shoda s číslovkami dva, oba (49) Vozkovi se splašili dva koně. (50) Z pohledu zpracovatele jsou obě řešení nákladově srovnatelná. Číslovka dva, oba (plurale tantum) se se slovesným přísudkem shoduje v plurálu a jmenném rodě: dva/oba koně (maskulinum) vs. dvě/obě skupiny (femininum), dvě/obě řešení (neutrum). C. Shoda s číslovkami tři, čtyři Číslovka tři a čtyři (plurale tantum) ve funkci podmětu se se slovesným přísudkem shoduje v v plurálu: (51) Čtyři to podepsali a tři už se více méně rozhodli. D. Shoda s číslovkami pět, šest… Číslovka pět, šest… v postavení podmětu vyžaduje přísudek v singuláru (a navíc neutra u příčestí): (52) Posledních pět jízd proběhlo bez jediné komplikace. (53) V době, kdy devět nápadníků klečelo v kruhu kolem ní, střežila úzkostlivě svoji nahotu. E. Shoda s ostatními číslovkami základními a s číslovkami neurčitými 1. Složené číslovky Ve 3. osobě singuláru neutra mají přísudek tyto složené číslovky ve funkci podmětu: (a) ty, které jsou zakončené posledním členem jedna: (54) Když před rokem vypluli z Aberdeenu, bylo jich třicet jedna. (b) číslovky typu jednadvacet: (55) Bylo nás ve třídě jednadvacet. (c) složené číslovky s posledním členem dva/tři, čtyři: (56) Sto dvacet dva vražedkyň svých manželů je v Chicagu obžalováno mezi roky 1875 a 1920. U složených číslovek s posledním členem dva, dvě, tři může být přísudek v plurálu a vyjadřovat tak kongruencí v čísle plurálový význam těchto číslovek: (57) Půjdou volit třicet dvě procenta obyvatel metropole. (58) Její dvacet dva body byly více než třetinou celkového bodového zisku dukovanských atletek. (d) tvar sta Tvar sta má přísudek v 3. osobě singuláru nebo plurálu neutra: (59a) Býků je v ohradě čtyři sta […] (E. Kriseová – ČNK) (59b) Býků jsou v ohradě čtyři sta. 2. Tvar tisíce Tvar tisíce má přísudek ve 3. osobě plurálu maskulina neživotného (kongruence se jmenným rodem číslovky tisíc) nebo ve 3. osobě singuláru neutra: 3. osoba plurálu maskulina neživotného: (60) Takových šál jsou tisíce stejně jako klobouků a kabátů. (61) Uvnitř vagonů byly tisíce hladových lidí, ženy, děti, starci. 3. osoba singuláru neutra: (62) A tady je tisíce jiných a dalších obrazů. (63) Přivedli mě do obrovského sálu, kde bylo tisíce žárovek a reflektorů. Také složená číslovka typu dva tisíce, tři tisíce, čtyři tisíce má přísudek ve 3. os. pl. nebo sg. maskulina neživotného nebo ve 3. os. sg. neutra: (64) Dnes v této čtvrti Liberce žijí čtyři tisíce obyvatel. (65) Normálně tam žije čtyři tisíce lidí. (66) Podle mě tam mohlo být tak dva tisíce dolarů. 3. Číslovka milion/milión a miliarda Slovo milion se v postavení podmětu běžně shoduje s přísudkem v čísle a jmenném rodě; užívá se tu však i přísudek ve tvaru neutra singuláru: (67) Na útěku se ocitl milion lidí, na 30 000 dalších džandžavídové - jak si milice říkají - zabili. (68) Jako by mezi tím uběhlo milion let. Je-li podmětem slovo miliarda v nominativu singuláru, shoduje se s ním přísudek v rodě (femininum), čísle (singulár) a osobě (3. os.): (69) Nemyslím si, že rozpočet je připraven na to, aby se vzala miliarda a dala se do sportu. 4. Plurálové tvary miliony, statisíce, miliardy Tvary miliony, statisíce, miliardy mají vždy kongruenci s 3. o. pl. a rodem číslovky: číslovky milion a statisíce jsou v maskulinu životném, číslovka miliardy ve femininu: (70) Někde velmi daleko vzlétly miliony andělů. (71) Slyšel jsi někdy o moru … o té metle středověku, na kterou umíraly statisíce lidí? (72) Nad námi se třpytily miliardy hvězd, z nichž jsme pouhým zrakem neviděli ani tisícinu. 5. Číslovky neurčité Stejně jako základní číslovky typu pět, šest (srov. 6.1.3.2.I.D.) mají kongruenci se singulárem (a navíc neutra u příčestí) mají ji i neurčité číslovky dost, hodně, hromadu, málo, méně, mnoho, moc, nejméně, nejvíce, několik, pár, poskrovnu, spoustu, tolik, více aj.: (73) A mnoho žen změnu akceptuje. (74) […] zato diváků bylo poskrovnu. (75) Spoustu podniků zaniklo. Pozoruhodná jsou morfologická feminina typu spousta ve funkci podmětu; výrazně častější je u nich přísudek ve femininu než v neutru singuláru: (76) Ale válela se tu spousta lejster. (77) Spousta lidí zíralo do těchto očí. U sémanticky i morfologicky podobného slova většina drtivě převažuje kongruence ve femininu singuláru: (78) Většina zrníček se vytrousila. (79) Většina studentů byla pořád bez peněz. Kongruence v neutru je výjimečná, kvalifikovali bychom ji spíše jako negramatickou: (80) Státní podíl v Českých radiokomunikacích byl prodán za obecně nižší cenu, než většina analytiků očekávalo. (81) Většina prostředků směřovalo do obnovy technologie a jejích úprav. Ke speciálnímu případu kongruence dochází v konstrukci s numerativem a verbonominálním přísudkem s adjektivní složkou: (82) Pět z nich bylo proškolených. (83) Prvních pár let bylo pro Izrael nejistých. (84) Co nejvíce lidí bylo odolných. Numerativ (nich, let, lidí) se tu shoduje s adjektivem verbonominálního přísudku (proškolených, nejistých, odolných) v genitivu plurálu příslušného jmenného rodu numerativu. Podmět vyžaduje přísudek v singuláru (a navíc neutrum u příčestí). F. Podmětem je předložkový pád s významem přibližnosti nebo podílnosti Je-li podmět tvořen předložkovým pádem s významem přibližnosti nebo podílnosti, je přísudek v singuláru (a neutru u příčestí): Přibližnost: (85) Těch, kteří odnikud nejsou, je už na tisíce. (86) Po počátečním boomu, kdy vzniklo na tisíce firem a podniků […] (87) Během tří dnů jich přišlo přes třináct set. (88) Přes jeden milión osob zahyne mučivou smrtí Podílnost: (89) Klání se zúčastnilo 31 hráčů, po třech jich bylo ze Stříbra, z Chodové Plané a z Mariánských Lázní, zbytek domácí. G. Podmětem je číslovkový výrazem typu ,x lomeno y‘ Je-li podmětem číslovkový výrazem typu ,x lomeno y‘, je tvar pasivního příčestí ve funkci přísudku v neutru singuláru: (90) Protože mně byl sotva po pás a bylo mu necelých deset lomeno dvěma. II. Podmětem je citovaný zpodstatnělý výraz Citovaný zpodstatnělý výraz ve funkci podmětu přísudku má tvar singuláru (a navíc neutra u příčestí): (91) Teprve hromové apríl!! odvolá blížící se srdeční slabost. (92) Ozvalo se mohutné hurá a silné dupání nohou. III. Podmětem je infinitiv Je-li podmětem v klauzi infinitiv, je přísudek v singuláru (a navíc neutru u l-ového tvaru): (93) Stát je lepší než chodit, sedět je lepší než stát, a ještě lepší je ležet. (94) Nikdy by si nedovedl představit, že je možno být tak unaven. (95) Ale udeřit zpříma nemělo smysl. (96) Už je to tak, že proniknout dovnitř bylo ze všeho nejlehčí. Přísudek je v singuláru i tehdy, je-li podmět tvořen infinitivním koordinátem: (97) Odtud představa, že les pokácet a zpeněžit je rozumné, les milovat a chránit je sentimentalita a přinejlepším zcela iracionální osobní záliba. IV. Podmětem je vedlejší věta Je-li podmět tvořen vedlejší větou, je – obdobně jako v případě infinitivu – přísudek v singuláru (a navíc neutru v případě příčestí): (98) Teprve tady se ukázalo, že se pan Gottlob plácl přes kapsu. (99) Ale student si pospíšil ještě víc než já, měl ovšem kratší cestu, stačilo, aby seběhl po schodech z půdy. (100) Ani ji nenapadlo, aby se ze všeho nejdříve učesala jako pokaždé, když ráno procitala. (101) Nemohu vám popsat, jak mě překvapilo, když jsem přišel na to, že ji miluji, kamaráde. Je-li podmětem koordinát klauzí, je stejně jako v případě infinitivu přísudek v singuláru (a navíc neutra u příčestí): (102) Skoro poslední, nač si pamatuji, bylo, že jsem stál s Daisy a díval se na filmového režiséra a jeho hvězdu. 6.1.4 Shoda v rodě 6.1.4.1 Pravidelné případy Ke kongruenci v rodě dochází, je-li přísudek tvořen l-ovým tvarem (pracoval) v aktivní konstrukci, nebo trpným participiem (ušetřena) v konstrukci pasivní: (103) Váš strýc pracoval ještě začátkem války jako zubní technik. (104) Lpěla na něm podivná rudá skvrna, jíž cosi prosakovalo. (105) A tak v záři slunce […] zmocnilo se mě ono známé přesvědčení, že s létem začíná život znovu. (106) Chlapi na kozlíkách prvních dvou kočárů byli připraveni […] (107) Kořistnické rysy pana Cranforda se ponořily hlouběji do límce kabátu. (108) Raketový program byl řízen armádou. (109) Lucie byla přesvědčena, že je to jeho tajné přání. (110) Jen tvář byla/zůstala ušetřena. V těchto případech přísudek tvořený l-ovým tvarem nebo pasivním příčestím se sponou se shoduje se svým podmětem v rodě, čísle a pádě, jako například ve větě (103), kde se přísudek pracoval shoduje se svým podmětem strýc v rodě (= maskulinum životné), čísle (= singulár) a osobě (= 3.) Zájmena kdo, někdo, nikdo, kdosi jsou maskulina životná v singuláru a takové vlastnosti má i jejich kongruence (vystupují-li ve funkci podmětu) s přísudkem: (111a) Kdo ti říkal, že mě to pořád štve? (ČNK) (111b) *Kdo ti říkala/říkalo/říkali/říkaly, že mě to pořád štve? (112) A cítil jsem se trapně, když někdo chtěl, abych bláznil. (J. Škvorecký – ČNK) (113) Ač volala o pomoc v silně obydlené čtvrti, nikdo jí nepomohl ani nezavolal policii. (114) Operace Záruka, jak to překřtil kdosi se sklonem k vojenskému názvosloví […] Zájmeno kdo ve funkci podmětu má však specifickou kongruenci ve vztažných větách (viz kap. 2.3.1) a v tzv. elektivních konstrukcích (viz níže). Specifickou kongruenci v elektivních konstrukcích mají i zájmena někdo, nikdo. Zájmena co, cosi jsou neutra singuláru a takové vlastnosti má i jejich kongruence (vystupují-li ve funkci podmětu) s přísudkem: (115) A co bylo ze všeho nejhorší, stýskalo se mi po Ariel. (116) Nebylo pochyby, cosi se pohnulo na dně jeho duše. Zájmeno co ve funkci podmětu má však specifickou kongruenci ve vztažných větách (viz kap. 2.3.1). 6.1.4.2 Shoda v elektivních konstrukcích Elektivní konstrukce jsou konstrukce v oznamovacích, rozkazovacích, tázacích či vztažných větách (klauzích), kde zájmena/číslovky ve funkci podmětu vybírají z určitého souboru entit. Vykazují zajímavé typy (ne)kongruence. I. Elektivní konstrukce se zájmeny U tohoto typu konstrukcí je podmětem tázací/neurčité zájmeno, zejména kdo (z nás, vás), někdo (z nás, vás), nikdo (z nás, vás), každý (z nás, z vás), některý/někteří (z nás, vás), žádný (z nás, z vás). Přísudek může být i v 1. nebo 2. osobě plurálu/singuláru. A. Věty s podmětem kdo, někdo, nikdo (z nás, vás) V těchto větách je slovesný přísudek obvykle ve 3. osobě singuláru maskulina: (117) Kdo zůstal doma? (118) Pravděpodobně by si nikdo nevšiml, že jsem fuč. V úzu se však běžně vyskytují i konstrukce (srov. např. Šmilauer 1966, s. 73; Panevová et al. 1997), v nichž je přísudek v 1. nebo 2. osobě plurálu: 1. osoba: (119) Je nás ještě pár, kdo věříme v nesplacený dluh. (120) Kdo jsme ti chytří? (121) Kdo jsme byli my, abychom jim stáli v cestě? (122) Někdo máme geny štíhlé a někdo zase boubelaté. (123) Bylo jasné, že nikdo nepůjdeme spát. (124) Nikdo jsme se k ničemu nezavazovali a nikdo jsme neposkytovali žádné záruky. (125) Nikdo jsme celou noc nespali. 2. osoba: (126) Kdo jedete 13.–15. října, dejte mi prosím co nejdříve vědět. (127) Jděte někdo vstříc a odejměte jí svrchní šat. (128) Chodíváte tam někdo? (129) Když vás svět neustále naplňuje, už si nikdo nemusíte lámat hlavu s tím, co je ve vašem mozku. (130) Hlavně nikdo nezapomeňte k volbám přijít. Konstrukce v uvedených větách vykazují pozoruhodnou neshodu: * v osobě: podmět je ve třetí osobě, přísudek v osobě první či druhé * v čísle: podmět je v singuláru, příčestí v přísudku je v plurálu. Kdo ve funkci podmětu může uvozovat předmětové a podmětové věty s přísudkem ve 2. osobě singuláru; jde však o (ne)shodu příznakovou (archaický styl, přísloví apod.): (131) Neboť jest psáno, kdo jsi bez viny […] (132) Zachraň se, kdo můžeš! B. Věty s podmětem, jímž je zájmeno adjektivní Obdobně se chovají zájmena každý/některý/někteří/ žádný (z nás, vás) aj. (srov. Panevová et al. 1997): 1. osoba: (133) Každý máme nějaké jméno. (134) Každá máme svůj pokoj. (135) Někteří vyrazíme za kulturou. 2. osoba: (136) Každý si o kousek postupte dopředu. (137) Každý jste dělali na něčem jiném? V těchto větách se přísudek neshoduje s podmětem každý, každá, někteří ani v osobě, ani v čísle. C. Věty s hybridním podmětem Slovesný přísudek může být tvořen zvláštním hybridem singuláru a plurálu: finitní tvar je v 1. nebo 2. osobě plurálu, l-ový tvar či příčestí trpné (a jmenný přísudek) v singuláru maskulina, aniž jde přitom o vykání: (138) Tak jste někdo vyhrál na los! (139) A nikdo jste z bytu v té době neodešel? (140) Nikdo nejsme úplně čistý. Ve větě (139) se l-ové příčestí v přísudku shoduje s podmětem (= nikdo) v čísle (singulár), ovšem obě tato slova se neshodují se sponovým tvarem jste v čísle, podmět se navíc neshoduje v osobě. Ve větě (140) se pomocný tvar nejsme 1. osoby plurálu neshoduje s podmětem (= nikdo) v čísle ani osobě, jmenný adjektivní přísudek čistý se shoduje ve jmenném rodě (= maskulinum) a čísle (= singulár) i pádě (= nominativ) s podmětem nikdo, ne však se sponou nejsme. II. Elektivní konstrukce s číslovkami Podobně jako zájmena se ve funkci podmětu chovají základní číslovky jeden/jedna/jedno, dva/dvě, oba/obě, tři, čtyři. Vedle bezpříznakové kongruence (viz níže větu (141)) existují v úzu i případy formální nekongruence (věta (142a) a (142b)) – kongruence je tu záležitostí sémantické implikace: (141) Ani jeden z nás nezamhouřil oko. (142a) Ani jeden z nás jsme uvedené záběry neviděli. (142b) Ani jeden z nás jste uvedené záběry neviděli. Osoba i číslo jazykového vyjádření denotátu, z něhož se vybírá (tj. nás), se při této elektivní konstrukci přejímá do přísudku. Přísudek se s podmětem (= jeden) neshoduje v osobě. Číslovku dva vztahovanou k 1./2. osobě lze užít bezpříznakově s číslovkou oba (oba dva) nebo se zájmenem my/vy (my/vy dva), nebo příznakově samostatně; elipsa zájmen my/vy však není vždy možná (viz větu (144)): (143) Ale my dva se musíme spolu důkladně poradit. (144) *Ale dva se musíme spolu důkladně poradit. (145) Oba dva jsme/jste byli ženatí. (146) Dva bychom/byste se ke klavíru nevešli. Podobně se chovají i číslovky tři, čtyři, zejména je-li součástí podmětové konstrukce totalizátor všichni, který ovšem v takových konstrukcích není povinný: (147) Všichni čtyři jsme spolu často plavali v lesním jezírku. (148) Všichni tři jste se vtěsnali mezi nejlepší pětici produktivity turnaje. (149) Všichni čtyři jste pracovali v Sialu, tedy lépe řečeno v libereckém Stavoprojektu. 6.1.5 Shoda v konstrukcích se sponou 6.1.5.1 Standardní shoda V konstrukcích se sponou se standardně shoduje spona i jmenná část přísudku v nominativu s podmětem v rodě, čísle a osobě: (150) Oni se koukali a já jsem byl hrdý. (151) Bože, vy jste všichni nepolepšitelní fantastové! (152) Přední strana rukávů byla suchá, zadní vlhká. (153) Kaplan by byl taky rád, kdybyste si dal říct. (154) Sportovci jsou úspěšní. Například ve větě (152) se sponový tvar byla i adjektivní součást přísudku suchá shodují ve všech relevantních morfologických kategoriích s podmětem strana: v rodě (= femininum), čísle (= singulár) a osobě (= 3.). 6.1.5.2 Neshoda přísudku s podmětem Přísudkové substantivum se s podmětem často neshoduje. Srov.: I. Neshoda v rodě: (Podmětové i přísudkové substantivum jsou vyznačeny tučně a podtržením.) (155) Strana není žádný holubník. (156) Kdyby to dítě bylo syn […] (157) Ten povznesený tón byl hlavní část ceremoniálu při navazování přátelského vztahu. (158) Odcházející člověk byl vtělená nešikovnost. (159) Řím je Věčné město. Např. ve větě (155) se přísudkové substantivum holubník (= maskulinum) neshoduje s podmětem strana (= femininum). Ve větě (158) se syntagma vtělená nešikovnost (= femininum) neshoduje s podmětem člověk (= maskulinum). Sponové sloveso se někdy neshoduje s přísudkovým jménem ani tehdy, jsou-li podmětové i přísudkové jméno v singuláru: (160) Klášter byla velká dvoupatrová budova. (161) Tahle zkouška byl nápad Wolinského […] (162) První štace bylo Rakousko. (163) Winnie později prohlásila, že jejich manželství byl omyl. Například ve větě (163) se podmět manželství (= neutrum) neshoduje s přísudkovým jménem Bronowski (= maskulinum). Ve všech těchto případech předpokládáme, že podmět, jemuž se přisuzuje a o němž se vypovídá, stojí nalevo od přísudku. Obecně platí, že jmenný rod spony může být určen podmětem nebo přísudkovým substantivem (podmět je vyznačen tučně a spona navíc podtržením): (160a) Klášter byl/byla velká dvoupatrová budova. (162a) První štace bylo/byla Rakousko. Stanovit v těchto případech pravidla kongruence týkající se nějaké hierarchie či preferencí dosud nedovedeme. Přísudkové substantivum se často neshoduje s podmětem, jímž je jméno ženy, tj. u přísudkového jména nedochází k přechylování: (164) […] uvedla Eva Kočárková, která byla lídr kandidátky SOS a nyní je městská zastupitelka. (165) Blanka Jehličková je vědec, ale umí psát tak zajímavě, že se stala letošním Objevem roku prestižní soutěže Magnesia Litera. II. Neshoda v čísle: A. Podmět může být v singuláru a přísudkové substantivum v plurálu, nebo naopak. (Podmětové i přísudkové substantivum jsou vyznačeny tučně a podtržením.) (166) Můj taťka […] říká, že kluci jsou soubor jednotlivců, kteří se musí naučit být celkem. (167) […] holky jsou celek, který se skládá z jednotlivců. (168) Naše společnost nejsou jen stanovy. (169) Etické komise představují soubor laiků i odborníků, z nichž významná část nejsou ani lékaři, ani přírodovědci, na institucích školy jsou nezávislí […] Např. ve větě (166) se přísudkové substantivum soubor (= singulár) neshoduje s podmětem kluci (= plurál). B. Shoda spony s přísudkovým substantivem v plurálu Je-li podmět v singuláru a přísudkové substantivum v nominativu plurálu, je spona v plurálu, a shoduje se tak v čísle (i ve jmenném rodě) se jmenným přísudkem (podmět je vyznačen tučně, spona navíc podtržením): (170a) Čas jsou peníze. (170b) *Čas je peníze. (171a) Svět nejsou jen ony. (171b) *Svět není jen ony (172a) Polovina byli taxikáři. (172b) *Polovina byla taxikáři Je tomu tak i v případě, že podmětem je zájmeno to, toto, takto, tohle, kdo, co aj.: (173) To nejsou žádné myši. (174) Byly to nevhodné předpoklady. (175) Tohle jsou doupata samiček. (176) Kdo jsou lidé a kdo nejsou? 6.1.5.3 Shoda adjektivního přísudku v čísle a rodě Shoduje-li se přísudkové adjektivum s podmětem v čísle, shoduje se i ve jmenném rodě a pádě (= nominativ) a navíc spona se s podmětem i jmenným přísudkem shoduje i v čísle (přísudek je vyznačen tučně, podmět je navíc podtržen): (177) Otec na ni byl velmi hodný. (178) Ropa byla známa lidem stovky let, aniž by ji výrazněji zaznamenali. (179) […] takřka všechny domy ve vsi byly zaplavené. Vyjadřuje-li predikace početní úkon, sponové sloveso se shoduje s přísudkovým jménem, je-li jím číslovka (srov. Šmilauer 1966, 74): (180a) Tři a tři je šest. (180b) *Tři a tři jsou šest. (181a) Čtyři bez dvou není pět. (181b) *Čtyři bez dvou nejsou pět. (182a) Tři děleno dvěma není pět. (182b) *Tři děleno dvěma nejsou pět. (183a) Dvakrát dvě jsou čtyři. (183b) *Dvakrát dvě je čtyři. 6.2 Číselná shoda slovesného přísudku s několikanásobným podmětem 6.2.1 Podmět je tvořen parataktickou koordinací jmen (Jana a Petr) Dvoj- nebo vícenásobný koordinovaný podmět zde nazýváme koordinát. 6.2.1.1 Podmět je dvoučlenný I. Obecná charakteristika Má-li věta dvojnásobný podmět typu N a N (Jana a Petr), pak přísudek stává jak v plurálu, tak v singuláru. (V následujících dokladech i příkladech vyznačujeme koordinát tučně a podtržením, přísudek tučně; věty (1) až (4) ČNK.) (1) Jana a Petr milují staré věci, které mají svoji historii. (upraveno) (2) Ale teorie a praxe má někdy k sobě daleko. (3) Zamezit další brance přišli Žižka a Sedláček. (4) Už přišla Karin a Eva. V téže větě lze někdy bez výraznější změny významu nebo stylu plurál a singulár zaměnit. Singulár se užívá a někdy dokonce převládá nad plurálem navzdory jednoduché a jasné logice předpokladu, že plurálový podmět vyžaduje plurálový tvar slovesného přísudku: (5a) V oblasti kultu mají muž a žena stejné povinnosti a závazky. (ČNK) (5b) V oblasti kultu má muž a žena stejné povinnosti a závazky. (6a) Lidská lhostejnost a bezohlednost jsou do nebe volající. (6b) Lidská lhostejnost a bezohlednost je do nebe volající. (ČNK) (7a) Jak chtějí policie a vedení města snížit kriminalitu v Mladé Boleslavi? (7b) Jak chce policie a vedení města snížit kriminalitu v Mladé Boleslavi? (ČNK) (8a) Obchvat povede, kudy chtějí obec a kraj, a ne ministerstvo. (8b) Obchvat povede, kudy chce obec a kraj, a ne ministerstvo. (ČNK) (9a) Vybrat nejvhodnější variantu z předložené studie chtějí rada a zastupitelstvo co nejdříve. (9b) Vybrat nejvhodnější variantu z předložené studie chce rada a zastupitelstvo co nejdříve. (ČNK) Singulár se někdy užije i tehdy, obsahuje-li koordinát jeden člen v plurálu: (10) Právě tento klidný dům chce hejtman a členové rady Ústeckého kraje nechat uzavřít. (ČNK) Poměr plurálu a singuláru je však za různých jazykových okolností různý – k tomu viz níže bod IV. Pokud se koordinát stabilně chápe jako jeden celek, je přísudek zpravidla v singuláru, plurál tu lze chápat jako výjimku (obě věty ČNK): (11a) Parkování a stanování je zdarma. (11b) A parkování a stanování jsou také zdarma. V plurálu musí být přísudek často i tehdy, má-li reciproční význam (obě věty ČNK): (12) O tomto víkendu se matka a dcera viděly znovu po sedmi desetiletích. (13) Když se otec a syn loučili na letišti v Sao Paulu […] Srov. dále: Znalci proto rodině doporučili psychoterapii. Až po ní a dlouhodobějším dopisování by se prý otec a syn mohli začít vídat. Ani přes Jandaliho přání se nakonec otec a syn nesetkali. Od té doby spolu otec a syn nestrávili o samotě ani chvilku, i když se měli vídat každých čtrnáct dní. Zvláštní případ číselné shody a zároveň neshody jsou struktury jako: Leden a únor jsou v plzeňské zoo měsícem kůzlat, jehňat a selátek. Tvar spony je zde shodně plurálový, avšak přísudkové jméno měsícem je v singuláru. Je to shoda/neshoda problematická. Koordinát se sice dá chápat jako jeden celek, např. jako jisté období, avšak nikoli jako jeden měsíc; proto by tu bylo vhodnější, aby přísudkové jméno bylo také v plurálu: Leden a únor jsou v plzeňské zoo měsíci kůzlat, jehňat a selátek. Volba plurálu nebo singuláru podléhá množství dalších jazykových podmínek, o nichž – ve výběru a zjednodušení – pojednávají následující oddíly. Plurálový tvar přísudku pokládáme za kongruentní (shodný), tvar singulárový za nekongruentní (neshodný). II. Faktory ovlivňující volbu singulárového nebo plurálového tvaru přísudku Volbu kongruentního plurálového tvaru přísudku nebo nekongruentního tvaru singulárového ovlivňují nejméně čtyři faktory: (a) pozice koordinátu vůči přísudku (b) propria v koordinátu (c) paradigmatická substantiva verbální v koordinátu (d) verbonominální přísudek K těmto faktorům viz níže bod IV. III. Homonymie a reference Statistické vyhodnocování konkurence singuláru a plurálu přísudku ve větách s dvoučlenným koordinátem ztěžují dvě okolnosti: (a) Homonymie singulárového a plurálového tvaru sloves 4. prézentní třídy (prosí) v prézentu, jak ji demonstruje věta (14a): (14a) Vyšetřovatel a žalobce tvrdí opak. (ČNK) (14b) Vyšetřovatel a žalobce tvrdili opak. Tvar tvrdí je sám o sobě tvarem singulárovým i plurálovým. Naproti tomu v minulém čase je tvar jednoznačně singulárový (tvrdil, tvrdila) nebo plurálový (tvrdili, tvrdily). (b) Fakt, že koordinát typu hudebník a pedagog může referovat ke dvěma osobám, nebo k osobě jediné – viz věta (15) níže: (15) Marmando Salarza z Filipín dnes rozezní varhany v děčínském kostele sv. Kříže. Hudebník a pedagog uvede vedle skladeb od Bacha či Duprého i lidové melodie, které se hrají na Filipínách na bambusové varhany, na nichž Salarza v jedenácti letech začínal. (ČNK) Ve větě (15) referuje koordinát hudebník a pedagog k jediné osobě, jak jednoznačně plyne z kontextu. Jediným referentem koordinátu bývá poměrně často i souslovný název typu Romeo a Julie; Tygr a drak: (16) Romeo a Julie je hra o tom, jak na zlobu, nenávist, neprozřetelnost a hloupost zemře spousta lidí. (ČNK) Souslovný název (filmu, knihy, divadelní hry apod.) bývá užitý samostatně, nebo mu předchází generické substantivum (film, román, hra) (vše ČNK): (17a) Tygr a drak je milostným příběhem zasazeným do staré Číny. (17b) Film Tygr a drak je poetickým příběhem [...] (18a) Mistr a Markétka je oblíbenou knihou mnohých lidí včetně mě. (18b) Román Mistr a Markétka je podobenství propojující fantaskní grotesku na ďábelské motivy s travestií faustovského a biblického tématu. IV. Jednotlivé faktory 1. Pozice koordinátu (a) Antepozice Stojí-li koordinát před přísudkem, má přísudek častěji shodný tvar plurálový: (19) Ankara a Moskva chtějí prohloubit své vztahy (ČNK, titulek) Za závazný ho lze pokládat tehdy, jde-li o koordinaci jmen osob: (20) Albrightová a Forman chtějí pomoci Česku (ČNK, titulek) Pokud za koordinátem dvou osobních jmen stojí přísudek v singuláru, znamená to, že koordinát referuje k jediné osobě, jinak musí být v plurálu (obě věty ČNK): (21a) Allen a Gates založili Microsoft společně v roce 1975. (21b) Pavol Hammel patří k nejvýznamnějším postavám slovenské populární hudby. Zpěvák a skladatel založil v šedesátých letech v Bratislavě skupinu Prúdy […] Srov. dále: Důchodce a vdovec měl za rodinným domkem pole se slámou. Hudebník a zpěvák měl své rodné město velice rád a nikdy na něj nezapomněl. Normou je plurál také tehdy, jsou-li koordinovány názvy států: (22) Indie a Čína přispívají ve světovém měřítku k zatížení životního prostředí skutečně největší měrou. (ČNK) Avšak protože státy Česko a Slovensko bývají nazírány jako jeden celek, méně často se po tomto koordinátu užije i přísudek v singuláru (obě věty ČNK): (23a) Není to ale poprvé, kdy Česko a Slovensko postupují vůči Maďarsku společně. (23b) Možná by bylo lepší, kdyby Česko a Slovensko táhlo za jeden provaz [...] Pokud nejsou koordinována jména osob nebo států, neshodný singulárový tvar přísudku ani v pozici za koordinátem není výjimkou, a nepokládáme ho proto za nesprávný. Užívá se zejména tam, kde lze koordinát chápat jako jistou jednotu: (24) Město a kraj chce na společný projekt získat 100 milionů z EU. (ČNK) (b) Postpozice Stojí-li koordinát za přísudkem, je neshodný tvar singulárový častější; např. (obě věty ČNK): (25) Ve druhém kole chce kraj a ministerstvo rozdělit mezi zájemce dalších čtyřicet milionů korun. (26) Japonsko se počítá mezi čajové velmoci, jako je Indie a Čína. U některých koordinátů v postpozici je singulár dokonce téměř výlučný; např.: (27) Potravinářským veletrhům v Brně letos chyběla vůně a chuť piva. (ČNK) 2. Propria Pokud koordinát tvoří jména osob, je bez ohledu na pozici koordinátu obvykle většinový až výlučný plurálový tvar přísudku: (28) Na dvorci ovšem bylo znát, jak moc chtějí Serena a Venus vyhrát. (ČNK) Pravidelný bývá plurál při oznamování svátku: (29) Svátek mají Milada a Aranka. (ČNK) U přísudkového slovesa dělat je však častý singulár: (30) To, co dělá Zeman a Klaus, je zcela postavené na hlavu. (ČNK) Pokud koordinát tvoří jména měst nebo států, je obvykle plurál bez ohledu na pozici koordinátu preferenční; častý je ale i singulár (vše ČNK): (31a) Pokud chtějí Washington a Brusel zajistit bezpečnost svých obyvatel, nic jiného než partnerství jim nezbývá. (31b) Afghánci si naopak dost jasně nezvolili politika, kterého Západ před lety instaloval do úřadu a který vždy věděl, co chce Washington a Brusel slyšet. (32a) Ještě před summitem chtějí Francie a Německo předložit návrhy na změny Smluv o EU. (32b) Jestli chce Německo a Francie dále budovat EU jako politický a vojenský protipól váhy USA ve světě, těžko jim v tom někdo bude bránit nebo je brzdit. Srov. dále: Potíže dělají Polsko a Maďarsko, které nechtějí přistoupit na podmínky udržování právního státu. „Je načase, aby ČR začala hájit národní zájmy alespoň tak, jako to dělá Polsko a Maďarsko.“ O vstupu do unie jednají Bulharsko a Rumunsko, kandidátskou zemí je Turecko. O dalších dodávkách jedná Bulharsko a Slovensko. Postupný odchod od jaderné energetiky plánují Německo a Belgie. Podobný krok nicméně plánuje Norsko a Nizozemsko. 3. Paradigmatická substantiva verbální a jiná abstrakta v koordinátu Jsou-li koordinována neutra na -ní, je přísudek pravidelně v singuláru: (33) Dobré chování a vystupování může znamenat vyšší zisk. (ČNK) Srov. dále: Přehnané čištění a odšumování může vést až k naprosté neposlouchatelnosti nahrávky. I cestování a poznávání může být šetrné ke kraji, přírodě i památkám. Následné kvašení a zrání může trvat i několik let. Nedorozumění a zdržení může mít tragické následky. Ponížení a pošpinění může mít různé podoby. Na druhé straně chceme lidem ukázat, že učení a vzdělávání může být nejen zajímavé i zábavné, ale především užitečné pro práci i osobní život každého z nás [...] Zjednodušování a zestručňování může vést ke zkreslení nebo dvojznačnosti. Plurál je zde výjimečný: (34) Zabývá se otázkami, jak vědění a učení mohou přispívat k řešení globálních problémů. (ČNK) Srov. dále: "Předpokládám, že vyjednávání a upřesňování mohou trvat půl až tři čtvrtě roku. Stavět by se mohlo začít tak za dva roky," odhaduje náměstek. Před půl druhou odpoledne se ochozy kolem lachtaního výběhu zaplní diváky a krmení a cvičení mohou začít. Přívod zvnějšku má výhodu v tom, že poskytuje větší průřez potrubí, takže plnění a odvzdušnění mohou probíhat rychleji. Singulár bývá častější i u jiných abstrakt (obě věty ČNK): (35) Sběr a recyklace probíhá v této zemi bez potíží. (36) Indie je země, kde panuje chaos a špína. Srov. dále: Mezi uprchlíky panovala řevnivost a politikaření. Přístavba a rekonstrukce probíhala dva a půl roku a stála více jak čtyři miliony. Středověcí spisovatelé prohlašovali, že dětství a mládí probíhá v podstatě ve třech etapách, které tvoří počátek životního běhu o sedmi cyklech. Vývoj a modernizace neprobíhá jen u techniky ke sklizni pícnin, ale také v programu strojů pro zpracování půdy a setí. Jásot a nadšení záhy vystřídal vztek a bezmocnost. 4. Verbonominální přísudek (a) Obecná charakteristika U verbonominálního přísudku je číselná shoda komplikována faktem, že přísudkové jméno za jistých podmínek (k nim viz oddíl III., kap. 2.3.3) může být v nominativu nebo v instrumentálu. Kombinací číselného tvaru spony (je vs. jsou), čísla přísudkového jména (cesta vs. cesty) a pádu přísudkového jména (cesta vs. cestou, cesty vs. cestami) dostáváme šest možných shodových variant (vše ČNK; řazeno nikoli podle frekvence, ale podle morfologické formy přísudku – od základní po nejspecifičtější): (37a) Úsměv a optimismus je cesta ke zdraví [...] (37b) Tvořivost a nápaditost je cestou k výjimečnosti [...] (37c) Vědí, že pouze celoživotní rozvoj a vzdělávání jsou cesta k bohatšímu a šťastnějšímu životu. (37d) Arogance a odtažitost jsou cestou do pekel. (37e) Potvrzujeme, že výchova a morálka jsou jediné cesty k reformě společenského, politického a náboženského života. (37f) Trpělivost a soustavnost jsou jedinými cestami k úspěchu. Vzhledem k různým okolnostem popsaným výše nelze však všech těchto šest variant uplatnit u každého koordinátu a každého jemu přisuzovaného substantiva. (b) Další doklady (Uspořádáno abecedně podle prvního substantiva v koordinátu; koordinát zde vyznačuje pouze podtržením) singulár spony a nominativ přísudkového jména Cynismus a nepřístupnost je jen ochranná maska, kterou nosí na veřejnosti. Domácnost a zahrada je vizitka každého člověka. Elektřina a plyn je zboží a jako takové podléhá reklamaci. Klid a harmonie je největší luxus i zdroj krásy. Medializace a popularizace je hnací motor. Nadváha a obezita je totiž především důsledek nezdravého stravování a životního stylu. Poezie a hudba je šťastné spojení. Přátelství a pohoda je ten nejdůležitější dar, který nám Bůh dal [...] Ale radost a smích je víno, které pijeme. Serióznost a důvěryhodnost je základní premisa podnikání […] Těhotenství a kojení je krátká část vašeho života! Tetování a piercing je nepřirozený zásah do integrity lidského organismu […] singulár spony a instrumentál přísudkového jména: Bilingvnost a bikulturnost je složitým procesem, jehož jednotlivé složky nejsou nikdy zcela v rovnováze. Čistota a hygiena je nedílnou součástí celého úkonu. Humor a satira je nejzřejmějším pojítkem autorů. Kamufláž a podvádění je normální praxí. Krajina a příroda je důležitou hodnotou Liberce. Kultura a literatura je přirozenou součástí života […] Manželství a mateřství je svým způsobem jedinou kariérou většiny afrických žen a žen Blízkého východu. "Nejednotnost a roztříštěnost je chronickou nemocí české krajní pravice," dodal Charvát. Opulentnost a přezdobenost je aktuálním trendem. Pružnost a specializace je nutnou cestou, kterou se vydaly západoevropské firmy. Přesnost a správnost je naprostou nezbytností. Sklo a kámen je hlavním tématem výstavy ve Světlé nad Sázavou. Ticho a klid je jedinou výhodou vesnice – a to bychom ztratili," řekl jeden z místních obyvatel. Věrohodnost a poctivost je základní podmínkou naší práce … Vyjadřování a sdělování je základní funkcí jazyka. Vynechávání a škrtání je důležitou součástí každé tvůrčí práce […] Těhotenství a mateřství je logickým vyústěním milostného partnerského vztahu. plurál spony a singulár přísudkového jména v nominativu [...] chmel a pivo jsou specifický produkt. Krmení a prostředí jsou pouze část dlouhého seznamu možných vlivů. A láska a vztah jsou stálá výzva. Přetvářka a lež jsou nepřítel nás všech. Vůně a světlo jsou jeho svět. Zemědělství a potravinářství jsou strategický sektor [...] plurál spony a singulár přísudkového jména v instrumentálu Architektura a urbanismus jsou důležitou součástí lidské kultury. Hudba a sport jsou nedílnou součástí našich životů a přinášejí nám každodenně radost. Hudba a tanec jsou krásnou mezinárodní řečí, která všechny lidi spojuje […] […] humor a smích jsou kořením života. Chřipka a nachlazení jsou nejčastějším onemocněním, se kterým Češi bojují. […] krádež a korupce jsou přirozenou součástí podnikání a moci. Ovoce a zelenina jsou velice důležitým zdrojem vitaminů a minerálních látek. Krásné vlasy a nehty jsou vizitkou každé ženy. Ženskost a elegance jsou společným prvkem nové kolekce bižuterie [...] plurál spony a plurál přísudkového jména v nominativu […] energetika a peněžnictví jsou nejstabilnější obory podnikání v České republice. Humor a smích jsou účinné léky proti stáří. [...] jazyk a práce jsou nejdůležitější podmínky pro začlenění se do společnosti. Komunismus a demokracie jsou neslučitelné pojmy […] Lehkost a praktičnost jsou základní prvky, na nichž výrobci staví své návrhy. Myšlenka a láska jsou největší síly, které máme. Pravda a láska jsou velmi důležité pojmy. Sport a byznys jsou spojené nádoby. Stud a zklamání jsou nejčastější pocity, které zažívají Češi při sledování současné vládní krize. Tělo a duše jsou spojité nádoby. Zastrašování a lež jsou obvyklé metody miliardáře Babiše při přebírání firem. Zemědělství a potravinářství jsou ve Středočeském kraji významná hospodářská odvětví. plurál spony a plurál přísudkového jména v instrumentálu Agrese a tabu jsou nejlepšími prostředky k probuzení lidí. Bezespornost a úplnost jsou dostatečnými podmínkami k tomu, abychom o vybudovaném systému řekli, že je adekvátní. Bezpečnost a spolehlivost jsou hlavními společnými atributy činností v dopravě. [...] hra a explorace jsou klíčovými aktivitami chování mláďat [...] Pitky a hostiny jsou přitom ústředními body mnohého mytického prostoru [...] Prostornost a variabilita jsou hlavními a nejdůležitějšími přednostmi velkoprostorových vozů [...] Přesné řízení a synchronizace jsou klíčovými podmínkami pro správný provoz [...] Svoboda a zákonnost jsou prvními předpoklady normálně a zdravě fungujícího společenského organismu [...] [...] vcítění a soucítění jsou pilíři lidské mravnosti. Voda a oheň jsou pro lidstvo odvěkými nepřáteli, letos přibyla navíc pandemie koronaviru. (c) Statistiky Následují statistiky s vybranými přísudkovými substantivy. Tyto statistiky jsou dále omezeny tím, že koordinát vždy následuje bezprostředně po tečce, čili první substantivum v koordinátu je s velkým písmenem, bezprostředně po koordinátu následuje spona a po ní buď bezprostředně, nebo po jednom dalším slově (zpravidla je to určující adjektivum, např. ,N1 a N1 je jedinou cestou‘) přísudkové jméno. Statistiky jsou dále omezeny jen na takové koordináty, které mají jen dva členy. Do statistik nejsou zahrnuty ani případy, kdy je singulár nebo plurál spony dán vazbou na nějakou singularitu nebo naopak pluralitu. Např. Janáček a Brno je velké téma – jde tu nesporně o jedno téma, nikoli o dvě témata. Korpusové nálezy byly manuálně vytříděny. N1 = substantivum v nominativu sg., PD = počet dokladů, N = nominativ, I = instrumentál, N/I = nominativ nebo instrumentál u homonymního tvaru bez determinantu rozlišujícího pád. Tučně jsou vyznačeny struktury s nejvyšším počtem dokladů v souboru vět s daným přísudkovým substantivem. Koordinát Přísudek PD Koordinát Přísudek PD N1 a N1 je prostředek 3 N1 a N1 je cesta 19 N1 a N1 je prostředkem 3 N1 a N1 je cestou 16 N1 a N1 jsou prostředek 1 N1 a N1 jsou cesta 8 N1 a N1 jsou prostředkem 23 N1 a N1 jsou cestou 46 N1 a N1 jsou prostředky (N) 17 N1 a N1 jsou cesty 5 N1 a N1 jsou prostředky (I) 30 N1 a N1 jsou cestami 5 N1 a N1 jsou prostředky (N/I) 12 Koordinát Přísudek PD Koordinát Přísudek PD N1 a N1 je vizitka 2 N1 a N1 je pilíř 0 N1 a N1 je vizitkou 3 N1 a N1 je pilířem 3 N1 a N1 jsou vizitka 2 N1 a N1 jsou pilíř 0 N1 a N1 jsou vizitkou 34 N1 a N1 jsou pilířem 4 N1 a N1 jsou vizitky 0 N1 a N1 jsou pilíře 16 N1 a N1 jsou vizitkami 0 N1 a N1 jsou pilíři 18 Koordinát Přísudek PD Koordinát Přísudek PD N1 a N1 je podmínka 0 N1 a N1 je výhoda 2 N1 a N1 je podmínkou 23 N1 a N1 je výhodou 8 N1 a N1 jsou podmínka 0 N1 a N1 jsou výhoda 0 N1 a N1 jsou podmínkou 28 N1 a N1 jsou výhodou 12 N1 a N1 jsou podmínky 19 N1 a N1 jsou výhody 3 N1 a N1 jsou podmínkami 6 N1 a N1 jsou výhodami 5 Tyto statistiky naznačují, že nejčastějším typem struktury s podmětovým koordinátem N1 a N1 a přísudkovým substantivem jsou struktury s plurálovou sponou a přísudkovým instrumentálem v singuláru. V. Negramatická nekongruence Za negramatickou považujeme takovou číselně nekongruentní strukturu, v níž přísudek rodově kongruuje jen s jedním z preverbálních koordinovaných substantiv různého rodu: (38) *Půvab a krása pominula. Doklady negramatické nekongruence: Při nákupu si bonsaj dobře prohlédneme, zda nechřadne a nemá mnoho suchých větviček. Vzhled a vitalita je důležitá. Prach a špína bude zachycena ve starém klihu, proto ho z dýhy a podkladu musíme seškrábnout. Do Evropy byl poprvé dovezen v roce 1817, dlouho ale byl vzácný. Běžněji ho lze získat až v posledních desetiletích. Jeho chov a krmení je stejný jako u astrilda šedého. 6.2.1.2 Podmět je vícečlenný Jako jeden celek lze pojmout i vícenásobný koordinát a slovesný přísudek nebo sponu pak užít v singuláru, zejména jsou-li všechna podmětová substantiva téhož rodu (obě věty ČNK): (39) Jeho vitalita, vytrvalost a důslednost udivovala žáky i pedagogické okolí. (40) Ta proklamovaná složitost, neproniknutelnost a spletitost je vymyšlená houština. (překlad: A Hailey) Srov. dále: [...] zřejmý kontemplativní klid, jistota a hrdost vyzařuje z celého těla [...] Jejich odvaha, píle a profesionalita přinesla nejstarší vizuální obrazy zemím, jako je Keňa, Malajsie nebo Šalomounovy ostrovy. Brutalita, násilí a hněv je způsob, jakým si lidé ve vesnické společnosti mezi sebou vyřizují spory. A je pravda, že sex, krev a násilí je atraktivní téma. Pokud však nemá být koordinát pojat či zdůrazněn jako jeden celek a/nebo jsou-li podmětová substantiva různého rodu, je vhodnější užít plurálu, zejména (obě věty ČNK): (41) Strach, nejistota a nervozita ovládaly celé její tělo. (42) Počasí, zima a mráz dovedou na povrchu silnic i ve zpevněných pásech vytvořit nejrozmanitější výtluky a nerovnosti. Srov. dále: Žula, bronz a zlato provázejí lidstvo dějinami jako materiál pro nejlepší umělecká díla a navozují pocit tradice a stability. Ovšem i na počátku 19. století [...] se tak velké kameny nenacházely pravidelně a opotřebení, vrtání a broušení dokazují, že některé granáty byly pravděpodobně vyjmuty ze starších šperků a nově vsazeny [...] Moře, les a příroda jsou hlavními inspiračními zdroji litevské malířky Vidy Kiuduliene, která vystavuje v ostravském výtvarném centru Chagall. Komfort, stabilita a pohodlí jsou příjemnými bonusy [...] 6.2.2 Podmět je tvořen hypotaktickou koordinací jmen (Jana s Petrem) I. Základní je plurál Pokud jsou v koordinátu názvy osob nebo zájmena k nim odkazující, přísudek bývá dosti pravidelně v plurálu: (43a) David s Pavlou zůstali ve vestibulu sami. (ČNK) (44a) Já s advokátem tvrdíme, že se obchodní podíl vypočítává z tržní hodnoty. (ČNK) (45a) Soud jim rozdělil byt. Ona s holčičkou měly pokojíček a obývák. (ČNK) Tento plurál je důsledkem obsahové koordinace, kterou lze vyjádřit i koordinací parataktickou: (43b) David a Pavla zůstali ve vestibulu sami. (44b) Já a advokát tvrdíme, že se obchodní podíl vypočítává z tržní hodnoty. (45b) Ona a holčička měly pokojíček a obývák. Komitativ ve větách jako (43a) až (45a) však vyjadřuje jistou přináležitost jedné osoby k druhé a navíc má snad i výhodu rytmickou, ovlivňující snadnost výslovnosti její splývavostí. II. Specifický je singulár Pokud je první z obou osob osobou dominantní (např. matka s dítětem), užívá se i singuláru: (46) Muž s dítětem přišel do jednoho z obchůdků v pasáži obchodního domu a začal vybírat zboží. (ČNK) Platí to i tehdy, stojí-li na prvním místě osobní zájmeno; singulár je tu obvykle preferenční nebo závazný. Např. (obě věty ČNK): (47) Z naší rodiny lyžuje jenom manžel a Maruška. Já s Aničkou popíjím ve skibaru pod sjezdovkou čaj. (48) Ona s manželem utíká, schovává se a proplouvá celým příběhem. Srov. dále: Já s asistentem zůstávám po tréninku na hřišti a pilujeme ty centry. Já s kameramanem jsem přes vodu pozoroval Libíčka, jak si povídá s Menšíkem […] Já s manželem bydlím v bytě, který máme v osobním vlastnictví. Některé holky, které si tam samy platily ubytování, Rusky nebo Rumunky, jež se do Japonska provdaly, uměly řeč a v klubu zůstávaly delší čas, měly plat i milión jenů týdně. Já s kamarádkou brala sto padesát tisíc měsíčně. V singuláru stává vedle plurálu přísudek poněkud paradoxně i tehdy, je-li komitativ v plurálu; volba singuláru nebo plurálu parně závisí na tom, zda osobu pojmenovanou prvním substantivem chápeme či nechápeme, resp. prezentujeme či neprezentujeme jako důležitější, vůdčí osobnost (obě věty ČNK): (49) Sperry s kolegy zadával pacientům prostorové úkoly. (50) Starosta s pomocníky vzali zatčené s sebou na noc domů. Srov. dále: Přísudek je v singuláru (koordinát zde vyznačujeme pouze podtržením): Mileva s dětmi našla dočasné ubytování v jednom curyšském pensionu. Eduard s bratry založil roku 1833 v Brně dílnu [...] Ellen s přáteli nechala vyrobit trička, školáci je pak prodávali po tisících a zisk z každé z nich zajistil jídlo pro jedno dítě na celý rok. Horváthová s kolegy vybrala mláďata z vaku třiceti samicím v době, kdy ještě žijí akvaticky, a umístila je jednotlivě do komůrek s vodou a kouskem filtračního papíru, který mohla využít k opuštění vody. Tchyně s vnučkami našla po návratu svou snachu celou zkrvavenou s mrtvým kojencem v náručí. Přísudek je v plurálu: Marta s dětmi pozorovaly, jak se rybičky krmí. (A. Lustig – ČNK) Garp s chlapci měli tedy možnost povyrážet se v chlapecké tělocvičně a Helena se mohla zabavit s nějakým nadaným studentem z vyššího ročníku [...] (překlad: J. Irving – ČNK) Erik s kamarády seděli na laťkových židlích v garáži, kde táta postavil malou scénu s tajnými propadlišti. John s příbuznými odešli z Rwandy, aby se vyhnuli chaosu, který následoval po genocidě. Marc s policisty kráčejí za ní. Lee s kolegy prokázali na běžných myších, že zvýšené množství folistatinu způsobí zvětšení svalů. III. Doplnění přísudku a homonymie Předložkové spojení ,s N7‘ (s Janou) bezprostředně následující po prvním názvu osoby nemusí mít ovšem ve větě funkci komitativu, může být doplněním přísudku: (51a) Topolánek s Kaczynským jednal i o evropské ústavě, schengenské dohodě a dalších záležitostech obou států. (ČNK) V takových případech lze, pokud to umožní pravidla aktuálního členění věty (k nim viz podrobné 4. díl), přísudek umístit mezi obě jména: (51b) Topolánek jednal s Kaczynským i o evropské ústavě, schengenské dohodě a dalších záležitostech obou států. Srov. dále: Učitel s dětmi pracuje pravidelně, zná jejich reakce. Barbara s dětmi zpívala, sázela se s nimi, kdo nejlíp odhadne registrační značku na projíždějících autech nebo kdo první najde na obloze mrak ve tvaru zvířete. Za určitých lexikálně-syntaktických podmínek vzniká však syntaktická homonymie, kterou nemusí odstranit ani kontext: (52a) Bernard s dětmi odjel na týden za turistikou. (ČNK) Pokud je výraz s dětmi výrazem kontextově zapojeným (o oněch dětech se již dříve mluvilo), lze ho spíše chápat jako určení přísudku (věta (52(b)) než jako koordinát (věta (52c)): (52b) Bernard odjel s dětmi na týden za turistikou. (52c) Bernard a jeho děti odjeli na týden za turistikou. 7. Shoda složených slovesných tvarů v čísle a rodě 7.1 Přehled syntetických a analytických slovesných tvarů V češtině se hodnoty/významy slovesných morfologických kategorií vyjadřují dvěma způsoby: * synteticky: Ø minulý čas indikativu aktiva 3. osoby obou čísel (seděla) Ø prézens indikativu aktiva nedokonavých sloves (vytváříš) Ø futurum indikativu aktiva dokonavých sloves (zajdeme) Ø syntetické futurum indikativu aktiva (půjdu, poběžím) Ø aktivní imperativ (zmiz!) Ø aktivní infinitiv (tloustnout) Ø aktivní přechodník (majíc) * analyticky: Ø předminulý čas indikativu aktiva Ø minulý čas indikativu aktiva 1. a 2. osoby obou čísel Ø opisné futurum indikativu aktiva Ø přítomný kondicionál Ø minulý kondicionál Ø opisné pasivum všech způsobů (i pasivum reflexivní vyjadřované s pomocí reflexiva se), osob a čísel. 7.2 Shoda složených slovesných tvarů v čísle a rodě – pravidelné případy Ke shodě dochází u těchto typů analytického vyjadřování hodnoty slovesných morfologických kategorií: * předminulý čas indikativu aktiva * minulý čas indikativu aktiva 1. a 2. osoby obou čísel * přítomný kondicionál * minulý kondicionál * opisné pasivum všech způsobů (i pasivum reflexivní vyjadřované s pomocí reflexiva se), osob a čísel. Zdrojem hodnot morfologických kategorií vstupujících do vztahu kongruence jsou vlastnosti (případně nevyjádřeného) podmětu. V této kapitole se zabýváme pouze vzájemným vztahem slovesných tvarů analytického přísudku. 7.2.1 Shoda v konstrukci předminulém času indikativu aktiva U tohoto typu exemplifikovaného doloženou větou: (1) Jak jsem byl předeslal, dvě mouchy jednou ranou. se příslušný čas tvoří pomocí l-ového příčestí pomocného slovesa být (výjimečně i bývat) a l-ového příčestí plnovýznamového slovesa. Všechna l-ová příčestí se spolu shodují ve jmenném rodě a čísle (konkrétní hodnota rodu a čísla je dána podmětem příslušné klauze), zde tvarů byl (případně i býval) a předeslal. Je-li navíc přítomen tvar pomocného být v 1. či 2. osobě, shoduje se tento tvar s l-ovými příčestími v čísle; ve větě (1) je to singulárový tvar jsem. 7.2.2 Shoda v konstrukci minulého času indikativu aktiva 1. a 2. osoby obou čísel Moderní čeština vyjadřuje minulý čas indikativu aktiva 1. a 2. osoby pomocí prézentních pomocných slovesných tvarů slovesa být: jsem, jsme, jsi, enklitické ’s, jste a l-ového příčestí plnovýznamového slovesa; ve 3. osobě pomocný tvar schází. Oba slovesné tvary se shodují v čísle: (2) Chtěl jsem mu vysvětlit, že jsem se po něm sháněl hned zvečera. (3) Byla to příjemná návštěva a trochu jsme si navzájem lhali. (4) Tak jsi se starým udělal krátkej proces? (5) Půjčil sis ve Phoenixu auťák? Ve větě (2) je v každé klauzi jedna konstrukce minulého času: v obou se vyznačené tvary shodují v čísle (= singulár), tj. chtěl jsem a jsem … sháněl, a to v obou slovosledných variantách. Podobná shoda je i ve větách (3) až (5). 7.2.3 Shoda v konstrukci přítomného kondicionálu Přítomný kondicionál se vždy vyjadřuje kondicionálovým tvarem (bych, bys, by, bychom, bysme, byste) a l-ovým příčestím plnovýznamového slovesa, případně prézentním pomocným tvarem slovesa být. Kondicionálový tvar vyjadřuje osobu a číslo, l-ové příčestí vyjadřuje jmenný rod a čas, prézentní pomocný tvar slovesa být vyjadřuje osobu a číslo; kondicionálový tvar se shoduje s l-ovým příčestím v čísle: (6) Nakopal bych si, že jsem s tím vším začal. (7) Patricku, myslím to vážně, opravdu bys je měl vidět. (8) Mohla by nás později obvinit. (9) Vysoká tráva skláněla větrem hlavu, jako by ji tlačil dolů, ale nehýbala se. (10) Možná bychom neměli na tu večeři chodit. (11) Ale ne, ne, když nemám kolonku, tak jako byste neexistovali. (12) Víš, Courtney, měla by ses trochu vzchopit a nechat si vanu obložit mramorem. (13) Nechtěla by sis skočit na toaletu? Např. ve větě (10) se kondicionálový tvar bychom shoduje s l-ovým příčestím neměli v čísle (= plurál); ve větě (12) se pomocné enklitické ’s ve složenině ses shoduje s l-ovým příčestím měla v čísle (= singulár). 7.2.4 Shoda v konstrukci minulého kondicionálu Minulý kondicionál se vždy vyjadřuje kondicionálovým tvarem (bych, bys, by, bychom, bysme, byste), l-ovým příčestím plnovýznamového slovesa a aspoň jedním pomocným l-ovým příčestím slovesa být/bývat. Navíc se v takové konstrukci může (v nespisovné obecné češtině) vyskytnout prézentní pomocný tvar slovesa být (by jsem). Kondicionálový tvar vyjadřuje osobu a číslo, l-ové příčestí vyjadřuje jmenný rod a čas, prézentní pomocný tvar slovesa být vyjadřuje osobu a číslo; kondicionálový tvar se shoduje s l-ovým příčestím v čísle: (14) Kdybych byl mohl doufat, že už celý život strávím jen na polích toho neznámého Filipínce, byl bych zmobilizoval všechny své ubohé znalosti zemědělství. (15) Jako statisíce mladých žen před ní neměla ani ona představu o tom, jak ho to ve skutečnosti trápí, jinak by ho byla nedráždila. (16) Jedno bylo hrabě Monte Cristo – moc by ses byla nasmála, hrál jsem abbé Faríu a umíral jsem v ohromném detailu. Ve větě (14) je kondicionálový tvar zabudován do podmínkové spojky kdybych a s l-ovými příčestími mohl a byl vykazuje kongruenci v čísle (= singulár), zároveň se obě l-ová příčestí shodují ve jmenném rodě (= maskulinum životné). Ve větě (16) se enklitické ’s shoduje s oběma l-ovými příčestími v čísle (= singulár), obě l-ová příčestí se navíc shodují ve jmenném rodě (= femininum). Tvar by může kombinací s prézentním slovesným tvarem slovesa být, případně absencí takového tvaru vyjadřovat libovolnou osobu (nespisovné by (j)sem; spisovné by ses, by sis; absence tvaru vyjadřuje 3. osobu. O kondicionálu celkově viz též 2. dil, oddíl I B., kap. 7.3. 7.2.5 Shoda v konstrukci participiálního pasiva všech způsobů (až na infinitiv), osob a čísel (K pasivu celkově viz oddíl III, kap. 6.2) Participiální pasivum se vyjadřuje více slovesnými tvary. Pasivní konstrukce se skládá z pasivního participia a jednoho až tří tvarů auxiliáru být/bývat. Pasivní tvar vždy vyjadřuje číslo a jmenný rod (výjimečně i 2. os. sg., a to u enklitického ’s (pozváns = pozván jsi); pasivní tvar se s l-ovými tvary auxiliáru být/bývat shoduje v čísle a jmenném rodě, s prézentními a budoucími pomocnými tvary těchto sloves (jsem, jsi… budu, budeš, bývám, býváš…) jen v čísle: (17) Jsem přesvědčen, že když jsem šel ke Gatsbymu poprvé, byl jsem jedním z mála hostů, kteří byli skutečně pozváni. (18) Můj dům stál na samé špičce Vejce, pouhých padesát yardů od Průlivu a byl vmáčknut mezi dvě obrovské budovy. (19) Sestra Kateřina byla štíhlá světácká dívka asi třicetiletá, s hustou kšticí zrzavých vlasů, které byly ostříhány na krátko a držely fazónu. (20) Přejeli jsme Pátou avenue za letního nedělního odpoledne, tak teplou a měkkou, skoro pastorální, že bych nebyl býval překvapen, kdybych byl spatřil, jak za roh zahýbá velké stádo ovcí. (21) „Buď vítán doma!“ zvolal a rozběhl se ke mně s otevřenou náručí. (22) Hudba byla neméně zábavná, jsouc zkomponována s tak velikou rozmanitostí. Například ve větě (19) se auxiliár byly a plnovýznamový pasivní tvar ostříhány shodují ve jmenném rodě (= maskulinum neživotné; je tomu tak ovšem jen v pravopisu) a v čísle (= plurál). Ve větě (17) se tvar jsem shoduje s pasivním tvarem přesvědčen jen v čísle (= singulár). Ve větě (20) se v pasivní konstrukci bych nebyl býval překvapen shodují tři pomocné tvary slovesa být/bývat s pasivním příčestím překvapen v čísle (= singulár), l-ová příčestí nebyl a býval zároveň ve jmenném rodě (= maskulinum životné). 7.3 Shoda složených slovesných tvarů v čísle a rodě – nepravidelné případy Existují konstrukce, v nichž je porušena kongruence v čísle: * vykání jednotlivci * elektivní konstrukce (srov. odst. 6.1.4) 7.3.1 Vykání jednotlivci U vykání jednotlivci je jednotlivina vyjádřena singulárovým l-ovým tvarem nebo tvarem pasivního participia, ale auxiliár být/bývat, tj. jste, byste, je v plurálu 2. osoby; morfologický plurál tu nevyjadřuje logický plurál, nýbrž uctivost (ve slovenštině je na rozdíl od češtiny i pomocný tvar v plurálu). (V následujících dokladech jsou neshodující se slovesné tvary vyznačeny tučně): (23) To ale nevysvětluje, proč jsme nereagovali, když jste nás oslovil. (24) Dovolala jste se na číslo Patricka Moynihana. (25) Kde byste mi doporučila začít? (26) „Vypadáte, že byste něco snědl,“ a zavedl hovor na jinou kolej. (27) „A jestli sebou musíme zítra hodit, pak bych vám doporučoval, abyste si odpočinul,“ pravil robot něžně. (28) Byl byste velmi překvapen, pane Deckarde. Ve větě (27) je plurálový kondicionálový tvar součástí spojky abyste morfologicky vyjadřující kondicionál 2. osoby plurálu; ten se neshoduje s l-ovým tvarem odpočinul v singuláru. Obdobně je tomu i u pasivních konstrukcí (věta (28)). V klauzi může být plurálové zájmeno vy ve funkci podmětu: (29) A vy jste ji vyprovokoval. (O vykání srov. též 2. díl, oddíl I B., kap. 4.1) 7.3.2 Elektivní konstrukce Elektivní konstrukce z hlediska shody v rodu se probírají v kap. 6.1.4.2, zde jen upozorňujeme na neshodu slovesných tvarů v těchto konstrukcích: (30) Kdo jste ji znal, ozvěte se, prosím, v redakci Deníku. (31) Někdo jste slíbil, že přinesete řízky, tak kde je máme? (32) Každý jste zaujal nějaké stanovisko, teď ho však musíte obhájit. (33) Nedejbože aby se vás u stolu sešlo víc než čtyři a každý byste chtěl něco jiného. V těchto větách se l-ový tvar v přísudku shoduje se zájmenným podmětem v čísle (= singulár), pomocné sloveso jste, byste je však v plurálu. 8. Zvláštní případy 8.1 Shoda podle smyslu Ve výjimečných případech je porušena striktně morfologicky chápaná kongruence, která je jinak v češtině (na rozdíl od jiných jazyků, např. angličtiny, i v čísle) morfologicky vyžadována; tradičně se tu hovoří se o shodě podle smyslu, jak je tomu v následujících větách (uvádí Šmilauer, 1966, s. 75 a 79) (přísudek je vyznačen tučně, podmět je navíc podtržen): (34) Panstvo i všechen lid provolávali slávu Žitovi. (35) Mnoho lidí, kteří brzy opustili lože, nedostanou žádné komplikace. (36) Dvojice mladých lidí, zřejmě úředník a slečinka z kanceláře, šuškavě si smlouvali návštěvu kina. Ve větě (34) je přísudek v maskulinu životném (provolávali), ač gramaticky je podmětový koordinát maskulinum neživotné, a přísudk by tedy měl být provolávaly; jde tu ovšem jen o jev pravopisný. Neshodu v čísle ve větě (35) vysvětluje Šmilauer tím, že druhé části hlavní věty předchází přívlastková věta v plurálu, jde tedy přesněji patrně o atrakci s tvarem opustili. Nekongruenci přísudku smlouvali ve větě (36)) s podmětem dvojice v čísle i jmenném rodě, vysvětluje Šmilauer přítomností apozice stojící mezi podmětem a přísudkem. V současných spisovných textech se však podobné případy neshody téměř nevyskytují. 8.2 Vykání jednotlivci – neshoda s adjektivem V kap. (7.3.1) jsme uvedli, že l-ový tvar a trpné příčestí je v konstrukcích s vykáním jednotlivci v singuláru, pomocné sloveso v plurálu, například: (37) Vy jste odešel. Totéž ale platí i o přísudku verbonominálním (tj vyjádřeném auxiliárem a substantivem, adjektivem, zájmenem nebo číslovkou), srov.: (38) Vy jste dobrý. (39) Jste pohledný chlap, Carle. (40) „Jste vyčerpaný, otče,“ namítl Hawk. (41) Byl byste tak laskav/laskavý a prozradil mi, proč jste ho zabil? (42) Jste tak zdráv, abyste mohl odjet? Tvar pomocného slovesa být, tedy jste, je v plurálu, nominální tvary chlap, vyčerpaný, laskav/laskavý a zdráv v nominativu a příčestí byl se shodují v singuláru. (Celkově o verbonominálním přísudku viz oddíl III, kap. 2.3.3) 8.3 Typ: něco/co nového V atributivních konstrukcích typu něco/co nového je shoda zájmena něco/co s rozvíjejícím adjektivem v čísle (= singulár) a jmenném rodě (= neutrum): (43) Co jiného mu můžu říct? (44) Mám nutkání pronést na to téma něco velmi urážlivého […] V přímých pádech, tedy v nominativu a akuzativu, není shoda v pádě, avšak v pádech nepřímých (čeho/něčeho nového, čemu/něčemu novému, čem/něčem novém, čím/něčím novým) je shoda i v pádě. 8.4 Shoda v konstrukci typu: chtěl být dobrý/vyzkoušen U konstrukcí typu: chtěl být/zůstat dobrý/vyzkoušen vs. *chtěl být/zůstat dobrá/vyzkoušena chtěla být/zůstat dobrá/vyzkoušena vs. *chtěla být/zůstat dobrý/vyzkoušen je shoda mezi finitním slovesem a přísudkovým adjektivem v nominativu nebo pasivním příčestím v nominativu v čísle a jmenném rodě; finitní sloveso a adjektivum/příčestí přitom netvoří syntagma, jejich vztah je zprostředkován infinitivem (zvláště být a zůstat) (doloženy jsou pouze věty s tvarem bez hvězdičky a věta (45b)): (45a) Člověk by si naivně myslel, že má být spokojená/*spokojení/*spokojené s tím, co má, a ona tady zatím remcá. (45b) Člověk by si naivně myslel, že by měla být spokojená/*spokojený/*spokojené s tím, co má, a ona tady zatím remcá. (46) […] model postupného sbližování dvou lidí, kteří chtěli zůstat sami/*sám. (47) Po jednobrankové výhře nad Loktem by chtěli zůstat vítězně naladěni/*naladěn/*naladěny/*naladěna i v Sedleci. (48) Zasloužili si být milováni. Např. ve větě (45a) se finitní slovesný tvar má shoduje s adjektivem v nominativu v čísle (= singulár), ve větě (45b) navíc ve jmenném rodě (= femininum). 8.5 Shoda v konstrukci s kontrolou Shoda jako prostředek koreference se v konstrukcích s tzv. kontrolou projevuje u následujících dvou typů kontroly. 1. Lexikálně nevyjádřený podmět pasivního infinitivu (např. být odměněn) nebo infinitivu rozvitého adjektivem (např. být úspěšný) v nominativu je koreferenční s lexikálně vyjádřeným předmětem nějakého slovesa v téže klauzi; jde zejména o infinitiv sloves být, zůstat, dále o infinitiv sloves typu poručit, zakázat aj. Tato koreference se projevuje kongruencí ve jmenném rodě a čísle (v následujících příkladech jsou doloženy pouze věty s tvarem bez hvězdičky): (49) Ale kritickým měřítkem je, zda vláda skutečně pracuje na tom, aby osvobodila jedince vytvářením stimulů k práci, šetření a investicím a umožnila mu být úspěšný/*úspěšná/*úspěšné /*úspěšní […] (50) […] správné finanční návyky mohou situaci těchto žen zásadně zlepšit a pomoci jim/těmto ženám být/zůstat schopné se o své děti postarat. (51) Vyhovuje ženě být spíš nenápadná/*nenápadný/*nenápadné? (52) Dovolte kandidátům být struční/*stručný/*stručná/*stručné. (53) Zakázat pít je jako zakázat lidem být smutní/*smutný/*smutná/*smutné […] (54) Nařídila mu být /připraven/připravený/*připravená/*připravení/*připravené /*připraveny. (55) Slíbila dětem být bohatě /odměněno/odměněné/*odměněni//*odměnění *odměněna/*odměněno. Např. ve větě (51) je nevyjádřený podmět infinitivní konstrukce být nenápadná koreferenční s předmětem ženě a tato koreference se projevuje ve jmenném rodě (= femininum) a čísle (= singulár). 2. Lexikálně nevyjádřený podmět závislé klauze je koreferenční s lexikálně vyjádřeným předmětem nějakého slovesa v nadřazené klauzi. Také tato koreference se projevuje shodou ve jmenném rodě a čísle (v následujících příkladech jsou doloženy pouze věty s tvarem bez hvězdičky): (56) „Dobrý večer,“ řekl K. a pokynul obchodníkovi, aby se posadil/*posadila/*posadili/*posadily na židli opodál, a ten uposlechl. (57) Zavrtěla záporně hlavou a pokynula sluhovi, aby odešel/*odešla/*odešli/*odešly. (58) On na to nic neřekl, jen poručil pomocníkům, aby už přestali/*přestala/*přestaly/*přestalo s topením. (59) Rovněž jsem zakázal kočímu, aby vozil večer montéry po hostincích kamsi do pekla. (60) Úřednice zřejmě navrhovala ženě, aby se dala pojistit na vyšší sumu. (61) Miláčku, proč nedopřeješ vlasům, aby rostly? (62) Pokynula Lucii, aby šaty opět svlékla, a zahnala ji spát. (63) Slíbila dětem, že půjdou do biografu. Např. ve větě (58) je nevyjádřený podmět závislé klauze aby už přestali s topením koreferenční s předmětem pomocníkům. Tato koreference se projevuje ve jmenném rodě (= maskulinum životné) a čísle (= plurál). U tohoto typu konstrukce ovšem koreference uvedených větných členů patrně není obligatorní: například ve větě (60) může být nevyjádřeným podmětem závislé klauze např. slovo děvčata, města aj., a pak ovšem nejde o koreferenci s předmětem ženě, a tedy ani o shodu. (Srov. Štícha a kol. (2013, s. 747nn.) 8.6 Shoda v konstrukci typu Většina výletníků bylo opálených V syntaktických konstrukcích typu Většina výletníků bylo opálených je podmět, obvykle vyjadřující množství, rozvit numerativem Gpl[1 ]v genitivu plurálu, přísudek tvoří spona v singuláru neutra a jmenný přísudek je tvořen adjektivem Gpl[2 ]v genitivu plurálu, přičemž Gpl[1] a Gpl[2] se shodují ve jmenném rodě (ač všechny rody jsou vyjádřeny týmž morfem), v čísle (= plurál) a pochopitelně v pádě (= genitiv): (64) Často porůznu vídal pěkná děvčata, v obchodech, v autobuse, hodně jich nemělo chlapce, spousta mužů bylo mrtvých […] (65) Většina závěsů bylo zatažených. (66) Množství přihrávek bylo hodně zkažených laxním přístupem hráčů […] Zajímavá je tu neshoda spony (bylo, je, bude) s podmětem i jmenným přísudkem; shoduje se naopak numerativní atribut podmětu v genitivu plurálu s adjektivním jmenným přísudkem. 8.7 Shoda ve vokativních konstrukcích O zvláštním typu shody lze hovořit u konstrukcí s vokativem, kde je podmět klauze související se substantivem (v mnohem menší míře s adjektivem) ve vokativu koreferenční s tímto vokativem: (67) Blanko, už ses umyla? (68) Marto, připrav mi uniformu a kvér. (69) Můj synu, co jsi to provedl? (70) Tedy znovu, pánové, proč jste podporovali Suhartův genocidní režim v Indonésii? (71) Drazí přátelé, odříkejme nyní slova požehnání! Např. ve větě (70) je lexikálně nevyjádřený podmět, který je – jak signalizuje přísudek – v plurálu životného maskulina, koreferenční se souvisejícím vokativním tvarem pánové. Tato koreference se projevuje kongruencí ve jmenném rodě (= maskulinum životné) a v čísle (= plurál). Obecně platí, že vokativní tvar navíc indukuje v související klauzi 1. nebo 2. osobu finitivního slovesa. 8.8 Číselná shoda předmětu s plurálovým podmětem 8.8.1 Vymezení Stejně jako v rámci nominální skupiny (viz výše kap. 2.5) se uplatňuje číselná shoda i v rámci věty mezi plurálovým podmětem a předmětem; závislé substantivum je často v plurálu, i když označuje distribuční singularitu: domy s balkony = domy, z nichž každý má jeden balkon domy mají balkony = každý dům má jeden balkon Věty (1a) a (1b) níže jsou tedy obsahově totožné: (1a) Domy mají balkony s nádherným kovaným zábradlím, každý jiné. (ČNK) (1b) Domy mají balkon s nádherným kovaným zábradlím, každý jiné. 8.8.2 Distribuční plurál závislého substantiva Nevýhodou plurálu závislého substantiva je, že může označovat jak distribuční singularitu, tak pluralitu referentu, i když znalost světa obvykle jednu z obou možností podpoří nebo vyloučí. Mohou-li připadat v úvahu obě možnosti, je v případě distribuční singularity lépe dát přednost singuláru: (obě věty ČNK): (2a) Lidé mají auta, snadno dojedou do sousední farnosti, to je v našem kraji pár kilometrů. (= každý má auto) (2b) Chybí tu hlavně podzemní garáže, kde by lidé měli auto pod střechou. Distribuční pluralita referentu závislého substantiva je často vyloučena: (3) Domečky mají střechy ze dřevěných šindelů a jsou omítnuté v pastelových barvách. (4) Muži nosili plnovousy a vlasy jim spadaly na ramena. Srov. dále: Všechny rajky mají zobáky víceméně podobné [...] Sestry nosily pláště, co přímo píchaly do očí každou bělostnou nitkou. Někdy distribuční pluralita vyloučena není, ale je málo pravděpodobná: (5) Řidiči používají tablety, které jsou napojené na podnikový systém. Jindy naopak jde spíše o distribuční pluralitu referentu závislého substantiva: (6) „Firmy mají zakázky, ale nemají zaměstnance, kteří by na nich pracovali,“ říká Dlouhý. Srov. dále: [...] dnes muži používají kondomy, ženy antikoncepci, někteří jsou neplodní a jiní se rozhodnou pro potrat. Někdy může jít o to, že plurál závislého substantiva označuje různé distribuční singularity vztahující se k různým podmnožinám entit označených podmětovým substantivem: (7) A protože opravdoví vědci používají mikroskopy a elektronické váhy, Paul si o ně řekl Ježíškovi. Ve větě (7) může jít o to, že jedna skupina vědců používá jeden mikroskop a jiná skupina vědců používá jiný mikroskop atd. Srov. dále: Naši výrobci ztratí trhy, které znají a na nichž umějí prodávat. Před pěti lety naše podniky ztratily pozice na ruském trhu. 8.8.3 Distribuční singulár závislého substantiva V některých případech se dává přednost singuláru jako prostředku označujícímu druh: (8) Řekové používali ředkev jako léčivo. (ČNK) Pokud je druhové jméno abstraktní, bývá singulár závazný: (9) Matematici používají metodu zvanou Hausdorffova – Besicovitchova dimenze. (ČNK) Srov. dále (řazeno abecedně podle závislého substantiva): Některé systémy používají čerpadlo, které tlačí vodu do oběhu [...] Exaktní vědy používají experiment mnohem častěji nežli my a jsou mnohem častěji schopny nabídnout spolehlivou výpověď o kauzálním charakteru vztahu mezi proměnnými. A psychiatři nepoužívají fonendoskop. Tinini zákazníci nepoužívali kondom. Některá zdravotnická zařízení používají monitor i během celé druhé doby porodní, tedy během tlačení, což může rodičku negativně psychicky ovlivnit. [...] ženy používají parfém téměř dvakrát častěji než muži. Když zjistíme, že ženy používají rtěnku mnohem častěji než muži, nebudeme pochybovat o směru kauzality. Ostatní motory používají řetěz. Ruští vojáci používali samopal PPš vzor 1941. Pokud se ale pro disekci využívá stereomikroskop, pak operatéři používají skalpel s jedním ostřím. Neměli jsme počítače. Žádný internet ani e-mail. Reportéři používali telefon. 8.8.4 Konkurence distribučního plurálu a singuláru Konkurence distribučního plurálu a singuláru se uplatňuje v různé míře i u téhož přísudkového slovesa a téhož substantiva na něm závislého (vše ČNK): (10a) „Situace je hrozivá, neboť lidé ztratili domovy, úrodu, prostě všechno,“ uvádí zpráva organizace. (10b) Ale ti lidé ztratili domov, což snášeli velice těžce. (11a) Téměř všechny byty mají balkon či prostornou terasu. (11b) Byty mají balkony či terasy. (12a) Luxusní hotely mají bazény. (12b) Pokud horské chaty mají bazén, je určen jen pro ubytovanou klientelu. (13a) Už šedesát let strana obyčejným lidem vymývá mozky. (13b) Své hlasivky rozechvívá v dokonale propočítaných frekvencích, a tak pohodlně lidem vymývá mozek. (14a) Nebudou psům muset dávat náhubky [...] (14b) Psi mohou od září v Olomouci volně pobíhat jen na vyhrazených místech. Mimo ně je musí majitelé uvázat na vodítko, nebo jim dát náhubek. (15a) Turečtí muži nosí kníry nejen jako výraz mužnosti, ale také jako vyjádření politické ideologie: dlouhé a špičaté jsou pro pravičáky [...] (15b) Ženy nesmějí mít šperky ani boty na podpatku, muži nesmějí nosit knír ani plnovous. RÉSUMÉ Résumé Třetí díl Velké akademické gramatiky spisovné češtiny je rozvržen do sedmi oddílů, řady kapitol a množství podkapitol. První oddíl podává definici syntaxe a dále pojednává o hlavních pojmech a termínech, s nimiž se podrobně pracuje v oddílech následujících (např. syntagma, věta, valence, sémantické role). Má sedm hlavních kapitol. Druhý oddíl je věnován skladbě nominální skupiny. Podrobně je zpracován ve dvou hlavních kapitolách jednak její slovosled, kde jsou zčásti uplatňována nová hlediska, jednak její valenční struktury. Třetí oddíl se zabývá syntaxí věty a je zde uplatněno mnoho různých hledisek strukturní a valenční povahy; např. typy přísudku, slovosled, sémantika větných typů, deagentnost, paradigmatičnost struktur, jejich modifikace aj. Poprvé v českém gramatikopisectví je zařazena samostatná rozsáhlá kapitola o funkcích infinitivu. Oddíl má dvanáct hlavních kapitol. Čtvrtý oddíl je nejkratší a uzavírá první svazek tohoto dílu. Je v něm důkladně a z nových teoretických pohledů pojednáno o apozici. Pátý oddíl zahrnuje útvary polovětné, a sice ve třech hlavních kapitolách výklady o nominalizaci pomocí infinitivu, pomocí přechodníků a participií a pomocí dějového substantiva. Šestý oddíl obsahuje skladbu souvětí. Má čtyři hlavní kapitoly, přičemž první má osm hlavních podkapitol a druhá sedm. Poprvé v českém gramatikopisectví je zařazena rozsáhlá kapitola o souvětí složitém a nově se vymezuje typ souvětí s větami polovedlejšími. Sedmý oddíl je věnován kongruenci neboli shodě. Má osm hlavních kapitol a jevy kongruence jsou zde zpracovány mnohem podrobněji než v Novočeské skladbě V. Šmilauera a – jako velká většina jevů ve třetím dílu popisovaných – na korpusové bázi. SUMMARY The third volume of the Comprehensive Academic Grammar of Contemporary Standard Czech is divided into seven sections, a series of chapters, and numerous subchapters. The first section defines syntax and further discusses the main concepts and terms that are examined in detail in the following sections (e.g., syntagma, sentence, valency, semantic roles). It consists of seven main chapters. The second section focuses on the structure of the nominal group. In its two main chapters, it thoroughly treats the word order, where some new perspectives are applied, and valency structures. The third section deals with sentence syntax, incorporating various structural and valency-based perspectives; for example, types of predicates, word order, sentence type semantics, deagentive constructions, paradigmatic structures, their modifications, etc. For the first time in Czech grammar literature, an extensive chapter on the functions of the infinitive is included. The section contains twelve main chapters. The fourth section is the shortest and concludes the first volume of this part. It thoroughly discusses apposition from new theoretical viewpoints. The fifth section covers semi-clausal structures, explained in three main chapters that deal with nominalization using the infinitive, participles, as well as action nouns. The sixth section addresses complex sentence structure. It has four main chapters, with the first consisting of eight main subchapters and the second seven. For the first time in Czech grammar literature, an extensive chapter on complex sentences is included, and a new definition of sentences with semi-dependent clauses is provided. The seventh section is dedicated to concord or agreement. It contains eight main chapters, and concord phenomena are examined in much greater detail than in V. Šmilauer's Novočeská Skladba and, like the majority of phenomena described in the third volume, the analysis is grounded in corpus data. LITERATURA AGRICOLA, E. (1986): Syntaktische Mehrdeutigkeit (Polysyntaktizität) bei der Analyse des Deutschen und des Englischen. Berlin. ADAMEC, P. (1981): Elipsa zájmenných elementů v současné ruštině. Ruský jazyk, 32, 9-18. Akademická příručka českého jazyka (2019) (M. Pravdová – I. Svobodová, eds.), 2. rozšířené vydání. Praha: Academia. Alisova, T. B. (1971): Očerki sintaksisa sovremennogo italjanskogo jazyka. Moskva. Bachmannová, J. (1997a): Mluva mládeže v Podkrkonoší. Naše řeč 80, 184–189. Bachmannová, J. (1997b). Tradiční dialekt a mluva mládeže na Železnobrodsku. In: Český jazykový atlas 1-5. (1992–2005). Praha: Academia. BAUER, F. (1850): Grundzüge der neuhochdeutschen Grammatik für hörere Bildungs-Anstalten. Nördlingen: C. H. Beck. Bauer, J. (1965): Souvětí s větami obsahovými. Sborník prací filosofické fakulty brněnské university: Řada jazykovědná, 16(A13), s. 55–66. BAUER, J. (1966): Složité souvětí a jeho klasifikace. Slovo a slovesnost, 27, 289–299. BAUER, J. – GREPL, M. (1965): Skladba spisovné češtiny (učební text UJEP v Brně). Praha: SPN. Bauer, J. – Grepl, M. (1972, 1980): Skladba spisovné češtiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. BECKER, K. F. (1848): Schulgrammatik der deutschen Sprache, 6. vyd., Frankfurt a. M.: G. F. Kettembeil. BEČKA J. V. (1935): Těsné a volné vazby větné, Naše řeč, s. 97–107. BEČKA, J. V. (1944): O souměrnosti složitějších větných celků. Naše řeč, 28. 45–52, 69–75. Bečka, J. V. (1975): O relativních a subjektivních časech v češtině. Naše řeč, 58, s. 186–195. BĚLIČOVÁ, H.; SEDLÁČEK J. (1990): Slovanské souvětí. Praha: Academia. Běličová, H. – Uhlířová, L. (1996): Slovanská věta. Euroslavica. Bierwisch, M. (2015): Word-formation and argument structure. In: P. O. Müller, I. Ohnheiser, S. Olsen & F. Rainer (eds.), Word-Formation. An International Handbook of the Languages of Europe, Vol. 2, s. 1056–1099. De Gruyter Mouton. BÍLKOVÁ, J. (2007): Sémantika versus pragmatika. Eurolingua & Euroliteraria 2006. Liberec, TUL. BÍLKOVÁ, J. (2020): Výraz což v současné psané češtině. Korpus – gramatika – axiologie, 22, s. 3–15. BÍLKOVÁ, J (2021).: Diskurzní konektor „což“ v neformálních mluvených rozhovorech Bohemistyka 21, 2021, č. 3, s. 319–330. BOOIJ, G. (2007): The Grammar of Words. 2nd ed. Oxford: Oxford University Press. BROSCHART, J. (1991): On the Sequence of the Techniques on the Dimension of Participation. In: Partizipation. Das sprachliche erfassen von Sachverhalten. H. Seiler, W. Premper (eds.). Tübingen: Gunter Narr Verlag,. BUSSMANN, H. (1990): Lexikon der Sprachwissenschaft. Stuttgart: A. Kröner Verlag. ČECHOVÁ, M. (1981): K expanzi předložky na v současné jazykové praxi. Naše řeč, 64, 1, s. 33-45. ČECHOVÁ, M. a kol. (1996): Čeština – řeč a jazyk. Praha, Institut sociálních vztahů. Čermák F. (1974), Víceslovná pojmenování typu verbum-substantivum v češtině. Slovo a slovesnost, 35, s. 287-306. ČERMÁK, F. (2008): Syntagmatika, kombinace a kumulace spojek. In: F. Štícha – M. Fried (eds.), Grammar & Corpora/Gramatika a korpus 2007. Praha: Academia, s. 315–323. Čermák F. – Cvrček V. (2017): KOLOKACE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Čermák, F. – Holub, J. (1991): Syntagmatika a paradigmatika českého slova I. Valence a kolokabilita. Univerzita Karlova, Karolinum. Damborský, J. (1967): Participium l-ové ve slovanštině. Rozprawy Uniwersytetu Warszawskiego 15. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe. Danaher, D. S. (2017): Konceptuální integrace. In: P. Karlík, M. Nekula, J. Pleskalová (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny. Daneš, F. (1959): K vymezení syntaxe. In: J. Ružička (ed.): Jazykovedné štúdie IV. Bratislava: Vydavatel´stvo SAV, s. 41-45. DANEŠ, F. (1964): A Three-level Approach to Syntax. In: Travaux Linguistiques de Prague 1. Praha, ČSAV, 223-240. DANEŠ, F. (1965): Jeden typ doplňku se spojkou „jako“. In: Naše řeč, 48, s. 263-271. DANEŠ, F. (1968): Dostal jsem přidáno a podobné pasivní konstrukce. Naše řeč, 51, s. 269-290. DANEŠ, F. (1971): Větné členy obligatorní, fakultativní a potenciální. Miscellanea Linguistica, 129–139. DANEŠ, F. (1985): Věta a text. Praha: Academia. DANEŠ, F. (2009): Takzvané „vztažné věty nepřívlastkové“: současné názory na jejich status. Naše řeč, 92, č. 4, 169‒183. Daneš, F. a kol. (1967): Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen. Praha: Academia. Daneš, F. a kol. (1987): Mluvnice češtiny III. Praha: Academia Daneš, F. a kol. (1997): Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha: Academia, 183–192. DANEŠ, F. – HLAVSA, Z. (1981): Větné vzorce v češtině. Praha, Academia. DANEŠ, F. – HLAVSA, Z. – KOŘENSKÝ, J. (eds.) (1973): Práce o sémantické struktuře věty. ÚJČ ČSAV. de VOS, Mark. 2005. The syntax of verbal pseudo-coordination in English and Afrikaans. Utrecht: LOT. DOKULIL, M.: Slovenský příspěvek k sémantice a syntaxi slovesa. In: Slovo a slovesnost, 11, č. 2, 68–78. Dokulil, M. a kol. (1986): Mluvnice češtiny I. Praha: Academia. DOKULIL, M. – DANEŠ, F (1958).: K tzv. významové a mluvnické stavbě věty. In: O vědeckém poznání soudobých jazyků. Praha. Dvořák, V. (2016a): Dějové substantivum. In: Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 309–315. Dvořák, V. (2016b): Verbální substantivum. In: Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 1948–1953. Fidler, M. (2017): Prostorová sémantika. In: P. Karlík, M. Nekula, J. Pleskalová (eds.): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Giger, M. (2003): Resultativa im modernen Tschechischen (unter Berücksichtigung der Sprachgeschichte und der übrigen slavischen Sprachen). Slavica Helvetica 69. Bern: Peter Lang. Giger, M. (2010): Příčestí minulé činné na -(v)ší v dnešních českých publicistických textech. Korpus - Gramatika – Axiologie 1, č. 2, 3-23. Giger, M. (2015). Subjektová rezultativa v češtině ve srovnání s ruštinou. Časopis pro moderní filologii 97, 146-156. Giger, M. 2021. Aspektuelle Funktionen tschechischer Aktivpartizipien (am Beispiel des imperfektiven Partizips Präteritum aktiv). In: Brehmer, B., Gattnar, A., Perevozchikova, T. (eds.): Von A wie Aspekt bis Z wie zdvořilost. Ein Kaleidoskop der Slavistik für Tilman Berger zum 65. Geburtstag. Tübingen, 53-64. Giger, M., Kocková, J. 2024. Grenzüberschreitungen an der Peripherie: Aspektuelle Funktionen von Aktivpartizipien und Verbalsubstantiven im Tschechischen. Zeitschrift für Slawistik 69 (2024), 1. GREPL, M. (2016): Epistémická modalita. In: Nový encyklopedický slovník češtiny. Ed. P. Karlík, M. Nekula, J. Pleskalová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. GREPL, M. – KARLÍK, P. (1983): Gramatické prostředky hierarchizace sémantické struktury věty. Brno: UJEP. GREPL, M. – KARLÍK, P. (1986): Skladba spisovné češtiny. Praha: SPN. Grepl, M. – Karlík, P. (1998): Skladba češtiny. Olomouc: Votobia. GREPL, M. – NEKULA, M. (2016): Epistémická částice (jistotněmodalitní částice, modální částice, faktuální částice, modální slovo). In: Nový encyklopedický slovník češtiny. Ed. P. Karlík, M. Nekula, J. Pleskalová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. GROCHOWSKI, M. (1976): O pojeciu elipsy. Pamietnik literacki, 47, 121-136. GROCHOWSKI, M. (1978): Czy zjawisko elipsy istnieje? In: Mayenowa, M. R. (ed.): Tekst. Jezyk. Poetyka. Wroclaw, 73-85. GROCHOWSKI, M. (1984): Problem elipsy z punktu widzenia regul generowania zdan. Makedonski jazik, 35, 261-269. HAJIČOVÁ, E. (1975) Negace a presupozice ve významové stavbě věty. Praha: Academia. Hajičová, E. – Sgall, P. (1972). Současnost s čím? Cizí jazyky ve škole, 15, s. 315–320. [INS: :INS] HATTALA, M. (1857): Srovnávací mluvnice jazyka českého a slovenského. Praha: Nákladem Calveova kněhkupectví. HAUSENBLAS, K. (1958): Vývoj předmětového genitivu v češtině. Praha: Nakladatelství ČSAV. HAUSENBLAS, K. (1959): Syntaktická závislost, způsoby a prostředky jejího vyjadřování. Bulletin VŠRJL II, 23-51. Hausenblas, K (1963): Slovesná kategorie výsledného stavu v dnešní češtině. Naše řeč 46, 13–28. HAUSENBLAS, K. (1972): Explicitnost a implicitnost jazykového vyjadřování. Slovo a slovesnost, 33, 98-105. HAUSENBLAS, K. (1979): Gramatická syntax v textu. In: Referati od X zasedanie na megunarodnata komisija za izučuvanje na gramatičkata struktura na slovenskite literaturni jazici. Skopje, Makedonskaja akademija na naukite i umetnostite, 175-182. Havránek, B. (1937): Genera verbi v slovanských jazycích II. Praha: Kr. česká spol. nauk. HAVRÁNEK, B. – JEDLIČKA, A. (1960, 1988): Česká mluvnice. Praha: SPN. HEYSE, J. CH. A. (1854): Deutsche Schulgrammatik. Hannover: Hahn. HIRSCHOVÁ, M. (1988): Uplatňování negace ve výpovědích s performativní platností. Slovo a slovesnost, 49, s. 101-110. HIRSCHOVÁ, M. (2016): Evidenciálnost (evidencialita). In: Nový encyklopedický slovník češtiny. Ed. P. Karlík, M. Nekula, J. Pleskalová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Hladká, Z., Karlík, P. (2017): Konverzivnost. In: Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. Dostupné z: https://www.czechency.org. (cit. 4. 2. 2023). HLAVSA, Z. (1975): Denotace objektu a její prostředky v současné češtině. Praha: Academia. HLAVSA, Z. (1981): On Syntactical Ellipsis. In Daneš, F. – Viehweger, D. (eds.): Satzsemantische Komponenten und Relationem im Text. Praha, ÚJČ ČSAV, 119-128. HLAVSA, Z. (1986): Přístavkový vztah a popis české skladby. Slovo a slovesnost 47, s. 186–192. HOFFMANNOVÁ, J. – KOLÁŘOVÁ I. (2011): Kombinatorika temporálních konektorů. In: F. Štícha (ed.), Kapitoly z české gramatiky, Praha: Academa. HOŠNOVÁ, E. (1994): K vývoji české syntaxe. Praha: Karolinum. HOŠNOVÁ, E. (2005): Studie z vývoje novočeské syntaxe (konjunkce, pronominalizace). Praha: UK, nakladatelství Karolinum. HOUŠKOVÁ, Z. (1948) Některé druhy shody v češtině. Naše řeč 32, 118-120. HRBÁČEK, J. (1956): O několikanásobných větných členech, zvláště o několikanásobném přísudku. In: Bulletin Vysoké školy ruského jazyka a literatury I. Praha: SPN, s. 49-59. HRBÁČEK, J. (1960): K otázce několikanásobnosti přísudku. Naše řeč, s. 4-18. HRBÁČEK, J. (1963): Opakování stejných předložek v několikanásobných předložkových výrazech. Naše řeč, s. 169-179. HRBÁČEK, J. (1965): O pojetí a klasifikaci tzv. složitého souvětí; typy souvětných konstrukcí. Slovo a slovesnost, 26, 26–35. HRBÁČEK, J. (1970): Poznámky k diskusi o tzv. složitém souvětí. Slovo a slovesnost, 31, s. 58–64. HRBÁČEK, J. (1987): Souvětí. In: F. Daneš – M. Grepl – Z. Hlavsa (eds.), Mluvnice češtiny, 3. Skladba. Praha: Academia, 443–548. HRBÁČEK, J. (1994): Nárys textové syntaxe spisovné češtiny. Praha: Trizonia. HRBÁČEK, J. (1997): K problematice syntaktických vztahů a jejich terminologii. Naše řeč, 80, 169–17 HRDLIČKA, M. (1998): K některým faktorům ovlivňujícím užívání předložek do a na v současné češtině. Slovo a slovesnost, 59, 2, s. 96-104. HRDLIČKA, M. (2001): K užívání předložkových spojení s významem místním. Poznaň: Bohemistyka I, 2, s. 137-152. JANEČKA, M. – BLÁHA, O. (2020): Genitiv adnominální v češtině: vývoj a současný stav. Olomouc: Vydavatelství FF UP. Jelínek, M. (2003): Transpoziční verbální adjektiva aktivní. In: Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity – L1NGUISTICA BRUNENSIA, A 51, s. 113–123. KAČALA, J. (1971): Dopl´nok v slovenčine. Bratislava: SAV. KARLÍK, P. (1995a): Studie o českém souvětí. Brno: Masarykova univerzita. KARLÍK, P. (1995b): Pojistkové věty. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, A 43. Brno: MU, s. 49–60. Karlík, P. a kol. (1997). Příruční mluvnice češtiny. Praha, Nakladatelství Lidové noviny. KARLÍK, P. (1998): Ke klasifikaci genitivu adnominálního. In: SPFFBU 47, A46, Brno: MU. Karlík, P. (2000): Valence substantiv v modifikované valenční teorii. In: Hladká, Z. – Karlík, P. (ed.): Čeština – univerzália a specifika 2. Brno, Vydavatelství MU, s. 181–192. Karlík, P. (2002): Ještě jednou k českým deverbálním substantivům. In: Hladká, Z. – Karlík, P. (ed.) (2002): Čeština – univerzália a specifika 4. Praha, Nakladatelství Lidové noviny, s. 13–23. KARLÍK, P. (2003): K syntaxi českého infinitivu. In: Rusínová, E.(ed.): Přednášky a besedy z XXXVI. běhu LŠSS. Brno, FF MU, s. 56-65. Karlík, P. (2004): Mají dějová substantiva slovesný rod? In: Hladká, Z. – Karlík, P. (eds.): Čeština – univerzália a specifika 5. Praha, Nakladatelství Lidové noviny, s. 33–46. Karlík, P. (2004): Mikrosyntax českých deverbálních jmen. In: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity A 52, 71–81. Karlík, P. (2017): Deverbální substantivum. In: Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 329 – 331. Karlík, P. (2017): Faktové sloveso. In: Karlík. P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 474 – 475. Karlík, P. (2017): Koordinace. In: Karlík. P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 909 – 917. Karlík, P. (2017): Neomezovací vztažná věta, In: Karlík. P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 1165 – 1167. Karlík, P. (2017): Nomen patientis. In: Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.): Karlík, P. (2017): Nominalizace. In: Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1193–1197. Karlík, P. (2017): Obsahová věta (kompletivní věta). In: Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Karlík, P. (2017): Participium. In: P. Karlík – M. Nekula – J. Pleskalová (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 1297–1299. Karlík, P. (2017): Příslovečné určení příčiny. In: Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 1500- 1501. Karlík, P. (2017): Přívlastek. In: Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 1192 – 1193. KARLÍK, P. (2017): Spojka. In: Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 1736–1737. Karlík, P. (2017): Substantivum s adjektivním skloňováním. In: P. Karlík – M. Nekula – J. Pleskalová (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 1788–1789. KARLÍK, P. (2017): Vztažná věta. In: Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2069–2073. Karlík, P. (2019): Škála nominalizací. In Petr Malčík, P. K. (ed.) Svět podle Grepla, s. 91–110. Brno: Host. Karlík, P. – Nübler, N. (1998): Poznámky k nominalizaci v češtině. SaS, 59, s. 105–112. Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.) (2016): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. KARLÍK, P. – ŠKRABALOVÁ, H. G. (2016): Koordinace. In: Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Karlík, P. – Ziková, M. (2016): -Teln-adjektivum. In: P. Karlík – M. Nekula – J. Pleskalová (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 1826–1829. Kettnerová V. (2017): Syntaktická struktura komplexních predikátů v češtině. Slovo a slovesnost, 1/78, p. 3-24. Kettnerová, V. – Kolářová, V. (2023): K reciprocitě adjektiv v češtině. Slovo a slovesnost, 3/84, s. 179–200. Kettnerová V. – Lopatková M.: Ke koreferenci u komplexních predikátů s kategoriálním slovesem. In: Korpus – gramatika – axiologie, 16, 2017, s. 3-26. Kloudová, V. (2021) O výjimkových frázích v češtině. Slovo a slovesnost, 2/82, s.118-138. Kocková, J. (2024): Budující se dálnice: Zvratná participia s pasivním významem v češtině. In: Bozděchová Ivana, Niševa Božana, Skwarska Karolína (eds.): Česká slovotvorná koncepce v kontextu slovanské jazykovědy. Praha: Academia, s. 251-261. KOČIŠ, F. (1963): Ku klasifikácii zloženého súvetia. Slovenská reč, 28, s. 155–164. KOČIŠ, F. (1973): Zložené súvetie v slovenčine. Bratislava: SAV. Kochová, P. – Opavská, Z. (eds.) (2016): Kapitoly z koncepce Akademického slovníku současné češtiny. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Kolářová, V. (2010): Valence deverbativních substantiv v češtině (na materiálu substantiv s dativní valencí). Praha, Karolinum. Kolářová, V. (2014): Nominalizované struktury se dvěma aktanty ve formě bezpředložkového genitivu. Naše řeč, 97(4–5), s. 286–299. Kolářová, V. – Vernerová, A. – Klímová, J. (2020): NomVallex I. Valenční slovník substantiv. Praha: Ústav formální a aplikované lingvistiky, MFF UK. Kolářová, V. – Vernerová, A. – Klímová, J. (2021): Systemic and non-systemic valency behavior of Czech deverbal adjectives. Jazykovedný časopis 72 (2), s. 371–382. Kolářová, V. – Vernerová, A. – Klímová, J. (2022): NomVallex 2.0. Konvalinková, R. (2011): Vyjadřování prostorových vztahů v češtině (valenčně-kognitivní analýza). Disertační práce, Brno: FF MU. KOPEČNÝ, F. (1958): Základy české skladby. Praha: SPN. KOŘENSKÝ, J. (1972): Komplexní popis výrazové struktury pádu substantiva v češtině. Pra-ha: Academia. KOŘENSKÝ, J. (1984): Konstrukce gramatiky ze sémantické báze. Praha: Academia LINDAT/CLARIAH-CZ digital library at the Institute of Formal and Applied Linguistics (ÚFAL), Faculty of Mathematics and Physics, Charles University. KOŘENSKÝ, J. (1984): Konstrukce gramatiky ze sémantické báze. Praha: Academia. KOŤÁTKO, P. (1998) Význam a komunikace. Praha: Filosofia. Koutová, M. (2019): Původci sdělení v souvětích s větami obsahovými – prvotní konatel a mluvčí. In: Korpus – gramatika – axiologie, 10, s. 59–70. Koutová, M. (2021): Užití slovesného času ve vedlejších větách obsahových. Naše řeč, s. 100-116. Kopřivová, M. (2006): Valence českých adjektiv. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Křížková, H. (1968): Substantiva s dějovým významem v ruštině a v češtině. In: Kapitoly ze srovnávací mluvnice ruské a české III. O ruském slovese. Praha, Academia, s. 81–152. Kučerová, I. (2000): K subjekt-predikátové shodě v češtině. Praha: FF UK (diplomová práce). Kučerová, I. (2002): Subjekt-predikátová shoda v češtině: univerzální mechanismus, nebo jedinečná jazyková forma? In: Čeština - univerzália a specifika 4, 213-222. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Lakoff, G., J. – Čejka, M. (2002): Metafory, kterými žijeme. (Metaphors We Live By, 1980). Brno: Host. Lakoff, G., J. – Čejka, M. – Fried, M. (2024): Metafory, kterými žijeme. (Metaphors We Live By, 1980). Praha: Portál. Lopatková, M. – Kettnerová, V. – Bejček, E. – Vernerová, A. – Žabokrtský, Z. (2016): Valenční slovník českých sloves VALLEX. Praha: Karolinum. LopAtková, M. – Žabokrtský, Z. – Kettnerová, V. (2008): Valenční slovník českých sloves. Praha: Academia. Macurová, P. (2021): Užívání přechodníků v současné češtině. Korpus – gramatika – axiologie 23, 14-27. MAGER, K. W. E. (1842): Deutsches Sprachbuch. Anfänge der Grammatik, Onomatik a Sprachkunst. Stuttgart. Machač, J. (1967): K lexikologické problematice slovních spojení. SaS 28, s. 137–149. Macháčková E. (1979), Analytická spojení typu sloveso + abstraktní substantivum (analytické vyjadřování predikátů), Praha, Ústav pro jazyk český ČSAV, kandidátská práce. MÁRA, K. (1968): Změny v užívání předložek v a na v současné češtině ve srovnání s polštinou. AUC - Slavica Pragensia , X, Praha, s. 131-136. MATHESIUS, V. (1925): Slovesné časy typu perfektního v hovorové češtině. Naše řeč 9, 200–202. MATHESIUS, V. (1936): Několik zásadních slov o kongruenci, Sborník matice slovenskej 14, s. 15n. MATHESIUS, V. (1947): Čeština a obecný jazykozpyt. Praha: Melantrich. Mluvnice češtiny 1–3. (1987). Praha: Academia. MIKO, F. (1966): K diskusii o zloženom súvetí. Jazykovedný časopis, 17, s. 64–73. Mikulová M. (2011): Významová reprezentace elipsy. Ústav formální a aplikované lingvistiky, Praha. MIKULOVÁ M. – PANEVOVÁ J. (2021): Formy a funkce okolnostních určení v češtině. Určení prostorová a časová. ÚFAL MFF UK, Praha. Načeva-Marvanová, M. (2010): Perfektum v současné češtině. Praha: Lidové noviny. (Studie z korpusové lingvistiky 11) Nedjalkov, V. P. (red.) (1983). Tipologija rezul’tativnych konstrukcii. Leningrad: Nauka. Nedjalkov, V. P. (ed.). (1988). Typology of resultative constructions. Typological Studies in Language 12. Amsterdam–Philadelphia: John Benjamins. NĚMEC, I. (1989): Ještě k funkcím lexikálního nevyjádření objektu děje ve větě. Naše řeč, 72, s. 119-131. Novotný, J. (1980): Valence dějových substantiv v češtině. Sb. pedagogické fakulty v Ústí nad Labem, Praha, SPN. NOVOTNÝ, J. (1980): Sbírka úkolů k rozboru českého souvětí (s řešeními). Praha: SPN Ústřední ústav pro vzdělávání pedagogických pracovníků. Ocelák, R. 2010. Časový význam aktivních deverbativních adjektiv typu -ící/-oucí a -(v)ší. Naše řeč 93, 125-138. PALEK, B. (1988): Referenční výstavba textu. Praha: UK. Panevová, J. (1971a): Relativní a rekurzívní vlastnosti významu času. In: J. Panevová – E. Benešová – P. Sgall, Čas a modalita v češtině. Praha: UK s. 45–63. Panevová, J. (1971b): Vedlejší věty obsahové. Slovo a slovesnost, s. 289–300. PANEVOVÁ, J. (1973): Věty s všeobecným konatelem. In: Studia Slavica Pragensia. Praha: UK, s. 133-144. PANEVOVÁ, J. (1979): Všeobecný konatel a jeho vztah k mluvčímu. In: Otázky slovanské syntaxe IV/1. Brno: UJEP, s. 101-106. PANEVOVÁ, J. (1980): Formy a funkce ve stavbě české věty. Praha: Academia. Panevová, J. (1998): Ještě k teorii valence. Slovo a slovesnost 59 (1), s. 1–14. Panevová, J. (2000): Poznámky k valenci podstatných jmen. In: Hladká, Z. – Karlík, P. (eds.): Čeština – univerzália a specifika 2. Brno, MU, s. 173–180. Panevová, J. (2002): K valenci substantiv (s ohledem na jejich derivaci). Zbornik matice srpske za slavistiku 61, 29–36. Panevová, J. (2006): Na co jsme pyšní a čemu zůstaneme věrní. (Poznámky k valenci několika českých adjektiv). In: Štícha, F. (ed.): Možnosti a meze české gramatiky. Praha: Academia, s. 153–166. Panevová, J. (2011): Nominalizace vyjádřené slovesnými adjektivy. In: Štícha, F. (ed.): Kapitoly z české gramatiky. Praha, 961-973. Panevová, J. (2021): K vybraným typům deverbativních adjektiv v češtině (ve srovnání s ruštinou). Zbornik Matice srpske za slavistiku 100, Novi Sad: Matica srpska, s. 205–218 PANEVOVÁ, J. a kol. (2014): Mluvnice současné češtiny: 2, Syntax češtiny na základě anotovaného korpusu. Praha: Karolinum. Panevová, J. – Karlík, P. (2016): Rezultativ. In: Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1556–1557. Panevová, J. – Sgall, P. (1971): Relativní čas. Slovo a slovesnost, s. 140–148. Pauliny, E. (1943): Štruktúra slovenského slovesa. Bratislava. PEREGRIN, J. (2003): Filosofie a jazyk. Praha: Triton. Piťha, P. (1982): K otázce valence u adjektiv. Slovo a slovesnost 43 (2), s. 113–118. Piťha, P. (1984): Case frames of nouns. In: Sgall, P. (ed.): Contributions to functional syntax, semantics, and language comprehension. John Benjamins Publishing Company, Amsterdam – Philadelphia, pp. 225–238. PIŤHA, P. (1986): Lexikální ukazatelé nemožnosti dekomponovat věty s koordinací. Slovo a slovesnost, 47, 96–104. Piťha, P. (1991). K popisu přivlastňovacích adjektiv I. Slovo a slovesnost, 52, č. 1, s. 4–9. Piťha, P. (1991). K popisu přivlastňovacích adjektiv II. Slovo a slovesnost, 52, č. 2, s. 81–88. Piťha, P. (1992): Posesivní vztah v češtině. Praha: Aved. PODOBOVÁ, M. (2013). Dynamické a statické vyjadřování lokace v češtině a ruštině. Nová Čeština doma a ve světě 2013, 1/2, 94–109. PODOBOVÁ, M. (2013). Bezobjektové posesivní rezultativní konstrukce od sloves tranzitivních a bezobjektové i objektové posesivní rezultativní konstrukce od sloves intranzitivních – jejich tvorba a funkce v českém jazyce. Nová Čeština doma a ve světě 2015, 1, 82–113. Příruční mluvnice češtiny (1995). Praha: Lidové noviny. Prouzová, H. (1964). Přivlastňovací přídavná jména na -ův, -in v současné češtině. Naše řeč, 47, č. 3, s. 129–142. Prouzová, H. (1983): K valenčním vlastnostem primárních adjektiv v češtině. Slovo a slovesnost 44 (4), s. 265–274. Radimský J. (2010), Verbo-nominální predikát s kategoriálním slovesem. Jihočeská univerzita, České Budějovice. Radimský J. (2016), Analytický predikát s kategoriálním slovesem. In: Karlík, P. - Nekula, M. - Pleskalová, J. (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Rulíková, B. (1966): K problematice některých typů vedlejších vět s výrazem jak. Slovo a slovesnost, 27, s. 300-316. Rulíková, B. (1973): Parenteze v současné češtině. Praha: Academia. Rusínová, Z. (2016): Deverbální adjektivum. In: Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 328. SGALL, P. a kol. (1986): Úvod do syntaxe a sémantiky. Praha: Academia. Skwarska, K. (2018): Valence adjektiv v komparativním pohledu (na materiálu češtiny, ruštiny a polštiny). Slavia 87 (1–3), s. 302–315. RYSOVÁ, M. (2018): Diskurzní konektory v češtině. Od centra k periferii. Praha: Ústav formální a aplikované lingvistiky. SEDLÁČEK, J. (1988): K otázce slovanské elipsy. Slavia, 57, 378-388. Slovník spisovného jazyka českého I. (1960). Praha: Nakladatelství Československé akademie věd. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1994, 2003). Praha: Academia. Spal, J. (1968): Význam a funkce slovesa „býti“. In: Sborník pedagogické fakulty v Plzni. SPN, s. 5–15. Svoboda, K. (1961): Determinace platnosti sdělení v souvětích. In: AUC-Slavica Pragensia III, Praha: UK, s. 127-136. Svoboda, K. (1962): Infinitiv v současné spisovné češtině. Praha: ČSAV. SVOBODA, K. (1965): K třídění složených souvětí. Slovo a slovesnost, 26, s. 35–44. Svoboda, K. (1966): K pojetí doplňku. In: Naše řeč, s. 199-203. Svoboda, K. (1967): Vztažné věty s nesklonným co. In: Naše řeč, s. 1-12. Svoboda, K. (1969): Poznámky k problematice doplňku. In: Slovo a slovesnost, 30, s. 309-320. SVOBODA, K. (1970): Poznámky k jednomu výkladu souvětné stavby. Slovo a slovesnost, 31, s. 265–270. SVOBODA, K. (1972): Věty se spojkou aniž. Naše řeč, s. 97-103. Svoboda, K. (1972): Souvětí spisovné češtiny. Praha: AUC. Svozilová, N. (2000): Jak dnes píšeme / mluvíme a jak hřešíme proti dobré češtině. Jinočany: H & H. Svozilová, N. – Prouzová, H. – Jirsová, A. (1997): Slovesa pro praxi. Valenční slovník nejčastějších českých sloves. Praha: Academia. Svozilová, N. – Prouzová, H. – Jirsová, A. (2005): Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. Praha, Academia. Ševčíková, M. (2021): Bezpříponová substantiva a vyjadřování vidového protikladu u příbuzných sloves. Slovo a slovesnost 82, s. 263–288. Šimandl, J. (ed.) (2016): Slovník afixů užívaných v češtině. Praha: Karolinum. Šindlerová J. - Štěpánková B. (2021). Between Adverbs and Particles: A Corpus Study of Selected Intensifiers. Jazykovedný časopis, 72(2), 444-453 . Šmilauer, V. (1947, 1966): Novočeská skladba. Praha: SPN. ŠMILAUER, V. (1947): Elipsa (úspora slovního výrazu). In: Opravil, A. (usp.), Druhé hovory o českém jazyce. Knižnice Kruhu přátel českého jazyka 3. Praha: R. Mikuta, s. 43-49. Šmilauer, V. (1947): Slovesný čas. In: Druhé hovory o českém jazyce. Knižnice Kruhu přátel českého jazyka 3. Praha: R. Mikuta, s. 49–165. Šmilauer, V. (1972): Nauka o českém jazyce. Praha. ŠTĚPÁN, J. (1968): K problematice složitého souvětí v současné spisovné češtině (Pokus o dynamický popis). Slovo a slovesnost, 29, s. 384–398. ŠTĚPÁN, J. (1977): Složité souvětí s řetězcovou závislostí. Praha: Univerzita Karlova. Štěpán, J. (1985). Ke kategorii posesivity a jejímu ztvárnění v jazycích. Slovo a slovesnost, 46, s. 20–27. ŠTĚPÁN, J. (1990): K některým transformacím podřadného složitého souvětí. Slovo a slovesnost, 51, 16–20. ŠTĚPÁN, J. (2007): Ke komentujícím vedlejším větám se spojovacím výrazem jak. Slovo a slovesnost 68, 101-116. ŠTĚPÁN, J. (2011): Polovedlejší věty se spojkami jestli, pokud, aby v současné češtině. Slovo a slovesnost 72, 102–117. ŠTĚPÁN, J. (2011): Souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět (se specifickým zřetelem ke kontaktním dvojicím různovětných podřadicích spojovacích výrazů). In: F. Štícha (ed.): Kapitoly z české gramatiky. Praha: Academia, 1043–1080. ŠTĚPÁN, J. (2013): Souvětí současné češtiny. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ŠTĚPÁN, J. (2014): Přirovnávací vedlejší věty se spojkami jako a než. Naše řeč, 97, 13–25. ŠTĚPÁN, J. (2015): Podmínky elipsy střední věty v podřadném souvětí. Naše řeč, s. 225-237. ŠTĚPÁN, J. (2017): Souvětí se souřadnými vedlejšími větami. Korpus – gramatika – axiologie, 16, 47–63. ŠTĚPÁN, J. (2019): Složitý nadsouvětný celek v současné próze. Naše řeč 102, 239–251. ŠTĚPÁN, J. (2020): Souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět jako nejvyšší gramatická jednotka. Korpus – gramatika – axiologie, 21, 41–58. ŠTÍCHA, F. (1975): K problematice významu slovesných reflexívních forem fakultativních. Naše řeč 58, s. 127-132. ŠTÍCHA, F. (1976): Vypouštění částice se v koordinovaném a závislostním spojení zvratných sloves. Naše řeč, s. 68-76. Štícha, F. (1979): K užívání a významu dvojí formy trpného rodu v současné spisovné češtině. Naše řeč 62, s. 57-71. Štícha, F. (1980): Konkurence krátkých a dlouhých variant participiálních tvarů v přísudku. Naše řeč, s. 1–14. Štícha, F. (1980): . Konkurence nominativu a instrumentálu přísudkového substantiva v současné spisovné češtině. Naše řeč 63, s. 192-200. Štícha, F. (1981): Poznámky k pojmu kauzace. Slovo a slovesnost 42, s. 41-49. Štícha, F. (1981): K syntakticko-sémantické konkurenci aktivních, participiálních a reflexívních konstrukcí. Slovo a slovesnost 42, s. 183-192. Štícha, F. (1983): K pojmu slovesný rod. Jazykovedný časopis, 34, s. 145-155. Štícha, F. (1983): Slovosled v prózách Bohumila Hrabala. Naše řeč 66, s. 75-83. Štícha, F. (1984): Utváření a hierarchizace struktury větného znaku. Praha: UK. Štícha, F. (1984): K pojmům vazba a rekce. Jazykovědně aktuality, 21, s. 14-15. Štícha, F. (1985): K problematice vazby. Slovo a slovesnost 46, s. 38-45. Štícha, F. (1985): Poznámky o staročeském pasívu. Listy fiologické 108, s. 77-82. Štícha, F. (1985): Sovětská práce o typologii rezultativních konstrukcí. Slovo a slovesnost, 46, s. 164-167. Štícha, F. (1986a): Systémový a funkční status konstrukcí s n-/t-ovými participii v současné češtině. Slovo a slovesnost, s. 177–185. Štícha, F. (1986b): Predikativní status konstrukcí s n/t-ovými participii ve starší češtině. Slavia 55, s. 384-390. Štícha, F. (1987): Komunikativní a jazykové funkce lexikálního nevyjádření objektu děje ve větě. Naše řeč, s. 184–193. Štícha, F. (1988): K vývoji zvratného pasíva ve spisovné češtině. Listy filologické 111, s. 22-29. Štícha, F. (1988): O přívlastku volném a těsném. Naše řeč 71, s. 243-252 ŠTÍCHA, F. (1989): Současný český jazyk - Význam a konkurence v syntaxi. Praha (skripta) ŠTÍCHA, F. (1989): Elipsa a teoretická syntax. Slovo a slovesnost, s. 226-234. ŠTÍCHA, F. (1989): Lexikální neurčenost participantu ve starší češtině ve srovnání se současnou češtinou a ruštinou. In: Slavia 58, s.275-283. ŠTÍCHA, F. (1990): K užívání opisného pasíva v současné češtině. Naše řeč 73, s. 63-73. ŠTÍCHA, F. (1992): O povaze jednoho typu adverbiální determinace. Naše řeč 75, s. 183-193. ŠTÍCHA, F. (1992): Ještě o přívlastku volném a těsném. Naše řeč 75, s. 255-258. Štícha, F. (1996): Křížení vět v češtině. Naše řeč 79, s. 26-31. Štícha, F. (1996): Nad novou Příruční mluvnicí češtiny. Naše řeč, s. 252–265. Štícha, F. (1997): Ke dvěma méně běžným spojovacím prostředkům v současné češtině (poté, co a bez toho, aby/že: korpusová analýza. Naše řeč 80, s. 73-80. Štícha, F. (2004): Nominativ a instrumentál predikátového substantiva v současné češtině: sonda do korpusu. SaS, 65, 2004, s. 113-132. Štícha, F. (2004): Opisné pasivní konstrukce s relátorem dostat a trpným participiem v současné češtině: úzus a gramatičnost. In: Čeština. Univerzália a specifika 4, Brno, s. 391-398. Štícha, F. (2004): Pasivum (v češtině) spisovné a nespisovné. In.: E. Minářová-K. Ondrášková (eds.), Spisovnost a nespisovnost. Zdroje, proměny a perspektivy, s. 140-146, Brno: MU. Štícha, F. (2005): K lexikálně-syntaktickým významům předložky mezi. Naše řeč, 88, s. 232-237. Štícha, F. (2008): Uzuálnost, funkčnost a systémovost jako kritéria gramatičnosti. K jednomu typu morfologické derivace (udělajíc – udělající). Slovo a slovesnost 69, 176-191. Štícha, F. (2008): Abstraktní „vlastnictví“ (mít pravdu) z hlediska jazykového úzu a teorie gramatičnosti. In: A. Jaklová (es.), Člověk - jazyk - text, České Budějovice, s. 235 - 240. Štícha, F. (2010): K jednomu typu číselné (ne)kongruence. (na bázi ČNK). In: Karlík a továrna na lingvistiku. Prof. Petru Karlíkovi k šedesátým narozeninám. Brno: Host – Masarykova univerzita, 2010, s. 406-427- Štícha, F. (2011): Pasivum, reflexivní deagentiv a implicitní deagentiv. In: Kapitoly z české gramatiky. Praha: Academia, s. 809-856. Štícha, F. (2015): Česko-německá srovnávací gramatika. Praha: Academia. Štícha, F. (2018): Několik poznámek k synonymii a frekvenci příčinných spojek. Korpus – gramatika – axiologie, 17/2018, 57–65. Tesnière, L. (1988): Osnovy strukturnogo sintaksisa. Moskva: Progress. TĚŠITELOVÁ, M. a kol. (1985): Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Praha: Academia. TRÁVNÍČEK, F. (1935): Záporky ve spisovné češtině. Naše řeč 19, 6-7, s. 315-320. TRÁVNÍČEK, F. (1938): Záporový genitiv v češtině. SaS, 4, s. 129-138. TRÁVNÍČEK, F. (1951): Mluvnice spisovné češtiny II. Praha: Slovanské nakladatelství. Uhlířová, L. (1987): Knížka o slovosledu. Praha: Academia. UHLÍŘOVÁ, L. (2014): Konkurence předložek v(e) – na, do – na. In: Markéta Pravdová, Ivana Svobodová (eds.): Akademická příručka českého jazyka. Praha: Academia, s. 443-447. Uhlířová, L., - Kučerová, I. (2017): Projektivnost (projektivita). In: P. Karlík – P. Nekula – J. Pleskalová (eds.): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. ULIČNÝ, O. (1984): Instrumentál v struktuře české věty. Praha: OBIS VACHEK, J. (1939): Porušování záporové shody v českých záporných větách obecné platnosti. In: Časopis pro moderní filologii, 26, s. 47-52. VACHEK, J. (1947): Obecný zápor v angličtině a češtině. In: Příspěvky k dějinám řeči a literatury anglické. Praha: UK. Veselý, L. (2014): Gramatické studie I.: příspěvky k české aspektologii. Olomouc. VESELÝ, V. (2013): K významovým vztahům v apoziční skupině. Slovo a slovesnost 74, s. 178–194. Vondráček M. (1999): Příslovce a částice - hranice slovního druhu. Naše řeč, 82( 2 ), s. 72-78. VONDRÁČEK, M. (2002): Prší, fouká a je mi bídně. (Pragmatika tzv. jednočlenných vět). In: Čestina – univerzália a specifika 4. Sborník konference v Brně 15.–17. 11. 2001. Praha: Lidové noviny, s. 265–276. Vondráček M. (2003): Nepredikativnost. Hradec Králové: Gaudeamus. VONDRÁČEK, M. (2004): Bezsubjektové konstrukce a oficiální komunikační situace. In: Spisovnost a nespisovnost. Zdroje, proměny, perspektivy. Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané 10. - 12. února 2004. E. Minářová – K. Ondráčková (eds.), Brno: Masarykova univerzita, s. 266–268. VONDRÁČEK, M. (2004): Formální subjekt v češtině (pragmatický faktor pohybu mezi centrem a periferií). Sborník příspěvků z 3. mezinárodní konference. P. Pořízka – Vl. Polách (eds.), Olomouc: Univerzita Palackého, s. 126–133. VONDRÁČEK, M. (2005): Dynamika gramatického čísla. In: Gramatika a korpus, Grammar & Corpora 2005. Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference, 23.–25. 11. 2005, sídlo AV ČR v Praze. F. Štícha, J. Šimandl (eds.). Praha: Academia, s. 282-294. VONDRÁČEK, M. (2006): Možnosti a meze přisuzování. In: Možnosti a meze české gramatiky. F. Štícha (ed.), Praha: Academia 2006, s. 195–207. VONDRÁČEK, M. (2007): Dynamika gramatického čísla. In: Gramatika a korpus, Grammar & Corpora 2005. Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference, 23.–25. 11. 2005, AV ČR v Praze. Praha: ÚJČ AV ČR, s. 282–294. VONDRÁČEK, M. (2008): Nominativ: forma a funkce. In: Grammar & Corpora, Gramatika a korpus 2007. F. Štícha, M. Fried (eds.), Praha: Academia, s. 437–443. VONDRÁČEK, M. (2017): Negace – aspekt slovotvorný. In: Jazyk a jazykoveda v pohybe II. VEDA, Bratislava 2017, s. 544–548. El. verze: http://www.juls.savba.sk/knizne_ novinky. html VONDRÁČEK, M. (2022): K (pseudo)koordinaci v konstrukcích typu „sáhnout a vytáhnout“, „čichat a cítit“. Slavistična prepletanja 1. Univerza v Mariboru, Filozofska fakulteta, Slovenija, s. 59–68. ISBN 978-961-286-581-8. DOI: https://doi.org/10.18690/ um.ff.3.2022 VONDRÁČEK, M. (2024): Gramatické kategorie substantiv. Praha: Academia, 351 s. WUNDERLICH, D. (1974): Pragmatik. Einleitung und Referenzsemantik. In: Lehrgang Sprache, II, Basel: Beltz Verlag und Tübingen: Weinheim Niemeier Verlag,. ZIKMUND, V. (1863): Skladba jazyka českého. Litomyšl-Praha: Nákladem Antonína Augusty. Zimek, R. (1960). K chápání posesívnosti. Rusko-české studie. Praha: Vysoká škola pedagogická, s. 131–156 SEZNAM ZKRATEK A ZNAČEK Zkratky názvů korpusů: ČNK Český národní korpus PDT Pražský závislostní korpus (Prague Dependency Treebank) v7, v8 atd. souhrnné korpusy psaných textů od starších po novější Zkratky názvů novin: LN Lidové noviny MFD Mladá fronta Dnes Zkratky názvů pádů: I instrumentál N nominativ N/I nominativ nebo instrumentál Nsg nominativ singuláru (1. pád j. č.) Gsg genitiv singuláru (2. pád j. č.) Dsg dativ singuláru (3. pád j. č.) Asg akuzativ singuláru (4. pád j. č.) Lsg lokál singuláru (6. pád j. č.) Isg instrumentál singuláru (7. pád j. č.) Npl nominativ plurálu (1. pád mn. č.) Gpl genitiv plurálu (2. pád mn. č.) Dpl dativ plurálu (3. pád mn. č.) Apl akuzativ plurálu (4. pád mn. č.) Lpl lokál plurálu (6. pád mn. č.) Ipl instrumentál plurálu (7 pád mn. č.) Zkratky názvů gramatických jevů (kromě pádů): (Běžné zkratky jako adj. (adjektivum), komp. (komparativ) aj. zde neuvádíme.) A adjektivum C klauze HV hlavní věta I infinitiv K korelativum KP komitativní plurál KS komitativní singulár N1 substantivum v nominativu singuláru PA posesivní adjektivum PI přísudkový instrumentál PN přísudkový nominativ RD reflexivní deagentiv Rel adjektivní vztažné zájmeno RM reflexivní morfém (se, si) ŘZVV souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět S substantivum SR sémantická role SVV souvětí se souřadnými vedlejšími větami V verbum VF verbum finitum VNP verbonominální přísudek VV vedlejší věta VVBSV souvětí s vedlejšími větami bez syntaktického vztahu Zkratky názvů gramatik (mluvnic), gramatických příruček a slovníků: (bibliografické údaje viz v seznamu literatury) ČNSG Česko-německá srovnávací gramatika MČ Mluvnice češtiny NESČ Nový encyklopedický slovník češtiny PMČ Příruční mluvnice češtiny SSJČ Slovník spisovného jazyka českého Značky: * označuje negramatiký výraz ? označuje gramaticky sporný výraz ° označuje nedoložený výraz / stojí mezi variantami slova, výrazy synonymními apod. // stojí mezi variantami slova, výrazy synonymními apod. – konfrontuje jeden výraz s druhým : konfrontuje jeden výraz s druhým x konfrontuje výrazy v nějakém smyslu protikladné Ü vyjadřuje ,derivováno z‘ JMENNÝ REJSTŘÍK (Autoři citovaných dokladů. V rejstříku nejsou rozlišeni autoři českých originálů od autorů cizích, zpravidla klasiků světové prózy (např. I. Babel, S. Beckett, A. Camus, F. M. Dostojevskij, F. Dürrenmatt, E.Zola), u nichž jde o překlady do češtiny.) A Ajtmatov, Č. Ajvaz M. Andersch, A. Andrásová R. Arbes, J. Aškenazy, L. B Baar, J. Š. Babel, I. Babická, H. Bajaja, A. Bašta, J. Batlička, O. Bauer, J. Bauerová, A. Bažant, J. Beckett, S. Bělehrádek J. Beneš, E. Benýšek, Z. Beran, L. Berková, A. Bernášek, V. Bílek, J. Bílý, J. Binar, I. Blažková, K. Blechová, Z. Boček, E. Boček, J. Boček, L. Böhmsche, V. Bolavá, A. Bonaventura, M. Borovička, V. P. Boudník, V. Brabenec, J. Bradbury, R. Branald, A. Brdečková, T. Brodil, J. Broumovská, A. Brycz, P. Březinová, A. Březinová, T. Březovský, B. Buberle, M. Bukowski, Ch. Bulgakov, M. A. Bunin, I. Burian, J. Burian, O. Buš, K. Bušta, P. C Cabák, M. Camus, A. Camus, A. Capponi, V. – Novák, T. Cerman, P. Cervantes, M. de Cicero M. T. Cílek, R. Cílek, V. Cimický, J. Ciprová, O. Clarke A. C. Coelho, P. Csicsely, L. Č Čapek, J. Čapek, K. Čechov, A. P. Čechura, J. Čechura, R. Čep, J. Černá, J. Černík Z. Černucká, V. Čtvrtek, V. D Darwin Ch. de Balzac H. Denemarková, R. Denková, M. Devátá, I. Devátá I. – Plzák M. Dickens, Ch. Dienstbier, Z. Dietl, J. Diviš, I. Dobrylovský, J. Doctorow, E. I. Dostojevskij, F. M. Dotlačil, J. Dousková, I. Dousková, I. Doyle, A. C. Dufek, P. Dumas, A Dürrenmatt, F. Durych, J. Dušek, M. Dvořák, O. Dvořák, S. Dvořáková, P. E Eco, U. Eichler, P. Erben, V. Etzler, T. Exner, M. F Faber, M. Faulkner, W. Fendrych, M. Ferrante, E. Fibiger, M. Fic, I. Filip, O. Fischerová, A. Fišera, Z. Fitzgerald, F. S. Flaubert, G. Flegr, J. Foglar J. Formánek, J. Fousek, J. France, A. Francková, Z. Frýbort, P. Frýbová, Z. Frýdlová, P. Fuks, L. Fulghum R. Fulghum, R. G García-Márquez, G. Gordonová, B. Gorkij, M. Gott, K. Götzová, B. Graclík, M. Grandl, P. Grass, G. Grosman, L. Gruša, J. Gruša, M. H Hailay, A. Hájková, V. Hakl, E. Halas, F. Hanzelka, J. – Zikmund, M. Hašek, J. Havel, I. M. Havel V. Havelka, M. Hejdánek, L. Hejl, V. Helcl, Z. Heller J. Hemingway, E. Hodrová, D. Hofman, R. Holubová, M. Homér Horáček, M. Horáková, P. Horníček, M. Horská, B. M. Horyna, B. Hořejší, J. Hostovský E. Houser, P. Houška, V. Hrabal, B. Hrachovcová, A. Hrdlička, P. Hrkal, Z. Hubač, J. Hudeček, V. Hudečková, E. Hudský, P. Hugo, V. Hule, M. Hůlová, P. Hurník, I. Hutka, J. CH Chandler, R. Chesterton, G. K. Chrastil, P. Christie, A. Chroustová, J. Chytková, O. I Irving, J. Ishiguro, K. J Jahn, D. Jakoubková, A. Jančíková, E. Jandourek, J. Janoušek, J. Jansa, P. Jareš, V. Jerie, P. Jindra, J. Jirotka, Z. Junek, V. Junková, Š. K Kačer, J. Kačírková, E. Kafka, F. Kaiserová, Z. Kameníček, J. Kantůrková, E. Kašparová, I. Katalpa, J. Kazan, E. Keller, J. Kerouac, J. Klánský, M. Klaus, V. Klevisová, M. Klíma, I. Klíma J. Klíma, L. Klobouk, J. Kment, J. Knapová, A. Kocourek, M. Kohout, P. Kohoutek, T. – Čermák, I. Kolíř, J. Komárek, V. Konáš, M. Koppová, E. Körner, V. Körnerová, H. M. Kosatík, P. Kosek, J. Košanová, M. Koukolík, F. Kouřil, V. Kováčová, K. Koval, K. Kovaříková, J. Kozák, K. – Weiss, T. – Schulzová, H. Král, M. Kratochvil, J. Kraus, I. Krechler, J. Kriseová, E. Kryl, K. Křístek, V. Kříž, I. Kubánek, J. Kubátová, T. Kubišová, M. Kundera, M. Kupka, J. S. L Landovský, P. Langer, F. Lavalová, V. Lawrence, D. H. Legátová, K. Lenz, S. Levy, S. Lipecká, O. Locke J. London, J. Loukotková, J. Lustig, A. M MacDonaldová, B. Macek, J. Macek, M. Macková, M. Macner, D. Macourek, M. Macháček, L. Macho, M. Machonin, P. – Tuček, M. Majerová, M. Makásek, I. Maratová, M. Marek, J. Martin, E. Martínek, L. Masaryk, T. G. Matějka, V. Matoušek, I. Maupassant, G. de Maurois, A. McBain, E. Meyrink, G. Michl, J. Mikisek, L. Mirovská, I. Mlynářová, M. Mlynkec, T. Moc, S. Moravec, M. Mornštajnová, A. Morrison, T. Moučková, M. Muchová, L. Murakami, H. Muška, L. Myšková, I. N Nabokov, V. Nacume, S. Navrátil, B. Navrátil, J. Neff, O. Nepil, F. Neužil, F. Nohavica, J. Novotný, P. O Obermannová, I. Odvárka, J. Oldřichová, J. Otčenášek, J. Ovečka, J. P Padevět, J. Padevět, T. Pachtová, H. Páral, V. Parkánová-Whiton, H. Pasternak, B. Patočka, K. Pavel, O. Pavlík, P. Pawlowská, H. Pazdera, L. Pehe, J. Pechar, I. Pekárková, I. Pelant, I. Pelcová, N. Peroutka, F. Petiška, E. Pivoda, O. Pixa, J. Plzák, M. Poberová, S. Poláček, K. Polách, A. Pospíchal, A. Pospíšilová, J. Pospíšilová, Z. Potok, Ch. Požárová, L. Preclík, V. Procházka, R. Procházková, L. Prošková, H. Prouza, P. Přibský, V. Pucholt, V. Pujmanová, M. R Rada, K. Rakoncaj, J. – Jasanský, M. Randová, A. Rankov, P. Rašek, A. Rath, D. Rauvolf, J. Ráž, R. Richter, K. Richterová, S. Ringen, S. Rotrekl, Z. Rowlingová, J. K. Rudiš, J. Rudolf, S. Rushdie, S. Růžička, M. Rychlík, J. – Penčev, V. Ř Řeháčková, V. Řehák, Z. Řehořková, E. Řeřicha, B. Řezáč, V. Říčan, P. Říchová, B. S Salinger, J. D. Salivarová, Z. Saltykov-Ščedrin, M. J. Saroyan, W. Sartre, J. P. Seidlová, M. Sekera, J. Selucký, O. Shakespeare, W. Shaw, I. Schreiber, V. – Budil, I. Sidon, K. Sienkiewicz, H. Simenon, G. Singer, I. B. Skuhra, J. M. Smetanová, J. Smoljak, L. – Svěrák, Z. Solženicyn, A. Sommerová, O. Soška, M. Sousedík, P. Stašek, A. Steinbeck, J. Steklač, V. Stendhal Stevenson, R. L. Stiborová, V. Stich, A. Stoniš, M. Stránský, J. Stryková, J. Styron, W. Suchý, J. Suchý, O. Svárovská, B. Svěrák, J. Světlá, K. Szalaiová, R. Š Šabach, P. Šafránková, D. Šefara, M. Šichtařová, M. – Pikora, V. Šimáček, J. Šindelář, V. Šindelka, M. Šír, O. Škvorecký, J. Šlachta, R. Šlik, P. H. Šmahel, F. Šmíd, Z. Šochová, A. Šolochov, M. Šotnarová, I. Špáta, J. Štampach, I. Štědroň, J. Štěpánek, Zb. Štěpánková, I. Štětina, J. Štolba, J. Štorkán, K. Štráfeldová, M. Šuleř, P. Švandrlík, M. Švejda, J. T Táborská, O. Tajovská, I. Talpová, E. Thoma, Z. Tigrid, P. Tichá, J. Tocqueville, A. de Tokarczuk, O. Tolkien, J. Tolstoj, L. N. Toman, M. Tománek, J. Tomek, J. Tomsová, K. – Müllerová, L. Topol, J. Towles, A. Trefulka, J. Trojan, P. Tučková, K. Turgeněv I. S. Tvrdá, E. U Uhde, M. Uličný, M. Updike, J. Urban, J. Urban, L. a kol. Urban, M. Ustohal, V. V Vaculík, L. Vaculík, O. Vaculíková, M. Vágnerová, M. Vácha, D. Vácha, M. O. Valenta, M. Valenta, E. Valová, N. Vančura, V. Vaněček, M. Vaňková, L. Váňová, M. Vašíček, A. Vávra, J. Vávra, S. Veselá, V. Veverka, P. Viewegh, M. Villon F. Vlasák, V. Vojtíšek, H. von Hofmannsthal, H. Vondráček, M. Vondrášek, K. Vondruška, V. Vonnegut, K. Vopěnka, M. Voskovec J. – Werich J. Vovsová, A. Vrba, M. Vrchovský, L. W Wagnerová, A. Waltari, M. Walterová, B. Walterová Benešová, B. Weber, M. Weil, J. Werich, J. Whitton, H. Woolfová, V. Z Zábrana, J. Zamarovský, V. Zapletal, Z. Zgustová, M. Zibura, L. Zikmund, P. Zmeškal, T. Zola, E. Zoščenko, M. Zrůst T. Ž Žáček, J. Žadan, S. Žák, J. Žáková, H. Žantovský, M. Věcný rejstřík A absence čárky absence pauzy absence úzu absentovat abstrakta adjektiva desubstantivní adjektiva deverbální adjektiva hodnotící adjektiva kvalitativní adjektiva posesivní adjektiva primární adjektiva relační adjektiva substantivizovaná adjektivní atribut adjektivum posesivní adjektivum relační deadjektivní adjektivum relační desubstantivní adjektivum účelové adjektivum v postpozici adjektivum verbální adjektivum závislé na infinitivu adjunkce administrativní mluva adnominální adordinace adresát adverbální adverbia s časosvým významem adverbia zájmenná vztažná (příslovce vztažná, relativa) adverbiále adverbiália adverbializovat adverbiální doplnění adverbiální určení adverbium jinak adverbium kam adverbium kde adverbium kdy adverbium kudy adverbium natolik a spojka až (viz spojka až s adverbiem natolik) adverbium natolik a spojka že (viz spojka že s adverbiem natolik) adverbium odkud adverbium tak a spojka až (viz spojka až s adverbiem tak) adverbium tak a spojka že (viz spojka že s adverbiem tak) adverze agens aktant aktivní perspektiva aktivum aktuální členění akuzativ měrový anaforický analytické tvary složené (viz též slovesné t. s.) angličtina anonymizovat anteponovaná složka anteponovaný anteponovaný člen antepozice antepozice příklonky antepréteritum antikadence antonymie antonymní apelativní apelativum apozice apozice vedlejších vět apozice vysvětlovací apoziční skupina apoziopeze arbitrárnost argument archaický archaizace asyndetický asyndeton atrakce atribut atribut adjunkční atribut genitivní atribut komitativní atribut několikanásobný atribut nerestriktivní atribut neshodný atribut postupně rozvíjející atribut relační atribut restriktivní atribut shodný atribut těsný (vit též a. restriktivní) atribut volný (viz též a. nerestriktivní) atributivní infinitiv autor věty autorský jazyk autorský vypravěč autostylizace auxiliár B beletrie benefaktor beneficient bezpříznakový pád bezpřízvučný tvar C centrální větný člen cirkumpozice cirkumstant cirkumstant cíle pohybu cirkumstant časově měrový cirkumstant času cirkumstant doprovodu cirkumstant míry cirkumstant místa cirkumstant podmínky cirkumstant prostředku cirkumstant příčiny cirkumstant přípustky cirkumstant srovnání cirkumstant účelu cirkumstant východiska pohybu cirkumstant výjimky cirkumstant výsledku děje cirkumstant zdroje informace cirkumstant způsobu cirkumstant zřetele cirkumstanty časové cirkumstanty kauzální cirkumstanty prostorové cirkumstanty způsobové citoslovečný Č čas absolutní čas budoucí čas minulý čas předminulý čas relativní časová distributivnost časová lokalizace časové charakteristiky časově navazovací věty vztažné časové údaje časové určení časový rámec časový údaj částice jistotně modální částice to částice vůbec částice vymezovací čeština literární čeština mluvená čeština nespisovná čeština spisovná čeština stará činnost aktivní činnost intelektuální činnost komplexní činnost manipulativní činnost mentální činnost smyslová činnost sociální činnost verbální činnost volní číslovka neurčitá číslovka řadová číslovka základní člen řídící člen závislý členění textu členy apoziční skupiny členy závislé D dativ etický dativ proživatele deagentiv deagentiv implicitní deagentiv reflexivní deagentizace deagentizátor deagentní konstrukce deagentní struktury dedikační funkce definiční kvalifikace děj psychický děj způsobovaný (viz též d. kauzovaný) děj způsobující děje hypotetické dějová situace dekonkretizovat denotát designace determinace determinace souvětná determinátor determinovat disjunkce disjunkce distributivní disjunke exkluzivní disjunktivní dispozitiv distribuce forem distribuční plurál/pluralita distribuční singulár/singularita distributivnost dlouhý tvar participia dodatečně připojený větný člen dodatečné připojování dokonavý dominovat doplněk doplněk interponovaný doplněk k podmětu doplněk k předmětu doplněk několikanásobný doplněk podmětový doplněk předmětový doplněk subjektový (kopredikát) doplněk těsný doplněk těsný rozvitý doplněk volný doplnění adresáta doplnění agentivní doplnění neobligatorní doplnění v dativu doplňková adverbia doplňkový atribut doplňkový infinitiv doplňky anglické druh věty druhy klauzí druhy závislých klauzí (vět) durativní dvojice spojek kontaktních E ekvivalence elektivní konstrukce elementární věta elidovaný elipsa elipsa aktuální elipsa části kompozita elipsa části slova elipsa části složeného slovesného tvaru elipsa části víceslovného větného členu elipsa jmenné části složeného predikátu elipsa kontextová elipsa modálního slovesa elipsa objektu elipsa pomocného slovesa být elipsa predikátu elipsa předložky elipsa řídícího substantiva elipsa sémantická elipsa slovesa elipsa složené části složeného predikátu elipsa spojky elipsa spojovacího výrazu elipsa strukturní elipsa subjektu elipsa systémová elipsa valenční elipsa věty hlavní eliptické konstrukce eliptické věty eliptický elize emoce enklitika existenciální je expresivní expresivní mluva F faciliativ faktovost fakultativní fakultativní užívání fakultativní větný člen fakultativnost fáze děje fiktivní konvezrace fokus formální struktura věty formální to formy nesystémové formy systémové francouzština frazém frazeologismus frazeologizace frazeologizovaný frekvence frekvence absolutní frekvence nízká frekvence pasiva frekvence velmi nízká frekvenční pásmo frekvenční poměry frekvenční pořadí frekvenční rozpětí frekvennčí rozdíly frekventovaný funkce doplňující funkce generická funkce identifikační funkce individualizační funkce infinitivu funkce klasifikační funkce kvalifikační funkce pasiva funkční větná perspektiva funkčnost futurum generická funkce generický generičnost genitiv bezpředložkový genitiv numerativní genitiv partitivní genitiv předložkový genitiv u sloves nereflexivních genitiv u sloves reflexivních genitiv záporový gradace gramatická kategorie gramatická shoda gramatický gramatikografie H heterogenní hierarchická výstavba hierarchie hodnotící postoje hodnotící složka homonymie homonymie spojek homonymie tvarová homonymní hovorové vrstvy češtiny hovorový humor jazykový humoristická próza humorotvorný hyperonymum hypotaktická koordinace (nepravá hypotaxe) hypotaxe I identifikace identifikace jedinečné entity idiolekt imperfektivní (viz též nedokonavý) implicitní implikované významy implikovat infinitiv infinitiv atributivní infinitiv doplňkový infinitiv objektový (předmětový) infinitiv pasivní infinitiv podmětový infinitiv podmínkový infinitiv přací infinitiv předmětový infinitiv účelový infinitiv valenční infinitiv vyjadřující rozhořčení infinitiv výzvový infinitiv záporný infinitivní konstrukce infinitivní skupina infinitivní vazba inchoativní iniciace iniciace explicitní iniciace implicitní iniciační operátory iniciační predikáty iniciátor iniciovaný děj instrumentál instrumentál bezpředložkový instrumentál příčiny instrumentál subjektový intence intenzita děje interpozice interpunkce intonační centrum invariant invariantní invariantnost slovosledná invarinaty slovosledné struktury inverze inverzní irelevantní ironie ironizační iterativní J jednotka promluvy jednotka syntaxe jednotka textu jednotka textu/textová jev negativní jev pozitivní jevy záporné jistotně modalitní výrazy jména odvozená jména vidově nespecifická jmenná skupina (viz též s. nominální / nominální s.) jmenná složka přísudku jmenný tvar jméno dějové juxtapozice juxtapozice atributivní věty K kadence kannadština kataforikum o to a tím kategoriální konstrukce kategoriální sémantika kategoriální sloveso generické kategorie aktualizační kategorie času kategorie čísla kategorie modu kategorie osoby kategorie predikační kategorie shodové kategorie vidu kategorie výsledného stavu kategorie způsobu kauzace kauzativní konstrukce kauzativní význam kauzátor kauzovaný kauzující klasifikace apozičních skupin klauze klauze hlavní klauze lokalizační (místní) klauze příslovečná klauze řídící klauze s kondicionálem klauze vedlejší klauze vložená klauze závislá knižní knižní okazionalismus knižní stylizace knižní tvar kognitivní kognitivní model kohyponymie kohyponymum kolokabilita (viz též spojitelnost) kolokace kombinace atributů kombinace modálních sloves kombinace valenčních doplnění komika komitativní plurál viz plurál komitativní komitativní singulár viz singulár komitativní kompaktnost souvětná komparativ komplement komplement času komplement doplňkový komplement míry komplement místa komplement nulový komplement objektový komplement okolnosti komplement prostředku děje komplement směru a cíle pohybu komplement subjektový komplement trasy pohybu komplement východiska pohybu komplement způsobu děje kompletace souvětná kompletace větou podmětovou kompletace větou předmětovou komplexní sémantika dispozitivu komunikační podmínky komunikační potřeba komunikační proces komunikační účel komunikační záměr konatel konatel anonymní kondicionál kondicionál složený kondicionálové tvary složené konec děje kongruence (viz shoda) kongruence antecedentu s koreferenčním zájmenem kdo, co kongruentní konjunkce konjunkce konjunkt konkréta konkurence konkurence doplňku a atributu konkurence prostředků konkurence předložek konkurence vedlejší věty a infinitivu konkurence větných vzorců konkurence vyvážená konkurenční předložky konotace konstitutivní konstitutivní složky konstitutivní větný člen konstrukce archaická konstrukce hovorová konstrukce participiální konstrukce přechodníkové konstrukce s infinitivem konstrukce s tematizovaným infinitivem konstrukce se zájmenem co kontaminace kontext kontextový kontexty specifické kontrast kontrastivní kontrastování koordinace koordinace asyndetická koordinace číslovek koordinace hypotaktická (nepravá hypotaxe) koordinace kontaktní koordinace prostá koordinace shodných atributů koordinace souvětná koordinace spojková koordinace syndetická koordinace vět hlavních koordinace vět vedlejších koordinace vztažně navazovací koordinace zájmen koordinační spojení s významem stupňovacím koordinační spojení s významem časové následnosti koordinační spojení s významem důsledkovým koordinační spojení s významem konfrontačním koordinační spojení s významem odporovacím (adverze) koordinační spojení s významem slučovacím (konjunkce) koordinační spojení s významem vylučovacím (disjunkce) koordinační typ koordinát koordinátory koordinovaná adjektiva koordinované členy koordinované výrazy koreference koreferenční vztah korelativa korelativa jednou, když; dřív/dříve, když; tehdy/tenkrát, když; kdysi, když korelativní ani / i tehdy korelativní časová substantiva korelativní pak v podmínkové klauzi korelativní spojková struktura pokud – potud korelativní spojkový výraz do té míry, až (spojka až s korelativem do té míry) korelativní spojkový výraz do té míry, že (spojka že s korelativem do té míry) korelativní tam korelativní toho, tomu, tím korelativní výraz proto, že korelativum během toho, co korelativum bez ohledu na to, že korelativum bez předložky korelativum jen tehdy, kdyby korelativum jen tehdy, když korelativum jen tehdy, pokud korelativum jen, kdyby korelativum jen, když korelativum jen, pokud korelativum kvůli tomu, že korelativum navzdory tomu, že korelativum ne / nikoli proto, aby, ale / nýbrž proto, aby korelativum ne / nikoli proto, že / že by…, ale / nýbrž proto, že korelativum nejen proto, aby …, ale také / zejména / především proto, aby korelativum nejen proto, že …, ale také / zejména / především proto, že korelativum někam, kde korelativum někde, kde korelativum nespojité korelativum proto, aby korelativum s předložkou korelativum spojité korelativum tam, kam korelativum tam, kde korelativum teď když korelativum tehdy, jestliže korelativum tehdy, kdyby korelativum tehdy, když korelativum tehdy, pokud korelativum to korelativum z toho důvodu, že korelativum zdvojené korpus korpus SYN 2020 korpus SYN v7 korpus SYN v8 korpus SYN v9 korpus SYN v10 korpus SYN v11 krátký tvar osobního zájmena křížení vět kumulace funkcí kvalifikace kvalitativní rys kvantifikátor kvantifikátor zájmenný kvantifikující kvantitativní údaj langue lexikalizace lexikalizovaný lexikalizovat se lexikální obsazení věty linearita linearita základní lineární lineární postavení lokalizace lokalizace časová lokalizace dějová lokalizace dynamická lokalizace existence lokalizace prostorová lokalizace statická lokalizace stavová M maďarština malfaktor malficient medium meteorologické procesy a stavy míra děje míra ustálenosti místo ve větě mluva administrativní mluvčí mluvená komunikace mluvená řeč množina modálnost modifikace doby trvání modifikace větných struktur modifikované věty mofifikace morfém reflexivní se/si morfologie pasiva motivovanost N národní obrození následnost navazování větné názvy ustálené nedokonavý neformální negace negace celková negace částečná negramatický negramatičnost nekongruentní nekonstitutivní nekonstitutivní větný člen němčina nepersonálnost nepravá či nevlastní věta vztažná nepravá hypotaxe (viz hypotaktická koordinace) nepravá věta účelová nepravé věty vedlejší spojkové neprediktabilní neprojektivita neprojektivita slovosledná neprojektivní struktura nepřijatelnost věty nepříznakový nerealizace obligatorního objektu nerestriktivní nevhodný instrumentál nominalizace nominalizace adverbiální věty účelové nominalizace adverbiálních klauzí nominalizace adverbiálních klauzí s časovým významem nominalizace atributivních vedlejších vět nominalizace doplňkových klauzí nominalizace podle druhů vedlejších klauzí nominalizace podmětových/podmětných klauzí nominalizace podmínkových klauzí nominalizace pomocí dějového substantiva nominalizace pomocí infinitivu nominalizace pomocí participia nominalizace pomocí participia minulého činného na -lý nominalizace pomocí participia minulého činného na -vší nominalizace pomocí participia přítomného činného nominalizace pomocí participia trpného nominalizace pomocí přechodníků nominalizace pomocí přechodníku minulého nominalizace pomocí přechodníku přítomného nominalizace předmětových klauzí nominalizace přívlastkových klauzí nominalizace souvětí nominalizace účelových klauzí nominalizace ve spojení s fázovými slovesy nominalizace ve spojení s předložkami nominalizace věty způsobové nominalizace závislé věty nominální fráze nominální konstrukce nominální skupina nominální skupina (viz též jmenná s.) nominativ nominativ jmenovací norma normativní nositel děje nositel statické relace novináři nulová doloženost nulový znak numerativ numerativní O objekt v akuzativu objekt v genitivu objekt v instrumentálu objekt v předložkovém pádě objekty nulové obligatorní obligatornost oblitatorní větný člen obrat rektifikační obraty ustálené obrazný obsah situační odborné vyjadřování odborný termín odkazovací funkce odkazovací ten odkazovací tento odkazovací to ohnisko okamžik promluvy okazionalismus okazionálně okazionální okazionální infinitivní vazby okolnosti specifické okolnostní určení okolnostní urční závazné okolnostní význam opakovanost dějů operátor opisné pasivní konstrukce organizační centrum věty organizační potenciál orientátory textové otázka otázka rozvažovací (deliberativní) P pád bezpředložkový pád předložkový pádová forma pádové formy nesystémové pády předložkové paracelace koordinátu paradigma paradigma syntaktické paradigma šestičlenné paradigma trojčlenné paradigma větných struktur paradigma vícečetné paralelismus paralelnost parataxe parcelace parcelace atributu parcelace cirkumstantu parcelace komplementu parcelace závislé klauze parcelát parcelovaná struktura pardigma dvoučlenné parenteze parolový participant participium participium minulé činné na -lý participium minulé činné na -vší participium pasivní (viz též p. trpné) participium přítomné činné participium reflexivní participium trpné (viz též p. pasivní) partikule partikule návrhové co kdyby partikule omezující jen/jenom, pouze partikule sice partikule totiž / tedy partikule třeba partikule vytýkací zvláště, zejména, především partikule zdůrazňovací přece, přece jen, přesto a stejně partikule zdůrazňující dokonce, navíc, přímo, rovnou partitivní partitivnost pasivizace pasivizovat pasivní imperativ pasivní infinitiv pasivní infinitiv pasivní participium pasivum pasivum iterativní pasivum participiální pasivum s nevyjádřeným subjektem pasivum s vyjádřeným subjektem patiens perfektivní (viz též dokonavý) performativní periferie jazykového systému periferní personálnost personický subjekt obecný perspektivizace plurál distributivní plurál komitativní pluralis maiestaticus podmět podmět formální podmět implikovaný podmět infinitivní podmět jmenný podmět komplexní podmět nejmenný podmět neurčitý podmět nevyjádřený podmět složený podmět substantivní podmět větný podmět zájmenný podmětový infinitiv podmětový patiens podmínkový imperativ podmínkový infinitiv podmiňování podmnožina pojmová třída polokadence polosouvětí polovětné konstrukce polysémie polysémní poměr (vztah) důsledkový poměr (vztah) odporovací poměr (vztah) slučovací poměr (vztah) stupňovací poměr (vztah) vylučovací (alternativní) poměr (vztah) vysvětlovací pořadí podmětu a objektu pořadí příklonek pořadí složek pořadí variantní pořadí větných členů posesivita posesum posloupnost časová posloupnost dějů posloupnost dějů nespecifická posloupnost dějů specifická posloupnost infinitivu a RM posloupnost větných členů postoj (mluvčího) jistotně modální postponovaná klauze řídící postpozice postpozice atributivní skupiny postpozice atributu postpozice neshodného atributu postpozice příklonky postupné rozvíjení posuny nesystémové posuny participantů posuny systémové potencialita potenciálně potenciální potenciální větný člen povaha slovesného děje povolání pozice adjektiva pozice atributu pozice doplňku pozice odkazovacího zájmena pozice podmětová pozice příklonek pozice RM pozice ve větě pozice zájmena pozice základní pragmaticky pragmatický pravidla pravopisu pravidla slovosledná pravidlo predikace predikace děje predikace hlavní predikace nadřazená predikace vedlejší predikace vlastnosti predikační celek predikační struktura predikát predikát analytický predikát kauzativní predikataivní funkce predikativní predikativní adjektivum predikativní jméno predikativní substantivum predikativum predikátor predikáty faktové preference preferenčně preferenční preferovat prefigáty prefix presupozice zkušenostní préteritum prézens prézens narativní produktivita produktivita latentní produktivní struktura produktor profese proklitika promluvová jednotka promluvový propozice propriální proprium próza umělecká proživatel proživatel dativní proživatel lexikálně nevyjádřený průběh děje prvky množiny prvmí přízvučný větný člen prvotní konatel předčasnost předložka bez předložka díky předložka k předložka kromě předložka kvůli předložka mimo předložka na předložka nad předložka navzdory předložka nehledě na předložka pro předložka přes předložka při předložka s předložka složená předložka vedle předložka vinou předložka vzdor předložka z/ze předložka za předložková konstrukce předložková vazba předložkový lokál předložky následkem, vzhledem k a v důsledku předložky přípustkové předložky sekundární předmět předmět řeči předmět větný (věta předmětová) předmět vnitřní předsouvání předsunutý větný člen přechodník přechodník minulý přechodník přítomný překlady antické prózy přesouvání komplementů přibližnostní příčina děje příčina děje pasivní přijatelnost příklonka příklonky nestálé příklonky stálé příklonná zájmena příklonné se příklonné zájmeno příklonný auxiliár příklonný RM přímá řeč přináležitost připojený větný člen přípustkově-podmínkové i a ani přírodní děje přírodní síly přírodní úkaz přírodní živel příslovce vztažná (relativa) příslovce zájmenné vztažné jak přístavek přísudek elementární přísudek několikanásobný přísudek slovesně-jmenný (verbonominální) přísudek slovesný přísudek složený přísudek složený přísudek verbonominální přísudkové adjektivum přísudkové substantivum přísudkový instrumentál přísudkový nominativ přívlastek kvantitativní přívlastek shodný příznakový přízvučný tvar osobního zájmena přízvuk přízvuk větný pseudokoordinační pseudokoordinát pseudopodmínka psychický stav psychosomatické procesy a stavy publicistika původce děje R rámec udaného místa receptor recipient redundantní reference reference individuální referenční funkce referenční platnost referenční vztah reflexivní deagentiv (viz deagentiv reflexivní) reflexivní forma reflexivní infinitiv reflexivní intranzitivum reflexivní sloveso rekce reklama rekurzivnost relativa (vztažná příslovce, vztažná zájmena) relativum složené réma rematické členy rematičnost rematizace rematizační funkce renesance genitivních vazeb reprodukce přímé řeči restriktivní restriktivnost rezultatativa bezpředmětová rezultativa objektová rezultativa posesivní rezultativa subjektová rezultativum rodič mláděte rodinné společné příjmení role adrestáta role patientu rozdíly kategoriální rozpor formy a obsahu rozsah spojitelnosti rozsah významu rozvíjející rozvíjející větný člen rozvíjení ruština rytmický rytmus věty řízenost S samovolnost děje sdělná perspektiva sémantická role sémantický větný vzorec shoda shoda (číselná) předmětu s plurálovým podmětem shoda (číselná) slovesného přísudku s několikanásobným podmětem shoda (číselná) v atributivním syntagmatu typu byty s terasou / terasami shoda morfologických kategorií shoda podle smyslu shoda s číslovkami shoda slovesného přísudku s jednoduchým podmětem shoda složených slovesných tvarů v čísle a rodě shoda v konstrukci s kontrolou shoda v čísle shoda v doplňkové konstrukci shoda v elektivních konstrukcích shoda v konstrukcích se sponou shoda v koordinaci shoda v osobě shoda v predikaci shoda v rámci nominální skupiny shoda v rodě shoda ve vokativních konstrukcích shodné adjektivní vztažné zájmeno shodové kategorie síla duševní síla přírodní síla sociální síla tělesná singulár komitativní singulativní skladba syntagmatu skupina koordinační skupina nominální skupina novinářů skupina osob skupina profesní skupina sloves skupina vícečlenná skupina zájmová slangový slovesa dotyku slovesa fázová slovesa mluvení slovesa modální slovesa myšlení slovesa obavy slovesa odluky slovesa performativní slovesa pohybu slovesa primárně činnostní slovesa primárně kauzativní slovesa přijímání slovesa s alternativní vazbou na infinitiv slovesa s dativní vazbou slovesa záporná slovesné tvary složené (viz též analytické t. s.) sloveso bezpředmětové sloveso být sloveso dokonavé sloveso funkční sloveso kategoriálni sloveso kauzativní sloveso mít sloveso nedokonavé sloveso plnovýznamové sloveso podpůrné sloveso polyfunkční sloveso pomocné sloveso předmětové sloveso řídící slovní druh neohebný slovní skupina slovo neohebné slovosled fixní slovosled inverzní slovosled méně obvyklý slovosled neprojektivní slovosled noremní slovosled potenciální slovosled projektivní slovosled příklonek slovosled variantní slovosled zastaralý slovosledná akutalizace slovosledná struktura slovosledná záměna slovosledné modely slovosledné varianty slovosledné zkřížení složky skupiny sociální akty současnost dějů nespecifická současnost dějů specifická souslednost časová souslovné názvy souvětí elementární souvětí komplexně (graduálně) lineární souvětí podmínkově přípustkové souvětí podřadná souřadně spojená souvětí podřadné souvětí podřadné několikanásobné souvětí prostě přípustkové souvětí pseudopodmínkové souvětí s časově navazovací (pokračovací) vztažnou větou souvětí s nepravou větou účelovou souvětí s tzv. nepravou větou vedlejší spojkovou souvětí s větou omezovací souvětí s větou způsobovou srovnávací souvětí s atributivní větou spojkovou souvětí s atributivní větou vztažnou souvětí s časovou větou souvětí s místní větou souvětí s přísudkovým adjektivem souvětí s přísudkovým substantivem souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět souvětí s větami hlavními souvětí s větami vedlejšími bez syntaktického vztahu (souvětí s větvenou závislostí vedlejších vět) souvětí s větami vedlejšími v distantním postavení souvětí s větami vedlejšími v kontaktním postavení souvětí s větami vztažnými souvětí s větami zkříženými souvětí s větou důsledkovou souvětí s větou odporovací souvětí s větou podmínkovou souvětí s větou polovedlejší souvětí s větou příčinnou (důvodovou) souvětí s větou přípustkovou souvětí s větou srovnávací souvětí s větou účelovou souvětí s větou účinkovou souvětí s větou výjimkovou souvětí s větou vyvozovací souvětí s větou zdůvodňovací souvětí s větou zřetelovou souvětí s větou způsobovou souvětí se souřadnými vedlejšími větami souvětí se vztahem alternativním souvětí se vztahem kontrastně porovnávacím souvětí se vztahem rozporu souvětí se vztahem stupňovacím souvětí složité souvětí souřadné souvětí vyjadřující irelevanci souvětí vylučovací (disjunktivní) souvětná kompletace (viz též kompletace souvětná) splývání hranic spojení asyndetické (asyndeton) spojení syndetické spojení těsné spojení volné spojitelnost (viz též kolokabilita) spojka (a) proto spojka (a) tudíž spojka a spojka a proto spojka a přece spojka a přesto spojka a přitom spojka a tak spojka a zatím spojka aby spojka ačkoli(v) spojka ale spojka ale i tak spojka ale přesto spojka ale stejně spojka ale zase spojka ani kdyby spojka ani když spojka ani pokud spojka aniž spojka anžto spojka ať spojka avšak spojka avšak přesto spojka až spojka až na to, že spojka až s adverbiem tak spojka až s adverbiem natolik spojka až s korelativem do té míry spojka až se zájmenným adjektivem takový a substantivem míra spojka ba spojka bez toho, aby/že spojka buď, nebo; buď …, nebo/anebo; buď(to) – anebo spojka byť spojka co spojka časová spojka časová složená spojka do té doby, než/dokud spojka dokud spojka dokud ne spojka dříve, než/dřív než spojka hned jak spojka hned když spojka i spojka i kdyby spojka I kdyby …, (s částicí) ať spojka jak spojka jak …, tak spojka jakkoli spojka jakmile spojka jednoduchá (monolexémová) spojka jelikož spojka jen spojka jen co spojka jenže/jenomže spojka jestli spojka jestliže spojka ještě než spojka ježto spojka kdežto spojka kdy spojka kdyby spojka kdykoli spojka když spojka kontrastně srovnávací spojka leč spojka leda/ledaže/leda že spojka -li spojka mezitím, co spojka místo, aby spojka natož aby/když spojka neb spojka nebo/anebo spojka neboť spojka nejen spojka nejenže…, ale/nejen…, ale spojka než spojka než aby spojka nicméně spojka nýbrž/nýbrž i spojka od té doby, co spojka odporovací spojka ovšem spojka pakliže/pakli spojka podmínková spojka podřadicí (hypotaktická) spojka pokavad/pokavaď spojka pokud spojka poněvadž spojka poté(,) co spojka potom, co spojka potud, že spojka právě/zrovna když spojka proto/a proto spojka protože spojka přece však spojka předtím, než spojka přesto spojka přesto však spojka přestože spojka přípustková spojka slučovací spojka sotva spojka sotvaže spojka souřadicí (parataktická) spojka souřadicí odporovací spojka souřadicí slučovací spojka tak, aby spojka tak, že spojka takže spojka tím, že spojka totiž spojka třeba(s) spojka účelová spojka však spojka vždyť spojka za tu dobu, co spojka zatímco spojka zda, zdali spojka že spojka že až spojka že s adverbiem tak spojka že s korelativem navzdory tomu spojka že s adverbiem natolik spojka že s korelativem do té míry spojka že se zájmenným adjektivem takový a substantivem míra spojkové řetězce spojky (a) proto, (a) tedy, a tak, takže, (a) tudíž spojky (a) tedy spojky aby a ať spojky ač a třebaže spojky ačkoli, i když, přestože spojky až když; teprve když; teprve až když spojky až poté, co/když; teprve poté, co/když spojky čili / neboli spojky i když spojky i pokud spojky jakmile, jak, sotva a sotvaže spojky jen; hned jak a jen co spojky jen; hned jak; hned když; jen co a jak jen spojky jestli a zda spojky jestli/jestliže/-li spojky jestliže a jak spojky ještě když; už když spojky kdyby a pokud s kondicionálem spojky kdykoli; pokaždé když; vždy/vždycky když spojky když, jestliže, pokud, -li spojky když; poté, co; až spojky když; poté, co; poté, kdy/když; až spojky leda až, leda aby spojky leda když/leda kdyby/leda pokud spojky pakliže a pokavad/pokavaď spojky poté, kdy a poté, když spojky různověté spojky synonymní spojky v případě, že; za podmínky/předpokladu, že; pod podmínkou, že spojky víceslovné (analytické) spojky zatímco a kdežto spojky zato; ale zato; zato však spojky že a aby spojky že a až spojovací výraz spojovací výraz (spojka) distantní a kontaktní spojovací výraz dvojitý spojovací výraz jednak – jednak spojovací výraz Ještě … a už spojovací výraz korelativní spojovací výraz Na to, aby / na to, aby spojovací výraz na to, že spojovací výraz nejen …, ale spojovací výraz nejenže …, ale spojovací výraz v tom ohledu, že spojovací výraz za tím účelem, aby nebo kvůli tomu, aby spona spontánnost děje sportovní zpravodajství standardní čeština statická relace statistiky stav duševní stav mluvčího stav psychický stav somatický stav tělesný struktury identifikační struktury lineární struktury málo doložené struktury neosobní struktury osobní struktury periferní struktury sekundární struktury závislostní stupňovatelnost styl styl administrativní styl literární styl VNP stylisticky příznakový stylisticky vhodnější stylistický záměr stylizace stylizace humorotvorná stylizační stylizační efekt stylizační záměr stylotvorná funkce stylotvorné funkce pasiva stylová hodnota stylová vyváženost stylově neutrální stylově příznakový stylově různorodý stylově vyšší stylový stylový příznak stylový rozdíl subjekt aktivní subjekt animální subjekt explicitní subjekt lidé subjekt neaktivní subjekt neživý subjekt personický subjekt podmiňujícího děje subjekt působící subjekt specificky obecný subjekt všeobecný subjekt zdvojený subjekt zevšeobecněný substandardní substantiva verbální neparadigmatická substantiva verbální paradigmatická substantivum dějové substantivum doplňkové substantivum predikativní substantivum účelové substantivum verbální superlativ symbolicky synonymie synonymie absolutní synonymie spojek synonymie spojek podmínkových synonymie spojek příčinných synonymie spojek přípustkových synonymně synonymní synonymní řady syntagma syntagma s větným atributem syntagma výpovědní syntaktická forma syntaktická funkce syntaktická jednotka syntaktická pozice syntaktické funkce pasiva syntaktické konkurenty syntakticky neúplný syntakticky úplný syntaktický větný vzorec syntax pasiva T tautonymie taxonomický téma kontrastní téma nekontrastní téma věty téma zájmenné tematická pozice tematické okolnostní určení tematické prvnky tematické substantivum tematické určení tematický podmět tematický prvek tematický prvek navazovací tematický subjekt temporální totožnost temporální unifikace teritoriálně omezen terminativní terminologické užití terminologie terminologie právní terminologizace termíny dvouslovné text lingvistický text právní text psaný textotvorný proces textové orientátory textovorný texty náboženské texty odborné texty poetické texty publicistické texty spisovné texty umělecké titulky toponymický trasa pohybu trvání stavu tvar trpného participia dlouhý tvar trpného participia krátký tvar určitý slovesný typ dějové situace typ rozvíjení typy apozic typy cirkumstantů typy elips typy větných vzorců U určení adverbiální určení času určení frekvenční určení místa určení okolnosti určení příčiny určení volné určení způsobu určení způsobu děje ustálená spojení útvar polovětný úzus V vágní vágnost valence valence adjektiv valence slovesa valence větná valenční doplnění valenční doplnění adjektiv valenční doplnění fakultativní valenční doplnění obligatorní valenční doplnění slovesa valenční doplnění substantiv valenční chování nesystémové valenční chování systémové valenční potenciál valenční pozice valenční rámec valenční slovník variabilita variabilita slovosledu variantní variantní potenciálně variantní pozice RM variantnost variantnost slovosledná varianty slovosledné vazba vazba adverbiální vazba dativní vazba objektová vazba předložek vazby předložkové verbum finitum věta apozičního typu věta atributivní věta beze smyslu věta časová věta důsledková věta elementární věta elementární samostatná věta hlavní věta kompletivní (doplňovací) věta kontaktová věta měrová věta měrově-účinková věta místní věta nepravdivá věta odporovací věta okolnostní věta podmětová věta podmětová (podmětná) spojková (věta podmětová primární) věta podmětová vztažná věta polovedlejší věta postponovaná věta predikativní věta prostředková věta předmětová věta předmětová spojková věta předmětová vztažná věta příčinná (důvodová) věta přípustková věta přirovnávací věta příslovečná věta přísudková věta přívlastková věta rematizační věta řídící věta složená věta spojková věta stupňovací věta syntakticky nadřazená věta syntakticky podřazené (závislá) věta účelová věta účinková věta vedlejší věta vedlejší adverbiální věta vedlejší atributivní (přívlastková) věta vedlejší několikanásobná věta vedlejší nepravá věta vedlejší spojková věta vedlejší spojková nepravá věta vedlejší vztažná věta vedlejší vztažná nepravá věta vysvětlovací věta vyvozovací věta vztažná věta vztažná atributivní věta vztažná časově navazovací věta vztažná kompletivní věta vztažná navazovací věta vztažná nepřívlastková či kvaziatributivní věta vztažná nerestriktivní věta vztažná podmětová věta vztažná restriktivní věta závislá věta zdůvodňovací větné členy větné schéma větné téma větné vzorce větný člen větný člen konstitutivní větný ekvivalent větný přízvuk větný přízvuk zesílený větný vzorec větosled větosled pevný větosled v elementárním podřadném souvětí větosled v elementárním souřadném souvětí větosled ve složitém souvětí větosled volný větotvorný věty (klauze) odkazující k řečovému aktu/klauze komentující věty bez podmětu věty bezpodměté (bezpodmětné, bezpodmětové) věty citového hodnocení věty eliptické věty jedině realizovatelného děje věty jednočlenné věty komentující slovo jiné věty věty kontaktové věty o existenci věty o identitě věty o lokalizaci věty o přináležitosti věty o vlasntosti věty o způsobování věty postojové věty postojové s jak věty přisuzující výrok určitému subjektu věty řečového aktu věty tautologické věty tázací věty vedlejší kontaktní věty záporné vid vliv němčiny vokativ vokativní vokativní forma vokativní vazba volné určení vsuvka (viz též parenteze) vsuvka aktuální vsuvka ustálená východisko výpovědi vykání vykonavatel děje výpověď nevětná výpovědní jednotka výpovědní perspektiva výpovědní textová jednotka výraz explicitně ztotožňující tj. (tj.), tzn. (to znamená) výraz hovorový výraz méně přesný výraz modální výraz ztotožňující výsledek děje výsledný stav výstavba věty význam implikovaný význam momentání význam potenciální význam přípustkový význam výjimky významové napětí významové odstíny významové typy cirkumstantů významový rozdíl významy prostorové významy protikladné vzácný textotvorný jev vzorce bez podmtu vztah časově-podmiňovací vztah inkluze vztah souřadnosti vztah závislosti vztahy mezi klauzemi/vztahy klauzí v rámci souvětí Z začátek děje začátek stavu zájmena co a který zájmena který a jaký zájmena přivlastňovací zájmena vztažná (relativa) zájmenný odkaz zájmeno co zájmeno co (vztažně uvozující) zájmeno co nesklonné zájmeno což (vztažně navazující) zájmeno čí zájmeno jaký zájmeno jehož, jejíž, jejichž zájmeno jenž zájmeno kdo zájmeno který zájmeno neurčité zájmeno odkazovací zájmeno odkazovací to zájmeno ten zájmeno vztažně přivlastňovací zájmeno záporné základová větná struktura zaměnitelnost prostředků zámenná příslovce zápor členský zápor noremní zápor preferenční zápor složených tvarů slovesných zápor u performativních sloves zápor v otázkách záporka záporka nijak záporka před předložkou záporka žádný záporky odpověďové záporná odpověď záporná příslovce záporná substantiva záporná zájmena záporné slovo záporný infinitiv záporný přísudek zastaralý závislá klauze závislost na kontextu zdůvodňování děje zdynamičtění zesílený důraz zevšeobecňující prostředky změna vlastnosti zmnožené určení času nebo místa znalost světa způsob negace způsobovanost děje způsobovatel děje způsoby slovesného děje ztotožňovací funkce zvratné si žánrový ________________________________ [1] K pojmu korelativa viz oddíl VI., kap..2.1.3) [2] Vzhledem k homonymii výrazu ´být povolán´ (dějový nebo stavový význam) je v tomto případě vhodnější užívat korelativa. [3] Tato tabulka si nečiní nárok na úplnost; u některých z těchto sloves mohou být v úzu vazby ještě jiného druhu; např. místo spojky zda připadá v úvahu s ní synonymní jestli. [4] U osmi z těchto deseti dokladů je infinitiv s korelativem to závislý na reflexivu dovolit si, které je závislé na slovesu nemůže, např. Žádná vláda si nemůže dovolit to, aby premiér či ministr zneužíval sociální dávky […] [5] Téměř všechny infinitivy jsou závislé na tvaru trpného participia (je odsouzen žít) [6] S výjimkou dvou dokladů jde o závislost na trpném participiu (jsou odsouzeni k tomu, opakovat chyby); v polovině dokladů mezi participiem a závislým infinitivem není čárka. [7] Většina infinitivů je závislá na tvaru trpného participia (je pověřen řešit). [8] Nadpoloviční většina vět uvozených spojkou že je závislá na tvaru trpného participia a tvaru reflexivním: je přesvědčen, že; se přesvědčil, že. [9] Věty uvozené spojkou zda jsou závislé na reflexivní formě: se přesvědčil, zda. [10] Mezi korelativem a infinitivem není čárka. [11] Je to jen hrubý odhad, neboť by bylo třeba velmi pečlivě přečíst kontexty všech 1 577 dokladů na daný dotaz, aby byly vyselektovány infinitivy účelové. Objektových infinitivů je však rozhodně více než 1 000. [12] Tato věta by byla přijatelná, pokud by zdůvodňovala, proč ona žena právě někam letí, tj. pospíchá. * Ani v nejrozsáhlejším korpusu v11 (z r. 2023) nelze ke každé z uvedených spojek nalézt větu, v níž by po dané příčinné spojce následovalo totéž sloveso. + V korpusu v11 není obsažena věta, v níž by po spojce pakliže následoval přísudek bude hezky. [13] Do tohoto počtu nejsou zahrnuty pasívní tvary (je natolik ceněn aj.) [14] Většina tvarů slovesa přesvědčit je v pasivu. [16] Vl. Šmilauer (1966, s. 96) popisuje tento typ koordinace jako „násilnou elipsu, kterou se některý člen dostává do závislosti odporující normě“. Fr. Kopečný (1962, s. 62) charakterizuje tuto koordinaci jako druh anakolutu: „(…) objekt se váže ke dvěma slovesům, ač má každé jinou vazbu; pád objektu se přitom řídí vazbou slovesa bezprostředně předcházejícího“. [17] Srov. K. Svoboda (1972, s. 30). [18] Shoduje-li se zájmeno s antecedentem i v pádě, jde o případ negramatické atrakce. [19] Až na 2. osobu singuláru příčestí minulého a pasivního příčestí vyjádřenou enklitickým -s, nikoli samostatně stojícím jsi: Přišels domů včas. Enklitické -s, jež se připojuje k bezprostředně předcházejícímu příčestí minulému, ale i k jiným slovům, s ním tak tvoří jedno ortografické slovo.