FRANTIŠEK ŠTÍCHA a kol. Velká akademická gramatika spisovné češtiny III. Syntax: Syntagma / Věta / Souvětí Část 1 Vědecký redaktor: Prof. PhDr. Jarmila Panevová, DrSc. Recenzenti: Prof. dr. sc. Petar Vuković PhDr. Ondřej Bláha, PhD. Autoři: František Štícha (Ústav pro jazyk český AV ČR) PŘEDMLUVA ODDÍL I, kap. 1 - 3, 5 – 7 ODDÍL III, kap. 1, 2.3.3, 4, 5.2, 5.3, 5.4.1, 5.5, 6.1 – 6.3, 6.4.8, 7, 8.2.3.3, 9.2, 9.3.2.5, 9.4, 10, 11, 12 ODDÍL V, kap. 1 ODDÍL VI, kap. 1.1, 1.4, 1.6, 2.1.1 – 2.1.3, 2.1.5, 2.1.6, 2.2.1 – 2.2.4, 2.2.6 – 2.2.8, 2.3, 2.4.2 – 2.4.4, 2.6, 2.7, 4, ODDÍL VII, kap. 2.5, 6.2, 8.8 Jana Bílková (Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové) ODDÍL I, kap. 4 ODDÍL III, kap. 2.3.1, 2.3.2, 5.4.2, 5.4.3, ODDÍL VI, kap. 1.2, 1.7, 2.2.5 Miloslav Vondráček (Ústav pro jazyk český AV ČR) ODDÍL III, kap. 2.1, 2.2, 3, 5.1, 5.4.4, 5.4.5, 9.1 Markus Giger (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy) ODDÍL III, kap. 6.6 ODDÍL V, kap.2 Marie Mikulová (Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy) ODDÍL III, kap. 8, 9.3 Aleš Půda (Slavisches Institut der Universität Heidelberg) ODDÍL III, kap. 6.4, 6.5 Svatava Škodová (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy) ODDÍL III, kap. 2.3.5 ODDÍL VI, kap. 1.6.3, 2.4 Josef Štěpán ODDÍL VI, kap. 1.4, 1.5, 2.5, 3 Veronika Kolářová (Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy) ODDÍL II, kap. 1 Ivana Bozděchová (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy) ODDÍL II, kap. 2.1 – 2.3 Jan Radimský (Filozofická fakulta Jihočeské univerzity) ODDÍL III, kap. 2.3.4 Vojtěch Veselý (Ústav pro jazyk český AV ČR) ODDÍL IV Jana Kocková (Slovanský ústav AV ČR) ODDÍL V, kap. 3 Vladimír Petkevič (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy) ODDÍL VII, kap.1, 2.1 – 2.4, 3 – 5, 6.1, 7, 8.1 – 8.7 Lucie Kopáčková (Ústav pro jazyk český AV ČR) ODDÍL II, kap. 2.4 Marta Koutová (Ústav pro jazyk český AV ČR) ODDÍL VI, kap. 2.1.4 Každá výjimka vzbuzuje badatelovu přízeň. F. Werfel Nejsem tak pošetilý, abych si myslel, že někdo může předstírat, že se pokusí o dokonalé zreformování všech jazyků na světě nebo jen jazyka své rodné země, aniž by se stal směšným. J. Locke Stručný obsah Oddíl I: Definice syntaxe. Základní pojmosloví a terminologie 1. Co je syntax 2. Základní syntaktické jednotky 3. Obecné typy větných struktur 4. Základní typy syntaktických vztahů 5. Valence a rekce 6. Větné členy 7. Sémantické role větných členů Oddíl II: skladba nominální skupiny 1. Struktury valenční 2. Struktury slovosledné Oddíl III: skladba VĚTy 1. Struktura věty: konstitutivní a rozvíjející elementy 2. Přísudek a jeho druhy 2.1 Obecná charakteristika 2.2 Přísudek elementární 2.3 Přísudek složený 3. Větné vzorce 4. Slovosled: syntaktické struktury lineární 4.1 Principy slovosledu: slovosled fixní a slovosled aktuální 4.2 Struktury fixního slovosledu 5. Sémantické větné typy 5.1 Věty bez podmětu 5.2 Věty s aktivním subjektem 5.3 Věty s nositelem děje 5.4 Věty vyjadřující statickou relaci 5.5 Věty o způsobování 6. Struktury deagentní 6.1 Definice deagentních struktur 6.2 Pasivum 6.3 Opisné pasivní konstrukce 6.4 Deagentiv 6.5 Dispozitiv 6.6 Rezultativum 7. Paradigmatika větných struktur 8. Modifikace větných struktur 9. Větné členy závislé na přísudku 9.1 Podmět 9.2 Komplement 9.3 Cirkumstant 9.4 Doplněk 10. Atribut 11. Funkce infinitivu 12. Negace Oddíl IV: APOZICE (aDORDINACE, PŘÍSTAVEK) 1. K obecné charakteristice apozice 2. Apoziční skupiny s těsným připojením složek 3. Apoziční skupiny s volným připojením složek 4. Množina a její prvky ODDÍL V: SKLADBA Útvarů polovětných: nominalizace 1. Nominalizace pomocí infinitivu 2. Nominalizace pomocí přechodníků a participií 3. Nominalizace pomocí dějového substantiva ODDÍL VI: SKLADBA SOUVĚTÍ 1. Úvod: přehled základního pojmosloví, terminologie a souvětných jevů 1.1 Členění textu a pojem souvětí 1.2 Pojem spojka a spojovací výraz 1.3 Větosled 1.4 Synonymie a homonymie spojek 1.5 Syntaktické druhy klauzí 1.6 Základní vztahy klauzí v rámci souvětí 1.7 Parataxe a hypotaxe 1.8 Souvětí souřadné a podřadné 2. Souvětí elementární 2.1 Souvětná kompletace 2.1.1 Souvětí s větou podmětovou 2.1.2 Souvětí s větou předmětovou 2.1.3 Užívání korelativ 2.1.4 Absolutní a relativní čas 2.1.5 Souvětí s větou přísudkovou 2.1.6 Souvětí s větou udávající příčinu vyšší míry vlastnosti 2.2 Souvětná determinace 2.2.1 Souvětí s větou atributivní 2.2.2 Souvětí s větou místní 2.2.3 Souvětí s větou časovou 2.2.4 Souvětí s větou způsobovou 2.2.5 Souvětí se vztahem příčinným 2.2.6 Souvětí s větou podmínkovou 2.2.7 Souvětí s větou účinkovou 2.2.8 Souvětí s větou omezovací 2.3 Souvětí se vztahem rozporu 2.4 Souvětná koordinace 2.4.1 Souvětí s prostou koordinací 2.4.2 Souvětí se vztahem kontrastně porovnávacím 2.4.3 Souvětí se vztahem alternativním 2.4.4 Souvětí se vztahem stupňovacím 2.5 Souvětí s větami polovedlešjími 2.6 Souvětí se zkříženými větami 2.7 Souvětí s větou srovnávací 3. Souvětí složité 3.1 Vymezení složitého souvětí 3.2 Souvětí s řetězcovou závislostí vedlejších vět 3.3 Souvětí se souřadnými vedlejšími větami 3.4 Souvětí s vedlejšími větami bez syntaktického vztahu 3.5 Souvětí s třemi větami hlavními 3.6 Souvětí s dvěma větami hlavními 3.7 Souvětí s dvěma větami hlavními a dvěma závislými 3.8 Souvětí s dvěma větami hlavními a jednou závislou na obou hlavních 4. Parcelace souvětí ODDÍL VII: KONGRUENCE (SHODA) 1. Obecná charakteristika 2. Shoda v rámci nominální skupiny jako prostředek determinace 3. Shoda v rámci nominální skupiny: apozice 4. Shoda v koordinaci 5. Shoda v doplňkové konstrukci 6. Shoda v predikaci 7. Shoda složených slovesných tvarů v čísle a rodě 8. Zvláštní případy Oddíl I: Definice syntaxe. Základní pojmosloví a terminologie Obsah: 1. Co je syntax 2. Základní syntaktické jednotky 2.1 Syntagma 2.2 Věta 2.3 Klauze, souvětí a text 3. Obecné typy větných struktur 3.1 Struktury závislostní 3.2 Struktury lineární (slovosledné) 4. Základní typy větných vztahů 4.1 Vztah závislosti (hypotaxe) 4.1.1 Morfologická reflexe závislosti 4.1.1.1 Kongruence 4.1.1.2 Rekce (vazba) 4.1.1.3 Adjunkce 4.1.2 Významové vztahy 4.2 Vztah souřadnosti (parataxe) 4.2.1 Významové vztahy souřadnosti 4.2.1.1 Koordinace 4.2.1.2 Apozice 5. Valence a rekce (vazba) 5.1 Vazba předložek 5.2 Valence adjektiv a substantiv 5.3 Valence sloves, základové větné struktury a větné vzorce 6. Větné členy 6.1 Přísudek 6.2 Komplementy 6.2.1 Podmět 6.2.2 Předmět 6.2.3 Nepodmětový komplement pasivního přísudku 6.3 Valenční určení okolnosti 6.4 Cirkumstanty: nevalenční určení okolnosti 6.5 Doplněk 6.6 Atribut 7. Sémantické role větných členů 7.1 Sémantické role podmětu 7. 2 Sémantické role (syntaktického) předmětu 1. Co je syntax Slovo syntax, jemuž odpovídá české synonymum skladba, má v lingvistice podobně jako slovo gramatika tři významy: (1) oblast gramatických jevů, která je předmětem lingvistického výzkumu; (2) lingvistická nauka o této oblasti; (3) příručka pojednávající o jazykových jevech a pravidlech v rámci této oblasti, jak byly zjištěny lingvistickým výzkumem a/nebo postulovány lingvistickou teorií. Od počátku 20. století dosud vyšlo česky pět samostatných příruček pojednávajících o syntaxi (všechny mají v názvu slovo skladba). První z nich je Novočeská skladba V. Šmilauera, která vyšla poprvé v roce 1947 a poté v novém vydání v letech 1966 a 1969. Druhá jsou Základy české skladby od F. Kopečného z r. 1958. Třetí je Skladba spisovné češtiny z r. 1972 od J. Bauera a M. Grepla. Čtvrtá je z roku 1986, má název Skladba spisovné češtiny a jejími autory jsou M. Grepl a P. Karlík. Na ni pak navázala, v pořadí již pátá, Skladba češtiny z roku 1998 týchž autorů. Ani v jedné z těchto skladeb není pojem „skladba“ či „syntax“ ve smyslu (1) definován. Syntaxi jsou dále věnovány samostatné svazky několika gramatik: Prvním z nich je rozsáhlá a ještě dnes inspirující Skladba F. Trávníčka z r. 1951. O skladbě tu Trávníček hovoří jen jako o „nauce o větě“. Druhým je 3. svazek Mluvnice češtiny nazvaný rovněž Skladba. Třetím je druhý svazek Mluvnice současné češtiny V. Cvrčka, J. Panevové a kol. z r. 2014, kde se poprvé v názvu objevuje slovo syntax: Syntax češtiny na základě anotovaného korpusu. Definici „syntaxe“ v podstatě podává pouze 3. díl Mluvnice češtiny z roku 1987s názvem Skladba, a sice tak, že se tu hovoří o „úkolu syntaxe“, čili mluví se o „syntaxi“ ve výše vymezeném smyslu (2): „Úkolem syntaxe […] je podat systematický popis a výklad výrazové, významové a komunikativní struktury jazykových jednotek, které mají schopnost“ plnit „promluvovou funkci“, „a jejich specifických funkcí.(s. 7) Tato nepřímá definice syntaxe jako oblasti jazyka ovšem vylučuje skladbu skupiny slov tvořících jeden formální i významový celek, jemuž se obvykle říká nominální skupina či nominální fráze, například teplý svetr na zimu do hor nebo hloupá víra ve stopy dobrých úmyslů v počínání mých odpůrců (V. Havel), neboť tyto nominální skupiny samy o sobě nemají výpovědní funkci. Nejprve je třeba definovat „syntax“ ve smyslu (1). Tato definice (stejně jako definice každého obecného a ústředního pojmu jakékoli nauky) by měla být co nejobecnější, aby dokázala implicite zahrnout co nevíce relevantních vlastností a souvislostí určité víceméně vágně vymezené oblasti jevů, na druhé straně ale dostatečně konkrétní na to, aby dokázala onu oblast zkoumání – navzdory jisté vágnosti jejích hranic – dosti přesně vymezit. V tomto smyslu lze podat tuto definici: Syntax je oblast gramatiky tvořená přirozenými pravidly tvorby nominálních skupin, klauzí, vět, souvětí a textů jako ustálených způsobů všeobecné jazykové komunikace a pravidly jejich komunikační interpretace. K syntaxi v tomto širokém slova smyslu tedy patří např. nejen pravidla linearity věty Eva se tomu nahlas smála (nikoli *Eva tomu se nahlas smála nebo *Eva nahlas se tomu smála), ale také např. implicitní modální, výzvový charakter formálně oznamovacích vět typu Kluci nebrečí. Ticho léčí. Srov.: Nepoukazujte před dítětem na rozdíly mezi pohlavími. Nepoužívejte před dítětem věty: „To je holčičí tričko.“ „Kluci nebrečí.“ „Holky se neperou.“ „Panenku ti nekoupím, s panenkami si hrají holky. “ (Rodina a škola, 2013 – ČNK) Za hlavní jednotky syntaxe pokládáme syntagma, větu, souvětí a text. Že v současné češtině existuje velmi mnoho rozmanitých syntaktických jevů a jejich subsystémů, vysvitne ze struktury, dokladů a výkladů 3. a 4. dílu této gramatiky. 2. Základní syntaktické jednotky 2.1 Syntagma Tento termín se v lingvistice neužívá zcela jednotně, a často ani v přesně definovaném smyslu. Užívá-li se jako termín syntaxe, jde v nejobecnější rovině o syntaktickou jednotku nižší než věta. Syntagma (v našem pojetí) je spojení dvou slov, z nichž jedno je významově i formálně závislé na druhém: (1a) namáhavá práce (2a) vzpomínky na dětství (3a) umění radovat se (4a) zachovat se čestně (5a) tmavě modrý (6a) nezvykle brzy Syntagma v tomto pojetí je elementárním typem slovní skupiny, jejíž slova jsou navzájem vázána významově i formálně. Komplexnější slovní skupina vzniká tehdy, je-li některé ze slov syntagmatu rozvito dalším slovem: (1b) namáhavá práce v dolech (2b) vzpomínky na dětství v Souticích (3b) umění radovat se z maličkostí (4b) zachovat se velmi čestně (5b) tmavě modré nebe (6b) přijít nezvykle brzy Slovní skupina může obsahovat více rozvíjejících elementů: (1c) velmi namáhavá práce v hlubinných dolech (2c) mé krásné vzpomínky na šťastné dětství v Souticích v 50. letech 20. století (3c) její umění radovat se z každé maličkosti Tento typ rozvíjení spočívající v uplatňování téhož rozvíjejícího pravidla se v lingvistice nazývá rekurzivnost (rekurzivita). Ta se uplatňuje i při rozvíjení vět. Komplexní slovní skupina založená na substantivu nebo zájmenu se v lingvistice obvykle nazývá nominální (jmenná) fráze (věty (1b) až (6b)) a (1c) až (3c)). V této gramatice ji nazýváme také nominální skupina. 2.2 Věta Pokud jde o pojem věty, je především třeba si uvědomit, že slovo „věta“ je slovem běžné slovní zásoby a v rámci běžného vyjadřování se toto slovo užívá dosti vágně o nějaké (jakékoli) jednotce promluvy či textu, jak ji v momentu promluvy či textotvorby kdo spontánně a bez rozmýšlení pojme. Větou se běžně nazývá také taková jednotka textu, kterou speciálněji nazýváme „souvětí“. V ČNK nalezneme např. na tento text: Vezměte si například tuto větu: „Buď se bojí, nebo je jim to jedno, anebo si myslí, že jejich hlas nebude vyslyšen.“ Větou se v běžné řeči často nazve také složitější textová jednotka, kterou by lingvista za „větu“ nejspíš neoznačil: a on na to řekl tuto větu: No, snad, já nevím, ale snad jsem se i já trošku namočil. Nebo: Našel jsem v odborném mysliveckém časopisu také tuto větu: „Jsme zde u vážného problému: Byť je téměř 25 let po návratu demokracie, totalita ve vztahu k restituovanému majetku pořád zůstává.“ Za větu bývá dokonce označen i text o několika relativně samostatných jednotkách oddělených tečkou. V ČNK např. narazíme tento text: „Albrecht Dürer zkrášlil svět svými obrazy a vyplnil každý jeho kout svým jedinečným uměním. Nyní musí zdobit nebe. Opustil zemi a stoupá přímo ke hvězdám.“ Když dočetla tuto větu, vzpomněla si na onen tajemný dopis z Antverp, kde se zmiňoval o sedmi Planoucích hvězdách. Anebo: „ Jak se jmenuje celým jménem?“ „Francis Emilie Moldová. Narodila se v devadesátém třetím. Je jí šestnáct let.“ Evelyn Moldová vyslovila tuto větu nahlas a pak ji síly opustily. Nemůžeme si však být jisti, zda „touto větou“ se nerozumí jen poslední z vět (od velkého písmene k tečce) těchto textových segmentů. V obecném, ne plně terminologickém smyslu nazýváme – podobně jako v běžné řeči – větou kteroukoli v jistém smyslu elementární „výpovědní jednotku“, obvykle takovou, která stojí na začátku promluvy nebo následuje po mluvní pauze a je ukončena tzv. kadencí (typicky u vět oznamovacích), polokadencí (typicky u klauzí – k tomuto termínu/pojmu viz níže – v rámci souvětí) nebo antikadencí (typicky u otázek), jimiž se signalizuje ukončení promluvové jednotky. V písmu je kadence obvykle signalizována tečkou, středníkem nebo vykřičníkem, polokadence čárkou, antikadence otazníkem. Věty jsou tedy v tomto pojetí jednotky jako: (1) Pane vrchní (polokadence), prosil bych jídelníček. (kadence) (2) Prší a prší. (kadence) (3) Praha je krásné město. (kadence) (4) Nepůjdeme do baru? (antikadence) (5) Taková drzost! (kadence) (6) No tohle! (kadence nebo polokadence) (7) A teď spát! (kadence) (8) Ten a ženit se! (kadence) (9) Což takhle dát si špenát. (kadence) (10) Kdo seje vítr (polokadence), sklízí bouři. (kadence) Věta (10) je ovšem zároveň typické souvětí. V některých teoriích se rozlišuje „věta“ jako jednotka určitým způsobem gramaticky organizovaná, a „výpověď“ jako v jistém smyslu elementární výpovědní jednotka promluvy či textu bez ohledu na její syntaktickou formu. Hovoří se někdy pak o „výpovědích větných“ a „výpovědích nevětných“. Za „větu“ v užším smyslu se v české lingvistické tradici pokládá výpovědní textová jednotka s jedním určitým tvarem slovesným (verbum finitum – VF) v pozici přísudku. V tomto terminologickém pojetí jsou z deseti vět uvedených výše větami jednoznačně pouze věta (3) s VF je a věta (4) s VF půjdeme; ostatní by byly buď „nevětné výpovědi“, nebo souvětí (k pojmu „souvětí“ viz níže a oddíl VI., kap. 1.2). V této gramatice na rozlišování „věty“ a „výpovědi“ rezignujeme; jednak proto, že není v lingvistice všeobecně rozšířeno, jednak proto, že při každém užití slova „věta“ by bylo třeba zvažovat, zda jde či nejde o „větu“ v definovaném smyslu, a zejména proto, že jak „větné“, tak „nevětné“ elementární výpovědní jednotky mají jednu podstatnou společnou komunikační a gramatickou podstatu – právě onu elementárnost promluvové či textové jednotky. Pozn.: Větu jako v podstatě neproblematickou syntaktickou jednotku lze vymezit pouze v rámci standardních psaných textů a jen těch projevů mluvených, které se řídí v principu týmiž zákonitostmi, jimiž se řídí texty psané. V knize Syntax mluvené češtiny její autoři z dvojice termínů (či „polotermínů“) „věta“ a „výpověď“ zvolili na rozdíl od této gramatiky – ze zjevných důvodů – termín druhý. Po tomto vstupu do problematiky „věty“ lze podat tuto jednoduchou, velmi obecnou, a přesto postačující definici věty: Věta je (v jistém smyslu) elementární výpovědní jednotka textu. To, v jakém smyslu jde u toho či onoho segmentu textu o elementární textovou jednotku, je předmětem lingvistického výzkumu, lingvistických analýz a výkladů syntaxe jak v teoretických pojednáních, tak v gramatikách a podobných příručkách, a tedy i ve třetím a čtvrtém dílu této gramatiky. 2.3 Klauze, souvětí a text Jaký je vzájemný vztah těchto pojmů/termínů, demonstrujeme následující ukázkou z ČNK: Výstavní pokladna na jedné z tár dává tušit, že toto místo sloužilo lékárníkovi ke styku se zákazníkem. Druhý ze stolů, který byl umístěn většinou v klidné části lékárny, tzv. oficíně, sloužil k přípravě léků, mastí a dalších přípravků. Jak složitá a namáhavá práce v té době v lékárně byla, si mohou návštěvníci muzea sami vyzkoušet. Celek této ukázky lze nazvat textem. Tento text je složen ze tří syntaktických jednotek, jimž říkáme „souvětí“. Jsou to: (1) Výstavní pokladna na jedné z tár dává tušit, že toto místo sloužilo lékárníkovi ke styku se zákazníkem. (2) Druhý ze stolů, který byl umístěn většinou v klidné části lékárny, tzv. oficíně, sloužil k přípravě léků, mastí a dalších přípravků. (3) Jak složitá a namáhavá práce v té době v lékárně byla, si mohou návštěvníci muzea sami vyzkoušet. Každé z těchto tří souvětí je složeno z jednotek oddělených polokadencí provázenou obvykle kratší pauzou a uprostřed nebo na začátku souvětí stojí spojka (že) nebo vztažné zájmeno (který, jak). Pokud chceme odlišit „složenou větu“, jíž říkáme „souvětí“, od věty elementární, nesložené, užíváme pro elementární větu v rámci souvětí termínu „klauze“ (angl. „clause“). Lze pak říci, že každé ze tří uvedených souvětí je složeno ze dvou klauzí: (1a) Výstavní pokladna na jedné z tár dává tušit (1b) toto místo sloužilo lékárníkovi ke styku se zákazníkem (2a) Druhý ze stolů sloužil k přípravě léků, mastí a dalších přípravků (2b) byl umístěn většinou v klidné části lékárny, tzv. oficíně (3a) Jak složitá a namáhavá práce v té době v lékárně byla (3b) si mohou návštěvníci muzea sami vyzkoušet V souvětích, v nichž jedna klauze doplňuje či determinuje druhou, jsou ovšem tyto klauze významově nesamostatné. Významově nesamostatné jsou i tzv. „věty hlavní“, pokud obsahují slovesný přísudek obligatorně vyžadující doplnění: „hlavní věta“ Výstavní pokladna na jedné z tár dává tušit je významově nesamostatná, neboť přísudek tušit vyžaduje objektové doplnění, reprezentované obvykle „vedlejší/závislou“ klauzí, uvozenou spojkou že. Existují však i souvětí složená ze dvou či více klauzí významově samostatných – pak jde typicky o (syndetickou či asyndetickou) koordinaci takových klauzí: (4a) František ještě spí a Eva už vaří oběd. (5a) Psi štěkají, ale karavana táhne dál. (6a) Mula tancuje, země duní, sedlo skřípe! (ČNK) (7a) Těhotenství postupovalo, břicho rostlo, Lucie byla čím dál unavenější. (ČNK, zkráceno) Takováto souvětí lze bez vážnějších dopadů na výstavbu textu či promluvy rozdělit do dvou či více samostatných vět, z nichž obě jsou ukončeny kadencí a odděleny krátkou pauzou: (4b) František ještě spí. Eva už vaří oběd. (5b) Psi štěkají. Karavana táhne dál. (6b) Mula tancuje. Země duní. Sedlo skřípe. (7b) Těhotenství postupovalo. Břicho rostlo. Lucie byla čím dál unavenější. Pochopitelně tu však nejde o absolutní synonymii, zejména ne tehdy, je-li mezi klauzemi souvětí nějaký specifičtější vztah než je pouhá paralelnost dějů, jak je tomu v souvětích (4a) a (5a) se vztahem rozporu. Rozdíl tu spočívá hlavně v tom, že v textech typu (b) je významový vztah mezi oběma větami poněkud vágní. Rozdíl mezi větami (6a), (7a) na jedné straně a (6b), (7b) na straně druhé je spíše stylizační než nocionálně významový. 3. Obecné typy větných struktur Obecnými typy větných struktur rozumíme dva typy: (a) nelineární struktury závislostní; (b) struktury lineární (slovosledné). 3.1 Struktury závislostní Závislostní větná struktura je dána souborem sémanticko-syntaktických vazeb mezi slovy – větnými členy – , z nichž se věta skládá. Jádrem těchto vazeb je určitý tvar slovesný v pozici přísudku věty. Např. věta: (1a) František dal Evě k narozeninám kytici růží. je založena na přísudkovém VF dal jako centru věty (proto ho vyznačujeme tučnými majuskulemi). Toto sloveso označuje děj, jehož subjektem je osoba jménem František, objektem dávání je kytice růží a adresátem děje je osoba jménem Eva. Větný člen k narozeninám vyjadřuje účel dávání. V terminologii závislostní syntaxe říkáme, že na slovesném přísudku (dal) závisí celkem čtyři větné členy: podmět (František), předmět (kytici růží), adresát (Evě) a určení účelu (k narozeninám). Závislostní struktury se liší jednak počtem a sémantikou větných členů, jednak jejich různými pádovými tvary. Věta (1a) obsahuje kromě přísudku čtyři větné členy, z nichž jeden je v nominativu (František), druhý v akuzativu (kytici), třetí v dativu (Evě) a čtvrtý v předložkovém dativu (k narozeninám). Větu (2a): (2a) Číst mě naučila babička. tvoří kromě přísudku tři větné členy, z nichž dva – podmět v nominativu (babička) a předmět v akuzativu (mě) jsou strukturně totožné s analogickými větnými členy věty (1a), avšak třetí z nich má odlišnou strukturní povahu – je to infinitiv ve funkci syntaktického předmětu. Ještě jinou závislostní strukturu má věta (3a): (3a) Dunaj protéká územím deseti států. Tuto větu tvoří kromě přísudku protéká a podmětu Dunaj již jen určení místa územím deseti států. Závislostní struktury jsou principiálně nezávislé na slovosledu, jejich slovosled může různě a mnohočetně variovat, nikoli ovšem libovolně a nahodile, nýbrž naopak v souladu s většinou striktními pravidly (k nim viz podrobně oddíl III., kap. 4), např.: (1b) Evě dal František k narozeninám kytici růží. (1c) Dal František Evě k narozeninám kytici růží? (1d) Kytici růží dal Evě František k narozeninám. (2b) Babička mě naučila číst. (2c) Mě naučila číst babička. (2d) Babička naučila číst (jenom) mě. (3b) Územím deseti států protéká ((v Evropě) pouze) Dunaj. (K typům závislostních struktur, tzv. „větných vzorců“ viz podrobně oddíl III., kap. 3.) 3.2 Struktury lineární (slovosledné) O „strukturách lineárních“ namísto jednoduše o „slovosledu“ hovoříme proto, že tímto termínem chceme zdůraznit několik podstatných vzájemně spjatých okolností: (a) slovosled je lineární uspořádání slov v rámci syntagmatu, věty a textu; (b) toto uspořádání není nikdy libovolné, nahodilé, nýbrž naopak podléhá velkému množství (spontánních, mluvčím/pisatelem zpravidla neuvědomovaných) pravidel, jež se týkají mnoha různých vlastností syntagmatu, věty a textu; proto každé takové uspořádání je i syntaktickou strukturou; (c) tato struktura je na rozdíl od struktur závislostních strukturou lineární. Protože slovosledu jsou věnovány 1. kap. oddílu II. a 4. kap. oddílu III. tohoto dílu a 4. kap. II. oddílu 4. dílu, zde podáváme jen hrubý úvodní vstup do celé rozsáhlé oblasti slovosledu, se zaměřením na objasnění toho, že oblast lineárních, slovosledných struktur patří obecně do gramatiky a speciálně do syntaxe přirozeného jazyka, stejně jako oblast nelineárních struktur závislostních. Upozorňujeme na tento fakt výslovně proto, že dichotomizovat oblast syntaktických struktur na struktury nelineární a struktury lineární není v lingvistice obvyklé. Lze se s ním setkat jen v Učebnici větného rozboru V. Šmilauera z r. 1955, kde se rozlišuje mezi uspořádáním strukturním a slovosledném. Slovosled jako rys závislostní reprezentace se chápe také v Panevová a kol. 2014. Jinak se v dosavadních lingvistických přístupech lze často setkat se zcela opačným přístupem, jestliže se např. píše „syntax a slovosled“ nebo „gramatika a slovosled“, nebo když se rozlišuje „slovosled gramatický“ a tzv. „aktuální členění“, jako by pravidla aktuálního členění nebyla pravidla gramatiky. Takovýto přístup však evidentně neodpovídá realitě jazyka, jestliže uznáme, že „jazyk“ tvoří jednak jeho slovní zásoba, jednak jeho gramatika jako soubor pravidel (nejrůznějšího druhu), jimiž se řídíme při výběru a uspořádání slov do syntagmat, vět a textu. Jako příklad určité slovosledné struktury uvedeme nejprve větu (1a): (1a) Na nebi září měsíc. Větou (1a) sdělujeme něco o přírodním úkazu. Začínáme poukazem k místu, kde onen úkaz pozorujeme (na nebi), pokračujeme názvem děje, o němž hovoříme (září), a nakonec pojmenováváme subjekt tohoto děje (měsíc). Zdá se to být zcela samozřejmé, jasné, neproblematické a jedině možné. Je to ale omyl. Tento náš omyl plyne z toho, že naše vědomí bez jakéhokoli našeho vědomého mentálního úsilí zpracovává ohromné množství nejrůznějších struktur jazyka, a to jak v závislosti na jejich lexikálním, slovním obsazení, tak při abstrahování od tohoto obsazení, a produkuje pak věty, které i v jejich linearitě odpovídají příslušným jazykovým zvyklostem, ustálenostem, normám. Máme-li alespoň nějakou představu o tom, jak se různé jazyky mohou lišit i v tom, jak se tatáž slova (ekvivalenty slov jednoho jazyka v jazycích jiných) mohou různě uspořádávat do týchž vět (ekvivalentů vět jednoho jazyka v jazycích jiných), pak nás příliš nepřekvapí tvrzení, že česká věta (1) by v jiném jazyce mohla být uspořádána několika různými způsoby, např. (1b) Měsíc září na nebi. (1c) Září na nebi měsíc. (1d) Září měsíc na nebi. V češtině by slovosledy oznamovacích vět (1b) až (1d) byly použitelné jen za velmi speciálních kontextových, textotvorných, žánrových a stylových podmínek, nikoli však jako běžný ekvivalent věty (1a) O větě (1a) lze tedy říci, že její slovosled je jednak slovosled noremní, jednak takový, který vykazuje jistou strukturu. Touto strukturou je pořadí větných členů ‚určení místa – děj – subjekt děje‘, a to vzhledem k významu/sémantice větných výroků o přírodních úkazech a jevech podobných. V ČNK se vyskytují např. následující věty téže slovosledné struktury vázané na charakterizovaný význam: (2) Na Mars svítilo slunce. (3) U cesty planou ohně. (4) Ve vzduchu tkvěla změna. (5) Pod kobercem zavrzaly parkety. Pozn.: Např. v němčině se podobné věty často začínají subjektem děje, např. české větě U cesty planou ohně by odpovídala německá věta Feuer brennen am Weg. Jako příklad jiné slovosledné struktury uvedeme větu (6a): (6a) Nedávno mi v nakladatelství Academia vyšla nová knížka. Věta začíná přibližnostním časovým údajem, adverbiem nedávno, který je východiskem této výpovědi jako časový rámec děje (vyšla), o němž se hovoří, následuje zájmenný odkaz k osobě, o níž je řeč (mi), dále údaj o místu děje (v nakladatelství Academia) a na konci stojí subjekt děje (nová knížka) jako jádro sdělení. Z hlediska této výpovědní perspektivy tato věta nemá žádnou slovoslednou variantu, neboť některé potenciální slovosledy jsou v současné standardní psané češtině nenoremní (varianta (6d) níže) a jiné mají jinou sdělnou perspektivu (varianty (6b) a (6c)): (6b) V nakladatelství Academia mi nedávno vyšla nová knížka. (6c) Nová knížka mi nedávno vyšla v nakladatelství Academia. (6d) *Vyšla mi v nakladatelství Academia nová knížka nedávno. Větu (6b) lze bez prohřešku proti slovosledným normám současné češtiny pronést i napsat jen tehdy, pokud budeme z nějakých důvodů chtít učinit východiskem výpovědi nakladatelství Academia, nikoli časový rámec (nedávno), do nějž zasazujeme onu událost. Větu (6c) lze bez prohřešku proti slovosledným normám současné češtiny pronést i napsat jen za dosti specifických promluvových (textových) okolností: subjekt děje nová knížka budeme zdůrazněně tematizovat např. tím, že novou knížku budeme stavět do (implicitního) kontrastu s ostatními knížkami, které vyšly v nových vydáních a v jiných nakladatelstvích. Konečně větu (6d) lze užít pouze v mluvené řeči (a snad i v její napodobenině v přímé řeči prozaického nebo dramatického textu), v níž bude zesílený větný přízvuk na slově knížka a časový údaj nedávno pak zůstane v „intonačním stínu“ jako méně důležitá součást sdělení. Pokud ve větě (6a) budeme abstrahovat od druhu okolnosti (např. místo určení času bude na začátku věty stát určení místa a naopak namísto určení místa uprostřed věty bude stát určení času apod.), pak mají tutéž slovoslednou strukturu např. následující věty z ČNK: (7) Potom jí v koutcích úst zacukal unavený úsměv. (8) Tam je na konci války osvobodili američtí vojáci. (9) Loni jim u vydavatelství Arta vyšla výborná deska. Které slovní druhy či specifičtější slovní kategorie (např. odkazovací zájmeno, přivlastňovací zájmeno, posesivní adjektivum atp.), jejich pozice a jejich významy ve větě lze postulovat jako invarianty určité slovosledné struktury, nelze ovšem stanovit zcela objektivně. Jisté objektivizace lze dosáhnout jedině empirickou cestou, tak že k postulovaným invariantním elementům stanovené slovosledné (lineární) struktury budeme zjišťovat jejich lexikální proměnné – to ilustrují věty (2) až (5) a věty (7) až (9). Jako třetí a poslední příklad uvádíme větu (10a): (10a) Už zase skáču přes kaluže. (titulek filmu) Protože lze předpokládat, že slovy Už zase začíná poměrně mnoho vět, budeme jako invarianty slovosledné struktury, již reprezentuje věta (10a), postulovat posloupnost těchto slov na začátku věty, následované bezprostředně slovesem, po němž bezprostředně následuje spojení předložky se substantivem na konci věty. Podobně jako v předchozích dvou strukturách, i zde lze některé slovosledné varianty užít jen ve značně specifických podmínkách, jiné jsou spíše nepřijatelné či jsou na okraji dobré gramatiky (či dobrého stylu): (10b) Skáču už zase přes kaluže. (10c) Přes kaluže už zase skáču. (10d) Přes kaluže skáču už zase. Jestliže víme, že hodně vět začíná adverbiem (resp. partikulí) zase[1], je třeba předpokládat vedle posloupnosti Už zase na začátku věty i posloupnost obrácenou Zase už. Avšak zatímco struktura typu ‚Už zase – sloveso – předložka – substantivum – tečka‘ je kromě názvu filmu doložena v 50 dalších větách, táž struktura s obráceným pořadím prvních dvou slov, tedy ‚Zase už – sloveso – předložka – substantivum – tečka‘ má pouze tři doklady, z nichž jeden je Zase už spí s Alexem. Slovosledná (lineární) struktura reprezentované větou (10a) je v ČNK doložena např. těmito větami: (11) Už zase mluvím o práci. (12) Už zase přicházíme o body. (13) Už zase stoupám na váhu. 4. Základní typy větných vztahů Syntaktické jednotky (slova, syntagmata, fráze, věty, souvětí) vstupují při tvorbě textu do vzájemných významových a formálních vztahů a jsou těmito vztahy zpětně určovány. 4.1 Vztah závislosti (hypotaxe) Základním syntaktickým vztahem je vztah závislosti (hypotaxe, dominace[2]). Jde o vztah mezi syntaktickým členem řídícím a syntaktickým členem na něm bezprostředně závislým. (1) Její syn studuje v Praze druhým rokem dramaturgii. Syntaktickou strukturu věty (1) znázorňuje následující větné schéma, v němž použité šipky odpovídají vztahu závislosti. Šipka směřuje od členu řídícího k členu závislému. studuje syn v Praze rokem dramaturgii její druhým Existence syntaktické pozice členu závislého je ve větné struktuře vždy podmíněna existencí syntaktické pozice členu řídícího. Např. ve větě (1) je přítomnost přivlastňovacího zájmena její podmíněna přítomností substantiva syn. Absence řídícího členu ve formální struktuře věty při současné realizaci členu závislého je možná jen v případě realizace řídícího členu v předchozím kontextu (tj. ve větě bezprostředně předcházející), jak je tomu v souvětí (2): (2) Její syn studuje druhým rokem práva a náš ještě nechodí do školy. Situaci, kdy řídící člen syntagmatu (v druhé větě příkladu (2) substantivum syn) není ve větě lexikálně vyjádřen, a celé syntagma (náš syn) je ve formálně syntaktické (tzv. povrchové) struktuře věty reprezentováno členem závislým (náš), chápeme jako kontextovou elipsu (výpustku) řídícího členu, syntaktická pozice je i v takovém případě ve větné struktuře založena, zůstává však aktuálně (vlivem předchozího kontextu) lexikálně nezaplněna. Organizačním centrem věty, tj. nejvýše postaveným členem v hierarchické větné struktuře, je určitý slovesný tvar (verbum finitum, VF). Ten vytváří relační strukturu věty, a to tak, že na sebe váže určitý počet dalších syntaktických členů. Například sloveso počítat v některém ze svých finitních tvarů zakládá větné struktury ´někdo počítá něco´ (Město počítá zisky a ztráty) a ´někdo počítá s něčím´ (Město počítá se třemi miliony korun). Doplnění mohou vyžadovat také jiné členy věty než přísudkové sloveso. (3) Město počítá s rozšířením parkoviště. Pozici pro genitivní tvar jména (parkovitě) ve větě (3) si žádá nikoli přísudkové sloveso počítá, nýbrž verbální substantivum rozšíření, umístěné do pozice predikátového komplementu. Na přísudku a jeho komplementech mohou být dále potenciálně závislé také další, nekonstitutivní (fakultativní) členy věty: (4) Město v příštím roce počítá s rozšířením stávajícího parkoviště o zhruba padesát parkovacích míst. Vztah závislosti může být založen buď (a) na principu valence, tj. závislý člen je nutným, obligatorním doplněním členu řídícího, je řídícím členem závazně vyžadován (polož to; kopírka nefunguje; ocitl se ve tmě), nebo (b) na principu (volného) rozvíjení (determinace), tj. závislý člen je fakultativním doplněním členu řídícího (hořká čokoláda; knížka o dinosaurech; hlasitě chrápe). 4.1.1 Morfologická reflexe závislosti Vztah závislosti bývá reflektován v morfologické formě závislého členu, a to v zásadě dvojím způsobem: buď (a) shodou gramatických kategorií, které jsou vyjádřeny jeho koncovkou, s kategoriemi členu řídícího, nebo (b) rekcí (řízeností), při níž řídící člen členu závislému přiděluje fixní pádovou formu. 4.1.1.1 Kongruence Syntaktický vztah závislosti se na morfologické rovině projevuje jako shoda morfologických kategorií členu závislého s morfologickými kategoriemi členu řídícího. (5) Turnaje se z vážných důvodů nezúčastní. (6) Představitelé města se k možnosti referenda vyjádřili nanejvýš zdrženlivě. Adjektivum vážných ve větě (5) se shoduje s řídícím substantivem důvodů v kategoriích rodu, pádu a čísla (genitiv plurálu, rod mužský). Shodou gramatických kategorií (tzv. shodových kategorií) je na morfologické rovině reflektován též vztah mezi přísudkovým slovesem a podmětem věty. Ve větě (6) odráží koncovka přísudkového slovesa (vyjádřili se) gramatické kategorie substantiva v podmětové pozici (představitelé), tj. vyjadřuje množné číslo životného maskulina. (Ke kongruenci viz podrobně oddíl VII.) 4.1.1.2 Rekce (vazba) Syntaktický vztah závislosti se na morfologické rovině projevuje fixní pádovou formou závislého členu, vyžadovanou členem řídícím: (7) Nakonec jsme našli i ten poslední chybějící díl. (8) Měl bych vám všem ještě jednou poděkovat. (9) V jejich hudbě uslyšíte šumění moře a křik racků. (10) Tříkráloví koledníci vyrazili do ulic vybírat peníze na pomoc lidem v nouzi. Sloveso najít, které má ve větě (7) větotvornou, přísudkovou funkci, vyžaduje akuzativní komplement. Substantivum díl ve větě (7) je proto závazně ve tvaru 4. pádu. Sloveso poděkovat má vazbu se 3. pádem, zájmena ve větě (8) jsou proto ve tvaru 3. pádu (vám všem). Ve větě (9) je genitiv (moře, racků) strukturním pádem deverbálních substantiv jako výsledek procesu transpozice (moře šumí → šumění moře; rackové křičí → křik racků). Substantivum pomoc ve větě (10) přebírá pádovou vazbu svého základového slovesa (sloveso pomoci vyžaduje doplnění 3. pádem: pomoci někomu), substantivum lidem je proto také ve tvaru 3. pádu. (pomoci někomu → poskytnout pomoc někomu). 4.1.1.3 Adjunkce Pokud se vztah závislosti do morfologického plánu nepromítá (člen závislý se tvarově řídícímu členu nepřizpůsobuje), jde o adjunkci (přimykání). (11) Někteří diváci se hlasitě smáli. (12) Už tři dny nic nejí. (13) Jeli jsme centrem města. Sloveso smát se, které je ve větě (11) v přísudkové pozici, nevyžaduje žádné tvarově závazné doplnění. Adverbium hlasitě, které na něm závisí, je neohebné, morfologicky neměnné, a nemůže se tedy ani potenciálně řídícímu členu jakkoli tvarově přizpůsobit; vztah závislosti se na něm nijak neprojevuje (neboli je adjunkční). Substantivum dny ve větě (12) je sice ve tvaru 4. pádu, ten je zde však pádem významovým, měrově časovým, a jeho užití ve větě není dáno valencí přísudkového slovesa. Sloveso jíst nevyžaduje v případě časového doplnění ani akuzativ, ani žádný jiný pádový tvar, resp. časové určení je gramaticky fakultativní. Srov.: Už tři dny nic nejí / Už dlouho nic nejí / Maso 0 nejí. Sloveso jíst žádá akuzativní tvar jen pro předmětové doplnění (nic, maso), nikoli v případě doplnění vyjadřujícího časové okolnosti děje. Podobně není slovesem jeli jsme řízen tvar substantiva centrum ve větě (13). Sloveso jet v pozici přísudku připouští tvarově (pádově) volné doplnění; např. Jeli jsme centrem / do centra / k centru / mimo centrum města. 4.1.2 Významové vztahy Vztah závislosti je vztahem syntaktickým (formálním, gramatickým), který je odrazem vztahů významových. Uvažujeme-li o významových vztazích, jejichž odrazem v gramatické rovině jazyka je vztah závislosti, rozlišují se tradičně dva významové vztahy, a to (a) determinace (tzv. bližší určování), což je vztah neaktualizovaný, vyjadřující příznak řídícího členu neaktuálně: drzí kluci; lék proti bolesti; zpívat falešně, a (b) predikace, vztah aktualizovaný, vyjadřující příznak řídícího členu aktuálně: Kluci byli drzí; Ten lék je proti bolesti. 4.2 Vztah souřadnosti (parataxe) Ve vztahu souřadnosti neboli parataxe jsou takové členy věty (dva nebo i více), které obsazují tutéž pozici ve větné struktuře a také tutéž pozici v rámci aktuálního členění věty. Souřadné členy věty stejným způsob závisí na společném členu řídícím. Podstatou vztahu souřadnosti je tedy umístění více členů věty (lexikálních prvků) do jedné větné pozice, resp. její zmnožení.[3] (14) Její syn studuje v Praze druhým rokem dramaturgii a režii. Syntaktickou strukturu věty (14) zachycuje následující větné schéma. Šipky označují hypotaktický vztah (vztah syntaktické závislosti), znak ´+´ parataktický vztah (vztah syntaktické souřadnosti). studuje syn v Praze rokem dramaturgii + režii její druhým Substantiva dramaturgie a režie jsou ve vzájemném vztahu souřadnosti a zároveň každé z nich ve vztahu závislosti ke slovesu studuje, které jim přiděluje pád – akuzativ, jsou proto oba v akuzativním tvaru. Zaujímají tutéž syntaktickou pozici ve větné struktuře, a to pozici objektu jakožto přísudkového komplementu. 4.2.1 Významové vztahy souřadnosti Významový vztah mezi souřadně spojenými členy věty může být buď (a) koordinační, nebo (b) apoziční (též adordinační). Koordinace je vztah mezi souřadnými členy s různou referencí (označujícími různé entity), zatímco podstatou apozice je naopak široce chápaná referenční totožnost členů (včetně částečné totožnosti a inkluze). (15) Zuzanu ani Petrovu ženu nepozvali. (16) Petrovu ženu Zuzanu nepozvali. Ve větách (15) a (16) jsou výrazy Zuzana a Petrova žena shodně ve vztahu souřadnosti (parataxe). Zatímco ve větě (15) pojmenovávají tyto dva výrazy dvě různé osoby (Zuzana není Petrova žena), ve větě (16) pojmenovávají jednu a tutéž osobu (Zuzana je Petrova žena). Ve větě (15) je mezi objekty věty koordinační vztah, ve větě (16) vztah apoziční. 4.2.1.1 Koordinace Významový vztah mezi koordinovanými členy věty se vyjadřuje nejčastěji spojovacím výrazem. U spojení asyndetických (bez použití spojky) se významová souvislost vyvozuje na základě inferencí ze vztahu lexikálních významů koordinovaných členů. Jde o vztahy: (a) slučovací (kopulativní) (b) odporovací (adverzativní) (c) vylučovací (disjunktivní). Na ně se může potenciálně navrstvovat ještě vztah (d) stupňovací (gradační). Členy ve vztahu slučovacím jsou k sobě prostě přiřazeny a jsou chápány jako rovnocenné: (17) Studuje angličtinu a slovinštinu. Doklady slučovacího vztahu: V roce 1703 získal licenci na zahájení výroby hedvábí v Berlíně a Drážďanech. Komickým prvkem, jenž je nedílnou součástí jak knih, tak seriálového zpracování, je Poirotův přízvuk. Ve skutečnosti existuje velké množství různých typů zaplavovaných porostů určovaných půdními podmínkami, reliéfem krajiny, jakož i dynamikou a charakterem záplav. Přesným opakem monismu, ať racionalistického, ať iracionalistického, je pluralismus. Vztah odporovací je mezi dvěma členy významově kontrastujícími, tj. vyjadřujícími: (a) skutečnosti, jejichž koexistence je mluvčím prezentována jako v určitém smyslu neobvyklá či nečekaná: (18) Je hodný, ale příliš žárlivý. (b) skutečnosti, z nichž jedna nějak omezuje nebo oslabuje platnost druhé: (19) Zítra čas mám, ale jen dopoledne. (c) skutečnosti, z nichž jedna je prezentována jako náhrada druhé: (20) Nakonec nepřišel po obědě, ale až večer. Tyto základní adverzativní vztahy mohou být významově a pragmaticky modifikovány: Doklady odporovacího vztahu: Jde o prostý, ale přesto cenný vhled. Byl nádherný den: sice chladný, ale křišťálově jasný. Znělo to jako tvrzení, nikoli jako otázka. Vidět budoucnost nikdy nebyla otázka inteligence, nýbrž úplně jiných schopností. Nefrologie je relativně mladý obor, nicméně velmi dynamický a svým způsobem specifický. Na slučovací a odporovací vztah se může potenciálně vrstvit vztah stupňovací (gradační). O gradaci jde tehdy, pokud je druhý člen dvojice prezentován jako v nějakém smyslu převyšující člen první. Může signalizovat vyšší míru nějaké vlastnosti, vyšší stupeň neočekávanosti apod.: (21) Mluvil nejen hloupě, ale dokonce i sprostě. Doklady stupňovacího vztahu: A překvapivě by nechala doma nejen děti, ale dokonce i jejich tatínka. Čapkova a Haasova Bílá nemoc byla tehdy na programech našich kin dílem nejen výjimečným, ale navíc vysoce aktuálním. Co zůstalo, začalo být vnímáno jako cenné a hodné ochrany, ba dokonce obnovy či rekonstrukce. Existují kavárny krásné, se spoustou zrcadel, ano i s živým klavíristou. Vztah vylučovací je založen na vztahu logické disjunkce. Jednotlivé členy představují různé alternativy, z nichž může platit jedna, nebo obě: (a) V případě, že mohou být platné obě možnosti zároveň, jde o disjunkci/vylučovací vztah inkluzivní (mluví se též o vztahu alternativním): (22) Budu si číst nebo si pustím film, možná obojí. (b) V případě, že může platit jen jedna z alternativ, nikoli obě zároveň, jde o disjunkci exkluzivní: (23) Tak buď se dívej na film, nebo si čti, nedělej dvě věci najednou. (c) V případě, že jsou obě alternativy možné, ale nikoli současně a stejným způsobem, ale každý v jiném časovém okamžiku nebo ve vztahu k jiným členům uvažované třídy, jde o disjunkci distributivní: (24) Vstávám v pět nebo v šest, jak kdy. Doklady vylučovacího vztahu: Rychle překryl úsměvem lehký stín nevole nebo obavy. Indicie mohou být buď slovní, nebo číselné. Buď vědí všechno, nebo nic. Součástí smlouvy o výstavbě navíc bude zpravidla i kupní nebo darovací smlouva na nabývaný podíl pozemku, na kterém dům stojí. 4.2.1.2 Apozice Na základě kritéria restriktivnosti či nerestriktivnosti lze rozlišit dva typy apoziční dvojice/skupiny: (a) spojení těsné O těsné spojení mezi členy apoziční dvojice jde tehdy, pokud druhý člen extenzi této dvojice zužuje. V psaném textu se jednotlivé členy neoddělují čárkou, v mluveném projevu se vyslovují splývavě, bez pauzy či intonačního úsekového předělu: (25) Na dvě minuty se zítra v poledne olomouckým okresem rozezní sirény. Další doklady: V šapitó, které vyrostlo na Letné nedaleko křižovatky Špejchar, bude hrát se svými kolegy artisty všechna čtyři dosavadní představení z repertoáru La Putyka. V souboru vyniká kolekce šedesáti obrazů českého malíře Antonína Slavíčka. (b) spojení volné O volné spojení mezi členy apoziční dvojice jde tehdy, pokud druhý člen extenzi dvojice nemění (extenze celé apoziční dvojice je stejná jako extenze jejího prvního členu). V psaném textu se jednotlivé členy oddělují čárkou a vyslovují se nesplývavě, tj. s úsekovým předělem, případně pauzou: (26) První část se koná ve vestibulu kina Jupiter clubu zítra, v úterý 6. listopadu. Další doklady: Ondřej Neff, český spisovatel science-fiction povídek a románů, prozaik a novinář […], je synem spisovatele Vladimíra Neffa. […] německý Siemens, jediná firma ochotná firmu převzít, si klade těžko splnitelné podmínky. Apoziční členy mohou být v různých vzájemných významových vztazích. Mezi členy apoziční dvojice může být např. vztah identifikace či kvalifikace (apoziční členy pojmenovávají tutéž entitu z různých hledisek; může jít například na jedné straně o jméno, na druhé straně o postavení či funkci v rámci určité třídy), vztah ekvivalence (apoziční členy pojmenovávají tutéž entitu ekvivalentními výrazy z různých jazyků, jde zejména o odborné termíny), vztah množiny a jejích prvků (jeden člen apoziční dvojice pojmenovává třídu či skupinu, druhý člen (případně další členy) jejího zástupce (případně několik příkladů ve výčtu) apod. Další doklady apozičních vztahů: Kleť, nejvyšší hora Blanského lesa, je dobře viditelná za českými Budějovicemi i ze silnice směřující do Alp. Claude Lévi-Strauss, zakladatel strukturální antrolopolgie, zahájil své výzkumy mezi brazilskými indiány. Dyslálie neboli patlavost je nesprávná výslovnost hlásek. Úspěch okamžité, cizím slovem instantní fotografie, byl obrovský a vývoj se hnal dál, obutý v sedmimílových botách. Je to ideální příprava velkých tučných ryb, například lososa, jezerního pstruha nebo stříbrného duháka. Mezi tyto prvky patří především konkurence, dodavatelé, odběratelé, banky, pojišťovny, berní úřad apod., zkrátka všechny subjekty, s nimiž je nutné udržovat dobré obchodní vztahy. Letos byly horší klimatické podmínky, zejména krátké vegetační období. (K apozici viz podrobně oddíl IV. tohoto dílu.) 5. Valence a rekce (vazba) Oba tyto termíny-pojmy se týkají sémanticko-syntaktických vlastností slov, především sloves a předložek, zčásti i substantiv a adjektiv. Obecně jde o vlastnost slova spočívající v tom, že pro uplatnění daného slova v běžné komunikaci je třeba toto slovo doplnit jiným slovem nebo celou větou (např. říkám pravdu / říkám, že to je pravda); závislé slovo je třeba užít v určitém pádovém tvaru (např. myslím na tebe : přemýšlím o tom). Zaatícmo u sloves, substantiv a adjektiv užíváme termínu valence, u předložek užíváme spíše tradičního termínu rekce (vazba). 5.1 Vazba předložek Například předložku pod musíme při jejím komunikačním použití spojit se substantivem nebo zájmenem v instrumentálu nebo akuzativu: pod povrchem - nacházet se pod povrchem pod povrch - jít pod povrch věcí Naproti tomu předložku na musíme spojit se substantivem nebo zájmenem v lokálu nebo akuzativu: na povrchu - nacházet se na povrchu na povrch - vyplout na povrch Každá předložka vyžaduje určitý pád jména, s nímž se spojuje, menšina z nich (k nimž patří i předložky na a pod) vyžaduje vzhledem k jejich různému významu pády dva (tj. jeden nebo druhý). Jediná předložka, za, má vazbu na tři pády: za Alžbětou - jet za Alžbětou za Alžbětu - postavit se za Alžbětu za Alžběty - za Alžběty I. Toto vyžadování pádu se tradičně nazývá „vazba“ neboli „rekce“. Říkáme pak např., že předložka u má vazbu s genitivem/na genitiv, předložka napříč má vazbu s instrumentálem/na instrumentál atd. (K vazbám předložek viz tabulku v 1. dílu na s. 78-84.) Pády řízené předložkami jen z části vyplývají z jejich lexikální sémantiky, zčásti jde ze synchronního hlediska o ryze formální vlastnost předložky. 5.2 Valence adjektiv a substantiv Zatímco rekci má každá předložka, vazebnost doplnění adjektiva a substantiva je jevem spíše okrajovým. Např. adjektivum náchylný musíme při jeho komunikačním použití spojit s předložkovým spojením ‚k + substantivum‘: náchylný k poškození Podobně např. substantivum sklon obvykle doplníme spojením předložky k se substantivem nebo – méně často – infinitivem: (jeho) sklon k agresivitě (jeho) sklon vyhýbat se problémům (K vazbám adjektiv a substantiv viz podrobně oddíl II., kap. 1.) 5.3 Valence sloves, základové větné struktury a větné vzorce Všechna předmětová slovesa, tj. slovesa označující děj zaměřený na nějaký objekt (neživou konkrétní či abstraktní entitu, rostlinu, zvíře nebo člověka), užita ve větě či syntagmatu vyžadují určité doplnění (komplement). Tímto doplněním může být jméno v určitém pádu (viz věta /1a) níže), infinitiv (viz věta (1b) níže) nebo závislá klauze (viz věta (1c) níže). Většina sloves vyžaduje jen jeden určitý typ doplnění, např. jméno v akuzativu nebo jméno v instrumentálu. Např. sloveso potkat vyžaduje doplnění jménem v akuzativu: Petra, Evu, zatímco reflexivní sloveso setkat se vyžaduje předložkový instrumentál: s Petrem, s Evou. Některá slovesa vyžadují doplnění, které může mít dvojí i vícerou formu, např. jméno v určitém pádu nebo infinitiv nebo závislou klauzi: (1a) Snažím se o přesné vyjadřování. (1b) Snažím se vyjadřovat se přesně. (1c) Snažím se, abych se vyjadřoval přesně. Předmětová slovesa vyžadují nejen doplnění jménem v určitém pádě, infinitivem nebo větou, typicky stojícím vpravo (proto se mu v lingvistické teorii říká i doplnění „pravovalenční“, ale i – stejně jako většina sloves bezpředmětových – doplnění jménem subjektu děje, typicky stojícím vlevo od slovesa (proto se mu v lingvistické teorii říká i doplnění „levovalenční“) jak ukazují věty (2) a (3): (2a) František čeká na Evu. (3a) František se baví s Evou. Věty jako (2a) a (3a), tvořené pouze přísudkem a jeho valenčními elementy, nazýváme ve shodě s českou tradicí základové větné struktury. Vlastnost sloves vyžadovat určitý počet určitých doplnění v určitém tvaru se nazývá jejich valence. Určitý počet doplnění v určitém tvaru vyplývající z valence slovesa pak tvoří jeho valenční rámec, jinak nazývaný též větný vzorec. Větné vzorce obvykle zapisujeme symboly tvořenými zkratkami pro jméno (N – nomen), jeho pád (Ndat – jméno v dativu, Nprep – jméno v předložkovém pádě) a určitý tvar slovesný (VF – verbum finitum). Větu (2a) i (3a) pak zapíšeme např. jako Nnom – VF – Nprep, pokud za signifikantní vlastnost větného vzorce budeme pokládat obecně „předložkový pád“, čili budeme abstrahovat od růzností předložek. Identitu předložky ale můžeme naopak pokládat za distinktivní vlastnost větného vzorce, a věty (2a) a (3a) pak budou představovat dva různé větné vzorce. Subjekt děje (jako významová kategorie odrážející objektivní realitu) nemusí být v české větě pojmenován, ani k němu nemusí být odkázáno osobním zájmenem (jak je tomu např. v angličtině, francouzštině nebo němčině), může být jen implikován slovesným tvarem a kontextem: (2b) Čeká na Evu. (německy: Er/Sie wartet auf Eva.) (3b) Baví se s Evou. (německy: Er/Sie redet mit Eva.) Za distinktivní vlastnost větného vzorce můžeme pokládat také kategoriální významy sloves jako jsou „verba dicendi“, „verba sentiendi“, slovesa pohybu atd. Pokud má sloveso více významů, pak jeden, několik nebo každý z nich může zakládat specifický valenční rámec. Např. sloveso darovat v jeho základním významu doplníme třemi valenčními elementy – subjektem (majitelé), objektem v akuzativu (park) a objektem v dativu (městu): (4) Park pak darovali majitelé zámku městu. (ČNK) Pokud však je sloveso darovat do věty zapojeno v syntagmatu darovat krev (event. ledvinu či jiný tělesný orgán), pak taková věta jméno v dativu znamenajícím adresáta darování neobsahuje, neboť tento adresát je komplexní, vágní a nekonkrétní – lze si pod ním představit transfúzní stanici, nemocnici, kohokoli, kdo tuto krev bude při operaci potřebovat apod.: (5) Někteří lidé darovali krev už osmdesátkrát. (ČNK, zkráceno) Terminologická poznámka: Vedle termínu „valence“ se v některých teoriích pracuje také s pojmem „intence“, jímž se rozumí sémantická složka valence. V této gramatice s pojmem „intence“ nepracujeme. 6. Větné členy Tradičními „větnými členy“ jsou v české lingvistice „podmět“, „přísudek (predikát)“, „předmět (objekt), „příslovečné určení“, „doplněk“ a „přívlastek (atribut)“. Mezi těmito „větnými členy“ však (a) panuje jistá hierarchie, (b) existuje různý vztah mezi jejich syntaktickým významem a syntaktickou formou. Vzhledem k této hierarchii a vzhledem ke vztahu syntaktického významu a syntaktické formy provádíme – principiálně v souladu s českou lingvistickou tradicí posledních desetiletí – následující kategorizaci větných členů: 6.1 Přísudek (predikát) Centrálním větným členem je přísudek (predikát). Ten má svou formu (typicky verbum finitum, např. pronajímá) a svůj význam – tím je jazyková reprezentace určitého typu dějové či staticky relační situace. (Blíže viz oddíl III, kap. 1. a 2.) Terminologická poznámka.: Termíny „přísudek“ a „predikát“ jsou v koncepci této gramatiky ryzí synonyma. S termínem „predikátor“, jehož se užívá v MČ, nepracujeme. 6.2 Komplementy Na přísudek věty se valenčně vážou jeho různá doplnění neboli komplementy. Tyto valenční elementy se v lingvistické teorii speciálněji nazývají aktanty. Terminologická poznámka: Termín „doplnění“, „komplement“ a „aktant“ v této gramatice užíváme jako synonyma. V některých teoriích se pod vlivem formální logiky místo termínu „aktant“ užívá termínu „argument“; s tímto termínem v této gramatice nepracujeme. 6.2.1 Podmět První kategorií komplementu je podmět. Ten vymezujeme pouze formálně jako tzv. „levovalenční“ (protože při neutrálním slovosledu stává obvykle ve větě vlevo od přísudku) doplnění přísudku, a to (a) substantivem v nominativu – věta (1); (b) genitivem funkčně odpovídajícím nominativu – věta (2); (c) zájmenem – věta (3); infinitivem – věta (4): (1) Eva učí na gymnáziu (podmětem je jméno v nominativu) (2) Učí u nás jen pět mužů. (podmětem je syntagma pět mužů se závislým genitivem) (3) Ona/Ta učí na gymnáziu. (podmětem je zájmeno osobní nebo odkazovací) (4) Učit děti je náročné povolání. (podmětem je infinitiv) Podmět s přísudkem tvoří výpovědní syntagma, např. Eva vysvětluje; toto syntagma je zároveň větou, pokud slovesný přísudek kromě podmětu nevyžaduje žádné další valenční doplnění – např. Eva učí. Kristýnka studuje. Naproti tomu syntagma Eva vysvětluje není obvyklou větou současné češtiny, neboť neobsahuje valenční doplnění objektu děje (např. termodynamické zákony). Pozn.: Ve školské terminologii se tomuto typu syntagmatu nezávisle na tom, jaké obsahuje sloveso, nesprávně říkalo „holá věta“. Nesprávný je tento termín-pojem proto, že ne každá „holá věta“ v tomto triviálním pojetí je skutečně gramaticky správnou větou. Gramatickou větou nejsou např. syntagmata Eva navštívila. Město pronajalo. Loď vplouvá .Avšak: Loď vyplouvá. je gramaticky správnou a úplnou („holou“) větou. Za „holou větu“ bychom mohli považovat např. větu Eva navštívila maminku. Město pronajalo pozemek. Loď vplouvá do přístavu. V posledních desetiletích se však pro takovéto „holé věty“ v české lingvistice vžil termín „základová větná struktura“. Přestože se termín „holá věta“ v učebnicích češtiny již od 70. let 20. století nevyskytuje, stále se houževnatě drží a lze se s ním setkat u žáků i učitelů. 6.2.2 Předmět Druhou kategorií komplementu je předmět (objekt); stává typicky při základním slovosledu vpravo od přísudku a nazývá se proto v teorii také „pravovalenční doplnění“; jeho formou je (a) bezpředložkový akuzativ – věta (5); (b) bezpředložkový dativ – věta (6); (c) pád předložkový – věta (7); (d) genitiv – věty (8) a (9); infinitiv – věta (10) (5) Eva pronajímá svou vilu. (6) Eva Františkovi důvěřuje. (7) Eva na to zapomněla. (8) Eva se ho bojí. (9) Organismus se dožaduje odměny za vytrvalost. (ČNK) (10) Máma se mě vždycky snaží zklidnit. (ČNK) 6.2.3 Nepodmětový komplement pasivního přísudku Pasivní přísudek (např. je stíhán) implikuje kromě podmětu (někdo) ještě komplement reprezentující subjekt děje (policií); ten je zpravidla vyjádřen instrumentálem: (11) Příbuzný prezidenta je stíhán policií (ČNK, titulek) Větný člen v pádovém tvaru instrumentálu ve větě s pasivním přísudkem nazýváme obecně komplement, speciálně komplement subjektu děje. Pozn.: Tradičně se tento větný člen nazývá „příslovečné určení původce děje“, tento termín je však nesprávný a zavádějící, a to hned ze dvou podstatných důvodů: (a) subjekt děje není pouhou „okolností“ děje, jíž jsou zejména jeho místo a čas, tím méně má co do činění s „příslovcem“; (b) subjekt děje je v aktivu i v pasivu valenčním elementem věty a jeho prvním komplementem, jde tedy přímo o protiklad typicky nevalenčního určení okolnosti jako jsou místo, čas, příčina, účel aj. 6.3 Valenční určení okolnosti Jde zpravidla o určení místa, a sice takové, které je ve větě nutné k tomu, aby věta byla formálně úplná a/nebo měla určitý význam i nezávisle na kontextu. K obligatorním určením místa patří např. předložkové pády v následujících větách (12a) až (16a) (vše ČNK; přísudek a valenční určení místa jsou vyznačeny tučně): (12a) Bratr žije v Austrálii. (13a) Terka se ocitla na nádherně rozkvetlém paloučku. (zkráceno) (14a) Zpěvačka si přitiskla ruce na ústa. (15a) Do SRN směřuje 40% našeho exportu. (zkráceno) Kdybychom z vět (13a) až (15a) vypustili určení místa, vznikla by věta sémanticky neúplná, a proto negramatická: (13b) *Terka se ocitla. (14b) *Zpěvačka si přitiskla ruce. (15b) *Směřuje 40% našeho exportu. Speciální případ ilustruje věta (12a): věta (12b) Bratr žije. je úplnou větou ve významu Bratr není mrtev; ve významu ´dlouhodobě pobývá, bydlí´ je však ve větě nutné (obligatorní) určení místa. 6.4 Cirkumstanty: nevalenční určení okolnosti Nevalenční, a tedy nekonstitutivní, pouze rozvíjející větné členy determinující slovesný přísudek, zvaná také „volná určení“, jsou různé druhy okolnostního určení (tradičně „příslovečné určení“). Nazývají se též „cirkumstanty“. Nejčastěji jde o určení místa a času: Pozn.: Tradiční termín „příslovečné určení“ nahrazujeme termínem „okolnostní určení“ proto, že tento druh určení děje je nejčastěji vyjadřován předložkový pádem substantiva, nikoli „příslovcem“. (16a) V úterý ráno se na nádvoří třpytila velká černá limuzína. (ČNK, zkráceno) Věta (16a) zároveň ukazuje, že i nekonstitutivní větné členy mohou být pro smysl věty podstatné a nutné. Kdybychom jen zcela mechanicky z této věty odstranili její určení času a místa a jinak vše ostatní zachovali včetně slovosledu, vznikl by útvar beze smyslu, tedy útvar, který není gramatickou větou: (16b) *Se třpytila velká černá limuzína. Smysluplnou větu nezávislou na kontextu bychom nezískali ani při úpravě slovosledu: (16c) Třpytila se velká černá limuzína. Tuto větu však již lze prohlásit za gramatickou, byť bychom pro její komunikační využití nějaký kontext hledali obtížně. Jinak by tomu bylo s větou se změněným slovosledem: (16d) Velká černá limuzína se třpytila. Aby věta založená na slovesu třpytit se měla i nezávisle na kontextu nějaký jasný sdělný význam, bylo by ji třeba doplnit alespoň určením místa: (16e) Na nádvoří se třpytila velká černá limuzína. Obvyklými volnými určeními jsou také určení příčiny a účelu (obě věty ČNK): (17a) Ze strachu před gestapem vyrobila umělý árijský rodokmen. (18a) Na záchranu památek potřebuje kraj miliardu. Pro konkrétní komunikační účel mohou být sice všechna tato volná určení nutná, z gramatického hlediska je však podstatné, že i věty (17b) a (18b) jsou gramaticky úplné a mají svůj dobrý smysl i mimo kontext: (17b) Vyrobila umělý árijský rodokmen. (18b) Kraj potřebuje miliardu. 6.5 Doplněk Tímto termínem se v české lingvistické tradici označuje větný člen, který má dvojí významovou vazbu, nejčastěji na přísudek a na podmět věty: (19) Domů jsme se vrátili unaveni, ale spokojeni. Doplňkem se vyjadřuje, že subjekt děje vyjádřený podmětem věty (zde implikovaný tvarem přísudkového slovesa – my) se účastní děje v nějaké aktuální vlastnosti; jde tu tedy zároveň o charakteristiku děje a charakteristiku subjektu tohoto děje (na dvojí charakteristiku obsaženou ve větě (20) se lze zeptat: Jací jsme se vrátili?) 6.6 Atribut Atribut je větným členem ve zcela jiném smyslu než ostatní větné členy. Na rozdíl od ostatních větných členů se totiž váže nikoli na slovesný přísudek, ale na substantivum v kterékoli větněčlenské platnosti. Srov. (atribut je vyznačen tučně): (20a) Severní stěna Nanga Parbatu je dosud nezlezena. (atributem je rozvit podmět stěna) (20b) Severní stěnu Nanga Parbatu dosud nikdo nezdolal. (atributem je rozvit předmět stěna) (20c) Na severní stěně Nanga Parbatu zahynul horolezec. (atributem je rozvito substantivum stěna obsažené v určení místa na stěně) 7. Sémantické role větných členů U formálních syntaktických hodnot podmětu a předmětu rozlišujeme jejich různé kategoriální významy, sémantické hodnoty, jimž se v lingvistické teorii tradičně říká „sémantické role“ (SR). 7.1 Sémantické role podmětu Nejprve jejich přehled v tabulce (podmět je vyznačen tučně): Věty s podmětem různé sémantické hodnoty název SR obecně název SR speciálně (1) Eva vaří. subjekt agens (2) Pračka pere. subjekt agens (3) Vítr otevřel okno. subjekt agens (4) Listí opadává. subjekt nositel děje (5) Eva spí. subjekt nositel děje (6) Eva peče v troubě husu. subjekt iniciátor (7) Ta otázka mě rozesmála. subjekt kauzátor (8) Z vody vyčnívá kámen. subjekt nositel statické relace (9) Místnost se zaplnila kouřem. - nositel děje (10) Náměstí je parkovištěm. - nositel statické relace (11) Eva je po mamince. - nositel statické relace (12) Objekt je střežen psy. objekt (předmět) patiens Sémantickou roli podmětu ve větách (1) až (8) zobecňujeme pod pojem subjekt (děje). Ten se někdy nazývá speciálněji agens, v některých teoriích a v této gramatice se však termínu „agens“ užívá jen o aktivně působícím subjektu, tedy jen o sémantické hodnotě podmětu ve větách (1) až (3); pojem „agentu“ se však může vztahovat také jen k hodnotám podmětu reprezentovaného větami (1) a (2), nebo dokonce jen větou (1). Pozn.: V některých teoriích se termín „agens“ užívá naopak o všech rolích podmětu kromě role patientu. Sémantické role větných členů se někdy nazývají participanty. Sémantickou roli podmětu reprezentovanou větami (4), (5) a (9) nazýváme v této gramatice nositel děje; Sémantickou roli podmětu ve větách (6) a (7) nazýváme v této gramatice iniciátor a kauzátor. Sémantickou roli podmětu ve větách (8), (10) a (11) nositel statické relace. Sémantickou roli podmětu ve větě (12) nazýváme speciálně patiens. Speciální sémantické role podmětu definujeme takto: SR agens je: aktivní personický vykonavatel děje (věta (1); aktivně působící stroj (věta (2); aktivně na něco působící přírodní živel (věta (3); SR nositel děje je: neaktivní entita, s níž se něco děje (věty (4), (5), (9); SR iniciátor je: aktivní entita, která určitou aktivitou či komplexem aktivit vyvolává, iniciuje jiný děj (věta (6); SR kauzátor je: neaktivní entita, která svou existencí vyvolává, způsobuje děj (věta (7); SR nositel statické relace je: neaktivní entita nacházející se ve vztahu k něčemu (8), (10) a (11); SR patiens je: neaktivní entita zasahovaná dějem. Různost sémantických rolí podmětu věty založené na určitém slovesu odpovídá různosti jeho významů a může mít vliv na syntaktické chování věty, např. na možnost (resp. obvyklost či neobvyklost) její pasivizace. Např. pokud sloveso škrtit vyjadřuje aktivní působení subjektu, může být věta založená na tomto slovese tohoto významu pasivizována, pokud se však váže na subjekt neaktivní, pasivizována být nemůže: (13a) Othello škrtí Desdemonu. (ČNK) (14a) Malé a střední podnikání škrtí byrokracie. (15a) Rolák mě škrtí. (ČNK) (13b) Desdemona je škrcena Othellem. (14b) Malé a střední podnikání je škrceno byrokracií. (ČNK) (15b) *Jsem škrcen rolákem. Pozn.: Věty typu (15b) jsou ovšem použitelné jako zdroj jazykového humoru a lze si je představit např. v humoristických prózách M. Horníčka, I. Krause či J. Suchého. 7. 2 Sémantické role (syntaktického) předmětu Termínu „předmět“(synonymum je „objekt“) užíváme ve dvojí platnosti: (a) jako názvu hodnoty formálně syntaktické – v tomto smyslu jde o druhý komplement přísudku v aktivních větách, jestliže prvním komplementem je podmět; (b) jako názvu sémantické hodnoty komplementu. V tomto pojetí může být ve větě její formálně syntaktický předmět i sémantickým subjektem děje označovaného přísudkem věty, jímž je reflexivní sloveso ve funkci intranzitiva – viz níže větu (8). Obecné a speciální sémantické role předmětu podává následující tabulka (syntaktický předmět je vyznačen tučně): Věty s předmětem různé sémantické hodnoty název SR obecně název SR speciálně (1) Eva čte detektivku. předmět patiens (2) Eva se zajímá o literaturu. předmět patiens (3) Eva je pohostila kávou. předmět patiens (4) Cestu zavál sníh. předmět patiens (5) František dal Evě kytici růží. předmět adresát (6) Evu bolí hlava. předmět proživatel (7) Konev je naplněna vodou. předmět - Speciální sémantické role (syntaktického) předmětu definujeme takto: SR patiens je neaktivní entita zasahovaná dějem; její jméno má nejčastěji tvar akuzativu (věta (1) a (4)) nebo pádu předložkového (věta (2)), méně často instrumentálu (věta (3)). SR adresát děje je neaktivní entita, která je příjemcem objektu děje, její jméno má typicky tvar dativu (věta (5)). SR proživatel je osoba prožívající nějaký děj v rámci své individuality (věta (6).. Terminologická poznámka: Z hlediska běžného vnímání světa a vyjadřování se o něm se jeví jako rozporuplné nazývat tutéž syntaktickou hodnotu zároveň předmětem i subjektem děje (viz výše věta (8). Termín (syntaktický) předmět je však třeba chápat jako značkový název pro nepodmětové valenční (pravovalenční) doplnění přísudku věty nezávisle na jeho sémantice. Naproti tomu termínu „subjekt“ užíváme pouze pro sémantickou hodnotu podmětu (ve větách s aktivním přísudkem) nebo doplnění (ve větách s pasivním přísudkem), a to ve výše definovaném smyslu. Termínu podmět naopak užíváme pouze pro formálně vymezený komplement přísudku věty (ve výše definovaném smyslu). Oddíl II: skladba nominální skupiny 1. Valenční struktury s jádrem substantivním a adjektivním Obsah: 1.1 Obecná charakteristika 1.2 Struktury s jádrem substantivním 1.2.1 Obecná charakteristika 1.2.2 Valence abstraktních substantiv 1.2.2.1 Deverbální substantiva I. Obecná charakteristika II. Systémové valenční chování deverbálních substantiv III. Nesystémové valenční chování deverbálních substantiv 1.2.2.2 Deadjektivní substantiva I. Obecná charakteristika II. Systémové valenční chování deadjektivních substantiv III. Nesystémové valenční chování deadjektivních substantiv 1.2.2.3 Abstraktní substantiva s různou slovotvornou historií 1.2.3 Valence konkrétních substantiv 1.2.4 Valence kvantitativních substantiv 1.3 Struktury s jádrem adjektivním 1.3.1 Obecná charakteristika 1.3.1.1 Typy adjektiv a sémantické role 1.3.1.2 Slovosled 1.3.2 Valence primárních adjektiv 1.3.3 Valence deverbálních adjektiv 1.3.3.1 Typy deverbálních adjektiv 1.3.3.2 Formy závislých participantů 1.3.3.3 Systémové a nesystémové valenční chování deverbálních adjektiv 1.3.4 Valence substantivizovaných adjektiv Pozn.: Synonymně s termínem „deverbální“ užíváme v této gramatice též termínu „deverbativní“. 1.1 Obecná charakteristika Valence (viz odd. I., kap. 5) bývá považována za jednu z charakteristických vlastností sloves, hraje však důležitou roli i při utváření skladby syntagmat s jádrem substantivním nebo adjektivním. Lexikální podmíněnost valence daná jedinečností lexikálních jednotek a jejich valenčního chování vede ke zpracování valence formou valenčních slovníků nebo jiných lexikálních databází. Obecné syntaktické vlastnosti substantivních a adjektivních valenčních struktur a v některých případech pravidelné formy valenčních doplnění substantiv a adjektiv řadí valenci ke gramatickým jevům. Mnohá substantiva a adjektiva jsou nominalizacemi různých typů slovesných predikátů (odtud označení neslovesné predikáty); zatímco na sémantické rovině nebývají mezi slovesnými a od nich odvozenými neslovesnými predikáty větší rozdíly (jejich valenční potenciál a sémantický vzorec bývá stejný), na formálně syntaktické rovině jsou valenční doplnění sloves, substantiv i adjektiv strukturována odlišně, přičemž podléhají pravidlům slovesných, nominálních a adjektivních struktur a rovněž jejich gramatické vzorce (větné vs. nominalizované) se zpravidla liší. Srov. (1a-c) a (2a-c): (1a) Petr se chová nezdvořile. (věta) (1b) Petr chovající se nezdvořile (adjektivní skupina) (1c) Petrovo nezdvořilé chování / nezdvořilé chování Petra (nominální skupina) (2a) Podnikatel dodává zboží tuzemským zákazníkům. (věta) (2b) zboží dodávané tuzemským zákazníkům podnikatelem (adjektivní skupina) (2c) dodávání zboží tuzemským zákazníkům podnikatelem / (nominální skupina) podnikatelovo dodávání zboží tuzemským zákazníkům. Z hlediska tradičních větných členů jsou valenční doplnění adjektiv považována analogicky ke slovesným nebo verbonominálním predikátům za komplementy, konkrétně předmět (např. dodávaný zákazníkům, předurčený k úspěchu, hrdý na tradici) a komplement subjektu děje (např. dodávaný podnikatelem), nebo okolnostní určení (např. procházející skrz les / lesem). Valenční doplnění substantiv představují přívlastek (atribut; zpravidla neshodný, např. rozhodnutí Petra, rozhodnutí udělat, poprava Koziny, dodávky zákazníkům, hrdost na tradici, průjezd městem, okrajově shodný, např. Petrovo rozhodnutí, Kozinova poprava). U odvozených adjektiv a substantiv lze s ohledem na funkci valenčních doplnění ve formálně syntaktických strukturách jejich základových slov rozlišovat valenční doplnění subjektového, objektového a okolnostního charakteru. Ze sémantického hlediska valenční doplnění adjektiv i substantiv vyjadřují různé sémantické role, jimiž jsou: (a) participanty, zejména: (aa) agens: dodávaný podnikatelem, rozhodnutí Petra (ab) patiens: předurčený k úspěchu, poprava Koziny (ac) adresát: dodávky zákazníkům (b) volná (okolnostní) určení, zejména: (ba) místa: procházející skrz les / lesem, tráva ulpělá na nožích sekačky, rodina usedlá v Praze, vitamíny rozpustné v tucích, průjezd městem, přítomnost alkoholu v krvi (bb) času: odročení jednání z pondělí na pátek (bc) způsobu: pohlížení na současnost očima traumatické minulosti, vykládání ironie doslova. U substantiv se k sémantickým rolím řadí také volné doplnění přináležitosti, např. bratr pana souseda, a participant pro valenční doplnění vyjadřující míru nebo množství, např. polovina lidí. Participanty adjektiv i substantiv lze podle jejich primárního vyjádření dělit na: (a) participanty větné povahy Jejich primárním vyjádřením je vedlejší věta; k němu se druží její nominalizace; např.: předurčený, aby uspěl / uspět / k úspěchu přesvědčený, že uspěje / o úspěchu snaha, aby se uplatnil / uplatnit se / o uplatnění (b) participanty nevětné povahy Jejich primárním vyjádřením je substantivum, např.: vydaný nakladatelstvím podobný otci dodávky zákazníkům U odvozených substantiv a adjektiv je možné jejich valenci zkoumat na pozadí valence jejich základových slov a sledovat, zda a případně jak se liší (k hlediskům srovnání patří zejména povaha, počet a formy valenčních doplnění). Tento přístup umožňuje stanovit, co je ve valenčním chování substantiv a adjektiv pravidelné (odvoditelné, systémové), a naopak pro jaké vlastnosti není ve valenci jejich základových slov opora. Někdy se mluví o tzv. dědičnosti valence (např. Boiij, 2007, v českém prostředí např. Panevová, 2000), k jiným přístupům viz např. Bierwisch, 2015, s. 1078. Valenční doplnění subjektového, objektového a okolnostního charakteru rozlišuje např. Křížková (1968, s. 120) a Novotný (1980, s. 66), s dělením na participanty větné (propoziční) a nevětné (nepropoziční) povahy pracuje např. MČ 3 (1987, s. 128). K valenčním slovníkům českých substantiv a adjektiv patří např. Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení (Svozilová – Prouzová – Jirsová, 2005) nebo NomVallex (Kolářová – Vernerová – Klímová, 2022). Valenci mají i některá adverbia, např. nezávisle na okolnostech, kolmo k trati, západně od věže, být zapotřebí nakoupit, blíže viz např. Sláma – Štěpánková (2019). 1.2 Struktury s jádrem substantivním 1.2.1 Obecná charakteristika S valencí se setkáváme u všech tří základních druhů substantiv, tedy abstrakt (např. výzva k účasti), konkrét (např. čerpadlo paliva, působiště umělce, skladba o lásce) i kvantitativních substantiv (např. polovina návštěvníků). Nejrozmanitější valenci mají abstrakta, která jsou zpravidla nominalizací nějakého druhu přísudku - elementárního, např. vyzývání / vyzvání / výzva k účasti, nebo složeného, např. přestávání kouřit, chtění domluvit se, možnost přijít, hrdost na tradici, provádění kontroly, vypovězení války, výpověď smlouvy. Tato substantiva do značné míry sdílejí valenci svých základových sloves (přísudků), jejich valenční doplnění mají slovesný charakter a mohou reprezentovat např. agens, patiens a adresáta: (1) dodávání energie[Pat] tuzemským zákazníkům[Adr] touto společností[Ag][] (2) pravidelné dodávky energie[Pat] tuzemským zákazníkům[Adr] V některých případech lze v jejich valenčním chování, zejména v pádových tvarech jejich doplnění, vysledovat určitou pravidelnost. Valence konkrét zpravidla souvisí s třídami entit, které daná jména označují. Doplnění může mít slovesný charakter, např. patiens a adresát v příkladu (3): (3) dodavatel energií[Pat] tuzemským zákazníkům[Adr] Některá konkréta mají valenci se substantivním volným doplněním přináležitosti (např. bratr pana souseda, Janina vážná známost, ale také náš největší dodavatel v (4)): (4) náš[Přin][/Adr] největší dodavatel energií[Pat] Kvantitativní substantiva mají oproti abstraktům i konkrétům jednotnou valenci, a to vazbu s bezpředložkovým genitivem (např. čtveřice chlapců, koš hub). Vzhledem k tomu, že substantiva mívají více lexikálních významů, mohou v těchto svých různých lexikálních významech spadat do různých kategorií (abstraktum, konkrétum nebo kvantitativní substantivum); viz např. substantivum dodávka v příkladech (2) výše a (5) a (6) níže: (5) Petrova dodávka zaparkovaná před domem (6) Na to, že si z pomyslného koláče největší dodávky transportérů pro naši armádu ukousne svůj díl, sází také firma RayServis ze Starého Města. (ČNK) Tato lexikální různost se zpravidla odráží i v jejich valenci; srov. např. abstraktum pohled do dáli vs. konkrétum pohled od kamarádky, nebo abstraktum hrůza z prázdnoty vs. kvantitativní substantivum hrůza prachu). Slovosled valenčních doplnění substantiv podléhá slovosledným pravidlům v rámci nominální skupiny; např. valenční doplnění v bezpředložkovém genitivu předchází valenčním doplněním vyjádřeným jinou formou neshodného přívlastku, srov. komunikace lékaře[ ]s pacientem[ ](viz odd. II., kap. 2). Naprostá většina valenčních doplnění substantiv je ve formální struktuře věty vypustitelná (Karlík a kol., 1997, s. 504). V některých případech je však determinace substantiva určitým valenčním doplněním vyžadována, srov. například možnost vs. nemožnost užití nerozvitých substantiv kreslení a nakreslení ve větě Celý večer nám zabralo kreslení / *nakreslení, blíže viz Karlík, 2002, a Dvořák, 2016b. 1.2.2 Valence abstraktních substantiv K abstraktním substantivům s valencí patří zejména deverbální substantiva, např. vyzývání / vyzvání, výzva, a deadjektivní substantiva, např. vnímavost, hrdost, jistota; dále vybraná substantiva s různou slovotvornou historií, zejména substantiva denominální, např. členství, nebo ze synchronního pohledu neodvozená, např. láska. 1.2.2.1 Deverbální substantiva I. Obecná charakteristika V češtině se vydělují dva typy deverbálních abstraktních substantiv: (a) substantiva verbální paradigmatická, např. namítání / namítnutí; (b) substantiva verbální neparadigmatická, např. námitka, jásot, četba, urážka, dotaz, záloha; komunikace, instruktáž (viz VAGSČ I., část 1, oddíl II. B. Názvy dějů a výsledků děje). Uvedené dva typy substantiv jsou v české tradici označovány různými termíny; k nejčastějším patří substantiva slovesná (verbální) na -ní a -tí vs. dějová jména v užším smyslu (např. Daneš a kol., 1967; Dvořák, 2016a,b), případně kmenové vs. kořenové deriváty (např. Karlík, 2019). U některých bezpříponových substantiv typu (b) je možný různý pohled na směr jejich derivace (tj. deverbální, např. lovit > lov, vs. denominativní, např. lov > lovit, blíže viz Ševčíková, 2021). Podobně lze nahlížet i na substantiva cizího původu, např. debatovat > debata vs. debata > debatovat (u přejatých substantiv navíc situaci komplikuje skutečnost, že k některým v češtině neexistují jednoslovné slovesné protějšky, pouze verbonominální predikáty s kategoriálním slovesem, srov. králův azyl v sousední zemi – král získal azyl v sousední zemi, demise vlády – vláda podala demisi, politikův dialog s odpůrci – politik vede dialog s odpůrci, efekt opatření na vývoj pandemie – opatření má efekt na vývoj pandemie). Oba typy deverbálních abstraktních substantiv mohou označovat (a) průběh děje (událost; věty (1) až (3)), nebo (b) abstraktní výsledek děje (věty (4) až (6), vše ČNK): (1) Právě vánoční čas se stává často příležitostí pro potěšení bližních živým dárkem. (2) Podobné jsou zkušenosti při správě privatizovaných domů nájemníky (3) bez sebemenších problémů nebo obávání se nefunkčnosti (4) Moje potěšení nad tím bylo téměř bezmezné. (5) Správu města nad parky v roce 1875 definitivně potvrdil nový název aleje, přejmenované na C. K. Stadtpark. (6) Nenaplnily se totiž obavy z nefunkčnosti čipových karet u různých dopravců. Při označení události je zpravidla možné valenční chování daného substantiva, tj. počet, povahu a formy jeho valenčních doplnění, odvodit od jeho základového slovesa. Takové valenční chování bývá označováno jako systémové, viz např. formy valenčních doplnění u substantiv potěšení, správa a obávání se v (1) až (3). Oproti tomu při označení abstraktního výsledku děje může mít substantivum z hlediska počtu, povahy a forem doplnění takovou valenci, pro niž u jejího základového slovesa není opora Takové valenční chování lze označit jako nesystémové; viz např. vazbu s předložkovými skupinami u substantiv potěšení, správa a obava v (4) až (6). Struktury některých deverbálních substantiv lze spojovat jak s primárním vyjádřením slovesné valence v aktivní větné struktuře, např. (7a, b) a (10a, b), tak do jisté míry i s různými gramatikalizovanými alternacemi slovesných struktur, zejména s pasivem, např. (8a-c) a (11a-c), u substantiv označujících abstraktní výsledek děje výjimečně také s recipientně pasivními konstrukcemi, např. (9a-c) a (12a-c) (valenční prvky jsou vyznačeny tučně): (7a) Herec[ ]ve filmu nabídl vodu nemohoucímu Judovi. (7b) [...] přesto právě scéna s ním, konkrétně s jeho nabídnutím vody[ ]nemohoucímu Judovi patří k těm pro celý film nejsignifikantnějším. (ČNK) (8a) Přítel Mirka Topolánka nabídl poslanci Kořistkovi úplatek. (8b) Úplatek[ ]byl nabídnut poslanci Kořistkovi přítelem Mirka Topolánka. (8c) počínající nabídnutím úplatku poslanci Kořistkovi přítelem[ ]Mirka Topolánka (ČNK) (9a) Dinamo nabídlo trenérovi, aby trénoval nové hráče. (9b) Trenér dostal od Dinama nabídnuto, aby trénoval[ ]nové hráče. (9c) Jeho stávající nabídka od Dinama platí na jeden rok. (ČNK) (10a) Král zakázal ženám vstup[ ]na hrad. (10b) [...] jak novomanželka Karla IV. poruší králův zákaz vstupu ženám[ ]na hrad [...] (ČNK) (11a) Evropská unie zakázala tabákovou reklamu[.] (11b) tabáková reklama byla zakázána Evropskou unií[.] (11c) Po zákazu tabákové reklamy Evropskou unií se zde celá disciplína bude muset od srpna obejít bez strategických sponzorů (ČNK) (12a) Úředníci[ ]mi zakázali vycestovat[ ]ze země. (12b) Já jsem dostal od úředníků zakázáno vycestovat ze země. (12c) Pas vám ale nevzali. Tak proč jste nezkusil toho 4. října odjet? Nezrušili můj zákaz vycestovat ze země. (ČNK) Slovesné gramatikalizované alternace jsou detailně popsány např. v gramatické komponentě valenčního slovníku VALLEX (Lopatková a kol., 2016). Otázkou, zda deverbální substantiva mohou vyjadřovat rozdíly v diatezi, se zabýval Karlík (2004). II. Systémové valenční chování deverbálních substantiv A. Obecné vymezení Za systémové valenční chování lze považovat zejména zachování povahy a počtu valenčních doplnění a jejich vyjádření pomocí systémových forem. Počet a povaha valenčních doplnění je u těchto substantiv dána jejich základovými slovesy a nezřídka souvisí se sémantickou třídou daných sloves a od nich odvozených substantiv. Např. slovesa i substantiva mluvení typicky mají tři participanty, tj. mluvčí, předávaná nebo získávaná informace a adresát (valenční prvky jsou vyznačeny tučně): (13) Americký velvyslanec diskutoval se studenty o lidských právech[.] (ČNK) (14) Ostatně i jeho ostré diskuse s T. G. Masarykem o smyslu[ ]českých dějin se točily kolem problému, otevřeného v 19. století. (ČNK) Oproti tomu např. slovesa a substantiva myšlení (vlastnění informace) mívají dvě valenční doplnění, tj. majitel informace a informace: (15) Kapela dlouho přemýšlela, zda píseň vůbec natočit[.] (ČNK) (16) horečnaté přemýšlení podnikatelů, zda dobře zajistili[ ]své obchody (ČNK) (Vymezení počtu a povahy valenčních doplnění vybraných sémantických tříd se věnují např. Daneš – Hlavsa a kol. (1987), odkud ve zjednodušené podobě přebíráme i pojmenování jednotlivých participantů.) Systémové adnominální formy valenčních doplnění mají původ ve formách odpovídajících valenčních doplnění základových sloves daných substantiv a lze je na základě jistých pravidel od těchto forem odvodit; užívají je zejména substantiva označující děj (událost; např. žádání, kontrolování, prodej). Mnohá substantiva označující abstraktní výsledek děje ve srovnání se substantivy označujícími událost zpravidla využívají jen některé valenční formy (vyhýbají se zejména formě Ag[I], místo níž někdy užívají formu Ag[od+G]); chybějící systémové formy nahrazují formami nesystémovými (k nim viz níže). Např. název abstraktního výsledku děje požadavek a název děje požádání mají různou pádovou formu konatele a adresátu (vše ČNK): (17) Agentury teprve čekají na požadavky od zaměstnavatelů[. ] (18) Ve zlínské výzvě naléhavě zní požadavek k zákonodárcům, aby zabránili snahám o rušení menších regionů. (19) Podle té by měli hasiči ze sousedního státu v případě požádání druhou stranou[ ]zasáhnout do hloubi 15 kilometrů od překročení hranic. (20) Podle nich se placení lze vyhnout požádáním lékaře, aby předepsal[ ]jiný lék. (zkráceno) B. Systémové posuny ve formách valenčních doplnění Pro vztah systémových adnominálních forem a odpovídajících forem adverbálních se někdy užívá označení systémový posun. Posuny, jejichž výsledkem jsou systémové formy, jsou v následujícím přehledu popsány z pohledu aktivní větné struktury s verbem finitem. Zjednodušeně lze říci, že: (a) strukturní pády (tj. N a A) se mění na adnominální bezpředložkový genitiv nebo s ním alternující posesivní formu; (b) nominativ se někdy mění na bezpředložkový instrumentál nebo předložkovou skupinu od + G; (c) adverbia se mění na adjektiva; (d) ostatní adverbální formy valenčních doplnění zůstávají stejné. V rámci valenčních struktur založených na deverbálním substantivu zaujímá hierarchicky nejvyšší pozici adnominální bezpředložkový genitiv. V některých případech může tato forma alternovat s posesivním adjektivem nebo zájmenem (značeno Pos). U adnominálních forem, které jsou výsledkem několika různých posunů, může docházet k syntaktické (strukturní) homonymii, a to zejména v případě, kdy jde o participanty životné; v dokladových a příkladových větách u nich proto uvádíme zkratky participantů. Jde zejména o adnominální bezpředložkový genitiv a alternující posesivní formu, u nichž dochází k homonymii tzv. subjektového a objektového G/Pos, např. varování řidiče[Ag][/Adr] / řidičovo[Ag/Adr] varování < řidič[Ag] varoval (někoho[Adr]) // (někdo[Ag]) varoval řidiče[Adr]. Pro posuny ve formách adnominálních valenčních doplnění lze zformulovat následující pravidla: 1. Adverbální nominativ se mění na: (a) adnominální bezpředložkový genitiv nebo s ním alternující formu posesivního adjektiva nebo zájmena: Petr[ ]poučuje → poučování Petra // Petrovo / jeho poučování (b) instrumentál: Petr poučuje (kamaráda) → poučování (kamaráda) Petrem (c) (okrajově) předložkovou skupinu od + G Petr poučuje → poučování od Petra 2. Adverbální bezpředložkový akuzativ ve funkci objektu se mění na adnominální bezpředložkový genitiv nebo s ním alternující formu posesivního adjektiva nebo zájmena: poučuje Evu → poučování Evy // Evino / její poučování vyznamenali herečku → vyznamenání herečky / hereččino/její vyznamenání 3. Adnominální bezpředložkový genitiv odpovídající adverbálnímu bezpředložkovému genitivu může rovněž alternovat s posesivním vyjádřením: zanechat studia → zanechání studia/jeho[ ]zanechání dotazovali se subjektů → dotazování se subjektů/jejich dotazování, viz (21): (21) Spása světa nespočívá ve […], ale právě v prohlédnutí tohoto zla a v jeho úplném zřeknutí se. (ČNK) 4. Adverbální bezpředložkový dativ si standardně svoji formu zachovává: zakázal Petrovi sportovat → zákaz Petrovi[ ]sportovat Okrajově se však mění na posesivní adjektivum nebo zájmeno: zakázal Petrovi sportovat → Petrův/jeho zákaz sportovat 5. Adverbia se mění na adjektiva: choval se slušně → slušné chování 6. Forma ostatních valenčních elementů se u substantiv nemění: žádal o pomoc / aby pomohli → žádání o pomoc / aby pomohli požadovali snížit spotřebu → požadavek snížit spotřebu pohrdal názory veřejnosti → pohrdání názory veřejnosti 7. Valenční doplnění ve funkci doplňku (a) Při předložkovém vyjádření si uchovávají stejnou formu, jako má dané doplnění u slovesa: uznat němčinu za druhý jazyk státu → uznání němčiny za druhý jazyk státu (b) Při vyjádření doplňku pomocí výrazu jako je pád shodný s pádem valenčního doplnění, s nímž je doplněk ve vztahu druhé závislosti: (obě věty ČNK) (22) "Naším konečným cílem je uznání Indie jako jaderné mocnosti a místo v Radě bezpečnosti," uvedly zdroje ministerstva pro asijský časopis.[ ] (23) Co členství v Radě Evropy pro Litvu znamená? Trochu ochrany a bezpečnosti. Také uznání naší zemi jako státu, který stál v čele těch, kdo žádali na Kremlu nezávislost. Ukazuje se však, že u pádů předložkových je tendence k užití bezpředložkovému; srov. (24a), (24b) a (25) (vše ČNK): (24a) Dítě, které do zoo přijde, sice vidí na vlastní oči tvora, kterého by jinak nemělo šanci vidět, ale zároveň mu chybí přirozený respekt ke zvířeti jako k individuu. (24b) Do značné míry je na vině tradiční až přemrštěná úcta a respekt k lékařům jako zachráncům našich životů. (25) Ben úplně ztrácí respekt před Felixem jako šéfem. Při bezpředložkovém užití dochází zřejmě k pouhé aktuální elipse předložky, a to ze stylistických důvodů, patrně aby se předložky neopakovaly. Problematice vztahu systémových adnominálních forem a odpovídajících forem adverbálních v češtině se věnovala řada autorů (např. Šmilauer, 1966; Karlík a kol., 1997, s. 504; Karlík – Nübler, 1998; Panevová, 2000; Karlík, 2000; Dvořák, 2016a,b; Kolářová, 2010; Kolářová – Vernerová – Klímová, 2020). C. Omezení pro vyjádření participantů systémovými formami U některých systémových forem však nejsou vždy jasné podmínky, kdy je lze užít. Týká se to zejména forem, u nichž dochází ke strukturní homonymii, především výsledků následujících posunů: (a) N > G: lidé respektují, že je to potřeba → ?respektování lidí, že je to potřeba; (b) A > Pos: slíbit věrnost → slib věrnosti vs. ?její slib; (c) G > Pos: zanechat studia → jeho zanechání vs. dotknout se uší > ?jejich dotyk Zde detailněji představujeme pouze posun N > G[adnom]. Výsledek tohoto posunu je v některých případech problematický, a to zejména u substantiv verbálních paradigmatických. Nejproblematičtější je tento posun u substantiv odvozených od tranzitivních sloves s doplňkem (např. vazba ,za + A‘ v konstrukci se substantivem uznání s významem úřední prohlášení určité okolnosti za platnou), u nichž je vzhledem k přítomnosti doplňku v gramatickém vzorci genitivní pozice rezervována pro vyjádření patientu, viz (26a). Užití genitivní formy pro agens je u nich negramatické, a to nejen v kombinaci s doplňkem, viz (26b), ale patrně i při samotném vyjádření agentu, viz (26c): (26a) ministrovo uznání archiválií za kulturní památky (26b) *uznání ministra za kulturní památky (26c) ??uznání ministra Oproti tomu u substantiva uznání s ostatními lexikálními významy agens vyjádřený bezpředložkovým genitivem užít lze, a to i samostatně vyjádřený (vše ČNK): (27) [...] bylo hezké slyšet uznání rodičů, že „z tribuny se do toho mluví snadno.“ (28) A to tam přitom bydlel zadarmo, jako výraz uznání majitele talentovanému umělci. (29) V květnu byl scénář oceněn zvláštním uznáním poroty. I u některých substantiv verbálních paradigmatických odvozených od tranzitivních sloves bez doplňku, například obdivování, kontrolování, podněcování, prozkoumávání, však vzniká pochybnost, zda je lze užít s Ag[gen], či nikoli. Důvodem je patrně skutečnost, že jsou-li tato substantiva rozvita pouze doplněním vyjádřeným bezpředložkovým genitivem, je tato pozice přednostně interpretována jako patiens (např. obdivování herců[Pat], podněcování občanů[Pat]). (Srov. k tomu oddíl III., kap. 10 o atributu) Níže uvádíme korpusové doklady (věty (30) až (33), vše ČNK) těchto substantiv rozvitých doplněním vyjádřeným genitivní formou, které lze na základě znalosti světa nebo kontextu interpretovat jako agens (subjekt děje), takové doklady jsou však velmi vzácné: (30) K obdivování návštěvníků je připraveno kolem stovky exponátů. (31) Zaměstnanci Českých drah v parných dnech více kontrolují stav kolejí. […] Častější kontrolování pracovníků drah ale na Chomutovsku nijak neovlivní plynulost dopravy. (32) Exodus Srbů ze Sarajeva […] vytrvale pokračuje za podněcování hlavních bosenskosrbských předáků, kteří zarputile odmítají jakoukoli formu soužití s muslimskou komunitou. (33) Proč vypadají tyto zřejmé plány na společné prozkoumávání Rusů a Američanů[ ]uvnitř Phobosu tak „učebnicově“. Častější jsou u těchto substantiv jiné formy agentu (subjektu děje), zejména výraz posesivní, případně instrumentál (obě věty ČNK): (34) Sopouška před nedávnem odvolali radní z funkce s odůvodněním, že lidé kvůli jeho[ ]neustálému kontrolování pracují ve stresu. (35) [...] na kontě měl už nehodu i kontrolování hlídkami policistů D. Omezení pro užití kombinací participantů Rovněž pro některé kombinace adnominálních valenčních doplnění vyjádřených systémovými formami platí určitá omezení: 1. Struktury se dvěma genitivy Jsou možné jen ve velmi omezených případech, zejména je-li v jejich základové slovesné struktuře jedna pozice s genitivem pozicí valenční: (36a) zbavili autora státního občanství (36b) zbavení autora státního občanství[ ](ČNK) (37a) František Karel se zřekl trůnu ve prospěch Franciho (37b) zřeknutí se Františka Karla trůnu ve prospěch Franciho (ČNK) 2. Negramatické kombinace valenčních doplnění Patří k nim zejména: (a) konstrukce se dvěma adnominálními genitivy, z nichž jeden odpovídá nominativu a druhý akuzativu v základové slovesné struktuře: lékař ošetřil pacienta[ ]→ *ošetření lékaře pacienta (b) konstrukce, v nichž je substantivum rozvito posesivním výrazem odpovídajícím adverbálnímu akuzativnímu objektu a zároveň doplněním v genitivu odpovídajícím adverbálnímu nominativu: lékař ošetřil pacienta[ ]→ *pacientovo ošetření lékaře III. Nesystémové valenční chování deverbálních substantiv K nesystémovému valenčnímu chování abstraktních deverbálních substantiv patří (a) změna počtu valenčních doplnění a (b) nesystémové formy valenčních doplnění, např. vyzvat někoho → výzva někomu / k někomu otázat se někoho → otázka někomu A. Změna počtu doplnění Ke změně počtu, převážně k redukci, valenčních doplnění dochází u abstraktních substantiv spíše okrajově, a to v případě výraznějšího posunu ve významu. Srov. základní významy substantiv příslib a otázka ve větách (38) a (39) a jejich posunuté významy ve větách (40) až (42) (vše ČNK), v nichž nelze doplnit adresáta: (38) Jak asi dopadne ministrův příslib některým poslancům, že znovu předloží smlouvu s Vatikánem k ratifikaci. (39) Slavnou Kavanovu otázku Javieru Solanovi, zda lze[ ]NATO opustit, považuje Whitehead za plně legitimní. (40) Zahrada plná včel je příslibem dobré úrody[ ]ovoce i zeleniny. (41) Tito kluci jsou naším příslibem do budoucnosti. (42) Mnozí tvrdili, že je to otázka dvou nebo tří let. B. Změna forem doplnění Za nesystémové formy lze označit takové formy adnominálních doplnění, které nejsou odvoditelné z adverbálních forem na základě systémových posunů. Např. dativní forma šéfovi ve spojení žádost šéfovi nebo předložková skupina k + D ve spojení obdiv k lidem nemají oporu ve valenci příslušných základových sloves – žádat šéfa, obdivovat lidi. Nesystémovým posunům v pádových formách podléhají převážně valenční doplnění objektového charakteru, a to především ta, která jsou u základových sloves vyjádřena pomocí bezpředložkových pádů (viz níže přehled nesystémových posunů). Nejčastěji užívají nesystémové formy ta valenční doplnění, která by při vyjádření pomocí systémových forem měla formu G/Pos, tedy formu, která je potenciálně výsledkem několika různých systémových posunů, a může být tedy v některých případech interpretována jako vyjádření dvou (výjimečně i tří) odlišných participantů. Takovým případem je například konstrukce obdiv lidí[Ag/Pat], v níž je genitivní doplnění lidí syntakticky homonymní, protože může být interpretováno jednak jako agens (< lidé[ ]obdivují), jednak jako patiens (< obdivovat lidi) (obě věty ČNK): (43) Válečná literatura a obdiv lidí, kteří hrůzy nacistického vyvražďování a teroru přežili, ji motivovaly navštívit jednu z lidických žen Miloslavu Kalibovou. (44) Odměnou je pak vysoká návštěvnost a obdiv lidí, kteří sem přicházejí. Ve větě (43) jen z kontextu vyplývá, že genitivní doplnění lidí je patientem substantiva obdiv, a ve větě (44) je naopak toto genitivní doplnění opět jen na základě kontextu interpretováno jako agens. Systémové genitivní vyjádření patientu je u substantiva obdiv spíše vzácné, častější je tu nesystémová předložková skupina k + D, která má jednoznačnou intepretaci – tak je tomu ve větě (45): (45) Můj obdiv k lidem, kteří píší knihy, ještě vzrostl poté, co jsem knihu sám zkusil napsat. Konkrétní podoba některých nesystémových forem je v některých případech vysvětlována sémantickou motivací, tedy užitím takové adnominální formy, která je charakteristická pro substantiva s obdobným významem nebo pro danou valenční pozici; např.: obdiv k lidem jako analogie k vztah / láska / úcta / nenávist / odpor k lidem žádost šéfovi – dativ je tu charakteristický pro vyjádření adresáta (např. sdělení šéfovi) Dalším možným vysvětlením je vliv valence kategoriálních sloves, s nimiž dané substantivum tvoří verbonominální predikát (k němu viz oddíl III., kap. 2.3.4); např. dativní vazba u substantiva polibek v konstrukci Polibek učitelce mluví za vše může být analogií k dativní vazbě kategoriálního slovesa dát ve verbonominálním predikátu dát někomu polibek. Konkrétní nesystémovou formu užívanou u určitého substantiva však nelze spojit s nějakým obecným pravidlem; proto bývá u každého substantiva jednotlivě specifikována ve valenčních slovnících v jeho gramatickém vzorci. Nesystémové formy jsou charakteristické zejména pro abstraktní substantiva verbální neparadigmatická; např. obdiv k hercům, žádost šéfovi, správa nad územím. Vyskytují se ale i u některých verbálních substantiv paradigmatických, pokud vyjadřují abstraktní výsledek děje, tj. spíše u substantiv odvozených od sloves dokonavých (např. poučení dalším generacím, upozornění o zahájení prodeje), řidčeji u substantiv odvozených od nedokonavých sloves (např. varování řidičům). Rozlišujeme: 1. nesystémové posuny participantu nevětné povahy, tj. vyjádřeného primárně substantivem; 2. nesystémové posuny participantu vyjádřeného primárně vedlejší větou (zkráceně VV) (v následujícím přehledu uvádíme vždy pouze několik příkladů daného typu posunu, nikoliv úplné výčty): 1. Posuny participantů vyjádřených primárně substantivem K nesystémovým posunům participantů nevětné povahy patří zejména (a) posuny, jejichž výsledkem je předložková skupina (zkráceně PS), a (b) posuny, jejichž výsledkem je bezpředložkový dativ. (a) Posuny, jejichž výsledkem je nesystémová předložková skupina: A > PS: lovit velryby > lov na velryby, obdivovat herce > obdiv k hercům, spravovat území > správa nad územím G > PS: dotknout se země > dotyk se zemí, otázat se kamaráda > otázka na kamaráda / ke kamarádovi D > PS: křivdit lidem > křivda na lidech, vyhrožovat mladíkovi > výhrůžka vůči mladíkovi I > PS: pohrdat člověkem > pohrdání nad člověkem (b) Posuny, jejichž výsledkem je nesystémový bezpředložkový dativ: A > D: varovat řidiče > varování řidičům, žádat šéfa > žádost šéfovi G > D: otázat se posluchačů > otázka posluchačům PS > D: apelovat na voliče > apel voličům 2. Posuny participantů vyjádřených primárně vedlejší větou Participant větné povahy bývá u základových sloves vyjádřen kombinací dvou nebo tří forem ze čtveřice VV / Inf / PS / bezpředložkový pád: nabídl (Janovi), aby spolupracoval / spolupracovat / spolupráci navykl si, že kouří / kouřit / na kouření Oproti tomu, odvozená substantiva často disponují celou výše uvedenou čtveřicí forem, přičemž bezpředložkovým pádem tu bývá genitiv. nabídka, aby spolupracoval / spolupracovat / spolupráce / na (ke) spolupráci návyk, že kouří / kouřit / kouření / na kouření Srov. následující doklady z ČNK: (46a) Proto přijal nabídku, aby spolupracoval s časopisem Playboy. (46b) Konkrétně máme nabídku spolupracovat s Jižní Koreou, počítáme ale i s japonskými a čínskými fakultami. (46c) Proto jsem také nabídku spolupráce s vaším Národním divadlem přijal. (46d) Programově odmítala nabídky na spolupráci s kapelami a na únavné zájezdy s nimi. (46e) Dokonce tito lidé často odmítli nabídku ke spolupráci s StB. Vzhledem k tomu, že nelze určit, která z adverbálních forem je protějškem nově získané (nesystémové) adnominální formy, mluvíme o posunech participantu větné povahy jako celku, nikoli jeho jednotlivých forem. Nejčastější nově získanou adnominální formou je předložková skupina. Z předchozího výkladu je zřejmé, že lexikální jednotka může disponovat větším počtem forem vyjádření jednoho valenčního doplnění, přičemž některé z těchto forem mohou odpovídat systémovým posunům, jiné posunům nesystémovým, srov.: spravovat území → správa území / nad územím Zde genitivní doplnění území je systémová forma, doplnění nad územím je forma nesystémová. Nesystémové formy tak ve srovnání s valencí základových sloves výrazně přispívají k nárůstu počtu forem adnominálních valenčních doplnění a umožňují mluvčím větší variabilitu při výběru vhodné adnominální formy pro vyjádření určité situace. Vyšší počet forem adnominálních valenčních doplnění oproti základovým slovesům a častější vypustitelnost těchto doplnění vedou ve srovnání se základovými slovesy k vyššímu počtu potenciálních kombinací, v nichž se daná doplnění mohou vyskytnout. Tyto potenciální kombinace forem valenčních doplnění však nejsou z hlediska užívání rovnocenné; některé jsou preferované, běžné, jiné jsou sice gramaticky správné, ale užívány jsou jen výjimečně. 1.2.2.2 Deadjektivní substantiva I. Systémové valenční chování deadjektivních substantiv A. Základní pravidla Při popisu valence deadjektivních substantiv vycházíme ze základové věty s verbonominálním přísudkem obsahujícím adjektivum, např. Soused byl ochotný pomoct. Tento postup uplatňují např. Grepl – Karlík (1998, s. 181); jiná možnost je vycházet ze jmenné skupiny, v níž dané adjektivum rozvíjí substantivum, jemuž je přisuzováno, např. soused ochotný pomoct. Systémové valenční chování deadjektivních substantiv zahrnuje (a) zachování počtu valenčních doplnění; (b) systémové posuny ve formách valenčních doplnění, konkrétně: (ba) N z větné struktury se mění na formu G/Pos v nominální struktuře: Koruna je směnitelná. → směnitelnost koruny / její směnitelnost (bb) Forma valenčních doplnění adjektiva ve větné struktuře se v nominální struktuře nemění: Hus byl věrný pravdě → věrnost Husa pravdě / Husova věrnost pravdě občan je poslušný zákonů → občanova poslušnost zákonů technologie použitelné uživateli → použitelnost technologií uživateli soused byl ochotný pomoct → ochota souseda pomoct / sousedova ochota pomoct Petr si je jistý, že se nespletl → jistota Petra, že se nespletl / Petrova jistota, že se nespletl kyslík je rozpustný ve vodě → rozpustnost kyslíku ve vodě / jeho rozpustnost ve vodě Petr je přítomný na pracovišti → přítomnost Petra na pracovišti / Petrova přítomnost na pracovišti Srov. následující doklady z ČNK, v nichž je valence adjektiva konfrontována s valencí z něj odvozeného substantiva: (1a) Angličané na mě působili jako národ hrdý na svou historii[.] (1b) Ztrácí se hrdost národa na své předky, ztrácí se pojem vlastenectví. (2a) Nejdůležitější je, aby byli občané všímaví ke svému okolí. (2b) Je na místě poděkovat zachránci za jeho všímavost ke svému okolí[.] (3a) Průměrné stáří autobusů používaných dopravním podnikem se tak dostane pod sedm let. (3b) Název Alien kapela opustila pro jeho nečeskost a přílišnou používanost nejen hudebními skupinami, ale i filmy a nejrůznějšími spolky[.] (4a) Jsou to často metody použitelné lidmi s vysokou vnitřní disciplínou. (4b) Jakob Nielsen je světoznámý odborník na použitelnost technologií[ ]obyčejnými uživateli[.] U některých deadjektivních substantiv může být valenční doplnění objektového charakteru vyjádřeno systémovým bezpředložkovým genitivem odpovídajícím genitivnímu doplnění základového adjektiva. Je tomu tak např. u substantiv chtivost, dychtivost, lačnost, pamětlivost, poslušnost, schopnost, žádostivost: chtivý něčeho : chtivost něčeho, dychtivý něčeho : dychtivost něčeho, lačný něčeho : lačnost něčeho, pamětlivý něčeho : pamětlivost něčeho, poslušný něčeho : poslušnost něčeho, schopný něčeho : schopnost něčeho, žádostivý něčeho : žádostivost něčeho Jde-li o doplnění s potenciálně životným lexikálním obsazením (jako např. u substantiva poslušnost), může u těchto deadjektiv docházet ke strukturní homonymii genitivní formy, i když ve výrazně menší míře než u deverbálních substantiv; např. spojení poslušnost rodičů[Ag/Pat] je bez kontextu homonymní: (obě věty ČNK) (5a) Nebylo tedy žádnou vzácností, když se potomek člověka s ušpiněným kádrovým profilem nedostal na školu [...] Budoucnost dětí tak byla závislá na poslušnosti jejich rodičů. (5b) Jedno chasidské vyprávění ukazuje, že na poslušnosti rodičů[ ]spočívá boží požehnání. Jen na základě znalosti světa identifikujeme ve větě (5a) genitiv rodičů jako agens (rodiče poslouchali) a ve větě (5b) jako patiens (rodiče se poslouchají). Podobně jako agens může někdy i patiens vyjádřený genitivem alternovat s posesivní formou: (5c) Později byly takové zákony vydány a jejich poslušnost přísně vynucována. B. Omezení pro užití kombinací participantů vyjádřených systémovými formami Při kombinaci dvou doplnění, z nichž jedno je vyjádřeno genitivem a druhé pomocí posesiva, viz (6), (7c), (8) a (9c), je u deadjektivních substantiv – stejně jako u deverbálních substantiv – možná pouze jediná interpretace, a to agens vyjádřený posesivem a patiens vyjádřený genitivem, nikoli naopak, viz (7e). Rovněž konstrukce se dvěma adnominálními genitivy, z nichž jeden odpovídá nominativu a druhý akuzativu v motivující slovesné struktuře, je i u deadjektivních substantiv negramatická, srov. (7d) a (9d) s (7a) a (9a), a to přesto, že v základové adjektivní struktuře daných substantiv je již doplnění objektového charakteru vyjádřeno genitivní formou, viz (7b) a (9b). (6) Vypravěč polemizuje se svým otcem, dřívějším vzorem, s nímž se rozešel v okamžiku jeho slepé poslušnosti stranické politiky. (ČNK) (7a) Petr poslouchá rodiče. (7b) Petr je poslušný rodičů. (7c) Petrova poslušnost rodičů (7d) *poslušnost Petra rodičů (7e) *jejich poslušnost Petra (8) Náš dotaz svědčí ještě o něčem jiném než o naší přirozené chtivosti vědění a touze po poznání života. (ČNK) (9a) Petr chce (touží po) poznání (9b) Petr je chtivý poznání (9c) Petrova chtivost poznání (9d) *chtivost Petra poznání Některá deadjektivní substantiva (např. znalost, snášenlivost), byť formálně odvozená od adjektiv (znalý, snášenlivý), se svou valencí vztahují spíše k motivujícím slovesům (znát, snášet) a jejich valenční chování je pak analogické deverbálním substantivům (vše ČNK): (10a) Fibichova znalost operní produkce 18. století zde zřejmě našla uplatnění. (10b) Byli jsme příjemně překvapeni znalostí koled mladou generací, která se tak seznamuje s vánočními lidovými tradicemi na Vysočině. (10c) Plynulost vnitrofiremních procesů a jejich perfektní znalost každým zaměstnancem omezuje zmatek a zbytečně vynaložené úsilí na korekce jeho důsledků. (10d) dále hraje velkou roli znalost Chilanů, jak se zachovat v případě tragédie, což se učí už děti na školách (11a) Vzhledem k tomu, že se savci na rozdíl od člověka nepotí, jejich snášenlivost horka[ ]je mnohem horší. (11b) Ve fázi remise není potřebné dodržovat tak přísná dietní opatření, ovšem záleží to na individuální snášenlivosti různých potravin jednotlivými pacienty (11c) Častým důvodem k použití právě těchto dezinfekcí je jejich dobrá snášenlivost lidmi[ ]s citlivou pokožkou. (11d) Po více dávkách se snášenlivost organismu bohužel postupně zhoršuje. Agens i patiens těchto substantiv může být vyjádřen genitivem i posesivem, viz (10a), (10c-d), (11a) a (11c-d), patiens substantiva znalost i vedlejší větou, viz (10d), agens obou substantiv však navíc i pomocí bezpředložkového instrumentálu, viz (10b-c) pro substantivum znalost a (11b-c) pro substantivum snášenlivost. Valenčním chováním charakteristickým pro deverbální substantiva tato substantiva mimo jiné plní roli substantiv verbálních neparadigmatických, která se od příslušných motivujících sloves v daném významu netvoří (např. substantiva snáška nebo snůška se vztahují k jinému významu sloves snášet a snést). II. Nesystémové valenční chování deadjektivních substantiv Nesystémové valenční chování abstraktních deadjektivních substantiv je méně časté než u deverbálních substantiv, vykazuje ale podobné rysy; stejně jako u deverbálních substantiv zahrnuje: (a) změnu počtu valenčních doplnění a (b) nesystémové formy valenčních doplnění. (a) Změna počtu valenčních doplnění Souvisí s menšími nebo většími změnami ve významu odvozených substantiv. Lze ji doložit například u substantiva protivnost, které oproti svému základovému adjektivu protivný postrádá valenční doplnění komu a čím, srov. (12). Naopak u substantiva slabost s posunutým významem záliba, náklonnost přibývá oproti základovému adjektivu slabý valenční doplnění pro co, viz (13): (12a) host protivný obsluze neustálými požadavky (12b) protivnost hosta (12c) *protivnost hosta obsluze (12d) *protivnost hosta neustálými požadavky (13) Petrova slabost pro opuštěná zvířata (b) Nesystémové pádové formy Rozlišujeme formy, které jsou výsledkem (ba) nesystémových posunů participantu nevětné povahy, tj. vyjádřeného primárně substantivem, a (bb) nesystémových posunů participantu větné povahy, tj. vyjádřeného primárně vedlejší větou. (ba) Nesystémové posuny participantu nevětné povahy Patří k nim zejména posuny, jejichž výsledkem je nějaká předložková skupina, která je alternativou k vyjádření daného valenčního doplnění pomocí bezpředložkového pádu; např.: oddaný králi → oddanost králi / ke králi vděčný rodičům → vděčnost rodičům / k rodičům (14) Zdeňkova oddanost ke králi Jiřímu začala ochabovat a v roce 1462 už stál v čele katolického panstva v Jednotě zelenohorské. (ČNK) (15) Ale pak už nespoléhej na jeho vděčnost k tobě za to, žes mu kdysi zachránil život. (ČNK) Struktury se změněnou pádovou formou mívají nižší frekvenci. Např. spojení vděčnost Bohu má v ČNK 88 dokladů, zatímco vděčnost k Bohu má jen 24 doklady. (bb) Nesystémové posuny participantu větné povahy U deadjektivních substantiv tu dochází k poměrně různorodým změnám. Např. u substantiva jistota s vedlejší větou alternuje doplnění v genitivu (okrajově též ve formě posesiva, viz (16)), zatímco u základového adjektiva je to doplnění v instrumentálu: Je si jistý, že uspěje / úspěchem. jeho jistota, že uspěje / *úspěchem / úspěchu (16) Křesťanství je v krizi proto, že Boha neberou vážně protestanti ani katolíci, ale to nemá se spasením a jeho jistotou nic společného. (ČNK) U substantiva navyklost oproti základovému adjektivu přibývá možnost vyjádření daného participantu pomocí bezpředložkového genitivu: Je navyklý, že se prochází / procházet se / na procházky / procházkám jeho navyklost, že se prochází / procházet se / na procházky / procházkám / procházek Substantivum naštvanost oproti základovému adjektivu disponuje vyjádřením daného participantu pomocí nové předložkové skupiny: Je naštvaný, jak vypadá politika / z politiky / politikou jeho naštvanost, jak vypadá politika / z politiky / nad politikou / politikou 1.2.2.3 Abstraktní substantiva s různou slovotvornou historií I. Abstrakta plnící funkci neslovesných predikátů Valenci mají i některé další skupiny abstraktních substantiv plnících úlohu neslovesných predikátů; jejich valence je většinou analogická valenci deverbálních substantiv, čemuž odpovídá i slovesný charakter jejich valenčních doplnění (jde zvláště o participanty, např. agens, patiens nebo adresát, příp. volná určení, např. místo). Řadíme sem zejména následující typy substantiv: (a) Denominální substantiva zakončená na -ství/-ctví; např.: Petrovo členství v klubu, jejich vlastnictví zámku, poselství prvního prezidenta občanům Československa, Václavovo spojenectví s Jindřichem I. (b) Jiná substantiva s různou slovotvornou historií: autorovo úsilí zmapovat souvislosti, pravda o zločinech totalitního režimu, síla těchto lidí k překonání překážek, soustrast premiéra s rodinami obětí, Petrova smůla na kamarády, Janina láska ke knihám II. Okrajové typy abstrakt s valencí Mezi abstrakty s valencí lze identifikovat i početně omezenou skupinu substantiv, která se v jednom ze svých významů nechovají jako typické neslovesné predikáty; např. otázka času, bez známek života, věcná cena v podobě knihy. Tato substantiva mají zpravidla valenci s bezpředložkovým genitivem (případně s alternující posesivní formou), někdy i s vedlejší větou nebo předložkovou skupinou: první verze programu / jeho první verze základní předpoklad úspěchu / k úspěchu / aby akce byla úspěšná podmínky lyžování / pro lyžování Některá z těchto substantiv se užívají v ustálených spojeních jako spojovací výrazy, sekundární předložky nebo okolnostní určení: za předpokladu, že; v případě, že; následkem čeho; v důsledku něčeho; začátkem týdne; v podobě čeho Vzhledem k tomu, že postrádají participant agens, standardně přítomný u většiny (slovesných i neslovesných) predikátů, neslouží pro označení události nebo abstraktního výsledku děje, ale jde o substantiva s různými významy, které jsou často na hranici mezi abstrakty, konkréty, někdy i kvantitativními substantivy: (a) část něčeho, např.: část, začátek, okraj, povrch, střed, zbytek (něčeho); (b) znázornění nebo vykreslení něčeho, např.: protějšek, podoba, obraz, tvář, tvar, kopie (něčeho); (c) bližší specifikace něčeho, např.: šarže produktu, verze programu, varianta uspořádání; (d) vymezení problematiky, např.: problém peněz, otázka času, případ korupce, předmět sporu; (e) kauzální a podobná spojení, např.: předpoklad úspěchu, následky katastrofy, důsledek pochybení, známka lítosti, náznak zlepšení; podmínky pro lyžování; znamení, že vše dobře dopadne Toto vymezení je pouze rámcové, s možností vzájemných přesahů mezi skupinami i významy, viz i Piťha (1984, 1992). 1.2.3 Valence konkrétních substantiv Vedle abstraktních substantiv mohou mít valenci i konkréta, tedy substantiva s fyzickou interpretací (fyzické denotáty, které je možné zrakově a hmatově vnímat, případně časoprostorově lokalizovat); označují nejčastěji: (a) osobu nebo skupinu osob; např. učitel tance, zajatec krále, Janina vážná známost, bratr mého otce, velení britské armády, vláda České republiky; (b) věc; např. čerpadlo paliva, pohled od kamarádky, černobílá kresba květin; (c) místo; např. půjčovna automobilů, východ obchodního domu, oddělení zahraničních styků. Konkréta s valencí jsou zastoupena převážně deverbálními substantivy, mezi nimiž lze vydělit především následující skupiny: 1. Substantiva denotující některé z doplnění základových sloves Patří k nim: (a) názvy osob jako subjektu děje, (b) názvy osob jako objektu děje, (c) názvy nástrojů, (d) názvy míst. Následují příklady valence těchto substantiv, zpravidla genitivní: učitel tance; zajatec krále; čerpadlo paliva, drtič zahradního odpadu; půjčovna automobilů 2. Substantiva verbální Označují opět osobu nebo skupinu osob, věc, místo nebo nástroj a mají opět obvykle valenci genitivní, méně často předložkovou: velení armády; tlusté vydání knihy, pět výskytů v korpusu, uzamčený východ obchodního domu, vypnuté zapalování vozidla, brus na nože V rámci „fyzických objektů“ lze v této skupině vydělit podskupinu artefaktů a dokumentů s valencí s genitivem, předložkovou vazbou nebo posesivem: skladby Leoše Janáčka, povídka o životě na farmě, Gočárova stavba; zpráva od lékaře o zdravotním stavu, povolení okresního úřadu k organizaci průvodu Jejich valenční vlastnosti někdy přebírají názvy artefaktů a dokumentů neslovesného původu; např.: socha Davida, malířův portrét této ženy, kniha o zvířatech, listina o vydědění Názvy míst se sufixy jako ‑n(‑a) / ‑ovn(‑a) / ‑árn(‑a) / ‑írn(‑a) bývají rozvity patientem v genitivu, např.: výkrmna vepřů, půjčovna automobilů, umývárna aut, brusírna drahokamů Názvy míst s příponou -išt(ě) umožňují rozvití agentem v genitivu, např.: působiště umělce, rejdiště žraloků Ve valenční struktuře substantiv denotujících některý z participantů nebo některé z volných doplnění základových sloves již toto doplnění nemůže být vyjádřeno. Genitivní a s ní alternující posesivní pozice zbylé po participantu obsaženém ve významu daného substantiva jsou tak uvolněny pro obsazení jiným participantem, který však mohl mít u základového slovesa odlišnou formu; např. někdo odporoval komunistickému režimu (dativ) → odpůrce komunistického režimu (genitiv) U některých z těchto substantiv tedy může docházet k následujícím nesystémovým posunům participantu nevětné povahy: (a) D > G/Pos (po)radí prezidentovi → poradce prezidenta / prezidentův poradce / jeho poradce velí armádě → velení armády / její velení (b) PS > G/Pos spolupracuje s Petrem → spolupracovník Petra / Petrův spolupracovník / jeho spolupracovník Další ucelenou skupinou konkrét jsou substantiva označující osobu, která je součástí sítě příbuzenských vztahů (např. bratr, strýc, otec) nebo která plní určitou roli ve struktuře společnosti (např. žák, přítel, známost). Tato substantiva mají valenci s doplněním přináležitosti, které je typicky vyjádřeno bezpředložkovým genitivem a s ním alternující posesivní formou, např.: bratr Petra / Petrův bratr, vážná známost Jany / Janina vážná známost Srov. (obě věty ČNK): (1a) Vztahy mezi pubertálními dcerami a novými známostmi jejich matek obvykle končí katastrofálně. (1b) Slečna Jana se přišla poptat, zda si ji její osmnáctiletá známost už konečně vezme. Detailní analýza konkrét typu nomina patientis je podána u Karlíka (2016, Nomen patientis). Valenčními vlastnostmi konkrét se zabývali např. Piťha (1984,1992), Panevová (2000) a Karlík (2016, Deverbáln substantivum). Nesystémové posuny ve formách valenčních doplnění konkrét jsou naznačeny již u Šmilauera (1966, s. 172), detailně se jim věnovala Kolářová (2010). 1.2.4 Valence kvantitativních substantiv U substantiv s kvantitativním významem rozlišujeme substantiva (a) partitivní, např. hromada, spousta, (b) singulativní, např. stroužek, stéblo, a (c) numerativní, např. hejno, smečka, sbírka. Tato substantiva, někdy též označovaná za kontejnery, se pojí s doplněním, které lze označit jako „počítaná věc“. Za kvantitativní substantiva lze považovat i některé posunuté významy deverbálních nebo deadjektivních substantiv; např. balení (léků), bohatství (lesů). Předpokládáme, že jedinou valencí kvantitativních substantiv je valence genitivní; vyjádření tohoto doplnění pomocí alternující posesivní formy je u některých z těchto substantiv běžné (např. velké množství kyslíku / jeho velké množství), u jiných spíše ojedinělé. Srov. (vše ČNK): (1a) [...] teď už kromě mě neměla nikoho, koho by mohla obdarovávat bohatstvím své lásky [...] (1b) Jedná se o jemný druh, který má menší květy, ale jejich bohatství působí elegantně, a celý strom má jistou křehkou nádheru. (2) Jen velmi málo společností má tak rozsáhlé intelektuální zdroje, aby si mohly dovolit plýtvat jejich dobrou polovinou. (3) „Například bonboniéra Mozart je oblíbenou položkou na seznamu drobných krádeží v supermarketech, “ potvrdil poručík Jan Daněk z ústecké policie. Ta chytila zlodějíčka, který měl pod bundou dvě její balení za 160 korun. (4) Současně však naše kroky brzdí hluboký sníh všude kolem. Nohy mi těžknou a podkluzují jeho spoustami, které se mi lepí na boty. Typy kvantitativních substantiv včetně jejich valence uvádějí Čermák – Holub (1991), charakter valenčního doplnění „počítaná věc“ (Partitiv) specifikuje Piťha (1984, 1992). 1.3 Struktury s jádrem adjektivním 1.3.1 Obecná charakteristika 1.3.1.1 Typy adjektiv a sémantické role S valencí se setkáváme zejména u následujících typů adjektiv: (a) primární adjektiva (viz kap. 1.3.2), např.: prostý výhrad / pochybností, hrdý na tradice, schopný opravit (b) deverbální adjektiva (viz kap. 1.3.3), např.: vnímavý k okolí, zbavený nečistot, odvolatelný z funkce (c) desubstantivní adjektiva, např.: žádostivý vidět historické skvosty, náročný na zaměstnance, užitečný pro žáky. Ve srovnání s valencí sloves (viz odd. I., kap. 5) a substantiv (viz kap. 1.2) má valence adjektiv svá specifika. Adjektivum vyjadřuje příznak přisuzovaný substantivu jako jeho přímý determinant (např. vnímavý chlapec, povrch zbavený nečistot, schopný řemeslník) nebo prostřednictvím spony být, příp. jiného slovesa (např. chlapec je vnímavý, povrch je zbavený nečistot, pokládali řemeslníka za schopného). Zatímco všechna valenční doplnění sloves i substantiv jsou na formálně syntaktické rovině vyjádřena jako povrchově závislá na těchto svých řídících slovech, tedy jako jejich rozvíjející členy (např. chlapec se podobá otci, chlapcova podoba otci), u adjektiv je tomu tak jen v případě doplnění, která neodpovídají subjektu u predikátu tvořeného sponou být a daným adjektivem (srov. např. chlapec je podobný otci a chlapec podobný otci, kde pouze doplnění otci je vyjádřeno jako závislé na adjektivu podobný). Oproti tomu, substantivum, jemuž je přisuzován příznak vyjádřený daným adjektivem (zde chlapec), není možné vyjádřit jako rozvití daného adjektiva, přesto je vnímáno jako součást jeho valenčního potenciálu, tedy jako přítomné na sémantické rovině v jeho sémantickém vzorci. V české lingvistické literatuře je valenční doplnění adjektiva odpovídající subjektu u predikátu tvořeného sponou být a daným adjektivem označováno různými termíny, např. jako pozice subjektu (Prouzová, 1983), předcházející substantivum (Kopřivová, 2006, s. 19) nebo levovalenční doplnění (Kopřivová, 2006, s. 18; Skwarska, 2018). Podle Panevové (1998, s. 9) má adjektivum jako výraz pro příznak „jedno ze svých předpokládaných valenčních míst obsazeno právě tím, k čemu je to příznak“. Piťha (1982) předpokládá, že u vybraných typů deverbálních adjektiv se vždy jeden z aktantů základového slovesa stává řídícím substantivem derivovaného adjektiva. Kettnerová – Kolářová (2023, s. 184) usuzují, že vždy jedno z valenčních doplnění adjektiva přítomných v jeho hloubkové valenční struktuře není (a ani nemůže být) na povrchu (tj. na formálně syntaktické rovině) vyjádřeno jako větný člen rozvíjející toto adjektivum, ale je z povrchu systematicky elidováno; antecedent tohoto elidovaného doplnění je pak vyjádřen mimo adjektivní skupinu, a to buď jako (i) řídící člen adjektiva, který může mít na formálně syntaktické rovině věty různou větněčlenskou platnost (srov. např. Situaci zachránil řemeslník schopný závadu opravit a Pozvali jsme si řemeslníka schopného závadu opravit), nebo jako (ii) subjekt slovesa být, s nímž adjektivum tvoří sponovou konstrukci (např. Řemeslník je schopný závadu opravit). K rozdílům v syntaktickém chování některých typů deverbálních adjektiv viz např. Karlík (2016, Nominalizace). Ke složeným přísudkům typu je fascinující viz oddíl III., kap. 2.3.3.2. Valenční doplnění adjektiva, které odpovídá subjektu u predikátu tvořeného sponou být a daným adjektivem, může mít různé sémantické role (podobně jako je tomu v pozici subjektu u sloves). U většiny primárních, desubstantivních i deverbálních adjektiv se jedná o agens, u některých deverbálních adjektiv může jít o patiens nebo adresát. Příklady sémantických rolí valenčního doplnění odpovídajícího subjektu: (a) agens: řemeslník schopný (opravit dům), školáci žádostiví (vidět historické skvosty), soudce znalý (zákonů) (b) patiens: povrch zbavený (nečistot), úloha řešitelná (matematiky) (c) adresát: občan informovaný (pracovníky společnosti o výluce) Analogicky ke slovesným konstrukcím lze ve valenčních strukturách adjektiv identifikovat buď syntax aktivní věty, nebo syntax pasivní věty; o syntaxi aktivní věty mluví Karlík (2016, Nominalizace) v případě skupin s participii na -cí- a na -vší-, např. člověk čtoucí detektivku, matce uvěřivší člověk, lze tak ale nahlížet i na další typy adjektiv, jejichž doplnění odpovídající subjektu u predikátu tvořeného sponou být a daným adjektivem plní roli agentu, viz výše příklady v (a). Oproti tomu syntax pasivní věty lze identifikovat především u skupin s -n-/-t- participii (např. Petrem[agens] rozbité okno; Karlík, 2016, Nominalizace) a u adjektiv tvořených sufixem ‑teln(‑ý)/‑iteln(‑ý), např. úloha[patiens] je řešitelná, Karlík – Ziková (2016), viz k tomu i Mluvnice češtiny 3 (1987, s. 69–71). Sémantické role (participanty a volná určení) adjektivních doplnění vyjádřených na formálně syntaktické rovině jako závislých na daném adjektivu jsou zmíněny již v kapitole 1.1, zde je pro úplnost připomeneme. Jsou jimi: (a) participanty, zejména: (aa) agens: dodávaný podnikatelem (ab) patiens: předurčený k úspěchu, schopný opravit dům, informovaný o výluce (ac) adresát: dodávaný zákazníkům (b) volná (okolnostní) určení, zejména: (ba) místa: procházející skrz les / lesem, tráva ulpělá na nožích sekačky, rodina usedlá v Praze, vitamíny rozpustné v tucích, průjezd městem (bb) času: jednání odročené z pondělí na pátek (bc) způsobu: Petr chovající se nezdvořile, ironie vykládaná doslova. Piťha (1982) považuje valenční doplnění některých adjektiv za aktant partitiv, např. plný čeho, prostý čeho, většinou jsou však tyto případy řazeny k předmětu, se sémantickou rolí patiens. Podobně jako u substantiv je většina valenčních doplnění adjektiv na formálně syntaktické rovině vypustitelná; k nevypustitelným valenčním doplněním patří např. participanty adjektiv zbavený a připomínající (Kopřivová, 2006). Dále lze u adjektiv rozlišovat valenční doplnění obligatorní (např. zvyklý na něco) a fakultativní (např. unavený z čeho; Kopřivová, 2006). Některá polysémní adjektiva mají v jednom ze svých významů obligatorní valenční doplnění (např. hrdý na své činy; toto valenční doplnění lze v případě vypuštění vyčíst z kontextu, např. hrdý pilot Čmeláka), ve druhém významu však označují „absolutní“ vlastnost, bez obligatorního valenčního doplnění (např. hrdý ve významu vědomý si vlastní ceny, sebevědomý, srov. hrdé držení těla), blíže viz Panevová (2006). Jmenné tvary adjektiv (např. jist, zvědav, žádostiv, dychtiv) mají většinou stejnou valenci jako tvary složené. Výjimečně se adjektivum vyskytuje pouze ve jmenném tvaru, např. adjektivum rád. Srov. (všechny věty ČNK): (1) Jsem si jist, že bude mít veliký úspěch. (2) Jsem zvědav, jestli na má slova dojde. (3) Jsem žádostiv dozvědět se, kdože ho do té funkce tlačí. (4) jsou téměř vždy dychtivi nových poznatků (5) Je po všem a já jsem tomu rád. 1.3.1.2 Slovosled Slovosled valenčních doplnění adjektiv vyjádřených na formálně syntaktické rovině podléhá slovosledným pravidlům v rámci adjektivní skupiny (viz odd. II., kap. 2). Valenční doplnění rozvíjející adjektivum mohou – v závislosti na různých jazykových okolnostech (viz níže a kap. 2) – většinou předcházet i následovat dané adjektivum: děti školou povinné : otec povinný výživou dětí Adjektivum může být vůči rozvíjenému substantivu v antepozici nebo v postpozici. (a) Je-li adjektivum v antepozici vůči rozvíjenému substantivu, staví čeština doplnění adjektiva před něj, srov.: fotbalu lačný fanoušek k úspěchu předurčená iniciativa (b) Je-li adjektivum v postpozici vůči rozvíjenému substantivu, staví čeština doplnění adjektiva typicky za něj, okrajově i před něj: fanoušek lačný fotbalu iniciativa předurčená k úspěchu zákazník piva lačný žena k vavřínům předurčená Srov.: (obě věty ČNK): (6) A třeba král Ratchis byl tvor panování lačný a prudký a násilnický. (7) A aby všechen ten nápor zvládla, vyjela se Kateřina „zocelit“ do města svým názvem k relaxaci předurčeného - Lázní Bělohrad. V některých ustálených spojeních je typická antepozice valenčního doplnění vůči adjektivu, a to nezávisle na postavení rozvíjeného substantiva: školou povinný, smyslů zbavený, duchem nepřítomný Ke slovosledu v adjektivních konstrukcích s valenčním doplněním viz např. Běličová – Uhlířová (1996, s. 213), Čermák – Holub (1982, s. 38) a Skwarska (2018). V případě, že je adjektivum na formálně syntaktické rovině rozvito dvěma valenčními doplněními, jsou možnosti slovosledného postavení omezené: (a) autor známý všem lidem svými knihami (b) autor známý svými knihami všem lidem (c) autor všem lidem známý svými knihami (d) autor svými knihami známý všem lidem (e) svými knihami všem lidem známý autor (f) všem lidem svými knihami známý autor (g) *všem lidem známý svými knihami autor (h) *svými knihami známý všem lidem autor (ch) *všem lidem známý autor svými knihami (i) *svými knihami známý autor všem lidem 1.3.2 Valence primárních adjektiv Kromě valenčního doplnění, které odpovídá subjektu u predikátu tvořeného sponou být a daným adjektivem, mají primární adjektiva zpravidla jen jedno valenční doplnění vyjádřené na formálně syntaktické rovině jako závislé na daném adjektivu: hodný úcty, hrdý na tradice Okrajově mají i dvě taková doplnění: sympatický hráčům svým činem Srov. (obě věty ČNK): (1) Byl jsem mu sympatický učenlivostí a houževnatostí. (2) Podle psychiatra [...] je Vladko sympatický veřejnosti právě svou spontánností. Valenční doplnění vyjádřená na formálně syntaktické rovině jako závislá na daném adjektivu mohou mít jednu nebo více z následujících forem: (a) bezpředložkový pád: (aa) genitiv: prostý výhrad, plný očekávání, hodný úcty, schopný výkonu (ab) dativ: blízký slunci, drahý našemu srdci, rovný částce, sympatický divákům (ac) instrumentál: jistý si vítězstvím, sympatický svým chováním, bohatý živinami (b) předložkový pád: hluchý k požadavkům, bohatý na živiny, hrdý na tradici, libý pro naše uši, imunní proti nákaze, loajální s klubem, nervózní z lidí, přítomný u porodu, kolmý k trati (c) infinitiv: ochotný pomoct, schopný opravit, povinný uhradit (K atributivnímu infinitivu viz podrobně oddíl III., kap. 11.1.5.) (d) vedlejší věta jistý si (tím), že vyhraje, hodný (toho), aby ho někdo přijal, nervózní, zda sežene peníze (K atributivní větě viz oddíl VI., kap. 2.2.1) K valenci primárních adjektiv a k jejich třídění ze sémantického hlediska viz Prouzová (1983) a Mluvnice češtiny 3 (1987, s. 72–73), kde jsou spolu s primárními adjektivy probírána i některá adjektiva desubstantivní, např. užitečný; zde se však vzhledem k omezenému materiálu desubstantivními adjektivy detailněji nezabýváme. 1.3.3 Valence deverbálních adjektiv Pozn.: Některá z těchto adjektiv pojímáme v této gramatice též jako „participia“ – viz 2. díl, oddíl I. C. a tento díl, oddíl V. 1.3.3.1 Typy deverbálních adjektiv Valenční doplnění vyjádřené na formálně syntaktické rovině jako závislé na daném adjektivu mohou mít téměř všechny typy deverbálních adjektiv, zejména: (a) adjektiva procesuální (vzniklá z přechodníku přítomného), např.: čtoucí knihu, vynikající v této profesi, vnímající, že padá, směřující nahoru (b) adjektiva rezultativní aktivní vzniklá z přechodníku minulého, např.: přizpůsobivší se době, rozhodnuvší se odjet, přišedší do Prahy (c) adjektiva rezultativní aktivní vzniklá z tvaru l-ového příčestí, např.: znalý dějin, proslulý výrokem, závislý na rodičích, způsobilý vykonávat povolání, zvyklý, že pracuje (da) adjektiva rezultativní pasivní vzniklá z příčestí trpného zpravidla tranzitivních sloves, např.: podepsaný autorem, věnovaný dětem, oprávněný k převzetí zásilky, povolaný do týmu, předurčený k tomu, aby vyhrál (db) adjektiva rezultativní pasivní vzniklá z příčestí trpného zpravidla reflexivních dokonavých sloves, např.: oddaný svému poslání, rozhádaný s kamarády, zamilovaný do šumavských hvozdů, odhodlaný přijít, spokojený, že vše dobře dopadlo (e) adjektiva vyjadřující potenciální zasažení dějem, např.: prodejný mládeži, realizovatelný firmou, odvolatelný z funkce, přijatelný pro všechny (f) adjektiva vyjadřující vlastnost plynoucí z neaktuálního vykonávání děje, např.: poslušný módnímu diktátu, vnímavý k okolí, odlišný od konkurence, přitažlivý pro mladou generaci, svolný dělat změny, vědomý si, že udělal chybu Výše uvedené adjektivní typy (da) a (db) jsou vyděleny na základě jejich odlišného syntaktického chování (Panevová – Karlík, 2016; Karlík, 2016, Nominalizace; Karlík, 2016, Participium): zatímco typ (da) se řadí k tzv. objektovým rezultativům, vyznačujícím se pasivní syntaxí (např. adjektivní konstrukce žák učitelem dobře připravený na zkoušku odráží pasivní syntax odpovídající pasivní konstrukce se základovým slovesem žák byl učitelem dobře připraven na zkoušku), typ (db) je označován za subjektová rezultativa, umožňující pouze aktivní syntax (základovými slovesy těchto adjektiv jsou nejčastěji intranzitivní reflexivní dokonavá slovesa, která pasivní konstrukce netvoří, srov. např. závodník připravený ke startu vs. závodník se připravil ke startu, panovnice oddaná svému poslání vs. panovnice se oddala svému poslání). K typům deverbálních adjektiv viz např. Rusínová (2016), ke konkurenci adjektiv na -lý (typ (c)) a některých dalších typů, např. připeklý / připečený, uplynulý / uplynuvší, viz např. Jelínek (2003) a Panevová (2021). 1.3.3.2 Formy závislých participantů Participanty deverbálních adjektiv vyjádřené na formálně syntaktické rovině jako závislé na daném adjektivu mohou mít jednu nebo více z následujících forem: (a) bezpředložkový pád: (aa) genitiv: vědomý si vlastních chyb, znalý dějin, dbalý návštěvního řádu, poslušný zákonů (ab) dativ: odpovědný občanům, podezřelý policejní hlídce, pochopitelný běžným čtenářům, škodlivý rostlinám (ac) akuzativ: čtoucí knihu, poznavší ducha protestantismu, dlužný vysvětlení, dvě děti naučené jednu roli (ad) instrumentál: dojatý srdečným přivítáním, dotčený takovým komentářem, obdivovaný turisty, odvolatelný parlamentem (b) předložkový pád: odpovědný za chod společnosti, dojatý z gratulací, důvěřivý k lidem, nadšený do práce, naštvaný na rozhodčí, obdivovaný od svého okolí, odolný proti suchu, považovaný za vyhynulý, předurčený pro dráhu inženýra, přesvědčený o své pravdě, sdílený s dalšími lidmi (c) infinitiv: svolný zaplatit, oprávněný volit, způsobilý vykonávat povolání (d) vedlejší věta (někým) žádaný, aby se vyjádřil, nedočkavý, zda se to potvrdí, podezřelý, že neplatil daně, (někým) informovaný, že přijdu, (někým) přesvědčený, aby opustil republiku Deverbální adjektiva se od primárních adjektiv liší zejména možností vyjádření valenčního doplnění pomocí bezpředložkového akuzativu (bod (ac)). Tato forma doplnění je běžná u adjektiv vzniklých z přechodníků (výše typy (a) a (b)), u jiných typů adjektiv je však velmi vzácná; vyskytuje se např. u adjektiv dlužný a naučený (obě věty ČNK): (1) Snad v kontextu toho, co se teď děje, zůstal [...] dlužný mnohým podnikatelům nemalou finanční částku. (2) Například v muzikále máme alternace, tedy dva žáky naučené jednu roli. Další rozdíl se projevuje ve valenci deverbálních adjektiv s pasivní syntaxí, reprezentovaných výše typy (da) a (e): U těchto adjektiv je typicky možné na formálně syntaktické rovině vyjádřit agens jako závislý na daném adjektivu (např. dodávaný společností, odvolatelný parlamentem, informovaný od svého lékaře), viz věty (3) až (6). Naopak je u nich méně časté valenční doplnění vyjádřené formou infinitivu nebo vedlejší věty (vyskytuje se např. u adjektiv, u nichž se do pozice valenčního doplnění odpovídajícího subjektu u predikátu tvořeného sponou být a daným adjektivem dostává participant adresát, jako např. u adjektiv informovaný, žádaný a přesvědčovaný / přesvědčený), viz věty (4) až (7) (všechny věty ČNK): (3) Chceme změnit systém, aby vládl občany odvolatelný prezident (4) Byli jsme zase informovaní od pana profesora, že souostroví tvoří 365 ostrůvků táhnoucích se až ke Kolumbii (5) Už dlouhou dobu jsem byla žádaná několika přáteli, abych se vyjádřila ke článku z časopisu Týden (6) Společnosti, přesvědčované velkými stratégy, že inovace je nade vše (7) [...] každý chtěl zaslechnout vzpomínky spisovatele Ivana Binara, v sedmdesátých letech vězněného, následně přesvědčeného emigrovat do Vídně 1.3.3.3 Systémové a nesystémové valenční chování deverbálních adjektiv Podobně jako u deverbálních a deadjektivních substantiv lze i u deverbálních adjektiv rozlišovat systémové a nesystémové valenční chování. Systémovému a nesystémovému valenčnímu chování českých deverbálních adjektiv se věnují např. Kolářová – Vernerová – Klímová (2021). Pravidelná valence a valence odlišná od valence základového slovesa (případně specificky adjektivní valence) je rozlišována i v Mluvnici češtiny 3 (1987, s. 70). I. Systémové valenční chování deverbálních adjektiv Za systémové valenční chování deverbálních adjektiv lze považovat zejména následující vlastnosti: (a) zachování povahy (sémantických rolí) valenčních doplnění; (b) zachování stejného počtu valenčních doplnění jako u jejich základových sloves, s tím, že jedno z valenčních doplnění adjektiva je přítomno pouze na sémantické rovině (viz k tomu kap. 1.3.1); (c) valenční doplnění, která jsou na formálně syntaktické rovině závislá na daném adjektivu, jsou vyjádřena pomocí systémových forem. Počet a povaha valenčních doplnění jsou u deverbálních adjektiv dány jejich základovými slovesy a – stejně jako u deverbálních substantiv – nezřídka souvisí se sémantickou třídou daných sloves a od nich odvozených adjektiv. Například slovesa i adjektiva mluvení (srov. přesvědčit, přesvědčující, přesvědčený) typicky mají tři participanty, tj. mluvčí, předávaná nebo získávaná informace a adresát, oproti tomu např. slovesa i adjektiva smyslového vnímání mají typicky dva participanty, tedy např. u slovesa vnímat a od něj odvozených adjektiv vnímající a vnímaný toho, kdo vnímá (proživatel), a to, co je vnímáno (podnět). Jak je uvedeno v kap. 1.3.1.1, u adjektiv je vždy jeden z participantů přítomen pouze na sémantické rovině a odpovídá subjektu u predikátu tvořeného sponou být a daným adjektivem; to, kterého z participantů se to týká, souvisí zpravidla s typem daného adjektiva. Například u adjektiv odvozených od slovesa přesvědčit, která mají aktivní syntax (přesvědčující, přesvědčivší), pozici subjektu odpovídá mluvčí (tedy v níže uvedených nominálních skupinách politik), zatímco u adjektiv, která mají pasivní syntax (přesvědčený, přesvědčitelný), je to adresát (tedy níže volič). Podobně u adjektiva s aktivní syntaxí odvozeného od slovesa vnímat, tedy vnímající, pozici subjektu odpovídá proživatel (tedy níže muž), zatímco u adjektiv s pasivní syntaxí (vnímaný, vnímatelný) je to podnět (tedy níže zvuk): politik přesvědčující voliče, že je dobré jít volit politik přesvědčivší voliče, že je dobré jít volit voliči přesvědčení politikem, že je dobré jít volit voliči přesvědčitelní politikem, že je dobré jít volit muž vnímající vysoký zvuk vysoký zvuk vnímaný mužem vysoký zvuk vnímatelný mužem (Vymezení počtu a povahy valenčních doplnění vybraných sémantických tříd se věnují např. Daneš – Hlavsa a kol. (1987), odkud ve zjednodušené podobě přebíráme i pojmenování jednotlivých participantů.) Systémové formy valenčních doplnění adjektiv mají původ ve formách odpovídajících valenčních doplnění jejich základových sloves a lze je na základě jistých pravidel od těchto forem odvodit. Pro vztah systémových forem adjektivních doplnění a odpovídajících forem adverbálních užíváme podobně jako u substantiv označení systémový posun. Posuny, jejichž výsledkem jsou systémové formy, jsou v následujícím přehledu popsány z pohledu aktivní větné struktury s verbem finitem. Některé z posunů jsou vázány na konkrétní adjektivní typy vymezené v oddíle 1.3.3. Zjednodušeně lze říci, že: (a) nominativ: - u adjektivních typů s aktivní syntaxí odpovídá valenčnímu doplnění, které není na formálně syntaktické rovině vyjádřeno jako závislé na daném adjektivu, neodpovídá tedy žádné formě adjektivních doplnění; - u adjektivních typů s pasivní syntaxí se mění na bezpředložkový instrumentál nebo předložkovou skupinu od + G: pracovník společnosti informuje občana → občan informovaný pracovníkem společnosti → občan informovaný od pracovníka společnosti hacker vydírá podnikatele → podnikatel vydíraný / vydíratelný hackerem → podnikatel vydíraný/ vydíratelný od hackera (b) akuzativ: - zůstává beze změny u adjektivních typů (a) a (b), např. čtoucí knihu, poznavší ducha protestantismu, u jiných typů jen výjimečně, např. dlužný vysvětlení, naučený jednu roli; - u typů (c) a (f) se mění na adnominální bezpředložkový genitiv: znát poměry → znalý poměrů poslouchat zákony → poslušný zákonů chtít peníze → chtivý peněz vědět (znát) důsledky → vědomý si důsledků milovat hudbu → hudby milovný - u adjektivních typů s pasivní syntaxí odpovídá valenčnímu doplnění, které není na formálně syntaktické rovině vyjádřeno jako závislé na daném adjektivu, neodpovídá tedy žádné formě adjektivních doplnění; - u typu (db) není vzhledem k intranzitivitě základových sloves relevantní; (c) ostatní adverbální formy valenčních doplnění, včetně adverbií, zůstávají stejné. II. Nesystémové valenční chování deverbálních adjektiv K nesystémovému valenčnímu chování deverbálních adjektiv patří (a) změna počtu valenčních doplnění a (b) nesystémové formy valenčních doplnění. Povaha (sémantické role) valenčních doplnění adjektiv se zpravidla nemění. K nesystémovému valenčnímu chování dochází nejčastěji u adjektiv vzniklých z tvaru l-ového příčestí a u adjektiv vyjadřujících vlastnost plynoucí z neaktuálního vykonávání děje. A. Změna počtu doplnění Započítáme-li valenční doplnění elidované na formálně syntaktické rovině do celkového počtu valenčních doplnění určitého adjektiva, lze říci, že ke změně počtu valenčních doplnění dochází u deverbálních adjektiv spíše okrajově, přičemž převážně jde o redukci. Tato změna většinou souvisí s posunem ve významu oproti základovému slovesu, případně oproti základnímu významu daného adjektiva. Například sloveso chtít i adjektivum chtějící mají v jednom ze svých významů tři valenční doplnění, oproti tomu adjektivum chtivý s významem žádostivý jedno z nich postrádá: zloděj chtěl od přepadeného peníze zloděj chtějící od přepadeného peníze zloděj chtivý (*od přepadeného)[ ]peněz Podobně například sloveso přát i adjektivum přející mají v jednom ze svých významů tři valenční doplnění, oproti tomu adjektivum přejícný má pouze dvě z těchto doplnění: prarodiče přejí mladým úspěšnou kariéru prarodiče přející mladým úspěšnou kariéru prarodiče přejícní k mladým (*úspěšné kariéry) Dále například adjektivum usedlý má dva významy, z nichž první zhruba odpovídá významu slovesa usadit se (tj. usídlit se), s možným rozvitím daného adjektiva pomocí místního určení kde – viz věta (8), zatímco druhý, posunutý význam (tj. konzervativní) toto doplnění postrádá, viz věta (9) (obě věty ČNK). (8) Ačkoliv pocházel z německo-italské rodiny usedlé v Praze, měl pochopení pro probouzející se české národní obrození. (9) Začala zářit, usedlé kostýmky zamkla ve skříni a začala se oblékat barevně a mladě. Výjimečně naopak u adjektiva oproti základovému slovesu nějaké valenční doplnění přibývá; je tomu tak např. u adjektiva zkušený s významem mající zkušenosti, které může být na rozdíl od slovesa zkusit rozvito valenčním doplněním vyjádřeným předložkovou skupinou z + G: (10) Je to místní člověk, který za Teplice deset let hrál, navíc je zkušený z práce na pozici asistenta. (ČNK) B. Změna forem doplnění Za nesystémové formy lze označit takové formy valenčních doplnění adjektiv, které nejsou odvoditelné z adverbálních forem na základě systémových posunů. U deverbálních adjektiv jsou nejčastější nesystémové posuny participantu nevětné povahy, tj. vyjádřeného primárně substantivem. Jde zejména o následující posuny: (a) Posuny, jejichž výsledkem je předložková skupina: A > PS: vnímá přírodu > vnímavý k přírodě, chce vítězství > chtivý po vítězství, odolá suchu > odolný proti suchu, přitahuje mladou generaci > přitažlivý pro mladou generaci, vybírá si jídlo > vybíravý v jídle D > PS: důvěřuje lidem > důvěřivý k lidem, škodí srdci > škodlivý na srdce / pro srdce, odpovědný ministrovi > odpovědný před ministrem G > PS: všímá si potřeb blízkých > všímavý k potřebám / vůči potřebám blízkých N > PS: pacient může vnímat zvuk > zvuk vnímatelný pro pacienta, toto téma zaujalo autora > autor zaujatý pro toto téma (b) Posuny, jejichž výsledkem je bezpředložkový pád: PS > G: dychtit po informacích > dychtivý informací A > D: poslouchá prezidenta > poslušný prezidentovi N > D: policie podezírá řidiče > řidič podezřelý policii, spisovatel zná město > město známé spisovateli, běžný čtenář může pochopit > pochopitelný běžnému čtenáři G > D: účastní se našeho jednání > účastný našemu jednání Nesystémové formy, které se týkají participantu větné povahy, jsou u adjektiv vzácné, přičemž souvislost mezi adjektivem a slovesem, od kterého je formálně odvozeno, bývá v těchto případech zastřená, srov.: osoba odpovědná jednat, pracovník způsobilý vykonávat činnost, chlapec spokojený, že vše dobře dopadlo Z předchozího výkladu je zřejmé, že adjektivní lexikální jednotka může disponovat větším počtem forem pro vyjádření jednoho valenčního doplnění, přičemž některé z těchto forem mohou odpovídat systémovým posunům, jiné posunům nesystémovým, srov.: odpovídá ministrovi → odpovědný ministrovi / před ministrem poslouchá zákony → poslušný zákonů / zákonům chce peníze → chtivý peněz / po penězích dychtí po informacích → dychtivý po informacích / informací Zde jsou formy ministrovi, zákonů, peněz a po informacích systémové, zatímco formy před ministrem, zákonům, po penězích a informací jsou nesystémové. 1.3.4 Valence substantivizovaných adjektiv Valenci mohou mít i některá substantivizovaná adjektiva (někdy označovaná za substantiva s adjektivním skloňováním), zejména adjektiva označující osoby, např. příbuzný, vedoucí, přeživší, pozůstalý, nadřízený, známý, mluvčí. Jejich substantivní povaze odpovídá i jejich syntaktické a valenční chování: (a) postrádají valenční doplnění, které u jejich případného adjektivního užití odpovídá subjektu u predikátu tvořeného sponou být a daným adjektivem; (b) valenční doplnění, které je na formálně syntaktické rovině vyjádřené jako závislé na těchto adjektivech, má zpravidla formu bezpředložkového genitivu, která v některých případech může alternovat s formou posesiva; (c) adverbia rozvíjející tato adjektiva při jejich adjektivním užití se u jejich substantivního užití mění na adjektiva, srov.: žena vzdáleně příbuzná s (mojí) babičkou – vzdálená příbuzná (mojí) babičky – babiččina vzdálená příbuzná muž úspěšně vedoucí projekt – úspěšný vedoucí projektu – jeho vedoucí pracovník přímo nadřízený zaměstnanci – přímý nadřízený zaměstnance – zaměstnancův přímý nadřízený Valenční doplnění ve formě bezpředložkového genitivu nebo posesiva má nejčastěji roli patientu, např. vedoucí projektu / jeho vedoucí. U adjektiv označujících osobu, která je součástí sítě příbuzenských vztahů (např. příbuzná mojí babičky / babiččina příbuzná) nebo která plní určitou roli ve struktuře společnosti (např. známý mého bratra / bratrův známý) jde o volné doplnění přináležitosti. Některá substantivizovaná adjektiva mohou být rozvita oběma těmito doplněními zároveň, srov. konstrukci s adjektivem vyučující ve větě (1), kde je doplnění v genitivu (tj. tělesné výchovy) patientem, zatímco posesivní doplnění (tj. náš) je možné interpretovat jako doplnění přináležitosti: (1) Tento projekt má na starost náš vyučující tělesné výchovy. (ČNK) Valenční doplnění ve formě genitivu mívá původ v doplnění rozvíjejícím daná adjektiva v jejich adjektivním užití. U deverbálních adjektiv formálně náležejících k adjektivům procesuálním (vzniklým z přechodníku přítomného, např. vedoucí, vyučující) a k adjektivům rezultativním aktivním vzniklým z přechodníku minulého, např. přeživší, typicky odpovídá akuzativnímu doplnění, okrajově i jiným formám, např. doplnění ve formě dativu nebo instrumentálu (např. předsedající, cestující). U jiných typů deverbálních adjektiv genitivní doplnění odpovídá jiné než akuzativní formě doplnění rozvíjejících tato adjektiva v jejich adjektivním užití, např. u adjektiva známý odpovídá dativu a u adjektiva pozůstalý předložkové skupině (PS): A > G: muž vedoucí projekt vs. vedoucí projektu paní vyučující angličtinu vs. vyučující angličtiny lidé přeživší havárii vs. přeživší havárie D > G: úředník předsedající schůzi vs. předsedající schůze muž známý mému otci vs. známý mého otce I > G: lidé cestující pražskou hromadnou dopravou vs. cestující pražské hromadné dopravy PS > G: rodinný příslušník pozůstalý po obětech havárie vs. pozůstalý obětí havárie Zatímco v některých případech je možnost vyjádření valenčního doplnění pomocí alternující formy posesiva běžná (např. vedoucí oddělení / jeho vedoucí), jindy jsou takové doklady vzácné, viz např. doklady s genitivním a posesivním vyjádřením valenčního doplnění u adjektiva přeživší ve větách (2) a (3) a posesivní vyjádření valenčního doplnění u adjektiva předsedající ve větě (4) (všechny věty ČNK): (2) Úvodního stání se přímo v soudní síni účastní i někteří přeživší bombového útoku. (3) [...] přežila život v koncentračních táborech, o holokaustu se pak snažila udržovat povědomí a pomáhala jeho přeživším. (4) Průběh a jednání sněmu řídí jeho předsedající. Vzhledem k tomu, že substantivizace adjektiv je postupný proces s různými mezistupni, je možné vedle adjektivního užití daného adjektiva s původní formou doplnění a jeho substantivizovaného užití s genitivní formou doplnění nalézt i mezistupeň, kdy je dané adjektivum užito jako substantivum, přesto je rozvito doplněním v původní formě, viz následující korpusové doklady s adjektivem předsedající – ve větě (5) jde o jeho adjektivní užití s dativní formou doplnění, věta (6) dokládá jeho substantivizované užití s doplněním v genitivu a ve větě (7) je toto adjektivum užito substantivně, přesto je rozvito doplněním v dativu (všechny věty ČNK): (5) Kvůli škrtům se proto dnes sejdou hejtmani předsedající výborům regionálních rad a dohodnou společný postup. (6) Předsedající valné hromady zajistí sepsání prezenční listiny [...] (7) Předsedající valné hromadě mohl pak už schůzi ukončit a pozvat přítomné na výtečný guláš. U adjektiva pozůstalý se dokonce jeví jako běžnější jeho substantivní užití s doplněním vyjádřeným pomocí původní předložkové skupiny než s doplněním vyjádřeným pomocí genitivu; zatímco například spojení lemmatu pozůstalý s tvary oběti nebo obětí má v ČNK SYNv11 pouze 965 dokladů, spojení tohoto lemmatu s předložkovými skupinami po oběti nebo po obětech má celkem 2298 dokladů (z nich však některé mohou být dokladem adjektivního užití tohoto adjektiva), srov. i následující korpusové doklady – ve větě (8) je doloženo adjektivní užití adjektiva pozůstalý s doplněním vyjádřeným pomocí předložkové skupiny, ve větě (9) je toto adjektivum užito substantivně, avšak s doplněním vyjádřeným pomocí původní předložkové skupiny, a nakonec věta (10) dokládá jeho substantivizované užití s doplněním v genitivu (všechny věty ČNK): (8) Tolik tisíc korun rozdala letos Dětská dopravní nadace 29 dětem pozůstalým po obětech dopravních nehod. (9) Jeho rodinná firma včera oznámila, že založí Nadaci pro pozůstalé po obětech dopravních nehod. (10) Přijeli mezi ně přímí pozůstalí obětí dopravních nehod. Slovotvorným, morfologickým, syntaktickým a částečně i valenčním vlastnostem substantivizovaných adjektiv se věnuje např. Karlík (2000; 2016, Substantivum s adjektivním sklońováním). Analogicky k výkladu systémového a nesystémového valenčního chování substantiv a adjektiv je možné i na změny ve valenci substantivizovaných adjektiv nahlížet jako na systémové (např. zachování stejné formy valenčního doplnění, posun A > G/Pos nebo změna adverbium > adjektivum) nebo jako na nesystémové (např. posuny jiné než A > G/Pos). 2. Struktury slovosledné Obsah 2.1 Obecná charakteristika 2.2 Slovosledně invariantní strukturní typy: dvoučlenné nominální skupiny (syntagmata) 2.2.1 Obecná charakteristika 2.2.2 Syntagmata s neshodným atributem vyjádřeným apelativem substantivní povahy 2.2.3 Syntagmata se shodným atributem vyjádřeným (sémanticky) rozlišujícím substantivem 2.2.4 Syntagmata se shodným atributem vyjádřeným neohebným slovem cizího původu 2.3 Slovosledně variantní strukturní typy 2.3.1 Dvoučlenné nominální skupiny (syntagmata) 2.3.1.1 Syntagmata s neshodným atributem 2.3.1.2 Syntagmata se shodným atributem 2.3.2 Tří- a vícečlenné nominální skupiny koordinační s několikanásobnými atributy 2.3.2.1 Obecná charakteristika 2.3.2.2 Nominální skupiny se shodnými atributy ve vztahu čistě slučovacím I. Vymezení II Významově homogenní atributy III. Významově heterogenní atributy 2.3.2.3 Nominální skupiny se shodnými atributy ve vztahu odporovacím 2.3.2.4 Nominální skupiny se shodnými atributy ve vztahu disjunktivním 2.3.2.5 Nominální skupiny s determinovanými shodnými atributy 2.3.2.6 Nominální skupiny s neshodnými atributy ve vztahu čistě slučovacím I. Vymezení II. Významově homogenní atributy III. Významově heterogenní atributy 2.3.2.7 Nominální skupiny s neshodnými atributy ve vztahu odporovacím 2.3.2.8 Nominální skupiny s neshodnými atributy ve vztahu disjunktivním 2.3.2.9 Nominální skupiny s determinovanými neshodnými atributy 2.3.3 Tří- a vícečlenné nominální skupiny determinační 2.3.3.1 Obecná charakteristika 2.3.3.2 Nominální skupiny se shodnými atributy postupně rozvíjejícími I. Vymezení II. Atributy rozlišující + rozlišující III. Atributy hodnotící + rozlišující VI. Atributy relační + rozlišující / hodnotící V. Atributy relační + relační 2.3.3.3 Nominální skupiny se shodnými a neshodnými atributy 2.3.3.4 Nominální skupiny s neshodnými atributy 2.4 Skupiny s posesivním adjektivem 2.4.1. Antepozice PA 2.4.1.1 Antepozice PA před holým substantivem 2.4.1.2 Antepozice PA před rozvitým (determinovaným) substantivem 2.4.1.3 Konkurence pozic členů determinujících PA 2.4.2 Postpozice PA 2.4.2.1 Slovosledné struktury s postponovaným PA 2.4.2.2 Funkce postpozice PA 2.4.2.3 Konkurence antepozice s postpozicí u několikanásobného posesivního přívlastku 2.4.3 Elipsa přivlastňovaného substantiva 2.4.4 Posesivní adjektivum v pozici jmenného přísudku se sponou 2.4.5 Pozice zájmena 2.4.6 Pozice adjektiva celý (Pozn.: Všechny číslované věty této kapitoly jsou z ČNK) 2.1 Obecná charakteristika Nominální skupiny (zde zkráceně též jen „skupiny“) jsou tvořeny substantivem blíže determinovaným jedním nebo více atributy, a to shodným(i) i neshodným(i), tj. vyjádřeným(i) adjektivem nebo substantivem, příp. substantivní skupinou. Nejjednodušší stavbu mají dvoučlenné nominální skupiny neboli syntagmata (spojení dvou autosémantických slov o jedné závislosti), běžné jsou však i typy více než tříčlenné (tedy více slov spjatých více než jednou závislostí); ustálené vícečlenné skupiny jsou v češtině omezené především na terminologickou oblast. Tří- a vícečlenné nominální skupiny obvykle rozšiřují strukturní typy dvoučlenných syntagmat: prohlubují determinaci o jednu nebo více úrovní, dochází v nich ke zmnožování syntaktických vztahů. Počet členů odpovídá počtu plnovýznamových slov skupiny. Jako součást (prefabrikát) do vícečlenných skupin vstupují – podobně jako autosémantické lexémy do dvoučlenných syntagmat – hotová syntagmata (na úrovni slov označovaná jako kolokace, viz např. NESČ). Např. dvoučlenné syntagma (moderní budova, pokrytý sněhem, loni v létě) vstupuje jako prefabrikát do tříčlenné skupiny (vysoká moderní budova, kraj pokrytý sněhem, návštěva loni v létě). Jako základní syntaktický princip se uplatňuje rozvíjení (méně často rozšiřování), a to ve smyslu postupné (lineární i nelineární) determinace, realizované v různých slovosledných variantách; možnosti těchto variant souvisejí s počtem členů skupiny a její hierarchickou výstavbou (strukturou zapojování nominálních skupin jako jejích prefabrikátů). O rozšiřování syntaktické struktury (a o koordinaci) viz např. Machač, 1967, s. 146. Autor uvádí případy uplatňování koordinace (na rozdíl od determinace okrajové a druhotné): 1. opakování týchž výrazů (iterace), 2. koordinační spojení výrazů antonymních (nebo prostě protikladných), 3. asyndetické koordinační spojení téhož výrazu kladného a záporného (neuzavřenou řadu tvoří koordinační spojení výrazů antonymních). Skupiny klasifikujeme z hlediska jejich slovosledné (in)variantnosti a dále podle počtu a typu atributů – jejich slovnědruhového obsazení, příp. morfologických a syntaktických vlastností (shody). 2.2 Slovosledně invariantní strukturní typy: dvoučlenné nominální skupiny (syntagmata) 2.2.1 Obecná charakteristika Syntagmata vznikají spojováním syntakticky závislých slov (členů) na základě významových vztahů, obecně značně různorodých a rozmanitých. Jak syntaktické, tak sémantické vztahy mezi členy syntagmatu a způsob vyjádření těchto vztahů (explicitnost, implicitnost) v syntagmatu mají vliv na jeho vnitřní slovosled. Syntagmata (dvoučlenné skupiny) představují nejjednodušší strukturní (i obsahový a hierarchický) typ nominálních skupin, z hlediska slovosledu umožňují antepozici nebo postpozici determinujícího členu vzhledem k členu determinovanému (řídícímu); o něm blíže viz oddíl III., kap. 10.3 Pozice atributu. 2.2.2 Syntagmata s neshodným atributem vyjádřeným apelativem substantivní povahy Tato syntagmata, připojená bezpředložkově i předložkově jsou téměř vždy invariantní a stojí vždy v postpozici (postavení v antepozici je agramatické^^[4]). Neshodný atribut je v těchto syntagmatech vyjadřován substantivním členem v nominativu, genitivu, dativu, akuzativu, instrumentálu, předložkovou skupinou s primární nebo sekundární předložkou nebo příslovcem (NESČ). Nejčastěji je zastoupen atribut v genitivu; tento pád je v rámci nominální skupiny výrazem sémanticky nespecifikovaného vztahu k jinému jménu (NESČ). Tímto vztahem se vyjadřují zejména: I. Vlastnost v širokém smyslu (1) Je nám jasné, že šance na dopadení pachatelů, kteří tyto maily rozesílají, je nízká, ale poukázat na tuto formu kriminality musíme. Srov. dále: Šepot se třepotal na hranici srozumitelnosti, ztišil se, pak vzrušeně zesílil a pak přestal a potom už se chovali podle pravidel chování v zábavním parku. Například Fiat nabízí možnost vyhledání požadovaného vozu v zásobách všech dealerů v Čechách a na Moravě. Pohodový festival hudby pro celou rodinu s názvem Mraufest ovládl v sobotu odpoledne a večer statek u Bracha v Čakovicích. Řezné a bodné zbraně vyrobené z kevlaru či keramických materiálů navíc nelze odhalit detektory kovů, a vizuální prohlídka je tak jedinou možností, jak tyto předměty zajistit. II. Přináležitost Jde o přináležitost mezi jedinci, složkami institucí apod., vztahy celek – část aj.): (2) Vypil svůj koktail, jako by to byla kapka na dně sklenice. Srov. dále: Ozvalo se dunění velkého bubnu a hlas kapelníka zazněl náhle nad ozvěnami zvlněnou zahradou. Svěřenci kouče Augustina Chromého se v neděli dopoledne neprosadili na svém hřišti ani proti Českým Budějovicím, byť příležitosti ke skórování měli. Co se honí hlavami hráčů, když hned v úvodu utkání dostanou na půdě favority dvě rychlé branky? Když hrajete venku a prohráváte v páté minutě nula dva, tak se pak těžko hraje. Za odbornou spolupráci děkujeme paní Mgr. Evě Barborkové a RNDr. Marii Fialové z tiskového oddělení Magistrátu města Plzně a organizaci Plzeň Zítra večer se v letním kině na nádvoří hradu bude od půl deváté promítat televizní minisérie o Janu Palachovi Hořící keř. Místo aby byl Středozápad teplým koutkem v srdci světa, vypadal nyní jako rozervaný okraj vesmíru – a tak jsem se rozhodl jít na Východ III. Partitivnost a kvantifikace (3) Každý pátek přišlo od ovocnáře v New Yorku pět košů pomerančů a citrónů. Srov. dále: Část klientů na mě může zanevřít, ale ne většina. Všichni dostanou sto procent peněz zpět. Vše musí mít svůj vývoj. Rozhodně počet malých nemocnic není příčinou nedostatku financí ve zdravotnictví. IV. Lokální a temporální určení (umístění) (4) Zatáhl zatemnění, pozůstatek z dob války, a rozsvítil. Srov. dále: Ve druhém utkání vyhrál obhájce trofeje nejtěsnějším rozdílem a zvýšil svůj náskok v čele tabulky V. Subjekt děje V hojně zastoupených syntagmatech s řídícím dějovým jménem genitiv vyjadřuje subjekt děje: (5) Chvíli jsem zůstal stát a naslouchal šlehání a pleskotu záclon a sténání obrazu na stěně. Srov. dále: V dalším průběhu hry jsme zbytečně ztráceli míč, chyběl nám pohyb od útočících hráčů. Postpozice neshodného atributu tohoto typu syntagmat bývá záměrně zaměňována antepozicí při expresivním vyjádření, včetně ustálených a frazeologických spojení jako např.: Ten z kurvy syn tu svou káru ani nezastavil. (Podrobně ke klasifikaci genitivního atributu viz odd. III., kap. 10.2.1.2) 2.2.3 Syntagmata s atributem (neshodným nebo shodným) vyjádřeným propriem Tato syntagmata stojí rovněž vždy v postpozici: (6) Přes rok se potloukal podél jižního pobřeží jezera Superior jako hledač mušlí a rybář lososů nebo prováděl cokoliv jiného. Srov. dále: Letadlem šumí písně o Jerevanu a jezeře Sevan, i národní hymna Hajastánu, jak svou zemi Arméni nazývají. Usadili jsme se v salónu jednoho apartmentu v hotelu Plaza. (Podrobně k tomuto typu atributu viz oddíl IV. Zmnožení syntaktické pozice: adordinace) 2.2.4 Syntagmata se shodným atributem vyjádřeným neohebným slovem cizího původu (zejména nesklonným adjektivem, příp. jeho zkratkou) Za závaznou bývá považována antepozice holého atributu (prima člověk). Avšak vzhledem k časté slovnědruhové nevyhraněnosti tohoto typu atributu (nejčastěji anglického původu) se vyskytují slovosledné varianty; v případech postpozice lze – v různé míře – atribut chápat i jako neshodný (tj. substantivní), srov.: antepozice atributu: omezit vliv spin doktorů takzvané stress testy mají mít několik fází bunda s water efektem antihomeless lavičky high-end telefony door-to-door kampaně PPP kontrakt, SMS jízdenky, USB mechanika, QR kódy, HEPA filtr postpozice atributu: vítěz 14 turnajů kategorie major většinu našeho rozpočtu utrácíme v prodejním kanálu on-trade přátelství cross-sex je dalším fenoménem 21. století instalace pneumatik systému runflat kalhoty baggy funkce anti-pilling zabraňuje tvorbě žmolků vybojovat si pole position 2.3 Slovosledně variantní strukturní typy 2.3.1 Dvoučlenné nominální skupiny (syntagmata) 2.3.1.1 Syntagmata s neshodným atributem U syntagmat s neshodným (genitivním) atributem je slovosledná inverze determinujícího substantiva (jeho antepozice) možná jen u syntagmat se závislým genitivem proprií. Tuto slovoslednou variantnost jsme zaznamenali pouze u syntagmat s osobním propriem: (7) Program koncertu je věnován áriím Verdiho a jeho následovníkům z období takzvaného verismu. (8) Zazní známé Verdiho árie v podání přední světové sopranistky Adriany Kohútkové a tenora Petera Bergera. Srov. dále: Avšak od zbytku Gándhího učení lze do jisté míry oddělit jeho pacifismus. Jeho pohnutkou bylo náboženství, ale Gándhí také tvrdil, že je to určitá technika, metoda, která je schopna vyvolat žádoucí politické výsledky. Postoj Gándhího se odlišoval od většiny západních pacifistů. Děj Gatsbyho se sice odehrává ve 20. letech minulého století, tedy v oné těsně předbouřkové době, kdy se každý snažil užívat dne a kdy dekadentní večírky byly na denním pořádku [...] Rozebírali Gatsbyho vlastnosti a poté Fitzgeraldovo dílo obecně, což je přivedlo oklikou k jejich vlastnímu literárnímu usilování. Nyní se Maďaři rozhodli, že se s pomocí nejnovějších vědeckých poznatků pokusí odhalit tajemství Petöfiho osudu po záhadném zmizení uprostřed bitvy v roce 1849. Místní symfonický orchestr nastudoval zbrusu novou skladbu Mont Blanc objednanou přímo k této příležitosti a nazvanou podle jedné ze Shelleyho básní. Slovosledné varianty se vyskytují i v ustálených názvech např. toponymických, viz most Palackého – Palackého most. U obdobných názvů s genitivem apelativa antepozice možná není: most Legií – *Legií most, náměstí Míru – *Míru náměstí apod.. Antepozice apelativ je výjimkou: objevuje se u tradičních, ustálených, příp. frazeologických spojení typu rukou dáním, (v pravém) slova smyslu apod. Neustálené, individuální antepozice se objevují zejména v poetických textech (např. z rytmických a veršových důvodů): (9) [...] volání racků a na hladině moře slunce zář Nehybné mysli ukáží věci svou pravou tvář. Srov. dále: I já se raduji ze štěstí, že tu jsem a že tu nejsem sám, že vidím slunce zář a slyším lesů šum, že s druhým rozmlouvám. 2.3.1.2 Syntagmata se shodným atributem I. Obecná charakteristika Slovosled, tedy pozice shodného atributu a řídícího jména, v těchto syntagmatech je analyzován v oddílu III., kap. 10.3 Pozice atributu. Za základní se považuje slovosled adjektivum + substantivum: (10) Ti zároveň dostali možnost získané dolary zdvojnásobit (anebo také prohrát) hrou Black Jacku u Sachse Goldmana, který ve zlatém saku a zlatém klobouku vykládal karty a přivolával opatrné účastníky. V postpozici bývá shodný přívlastek při aktualizaci syntagmat, zejména v jejich výčtech nebo při kontrastu, ale i při samostatné aktualizaci – v takových případech jde o kontextový slovosled: (11) Skutečně – slova jako práce, zaměstnání, kariéra apod. se v poslední době skloňují čím dál častěji. Zároveň se v sousedství těchto slov zabydluje slovo nové – Internet. Srov. dále: Za předpokladu, že by boží mysl dokázala pochopit a obsáhnout do sebe čísla v nekonečnu rozkládajícím se mezi číslicemi nula a jedna, mimo tuto množinu by pořád ještě zbýval nekonečný počet čísel, která nezná. Zatímco pro realisty byly pojmy něčím, co navzdory jejich individualitě zobrazuje jejich formy, jež jsou jejich bytostným určením a odkazují k idejím v mysli Boží, pak nominalisté považovali pojmy jen za lidské výtvory či konvence, jež umožňují poznání, ale v reálné skutečnosti neexistují. Není to optimistické slovo, ale dává dobrý smysl: pokud přijde nebeské království, znamená to, že se Bůh ujme vlády nad světem a nad celým tvorstvem. A to se neobejde bez kapitulace Božích nepřátel. Od stvoření světa už se člověku naslibovaly hory doly, jakých zázraků prý se dočkají uražení a ponížení: co nevidět přijde království nebeské, bude demokracie, pak rovnost, pak bratrství, a pak se tvrdí, že prý štěstí spočívá v kolektivu, chceš-li, žij v komunách, a těm přičinlivým se navíc slibuje ráj na zemi. Kam dál? Bůhví proč jej Bůh vedl klikatými cestami napříč pouští, často bez vody a jídla, bez zajištění, zaslíbená země daleko. Po čtyřicetiletém putování pouští dovedl Mojžíš svůj lid až k řece Jordánu, na jejímž druhém břehu leželo město Jericho a začínala země zaslíbená. II. Postpozice shodného atributu Postpozice shodného atributu bývá stylově příznaková, využívá se např. v uměleckých (básnických) nebo náboženských textech; v běžných (mluvených) projevech bývá projevem snahy pojmenovat nejdříve významově důležitou substanci a až pak ji blíže určit. Postpozice se vyskytuje zejména v syntagmatech, kde má shodný atribut: I. Rozlišující význam (12) Cožpak jsem od okamžiku, kdy jsem vstoupila na anglickou půdu, nedělala všechno možné, abych zemi přivedla zpět k náboženství Říma, od kterého ho tak nemilosrdně odtrhl ten netvor Jindřich Osmý? A to jen proto, že si chtěl vzít novou manželku. Srov. dále: KAREL IV, císař římský a král český, vozil císařské korunovační klenoty každoročně z Karlštejna do Prahy, kde byly ukazovány poutníkům. II. Terminologickou platnost Je to především u názvů nomenklaturních a v oborech, kde se termíny tvořily podle vzoru latiny (cesmína ostrolistá, kloub kladkový). (13) Odchov se daří i u orangutanů bornejských a levhartů mandžuských. I tyto typy syntagmat lze užít v obou variantách: obvykle se jako terminologické užití chápe varianta s postpozicí atributu, antepozice naopak může signalizovat neterminologické užití; srov. věta tázací : tázací věta, výpůjčky sémantické : sémantické výpůjčky. Zejména v heslech (terminologických) slovníků nebo v (abecedních) rejstřících odborných textů bývají substantiva uváděna na prvním místě jako významově důležitější složky názvů; tento slovosled odráží hierarchii označovaných jevů v rámci řádů, rodů, druhů atd. Takové slovníkové podoby lze považovat za slovosledné varianty podob základních. III. Expresivní význam Vyjadřuje se tak expresivita vesměs záporná, zvýrazněná neshodou atributu se substantivem v gramatickém rodě: (14) "No, prohnali ste ho pěkně," řekl jsem. "To má za vyučenou, barbar germánská," řekl farář a rozhlédl se. (J. Škvorecký, Zbabělci – ČNK) Srov. dále: Informace je to bezvýznamná, Van der Hoese jednoduše nechce, abych mlčel. Dělá si starosti, dobrák stará, když dlouho mlčím. Mluvíme o hloupostech. Jak jsi našel Megan?" "Schoulenou v zatemnělém pokoji; vypadala spíš jako postřelené srnče." "Chudák malá. Chtělo se jí k nám?" "Nerozmýšlela se ani vteřinu. (překlad: A Christie) Namluví jim třeba, že mají s sebou na palubu vzít něco pro strejdu Ala. Ten prevít mrňavá nemá nejspíš ani tušení, o co ve skutečnosti jde. "Heleď se, Caulfielde, to jako chceš tvrdit, že jsem zloděj?" A já místo abych mu odpověděl: "To ti teda bůh řek, že chci, ty mizero jeden, ty zloději sprostá!", zmoh bych se nejspíš jenom na to, že bych řek: "Já vím jenom to, že jsem našel svý rukavice v tvejch galoších. (překlad: J. D. Salinger, Kdo chytá v žitě) 2.3.2 Tří- a vícečlenné nominální skupiny s několikanásobnými atributy 2.3.2.1 Obecná charakteristika Tyto struktury jsou založené na obsahovém vztahu koordinace mezi determinujícími členy, představujícími výčty kvalitativních či vztahových vlastností určovaného členu (hlavy nominální skupiny). Koordinované členy jsou navzájem obsahově hierarchicky rovnocenné (na stejné úrovni), mohou tedy představovat hyponyma vzhledem k (předpokládanému) společnému hyperonymu reprezentujícímu pojem příznaku jako celek: zelené a žluté kuličky (pojem barvy), tabule penziónů a hostinců (pohostinské zařízení). Ke skutečné hyponymii dochází pouze u koordinovaných členů významově homogenních (obsahujících prefabrikáty jako rovnocenné součásti: fyzikální a matematické veličiny, sochy mužů a žen Tak tomu bývá zejména při věcném vyjadřování směřujícím k vyšší míře přesnosti, objektivnosti, tedy především v odborných textech, kde tento princip výstavby odráží systémovost odborných pojmů a jejich terminologických pojmenování (termínů). V běžném vyjadřování se však objevuje i koordinace atributů významově heterogenních. Nejen volba koordinovaných atributů, ale i jejich pořadí jsou (mimo terminologickou a frazeologickou oblast) značně variabilní. Vznik těchto nominálních skupin lze objasnit transformačně – jako výsledek expanze nebo fúze, obsahový vztah mezi koordinovanými atributy přitom může být (a) čistě slučovací, (b) kontrastivní či odporovací, (c) disjunktivní: (a) dobrá a ušlechtilá rasa, výběr jídel a nápojů; (b) jednoduché, ale robustní stavení; (c) platná, nebo neplatná vstupenka; slzy vzteku nebo radosti. Faktorem ovlivňujícím slovosled je mj. snaha o přehlednost nominálních skupin (i celých výpovědí) v zájmu jejich porozumění. Dva a více koordinovaných atributů v těchto skupinách je uspořádáno lineárně; pro řazení členů neexistují jazyková pravidla, pouze logická a věcně obsahová. Důležitou roli hraje zapojení celé skupiny do větné struktury, slovosled uvnitř ní (pořadí koordinovaných atributů vzhledem k determinovanému jménu) souvisí s aktuálním členěním větným: postpozice atributů tak bývá obvyklejší, je-li skupina částí rématu výpovědi (determinace přináší novou informaci). Koordinační nominální skupina může být zapojena do větné struktury samostatně, jako celek (variantnost slovosledu uvnitř těchto skupin je obecně větší), nebo jako součást vícečlenné skupiny (slovosled je méně variabilní): (15) Bylo to stavení nevelké, ale hezoučké. Srov. dále: Jednou, několik týdnů po havárii nákladní lodi, vytáhli rybáři mrtvé tělo jednoho z členů posádky. Celé dny jím příboj smýkal proti skalám a sloužilo jako potrava rybám a korýšům. (16) Ale teď jsem neslyšel nic. Jen ticho. A to úplně neslyšné a podvědomé šumění řeky pod mostem. Srov. dále: Lepší porozumění fyziologii a patologii spánku by mohlo přispět ke zlepšení stavu, za který si tak trochu – stejně jako za další civilizační problémy – mohou lidé sami. Věděla však stejně dobře, že v mnoha směrech je to chlapec hodný a hezký a takový, kterého by dokázala až do určitého stupně Na střeše se pásla koza a na lavičkách před vchodem seděly dvě děti a hrály šachy. Napravo stála stodola, jednoduché, ale robustní stavení ve tvaru písmene A, postavené z posbíraných prken a nějakých zbytků instalatérských trubek svařených do trojúhelníkových vzpěr. Strukturu, slovosled, příp. významovou stránku dále systematicky klasifikujeme a podrobněji ilustrujeme u skupin se shodnými i neshodnými atributy pouze u koordinačních vztahů (ty jsou nejčastější); ve skupinách se vztahem kontrastivním a disjunktivním je klasifikace analogická, uvádíme tedy pouze příklady. Významové vztahy mezi členy ve skupině navíc bývají vícestranné, překrývají či prolínají se, rozlišovat a klasifikovat je tedy nelze vždy jednoznačně nebo je to dokonce nemožné. 2.3.2.2 Nominální skupiny se shodnými atributy ve vztahu čistě slučovacím I. Vymezení Slovosledné varianty nominálních skupin těchto strukturních typů zahrnují antepozici i postpozici koordinovaných atributů. Antepozice a postpozice jsou v závislosti na různých faktorech, zmíněných výše, zaměnitelné a lze je chápat jako paralelní a symbolicky zachytit pomocí strukturních vzorců: (Adj^1 + Adj^2) ® N // N ¬ (Adj^1 + Adj^2). Tyto skupiny jsou tedy minimálně tříčlenné, počet determinujících atributů je pohyblivý. Viz např. čtyřčlennou nominální skupinu dobří, přemýšliví a inteligentní lidé. II. Významově homogenní atributy Tento typ atributivní skupiny ilustrují věty (17) a (18): (17) Úžasné hydratační schopnosti má také arganový či olivový olej. (18) Pro srpnovou výsadbu můžete zvolit uvolněné plochy například po raném salátu či kedlubnách. Silné a zdravé sazenice jsou základem úspěchu. Tyto atributy bývají v nominální skupině vyjádřené: (a) relačními adjektivy apelativními i propriálními: italské a německé písně, odklízecí a úklidové čety; města Rooseveltova a Lincolnova, přístavy indické a čínské Srov. dále: antepozice: Součástí areálu jsou i kancelářské a obchodní budovy o dvojnásobné podlahové výměře Ulpěl očima na okně, kterým vyletěla sova s Fredovým a Georgeovým dopisem, a dodal: "Víte co, pojďte na snídani." (překlad: J. K. Rowlingová) postpozice: Skutečnost, že existuje stavební povolení, to je jen osvědčení od státu, že to neporušuje nějaké předpisy požární nebo hygienické. Věda se až do nedávné doby omezovala na to, že se pokud jde o zrak a sluch, bránila nepřítomnosti prostorové a časové. Šli tedy k volbám podruhé, tentokrát v referendu, kde se jasně vyslovili pro odmítnutí třetího balíčku půjček a úspor vedoucích k dalšímu propadu sociálnímu i ekonomickému V naší praxi se však na rozdíl od zahraničních skeptiků nevěnujeme otázkám politickým a ideologickým. (b) adjektivy kvalitativními, hodnotícími: vysoká a štíhlá postava, dlouhá a široká ploutev; lůžko dlouhé a široké Srov. dále: antepozice: [...] a jak se blížila dlouhá a krutá zima, poznával jsem, proč se Florida stala vytouženým pojmem. postpozice: „Po ošetření bude pokožka pevná a jemná," pokračovala Anna-Greta A vidím, jak tady nějaký chlápek leze potmě po zemi, a povídám si, to bude asi zloděj nebo někdo, takže věc správná a patřičná by byla skočit na něho oběma nohama. Mezi adjektivy ve vztahu čistě slučovacím bývá vztah (široce chápané): A. Kohyponymie Často jde o jakostní adjektiva pojmenovávající např. barvy, tvary, původ apod.: hnědé a bílé polobotky : polobotky hnědé a bílé bílé a modré věci : věci bílé a modré (19) Vznik fialové a blankytně modré barvy aditivním mícháním modrého, zeleného a červeného světla Srov. dále: antepozice: Město pod kopulí ve svém současném stavu by se dalo v podstatě deaktivovat a sloužilo by jen jako koordinační a komunikační centrum pro novou fázi. S takovým přístupem by se nemohly téměř nikde budovat tramvajové linky ani vlaková a letecká doprava. Vše přináší zásahy do životního prostředí při jejich budování a hluk při provozu. Vše je ale součástí rozvoje. postpozice: K moderním modelům topidel si můžeme vybrat také nerezové koše oválné i hranaté. Pila bude zpracovávat kulatinu smrkovou a borovou a vytvářet produkty pro truhlářské a stavební práce ve formě hranolů, desek, lišt a latí. Je zajímavé, že na koleji se snadno pozná, kdo kde bydlí, protože nepořádek mužský a ženský vypadá jinak. B. Blízkoznačnosti nebo synonymie Koordinovaná adjektiva významově si blízká ilustruje věta (20): (20) Unavený a oslabený organismus už nemá sílu přebytečná kila shazovat. Tato adjektiva pojmenovávají široké spektrum vlastností, dominuje jakost, kvalita: lačná a žádostivá láska : láska lačná a žádostivá mírné a klidné počasí : počasí mírné a klidné příjemný a uklidňující zvuk : zvuk příjemný a uklidňující šťastná a spokojená žena : žena šťastná a spokojená spící a pokojný kraj : kraj spící a pokojný zbytečný a marný život : život zbytečný a marný Doklady: Mám dojem, že to bude pro svátky radostná a potěšující zvěst pro všechny, kteří jsou smutní, nebo už nevidí nic dopředu. Stručnou otázku "Co je to tady?" lze položit mnoha rozličnými způsoby a dát jí rozličný náboj a obsah. Může to být otázka přátelská a žoviální, může být káravá a přísná, nebo může být vyzývavá a bojovná. [DEL: :DEL] C. Blízkoznačnosti nebo synonymie s odstínem gradace Adjektiva uvádějí vedle sebe vlastnosti k naznačení jejich gradace: hlučná a bouřná hudba, dlouhá a nekonečná řeka. (21) Doufala jsem, že budeme pokračovat ve výstavbě našeho Města, ale teď se zdá, že to není možné s ohledem na váš nesmyslný strach z toho, že bychom měli jakýsi skrytý a tajný plán nenapravitelně poškodit tuto planetu. Srov. dále: Byla to píseň "Překrásný snílku". Někde jinde chraplavý a vyšeptalý fonograf sípavě přehrával desku "Putování za svítání". A právě k těmto lidem pan Watts promluvil hlasem smutnějším a lítostivějším, než jaký jsem ho kdy slyšela použít [...] D. Antonymie Adjektivy se pojmenovávají vlastnosti protikladné, opačné: známí i cizí lidé : lidé známí i cizí, malí a velcí advokáti : advokáti malí a velcí; věda teoretická i aplikovaná. (22) Mnohdy ve stánku chybí tekoucí teplá a studená voda a připojení k odpadu. (23) Chci, aby to byla žena současná i pradávná. Srov. dále: Je zřejmé, že je právě v tomto bodě velmi užitečná zásada psát podle stejných pravidel slova domácí i převzatá. Nakonec summit znovu potvrdil svou víru v respekt k lidské důstojnosti, svobodám soukromým i veřejným, zejména k náboženské svobodě [...] III. Významově heterogenní atributy Koordinaci těchto atributů ilustrují věty (24) až (26): (24) Zklamaný a nazlobený Roger zvrátil hlavu nazad a štěkal výhrůžky a urážky. (25) Jednou se zastavil, protože ho chytla náhlá a prudká bolest v prsou. Posadil se na skalní útes, (26) Tohle je v malém sama podstata mýtů – chudé a trpící dítě, které se proslaví, ovšem v omezené míře. Tyto atributy bývají v nominální skupině vyjádřené adjektivy (a) čistě relačními nebo posesivními: průzračný a moderní zvuk, vyspělý a autoritativní dojem, úloha rabínova i mladíkova; (b) kvalitativními, hodnotícími: dlouhé a krásné vlasy, nešťastná a nudná osoba, dlaň měkká a teplá, liják čistý a přímý) nebo (c) relačními i kvalitativními: fantastické a hrůzyplné povídky, otrhaní a zarostlí strejci; odpověď prudká a nemravná, půda štědrá a přístupná, oblek šedý a bezvadný, vzduch horký a nehybný. Srov. dále: antepozice: Zrovna nade mnou, kousek k východu, svítil hezký a výrazný Orión, skvěle roztažený po nebi a pořád stejný. Derec nikdy netrval na tom, že musí mít poslední slovo, konečný a určitý úsudek o věcech, které se týkaly jich obou a za které byli oba společně zodpovědni. Obrovská hala třídírny zavazadel terminálu 2 působí jako nudné a tmavé místo plné dopravníků a nakládacích ramp. K letadlům odsud odjíždí jedno plné auto za druhým, za hodinu tady umějí odbavit až 3000 zavazadel. postpozice: Zpracovatel stavební části projektové dokumentace navrhuje tepelné izolace s ohledem na naplnění příslušných norem pro jednotlivé konstrukce a také s ohledem na požadavek klienta, zda chce dům nízkoenergetický nebo pasivní. Potom ve tmě, která se dala krájet, zaslechli, jak se pod tušenou klenbou jeskyně rozléhá Kalchantův hlas. Byl to hlas temný a daleký, jako by se stařec náhle vzdálil. Domnívala jsem se, že již dostatečně dobře znám mužské pohledy, pohledy vyjadřující obdiv, snahu o seznámení, ale i pohledy nestydaté či kritické, a od Vánoc mě žádný mužský pohled nezaujal, ani co by se za nehet vešlo Nový, pokrokový režim po Sienkiewiczovi netoužil, odmítal jej jako spisovatele panského a zpátečnického. Naše škola patří mezi školy rodinné a malotřídní. Zatímco zlato mělo význam šperkařský a náboženský, pro rozvoj technologií byl mnohem důležitější bronz. 2.3.2.3 Nominální skupiny se shodnými atributy ve vztahu kontrastivním či opozitním Tyto nominální skupiny obdobně jako syntagmata s atributy ve vztahu čistě slučovacím umožňují antepozici i postpozici koordinovaných atributů, postpozice je však méně častá a uplatňuje se především ve verbonominálním přísudku, méně často v jiných syntaktických pozicích. Srov.: (27) Váš norský kolega Jo Nesbo tvrdí, že by byl raději chudý, ale čtený spisovatel než bohatý, ale neznámý. (28) Máme krále poctivého, ale chudobného. (M. Kundera, Žert) Koordinované atributy jsou významově značně různorodé a navzájem většinou významově heterogenní. Viz např.: antepozice: Starší, avšak osvědčená nektarinka s pěknými a chutnými plody vyniká vysokou plodností. Měli jsme se překrásně, bydleli v sešlém, ale rozkošném domě jako od Mark Twaina přímo na břehu toho indiánského jezera [...] Základem pitného režimu by měla být voda. Vhodnou, ale přiměřenou součástí mohou být i jiné nápoje – například minerální vody, které jsou výhodné nejen při vyšší zátěži našeho organismu. Když to nemá nežádoucí účinky, nemůže to být lék, bylo jednu dobu heslo nejmenované, ale velké farmaceutické firmy. postpozice: Je to cit krásný, ale přehnaný. (překlad: F. M. Dostojevskij) Zůstal jsem ještě chvíli na chodníku, s rukou strnulou, ale prázdnou. Obloha byla dokonale čistá, cesty drsné, ale suché. Nemohla říci nic jiného, než ostatní. Že přesýpací hodiny na stole jsou sice ozdobou zvláštní, ale hezkou. (L. Fuks) 2.3.2.4 Nominální skupiny se shodnými atributy ve vztahu disjunktivním Pořadí shodných atributů v těchto skupinách může být – kromě aktuálního členění větného – do určité míry ovlivněno či předurčeno vzájemným významovým vztahem mezi těmito atributy vyplývajícím z jejich lexikální sémantiky nebo jistou ustáleností či preferencemi. Tak se např. častěji uvádějí nejdříve (v daném kontextu) pozitivní, kladné, žádoucí příznaky a až po nich záporné, nežádoucí, viz dobrý nebo špatný, větší nebo menší aj. Zejména u hodnotících adjektiv však může pořadí ovlivnit subjektivní preference autora stejně jako uzualita (adresátem očekávané či předpokládané pořadí) apod. (29) Červená kráva tam nebyla. To je dobré nebo špatné znamení? Srov. dále: Nicméně, jestli máte dobrý nebo špatný servis zákazník zjistí, až jak problém vyřešíte. V naší moci je soud, chtění, žádost, nechuť a jedním slovem všechno, co jest naše činnost; v naší moci není tělo, majetek, dobrá nebo špatná pověst, úřední hodnosti, jedním slovem všechno, co není naše činnost Ale pomyšlení, že s nimi na dálku bez jejich vědomí manipulovali, to je nejlepší nebo nejhorší vtip, jaký si dokáže představit. U adjektiv velký – malý existuje zhruba 3x vyšší výskyt skupin s pořadím větší či menší / větší nebo menší než pořadí menší či větší / menší nebo větší. Srov.: (30a) Ostatně větší či menší míra uspokojení se zračila ve tvářích mnoha. (30b) Byly to většinou menší či větší, silnější či útlejší rampouchy. U adjektiv čistě relačních jsou pro volbu jejich pořadí ve skupině pravděpodobně závažnější či rozhodující věcně obsahové souvislosti: (31) [...] mezi těmi podrobenými muži a ženami se dají najít všechna řemesla, všechny profese, i vzdělanci jako advokáti, profesoři, řečtí nebo egyptští lékaři. Srov. dále: Předem uvádím, že do právničiny se občas dostanou zvláštní fráze. Tu a tam se do ní vplíží latinské nebo biblické citáty. Parlament ale také bude řešit, jestli je rodičovská či mateřská dovolená dostatečně trefné pojmenování pro péči o děti. Nevařené suché těstoviny pak můžete skladovat na chladném suchém místě asi jeden rok. Vhodnou nádobou k jejich uchovávání jsou plechové nebo skleněné dózy s dobře těsnicím víkem Předpokladem je, že při společensky sdílené zkušenosti s kinem může sochařská instalace z kovu či dřeva vypovídat o médiu filmu více než hraný nebo experimentální film promítaný mimo prostor kina. Pro trénink jsou vhodné polní a lesní cesty, v letních měsících hlavně ranní nebo večerní hodiny. Obklady i dlaždice se nejčastěji vyrábějí z keramického střepu, výjimkou ovšem není ani přírodní či umělý kámen, cement nebo sklo. Praxe je taková, že bezpečnostní kamery obsluhují obecní nebo městští strážníci a záznam, pokud jsou k tomu vyzváni, předávají státní policii Roli může hrát zejména logická posloupnost uvádění alternativ nebo konvence odrážející uzuální, očekávané nebo předpokládané pořadí: (32) Do místnosti se vbatolil dvouletý či tříletý chlapeček následovaný štíhlou, mladou a velmi přitažlivou ženou. Srov. dále: Systematické hodnocení – pravidelné roční nebo pololetní nebo čtvrtletní hodnocení. Napomínání ani individuální či kolektivní tresty, nic nedokázalo zvládnout divokou a loupeživou nedisciplinovanost těchto pijanů, takže Buquoy byl nakonec nucen je propustit. Dívám se na Bukurešť z nejvyššího patra budovy fakulty dějin: vyšší či nižší střechy se klikatí pode mnou [...] Zejména ve skupinách, kde se disjunktivní vztah blíží koordinaci (výčtu alternativ), může být pořadí adjektiv náhodné: (33) Klidně k tomu stačí jarmilky nebo obyčejné bílé, červené nebo modré plátěnky. Prakticky pevná je druhá (a další, tj. jiná než první) pozice adjektiva jiný – to při výčtech nahrazuje další nebo ostatní (příp. potenciální) členy příslušné množiny atributů: (34) Další skupina (10,88 %) si myslí, že za nedodržováním předpisů je spíše technický nebo jiný typ neschopnosti dodržovat pravidla. Srov. dále: Ze sociologického a kulturologického hlediska je možné odlišit kulturu vyrůstající na okraji společnosti v sociálně deklasovaných prostředích narkomanů, alkoholiků, bezdomovců, kriminálních živlů, vězňů a kulturu zrozenou z protestu a snah realizovat určitý sociální politický, umělecký, ekologický nebo jiný program, který není obsažen v oficiální kultuře a vedl by k její transformaci. Koordinované atributy bývají navzájem většinou významově homogenní, vyskytují se však i koordinace významově heterogenních atributů, viz např.: (35) Bylo patrné, že v databázi jsou pouze klienti známí nebo bohatí, případně obojí. 2.3.2.5 Nominální skupiny s determinovanými shodnými atributy I. Vymezení Nominální skupiny založené na koordinaci shodných atributů mohou být jako celek blíže rozvity a vstupovat do větné struktury jako součást rozsáhlejších skupin utvořených zejména jejich shodnou determinací – vysokokapacitní regenerační a revitalizační jednotky, Česko-německá obchodní a průmyslová komora. Jsou tedy minimálně čtyřčlenné a jejich základní strukturu lze vyjádřit vzorcem Adj^1 ® [(Adj^2 + Adj^3) ® N]. Viz např.: (36) Umělecké postupy v ní vytvářejí z primárních jazykových a tematických jednotek vyšší významové jednotky, které překračují nivó „tematického obsahu". Srov. dále: Jeho stěny, vymalované příšernou žlutou a černou barvou, byly pokryté různými kresbami a nápisy, posledními vzkazy gladiátorů čekajících zde, před Branou života a smrti, za níž na ně v prudkém slunci čekala aréna. Ideální jsou vzduchotěsné skleněné nebo plastové dózičky, které se zároveň dobře vymývají, doplňují a skladují. Přijímaná řešení pak byla soustředěnou duchovní a světskou mocí vštěpována do vědomí, podvědomí i nevědomí téměř všech obyvatel říše, zejména křesťanů, jejichž počet a vliv neustále vzrůstal, až posléze zcela převládl. Obtíže dokážou zaplašit horké koupele obohacené o přírodní levandulový nebo rozmarýnový olej, prohřátý polštář naplněný semeny anebo vlhké teplé obklady krku. Cílem projektu je hlavně zachovat náš identický rukopis, jelikož téměř vše, co jsme dosud vytvořili, reagovalo na momentální politickou nebo společenskou situaci. Bylo to až neuvěřitelné, jak navzdory meziplanetárnímu rozhlasovému a televiznímu vysílání vznikaly rozdíly ve výslovnosti. II. Antepozice atributu s koordinační skupinou Slovosled s antepozicí atributu s koordinační skupinou lze považovat vzhledem k jejich logické a věcně obsahové struktuře za základní a zcela dominantní. Uplatňuje se ve skupinách aktuálně utvořených i ustálených, jako jsou např. vlastní názvy orgánů, institucí apod. (Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Světové kulturní a přírodní dědictví UNESCO), a vedle apelativ se v nich jako řídící vyskytují i propria (česko-francouzská divadelní a filmová herečka Chantal, chorvatsko-české mořské a klimatické koupaliště Baška). I tyto skupiny se běžně jako celek stávají součástí vyšších skupin, jsou blíže determinovány, nebo samy determinují, tzn. rozvíjejí nebo jsou rozvíjeny zprava i zleva. Srov. např.: (37) Cítil, jak se mu každičký zhmožděný a rozbolavělý sval v těle začíná uvolňovat – poprvé za celé dny. Srov. dále: Najednou vyšel z chaty jakýsi divně oblečený vousatý a plešatý chlap. Jeho herci jsou snad nejobsazovanějšími interprety současných českých filmových a televizních snímků. To, že s jinými bohy přijde i změna tradičních evropských společenských a kulturních struktur, je zřejmě nepodstatné. Maximální propojení domu s okolní přírodou umožňují velkoformátová okna orientovaná východním a jižním směrem. Význam Rožmberků můžeme hledat v dotváření poměrně samostatné jihočeské ekonomické a kulturní enklávy, která byla odlišná od středověku nejméně do konce 19. století a nejspíš až do dneška od středu země napojeného hlavně na Německo či Francii. Vznikají tak skupiny o deseti i více členech, viz např.: (38) Dívky v bílých zástěrách zápolí s těžkými kovovými mřížemi před výkladními skříněmi pokrytými tenkou růžovou nebo žlutou fólií, aby slunce nepoškodilo vystavené lahvičky s parfémy. Srov. dále: Jenomže seriózní výzkumy posledních let odhalily, že tito elegantní a rozšafní hrobníci jsou v podstatě nelítostnými a dravými účastníky tendru na likvidaci náhle se objevivšího bohatého, avšak pomíjivého zdroje cenných bílkovin. Na současnou užitkovou zahrádku se tak můžeme dívat jako na vcelku náhodné setkání pravěké chaotické zahradní plošky, renesanční geometrické tradice a zmenšené, naivní napodobeniny vysoké zámecké či církevní kultury. III. Postpozice atributu s koordinační skupinou Postpozice determinujícího atributu s koordinační skupinou je možná ve specifických případech, zejména při popisech, výčtech (preferujících rematizaci atributů), viz např.: (39) Základem prodeje jsou kvalitní čaje: čaje pravé černé a zelené, ovocné, bylinné směsi, ajurvédské čaje s kořením a nečaje. Srov. dále: [...] přírodní minerální voda termální teplá až horká (nad 35 °C) [...] Popis: klobouk masitý bílý a hladký, někdy ve středu šupinkatý, okraj mírně podvinutý. Z produkce včel bylo letos získáno bezmála 100 kg medu, který získal hned dvě zlaté medaile v soutěži Český med 2017. Oceněn byl med květový řepkový a pohankový. Tato postpozice se vyskytuje také ve skupinách, kde je atributem rozvíjejícím koordinační skupinu adjektivum celý nebo adjektiva deverbativní, vyžadující doplnění, viz např.: (40) Krystal zůstala omráčená ležet na zemi. Obličej celý fialový a oteklý. (41) V prvním případě je akcentován tělesně-afektivní pól, ve druhém pól abstraktně-ideační, v obou případech však chybí vědomí diferencující označující a označované. 2.3.2.6 Nominální skupiny s neshodnými atributy ve vztahu čistě slučovacím I. Vymezení Slovosled nominálních skupin těchto strukturních typů vykazuje postpozici koordinovaných atributů a lze jej zachytit vzorcem: N ¬ (N^1gen/dat/loc/instr + N^2gen dat/loc/instr), příp. N ¬ ([praep]N^1gen/dat/loc/instr + [praep]N^2gen dat/loc/instr): historie učitelů a žáků. Potenciálně variantní je u nich pořadí jmen v neshodných atributech (N^1, N^2), to však není dáno jazykovými pravidly, nýbrž logicky, obsahově. Specifický typ představují skupiny s koordinovanými adverbiálními atributy: N ¬ (Adv[ ]+ Adv). Neshodné atributy v těchto skupinách bývají vyjádřeny sémanticky širokou, prakticky otevřenou skupinou substantiv převážně apelativních (poměrně hojně však zastoupena jsou i propria) pojmenovávajících entity živé i neživé, abstraktní i konkrétní povahy. Převahu mají jména v genitivu – bezpředložkovém i předložkovém: přízraky skutečnosti a zkušenosti, česáči chmele a jahod, osud Mistra a Markétky, zkouška z matematiky a francouzštiny, víkend bez přátel a bez zábavy. Relativně nejméně se vyskytují jména v dativu: potrava rybám a korýšům, přednost práci a přátelům, krok ke kráse a ke zdraví. Atributy vyjádřené příslovci jsou poměrně řídké – cesta tam a zpátky. II. Významově homogenní atributy Významově homogenní atributy jsou koordinovány na základě tematické / pojmové souvislosti či přináležitost pojmenovaných denotátů, jejich příslušnosti do stejné sémantické třídy, skupiny, bývají tedy významově kohyponymní, v širokém smyslu blízkoznačné, synonymní či antonymní. (42) Velké procento žen [...] trpí konstituční hypermobilitou [...], což jim přináší při cvičení ve fitness centru a sportování obecně určitá omezení a rizika. Srov. dále: Okna kanceláře a jídelny zazářila pod blížícími se reflektory aut a pak opět zčernala vždy v tom byl a navždycky zůstane přídech dobrodružství a romantiky Správná žena má ctít svého muže a zůstat mu věrná i po smrti. Kam se poděl ideál tří ctností a čtyř povinností? Kde je konec úctě a morálce? Varování turistům a běžkařům trvá. [...] jenom boty a ovinovačky lékařů a ošetřovatelů bylo možno zahlédnout pod dolním okrajem plenty Hodnocení srdcem i hlavou má stejnou váhu [...] Předložky v těchto nominálních skupinách zpravidla vyjadřují své základní významy, u substantiv verbálních se zachovávají z vazeb motivujících sloves: (43) Máte právo na mzdu a na dovolenou a na slušné oblečení, a nemusíte udělat všechno, co vám kdo řekne. (44) „Potřebuju pohyb,“ prohlásila Birgitta. „Trávím nekonečně hodin sezením v kanceláři nebo na soudu.“ (45) A možná udělá lekci z biologie a z dějepisu, a možná jednu dvě slohové práce z francouzštiny. Srov. dále: Ten se rozhodl pro časem ověřenou taktiku fingovaného ústupu, snad aby umožnil ostatním získat čas k přípravě a k rozvinutí protiútoku ze středu bitevní linie. Stáli čelem k ohni a k moři, které bylo za ním, a tak Jimmyho Pereze neslyšeli zezadu přicházet. Sally si pomyslela, že musel jít po oblázcích velmi tiše. Kvůli těmhle lidem má každá pohotovost vrtačku s diamantovým hrotem. Aby mohli dělat díry do tlustého skla na dně láhví od šampaňského a od sodovky. Podlouhlá třípatrová budova s podlažní plochou více než 2600 metrů čtverečních se bude stavět podél Jungmannovy ulice, od které bude oddělena dostatečným počtem parkovacích míst pro školu i pro návštěvníky haly, Zavřel za trojicí dveře, vytáhl hůlku, zatočil s ní a vzápětí zakroužil vzduchem podnos s čajem a s mísou sušenek Po tolika výzvách v tisku a v televizi, že policie hledá jakékoli relevantní informace o ženě cizího původu pohybující se dvacátého v Elvestadu — proč jste, sakra nezavolal? Podle smyslu se používají a kombinují i různé předložky se jmény v náležitých, tedy i navzájem různých pádech. Viz např.: (46) Chladivý gel proti celulitidě a k zeštíhlení napomáhá stimulovat spalování tuků. Srov. dále: Je jisté, že určití terorističtí vůdci skutečně využili svého postavení pro osobní obohacení a pro život bez práce a v přepychu. Píše o zážitcích z cest po Evropě i v zámoří. [...] chcete-li upravit velikost obrázku, klikněte na něj a zatáhněte myší za kroužky v rozích a uprostřed stran. Můžeme si nahmatat vazivové uzly a pruhy v dlani nebo na prstech postižené ruky. I když nic nebolí, člověka to výrazně omezuje. Rádi bychom si na cestu přes Beaglův průliv stopli některou z lodí, které se na cestách kolem světa či do Antarktidy zastavují ve zdejším yacht klubu. V genitivních atributech těchto skupin se často po (řídícím) výrazu označujícím míru, množství, kvantum apod. vyjmenovávají složky, (sou)části celků; při vyjadřování kvantity, množství, kvantitativní vztahů, vztahů celek a část se tedy uplatňuje genitiv partitivní. Viz např.: (47) [...] na třech židlích poblíž dveří ležela spousta šatstva a prádla, skříň byla dokořán. Srov. dále: Hosté se pozvolna sjížděli a před průčelím vily byl velký nával kočárů a taxíků. Před nimi na stole se vršila hromádka dopisů a telegramů, které pečlivě třídili a zapisovali. Nepršelo ani nesněžilo. Zbytky sněhu a ledu roztály a začátkem března začal tu suchou zem opět zmrazovat Záměrně se v koordinovaných atributech využívají i fráze a vlastní názvy – do determinačního vztahu s řídícím substantivem tak vstupují jako celek prefabrikáty jako ovoce a zelenina, čistota a pořádek, nevěsta a ženich; atributy pak mívají (v různé míře) ustálený slovosled: obraz bídy a utrpení, otázka bytí a nebytí, majitelé hradů a zámků, množství jídla a alkoholu, listina práv a svobod pach masa a krve, rovnoprávnost muže a ženy, úroda ovoce a zeleniny, řada pokusů a omylů, pochopení prostoru a času, ministerstvo průmyslu a obchodu, centrum sportu a zdraví Přívlastky v hierarchickém vztahu se obvykle uvádějí v pořadí nadřazený – podřazený člen, viz např.: (48) Paprsky slunce, které se užuž chystalo zmizet za horami na západě, ozařovaly nazelenalý obličej a vytvářely stíny v propadlinách tváří a brady. Mnohdy slovosled v koordinátu ovlivňuje obvyklý, obecně očekávaný sled, jako např.: (49) Do toho kvokaly slepice a štěbetaly husy, zvláštní zvuk, směsice města a venkova, s dlouhými prodlevami ticha. Srov. dále: Tajemství kopule je jen záležitostí pochopení prostoru a času a jejich vztahu k černým výdutím Dualita těla a duše se zahalila vědeckými termíny a můžeme se jí vesele smát Základem spokojeného života je dobrý stav těla i mysli. Chceme, aby naši zaměstnanci byli spokojení jak v práci, tak v osobním životě Pro gradaci významu nebo zdůraznění lze využít slovotvorných souvislostí a přiřadit ke slovu např. od něj utvořené deminutivum, viz: (50) Tady je přece spousta ostud a ostudiček – fůra věcí, které se tutlají. Při vyjadřování protikladnosti se obvykle jako první řadí kladný (neutrální) člen z dvojice antonym, viz např.: (51) Rohy se ztrácely v kalužích světla a stínu. Neměnné je pořadí atributů, které samy tvoří frazém nebo ustálené pojmenování, viz např.: (52) "Říkají, že na hrách bude každý, kdo v Římě něco znamená, hovoří se o boji na život a na smrt a o tom, že když někdo upadne, již nevstane," Srov. dále: Gerry si uvědomil, že mu ta prezentace do slova a do písmene zachránila život, a možná i proto byl ochotný udělat pro De Beers cokoli "Cože?" "Prsty na rukou a na nohou." "Jo, díky Bohu." Atributy vyjádřené příslovci jsou užívány specificky zejména v různých titulech, nadpisech, a to zejména v reklamě, publicistice, beletrii, jako ekonomicky úsporný způsob vyjádření i v běžné mluvě. Lze je chápat jako výsledek eliptického vyjádření jako: Školní jídelny vaří zdravě a chutně ® Školní jídelny zdravě a chutně. Viz např.: (53) Ocitáme se na mírové konferenci Trója teď a tady. Srov. dále: Zahrada snadno a rychle Zahrada vznikla během tří měsíců, kdy zahradnická firma položila travní koberce a zasadila dřeviny, další instalovala kapkovou závlahu. 'Hranice dříve a dnes' je nosné téma 111. česko-německé akce zvané štamtiš'. Koncem února vyšla kniha Včera a dnes s výběrem 150 Jiránkových vtipů přeložených do sedmi světových jazyků. Kousavá zima zevnitř i zvenčí zkrotila potřebu dánských vojáků po pohodlí, říkával. III. Významově heterogenní atributy Tyto atributy se přiřazují na základě věcných souvislostí, jejich lexikální sémantika bývá velmi rozmanitá, kombinují se i apelativa s proprii apod. Viz např.: (54) Podobně jako v loňském roce, i letos zahřála u srdce jasná inspirace přírodou a tradicemi. Srov. dále: Protože nebyl Francouz, jeho kolegové ve výboru ho nezasvěcovali do nejtajnějších plánů, kde se projednávaly národní záležitosti, ale dovolovali mu, aby pracoval v buňkách, které organizovaly pašování Židů a komunistů do ciziny. Dušičkové pečivo se peklo jak v domácnostech, tak u pekařů a sloužilo k podarování dětí a žebráků. Byl centrální postavou v Jeu de Paume a při rabování ve Francii a po válce byl zajat, avšak na konci čtyřicátých let byl propuštěn s podmínkou, že již nikdy nebude obchodovat s uměním. Může utéct. Přes hlídku se snad nějak dostane, a Darius nebude mít čas jej lovit. Ale znamená to život ve strachu a na potulkách. Torák podle svých slov poskytuje lidem nepřetržitou pomoc po telefonu i v ulicích – radí jim s bydlením, dopravou nebo imigračními zákony. 2.3.2.6 Nominální skupiny s neshodnými atributy ve vztahu odporovacím Užívají se po záporných přísudcích v první větě: (55) To nebyla věc morálky, ale důstojnosti. Srov. dále: Nebude to čas milosti, ale odplaty, všichni Kristovi protivníci musí zahynout sedmi ranami. [...] hlásal, že úkolem alchymie není výroba zlata, ale léků proti nemocem. 2.3.2.7 Nominální skupiny s neshodnými atributy ve vztahu disjunktivním Jak ukazuje věta (55), ve vztahu disjunktivním stávají antonyma: (56) Počítače se samy vypínaly, když se data vstupu nebo výstupu lišila od očekávaných. Srov. dále: Střední hlasová frekvence se liší například i podle toho, zda hovoříme s osobou podřízenou nebo nadřízenou. Když jsem se na rohu kostela ohlédla, Nialla už lezla po čtyřech, hrabala ve hřbitovní trávě a já nedokázala poznat, jestli si otírá slzy vzteku nebo radosti. Zalijeme vývarem nebo vodou, přidáme houby, kmín a vaříme doměkka. Po uschnutí ho vypálím na 900 stupňů a po dekorování glazurou nebo patinou čeká betlémek ještě výpal na 1200 stupňů. 2.3.2.8 Nominální skupiny s determinovanými neshodnými atributy Nominální skupiny založené na koordinaci neshodných atributů mohou být jako celek blíže rozvity a vstupovat do větné struktury jako součást rozsáhlejších skupin utvořených zejména jejich shodnou determinací: dopravní prostředek z bodu A do bodu B, malá odchylka od maxima nebo minima, vstupní dveře do domu a do haly, velká bezútěšná a zavšivená místnost bez lůžek a bez jídla. Jsou tedy minimálně čtyřčlenné a jejich základní strukturu lze vyjádřit vzorcem Adj ® [N ¬ (N^1[gen/dat/loc/instr ]+ N^2[gen dat/loc/instr])], příp. [N ¬ ([praep]N^1[gen/dat/loc/instr ]+ [praep]N^2[gen dat/loc/instr)])] ¬ Adj, a Adj ® [N ¬ (Adv[ ]+ Adv)]. Např.: (57) Já měla skvělé dětství bez telefonu a bez tabletu. Determinující shodný atribut je v antepozici k těmto skupinám a může být rozvíjen nebo zmnožován: (58) Měla na sobě rovné černé šaty bez rukávů a bez límečku, které někde uprostřed prsou přecházely do bílé barvy. Srov. dále: Jeho filmové dokumenty ze Sibiře a z Vietnamu mu umožnily spojit uměleckou profesi a svobodné cestování. A v současnosti dostávám nabídky od různých investorských skupin ze zahraničí i z Čech, které se snaží využít potenciál můj a naší firmy k dosažení tohoto cíle. Jana si však náhlou ztrátu babičky, která se o ni od narození starala, a následující popletené roky bez hranic a bez pravidel přebrala po svém. V roce 1927 provozoval Čedok dvě pravidelné letecké linky do Casablanky a do Káhiry. Přede mnou stála deset metrů vysoká cihlová zeď bez oken a bez dveří. Maminka zarámovala naše staré i nové fotografie z Íránu i z Ameriky, takže těm, kteří kolem nich chodí po schodišti nahoru a dolů, se náš život zdá harmonický. Různým rozvíjením a/nebo zmnožováním vznikají i skupiny značně rozsáhlé: Stačí podívat se na výsledky přijímacích testů fyzické zdatnosti u policie nebo u zájemců o vojenskou službu, při nichž řada uchazečů neprojde. Joy musí být nadosmrti opatrná – kdykoliv bude podávat žádost o přijetí do školy a do zaměstnání, nebo dokonce o povolení sňatku. Byl hubený, ale dobře stavěný s mohutnými bicepsy a tvrdými provazci svalů na hrudi a na břiše, typickými pro trup adolescenta. McDermott má na sobě oblek z kombinace lnu a vlny s plisovanými kalhotami, rozepínací lněnou košili od Basileho, hedvábnou vázanku od Josepha Abbouda a mokasíny od Susan Bennis Warren Edwardsové. Kritickým prvním krokem tímto směrem je využití analýz k optimalizaci zálohování a obnovy za účelem vytvoření takové strategie, která bude stejně agilní jako současná a budoucí prostředí. 2.3.3 Tří- a vícečlenné nominální skupiny determinační 2.3.3.1 Obecná charakteristika Tyto struktury jsou založeny na postupné determinaci entity pojmenované substantivem. Jejich odlišnost od nominálních skupin s několikanásobnými atributy bývá záležitostí pouze jazykovou, nikoli obsahovou a o volbě postupně rozvíjejících a/nebo několikanásobných atributů rozhoduje autor textu, jeho postoj k vyjadřované skutečnosti. (59) Nechali jsme je odpochodovat k malé studené šedé kapli. (60) Tenké ocelové pláty například nafukoval, nyní je spojuje do lehkých pevných perforovaných desek, z nichž je možné dělat stoly, lavičky, židle. V obou případech lze shodné atributy prezentovat i v koordinačním vztahu: k malé, studené, šedé kapli. // k malé, studené a šedé kapli; do lehkých, pevných, perforovaných desek // do lehkých, pevných a perforovaných desek. Faktorem ovlivňujícím slovosled v těchto skupinách je – obdobně jako u tří- a vícečlenných nominálních skupin s několikanásobnými atributy – snaha o přehlednost skupin (i celých výpovědí). I zde hraje důležitou roli zapojení celé skupiny do větné struktury; slovosled uvnitř skupiny (pořadí determinujících atributů vzhledem k determinovanému substantivu) souvisí i s aktuálním členěním větným (tak např. atribut známý z kontextu stojí nejdále od determinovaného substantiva). Nominální skupina může být zapojena do větné struktury (a) samostatně, jako celek – variantnost slovosledu uvnitř takových skupin je obecně větší - věty (61) a (62), nebo (b) jako součást vícečlenné skupiny – slovosled je tu méně variabilní – věty (63) a (64): (61) Dovezené ryby často odmítají náhradní mražené krmivo a jsou choulostivé na bakteriální infekce. (62) Na každé planetě je spousta věcí, které člověku ukazují nekonečnou moc boží. (63) Daisy byla mladá a její umělý svět zaváněl orchidejemi, příjemným veselým snobstvím a orchestry, které udávaly rytmus roku. (64) Ucítil příležitost, jak posunout vnímání principů památkové péče v historických, sémanticky hlubokých městech ve prospěch moderních architektonických intervencí, které by radikálně proměnily jejich podobu, a otevřely je tak ambicím různých zájmových skupin. Strukturně-závislostní kombinace atributů nabízejí při základním rozlišení shodných a neshodných atributů minimálně 18 potenciálních modelových slovosledných variant (dále rozšiřovatelných a prohlubovatelných). Pro ilustraci je lze zjednodušeně zaznamenat schematickými vzorci (zde pro tříčlenné skupiny); mnohé z variant jsou v úzu velmi omezené nebo velmi nepravděpodobné, některé jsou výrazně stylisticky příznakové (zejména knižní): Adj ® Adj ® N radostný dívčí příběh Adj ® Adj ® N dívčí radostný příběh N ¬ Adj ¬ Adj příběh radostný dívčí N ¬ Adj ¬ Adj příběh dívčí radostný Adj ® N ¬ Adj radostný příběh dívčí Adj ® N ¬ Adj dívčí příběh radostný Adj ® N ® N radostný dívky příběh N ® Adj ® N dívky radostný příběh N ¬ N ¬ Adj příběh dívky radostný N ¬ Adj ¬ N příběh radostný dívky Adj ® N ¬ N radostný příběh dívky N ® N ¬ Adj dívky příběh radostný N ® N ® N dívky radosti / o radosti příběh N ® N ® N radosti / o radosti dívky příběh N ¬ N ¬ N příběh radosti / o radosti dívky N ¬ N ¬ N příběh dívky radosti / o radosti N ® N ¬ N dívky příběh radosti / o radosti N ® N ¬ N radosti / o radosti příběh dívky Strukturu a slovosled dále systematicky klasifikujeme a podrobněji ilustrujeme u nominálních skupin se shodnými i neshodnými atributy – vzorná mladší manželka, manželka majitele domu). Shodné i neshodné atributy bývají samy dále determinovány, takové determinace v ilustračních větách zaznamenáváme, ale dále je při klasifikaci nezohledňujeme (pozoruhodně vzorná o pět let mladší manželka, vždy vkusně upravená manželka bohatého majitele starobylého domu na okraji města). Jak jsme naznačili výše, významové vztahy mezi členy v nominálních skupinách bývají vícestranné, překrývají či prolínají se, rozlišovat a klasifikovat je tedy není vždy jednoznačné, či dokonce (přesně) možné, a proto tyto vztahy a sémantiku jen naznačujeme a příležitostně komentujeme. 2.3.3.2 Nominální skupiny se shodnými atributy postupně rozvíjejícími I. Vymezení Slovosledné varianty nominálních skupin těchto strukturních typů zahrnují antepozici i postpozici determinujících atributů, základní bývá slovosled s atributy v antepozici (před determinovaným řídícím substantivem). Slovosled v rámci těchto nominálních skupin lze symbolicky zachytit pomocí strukturních vzorců typu: Adj^1[ ] ® (Adj^2 ® N) // (N ¬ Adj^1) ¬ Adj^2. V úzu se víceméně běžně vyskytují nominální skupiny tří- až šestičlenné, tedy skupiny až s pěti adjektivy:^ (65) Mraky nabývaly fantastických tvarů a uháněly sem a tam v slabém ranním vánku. (66) Kontaktovali proto pracovníka třeboňské zvířecí záchranné stanice, který ve spolupráci s nimi mládě nalezl, odchytil a převezl na stanici. (67) Satelitní systém Galileo je evropský globální nezávislý satelitní navigační systém, který bude poskytovat vysoce přesné globální služby pod civilní správou. Atributy bývají ve skupinách vyjádřené (čistě) relačními adjektivy apelativními i propriálními: neviditelný ostnatý drát, neosobní vládní příkaz, unikátní středověký důlní větrací stroj, Wilsonovo nesrozumitelné mumlání) i kvalitativními, a to rozlišujícími, tj. restriktivními: tmavé lesklé vlasy, tenký červený kroužek i hodnotícími, tj. nerestriktivními: nevkusné škaredé šaty, obrovský přepychový náramek. Právě tyto lexikálněsémantické typy adjektiv patří k důležitým slovosledným činitelům uvnitř nominální skupiny, zastoupeny mohou být v následujících kombinacích (schémata uvádíme jen pro tříčlenné skupiny): II Atributy rozlišující (restriktivní) + rozlišující (restriktivní) A. Pořadí atributů v rámci anteponované skupiny Obecně se pořadí řídí významovým rozsahem atributů – atributy s největším významovým rozsahem zpravidla stojí nejvíce nalevo od determinovaného substantiva, nejblíže atributy s ním významově nejvíce spjaté (zejména takové, s nimiž má substantivum tendenci tvořit ustálené spojení: cizí dospělá žena, celoživotní básnické dílo. Významový rozsah atributů se tedy v těchto skupinách zužuje zleva doprava: (68) Zkusili jsme namátkou důležitě vyhlížející dveře a vešli jsme do vysoké gotické knihovny vykládané vyřezávaným anglickým dubem. Srov. dále: Přelezl jsem za ním nízký nabílený železniční plot a kráčeli jsme asi sto yardů zpátky po silnici. Zasvěcení už vědí, že půjde o víceúčelový segmentovaný montovaný vinný sklep. V jižní obvodové zdi interiéru byly provedeny sondy, které měly ověřit zaniklou původní románskou západní zeď. Atribut vyjadřující přechodnou vlastnost stojí vzhledem k determinovanému substantivu v distantní pozici (nové večerní šaty): (69) Potom jsem ležel v polospánku na studeném dolním nástupišti Pennsylvánského nádraží, zíral jsem do ranní Tribune. B. Postpozice atributivní skupiny Postpozice atributů se vyskytuje zejména při vytýkání do protikladu: (70) Pro zjišťování dřevní biomasy bylo použito standardních kontrolních metod. Přírůst se vypočítal jako zásoba živá konečná – zásoba živá počáteční – odumřelá biomasa [...] Srov. dále: Je doporučován v dávce 1,5 l / ha proti opletce obecné, pýru plazivému a plevelům jednoletým dvouděložným i jednoděložným Fyzická agrese se může projevovat v různých formách. Prvním typem je agrese aktivní přímá, která odpovídá přímému fyzickému napadení oběti V postpozici stojí – obdobně jako u syntagmat s holými atributy – adjektiva v terminologické platnosti (71) nebo ve skupinách citově zabarvených (72) a v ustálených vlastních názvech (73): (71) Pro anglický trávník volte směsi, které obsahují více než 70 % podíl travních druhů, jako jsou kostřava červená výběžkatá, kostřava červená trsnatá a kostřava ovčí. (72) Stromy utíkají jeden za druhým v řadách i v houfu … Poznáváš je: smrky – ty statné pyšné kluky, borovice – babice moudré sukovité [...] (73) Poslední velkou rekonstrukci zažila synagoga, která dnes slouží Církvi československé husitské, na počátku devadesátých let, kdy byla opravena fasáda. III. Atributy hodnotící (nerestriktivní) + rozlišující (restriktivní) Atributy se v této kombinaci obvykle řadí podle principu: rozlišující v kontaktním postavení, hodnotící v distantním (hezký žlutý vůz). (74) Hubená poválečná léta znamenají pro pařížské pasáže další úpadek. Rozlišujících atributů může být více a hodnotící jen jeden jako první člen skupiny. Srov. Hodily by se spíš na studentku než na jemnou dospělou ženu, které patřily ty nádherné růžové večerní šaty. V hlubinách země objevili členové hornického spolku Barbora unikátní středověký důlní větrací stroj. Po revoluci Petrák stroj zapůjčil nové Zlínské soukromé vyšší odborné škole umění. Postpozice je možná jen u přívlastku rozlišujícího, mívá knižní zabarvení (klidný čas vánoční), bezpříznaková je zejména v ustálených názvech terminologických či vlastních – stavební právo hmotné, ptačí zob obecný, Česká společnost ornitologická – a při výčtech nebo v rématu výpovědi: (75) V poslední době se veřejné prostředí začíná vymezovat ve svém postoji k individuální reprezentativní moci soudní, tedy soudcům, poměrně razantně. Srov. dále: Inspirovalo významnou část lidstva ke kolosální tvořivosti estetické, architektonické, výtvarné, hudební a literární, bez níž by svět byl tak nudný, že by v něm nestálo za to žít. I vesmír přesahuje jednotlivce, omračuje ho svými obrovskými rozměry, a přitom není morální. Jenže společnost, to není jen materiální mocnost; je to silná mocnost morální. Přesahuje nás nejen fyzicky, ale i materiálně a morálně. IV. Atributy relační + rozlišující / hodnotící V kombinaci relačních a jiných, tj. rozlišujících nebo hodnotících atributů, zpravidla stojí nejdále od dominujícího substantiva právě atributy relační: (76) Díky dnešní hektické době je stále žádanější wellness styl, který se nám pojí s asijskou inspirací. Srov. dále: Existuje vrozený pohon, který nás vede k určitým pohybovým aktivitám? Beru Macbetha jako velkou výzvu a poperu se s ním, jak nejlépe dokážu. Zároveň pokorně děkuji za další velkou hereckou příležitost a pokusím se důvěru ve mně vloženou nezklamat. Neváhala použít manželův úřední dopravní prostředek; soudce si ještě pár týdnů počká, než do něj usedne. Použít můžete pstruha nebo jinou podobnou sladkovodní rybu s tučnějším masem. Změna pořadí v těchto syntagmatech je možná jen u posesivních atributů, základní je však uvedený slovosled a opačné pořadí bývá stylisticky příznakové (mladíkovo malé žlutozelené auto x malé žlutozelené mladíkovo auto). (Ke slovosledu skupin obsahujících posesivní adjektivum viz následující kap. 2.4.) V. Atributy relační + relační Relační atributy mohou být rozmanité, bývají to zájmena, číslovky nebo adjektiva vyjadřující časové, místní a jiné vztahy, mohou i odkazovat ke kontextu, a tak nemívají pevné umístění. V těchto nominálních skupinách stojí zpravidla blíže k determinovanému substantivu to, které je k němu v těsnějším významovém vztahu: (77) Takto bude následně možné charakterizovat žánr současné české rozhlasové detektivky a jeho vývoj z hlediska zvukové podoby. Srov. dále: Zprvu stavěl domy pro své přátele ve stylu, který vycházel z tradiční dánské cihelné architektury. 2.3.3.3 Nominální skupiny se shodnými a neshodnými atributy Tyto nominální skupiny, ve kterých je jedno substantivum determinováno zároveň atributem (atributy) shodným(i) i neshodným(i), jsou značně rozmanité co do počtu členů, (sémantických a slovnědruhových) typů atributů (adjektiva všech druhů, zájmena, číslovky především adjektivní povahy, substantiva v závislých pádech předložkových i bezpředložkových) nebo formálních (syntaktických) způsobů determinace (adjektivní a substantivní vazby, infinitiv slovesa, vedlejší věty, atributy volné a těsné). Méně složité části atributu stojí zpravidla vlevo od determinovaného substantiva. dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatel, výroční cena České transplantační nadace Karla Pavlíka za rozvoj transplantační medicíny za rok 2017 Základní strukturu a slovosled těchto skupin lze vyjádřit vzorci Adj ® (N ¬ N^1) // (N ¬ N^1) ¬ Adj:[ ] (78) Zdi prvního poschodí byly zdobeny devítiramennými svícny z mosazi, už trochu omšelé Srov. dále: Společně jsme si prohlédli dvanáct citrónových dortíků z lahůdkářství. A on se prostě stal majitelem přepychového zájezdního hotelu v sousedství seděli na slunci, opření o kamennou zídku u jezera Galilejského, obědvali jsme, pili láhev vína a dívali se Někdy jsem je v mysli sledoval do jejich bytů na rozích skrytých ulic a ony se otočily a usmály se na mne. Shodné atributy stojí zpravidla v antepozici vzhledem k determinovanému substantivu; jejich postpozice bývá v ustálených názvech terminologických nebo vlastních (zánět nitroblány srdeční, Mistři pěvci norimberští) a často je motivována aktuálním členěním větným (shodný atribut v rématu výpovědi) nebo kontrastem: (79) [...] nerovnost hodnot je zajímavá jen pro ty, kdo mají systém hodnot stejný. Srov. dále: [...] každý z nás má tvar a rozměry žaludku rozdílné stejně jako otisky prstů). Slovosled všech těchto atributů bývá velmi různorodý a nelze stanovit jednotná pravidla, spíše jen zaznamenat některé tendence. K základní z nich patří především (a) pozice shodného atributu v antepozici a neshodného atributu v postpozici a (b) kontaktní postavení postponovaného genitivního atributu – digitální reprezentace zemského povrchu v paměti počítače. Proto např. nelze shodný atribut postponovat při současné determinaci substantiva genitivním neshodným atributem – dlouhá doba rozloučení x *doba dlouhá rozloučení, poslední zbytek peněz x *zbytek poslední peněz. Neshodný atribut lze anteponovat pouze u genitivu přivlastňovacího (Bernoulliho zákon vyjádřený výše uvedenou rovnicí). Slovosledně zvláštní jsou antepozice shodného atributu před determinujícím substantivem a postpozice členu / členů toto adjektivum rozvíjejících (NESČ je označuje jako cirkumpozici), viz např.: (80) Tažné lano poháněné elektrickým motorem vytahuje po kolejnicích ze vchodu do sklepa další plný vozík hlíny. (= další vozík plný hlíny) Slovosled ve skupinách typu (80) je vedle základní varianty (další vozík plný hlíny) v úzu běžný a bývá hodnocen jako přijatelný. V nominálních skupinách s (pasivními) dějovými adjektivy je však substandardní – věta (81a) a (82b); standardní a noremní je slovosled s dějovým adjektivem postponovaným – věta (81b) a věta (82a): (81a) *Očekáváme, že nejvíce ocení tuto možnost majitelé dovezených vozidel ze zahraničí a majitelé nově koupených vozidel. (ČNK) (81b) Očekáváme, že nejvíce ocení tuto možnost majitelé vozidel dovezených ze zahraničí a majitelé nově koupených vozidel. (82a) Tam ochranáři vytýčili oblasti, ve kterých živí stáda ze zahraničí dovezených zubrů, divokých koní a praturů. (ČNK) (82b) *Tam ochranáři vytýčili oblasti, ve kterých živí stáda dovezených zubrů ze zahraničí, divokých koní a praturů. Především neshodné atributy bývají často samy blíže determinovány (cihlová zeď u paty schodů), a tak se důsledkem opakované (několikanásobné) determinace počet členů těchto nominálních skupin pohybuje od tří výše – zaznamenali jsme počet přesahující deset; běžné však jsou skupiny o počtu do pěti šesti členů: (83) Signifikantní je stoupající trend četnosti používání forem od nízké frekvence k vysoké při vysokých rozdílech jednotlivých frekvencí. (84) [...] kouří a baví se tím, že pozoruje fantastické proměny předmětů vyplouvajících z temnot, když občas z ulice reflektor nějakého vozu chrstne trochu záře do oken. (E. Hostovský – ČNK) Srov. dále: [...] pak v něm bylo něco oslnivého, jakási zvýšená citlivost pro přísliby života [...] Výsledky výzkumu z Oxfordské univerzity a několikaletá praxe Národní linky pro odvykání kouření mluví jasně. Utněte to z minuty na minutu. [...] ve středu města s jeho každodenním zběsilým shonem lidí dojíždějících do práce [...] [...] o něco později jsem se zúčastnil onoho opožděného teutonského stěhování národů známého pod jménem světová válka. Specifickým jevem je v českém prostředí i malá angažovanost českých nakladatelství v oblasti prodeje autorských práv do dalších zemí. Stojí-li v postpozici k determinovanému substantivu podstatné jméno ve shodném pádě, jde o shodný přívlastek, jemuž se tradičně říká přístavek (apozice), nejčastěji vyjadřovaný rozlišujícím propriem – český lezec Adam Ondra. Srov. dále: Autorem celé stavby je architektonická kancelář David Chmelař architekti, která svým smyslem pro detail docílila moderního a přitažlivého designu nabízených bytů. Naše děti se na tyto dny a společnou noc neskutečně těšily. Rádi bychom touto cestou poděkovali paní vychovatelce Miladě Peltanové, která celou tuto akci pečlivě připravila. (K apozici viz podrobné oddíl IV.) 2.3.3.4 Nominální skupiny s neshodnými atributy Obdobně jako u předchozího typu nominálních skupin se shodnými a neshodnými atributy se i u tohoto typu vyskytují skupiny s různým počtem členů, (sémantických a slovnědruhových) typů atributů (substantiva v závislých pádech předložkových i bezpředložkových) nebo formálních (syntaktických) způsobů determinace (substantivní vazby, infinitiv slovesa, vedlejší věty, atributy volné a těsné). V takto utvořených (často i složitých) atributivních skupinách bývají determinovaná substantiva většinou na jejich začátku: problematika tvorby modelu ocelového lana, služby přechodného ubytování většího počtu účastníků cestovního ruchu I skupiny s neshodnými atributy vykazují rozmanitý slovosled realizovaný podle obdobných základních zásad a tendencí. Obecně opět platí především to, že nejblíže k determinovanému substantivu stojí atribut genitivní. Základní strukturu a slovosled těchto nominálních skupin lze vyjádřit vzorci: (aa) N^1 ¬ (N^2 ¬ N^3): (85) V muzeu mají knihu o historii světa her. (ab) (N^1 ¬ N^2) ¬ N^3: (86) Jazzová historie světa od Vladimíra Tostoffa. Prvkem tohoto typu nominální skupiny může být i adverbium: (ba) N ® (Adv^1 ®[ ]Adv^2): (87) Bílý krásný dům, zelená jezera, a cesta odněkud někam. (bb) N ® (Adv^1 ¬[ ]Adv^2) (88) Nejúžasnější stavbou však byla vysoká, stupňovitá pyramida přesně uprostřed pod kopulí. Antepozice (zejména bohatěji) rozvitých neshodných atributů před určovaným substantivem je spíše potenciální, v úzu se vyskytuje ojediněle. Bezpříznaková je antepozice pouze v ustálených kolokacích typu svého druhu výjimkou, svého štěstí strůjcem. Srov.: (89) Přesto je světový úspěch pro Murakamiho literární osud svého druhu neštěstím. Srov. dále: Referendum chápu jako svého druhu mimořádnou záchrannou brzdu použitelnou v případech, kdy jsou vyčerpány všechny ostatní možnosti. [...] na to je dnešní věda příliš... odborná, aby se zabývala toho druhu problémy. Nuže, poučme se tedy o tom, čemu se vědecky říká duševní život u zvířat. (K. Čapek: Válka s mloky - ČNK) V korpusových textech (SYN v11 z r. 2023) jsme zaznamenali přes 4 000 výskytů skupiny typu ,svého druhu + N‘ (svého druhu celebrita / unikát / umění). Kolokaci toho slova smyslu nejčastější předcházejí atributy v právním / původním / pravém toho slova smyslu. Důvodem takových antepozic bývá důraz, zejména při vytýkání: (90) [...] v jejich asocialitě náhle spatří všech ctností výkvět a obrací obecné smýšlení o společnosti na ruby jako ponožku. 2.4 Skupiny s posesivním adjektivem 2.4.1 Antepozice PA Posesivní adjektiva derivovaná sufixem -ův/-in (dále PA) nacházíme v současných psaných textech nejčastěji v antepozici, tj. v pozici před substantivem. 2.4.1.1 Antepozice PA před holým substantivem Je-li určované substantivum holé, PA stojí bezprostředně před ním: U baru sedí modelka z Amandiny agentury. Vicky je zřejmě bratrancovou pohostinností trochu zaskočená. Korpus SYN2015 obsahuje 130 000 dokladů antepozice PA z celkových 170 000 dokladů PA rozvíjejícího holé substantivum. Poměrně často PA předchází adjektivum (7 000 dokladů): Přitiskl se na drobná dívčina prsa a plakal. Jediný pohled na šedivou otcovu tvář mu řekl vše. Méně často (600 dokladů) PA předchází adjektivum determinované adverbiem: Uprostřed každodenního lidského hemžení tancovala panenkovitě křehká Philippova sestra [...] (překlad: G. Grass: - ČNK) Chtěl se ještě zeptat na spoustu věcí, ale narazil na chladně lhostejnou lékařovu tvář [...] Ještě méně často PA předcházejí dvě adjektiva (200 dokladů): Rozeznal starou stříbrnou Evelyninu Alfu. Tři adjektiva (4 doklady) a pět adjektiv (1 doklad) předcházející(ch) PA se vyskytují poměrně vzácně: Je to poslední známá signovaná Hiebelova malba al fresco. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se vrátil k té staré dobré tvrdé dřevěné kuchyňské tátově židli. PA mohou předcházet dvě koordinovaná adjektiva spojená spojkou (60 dokladů) nebo oddělená čárkou (40 dokladů): V bytě dosud vládl nenápadný a nezdolný Ninin pořádek. Po celé odpoledne na kufru svítila malá petrolejka, [...] a vrhala na stěny obrovitý, zkreslený houslistův stín. Tři koordinovaná adjektiva v pozici před PA jsou vzácná: Omezeného, autoritářského a nemocného Marešova otce, [...], zosobňuje herec Miroslav Donutil. Sprška užaslých, chlácholivých, bodrých Johnových protestů. PA předcházívá také číslovka základní, neurčitá nebo řadová (900 dokladů) nebo číslovka a adjektivum (65 dokladů): Oba Jamesovi rodiče byli učitelé. Druhý Billův dopis nicméně ještě zvýšil Allenovu úzkost. vyptávala se několika Mášiných kamarádek Esmeralda byla nejstarší z mnoha otcových sester. přišli dva bývalí matčini kolegové; poté zemřelo několik přímých Kubišových příbuzných 2.4.1.2 Antepozice PA před rozvitým (determinovaným) substantivem Je-li určované substantivum rozvité (např. jedním či více adjektivy, adjektivem, které je rozvito adverbiem, číslovkou, číslovkou i adjektivem), PA stojí před těmito determinujícími elementy (uspořádáno podle frekvence): (a) před jedním adjektivem (17 000 dokladů) byla to Hermínina levá teniska letmo se podíval na přítelovu zachmuřenou tvář (b) před dvěma adjektivy postupně rozvíjejícími substantivum (1 000 dokladů) mamčiny staré šněrovací botky; Doktorova velká holá hlava přikývla. (c) před číslovkou řadovou nebo základní (500 dokladů): králův třetí syn po Ilončiných jedenáctých narozeninách Anniny dvě sestry (d) před adverbiem, které rozvíjí adjektivum rozvíjející substantivum (400 dokladů) Nosila matčinu šarlatově červenou halenku. (A. Lustig - ČNK); V rohu stojí strýcova úhledně ustlaná postel. (e) před dvěma souřadně spojenými adjektivy (200 dokladů) Sestřin přísný a povýšený výraz nesnášela. (f) před dvěma adjektivy oddělenými čárkou (100 dokladů): Flořin udýchaný, rozrušený hlas; (g) před číslovkou základní nebo řadovou a adjektivem (70 dokladů): s farářovými čtyřmi vlastními dětmi Jindráčkův první ligový gól kariéry. (h) před třemi adjektivy postupně rozvíjejícími substantivum (30 dokladů) maminčiny nové tmavomodré hedvábné šaty tátův obrovský dřevěný pracovní stůl (ch) před třemi souřadně spojenými adjektivy (10 dokladů): Danin lhostejný, drsný a kategorický alt (i) před třemi adjektivy oddělenými čárkami (1 doklad): Billovy chlupaté, bílé, devětatřicetileté nohy Pozn. Výše prezentujeme pouze některé základní typy nominálních struktur s PA, dalších možných složitějších typů různého rozsahu i kombinací slovních druhů by byla celá řada, srov. např. (tučně vyznačeno PA a určované substantivum): drakova dvě rychle se cukající oční víčka Vaškův ledabyle na kousku papírku nahozený námět v Eliotově obrovském, štědře sdíleném duševním skladišti kuriozit matčiny ploché, ve své mohutné rozložitosti však zcela rozhodné podpatky Schusterovo sběratelské, spisovatelské, filmové a pěvecké umění dědovo nadsazené, patetické a z velké části z milostné poezie německého romantika von Eichendorfa opsané vylíčení jeho milostného vzplanutí k operní pěvkyni. 2.4.1.3 Konkurence pozic členů determinující PA I. PA stojí před celou nominální skupinou, nebo bezprostředně před substantivem. A. Pozice před celou nominální skupinou PA stojí častěji před celou nominální skupinou, pokud je určované substantivum rozvito: (a) jedním dalším adjektivem; (b) dvěma nebo více adjektivy spojenými spojkou nebo oddělenými čárkou; (c) jednou číslovkou řadovou. Ad (a): Hermínina levá teniska vs. na šedivou otcovu tvář Ad (b): PA před celou nominální skupinou: dívčin znuděný, opovržlivý tón sestřin přísný a povýšený výraz plukovníkovo jediné, avšak objemné zavazadlo Danin lhostejný, drsný a kategorický alt Billovy chlupaté, bílé, devětatřicetileté nohy PA bezprostředně před určovaným substantivem nemotorné, váhavé otcovy kroky nenápadný a nezdolný Ninin pořádek obrovitý, zkreslený houslistův stín omezeného, autoritářského a nemocného Marešova otce sprška užaslých, chlácholivých, bodrých Johnových protestů Ad (c): po Ilončiných jedenáctých narozeninách vs. druhá Lloydova exmanželka B. Pozice bezprostředně před substantivem PA stojí častěji bezprostředně před určovaným substantivem, pokud je substantivum rozvito (a) jednou číslovkou základní nebo neurčitou; (b) adjektivem, které je rozvito adverbiem. Ad (a): antepozice číslovky dvě Viktorovy dcery vyptávala se několika Mášiných kamarádek postpozice číslovky: Eleanořini tři synové Ad (b): strýcova úhledně ustlaná postel vs. rudě nalíčená asistentčina ústa. II. PA ve třech různých pozicích A. Ve skupinách s postupnou determinací adjektivy Pokud je substantivum rozvíjeno dvěma a více adjektivy tzv. postupně, PA může stát buď (a) před celou nominální skupinou, nebo (b) mezi adjektivy, či (c) bezprostředně před substantivem. PA pak obvykle zaujímá pozici: (a) před celou nominální skupinou; (b) méně častá je pozice mezi adjektivy; (c) nejméně obvyklou je pro ně pak pozice bezprostředně před substantivem. Ad (a) (1 000 dokladů): mamčiny staré šněrovací botky doktorova velká holá hlava maminčiny nové tmavomodré hedvábné šaty tátův obrovský dřevěný pracovní stůl Ad (b) (400 dokladů): minimalistické hereččiny korzetové šaty stará chůvina látací jehla tradiční velkolepý Hitchcockův vánoční mejdan nejstarší zachovaný Bachův znalecký posudek Ad (b) (200 dokladů): starší rozvedená Michalova sestra jednoduché střídmé matčiny šperky poslední známá signovaná Hiebelova malba al fresco přes sto let starý unikátní mechanický Proboštův betlém k té staré dobré tvrdé dřevěné kuchyňské tátově židli B. Ve skupinách s adjektivem a číslovkou Pokud je substantivum rozvíjeno číslovkou a adjektivem, PA může stát buď před celou nominální skupinou, nebo mezi nimi, či bezprostředně před substantivem, záleží na druhu číslovky. Rozvíjí-li substantivum číslovka základní nebo neurčitá, PA stojí: (a) nejčastěji mezi ní a dalším adjektivem; (b) méně často bezprostředně před substantivem; (c) nejméně často před číslovkou. Ad (a) (85 dokladů): jedna učitelčina šedivá rukavička; několik Michelangelových starých přátel Ad (b) (65 dokladů): dvě malé obchodníkovy děti několik přímých Kubišových příbuzných Ad (bc (10 dokladů): s farářovými čtyřmi vlastními dětmi Rozvíjí-li substantivum číslovka řadová, PA stojí nejčastěji: (a) před ní; (b) méně často mezi ní a adjektivem; (c) nejméně často bezprostředně před substantivem. Ad (a) (60 dokladů): u příležitosti autorova padesátého životního jubilea Masarykův druhý poslanecký mandát Ad (b) (35 dokladů): druhé Putinovo funkční období první Moravcův žurnalistický počin Ad (c) (15 dokladů): Druhým nejvýznamnějším umělcovým působištěm byl Řím. 2.4.2 Postpozice PA 2.4.2.1 Slovosledné struktury s postponovaným PA V pozici za substantivem se PA vyskytuje mnohonásobně méně často než v prepozici; v korpusu SYN2015 je obsaženo necelých 6 000 dokladů ku více než 150 000 v antepozici. PA se většinou vyskytuje za holým substantivem (téměř 5 000 dokladů); srov.: V podobně vyhroceném duchu se ponese celá debata, při níž se čelo moderátorovo několikrát notně orosí. Jako téměř krajan Jamesův bys to měl pochopit. Řím hořel na příkaz Neronův. Mnohem méně často stojí PA za substantivem rozvitým: (a) adjektivem (necelých 600 dokladů); srov.: Sám byl samozřejmě legitimním potomkem Caravaggiovým. Slyšel jsem hlomozné láteření doktorovo a slabý a měkký hlas ženy. (L. Kundera- ČNK); Pro náhrady pevné není zpravidla nadměrná tvrdost vyžadována, protože mají podléhat abrazi jako vlastní chrup pacientův. Když se v roce 1896 stalo plavání olympijskou disciplínou, ještě rozhodovala skutečná rychlost plavcova. [...] zadíval se do hlubokých očí ženiných [...]; [...] ještě během vleklé řeči advokátovy [...] (překlad: A. Camus, Cizinec - ČNK); (b) číslovkou (70 dokladů): ze sedmi her Euripidových; místo prvního bydliště Husova a jeho průvodců; dvojí tvář Luciferova: světlonoš i ďábel (c) postupně rozvíjeným dvěma adjektivy (20 dokladů) A zase se ozval podrážděný vysoký hlas lékařův [...] (B. Hrabal: Jarmilka - ČNK); Dle lékařského nálezu nastala smrt v důsledku chatrného tělesného stavu starcova [...]; Tak mi nemoc (zprvu) a náhoda (zčásti), hlavně však nemluvná účinná pomoc lékařova dopřály snad nejsoustředěnější rok života. (L. Kundera - ČNK); Poukázal i na předchozí principiální souhlas Benešův. (d) adjektivem, které je rozvito adverbiem (5 dokladů) První soutěže se zúčastnil i Mikoláš Aleš, ale porota víc ocenila dobově efektnější provedení Ženíškovo. [...] v mém omezeném zorném poli zjevila se, nepříliš pevná ruka lékařova s podivnou dutou jehlou. Descartes vlastně imitoval nesmírně oblíbená díla Montaigneova [...]; (e) dvěma adjektivy v souřadicím poměru (9 dokladů): Krásný a zdobný sloh Platónův a autorů jemu podobných setkání s ukřižovaným a vzkříšeným tělem Kristovým plukům zjizvených a ostřílených bojovníků Boleslavových oficiální a reprezentativní podobizně Hankově Tak skromná, prostá domácnost Fibichova; skelný, chladný svět Feiningerův duchovní, produchovnělou hudbu Dvořákovu (f) číslovkou a adjektivem (2 doklady): strojopis dvou protiokupantských básní Halasových. (g) třemi adjektivy v souřadicím poměru (1 doklad): Je zvláštním štěstím i ctí pro pražský Hrad, že na věky zůstane označen čistým, ušlechtilým a vznešeným smýšlením Plečnikovým. 2.4.2.2 Funkce postpozice PA I. V rámci nominální skupiny nebo věty je jedna postpozice PA A. PA je rematickým nebo jinak zdůrazněným elementem nominální skupiny či celé věty: [...] měl na sobě trochu popela z doutníku emírova. Podstatná jsou přání faraonova. V očích církevní autority to postavení a pověst Husovu zhoršuje [...] Proto tedy je Erós průvodcem a služebníkem Afrodítiným [...] [...] za ledovou výlohou u Nehery stál zločinný velocipéd, plášť a dýka atentátníkova [...] Kdysi zněly básně v živém kruhu, v doprovodu harfy, oživeny hlasem, odvahou a srdcem pěvcovým nebo básníkovým [...] (P. Rut: Orchestrion v hlavě - ČNK) Na okamžik zahlédl neoholené převislé tváře Brechtovy. dokonalost tělesných i duševních mocností panovníkových Je tomu tak i tehdy, jestliže na PA navazuje vedlejší věta, jejímž nevyjádřeným podmětem je substantivum, od něhož je PA derivováno: Synova četba se řídila striktními sklony otcovými, který se zálibou četl [...] Jeho obličej zářil jako tvář Mojžíšova, když sestupoval z hory Sinaj. Vzpomeňme ostatně tesklivých slov Kiplingových, když pěl: „Pošlete mě na východ od Suezu [...]“ [...] vystěhovali nás nakonec i z bytu maminčina, ačkoliv ta neměla s politikou nikdy nic společného. B. PA je postaveno do kontrastu Funkcí postpozice PA je vyjádřit kontrast posesora s jiným posesorem nebo srovnání přivlastňované entity s jinou vlastností: (a) syntagma s PA (např. filozofie Descartova) je kontrastováno se syntagmatem obsahujícím posesivní zájmeno (jeho filozofie): Většinou to byli chlapci z vesnic, jejichž zájmy byly velice odlišné od zájmů Evženových. Barva jeho kůže byla jako barva otcova, když nad ním stáli v nemocničním pokoji. [...] jeho filozofie se často chápe jako protiklad filozofie Descartovy. Nietzscheho zážitek v Turinu se podobá konverzi, oněm bleskovým konverzím, jako byla konverze Augustinova. (b) syntagma s PA je kontrastováno se syntagmatem obsahujícím posesivní genitiv: pořadí: posesivní genitiv – PA: Dvě branky Cafourka a jeden zásah Formánkův tak na vítězství nestačily. Baretka sestry a čapka bratrova mihnou se mezi listy za březinou [...] pořadí: PA – posesivní genitiv: Krásný a zdobný sloh Platónův a autorů jemu podobných prospěl jen nemnohým [...] Řadí Sokolova Marnotratného syna do linie českých oper Janáčkových a Bohuslava Martinů [...] [...] padesátá léta moravské hudby poznamenal exodus Vojáčkův a Tovačovského. (c) kontrastováno je několik atributů téhož substantiva: Na stropě jsou znaky šlechtických rodů, např. smyšlený erb rodu Slavníkovců, mýtický erb Boleslavův a erb svatého Vojtěcha. Nyní bylo touto malou destičkou všechno, co nutně potřebujete, jakoby bezpečně zaštítěno, život váš, život manželův i život dětí; II. V rámci nominální skupiny nebo věty je jedna antepozice a jedna postpozice PA Do kontrastu se tak staví osoby, jimž se něco přivlastňuje, i to, co je jim přivlastňováno: pořadí: antepozice – postpozice: Lehce historizující, poněkud příliš barevné Fillovy akvarely jako by byly záměrným protikladem černobílých, melancholických fotografií Sudkových. Michelangelův ztrápený zjev bledl před dvorským půvabem Raffaelovým a všem bylo téměř na první pohled jasné, jakou má který z nich povahu. pořadí: postpozice – antepozice: Ve srovnání s novinovými texty Čapkovými zrcadlí Mikuláškovy žurnalistické práce nejen odlišnou charakteristiku tvůrce, ale i změněnou dobovou atmosféru. Ten hbitě přechází mezi hlubokým hlasem Spejblovým a Hurvínkovou vysokou fistulí. [...] systémy, které se na klasické úrovni řídí pohybovými zákony Newtonovými, a ne zákony Einsteinovy teorie relativity. Do kontrastu se tímto způsobem staví i různé atributy téhož substantiva: Ashendenův život je téměř totožný s životem Maughamovým [...] [...] matčin hlas a hlas bratrův, všechno se vracelo, zastřené a blízké. Z určitého pohledu je však Vaňkův text velmi zajímavý právě v kontrastu s textem Haškovým. [...] zažila smrt Ooniny matky i zotavení matky Alexovy. III. V rámci věty je více postpozic PA Opět tu dochází ke kontrastování osob a toho, co je jim přivlastňováno: [...] hluboký dojem, jakým se do mysli ředitelovy vtiskla zářivá osobnost servírčina. ušlechtilá renesance Zítkova, národní plnost výzdob Alšových a kyprá sličnost Ženíškova Někdy se staví do kontrastu jen osoby, jimž se přivlastňuje tatáž entita nebo tatáž entita s různými atributy: Někteří šoféři se oddělují od zákazníků uzavíráním přepážky z plexiskla, která půlí auto na prostor řidičův a prostor pasažérův. Proto snaha o její zobrazení vede často k abstrakci — nikoli ke geometrické abstrakci Malevičově, ale k organickým abstrakcím Wolsovým. Může při tom dojít i k elipse určovaného substantiva: Lze odpustit krev otcovu či synovu, ale nikoli hostovu. Kromě PA může být součástí nominální skupiny i posesivní genitiv: Řev krokodýla, výskání Brunovo i štěkání Brokovo přilákaly k řece pozvolna všechny lidi z Brna. (L. Kundera - ČNK) A zase se ozval podrážděný vysoký hlas lékařův, chraplavý hlas cikánův, a na to ještě vyšší hlas rozzlobeného lékaře [...] (B. Hrabal: Jarmilka - ČNK) Několik postponovaných PA plní běžnou rematizační funkci; často při tom jde o výčet děl určitého autora: Cézanne byl současník Degasův, Monetův a Renoirův a jeho smrt znamenala odchod jednoho z vůdčích členů impresionistického okruhu v Paříži. Dostal se v nich pod vliv Dvořákův, novoromantismus Schumannův a Mendelssohnův, zčásti i Wagnerův. K napsání básní Rimbaudových nebo Nervalových, k namalování obrazů Chiricových, Massonových či Šímových je třeba prožít veliké dobrodružství [...] [...] stačí porovnat „krásnou prózu“ Magdaleny Dobromily Rettigové na jedné a Růženy Svobodové na druhé straně, verše Puchmajerovy a Sovovy, divadelní hry Thámovy a Šaldovy nebo Svobodovy [...] Viděl jsem práce Gollerovy, Schrieberovy, Macketanzovy i plastiky sochaře Juppa Rübsama. Ve sbírkách jsou zastoupena díla Sekalova, Kotíkova, Tomalíkova, Istlerova, Piesenova a také řada grafik významného českého představitele informelu, samouka Vladimíra Boudníka. Skutečně, postavím-li na jednu stranu obrazy Picassovy, Šímovy, Massonovy, Rouxovy, Miróovy, a na druhou stranu některá díla Chiricova, Maxe Ernsta, Magrittova, Dalího [...] Totéž činí hudba Bachova, Händelova, Mozartova, Beethovenova a tak dále. Z Händlova notového sešitu z roku 1698 (bohužel od poloviny 19. století ztraceného), obsahujícího skladby Zachowovy, Frobergerovy, Kerllovy, Kriegerovy a dalších mistrů varhan i klavíru [...] 2.4.2.3 Konkurence antepozice s postpozicí u několikanásobného posesivního přívlastku I. Dvojnásobný přívlastek U dvojnásobného posesivního přívlastku jednoznačně převazuje antepozice (800 dokladů) nad postpozicí (100 dokladů); postpozice má funkci rematizační, zdůrazňující, kontrastující. Antepozice: Několik hradů krále Jindřicha padlo do Richardových a Filipových rukou. [...] [...] zvuk matčina nebo otcova hlasu je pro miminko obzvláště uklidňující [...]; Vytvořil jsem mámin i tátův rodokmen. Petrova a Gábinina maminka byly sestřenice. Vizuální vzpomínky byly brzy vystřídány Olžiným a Irininým křikem a voláním. Postpozice: Dramatický obličej Langmajerův ani Rodenův nemám. Byl přítelem Masarykovým i Benešovým. Tato tradice vyvrcholila v dílech Platonových a Aristotelových. Podstatně méně vynesly obrazy Kupkovy a Foltýnovy [...] Ze sovětské hudby jsou zastoupena koncertní díla Šostakovičova a Prokofjevova s vynikajícími sovětskými sólisty. II. Trojnásobný přívlastek U trojnásobného posesivního přívlastku je antepozice (33 dokladů) a postpozice (27 dokladů) vyrovnaná: Antepozice: originály Sofokleových, Aischylových a Eurípidových dramat Jacob se snažil získat otcovu, strýcovu a babiččinu přízeň. Dramatičnosti dodává výjevu Nikodémova, Magdalenina a Mariina tichá bolest Postpozice: Cézanne byl současník Degasův, Monetův a Renoirův [...] o tvorbě Joyceově, Musilově a Kafkově nadšený souhlas Leibnizův, Voltairův a Diderotův divadelní hry Thámovy a Šaldovy nebo Svobodovy III. Čtyřnásobný přívlastek U čtyřnásobného posesivního přívlastku jsou postpozice (5 dokladů) a antepozice (4 doklady) opět vyrovnány: Antepozice: zpíváme a tancujeme kolem Jupiterova, Junonina, Martova či Venušina oltáře jevištní adaptace věrná Jarošově, Noháčově, Neubergově a Vlčkově předloze Postpozice: Jeho znalost matematických spisů Platónových, Pýthagorových, Archimédových a Eukleidových pocházela především ze slavné renesanční učebnice, kterou italsky napsal Luca Pacioli. Vzpomeňme například příběhy Mojžíšovy, Homérovy, Platónovy nebo Ježíšovy, jejichž „učení“ má dodnes významný kulturní vliv. IV. Pětinásobný přívlastek Takto rozsáhlá atributivní skupina je doložena jen minimálně: Antepozice (1 doklad): V souvislosti s českou účastí na této přehlídce byly tehdy a pak i v následujících letech ve Waldenově časopise pojmenovaném shodně jako jeho galerie (a nakladatelství) publikovány Benešovy, Čapkovy, Fillovy, Hofmanovy a Kubínovy grafiky, ale i jejich teoretické články o výtvarném umění a architektuře. Postpozice (1 doklad): [...] tvůj popel klihovatí spolu s popelem Göringovým, Streicherovým a Ribbentropovým, Jodlovým a Kaltenbrunnerovým, s popelem Frickovým, Keitelovým, Seyß-Inquartovým, Sauckelovým a Rosenbergovým [...] 2.4.3 Elipsa přivlastňovaného substantiva Elipsa určovaného substantiva, které by se opakovalo (věta (1b) nebo by k němu bylo odkázáno zájmenem ten (věta (1c), není příliš častá (175 dokladů); jde však o plně funkční a často i nejvhodnější způsob vyjádření: (1a) Župan k vybavení pokoje sice nepatřil, ale oblékla si Nickův. (ČNK) (1b) Župan k vybavení pokoje sice nepatřil, ale oblékla si župan Nickův. (1c) Župan k vybavení pokoje sice nepatřil, ale oblékla si ten Nickův Další doklady: Bez odkazovacího zájmena: Náhle se Patrik sklonil a něžně se dotkl svými rty Aleniných. [...] rovněž zvedl dlaně. Slavnostně je přitiskl na divochovy. [...] boty recepčního a už podupávaly před otevřenou skříní, zatímco údržbářovy a číšníkovy postupovaly podél zdí. Brigádní generál odvrátil oči od hvězd a snažil se pohlédnout do Adiných [...]; Mezi vývěsními štíty, které krášlily vchod, skutečně byl i zubařův. „Musíš si sundat košili," povídá Alma. „Dám ji do prádla. Mezitím si můžeš vzít tátovu." "A v čím majetku jsou? V manželčině, nebo v synově?" „Byl jsi u svého doktora?“ „Ne. U Benova.“ S odkazovacím zájmenem: Vždyť každý člověk je specifický originál a jeho organismus pracuje jinak než ten kolegův či sousedův. Jen co jsme usedli proti sobě, spustil můj syn o tom, že si v ústavní dílně zarámoval pod sklo několik fotografií a pověsil je pod poličku s knihami: "Jasně, i tu Davidovu." Elidované určované substantivum může být v předchozím kontextu součástí nominální fráze s jiným PA či Gpos: V průběhu času se v Joeově mozku zaznamená vše, co je v Edově. Ale taky jsem v duchu slyšel Vanessin hlas a ten byl mnohem silnější než ten doktorův [...]; Henrikssonovo ztvárnění se odlišuje od Lasgårdova a následně Branaghova. Mastného střelu chytil připravený Dolejš, stejně jako Hodanovu a Homolkovu. PA s elidovaným určovaným substantivem někdy předchází srovnávací výrazy jako/než: Sklopila jsem ruce ke svým hrubým rukám a ohromným stehnům a přála si, aby byly tak jemné a úhledné jako Ameliiny. [...] tyhle housky rozhodně nejsou tak dobré jako Pistorovy. Jeho armáda, včera ještě stejně početná jako Antigonova, se tak smrskla v hlouček ztracenců. Vtom jsem v jedné úzké uličce koutkem oka zahlédl kočičí ocas. Byl černý a tenký a úplně jiný než Bobův [...]; Její křik je o něco pronikavější než pávův. Určované substantivum bývá elidováno i v postupně rozvíjejícím přívlastku: Uměla jsem si představit jejich výrazy, až jim to povím – maminčin tiše nesouhlasný, tatínkův šokovaný. Dominantními barvami jsou bílá a šedá, které nepatří mezi modelčiny oblíbené, [...] Soustředil se tak silně, že zachytil dokonce i dech obou mužů – Jacobsův hluboký a rytmický, Lowellův vzrušený a nervózní. 2.4.4. Posesivní adjektivum jako součást přísudku PA může být také jmennou složkou přísudku verbonominálního. Spona obvykle stojí bezprostředně před PA (80 dokladů). Přivlastňovaná entita označená substantivem (posesum), pak stojí: (a) bezprostředně před sponou, anebo častěji (b) více vzdáleno od spony: posesum stojí bezprostředně před sponou: Písmo bylo Ambrožovo, jasné a pevné, psané pevnější rukou než dopis, který jsem četl odpoledne. Písmo není matčino, ale trochu se mu podobá. Ty myšlenky plné strachu a paniky nebyly Leovy. posesum je více vzdáleno od spony: Na zádech má vak s lyrou a skutečně tvrdí, že je Kleopatřina, tedy její, budoucí pěvkyně. Písmo jí není povědomé. Není Johnovo. Toto je svíce prvorozeného Karla. Tato zase patřila Františkovi, který je již několik let v nebi. A tahle je Barborčina. Není si jistá, jestli dítě, které čeká, je manželovo nebo milencovo. Četla ho slovo od slova, přečetla jen pár stránek za hodinu, a hlas, který k ní z knihy promlouval, byl Alevův. Měli tři velké knihovny, které patřily třem různým osobám. Jedna Adinu zemřelému otci, druhá otčímovi, který rodinu před dvěma roky opustil, a třetí byla matčina. Krejčovství už dávno nebylo Rubešovo [...] Mezi sponou a PA může stát částice nebo adverbium: nejmladší dítě je prý Laschovo podepsáni máma a táta, ale písmo bylo jen tátovo projekt byl opět Olbrichův Leonard bydlel v podkroví jeho domu, který byl původně otcův. Nápad zorganizovat jej byl ovšem Allenův. Všichni jsme se vrátili do Alicina domu - do domu, který dosud patřil Alici a Nedovi, ale teď už byl jen Alicin. 2.4.5. Pozice zájmena Ať už je v rámci nominální skupiny pozice PA jakákoliv, je-li její součástí také zájmeno odkazovací, neurčité nebo záporné, stojí toto zájmeno vždy před PA, nejčastěji na začátku nominální skupiny nebo hned po předložce uvozující tuto skupinu: ten: ten Dášin článek, ten nádherný markýzův polibek, na ty hloupé Johaniny narážky, z těch několika Tomových slov, k té staré dobré tvrdé dřevěné kuchyňské tátově židli tento: tento konkrétní kardinálův odkaz, tato krásná myšlenka Hippokratova, tyto dvě koučovy věty, kvůli této Věřině nahodilé poznámce, po tomto Maximilianově filmovém zážitku; tenhle tenhle Rosťův výrok, tenhle první Zemanův pokus, tahle Lucasova propocená košile, tahle malá šaškova kytara, přes tohle tenké lano provazochodcovo tentýž tytéž manželovy paranoidní otázky takový takové malířovy soukromé vtípky; takový autorův tvůrčí vklad); onen onen dědův kouzelný citrusovník, onen velkolepý Darwinův mechanismus, onou Kleopatřinou krásou některý některá dramata Schillerova, některé sultánovy rozkazy, některé Murrayovo civilní oblečení, o některých posledních Holmesových úspěších nějaký nějaká místokrálova fyziologická vada, zobrazení nějaké Alexandrovy bitvy, nějaké nezdvořilé Alfrédově poznámce kterýkoli kterákoli jiná Shakespearova hra jakýsi jakýsi další otcův výtvor, jakási šéfredaktorova polohlasná poznámka jakýkoli(v) jakékoli další Putinovy kroky, bez jakékoli tátovy pomoc, jakýchkoliv Erikových budoucích požadavků každý každý artistův pohyb, každý jednotlivý výrok básníkův, každé gesto hostitelovo, po každém prezidentově televizním projevu, všechen všechny Karolíniny diplomy, všechna doktorova nejmilejší jídla, všechny dostupné básníkovy podobizny, všechny tři Matějovy děti, všechny tři Jurkovičovy architektonické ateliéry, ve všech třech zmíněných Hurníkových sbírkách, přes všechnu oddanost sekretářčinu, všechny děti Alšovy veškerý veškeré Adino úsilí, veškerou Rainerovu projektovou dokumentaci žádný žádný princův pokus, o žádné kuchařově nešťastné lásce Zájmeno všechen stojí před zájmenem ukazovacím: kam všechny ty žalobcovy otázky míří; všichni ti Osvaldovi kamarádi; všechny ty Timovy promarněné příležitosti vs. I přes ty všechny otcovy námitky. 2.4.6. Pozice adjektiva celý Pokud je v nominální frázi přítomno adjektivum celý, stojí zpravidla na jejím úplném začátku: celé Sovovo básnické dílo, celé geniální Haškovo dílo, celý první Sophiin týden Pozice adjektiva celý za PA je výjimečná: Modřiny pokrývaly Ivetino celé tělo. Pokud je současně přítomno zájmeno, pak PA stojí před tímto zájmenem: díky celé té rytířově historce; V tom je celý ten vrahův trik. Oddíl III: skladba věty 1. Struktura věty: konstitutivní a rozvíjející elementy Obsah: 1.1 Obecná charakteristika 1.2 Větné členy obligatorní, potenciální a fakultativní 1.2.1 Obligatorní větné členy 1.2.2 Potenciální větné členy 1.2.3 Fakultativní větné členy 1.1 Obecná charakteristika Větou rozumíme samostatnou výpovědní jednotku nižší než souvětí. Některé z různých struktur této syntaktické jednotky demonstrují následující věty z ČNK; tučně jsou vyznačeny konstitutivní větné členy: (1a) Otužilcům včera konečně pořádně mrzlo (titulek) (2a) Na většině území Česka bude v následujících dnech opět foukat silný vítr (3a) Populární herec Vítězslav Jandák navštěvuje pravidelně posilovnu. (zkráceno) (4a) Za tutéž sumu pak radnice hotel pronajme radiokomunikacím na devadesát devět let. Konstitutivním větným členem prvního řádu je vždy určitý tvar slovesný (verbum finitum, VF) jako přísudek věty nebo (u přísudků verbonominálních) jako jeho jádro. Další konstitutivní větné členy jsou ty, které plynou z valence slovesa a jejichž konfigurace sama o sobě nebo při jejich určitém lexikálním obsazení reprezentuje určitý typ dějové situace nebo statické relace jako myšlenkového zpracování určitého výseku mimojazykové reality; tento typ situace, odrážející se v našem jazykovém vědomí, se někdy označuje jako propozice: Propozici věty (1a) reprezentuje samotný tvar přísudkového slovesa, jak ukazuje věta (1b); význam slovesa mrznout neimplikuje žádný doplňující konstitutivní člen: (1b) Mrzlo. Propozici věty (2a) reprezentuje věta (2b); sloveso foukat v jednom z jeho významů implikuje určitý typ subjektu, obvykle nazývaný vítr: (2b) Bude foukat vítr. Propozici věty (3a) reprezentuje věta (3b); sloveso navštěvovat v jeho základním významu implikuje doplnění názvu personického subjektu (zastoupeného zájmenem někdo) a doplnění názvu navštěvovaného objektu (osoby nebo místa): (3b) Herec navštěvuje posilovnu. Propozici věty (4a) reprezentuje věta (4b): (4b) Radnice hotel pronajme radiokomunikacím. Zatímco věta (1a) kromě slovesa neobsahuje žádný jiný konstitutivný člen, ve větě (2a) je neslovesným konstitutivním členem subjekt vítr. Věta (3a) kromě slovesného přísudku obsahuje dva další konstitutivní členy: subjekt herec a objekt posilovnu. Věta (4a) kromě slovesného přísudku obsahuje tři další konstitutivní členy: subjekt radnice, objekt děje v akuzativu hotel a adresát děje v dativu radiokomunikacím. Na těchto příkladových větách zároveň vidíme, že délka věty vyjádřená v počtu slov není v přímé úměře k počtu konstitutivních větných členů: Věta (2a) s pouze jedním neslovesným konstitutivním členem a věta (4a) se třemi neslovesnými konstitutivními členy mají obě po 12 slovech. Je tomu tak proto, že o délce konkrétní věty (jako součásti nějakého textu nebo nějaké promluvy) vyjádřené v počtu slov rozhoduje nikoli počet konstitutivních členů, ale počet členů rozvíjejících. Rozvíjející větný člen je každé slovo, syntagma nebo nominální fráze určité věty, které významově determinují: (a) slovesný přísudek, pokud jde o určení nějaké okolnosti či vlastnosti děje, které nevyplývá z valence slovesa – to jsou ve větě (1a) všechna její slova kromě slovesného tvaru; ve větě (2a) výrazy na většině území, v dnech a opět; ve větě (3a) slovo pravidelně a ve větě (4a) výrazy za tutéž sumu, pak a na devadesát devět let. (b) konstitutivní větný člen závislý na slovesném přísudku, a rekurzivně pak každé další determinující slovo – to jsou ve větě (2a) slova Česka, následujících, silný; ve větě (3a) populární, Vítězslav Jandák; ve větě (4a) slovo tutéž. 1.2 Větné členy obligatorní, potenciální a fakultativní Klasifikace větných členů na konstitutivní a rozvíjející se kříží s klasifikací na členy obligatorní, potenciální a fakultativní v tomto smyslu: (a) konstitutivní větné členy jsou obligatorní nebo potenciální; (b) rozvíjející větné členy jsou pouze fakultativní. 1.2.1 Obligatorní větné členy Obligatorní (povinné) jsou takové větné členy (komplementy kromě podmětu a některá okolnostní určení), které ve větě nemohou absentovat, aby nevznikla věta: (a) významově a/nebo syntakticky neúplná; (b) pro uplatnění v komunikaci vyžadující speciální kontext. Zatímco věty (5a) a (6a) níže jsou syntakticky neúplné (věta (5a) by se v reálném textu mohla vyskytnout jako eliptická za speciálních textových a/nebo komunikačních podmínek), věty (5b) a (6b) obsahující obligatorní větný člen (tučně vyznačený) jsou syntakticky úplné: (5a) *Eva mi prozradila. (5b) Eva mi prozradila báječnou věc. (ČNK, zkráceno) (6a) *Markéta se ocitla. (6b) Markéta se ocitla v obrovském bazénu, vroubeném kolonádou. (ČNK) Věta (5a) je významově neúplná proto, že její adresát postrádá informaci o tom, CO mluvčímu/pisateli bylo prozrazeno. Věta (6a) je významově neúplná proto, že její adresát postrádá informaci o tom, KDE se dotyčná žena ocitla. Ve zvláštních případech je obligatornost dána syntaktickou formou, neboť absentující větný člen (v následujících větách vyznačený tučně) není nutný pro porozumění větě, je však nutný proto, že ho vyžaduje ustálená forma věty: (7a) *Pes radostně vrtěl. (7b) Pes radostně vrtěl ocasem. (8a) *Eva bezradně pokrčila. (8b) Eva bezradně pokrčila rameny. (9a) *Vyhoď do koše. (9b) Vyhoď to do koše. Za obligatorní považujeme i takové větné členy, které za speciálních komunikačních podmínek nemusejí být ve větě vyjádřeny. Např. proto, že děj příležitostně vztáhneme na určitý speciální, typický či nejčastější druh objektu děje: (10a) Zalévám vždy v sobotu. (10b) Kytky doma zalévám vždy v sobotu. S příležitostnou nerealizací obligatorního objektu se poměrně často setkáváme v umělecké próze – viz větu (11c): (11a) Mladého člověka lze snadno ovlivnit. (ČNK) (11b) *Lze snadno ovlivnit. (11c) Na Západě je na literaturu políčena past v podobě technicky fungující demokracie: že totiž lze ovlivnit. (J. Hutka) (Podrobně k lexikálnímu neobsazování obligatorní syntaktické pozice viz oddíl III., kap. 8.2.3.3) 1.2.2 Potenciální větné členy Jako potenciální označujeme takové větné členy, které jsou silně implikovány významem přísudkového slovesa, avšak za specifických sémantických a komunikačních podmínek se běžně ve větě nerealizují. Potenciálním větným členem je vždy podmět, neboť u každého přísudku za běžných podmínek může či musí absentovat. Např.: (12) Zítra pojedu do Prahy. Podmět já v podobných větách realizujeme jen za speciálních komunikačních podmínek. Potencialitu objektu ukazuje rozdíl mezi větami (13) a (14): (13) *Eva napsala. (chybí obligatorní doplnění, věta je negramatická) (14) Eva dopsala. (chybí potenciální doplnění, věta je gramatická) Ve větě (13) chybí obligatorní doplnění objektu, např. novou knihu. Věta (14) o subjektu činnosti označené slovesem dopsat říká, že tento subjekt tuto činnost dokončil a v tomto významu do věty žádný objekt nedosazujeme. Nicméně sloveso dopsat silně implikuje objekt vznikající psaním a tento objekt bývá také často ve větě lexikálně pojmenován. Takové větné členy nazýváme potenciální. Srov. (obě věty ČNK): (15) V jedenáct večer dopsala předposlední kapitolu diplomky, osprchovala se a šla se podívat na spící Magdalénku. (16) Koukám, že už jste dopsala. (= dokončila psaní něčeho, přestala něco psát) 1.2.3 Fakultativní větné členy Jako fakultativní větný člen označujeme takový element věty, který neplyne z valence slovesa; bývá to většinou nějaké okolnostní určení děje, nejčastěji časové nebo místní. Např.: (17) V jedenáct večer dopsala poslední kapitolu. (18) Zítra pojedu do Prahy. Rozdíl mez potencialitou a fakultativností nelze ovšem vždy objektivizovat, neboť nelze vždy spolehlivě objektivizovat, co je a co není valenčním elementem. Lze to ukázat např. na slovesu pronajmout/pronajímat. Toto sloveso svým lexikálním významem jednoznačně implikuje kromě subjektu dva další druhy doplnění: objekt pronajímání (CO) a adresáta (příjemce) pronajímání (KOMU): (19) Majitelé Kokořína hrad pronajmou památkářům (titulek) (ČNK) Ze zkušenosti však víme, že něco se někomu pronajímá zpravidla na nějakou dobu a za určitou finanční částku. A všechna tato doplnění také mohou být ve větě vyjádřena. Např. (20) Své pozemky automobilce pronajal na 99 let za nespecifikovanou symbolickou částku. (ČNK, zkráceno) Je diskutabilní, máme-li doplnění doby (na jak dlouho) a doplnění částky (za kolik) pokládat za potenciální, nebo za fakultativní větné členy. Podstatné tu však je, že tyto větné členy nejsou obligatorní. Jazyková praxe ukazuje, že kromě subjektu a objektu pronajímání může ve větě absentovat kterékoli z uvedených doplnění: (21) Prostory ve třetím patře Nové scény Národní divadlo firmě pronajalo na čtyři roky. (absentuje doplnění ZA KOLIK) (22) Ministerstvo obrany pronajalo městu dvě místnosti v kasárnách za symbolickou cenu. (absentuje doplnění NA JAK DLOUHO) (23) Metr plochy obec pronajme za dvacet tisíc korun. (zkráceno) (absentují doplnění KOMU a NA JAK DLOUHO) (24) Sušice pronajala svoji nemocnici. (absentují doplnění KOMU, ZA KOLIK a NA JAK DLOUHO) Autoři těchto vět (obvykle novináři) vycházejí (většinou patrně podvědomě) z toho, že všechny hlavní okolnosti pronajímání, jak se promítají do významu tohoto slovesa a jeho valence, nebudou čtenáře zajímat a prezentují mu proto jen ty aspekty této komplexní sociální činnosti, o nichž (podvědomě) předpokládají, že adresáta sdělení zajímat budou. Může jít ovšem také o to, že autor sdělení všechny tyto okolnosti nezná. Mnohdy jde také o to, že další okolnosti autor doplní v následujícím textu; to platí zejména o větách, které fungují jako novinové titulky. 2. Přísudek a jeho druhy Obsah: 2.1 Obecná charakteristika 2.2 Přísudek elementární (slovesný) 2.2.1 Obecná charakteristika 2.2.2 Přísudek elementární vyjádřený slovesem být 2.3 Přísudek složený 2.3.1 Fázová slovesa s infinitivem 2.3.2 Modální slovesa s infinitivem 2.3.3 Přísudek verbonominální se sponovým slovesem být 2.3.4 Přísudek verbonominální s kategoriálním slovesem 2.3.5 Pseudokoordinát 2.1 Obecná charakteristika Přísudek je konstitutivní větný člen prvního řádu (viz výše kap. 1) – podněcuje vytvoření větné struktury. Sledujeme jeho stránku formální (pro niž přednostně užíváme termín přísudek) a významovou (vyjadřovanou přednostně termínem predikát), jakož i vzájemný vztah obou hledisek. Při jejich symetrii nakládáme s oběma termíny víceméně synonymně. Přívlastek formální zde nevyjadřuje čistou formálnost oproštěnou od sémantiky, ale manifestaci obsahů prostřednictvím významné, nápadné pravidelné formy. Formální přísudek zakládá formální (gramatickou, gramatickosémantickou) větnou strukturu, přičemž závazně určitý tvar přísudkového slovesa vyjadřuje gramatické kategorie osoby a čísla (v případě -l a -n/-t -ových tvarů i kategorii jmenného rodu), jež jsou projevem gramatické shody s podmětem (v plné šíři jeho možné (ne)realizace). (Všechny dokladové věty v této kapitole pocházejí z ČNK.) (1) Slunce neočekávaně zmizelo [(3. os. sg. neut.)], mraky zakryly [(3. os. pl. mask. inanim.) ]oblohu. (2) Les ustoupil [(3. os. sg. mask. inanim.)], zavoněla [(3. os. sg. fem.)] kosodřevina. Mimo ně přísudkové sloveso vyjadřuje kategorie způsobu, času a vidu, které jsou na formální větné struktuře nezávislé. Přísudkové přisuzování má tedy dvě linie: jednak přísudek něco tvrdí o podmětu (je-li ve struktuře věty či textu zastoupen), jednak se neshodovými predikačními kategoriemi (způsob a čas) aktivně staví ke komunikační situaci včetně výpovědních obsahů vyjádřených komplementy (v tom smyslu se mluví o větné tvrdivosti). (3) Já rozmýšlím [(1. os. sg. ind. préz. akt., imperf.)] vždycky všechno. (4) Nedostatek potravin roztrpčil [(3. os. sg. ind. prét. akt. perf.)] lidi do krajnosti. (5) Letos v září jsme vysadili [(1. os. pl. ind. prét. akt. perf.) ]první stromy na obnovu pěti hektarů lesa. (6) Mezi prvními vyrašily [(3. os. pl. ind. prét. akt. perf.)] bledule, krokusy nebo petrklíče. Projevem valenčního potenciálu přísudku je ve většině případů předjímání podmětu: implikací podmětové vazby přísudek zakládá podmětovou pozici (jako složku formálního větného vzorce). Za neexistence podmětu ve větné struktuře či v ko(n)textu chápeme přítomnost jinak shodových kategorií na přísudku jako příklon k nejneutrálnější možné formě (sg neutra); aktualizační kategorie větné tvrdivosti jsou u takového přísudkového slovesa plnohodnotně přítomny: (7) V noci pršelo [(3. os. sg. neut. ind. prét. akt. imperf.)]. (8) Včera se mu bohužel přitížilo [(3. os. sg. neut. ind. prét. akt. perf.)]. V informační perspektivě se přísudek jeví jako predikační příznak podmětu: vypovídá o ději, který je podmětu přisuzován, o jeho stavu, změně stavu, vlastnosti, nebo o jeho vztahovém zapojení. Informační perspektivou zde myslíme aristotelskou logickou strukturu směřující od podmětu k přísudku – v kontrastu k valenčnímu směřování od přísudku k podmětu, viz dále. Kromě podmětové valence tvoří přísudek formální větnou strukturu zakládáním formálně (gramaticky, gramatickosémanticky) definovaných pozic komplementů – přímých a nepřímých objektů nebo okolnostních určení, v závislosti na typu slovesa (viz větné vzorce, kap. 3.1). Poznámka: K teoretickému rámci, do nějž je zasazován popis větných struktur bez podmětu, viz kap. 3.2.1. Sémantický predikát (sémantická složka přísudku) se projevuje implikací sémantické struktury věty, tj. vyžadováním závazných sémantických doplnění predikátu. Ta vytvářejí participantovou soustavu, jež slouží k vyjádření lexikálněsémantických obsahů a jež přísluší některému z větných vzorců (kap. 3.1). (9a) Sousedka jí půjčila domů svou panenku. (9b) Sousedka [(původce)] jí [(příjemce)] půjčila ^domů svou panenku [(předmět transakce)]. (10a) Do kompasu nejspíš nateklo. (10b) Do kompasu [(zasažený prostor)] ^nejspíš nateklo. Mimo obecný výklad o formálním a sémantickém aspektu přísudku (predikátu) podají další kapitoly informace o přísudku elementárním (kap. 2.2) a přísudku složeném (kap. 2.3). 2.2 Přísudek elementární (slovesný) 2.2.1 Obecná charakteristika O elementárním přísudku hovoříme, jestliže je formální přísudek, spočívající v jednoduchém nebo složeném určitém tvaru slovesném, totožný se sémantickým predikátem. Opakem je složený přísudek, jehož sémantický predikát je vyjádřen (také) jiným prostředkem než určitým slovesným tvarem formálního přísudku. V gramatikách je opozice elementární : složený přísudek označována také termíny syntetický : analytický predikát. Elementární přísudek tedy vždy tvoří sloveso, a to ve tvaru určitém (verbum finitum, Vf). Pouze určité tvary slovesné mohou vyjádřit příznak podmětu jako příznak probíhající v (gramatickém) čase za podmínek vyjádřených slovesným způsobem (modem) a videm (aspektem). Rovněž pouze určité tvary slovesné jsou schopny vyjádřit gramatickou kategorií slovesné osoby svou orientovanost vůči (formálnímu) nositeli příznaku, podmětu. Výraz elementární nenaznačuje, že by takový přísudek byl tvořen jen jednoduchými tvary slovesa. Elementárností se myslí nikoli simplexnost, syntetičnost, ale zejména nepřítomnost jmenného komponentu ve struktuře přísudku/predikátu – s vědomím plynulosti přechodu mezi slovesnou a jmennou povahou výrazů – a také nepřítomnost fázového či modálního slovesa (viz k tomu kap. o přísudku složeném níže). Za těchto definičních podmínek se setkáváme s následujícími formálními podobami realizace přísudku: (a) vyjádření přísudku elementárního jednoduchým tvarem slovesným (aa) (1) Už od rána prší. [(3. os. sg. ind. préz. akt. imperf.)] (2) Dětem kručí v břiše. [(3. os. sg. ind. préz. akt. imperf.)] (3) Nejvíce zamrazí při líčení ostudného procesu. [(3. os. sg. ind. préz. akt. perf.)] Sloveso je v jednoduchém tvaru oznamovacího způsobu, času přítomného (v indikativu prézentu); ve významu ilustrovaném doklady (1)–(3) jako sémantický predikát nevyžaduje doplnění subjektem jakožto (levovalenčním) sémantickým participantem. Formální přísudek nemá podmět (k němuž by okazovaly shodové kategorie slovesa): singulárová forma 3. osoby je neutrální, asémantická. Vyjádřeny jsou predikační kategorie způsobu a času, implikovány jsou pozice dalších doplnění. (ab) (4) Tudy vanou silné větry. [(3. os. pl. ind. préz. akt. imperf.)] (5) Ve čtvrtek udeří tropy. [(3. os. pl. ind. préz./fut. akt. perf.)] (6) Ty si čteš? [(2. os. sg. ind. préz. akt. imperf.)] Sloveso je v jednoduchém tvaru indikativu prézentu; v tomto významu jako sémantický predikát vyžaduje doplnění subjektem děje; jako formální přísudek má nominativní podmět (k němuž okazuje shodová kategorie čísla, resp. osoby a čísla). Vyjádřeny jsou predikační kategorie způsobu a času, implikovány jsou pozice dalších doplnění. (ac) (7) Napiš něco prázdninového. [(2. os. sg. imp. akt. perf.)] (8) Zazpívejte pro nás něco! [(2. os. pl. imp. akt. perf.)] (9) Vysaďme na zahradě nízké rostlinné patro. [(1. os. pl. imp. akt. perf.)] Sloveso je v jednoduchém tvaru rozkazovacího způsobu (imperativu); jakožto formální přísudek má nominativní podmět (zde nevyjádřený, odkazuje k němu ovšem shodová kategorie osoby a čísla). Vyjádřena je i predikační kategorie modu. (ad) (10) Z keřů se tu ozývají pěnice. [(3. os. pl. ind. préz. act. imperf.)] (11) Přednosta si stýská na nedostatečné technické vybavení. [(3. os. sg. ind. préz. act. imperf.)] (12) V zimě se smráká brzy. [(3. os. sg. ind. préz. act. imperf.)] Sloveso je v jednoduchém prézentním tvaru s volným morfémem se, si, jde o reflexivum tantum; vyžaduje subjekt děje (věty (10) a (11)) nebo ho nevyžaduje (věta (12)); podle toho má/nemá podmět a k němu odkazující gramatický rod a číslo. Vyjádřeny jsou další predikační kategorie, implikovány jsou pozice dalších doplnění. (ae) Jen v polovětné (semipreedikační) infinitivní konstrukci je sloveso v jednoduchém neurčitém tvaru infinitivu činného expresivní náhradou tvaru určitého – kondicionálu plnovýznamového slovesa: Vědět to, ... / Kdyby to věděl, ...; Tušit to, ... / Pokud bych tohle tušil, ...; Dozvědět se to, ... / Kdybych se to dozvěděla, ...; Tohle sníst ... / Tohle bych snědl a byl by to...). Infinitivní konstrukce může sdílet podmět/subjekt s přísudkovým určitým tvarem slovesným věty, do níž je syntakticky začleněna. Kategorii osoby, čísla, ev. jmenného rodu v tom případě (spolu)vyjadřuje určitý slovesný tvar řídící věty (popř. věty koordinované – (17)). Vyloučeny nejsou podměty neidentické (Já se to dozvědět včas, už se tam nikdo nedostane.), podstata jevu zůstává stejná. Valenční potenciál infinitivu může iniciovat externí levé doplnění (vyžadovat jej) i v izolované infinitivní konstrukci (Vědět to tak maminka!). (13) Vědět to kapitán, zavře vás. [(akt. imperf.)] (14) Tohle tušit, tak tam ani nejedu. [(akt. imperf.)] (15) Dozvědět se to, nevím, co bych dělala. [(akt. perf.)] (16) Vědět to, byla bych opatrnější. [(akt. imperf.)] (17) Tohle sníst a je to můj konec. [(akt. perf.)] (K infinitivním konstrukcím viz podrobně oddíl III., kap. 11 Funkce infinitivu a oddíl V., kap. 1.) (af) Jen semipredikační funkci v polovětných konstrukcích plní sloveso v jednoduchém neurčitém tvaru přechodníku přítomného činného nebo minulého činného. Tyto tvary sdílejí podmět/subjekt s přísudkovým určitým tvarem slovesným věty, do níž jsou syntakticky začleněny. Bez valenčního potenciálu tohoto určitého tvaru by přechodníkový tvar sám nemohl společné externí levé doplnění iniciovat (vyžadovat jej). (18) Leže na podlaze, nesrozumitelně mumlal. [(sg. mask. akt. imperf.)] (19) Odešla záříc štěstím, vrátila se tonouc v slzách. [(sg. fem. akt. imperf.)] (20) Cestovali nejprve visíce na náklaďáku. [(pl. akt. imperf.)] (21) Zaslechnuv kroky služky, polekal se. [(sg. mask. akt. perf.)] (22) Kam prcháte, spatřivše muže? [(pl. akt. perf.,)] (b) vyjádření přísudku elementárního složeným tvarem slovesným (ba) (23) U nového rybníka budou hnízdit čápi. [(3. os. pl. ind. fut. akt. imperf.)] (24) Ty budeš radši malovat? [(2. os. sg. ind. fut. akt. imperf.)] Sloveso je ve složeném tvaru budoucího času slovesa nedokonavého (futurum pomocného slovesa být + infinitiv plnovýznamového slovesa). (bb) (25) V mládí jsi maloval portréty. [(2. os. sg. mask. anim. ind. prét. akt. imperf.)] (26) I my jsme zryli nevelký kus půdy. [(1. os. pl. mask. anim. ind. prét. akt. perf.)] (27) Ve světle spatřil bolestný výraz v její tváři. [(3. os. sg. mask. anim. ind. prét. akt. perf.)] (28) Pirát byl jest přepadl naši flotilu. [(3. os. sg. mask. anim. ind. anteprét. akt. perf.)] Sloveso je ve složeném tvaru minulého času, tzv. složeného préterita (prézentní tvar pomocného slovesa být + -l -ový tvar plnovýznamového slovesa); z historických důvodů je za složený tvar považována i forma 3. osoby, zde doklad (27) – původně spatřil jest, pl. spatřili sú/jsou). V dokladu (28) je užit čas předminulý, antepréteritum; to je samo dnes archaismem, zde je navíc archaičnost posílena auxiliárem jest. (bc) (29) Projektem je nadšen šéf kdské nadace. [(3. os. sg. mask. anim. ind. préz. pas. perf.)] (30) Lidé jsou zaskočeni počasím. [(3. os. pl. mask. anim. ind. préz. pas. perf.)] (31) Tento Cyrano nebude diváky obdivován. [(3. os. sg. mask. anim. ind. fut. pas. imperf.)] (32) Řidič byl hýčkán čalouněním v černé kůži. [(3. os. sg. mask. anim. ind. prét. pas. imperf.)] (33) Buď pozdraven a dívej se. [(2. os. sg. mask. anim. imp. pas. perf.)] Sloveso je ve složeném tvaru trpného rodu (pasiva) všech časů (tvar pomocného slovesa být + -n/-t -ový tvar plnovýznamového slovesa); sémantický predikát předpokládá a umožňuje vyjádření sémantického subjektu, ten nabývá pasivizací zpravidla instrumentálové formy (k pasivu viz podrobně kap. 6.2); nominativní formální podmět formálního přísudku je obsazen sémantickým participantem patiens; k nominativnímu výrazu odkazuje shodová kategorie čísla, vyjádřeny jsou predikační kategorie způsobu a času. (bd) (34) Jako by zaslechl podivný šelest! [(3. os. sg. mask. anim. kond. přít. akt. perf.)] (35) Jako bychom spolu seděly ve velké zahradě. [(1. os. pl. fem. kond. přít. akt. imperf.)] (36) Rád bych byl poznal svůj osud. [(1. os. sg. mask. anim. kond. min. akt. perf.)] (37) Spoustu věcí bych byla bývala raději nevěděla. [(1. os. sg. fem. kond. min. akt. perf.)] Sloveso je ve složeném tvaru kondicionálu (ke kondicionálu viz podrobně 2. díl, oddíl I. B. 7) pro vyjádření otevřené nebo uzavřené podmíněnosti (tvar kondicionálového morfému by + -l -ový tvar plnovýznamového slovesa, resp. i další -l -ový tvar slovesa být/bývat); k nominativnímu výrazu odkazuje shodová kategorie čísla a jmenného rodu, resp. i slovesná osoba. (be) Jen v polovětné / semipreedikační infinitivní konstrukci je sloveso ve složeném neurčitém tvaru infinitivu trpného expresivní náhradou tvaru určitého – kondicionálu plnovýznamového slovesa: Být zatčen, ... / Kdybych byl zatčen, ...; Být včas ořezána, ... / Kdyby byla včas ořezána, ...; Když už být mučen, ... / Když už bych byl mučen / měl být mučen, ...). Infinitivní konstrukce může sdílet podmět/subjekt s přísudkovým určitým tvarem slovesným věty, do níž je syntakticky začleněna. Kategorii osoby, čísla, ev. jmenného rodu v tom případě (spolu)vyjadřuje určitý slovesný tvar řídící věty (popř. věty koordinované – (věta (17) výše). Vyloučeny nejsou podměty neidentické (Já být informován, už se tam nikdo nedostane.), podstata jevu zůstává stejná. Valenční potenciál infinitivu může iniciovat externí levé doplnění (vyžadovat jej) i v izolované infinitivní konstrukci (Já tak být polapen!). (38) Být zatčen, nepromluvil bych. [(sg. mask, pas. perf.)] (39) Být včas ořezána, mohla už zase jabloň plodit. [(sg. fem., pas. perf.)] (40) Když už být mučen, tak s láskou. [(sg. mask. pas. imperf.)] (bf) Jen polopredikační funkci v polovětných konstrukcích plní sloveso ve složeném neurčitém tvaru přechodníku přítomného trpného nebo přechodníku minulého trpného. Tyto tvary sdílejí podmět s přísudkovým určitým tvarem slovesným věty, do níž jsou syntakticky začleněny. Bez valenčního potenciálu tohoto určitého tvaru by přechodníkový tvar sám nemohl společné externí levé doplnění iniciovat (vyžadovat jej). Subjekt přechodníkového slovesa není totožný s podmětem; ten může být vyjádřen objektovým jménem (např. ceremoniářem ve větě (41)). (41) Biskup, provázen jsa svým ceremoniářem, přijel do ústavu. [(sg. mask. anim. pas. imperf.)] (42) Zapózoval v tričku, jsa obklopen manželkou a psy. [(sg. mask. anim. pas. perf.)] (43) Ne všichni přicházejí vedeni jsouce upřímnou láskou k lidu. [(pl. mask. anim. pas. imperf.)] (44) Byvši jednou pohněvána, opustí bílá labuť tyto prameny. [(sg. fem. pas. perf.)] (45) Obyvatelé, byvše tím tak strašlivým vichrem probuzeni, k oknům běželi. [(pl. mask. anim. pas. perf.)] 2.2.2 Přísudek elementární vyjádřený slovesem být Viz dříve poznámku k různému chápání subjektu zde v kap. 2.1 a dále kap. 2.3.4 Přísudek verbonominální s kategoriálním slovesem. Sloveso být je plnovýznamové a samo o sobě plní roli přísudku/predikátu, jestliže vyjadřuje existenci či neexistenci jevu označeného podmětem nebo jiným komplementem (který netvoří součást sémantického predikátu) (podrobněji viz kap. 5.4.1 Věty o existenci): (1) Nikde nebylo stopy po životě. (2) Pochybnosti nebyly u nevidomých a hluchoslepých osob. (3) Ve vesnici mého přítele taktéž nebyla nejmenší známka hladu. (4) Žádní čerti nejsou. A kdyby byli, museli by vypadat jak Evropani. Sloveso být může v běžné komunikaci nahrazovat plnovýznamová slovesa – plní tzv. záslovesnou funkci: (5) Jsou žně, vše jde stranou. [probíhají] (6) Jsou povodně také v Jablonci? [nastaly] (7) Příští týden jsou prázdniny. [nastanou a proběhnou] Právě tak může sloveso být představovat pozůstatek (elipsu) přísudku složeného, jehož jmenná část byla vypuštěna (elidována). Hypotetické (ne)pokračování činnosti je závazně vyjadřováno tvary budoucího času slovesa být – věty (10), (11). Výsledkem jsou eliptické konstrukce příznačné pro neoficiální mluvenou komunikaci, jen formálně blízké větám o existenci; nejde v nich o elementární přísudek v pravém slova smyslu. (8) Zítra nejsem! [nebudu přítomen] (9) Ten je! [vypadá / je velký /krásný apod.] (10) Budeš ještě? [(nebudu jíst)] (11) Já už nebudu, díky. [(nebudu dále jíst, hrát, plavat...)] O elementárním přísudku uvažujeme také ve větách typu Je pátek, Je listopad, v nichž přísudkové sloveso (auxiliár) plní funkci časově referenční: ukazují k okamžiku promluvy, před něj nebo za něj. Postavení tohoto slovesa před jmennou částí lze rozumět jako nepřítomnosti a nepotřebnosti dalších modifikátorů reference (zítra, brzy). Přechod mezi přísudkem elementárním a složeným je ovšem plynulý. 2.3 Přísudek složený Obsah: 2.3.1 Fázová slovesa s infinitivem 2.3.2 Modální slovesa s infinitivem 2.3.2.1 Obecná charakteristika 2.3.2.2 Typy modální modifikace I. Sloveso muset II. Slovesa moci / moct III. Sloveso smět IV. Sloveso mít V. Sloveso chtít VI. Sloveso umět 2.3.2.3 Kombinace modálních sloves 2.3.3 Přísudek verbonominální se sponovým slovesem být 2.3.3.1 Složený přísudek s nominativem nebo instrumentálem přísudkového substantiva I. Vymezení II. Významové funkce přísudkového nominativu III. Významové funkce přísudkového instrumentálu IV. Konkurence PN a PI 2.3.3.2 Složený přísudek s predikativním adjektivem 2.3.3.3 Složený přísudek s předložkovou vazbou I. Obecná charakteristika II. Přísudky s jednotlivými předložkami 2.3.3.4 Složený přísudek s infinitivem 2.3.4 Přísudek verbonominální s kategoriálním slovesem 2.3.4.1 Základní charakteristika 2.3.4.2 Syntaktické vlastnosti verbonominálních predikátů I. Valence a sémantické participanty II. Syntaktická typologie verbonominálních predikátů III. Rozvíjení jmenné složky adjektivy 2.3.4.3. Jmenná složka I. Morfologická charakteristika II. Sémantická charakteristika 2.3.4.4 Slovesná složka I. Kategoriální funkce slovesa II. Přehled kategoriálních sloves A. Kategoriální slovesa v základních konstrukcích B. Kategoriální slovesa v konverzních konstrukcích C. Kategoriální sloveso dojít/docházet (k něčemu) D. Kategoriální slovesa označující děje, které nejsou činnosti E. Kauzativní kategoriální slovesa 2.3.4.5 Sémantická stránka kategoriálních sloves a styl VNP 2.3.4.6 Funkce verbonominálních predikátů v promluvě I. Obecná charakteristika II. Pojmenování děje a terminologizace III. Vyjádření povahy slovesného děje 2.3.5 Pseudokoordinát 2.3.5.1 Definice a obecná charakteristika 2.3.5.2 Gramatické charakteristiky pseudokoordinačních konstrukcí 2.3.5.3 Pragmatické významy pseudokoordinační konstrukce 2.3.1 Fázová slovesa s infinitivem Jde o složený přísudek, jehož sémantické jádro tvoří plnovýznamové sloveso označující děj nebo stav podmětu věty a jehož gramatické predikační kategorie jsou vyjádřeny slovesem označujícím fázi tohoto děje nebo stavu, tzv. fázovým slovesem: začít, začínat, počít, počínat, přestat, přestávat, zůstat, zůstávat, jmout se. Fázové sloveso je ve větě v některém ze svým určitých tvarů, plnovýznamové sloveso pojmenovávající vlastní děj nebo stav podmětu zůstává ve tvaru základním, tj. v infinitivu: (1) Dítě začalo plakat. (2) Už tomu pomalu začínám rozumět. (3) Všichni zůstali sedět na svých místech. (4) Raději bych zůstala stát tady vzadu. (5) Stále se neotáčela a stále zůstávala klečet. (6) Přestaňte ho provokovat. (7) Přestal jsem se holit a chodil po městě se strništěm na tváři. (8) Silně chrápu a ve spánku dokonce přestávám dýchat. (9) Hlídka zastavila a jala se muži pomáhat. (10) Jal jsem se sledovat ministrův profil na facebooku. Sloveso označující děj, jehož fáze je v rámci složeného přísudku vyjádřena fázovým slovesem, je z podstaty věci pravidelně nedokonavé. Dokonavá slovesa se s fázovými slovesy nespojují. Srov. uzuální větu (11a) obsahující infinitivy imperfektivních (nedokonavých) sloves a nepřijatelnou větu (11b) s jejich perfektivními (dokonavými) protějšky: (11a) Lidé v redakci se přestali zdravit a začali odmítat vzájemnou spolupráci. (11b) *Lidé v redakci se přestali pozdravit a začali odmítnout vzájemnou spolupráci. Počáteční fázi děje nebo stavu vyjadřují primárně slovesa začít / začínat, případně knižní počít / počínat. Srov. následující korpusové doklady: Loď se začala jemně pohupovat ze strany na stranu. Kraj chce, aby novela začala platit před novým školním rokem. Irena vstala a začala chodit po pokoji. Číšník začal nosit na stůl. Odpočiň si a začni si trochu užívat. Hlas se jí začíná chvět a pláč má na krajíčku. Přerušili jsme územní řízení a začínáme hledat jinou lokalitu. Robot vysunul antény a počal se rozhlížet svými elektronickými smysly kolem dokola. Do tváří se mu počala vracet barva. Postava se náhle počíná pomalu zvedat a odkudsi vytahuje dlouhý nůž. Koncovou fázi děje vyjadřují primárně slovesa přestat / přestávat. Srov. následující korpusové doklady: Přestal ladit a otevřel před sebou noty. Přestal jsem vnímat, co říká. Život ti nic nedluží, přestaň se konečně litovat. Přestává mě to bavit. Přestane fungovat výtah a je z toho panika. Kdyby byly světelné hlásiče všude, přestali bychom si jich všímat. Pokračování děje, tj. fázi mezi fází počáteční a koncovou, vyjadřuje v češtině sloveso pokračovat, které se ale nepojí s infinitivem, nýbrž výhradně s jmennou frází. Srov. standardní, uzuální věty (12a) a (13a), v nichž se sloveso pokračovat pojí s předložkovou vazbou, a gramaticky nepřijatelné věty (12b) a (13b), v nichž je namísto předložkové vazby infinitiv slovesa: (12a) Tatínek pokračoval v líčení svých zájmů. (12b) *Tatínek pokračoval líčit své zájmy. (13a) Televize pokračuje ve vysílání. (13b) *Televize pokračuje vysílat. Doplnění infinitivem je ale možné u záporných sloves nepřestat / nepřestávat, která vyjadřují pokračování děje popřením jeho ukončení. Srov. věty (14) – (16): (14) Ruce se mu nepřestávaly třást. (15) Nikdy tě nepřestal milovat. (16) Moucha narazila na okenní tabulku a nepřestávala do ní s bzučením nalétávat. Pokračování děje nebo stavu vyjadřují také slovesa zůstat a zůstávat, a to zejména ve spojení s infinitivem slovesa vyjadřujícího polohu či lokalizaci. Srov. následující korpusové doklady: Na okamžik jsem si pomyslel, že snad vstane ze židle, ale zůstal sedět. Vozidla, která i přes varování zůstala stát čistícím vozům v cestě, tentokrát nechal Ecoltes nekompromisně odtáhnout. Hned vešli dovnitř, zavřely se za nimi dveře a já tam zůstal stát na chodbě. Zůstala ležet, protože se celý život učila, že nejbezpečněji je na zemi. Nesmíš se moc zvedat, zůstaň ležet. Nevybídl nás, abychom se postavili, proto jsme zůstali klečet. Lidé v malých, těsných pokojíčcích zůstávali a dodnes zůstávají žít někdy i po celý život. Závěrečnou fázi děje, resp. jeho ukončení, vyjadřuje vedle slovesa přestat také sloveso skončit. To však doplnění infinitivem slovesa nepřipouští, je standardně doplněno výhradně předložkovou vazbou substantiva. Srov. gramaticky standardní větu (17a) a gramaticky nepřijatelnou větu (17b): (17a) Zvažoval, že skončí s hokejem a dá přednost škole. (17b) *Zvažoval, že skončí hrát hokej a dá přednost škole. Fázová slovesa začít / začínat, přestat / přestávat umožňují vedle základního infinitivního doplnění také doplnění dějovým / verbálním substantivem v předložkové vazbě. Srov. věty (18) a (19): (18a) Soudce začal poslouchat právní a faktické důkazy. (18b) Soudce začal s poslechem právních a faktických důkazů. (19a) Volební komise začíná připravovat volební místnost na základní škole ve Vodňanské ulici. (19b) Volební komise začíná s přípravou volební místnosti na základní škole ve Vodňanské ulici. K fázovým slovesům, zejména ke slovesu začít, mají blízko slovesa vyjadřující přípravnou fázi děje, tj. fázi, která zahájení děje předchází: chystat se, připravovat se. Sloveso chystat se se ale na rozdíl od slovesa začít nepojí výhradně s infinitivem slovesa, ale také s vedlejší větou nebo s předložkovou vazbou verbálního substantiva. Plnovýznamové sloveso je ve spojení se slovesem chystat se navíc častěji dokonavé než nedokonavé. Srov. věty (20a) – (20c): (20a) Sedl si ke stolu a chystal se psát / napsat dopis. (20b) Sedl si ke stolu a chystal se, že bude psát / že napíše dopis. (20b) Sedl si ke stolu a chystal se k psaní / k napsání dopisu. Sloveso připravit se / připravovat se infinitivní vazbu zcela vylučuje a žádá doplnění jmennou frází (jménem s předložkou na nebo k) nebo vedlejší větou. Srov. věty (21) – (23): (21) Připravil se k odchodu. (22) Mozek se zklidní a připraví se na spánek. (23) Vstala z křesla a připravila se, že mu půjde dát sbohem. Určením fáze děje nebo stavu může být doplněn význam jmenného přísudku se sponovým slovesem být nebo přísudku již složeného ze slovesa plnovýznamového a modálního. V případě významové modifikace jmenného přísudku zůstává sponové sloveso být v infinitivu a predikační kategorie jsou opět vyjádřeny fázovým slovesem. Srov. následující korpusové doklady: Najednou jsem ze všeho začal být unavený. Hlavní budova slouží i škole a mnoha dalším aktivitám a v poslední době nám začíná být těsná. Poté, co přestal být prvním mužem strany, zůstal ještě jeden rok ve vyšší funkci. Z tygra udělají zlenivělou kočku, která přestává být sama sebou. Protože mně i v mých skoro 70 letech, které oslavím v červenci, zatím dobře slouží zrak, zůstávám být knihomolem. V případě, že je význam plnovýznamového slovesa modifikován zároveň slovesem modálním i fázovým, vyjadřuje predikační kategorie pravidelně sloveso modální, které je ve tvaru určitém, zatímco fázové sloveso, tak jako sloveso plnovýznamové, zůstává v infinitivu. Srov.: Zapněte žehličku na teplotu bavlny, vypněte páru a můžete začít žehlit. Pane starosto, měl byste přestat ignorovat lidi. Doktoři mi řekli, že mám přestat boxovat a vyhýbat se otřesům. Plat je bídný, musí zůstat bydlet u otce a jeho mladé ženy. I nás samotné překvapilo, jak snadné bylo nakonec dohodnout drobné změny v projektu tak, aby tyto překrásné stromy mohly zůstat stát. Obrácené pořadí pomocných sloves je výjimečné. Fázové sloveso je v takových případech příznakovým konkurentem pomocného slovesa být. Srov. následující věty (24) a (25): (24a) Doufám, že konečně přestanu muset vysvětlovat, že nepracuji pro Severní Koreu. (ČNK, zkráceno) (24b) Doufám, že konečně nebudu muset vysvětlovat, že nepracuji pro Severní Koreu. (25a) Do konce týdne budou ještě dělníci pouštět autobusy, i ty ale po neděli přestanou moci jezdit přes dotčenou lokalitu. (ČNK) (25b) Do konce týdne budou ještě dělníci pouštět autobusy, i ty ale od pondělí nebudou moci jezdit přes dotčenou lokalitu. 2.3.2 Modální slovesa s infinitivem 2.3.2.1 Obecná charakteristika Jde o složený přísudek, jehož sémantické jádro tvoří plnovýznamové sloveso označující děj nebo stav podmětu věty a jehož gramatické predikační kategorie jsou vyjádřeny slovesem modálním (způsobovým), vyjadřujícím možnost, nutnost nebo míru jistoty: muset, moci / moct, smět, mít. Modální slovesa mají některé specifické gramatické vlastnosti, resp. gramatická omezení, a to: (a) netvoří pasivum, (b) netvoří imperativní tvary, (c) pojí se výhradně s infinitivem, nepřipouštějí tedy doplnění vedlejší větou, (d) netvoří vidové dvojice. K vlastním modálním slovesům se někdy řadí i modální slovesa v širším smyslu, a to slovesa chtít, hodlat vyjadřující vůli, záměr, a slovesa umět, dovést, dokázat, vyjadřující schopnost, dovednost. Modální sloveso je ve větě v některém ze svým určitých tvarů, plnovýznamové sloveso pojmenovávající vlastní děj nebo stav podmětu zůstává ve tvaru základním, tj. v infinitivu: (1) Musím si shánět práci jinde. (2) Neplatiči nájemného se budou muset vystěhovat. (3) Pořád se ještě můžeš vrátit domů. (4) Dávkování nepřekračujte, mohli byste vyvolat alergickou reakci. (5) Měli bychom bojovat o nejvyšší příčky. (6) Řekl ti, jak to máš udělat? (7) Smím se vás na něco zeptat? (8) Tehdy jsem nesměla nikam vycestovat. (9) Městská policie chce posílit pěší hlídkovou službu. (10) Voda v bazénu má tak příjemnou teplotu, že nebudete chtít odejít. (11) Soupeř se umí prosadit technikou i rychlostí. (12) Z ničeho se nikdy nehroutila, se vším si uměla poradit. 2.3.2.2 Typy modální modifikace Modální slovesa významově modifikují děj nebo stav vyjádřený infinitivem plnovýznamového slovesa, resp. infinitivní frází, a to tak, že připojují informaci o možnosti či nutnosti realizace děje nebo stavu, o pravděpodobnosti jeho realizace, o vůli konatele k jeho uskutečnění nebo o schopnosti ho uskutečnit. Modální slovesa tedy vyjadřují, zda je realizace děje či stavu vyjádřeného infinitivní frází nutná (Musel zůstat doma), možná (Mohl jí pomoct; Nemusel tam chodit) nebo nemožná (Nemohl pokračovat), povolená (Směl odejít) nebo naopak zakázaná (Nesmí se s ní stýkat), žádoucí (Měl by to opravit) nebo nežádoucí (To jsi neměl říkat), jistá (To se mu muselo líbit) nebo nejistá (Mohla se urazit), případně i chtěná, záměrná (Chtěl ji navštívit) nebo naopak nechtěná, nezáměrná (Nechtěla ho zranit), případně i zda je, nebo není realizace děje někdo schopen (Umím mlčet, Nedokázala usnout). Vlastní modální slovesa vyjadřují možnost či nutnost realizace děje nebo míru jistoty, s jakou mluvčí o jeho uskutečnění referuje. I. Sloveso muset Sloveso muset vyjadřuje: (a) že konatel děje vyjádřeného infinitivem plnovýznamového slovesa, resp. infinitivní frází neměl / nemá / nebude mít na výběr, zda děj zrealizuje, nebo nikoli, že realizace děje byla / je / bude nutná, nezbytná, a její nerealizace naopak nepřípustná, vyloučená: (13) Tomáš musel odejít z kanceláře už dopoledne. Odpoledne měl totiž důležité jednání mimo kancelář. Srov. Senátor se z rozhodnutí soudu musí omluvit za své výroky. My jsme bohužel musely spěchat na vlak. Zájemci budou muset splnit několik podmínek. Nemocnice loni musela na bezmála tři měsíce uzavřít operační sály. Musím tě požádat, abys na chvíli počkal někde jinde. (b) že se mluvčí domnívá, že děj vyjádřený plnovýznamovým slovesem se s velkou mírou pravděpodobnosti realizoval, realizuje nebo bude realizovat, že je uskutečnění děje (na základě jistých indicií) jisté nebo velmi pravděpodobné: (14) Tomáš musel odejít z kanceláře už dopoledne. Odpoledne už jsem ho tam totiž nezastihl. Srov. Rozhodčí musel vidět, že to byla ruka. Tak roztomilé autíčko se přece musí líbit každému. Musel to udělat někdo, kdo má dobrou znalost místní situace. Tak zkušený člověk přece musel vědět, co jeho prohlášení vyvolá. Přepadený muž musel mít pořádný strach, zloděj na něj totiž vytáhl nůž. II. Sloveso moci / moct Sloveso moci / moct vyjadřuje: (a) že konatel děje vyjádřeného plnovýznamovým slovesem měl / má / bude mít na výběr, zda děj zrealizuje, nebo nikoli, že jsou pro realizaci děje vhodné podmínky, že realizace děje byla / je / bude možná, přípustná (ovšem stejně tak jako její nerealizace). (15) Tomáš mohl odejít z kanceláře už dopoledne. Na odpoledne si totiž nedomluvil žádné klienty. Srov. Zájemci si tu mohli pořídit pamětní medaile. Mohl bych vám to číslo říct, ale neřeknu. Můžeme si třeba zahrát kanastu. Můžu se z minuty na minutu sebrat a odletět, kam se mi zachce. (b) že mluvčí nevylučuje, že se děj vyjádřený plnovýznamovým slovesem realizoval nebo realizuje, že je uskutečnění děje (na základě jistých indicií) možné, tedy že realizace děje je jedna z možných alternativ: (16) Tomáš mohl odejít z kanceláře už dopoledne. Nebo tam odpoledne byl a jen nebral telefon. Srov.: Podle policie mohl mladík přeslechnout vlak kvůli hlasité hudbě z technoparty. Ministryně kultury připustila, že mohlo dojít k chybám. Svědka neznám. Jsme si všichni podobní, mohl se splést. Může se mu to pořádně prodražit. Začátek druhého pololetí naznačuje, že by snad mohl nastat obrat k lepšímu. III. Sloveso smět Sloveso smět vyjadřuje podobně jako sloveso moct, že konatel děje vyjádřeného plnovýznamovým slovesem měl / má / bude mít na výběr, zda děj zrealizuje, či nikoli, že realizace děje byla / je / bude možná. Sloveso smět oproti slovesu moct navíc implikuje, že uskutečnění děje bylo jeho konateli povoleno nějakým externím subjektem. (17) Tomáš směl odejít z kanceláře už dopoledne. Ředitel o tom věděl a s odchodem souhlasil. Srov.: Nemám s odtahy aut žádné zkušenosti. Parkuji tam, kde smím parkovat, a mám pokoj. V obytné a pěší zóně smí řidič jet nejvýše dvacetikilometrovou rychlostí. Někteří kamarádi mu radili, aby podepsal antichartu, že pak podniknou kroky, aby se směl vrátit do divadla. Směl bych si od vás zavolat? V integračních bytech smí lidé zůstat nejdéle rok a půl. Nepříznakově lze ale významový odstín „povolení“ vyjádřit i slovesem moci / moct. V souvětí (17) lze i pro vyjádření toho, že ředitel dřívější odchod Tomášovi jako odpovědná autorita povolil, užít slovesa moct (17a). (17a) Tomáš mohl odejít z kanceláře už dopoledne. Ředitel o tom věděl a s odchodem souhlasil. Srov.: V obytných zónách se může parkovat jen na vyznačených místech. Jakmile budete vyslechnuti, můžete odejít. Mohl bych si půjčit tvoji kravatu a sako? Můžu se vás na něco zeptat? IV. Sloveso mít Sloveso mít vyjadřuje: (a) že je realizace děje žádoucí, vhodná, náležitá, a proto očekávaná nebo doporučovaná. (18) Tomáš měl odejít z kanceláře už dopoledne. Pak by vyzvedl dceru ze školky včas. Srov.: Když člověk něco dělá, má to dělat pořádně. Měl jsem raději mlčet, tím bych toho tolik nezkazil. Dnes vím, že jsme to měli řešit dřív. Kdybych prý měl problém, mám mu zavolat. Až pojedeme zpátky, máme jim dovézt nějaké sladkosti. (b) že informace o realizaci děje vyjádřeného plnovýznamovým slovesem pochází z cizího zdroje a je jiným způsobem neověřená (19) Tomáš prý měl odejít z kanceláře už dopoledne. Říkala mi to jeho kolegyně. Srov.: Zloději měli způsobit škodu 80 tisíc korun. V minulých dnech se měl údajně vrátit ze služební cesty v Německu. Obžalovaný měl podle státního zástupce čtyři roky duševně i tělesně týrat svou manželku. Podle meteorologů má vedro vydržet minimálně do konce února. Modální slovesa v širším smyslu vyjadřují vůli (přání, zájem, záměr, úmysl) nebo schopnost (dovednost, předpoklad) subjektu uskutečnit nějaký děj. V. Sloveso chtít Sloveso chtít vyjadřuje: (a) že si subjekt přeje, aby byl děj vyjádřený plnovýznamovým slovesem realizován, tj. že má zájem na jeho uskutečnění, že je realizace děje jeho přáním nebo požadavkem: (20) Dcera chce dostat k narozeninám auto. Srov.: Chci se hlavně brzy uzdravit, na to teď hlavně myslím. Chtěla by dostat šanci začít od začátku. Chtěl bys žít v nějaké jiné době než dnes? V poslední době se moc trápím, chtěla bych zapomenout a žít šťastně jako předtím. Lidé chtějí pracovat a chtějí za to dostat peníze. (b) že subjekt zamýšlí, plánuje realizovat děj vyjádřený plnovýznamovým slovesem, že má realizaci děje v úmyslu: (21) Otec chce koupit dceři auto. Srov.: Radnice chce letos investovat do atletického stadionu. Příští týden chceme odjet na týdenní soustředění na Šumavu. Z předmětů mě nejvíc baví elektro. Chci si podat přihlášku na ČVUT. Chci požádat ministerstvo kultury o podporu. Od září chceme expozici nabídnout také žákům základních škol, chystáme pro ně výukové programy. VI. Sloveso umět Sloveso umět vyjadřuje, že je subjekt schopen realizovat děj vyjádřený plnovýznamovým slovesem, že má k realizaci děje předpoklady: (22) Dcera umí řídit auto. Srov.: Mám vysokou školu, státnice z jazyků a umím tlumočit z němčiny. Větší problém byl sehnat zedníky, kteří by uměli postavit komín. Že umíte psát všemi deseti? Uměl mě rozesmát i utěšit a dal mi všechno, co mi na očích viděl. Potřebuji někoho spolehlivého, kdo taky umí mlčet. 2.3.2.6 Kombinace modálních sloves Velmi omezeně se mohou v rámci jedné věty (jednoho přísudku) kombinovat i modální významy různého typu, tj. např. modální sloveso epistémické se slovesem deontickým (k těmto termínům viz 4. díl), volním nebo dispozičním. Jedno modální sloveso je pak nositelem aktualizačních kategorií, druhé má tvar infinitivu: (23) Měli bychom to chtít nějak změnit. (24) Sám se musíš chtít něco naučit. (25) Měl by ji smět navštívit. (26) Měla by umět poslouchat. Srov.: Kdyby to někdo koupil, musel by tu chtít udržet provoz, a ještě uspokojit věřitele. Jak vůbec můžeš chtít takhle manipulovat lidmi? K tomu bychom museli smět nahlédnout do účetnictví […], ale to si nájemce samozřejmě nepřál. Na vlastním pozemku by si lidé měli moct dělat, co chtějí. Tento týden bych měl odpočívat, pak bych snad měl moct dělat všechno. Když se objeví velký příval před branami Evropy, měly by členské státy smět znovu zavést kontroly na hranicích. Ohledně vyřizování stížností cestujících by měly být stanoveny jasné termíny, dokdy musí letecký dopravce stížnost vyřídit. Rovněž by měl muset poskytnout jasné informace o kontaktech pro podání stížnosti. Chtěl bych moci věci ovlivňovat ve prospěch voličů. Kdo se rozhoduje, kam letos na dovolenou, měl by si umět odpovědět na několik základních otázek. Z potenciálně možných kombinací modálních sloves jsou ale relativně časté pouze kombinace deontických sloves se slovesy chtít (můžeš chtít, musí chtít, měli bychom chtít aj.) a umět (měl by umět, musíte umět), v ostatních případech dávají mluvčí namísto modálního slovesa (27a) přednost spíše víceslovným (slovesně-jmenným) výrazům s modálním významem (27b). (27a) Lidé by měli smět kdykoli svobodně odejít. (27b) Lidé by měli mít možnost kdykoli svobodně odejít. Srov. : Pachatel musel mít možnost navázat s nimi kontakt. Teď bych mohl mít příležitost se mstít. Pokud chce být někdo účastníkem řízení, měl by mít povinnost komunikovat v krátkých lhůtách a elektronicky, aby byly vyloučeny obstrukce. Náklaďáky se dřevem by měly mít povolení jezdit i o víkendu. Členové komise měli mít povoleno vykonat jen ohlášené návštěvy. […] v příštím roce […] by už výzkumníci mohli mít povolení využít při výzkumu lehčí techniku. Vedle postupné významové modální modifikace se mohou modální slovesa kombinovat i v rámci koordinační skupiny a výsledkem je pak přísudek několikanásobný. Obě modální slovesa jsou v takovém případě ve tvaru určitém: (28) Já jim mohu a musím pomoct. (29) Může a měl by se o to pokusit. (30) Většina zaměstnanců chce a umí pracovat. Srov.: Já si ten luxus ale můžu a chci dovolit. Dítě smí a může absolutně všechno, co si zamane. Kdyby se lidé skutečně chtěli a uměli z dějin učit, byl by svět rajskou zahradou. Energii můžeme a musíme získávat v souladu s přírodou. Jsem přesvědčený, že osvojit si základy první pomoci může a měl by každý. A pak je tu také společný prostor pro soutěž, kde můžeme a budeme chtít ukázat, že jsme lepší než konkurence. V rámci jedné věty a jednoho přísudku mohou být kombinována i pomocná slovesa modální a fázová. Srov.: (31) Musíme začít trochu šetřit. (32) Měl by jim přestat lhát. (33) Ještě můžete zůstat ležet. Modální sloveso je v takovém případě ve tvaru určitém (vyjadřuje aktualizační kategorie) a fázové sloveso ve tvaru základním (v infinitivu). Případy opačné (s modálním slovesem v infinitivu a určitým tvarem slovesa fázového) jsou ojedinělé (k tomu více v kapitole 2.3.1 Fázová slovesa s infinitivem). Modální slovesa se pojí výhradně s infinitivem slovesa a vylučují vazbu s vedlejší větou (na rozdíl od modálních slovesně-jmenných predikátorů typu být nutný, být možný, být jistý; mít povinnost, mít možnost, mít jistotu). Srov.: (34a) Může se zúčastnit i někdo ze zahraničí. (34b) Je možné, že se zúčastní i někdo ze zahraničí. (35a) Musel pomoct své sestře. (35b) Bylo nutné, aby pomohl své sestře. (36a) Musel to udělat schválně. (36b) Je jisté, že to udělal schválně. Sloveso chtít umožňuje sice vazbu jak s infinitivem, tak s vedlejší větou, větné doplnění má však sloveso chtít zpravidla pouze tehdy, pokud je činitelem žádaného (chtěného) děje jiný subjekt, než je osoba, která si realizaci tohoto děje přeje (souvětí (37)). V opačném případě, je-li nositel modálního příznaku totožný s činitelem děje, má sloveso chtít zpravidla vazbu s infinitivem, podobně jako ostatní modální slovesa (věta (38)). (37) Matěj chce, aby si zkontroloval seznam hostů. (tj. Matěj chce, aby si někdo jiný zkontroloval seznam hostů.) (38) Matěj si chce zkontrolovat seznam hostů. (tj. Matěj si přeje, aby si on sám zkontroloval seznam hostů.) Srov.: Chtěl, aby ho celá země pochopila. Chtěl pochopit, co se stalo. Chtěl bych, aby si to zkusili všichni kluci. Chtěl bych zkusit také něco jiného. Nejspíš chtěla, abych za ni mámě poděkoval. Chtěl bych touto cestou poděkovat našim fanouškům. Vedle kombinací modálních sloves různých typů se objevují i případy, kdy je zdvojeno totéž modální sloveso v různých tvarech (lišících se zejména kategorií času): (39) Rodiče musíš a budeš muset poslouchat. (40) Jsem rád, že jsem mohl a můžu tímhle způsobem pomáhat. Srov.: Stále více lidí si uvědomuje, že lidstvo musí a bude muset čelit rostoucímu počtu rizik. Ne všichni sice mohli uspět, ale pokusit se mohl a může každý. V oboře se ale na rozdíl od farmy smělo a smí lovit. Zapomněli, že chtějí stát vně světa, který vždycky chtěl, chce a bude chtít být klamán. Vážíme si každého vojáka z povolání, každého občana, který v naší armádě chce a bude chtít sloužit. Nebojím se také uhlazování hran. Což jsem jako předsedkyně […] musela, musím a budu muset dělat docela často. 2.3.3 Přísudek verbonominální se sponovým slovesem být 2.3.3.1 Složený přísudek s nominativem nebo instrumentálem přísudkového substantiva I. Vymezení Jde o přísudek složený z tvaru pomocného slovesa být a substantiva v nominativu nebo instrumentálu: (Syn/Dcera) je učitel/učitelka // učitelem/učitelkou. (Syn/Dcera) byl/byla učitel/učitelka // učitelem/učitelkou. (Syn/Dcera) bude učitel/učitelem // učitelem/učitelkou. Tento typ složeného přísudku ilustrují doložené věty (1a) až (3a), obsažené v ČNK (složený přísudek vyznačen tučně): (1a) Ocel je dobrý vodič tepla. (2a) Měď je dobrým vodičem tepla a elektřiny. (3a) Želva je všežravec, takže jí nestačí pouze salát. Jak ukazují tyto věty, přísudkové (predikativní) substantivum (dále PS) může být v nominativu – věty (1a) a (3a) – nebo v instrumentálu – věta (2a). Avšak zatímco ve větě (1a) lze nominativ zaměnit instrumentálem (věta (1b)) a ve větě (2a) lze instrumentál zaměnit nominativem (věta (2b)), ve větě (3a) to není možné, resp. vhodné: (1b) Ocel je dobrým vodičem tepla. (2b) Měď je dobrý vodič tepla a elektřiny. (3b) *Želva je všežravcem. Pozn.: K podmíněné funkčnosti přísudku (typu) je všežravcem viz níže oddíl C. O tom, do jaké míry je či není vhodné užít u PS nominativu nebo instrumentálu, rozhoduje kategoriální sémantika věty. II. Významové funkce přísudkového nominativu Obecnou sémantickou funkcí přísudkového nominativu je (v širokém slova smyslu) pojmové ztotožnění dvou entit označených podmětovým a přísudkovým substantivem. Typické ztotožňování tohoto typu reprezentuje věta (4): (4) Velryba je savec. Jako specifické významové funkce takového ztotožnění lze definovat tyto jazykové operace: (a) Identifikace druhu denotátu v komunikačním procesu pojmenovávání: Ta hůl je deštník. (b) Klasifikační inkluze pojmových tříd: Velryba je savec. (c) Definiční kvalifikace: Osteoporóza je řídnutí kostí. (d) Přisouzení sociální role: Manželka je učitelka. (e) Subjektivní kvalifikace typu Režie je honička s expresívně hodnotícím a/nebo metaforickým přísudkovým substantivem. Ad (a): Je-li smyslem věty identifikovat určitý předmět řeči jako určitý druh skutečnosti, který pojmenováváme predikátovým jménem, nominativ je pevnou normou: A studený průvan mu potvrdil, že ta prázdná věž je komín. tenhle pěkný domeček je krčma, ten druhý je hokynářství a ten třetí je byró nějaké lodní společnosti. (K. Čapek, Obrázky z Holandska – ČNK) ale místo toho vás ta maurská fortna uvede do ulic nejkatoličtějšího města, kde každý třetí barák je kostel se zkrvaveným Ježíšem a extatickým retáblem Grecovým. (K. Čapek, Výlet do Španěl – ČNK) A tohle tlačítko je stopka? Ad (b): Jde o jeden ze základních „ztotožňovacích“ typů predikace. Jeho komunikační funkcí je podat definici (druhu) objektu tak, že daný objekt nebo druh objektu je vymezen jako prvek pojmové (taxonomické) třídy, do níž je zařazován. Doklady: Pes je masožravec, ale ne na sto procent. Potřebuje také zeleninu či ovoce nebo byliny bohaté na vitamíny, enzymy a další mikroprvky. Sumec je dravec a na přehradě žije v takovém množství, že je třeba snížit jeho počty lovem. Těžko se mi odpovídá na otázku, kdo je nejvýznamnější, protože mi to připomíná závodění ve sportu, ale hudba je umění, a nikoliv sport. Ad (c): Z hlediska komunikačního jde v tomto typu „ztotožňovací“ predikace primárně o „definiční vysvětlení“, explikaci toho, jakými podstatnými konstitutivními vlastnostmi je charakterizován předmět komunikace. Tato funkce přísudkového nominativu je bohatě doložena. Mnoho „definičně kvalifikujících“ substantiv má v přísudku doložen pouze nominativ. Srov.: Akvárium je nádrž pro chov vodních živočichů a pěstování vodních rostlin. Hltan je trubice, kterou prochází vzduch i potrava. Klinická smrt je zástava vitálních funkcí [...] Mulčování je pokrývání povrchu půdy materiálem zabraňujícím výparu vody a pomáhajícím udržet výsadbu nezaplevelenou. Mezi typem (b) a (c), jak je ilustrují doklady výše, není ovšem výrazný předěl a jejich odlišení je do jisté míry arbitrární. Speciálním případem definiční kvalifikace jsou subjektivní, často (v různé míře) expresivní, obrazné nebo symbolicky míněné výroky. Nominativ je zde relativně pevnou normou (řazeno abecedně podle prvního substantiva): Fotografie je paměť. Herectví je narkomanie. Kabelka je tečka za oblečením. Korupce je rakovina. Móda je kolotoč [...] Ústava je ementál. Korpus nám přináší velmi zajímavé poučení o názorech lidí na to, co je to život: Život je boj, bonboniéra, detektivka, divadlo, encyklopedie, flám, jeviště, iluze, motýl, mrcha, nuda, obchod, pevnost, píseň, plamen, pláž, pohyb, risk, robota, rtuť, sen, smích, staveniště, swing, šašek, text, tragikomedie, třaskavina, tvorba, úkol, utrpení, valčíček, vřeténko nití, zázrak, zkouška, změna, žert. Ad (d): Jednou z nepravd tradovaných již celé století je tvrzení, že PS označující povolání bývá častěji v instrumentálu. V dnešní češtině platí (a patrně i v češtině 2. pol. 20. století platil) opak – častější je (a byl) nominativ. Častěji v instrumentálu stává pouze menší skupina PS označujících významné publicistické, politické, manažerské a vedoucí profese (komentátor, ministr, poslanec, prezident, předseda, redaktor, ředitel aj.) V některých případech jde o zavedený (publicistický) úzus; jde např. o větu typu Autor je ministrem... uváděnou pravidelně na konci novinového článku příslušného ministra. Převládající nominativ v predikacích typu Eva je učitelka odpovídá jeho obecné (v širokém slova smyslu) „ztotožňovací“ funkci: osoba, která je předmětem komunikace, je jakožto „bytost sociální“ subjektivně ztotožňována se svou sociální rolí. K funkci instrumentálu v tomto typu predikace viz níže. Ad (e): Jde o subjektivní hodnocení předmětu komunikace, které má (více či méně výraznou) expresivní stylovou hodnotu. Nominativ je v tomto typu predikace pevnou normou (řazeno abecedně podle PS): Můj miláček je bručoun […] Muž je dobrák. „Jo, ten chlap je dynamit […]“ Otto je fanatik. Myslel jsem, že Alena je formát. Starosta je kabrňák […] Fádní byt je nuda. Jirka je tvrďas […] Moje máma je vichřice. III. Významové funkce přísudkového instrumentálu Predikativní instrumentál (dále PI) v elementární nerozvité větné konstrukci typu N1 je N2 není – na rozdíl od nominativu – nikdy obligatorní. Jazykové ztotožnění dvou hodnot je instrumentálem relativizováno jako „fungování“ či „vyjevování se“ jedné entity jako entity jiné; typickým výrokem o fungování jedné entity jako entity druhé je věta (5): (5) I nejzapadlejší ulička je parkovištěm. (ČNK, zkráceno) Viz dále následující doklady (řazeno abecedně podle PI): Revoluce je hněvem evoluce […]. Film je hrou autora s divákem. Žena je klíčem k muži. […] „hmota je oděvem ducha“; […] Ukrajina je obilnicí světa. Veselá mysl je olejem lidského motoru. Každý pravdivý čin je politikou. Hudba je potravou pro naši duši. Přátelství je předehrou lásky. Vazba je šatem knihy. Utrpení je univerzitou egocentrismu. Znám čtvrť, kde muž je větrem a žena lampou. […] pokožka je zrcadlem duše. Představme si želví krunýř ležící pod vodou, krunýř veliký jako Hyde-Park nebo Champs Elysées, krunýř, jehož každý žlábek je mělčinou a každý hrbolek útesem […] (překlad. V. Hugo, Muž, který se směje) IV. Konkurence PN a PI A. Obecné vymezení Až na některé výjimečné případy (o nich viz níže) nelze pro tuto konkurenci stanovit objektivní kritéria. Přesto nejde o absolutní synonymii a existují tu některé zjevné závislosti funkce a formy. Jednu takovou závislost ukazují věty (6) a (7): (6a) Dozvěděl jsem se, že modré dítě je dítě, které trpí cyanózou. (ČNK, zkráceno) (6b) *Dozvěděl jsem se, že modré dítě je dítětem, které trpí cyanózou. (7a) Dítě je dítětem i v oblasti duševní. (ČNK, zkráceno) (7b) Dítě je dítě i v oblasti duševní. Zatímco ve větě (6) jde o definici modrého dítěte a instrumentál přísudkového jména by tu byl chyba, ve větě (7) jde o sdělení, že dítě vypadá jako dítě (tj. chová se jako dítě) i v oblasti duševní; nominativ jako pád bezpříznakový tu není vyloučen, ale byl by méně vhodný. Vysledovat nějaké vlastnosti věty, které by objektivizovaly volbu jednoho z obou pádů, je ovšem často obtížné, ne-li nemožné. Např. ve větě (8a) lze bez prokazatelné změny významu zaměnit nominativ instrumentálem a ve větě (9a) instrumentál nominativem: (8a) Vancouver je město zelených parků, bělostných pláží, otevřené a uvolněné atmosféry. (ČNK) (8b) Vancouver je městem zelených parků, bělostných pláží, otevřené a uvolněné atmosféry. (9a) Bamberk je městem starobylých kostelů. (ČNK) (9b) Bamberk je město starobylých kostelů. Přesto produktor i receptor takových vět pravděpodobné vnímá mezi užitím nominativu nebo instrumentálu funkční rozdíl, jak byl charakterizován výše v oddílu A. Je ale také možné, že na úrovni kognitivní sémantiky může být tento funkční protiklad neutralizován. Pokud je u určitého přísudkového substantiva nominativ doložen výrazně častěji než instrumentál, avšak také instrumentál je významně doložen, může to svědčit o tom, že smyslem takových vět je subjektivní ztotožňování dvou pojmů, např. „demokracie“ jako společenského procesu a „hledání kompromisu“ – viz níže věta (10). V souhrnném korpusu ČNK v8 má posloupnost ´Nnom – je hledání – Ngen´ 67 dokladů, zatímco tatáž posloupnost s instrumentálem – je hledáním má jen 28 dokladů. A to navzdory tomu, že instrumentál mohou někteří mluvčí/pisatelé považovat obecně za stylově vyšší. To může být důvodem toho, proč někteří mluvčí volí nevhodný instrumentál ve výroku typu Je pravdou, že ... namísto náležitého Je pravda, že... Srov.: (10a) Politika je hledání kompromisů. (ČNK) Pokud je věta (10a) míněna jako definice politiky v symbolické zkratce, bude v ní instrumentál z ryze funkčního hlediska nevhodný, resp. méně vhodný, i když na takové větě neshledáme žádnou vadu a pro jistou výlučnost instrumentálu se může jevit dokonce jako „lepší“: (10b) Politika je hledáním kompromisů. Pokud naopak sdělujeme, jak se nám co jeví, volíme instrumentál: (11a) Celý lidský život je hledáním lásky. (ČNK, zkráceno) Variantu (b) budeme opět vnímat jako pokus o symbolickou definici: (11b) Lidský život je hledání lásky. Pokud je u určitého přísudkového jména výrazně častější instrumentál, znamená to, že věty s takovým přísudkem se chápou převážně jako věty o tom, jak se kdo/co jeví, chová, jak co funguje apod. Např. posloupnost ´Nnom – je svědkem´ je výrazně častější než posloupnost Nnom – je svědek. Srov.: (12) Její deník je svědkem všech milostných eskapád se spoustou pikantních detailů. (ČNK) I zde však lze vhodně užít nominativu, pokud chceme „funguje jako N“ změnit na symbolické „rovná se N“: (13) Keramika je svědek prvních krůčků člověka po planetě Zemi. (ČNK, zkráceno) B. Konkurence PN a PI ve větách s přísudkovým názvem povolání Pokud o někom říkáme, jaké má povolání, přísudkové jméno označující povolání může být principiálně jak v nominativu, tak v instrumentálu: (14a) Eva je učitelka. (14b) Eva je učitelkou. U většiny povolání se přitom v dnešní spisovné češtině dává přednost nominativu. Následující tabulky ukazují, jaké jsou konkrétní poměry u vybraných skupin povolání (počty dokladů se týkají pouze vět, v nichž přísudku ,je Nʻ (kde N je název povolání) bezprostředně předchází název osoby (tedy např. Eva je učitelka, nikoli např. Eva je dobrá učitelka.): Tab. 1: Přísudková jména označující povolání, u nichž převládá nominativ Nominativ Instrumentál Poměr Násobek je imunolog : je imunologem = 131 : 0 - je muzikolog : je muzikologem = 85 : 0 - je sociolog : je sociologem = 2352 :17 138,4 je biolog : je biologem = 360 : 3 120,0 je politolog : je politologem = 3340 : 79 42,3 je novinář : je novinářem = 964 : 39 24,7 je sinolog : je sinologem = 85 : 4 21,3 je matematik : je matematikem = 81 : 4 20,3 je tesař : je tesařem = 19 : 1 19,0 je psycholog : je psychologem = 244 : 13 18,8 je elektrikář : je elektrikářem = 55 : 3 18,3 je překladatel : je překladatelem = 215 : 15 14,3 je geolog : je geologem = 183 : 13 14,1 je publicista : je publicistou = 2833 : 240 11,8 je vědec : je vědcem = 104 : 9 11,6 je sexuolog : je sexuologem = 11 : 1 11,0 je spisovatel : je spisovatelem = 1021 : 98 10,4 je zedník : je zedníkem = 65 : 7 9,3 je instalatér : je instalatérem = 17 : 2 8,5 je fotograf : je fotografem = 286 : 40 7,2 je řezník : je řezníkem = 41 : 6 6,8 je archeolog : je archeologem = 46 : 7 6,6 je herec : je hercem = 599 : 91 6,6 je ekonom : je ekonomem = 965 : 153 6,3 je chirurg : je chirurgem = 69 : 12 5,8 je truhlář : je truhlářem = 72 : 14 5,1 je lékař : je lékařem = 834 : 169 4,9 je kuchař : je kuchařem = 61 : 14 4,4 je historik : je historikem = 1307 : 322 4,1 je programátor : je programátorem = 41 : 10 4,1 je houslista : je houslistou = 42 : 11 3,8 je uklízečka : je uklízečkou = 10 : 3 3,3 je prodavačka : je prodavačkou = 31 : 15 2,1 Tab. 2: Přísudková jména označující povolání, u nichž jsou nominativ a instrumentál v rovnováze Nominativ Instrumentál Poměr Násobek je učitelka : je učitelkou = 464 : 454 1,0 je sekretářka : je sekretářkou = 13 : 13 1,0 Instrumentál naopak převládá u skupiny povolání „funkčních“: v rámci nějaké instituce, nějakého podniku apod. někdo vykonává nějakou funkci: ve vládě funkci ministra, v redakci funkci redaktora, ve firmě funkci ředitele atp. Tab. 3: Přísudková jména označující povolání, u nichž převládá instrumentál Nominativ Instrumentál Poměr Násobek je redaktorem : je redaktor = 2363 : 332 7,1 je komentátorem : je komentátor = 945 : 141 6,7 je zpravodajem : je zpravodaj = 342 : 70 4,9 je ředitel em : je ředitel = 2 611 : 560 4,7 je primářem : je primář = 96 : 21 4,6 je starostou : je starosta = 609 : 142 4,2 je prezidentem : je prezident = 724 : 266 2,7 je předsedou : je předseda = 2514 : 929 2,7 je náměstkem : je náměstek = 315 : 125 2,5 je poslancem : je poslanec = 587 : 258 2,3 je ministrem : je ministr = 406 : 258 1,6 je manažerem : je manažer = 309 : 183 1,7 C. Konkurence PN a PI ve větách s přísudkovým substantivem tematickým Pokud věta přísudkovým substantivem začíná, a toto substantivum je jejím tématem (věty (15) a (16) níže), výrazně u něj převládá instrumentál nad nominativem Např. proti 344 dokladům větného začátku Dominantou města je není v korpusu SYN v8 ani jediný doklad takového začátku s přísudkovým substantivem dominanta v nominativu. Proti 23 514 dokladům vět začínajících Cílem je + infinitiv (Cílem je vytvořit …) stojí pouhých 363 dokladů takového začátku s nominativem Cíl. (15) Dominantou města je bezesporu tamní zámek. (ČNK) (16) Cílem je vytvořit jednotný vnitřní trh informačních technologií v Evropě. Poměry u jednotlivých přísudkových substantiv, jimž bezprostředně předchází posesivní zájmeno a kde po sponě bezprostředně následuje substantivum, udává tab. 4: Tab. 4: Instrumentál a nominativ přísudkového jména na začátku věty po posesivním zájmenu P + I + je + Nnom : P + N + je + Nnom = Poměr Násobek Jeho smyslem je : Jeho smysl je = 133 : 0 - Jeho doménou je : Jeho doména je = 117 : 0 - Jeho pořadatelem je : Jeho pořadatel je = 87 : 0 - Jeho náplní je : Jeho náplň je = 59 : 0 - Jeho zřizovatelem je : Jeho zřizovatel je = 65 : 0 - Jeho podstatou je : Jeho podstata je = 323 : 2 161,5 Jejím autorem je : Její autor je = 1090 : 7 155, 7 Jeho výhodou je : Jeho výhoda je = 223 : 2 111,5 Jeho dominantou je : Jeho dominanta je = 72 : 1 72,0 Její předností je : Její přednost je = 67 : 1 67,0 Jejím vlastníkem je : Její vlastník je = 66 : 1 66,0 Jeho majitelem je : Jeho majitel je = 117 : 2 58,5 Jeho hrdinou je : Jeho hrdina je = 172 : 3 57,3 Naší prioritou je : Naše priorita je = 199 : 4 49,8 Naším cílem je : Náš cíl je = 1059 : 53 20,0 Naším úkolem je : Náš úkol je = 57 : 3 19,0 Jejím snem je : Její sen je = 51 : 5 10,2 Mým koníčkem je : Můj koníček je = 101 : 20 5,1 Mým vzorem je : Můj vzor je = 96 : 33 2,9 Doklady vět s přísudkovým instrumentálem: Naším cílem je blaho země. Mým koníčkem je tanec. Naší prioritou je dodržování lidských a občanských práv. Jejím snem je, aby se všichni na světě měli rádi. Bouda už je třináct roků zavřená a chátrá. Jejím vlastníkem je Pec, ale stojí na pozemku Správy Krkonošského národního parku. Doklady vět s přísudkovým nominativem: Náš cíl je vývoj strojů s vysokou konstrukční a estetickou úrovní. Můj koníček je vyšší matematika, aktuálně teorie chaosu. Naše priorita je zaměstnanost. Její sen je práce s kamenem. O provoz nemocnice má zájem firma Agel. Její vlastník je miliardář Tomáš Chrenek. D. Konstrukce typu ´být někde něčím/někým´ V této konstrukci má přísudkové substantivum preferenčně tvar instrumentálu: (17) Sova je v Indii symbolem smůly, jako u nás černá kočka. Nominativ je však rovněž přijatelný a užívaný: (18) To snad všichni víme, že jaro je v přírodě symbol nového života. Následující tabulka udává různé poměry u přísudků s lokalizací v N (kde N je substantivum; např. je v Česku zdrojem) a bez této lokalizace; z tabulky je patrné, že instrumentál je ve strukturách s určením místa častější než ve strukturách bez tohoto určení: Tab. 5: Instrumentál vs. nominativ ve větách s lokalizací a bez lokalizace: Přísudek Počet dokladů Násobek je zdrojem : je zdroj = 5931 : 1099 5,4 je v N zdrojem : zdroj = 15 : 0 - je favoritem : je favorit = 5556 : 1569 3,5 je v N favoritem : favorit = 296 : 14 21,1 je cizincem : je cizinec = 100 : 1173 0,09 je v N cizincem : cizinec = 8 : 3 2,7 je výjimkou : je výjimka = 1761 : 1190 1,5 je v N výjimkou : výjimka = 82 : 36 2,3 Pozn.: U přísudku je v N výjimka tvoří polovinu dokladů klauze uvozené vztažným což, např. … což je v extralize výjimka. Nominativ substantiva ve spojeních jako je zdroj, je cizinec není ve větě vždy součástí přísudku, což znamená, že preference instrumentálu ve větách s verbonominálním přísudkem a určením místa může být o něco nižší, než udává tabulka. Srov.: Uhlí je v Číně zdrojem až sedmdesáti procent veškeré energie. Dům jsem koupil bez problémů, ač jsem byl v zemi cizincem Nymburk je v utkání favoritem. Velikostní struktura obcí v naší republice je v Evropě výjimkou. Alkohol je v Čechách drogou číslo jedna. Podzemí je v zimě domovem několika druhů netopýrů. Zahrada je v Holandsku vizitkou rodiny. Sada čajů KEIKO je v Česku novinkou. E. Konstrukce typu ,N je někomu něčímʻ V konstrukci tohoto typu je přísudkový instrumentál silně preferenční až obligatorní (vše ČNK): (19) Starosta i zastupitelstvo jsou nám oporou. (20) Práce je jí koníčkem. (21) Přál bych vám velice a srdečně, aby naopak vaše práce byla vám útěchou. (22) Tento šachový čtverec je nám synonymem logiky, moudrosti, lásky a spravedlnosti. Srov. dále: […] dnes se ptáme, nevyspěla-li vůle k moci do té míry, že už sám život je jí kazajkou příliš těsnou […] […] prorok Jonáš je nám ponaučením, že se marně Bohu vzpíráme […] Hlavní potravou jsou jim semena a plody, občas loví i drobné obratlovce [...] Odměnou jsou jim chvíle, kdy se hvězdných hostů, potulujících se městečkem v džínách a bez ochranky, mohou spontánně zeptat na cokoli. Od počátku byl jim Čapek autorem nevyhnutelným, spolumysleli s ním celý život.; F. Přísudkové substantivum v souvětích s větou podmětovou uvozenou spojkou že 1. Věta začíná přísudkovým substantivem Jde o struktury, jež ilustrují věty (23) až (26), kde na začátku souvětí stojí přísudkové substantivum následované auxiliárem a spojkou (vše ČNK): (23) Potíž je, že existuje spousta pravidel zvýhodňujících zločince. (24) Jiná věc je, že politická korektnost ze své podstaty vybízí k tomu, aby byla porušována. (zkráceno) (25) Pravidlem je, že se rozchází partner, který je ve vtahu méně spokojený. (26) Velkou výhodou je, že se klinika i výzkum mohou opírat o širokou paletu funkčních testů a laboratorních metod. Jak ukazuje tab. 6, u většiny přísudkových substantiv ve větách této struktury převládá instrumentál, často velmi výrazně. Nicméně u menší skupiny substantiv převládá naopak nominativ. Obtížně se tu přitom zjišťuje jiná závislost než na konkrétním substantivu. Tab. 6: Nominativ vs. instrumentál v souvětích s větou podmětovou; souvětí začíná přísudkovým substantivem Přísudek následovaný spojkou Počet dokladů Násobek Průšvih je, že : Průšvihem je, že 102 : 1 102 Potíž je, že : Potíží je, že 1 139 : 15 75,9 Svízel je, že : Svízelí je, že 26 : 2 13,0 Smůla je, že : Smůlou je, že 374 : 42 8,9 Problém je, že : Problémem je, že 12 841 : 3 141 4,1 Štěstí je, že : Štěstím je, že 170 : 53 3,2 Závěr je, že : Závěrem je, že 66 : 22 3,0 Pravda je, že : Pravdou je, že 11 629 : 11 275 1,0 Předpoklad je, že : Předpokladem je, že 439 : 510 0,9 Úspěch je, že : Úspěchem je, že 64 : 70 0,9 Chyba je, že : Chybou je, že 156 : 202 0,8 Pointa je, že : Pointou je, že 24 : 40 0,6 Realita je, že : Realitou je, že 67 : 155 0,4 Trend je, že : Trendem je, že 29 : 75 0,4 Zásada je, že : Zásadou je, že 55 : 139 0,4 Fakt je, že : Faktem je, že 4 053 : 12 668 0,3 Tragédie je, že : Tragédií je, že 34 : 103 0,3 Princip je, že : Principem je, že 29 : 91 0,3 Výhoda je, že : Výhodou je, že 914 : 8 094 0.1 Paradox je, že : Paradoxem je, že 401 : 4 066 0,1 Pravidlo je, že : Pravidlem je, že 26 : 237 0,1 Výsledek je, že : Výsledkem je, že 367 : 4 794 0,08 Perlička je, že : Perličkou je, že 14 : 299 0,05 Překvapení je, že : Překvapením je, že 10 : 202 0,05 Překvapení je, že : Překvapením je, že 10 : 202 0,05 Rarita je, že : Raritou je, že 8 : 197 0,05 Ironie je, že : Ironií je, že 34 : 820 0,04 Skutečnost je, že : Skutečností je, že 57 : 1 500 0,04 Důsledek je, že : Důsledkem je, že 27 : 639 0,04 Důvod je, že : Důvodem je, že 63 : 3 287 0,02 Novinka je, že : Novinkou je, že 24 : 1 404 0,02 Podmínka je, že : Podmínkou je, že 35 : 2 932 0,01 Kuriozita je, že : Kuriozitou je, že 3 : 442 0,007 Zvláštnost je, že : Zvláštností je, že 2 : 422 0,005 Samozřejmost je, že : Samozřejmostí je, že 1 : 558 0,002 Zajímavost je, že : Zajímavostí je, že 24 : 9 626 0,002 Doklady konkurence: Úspěch je, že celkem rozumím výkladu ve škole a domluvím se o věcech, které potřebuji zařídit. Úspěchem je, že do současné doby se podařilo v Číně zachovat přes 60 druhů zvířat, kterým hrozilo vyhynutí. Paradox je, že čím více lidé omezují její spotřebu, tím víc přispívají k jejímu zdražení. (o vodě) Paradoxem je, že možnosti současné záznamové techniky převyšují kvalitu vidění lidského oka. Novinka je, že zločin pronikl i do některých neziskových a humanitárních organizací, které mu poskytují účinné krytí a zajištují vysoké zisky. Novinkou je, že by se na cyklomagistrálu měla v budoucnu napojit také další plánovaná důležitá trasa - cyklostezka Varhany. Zajímavost je, že u každé nemocnice je menší hotel, kde jsou ubytováni rodiče nebo příbuzní a ubytování je kryté pojišťovnou. Zajímavostí je, že jeden japonský vědec nalezl v roce 1997 v rostlině stejnou molekulu miozinu, která hraje důležitou roli při stahování svalů člověka. Podobné závislosti jako tab. 6 ukazuje i tab. 7, kde jde o souvětí začínající adjektivem, které determinuje přísudkové substantivum. Tab. 7: Nominativ vs. instrumentál v souvětích s větou podmětovou; souvětí začíná adjektivem determinujícím přísudkové substantivum Rozvitý přísudek následovaný spojkou PD Násobek Jiná věc je, že : Jinou věcí je, že 1 056 : 201 5,3 Velká škoda je, že : Velkou škodou je, že 79 : 17 4,6 Jediný rozdíl je, že : Jediným rozdílem je, že 184 : 77 2,4 Další věc je, že : Další věcí je, že 902 : 466 1,9 Hlavní problém je, že : Hlavním problémem je, že 251 : 184 1,4 Jediné pozitivum je, že : Jediným pozitivem je, že 100 : 73 1,4 Zásadní problém je, že : Zásadním problémem je, že 96 : 75 1,3 Dobrá zpráva je, že : Dobrou zprávou je, že 1 957 : 2 984 0,7 Velký problém je, že : Velkým problémem je, že 78 : 126 0,6 Jediná nevýhoda je, že : Jedinou nevýhodou je, že 97 : 306 0,3 Další možnost je, že : Další možností je, že 113 : 687 0,2 Další důvod je, že : Dalším důvodem je, že 91 : 445 0,2 Pozitivní zpráva je, že : Pozitivní zprávou je, že 63 : 299 0,2 Příznivá zpráva je, že : Příznivou zprávou je, že 15 : 79 0,2 Velká výhoda je, že : Velkou výhodou je, že 65 : 720 0,1 2. Věta začíná sponou Jde o struktury, jež ilustrují věty (27) až (30), kde na začátku souvětí stojí spona (vše ČNK): (27) Je úspěch, že se městu podařilo sehnat peníze na rekonstrukci. (28) Je pověra, že divadlo lze analyzovat očima, ušima a mozkem. (29) Je paradoxem, že v nemocnicích nejrychleji rostou právě výdaje za tzv. nezdravotní služby (jídlo, prádlo, energie ...). (30) Je ironií, že Bach zřejmě nejvíc miloval syna, který měl v hudbě nejmenší úspěch. (zkráceno) Jak ukazuje tab. 8., na rozdíl od struktur, kde je spona v postpozici, u struktur se sponou v antepozici převládá u přísudkového substantiva nominativ. Je otázka, zda je či není náhoda, že instrumentál je v rovnováze s nominativem nebo nad ním převládá zejména u cizích slov: tragédie, iluze, rarita, paradox, kuriozita, ironie. Pokud by šlo o zákonitost, bylo by možno ji vysvětlit tak, že vyhraněně spisovná cizí slova se lépe snášejí s knižním instrumentálem. Jeho knižností lze také vysvětlit fakt, že pronikl i k přísudkovému substantivu pravda (Je pravdou, že), kde z funkčního hlediska (viz výklady výše) není na místě. Tab. 8: Nominativ vs. instrumentál v souvětích s větou podmětovou; souvětí začíná sponou Spona + přísudkové substantivum Počet dokladů Násobek Je paráda, že : Je parádou, že 139 : 0 - Je div, že : Je divem, že 129 : 0 - Je hloupost, že : Je hloupostí, že 20 : 0 - Je škoda, že : je škodou, že 12 640 : 11 1 149 Je smůla, že : Je smůlou, že 176 : 2 88,0 Je nesmysl, že : Je nesmyslem, že 203 : 3 67,7 Je zázrak, že : Je zázrakem, že 652 : 17 38,4 Je problém, že : Je problémem, že 151 : 6 25,2 Je fakt, že : je faktem, že 11 406 : 577 19,8 Je náhoda, že : Je náhodou, že 263 : 15 17,5 Je štěstí, že : Je štěstím, že 460 : 28 16,4 Je pravda, že : je pravdou, že 69 465 : 6 745 10,3 Je hanba, že : Je hanbou, že 78 : 10 7,8 Je ostuda, že : Je ostudou, že 453 : 67 6,8 Je lež, že : Je lži, že 38 : 6 6,3 Je úspěch, že : Je úspěchem, že 75 : 23 3,3 Je chyba, že : Je chybou, že 367 : 133 2,8 Je pověra, že : Je pověrou, že 10 : 5 2,0 Je výhoda, že: Je výhodou, že 531 : 278 1,9 Je neštěstí že : Je neštěstím, že 31 : 21 1,5 Je tragédie, že : Je tragédií, že 46 : 45 1,0 Je překvapení, že : Je překvapením, že 20 : 24 0,8 Je iluze, že : Je iluzí, že 20 : 24 0,8 Je rarita, že : Je raritou, že 9 : 14 0,6 Je paradox, že : Je paradoxem, že 336 : 718 0,5 Je kuriozita, že : Je kuriozitou, že 2 : 10 0,2 Je záhada, že : Je záhadou, že 7 : 30 0,2 Je ironie, že : Je ironií, že 30 : 372 0,1 Je realita, že : Je realitou, že 4 : 58 0,07 Je skutečnost, že : Je skutečností, že 31 : 670 0,05 Je samozřejmost, že : Je samozřejmostí, že 3 : 358 0,001 Je zajímavost, že : Je zajímavostí, že 0 : 72 - Nulové podíly instrumentálu u přísudkových substantiv paráda, div, hloupost a minimální podíly instrumentálu u substantiv smůla, nesmysl, zázrak, ale zejména u substantiva škoda, ukazují, že nominativ je zde pevnou normou, která se překročí jen zcela výjimečně a nefunkčně. G. Přísudkové substantivum ve větách s podmětovým infinitivem 1. Věta začíná přísudkovým substantivem Pokud věta začíná přísudkovým substantivem, jež bezprostředně následuje spona a podmětový infinitiv, u většiny přísudkových substantiv výrazně převládá instrumentál; přesto u několika přísudkových substantiv naopak převládá nominativ; ukazuje to tab. 8: Tab. 8: Instrumentál vs. nominativ ve větách s podmětovým infinitivem v postpozici Přísudek Počet dokladů Násobek Smyslem je : Smysl je + inf. 1 709 : 12 142,4 Samozřejmostí je : Samozřejmost je + inf. 201 : 2 100,5 Účelem je : Účel je + inf. 757 : 9 84,1 Cílem je : Cíl je + inf. 23 514 : 363 64,8 Podmínkou je : Podmínka je + inf. 788 : 11 71,6 Úkolem je : Úkol je + inf. 818 : 24 34,1 Alternativou je : Alternativa je + inf. 75 : 3 25,,0 Klíčem je : Klíč je + inf. 181 : 8 22,6 Nutností je : Nutnost je + inf. 113 : 8 14,1 Výhodou je : Výhoda je + inf. 41 : 3 13,7 Záměrem je : Záměr je + inf. 1164 : 79 14,7 Řešením je : Řešení je + inf. 832 : 65 12,8 Snahou je : Snaha je + inf. 1154 : 106 10,9 Prioritou je : Priorita je + inf. 601 : 68 8,8 Výzvou je : Výzva je + inf. 29 : 5 5,8 Pravidlem je : Pravidlo je + inf. 24 : 5 4,8 Předpokladem je : Předpoklad je + inf. 73 : 19 3,8 Ideálem je : Ideál je + inf. 66 : 21 3,1 Chybou je : Chyba je + infinitiv 101 : 34 3,0 Základem je : Základ je + inf. 1598 : 541 3,0 Trendem je : Trend je + inf. 198 : 86 2,3 Strategií je : Strategie je + inf. 22 : 12 1,8 Slušností je : Slušnost je + inf. 16 : 9 1,8 Cestou je : Cesta je + inf. 31 : 22 1,4 Odvahou je : Odvaha je + inf. 4 : 10 0,4 Hloupostí je : Hloupost je + inf. 1 : 4 0,3 Uměním je : Umění je + inf. 19 : 123 0,2 Radostí je : Radost je + inf. 2 : 32 0,06 Doklady konkurence ve větném kontextu: Alternativou je odsávat emise přímo ze vzduchu. Alternativa je investovat do praktického profesního vzdělávání, jež lidi udrží na hladině dnešního, proměnlivého pracovního trhu. Cestou je inspirovat se, ale ne slepě následovat či porovnávat neporovnatelné. Cesta je vyhnout se tomu druhu blahobytu, který stojí na principu dalšího a dalšího naplňování tužeb. Strategií je nezvyšovat úvěrové zatížení podniku. Strategie je kombinovat zkušenosti na různých površích a tratích s určitou podporou pro nepříliš zkušené jezdce," vysvětluje Mühlmeier Uměním je vyrábět technicky vyspělé zboží tak, aby bylo z pohledu uživatele jednoduché a příjemné. Umění je postavit krásnou a do prostředí města dokonale padnoucí jedinečnou stavbu, jakou je například Opera v Sydney. Základem je mít vyřešené vztahy s partnerem i rodiči, rozhodnout se, čeho chci ve svém zaměstnání dosáhnout a kolik tomu hodlám obětovat času a energie. Základ je vyhnout se klišé a floskulím. 2. Věta začíná podmětovým infinitivem Pokud věta začíná podmětovým infinitivem (např. Hýbat se) a končí přísudkovým substantivem, jemuž bezprostředně předchází spona (např. je nutnost), je přísudkové substantivum zpravidla v nominativu: V korpusu SYN v8 připadá na více než 1 300 dokladů vět s nominativem pouhých 38 dokladů vět s instrumentálem. Srov.: Být normální je nuda. Hrát padouchy je krása. Hýbat se je nutnost. Milovat Ukrajinu i Lenina je schizofrenie. Nespěchat je rozkoš. Obléci dres národního týmu je čest. Profitovat na cizím neštěstí je hyenismus. Rozeznávat ptačí zpěvy je věda. Učit děti je poslání. Vystudovat na dobrého lékaře je dřina. Dělat navíc cokoli jiného je utrpením. Podceňovat možná rizika je chybou. Učit děti je posláním. Učit se z minulosti je povinností. Vést národní mužstvo je poctou. Zůstat zdravá je prioritou. Pokud je přísudkové substantivum rozvito substantivním atributem v genitivu, je poměr nominativu a instrumentálu přísudkového substantiva zcela vyrovnaný. Vět začínajících podmětovým infinitivem, jejichž přísudkem je substantivum v nominativu determinované genitivem substantiva, přičemž mezi infinitivem a sponou je mohou být až tři slova, je v korpusu SYN v8 310, analogických vět s přísudkovým instrumentálem je 319. Doklady vět s přísudkovým nominativem (seřazeno abecedně podle přísudkového substantiva): Ignorovat ústavu je akt barbarství. Být singl je fenomén doby. Nebát se ozvat je heslo dne. Přiznat to je lekce pokory. Najít toho správného člověka je otázka náhody. Marnit život pochybami je plýtvání energií. Ustupovat náladám je podstata populismu, nepřítele svobody. Chránit nás je povinnost policie a státu. Odvolávat ředitele příspěvkové organizace je právo ministra dané zákonem. Ctít kritiku je přepych demokracie. Najít poklad je sen většiny kluků i některých dobrodružněji založených holčiček. Být dobře materiálně zajištěni je touha většiny z nás. Tlumit a odstraňovat bolest je úloha lékařů už od starověku. Domluvit se je umění kompromisů. Mít dobrou strategii je věc disciplíny. Mít tu koncert je vrchol prestiže. Stavět izolované půlkilometrové ministezky je vyhazování peněz. Mít dobrého gólmana je základ úspěchu. Zamilovat se je záležitost okamžiku. Přemýšlet o cílovém publiku je zhouba umělce. Být modelářem je způsob života. Doklady vět s přísudkovým instrumentálem (seřazeno abecedně podle přísudkového substantiva): Vytvořit takový svět je cílem tvůrců. Skrývat vlastní názor je formou ilegality. Realizovat toto právo občana je odpovědností vlády a parlamentu. Udělat americké brambory je otázkou minut. Volat provozovatele k odpovědnosti je povinností policie a právem rodičů. Vyprávět realisticky a dokumentárně je požadavkem doby Být zdravý a výkonný je předpokladem úspěchu a štěstí. Být slavný a známý je snem většiny herců a politiků. Vymlouvat se na jiné je ukázkou slabosti. Zaopatřit rodinu je úkolem manžela. Rozpoznat takové chování je úkolem psychologa, který zpracovává posudky pro soud. Setrvat u této zkušenosti je věcí svědomí. Umět se správně učit je základem úspěchu při vzdělávání. Opět tu ovšem do jisté míry hraje roli konkrétní substantivum. Nominativ převládá např. u následujících přísudkových substantiv: akt, právo, problém, vyhazování, základ (většinou ve spojení je základ úspěchu), způsob, ztráta (pouze ve spojení je ztráta : ztrátou času = 31 : 2). Instrumentál převládá nebo je výlučný např. u následujících přísudkových substantiv: cíl, nošení (pouze ve spojení je nošením : nošení dříví do lesa = 7 : 2) odpovědnost, povinnost, sen, úkol, výsada, dílo (pouze ve spojení je dílem okamžiku). 3. Věta začíná sponou Pokud věta začíná sponou, již bezprostředně následuje přísudkové substantivum a jemu infinitiv, je přísudkové substantivum většinou v nominativu. Jak ale ukazují tab. 9 a 10 i zde je poměr obou pádů velmi různý v závislosti na lexikálním obsazení. V souladu s obecnou funkcí přísudkového nominativu se výlučně či téměř výlučně užívá nominativu u hodnotících substantiv jako hrůza, krása, legrace, nádhera, paráda aj. (viz tab. níže) Pokud jde o instrumentál, zdá se že jeho podíl narůstá u knižních substantiv a/nebo infinitivů (iluze, mýlka, domnívat se, sledovat); je tu však patrně rovněž třeba počítat i s náhodou nebo vazbou pádu na konkrétní přísudkové substantivum. Tab. 9: Nominativ vs. instrumentál ve větách s podmětovým infinitivem začínajících sponou (spona + konkrétní substantivum + infinitiv obecně) Přísudek Počet dokladů Násobek Je škoda : škodou 360 : 0 - Je paráda : parádou 63 : 0 - Je nádhera : nádherou 41 : 0 - Je zábava zábavou 29 : 0 Je hrůza : hrůzou 20 : 0 - Je krása : krásou 17 : 0 - Je legrace : legrací 12 : 0 - Je luxus : luxusem 12 : 0 - Je smůla : smůlou 9 : 0 - Je zbabělost : zbabělostí 3 : 0 - Je problém : problémem 399 : 1 399 Je hloupost : hloupostí 141 : 2 70,5 Je nesmysl : nesmyslem 668 : 16 41,2 Je radost : radostí 788 : 27 29,2 Je štěstí : štěstím 48 : 4 12,0 Je úleva : úlevou 10 : 1 10,0 Je umění : uměním 92 : 12 7,7 Je bláznovství 10 : 2 5,0 Je pocta : poctou 15 : 3 5,0 Je privilegium : privilegiem 5 : 1 5,0 Je čest : ctí 91 : 23 4,0 Je hanba : hanbou 13 : 3 4,3 Je zločin : zločinem 15 : 4 3,8 Je výhoda : výhodou 130 : 42 3,1 Je sen : snem 9 : 3 3,0 Je hřích : hříchem 20 : 7 2,9 Je omyl : omylem 94 : 32 2,9 Je zážitek : zážitkem 60 : 21 2,9 Je požehnání : požehnáním 5 : 3 1,7 Je slušnost : slušností 21 : 15 1,4 Je chyba : chybou 138 : 136 1,1 Je pokrytectví : pokrytectvím 3 : 3 1,1 Je šílenství : šílenstvím 2 : 3 0,7 Je povinnost : povinností 23 : 46 0,5 Je iluze : iluzí 25 : 46 0,5 Je potěšení : potěšením 7 : 27 0,3 Je utopie : utopií 1 : 10 0,1 Je zvyk : zvykem 3 : 110 0,03 Je mýlka : mýlkou 0 : 5 - Tab. 10: Nominativ vs. instrumentál ve větách s podmětovým infinitivem začínajících sponou (s konkrétním infinitivem; je-li počet dokladů 2, jde vždy o dva různé kontexty ze dvou zdrojů, u počtu 3 může jít jen o dva různé zdroje) Přísudek Počet dokladů Násobek Je problém : problémem sehnat 103 : 0 - Je hloupost : hloupostí myslet si 12 : 0 - Je bláznovství : bláznovstvím hledat 3 : 0 - Je úleva : úlevou vědět 3 : 0 - Je hanba : hanbou být 3 : 0 - Je privilegium : privilegiem mít 3 : 0 - Je nesmysl : nesmyslem tvrdit 53 : 2 26,5 Je radost : radostí sledovat 124 : 8 15,5 Je štěstí : štěstím mít 10 : 1 10,0 Je omyl : omylem myslet si 43 : 5 8,6 Je výhoda : výhodou mít 49 : 13 3,8 Je zážitek : zážitkem vidět 10 : 3 3,3 Je požehnání : požehnáním mít 3 : 1 3,0 Je umění : uměním najít 3 : 1 3,0 Je omyl : omylem domnívat se 24 : 10 2,4 Je čest : ctí být 31 : 12 2,6 Je pocta : poctou být 4 : 2 2,0 Je chyba : chybou myslet si 9 : 7 1,3 Je výhoda : výhodou začít 4 : 3 1,3 Je hřích : hříchem nechat 4 : 4 1,0 Je iluze : iluzí myslet si 15 : 15 1,0 Je povinnost : povinností mít 2 : 2 1,0 Je zážitek : zážitkem sledovat 7 : 9 0,8 Je chyba : chybou dávat 2 : 4 0,5 Je výhra : výhrou 1 : 2 0,5 Je potěšení : potěšením sledovat 2 : 8 0,3 Je iluze : iluzí domnívat se 2 : 14 0,1 Je zvyk : zvykem označovat 0 : 4 - Je chyba : chybou spoléhat 0 : 4 - Je utopie : utopií domnívat 0 : 3 - Je sen : snem mít 0 : 2 - Je povinnost : povinností vytvořit 0 : 2 - Je radost : radostí konstatovat 0 : 2 - Doklady konkurence nominativu a instrumentálu: Je bláznovství hledat, odkud a kam směřuje život? Je bláznovstvím snažit se spoutat přístup k dětem nějakými pravidly a tvrdit, že jedině mnou definovaná cesta je ta správná. Je iluze myslet si, že ženy vůbec mají volbu zůstat doma a nepracovat. Je iluzí věřit, že nějaké řešení je dobré pro všechny lidi všech dob. Je požehnání mít tak šikovné děti, co se o sebe dokážou postarat. Je požehnáním mít zdravé děti, po kterých jsem tolik toužila, a bezvadného partnera. Je zážitek vidět ty starší lidi, jak jsou perfektně ustrojeni. Je zážitkem sledovat, jak to s lidmi umí. Je zločin zabít vědce, jenž chystá jaderný holokaust? Je zločinem okrást teroristu, který shání štěpný materiál? H. Konstrukce typu Jak běžný jev je kometa na obloze? Ve specifické větné konstrukci s výrazem jak stojícím na začátku věty tázací (věta v názvu kapitoly a věty (31) a (32)) nebo věty zvolací (věty (33) a (34)) nebo jako vztažný výraz na začátku věty vztažné (věty (35) a (36)) jsou přísudkový nominativ a instrumentál v rovnováze (vše ČNK): (31) Jak nákladný koníček je psaní? (32) Jak velkým problémem je nevěra, alkoholismus či neschopnost otěhotnět? (33) Jak mistrovské dílo je člověk! (34) Jak vzácným duchem je Riccardo! (35) Jak mocné médium je televize, víme všichni. (35) Jak cennou zeleninou je zelí, to už věděli staří Římané. (zkráceno) 2.3.3.2. Složený přísudek s predikativním adjektivem Jde o běžný typ přísudku složeného z auxiliáru a přídavného jména; přísudkové adjektivum je v nominativu: (1) Obloha je modrá, mělká, zbrázděná jen střapatými faldíky páry. (ČNK) Případy, kdy je užito adjektiva v instrumentálu, jsou po sponě být výjimečné: (2a) Plzeň sice snížila, ale konečný výsledek 3:1 je zaslouženým. (ČNK) (3a) Význam materiálu je pro tvorbu věcí zásadní, neboť věc existuje, pokud je hmotnou. (ČNK) Instrumentál je tu patrně důsledkem elize opakovaného substantiva, které se kvalifikuje: (2b) Plzeň sice snížila, ale konečný výsledek 3:1 je výsledkem zaslouženým. (3b) Význam materiálu je pro tvorbu věcí zásadní, neboť věc existuje, pokud je věcí hmotnou. V přísudku mohou stát všechny sémantické i morfologické typy adjektiva, nejen neodvozená jakostní (věta (1)), ale i adjektiva relační a odvozená ze jmen i ze sloves (obě věty ČNK): (4) Hrací figurky jsou kovové. (5) Večeře byla vynikající. Některá morfologická slovesná adjektiva nabyla funkce substantiva, substantivizovala se, např. pracující, prodávající, soutěžící; stojí-li po sponě, jsou to rovněž substantiva, nikoli adjektiva. Např. Druhou cílovou skupinou jsou pracující. – Poplatníkem daně je prodávající. – Druhým problémem budou soutěžící. – Naše škola má tisíc studentů a zhruba polovina z nich jsou dojíždějící. Slovesná adjektiva zakončená na -cí mohou stát v přísudku jako jeho jmenná součást jen tehdy, mají-li kvalifikační funkci, nikoli funkci čistě dějovou, tj. pokud se jimi prostřednictvím poukazu k ději vyjadřuje, jakou vlastnost má entita vyjádřená podmětem věty. Kvalifikovat entitu vyjádřenou podmětem věty mohou ale i některá slovesa, jichž se užívá bez lexikálního vyjádření objektu děje, čímž se děj vztahuje na lidi vůbec; slovesný přísudek je pak synonymní s odpovídajícím přísudkem slovesně-jmenným (verbonominálním): (6a) Každá technika fascinuje. (ČNK) (6b) Každá technika je fascinující. (7a) Výsledný tvar je fascinující. (ČNK) (7b) Výsledný tvar fascinuje. (8a) Nezvládnutá nebo žádná zpětná vazba demotivuje. (ČNK, zkráceno) (8b) Nezvládnutá nebo žádná zpětná vazba je demotivující. (9a) Taková výplata je demotivující. (ČNK) (9b) Taková výplata demotivuje. Některá adjektiva stávají v přísudku věty jen v negované podobě. (10) Láska k rodnému kraji je nehynoucí. (11) Vždyť ten člověk je nemohoucí. Pokud má přísudek označovat pouze děj sám, pak slovesného adjektiva jako součásti přísudku nelze užít: (12a) Ten dům hoří! (ČNK) (12b) *Ten dům je hořící. (13a) Opona padá. (ČNK) (13b) *Opona je padající. (14a) Naše země nevzkvétá. (V. Havel – ČNK) (14b) *Naše země není vzkvétající. Dějové adjektivum se v přísudku věty neužívá ani v případech, kdy se entitě v podmětu věty přisuzuje změna vlastnosti, čili v jistém smyslu také vlastnost: (15a) Obilí žloutne, pupeny chřadnou. (ČNK) (15b) *Obilí je žloutnoucí, pupeny jsou chřadnoucí. Užití takového adjektiva po sponě být však není vyloučeno a za určitých syntaktických a/nebo textových okolností se s ním lze setkat; např. při koordinaci s jakostním, nedějovým adjektivem: (16) Žádná společnost nemůže být opravdu šťastná a vzkvétající, žije – li její největší část v chudobě a nedostatku. (ČNK) (17) Zase bude slabý, důvěřivý, doufající, čekající … a potom nevyhnutelně zklamaný? (M. Klevisová, Dům na samotě) (18) Bylo to velmi sofistikované, propracované a fungující. (R. Šlachta, Třicet let pod přísahou) Srov. dále: Jsem tak snaživá a ochotná a vstřícná a chápavá a naslouchající a přirozená a veselá a neutuchající, že se mi z toho dělá špatně. (H. Pawlovská) Nikdo se nesmál, protože v ukřižovaném bylo něco tak tichého, zdál se tak starý, bezbranný, slabý, tak volající svou pokorou o slitování […] (H. Sienkiewicz, Quo vadis) Ve vlastnost se může ve speciálním kontextu proměnit i jinak ryzí děj, resp. trvající stav: (19) Tehdy se objevily aktivní sesuvy, které do té doby byly spící. (20) Všechno to z něj vyrvala a namísto toho mu poskytla lásku, která nebyla toužící, ale dávající. Srov. dále: Většina z asi čtyř set je klidná, jsou spící nebo vyhaslé. Pokus o vyslovení nedůvěry mu však sotva přidá na popularitě, která se zdá být stále více blednoucí. Langer o prezidentovi kdysi řekl, že je "chřadnoucí monarcha". A Havel včera v rozhovoru pro BBC prohlásil: ano, jsem "chřadnoucí", ale rozhodně ne "monarcha". Esteřino nadšení a energie byly pohlcující. (A. Mornštajnová) Od prvních krůčků na jevišti zjevila se poprvé ve větší roli dramaturgyně Blanka Fišerová. Její Máša je hořce nepochopená, vadnoucí, ve vodce se utápějící. Má říše buď bohatá a vzkvétající, můj lid buď poslušný a šťastně žijící. Blížilo se jaro, tma venku byla zvoucí […] (J. Hutka) V korpusu SYN v8 je 14 dokladů vět s přísudkovým adjektivem spící, které stojí bezprostředně po tvaru auxiliáru (je spící, jsou spící, není spící, byl spící, byly spící, by byl spící). Avšak spojení adjektiva spící pouze v tomto základním tvaru s nominativem substantiva, jež adjektivum bezprostředně následuje (spící muž, člověk, dítě, agent, panna, bezdomovec, obr, buňka, žena aj.), má 2435 dokladů. Samotné adjektivum spící jako lexém má 24 872 dokladů. Spojení ,auxiliár být + toužící¢ má tři doklady (jeden z nich obsahuje věta (18), avšak lexém (lemma) toužící má 10 708 dokladů. Následují doklady dějových adjektiv, jimž bezprostředně předchází auxiliár; jsou uspořádány do frekvenčních pásem a v rámci nich seřazeny abecedně: Přísudková adjektiva zakončená na -ící Od 100 dokladů výše: alarmující, demotivující, deprimující, devastující, dostačující, fascinující, frustrující, inspirující, limitující, motivující, obohacující, odpovídající, odstrašující, odzbrojující, ohlušující, ohromující, okouzlující, omračující, osvěžující, osvobozující, ponižující, postačující, potěšující, povzbuzující, překvapující, rozhodující, skličující, smrtící, stresující, strhující, svazující, šokující, ubíjející, udivující, uklidňující, určující, uspokojující, varující, vyčerpávající, vyhovující, vypovídající, vysilující, vzrušující, zarážející, zavádějící, zavazující, zdrcující, zkreslující, znepokojující, zničující. Vybrané doklady v kontextu: Samozřejmě, že otázka peněz je limitující. Zdravotní stav mužstva je uspokojující. Paradoxy současného života jsou varující. 10 až 92 dokladů: burcující, degradující, dehonestující, demoralizující, diskriminující, diskvalifikující, dlouhotrvající, dominující, donebevolající, doporučující, elektrizující, chybující, imponující, iritující, klesající, ležící, naplňující, narůstající, nervydrásající, neslyšící, neutuchající, nicneříkající, obtěžující, odpuzující, odrazující, ohrožující, ochromující, omezující, oslňující, paralyzující, pobuřující, pomíjející, posilující, postupující, povznášející, prosperující, provokující, přející, přesvědčující, převažující, sebezničující, spalující, stávající, stimulující, stoupající, traumatizující, ucházející, uchvacující, unavující, urážející, uspokojující, utuchající, uvolňující, všeobjímající, všeříkající, vystihující, vzrůstající, zahanbující, zatěžující, zjednodušující, zneklidňující, zraňující. Vybrané doklady v kontextu: Další závěry komise byly doporučující. [...] většina pacientů se pohybuje obtížně nebo jsou ležící. Svoboda je chaos, který je ohrožující. Trend prodejů našich vozů je stoupající. 5 až 9 dokladů: destabilizující, doplňující, fungující, hledající, hodnotící, hostující, hrající, hypnotizující, chodící, ilustrující, kompromitující, likvidující, milující, nabíjející, občerstvující, očišťující, omamující, ozdravující, podmaňující, pohoršující, pokořující, praktikující, prohrávající, přispívající, rozčilující, sestupující, slyšící, spící, stigmatizující, stísňující, ustavující, ustupující, usvědčující, utěšující, všeobsahující, vševypovídající, zabíjející, zarmucující, zastrašující, znechucující, znervózňující, žijící. Vybrané doklady v kontextu: Jste věřící? Složitá otázka. Já jsem hledající. Uvedený výčet jistě není úplný a rozhodně není hodnotící. Sice využívá vozík, ale je chodící. Já už ale nejsem zamilovaný, jsem milující. Navíc v horách je čistší vzduch, hezčí příroda, to je nabíjející. Moc neplánujte, spontánnost je uvolňující. Preventivní akce by neměly být zastrašující. Ti žijící nejsou význační a ti význační už nejsou žijící. Přísudková adjektiva zakončená na -oucí dechberoucí, nehynoucí, matoucí, nemohoucí, plovoucí, rostoucí, rychleschnoucí, srdcervoucí, stárnoucí, vroucí, všemohoucí, vševědoucí, žádoucí, živoucí. Vybrané doklady v kontextu: Vrtná plošina pro střední hloubky. Je plovoucí, ale je pevně ukotvena ke dnu. Trend odhalených kožních nádorů je rostoucí. Přísudková adjektiva zakončená na -ací bodovací, nafukovací, otevírací, oťukávací, poznávací, rozkládací, seznamovací, skládací, splachovací, startovací, testovací, udržovací, vyhlazovací, vyřazovací, zahřívací. Vybrané doklady v kontextu: Nicméně bude to vláda, která je udržovací. Systém turnaje je vyřazovací. Pozn.: Jiné poměry mohou panovat v jiných jazycích. Např. v románu Miláček G. de Maupassanta je v originále užita věta: Il était inquiet et frémissant., což doslova znamená Byl neklidný a třesoucí se. Ani v češtině ovšem takovou větu není třeba odmítat jako negramatickou, spíše jen jako stylově neobratnou. 2.3.3.3 Složený přísudek s předložkovou vazbou I. Obecná charakteristika Velmi frekventovaným typem složeného přísudku jsou přísudky složené z předložky a substantiva; nejčastěji se tu užívá předložek (abecedně): bez, do, k(e), mezi, mimo, na, nad, o, po, pod, pro, před, při, s(e), u, v, z, za, ze. Tento typ složeného přísudku ilustrují věty (1) až (12) (vše ČNK): (1) Zámek byl na prodej za 16 milionů korun. (2) Měsíc je v úplňku. (3) Také tato funkce je k dispozici. (4) Potom vstal, čímž naznačil, že rozhovor je u konce. (5) Matka je při vědomi. (6) Vánoce jsou za dveřmi. (7) Veronika je po tatínkovi. (8) Vítr nefouká a obloha je bez mráčku. (9) Úroda je už pod střechou. (10) Ta kniha je o lásce a o potřebě lásky. (11) Přístup je ze III. nádvoří tzv. Býčím schodištěm. (12) Vše je z másla a dalších kvalitních surovin. Přísudkové substantivum ve spojení s předložkou je buď výrazem prostorové nebo časové lokalizace (věty (13) a (14)), anebo jde o gramatický prostředek víceméně frazeologizovaný – ten vyjadřuje různé statické relace (věty (2), (3), (5) až (12) výše, nebo děj či jeho završení (věty (4) a (15) či sklon k ději (věta (1) výše a věty (16) až (18); přísudkové substantivum může být rozvito jiným substantivem nebo infinitivem – věta (19): (13) Do odpoledne je ve škole, pak má třeba housle a karate, večer ještě třeba koncert. (14) Premiéra je ve čtvrtek. (15) PET nelze užít u dětí, jejichž mozek je ve vývoji. (16) To už Američané věděli, že válka je na spadnutí a že je nevyhnutelná. (17) Sýček je na vymření a potřebuje okamžitou pomoc. (18) Mary bylo do pláče. (19) Film je o svobodě člověka rozhodnout se, jaký by chtěl být. II. Přísudky s jednotlivými předložkami Následuje výběr z přísudkových substantiv následujících bezprostředně po jednotlivých předložkách, jimž bezprostředně předchází spona (abecedně): 1. (je, byl, …) bez angažmá, bariér, dluhů, elektřiny, energie, hranic, chuti, chyb, komplikací, medaile, mráčku, naděje, nápadu, následků, nebezpečí, peněz, podpory, pohybu, poplatku, porážky, poskvrny, potíží, práce, problémů, proudu, rizika, sněhu, šance, teplot, trenéra, vady, viny, vody, zápachu, závad, zranění, života. Přísudky ve větném kontextu: Cyklista Michal Hrazdíra je bez angažmá, ale má velké plány. Kongresové prostory jsou bez bariér, parkoviště se nachází 30 metrů od objektu. Operační výkon byl bez komplikací, i tak ale následovala speciální pooperační intenzivní péče. Hra byla bez nápadu a invence. Vždyť práce pilota není bez nebezpečí. 2. (je, byl, …) k(e) dispozici, dobru, dostání, jídlu, mání, nahlédnutí, nalezení, nastěhování, nevydržení, nezaplacení, pláči, poražení, pronajmutí, sehnání, smíchu, uzoufání, vidění, vyzvednutí, vzteku, zakoupení, zamyšlení, zapůjčení, zastižení, zhlédnutí. Přísudky ve větném kontextu: Byty budou k nastěhování na jaře příštího roku. Každý tým je k poražení. Vstupenka bude k vyzvednutí před utkáním ve vestibulu stadionu . Celé video je k zhlédnutí na našem facebooku. 3. (je, byl, …) mezi elitou, kandidáty, náhradníky, oběťmi, obžalovanými, vyvolenými, ženami. Přísudky ve větném kontextu: Estonsko je mezi elitou (titulek) Havel je mezi kandidáty na Nobelovu cenu za mír (titulek) Michala Pospíšilová je mezi vyvolenými (titulek) Drama bylo mezi ženami (titulek) 4. (je, byl, …) mimo areál, diskusi, dohled, domov, dosah, Evropu, hru, kontrolu, město, možnosti, nebezpečí, obec, oblast, ohrožení, podezření, pochybnost, politiku, Prahu, provoz, realitu, republiku, sezonu, službu, záběr.zákon. Přísudky ve větném kontextu: Avšak Švédsko bylo mimo dosah, příliš daleko […] (překlad: J. Heller) Všechny tyto, ale i další vlivy jsou mimo možnosti ovlivnění pěstitelem. Knihovna je mimo obec, na druhém břehu Svitavy, v takovém domku nad silnicí. Ve Velké Británii se naštěstí zdá, že vydra je mimo ohrožení. V několika oblastech země byla opět vysazena do přírody, voda v řekách, jako je například Temže, je díky účinné likvidaci odpadních vod čistší než dříve. Unie už jednou dokázala, že její ambice jsou mimo realitu, komplikují rozvoj a snižují konkurenceschopnost. Zásadou ale je: žádné otázky v obraze, redaktor je mimo záběr. 5. (je, byl, …) na (s lokálem) cestách, dovolené, horách, hřišti, konci, návštěvě, nohou, obzoru, odchodu, palubě, programu, rozpacích, sále, scéně, seznamu, sídlišti, stopě, suchu, světě, svobodě, špici, trhu, ústupu, útěku, vrcholu, vzestupu, začátku; na (s akuzativem) dohled, dosah, odpis, prodej, spadnutí, roztrhání, vymření. Přísudky ve větném kontextu: "Myslím, že psi jsou na stopě," pravil. Obloha se projasňovala a bylo zřejmé, že bouřka je na ústupu. Alergie jsou na vzestupu ve všech rozvinutých zemích, nejvíce mezi městským obyvatelstvem. Cíl je na dohled. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale auto bylo na odpis. 6. (je, byl, …) nad (s instrumentálem) hladinou, hranicí, nulou, obzorem, propastí, průměrem, úrovní, věcí, vodou, zákonem, zemí. (s akuzativem) bohatství, míru, očekávání, rámec, síly, zákon, zlato. Přísudky ve větném kontextu: Tenká vlhká kůže vstřebává kyslík. Oči a nozdry jsou nad hladinou, zbytek těla je ponořen. Mzdy nerostou, ceny stoupají. Země nevzkvétá. Euro je nad propastí. Staré české přísloví prý praví , že šetrnost je nad bohatství […] Proto v závěru knihy zazní názor, že spravedlnost je nad zákon, […] 7. (je, byl, …) o lásce, půlnoci, svátcích, svobodě, víkendu. Přísudky ve větném kontextu: Film je o lásce slepých lidí k druhým a k světu. Začátek je o půlnoci. Pozn.: Ve větách typu Fotbal je o emocích je predikát „být o něčem“ zkratkovitou formulací odpovídající zhruba významu „hrát v něčem podstatnou roli“, „být důležitou, příznačnou součástí něčeho“ atp. Tato „floskule“ se v češtině začala šířit až po roce 2000. 8. (je, byl, …) po havárii, kolaudaci, matce, nemoci, operaci, opravě, porodu, požáru, premiéře, rekonstrukci, ruce, smrti, tátovi, transplantaci, úrazu, zákroku. Pozn.: Na jistou míru frazeologizace, resp. ustálenosti přísudku typu ,být po + substantivumʻ ukazuje to, že např. přísudek typu „být po schválení“, např. °Projekt je po schválení, nemáme doložen. Jiné podobné přísudky jsou doloženy jen okazionálně a výjimečně: V naší studii jsme se zabývali nejen tím, zda mikroplasty jsou , či nejsou v pitné vodě. Také jsme řešili, kolik jich tam je předtím, než voda doputuje do úpravny, a kolik jich je po úpravě. – Zraněný řidič už je po vyšetření. Přísudky ve větném kontextu: Vůz byl po havárii a ještě nebyl opravený. Lounské divadlo je po opravě, hrát začne v polovině listopadu (titulek) Když se narodí dítě s DS, problémů nastane několik hned v prvních dvou hodinách. Lékař smutnou diagnózu oznámí ve chvíli, kdy jsou rodiče nejcitlivější. Maminka je po porodu, tatínek právě dotapetoval poslední stěnu v novém dětském pokojíčku. Hala je po požáru, tudíž nelze vyloučit, že by se ještě mohlo něco zřítit. Prezident je po zákroku a dnes jde domů (titulek) 9. (je, byl, …) pod dohledem, dozorem, hladinou, hranicí, kontrolou, limitem, nadvládou, nulou, ochranou, palbou, patronací, patronátem, povrchem, proudem, průměrem, sněhem, správou, střechou, taktovkou, tlakem, úrovní, vládou, vodou, zámkem, záštitou, zemí. Přísudky ve větném kontextu: Také okolní lesy jsou pod kontrolou. Oba časy byly pod limitem Tady se dá hovořit o obrovském nebezpečí, protože kolejiště je pod proudem a v krátkých intervalech zde jezdí vlaky. Také některé další práce byly pod taktovkou Čechů. Běžný řidič je pod tlakem velkého množství stresujících faktorů – maximálně hustá doprava s rostoucí rychlostí na něj kladou stále vyšší požadavky. 10. (je, byl, …) pro cizince, cyklisty, děti, diváky, dospělé, důchodce, hlupáky, chodce, legraci, lidi, muže, ostudu, pacienty, podnikatele, policisty, radost, seniory, slabochy, smích, starce, veřejnost, zábavu, začátečníky, zbabělce, zemědělce, zlost, ženy. Přísudky ve větném kontextu: Kasina jsou pro cizince (titulek) Vznikl tam pouze konflikt mezi maminkou s kočárkem a kolařem, který si stěžoval co tam dělá, že stezka je pro cyklisty. Slevy jsou pro seniory a skupiny. 11. (je, byl, …) před dokončením, krachem, zdaněním, bankrotem, uzavřením, kolapsem, soudem, schválením, zhroucením, rozpadem, rekonstrukcí, kolaudací, zánikem. Přísudky ve větném kontextu: Roční úrokové sazby jsou před zdaněním, tedy hrubé. Případ je před uzavřením. Jejich krátké manželství je před rozpadem, když novomanželka zjistí, že je těhotná. Můžeme se domnívat, že český jazyk je před zánikem. (Týdeník Květy, 1999) 12. (je, byl, …) při chuti, ruce, síle, smyslech, vědomí, zemi. Přísudky ve větném kontextu: Ostroretky byly při chuti, vařené kroupy dělaly divy. Vyběhla jsem z vozu a zjistila jsem, že muž je při vědomí, leč krvácí z hlavy. 13. (je, byl, …) s(e) dětmi, dopravou, koupelnou, mákem, otazníkem, parkováním, penězi, počasím, ubytováním, vodou. Přísudky ve větném kontextu: A když máma chce jít na aerobik, tak tatínek bude s dětmi, bude se s nimi učit a vysavač a prachovka pro něj nebudou strašák. Velký problém je s dopravou. Výraznou změnou procházejí lůžkové jednotky – všechny pokoje budou s koupelnou a monitorované. 14. (je, byl, …) u babičky, cíle, dna, hasičů, konce, moci, moře, policie, porodu, soudu, vody, výslechu. Přísudky ve větném kontextu: Rudo-černé souvládí bylo u moci od konce druhé světové války plných 40 let . Legendární tenista byl u porodu a po boku manželky zůstane v porodnici ještě několik dnů. Vydavatel Hitlerovy knihy byl u výslechu (titulek) 15. (je, byl, …) v(e) městě, shodě, skluzu, službě, spojení, sporu, stínu, stresu, střehu, škole, válce, varu, vazbě, vedení, vězení, vládě, vodě, výhodě, výrobě, výstavbě, vývoji, vzduchu, ztrátě. Přísudky ve větném kontextu: Dokumentace je ve shodě s platným územním plánem. Manželé byli ve sporu kvůli příteli jedné z dcer. Býk byl ve střehu. (překlad: E. Hemingway) Starší sourozenec je ve výhodě, protože si jako první vybírá roli, která vyhovuje jeho „naturelu“. V roce 2003 se rozhodl Lidl vstoupit na švédský trh a od té doby je zde zatím pouze ve ztrátě. 16. (je, byl, …) z cihel, ciziny, dotací, dovozu, formy, hliníku, kamene, kůže, lásky, obliga, oceli, plastu, Prahy. Přísudky ve větném kontextu: Každý šestý návštěvník byl z ciziny. „Školku jsme platili z obecní kasy, ani koruna nebyla z dotací. Musím říct, že nás to jako obec velmi zatížilo,“ podotkl místostarosta […] Všem úvahám o tom, že Dortmund je z formy, se hráči tvrdě brání. (je z formy = není ve formě) To dítě bylo z lásky. 17. (je, byl, …) za (s instrumentálem) čárou, dveřmi, hranou, humny, mřížemi, rohem, vrcholem, zenitem. (s akuzativem) chvilku, odměnu, trest, hrdinu, hvězdu, poplatek, zásluhy. Přísudky ve větném kontextu: Krize je za vrcholem, nastávají lepší časy. „Jídlo bude za chvilku,“ řekl. (překlad: E. Hemingway) Máme s manželem zařízenou dohodu, že sex je za odměnu. „Komu to pomohlo? Jen ODS. Mirek Topolánek je za hrdinu a jeho hříchy z nedávné minulosti už nikoho nezajímají,“ […] Slunečníky byly za poplatek. 2.3.3.4 Složený přísudek s infinitivem Na okraji systému jsou větné struktury, jejichž složeným přísudkem je ,je/není + infinitiv’ a podmětem je rovněž infinitiv: (1) Lovit není vraždit. (J. Janoušek, Jan Werich za oponou) Srov. dále: Za třetí, zahálet není lenošit. Lenošit je opomenout dělat něco, co by člověk dělat měl, a místo toho chtít si hovět. Zahálet, to je nedělat vůbec nic a přitom vůbec nic nechtít. Poznávat není bojovat; ale ten, kdo jednou mnoho pozná, bude mít mnoho zač bojovat: tak mnoho, že i za to bude zván relativistou. (K. Čapek – ČNK) Kritizovat není pomlouvat: kritizovat je funkce vědecká. 2.3.4 Přísudek verbonominální s kategoriálním slovesem 2.3.4.1 Základní charakteristika Poznámka: Vzhledem k neostré hranici mezi přísudkem s kategoriálním slovesem a přísudkem elementárním viz též oddíl III, kap. 2 Přísudek a jeho druhy a kap. 5.4.1 Věty o existenci. Jde o složený přísudek, jehož jádro je vyjádřeno substantivem označujícím děj nebo stav a jeho přisuzovací (predikační) kategorie jsou vyjádřeny významově vyprázdněným kategoriálním slovesem: provést analýzu, dát radu, mít strach, chovat naději, udělat kotoul. Oproti elementárním predikátům vyjádřeným pouze slovesem je tedy v přísudku tohoto typu (zkratka VNP) rozděleno sémantické a formální větné jádro mezi slovesnou a jmennou složku. K VNP může existovat více či méně synonymní elementární přísudek, a to (a) s derivačním vztahem příslušnému dějovému jménu; (b) bez tohoto vztahu: (a) provést analýzu : analyzovat, dát radu : poradit (b) chovat naději : doufat Pro slovesnou složku se v gramatikách a speciální literatuře vedle termínu kategoriální sloveso synonymně užívají též termíny funkční sloveso (podle něm. Funktionsverb), podpůrné sloveso (fr. verbe support, angl. support verb), příp. anglické light verb. Srov: (1) To, v co jsem chovala naději, v co jsem doufala tolik let, konečně přišlo [...]. (ČNK) Synonymní elementární slovesný přísudek však není vždy k dispozici. Zejména pokud je příslušné dějové jméno odborným termínem, synonymní elementární přísudek často chybí: udělat kotoul – Ø. Ve funkci kategoriálního slovesa se může uplatnit v principu libovolné české sloveso, které v kombinaci s daným dějovým jménem ztratilo nebo výrazně oslabilo svůj lexikální význam (srov. elementární slovesný predikát chovat dítě vs. VNP chovat naději) a plní tak pouze funkci kategoriální (aktualizačně predikační) tím, že tvoří formálně syntaktickou kostru věty prostřednictvím své valence a současně vyjadřuje gramatické kategorie (zejm. způsob a čas), které dějové jméno vyjádřit nedokáže. Výrazné oslabení lexikálního významu u kategoriálního slovesa vede k tomu, že ačkoli je z diachronního hlediska výběr kategoriálního slovesa pro dané dějové jméno motivován, ze synchronního hlediska se taková selekce může jevit jako do značné míry arbitrární. Jednotlivá slovesa s kategoriální funkcí pak vytvářejí nečekané synonymní řady: mít / vyslovit / vznést / podat / předestřít / formulovat / adresovat námitku Původní lexikální význam daných sloves přitom nebývá respektován: mít / *vlastnit / *držet námitku. V extrémních případech se jako synonyma s kategoriální funkcí mohou uplatnit i slovesa jinak antonymní: přijmout : vydat rozhodnutí, jak ilustrují věty (2) až (5) (vše ČNK): (2) Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí „bez zbytečného odkladu“. (3) Pokud členské státy EU přijaly rozhodnutí o kvótách dohodnutým způsobem, tak toho nelze moc namítat. (4) Operace vrcholila, ale bylo třeba učinit konečná rozhodnutí a Frazierův šéf mu dal jasně najevo, že volbu z těch dostupných nepříjemných možností nechává čistě na něm. (5) Účastníci Káhirské konference nepřijali žádné rozhodnutí, ale vydali návrh určený k dalšímu prostudování: […] Ve větě (5) by slovesa přijmout a vydat bylo možné vzájemně zaměnit, aniž by to mělo zásadní vliv na smysl sdělení. Pro každé predikativní jméno může existovat několik kategoriálních sloves, která se pak liší: (a) stylisticky: dát / podat / poskytnout informaci; dát / vytnout / vrazit / vlepit / uštědřit facku; (b) způsobem syntaktického ztvárnění věty: Marie dala Petrovi facku : Petr dostal od Marie facku : Padla facka; (c) způsobem slovesného děje: získat vládu nad kým : mít vládu nad kým; mít úzkosti – tonout v úzkostech. Ve jmenné složce VNP se uplatňují zejména (a) paradigmatická i neparadigmatická (k těmto pojmům viz 1. díl, oddíl II. B. Názvy dějů a výsledků děje) substantiva verbální: udělat rozhodnutí; provést analýzu; vyznačovat se /vysokou/ odolností; (b) neodvozená jména označující (psychický) stav: mít strach, chovat naději. Ve jmenné složce VNP se mohou uplatňovat i jiné typy abstrakt (např. smlouva); kategoriální sloveso pak takovému jménu propůjčuje dějové čtení (věta (6)). (6) Se Spojenými státy americkými uzavřelo Turecko roku 1830 smlouvu o přátelství, obchodu a mořeplavbě. (ČNK) Z hlediska větné syntaxe a jejích členů se VNP obvykle jeví jako spojení slovesa s podmětem (věta (7)), nebo komplementem (věty (8) a (9) - vše ČNK): (7) V zastupitelstvu panuje shoda. (8) A policie má strach ze svých statistik [...]. (9) Pak došlo ke změně klimatických podmínek [...]. V porovnání s běžnými kombinacemi elementárního slovesného přísudku s podmětem či komplementy však verbonominální predikáty vykazují některé specifické syntaktické vlastnosti, které jsou představeny v následujícím oddíle. 2.3.4.2 Syntaktické vlastnosti verbonominálních predikátů I. Valence a sémantické participanty Pro syntax VNP je charakteristické především úzké propojení valenční struktury slovesa se sémantickými participanty dějového jména. U elementárního přísudku vytváří predikativní sloveso formální valenční strukturu věty a současně svému podmětu i komplementům přiděluje sémantické role: (10) Město [(subjekt děje)] nedá dopravci [(adresát děje)] peníze[ (předmět děje)] za Opencard Praha [(podnět děje)]. Naproti tomu sloveso v kategoriální funkci vytváří pouze formální valenční strukturu, ale sémantické role vycházejí z přísudkového jména jakožto sémantického predikátu (s výjimkou role kauzátora u kauzativních kategoriálních konstrukcí – viz níže). Sémantické role dějového jména, např. agens (otec) a adresát (syn) ve jmenné skupině rada otce synovi se v rámci VNP (otec dal radu synovi) realizují typicky tak, že obsadí příslušné valenční pozice kategoriálního slovesa (je-li to možné), přičemž jedna valenční pozice slovesa zůstane vyhrazena pro samotné dějové jméno: Sémantické role připisované dějovým jménem bývají totožné se sémantickými participanty daného predikativního slovesa – jako jsou agens a adresát děje ve větách (11a) a (11b): (11a) Otec [(agens)] dal radu synovi [(adresát)]. (11b) Otec [(agens)] dal synovi [(adresát)] peníze (předmět transakce). Není to však pravidlo. Srov.: (12) Martin Berdych [(proživatel)] měl strach, že jeho syna ve Wimbledonu přemáhá únava. (ČNK) Ve větě (12) nemá podmět slovesa mít roli vlastníka, kterou má elementární slovesný přísudek vyjádřený slovesem mít (měl Superba), ale roli proživatele. V rámci VNP lze vyčlenit zvláštní skupinu predikátů s kategoriálními slovesy užitými kauzativně (obě věty ČNK): (13) Oficiální verze zní, že Lily uvedla Terryho v omyl. (14a) [...] nekulturní protesty každopádně vyvolaly odpor intelektuálů proti V. Moricovi. Také tato kategoriální slovesa jsou sémanticky vyprázdněná – jejich funkcí je vyjádřit kauzátora jakožto příčinu děje nebo stavu pojmenovaného substantivní složkou predikátu. Lze je tedy obvykle parafrázovat následujícím způsobem: (14b) Nekulturní protesty způsobily, že se intelektuálové staví na odpor proti V. Moricovi. Z uvedeného přehledu vyplývá, že verbonominální predikáty s kategoriálním slovesem umožňují syntaktickou podobu sémantických participantů ztvárňovat velmi variabilně a tím participanty i děj samotný představovat z různých perspektiv v závislosti na kontextu a komunikačních potřebách. Jednotlivé typy kategoriálních konstrukcí jsou podrobněji představeny v následující kapitole. II. Syntaktická typologie verbonominálních predikátů Ze syntaktického hlediska se jednotlivé VNP liší v tom, v jaké syntaktické pozici stojí jmenná složka predikátu a jak jsou syntakticky realizovány její sémantické role. Vyjděme z věty (15a) s VPN předložily požadavek: (15a) České dráhy totiž předložily kraji požadavek na úhradu ztráty z osobní dopravy ve výši přes 220 milionů korun. (ČNK)[] Predikační strukturu věty (15a) pokládáme za standardní či základní v tom smyslu, že v syntakticky nejzávažnější pozici, v pozici podmětu, stojí sémanticky nejzávažnější participant – agens děje. Pokud má jmenná složka sémantických participantů více a je k dispozici vhodné kategoriální sloveso, které je může realizovat v pozici podmětu, získáme konstrukci konverzní (věty (15b) a (15c): (15b) Kraj obdržel požadavek Českých drah na úhradu ztráty z osobní dopravy ve výši přes 220 milionů korun. [] (15c) Kraj obdržel od Českých drah požadavek na úhradu ztráty z osobní dopravy ve výši přes 220 milionů korun. [] Třetím syntaktickým typem vět s VPN je větná konstrukce, jejíž podmět má funkci kauzátoru, jemuž odpovídá příslušné kategoriální sloveso vyjadřující kauzaci (k pojmu „kauzace“ viz oddíl III., kap. 5.4.6): (15d) Tato situace vyvolala požadavek Českých drah na úhradu ztráty z osobní dopravy ve výši přes 220 milionů korun. [] Čtvrtou systémovou možností je konstrukce, v níž se v pozici podmětu kategoriálního slovesa umístí samotná jmenná složka predikátu: (15e) Objevil se požadavek Českých drah na úhradu ztráty z osobní dopravy ve výši přes 220 milionů korun Z hlediska organizace výpovědi je důležitou vlastností této konstrukce to, že do (syntakticky obligatorní) pozice podmětu neumisťuje žádný sémantický participant, čímž dává možnost všechny sémantické participanty odsunout na pravou periférii nebo dokonce nevyjádřit. Stejného výsledku lze docílit také použitím neosobního kategoriálního slovesa dojít k se jmennou složkou v dativu (např. došlo ke změně). Jednotlivé typy vět s VPN lze v řadě případů realizovat rozmanitými kategoriálními slovesy, a to dokonce i pro stejnou jmennou složku predikátu (přehled těchto sloves viz níže). Na druhé straně pro řadu jmenných složek predikátu platí, že pro realizaci některých konstrukcí může vhodné kategoriální sloveso systémově chybět. Níže jsou uvedeny doklady vět s VPN, jehož jmennou složkou je substantivum požadavek. (Verbonominální predikát je vyznačen tučně.) Základní konstrukce (podmět je původcem požadavku): Trasu jsem si vybral sám, lékař měl jen jeden požadavek, aby byla po rovině, žádné stoupání. Uvědomuji si, že na vás kladu nepřiměřené požadavky. Obhajoba ani obžaloba už nevznesly požadavky na výslech dalších svědků. Jindy zase Lenka přišla s požadavkem obléci se slavnostně [...]. Stávkující tehdy předložili několik požadavků, například odvolání tehdejšího vedení Českých drah a beztrestnost stávkujících. Jeho rty přikazovaly, vznášely požadavky, byly naléhavé. Řada zaměstnavatelů totiž přichází s požadavkem, aby se ve čtvrtek pracovalo a volno se přesunulo na pátek. Opozice oznámila, že na zasedání vystoupí s požadavkem, aby orgány ministerstva vnitra SSSR a KGB, působící na území republiky, byly převedeny pod pravomoc Nejvyššího sovětu USSR. Konverzní konstrukce (podmět je adresátem požadavku): Apple sice odstranění VPN aplikací v Číně omlouvá tamními zákony, ale Kaye se ptá, zda Apple dostal přímý požadavek na odstranění dotčených aplikací. Primátor navíc obdržel požadavek, aby město zakoupilo mobilní velkokapacitní čerpací stanici [...]. Kauzativní konstrukce (podmět je kauzátorem): Každé zrekonstruované hřiště vyvolá vlnu požadavků od občanů z dalších částí města. Ukončení stávající smlouvy může vyvolat případný požadavek na úhradu vzniklé škody. Konstrukce se jmennou složkou v roli podmětu Pokud by vznikl takový požadavek, můžeme mu vyhovět. Ano, existuje požadavek části trhu na nonGM produkty, ale je velmi malý. Zazněl i požadavek na zkvalitnění komunikace lékař – pacient. III. Rozvíjení jmenné složky adjektivy Dokladem syntaktické soudržnosti verbonominálního predikátu je, že v některých případech lze zejména způsobové nebo časové okolnostní doplnění predikátu vyjádřit významově (a derivačně) příbuzným adjektivem, které rozvíjí jmennou složku: (16a) K tomu radostnějšímu, co TÝDEN přináší, bude určitě patřit rozhovor s rakouským chirurgem Ernstem Bodnerem, který úspěšně provedl operaci kýly prezidenta Havla. (16b) V roce 1951 provedl první úspěšnou operaci srdce na československém území. Synonymie obou konstrukcí nicméně nemusí být stoprocentní, jak ukazují věty (17a, b), kde spojení kompletní rekonstrukce předpokládá, že se rekonstruuje vše, zatímco adverbium kompletně ve větě (17b) spíše odkazuje ke stupni provedení (libovolně rozsáhlé) rekonstrukce (ČNK): (17a) Zakoupili jsme nový zvon a provedli kompletní rekonstrukci celé stavby [...]. (17b) V celém úseku je již kompletně provedena rekonstrukce sítí. Podobně konstrukce provést jednoduchý pokus není synonymní s konstrukcí provést jednoduše pokus, nebo dělat často chyby může i nemusí být synonymní s dělat časté chyby. Do hry zde vstupuje i frazeologizace a terminologizace, kdy např. spojení provést preventivní prohlídku by sice systémově mohlo být synonymní s provést preventivně prohlídku, ale v důsledku terminologizace spojení preventivní prohlídka v doméně lékařství obě konstrukce synonymně použít nelze. Z uvedeného vyplývá, že existence synonymních konstrukcí typu (16a, b) a (17a, b) je v úzu značně neprediktabilní. Níže jsou uvedeny příklady adverbiálních a odpovídajících adjektivních modifikátorů s příslušnými verbonominálními predikáty, které mohou v úzu fungovat jako synonymní konstrukce: Adverbium VNP s adverbiem nebo adjektivem brzy provést brzy/brzkou rekonstrukci důkladně provést důkladně/důkladnou kontrolu jasně dát jasně/jasný signál následně provést následně/následnou kontrolu okamžitě podat okamžitě/okamžité hlášení případně provést případně/případné úpravy rychle provést rychle/rychlé změny dát rychle/rychlý pokyn současně provést současně/současné měření spolehlivě poskytnout spolehlivě/spolehlivou úlevu úspěšně provést úspěšně/úspěšnou operaci Jak ukazují věty (18) a (19) níže, symetrické konstrukce s adverbiálním a adjektivním modifikátorem lze nalézt i pro verbonominální konstrukce typu dát si kávu nebo dát si sprchu, což ukazuje, že i tato jména lze v kontextu interpretovat dějově (káva = pití kávy, sprcha = sprchování) a dané konstrukce analyzovat jako verbonominální predikáty. (18) Potom si, jak bylo jeho zvykem, dal jednu rychlou kávu na náměstí Plebiscito v kavárně Gambrinus. (19) A chybí tu pořádný klasický italský bar v centru. Takový, kde si rychle dáte kávu vstoje na baru a k tomu třeba croissant. Ze synonymních struktur typu provést úspěšně operaci : provést úspěšnou operaci jsou obecně systémově dostupnější a v úzu častější konstrukce s adjektivy. Pokud však k verbonominálnímu predikátu existuje synonymní elementární slovesný přísudek – např. poskytnout ochranu : ochránit – pak je nezřídka možné nalézt analogické synonymní konstrukce mezi verbonominálním predikátem s adjektivně rozvíjenou jmennou složkou (věta (20)) na straně jedné, a elementárním slovesným predikátem rozvitým odpovídajícím adverbiem (věta (21)) na straně druhé, a to i v případech, kdy se rozvíjení kategoriálního slovesa stejným adverbiem nejeví jako přijatelné (?dobře poskytnout ochranu): (20) Velmi tvrdé laky poskytují dobrou ochranu, a to na tvrdých i měkkých dřevinách. (21) Bílá základová barva dobře ochrání dřevo a zjasní horní nátěr, zvláště světlé odstíny. 2.3.4.3. Jmenná složka VNP I. Morfologická charakteristika Z lexikálně-morfologického hlediska tvoří jména plnící funkci jmenné složky českých verbonominálních predikátů dosti různorodou skupinu. Protože jmenná složka je nositelem lexikálně-sémantického obsahu VNP, uplatňují se v této funkci jména odvozená, zejména od sloves (věty (22) až (24)), ale i jména neodvozená (věta (25)) (vše ČNK). (22) Má plynule nastavitelnou rukojeť, kruhový záběr 350 mm a klepnutím žací hlavy o zem se provede automatické nastavení žací struny. (23) Během roku lze provádět čištění spalinové cesty svépomocí, vždy se však vyplatí 1 x za rok pozvat kominíka. (24) Celý tým si zároveň vzájemně poskytuje podporu. (25) Vždycky měla strach z výšek. Ve skupině paradigmatických deverbálních jmen se uplatňují jednak substantiva, která uchovávají vid výchozího slovesa (věty (22) a (23)), jednak jména z hlediska vidu bezpříznaková (věta (24)). Z deverbativ do VNP nejčastěji vstupují dějová substantiva dokonavá (věta (22)) a dějová jména vidově nespecifická (věta (24)). Naproti tomu substantiva nedokonavá (věta (23)) tvoří VNP méně často a typičtější jsou pro ně konstrukce se slovesy s fázovým významem (zahájit, začít, začínat, probíhat, ukončit, skončit, dokončit, končit), resp. s tzv. „generickými“ kategoriálními slovesy provést, provádět a věnovat se (čemu). V úzu se tedy běžně nesetkáváme s VNP s nedokonavými paradigmatickými verbálními substantivy jako jsou navrhování, sázení, válčení, nabízení, přednášení, fakturování, fackování. Srov. navrhovat : *provádět navrhování. II. Sémantická charakteristika Po stránce sémantické se ve jmenné složce verbonominálních predikátů uplatňují dva typy substantiv. Jde o: (a) jména vyjadřující průběh děje (věta (26)) a jména vyjadřující nebo implikující výsledek děje (jména rezultativní; věta (27)) (ČNK). (26) Během roku lze provádět čištění spalinové cesty svépomocí, vždy se však vyplatí 1 x za rok pozvat kominíka. (27) Hotel mu za to vystavil fakturu za vyčištění pokoje na asi 60 tisíc korun. Do verbonominálních predikátů se zapojují následující kategorie jmen implikujících výsledek děje: (a) jména abstraktní, označující psychické nebo sociální děje nebo jejich výsledky: dovětek, myšlenka, pozdrav, projev, prosba, představa, rada, smlouva, zážitek aj.; (b) písemnosti, u nichž je význam výsledkový v různé míře spojen s významem prostředkovým: posudek, rozbor, smlouva, tisk, výpis, vyhláška, výzva, žádost, žaloba; aj.; (c) jména potenciálně schopná označovat konkrétní věci, např. předměty vznikající lidskou prací: náčrtek, obraz, tisk, výtisk aj.; (d) hmotný výsledek děje zasahující jistým způsobem nějaký předmět: nápis, řez, vrt; (e) hmotný celek vzniklý shrnutím několika nebo mnoha předmětů: náklad, nános, sbírka zával; (f) entity nabyté či ztracené: zisk; Syntagma typu ,neparadigmatické jméno (např. řez) + kategoriální sloveso‘ (např. provádět) bývá synonymní se stejnokořenným dějovým jménem paradigmatickým, pokud takové jméno v úzu existuje (řezání): vystavení/vystavování faktury : fakturování, provádění řezu : řezání, vypracování posudku : posouzení, poskytnutí/poskytování slevy – zlevnění. (Srov. též angl. decision – ‘rozhodnutí’; make a decision – ‘přijmout rozhodnutí’; decision making – ‘přijímání rozhodnutí’, tj. rozhodování.) Tento mechanismus je dobře patrný u substantiv schopných referovat ke konkrétním předmětům, u nichž lze verbonominální konstrukce analyzovat často dvěma rovnocennými způsoby, buďto jako spojení elementárního slovesného přísudku s objektem, nebo jako verbonominální predikát (vše ČNK): (28) Jakmile uplynou odvolací lhůty, podepíšeme se zhotovitelem smlouvu. (29) V současné době žadatelé předložili 27 žádostí o podporu za 1,3 miliardy korun. (30) Vynikl i jako grafik a malíř. Vytvořil obrazy ze života řemeslníků a řadu krajinomaleb s motivy z různých míst na Moravě, ve Slezsku a také v několika evropských zemích. (31) Na organizaci výstav poskytl Karlovarský kraj příspěvek ve výši 40 tisíc korun. (32) Příbuzní chtěli jeho matce dát nějaký dar. Pokud má substantivum různé významy, z nichž jeden je konkrétní (branka jako materiální objekt a branka ve významu gól), pak do VNP vstupuje pouze interpretace dějová: (33) V prvním utkání dal sice branku při střetnutí s Bohemians, ale celkově v sešívaném dresu Slavie, která v sezoně 1930 až 1931 ligu vyhrála, nijak nezazářil. (34) Pokud padla branka, rozhodčí dvakrát zapíská. 2.3.4.4 Slovesná složka I. Kategoriální funkce slovesa Slovesná složka verbonominálního predikátu, označovaná jako kategoriální (též funkční n. podpůrné) sloveso, má v kombinaci s daným dějovým či rezultativním jménem výrazně oslabenou lexikální sémantiku a plní tak v rámci predikátu funkci kategoriální. Ta spočívá v tom, že dané sloveso: (a) vytváří formálně syntaktickou kostru věty prostřednictvím své valence; (b) vyjadřuje gramatické kategorie (zejm. způsob a čas), které jmenná složka vyjádřit nedokáže; (c) nemá vlastní sémantické participanty, ale jako jedno ze svých valenčních doplnění realizuje jmennou složku predikátu a případným ostatním valenčním doplněním přiděluje sémantické participanty této jmenné složky; (d) je-li jmenná složka obsazena substantivem, které nevyjadřuje děj, aktivuje její dějovou interpretaci. Pojem kategoriálního slovesa tedy neodkazuje k jasně vymezitelné skupině konkrétních sloves, ale ke specifickému kategoriálnímu užití (teoreticky libovolného) českého slovesa v rámci verbonominálního predikátu. Právě velkou variabilitou sloves s kategoriální funkcí se čeština (a další slovanské jazyky) odlišují od velkých jazyků západních, v nichž lze obvykle identifikovat několik málo sloves, pro která je kategoriální funkce dosti typická v tom smyslu, že jsou kombinovatelná s velkým počtem různých dějových jmen (např. angl. do, give, have, make, take, nebo fr. avoir, faire, donner, prendre, mettre). Kategoriální funkci tedy v češtině plní nejen slovesa, která bychom v důsledku jejich polyfunkčnosti a široké kolokability (spojitelnosti) mohli intuitivně „mimo kontext“ považovat za sémanticky vyprázdněná (jako dát/dávat, mít, dělat/udělat apod.), ale také i řada sloves s kolokabilitou (spojitelností) velmi omezenou, jako uložit (pokutu), udělit (milost), uštědřit (porážku) apod. Míru kategoriálnosti (a příp. stupeň desémantizace) daného slovesa nelze určit obecně, tj. považovat např. dát za kategoriálnější než udělit či uštědřit, ale vždy ve spojení s určitou jmennou složkou a v rámci daného stylu. Spojení s vyšší mírou kategoriálnosti mají v úzu obvykle vyšší frekvenci. Např.: VNP dát radu je frekventovanější než spojení poskytnut radu, avšak spojení dát pokutu je výrazně méně frekventované než VNP uložit pokutu: Tab. 1: Podíl různých kategoriálních sloves u téže jmenné složky přísudku v korpusu SYN v9 (z r. 2022) (Počty dokladů udávají jen spojení, v nichž obě složky VNP stojí bezprostředně za sebou.) VNP Počet dokladů VNP Počet dokladů Násobek dát radu 758 poskytnout radu 625 1,2 dát pokutu 2716 uložit pokutu 11 589 0,2 Každá jmenná složka si tak v úzu selektuje vlastní řadu kategoriálních sloves, jejichž vzájemnou zaměnitelnost napříč různými VNP nelze dobře predikovat (viz např. *poskytnout pokutu, *uložit radu, apod.). Jen omezený počet sloves se užívá výlučně či převážně v kategoriální funkci (např. tropit, uštědřit, konat se, podnítit, iniciovat). Většinu sloves užívaných v kategoriální funkci – jako sloveso dát ve větě (35a) níže – lze uplatnit i jinak, typicky jako elementární predikát, ať už v rámci pravidelné syntaxe (35b) nebo frazeologického spojení (35c) (vše ČNK): (35a) Než zahájili rozhovor, papež dal tajemníkovi pokyn, aby nebyl z žádného důvodu vyrušován. [verbonominální predikát] (35b) Počkej, právě jsem přišla, jen dám psovi vodu. [elementární predikát] (35c) Jenže akreditační komise dala univerzitě nůž na krk – půjde to jen tehdy, když se napraví. [idiom ] II. Přehled kategoriálních sloves V současném spisovném úzu obíhá více než 3 200 VNP, v nichž se vyskytuje asi 1 000 různých jmen a přes 300 sloves v kategoriální funkci a v různých typech VNP, jak jsou představeny níže. A. Kategoriální slovesa v základních konstrukcích 1. Obecná charakteristika Široké uplatnění – chápané jako schopnost kombinovat se s velkým počtem různých jmenných složek – mají v základních kategoriálních konstrukcích slovesa mít, provést/ provádět a dělat /udělat, pro která lze doložit kombinace s více než stovkou různých dějových (či rezultativních) jmen. O něco nižší kombinabilitu řádově s minimálně dvěma desítkami jmenných složek mají další slovesa „provádění“ (facere) a slovesa transmise (dare – recipere). K prvním patří zejména následující slovesa: podniknout/podnikat, pustit se (do + G); dopustit/ dopouštět se, páchat a slovesa učinit a konat/vykonat. Do druhé skupiny lze zařazujeme slovesa dát/dávat, podat/podávat a vydat /vydávat a poskytnout/poskytovat. Do stejného frekvenčního pásma lze zařadit také slovesa věnovat se, zabývat se a specializovanější sloveso prodělat, které se pojí výhradně s pojmenováním nemocí. S méně než dvěma desítkami různých jmenných složek máme doloženo přes 200 různých sloves sémanticky velmi rozdílných a těžko tedy klasifikovatelných. Lze říci, že s klesajícím počtem jmenných složek se častěji objevují kategoriální slovesa s transparentnější sémantickou motivací, jejichž jmenné složky tvoří množiny se společnými sémantickými rysy, např.: cítit bolest, nutkání, lítost, neklid; uzavřít smlouvu, dohodu, sňatek, mír, spojenectví; uštědřit ránu, políček, kopanec, facku, porážku, úder. Není to však pevným pravidlem. Např. frekventované jmenné složky slovesa klást přirozenou množinu se společným sémantickým jmenovatelem netvoří: klást otázku, důraz, odpor, požadavek, podmínku, omezení. Na spodním konci frekvenčního pásma leží vedle velmi specifických verbonominálních kombinací (např. pět chválu, uříznout si ostudu, uvrhnout kletbu) také konstrukce sloves s vnitřním předmětem (žít život, bojovat bitvu). 2. Generické kategoriální sloveso provést/provádět Sloveso provést/provádět mají mezi kategoriálními slovesy v několika ohledech zvláštní postavení, neboť: (a) aktualizují prioritně dějový, nikoli rezultativní význam predikativních jmen; (b) mají širokou kolokabilitu s otevřenou množinou dějových jmen; (c) kategoriální funkce je pro ně centrální; (d) vytvářejí verbonominální struktury jediného typu (základního). Zejména s ohledem na vlastnosti (a) a (b) je lze označit za kategoriální slovesa generická. Sloveso provést/provádět se pojí častěji s paradigmatickými verbálními substantivy než ostatní kategoriální slovesa, u nichž převládají ve funkci jmenné složky predikátu prostá jména dějová. V principu se slovesa provést/provádět dají kombinovat prakticky s libovolným paradigmatickým verbálním substantivem odvozeným od akčního slovesa: provést vyšetření vs. *provést vzlétnutí, *provádět spaní, ač v úzu nemusí být taková kombinace běžná (neboť pro ni není funkční opodstatnění). Obě slovesa se běžně pojí také s neparadigmatickými dějovými jmény: provést analýzu, kontrolu, průzkum, test, úpravu, výpočet, zkoušku, změnu. Mezi kategoriálními slovesy základního typu jsou i další slovesa, která aktualizují výhradně dějový význam predikativních jmen (např. věnovat se, podniknout, podnikat); tato slovesa však vykazují v úzu kolokabilitu řádově nižší. Jako generická kategoriální slovesa fungují také slovesa neoznačující činnost (zejm. proběhnout/probíhat, konat se, uskutečnit se – viz níže). Obě slovesa lze užít i ve specifičtější kategoriální funkci s negativní konotací typu provést lumpárnu / pitomost / blbost. Tato konotace je v úzu defaultně aktivována v tázacích větách, kde otázka směřuje na předmět – tj. na jmennou složku predikátu: Tak co jste to provedl, mládenče? (K. Čapek, Povídky z jedné kapsy – ČNK) Predikativní užití sloves provést a provádět s přímým předmětem je v úzu v porovnání s kategoriálním užitím velmi okrajové. Ve významu být někomu průvodcem se objevuje s životnými předměty: Kastelán hradu Bedřich Loos provede návštěvníky nočním hradem. Ve významu zahrát, uvést na scénu, realizovat se užívá s předměty označujícími hudební či divadelní díla, okrajově i entity jiné: Roku 1990 je provedena opera E. Viklického Máchův deník, týkající se tedy Máchova života. – Počká si v nějaké hospodě na předměstí, až se setmí, a pak provede svůj plán. Níže následuje seznam vybraných jmenných složek VNP, která se v současném úzu pojí s kategoriálními slovesy provést a provádět. Jména jsou uvedena v základním tvaru a řazena nejprve podle frekvence, poté abecedně: provést frekvenčně: analýza, změna, kontrola, test, úprava, průzkum, zkouška, vyšetření, výpočet, operace, prohlídka, experiment, studie, řez, měření, oprava, práce, rekonstrukce, revize, akce, výzkum, rozbor, reforma, pokus, útok, krok, nastavení, obrat, ohledání, hloupost, rituál, úkol, zápis, šetření, úkon, manévr, pitva, zákrok, audit, srovnání, obřad, výměna, čistka, instalace, razie, transplantace, výpad, důkaz, identifikace, upgrade, ošetření, pohyb, úklid, diagnostika, inventura, odběr, odhad, pozorování, hodnocení, inspekce, očista, optimalizace, posouzení, předklon, přítah, výkon, vzpor, invaze, korekce, zátah, záznam, biopsie, nálet, převrat, registrace, revoluce, zásah, aktualizace, čin, obnova, platba, postřik, převod, reorganizace, sčítání, úder, výběr, atentát, cvičení, kouzlo, nátěr, porovnání, příprava, údržba, lumpárna, malba, pitomost, punkce, rešerše, stěr, volba, výslech, dřep, nástřik, peeling, puč, reset, sanace, výklad, záloha, oplodnění, nábor, obřízka, amputace, exkurz, neplecha, nerozvážnost; abecedně: akce, aktualizace, amputace, analýza, atentát, audit, biopsie, cvičení, čin, čistka, diagnostika, dřep, důkaz, exkurz, experiment, hloupost, hodnocení, identifikace, inspekce, instalace, invaze, inventura, kontrola, korekce, kouzlo, krok, lumpárna, malba, manévr, měření, nábor, nálet, nastavení, nástřik, nátěr, neplecha, nerozvážnost, obnova, obrat, obřad, obřízka, očista ,odběr, odhad, ohledání, operace, oplodnění, oprava, optimalizace, ošetření, peeling, pitomost, pitva, platba, pohyb, pokus, porovnání, posouzení, postřik, pozorování, práce, prohlídka, předklon, převod, převrat, příprava, přítah, puč, punkce, razie, reforma, registrace, rekonstrukce, reorganizace, reset, rešerše, revize, revoluce, rituál, rozbor, řez, sanace, sčítání, srovnání, stěr, studie, šetření, test, transplantace, úder, údržba, úklid, úkol, úkon, upgrade, úprava, útok, volba, výběr, výklad, výkon, výměna, výpad, výpočet, výslech, vyšetření, výzkum, vzpor, zákrok, záloha, zápis, zásah, zátah, záznam, zkouška, změna. provádět frekvenčně: kontrola, výzkum, pokus, práce, operace, činnost, experiment, měření, analýza, průzkum, výpočet, změna, pohyb, cvičení, úprava, cvik, úkon, vyšetření, prohlídka, rituál, oprava, šetření, údržba, rekonstrukce, masáž, výkon, útok, vykopávka, zkouška, transakce, zákrok, hodnocení, obřad, akce, pitva, audit, diagnostika, korekce, studie, špionáž, zásah, nábor, pozorování, reforma, revize, rozbor, školení, výměna, krok, manévr, montáž, rozhodnutí, řez, testování, aktualizace, inspekce, odběr, platba, stavba, výběr, výslech, vyšetřování, dohled, instalace, inventura, očista, optimalizace, rešerše, vrt, dozor, lumpárna, atentát, čistka, čištění, hloupost, oplodnění, terapie; abecedně: akce, aktualizace, analýza, atentát, audit, cvičení, cvik, činnost, čistka, čištění, diagnostika, dohled, dozor, experiment, hloupost, hodnocení, inspekce, instalace, inventura, kontrola, korekce, krok, lumpárna, manévr, masáž, měření, montáž, nábor, obřad, očista, odběr, operace, oplodnění, oprava, optimalizace, pitva, platba, pohyb, pokus, pozorování, práce, prohlídka, průzkum, reforma, rekonstrukce, rešerše, revize, rituál, rozbor, rozhodnutí, řez, stavba, studie, šetření, školení, špionáž, terapie, testování, transakce, údržba, úkon, úprava, útok, vrt, výběr, výkon, vykopávka, výměna, výpočet, výslech, vyšetření, vyšetřování, výzkum,zákrok, zásah, zkouška, změna. 3. Sloveso mít Sloveso mít v kategoriální funkci vstupuje především do verbonominálních predikátů základního typu, kdy podmětem věty je subjekt jako nositel děje; např. mít pocit / možnost / smůlu / strach. Mnohem řidčeji se uplatňuje v konverzních VNP přisuzovaných podmětu jakožto objektu/příjemci děje; např. mít informace / podporu / nabídku / doporučení / souhlas. Výjimečnou vlastností slovesa mít je, že v některých případech generuje oba typy struktur pro stejné predikativní jméno. Např. základní mít důvěru k někomu vs. k němu konverzní mít něčí důvěru (obě věty ČNK): (36) Nemáte důvěru ke svým lidem. (= Nedůvěřujete svým lidem.) (překlad: J. Heller)[] (37) Trenér má naši plnou důvěru. (= Plně důvěřujeme svému trenérovi.)[] Obdobně se chovají VNP mít úctu, respekt, obdiv, sympatie, uznání. Základní a konverzní struktura se pak liší nikoli výběrem kategoriálního slovesa, ale způsobem syntaktické realizace participantů. S jinými slovesy jsou tyto konstrukce patrně zcela ojedinělé. Např. dát výpověď někomu (= propustit někoho) vs. dát výpověď (=odejít z práce). Zatímco složené predikáty se slovesem mít vyjadřují trvání stavu (mít strach), VNP se slovesy typu recipere se stejnou jmennou složkou vyjadřují začátek stavu (dostat strach). Jde např. o stavy tělesné či duševní (hlad, žízeň, pocit, strach, chuť, dojem, starost, představa, nálada), nemoci (infarkt, záchvat, chřipka) a různé stavy jiné (např. možnost, šance, právo, vliv, nárok, výhoda, úkol). Pomocí různých kategoriálních sloves mít, dát, dostat/získat spojovaných s určitým jménem (např. souhlas) se vyjadřují různé větné struktury v rámci jednoho syntaktického paradigmatu (k tomuto pojmu viz oddíl III, kap. 7): (38a) Už mám od autora souhlas k dramatizaci […]. (ČNK) (38b) Už jsem dostal/získal od autora souhlas k dramatizaci. (38c) Autor mi dal souhlas k dramatizaci. Následuje abecední přehled vybraných substantiv, která se v současném úzu pojí s kategoriálním slovesem mít/mívat ve strukturách základního typu. mít alergie, asociace, atmosféra, autorita, bolest, cena, cit, ctnost, čest, deprese, děs, dieta, diskuse, dohled, dojem, domněnka, dopad, důležitost, důsledek, důvěra, důvod, efekt, emoce, energie, erekce, fantazie, hlad, ,hravost, hrůza, charisma, choroba, chování, chřipka, chuť, iluze, infarkt, infekce, iniciativa, inteligence, intuice, jednání, jistota, jméno, kariéra, kázání, klid, komentář, konflikt, kontakt, kontrola, kouzlo, krize, křeč, lítost, malárie, motivace, možnost, nadání, nadbytek, naděje, nadšení, náklonnost, nálada, nápad, nárok, náskok, názor, nejistota, nemoc, nenávist, neřest, nesnáz, neštovice, nutkání, obava, obdiv, obrna, obtíž, očekávání, odvaha, pocit, podezření, podoba, pohoda, pochybnost, potíž, potřeba, povinnost, pravda, problém, přednost, představa, přehled, příležitost, radost, respekt, rozpor, sen, schopnost, sklon, smůla, soulad, starost, strach, svědomí, štěstí, tendence, tušení, tvar, účinek, úkol, úmysl, úspěch, vlastnost, vliv, volnost, výhoda, význam, vztah, vztek, zájem, zkušenost, zlomenina, zodpovědnost, zpoždění, život mívat bolest, deprese, dojem, hlad, chuť, nálada, nápad, následek, obava, pocit, potíž, potřeba, pravda, problém, představa, sen, sklon, strach, tendence, účinek, úspěch, význam, vztah, záchvat, zpoždění. 4. Sloveso dělat/udělat Slovesa dělat a udělat jsou v kategoriální funkci běžná ve strukturách základního typu: (39) Lyžař může dělat chybu jen v některé části oblouku, proto je pro výuku třeba umět tyto fáze vizuálně oddělit. (40) Možná jsem udělal chybu a neměl jsem se začít chovat tak odtažitě. S některými substantivy figurují převážně či výlučně se zvratným si: (41) Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Zvratné dělat si se vyskytuje zejména se substantivy starost, legrace, sranda, iluze, naděje; zvratné udělat si se pojí zejména se substantivem pohodlí. S některými substantivy tvoří tato slovesa také verbonominální predikáty kauzativní: dělat starost, problém, radost, potíž, dojem, ostuda, zmatek, obtíž; udělat radost, dojem, div. Srov. (ČNK): (42) Jsou tu ještě další problémy, které Julii dělají starosti. (43) Mamince tvoje kouření neudělá radost. Následuje abecední seznam substantiv, která se v současném úzu pojí s kategoriálním slovesem dělat/udělat: dělat analýza, audit, blbost, bordel, byznys, cvičení, cvik, činnost, čistka, diagnostika doprovod, dozor, dřep, experiment, film, fór, fotka, gesto, grimasa, hloupost, hluk, hudba, chyba, interview, inventura, kampaň, kariéra, kázání, kompromis, kontrola, korektura, kotoul, kotrmelec, kravál, kravina, krůček, lumpárna, manévr, masáž, muzika, nábor, narážka, naschvál, návrh, neplecha, nepořádek, obchod, osvěta, pauza, plán, pohyb, pokrok, pokus, pořádek, posunek, povyk, poznámka, projekt, průzkum, přestávka, rámus, randál, reklama, reportáž, rešerše, revoluce, rozhodnutí, rozhovor, rozruch, scéna, skutek, společnost, sport, tajnost, test, ústupek, vtip, výčitka, výzkum, závěr, zázrak, zkouška, změna. udělat analýza, anketa, audit, biopsie, blbost, čistka, diagnostika, dohoda, dřep, exkurz, exkurze, facelift, gesto, hloupost, chyba/chybička, interview, inventura, jízda, kariéra, kázání, klička, kompromis, kopie, kotoul, kotrmelec, lumpárna, manévr, masáž, mejdan, nabídka, nábor, nákup, narážka, nepořádek, obchod, objev, obrat, odběr, odbočka, odhad, ostuda, otočka, pauza, piknik, pitomost, plastika, pohyb, pokrok, pokus, posunek, poznámka, práce, prohlídka, procházka, průšvih, průzkum, přednáška, přehled, přemet, přestávka, revoluce, rezervace, rozbor, rozhodnutí, rozhovor, řez, salto, sbírka, skok, skutek, snímek, studie, test, účes, úkrok, ústupek, uzel, vtip, výstava, vyšetření, zajížďka, zápis, zářez, zastávka, zázrak, zkouška, zkušenost, změna, znamení, zvuk. 5. Další kategoriální slovesa v základních konstrukcích Následuje seznam substantiv, která se v současném úzu pojí s kategoriálními slovesy s nižší kolokabilitou ve strukturách základního typu. V některých z těchto VNP se dané substantivum uplatňuje jen jako rozvité atributem včetně atributivní věty; např. oplývat různými vlastnostmi; oplývat vlastnostmi, které …; těšit se dobré pověsti). Některá z těchto VNP mají jen velmi malou frekvenci. (Slovesa jsou uvedena v infinitivu; řazeno abecedně; rozdíly ve vidu kategoriálního slovesa, a s nimi zčásti i v čísle predikativního substantiva, např. podniknout/podnikat výlet/výlety jsou převážně, ne však ve všech případech, reflektovány): cítit: bolest, děs, dojetí, důvěru, emoci/emoce, hněv, hrdost, hrůzu, chuť, jistotu, klid, křivdu, lásku, lítost, naději, nadšení, náklonnost, napětí, nejistotu, neklid, nelibost, nenávist, nervozitu, nostalgii, nutkání, odpor, pocit, radost, respekt, rozpaky, smutek, strach, štěstí, touhu, úctu, úlevu, únavu, uspokojení, úzkost, vděčnost, vděk, výčitky, vzrušení, vztek, zadostiučinění, zášť, zklamání, znepokojení, zodpovědnost, zuřivost, žárlivost; činit: iluzi, kompromis, narážku/narážky, nárok, nátlak, návrh, pokání, pokus, rozhodnutí, úkon, ústupek, výjimku, závěr; dát: branku, dar, dárek, doporučení, důraz, důvěru, facku, gól, hubičku, injekci, instrukci/instrukce, inzerát, kázání, kopanec, lekci, masáž, odpověď, otázku, podnět, pokyn, propustku, přezdívku, příkaz, pusu, radu, ránu, rozkaz, signál, slevu, slib, souhlas, svolení, tip, úplatek, výplatu, výpověď, znamení, zprávu; dát se (do + G): boje, čtení, debaty, dílo, hledání, hovoru, jídla, křiku, pátrání, pláče, pohybu, práce, psaní, řeči, smíchu, vaření, vyprávění, vysvětlování, zpěvu; dát se (na + A) – cestu, pití, pochod, útěk, úprk, ústup; dát si: dostaveníčko, koupel, oběd, pauzu, předsevzetí, přestávku, snídani, sprchu, večeři; dávat: branku, dárek, doporučení, důraz, důvěru, facku, gól, instrukci/instrukce, inzerát, kázání, lekci, masáž, odměnu, otázku, pusu, slevu, výplatu, znamení; docílit: efektu; dočkat se: proměny; dojít (k + D) – názoru, shodě; dopouštět se: cizoložství, činu, činnosti, hříchu/hříchů, chyby/chyb, jednání, krádeže/krádeží, manipulace, násilí, násilností, nedůslednosti/nedůsledností, nehod, nepřesnosti/nepřesností, nevěry, omylu/omylů, podvodů/podvodů, poklesků, porušování, přečinu/přečinů přehmatu/přehmatů, přestupku/přestupků, přešlapů, skutku/skutků, zjednodušení, zločinu/zločinů, zrady; dopustit se: agrese, činu, činnosti, deliktu, hlouposti, hříchu, chyby, jednání, krádeže, křivdy, násilí, násilnosti, nepřesnosti, nerozvážnosti, nevěry, omy0ul, podvodu, pochybení, porušení, pošetilosti, prohřešku, provinění, přečinu, přehmatu, přestupku, přešlapu, špatnosti, vraždy výroku, zločinu, znásilnění, zrady; dosáhnout: dohody, efektu, orgasmu, pokroku, rovnováhy, rychlosti, úspěchu, úspory, výkonu, výnosu, vítězství, zisku, změny; dospět (k + D): domněnce; dostat: depresi, erekci, hlad, horečku, chřipku, chuť, infarkt, jméno, křeč, malárii, možnost, nápad, neštovice, rakovinu, rozum, smyk, starost, strach, šanci, volno, volnost, vztek, záchvat, zápal, žízeň; dostávat: hlad, záchvat; držet: dietu, hladovku, náskok, odstup, prvenství, půst, rekord, službu, stráž, tvar, rovnováhu; hořet: nadějí, nenávistí, touhou, zvědavostí; hradit: poplatek; chopit se: iniciativy; chovat: cit, důvěru, naději, náklonnost, nedůvěru, nenávist, obdiv, podezření, přesvědčení, respekt, sympatii/sympatie, úctu, zášť; chrlit: kletby, nadávky; chytit: chřipku, malárii; jevit: chuť, nadšení, ochotu, sklon, snahu, tendenci, zájem; jít (na + A): demonstraci; klást: dotaz, důraz, odpor, omezení, otázka/otázky, podmínka/podmínky, povinnost, požadavek/požadavky; konat: akce, bohoslužbu/bohoslužby, dílo, kroky, oběti, obřad, pobožnost, pohyb, pokání, pokus/pokusy, povinnost, práci/práce, přednášku, přehlídku, přípravu/přípravy, skutky, službu, zázraky, zkoušku; křičet: nadávky; kypět: zdravím životem; metat: kletby, kotouly, kotrmelce, kozelce ,přemety, salta; nabýt/nabývat: dojmu, důležitosti, jistoty; narážet (na + A): obtíž; nasadit: chemoterapii; navázat: dialog, hovor, kontakt, vztah; nést: hanbu, jméno, odpovědnost/zodpovědnost, vinu, význam; obdařit: pohledem, úsměvem; obrnit se: trpělivostí; oddat se: hrátkám; oddávat se: hře, hrátkám, iluze/iluzím, milování, naději, rituálu, radovánkám, rozkoši, sexu, snění, spánku, zášti; odříkávat: modlitbu; odvést/odvádět: práci, výkon; onemocnět: chorobou, chřipkou, malárií; oplývat: bohatstvím, ctností, charismatem, inteligencí, krásou, nadbytkem, půvabem, sebevědomím, schopností/schopnostmi, talentem, smyslem, vlastnostmi; osnovat: intriky; otevřít: diskusi; páchat/spáchat: atentát, čin, činnost, delikty, genocidu, harakiri, hřích, chyby, křivdu, loupež/loupeže, násilí, neplechu, nepravosti, neřest, ničemnost, ohavnost/ohavnosti, podvod, přečin/přečiny, přestupek, sebevražda, skutek, smilstvo, svinstvo, ukrutnost, útok, vražda, výtržnost, zlo, zločin, zvěrstvo; pěstovat: hudbu, pověst, přátelství, soucit, styk; pět: chválu; plnit: funkci, roli účel; pocítit/pociťovat: bolest, hlad, hněv, chuť, klid, lítost, napětí, neklid, nevolnost, nutkání, odpor, potřebu, radost, smutek, soucit, strach, stud, štěstí, touhu, úlevu, únavu, uspokojení, úzkost, vděčnost, vzrušení, závrať, zklamání, znepokojení, žárlivost; podat: demisi, dovolání, důkaz, hlášení, informaci, inzerát, nabídku, námitku, návrh, obžalobu, odvolání, oznámení, podnět, protest, přehled, přihlášku, přiznání, stížnost, svědectví, výklad, výkon, výpověď, vysvětlení, zprávu, žádost, žalobu; podléhat/podlehnout: dojmu, iluzi, korozi, pocitu, strachu, utajení, zkáze; podniknout/podnikat: akci/akce, aktivitu/aktivity, atentát/atentáty, brejk, cestu, exkurz, exkurzi, expedici/expedice, experiment/experimenty, invazi, jízdu, let, manévr/manévry, misi, nájezd/nájezdy, nálet/nálety, návrat, návštěvu, opatření, operaci, pátrání, plavbu, pochod/pochody, pokus/pokusy, pouť, prohlídku, procházku, protiútok/protiútoky, razii/razie, sabotáž, skok/skoky, šetření, tažení, túru/túry, turné, úder/údery, úpravu, útok/útoky, vycházku/vycházky, výboje, výlet/výlety, výpad/výpady, výpravu/výpravy, výstup, výzkum/výzkumy, zájezd/zájezdy; podrobit: analýze, diskusi, kontrole, kritice, léčbě, mučení, očkování, operaci, prohlídce, rozboru, testu, testování, výslechu, vyšetření/vyšetřování, zákroku, zkoumání, zkoušce; podstoupit/podstupovat: cestu, nebezpečí, riziko, smrt, stres; pojmout: myšlenku, nenávist, podezření, úmysl; pokládat/položit: dotaz/dotazy, důraz, otázku/otázky; pokračovat (v + L): jízdě; pořádat: nábor; pořídit/pořizovat: kopii/kopie; posílat/poslat: dar, dopis, pozvání výplatu; poskytnout/poskytovat: azyl, doporučení, dotace, důkaz, informace, náhradu, odpověď, ochrana, opora, péče, podpora, pomoc, poradenství, půjčka, rada, řešení, servis, sleva, služba, součinnost, souhlas, terapie, úplatek, útěcha, úvěr, výcvik, výnos, vysvětlení, vzdělání; pouštět/pustit se (do + G; obvykle převládá, někdy je výlučný vid dokonavý): boje, budování, činnosti, čištění, čtení, debaty, díla, diskuse, hádky, hledání, hovoru, hubnutí, jídla, kreslení, líčení, malování, opravy/oprav, organizování, pátrání, pláče, plánování, pletení, podnikání, práce, prohledávání, pronásledování, průzkum, přestavba, příprava, psaní, reforma, rekonstrukce, řeč, řešení, řezání, sbírání, sepisování, souboj, spekulací, spor, šití, třídění, tvorba, úklid, uklízení, úprava, úvaha, vaření, výklad, vyprávění, výroba, vysvětlování, vyšetřování, vývoj, výzkum, zařizování, zkoumání, zpěv; použít/používat: násilí; požívat: důvěry, pověsti, právo, statutu, úcty, výhod, výsady; prodělat: chorobu, chřipku, infarkt, infekci, krizi, léčbu, malárii, metamorfózu, mrtvici, mutaci, nemoc, neštovice, obrnu, onemocnění, otřes, potrat, proměnu, přerod, rakovinu, relaps, šok, trauma, trombózu, úraz, vývoj, záchvat, zánět, zástavu; projevit: cit, lásku, nadšení, nesouhlas, obavu/obavy, odvahu, ochotu, pochopení, přání, radost, schopnost, slabost, snahu, touhu, úctu, vděčnost, vůli, zájem; projít: proměnou; pronášet/pronést: kázání, kletbu/kletby, komentář/komentáře, modlitba/modlitby, poznámku, projev, proslov, přednášku, repliku, řeč, slib, soud, tvrzení, výrok, zaklínadlo, zaříkadlo; propadat/propadnout: depresi, iluzi; propuknout (v + A): jásot, pláč, smích, záchvat; provinit se: krádeží; provozovat: aktivity, činnost/činnosti, hrátky, obchod/obchody, praxi, prostituci, sex, výrobu; prožívat: krizi, emoce, depresi/deprese; přebírat: zodpovědnost; předložit: důkaz/důkazy, návrh, nabídku, požadavek, zprávu, žádost; představovat: hrozbu; přestat (s + L): kouřením, pitím, žehlením, hnojením, přejídáním; převzít: dozor, zodpovědnost; přijmout: opatření, víru; přikročit (k + D): činu, úpravě, zvýšení; přinášet/přinést: důkaz/důkazy, efekt, informaci/informace, oběť, zprávu/zprávy; přistoupit (k + D): činu, rekonstrukci; přivodit: poranění, zranění; realizovat: práci, stavbu, výstavbu, výzkum; rozdávat: facky, podpisy, pokuty, pokyny, příkazy, rány, rady, tresty, úkoly; roznášet: klepy, drby; rozplývat se: blahem; sáhnout (k + D): násilí; seslat: kletbu; sjednat: nápravu, pojištění, smlouva, úvěr; skládat: hold; sklidit: úspěch, ohlas, slávu; skončit (s + L): hraním, kariérou, kojením, kouřením, prací, přípravou, podnikáním, vyprávěním, výrobou; skýtat: ochranu, oporu; slavit: mši, svatbu, úspěchy, vítězství; sloužit: bohoslužbu, mši; složit: hold, poklonu, přísahu, slib, zkoušku; splétat: intriky; spřádat: intriky; střílet/vstřelit: branku/branky, gól/góly; svádět/svést: bitvu/bitvy, boj, souboj/souboje, válku, zápas; šířit: drby, fámy, informace, klepy, osvětu, slávu, zprávy, zvěsti; těšit se: autoritě, pověsti, svobodě, postavení, zdraví; tropit: hlouposti, neplechu, povyk, scény, výtržnosti; tropit si: legraci, posměch, žerty; trousit: narážky, poznámky, vtípky; trpět: alergií, bolestí/bolestmi, depresí, hladem, chorobou, nemocí, nevolností/nevolnostmi, obrnou; ubalit: facku; účastnit se: debaty, demonstrace, diskuse, hlasování, dialogu; učinit: doznání, gesto, chybu, nabídku, návrh, objev, opatření, oznámení, pohyb, pokání, pokrok, pokus, prohlášení, rozhodnutí, sázku, slib, ústupek, volbu, výjimku, výpověď, závěr, zázrak, změnu; udělovat/udělit: azyl, cenu/ceny, lekci/lekce, licenci, milost, ocenění, pokutu/pokuty, pokyn/pokyny, povolení, požehnání, příkaz/příkazy, radu/rady, rozhřešení, rozkaz/rozkazy, sankci/sankce, souhlas, svátost, trest, výjimku, vyznamenání; uhnat si: nachlazení, rýmu, smrt, zápal; uhradit: poplatek/poplatky; ujmout se: funkce, iniciativy, moci, povinnosti, práce, režie, řízení, úkolu úlohy vedení, velení, vlády, vyšetřování; ukládat/uložit: pokutu/pokuty, trest, sankce, úkol, zákaz/zákazy; upírat/upřít: pohled; uříznout si: ostudu; uskutečnit: cestu, opatření, pokus, reformu/reformy, výzkum, změnu; uspořádat: oslavu, výstavu; uštědřit: debakl, facku, kopanec, lekci, políček, porážku, pohlavek, ránu, úder, výprask; utrousit: nadávku, poznámku, vtípek; utrpět: infarkt, mrtvici, šok, popáleniny, trauma, újmu, úraz, záchvat, zlomeninu, ztrátu; utržit: ostudu; uvalit: clo, daň, embargo, exekuci, klatbu, sankci/sankce, pokutu, správu, vazbu; uzavírat/uzavřít: dohodu/dohody, kontrakt/kontrakty, manželství, mír, obchod/obchody, pakt, partnerství, pojistku/pojistky, pojištění, příměří, sázku/sázky, smlouvu/smlouvy, sňatek, spojenectví; vejít (v + A): platnost, styk, účinnost, známost; věnovat: dar, pohled, pozornost, přízeň; věnovat se (+dat.) – práce, činnost, studium, výzkum, sport, tvorba, aktivita, řízení, rozvoj, výroba, vývoj, analýza, obchod, cvičení, zpěv, malba, budování, inovace, malování, čtení, čištění, hrátky vést: bohoslužbu, bitvu, boj, debatu, dialog, diskusi/diskuse, hovor, jednání, kurz/kurzy, rozhovor/rozhovory, řeči, spor/spory, trénink, válku, výcvik, život; vkládat/vložit: důvěru, naději; vlepit: facku, hubičku, políček, polibek, pohlavek, pusu; vrazit: facku, políček, pohlavek, ránu; vrhat/vrhnout: pohled/pohledy, stín/stíny, světlo, úsměv; vrhnout se (do + G): boje, podnikání, práce, protiútoku, přípravy, útoku; vsítit: branku; vstoupit (v + A): platnost, účinnost; vydat/vydávat: doporučení, nařízení, pokyn/pokyny, potvrzení, povolení, prohlášení, příkaz/příkazy, rozhodnutí, rozkaz/rozkazy, rozsudek, souhlas, stanovisko, svědectví, varování, vyhlášku, výkřik/výkřiky, výzvu/výzvy, zákaz, zprávu/zprávy; vyhlásit/vyhlašovat: embargo, klatbu; vyjádřit/vyjadřovat: nesouhlas; vykazovat: efekt, chování, nedostatek/nedostatky, odchylku/odchylky, odolnost, podobnost, pohyb, působení, rozdíl/rozdíly, růst, schopnost/schopnosti, tendenci/tendence, účinek, vlastnosti, výsledky, změnu/změny, znak, známky; vykládat: drby; vykonat: cestu, čin, inspekci, návštěvu, obřad, operaci, pobožnost, pohyb, pomstu, pouť, práci, prohlídku, seskok, skutek, službu, soulož, úkol, úkon, zkoušku; vykonávat: aktivity/aktivitu, činnost, dohled, dozor, funkci, kontrolu, pohyb/pohyby, povolání, praxi, profesi, správu; vynést: ortel, rozsudek, soud, trest, trumf, verdikt; vyplácet/vyplatit: mzdu; vyslovit/vyslovovat: nesouhlas, otázku/otázky, požadavek/požadavky; vytnout: políček; vytvářet/vytvořit: dílo, efekt, kopii/kopie, projekt, rekord/rekordy, tlak; vyvádět: alotria, blbosti, hlouposti, kousky, lotroviny, lumpárny, skopičiny, voloviny; vyvést: hloupost, neplechu, lumpárnu; vyvíjet/vyvinout: aktivitu/aktivity; vyvolat/vyvolávat: odezvu; vzbudit: odezvu; vzdát/vzdávat: hold, poctu, úctu; vznášet/vznést: dotaz, námitku, návrh, obvinění, obžalobu, otázku/otázky, podnět, požadavek/požadavky, prosbu/prosby, protest/protesty, připomínku/připomínky, stížnost/stížnosti, výhradu/výhrady, výtku/výtky, žádost, žalobu; zabývat se: analýzou, činností, hledáním, chovem, malováním, navrhováním, obchodem, ochranou, pěstováním, poradenstvím, prací, produkcí, přípravou, řízením, studiem, tvorbou, úvahou, výrobou, vývojem, výzkumem, zkoumáním, zpracováním; začít (s + I): prací, podnikáním, přípravou, rekonstrukcí, stavbou, výrobou, výstavbou; zadat: dotaz; zahájit: čistku/čistky, dialog, léčbu, palbu, stavbu, stíhání, útok, zahájit/zahajovat: diskusi, hladovku, kariéru, přípravu, výrobu, výstavbu, vyšetřování; zachovat: klid; zajistit/zajišťovat: dohled; zaměřit/zaměřovat: pozornost; zanechat: dědictví, otisk/otisky, vzkaz, zprávu; zaplatit: poplatek/poplatky; zapříst: hovor; zastávat: funkci; zasypat: nadávkami; zavádět/zavést: clo/cla, daň/daně, embargo, reformu/reformy, sankce, zákaz, změnu/změny; zaznamenat: nárůst, pohyb, pokles, propad, pokrok, posun, růst, úspěch, vítězství; zhotovit: kopii/kopie; získat: autoritu, dojem, důvěru, chuť, jistotu, jméno, kontrakt, kontrolu, možnost, pocit, právo, přehled, přístup, vliv, zkušenost/zkušenosti; zjednat: nápravu; způsobit: poranění, poškození, zranění; zúčastnit se: debaty, demonstrace, jednání. B. Kategoriální slovesa v konverzních konstrukcích V kategoriálních konstrukcích konverzního typu hrají nejvýznamnější roli slovesa přijímání, zejména slovesa dostat/dostávat, obdržet, sklidit, získat. Ty vytvářejí konverzní konstrukce k verbonominálním přísudkům se slovesy dávání. I přes relativní pravidelnost těchto VNP nejsou všechny prediktabilní. Např. k VNP dostat nabídku jsou v úzu ustálené nejen základní konstrukce se slovesy dávání: podat, předložit nabídku, ale také VNP se slovesy dělání: učinit, udělat nabídku. Mezi dalšími konverzními kategoriálními slovesy vykazují nejvyšší kombinovatelnost se jmennými složkami slovesa podstoupit, čelit (něčemu) a těšit se (něčemu). 1. VNP s kategoriálními slovesy přijímání (slovesy typu recipere) v užším smyslu a jejich substantivní složkou brát/vzít: úplatky/úplatek; čerpat – inspirace, dotace, informace, podpora, příspěvek; dostat/dostávat: azyl, branku/branky, cenu, dar, dárek, dědictví, dopis, doporučení, dotaci, dotaz, důvěru, facku, gól, grant, hlášení, hodnocení, hubičku, infekci, informaci/informace, injekci, instrukci/instrukce, kopanec/kopance, lekci, licenci, nabídku, náhradu, nakládačku, název, ocenění, odměnu, odpověď, otázku, podporu, pokutu, pokyn, potvrzení, povolení, pozvání, pozvánku, propustku, přednost, přezdívku, příkaz, příležitost, příspěvek, pusu, radu/rady, ránu/rány, rozkaz/rozkazy, slevu, souhlas, svolení, tip, trest, úkol, varování, vyhazov, výjimku, výplatu, výpověď, výprask, vyznamenání, vzdělání, vzkaz, zákaz, zásah, známku, zprávu; chytit: facku; inkasovat: branku, gól, odměnu, úder, poplatek, trest, zásah, debakl; obdržet: branku, cenu, dar, dárek, dopis, dotaci, facku, informaci, nabídku, ocenění, odměnu, odpověď, oznámení, potvrzení, povolení, pozvání, pozvánku, rozkaz, stížnost, svolení, uznání, vyznamenání, výzvu, vzkaz, zprávu, žádost; pobírat: mzdu, příspěvek/příspěvky; převzít: dar; přijímat/přijmout: dar/dary, křest, oznámení, pomoc, svátost/svátosti, úplatek/úplatky, zprávu/zprávy; schytat: debakl gól, kopanec, kritiku, ránu/rány, úder, výprask, zásah; sklidit/sklízet: aplaus, chválu, kritiku, obdiv, ocenění, ovace, pochvalu, posměch, potlesk, pozornost, slávu, úspěch, uznání; slíznout: ránu/rány/ran; vyfasovat: pokutu, trest, zákaz; získat/získávat: azyl, dar/dary, doporučení, dotaci/dotace, grant, informaci/informace, licenci, obdiv, oblibu, ocenění, odměnu, podporu, popularitu, povolení, přízeň, slevu, vzdělání. 2. VNP s dalšími slovesy přijímání a jejich substantivní složkou: absolvovat: kurz, kúru, prohlídku, školení, test, trénink, výcvik; být (v + L): exekuci; čelit: agresi, exekuci, hrozbě, inspekci, kritice, manipulaci, nájezdu, nařčení, nepřízni, obvinění, obžalobě, odporu, otázce, podezření, požadavkům/požadavku, překážkám/překážce, řízení, stíhání, tlaku, útoku, vlivu, výtce, výzvě, zkoušce, žalobě; doznat: změny; mít: dar, doporučení, exekuci, informaci/informace, křest, licenci, nabídku, název, odezvu, označení, podporu, souhlas; nést: název, označení; padnout (za + A): oběť; podléhat: clu, dohledu, dozoru, hodnocení, kontrole, manipulaci, regulaci, schválení, vlivu, zdanění, změně; podrobit se/být podroben: auditu odběru; podstoupit/podstupovat: amputaci, biopsii, facelift, chemoterapii, kúru, léčbu, léčení, náhradu, oběť, obřad, obřízku, očistu, odstranění, operaci, oplodnění, ošetření, ozařování, plastiku, potrat, prohlídku, půst, radioterapii, rekonstrukci, souboj, školení, terapii, test, transplantaci, trest, výcvik, výslech, vyšetření, zákrok, zkoušku, změnu; požívat: autority/autoritu, ochrany/ochranu, přízně, respektu/respekt; prodělat: kúru, operaci, výcvik změnu; projít: faceliftem; přitáhnout: pohled, pozornost; přivolat: hněv; těšit se: důvěře, návštěvě, oblibě, podpoře, popularitě, pozornosti, přízni, respektu, úctě, uznání, zájmu; ujmout se: dědictví; upoutat/upoutávat: pozornost, zájem; upoutat: pohled; utrpět: debakl, poranění, porážka, poškození, ránu, zranění; utržit: kopanec, porážku, ránu, výprask, zásah, zranění; vzbudit/vzbuzovat: důvěru; zatížit: daní/daněmi; zaznamenat: branku, zlepšení, změnu, zvýšení; zjednat si: respekt; znamenat: změnu. C. Kategoriální sloveso dojít/docházet (k něčemu) Toto kategoriální sloveso ve dvou vidových podobách se v současném spisovném úzu spojuje s více než stovkou různých jmenných složek. Mezi nimi jsou výrazně zastoupeny predikáty vyjadřující děj, který se odehrává v jednom okamžiku, např. dojít k explozi, poškození, vraždě. Obvyklé jsou ale i predikáty, jejichž děj trvá v čase: dojít k bitvě, hádce, požáru, útoku aj;. S těmito jmennými složkami může VNP označovat jak počáteční fázi děje (věta (44)), tak i celý děj nazíraný globálně (věta (45)): (44) V okamžiku, kdy došlo k rozhodující bitvě, v čele s Dukakem opustili bojiště. (= začala bitva) (45) V roce 31 př. n. l. však došlo ke známé bitvě u Aktia, v níž spojené loďstvo Antonia a Kleopatry bylo poraženo Octavianem (pozdějším Augustem). (= odehrála se bitva) Přehled nejfrekventovanějších substantiv spojujících se s kategoriálním slovesem dojít/docházet: dojít (k + D): bitva, boj, deformace, dohoda, exploze, hádka, havárie, chyba, incident, katastrofa, kolize, komplikace, konflikt, kontakt, lámání, mýlka, napadení, naplnění, nárůst, narušení, navýšení, nedorozumění, nehoda, neštěstí, obnova, obnovení, obrat, oddělení, odhalení, odstranění, ohrožení, omezení, omyl, oslabení, oživení, pochybení, pokles, pokrok, pokus, poranění, porucha, porušení, posílení, posun, poškození, potyčka, požár, prodloužení, proměna, propad, propojení, předání, překročení, přenos, přerušení, přestřelka, přesun, převrat, přijetí, redukce, rozdělení, rozhodnutí, rozpad, rozšíření, roztržka, rozvoj, růst, rvačka, selhání, setkání, snížení, spojení, spor, srážka, střet, škoda, tragédie, událost, úmrtí, únik, úprava, úraz, útok, uvolnění, uzavření, vražda, výbuch, výměna, výpadek, vytvoření, vznik, záměna, zásah, zhoršení, zkrácení, zlepšení, zločin, změna, zničení, zpomalení, zranění, zrušení, ztráta, zvětšení, zvrat, zvýšení. docházet (k + D) aktivace, deformace, degradace, chyba, interakce, kolize, kondenzace, konflikt, kontakt, nárůst, narušení, nedorozumění, nehoda, odstranění, omezení, ovlivnění, pohyb, pokles, porucha, porušení/porušování, posun, poškození, problém, proces, proměna, propojení, přenos, přesun, redukce, rozpad, rozvoj, růst, snížení/snižování, spor, střet, tvorba, úbytek, únik, úspora, uvolňování, výkyv, výměna, vytváření/vytvoření, vývoj, vznik, zapojení, zatížení, zhoršení, zlepšení, změna, zneužívání, ztráta, zvýšení/zvyšování. D. Kategoriální slovesa se jmennou složkou v pozici podmětu 1. Sloveso probíhat/proběhnout Sloveso probíhat/proběhnout se na rozdíl od slovesa dojít/docházet pojí prakticky výlučně se substantivy, která vyjadřují děj trvající v čase: probíhat (abecedně): akce, aktivita, boj, cvičení, činnost, debata, diskuse, festival, jednání, kampaň, komunikace, konflikt, kontrola, kurz, léčba, měření, nábor, obnova, operace, oprava, oslava, pokus, práce, proces, program, prohlídka, průzkum, přehlídka, příprava, reakce, realizace, rekonstrukce, rozhovor, řízení, setkání, schůzka, souboj, soutěž, spolupráce, spor, studie, test, testování, údržba, úkon, úprava, válka, výběr, výcvik, vyjednávání, výměna, výroba, výslech, výstava, výstavba, vyšetřování, výuka, vývoj, výzkum, zápas, zkouška, změna. proběhnout (abecedně): akce, analýza, debata, diskuse, festival, hlasování, hodnocení, instalace, jednání, koncert, konference, kontrola, křest, oslava, pokus, prezentace, proces, prohlídka, průzkum, přednáška, přehlídka, přestavba, příprava, referendum, reforma, rekonstrukce, revoluce, rozhovor, řízení, seminář, setkání, schůzka, soud, soutěž, test, turnaj, úprava, vernisáž, volba, vyhlášení, výměna, výstava, vyšetřování, výzkum, zahájení, zasedání, zkouška, změna. 2. Slovesa konat se a uskutečnit se Velmi podobnou skupinu substantiv ve strukturách tohoto typu selektují také slovesa konat se a uskutečnit se: konat se: akce, bohoslužba, demonstrace, festival, hostina, hra, jednání, koncert, konference, kongres, mistrovství, mše, obřad, oslava, pohřeb, porada, pouť, prohlídka, přednáška, představení, přehlídka, referendum, seminář, setkání, shromáždění, schůze, schůzka, sjezd, slavnost, soutěž, summit, svatba, trh, turnaj, večírek, veletrh, volba, výstava, zápas, zasedání, závod, zkouška. uskutečnit se: akce, akt, beseda, demonstrace, festival, jednání, koncert, konference, křest, mistrovství, mše, prohlídka, průzkum, přednáška, představení, přehlídka, reforma, seminář, setkání, schůzka, sjezd, slavnost, soutěž, turnaj, vernisáž, volba, vyhlášení, výstava, workshop, zasedání, závod 3. Sloveso panovat Sloveso panovat je specifické tím, že se pojí také se substantivy, která na sebe nevážou žádná obligatorní doplnění; např. chaos, klid, noc, ticho, tma, vedro, zima. Ve většině případů může synonymně alternovat se slovesem být, doplněným případně příslovcem místa (tady, tu) (vše ČNK): (46a) V zásadních věcech je víceméně shoda. (46b) V zásadních věcech panuje shoda. (47a) Navíc je tu obava ze ztráty identity. (47b) Navíc panuje obava, že potkanů, kteří se rychle rozmnožují, bude rychle přibývat. panovat: atmosféra, bezvětří, dohad, důvěra, hlad, horko, chaos, klid, klima, konkurence, mínění, mráz, mýtus, nálada, napětí, názor, nedostatek, nedůvěra, nejasnost, nejistota, neklid, nepořádek, nervozita, neshoda, nespokojenost, noc, obava, pocit, počasí, podezření, pohoda, pochyba, pochybnost, pořádek, provoz, představa, přesvědčení, příšeří, přítmí, rivalita, rozdíl, ruch, shoda, shon, situace, spokojenost, spor, strach, šero, teplota, ticho, tma, vedro, vztah, zima, zmatek, zvyk. 4. Další kategoriální slovesa tohoto typu Další kategoriální slovesa tohoto typu s vysokou kolokabilitou jsou inchoativní, tj. vyjadřují počáteční fázi děje. Sem patří: (a) slovesa nastat a vypuknout vyžadující pouze doplnění v nominativu: (48) Nastalo ticho. (b) slovesa zmocnit/zmocňovat se, přepadnout, zachvátit a přemoci vyžadující doplnění nominativem reprezentujícím nepersonického nositele děje či stavu (např. strach) a objektem v genitivu či akuzativu (např. Karla) reprezentujícím personického nositele děje či stavu: (49) Karla se zmocnil strach. Seznamy substantiv pojících se s kategoriálními slovesy nastat, vypuknout; zmocnit/zmocňovat se, přepadnout, zachvátit, přemoci (řazeno abecedně): nastat: apokalypsa, bitva, boj, déšť, dusno, exploze, chaos, chyba, jaro, katastrofa, klid, kolaps, komplikace, konec, konflikt, krize, mír, mlčení, návrat, nedostatek, noc, obrat, odklon, odliv, panika, pauza, podzim, pokles, pokrok, porucha, posun, potíž, pozdvižení, problém, problém, proces, propad, průlom, přestávka, příliv, příměří, revoluce, rozruch, rozvoj, shon, smrt, soumrak, šok, ticho, tma, událost, úpadek, úsvit, útlum, válka, večer, vedro, vřava, výbuch, výpadek, zádrhel, zatmění, zemětřesení, zima, zkrat, zlepšení, zlom, zmatek, změna, zvrat. vypuknout: aféra, běsnění, bitva, boj, bouře, debata, demonstrace, diskuse, epidemie, euforie, genocida, hádka, hemžení, hladomor, horečka, hysterie, chaos, jaro, konflikt, krize, mela, mor, mumraj, nadšení, nálada, násilí, nemoc, nepokoj, nervozita, oheň, oslava, panika, pláč, poplach, poprask, potlesk, potyčka, povstání, pozdvižení, požár, protest, přestřelka, převrat, rej, revoluce, rozruch, rvačka, řev, řež, shon, skandál, slavnost, spor, stávka, šílenství, válka, vřava, vzpoura, zábava, zemětřesení, zmatek; zmocnit se (někoho se zmocnilo něco; některá z těchto substantiv vyžadují determinaci adjektivem, např. špatná nálada): amok, apatie, beznaděj, deprese, děs, dojem, dojetí, euforie, hlad, hněv, hnus, horečka, hrůza, chlad, chuť, lítost, malátnost, myšlenka, nadšení, nálada, napětí, nejistota, neklid, nenávist, nervozita, netrpělivost, nevolnost, nutkání, obava, otupělost, panika, pocit, podezření, podráždění, pochyba, pochybnost, pokušení, potřeba, předtucha, radost, rozčílení, rozmrzelost, rozpaky, sklíčenost, slast, smutek, soucit, starost, strach, šílenství, tíseň, touha, tréma, třas, tušení, úleva, únava, úzkost, úžas, výčitka, vzrušení, vztek, záchvat, závist, závrať, zděšení, zimnice, zoufalství, zuřivost, zvědavost; zmocňovat se (někoho se zmocňuje něco): beznaděj, bolest, deprese, děs, dojem, euforie, hněv, hrůza, hysterie, křeč, malátnost, mdloba, nálada, nejistota, neklid, nervozita, netrpělivost, obava, ospalost, otupělost, panika, pocit, podezření, pochybnost, předtucha, radost, strach, šílenství, touha, únava, úzkost, úžas, vášeň, vzrušení, vztek, závrať, zlost, zmatek, znechucení, zoufalství, zuřivost; přepadnout (někoho přepadá něco; některá z těchto substantiv vyžadují determinaci atributem, např chuť na čokoládu; špatná nálada): beznaděj, bolest, deprese, hlad, hrůza, chmura, chuť, lítost, malátnost, myšlenka, nálada, neklid, nervozita, nevolnost, nostalgie, nutkání, obava, panika, pocit, podezření, pochyba, pochybnost, pokušení, potřeba, představa, předtucha, sklíčenost, slabost, smutek, spánek, stesk, strach, svědomí, touha, tušení, únava, úzkost, výčitka, vzpomínka, vztek, záchvat, závrať, zvědavost; zachvátit (někoho zachvátilo něco): bolest, děs, hniloba, horečka, hrůza, chtíč, krize, křeč, lhostejnost, mánie, melancholie, migréna, nadšení, nálada, nápor, nepokoj, nervozita, panika, pocit, pochybnost, posedlost, požár, představa, radost, smutek, strach, šílenství, touha, úzkost, válka, vztek, zmatek, zoufalství; přemoci (někoho přemohlo něco): beznaděj, bolest, cit, dojetí, dřímota, emoce, hlad, hněv, hrůza, chuť, lítost, mikrospánek, mrákota, nervozita, pláč, pocit, potřeba, smutek, spánek, strach, stud, touha, únava, vyčerpání, vzpomínka, vztek, záchvat, zármutek, zvědavost. 5. Kategoriální slovesa s menším rozsahem spojitelnosti Poznámka: V řadě případů není hranice mezi přísudkem složeným (přísudkem s kategoriálním slovesem) a přísudkem elementárním jednoznačná, tedy ani interpretace predikátů není jediná možná, proto viz též kap. III.3 Větné vzorce. Všechna substantiva jsou uvedena v základním tvaru Nsg. Některá z těchto substantiv se ve VNP užívají převážně nebo pouze v plurálu: běžet: čas, lhůta, řízení; blesknout (hlavou): myšlenka, nápad, vzpomínka; dít se: div, příkoří, událost, zázrak změna; dolehnout (na někoho): pocit, tíha, únava; dostavit se: bolest, efekt, kontrakce, menstruace, pocit, reakce, spánek, účinek, úleva, únava, úspěch, vyčerpání, výsledek, zklamání; hlodat (v někom): myšlenka, obava, otázka, pocit, podezření, pochybnost, zvědavost; honit se (hlavou): myšlenka chytit/chytnout: (někoho): amok, křeč, rapl; jímat (někoho): děs, dojetí, hrůza, strach, stud, tušení, úzkost, závrať; končit: legrace, mandát, platnost, práce, směna, smlouva; ležet (na někom): odpovědnost; lomcovat (někým): hněv, horečka, pláč, strach, vášeň, vztek, zimnice, záchvat, zima; nadejít: čas, hodina, chvíle, jaro, jitro, léto, noc, okamžik, podzim, večer, zima; naskytnout se: možnost, otázka, podívaná, pohled, příležitost, šance, výhled, výjev; nastávat: boj, konec, odliv, pokles, problém, ticho, zlom, změna; obejít (někoho): hrůza; objevit se: informace, komplikace, náznak, potíž, problém, spekulace, světlo, úsměv záblesk zpráva; odehrát/odehrávat se: bitva, boj, děj, drama, incident, konflikt, obřad, proces, představení, příběh, rituál, scéna, souboj, tragédie, událost, vražda, změna, zápas zázrak, opanovat (někoho opanuje něco): pocit, představa, vzrušení; ovládat/ovládnout (někoho ovládá něco) – emoce, panika, pocit, strach, touha, vzrušení, vztek; ozvat se: cvaknutí, hlas, hluk, klepání, krok, křik, odpověď, potlesk, rána, řev, smích, tón, volání, výbuch, výkřik, výstřel, zaklepání, zapraskání, zvonek, zvuk; padat/padnout: dotaz, gól, návrh, noc, otázka, rekord, soumrak, stín, tma, únava, volba; platit: dohoda, nařízení, omezení, podmínka, požadavek, pravidlo, princip, ustanovení, zákaz, zákon, zásada; polít (někoho polilo něco): hanba, horko, horkost, hrůza, chlad ruměnec, stud; popadnout (někoho popadlo něco): amok, běs, chuť, nutkání, panika, předtucha, strach, touha, úzkost, vztek, záchvat, zlost; postihnout (někoho postihlo něco): infarkt, katastrofa, kolaps, krize, mrtvice, nemoc, neštěstí, osud, pohroma, požár, rána, tragédie, záchvat, záplava, zemětřesení, ztráta; potkat (někoho potkalo něco): láska, nehoda, nepříjemnost, neštěstí, osud, potíž, problém, smůla, štěstí, tragédie, trest, zranění; projet (někým, něčím): bolest; pronásledovat (někoho pronásleduje něco): chuť (na sladké), myšlenka, neštěstí, problém, představa, sen, smůla, strach, vidina, vzpomínka; přemáhat (někoho přemáhá něco): dojetí, ospalost, nostalgie, spánek, pocit, únava vztek; přetrvávat: názor, nedostatek, nejistota, obava, obtíž, odpor, otázka, pocit, pochybnost, problém, představa, přesvědčení, rozdíl, strach, tlak, zájem; přihodit se (někomu): incident, nehoda, nepříjemnost, neštěstí, událost, zázrak; přijít: konec, krize, nabídka, noc, odpověď, rána, rozkaz, řeč, trest, válka, zima, změna, zpráva; působit: síla; ranit (někoho): mrtvice; rozhostit se: klid, mír, mlčení, nálada, noc, pocit, pohoda, ticho, tma, úsměv; rozmáhat/rozmoci se: móda, názor, nemoc, nešvar, pytláctví, trend, zmatek, zvyk; snášet se: kritika, noc, soumrak, tma; spustit se: alarm, déšť, liják, poplach; stát se: chyba, nehoda, neštěstí, příběh, tragédie, událost, úraz, vražda, zázrak, změna; svitnout: naděje; udát se: proměna, příhoda, svinstvo, vražda, zázrak, změna; vjet (do někoho vjelo něco): vztek, zlost; vládnout: chaos, klid, mír, nejistota, nálada, pocit, pohoda, pořádek, přesvědčení, ruch, spokojenost, strach, ticho, tma, zima, zmatek; vtírat se: otázka, myšlenka, pocit, představa; vynořit se: myšlenka, otázka, problém, vzpomínka; vypukat/vypuknout: válka; vytanout: otázka, představa, vzpomínka; vyvstat: diskuse, konflikt, nebezpečí, nutnost, obava, otázka, podezření, pochybnost, potřeba, problém, představa, riziko, rozdíl, úkol, utrpení, vzpomínka; vzejít: dohoda, idea, impulz, nápad, návrh, požadavek; vznikat/vzniknout: dojem, nápad, nárok, podezření, potřeba, problém, situace, škoda zachvacovat/zachvátit (někoho): panika, strach, třas; zaplavit (někoho): pocit; zavládnout: anarchie, atmosféra, euforie, harmonie, chaos, klid, mír, mlčení, nadšení, nálada, napětí, neklid, panika, pocit, pokoj, pozdvižení, příměří, radost, shoda, smutek, strach, ticho, tma, veselí, vzrušení, zděšení, zmatek; zuřit: bitva, boj, bouře/bouřka, konflikt, krize, monzun, nepokoj, oheň, orkán, palba, požár, revoluce, souboj, spor, teror, válka, vánice, vichr, smrt, vichřice. E. Kauzativní kategoriální slovesa Terminologická poznámka: Termín „kauzativní sloveso“ je zde užíván v širším významu, než jak jsou definována „kauzativní slovesa“ v oddílu III., kap. 5.5 Věty o způsobování. 1. Slovesa s velkým rozsahem spojitelnosti K centrálním kategoriálním slovesům kauzativního typu v češtině patří slovesa způsobit/ způsobovat, vyvolat/vyvolávat, vzbudit/vzbuzovat a budit. Kromě toho, že mají nejvyšší kolokabilitu s různými substantivy, je pro tato slovesa jejich kategoriální funkce jejich hlavní funkcí a v rámci daného typu VNP vykazují také nejvyšší frekvenci v úzu. Následuje seznam VNP s těmito slovesy; substantiva u daného slovesa jsou řazena abecedně a jsou uvedena v základním tvaru. Protiklad čísla – sg. vs. pl. – a protiklad vidu – dokonavý vs. nedokonavý – nejsou frekvenčně vyhodnoceny: budit: děs, dojem, důvěra, emoce, hrůza, naděje, nadšení, napětí, nedůvěra, nejistota, neklid, nevole, obava, obdiv, očekávání, odpor, ohlas, otázka, pobouření, podezření, pohoršení, pochybnost, posměch, pozornost, protitlak, představa, reakce, respekt, rozhořčení, rozpaky, rozruch, soucit, strach, sympatie, touha, úcta, údiv, úsměv, úzkost, úžas, vášeň, vzrušení, zájem, závist, zdání, zděšení, zvědavost; vzbudit/vzbuzovat: agrese, asociace, bouře, debata, děs, diskuse, dohad, dojem, domněnka, důvěra, emoce, hněv, hrůza, chuť, iluze, kontroverze, kritika, láska, lítost, naděje, nadšení, náklonnost, nedůvěra, něha, nechuť, nejistota, neklid, nelibost, nervozita, nenávist, nevole, nevolnost, nostalgie, nutkání, obava, obdiv, očekávání, odpor, ohlas, optimismus, otázka, panika, pobouření, pocit, podezření, podiv, pohled, pohoršení, pochyba, pochybnost, potřeba, pozdvižení, pozornost, protest, představa, přízeň, pud, radost, reakce, respekt, rozhořčení, rozpaky, rozruch, senzace, smích, smutek, soucit, spekulace, stesk, strach, sympatie, touha, úcta, údiv, úsměv, úzkost, úžas, vášeň, veselí, vzpomínka, zájem, závist, zdání, zděšení, znechucení, zvědavost, žádost, žárlivost; vyvolat/vyvolávat: agrese, alergie, asociace, bouře, debata, demonstrace, deprese, děs, diskuse, dohad, dojem, efekt, emoce, erekce, exploze, hádka, hlasování, hněv, jednání, kolaps, konflikt, kritika, krize, naděje, nadšení, napětí, násilnost, nejistota, nelibost, nenávist, nepokoj, nesouhlas, nevole, obava, odpor, ohlas, onemocnění, otázka, panika, pobouření, pocit, podezření, pochybnost, poplach, poprask, potíž, potřeba, povstání, pozdvižení, pozornost, problém, protest, představa, reakce, revoluce, rozhořčení, rozpaky, rozruch, senzace, skandál, smích, spekulace, spor, strach, tlak, touha, účinek, úsměv, válka, výbuch, vznik, vzpomínka, vzpoura, vzrušení, záchvat, zájem, zánět, zdání, zmatek, změna, zvracení způsobit/způsobovat: alergie, bolest, bouře, deprese, erekce, exploze, havárie, chaos, chyba, infarkt, infekce, katastrofa, kolaps, komplikace, krize, krvácení, masakr, mutace, nadbytek, napětí, nárůst, nedostatek, nehoda, nemoc, nepříjemnost, neštěstí, obtíž, onemocnění, otrava, otřes, pád, panika, pocit, pohroma, pohyb, pokles, poprask, porucha, potíž, povodeň, pozdvižení, požár, problém, propad, rakovina, rána, reakce, revoluce, rozkol, rozpad, rozpaky, rozruch, roztržka, rozvrat, selhání, senzace, skandál, smrt, snížení, stárnutí, stres, škoda, šok, trápení, trauma, trhlina, tvorba, újma, utrpení, výbuch, výpadek, vznik, zácpa, zánět, zánik, záplava, závislost, zdržení, zhroucení, zkáza, zkrat, zlomenina, zmatek, změna, zpoždění, ztráta, zvýšení; 2. Další kauzativní kategoriální slovesa činit: dojem, obtíže, potíže, problémy, radost, zázrak; dát: důvod, jistotu, jméno, možnost, naději, název, pocit, pohyb, pokoj, práci, právo, přednost, příležitost, šanci, úkol, volnost, život; dělat: dojem, chuť, obtíže, ostudu, potíže, problémy, radost, starosti/starost, zmatek; dodat: hravost; dodávat: atmosféru, chuť, energii, iluzi, jistotu, klid, kuráž, naději, odvahu, pocit, sebevědomí sílu; dopřát: volnost; klást: překážky; nabídnout/nabízet: možnost; nahánět/nahnat: hrůzu strach; napáchat: škodu/škody; naplnit: energií, nadějí, optimismem, smyslem, touhou, radostí; nastolit: harmonii, mír, otázku, pořádek, rovnováhu, řád; navodit/navozovat: atmosféru, dojem, iluzi, klid, náladu, otázku, pocit, pohodu, představu, příval, relaxaci, remisi, schopnost, spánek, stav, tvorbu, uvolnění, vyvrcholení, vzpomínku/vzpomínky, zdání, změnu/změny; nechat/nechávat: volnost; nosit: smůlu, štěstí; obdařit: autoritou, darem, inteligencí, krásou, mocí, nadáním, rozumem, schopností, smyslem, talentem; otevírat/otevřít: debatu, možnost; páchat: bezpráví, škodu/škody; podněcovat/podnítit: agresivitu, aktivitu, atentát, debatu, diskusi, fantazii, chování, chuť, inovaci/inovace, kreativitu, lásku, myšlení, náladu, napětí, nárůst, násilí, nenávist, nepokoje, pěstování, představivost, reakci, revoluci, rozmach, rozvoj, růst, strach, šíření, touhu, tvorbu, úvahu/úvahy, válku, vášeň, vytváření, vývoj, výzkum, vznik, vzpouru, zájem, založení (pouze s dok. podnítit), změnu, zvědavost; poskytnout/poskytovat: možnost, přehled, příležitost, útočiště, volnost, výhled, výhodu/výhody, záminku, záruku, zázemí; pouštět: hrůzu; poutat: pozornost, zájem; probouzet/probudit: aktivitu, cit/city, citlivost, důvěru, emoci/emoce, fantazii, chuť, intuici, kreativitu, lásku, naději, nadšení, pocit, potřebu, představu, sílu, strach, touhu, úzkost, vášeň/vášně, vzpomínku/vzpomínky, zájem, závist, zuřivost, zvědavost, žárlivost; propůjčit/propůjčovat: atmosféru, dojem, kouzlo, legitimitu, lesk, schopnost, vzezření, vzhled, zdání; přikládat: důležitost, váhu, význam; přimět (k + D): hovoru; přinášet: inovace, komplikace, možnost, pocit, potěšení, prospěch, radost, riziko, smůla, starost, štěstí, úleva, úspěch, uspokojení, úspora, užitek, výhoda, zážitek, zisk, zlepšení, změna; přispět/přispívat (k + D): zlepšení; přitáhnout/přitahovat: pozornost; přivodit: bolest, erekci, infarkt, konec, krizi, nemoc, nepříjemnost, orgasmus, otřes, pád, pocit, potíž, problém, rakovinu, smrt, stíhání, stres, škodu, újmu, úpal, úraz, výbuch, záchvat, zhroucení, zkázu, změnu; přivolat: hněv; působit: bolest/bolesti, potíže, problémy/problém, škody/škodu, utrpení, radost, potěšení, obtíže, starosti/starost, muka, růst, nesnáze; rozdávat: radost; rozněcovat/roznítit: fantazii, lásku, touhu, představivost, vášně; rozpoutat: boj, bouři, debatu, diskusi, masakr, nepokoje, revoluci, vášně, válku; rozproudit: diskusi; rozsévat: děs, hrůzu, chaos, paniku, smrt, strach, zkázu; rozvířit: debatu, diskusi; seslat: bouři; skýtat: možnost, naději, potěšení, příležitost, útočiště, výhodu/výhody; spustit: debatu; šířit: strach; učinit: dojem, konec; udělat: div, dojem radost; ukládat/uložit: povinnost; upoutat: pozornost; uspořádat: debatu; uvádět (koho v + A): pochybnost; uvrhnout (koho do + A): hanby; vést (k + D): poslušnosti, snížení, vyšetřování, vzniku, závěru, změně; vnášet/vnést: hravost, chaos, klid, nejistotu, neklid, pořádek, zmatek; vnuknout: myšlenku, nápad, plán, pocit, představu, víru; vrhnout: podezření; vyprovokovat: boj, diskusi, hádku, hněv, konflikt, krizi, odchod, potyčku, přestřelku, reakci, rvačku, střet, útěk, útok, válku, záchvat; vytvářet/vytvořit: asociaci/asociace, atmosféru, dojem, iluzi, napětí, pocit, předpoklad, představu, příležitost, šanci, vztah, zmatek; zahájit: debatu; zakládat: domněnku, důvod, nárok, požár, právo; založit: požár; zanechat: dojem; zavádět/zavést: kontrolu, možnost, povinnost; zavdat: důvod, podezření, podnět, příčinu, záminku; zažehnout: debatu, explozi, krizi, požár, spor, výbuch; zjednat: autoritu, klid, pořádek, přístup, respekt, ticho, spravedlnost. 2.3.4.5 Sémantická stránka kategoriálních sloves a styl VNP Kategoriální sloveso může vyjadřovat modifikaci slovesného děje, a to: (a) modifikaci časového průběhu děje; např.: mít vládu nad kým (= průběh děje, resp. stavu) : získat vládu nad kým (= začátek děje, resp. stavu); (b) jiné modifikace: mít vládu (vyjadřuje pouze trvání stavu) : vykonávat vládu nad kým (vyjadřuje aktivní činnost). Kategoriální sloveso může být také nositelem stylového příznaku, a to buď reprezentuje určitý funkční styl (např. administrativně-právní), nebo je výrazem individuálního stylu vyjadřujícího např. expresivitu. Např. VNP udělit pokutu je běžným výrazem administrativně-právního stylu, zatímco VNP dát pokutu je běžný ve stylu prostě sdělovacím. VNP dát/vrazit/ vlepit/ uštědřit/ vytnout/ubalit facku jsou výrazem stylové expresivity. Některá kategoriální slovesa si část své lexikálně-sémantické informace zachovávají. Např. ve VNP vznést požadavek je sloveso vznést desémantizováno, kdežto ve VNP vyslovit požadavek si sloveso uchovává svůj význam slovesa mluvení (verbum dicendi) a může tak signalizovat, že ke komunikaci došlo ústní formou. Avšak i sloves tohoto typu lze v daném VNP užít jako zcela desémantizovaných (viz níže). Sémantika verbonominálního predikátu nevyplývá pouze ze samotného kategoriálního slovesa, ale ze specifické kombinace tohoto slovesa s přísudkovým substantivem. Do hry tak vstupují gramatické vlastnosti tohoto substantiva (číslo a počitatelnost), ale i vidové vlastnosti slovesa. S týmž substantivem se často spojují různá slovesa v podstatě synonymní, která se mohou někdy lišit konotací nebo stylem; např. přednést, vznést, předložit, vyslovit, formulovat, dát požadavek. Srov. (vše ČNK): (50a) Před pár týdny Státní ústav pro kontrolu léčiv přednesl svůj finální požadavek: ke konečnému schválení léku dodat studii o jeho trvanlivosti [...]. (50b) Pokus o dohodu byl zmražen ve chvíli, kdy ČSOB vznesla své finanční požadavky na český stát a tím možnost dohody zablokovala. (50c) Trenéři předložili svazu své finanční požadavky a čekají na jeho reakci. (50d) Jejich manažer nakonec vyslovil neakceptovatelné finanční požadavky [.-..] (50e) Teprve pak mohou vědci formulovat analytické požadavky, podle kterých se má výskyt malých plastových částic ve vodě z vodovodu zjišťovat. (50f) Byl jsem v Innsbrucku spokojený, proto jsem si, když o mě vedení Austrie projevilo zájem, řekl: dám si takové finanční požadavky, že mi je nesplní. (51a) Po válce přišlo [= vyrukovalo] Japonsko s požadavkem navrácení alespoň těch ostrovů, jež pod ruskou jurisdikcí nikdy dříve nebyly. (51b) Taxikáři navíc vyrukovali s dalšími požadavky. Ve výběru kategoriálního slovesa se projevují dvě protichůdné tendence: diachronní motivovanost výchozím větným vzorcem (k pojmu větného vzorce viz oddíl III., kap. 3), resp. obvyklou spojitelností slovesa a synchronní arbitrárnost, což znamená, že je-li příslušné sloveso významově vyprázdněné, je v zásadě jedno, o které konkrétní sloveso půjde. Motivovanost výchozím větným vzorcem, resp. spojitelností slovesa však může v určitém kontextu vystoupit do popředí, takže záměna synonymním slovesem není možná. Srov.: (50) Tam musí armáda reprezentovaná náčelníkem generálního štábu jasně formulovat (*předložit) své požadavky. (ČNK) Zatímco syntagma jasně formulovat je obvyklé (v korpusu má 1 153 dokladů), slovní spojení jasně předložit je neobvyklé (má pouhých 20 dokladů). Kategoriální interpretaci sloves je v kontextu možné úplně blokovat, typicky užitím určitého adverbiálního doplnění (obě věty ČNK): (51) Prostudujte si její podmínky a přesně formulujte své požadavky. (52) Při obou postupech stačí stisknout piktogram mikrofonu na dálce, a když se objeví stejný znak také na obrazovce, zřetelně vyslovit svůj požadavek. Jako VNP nehodnotíme ani případy, kdy subjekt slovesa (např. přednesl) a subjekt děje označeného substantivem (např. požadavek) nejsou totožné (obě věty ČNK): (53) Mezi akcionáře tak nepronikl ani šéf Sdružení klientů Pojišťovny Morava Vlastimil Buček, aby přednesl požadavky klientů. (54) „Někdo[ ]to přednesl jako požadavek obce“ řekl zástupce hejtmana. U některých VNP může mít sloveso pouze kategoriální, anebo pouze predikativní interpretaci pouze v závislosti na kontextu. Takto se chová např. sloveso vést (obě věty ČNK): (55) Na to můžete vzít jed, že mám, vy zatracený čmuchale. Já vedu tohle vyšetřování. (56) Nestává se každý den, aby člověk volal zástupci náčelníka a sděloval mu, že jeho lidé nejenže vedli vyšetřování, které jim bylo výslovně zakázáno, ale navíc na jeho konci zatkli policistu. Ve větě (55) syntagma vedu vyšetřování (= řídím vyšetřování) nepokládáme za VNP, ve větě (56) (= vedli, prováděli vyšetřování; vyšetřovali) ano. Významovou vyprázdněnost kategoriálního slovesa tedy nelze hodnotit výhradně obecně na úrovni jazykového systému (langue), ale je třeba vzít v úvahu konkrétní parolové (řečové, promluvové) realizace. 2.3.4.6 Funkce verbonominálních predikátů v promluvě I. Obecná charakteristika Centrálním prostředkem k vyjádření větného jádra (predikace) je v češtině plnovýznamové sloveso. Z funkčního hlediska tak představuje verbonominální predikát s kategoriálním slovesem alternativní způsob vyjádření větného jádra, který je sice oproti predikativnímu slovesu formálně komplikovanější, ale na druhé straně nabízí možnost přesnějšího postižení významu (zvláště v odborném jazyce), umožňuje detailnější vyjádření povahy děje a poskytuje také bohatší možnosti aktuálního členění výpovědi. Z těchto důvodů mají verbonominální predikáty zvláště vysoký výskyt v odborném vyjadřování a v normativním stylu, ačkoli se uplatňují v nejrůznějších funkčních stylech včetně variet neutrálních (mít strach, mít vliv), neformálních (vlepit facku, vyfasovat trest) nebo ve vyjadřování profesním či slangovém (např. sport. vstřelit branku, inkasovat gól). II. Pojmenování děje a terminologizace K hlavním funkčním přednostem verbonominálního predikátu v odborném jazyce patří to, že umožňuje vyjádřit větné jádro (predikát) s využitím substantivního odborného termínu – ať už jednoslovného či víceslovného, aniž by bylo nutné derivovat příslušné terminologické sloveso, které v úzu nebývá k dispozici: Příklady VNP s jednoslovným substantivním termínem: udělat kotoul (*kotoulovat); vynést rozsudek (není totéž co rozsoudit) Příklady VNP s dvouslovným či víceslovným termínem: provést dechovou zkoušku; domovní prohlídku; invazívní nitroděložní chirurgický zákrok; provádět geodetické práce; podat trestní oznámení; insolvenční návrh; povolení k pobytu; vydat metodický pokyn; předběžné opatření; stavební povolení; rozhodnutí o předběžné otázce; poskytovat právní služby; zdravotní péči; udělat těhotenský test; výběrové řízení; páchat trestnou činnost; položit řečnickou otázku. Tím je zajištěna potřebná přesnost a jednoznačnost vyjádření. I tam, kde odpovídající derivované sloveso formálně existuje (např. vynést rozsudek – rozsoudit), totiž zpravidla neposkytuje odpovídající terminologickou přesnost. Např. v současném trestním právu je komplexní predikát vynést rozsudek kohyponymem k termínům vydat trestní příkaz a vydat usnesení, přičemž jmenné složky rozsudek, trestní příkaz a usnesení reprezentují tři taxativně vymezené způsoby soudního rozhodnutí (tj. pojmenování výsledku děje) a příslušné komplexní predikáty jim odpovídající představují tři typy soudního rozhodování (tj. pojmenování děje samotného). Rozvíjení jmenné složky přívlastky dává možnosti přesnějšího a bohatšího vyjádření i tam, kde jmenná složka není odborným termínem: udělat osudovou chybu : osudově chybovat udělat prudký pohyb : prudce se pohnout provádět namátkovou kontrolu : namátkově kontrolovat provést důkladnou analýzu : důkladně analyzovat Také zde alternativní vyjádření pomocí predikativního slovesa v řadě případů nemusí existovat: poskytnout cennou radu : *cenně poradit udělat zásadní rozhodnutí : *zásadně rozhodnout III. Vyjádření povahy slovesného děje Verbonominální predikát umožňuje modulovat různé parametry dějových významů a vyjadřovat tak jednotlivé fáze děje, resp. významy jako intenzita, iterativnost, distributivnost, durativnost nebo okamžitost. Uplatňují se přitom opět formální prostředky syntaktické i morfologické. Zatímco vyjadřování fází a do jisté míry i intenzity děje zajišťuje především výběr vhodného kategoriálního slovesa, na vyjádření dalších dějových významů se významně podílejí i vlastnosti jmenné složky. A. Fázování děje a intenzita Největší uplatnění má vyjádření inchoativnosti, tj. počátkovosti děje. Frekventovaná jsou ve VNP následující inchoativní slovesa: dát se (do pohybu; na útěk), dostat (strach), chytit (chřipku), chopit se (iniciativy), nabýt (dojmu), nastat (ticho), navázat (kontakt), pojmout (podezření), pustit se do (práce), ujmout se (vedení), vejít v (platnost), vrhnout se do (práce), vstoupit v (platnost), vytanout (vzpomínka), vyvstat (nutnost), vzejít zahájit (palbu), získat (důvěru), začít s (přípravou). Následující slovesa vyjadřují kromě inchoativnosti zároveň i vyšší intenzitu děje: přemoci (někoho přemohla únava), přepadnout (někoho přepadl pocit), vypuknout (válka), zachvátit (někoho zachvátila panika), zmocnit se (někoho se něco zmocnilo). Následující slovesa vyjadřují náhlé nastání děje: polít (někoho polila hrůza), popadnout (někoho popadl vztek), padnout (tma), spustit se (déšť), vjet (do někoho vjel vztek), vynořit se (vzpomínka).[] [ ] Mnohem méně frekventované je s pomocí verbonominálních predikátů vyjadřovat terminativní fázi děje. Typická terminativní kategoriální slovesa přestat/přestávat, skončit/končit lze sice potenciální relativně volně spojovat se jmennými složkami vyjadřujícími trvající děj, ale v úzu mají oproti kategoriálním slovesům inchoativním výrazně nižší frekvenci. Nejfrekventovanější VNP s těmito slovesy jsou: přestat (s + L): hnojením, kouřením, pitím přejídáním, žehlením aj.; skončit (s + L): hraním, kariérou, kouřením, podnikáním, prací, přípravou, výrobou aj.; skončit: opravu, práci, rekonstrukci, službu, směnu, těžbu, utkání, válku, vládu, zápas, život; končit: legrace, mandát, platnost, práce, směna, smlouva, válka. Pomocí VNP lze volbou vhodné slovesné složky také vyjádřit: (a) nastání stavu, které je výsledkem předchozího úsilí, typicky pomocí slovesa dosáhnout (úspěchu); dále: dospět (k závěru), okrajové je dojít (klidu); (b) trvání děje nebo stavu: trvat (spor trvá), pokračovat (práce pokračují); (c) postupné rozvíjení děje slovesy jako snášet se (snáší se soumrak), zachvacovat (zachvacuje ho panika). Následují doklady VNP s totožnou jmennou složkou vláda pro povahu slovesného děje neutrálního, inchoativního, terminativního, pro vyjádření úsilnosti a kombinaci inchoativnosti s úsilností. Vzhledem k totožnosti jmenné složky je zřejmé, že tyto různé způsoby slovesného děje zajišťuje pouze kategoriální sloveso (vše ČNK): (57) Pak mě ale okouzlila akademická dráha, protože člověk má absolutní vládu nad svým časem a nemá žádného nadřízeného. (58) Zlé královně se podařilo získat vládu nad královstvím. (59) Navíc pilot stále drží volant a nehrozí tak, že ztratí vládu nad svým monopostem. (60) Odvrhly rodinný život jako jho, kterým muži vykonávají vládu nad ženami, a dogmaticky hájily svá politická hesla. (61) Publikum fascinoval titulním hrdinou, smělcem, jenž se zmocnil vlády nad světem. (62) Roku 1742, po prohrané válce o rakouské dědictví, přešla Vratislav pod vládu Pruska.[] B. Další významy Mezi hlavní specifika verbonominálních predikátů patří to, že kombinací (počitatelné) jmenné složky a kategoriálního slovesa mohou vyjádřit časově ohraničený úsek děje. Ve VNP lze užít slovesa jak ve vidu dokonavém (provést pokus, vystavit fakturu), tak nedokonavém (provádět pokus, vystavovat fakturu) v závislosti na tom, zda daný děj trvá v čase, nebo se odehrává v minimálním časovém okamžiku. Pokud je substantivum v plurálu, má VNP platnost iterativní: provést : provádět pokusy, vystavit : vystavovat faktury. V úzu sice výrazně převládají VNP typu ,perfektivum + singulár‘ (provést pokus) nebo ,imperfektivum + plurál‘ (provádět pokusy), avšak uplatnění nacházejí všechny čtyři kombinace vidu a čísla (vše ČNK): (63a) Inspekce proto provedla pokus, ze kterého následně vyplynulo, že strojvedoucí měl asi 16 sekund na to, aby začal brzdit, než bylo pozdě. (63b) V USA ale provedli pokusy, kde při rozhodování hrály roli skutečné peníze, a to veliké. (63c) Následující týdny Fleming prováděl s plísní pokusy a zjistil, že látku, která se přirozeně zbavovala škodlivých bakterií, z nichž mnohé způsobují různé nemoci, lze jednoduše vyrobit. (63d) Strýček unaveným hlasem naznačil, že prováděl pokus dalekosáhlého významu […] (Z. Jirotka, Saturnin) (64a) Díky nim je možné zaslat naskenovaný dokument třeba mobilním telefonem přímo do informačního systému a okamžitě vystavit fakturu a výrazně tak podpořit svoje cash flow. (64b) Úderem silvestrovské půlnoci končí poslední termín, do něhož je možné vystavit faktury na finální dočerpání evropských dotací na léta 2007–2013. (64c) Podnikatel může na svém počítači vystavovat faktury a účetní je okamžitě vidí a může je zaúčtovat. (64d) Volám IT. Připojují se přes vzdálenou správu, něco instalují. Vystavují mi fakturu. C. Aktuální členění výpovědi a vyjadřování objektu děje Z hlediska aktuálního členění umožňuje verbonominální predikát pružněji přizpůsobit syntaktickou strukturu věty potřebám komunikační situace a dokáže vyjádřit některé konfigurace, které jsou s pomocí slovesného predikátu obtížné nebo nemožné. Realizováním děje v podobě jmenné složky, tj. formou substantiva, které má oproti slovesu vyšší mobilitu a může fungovat i jako anafora ke slovesu, lze tematizovat děj: (65) Média [...] jsou od toho, aby ve veřejném zájmu vládu kontrolovala. A tuto kontrolu provádějí tím, že otevřeně informují. (ČNK) Oddělení slovesné a jmenné složky větného jádra otevírá také možnost oddělit v rámci aktuálního členění informaci o ději samotném od modálně-temporální informace o jeho realizaci. Ve větě (66) je tak substantivem vyjádřený děj (proceduru) tématem a modálně-temporální informace o jeho realizaci (nelze provést) rématem (ČNK): (66) Za stávajících okolností však tuto proceduru [téma] nelze provést [réma. ] Pomocí VNP lze také nevyjádřit objekt děje, který je u elementárního slovesného přísudku obligatorní: (67a) Nelze-li provést opravu či výměnu, má kupující právo od smlouvy odstoupit a požadovat peníze zpět. (ČNK) (67b) *Nelze-li opravit či vyměnit, má kupující právo od smlouvy odstoupit a požadovat peníze zpět. (68a) Naposledy zakroužili před budovou, pak Flin stroj zastavil. Provedl poslední kontroly před letem a otočil hlavu k Freyi. (ČNK) (68b) *Naposledy zkontroloval před letem a otočil hlavu k Freyi. 2.3.5 Pseudokoordinát 2.3.5.1 Definice a obecná charakteristika Jde o jeden z koordinačních typů, které se formálně jeví jako souřadné souvětí se dvěma klauzemi spojenými spojkou a, významově však jde o složený přísudek. Pseudokoordinátem rozumíme formálně koordinační konstrukce se spojkou a spojující dvě slovesa do konstrukce VF1 a VF2 (VF = verbum finitum), aniž přitom dochází ke koordinaci dvou samostatných dějů; nelze totiž interpretovat událost B na pozadí události A, ani naopak událost A na pozadí události B, jak je tomu v souvětí s prototypickou, vlastní koordinací. Tuto definici ilustrují následující doklady z ČNK: (1) Sebral se a zmizel, jen co se narodilo třetí dítě. (2) Všichni mu radili, aby to nedělal, ale on šel a oženil se. Spojka a slouží v této konstrukci nikoli k tomu, aby koordinovala dvě klauze a obsahy jejich dějů, ale k tomu, aby pomocí ní byl vytvořen jediný predikační celek, ve kterém se součet lexikálních významů jednotlivých složek nerovná celkovému lexikálnímu významu jednotky vyšší, složené. Avšak ne všechny konstrukce se strukturou VF1 a VF2 zakládají pseudokoordinační konstrukci. O pseudokoordinaci hovoříme teprve při součinnosti více faktorů. Těmito faktory jsou výskyt spojky a, níže popsaná gramatická omezení kladená na pseudokoordinační konstrukci a specifická sémantická událostní struktura konstrukce, resp. skutečnost, že první sloveso označuje počáteční fázi děje, který je vyjádřen druhým koordinovaným slovesem. Užití pseudokoordinační konstrukce je navíc vázáno na úzký okruh sloves vstupujících do pozice VF1. Počty těchto sloves se v jednotlivých jazycích liší. V češtině jsou to slovesa sebrat se a jít. Obě tato slovesa sdílejí oslabenou sémantickou samostatnost, avšak jejich celkové chování v pseudokoordinační konstrukci není zcela totožné. Sloveso jít si na celé škále koordinačních konstrukcí zachovává do značné míry svůj původní význam fyzického pohybu z místa A do místa B. V mnoha konstrukcích však tento význam oslabuje, resp. zachovává pouze některou složku primárního významu, např. Tatínek jde do důchodu. Sloveso sebrat se ve významu započít nějakou činnost v konstrukci ,sebrat se a V‘ vytváří výhradně pseudokoordinační konstrukce; tyto klauze proto nelze osamostatnit: (3) *Sebral se. Zmizel, jen co se jim narodilo třetí dítě. Z příkladu (3) je zřejmé, že sloveso sebrat se pozbylo gramatickou i sémantickou samostatnost, nevytváří plnohodnotný predikát zakládající klauzi a musí nutně vstupovat do multiverbální konstrukce. U slovesa jít, jehož významové spektrum je širší, můžeme o pseudokoordinaci hovořit jen v některých případech, které splňují specifické gramatické a sémantické podmínky. 2.3.5.2 Gramatické charakteristiky pseudokoordinačních konstrukcí Pseudokoordinační konstrukce, které nezakládají souvětnou strukturu, se od prototypické souvětné koordinace liší mnoha gramatickými vlastnostmi. Obecně lze konstatovat, že tyto konstrukce vykazují menší variabilitu a vyšší fixaci svého gramatického chování. Kritéria charakterizující pseudokoordinační konstrukce v angličtině popisuje M. de Vos (2005). Mezi tato kritéria patří zvl. nemožnost substituce koordinátoru, distributivita sloves v rámci koordinované konstrukce, quantifier raising / pozvednutí kvantifikátoru do antepozice vzhledem k lineárně prvnímu slovesu, morfologické restrikce kladené na slovesa, sameness condition / podmínka stejnorodosti odkazující k unifikaci gramatických kategorií pro obě koordinovaná slovesa, fonetické ukazatele. I. Záměna pořadí konjunktů Základní vlastností pseudokoordinačních spojení je nemožnost záměny pořadí koordinovaných konjunktů: (4a) Někdy jsme se sebrali a šli k řece. (ČNK) (4b) *Šli jsme k řece a někdy (jsme) se sebrali. Stejně je tomu i u mnoha koordinovaných klauzí, pokud je jejich posloupnost podmíněna posloupností dějů. Srov.: Sehnula se a zašeptala mu do ucha […] (ČNK) vs. *Zašeptala mu do ucha a sehnula se. V pseudokoordinačních konstrukcích však vzhledem k jejich výše charakterizované povaze není poziční záměna koordinovaných sloves možná nikdy. II. Morfologické parametry koordinovaných sloves A. Morfologická jednota osoby, čísla a času VF1 a VF2 V souvětích s koordinačně spojenými klauzemi je možné, aby morfologické hodnoty sloves v koordinovaných klauzích byly různorodé, neboť koordinovány jsou celé klauze a jednotlivé děje jimi vyjádřené, např. Jana uvařila (1.os. sg. prét.) a dědeček s babičkou jistě ocení (3.os. pl. préz.) skvělou večeři. V případě pseudokoordinačních spojení jsou dané morfologické hodnoty u obou koordinovaných sloves sjednoceny. B. Totožnost osoby a čísla V pseudokoordinačních spojeních je nutná totožnost gramatických kategorií osoby a čísla podobně jako u několikanásobných predikátů. Tato shoda je dána kongruencí s podmětem, který je pro obě slovesa nutně totožný. Srov.: To ale neznamená, že se seberou a odejdou. vs. *To ale neznamená, že se seberu a odejdou. C. Temporální totožnost V případě prototypické koordinace klauzí není nutná temporální jednota koordinovaných dějů. V češtině, která nepodléhá časové souslednosti, je možné koordinovat predikáty různě časově zařazené. Do volby temporálního ukotvení predikátů se promítá především reálné ukotvení dějů. Srov.: Petr knihu přečetl a vrátil ji do knihovny. Petr knihu včera přečetl a dnes na ni píše recenzi. Petr knihu přečetl a zítra na ni bude psát recenzi. Petr dnes knihu čte a zítra bude psát recenzi. V pseudokoordinačním spojení není různost časů jednotlivých konjunktů možná. Časová specifikace obou sloves musí být identická. Důvodem temporální unifikace obou koordinovaných sloves je opět fakt, že jsou koordinovány nikoli jednotlivé děje, ale fáze děje jediného, který probíhá v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti: (5a) Petr šel a snědl celý oběd. (5b) *Petr šel a sní celý oběd. (6a) Pozoroval, jak Petr jde a jí oběd. (6b) *Pozoroval, jak Petr jde a bude jíst oběd. (7a) Za pět minut se seberu a půjdu. (ČNK) (7b) *Za pět minut jsem se sebral a půjdu. D. Vidová totožnost V pseudokoordinačním spojení není nutná vidová totožnost koordinovaných konjunktů, tj. je možné koordinovat nedokonavé sloveso jít v pozici VF1 se slovesy dokonavými v pozici VF2 nebo dokonavé sloveso sebrat se v pozici VF1 s nedokonavými slovesy v pozici VF2. Srov.: (obě věty ČNK) (8) Co je to za nápad, abych šel a urazil ženu? (9) Veru měla chuť říct, ať se sebere a žije svůj život, dokud to jde. V pseudokoordinaci se slovesem jít se v pozici VF2 vyskytují převážně perfektivní slovesa, patrně proto, že celá konstrukce se obvykle jeví jako vyjádření děje, který je završen a ukončen. Nedokonavá slovesa se se tu vyskytují méně často; např.: (10) Opět jsem šel a hledal jsem nějakého jelena. (11) Pak šel a zkoušel na ledu čtverné toeloopy. V pseudokoordinaci se slovesem sebrat se se v pozici VF2 vyskytují vyváženě slovesa perfektivní i imperfektivní. V této konstrukci je slovesem sebrat se vyjádřeno bodové započetí děje, zatímco vlastní děj může být jak završený, tak nezavršený: (obě věty ČNK) (12) A po tom konstatování se sebrala a zmizela. (13) Při první příležitosti se sebral a prchal opět pryč z Pekingu. III. Časový průběh dějů Dalším znakem charakterizujícím pseudokoordinační konstrukci je specifický časový průběh dějů. V prototypické koordinaci lze paralelnost či následnost koordinovaných dějů vymezit pomocí adverbiálních určení přitom, potom. Např.: (obě věty ČNK) Na koni se mi zjevoval Erasmus Rotterdamský jak jde a přitom si dělá poznámky do sešitku. Šel jsem nakoupit a potom jsem se díval na film. Tato adverbiální určení jsou s pseudokoordinační konstrukcí neslučitelná, protože jejich primárním významem je poukazovat na vztahy mezi průběhy dvou a více dějů: (14a) Třetí diskutant, tragický architekt, naopak Nerudu-prozaika drtí: tento umělec jde a napíše tak trapné a trudné věci, jakým jest proslulý Týden v tichém domě […]. (A. Stich – ČNK) (14b) *Třetí diskutant, tragický architekt, naopak Nerudu-prozaika drtí: tento umělec jde a přitom napíše tak trapné a trudné věci, jakým jest proslulý Týden v tichém domě […] (14c) *Třetí diskutant, tragický architekt, naopak Nerudu-prozaika drtí: tento umělec jde a potom napíše tak trapné a trudné věci, jakým jest proslulý Týden v tichém domě […]. Protože v rámci pseudokoordinace je celá konstrukce kompaktním vyjádřením jediného děje není možné ji rozdělit a vložit adverbiální výraz doprostřed konstrukce mezi jednotlivé fáze děje. IV. Adverbiální určení Na pseudokoordinační konstrukci se vztahují i další omezení, která zužují možnosti použití adverbiálních výrazů. Adverbiální upřesnění průběhu děje mohou být umístěna do antepozice před celou pseudokoordinační konstrukci nebo do pozice těsně před druhý koordinovaný konjunkt: (obě věty ČNK) (15) Všechno jsem jí to vyklopila a ona se začerstva sebrala a vyklopila to novinám! (16) Maminka se sebrala a okamžitě odjela do nemocnice. Není však obvyklé, aby adverbiální určení bylo umístěno mezi VF1 a spojku a. Např.: (17a) „ […] Není v jejích silách okamžitě jít a uklízet sníh, " konstatuje přednosta. (ČNK) (17b) *Není v jejích silách jít okamžitě a uklízet sníh. Adverbia, která jsou typicky užívána v dané konstrukci vyjadřují rychlost či náhlost pohybu, např. rychle, honem, najednou, střemhlav. Další adverbiální určení užívaná v pseudokoordinačních konstrukcích dokreslují především způsob průběhu děje, nezdůrazňují primární sémantiku fyzického pohybu ani sémantiku délky průběhu tohoto děje a jejich sémantický dosah zahrnuje celou pseudokoordinační konstrukci: (18) Klidně se seberte a běžte si dát panáka. Srov. dále: Tak mluví ďábel k hazardnímu hráči. Ale sotva by ďábel sám toho nešťastníka svedl k tomu, aby opatrně a obmyslně šel a zabil starého strýce, po kterém má dědit. (překlad: G. K. Chesterton - ČNK) V. Možnosti negace pseudokoordinační konstrukce Oblastí, v níž pseudokoordinační konstrukce vykazuje oproti standardní koordinaci klauzí specifika je také negace. Jak ukazuje následující tabulka, ve standardní koordinaci klauzí je možné, aby byla libovolně koordinována pozitivní i negovaná slovesa ve všech myslitelných variantách, pokud tomu nebrání logické příčiny. Tab. 1: Koordinace kladných a záporných sloves VF1 konektor VF2 Doklad z ČNK + a + Šel dál a rozhlížel se kolem sebe. + a - Šel jsem rychle a nevšímal jsem si lidí. - a + Nešel na oběd a čekal v kanceláři. - a - Nešel jsem tam rád a nechodím tam vůbec často. V pseudokoordinační konstrukci se podobně jako v případě morfologických gramatických kategorií uplatňuje podmínka stejného chování koordinovaných sloves. Nevyskytují se tedy kombinace [+] [-]; [-] [+]. V případě, že v pseudokoordinační konstrukci dojde ke koordinaci dvou negativních sloves, jde o negaci hypotetickou, tedy o koordinaci, v níž jsou negovány presupozice o nastání/nenastání daného děje; to lze vyjádřit pomocí rámcující řídící věty typu Není možné, že VF1 a VF2: (19a) Samozřejmě, že nejste natolik vyděšený, abyste nešel a neshodil vodíkovou bombu. (ČNK) (19b) Není možné, že byste šel a shodil vodíkovou bombu. (20a) Kdybych plánovala, že dám výpověď, tak bych se nesebrala a neudělala bych to ze dne na den. (ČNK) (20b) Není možné, že bych se sebrala a udělala to ze dne na den. 2.3.5.3 Pragmatické významy pseudokoordinační konstrukce Na základní význam celé konstrukce se navrstvují další významy pragmatického charakteru, které jsou výsledkem kombinace dílčích významů děje v pozici VF2 a samotné pseudokoordinační konstrukce. Tyto významy se mohou v závislosti na kontextu prolínat a kombinovat. Mezi tyto významy lze zařadit: Náhlé nastání děje: "Vzpomínáte si, co jste s ní udělala?" "Ano. Šla jsem a nakoupila za ni jídlo v samoobsluze těsně předtím, než zavřeli." Kdyby v mých nejlepších letech někdo nastřelil puk dozadu, tak se seberu a jedu na střídačku. Náhlé rozhodnutí se pro určitou činnost: „A vy si tady sedíte…!“ "Dobrá, dobrá, děvče," uklidňoval ji Cai. "Hned jdu a odvedu bratra Jana na bezpečné místo, než k nám rychtář dorazí. Někdy mám chuť od toho všeho utéct, řekl inženýr, prostě se sebrat a běžet. Rozhodná realizace děje bez váhání: Je to nejhezčí kniha na světě. Čtěte ji, uchovejte si ji. " Šly jsme a četly jsme. Uslyšel jsem, že Harry venku vykřikl, a když jsem se sebral a střemhlav zamířil ke dveřím, viděl jsem, že zběsile se zmítající zvíře téměř vyprostilo i druhý roh. Zdůrazněná výzva k činnosti: Hovořila se mnou – vyprávěla mi o mém bratru Markovi – a pak mi řekla, abych šel a běžel závod. Laskavě se seber a jeď si do Prahy udělat pořádek hlavně ve svým životě! Rozhořčení mluvčího v dané situaci: A jak to bylo všechno hloupé! Kuchařka to přece pozná – musí to poznat! Jako bych šel a sám si plivl do obličeje. „Někteří lidi si myslí, že s ním ořeš. Klidně se sebereš a odstěhuješ se do Stockholmu, ani se ho nezeptáš…“ Překvapení mluvčího z vývoje situace, které často vyplývá z náhlého a nečekaného nastání děje: Stejné potíže trápí celou Evropskou unii, talenty z vědy, ale i z finančnictví či podnikání odcházejí do zámoří. "Evropské firmy pak jdou a investují tam, kde jsou nadaní Evropané – třeba v Bostonu," řekl pro Reuters evropský komisař pro vědu Philippe Bosquin. 3. Větné vzorce Obsah: 3.1 Predikát a jeho organizační potenciál 3.2 Typy větných vzorců (základních větných struktur) 3.2.1 Vzorce bez podmětu 3.2.2 Vzorce s podmětem 3.2.2.1 Vzorce bez předmětu 3.2.2.2 Vzorce s jedním předmětem 3.2.2.3 Vzorce se dvěma předměty 3.1 Predikát a jeho organizační potenciál Centrem sémanticko-formální organizace věty je přísudek/predikát (viz oddíl III, kap. 2), a to buď přísudek elementární, tvořený slovesem, nebo přísudek složený, v němž sémantickou složku nese jeho jmenná část. V obou případech je sloveso ve tvaru určitém/finitním, výjimečně má tvar neurčitý/infinitní (viz tamtéž). Organizační potenciál přísudku se projevuje schopností vázat na sebe další slovní druhy (a jejich tvary) v konkrétních větněčlenských pozicích, resp. tato závazná (obligatorní) a možná (potenciální) doplnění vyžadovat. Výsledkem jsou různé typy základních větných struktur – větných vzorců, odpovídajících typu slovesa/predikátu. Ve větných vzorcích lze odlišit formální strukturu, vyjádřenou slovními druhy a tvary, resp. jejich větněčlenskou rolí, (syntaktický větný vzorec) a strukturu sémantickou, tvořenou obecně významově definovanými participanty/aktanty (sémantický větný vzorec). V některých valenčních pojetích syntaxe jsou tyto struktury považovány jednak za projev valenčního potenciálu slovesa (aspekt formální, požadavek morfosyntakticky definovaných doplnění), jednak za projev jeho intence (aspekt sémantický, požadavek doplnění obecně významově vymezených). 3.2 Typy větných vzorců (základních větných struktur) Inventář větných vzorců a forma jejich popisu jsou vždy jen jedním z možných pojetí. Pro účely této gramatiky uvádíme 11 větných vzorců značného stupně obecnosti. Každý z nich by bylo možno konkretizovat do řady podvzorců. V následujícím popisu je vzorec je vyjádřen nejdříve morfologickými kategoriemi, po rovnítku je jeho ekvivalent popsán syntakticky. Za základním vzorcem jsou uvedeny jeho obměny, podvzorce – ty u některých vzorců definujeme až v rámci nečíslovaných dokladů. Užíváme těchto zkratek: PRED = predikát, V[f neos][ = ]neosobní tvar verba finita, V[f]Adv = verbum finitum auxiliáru + adverbium, V[f]PrepSubst = verbum finitum + předložková vazba substantiva, V[f ]Adj = verbum finitum auxiliáru + adjektivum, V[f ]Subst[N/I] = verbum finitum auxiliáru + substantivum v nominativu nebo instrumentálu, Obj = objekt, Obj[2 ]až Obj[7 ]= objekt v genitivu až instrumentálu, Obj[Prep6, ]Obj[Prep7 ]= objekt v předložkovém lokálu a objekt v předložkovém instrumentálu, Subst[N] = substantivum v nominativu, Subst[nonN][ ]= substantivum v nenonminativním pádu, –[ ]Subst[A] = substantivum v akuzativu, Adj[I] = adjektivum v instrumentálu, Adv/Adv = adverbium nebo adverbiální výraz (okolnostní určení), PredAdv = predikát + adverbium, QUAL = doplněk Všechny doklady této kapitoly pocházejí z ČNK; některé z nich jsou mírně obměněny, např. vyňaty z rámce souvětí, aniž tyto obměny mají vliv na popisovanou strukturu. 3.2.1 Vzorce bez podmětu Poznámka: Řada teoretických přístupů objasňuje přítomnost různě chápaného subjektu i ve strukturách bez formálního (nominativního) vyjádření podmětu. H. Běličová (1996) hovoří o predikátech nerozčleněné akce s vnitřně blokovanou pozicí syntaktického podmětu (popř. i předmětu) jako o způsobu ztvárnění děje (stavu) jako akce, jejíž východisko i směřování jsou zahrnuty ve významu predikátu. Z jejího předpokladu zabudovaných participantů plyne, že případný podmět takovýchto vět (Fouká vítr) zdvojuje některé sémantické rysy predikátu (srov. Tesnièrův akuzativ vnitřního objektu – snít sen). Pojetí Alisovové (1971) zase vychází z elementární sémantické situace charakterizované nerozčleněností substance a jejího příznaku. Ta se v jazyce projevuje jako predikát, při němž je stále přítomno vědomí o podmětu; hovoří proto o nerozčleněném subjekto-predikátu. Viz též zde kap. 2.3.4 Přísudek verbonominální s kategoriálním slovesem Vzorec 1 (typ Prší.) V[f ][neos ]= Pred V[f]Adv = PredAdv V[f]PrepSubst = PredAdv (1) Poprchává. (2) Zešeřilo se. (3) Od jihu hřmí. (4) Není tu slyšet. (5) Je zataženo. (6) Může být i hůř. (7) Je po žních. Struktury bez podmětu se slovesem ve tvaru určitém (verbum finitum, V[f]) bez dalšího závazného valenčního doplnění spočívají v: (a) samostatném plnovýznamovém slovesném predikátu elementárním (věty (1)–(3)); (b) auxiliáru být a infinitivu (věta (4)); (c) predikátu tvořeném neplnovýznamovým slovesem a adverbiem (věty (5)–(6)) nebo adverbiálním komplexem – předložkovou substantivní vazbou (věta (7)). Jde tu o syntetický a analytický podtyp téže syntaktické jednotky. Predikáty mohou být doplněny (a zpravidla alespoň implicitně, situačně doplněny jsou) potenciálními okolnostními určeními. Tyto jednoduché struktury vypovídají o stavech a změnách stavů nevázaných na subjekt (původce děje, nositele stavu) a na formální podmět, s obecným významem ,(ne)být nějak‘, ,(u)dělat se nějak‘. Hodnocení struktur typu Bylo chladno závisí na chápání neslovesné složky. Pokud bychom ji vnímali jako substantivní (výrazu bychom rozuměli jako názvu substance, ptali bychom se otázkou co bylo), spadaly by výpovědi do kategorie vět o existenci (viz kap. 5.4.1), tedy pod vzorec 6, typ Ptáci zpívají. Pokud neslovesný komponent hodnotíme jako adverbiální/ predikativní (oporou je existence adjektiva, zde chladný, popř. stupňovatelnost, zde chladněji, a otázka po okolnosti jak bylo), náležejí k analytickému podvzorci tohoto vzorce 1. Další příklady vět bez podmětu: Studeně mží. Leje jako z konve. Vytrvale sněží. Sněží a sněží a sněží... Dnes se ochladí a opět bude sněžit. Stále hustě sněžilo. Nejdřív se oteplilo a pak chumelilo. Mrzne až praští. Pomalu se rozednívá. V kraji se tmí. Brzy se stmívá. Ráno stále později svítá, dřív se smráká. Pode dveřmi táhne. Táhne, zavřela bys, prosím tě, dveře? Citelně se ochlazuje a postupně začne i mrznout. Je pozdě. Bylo docela chladno a občas mrholilo. Většinou bude zataženo, mlhavo, místy může mrholit, ojediněle spadne slabý déšť. V neděli bude nejchladněji a oteplit by se mělo až v pondělí. Venku je pošmourno. Neslyším. Tady není slyšet. Pro mlhu nebylo vidět na deset kroků a nepříjemně mrholilo. Pršelo míň, ale bylo vlhko, chladno a pošmourno, v chrámu bude málo vidět. Bylo příjemně pod mrakem. Je pár minut po sedmé, drobně mží. Vzorec 2 (typ V hodinách hrklo.) V[f][ neos ]–[ ]Adv = Pred – Adv V[f neos – ]PrepSubst = Pred – Adv (8) Sálem zašumělo. zašumělo – sálem (9) Jemně zapraskalo v nábytku. zapraskalo – v nábytku (10) V zástupu zahučelo jak v podpálených kamnech. (11) Udeřilo do skal nad námi. (12) Byla cítit spálenina, jako by někde blízko uhodilo. uhodilo by – blízko Vzorec představuje rozšíření vzorce předchozího. Predikát v tomto užití nevyžaduje formální podmět, závazně je však doplněno okolnostním určením. To má v zásadě povahu místní, zčásti může ukazovat k sémantickému subjektu. Další doklady: V kostele zašumělo a pastor se usmál. V kamnech hučí, vy do nich přikládáte, pořád se usmíváte [...] V lokále hučelo jak v úlu. V korunách stromů silně zahučelo, jak se z nich snesl déšť. V reproduktorech zapraskalo, až sebou někteří škubli. Nejvíc hrklo v řidičích, kteří museli vyjet na letních gumách. V korunách stromů hvízdalo, pískalo a hučelo, jako by meluzína vlétla do varhan. Během mohutné bouřky udeřilo do hospodářské budovy. Uhodil větví do prachu, až se kolem nich zavířilo. Po chladu předchozích nocí nebylo ani stopy. Vzorec 3 (typ Babičce otrnulo.) V[f] [neos] – Subst[nonN ]= Pred – Obj V[f]Adv – Subst[nonN] = PredAdv – Obj V[f]PrepSubst – Subst[nonN] = PredAdv – Obj (13) Člověka až zamrazilo. (14) Udělalo se mi doslova zle. udělalo se zle – mi (15) Bylo mi nanic, na zvracení, na omdlení, na umření. bylo nanic – mi (16) V rozpočtu na něj už nezbylo. (17) Prachu mírně ubylo. (18) Snad by vás neubylo, kdybyste počkala. by neubylo – vás (19) Vzlyků přibylo. (20) Chleba nebylo, dětí hodně, a tak prodali hospodářství a vydali se za lepším. (21) Nakonec dojde ke smíru. (22) Už na tom nezáleží. (23) Šlo o jeho budoucnost. (24) Na tom přece nesejde. Struktury bez podmětu s predikáty s předmětovou vazbou mají podobu V[f] – Subst[nonN] (Pred – Obj); formální objekt je vyjádřen zpravidla bezpředložkovým pádem jména, zpravidla dativem nebo akuzativem – věty (13), (14). Varianty s neplnovýznamovým slovesem a adverbiem/adverbiale mají strukturu V[f]Adv – Subst[nonN ]= Pred – Obj – věta (14), nebo V[f]PrepSubst – Subst[nonN] = PredAdv – Obj, věta (15). Tyto struktury vypovídají o stavech a změnách stavů nespojovaných s formálním podmětem – sémantický subjekt má formu objektu, často s platností beneficientu/malficientu, proživatele; obecný význam struktur je: ,(ne)být někomu nějak; s někým/něčím nějak‘, ,(u)dělat se někomu nějak‘, ,(ne)dosáhnout stavu někoho/něčeho‘. Formálně náležejí k témuž vzorci struktury se subjektem degradovaným v genitiv partitivní nebo záporový ve větách (17)–(19) a (20) s obecným významem změny kvanta nebo jeho nedostupnosti ,(ne)přibýt/ubýt něčeho‘, (ne)dostávat se čeho‘. Obecný význam varianty s předložkovým pádem jména (věty (21)–(24)) je ,spočívat v něčem‘, ,dojít k něčemu‘. Další doklady: Od rána jí bylo nevolno. Ulevilo se jí, když jsem přikývl. Trochu mi zatrnulo; jako bych skrze ty náhle zamrzlé tůně zahlédl dno. V tu chvíli mě zamrazilo. Když se vám zachce, můžete počítat telegrafní sloupy. Ozvalo se dvojí žbluňknutí a po vodníkovi i holce bylo veta. Po správně vybarveném žlutém banánu se zelenou stopkou není ani vidu ani slechu. Aby náš národ nebyl nejskvělejší, jenom když je s ním zle. Z plánů na stavbu nemocnice pro léčbu dětí s obrnou po druhé světové válce sešlo. V serpentinách se mi v něm dělalo zle od žaludku Zrovna jsem obědval a zaskočilo mi. Nevede se mu tam špatně. Pacientů je víc proto, že přibylo preventivních prohlídek. Konec konců ho neubude, když prohodí cosi jako pozornost. To já rád přiložím chobot k dílu [...], kvůli tomu mne neubude. (K. Poláček) Zešeřilo se před ním, poněkud ubylo temnoty. Děti přistoupily blíž. Ještě jich přibylo a obstoupily je. Na stromech už toho moc nezbylo. Nechávají nákup lístků na poslední chvíli. Pak už na ně nezbude. Možná šlo o nejlepší šaty, které měla. Také záleželo na poloze skalního bytu. Na tom nesejde, jaká byla pohnutka. Věty typu Nevede se mu lze chápat buď jako struktury bez podmětu, nebo jako věty s podmětem nevyjádřeným, jehož nerealizace plyne z generalizované platnosti výroku (,nic se mu nevede‘), nebo ze situační/textové zřejmosti nevyjádřeného podmětu (,dílo se mu nevede‘). Podobně Nezbude na ně [nic]. Nechutná mu [nic]. Svědčí jim tu [všechno]. Srov.: Nevedlo se mu špatně. Nevedlo se ani mužům. V poslední chvíli se snaží tasit zbraň. Nevede se [(mu)][ to]. Přesto jde proti ostří, jen tak, s holýma rukama. Porážek máme víc, než je zdrávo, nevede se nám [nic?], nejde nám ani štěstí naproti. Nedávno jste startoval na mistrovství světa. Nevedlo se mi [nic?]. Vzorec 4 (typ Bolí ho v zádech.) V[f] [neos] – Subst[nonN] – Adv = Pred – Obj – Adv V[f]Adv – Subst[nonN] = PredAdv – Obj – Adv V[f]PrepSubst – Subst[nonN] = PredAdv – Obj – Adv (25) Křuplo mi v rameni. (26) V uších jí hučelo. (27) V žaludku mu hlasitě kručelo. (28) Byl jsem zesláblý a bolelo mě v krku. (29) Bylo jí zle od žaludku. bylo zle – jí – od žaludku (30) Po dlouhé době je mi lehko na duši. je lehko – mi – na duši (31) Bylo mi celkově zle. bylo zle – mi – celkově Struktury bez podmětu s predikáty s předmětovou a adverbiální vazbou mají podobu V[f ]–Subst – Adv (V[f ]–[ ]Subst – PrepSubst) = Pred – Obj – Adv. Predikát elementární (věty (25)–(28)) nebo složený (věty (29)–(31)) má vazbu k objektu vyjádřenému nenominativním tvarem jména (substantiva nebo zájmena), obvykle dativem nebo akuzativem, a současně k adverbiale (okolnostnímu určení) – vyjádřenému vazbou předložky se substantivem (věty (25)–(30)) nebo adverbiem, věta (31). Struktury vypovídají o lokalizovaných stavech a změnách stavů nevázaných na formální podmět, ale spojených s objektem se sémantickou funkcí beneficientu/malficientu v obecném významu ,stát/dít se někomu někde / v souvislosti s něčím‘). Struktury se sémantickým subjektem degradovaným do instrumentálové objektové formy jsou dnes vnímány jako hraničně gramatické, pokud nejsou provázeny formálním podmětem to – srov.: ^?V parku vonělo kvetoucími lipami. : V parku to vonělo kvetoucími lipami. Další doklady: Vzorec 4 s dativním předmětem a okolnostním určením: Pred – Obj[3] – Adv Trochu mi křuplo u páteře. Úplně mi škublo v krku! Mlčela jsem a v hlavě mi hučelo. Postavil se a v kolenou mu bolestivě zapraskalo. Kůň zvedl ocas, zavonělo mu teple od zadku. Ještě než nás rozvedli, už mi bylo nějak divně na duši. Vzorec 4 s akuzativním předmětem a okolnostním určením: Pred – Obj[4] – Adv Milana [...] stále bolelo za krkem. Bolelo ho v kloubech, v páteři, v celém těle. Vzorec 4 s předmětem v lokálu a s okolnostním určením: Pred – Obj[6] – Adv Byl vyholený, čisťounký, nažehlený a zavonělo po něm kolínskou vodou. Vzorec 4 s předmětem v instrumentálu a s okolnostním určením: Pred – Obj[7] – Adv V minulých dnech se na opavské Hlásce hemžilo úspěšnými atlety. Neobvyklými jmény se tento měsíc jen hemžilo. Ptáci z širokého okolí se slétli a vyzobávali, co se dalo. Na poli se jimi jen hemžilo. Všude visely kostýmy, baletní sukýnky a roztodivné příšery, vonělo tam šminkami a všude byla zrcadla. Vzorec 5 (typ Dostalo se mi požehnání.) V[f] [neos] – Subst[nonN] – Subst[nonN] = Pred – Obj – Obj[] V[f] [neos] – Subst[nonN] – PrepSubst[nonN] = Pred – Obj – Obj (32) Pacientům se dostalo kvalitnější služby. se dostalo – služby – pacientům (33) Nedostává se vám patrně víry. nedostává se – víry – vám (34) Strážníkům se psů zželelo. se zželelo – psů – strážníkům (35) Zachtělo se ti mého skalpu? zachtělo se – skalpu – ti (36) Anně se stýskalo po mamince. stýskalo se – po mamince – Anně (37) Nezasteskne se vám po divadle? (38) Na tom mi záleží nejvíce. záleží – na tom – mi (39) Musím teď odjet, jde mi o krk. jde – o krk – mi (40) Nešlo mi o výsledek, chtěl jsem jen závod dokončit. Struktury bez podmětu s predikáty s dvojí předmětovou vazbou (obvykle dativní a genitivní) mají podobu V[f] – Subst – Subst (Pred – Obj – Obj). Předměty jsou vyjádřeny bezpředložkovými pády jmen (syntaktických substantiv) – věty (32)–(35). Vypovídají o stavech a změnách stavů nespojovaných s formálním podmětem: sémantický subjekt má formu dativního předmětu, často s platností beneficientu/malficientu, proživatele. Obecným obsahem struktur jsou změny stavů nevázaných na subjekt, vázaných však na objekty (zpravidla dativní a genitivní) se sémantickou platností beneficientu/malficientu + patientu (cíle/podnětu) ve smyslu ,(ne)dostat/(ne)dostávat se někomu něčeho‘. Obdobou jsou vzorce s nedativním předmětem v pádu předložkovém – věty (36)–(40). Další doklady: Vzorec 5 bez podmětu, s předmětem v dativu a s druhým v genitivu: Pred – Obj[3] – Obj[2] Na záchrance záleží, jestli se pacientovi dostane včas péče v nemocnicích. To opravdu chtěla. A právě toho se jí nikdy nedostane. Na tomto ostrově se mi dostalo mnoha nemluvných rad. O práci bych nouzi neměl, ale času se mně nedostává. Stále se mu nedostávalo odpovědi. Bere si, čeho se jí zachce. Zřejmě se jim zachtělo přírody, protože se vydali do lesa. Nejednou se jim zželelo boroviček polámaných, o něž nikdo nestál. Vzorec 5 bez podmětu, s předmětem v dativu a v předložkovém pádu (lokálu, akuzativu) – Pred – Obj[3]– Obj[Prep6]/Obj[Prep][4] Jako by jim na tom záleželo! Přece mi na něm vůbec nezáleželo! Nutnost, jež je řád a pořádek, krásná jako sloupořadí a nepochybná jako zákon. To je to, co chci a po čem se mi stýská. (K. Čapek) Po létech se mi zastesklo po motorce. Komu se zastýská po domově, naservírují mu i jeho pokrm. Jde mi o úplně nové uspořádání života. Jde mi o to, jak působí podvědomí Nešlo mi o peníze a nejde mi o ně ani dneska. 3.2.2 Vzorce s podmětem 3.2.2.1 Vzorce bez předmětu Vzorec 6 (typ Ptáci zpívají.) Subst[N – ]V[f ]= Subj – Pred Subst[N] – V[f ]Adj = Subj – Pred Subst[N] – V[f ]Subst[N/I] = Subj – Pred (1) Vítr ustal. (2) Loď se zastavila. (3) Plachta se s plesknutím svěsila. (4) Venku čeká šestsettrojka. (5) Ozvalo se tiché zaťukání. (6) Pejsek je spokojený. (7) Všichni hráči by byli zdraví. (8) Plod je čtyřhranná chlupatá tobolka. (9) Takový host je zázrak. Jde o věty založené na bezpředmětovém slovesu, nevyžadujícím závazně ani okolnostní určení. Predikátová slovesa jsou však obvykle rozvíjena potenciálními okolnostními určeními – věty (3)–(4). Je-li přísudek vyjádřen sponovým slovesem a jménem, je větný vzorec modifikován do podoby Subst[N] – V[f ]Adj[ ]nebo Subst[N] – V[f ]Subst [ ]= Subj – Pred - věty (6)–(9). Věty vypovídají o stavech a změnách stavů subjektu (,něco/někdo je/není / vzniká/zaniká‘; ,něco/někdo (ne)trvá v nějakém stavu / prochází procesem‘; ,něco/někdo je/není / stává se nějaké‘; ,něco (ne)spadá do kategorie‘). Další doklady: Okno se pomalu otevřelo a v něm se objevila strýčkova hlava. Ozvalo se štěkání psa. Říká se, že stres škodí. Vše je ospalé, vládne pohoda a člověka pohltí příjemná nostalgie. Vládne tu pohoda. Květ pupalky se otevírá okolo 18. hodiny [...] a asi po 24 hodinách se [(květ, on)] zavře a uvadne. (vaše dítě) Je ospalé a unavené. Je nervózní, podrážděné, nebo naopak úzkostné. Vaše maminka je zázrak přírody. Je zázrak, že tato tenká knížka tehdy, v polovině osmdesátých let, vůbec vznikla. Vzorec 7 (typ Dům působí vlídně.) Subst[N ]–[ ]V[f ]–[ ]Adv = Subj – Pred – Adv Subst[N ]– V[f ]– (Prep)Subst = Subj – Pred – Adv Subst[N ]– V[f ]–[ (]Prep)Subst = Subj – Pred – Qual Subst[N ]– V[f ]–[ ]Adj = Subj – Pred – Qual (10) Fotografie působí dost věrohodně. (11) Vlastník podniku se chová odpovědně. (12) Pracovna se nachází v prvním patře. (13) Javor polní rostl u silnice vedoucí do vesnice. (14) Dospělí zamířili na dvacetikilometrovou trasu do Krasíkova a zpět. (15) Zima potrvá ještě dalších šest týdnů. (16) Hlávky chmele dozrávají začátkem září. (17) Můj protivník se ocitl ve stejných nesnázích. (18) Skutečnost se zdá zamlžená, rozostřená, podivně pokroucená. Větné vzorce tohoto typu mají základ v bezpředmětových slovesech vyžadujících závazné okolnostní určení. Vyjadřují široce pojatý prostorově / časově / způsobově zakotvený stav jevu označeného podmětovým jménem nebo změny jeho stavu (,něco / někdo je / působí nějak / někde‘) - věty (10)–(16). Variantu tohoto větného vzorce zakládají slovesa se závazným doplňkem, popř. s potenciálním dativním doplněním vyjadřujícím sémantiku beneficientu/malficientu (Subst[N ]– V[f ]–[ ]Adj (Subst[N] –[ ]V[f ] – PrepSubst) = Subj – Pred – Qual) a s obecným významem vzorce ,něco/někdo je/stává se nějaké/-ý a nějak‘ – věty (17)–(18). Další doklady: Ložnice se nacházely v patře, trochu zasahovaly do podkroví. Ledovec vypadal přístupně, jako známý kus země. Radnice na troskách maurské pevnosti působí velice starobyle. Tváří mého pána proběhl úžas jako vítr větvemi stromů. Ze střechy vyčnívá úzký a spíše vysoký komín. Daniel vyběhl z krámu, proběhl chodbou do pokojíku za dědovou dílnou, padl na pohovku, obrátil se ke zdi a s rukama na očích usedavě plakal. Horolezec se v základním táboře zranil a v nejbližších dnech odcestuje domů. Zralá semena se sbírají v září, spíše v druhé polovině. / Tobolky dozrávají postupně odspodu a / semena snadno samovolně vypadávají. Drobná kulatá záře spočinula na krabici s práškovým cukrem. Pokoj začínal načichat lihopalnou. Jeho idea spočívá v připomínce, že jsme [...] dlouho žili ve stabilním světě Musíte najít základní linii člověka, kdy se [ ]chová přirozeně. Mrtvé okolí působí natolik skličujícím dojmem, že byste se nejraději oběsili na osice u můstku. (překlad: M. Bulgakov) 3.2.2.2 Vzorce s jedním předmětem Vzorec 8 (typ Děda chová králíky.) Subst[N ]– V[f ]– Subst[nonN] = Subj – Pred – Obj Subst[N ]– V[f]Adj[ ]– Subst[nonN ] = Subj – Pred – Obj Subst[N ]– V[f]PrepSubst[ ]– Subst[nonN ] = Subj – Pred – Obj (19) Boženka otevřela oči. (20) Město hledá projektanta rekonstrukce. (21) Publikum už pozorně naslouchá duchovní hudbě. (22) Otec sám snil o povolání pastora. (23) Mnozí lidé se bojí výšek. (24) Já však byl dalek toho, abych ztratil rozvahu. (25) Péči o trávník má na starosti robotická sekačka. Jde o větné struktury se slovesy vyžadujícími předmět v bezpředložkovém akuzativu, genitivu, dativu či instrumentálu, nebo v pádu předložkovém. Vyjadřují rozmanité interakce mezi subjektem a objektem s obecným významem ,někdo/něco tvoří/destruuje něco; někdo/něco činí něco nějakým‘; ,někdo/něco má / (ne)získává něco‘, ,někdo/něco je / není v kontaktu s něčím‘ – věty (19)–(25). Další doklady: Vzorec 8 s podmětem a předmětem v bezpředložkovém akuzativu: Subj – Pred – Obj[4][] Mysl pořád hledá nějaký únik z bedýnky smrtelnosti. Zvedla polštář a uviděla velkou těžkou knihu. Zdena dokořán otevřela okna, utřela prach se stolů a skříní, zapnula sterilizátor a posadila se na pohovku. Nové dárce plazmy hledá Klatovská nemocnice intenzivně od loňska. Mýto hledá možnosti, jak opravit chodník, po kterém šel Masaryk. Když nás tři máma uviděla, vykulila oči. Každý byste dostal asi tak padesát tisíc. Díky tomu budeme získávat protilátky dvakrát tak rychle. Jeden vychovatel má v péči maximálně tři děti. Vzorec 8 s podmětem a předmětem v bezpředložkovém genitivu: Subj – Pred – Obj[2][] Nejstarší známý marabu se v zajetí dožil plných 41 let. Mé paže se dotkla nevkusně oblečená žena středního věku ve frontě za mnou. V krajinomalbě dosahovali syntézy protikladných jevů, a to především smyslovosti a duchovnosti prostřednictvím lyrického prožitku viditelného. Až vyjde do ulic, načichá se vůní, chutí a pachů. Byla daleka kritizování někoho, kdo tráví den s dětmi. Máchy se zastal teprve novinář Karel Sabina, který v něm v roce 1840 našel „soustředěné úžasné síly“. Vzorec 8 s podmětem a předmětem v bezpředložkovém dativu: Subj – Pred – Obj[3][] To mi vyhovovalo, avšak přesto jsem měl obavy. Velmi jí pomáhají telefonáty, ve kterých jí lidé vyjadřují podporu. [ ] Vzorec 8 s podmětem a předmětem v lokálu: Subj – Pred – Obj[6][] Její manžel vždycky snil o Austrálii. Dlouho přemítala [(ona) ]o svých možnostech. Zaujatě poslouchám [(já) ]o lásce, obdivu a respektu k přírodním zákonitostem. [ ] Vzorec 8 s podmětem a předmětem v bezpředložkovém instrumentálu: Subj – Pred – Obj[7] Kůň divoce zatřásl hlavou. Nepohrdejte návody a přečtěte si, jak se barva používá. Je schopný manipulovat emocemi lidí kolem sebe – například uklidnit místnost plnou lidí. Vzorec 9 (typ Zahradník přenesl květiny ven.) Subst[N] – V[f ]–[ ]Subst[nonN ]– Adv = Subj – Pred – Obj – Adv Subst[N] – V[f] – Subst[nonN ]– PrepSubst = Subj – Pred – Obj – Adv (26) Zeus umístil na nebe souhvězdí Labutě a Orla. (27) Archeologové vynesli ze země četné doklady o tom, jak lidé v osadě žili. (28) Teď z ní vyleju vodu. (29) Vítr přemístil sníh do závětrných partií. Tento vzorec reprezentuje struktury se závaznou vazbou objektovou (bezpředložkovou akuzativní) a současně s vazbou adverbiální, vyjadřující zejména okolnosti místní. Adverbiální komplement může zůstat v závislosti na výpovědním a situačním kontextu nevyjádřen. Další doklady: Z té doby jí utkvěl v mysli zvláštní pocit štěstí. Podobal se perle, již příboj vyplavil na břeh a odliv ji navrátil zpět do hlubin moře. Rodiče odvezli Toma Harrise přímo na pohotovost. Profesorka Trelawneyová se shýbla a vytáhla zpod křesla maličký model sluneční soustavy. Zatloukl jsem do trámu skobu a pověsil[ ]na ni lano. Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund byli prvními, kdo vynesli na nejvyšší horu Afriky československou vlajku. Místo toho vždy založil ruce za záda. Z kabelky na klíně vytáhla složené noviny. Horská služba dopravila ženu včas k lékaři. Pak ukazováčkem přejela od čela přes obočí k pravé tváři. Vzorec 10 (typ Občané ji zvolili prezidentkou.) Subst[N] – V[f ]–[ ]Subst[A] – Adj[I] = Subj-Pred-Obj-Qual Subst[N] – V[f ]–[ ]Subst[A] – Subst[I] = Subj-Pred-Obj-Qual Subst[N] – V[f ]–[ ]Subst[A] – PrepSubst[A] = Subj-Pred-Obj-Qual (29) Soud tato tvrzení shledal účelovými. (30) Neuznal ji[ ]za hodnu sebemenší odpovědi. (31) Ředitel mne jmenoval členem sboru elévů. (32) Mladý hrabě ho ustanovil hajným v revíru i s hájovnou. (33) Za své božstvo považovali vodní hady, k nimž chovali velikou úctu. (34) Prohlašuji vás [ ]za manžele. (35) Uznávala ji jako svoji matku a nikdy se proti ní nepostavila. Vzorec reprezentuje struktury s doplňkem adjektivním – věta (29), (30) – nebo substantivním – věty (31)–(35). Akuzativní doplněk je vyjadřován předložkovou vazbou – věty (33)–(35). Další doklady: Přehodnotil situaci a shledal ji velmi slibnou. Vůbec poprvé a nezvykle adresně analýza shledala zodpovědným za vládní neschopnost premiéra. Jako nejdobověji oblečené shledala porota dvojici Tomáše a Martiny. Ve dvou kmenech mne [ ]uznali za náčelníka. Součástí textilky je historická budova, kterou vláda prohlásila za národní kulturní památku. Dal mi koně a jmenoval mne velitelem čety. Doufám, že technický delegát trať převezme a uzná ji [(on)] za způsobilou. Uznáváme ji nejen jako zpěvačku, ale i jako výborného člověka. Rodiče vždycky kritizovali, koho si jejich dcera vybrala za manžela. Lidé zabývající se taxonomií mloků prohlašují tuto skupinu za poddruh. Není lhostejné, jestli je obětavá služba vlasti prohlašována za zbytečnou. Hmyz považoval dům za svou doménu a zdi i stropy za svá oprávněná loviště. Naše redakce vás vybrala za Muže okamžiku. 3.2.2.3 Vzorce se dvěma předměty Vzorec 11 (typ Babička věnovala vnukovi knížku.) Subst[N ]– V[f] – Subst[nonN] – Subst[nonN ]= Subj – Pred – Obj[ ]– Obj[] Subst[N ]– V[f] – Subst[nonN] – PrepSubst[nonN ]= Subj – Pred – Obj[ ]– Obj[] Subst[N ]– V[f] – PrepSubst[nonN] – PrepSubst[nonN ]= Subj – Pred – Obj[ ]– Obj[] (36) Tatínek tehdy každému koupil vajíčko. tatínek[(N)] – koupil – vajíčko[(A)] – každému[(D)] (37) Pachatelé jim odcizili doklady. pachatelé[(N)] – odcizili – doklady[(A)] – jim[(D)] (38) Muž vám přinese radostnou zprávu. muž[(N)] – přinesl – zprávu[(A)] – vám[(D)] (39) Život mu zachránili dva spolužáci. spolužáci[(N)] – zachránili – život[(A)] – mu[(D)] (40) Strach mi sevřel žaludek. strach[(N)] – sevřel – žaludek[(A)] – mi[(D)] (41) Dětem jsme po celý den zajistili občerstvení. my[(N)] – jsme zajistili – občerstvení[(A)] – dětem[(D)] (42) Odevzdal tobolku úředníkovi u stolu. on[(N)] – odevzdal – tobolku[(A)] – úředníkovi[(D)] (43) Provozní dobu přizpůsobíme zájmu občanů. my[(N)] – přizpůsobíme – dobu[(A)] – zájmu[(D)] (44) Strážci si zkrátili cestu přes zahradu. strážci[(N)] –zkrátili – cestu[(A)] – si (sobě)[(D)] (45) Tu noc mi vyprávěl příběh svého mládí. on[(N)] – vyprávěl – příběh[(A)] – mi (mně)[(D)] (46) Konečky prstů se dotkl pažby samostřílu. on[(N)] – se dotkl – pažby[(G)] – konečky[(I)] (47) Svou uzavřenost musí něčím vyvážit. on[(N)] – musí vyvážit – uzavřenost[(A)] – něčím[(I)] (48) Soudci se od něho nic nedozvěděli. soudci[(N)] – se nedozvěděli – nic[(A)] – od něho[(G)] (49) Buďte vítán, syn mi o vás vyprávěl. syn[(N)] – vyprávěl – o vás[(L)]– mi (mně)[ (D)] (50) Se studenty pak o díle diskutoval. on[(N)] – diskutoval – o díle[(L)] – se studenty[(I)] (51) Překládá i z češtiny do němčiny. on[(N)] – překládá – z češtiny[(G)] – do němčiny[(G)] Větné vzorce se dvěma objekty jsou založeny na slovesech vyjadřujících propojení dvou entit za asistence třetí strany, nebo změnu povahy tohoto propojení. Jeden z nenominativních komplementů je zpravidla v akuzativu (první, přímý objekt), další kromě nominativu a vokativu v některém z předložkových nebo bezpředložkových pádů. Druhý komplement může zůstávat nevyjádřen. Povahou vazby nemusí být jednoznačně vymezen jako doplnění objektové nebo okolnostní. Vzorec může být naopak rozšířen i o třetí objektový komplement. Velmi obecný význam ,někdo/něco modifikuje povahu vztahu něčeho/někoho vůči někomu/něčemu‘ je konkretizován užitými pády, významně navíc i předložkami – věta (36) a další doklady: Další doklady: Vzorec 11 s podmětem a dvěma předměty – v akuzativu a dativu: Subj – Pred – Obj[4 ]– Obj[3] Obrazy po jeho smrti darovala městu umělcova matka. Dívka si mezitím svlékla kabát a předvedla cestujícím poslední model kostýmu. Kdyby šel parkem, zkrátil by si cestu. A čertík mu začal vyprávět, že [...] Peníze mu pomáhá spravovat právě banka. Muži přitáhli koním uzdu. Jejich výsledek jim současně zajistil první místo v průběžném pořadí. Čtenář by nám zajisté nezazlil, kdybychom [...] Ne všichni nám anketní lístek odevzdali. Pánové, odevzdejme továrnu chudým! (K. Čapek) Vybočení do závisti a zla mu předvedlo takový obraz sebe sama, jaký se mu vůbec nelíbil. Vzorec 11 s podmětem a dvěma předměty – v genitivu a bezpředložkovém instrumentálu: Subj – Pred – Obj[2 ]– Obj[7] Vletěl totiž dovnitř velký černý pták a dotkl se nehlučně křídlem jeho pleše. A přece se vás nedotknou ani malíčkem. Smradlavci pod Milíčovým vedením dosahovali mystického vytržení jednoduchým cvičením: foukáním dýmu do zdroje světla. Vzorec 11 s podmětem a dvěma předměty – v akuzativu a předložkovém genitivu: Subj – Pred – Obj[4 ]– Obj[Prep2] Z každého vlivu si vždy vzal to, co ho zaujalo, a smíchal prvky do zvláštní symbiózy. Vzorec 11 s podmětem a dvěma předměty – v akuzativu a bezpředložkovém instrumentálu: Subj – Pred – Obj[4 ]– Obj[7] Tento muž sám sebe na gram vyvážil bramborami. Vše prodchnul zažitou temnou zkušeností. Jediným plynulým pohybem troll vyvážil těžký dobývací samostříl na rameni. Vzorec 11 s podmětem a dvěma předměty – v akuzativu a předložkovém instrumentálu: Subj – Pred – Obj[4 ]– Obj[Prep7] V misce[ ]smícháme citronovou šťávu s vínem, olejem a třemi kuličkami jalovce. Jiří Suchý kdysi zkoušel zkřížit pampelišku s koniklecem. Chtěl vytvořit konilišku [...] Vzorec 11 s podmětem a dvěma předměty – v lokálu a předložkovém genitivu: Subj – Pred – Obj[Prep6 ]– Obj[Prep][2 ](– Obj[4]) Lid se o svém zdravém rozumu potřebuje od někoho dozvědět. O koncertu jsme se doslechli [(my) ]od našeho známého. Vzorec 11 s podmětem a dvěma předměty – v lokálu a dativu: Subj – Pred – Obj[6 ]– Obj[3 ](– Obj[4]) Co mi můžete říct o její rodině? Vzorec 11 s podmětem a dvěma předměty – v lokálu a bezpředložkovém akuzativu: Subj – Pred – Obj[Prep6 ]– Obj[4] Chtěl přece, abys ho [ ]informoval o všem, co se v Bradavicích bude dít. Cizinci o incidentu vyrozuměli i kancelář ombudsmana. Vzorec 11 s podmětem a dvěma předměty – v lokálu a předložkovém instrumentálu: Subj – Pred – Obj[Prep6 ]– Obj[Prep7] Nechtěl jsem se [(já) ]s ním o tom dohadovat. 4. Slovosled: syntaktické struktury lineární 4.1 Co je slovosled 4.2 Principy slovosledu: slovosled fixní a slovosled aktuální 4.2.1 Slovosled relativně fixní a slovosled absolutně fixní 4.2.2 Slovosled aktuální: obecné vymezení 4.3 Pravidla fixního slovosledu 4.3.1 Slovosled příklonek 4.3.1.1 Pozice příklonek ve větě jednoduché I. Základní pravidlo II. Příklonky ve větách se zmnoženým určením času nebo místa III. Variantní pozice příklonky u závislého infinitivu A. Pozice příklonky patřící k infinitivu slovesa závislému na jiném slovesu B. Pozice příklonky patřící k infinitivu závislému na substantivu C. Pozice příklonky ve větách s predikativním adjektivem a podmětovým infinitivem IV. Reflexivní morfém u podmětového infinitivu V. Příklonka se ve větách s atributivním infinitivem a adverbiem VI. Příklonky ve větách s partikulí typu vždyť VII. Variantní pozice RM přísudkového slovesa 4.3.1.2 Pozice příklonek ve větách s vloženou klauzí nebo vsuvkou 4.3.1.3 Pozice příklonek v postponované klauzi řídící I. Řídící klauze v postpozici obsahuje jen příklonku a přísudkové VF A. Anteponovaná klauze je podmětová nebo předmětová, s výjimkou vět uvozených zájmeny kdo, co B. Anteponovaná klauze je uvozena zájmenem kdo C. Anteponovaná klauze je uvozena zájmenem co D. Anteponovaná klauze je věta okolnostní II. Řídící klauze v postpozici obsahuje rozvíjející větné členy A. V antepozici je věta podmětová nebo předmětová B. V antepozici je věta okolnostní 4.3.1.4 Pozice příklonek v postponované klauzi závislé 4.3.1.5 Pozice příklonek v připojované větě souřadné 4.3.1.6 Pozice příklonek v anteponované klauzi závislé 4.3.1.7 Pozice příklonek ve větě uvozené spojkou zatímco 4.3.1.8 Pořadí příklonek I. Pořadí příklonek vztahujících se k témuž slovesu II. Pořadí příklonek vztahujících se k různým slovesům A. Na reflexivním slovesu, které stojí uprostřed věty, je závislý infinitiv jiného slovesa B. Věta začíná infinitivem závislým na reflexivním slovesu C. Reflexivní sloveso je v pozici závislosti 4.3.2 Pozice atributu 4.3.3 Pozice slovesného přísudku ve větě oznamovací 4.3.3.1 Přísudkové VF na začátku věty 4.3.3.2 Přísudkové VF na druhém, třetím nebo čtvrtém místě ve větě 4.3.4 Pořadí větných členů 4.3.4.1 Pořadí přísudku a předložkového spojení jako určení okolnosti nebo předmětu děje 4.3.4.2 Pořadí substantiva, slovesa a adverbia na prvních třech místech ve větě 4.3.4.3 Pořadí přísudku a zájmenného objektu na začátku věty 4.3.4.4 Pořadí příklonky, VF řídícího infinitiv a dalšího větného členu 4.3.4.5 Pořadí auxiliáru jsem/jsi/ jsme/jste, bych/bys/bychom/byste, l-ového tvaru se závislým infinitivem a dalšího větného členu 4.1 Co je slovosled Terminologické poznámky: Termín ‚slovosled‘ je v české lingvistice ustáleným termínem, k němuž neexistuje jednoslovné synonymum české ani cizí. Konkuruje mu jen – málo užívaný – souslovný název ‚pořádek slov‘. V angličtině se užívá sousloví ‚word order‘; v němčině existují synonymní termíny ‚Wortfolge‘ (české slovo slovosled může být kalkem tohoto slova německého) a ‚Wortstellung‘ – novější německé gramatiky i práce speciální užívají výhradně tohoto termínu. V souvislosti s termínem a pojmem slovosled lze pracovat s obecnějším pojmem linearity a hovořit o syntaktických strukturách lineárních. Z tohoto hlediska pak lze syntaktické struktury dělit na lineární (slovosled) a nelineární (např. valenční; podrobněji k tomuto dělení viz oddíl I.) Termín „slovosled“ se někdy vyhrazuje pouze pro ta pravidla linearity syntagmatu a věty, která nejsou dána tzv. aktuálním členěním. Např. ve 3. svazku Mluvnice češtiny (1987) věnovaném syntaxi je jedna z hlavních kapitol nadepsána „Aktuální členění“ a jiná, ji následující kapitola má název „Slovosled“. Další terminologicko-pojmoslovná asymetrie se týká vztahu termínu-pojmu „syntax“ a termínu-pojmu „slovosled“. Píše-li se např. „syntax a slovosled“, pak je to patrně důsledek té okolnosti, že termínu „syntax“ se užívá především o paradigmatu struktur, jejichž podstatou není linearita; v této souvislosti by bylo možné pracovat s výrazy „syntax v užším smyslu“ a „syntax v širším smyslu“, zahrnující i pravidla slovosledu (a event. i pravidla z jiných rovin jazykového systému.) V přirozených pravidlech slovosledu jde často o to, že některé slovo či některý větný člen jinému slovu či větnému členu předchází nebo toto slovo či tento člen následuje; v prvním případě užíváme termínu antepozice, ve druhém postpozice. Místo termínu ‚antepozice‘ se někdy užívá termínu ‚prepozice‘ (např. Uhlířová, 1987), avšak vzhledem k tomu, že názvu ‚prepozice‘ se užívá především jako synonyma k termínu ‚předložka´, považujeme za vhodnější název antepozice. Slovosled lze jednoduše definovat jako lineární uspořádání slov a větných členů do jmenných skupin (syntagmat a frází) (příklad 1) a vět (příklad 2): (1) krásná hubená žena s rozpuštěnými černými vlasy a vystouplými klíčními kostmi na obnaženém krku (z překladu románu A. Kuprina) (2a) Ellen se nikdy nevdala. (ČNK) Ve jmenné skupině se složitým atributem (příklad 1) je pravidly slovosledu ovládáno nejen postavení přívlastků před určovaným substantivem žena a za ním, ale i pořadí atributivních adjektiv: krásná hubená spíše než hubená krásná; vystouplými klíčními, nikoli naopak klíčními vystouplými, atd. (Podrobně k tomu viz oddíl II., kap. 2.) Ve větě (2a) reprezentující strukturu složenou ze slovesného přísudku nevdala se, substantivního podmětu Ellen a záporky nikdy je relativně pevnými, fixními slovoslednými pravidly řízeno postavení všech slov; ostatní potenciálně (teoreticky) možné slovosledy jsou za běžných komunikačních podmínek a okolností buď nepřijatelné, a tedy negramatické (věty (2b) až (2d)), nebo jsou stylově příznakové a málo obvyklé (věta (2e)), anebo mají výrazně a zřetelně jiné a příznakové aktuální členění (věta (2f)) (k pojmu a pravidlům aktuálního členění viz 4. díl): (2b) *Ellen nikdy se nevdala. (2c) *Ellen nevdala se nikdy. (2d) *Nikdy Ellen se nevdala. (2e) Nikdy se Ellen nevdala. (2f) Ellen se nevdala nikdy. (rématem je pouze slovo nikdy, zde se spíše jen teoretickou implikací: někdy to mohlo být) Z korpusu SYN v7 (z r. 2019) je doloženo 1 900 výskytů lineární struktury obsažené ve větě (2a): ‚substantivum na začátku věty po tečce – se – nikdy – sloveso‘. Tato struktura je kromě věty (2a) obsažena např. ve větách Matka se nikdy nesmála. – Případ se nikdy nevyřešil. – Bolest se nikdy neobjevuje bez příčiny. Na slovosled typu (2b) je v tomto korpusu jediný doklad: Touha nikdy se nemuset vzdát toho vlhkého a ochranného prostoru a zároveň touha dostat se ven, otevřít dokořán tu škvíru vedoucí neznámo kam. V této větě je ovšem sloveso v infinitivu a celá nominální skupina na něm založená má funkci atributu, a jde tedy o výrazně jinou syntaktickou strukturu, než kterou reprezentuje věta (2b); navíc jde o silně stylově příznakový text. Na slovosled typu (2c) je zde také jediný doklad^^[5]: Nevinnost nestává se nikdy hříčkou ničí [...] Na slovosled typu (2d) není žádný doklad. Na slovosled typu (2e) je zde 106 dokladů, z toho ale jen 40 dokladů struktury, v níž je substantivum podmětem; Např. Nikdy se řeky nevylily z břehů. – Nikdy se nemocnice nezavděčí všem svým pacientům. – Nikdy se porod nepřeváží v akutním stavu. Na slovosled typu (2f) se slovem nikdy na konci klauze a s podmětovým substantivem je 19 dokladů; např. Politici se neshodovali nikdy. – Bůh se nemýlí nikdy, protože jeho láska je dokonalá. – Oštěp se nenaučí nikdy a rovněž v tyči nebude skákat víc než pět metrů . Slovosled psané spisovné češtiny - jako slovosled patrně každého přirozeného jazyka, který disponuje jazykem spisovným a jazykem psaným - je ovládán mnoha přirozeně se ustavivšími pravidly a tendencemi různé míry obecnosti a konkrétnosti. Mnohé z těchto pravidel či tendencí zřejmě dosud neznáme. Mnoho slovosledných pravidel se pravděpodobně týká jak standardního jazyka psaného, tak i řeči mluvené; některá pravidla jsou však striktně dodržována pouze ve standardní češtině psané. Protože pro češtinu mluvenou nejsou dosud k dispozici srovnatelně rozsáhlé korpusy, nelze dosud slovosled mluvené češtiny detailně, v celé šíři a objektivně zkoumat. Ani pravidla slovosledu – stejně jako jakákoli jiná pravidla gramatiky – nejsou dějinně neměnná a dříve či později podléhají změnám. Každý, kdo někdy pozorně četl byť jedinou prózu některého z našich klasiků literatury 19. století a nenechal se cele pohltit obsahem, nýbrž dokázal přitom aspoň zčásti vnímat i jazykovou formu, musel si všimnout, že tato próza má vzhledem k češtině, jak ji známe od 2. poloviny 20. století do současnosti, v mnoha větách slovosled více či méně odlišný. V této gramatice ovšem soustavně popisujeme, vykládáme a hodnotíme slovosled češtiny 2. poloviny 20. století a prvních dvou desetiletí století jedenadvacátého, jak ji můžeme objektivně studovat a poznávat díky ČNK. 4.2 Principy slovosledu: slovosled fixní a slovosled aktuální L. Uhlířová (1987) výstižně napsala: „Obecně lze říci, že každá slovosledná varianta věty je vždy závislá na nějakých, případ od případu odlišných komunikačních podmínkách, za nichž jako komunikační útvar vznikla.“ Slovosled patrně všech českých vět, jež užíváme v promluvách a textech, je podmíněn vzájemnou souhrou, konkurencí a hierarchií neměnných faktorů gramatických (syntaktických) a proměnlivých faktorů aktuálně komunikačních. Z tohoto hlediska lze rozlišit slovosled fixní a slovosled aktuální. Terminologická poznámka: Termínu fixní slovosled obvykle dosud v gramatikách i jinde odpovídá termín gramatický slovosled. Avšak vzhledem k tomu, že i principy aktuálního slovosledného členění věty je třeba pokládat za jevy gramatické, je vhodnější užívat termínu slovosled fixní. 4.2.1 Slovosled relativně fixní a slovosled absolutně fixní Slovosled je v české větě nejčastěji projevem jejího sdělného (komunikačního) záměru v rámci psaného textu nebo aktuálního hovoru. Např. ze slov pes, štěkat, venku vzhledem k dané situaci a k danému komunikačnímu záměru obvykle utvoříme oznamovací větu s touto posloupností těchto slov: (3a) Venku štěká pes. Chceme-li sdělit to, co sděluje tato věta tohoto slovosledu, totiž to, co se děje, co je slyšet v prostředí, o němž je řeč a k němuž odkazujeme adverbiem venku, nemáme jinou slovoslednou volbu; proto lze říci, že vzhledem k danému komunikačnímu záměru dané věty je v psaném standardním spisovném textu tento slovosled fixní a jakýkoli jiný slovosled je pro danou sdělnou funkci negramatický: (3b) *Štěká pes venku. (3c) *Štěká venku pes. (3d) *Venku pes štěká. (3e) *Pes venku štěká. (3f) *Pes štěká venku. Větu (3d) bychom mohli správně použít například tehdy, pokud by mělo být (implicite) sděleno např. to, že doma pes neštěká, ale venku štěká; přísudek štěká by tu měl tzv. neaktuální význam, obsah věty by se nevztahoval k dané aktuální situaci, ale měl by obecnou platnost. Větu (3e) bychom mohli správně použít např. tehdy, pokud bychom chtěli sdělit, co právě dělá venku pes: např. nespí, nevyje, ale štěká. Větu (3f) bychom mohli správně použít např. tehdy, pokud bychom chtěli sdělit, že pes neštěká v domě, ale na zahradě. Podobné (i když v mnoha aspektech odlišné) slovosledné normy platí i ve větách tázacích. Budeme-li se chtít otázkou ujistit, zda to, co slyšíme, je či není štěkot psa, užijeme v takové otázce obvykle slovosledu věty (4a): (4a) Neštěká venku pes? Nikoli např.: (4b) *Venku neštěká pes? (4c) *Neštěká pes venku? Slovosled vět (3a) a (4a) je sice do jisté míry řízen a ovládán ohledem na aktuální komunikační záměr (vycházíme z toho, co se děje venku), jinak je však pevně „stanoven“ územ. Přestože věta Venku štěká pes. obsahuje pouze tři slova, její lingvistická analýza, opírající se o teorii aktuálního členění a o studium kontrastivní (v různých jazycích panují zčásti různé poměry), ukazuje, že noremnost (obligatornost, závaznost) jejího slovosledu je dána poměrně komplikovanou souhrou systémových a komunikačních faktorů. Jako poslední příklad na úvod výkladů o fixním slovosledu v češtině jsme zvolili větu (5a): (5a) Kristýnka studuje na zahradě farmakologii. Vzhledem ke komunikačnímu záměru této věty, obsahující tematický podmět a rematické členy přísudek, určení místa a objekt děje jsou všechny jiné potenciální slovosledy buď negramatické, nebo mají výrazně a zřetelně jiné aktuální členění, např.: (5b) *Kristýnka farmakologii na zahradě studuje. (5c) *Kristýnka farmakologii studuje na zahradě. (5d) *Na zahradě farmakologii Kristýnka studuje. (5e) *Na zahradě Kristýnka farmakologii studuje. (5f) *Studuje Kristýnka farmakologii na zahradě. (5g) Kristýnka studuje farmakologii na zahradě. V některých jazycích, např. v aglutinačních jazycích maďarštině, turečtině nebo indickém jazyce kannada (kannadština), je slovosled typu (5b) a (5c) nejen gramatický, ale dokonce noremní; jsou to jazyky, jejichž systémovým slovosledem je pořadí Subjekt (Kristýnka) – Objekt (farmakologii) – Verbum (studuje), čili tzv. SOV jazyky; naproti tomu jazyky jako čeština, němčina, angličtina patří k jazykům SVO (subjekt – verbum – objekt). Věta (5g) je gramaticky (slovosledně) správná, pokud jí chceme vyjádřit, KDE se odehrává Kristýnčino studium. Věty (5b) až (5e) by byly slovosledně správné jen za velmi specifických a nepravděpodobných komunikačních okolností; např. věta (5b) svým slovosledem sděluje, co dělá Kristýnka na zahradě vzhledem k farmakologii; věta (5c) je neobvyklým konkurentem věty (5g) atd. Slovosled vět (2a), (3a), (4a) a (5a) je fixní vzhledem k jejich obvyklému komunikačnímu záměru. V případě speciálního sdělného záměru však může být funkční užít např. věty (2f), (3e), (4c) nebo (5g): (2f) Ellen se nevdala nikdy. (3e) Pes venku štěká. (možná implikace: nevyje, nevrčí.) (4c) Neštěká pes venku? (možná implikace: zdálo se, že štěká v domě, ale možná štěká venku) (5g) Kristýnka studuje farmakologii na zahradě. Slovosled vět typu (2a), (3a), (4a) a (5a) lze tedy pokládat za relativně fixní. Ve speciální lingvistické literatuře se tu někdy hovoří o tzv. „systémovém uspořádání“. Pojem relativně fixního slovosledu má význam proto, že pevná slovosledná norma pro určitý typ linearity neexistuje vždy ani vzhledem k určitému komunikačnímu záměru. Lze pak mluvit o skutečně volném slovosledu Např. ve větě V šedesátých letech pracoval Havel v divadle Na zábradlí. lze zaměnit pořadí přísudku pracoval a podmětu Havel: V šedesátých letech Havel pracoval v divadle Na zábradlí. nebo i pořadí druhého a třetího větného členu: Havel pracoval v šedesátých letech v divadle Na zábradlí. nebo Havel v šedesátých letech pracoval v divadle Na zábradlí., aniž se výrazně a patrně promění její aktuální členění. Mohli bychom tedy na obecné rovině rozlišovat nikoli pouze dvojí slovosled: (relativně a absolutně) fixní a aktuální, ale slovosled trojí: fixní, aktuální a volný. Volný slovosled by ovšem bylo třeba definovat podobně, jako definujeme slovosled fixní a slovosled aktuální. K tomu ovšem dosud v lingvistice nejsou předpoklady. Některé slovosledné normy však žádnému ohledu na komunikační situaci nepodléhají; např. ve větě (6a) Tchán se jí nikdy nelíbil. (ČNK) nelze zaměnit pořadí reflexivního morfému (dále RM) se a zájmena jí; vznikla by tím věta zcela negramatická: (6b) *Tchán jí se nikdy nelíbil. Fixní bez ohledu na komunikační záměr je také pozice osobního zájmena v dativu či akuzativu, jímž se odkazuje k osobě, o níž v předchozím textu nebo předchozí promluvě již byla řeč. Toto zájmeno je třeba zpravidla umístit doprostřed věty za první větný člen, nikoli na začátek věty. Např. (7a) Prahu v příštích dnech navštíví významný francouzský znalec české historie Bernard Michel. Nakladatelství Argo mu totiž vydává knihu Praha, město evropské avantgardy (1895-1928). (ČNK) (7b) *[...] Bernard Michel. Jemu nakladatelství Argo totiž vydává [...] Přízvučný tvar osobního zájmena (např. jemu) se v češtině umísťuje na začátek věty obvykle jen při kontrastu (kdy např. jemu stojí v implicitním kontrastu k jí). Pokud ve větě (7b) nemá jít o takový kontrast, je pozice zájmena jemu neuzuální, a v tomto smyslu negramatická. V korpusu v7 ČNK je 70 581 dokladů vět se začátkem ´substantivum – mu – sloveso´; typicky je tohoto slovosledu začátku věty užito v následujícím kontextu o slavném tenoristovi Pavarottim: Zbožňoval ženy, doutníky a zejména dobré jídlo a víno. Brzy se to projevilo na jeho postavě, která se začala zakulacovat. Hmotnost letěla nahoru a brzy dosáhla zhruba 180 kg. Žlučí mu hnula v roce 2001 společnost British Airways, když si chtěl zarezervovat let z Milána do Londýna. Aerolinky mu oznámily, že je na jejich letadla moc tlustý, protože šířka sedadel je v business třídě zhruba 48 cm, což je pro Pavarottiho příliš málo. Slovosled Jemu žlučí hnula … by zde byl velmi neobvyklý a z hlediska funkčního nesprávný. V témže korpusu je pouze 224 dokladů vět se začátkem ´Jemu – substantivum – sloveso´ - v nich jde zpravidla o kontrast, jak je zřejmé z následujících vět, v nichž je pozice zájmena jemu na první místě noremní: Jediným státem ze zmiňované devítky zemí, který podmínky pro euro plní, je Estonsko. Jemu Brusel doporučil, aby rozšířilo řady nyní 16členné eurozóny od ledna 2011. Skládka byla před desítkami let postavena v nedalekých Přibyšicích, které jsou ale na pozemcích Neveklova. Jemu Benešov platí za každou tunu uloženého odpadu 600 korun. Druhý zdroj MI6 je člověk z okruhu Kaddáfímu nejbližších lidí. Jemu diktátor potvrdil, že nařídil útok na letoun Pan Am, aby se tak pomstil Američanům za nálet na Tripolis v roce 1986, při kterém zahynulo 37 lidí včetně plukovníkovy nevlastní dcery Hany. Pozn.: Umísťovat tematické osobní zájmeno v dativu či akuzativu na začátek věty i v nekontrastním významu je běžné v němčině. Pozn. k tzv. „volnosti“ českého slovosledu: O slovosledu v češtině se říká, že je volný. Myslí se tím hlavně to, že pořadí větných členů SUBJEKT – PŘÍSUDEK – OBJEKT není pevně stanoveno syntaktickými pravidly, jak je tomu třeba v angličtině nebo němčině. Zatímco v češtině lze pořadí podmětu a objektu v závislosti na aktuálním členění volně měnit, v angličtině ani němčině to není možné; to, co nelze vyjádřit v těchto jazycích slovosledem, vyjádří se intonací (která je implicite přítomna i v psaném textu), nebo pasivem: česky: německy: (8a) Petr miluje Evu. Peter liebt Eva. (přízvuk je na slově Eva) (8b) Petr Evu miluje. Peter liebt Eva. (přízvuk je na slově liebt) (8c) Evu Petr miluje. Peter liebt Eva. (Eva wird von Peter geliebt) (8d) Evu miluje Petr. Eva wird von Peter geliebt. 4.2.2 Slovosled aktuální: obecné vymezení Slovosled českých vět je ovládán zčásti nebo převážně jejich aktuálním členěním. Např. věta (9a) František miluje Evu. vypovídá něco o jejím subjektu, jimž je František: říká, koho František miluje; naproti tomu věta s obráceným slovosledem (9b) Evu miluje František. vypovídá něco o objektu, jímž je Eva: říká, kdo miluje Evu. Jsou tu ale i další slovosledné možnosti: (9c) František Evu miluje. (9d) Evu František miluje. Větou (9c) vypovídáme o tom, co cítí František k Evě, přičemž tématem věty činíme jméno František. Větou (9d) sdělujeme, co cítí František k Evě, přičemž tématem věty činíme jméno Eva. Situace je však obvykle složitější a její složitost se vystupňuje kontrastivním pohledem na shody a rozdíly ve slovosledných pravidlech různých jazyků. Např. v němčině kvůli jejímu pevně gramatikalizovanému větnému rámci nelze tvořit věty typu (9c) a (9d). A naopak čeština nemá možnost tvořit věty se slovosledem stejným, jaký mají německé věty typu (10a): (10a) Er liebt sie. (10b) *On miluje ji. Pokud ovšem na zájmenu ji nebude větný přízvuk (a tzv. intonační centrum) signalizující tzv. kontrastivní větné réma (tj. právě ji a ne jinou). (K těmto pojmům viz 4. díl.) V některých jazycích je v příkrém kontrastu s češtinou a jinými indoevropskými jazyky slovosled typu (9c) normou bez ohledu na její aktuální členění. Zatímco česká věta (11) Eva noviny čte. bude gramatická jen za speciálních komunikačních okolností, např. jako nesouhlasná reakce na tvrzení, že Eva noviny nečte, pak např. v maďarštině nebo indické kannadštině je tento slovosled základní a nezávislý na kontextu. Slovosledná výstavba věty, která je aktuálně podmiňována a řízena ohledy na komunikační východiska a záměry, se v české lingvistice obvykle nazývá aktuální členění. Jádrem tohoto členění je členění věty na její téma a réma (k tomu viz podrobně 4. díl). Terminologická poznámka: Poměrně běžný je také termín funkční větná perspektiva (angl. functional sentence perspective, něm. Funktionale Satzperspektive), ve speciální literatuře se užívá běžněji též termínu informační struktura (information structure; Informtionsstruktur). Rématu se ve speciální lingvistické literatuře říká také jádro, ohnisko nebo fokus (angl. focus); tématu se někdy říká základ nebo východisko. Přitom mezi těmito termíny někdy existuje pojmový rozdíl a nejde pak o synonyma, jindy se jich užívá synonymně. 4.3 Pravidla fixního slovosledu Fixní slovosled věty nebo jmenné skupiny se týká čtyř oblastí linearity; jsou to: - pozice a pořadí příklonek (věta (1a)) - viz 2.3.1; - pozice atributu a pořadí jeho složek (věta (2a)) - viz 2.3.2; - pozice slovesného přísudku (věta (3a)) - viz 2.3.3; - posloupnost větných členů (věta (4a)) - viz 2.3.4. (1a) Viděl jsi ho? (1b) *Jsi ho viděl? (1c) *Viděl ho jsi? Pozn.: Slovosled typu (1b) s příklonkou na začátku věty (např. Se ti divim) se příležitostně užívá v mluvené češtině (Hoffmannová-Kolářová, 2013, Hoffmannová-Richterová, 2015, 2019 ) a v jejím napodobování v próze jako jeden ze znaků stylizované mluvenosti. Vícekrát je tohoto prostředku užito v románu L. Pastorčákové Kandidát. Srov. např.: Se ti něco zdálo, ne? – Bys byla ráda, kdyby ses nemusela stydět. – „[…] Jste nás fakt pobavila, směje se.“ – Ti teďka už přesně neřeknu, kdo byl u jaký fáze […] (2a) Je to česká lidová píseň. (2b) *Je to píseň česká lidová. (2c) ?Je to lidová česká píseň. (3a) V Německu žije dva miliony Turků. (3b) Žije tam dva miliony Turků. (3b) *Žije v Německu dva miliony Turků. (4a) Týž den začala expedice novinky do prodejen. (ČNK) (4b) *Týž den začala expedice do prodejen novinky. Pozn.: Na 600 dokladů slovního spojení česká lidová píseň (ve všech tvarech) není v korpusu v7 (2019) ani jediný doklad posloupnosti slov píseň česká lidová. Na posloupnost slov lidová česká píseň je tu 5 dokladů. Posloupnost slov Žije v Německu (s velkým Ž) má v tomto korpusu 49 dokladů, ve všech z nich je však slovesný tvar Žije přisuzován určité ženě, o níž se hovoří v předchozím textu. Srov.: „Facky, kterou jsem dala žákovi ještě jako mladá učitelka, lituji, měla jsem s ním mluvit, vést rozhovor,“ říká česká psycholožka PhDr. Jiřina Prekopová. Žije v Německu a je světovou propagátorkou metody pevného objetí - což znamená někdy až „zalehnutí“ léčené osoby! Posloupnost slov V Německu žije (s velkým V), po nichž následuje subjekt s číselným údajem o počtu jedinců, má v tomto korpusu 107 dokladů, např.: V Německu žije 135 miliardářů. 4.3.1 Slovosled příklonek Příklonka je krátké, zpravidla jednoslabičné slovo, které ve větě nemá přízvuk a „přiklání se“ (odtud termín příklonka) k přízvučnému slovu předcházejícímu; příklonky jsou v češtině především krátké tvary osobních zájmen (mu, ho, ji, je, jim, jich, nás, nám), reflexivní morfémy se, si a tvary pomocného slovesa být (jsem; bych; byl atd.). Cizí odborný termín pro příklonku je proklitikum (plurál proklitika). Někdy se rozlišují příklonky od předklonek (proklitika od enklitik). Za předklonky se pak pokládají nepřízvučná slova ve větě či slovním spojení, která se přimykají ke slovu následujícímu. V této gramatice pracujeme pouze s jevem příklonek. Souhrnný cizí termín pro příklonky i předklonky je klitika. V gramatikách se obvykle rozlišují příklonky stálé, které jsou ve větě vždy bezpřízvučné (např. krátké tvary zájmen ho, mu, mi, ti, reflexivní morfém se, si) a příklonky nestálé, které přízvuk někdy mají a někdy nemají (např. zájmena a zájmenná adverbia to, tu, tam nebo osobní zájmena nás, nám, ji, jí, jim aj.). V odborné literatuře se však poukazuje na to, že jev a pojem „stálých“ příklonek je problematický, neboť za velmi speciálních podmínek mohou mít přízvuk i některé příklonky tzv. stálé. Kromě toho přesně vymezit, výčtem nebo definicí, „příklonku“, je problematické, ne-li nemožné. Spontánně se vyvinuvší pravidla o pozici a pořadí příklonek jsou jevem značně složitým, zahrnujícím mnoho vzájemně se podmiňujících, kombinujících i křížících hledisek a vlastností nelineárně i lineárně syntaktických a rytmických. Jde o pravidla a tendence, které jsou dosud poměrně málo prozkoumány. Pozice a pořadí příklonek se v historii češtiny výrazně proměňovaly a jsou zde podstatné rozdíly i mezi různými jazyky, dokonce i mezi češtinou a slovenštinou. To je zároveň svědectvím o tom, že pravidla linearity nemohou být objektivně, a tedy neměnně podmíněna ani nelineární syntaxí, ani aktuálním členěním textu, ani rytmem věty, nýbrž že i tu - jako pravděpodobně u většiny jazykových jevů - jde o výsledek zčásti náhodných voleb a preferencí, které se na jistý čas v daném jazyce ustálí a stanou se pevnou součástí jeho systému. 4.3.1.1 Pozice příklonek ve větě jednoduché a v anteponované nezávislé klauzi I. Základní pravidlo Příklonka stojí velmi často a často závazně za prvním větným členem ve větě. Toto pravidlo je ve většině případů velmi pevné a ve standardní psané i mluvené češtině neporušitelné. Prvním větným členem může být: - jedno slovo, např. substantivum nebo adverbium – věty (l) až (3); - partikule + adverbium – věty (4) a (5); - různě rozsáhlé předložkové spojení – věty (6) a (7); - substantivum rozvité různě rozsáhlým atributem – věta (8) a (9); - různě rozsáhlá infinitivní konstrukce – věta (10); - více partikulí + jmenná skupina – věta (11); - podřadicí spojka uvozující závislou klauzi (věta 12); - celá klauze – věty (13) a (14). (vše ČNK): (1) Eva mi kdysi poslala pohlednici z Mostu. (2) Včera jsem dala výpověď (3) Nikdy by se nevydala na cestu bez Bohynina požehnání. (4) Už nikdy by svou vytouženou nenašel. (5) Zrovna včera jsem si koupila příčesek. (6) V boji o finále ho čeká Agassi. (7) V souladu se zákonem se konkursní řízení člení do čtyř etap. (8) Tato pozoruhodná publikace by rovněž neměla ujít vaší pozornosti. (9) Souhlas těchto konkrétních předpovědí s výsledky experimentu nás stále utvrzuje v přesvědčení o správnosti výchozích předpokladů a rovnic. (10) Potřít teroristy a celkově zlepšit image Peru se mu výrazně podařilo. (11) Pravděpodobně právě tato četná setkání s Izraelci nás stále více pudila domů (12) Když ho Helena spatřila, byla na okamžik ohromena. (13) Kdy se ale dočkáme kolaudace, je ve hvězdách. (14) Aby zůstali, je přesvědčují i aktivisté a anarchisté. Pokud se setkáme s odchylkami od tohoto pravidla, jde většinou buď o zastaralý slovosled, nebo o výraznou autostylizaci; může jít ale také o vlastní idiolekt nebo o (chybný) slovosled náhodný. Motivaci volby slovosledu odchylujícího se od normy nelze objektivně zjistit. Srov.: Osobní zájmeno až na třetím místě ve větě: Fomin podal mu pouzdro s cigaretami. (překlad: M. Šolochov, Tichý Don) Po tom hovoru bolelo mě celý tělo. (M. Fendrych, Jako pták na drátě) Od té chvíle obestírala nás nejčernější tma […] (překlad: E. A. Poe, Jáma a kyvadlo a jiné povídky) Auxiliár jsem až na třetím místě ve větě: Nedávno byl jsem v kostelu u Salvátora na Kocábovi. (M. Fendrych, Jako pták na drátě) Chvíli díval jsem se na silně obsažené Sněží. (M. Fendrych, Jako pták na drátě) Když našel jsem vypálený dům své rodiny […], doufal jsem, že utekli. (P. Brycz, Svatý démon) Když vešel jsem před nažhavené publikum, měřil jsem dva metry. (P. Brycz, Svatý démon¨) Auxiliár by/bych až na třetím místě ve větě: Úřad měl by po něm převzít Kuběnka […] (M. Fendrych, Jako pták na drátě) Hudbu nechal bych znít jen tiše […] (I. Kraus, Rodinný sjezd) Petr říká, že kdyby otec byl ve straně, nevadilo by, že je Němec, a on měl by lepší původ. (I. Kraus, Kdybys nebyla, vymyslím si tě) Kdybych uměl psát hudbu, psal bych blues a při jeho psaní myslel bych na bezesné noci a chvíle, kdy starosti o člověka nedají člověku spát. (I. Kraus, Rodinný sjezd) Tato část příběhu mohla by sloužit jako podobenství o síle krásy. (M. Kundera, Směšné lásky) Příklonné to až na třetím místě: […] a aby Miron Grigorijevič to neviděl, cvalem odjel. (překlad: M. Šolochov, Tichý Don) Věta téhož lexikálního složení může mít variantní slovosled, avšak příklonka bude stát vždy za prvním větným členem. Např. (15a) Musíš mi tu knížku rozhodně někdy půjčit. (15b) Tu knížku mi rozhodně musíš někdy půjčit. (15c) Někdy mi tu knížku rozhodně musíš půjčit. (15d) Rozhodně mi tu knížku musíš někdy půjčit. Příklonné se musí stát na druhém místě ve větě někdy i při složitěji strukturované větě, v níž sloveso, k němuž RM patří, stojí až na konci věty: (16a) Belgičané se porazit zákeřnou infekci vlastně ani nepokoušeli. (LN, 13. 6. 2020) Obvyklý slovosled by zněl takto: (16b) Porazit zákeřnou infekci se Belgičané vlastně ani nepokoušeli. Věta (16b) má ovšem jiné aktuální členění, příklonka v ní nicméně stojí opět na druhém místě. Příklonka svou fixní pozicí za prvním větným členem může odlišit adjektivní atribut od adjektivního doplňku. Např. (17) Slunečné počasí se udrželo celý den. (18) Slunečné se počasí udrželo celý den. Ve větě (17) je adjektivum slunečné přívlastkem, tj. určuje pouze substantivum počasí, zatímco ve větě (18) je toto adjektivum doplňkem, tj. určuje nejen substantivum počasí, ale i přísudek udrželo se; věta (18), jinak řečeno, vypovídá o tom, jaké se počasí udrželo po celý den. Srov.: Bublinkový se ples nazývá proto, že každý jeho účastník obdrží při příchodu třetinku sektu jako pozornost. Nápadný se muž za volantem škodovky stal i tím, že sotva zmerčil policejní hlídku, výrazně zpomalil – a neustále se po policistech ohlížel. Rozjuchaný se šampion Australian Open vracel se svou partou do hotelu, až když už noční obloha nad Melbourne začala bělat. Spokojený se Vlček z Ameriky vrátil v pondělí večer a v úterý už nastoupil proti Třinci. Svobodný se trenér čtyř hokejových reprezentací cítil všude. Zrazený se Štěpánek cítil i ve volbě kapitána. Živý se parašutista do rukou nacistů dostat neměl. Unavený, vyhladovělý a šťastný se Levin vrátil do chalupy […] (překlad: L. N. Tolstoj, Anna Kareninová) Pokud stojí na začátku věty modální sloveso nebo sloveso začít, přestat, jít, na němž závisí infinitiv, stojí příklonka se, si nebo příklonné zájmeno závisející na infinitivu obligatorně bezprostředně za VF: (19a) Nesmíte se tu ničeho dotýkat. (19b) *Nesmíte tu ničeho se dotýkat. (19c) *Nesmíte tu ničeho dotýkat se. (19d) *Nesmíte ničeho se tu dotýkat. (20a) Jdi si už radši lehnout. (20b) *Jdi už radši si lehnout. (20c) *Jdi už radši lehnout si. (21a) Začala mu vyprávět o svém výletě kolem ostrova. (ČNK) (21b) *Začala vyprávět mu o svém výletě kolem ostrova. (22a) Přestali nám proplácet některé podpůrné léky. (ČNK) (22b) *Přestali proplácet nám některé podpůrné léky. S výjimkami od tohoto pravidla se lze setkat ve stylisticky příznakových textech, např. v poezii; srov.: Tyrani půvabní, nádherné heroiny, ženy, jež svůdnými mě chcete mámit stíny, vy sladké přeludy, přestaňte svádět mne. Ve složených (analytických) slovesných tvarech stojících na začátku věty se příklonka umísťuje bezprostředně za tvar nebo za všechny tvary pomocného nebo sponového slovesa být (s výjimkou tvaru bývat) : (23) Budu se tam sama bát. (24) Byl bych se to sám neodvážil říct. (25) Byl jste jí celý život věrný? Ve složených tvarech kondicionálových s morfémem by a l-ovým tvarem slovesa bývat (např. bych býval, by bývala, byste bývali) stojí příklonka před tímto tvarem, mezi kondicionálovým by a býval (vše ČNK): (26) Z jakého důvodu bych mu bývala měla tajemství prozradit? (27) Ve svém týmu by ho býval chtěl snad každý trenér. (28) "Byla bych se bývala stěhovala do Košic, ale jsem ráda, že to takhle dopadlo," řekla mladá ženuška. Pokud je ve větě složený kondicionál typu byl by býval + l-ový tvar, příklonka stojí před kondicionálovým morfémem by/bych/bys/bychom/byste: (29) To by mne byl býval zabil? (ČNK) II. Příklonky ve větách se zmnoženým určením času nebo místa Jako jeden větný člen lze pojímat i zmnožené určení času nebo místa, např. včera dopoledne či dole na náměstí. Srov.: (1a) V neděli po mši jsme šly na vycházku. (ČNK) (2a) V koupelně před zrcadlem jsem se pečlivě učesala a zkrášlila. (V. Páral - ČNK) (3a) Mezi stromy v údolí se třpytila hladina kamenice. (ČNK) (4a) Na stromech pod listím se vyskytovaly plody o velikosti dětské pěsti. (5a) Hned v pondělí po oslavě k nám do třídy paní učitelka přivedla strašně podivnou holku. (K. Blažková, Nalin Algabram) (6a) Z úkrytu za náhrobky se vyřítila polská jízdní hlídka. (ČNK, zkráceno) V těchto případech lze některé příklonky v některých větách klást i mezi obě složky určení času nebo místa (1b až 4b), u jiných by to nebylo vhodné (5b), 6b; záleží pravděpodobně na významové těsnosti obou složek zmnoženého určení: (1b) V neděli jsme po mši šly na vycházku. (2b) V koupelně jsem se před zrcadlem pečlivě učesala a zkrášlila. (3b) Mezi stromy se v údolí třpytila hladina Kamenice. (4b) Na stromech se pod listím vyskytovaly plody o velikosti dětské pěsti. (ČNK, zkráceno) (5b) *Hned v pondělí k nám po oslavě do třídy paní učitelka přivedla strašně podivnou holku. (6b) *Z úkrytu se za náhrobky vyřítila polská jízdní hlídka. Věta (1a) může mít i variantu (1c), v níž je mezi oběma určeními celý složený slovesný přísudek: (1c) V neděli jsme šly po mši na vycházku. Někdy jde z hlediska syntaxe sice evidentně o dva různé větné členy, např. určení místa a určení času, avšak tyto dvě okolnosti lze subjektivně pojímat jako okolnost jedinou a příklonku pak umístit až za obě tato určení; také zde lze pak užít dvojí slovosled: (7a) V šatně o přestávce jsem svěřencům vytkl nedůslednou hru […] (ČNK) (7b) V šatně jsem o přestávce svěřencům vytkl nedůslednou hru. Jindy může mít nerespektování základního pravidla příčinu v tendenci klást oba tematické prvky (k pojmu ´tematické prvky´ viz 4. díl) těsně vedle sebe: (8a) V útoku místo Tesaříka se objevil Marek. (ČNK) (8b) V útoku se místo Tesaříka objevil Marek. Srov. dále: Od té chvíle jsem nehrála, až teď po Břeťově smrti někdy, když je mi teskno, si zahraji písničky, které měl zvlášť rád. V Maroku místo hraní jsem pilně truhlařila, vyráběla lampy, šila na dcery i na sebe. Pokud však jeden z větných členů či jedna z relativně samostatných částí větného členu není evidentním navazovacím tematickým prvkem věty, klást příklonku až za obě složky určení není vhodné, např.: (9a) V ložnicích po zdech jsou spíše šmouhy, protože za fotografie nebo obrázky bývají tresty. (ČNK) Vhodnější by zde bylo umístit příklonku podle základního pravidla za první relativně samostatný větný člen (v ložnicích): (9b) V ložnicích jsou po zdech spíše šmouhy […] III. Variantní pozice příklonky u závislého infinitivu A. Pozice příklonky patřící k infinitivu slovesa závislému na jiném slovesu RM, který je součástí infinitivu (např. vznést se) závislého na VF jiného slovesa (např. toužit), může ve větě zaujímat tři různé pozice: touží vznést se vs. touží se vznést vs. se touží vznést touží zazpívat si vs. touží si zazpívat vs. si touží zazpívat Tyto tři pozice nejsou ovšem ve všech případech stejně obvyklé a je obtížné podat nějaká jasná a přehledná preferenční pravidla, pokud taková existují. Obecně patrně platí, že u RM je nejobvyklejší pozice uvedená na prvním místě a nejméně obvyklá je pozice uvedená jako třetí. Srov. (vše ČNK): (1) Lucie touží stát se dětskou lékařkou. (2) Markéta se touží stát herečkou. (3) Nejčastěji si vady zraku nechávají odoperovat muži, kteří touží se stát výsadkáři. Stejně variantní je i pozice příklonek zájmenných, avšak preference slovosledu je tu pravděpodobně jiná (seřazeno podle míry obvyklosti): ji touží uklidnit vs. touží ji uklidnit vs. touží uklidnit ji (4) Muži je touží obletovat, ochraňovat a snést jim modré z nebe. (5) Jak jenom toužím vás přesvědčit! (6) Frank toužil uklidnit ji polibkem. ( zkráceno) Existují tu však pravděpodobně četné nepravidelnosti podmíněné různými jazykovými okolnostmi, které dosud nejsou dostatečně prozkoumány. Např. RM slovesa závislého na slovesu umožnit/umožňovat a na slovesu znamenat může stát pouze bezprostředně za nebo před infinitivem, k němuž formálně patří: (7a) Expozice umožní vžít se do pocitů, které měli lidé ve středověku. (ČNK) (7b) Expozice umožní se vžít do pocitů, které měli lidé ve středověku. (7c) *Expozice se umožní vžít do pocitů, které měli lidé ve středověku. (8a) Pro firmy to znamená se rozhodnout, kterou z cest se vydají. (ČNK) (8b) Pro firmy to znamená rozhodnout se, kterou z cest se vydají (8c) * Pro firmy se to znamená rozhodnout, kterou z cest se vydají. Pozice příklonného RM před slovesem, na němž závisí infinitiv reflexivního slovesa, může být problematická, na hranici gramatičnosti: Vždyť jak by se zvládla starat navíc o obchod? (M. Klevisová, Drak spí). Vhodnější by tu byl slovosled s příklonným morfémem se v bezprostřední postpozici: Vždyť jak by zvládla starat se navíc o obchod? Pokud je reflexivní sloveso závislé na slovesu modálním (chtít, moci, mít, muset, smět, umět) nebo na některých dalších slovesech s jistou modální sémantikou (dokázat), je naopak dosti pevnou normou klást příklonku na její běžné místo za první přízvučný větný člen (9a, 11a) nebo za příklonný auxiliár (10a): (9a) V dětství se chtěla věnovat tanci. (ČNK) (9b) *V dětství chtěla se věnovat tanci. (9c) *V dětství chtěla věnovat se tanci. (10a) V budoucnosti by se chtěla věnovat kariéře herečky. (ČNK) (10b) *V budoucnosti by chtěla se věnovat kariéře herečky. (10c) *V budoucnosti by chtěla věnovat se kariéře herečky. (11a) Průmysl se dokázal vyrovnat i s výrazným zmenšením vnitřního trhu. (ČNK) (11b) *Průmysl dokázal se vyrovnat i s výrazným zmenšením vnitřního trhu (11c) *Průmysl dokázal vyrovnat se i s výrazným zmenšením vnitřního trhu. B. Pozice příklonky patřící k infinitivu závislému na substantivu Pokud je infinitiv jako atribut závislý na substantivu, příklonka patřící k infinitivu může stát – zčásti v závislosti na aktuálním členění věty – bezprostředně za infinitivem, nebo před ním: možnost soustředit se (na studium) vs. možnost se (na studium) soustředit jejich snaha pomoci nám (v našem úsilí) vs. jejich snaha nám (v našem úsilí) pomoci 1. Pozice RM Pozice RM tu do značné míry závisí na tom, zda atributivní infinitiv je či není rozvit nějakým doplněním. Pokud je infinitiv nerozvitý a syntagma ´substantivum + reflexivní sloveso´ stojí na konci věty, je preferována pozice RM před infinitivem nebo jsou obě pozice zhruba stejně obvyklé (vše ČNK): (12a) Řadový občan nemá žádnou možnost se bránit. (ČNK) (12b) Řadový občan nemá žádnou možnost bránit se. (13a) Chce to nejdříve trochu úsilí se zorientovat. (ČNK, zkráceno) (13b) Chce to nejdříve trochu úsilí zorientovat se. (14a) Nebyl prokázán úmysl obohatit se. (ČNK) (14b) Nebyl prokázán úmysl se obohatit. (ČNK, zkráceno) Příčinou této variantnosti je pravděpodobně různý ohled na rytmus věty a s ním spojenou míru zdůrazňování rématu. RM může stát vůči infinitivu také v antepozici, ale být od něj oddělen rozvíjejícími větnými členy; RM stává bezprostředně za určovaným substantivem (věty 15a, 16b, 17a), může stát ale i bezprostředně před infinitivem (věta 15b, 16a) nebo i na jiném místě (17b): (15a) Odpůrce však má také možnost se proti vydání platebního rozkazu odvolat. (ČNK) (15b) Odpůrce však má také možnost proti vydání platebního rozkazu se odvolat. (16a) Tak jsem začal koketovat s nápadem k malování se vrátit. (ČNK) (16b) Tak jsem začal koketovat s nápadem se k malování vrátit. (17a) A s vyšším vzděláním stoupá i snaha se o sebe více starat. (ČNK) (17b) A s vyšším vzděláním stoupá i snaha více se o sebe starat. Různě rozvité infinitivy a různé aktuální členění věty mohou vytvářet i jiné slovosledné možnosti pro pozici infinitivu a jeho RM; např.: (18a) Divák musí mít možnost se zamyslet nad zmíněným detailem postavy. (ČNK) (18b) Divák musí mít možnost zamyslet se nad zmíněným detailem postavy. (18c) Divák musí mít možnost se nad zmíněným detailem postavy zamyslet. (jiné AČ) (19a) Nájemce by měl možnost bránit se proti takové výpovědi u soudu. (ČNK) (19b) Nájemce by měl možnost se proti takové výpovědi bránit u soudu. (19c) ?Nájemce by měl možnost proti takové výpovědi se bránit u soudu. (19d) ?Nájemce by měl možnost se bránit proti takové výpovědi u soudu. 2. Pozice příklonných zájmen Podobné poměry jako u pozice RM panují i u pozice příklonných osobních zájmen. Pokud je infinitiv nerozvitý a syntagma ´ substantivum + osobní zájmeno + infinitiv/ substantivum + infinitiv + osobní zájmeno´ stojí na konci věty, je silně preferována pozice příklonného zájmena před infinitivem (vše ČNK): (20) Začínali s firmou brzy po roce 1989, jakmile měli možnost ji založit. (21) Protože virózy obvykle nedoprovázejí teploty, mnozí mají snahu je přecházet. (22) Důkazy určitě existují, ale není ochota je použít. (23) Mám zavedenou ordinaci a stálo hodně úsilí ji vybudovat. (24) Rozvíjející se trhy mají ovšem zájem nás dohnat. Slovosled s příklonným zájmenem za infinitivem je doložen výrazně méně často (vše ČNK): (25) Hájil svou pravdu, ale tenkrát nebyly možnosti prokázat ji. (26) Všichni jsou vedeni nejupřímnější snahou pomoct vám. (27) Jsem jí vděčný, že projevila ochotu pomoci nám. (28) Dítě se v tomto období snaží nejen navázat konverzaci, ale projevuje rovněž úsilí udržet ji. (29) Tito vědci přijížděli do Československa jako „turisté“, s aktivním zájmem pomáhat nám. Slovosled s příklonným zájmenem za infinitivem (věty 25 až 29) je patrně důsledkem podvědomé snahy infinitiv více zdůraznit jako réma věty, neboť na infinitivu bude v mluvené řeči zesílený větný přízvuk. Ve větě s rozvitým infinitivem bývá postpozice příklonného zájmena naopak obvyklejší. Např. struktura ´možnost/snaha/úsilí + infinitiv + osobní zájmeno + předložka´ (věty 30a až 32a) je doložena výrazně častěji než struktura ´možnost/snaha/úsilí + osobní zájmeno + infinitiv + předložka´: (30a) Získám tím možnost informovat vás o tom, jak se věci vyvíjejí. (ČNK) (30b) Získám tím možnost vás informovat o tom, jak se věci vyvíjejí (31a) Mužova úporného vyptávání a buldočí snahy zahnat ji do kouta už měla tak akorát dost. (ČNK) (31b) Mužova úporného vyptávání a buldočí snahy ji zahnat do kouta už měla tak akorát dost. (32a) Pokud muže stojí hodně úsilí přimět vás k sexu, uspokojí se jednodušším způsobem. (ČNK) (32b) Pokud muže stojí hodně úsilí vás přimět k sexu, uspokojí se jednodušším způsobem Varianty (b) se mohou jevit jako méně vhodné. C. Pozice příklonky ve větách s predikativním adjektivem a podmětovým infinitivem Pokud stojí přísudek typu je snadné na začátku a podmětový infinitiv se závislým příklonným zájmenem (např. mu porozumět/porozumět mu) na konci věty nebo klauze, lze příklonku klást do antepozice před infinitiv (níže věty typu (a), vše ČNK) nebo do postpozice za infinitiv (věty typu (b)): (33a) Je hrozně lehké nás porazit. (34a) Bylo tak těžké vám porozumět. (35a) Bylo zbytečně se rozčilovat. (36a) Je těžké se usmívat, když tě všechno bolí. (33b) Je hrozně lehké porazit nás. (34b) Bylo tak těžké porozumět vám. (35b) Bylo zbytečně rozčilovat se. (36b) Je těžké usmívat se, když vás všechno bolí. Pokud je infinitiv rozvitý větným členem stojícím v antepozici, příklonka může stát bezprostředně před infinitivem nebo může být od infinitivu oddělena tímto větným členem, nemůže však stát za infinitivem: (37a) Bylo by dobré je více posílit. (ČNK) (37b) Bylo by dobré více je posílit. (37c) *Bylo by dobré více posílit je. Další doklady slovosledu typu (37a): Je příjemné ho zase vidět. Je velmi těžké ho jednoduše odbýt. Jsou to spíše epizody, období. Bylo by dobré je vzájemně propojit, aby tvořily harmonický celek. Doklady slovosledu typu (37b): Přesto je příjemné zase ho vidět. Vzhledem k tomu, že Bůh je vševědoucí a zná nás lépe, než se známe my sami, je moudřejší jednoduše ho požádat, aby pro nás učinil to nejlepší, a tím nás chránil před našimi slepými skvrnami a chybami. Neodpovídají- i rozměry zasklené přístavby, skleníku nebo kůlny rozměrům stojícího domu, bude obtížné vzájemně je sladit. IV. Reflexivní morfém u podmětového infinitivu RM slovesa, které je ve větě podmětem, stává výrazně častěji v postpozici za infinitivem reflexivního slovesa (vše ČNK): (1) Naším cílem je pokusit se o změnu politické situace v zemi. (2) Jediná možnost byla tvářit se, že jsem si ničeho nevšimla, a doufat v nejlepší. (3) Nutností je naučit se jazyk. (4) Mým posláním je zabývat se diváckým vkusem. (zkráceno) (5) Tvou povinností je postarat se o to, abych se cítila lépe! (6) Ale naše priorita je věnovat se českému trhu a hlavně jaderné energetice. (7) Jejím největším přáním bylo vdát se, mít manžela a děti a dům a zahradu. (8) Jediným řešením bylo přestěhovat se. (9) Mým snem bylo stát se lékařem a taky jsem medicínu tři roky studoval. (10) Jediná naše záchrana je vrátit se k tradici. (zkráceno) Pokud reflexivní sloveso stojí na konci věty nebo závislé klauze (jako její réma), méně často i v jiných případech, staví se také do antepozice (vše ČNK): (11) Mojí ambicí není se zviditelňovat. (12) Jedinou cestou je se domluvit. (13) Jejím snem bylo se vdát, to on ale nechtěl. (zkráceno) (14) Účelem bylo se dozvědět, zda je mezi režimy pozorovatelný rozdíl. (15) Jediným východiskem bylo se rozejít. V. Příklonka se ve větách s atributivním infinitivem a adverbiem Pokud na začátku věty stojí substantivum (např. snaha), ať samotné nebo v rámci substantivní fráze (veškerá její snaha) či koordinátu (pracovitost a snaha), a jeho atributem je infinitiv reflexivního slovesa (např. vzdělávat se), které je determinováno adverbiem (např. dále), pak se RM obvykle umísťuje za adverbium, a tedy až na třetí místo ve větě (věty 1 až 5); slovosled s příklonkou hned za substantivem je méně častý (věty 6 až 8) (vše ČNK): (1) Možnost veřejně se prezentovat měli všichni ti, kteří se jakýmkoliv způsobem věnují umění. (2) Nápad pravidelně se scházet a pořádat pochody je starý sedmnáct let. (3) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno Listinou základních práv a svobod. (4) Snaha naráz se změnit nevede k trvalým cílům. (5) Touha aktivně se podílet na životě společnosti jej přivedla do světa politiky. (6) Možnost se dále vzdělávat mají senioři v Boru. (7) Pracovitost a snaha se stále učit je v jejich rodině samozřejmostí. (8) Přátelství mezi hráči a touha se především bavit byla zřetelná. Slovosled vět (1) až (5) je zřejmě preferován proto, že se takto výrazně odděluje tematické substantivum a jeho určující atribut tvořený reflexivním slovesem a jeho adverbiálním určením (vše ČNK): snaha naráz se změnit / aktivně se zapojit / politicky se zavděčit nápad pravidelně se scházet / hudebně se obnažit možnost veřejně se prezentovat / intenzivně se zabývat / svobodně se rozhodnout právo pokojně se shromažďovat /volně se usazovat / politicky se projevovat touha aktivně se podílet / okamžitě se vydat / umělecky se realizovat VI. Příklonky ve větách s partikulí typu vždyť Pokud věta začíná částicí, která se vztahuje k obsahu celé věty a vyjadřuje nějaký postoj mluvčího ke sdělované skutečnosti, pak příklonka stává buď hned za partikulí, anebo až za slovem, které ji následuje. Pozice příklonky je však v tomto případě ovlivněna významem věty: hned za partikulí stává zpravidla tehdy, pokud následující substantivum nebo adverbium nestojí v nějakém výrazném kontrastu k něčemu jinému, ani na něm není zvláštní důraz (vše ČNK): (1) Vždyť se povodně opakují skoro každý rok. (2) Vždyť se dnes tolik načekala a napudrovala se, jak nejlíp mohla. (3) Vždyť je dnes čeká fotbalový svátek. (4) Přece se Maigret nepůjde posadit na písek mezi maminky. (5) Takže se pojišťovny do prodeje po internetu nehrnou. (6) Takže vám opatrnost nebyla nic platná. Srov. dále: Jen si vzpomeňte na vlaštovky hnízdící v chlévech. Vždyť jim potrava létala přímo do zobáků! Přece se Řecko neodrovná přehnaně vysokými úroky jen kvůli falešné hře na prestiž . Olej ve válcích vzplane podobně jako nafta, jeho množství však není regulováno. Takže se motor nekontrolovatelně rozbíhá a může se přetočit . Pokud je vyjádřen či implikován kontrast, anebo je na substantivu či adverbiu jen zesílený důraz, stává příklonka až za substantivem či adverbiem (vše ČNK): (7) Vždyť byt se nekupuje každý den. (implikováno: něco se každý den kupuje) (8) Vždyť dnes se odehrává skoro to samé. (implikováno: stejně jako dříve) (9) Takže hlad nám určitě nehrozí. (implikováno: něco jiného možná ano) (10) Přece zázraky se někdy ději. (na slovu zázraky je důraz) Srov. dále: A už vůbec se nestyděli přiznat, že ukradli na vojně nějaké ty maskáče či kanady. Vždyť armáda jim ukradla dva roky života, takže jaképak svědomí. Vždyť dnes nás zařazují tabulky OSN mezi země s velmi vysokou kvalitou života! Přece auta se také vyvíjejí, a svodidla jsou jejich přirozený nepřítel. Takže Evropa se může tvářit zamračeně, ale třeba Německo či Francie nejsou s liberalizací trhu o moc dále než my. Někdy je protiklad kontrastního a nekontrastního významu oslaben a mezi antepozicí a postpozicí příklonky zřejmě není výrazný rozdíl: (11a) Takže se svět dělí na bohaté dárce a chudé příjemce? (ČNK) (11b) Takže svět se dělí na bohaté dárce a chudé příjemce? (12a) Takže se předpovědi nenaplňují a veletrhy čeká skvělá budoucnost? (ČNK) (12b) Takže předpovědi se nenaplňují a veletrhy čeká skvělá budoucnost? (13a) Takže otcovství vás naplňuje? (ČNK) (13b) Takže vás otcovství naplňuje? VII. Variantní pozice RM přísudkového slovesa 1. Základní pozice: bezprostředně za prvním větným členem RM finitního přísudkového slovesa stává obvykle za prvním větným členem ve větě; často nestojí bezprostředně před slovesem, ke kterému patří, nýbrž bývá od něj oddělen některým z dalších větných členů. Např. (vše ČNK): (1) Eva se k němu zuřivě otočila. (2) Pan Óšima se na něj mile a příjemně usmál. (3) Náhle se v čekárně prudce zešeřilo. (4) A slečna Bartonová se po celý život vyhýbala všemu hrubému a neslušnému. (5) V botách s podrážkou z tlusté surové gumy se na naleštěných parketách pohybovala naprosto nehlučně. 2. V postpozici bezprostředně za slovesem Tento slovosled je poměrně vzácný a tato pozice se uplatňuje častěji zřejmě jen tehdy, pokud na začátku věty stojí několikaslovné okolnostní určení. Pravděpodobně je tento slovosled motivován podvědomou snahou o výraznější syntakticko-rytmické rozčlenění věty na část tematickou a část rematickou. Např. (vše ČNK): (6a) Pro rozpory s králem vzdal se arcibiskupství a odešel do Říma. (7a) Při překonávání rozvodněného močálovitého potoka snažil se jeho kůň napít […] (8a) V očekávání blokády rozhodli se uplatnit lokální převahu sil proti jednotlivým lodím či malým formacím, které ji budou provádět. (9a) Po tomto prohlášení ozval se Sluneční zátokou nadšený ryk a hoši se pustili do práce s ještě větší radostí. (J. Foglar, Hoši od Bobří řeky) (10a) Při tomto zjištění zhroutil jsem se nervově a podlehl panice. (L. Vaculík, Sekyra) Obvyklejšího slovosledu se v těchto případech dosáhne někdy jen změnou pozice RM (věty 6b, 8b), jindy je změna pozice RM spojena i s dalšími slovoslednými změnami (7b, 9b, 10b): (6b) Pro rozpory s králem se vzdal arcibiskupství a odešel do Říma. (7b) Při překonávání rozvodněného močálovitého potoka se jeho kůň snažil napít […] (8b) V očekávání blokády se rozhodli uplatnit lokální převahu sil proti jednotlivým lodím […]. (9b) Po tomto prohlášení se Sluneční zátokou ozval nadšený ryk […] (10b) Při tomto zjištění jsem se nervově zhroutil a podlehl panice. Vzácně se v beletrii i jinde najde slovosled s RM umístěným bezprostředně za slovesem i ve větách, v nichž slovesnému přísudku předchází jen podmět nebo nerozvité řídící sloveso; někdy tu může jít o záměrnou slovoslednou aktualizaci; tento slovosled se najde patrně častěji ve starších textech: Jeho matka dívala se na něj zamilovaně […] (překlad: M. Šolochov, Tichý Don) Jeho dávno nenatřená střecha zářila rzí, zdi pestřily se velkými hnědými skvrnami […] (překlad: M. Šolochov, Tichý Don) Lidé lekli se a začali uvažovat, zda … (T. G. Masaryk, Ideály humanitní) Tento ideál různí se podle dob a národů. (Masaryk, Ideály humanitní) Neobvyklé a někdy patrně jako prostředek autostylizace je klást RM do postpozice u závislého infinitivu stojícího uprostřed věty: Chtěla bych narodit se ještě jednou, být vlčicí? […] (A. Lustig, Krásné zelené oči) Stačí podívat se do dobových pramenů z počátku 20. století […] (R. Honzák – F. Honzák, Čas psychopatů) Honza Ruml soustředit se umí. (M. Fendrych, Jako pták na drátě) 3. RM v antepozici za druhým větným členem Jde o neobvyklý slovosled (11a), který nalézáme spíše ve starších textech: (11a) Pojednou kdesi blízko se rozezvučely kulomety […] (překlad: M. Šolochov, Tichý Don) (11b) Pojednou se kdesi blízko rozezvučely kulomety. (obvyklé) 4.3.1.2 Pozice příklonek ve větách s vloženou klauzí, vsuvkou nebo apozicí Je-li do věty vložena závislá klauze nebo je-li přerušena vsuvkou, stává v dnešní psané češtině příklonka obvykle bezprostředně za čárkou ukončující vloženou větu nebo vsuvku. (1) Po střetech s bezpečnostními složkami, když policisté bili protestující obušky, se uchýlilo mnoho lidí do mešity. (ČNK) (2) Tomáš Garrigue Masaryk, prezident osvoboditel, se narodil 7. 3. 1850. (ČNK) Další doklady: Po prvních svobodných volbách, když byla opuštěna idea národních výborů, se pro ČR předpokládala existence 20 až 30 zcela nových regionů, vždy z území dvou až tří okresů. Jásir Arafat, předseda OOP, se obává, že uznání historické role Jordánska při správě svatých míst zpochybní politickou svrchovanost Palestinců. Za vlády diadochů, následníků dobyvatele, se řecký vliv ve východním Středomoří značně rozšířil. Pouze výjimečně se z rytmických či stylizačních důvodů příklonka umístí až za sloveso (vše ČNK): (3) Po půl osmé večer, když se zdá, že už nikdo nepřijde, objevuje se malý kluk. (4) A tělo stromu, pouto marnosti, stane se vaší podnoží v sypké zemi. (5) Nejvytíženějšímu a nejnepostradatelnějšímu údu vlády, vicepremiérovi Lánskému, stala se nehoda: bez patřičného devizového povolení si v zahraničí založil devizový účet. Srov. dále: Několik mých otroků, které jsem poslal na venkov, vrátilo se s nepořízenou. (překlad: H. Sienkiewicz, Quo vadis) 4.3.1.3 Pozice příklonek v postponované klauzí řídící Pokud je prvním větným členem celá závislá klauze, je situace složitější. Pozice příklonky je tu ovlivňována řadou faktorů, zejména tím, zda postponovaná věta řídící: 1. obsahuje pouze příklonku a přísudkové VF, nebo i rozvíjející větné členy a 2. je větou komplementovou (podmětovou nebo předmětovou) nebo okolnostní. (V následujících příkladových větách je tučně vyznačena spojka na začátku souvětí a příklonka spolu se slovesem, k němuž se přiklání.) I. Řídící klauze v postpozici obsahuje jen příklonku a přísudkové VF A. Anteponovaná klauze je podmětová nebo předmětová, s výjimkou vět uvozených zájmeny kdo, co 1. Příklonkou je reflexivní morfém se (RM) Souvětí je uvozeno spojkou že, jestli, aby nebo tázacím zájmenným příslovcem jak, proč, kde, kdy aj. V takto strukturovaných souvětích je antepozice RM pevnou normou (k výjimkám viz níže); RM je tu obvykle součástí reflexivního deagentivu (k tomuto pojmu viz oddíl III., kap. 6.4): (1a) Jak oheň vznikl, se nezjistilo. (ČNK) (1b) *Jak oheň vznikl, nezjistilo se. (2a) Proč jel řidič v protisměru, se vyšetřuje. (ČNK) (2b) *Proč jel řidič v protisměru, vyšetřuje se. (3a) Že je český národ národem vtipálků, se ví. (ČNK) (3b) *Že je český národ národem vtipálků, ví se. (4a) Jestli jim pomohli, se neví (ČNK) (4b) *Jestli jim pomohli, neví se. (5a) Kdy Sloup vznikl, se neví. (ČNK) (5b) *Kdy Sloup vznikl, neví se. (6a) Kde vznikla první továrna na čokoládu, se neví. (ČNK) (6b) *Kde vznikla první továrna na čokoládu, neví se. (7a) Aby hlídky vyjížděly k odchytům hadů, se nestává. (ČNK) (7b) *Aby hlídky vyjížděly k odchytům hadů, nestává se. Tab. 1: Frekvence pozic příklonky se vůči slovesu na začátku postponované věty řídící se závislou větou podmětovou nebo předmětovou (v korpusu v7 ČNK (2019)); počty dokladů se týkají pouze struktur, v nichž mezi spojkou stojící na začátku souvětí a čárkou před RM je maximálně pět slov – tak je tomu např. ve větách (6a) a (7a). V = sloveso (verbum) Spojka Slovosled typu (a) ve větě řídící – antepozice RM Počet dokladů Spojka Slovosled typu (b) – postpozice RM Počet dokladů Jak se V. 185 Jak V se. 22 Proč se V. 115 Proč V se. 31 Že se V. 158 Že V se. 1 Jestli se V. 78 Jestli V se. 0 Kdy se V. 61 Kdy V se. 5 Kde se V. 36 Kde V se. 18 Aby se V. 3 Aby V se. 0 Celkem se V. 636 Celkem V se. 77 Oněch 77 dokladů postponovaného se se týká vesměs vět, v nichž jde o zvláštní způsob reprodukce přímé řeči s postponovaným uvozovacím slovesem typu ptát se, divit se: (8) Jak jste to poznal, ptám se. (9) Proč jste nepodepsal antichartu, ptám se. (10) Kde je novinářská nezávislost, ptám se. Doloženou větu (11b) lze pokládat za zvláštní případ slovosledné aktualizace, za výjimku potvrzující pravidlo, jež respektuje věta (11a): (11a) Že slaví šedesátku, se ví. (11b) Že slaví šedesátku, ví se. (ČNK) 2. Příklonkou je osobní zájmeno: I zde je antepozice příklonky pevnou normou: (12a) Že je to zřejmý podvrh, mu nevadilo. (ČNK) (12b) *Že je to zřejmý podvrh, nevadilo mu. (13a) Jestli budu propouštět, vám neřeknu.(ČNK) (13b) *Jestli budu propouštět, neřeknu vám. (14a) Kdy přijde, mi neřekl. (ČNK) (14b) *Kdy přijde, neřekl mi. (15a) Kde bude hrát Slovanka, nás nezajímá. (ČNK) (15b) *Kde bude hrát Slovanka, nezajímá nás. (16a) Proč nedosáhli vrcholu, nám nesdělili. (ČNK) (16b) *Proč nedosáhli vrcholu, nesdělili nám. (17a) Jak děti hernu přijaly, ji nadchlo. (ČNK) (17b) *Jak děti hernu přijaly, nadchlo ji. Tab. 2: Frekvence pozic příklonného osobního zájmena vůči slovesu na začátku postponované věty řídící se závislou větou podmětovou nebo předmětovou (v korpusu v7 ČNK (2019)); počty dokladů se týkají pouze struktur, v nichž mezi spojkou stojící na začátku souvětí a čárkou před RM je maximálně pět slov. V = sloveso (verbum) PP = osobní zájmeno (personal pronoun) Spojka Slovosled typu (a) ve větě řídící – antepozice PP Počet dokladů Spojka Slovosled typu (b) – postpozice PP Počet dokladů Že PP – V 134 Že V – PP 3 Jak PP – V 20 Jak V – PP 6 Kdy PP – V 7 Kdy V – PP 0 Kde PP – V 5 Kde V – PP 1 Jestli PP – V 5 Jestli V – PP 1 Proč PP – V 3 Proč V – PP 0 Celkem PP – V 174 Celkem V – PP 11 Oněch 11 dokladů postponované příklonky připadá na zvláštní případy reprodukce přímé řeči, resp. vnitřního monologu, s postponovaným uvozovacím slovesem: (18) Kde hledat vinu, napadlo mne. (19) Jak to tam vypadá, zajímá ji. (20) Jestli tohle není ten burn out, napadlo ji. Stejně jako příklonný RM a příklonná osobní zájmena se chovají i tvary pomocného slovesa být: (21a) Že budu herečkou, jsem netušila. (ČNK) (21b) *Že budu herečkou, netušila jsem. (22a) Jestli se zabývá prostitucí, jsme nezjišťovali. (ČNK) (22b) *Jestli se zabývá prostitucí, nezjišťovali jsme B. Anteponovaná klauze je uvozena zájmenem kdo V souvětích s anteponovanou podmětovou klauzí uvozenou vztažným zájmenem kdo je příklonka buď v postpozici, nebo v antepozici, a to v závislosti na referenčním charakteru zájmena kdo. 1. Příklonkou je RM (a) Zájmeno kdo má referenční platnost: reprezentuje tematický subjekt v nominativní pozici, k němuž lze odkázat, zájmenem ten nebo každý V tomto případě je příklonka noremně v postpozici; užitím koreferenčního ten či každý dochází však obvykle zároveň k přesunutí příklonky do antepozice: (23a) Kdo čekal dramatický zvrat, mýlil se. (ČNK) (23b) Ten, kdo čekal dramatický zvrat, se mýlil. (23c) *Kdo čekal dramatický zvrat, se mýlil. (24a) Kdo čekal vyrovnanou bitvu, mýlil se. (24b) Ten, kdo čekal vyrovnanou bitvu, se mýlil. (ČNK) (24c) *Kdo čekal vyrovnanou bitvu, se mýlil. (25a) Kdo sem přijde, asimiluje se. (ČNK) (25a) Každý, kdo sem přijde, se asimiluje. (25c) *Kdo sem přijde, se asimiluje. Srov. dále: Kdo se bojí, spálí se. Kdo jde doplnit zásoby, obleče se. Kdo o slibech vojenské rady pochyboval, nemýlil se. Kdo si nebude s kolegy tykat, izoluje se. Kdo si nebude chtít přidělávat problémy, přizpůsobí se. (b) Zájmeno kdo nemá referenční platnost, řídící klauze má tvar reflexivního deagentivu: Pokud zájmeno kdo nemá referenční platnost (nelze ho spojit s koreferenčním ten, nebo každý) a přísudek má tvar reflexivního deagentivu, je příklonka noremně v antepozici: (26a) Kdo zavolal polici, se nezjistilo. (ČNK) (26b) *Kdo zavolal policii, nezjistilo se. Srov. dále: Kdo je lid, se neví. Kdo má pravdu, se uvidí. Kdo vymyslel falešné sponzory, se nevyjasnilo. Kdo zapálí oheň na stadionu, se tají. 2. Příklonkou je osobní zájmeno (a) Zájmeno kdo má referenční platnost Pokud má zájmeno kdo referenční platnost, tj. stojí v tematické nominativní pozici a lze je usouvztažnit s koreferenčním ten nebo každý, je příklonné osobní zájmeno noremně v postpozici; užitím koreferenčního ten či každý dochází však obvykle stejně jako u RM k přesunutí příklonky do antepozice: (27a) Kdo chce dneska najít práci, najde ji. (ČNK) (27b) Každý, kdo chce dneska najít práci, ji najde. (27b) *Kdo chce dneska najít práci, ji najde. Srov. dále: Kdo chce drogu, sežene ji. Kdo není kvantovou teorií šokován, nepochopil ji. Kdo bude hledat chyby, najde je. (b) Zájmeno kdo nemá referenční platnost Stejně jako u RM je i v tomto případě příklonné osobní zájmeno noremně v antepozici: (28a) Kdo hraje vůdčí roli v konsorciu, nás nezajímá. (ČNK) (28b) *Kdo hraje vůdčí roli v konsorciu, nezajímá nás. V antepozici stojí i tvary pomocného slovesa být: (29a) Kdo je můj nepřítel, jsem věděl. (ČNK) (29b) *Kdo je můj nepřítel, věděl jsem. C. Anteponovaná klauze je uvozena zájmenem co V souvětích s anteponovanou podmětovou klauzí uvozenou zájmenem co, je základní pozicí pro příklonku v řídící větě antepozice: 1. Příklonkou je RM (30a) Co bylo příčinou nehody, se vyšetřuje. (ČNK) (30b) *Co bylo příčinou nehody, vyšetřuje se. Srov. dále: Co do té doby fungovalo, se narušilo. Co mají za lubem, se nedozvím. Co jsem jí vykládala, se nepamatuji. Co se stane během zápasu, se nepočítá. Co vědci doopravdy dělají, se neví. Co se mohlo pokazit, se pokazilo. Co jsem jen slyšela a tušila, se potvrdilo. Co se sklidilo, se sní. Co jsme od utkání čekali, se splnilo. Co jsem tušila, se stalo. Co mu vlastně je, se tajilo. Co půjde zvládnout, se udělá. Co bude dál, se uvidí. Co půjde zachovat, se zachová. Co se neprodá, se zapálí. Co bylo příčinou vzniku požáru, se zjišťuje. Co bylo potřeba zbourat, se zbouralo. Postpozice příklonky je v této souvětné struktuře méně běžná a patrně vždy zaměnitelná za antepozici: (31a) Co bylo postaveno za socialismu, se rozpadá. (31b) Co bylo postaveno za socialismu, rozpadá se. (ČNK) (32a) Co se tvářilo skálopevně, se drolilo. (32b) Co se tvářilo skálopevně, drolilo se. (ČNK) Srov. dále: Co bylo ukradeno, navrátí se. Co se může pokazit, pokazí se. Co nelze spotřebovat, recykluje se. Co každý tušil, stalo se. Co se má stát, stane se. Co je potlačováno, šíří se. Co nebylo přibité, ukradlo se. 2. Příklonkou je osobní zájmeno Příklonné osobní zájmeno stojí zpravidla v antepozici: (33a) Co bude zítra, je nezajímá. (33b) *Co bude zítra, nezajímá je. Srov. dále: Co jsem slyšela, mne nadchlo. Co jsem viděl, mnou otřáslo. Co jsi dokázal, nám stačí. Co mi udělala, jí neodpustím. Co dělají jejich rodiče, je nezajímá. D. Anteponovaná klauze je věta okolnostní Pokud je anteponována věta časová (34 až 37), podmínková (38, 39) příčinná (40), přípustková (41) nebo účelová (42), je příklonka noremně v postpozici: 1. Příklonkou je reflexivní morfém se (34a) Když jsem ji políbil, nebránila se. (ČNK) (34b) *Když jsem ji políbil, se nebránila. (35a) Až rozhodnutí dostaneme písemně, odvoláme se. (ČNK) (35b) *Až rozhodnutí dostaneme písemně, se odvoláme. (36a) Dokud budeme hledat ideál, nedočkáme se. (ČNK) (36b) *Dokud budeme hledat ideál, se nedočkáme. (37a) Jakmile je ryba vylovena, zpracuje se. (ČNK) (37b) *Jakmile je ryba vylovena, se zpracuje. (38a) Pokud se vada neřeší, zhoršuje se. (ČNK) (38b) *Pokud se vada neřeší, se zhoršuje. (39a) Jestli se máte čím chlubit, pochlubte se. (ČNK) (39b) *Jestli se máte čím chlubit, se pochlubte. (40a) Protože nebyla hloupá, ovládla se. (40b) *Protože nebyla hloupá, se ovládla. (41a) Ačkoli v muzeu panoval příjemný chládek, zpotil se. (41b) *Ačkoli v muzeu panoval příjemný chládek, se zpotil. (42a) Aby zahnala obavy, modlila se. (ČNK) (42b) *Aby zahnala obavy, se modlila. Tab. 3: Frekvence pozic příklonky se vůči slovesu na začátku postponované věty řídící se závislou větou okolnostní (v korpusu v7 ČNK (2019)); počty dokladů se týkají pouze struktur, v nichž mezi spojkou stojící na začátku souvětí a čárkou před RM je maximálně pět slov. V = sloveso (verbum) Spojka Slovosled typu (a) ve větě řídící – postpozice RM Počet dokladů Spojka Slovosled typu (b) – antepozice RM Počet dokladů Když V se cca 2000 Když se V 3 Pokud V se 567 Pokud se V 0 Jakmile V se 199 Jakmile se V 0 Až V se 177 Až se V 0 Jestli V se 87 Jestli se V 0 Dokud V se 42 Dokud se V 0 Aby V se 39 Aby se V 0 Protože V se 32 Protože se V 0 Ačkoli V se 8 Ačkoli se V 0 Celkem V se cca 3100 Celkem se V 3 2. Příklonkou je osobní zájmeno: (43a) Když dítě nechce lyžovat, nenuťte jej. (ČNK) (43b) *Když dítě nechce lyžovat, jej nenuťte. (44a) Pokud vaše manželství potřebuje změnu, neodkládejte ji. (ČNK) (44b) *Pokud vaše manželství potřebuje změnu, ji neodkládejte. (45a) Jakmile jsou nudle měkké, sceďte je. (ČNK) (45b) *Jakmile jsou nudle měkké, je sceďte. (46a) Až se díla převezou z Amsterdamu, vystavíme je. (ČNK) (46b) *Až se díla převezou z Amsterdamu, je vystavíme. (47a) Jestli se přiblížíme, uvidí nás. (ČNK) (47b) *Jestli se přiblížíme, nás uvidí. (48a) Dokud se nedáte do běhu, neublíží vám. (ČNK) (48b) *Dokud se nedáte do běhu, vám neublíží. (49a) Aby jim ulehčil ztrátu matky, rozmazloval je. (ČNK) (49b) *Aby jim ulehčil ztrátu matky, je rozmazloval. (50a) Protože mu nepomohlo ani vyhrožování nožem, pustil ji. (ČNK) (50b) *Protože mu nepomohlo ani vyhrožování nožem, ji pustil. (51a) Ačkoli byla informace od počátku podezřelá, zveřejnili ji. (ČNK) (51b) * Ačkoli byla informace od počátku podezřelá, ji zveřejnili. Tab. 4: Frekvence pozic příklonného osobního zájmena vůči slovesu na začátku postponované věty řídící se závislou větou okolnostní (v korpusu v7 ČNK (2019)); počty dokladů se týkají pouze struktur, v nichž mezi spojkou stojící na začátku souvětí a čárkou před RM je maximálně pět slov. V = sloveso (verbum) PP = osobní zájmeno (personal pronoun) Spojka Slovosled typu (a) ve větě řídící – postpozice PP Počet dokladů Spojka Slovosled typu (b) – antepozice PP Počet dokladů Když V – PP cca 1000 Když PP – V 0 Pokud V – PP cca 470 Pokud PP – V 0 Jakmile V – PP 138 Jakmile PP – V 0 Až V – PP 105 Až PP – V 0 Jestli V – PP 90 Jestli PP – V 0 Protože V – PP 23 Protože PP – V 0 Aby V – PP 19 Aby PP – V 0 Dokud V – PP 11 Dokud PP – V 0 Ačkoli V – PP 9 Ačkoli PP – V 0 Celkem V – PP 1 850 Celkem PP – V 0 II. Řídící klauze v postpozici obsahuje rozvíjející větné členy A. V antepozici je věta podmětová nebo předmětová Pokud stojí na začátku souvětí podmětová nebo předmětová klauze uvozená spojkou nebo vztažným zájmenem a po VF řídící věty následuje další větný člen, stává příklonka obvykle hned po čárce a bezprostředně před přísudkovým slovesem, výjimečná ale není ani postpozice: (1a) Jestli s odvoláním uspěje, se ukáže nejprve příští týden. (ČNK) (1b) Jestli s odvoláním uspěje, ukáže se nejprve příští týden. (2a) Zda jsou naše ambice reálné, nám prozradí až jarní výkony na hřišti. (ČNK) (2b) Zda jsou naše ambice reálné, prozradí nám až jarní výkony na hřišti (3a) Že Juraj Herz umí řemeslo, mu potvrdí každý a rád. (3b) Že Juraj Herz umí řemeslo, potvrdí mu každý a rád. (ČNK) (4a) Proč dochází k této změně, nám vysvětlil starosta města. (4b) Proč dochází k této změně, vysvětlil nám starosta města. (ČNK, zkráceno) (5a) Jak dopadne v Českém slavíkovi, nám řeknou v sobotu na Nově. (5b) Jak dopadne v Českém slavíkovi, řeknou nám v sobotu na Nově. (ČNK) (6a) Kdy je ten správný čas, jim řeknou jejich „vnitřní hodiny“ a zkracující se délka dne. (ČNK) (6b) Kdy je ten správný čas, řeknou jim jejich „vnitřní hodiny“ a zkracující se délka dne. (7a) Co startovalo jako neformální umělecké hnutí, se rozvinulo v globální značku. (ČNK) (7b) Co startovalo jako neformální umělecké hnutí, rozvinulo se v globální značku. (8a) Kdo si zítra polepší, se ukáže až na trávníku. (ČNK) (8b) Kdo si zítra polepší, ukáže se až na trávníku. Další doklady: Antepozice příklonky: Jestli mlékárna vůbec něco vykoupí, se dozvíme až v pondělí. "Jestli trhy skutečně dál porostou, nám řeknou až údaje o vývoji produkčních cen," řekl Reuters. Zda lze řídit stát jako firmu, se dozvíme v nejbližších letech z USA. Zda se jedná o pervitin, nám řekne s určitostí až provedená expertiza [...] Že si firmy půjdou po krku, se ukázalo záhy. Že jsou to kameny opravdu vzácné, mu potvrdil místní farář i jeho kolega ze šachty, amatérský archeolog [...] Proč bylo cvičení natolik tajné, nám nedokázali vysvětlit ani policisté, kteří hlídali oba konce tunelu. Proč si raději nekoupí vlastní auto, nám vysvětlil stálý a pravidelný zákazník jedné děčínské autopůjčovny. (zkráceno) Kdo se o ně měl starat, jim nedával dost potravy [...] Kdo byl můj soused, mi zůstalo utajeno. Postpozice příklonky: Jestli jsme se žádostí uspěli, dozvíme se až v srpnu. Jestli se úmysl podaří, ukáže se za několik měsíců. Zda jej někdo otrávil úmyslně, začne se opět prošetřovat. Zda šlo o správné opatření, ukáže se už zítra. Že nás tam nemají rádi, projevuje se nejen těžce definovatelnými pocity při styku s lidmi v pražských hospodách, ale i velmi konkrétními kroky úředních míst […] Že to byl předpoklad lichý, ukázalo se záhy. Proč dochází k této změně, vysvětlil nám starosta města. (zkráceno) Kdo se na věc dívá takto, odpustí mi snad i to, že přijímám od sluhů peníze a užívám jich pro svou rodinu. Kdo ale takové lásce propadne, zůstane jí navždy věrný. V některých případech je však antepozice příklonky spíše normou: (9a) Jak takovou situaci řešit, vám poradí autorka této knihy. (ČNK) (9b) ?Jak takovou situaci řešit, poradí vám autorka této knihy. (10a) Kdy se pustit do sklizně, vám prozradí nať. (ČNK) (10b) ?Kdy se pustit do sklizně, prozradí vám nať. (11a) Aby takovou knihu dal dohromady, mu poradil spisovatel Josef Škvorecký. (ČNK, zkráceno) (11b) ?Aby takovou knihu dal dohromady, poradil mu spisovatel Josef Škvorecký B. V antepozici je věta okolnostní Pokud je anteponována věta časová (věty 1 až 4), podmínková (5) příčinná (6), přípustková (7) nebo účelová (8), je příklonka noremně, stejně jako ve strukturách s nerozvitým přísudkem, v postpozici: (1a) Když mi znovu podala ruku, zachrastil jí na zápěstí těžký náramek. (ČNK) (1b) *Když mi znovu podala ruku, jí zachrastil na zápěstí těžký náramek. (2a) Až s ní půjdeš příště tančit, kup jí pořádné letní šaty. (ČNK) (2b) *Až s ní půjdeš příště tančit, jí kup pořádné letní šaty. (3a) Dokud Jake nezavolal z Athén, cítila se Joanna skvěle. (ČNK) (3b) *Dokud Jake nezavolal z Athén, se cítila Joanna skvěle. (4a) Jakmile Claire to jméno uslyšela, ztuhl jí úsměv na tváři. (ČNK) (4b) *Jakmile Claire to jméno uslyšela, jí ztuhl úsměv na tváři. (5a) Jestli eurozóna vydrží, přiblíží se federativnímu uspořádání a státy s dluhy jí předají část moci. (5b) *Jestli eurozóna vydrží, se přiblíží federativnímu uspořádání a státy s dluhy jí předají část moci. (6a) Protože neznala jazyk, poděkovala mu úsměvem a pokynem hlavy. (ČNK, kráceno) (6b) *Protože neznala jazyk, mu poděkovala úsměvem a pokynem hlavy. (7a) Ačkoli si to nechtěla přiznat, bylo jí s ním dobře. (ČNK) (7b) *Ačkoli si to nechtěla přiznat, jí bylo s ním dobře. (8a) Aby neusnula za volantem, vyprávěl jí obsah několika Chaplinových filmů. (ČNK, zkráceno (8b) *Aby neusnula za volantem, jí vyprávěl obsah několika Chaplinových filmů. 4.3.1.4 Pozice příklonek v postponované klauzí závislé Běžnou polohou příklonky ve větě uvozené některou z podřadicích spojek (že, aby, protože, aj.) je pozice bezprostředně za spojkou. Např. (vše ČNK): (1) Ach, Polano, nech ji - co na tom, že se dítě poleká! (K. Čapek ) (2) Nechtěla, aby jí horda pomstychtivých Makedoňanů roztřískala podnik. (3) Zadunělo to tak, až se startovací rampa zachvěla. (4) Richard nikdy neuměl moc řídit, protože mu bídné finanční poměry nikdy neumožnily koupit si vůz. (5) Jestliže mi matka uprostřed týdne volala do kanceláře, znamenalo to nějaký problém. Tato pozice je pozicí základní i tehdy, je-li RM od svého slovesa oddělen nejen rozvitým větným členem, ale i další závislou větou: (6) Einsteinovy přátele překvapilo, že se tak pohledný a smyslný muž, který by si dokázal získat skoro kteroukoli ženu, zapletl s malou a nijak zvlášť pěknou Srbkou […] (Einstein) Často však příklonka může zaujímat v závislé klauzi dvě různé pozice: může stát buď bezprostředně po spojce, nebo za prvním větným členem. I. Variantní pozice RM RM může často stát buď bezprostředně po spojce - věty (1a) až (3a) a (4b) až (6b), nebo za prvním větným členem - věty (1b) až (3b) a (4a) až (6a): (1a) A tu jsem si všiml, že se na jedné straně za skálou objevil tmavý mrak. (ČNK) (1b) Všiml jsem si, že na jedné straně za skálou se náhle objevil tmavý mrak. (2a) I já jsem viděl, že se na prázdné horní polovině pergamenu objevilo pár nejasných hnědožlutých znaků. (ČNK) (2b) I já jsem viděl, že na prázdné horní polovině pergamenu se objevilo pár nejasných hnědožlutých znaků. (3a) Skoro jsem čekala, že se na tom mostě nade mnou objeví nějaký velšský hňup a začne brnkat na harfu. (ČNK) (3b) Skoro jsem čekala, že na tom mostě nade mnou se objeví nějaký velšský hňup a začne brnkat na harfu. (4a) Nemohl jsem uvěřit, že během příštích přibližně třiceti vteřin se ta osoba objeví vedle mne. (ČNK, zkráceno) (4b) Nemohl jsem uvěřit, že se během příštích přibližně třiceti vteřin ta osoba objeví vedle mne. (5a) Není náhoda, že mezi uchazeči o politické křeslo se objeví řada nových, mladých tváří. (ČNK, zkráceno) (5b) Není náhoda, že se mezi uchazeči o politické křeslo objeví řada nových, mladých tváří. (6a) Média přinesla zprávu, že na konečné autobusu v Kladně se objevil krokodýl. (ČNK) (6b) Média přinesla zprávu, že se na konečné autobusu v Kladně objevil krokodýl. Pozici příklonky do jisté míry ovlivňuje aktuální členění věty: pozice tematického prvku bezprostředně po spojce, a tedy před příklonkou, zdůrazňuje toto téma jako téma dané věty a může implikovat kontrast s jiným prvkem věty. Např. (vše ČNK): (7) Znamená to, že dítě se naučí chovat podobnými způsoby, jakými se chovají ti dospělí, kteří je vychovávají. (8) Podle spokojených rodičů je současná výuka němčiny správná, protože dítě se naučí "německy myslet". (9) Jak se změní menšitel, jestliže rozdíl se zvětší o 20? Přemístit příklonný RM až za podmět nebo jiný větný člen závislé věty je tedy vhodné, jestliže tematický element jako (kontrastní) téma výpovědi zdůrazňujeme. Např.: Taková změna je nutná, protože svět se globalizoval a s ním i hrozby a nebezpečí. Hodnota dotací, kterou loni soukromníci dostali, prý byla poloviční, protože ceny se během roku zdvojnásobily. Všichni máme plno řečí o posvátnosti lidského života, ačkoli lidstvo se chová, jako by lidský život byl laciný a bezcenný. Pravou ruku měl celou nateklou, i když puchýře se mu na ní dělat nezačaly. Piš tak, aby sazeči úžasem nebyli schopni sázet, aby ohromený čtenář se chytal za hlavu, aby redaktor se smál a plakal, ztratil brýle a pohádal se se svojí manželkou. Bylo mi jasné, že do Brna se vrátit nemohu. (R. Ráž, Lázeňské dobrodružství) Jestliže je naopak skutečnost vyjádřená tematickým prvkem věty jen připomínána, aniž je třeba ji zdůrazňovat, pak je naopak vhodné umístit příklonku hned za spojku a podmět až do jejího „stínu“: V zimě nejsou výjezdy tak časté, protože se hosté nechávají z restaurací odvážet taxíky […] Zatím se k problému naturalu vracet nebudeme, protože se ceny vyvíjejí tak, jak jsme tiše předpokládali. Nižší počet nehod lze přičíst i špatnému počasí, protože se lidé vrátili domů dříve. V některých typech vět, např. časových a podmínkových, stává příklonka zpravidla bezprostředně za spojkou a opačný slovosled bývá nenoremní; např.: (10a) Spojené státy uvalí sankce na Írán, pokud se Teherán nevzdá svého jaderného programu. (ČNK) (10b) *Spojené státy uvalí sankce na Írán, pokud Teherán se nevzdá svého jaderného programu. (11a) Pracovní plány jsou důležité, jestliže se žák učí pracovat nezávisle na učiteli. (ČNK) (11b) *Pracovní plány jsou důležité, jestliže žák se učí pracovat nezávisle na učiteli. Postpozice příklonky může být také jevem zastaralým nebo projevem autorského jazyka; srov.: Grigorij poklekl, aby naposledy se pozorněji podíval […] (překlad: M. Šolochov, Tichý Don) "No jejda! Musí bejt krásnej" vykřikla Vendulka,"protože tam v ústavě se mnou dělá jeden a jmenuje se Ludvík a ten, než se k nám dostal, byl tak nešťastně zamilovanej, že si škrábal pod víčka inkoustovou tužku tak dlouho, až doktor mu řekl, hele, ještě jednou a už nikdy neuvidíš tenhle krásnej svět. (B. Hrabal) II. Variantní pozice příklonných zájmen Příklonná zájmena se chovají podobně jako RM, tj. často stojí bezprostředně za spojkou (věty (1) až (5) a tato pozice je leckdy obligatorní (věta (2)); mohou stát ale – za stejných podmínek jako RM – i za prvním větným členem (věty (6) až (9) (vše ČNK): (1) Měla pocit, že ji doktor zkoumá jako člověka, který jaktěživ nic užitečného neudělal. (2) Personál se jim společně s rodiči vynasnaží připravit co nejkrásnější Vánoce i s dárečky tak, aby jim atmosféra co nejvíce připomínala domov . (3) Teď budeme žít v bídě, protože nás jediná noc tvé domýšlivosti připravila o majetek. (zkráceno) (4) Do utkání nenastoupil obávaný střelec Romário, ačkoli mu lékaři start údajně povolili. (5) Jak mám postupovat, jestliže mi myčka auto neočistila? (6) Výsledek její osvětové přednášky byl, že manžel ji nazval tupým hovadem. (7) V pozadí jsou ovšem peníze pro porodní asistentky, které by rády, aby porod doma jim byl hrazen ze zdravotního pojištění. (8) Chrobák nám skutečně přinesl štěstí, protože velitel nás zapsal do lodního seznamu a nežádal po nás za plavbu nic. (zkráceno) (9) Konfucianismus není náboženství, ačkoli následovníci filozofa mu stavěli chrámy, o něž se starali kněží . 4.3.1.5 Pozice příklonek v připojované větě souřadné Obecně platí, že po spojkách a, ale, avšak uvozujících připojovanou větu se příklonka neklade bezprostředně za tuto spojku, ale až na některé další místo ve větě: (1a) Podívala se na něj a rozesmála se. (1b) *Podívala se na něj a se rozesmála. (2a) Zvedla hlavu a vrátila mu polibek na rty. (ČNK) (2b) *Zvedla hlavu a mu vrátila polibek na rty. (3a) ŘSD nemusí půdu vykupovat, ale získá ji zdarma. (3b) *ŘSD nemusí půdu vykupovat, ale ji získá zdarma. (4a) My výzbroj objednáváme, avšak kupuje ji majetková sekce ministerstva obrany. (ČNK) (4b) *My výzbroj objednáváme, avšak ji kupuje majetková sekce ministerstva obrany. Speciálně pak platí tato pravidla: Pokud je souřadně připojovaná věta tvořena jen přísudkovým slovesem a jeho příklonkou, stojí tato příklonka závazně v postpozici: (5a) Lacon šlehl po Stricklandovi káravým pohledem, ale neodporoval mu. (ČNK) (5b) *Lacon šlehl po Stricklandovi káravým pohledem, ale mu neodporoval. Pokud věta připojená spojkou a, ale nebo avšak obsahuje kromě přísudku a příklonky ještě další rozvíjející větný člen nebo několik takových členů stojících vzhledem k aktuálnímu členění před přísudkovým slovesem, stojí příklonka obvykle za prvním takovým rozvíjejícím větným členem (vše ČNK): (6) Vytrvale si přitom držela levý prs a po svém zvyku se zhluboka nadechla. (7) Pak hlavu otočil, ale na Roberta Jordana se ani nepodíval. (překlad: E. Hemingway, Komu zvoní hrana) (8) Náležitě se uklonil, avšak pod štětinatými vousy se mračil. Ve starší češtině do pol. 20. století se lze i v kvalitní beletrii setkat s pozicí příklonky bezprostředně po spojce a: Pan Roland upadl do rozpaků a se omlouval. Kloně se nad své pivo, pozoroval bílou pěnu, kterak šumí a se rozplývá […] […] všechny zápachy se zdály vycházeti z vnitřku domů, sklepů, jam, stok, chudých kuchyní, a se mísily s pronikavým pachem bloudící mořské mlhy. […] jen s nimi ráda rozprávěla a se zabývala […] […] ještě před tak krátkou dobou žertovala a se smála […] První tři doklady pocházejí z prvorepublikového překladu románu G. de Maupassanta Petr a Jan, poslední dva z překladu románu M. Šolochova Tichý Don z r. 1945. V klauzi se spojkou nýbrž však příklonka může stát jak na druhém místě ve větě, tak bezprostředně za spojkou: (9a) Nestranil se nás, nýbrž nám ochotně pomáhal. (9b) Nestranil se nás, nýbrž ochotně nám pomáhal. Doklady slovosledu s příklonkou hned za spojkou: Volení představitelé nemusejí služby řídit, nýbrž se jen starají o jejich správnou orientaci. Kojoti si ale nehledají nová loviště, nýbrž se změněným podmínkám pomalu přizpůsobují. Předseda ODS stranu nejenom vybudoval, nýbrž jí také takřka sám vtiskl tvář. "Nezachránili jsme Evropu, nýbrž jsme jí umožnili, aby se zachránila sama," soudí Američan Robert J. Samuelson. Doklady slovosledu s příklonkou až za slovesem: Lidé už nereagují chaoticky jako na počátku, nýbrž snaží se o vyjádření určitého postoje. Tyto příchuti bohužel ne vždy podtrhují vlastní aroma vína, nýbrž dominují mu. 4.3.1.6 Pozice příklonek v anteponované klauzi závislé Pevnou normou je zde umísťovat příklonku hned za spojku, tedy na pravidelné druhé místo ve větě (věta 1a až 3a). Slovosled, v němž je příklonka umístěna až za první větný člen, je neobvyklý a vyskytuje se spíše ve starších textech (věta 3b): (1a) Když je staroch uviděl, usmál se. (ČNK) (1b) *Když staroch je uviděl, usmál se. (neobvyklé, až negramatické) (2a) Ačkoli jí manžel zahýbal, vášnivě ho milovala. (ČNK, zkráceno) (2b) Ačkoli manžel jí zahýbal, vášnivě ho milovala a toužila ho pomstít. (neobvyklé, funkční jen při zdůraznění podmětu manžel) (3a) Dokud se Jemeljan lopotil s koňmi, nespouštěl Míška ze stepi oči. (3b) Dokud Jemeljan se lopotil s koňmi, nespouštěl Míška se stepi oči. (překlad: M. Šolochov, Tichý Don) Další doklady neuzuálního slovosledu: Jestli voják vám již tvrdil, že vás neviděl, poněvadž právě na korze vzdával čest mně […] (J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války - ČNK) Přesunutí příklonky až za první větný člen může být někdy důsledkem (neuvědomělé) snahy první větný člen po spojce zdůraznit jako téma: Když Masaryk ji sám svým příkladem nevedl, strana úplně upadla, změnila se v jakési debatování, kritizování zcela neživotné. Napadá mě, jestli se právě tuto lidskou skupinu nesnažíme násilně nalajnovat a přizpůsobit našemu životu. Jestli výsledek jí na konci přinese štěstí. V prvním dokladu by ale bylo vhodnější přesunout příklonku až za slovo sám: Když Masaryk sám ji svým příkladem nevedl, … 4.3.1.7 Pozice příklonek ve větě uvozené spojkou zatímco Spojka zatímco uvozuje většinou takovou větu, jejíž obsah je v rámci souvětí konfrontován s obsahem jiné věty. Méně často jde o vyjádření současnosti dějů obou vět v souvětí. Pozice příklonky je tu různá vzhledem k tomuto různému významu. Pokud je podmět, předmět nebo určení děje tematickým prvkem, pak ve významu konfrontačním stává příklonka pravidelně až za tímto větným členem, ve významu časovém stává častěji hned za spojkou: (1) Zatímco Eva se věnuje růžím, František pečuje o živý plot. (mimočasový vztah porovnávací, konfrontační; méně často i vztah konfrontačně-časový) (2) Zatímco se Eva věnuje růžím, František si čte. (časový vztah souběžnosti dvou dějů) Přestože tento významový rozdíl je poměrně málo výrazný a přestože slovosledná záměna v pozici příklonky je poměrně malý formální rozdíl a přestože v pozici příklonek panuje mnoho pravidel i mnoho volnosti, je toto pravidlo o pozici příklonky ve větě uvozené spojkou zatímco poměrně důsledně dodržováno. Viz následující doklady (tučně vyznačena spojka, RM a výrazy v kontrastu): Význam porovnávací (konfrontační): pozice RM: Muži se žení s Ukrajinkami, Ruskami a Polkami, zatímco ženy se vdávají za Němce, Brity a Američany. Jeden z posledních výzkumů na toto téma, který provedla pensylvánská Albright College, například potvrdil, že muži mají bezprostředně po sexu často chuť dát si skleničku, cigaretu nebo něco k jídlu, zatímco ženy se chtějí tulit a povídat si. Základním rozdílem mezi dražbou a aukcí je skutečnost, že provedení dražby je upraveno zákony, zatímco aukce se řídí pouze pravidly, která stanovil její pořadatel […] Je možné říci, že molekulový biolog přistupuje k problému z více pohledů, zatímco biochemik se drží chemického přístupu. pozice zájmena: Starší muži často produkují více estrogenů než ženy po menopauze, zatímco testosteron jim ubývá. Loňským světovým statistikám však vládne Airbus. Ten svým zákazníkům dodal 305 letounů, zatímco Boeing jich prodal 281. Spravedlnost podporuje společenský život, zatímco chamtivost jej oslabuje. Význam časový: pozice RM: Co může být lepšího než si večer sednout s knížkou k ohni ve svitu lampy, zatímco se vítr opírá do oken? Téměř melodicky a beze slova vzlykala do sluchátka, zatímco se Patrick propadal do sna. Kolik myšlenek projde vědomím, kolik nových věcí člověk promyslí, zatímco se ruce zabývají namáhavou tělesnou prací […] (překlad: B. Pasternak, Doktor Živago) pozice zájmena: Zatímco nám paní Manya šla udělat pohár, Iuri mě zavedl ke kamenné zdi. (L. Zibura, Prázdniny v Evropě) Posadili se a začali si povídat, zatímco jim Maria připravovala limonádu. My s Lydií hrozně nesnášíme, když máme sedět v domě, zatímco nás sluníčko láká každou vteřinu ven. V korpusu SYN v7 (2019) je 62 různých dokladů struktury ¸zatímco muži se + slovesoʻ, ale pouhé dva doklady struktury ¸zatímco se muži + slovesoʻ; jeden z nich je tento: V prvobytně pospolné společnosti muži chodili na lov, zatímco se ženy staraly o děti. Tuto větu bychom vzhledem k panující normě měli chápat tak, že muži lovili právě v té době, kdy se ženy staraly o děti. To je ale význam spíše nepravděpodobný; pokud má jít o význam konfrontační, pak je forma této věty chybná – měla by znít V prvobytně pospolné společnosti muži chodili na lov, zatímco ženy se staraly o děti. 4.3.1.8 Pořadí příklonek I. Pořadí příklonek vztahujících se k témuž slovesu A. Základní pravidla Příklonky vztahující se k jednomu slovesu se obvykle kladou v tomto pevném pořadí: tvar pomocného slovesa být – RM se nebo si – krátký tvar osobního zájmena – ostatní příklonky. RM vždy předchází před nepřízvučným osobním zájmenem a obě tyto příklonky před jinými příklonkami i pokud některý z článků příklonkového řetězce chybí. Toto pořadí platí ve větě samostatné, řídící i závislé. Např. (tučně vyznačeny příklonky): (1) Já jsem se mu pak omluvil. (2) On se mi pak omluvil. (3) Omluvil se mi pak. (zesílený přízvuk na slovesu) (4) Pak se mi omluvil. (5) Omluvil se mi. (6) Chyba byla, že jsme se jim omluvili. (ČNK) Další doklady: Já jsem si mu o to neřek. Všimla jsem si jí už v krátké frontě při vstupu. Určitým způsobem jsme se jim až vnucovali […] Nic jiného by nám zde hygienici neschválili […] Rossi udělal v předposledním kole chybu, já jsem se jí pak dopustil v příštím okruhu […] Čím dále práce pokračovala, tím více se komplikovala ta kombinace čar a skvrn, reprodukující podobu - a tedy čím víc mě přenášel na plátno, tím víc jsem se mu tam roztahoval […] Pořadí příklonek zůstává stejné, ať obě příklonky stojí před nebo za slovesem, k němuž se vztahují: (7a) Nenapadlo ho se mi omluvit. (7b) Nenapadlo ho omluvit se mi. (8) Celý den si ji tam nechali na pozorování. (ČNK, zkráceno) (9) Prohlédnout si ji tam návštěvníci mohou do konce srpna. (ČNK) Setkají-li se ve větě příklonná zájmena ve třetím a čtvrtém pádě, stojí ve většině případů závazně dativ před akuzativem: (10a) Mrkl jsem na vizitku a vrátil mu ji. (ČNK) (10b) *Mrkl jsem na vizitku a vrátil ji mu. (11a) Můžete nám ho popsat? (ČNK) (11b) *Můžete ho nám popsat? Pouze dativ zájmen ona, oni, my (jí, jim, nám) stává méně často za akuzativním tvarem ji, je: pořadí ¸¸jí, jim + akuzativ osobního zájmenaʻ (vše ČNK): (12) Vyndal jsem pětidolarovku a podal jí ji. (13) Potřebovali péči a já jim ji chtěla poskytnout. (14) Stáhl si svůj prsten a podal jí ho. (15) Harry vytrhl další list ze svého žlutého bloku a podal jim ho. pořadí ¸akuzativ osobního zájmena ji, je + jí, jimʻ (vše ČNK): (16) Porodní cesty dobře uvolňuje levandule. Tu přidáme rodičce do vany nebo ji jí vmasírujeme na záda. (17) Sepsala jsem zprávu, dala ji jim přečíst a odevzdala ji Matoušovi. Pozn.: V korpusu SYN v7 mají struktury typu ¸závidět (ve všech tvarech) + 3. p. os.zájm. + 4. p. os. zájm.ʻ 127 dokladů, zatímco struktury se zaměněným pořadím pádů, tedy ¸ závidět (ve všech tvarech) + 4. p. os.zájm. + 3. p. os. zájm.ʻ má jediný doklad: Okolí města je nádherné, členité a závidějí ho nám lidé, kteří do Ústí náhodou zajedou. Tento slovosled proto pokládáme za nevhodný, protinoremní. V němčině je však tento výjimečný český slovosled slovosledem standardním a noremním: akuzativ zpravidla předchází dativu. Např. Sie schaute auf die Karte und gab sie ihm zurück. (= Podívala se na lístek a vrátila ho mu.) B. Variantní pořadí Specifická je situace v případech, kdy se vedle sebe uprostřed věty ocitá příklonný slovesný tvar je, jsou a bezpřízvučný tvar osobního zájmena; v těchto případech bývá pořadí příklonek variantní (vše ČNK): (18a) Odměnou jim je čest reprezentovat. (18b) Odměnou je jim úsměv rodičů. (19a) Bylo na nich zřetelně vidět, že je jim zima. (19b) Bylo vidět, že jim je zima. (20a) Vnukne Othellovi podezření, že je mu Desdemona s Cassiem nevěrná. (20b) Zjistil totiž, že mu je Lucie nevěrná. (21a) Pevnými body v prostoru jsou nám vzpomínky. (21b) Jedinou oporou mi jsou vzpomínky na Terezku. (zkráceno) Variantní je také posloupnost ¸auxiliární tvar slovesa být + užʻ, jak demonstrují věty (22 a 23) (vše ČNK): (22a) Období slz už jsem měla za sebou. (22b) Ve tvém věku jsem už měla pět dětí. (23a) Teď už jsem nemohl couvnout. (23b) Teď jsem už neměl chuť ji vidět, neměl jsem jí už co říci. Varianty typu (a) jsou v úzu výrazně častější. Posloupnost slov teď už jsem neměl(a) má v korpusu SYN v7 (2019) 18 dokladů, pořadí teď jsem už neměl tu má doklad jediný (výše (23b). Posloupnost ¸už jsem + sloveso´ má v tomto korpusu 2 453 dokladů, pořadí ¸jsem už + sloveso má jen 1 194 dokladů, tedy o polovinu méně. Variantní je také pořadí se už / už se uprostřed věty: (24a) Škoda, že už se musíš vrátit. (překlad: K. Ishiguro, Vybledlá krajina s kopci) (24b) Škoda, že se už musíš vrátit. (25a) Ale přestaň už se honit v tom vedru,“ říkal mu Sergej Ivanovič. (překlad: Anna Kareninová) (25b) Ale přestaň se už honit v tom vedru. Další doklady varianty typu (24a, 25a): Pak už se sám od sebe rozpovídal a jeho vzpomínky byly zajímavé. Zůstali stát a pozorovali německý tank, ale tam už se nic nehýbalo. (J. Škvorecký, Zbabělci – ČNK)) V šatně už se šeřilo. Doklady varianty typu (24b, 25b): A pak se už i méně smělí hoši rozhovořili s nadšením o celé věci. Před mateřskou pracovala v kanceláři, ale tam se už nevrátila. K náměstí se už trousili lidi v nedělních šatech. (J. Škvorecký, Zbabělci – ČNK) Pokud se ve větě setkají dvě příklonná zájmena s jednoslabičným adverbiem (pak, hned, sem, tam aj.), které nestojí na začátku věty, stává adverbium za oběma zájmeny (vše ČNK): (26a) Trenér mi to pak vyčítal. (27a) Seržant Hay vám je hned ukáže. (28a) Máma nám je sem hodí autem. Některá tato adverbia však běžně stávají i na začátku věty jako tematizovaná určení: (26b) Pak mi to trenér vyčítal. (27b) Hned vám je seržant ukáže. Adverbium už však stává jak za oběma zájmeny, tak před nimi: (29a) Teď už ho to táhne domů k jihomoravským vinicím. (ČNK) (29b) Teď ho to už táhne domů k jihomoravským vinicím Mezi příklonky patřící k jednomu slovesu se zpravidla neklade žádné jiné slovo, tj. všechny příklonky stojí bezprostředně za sebou. Přesto se však v případě posloupnosti stálé a nestálé příklonky (např. se zde, se už) mezi tyto příklonky klade některý z větných členů; je to důsledek jemných rozdílů v aktuálním členění věty (podrobně k tomu viz 4. díl) (vše ČNK): (30a) Víme, že letos se už diváci nemohli dočkat komedií. (30b) Věděla, že se lord už nemůže dočkat, až odejdou (31a) Po zaplacení kauce se již zájemce může zúčastnit dražby. (31b) Po bouři se zvíře již nemohlo ze zálivu pro nízký stav vody dostat na volné moře. (32a) Na nových panelech se pak návštěvníci dozví všechny potřebné informace týkající se života těchto brouků i jejich nároků na životní prostředí. (32b) V improvizované čítárně se návštěvníci pak mohou podívat do některých zajímavých knih o Japonsku. Mezi příklonky jsem/jsi/jsme/jsou už v tomto pořadí může být v některých strukturách vloženo přísudkové sloveso a vznikají tak tři slovosledné varianty (vše ČNK): (33a) V té době už jsem byla dva roky vdaná. (33b) Ve té době jsem už byla babičkou. (33c) V té době jsem byl už rozvedený a měl jsem spoustu času. (34a) V té době už jsme měli své zkušenosti, na leccos jsme si zvykli. (34b) V té době jsme už měli přístroj na měření pohybů ve zlomech zemské kůry. (zkráceno) (34c) V té době jsme měli už tři děti. (zkráceno) II. Pořadí příklonek vztahujících se k různým slovesům Pokud se ve větě sejdou dvě příklonky, z nichž každá patří k jinému slovesu, je situace složitější. A. Na reflexivním slovesu, které stojí uprostřed věty, je závislý infinitiv jiného slovesa Je-li jednou z příklonek RM patřící k určitému tvaru reflexivního slovesa (např. snaží se), které stojí uprostřed věty a závisí na něm infinitiv se zájmenným objektem (např. napodobit ji), obvykle vzhledem k pozici příklonek existují tři slovosledné varianty: (a) příklonky následují bezprostředně za sebou; linearita věty je v rozporu s její syntaktickou strukturou, avšak rytmus věty je zcela plynulý: (1a) Ostatní se ji snaží napodobit. Doklady slovosledu typu (1a): Po celá staletí si lidé vyprávějí o ohnivých koulích, které se objevují při divokých bouřích, vnikají komíny do domů a proženou nebo jen k smrti vyděsí jejich obyvatele. Někteří vědci si s nimi neví rady. Jiní se je snaží vyrobit v laboratořích. Každý má o konci roku své představy. Jsou jedinci, kteří si konec roku nedovedou představit bez pompézních oslav. Jiní se jej chystají slavit střídmě – někdo třeba neslaví vůbec. Dojem z návštěvy Akropole je nepopsatelný: z pohledu na její stavby, z přehledu dějin její výstavby i ničení, z celkové atmosféry. Mnozí se jej pokusili zachytit slovem i obrazem, všechny verše a barvy jsou však tváří v tvář skutečnosti mdlé a nevýstižné. V případě slovosledu typu (1a) jde o specifický způsob syntaktického „zkřížení“ (jde o speciální případ tzv. „neprojektivity“) větných složek: ze složek (tzv. frází) se snaží a napodobit ji jsou vyňaty příklonky a postaveny vedle sebe podle základního pravidla o pořadí příklonek (se ji). (b) příklonky jsou od sebe odděleny slovesem, k němuž se RM přimyká, a druhá příklonka je v antepozici před slovem, k němuž náleží; linearita věty vystihuje její syntaktickou strukturu a rytmus věty je poměrně plynulý: (1b) Ostatní se snaží ji napodobit. Doklady slovosledu typu (1b): Jiní se rozhodli je ignorovat. Ostatní se neobtěžovali nás kontaktovat jinak než přes média. Proto jsme zvolili defenzivní taktiku. Domácím se nedařilo ji překonat. (c) příklonky jsou od sebe odděleny oběma slovesy a druhá příklonka je v postpozici za slovem, k němuž patří; linearita věty vystihuje její syntaktickou strukturu, avšak rytmus věty je málo plynulý: (1c) Ostatní se snaží napodobit ji. Doklady slovosledu typu (1c): Ekonomická krize diktuje počítat - seškrtávat se budou i rodinné výdaje na dovolenou. Mnozí se rozhodnou strávit ji v Česku. Malířka dětských srdcí. Tak se bude jmenovat nová výstava, kterou chystají ve Švábenicích. Místní se rozhodli uspořádat ji k příležitosti sto patnáctého výročí od narození lidové tvůrkyně Marie Fischerové - Kvěchové. Pokud stojí příklonné zájmeno jak u řídícího reflexivního slovesa (např. povedlo se vám), tak u závislého infinitivu (např. osvobodit mě), stávají všechny tři příklonky vedle sebe; slovosled je tedy neprojektivní: (2a) A jak se vám mě povedlo osvobodit? (K. Blažková, Tymián z Oxary) Další doklady slovosledu typu (2a): Zřejmě se mi ho podařilo poplést. Trvalo hezkou chvíli, než se nám ho podařilo přesvědčit, že to je skutečně naše máti […] Už nyní se jim jich podařilo nashromáždit osm tisíc. Přijatelné jsou ale i oba potenciální projektivní slovosledy: (2b) A jak se vám povedlo mě osvobodit? (2c) A jak se vám povedlo osvobodit mě? Doklady slovosledu typu (2b): […] manipulovala s roletou na okně, až se jí podařilo ji vytáhnout. Pozvání do Tithehurstu, kdykoli se Vám zachce jej navštívit, pro Vás platí i nadále. Jablka měla tak nízkou výkupní cenu, že by se nám nevyplatilo je sbírat a česat […] Doklady slovosledu typu (2c)? Konečně se mu podařilo dostat ji ven. Nevím, jak se mu povedlo sledovat mě až domů, aniž bych si ho všimla. Nikdy se mi nepodařilo přimět ji, aby se něčím zabývala. Tři příklonky vedle sebe mohou stát i tehdy, patří-li dvě zájmenné příklonky k závislému infinitivu: (3a) Pokud bychom se jim ji pokusili vzít, ulicemi by tekla krev. (ČNK) Přijatelné jsou ale i oba potenciální projektivní slovosledy: (3b) Pokud bychom se pokusili jim ji vzít, ulicemi by tekla krev. (3c) Pokud bychom se pokusili vzít jim ji, ulicemi by tekla krev. B. Věta začíná infinitivem závislým na jiném slovesu 1. Řídícím slovesem je sloveso reflexivní Pokud věta začíná infinitivem (např. fandit) se závislým příklonným zájmenným objektem (např. jim) a tento infinitiv syntakticky závisí na reflexivním slovesu (např. chystá se), pak se užívá následujících dvou slovosledných variant: (4a) Fandit se jim chystá většina národa. (ČNK) (4b) Fandit jim se chystá většina národa. Běžný slovosled typu (4a) je opět slovosledem neprojektivním, v němž linearita neodpovídá syntaktické struktuře: první příklonka (se) patří ke druhému slovesu (chystá) a druhá příklonka (jim) patří k prvnímu slovesu (fandit). Další doklady varianty typu (4a): V Česku se zřejmě rovná daň stane volebním tahákem pravicových politiků v roce 2006. Zavést se ji chystá také Maďarsko a bouřlivá debata probíhala v posledním roce ve Spojených státech. Oslovit se ji odhodlal až na diskotéce. […] stále výrazněji se prohlubovala propast mezi prvními třemi třídami na straně jedné a uměleckou čtvrtou třídou na straně druhé. Překlenout se ji nepodařilo zcela ani předsedovi ČAVU ze IV . třídy, hudebnímu skladateli J. B. Foersterovi. Romové se o to jistě musejí snažit i sami, je ale zřejmé, že vlastními silami na to nestačí. Pomoci se jim pokoušejí humanitární organizace, nemají ale dostatek prostředků. Rok a čtvrt nad stejnou nemocnicí visí další hrozba. Žalovat se ji rozhodli někteří pozůstalí po obětech heparinových vražd […] Bohatnoucí Číňané mají o luxusní značky čím dál větší zájem. Zaujmout se je snaží i Lamborghini, které na snímku představuje svůj poslední model na automobilové výstavě v Šanghaji. Napadení si vymyslela žena, kterou v noci našli strážníci v litoměřické ulici Elišky Krásnohorské před jejím vlastním bytem. Hledat se ji vydali poté, co byl na služebnu nahlášen nález zakrvácené bundy. Doklady varianty typu (4b): Hledat ji se vydalo několik mužů z Horské služby i lavinový pes. Navíc nebylo jednoduché zjistit, kde závada vznikla. Vyhledat ji se podařilo až po několika dnech. Asistenční psy cvičí manželé Tomášů z Oseka u Rokycan. Vychovávat je se naučili podle amerických cvičitelů, kteří jim poslali videokazety a odborné materiály. Svatojánské proudy kdysi patřily mezi největší turistická lákadla v zemi. Oživit je se rozhodla základní organizace Českého svazu ochránců přírody Zvoneček. Pozoruhodné je, že varianta typu (4a), v níž linearita neodpovídá syntaktické struktuře, je ve spisovném úzu mnohem častější než varianta typu (4b), jejíž slovosled je z hlediska syntaktické stavby přehlednější. Varianta typu (4a) se běžně užívá i tehdy, pokud posloupnost infinitivu a RM odpovídá existenci zvratného slovesa, srov. věty (5) a (6): (5) Zabít se ji rozhodl po jedné z hádek. (ČNK) (= Po jedné z hádek se rozhodl, že ji zabije) (6) Zabít se chtěl po jedné z hádek. (= Po jedné z hádek se chtěl zabít.) O tom, o kolik vyšší je frekvence varianty typu (2a) nad variantou typu (2b), podává svědectví frekvence následujících struktur: ¸infinitiv po tečce + se ji + slovesoʻ (např. Dokončit se ji podařilo) 368 dokladů ¸infinitiv po tečce + ji se + slovesoʻ (např. Dokončit ji se podařilo) 22 dokladů Jde tu nepochybně vliv rytmu věty, který je u varianty typu (2a) plynulejší. Forma tu tedy vítězí nad obsahem. Třetí teoreticky možná slovosledná varianta (4c) je neuzuální: (4c) °Fandit jim chystá se většina národa. Pokud příklonné zájmeno (např. nám) nepatří k infinitivu, ale k řídícímu slovesu, je možný pouze slovosled s RM před osobním zájmenem: (7) Spát se nám nechtělo. Pozice a pořadí příklonek může záviset na různém aktuálním členění věty. Např. (8a) Dva nájemníci žijí už delší dobu bez denního světla při zatlučených oknech, protože zasklívat je se nevyplatí. (ČNK) (8b) Dva nájemníci žijí už delší dobu bez denního světla při zatlučených oknech, protože se nevyplatí je zasklívat. (8c) Dva nájemníci žijí už delší dobu bez denního světla při zatlučených oknech, protože se je nevyplatí zasklívat. Ve větě (8a) je v závislé klauzi uvozené spojkou protože infinitivní fráze zasklívat je tématem této klauze, zatímco ve větách (8b,c) je tato fráze (je zasklívat) jejím rématem. Další doklady: Přistihnout ji se báli. Zatímco v rodinném kruhu se má za to, že slavit svátky je správné a zanedbávat je se nesluší, zcela jinak je tomu u svátků státních. Z Čapkovy předlohy vychází jen základní situace, kdy se na dvoře krále Taškáře 1.objeví kočka Jůra, zmizí a hledat se ji vydá pětice detektivů. Mezi závislým infinitivem stojícím na začátku věty a řídícím slovesem reflexivním může stát i více příklonek, z nichž první patří k řídícímu slovesu a další či některá z dalších příklonek patří k závislému infinitivu: (9a) Prodat se nám ji zde nepodařilo. (ČNK) Jde tu tedy opět o případ slovosledné neprojektivity. Tento nikoli neobvyklý slovosled má plynulý rytmus, ale značně znepřehledňuje syntaktickou stavbu věty, tj. vazby mezi jejími jednotlivými členy. Ukazují to jeho možné varianty: (9b) Prodat ji zde se nám nepodařilo. (9c) Zde ji prodat se nám nepodařilo. (9d) Nepodařilo se nám ji zde prodat. (9e) Nepodařilo se nám zde ji prodat. Varianty (9c) až (9e) mají však jiné aktuální členění a ve variantách (9b) a (9c) je na adverbiu zde přízvuk a nejde tedy o příklonku. Ve variantě (9e) adverbium zde přízvuk mít může, ale nemusí. Další doklady: Peníze jste nám sebrali rychle, ale vracet se vám je už nechce! Hasiči dívku rychle vyprostili z kabiny a přestože lékaři okamžitě začali s oživovacími pokusy, zachránit se jim ji už nepodařilo. 2. Řídícím slovesem je sloveso nereflexivní Pokud věta začíná infinitivem závislým na minulé času nebo kondicionálu nereflexivního slovesa, je základní linearitou slovosled neprojektivní, jak ukazují věty (10) až (15): (10) Mluvit jsem je zatím neslyšela. (K. Blažková, Tymián z Oxary) (11) Brečet jsem ji nikdy neviděla. (ČNK) (12) Vyhodit jsem ho nemohl. (ČNK) (13) Luxovat jsem ho nedonutila ani jednou. (ČNK, zkráceno) (14) Konkurovat bych mu chtěl. (ČNK, zkráceno) (15) Odradit by mě mohlo snad jen hodně špatné počasí. (ČNK) V tomto slovosledu patří první příklonka (jsem, bych, by) k druhému, řídícímu slovesu (neslyšela, neviděla, nemohl, nedonutila, chtěl, mohlo) a druhá příklonka patří k infinitivu stojícímu na začátku věty. Jde o typ slovosledného „zkřížení“, který je v některých typech posloupnosti příklonek obvyklý; příčinou je pravděpodobně rytmus věty. Slovosled projektivní, tj. ten, který odpovídá syntaktické stavbě věty, je vzácný; doložen ho máme jen s auxiliárem bych, by (vše ČNK): (16) Nakupovat je bych však ještě nedoporučoval. (17) Kombinovat je bych vám však nedoporučila. (18) Opravit ho bych ale asi zvládl. C. Reflexivní sloveso je v pozici závislosti Pokud je infinitiv reflexivního slovesa v závislostní pozici objektu předcházejícího slovesa, jsou k dispozici dvě slovosledné varianty: (a) s příklonkami bezprostředně za sebou; (b) s příklonkami oddělenými slovesem (a event. dalšími slovy), k němuž patří RM: (19a) Nenapadlo ho se jí na to zeptat. (19b) Nenapadlo ho zeptat se jí na to. Doklady slovosledu typu (19a): Napadlo nás se ho zeptat, jestli tudy náhodou nepojede prezident a on řekl, že ano. Pak také samozřejmě řediteli naší školy Jaromíru Pecinovi a vůbec všem, kteří se o nás po dobu turnaje starali a umožnili nám se ho zúčastnit. Přestože se jeví tato část programu jako stěžejní, doporučujeme vám se jí raději vyhnout. Například, když přijde žena s patnácti kily navíc, pomůžeme jí se jich zbavit […] Doklady slovosledu typu (19b): Nenapadlo vás zeptat se jí, kolik je jí let? Kdyby býval Kupka vyhověl, možná by se na něj pohlíželo stejně – přinejmenším bychom jej viděli při tvorbě nových světů, jež před ním možná někteří malíři tušili, ale nenapadlo je pokusit se je malovat. "Advent v lese je romantický lesní trh, kde umělečtí řemeslníci nabídnou návštěvníkům v jednoduchých dřevěných stáncích své výrobky a umožní jim dívat se jim při práci přes rameno," informovali nás pořadatelé. Čtyři roky poletovala po place a obsluhovala hosty, na začátku toho pátého ale cítila, že potřebuje novou výzvu, a tak přešla do Café Moderne, kde se specializují na koktejly. Lákalo ji naučit se je míchat, odhalit jejich tajemství. Pokud věta začíná infinitivem reflexivního slovesa (např. stěhovat se) závislého na modálním slovesu (např. nechtěl jsem), stojí RM obvykle až za sponovým jsem (věty 20a, 21a); obrácený slovosled (věty 20b, 21b) je neobvyklý; preferován je tedy opět slovosled neprojektivní: (20a) Stěhovat jsem se nikdy nechtěla. (ČNK) (20b) ?Stěhovat se jsem nikdy nechtěla. (21a) Vyptávat jsem se nemusel. (ČNK) (21b) ?Vyptávat se jsem nemusel. Další doklady slovosledu typu (a): Láhev měla podobu ruského medvěda, který má v ústech špunt. Ztratil jsem na to chuť. Ale napít jsem se musel. Vzdát jsem se ale nehodlal. Rozejít jsem se s ní rozhodně nechtěl. Doklad slovosledu typu (b): Hrbit se jsem nechtěl; proto jsem zůstal loupežníkem. (L. Klíma - ČNK) Pokud je infinitiv reflexivního slovesa stojící na začátku věty (resp. po spojce stojící na začátku věty) závislý na predikativním substantivu nebo zájmenném objektu, je RM závazně v antepozici, tj. stojí bezprostředně po infinitivu, k němuž náleží: (22a) Ale zeptat se jsem neměla odvahu. (ČNK) (22b) *Ale zeptat jsem se neměla odvahu. (23a) Ale smát se jsem ho nikdy neviděl. (23b) *Ale smát jsem se ho nikdy neviděl. Pokud věta začíná podmětovým infinitivem reflexivního slovesa, stojí RM závazně před sponovým je; např.: (24) Mýlit se je lidské. (25) Bavit se je třeba o celé koncepci sociálního státu […] (ČNK) 4.3.2 Pozice atributu (V této kapitole se zabýváme jen antepozicí a postpozicí nerozvitého atributivního adjektiva. O slovosledu v komplexních atributivních skupinách se pojednává v oddílu II. tohoto dílu.) Atribut vyjádřený nerozvitým adjektivem stojí v češtině za běžných komunikačních okolností - na rozdíl např. od francouzštiny - pravidelně před substantivem, které určuje (věta 1a)): Postpozice je v takovém případě negramatická (věta (1b)): (1a) Monika je drobná blondýna. (ČNK) (1b) *Monika je blondýna drobná. Slovosled věty (1b) je ovšem zcela přijatelný za velmi speciálních komunikačních okolností, které povedou k tomu, že tato věta bude odpovídat na (položenou či implikovanou) otázku Jaká je Monika blondýna. Adjektivní atribut stává často v antepozici i tehdy, není-li určované substantivum stojící na konci věty jejím rématem. Např.: (2a) Opilec je nemocný člověk. (ČNK) (2b) Opilec je člověk nemocný. Slovosled věty (2a) je dosti pevnou normou, zatímco slovosled věty (2b) je značně neobvyklý, i když to odporuje základním principům aktuálního členění věty (k tomuto jevu viz podrobně 4. díl). Ve větě (2) se totiž hovoří o tom, JAKÝ člověk je člověk opilý, nikoli o tom, KDO je nemocný opilec. Věty (2a) a (2b) lze proto pokládat za synonymní i z hlediska jejich aktuálního členění; podstatný rozdíl mezi nimi je jen v uzualitě jejich slovosledu, která je u věty (2b) téměř nulová. V některých případech připadá zdůraznění toho, jaký kdo je, více v úvahu, a postpozice atributu tu zní méně nepřirozeně: (3a) Poe je dovedný spisovatel. (ČNK) (3b) Poe je spisovatel dovedný. Slovosledná struktura ¸substantivum v nominativu po tečce – je – adjektivum v nominativu – substantivum v nominativu před tečkouʻ má v korpusu SYN v7 (2019) více než 8 500 dokladů, zatímco slovosled ¸substantivum v nominativu po tečce – je – substantivum v nominativu – adjektivum v nominativu před tečkouʻ tu má pouhých 345 dokladů (navíc ne všechny patří ke sledovanému slovosledně-syntaktickému typu; jsou to např. i chyby jako Oto je rozhodování těžší místo O to je rozhodování těžší.) V některých případech, kdy je implikováno srovnávání dvou či řady různých vlastností téže (zmíněné či implikované) skutečnosti či téhož pojmu, bývá ve slovosledu kolísání, i když slovosled typu (a) i zde někdy převládá. Např.: (4a) Krása je relativní pojem. (ČNK) (4b) Krása je pojem relativní. K běžnějším případům postpozice atributu ve větách s predikativním syntagmatem typu známý spisovatel patří věty se substantivem tvor; věty typu (5a) jsou asi dvakrát častější než věty typu (5b) (obě věty ČNK): (5a) Člověk je tvor chybující. (5b) Člověk je chybující tvor. K dalším doloženým strukturám tohoto typu patří následující věty (a) s postpozicí atributu; antepozice atributu (věty (b)) je v nich při principiálně stejném aktuálním členění rovněž přijatelná: (6a) Bůh je autorita neměnná. (6b) Bůh je neměnná autorita. (7a) Víno je nápoj společenský. (7b) Víno je společenský nápoj. (8a) Německo je společnost uzavřená. (8b) Německo je uzavřená společnost. (9a) Sokol je pták stěhovavý. (9b) Sokol je stěhovavý pták. (10a) Politika je věc zákeřná. (10b) Politika je zákeřná věc. Doklady variantního slovosledu v širším kontextu: Apartmá ve zdejším hotelu stojí 40000 šilinků na noc. Káva je položka zanedbatelná. Částka odpovídá vynaloženému času. V poměru k úsporám, které audit obvykle vytipuje, to je zanedbatelná položka. Vzdělání je důležitá věc a v globálním světě bude jeho význam rok od roku stoupat. Úcta k diplomatickému pasu je věc důležitá, ale tváří v tvář třem tisícům mrtvých ze dvou newyorských mrakodrapů se americkým bezpečnostním pravidlům nelze divit. Podiový technik je něco takového, jako při jízdě kanoí "háček". Ten může být dobrý nebo vynikající, ale hlavně musí mít zadák pocit, že by různé krizové situace řešil stejně jako on. Jirka je háček výborný. Navíc má šestý smysl předvídat problémy. Vjíždíme do Rožmberka. Pavla je výborný háček. Na kameny má čich. Úspěšně jsme trefily každý. Slovosled věty Jirka je háček výborný je ovšem podmíněn aktuálním členěním, jak ukazuje kontext. Rematičnost adjektivního atributu se v mluvené řeči vyjadřuje zesíleným přízvukem na adjektivu stojícím uprostřed věty a tento způsob aktuálního členění věty se někdy promítá i do psaného textu, např. v zapsaných rozhovorech, napodobování mluvené řeči apod.. Např.: Báječná část mého života. Táta truhlář, matka v domácnosti. Spokojená živnostenská rodina a k tomu nádherný Vinohrady. Táta byl šikovný truhlář […] (J. Bohdalová, magazín MFD, 10.12.2009; tučně zvýrazněno námi) Postpozici nerozvitého adjektivního atributu může iniciovat koordinace s jiným atributem, na němž je důraz. Např.: (11) Kouzelná flétna je text krásný a typicky hrabalovský […] (I. Gerová, Václav Havel) Při některých typech kontrastování může však být stejně vhodná, ne-li vhodnější antepozice; na adjektivu je pak zesílený přízvuk: (12) Jeho pokora byla vždy přehnaná pokora, jeho ctižádost vždy přehnaná ctižádost. (překlad: T. Brussig, Oslnění) Postpozice nerozvitého adjektivního atributu je pravidlem ve dvou případech: (a) Při vyjadřování kontrastu dvou vlastností téže skutečnosti, které jsou obě ve větě vyjádřeny; např.: (13) Dramatická situace je modelem situace životní. (L. Uhlířová, Knížka o slovosledu) (b) U dvouslovných termínů některých vědních oborů, zejména biologie (botanika, zoologie) a chemie; např. kyselina deoxyribonukleová, kočka domácí. Tento (tzv. inverzní) slovosled vznikl pravděpodobně vlivem latiny. V některých oborech, kde se vliv latiny patrně neuplatnil, je slovosled neinverzní; např. magnetická indukce, kvadratická rovnice. V lingvistice bývá kolísání, např. vedlejší věta/věta vedlejší. Postpozice adjektiva však v lingvistice obvykle slouží k vyjádření kontrastu; např. dokonavý vid (při nekontrastním užití) vs. vid dokonavý (při kontrastním užití), opisné pasivum vs. pasivum opisné. Tam, kde kontrast nepřichází v úvahu, stojí rozlišující adjektivum pouze v antepozici, např. reflexivní deagentiv (nikoli *deagentiv reflexivní). Smyslem tohoto slovosledu je vyjádřit, že existují ještě jiné poddruhy daného druhu, např. různé druhy kyselin a různé druhy koček. Stejný smysl má inverzní slovosled i v názvech jako Karel Čtvrtý, Karel Veliký atd. Někdy pak lze slovosledem odlišit terminologické užití dvouslovného názvu od jeho užití neterminologického. Např.: Liška, která je jen o málo větší než kočka domácí, používá při lovu kombinaci číhání a vytrvalého lovu (slídění). A když někomu jeho domácí kočka umřela, nosil za ni její pán dokonce smutek. K postpozici nerozvitého adjektivního atributu dochází také v expresivní mluvě (často při záporném hodnocení); adjektivum je vždy v ženském rodě, takže u maskulinních substantiv je porušena shoda, např. kluk ničemná, nepořádná, lajdácká; holka zlatá. 4.3.3 Pozice slovesného přísudku ve větě oznamovací 4.3.3.1 Přísudkové VF na začátku věty Přísudkové VF stává frekventovaně a bezpříznakově v oznamovací větě na jejím začátku za několika okolností: (a) Slovesný přísudek stojící na začátku věty svým tvarem odkazuje k některému větnému členu předcházející věty (větný prvek, k němuž se odkazuje slovesným tvarem, a tento slovesný tvar vyznačujeme tučně; vše ČNK): (1) Jezírko dotváří atmosféru přírodní zahrady. Nachází se pod terasou v mírném svahu. (2) Všichni pavouci jsou dravci. Živí se drobnými živočichy. (3) Seděla a Lecter si listoval v dotazníku. Hodil ho zpátky do přepravky. (4) „Jedna z kabelek patří mé mamince. Darovala mi ji do sbírky, přestože je to její oblíbená.“ (zkráceno) (5) Byla jsem u kartářky. Předpověděla mi, že brzy poznám muže svých snů a vdám se. (b) Přísudkové sloveso stojí na začátku věty, která obsahuje zájmeno odkazující k větnému prvku předcházející věty, o němž se něco dalšího říká (slovesný tvar, odkazovací zájmeno a výraz, k němuž odkazuje, vyznačujeme tučně; vše ČNK): (6) Ve snu se snad přání proměnilo v čin. Zbývá ho jen dokonat. (7) Naší Galaxii někdy říkáme Mléčná dráha. Nachází se v ní přes 200 miliard hvězd a její průměr je více než 100 000 světelných roků. (8) Zatím nenalezli společnou řeč s rodící se Stranou demokratické levice. Oslabuje to pozice obou. (c) Vypovídá se o duševních nebo tělesných stavech mluvčího nebo jiné osoby a věta neobsahuje jiný prvek, který má předpoklady k tematizaci (vše ČNK): (9) Mrzí mě, že jsem vám ublížil. (10) Zebou mě nohy. (11) Spalo se mi báječně. (d) Věta je popisem nastávající nebo trvající dějové situace a kromě přísudkového slovesa neobsahuje jiný větný člen, který má předpoklady k tematizaci: (12) Fouká silný vítr. (13) Začíná se stmívat. (14) Přestává pršet. (15) Je teprve poledne. (e) Slovesný přísudek je obvyklým způsobem tematizován; typicky při výpovědi o přírodních procesech: (16) Prší už dvě hodiny. (vs. Už dvě hodiny prší.) (17) Mrzne už týden. (vs. Už týden mrzne.) (f) Mluvčí sděluje, co se chystá udělat, co udělal nebo co právě dělá a věta neobsahuje žádný jiný prvek, který má předpoklady k tematizaci: (18) Uvařím čaj. (19) Dojdu nakoupit. (20) Vrátil jsem se a našel jsem maminku pořád u těch hříbků. (O. Pavel – ČNK) (g) Na začátku vyprávění v pohádkách i jiných prózách: (21) Byl jednou jeden král a ten měl tři syny. (22) Ležíme devět kilometrů za frontou. (začátek románu E. M. Remarque, Na západní frontě klid) (h) V anekdotách: (23) Přijde starší pán k doktorovi a povídá … 4.3.3.2 Přísudkové VF na druhém, třetím nebo čtvrtém místě ve větě VF stává v oznamovací větě běžně na druhém místě ve větě, často však také stojí – obvykle v závislosti na aktuálním členění věty – až za dvěma nebo všemi tematickými prvky věty, často na třetím, méně často až na čtvrtém nebo pátém místě ve větě. (O podmíněnosti pozice VF aktuálním členěním věty viz 4. díl.) I. VF na druhém místě ve větě Obsahuje-li věta lexikálně vyjádřený tematický prvek (podmět, předmět nebo okolnostní určení), stává VF na druhém místě ve větě, tj. hned za prvním větným členem (holým nebo rozvitým); pozice VF na prvním místě ve větě je v tomto případě vyloučená: (1a) Eva přijde dneska zase až večer. (1b) *Přijde Eva dneska zase až večer. (2a) Matěje baví robotika. (2b) *Baví Matěje robotika. (3a) V Německu žije v současnosti jedenáct milionů cizinců. (3b) *Žije v Německu v současnosti jedenáct milionů cizinců. Pozn. Naproti tomu v němčině může stát VF jako téma na začátku věty před subjektem, neboť podmětovou pozici tu může obsadit formální Es: Es leben elf Millionen Ausländer in Deutschland. Na druhém místě ve větě stává přísudkové VF často i tehdy, obsahuje-li věta dva tematické prvky, z nichž jedním je téma uvozovací a druhým téma navazovací (k těmto pojmům viz 4. díl); VF stojí pak mezi nimi (tematické prvky jsou vyznačeny kurzívou a VF tučně; vše ČNK)): (4) V sedmdesátých letech patřil Spálený k nejúspěšnějším muzikantům v tuzemsku. (5) Na vrcholu čistek v roce 1937 nechal Stalin například popravit maršála Tuchačevského a další špičky velení. (6) Na úsměvy diváků odpovídal Švejk měkkým úsměvem, teplem a něhou svých dobráckých očí. (J. Hašek) Srov. dále: V šedesátých letech pracoval Havel současně na Zábradlí a jako asistent režie při několika inscenacích Alfréda Radoka v Městských divadlech pražských […] V sedmdesátých letech patřil Zemánek k významným představitelům doznívající vlny nové figurace. Obzvláště jedovatý poryv větru přinutil Caroline zabouchnout okno […] (M. Faber) Terasu měl Ramid plnou igelitek s věcma. (P. Hůlová) Lidí potkává Agnes jen velmi málo. (M. Faber) II. VF na třetím místě ve větě Na prvních dvou místech stává subjekt a okolnostní určení děje, jejichž pořadí je zčásti volné, zčásti je (slabě) ovlivněno aktuálním členěním věty (k němu viz 4. díl): (7a) V sedmdesátých letech Hundertwasser podnikl řadu romantických cest. (ČNK) (7b) V sedmdesátých letech podnikl Hundertwasser řadu romantických cest. (8a) Saša po schodech seběhl na recepci. (M. Viewegh) (8b) Saša seběhl po schodech na recepci. (9a) Policisté ve stodole na Nymbursku našli dvě mrtvá těla. (titulek, Seznam.cz) (9b) Policisté našli ve stodole na Nymbursku dvě mrtvá těla. Srov. dále: Ve dvacátých letech fašisté psali o sovětském a fašistickém státu jako o dvou ratolestech nového evropského mládí. Ve výhledu Caroline brání tma i vzdálenost [….] (M. Faber) III. VF na čtvrtém místě ve větě Není neobvyklé, aby v oznamovací větě před VF stál subjekt/podmět a dvě okolnostní určení; pořadí některých z těchto větných členů lze zaměnit: (10a) V šedesátých letech (1. místo – určení času) Jiří Šlitr (2. místo – subjekt/podmět) v představení Ďábel z Vinohrad (3. místo – určení místa) žertoval (4. místo) na téma povodní. (ČNK) (10b) V šedesátých letech žertoval Jiří Šlitr v představení Ďábel z Vinohrad na téma povodní. Pokud je rématem věty pouze VF, na druhém místě ve větě stát nemůže; pořadí ostatních větných členů však lze někdy zaměnit (věty (b)); věty (c) mají výrazně jiné aktuální členění (k němu viz podrobně 4. díl) než doložené věty (a) (kurzíva vyznačuje tematické prvky): (11a) Románkovi (1. místo) dnes (2. místo) polévka (3. místo) nechutnala (4. místo). (ČNK) (11b) Románkovi polévka dnes nechutnala. (11c) Románkovi dnes nechutnala polévka. (12a) Herečka Jitka Čvančarová (36) (1. místo) letos (2. místo) zahájení karlovarského festivalu (3. místo) sotva stihla (4. místo). (internet, 2014) (12b) Herečka Jitka Čvančarová zahájení karlovarského festivalu letos sotva stihla. (12c) Herečka Jitka Čvančarová letos sotva stihla zahájení karlovarského festivalu. 4.3.4 Pořadí větných členů 4.3.4.1 Pořadí přísudku a předložkového spojení jako určení okolnosti nebo předmětu děje Abychom se dobrali spolehlivých statistik, sledujeme uvedené pořadí větných členů pouze v samostatných větách o šesti slovech; každá z nich začíná velkým písmenem po tečce a končí tečkou. Pořadí je buď substantivum – předložka – substantivum – sloveso – předložka – substantivum, anebo: substantivum – sloveso – předložka – substantivum – předložka – substantivum. Pokud věta obsahuje tematické okolnostní určení (nejčastěji místa, času, příčiny nebo způsobu) nebo tematický předmět, event. hodnotící výraz typu bez zájmu, bez přemýšlení, který je spíše součástí rematického přísudku, stává takový rozvíjející větný člen buď na třetím místě ve větě za slovesným přísudkem (věty (1a) až (5a)) a (6b) až 10b), nebo na druhém místě hned za podmětem a před přísudkem (věty (1b až (5b)) a (6a) až (10a)); věty (a) jsou vždy věty doložené z ČNK, věty (b) jsou jejich přijatelné slovosledné varianty: (1a) Rodiče žili před válkou v Rotterdamu. (ČNK) (1b) Rodiče před válkou žili v Rotterdamu. (2a) Hasiči pluli k muži na člunu. (ČNK) (2b) Hasiči k muži pluli na člunu. (3a) Beduíni jezdili kvůli horku v noci. (ČNK) (3b) Beduíni kvůli horku jezdili v noci. (4a) Virginia vyrazila bez přemýšlení k domovu. (ČNK) (4b) Virginia bez přemýšlení vyrazila k domovu. (5a) Jezdec vylezl z kokpitu bez zranění. (ČNK) (5b) Jezdec z kokpitu vylezl bez zranění. (6a) Žena k mostu přijela na kole. (ČNK) (6b) Žena přijela k mostu na kole. (7a) Babička před svatbou pracovala v zahradnictví. (ČNK) (7b) Babička pracovala před svatbou v zahradnictví. (8a) Kouba kvůli zranění zůstal u televize. (ČNK) (8b) Kouba zůstal kvůli zranění u televize. (9a) Vika bez zájmu zamířila ke dveřím. (ČNK) (9b) Vika zamířila bez zájmu ke dveřím. (10a) Posádka z havárie vyvázla bez následků. (ČNK) (10b) Posádka vyvázla z havárie bez následků. Zdá se, že tato konkurence nemá žádná obecná pravidla, v podstatě nezávisí na aktuálním členění věty (k některým vlivům AČ viz 4. díl), a je tedy značně chaotická. Nicméně některé speciální závislosti frekvence na syntakticko-slovosledné struktuře věty se tu projevují. V obecné rovině to ukazují následující statistiky: Tab. 5: Variantní slovosled na bázi týchž předložek (předložková vazba je okolnostním určením nebo závislým objektem; řazeno podle celkového počtu dokladů) 1. Struktura S V z S bez S 161 Věta Chlapec vystoupil z auta bez rozloučení. Struktura S z S V bez S 121 Věta Lupič z banky utekl bez peněz. 2. Struktura S V v S do S 151 Věta Kontroloři zůstanou v Česku do pátku. Věta Mladík šel v noci do cukrárny. Struktura S v S V do S 56 Věta Holčička v lese spadla do studny. Věta Princ v noci odletěl do Kataru. Věta Lidé v panice vybíhali do ulic. 3. Struktura S V z S do S 199^* Věta Autobus jel z Rakouska do Česka. Struktura S z S V do S 5 Věta Albrightová z Pákistánu zamířila do Indie. Věta Kapsle z těla vycházely do úterý. 4. Struktura S V po S do S 32 Věta Muž skočil po hádce do řeky. Věta Drew vešel po špičkách do ložnice. Struktura S po S V do S 77 Věta Autobus po nárazu sjel do příkopu. Věta Saša po maturitě nastoupil do práce. Věta Michek po prodeji odjel do zahraničí. 5. Struktura S V s S do S 30 Věta Lidé čekají s nákupem do září. Věta Řidič narazil s vozidlem do stromu. Struktura S s S V do S 21 Věta Moře s hukotem buší do větrolamů. Věta Hasiči s ohněm bojovali do tmy. 6. Struktura S V před S v S 18 Věta Čunek předstoupí před policisty v klidu. Struktura S před S V v S 9 Věta Romové před válkou kočovali v kmenech. 7. Struktura S V po S z S 2 Věta Noel vyjde po špičkách z místnosti. Struktura S po S V z S 11 Věta Útočník po činu uprchl z budovy. 8. Struktura S V bez S do S 2 Věta Letoun přeletěl bez cestujících do Prahy. Struktura S bez S V do S 10 Věta Dívka beze slova nastoupila do vozu. Legenda: S = substantivum, V = sloveso, čísla v poslední kolonce udávají počet dokladů uvedené struktury v souhrnném korpusu SYN v7 z r. 2019. Uvedené věty jsou příkladem doložených vět dané struktury. První substantivum, jímž věta začíná, následuje po tečce, druhé substantivum, jímž věta končí, je bezprostředně před tečkou. Pozn.: V rámci struktury č. 1 s prvním substantivem lidé a druhým panika, hrůza nebo zoufalství je doložen (11 dokladů) pouze slovosled se slovesným přísudkem na třetím místě: Lidé v hrůze utíkali do hor. Potenciální slovosled se slovesným přísudkem na druhém místě Lidé utíkali v hrůze do hor. doložen není. Komentář k tabulce č. 5: Variantní struktury č. 1 a č. 5 jsou frekvenčně vyrovnané, frekventovanější struktura není ani dvojnásobkem struktury méně frekventované. U těchto struktur je tedy nejvyšší míra chaosu. Převažuje v nich přitom struktura se slovesem na druhém místě. Jako nejpravidelnější se naproti tomu jeví struktury č. 3., 7. a 8. V posledních dvou strukturách přitom výrazně převládá struktura se slovesem až na třetím místě, kdežto ve struktuře č. 3 dominuje naopak struktura se slovesným přísudkem na druhém místě. K uvedeným syntakticko-slovosledným strukturám a jejich frekvenci je třeba říci ještě následující: (a) K těmto strukturám nepatří věty, v nichž je předložkové spojení atributem prvního nebo druhého substantiva; např.: předložkové spojení je atributem prvního substantiva: Vstup do recepce vede z parkoviště. Autobus s hokejisty narazil do stromu. Kočárek s miminkem sjel do Vltavy. Rodák z Budapešti emigroval do Států. Výtěžek z prodeje poputuje do Afriky. Voda z kopců stekla do nížin. předložkové spojení je atributem druhého substantiva: Motocyklista zemřel po převozu do nemocnice. Vůz vzplanul po nárazu do svodidel. Ve větách, v nichž předložkové spojení může mít funkci určení místa, je však struktura tohoto typu potenciálně homonymní: předložkové spojení může mít funkci určení místa (např. z Liberce směřuje), anebo funkci atributu (např. Romové z Liberce); ukazují to doložené věty (11a) a (12a) a jejich parafráze (11b,c) a (12b,c): (11a) Romové z Liberce míří do Londýna. (ČNK) (11b) Liberečtí Romové míří do Londýna. (11c) Romové míří z Liberce do Londýna. (12a) Lidé z venkova jezdí do měst. (ČNK) (12b) Venkované jezdí do měst. (12c) Lidé jezdí z venkova do měst. Mezi významem vět typu (a) a vět typu (c) přitom nemusí být – jak ukazují právě věty (11) a (12) – zásadní rozdíl. (b) Zdá se, že při určitém lexikálním obsazení věty se uvnitř věty spontánně vytvářejí relativně pevná syntagmata typu sloveso – předložka – substantivum; to má pak za následek malou přijatelnost až negramatičnost vět se změněným slovosledem (jsou označeny hvězdičkou): (13a) Annie jela po dálnici do Malibu. (ČNK) (13b) *Annie po dálnici jela do Malibu. (14a) Dcerka jde v září do školy. (ČNK) (14b) *Dcerka v září jde do školy. (15a) Policisté jsou před akcí v klidu. (ČNK) (15b) *Policisté před akcí jsou v klidu. (16a) Josef ležel na zemi bez hnutí. (ČNK) (16b) *Josef na zemi ležel bez hnutí. (17a) Maia přišla na svět bez problémů. (ČNK) (17b) *Maia na svět přišla bez problémů. (18a) Přístroj přijde na trh koncem dubna. (ČNK) (18b) *Přístroj na trh přijde koncem dubna. (19a) Opatření zůstanou v platnosti do odvolání. (ČNK) (19b) *Opatření v platnosti zůstanou do odvolání. (20a) Kyjev patří v Evropě mezi špičku. (ČNK) (20b) *Kyjev v Evropě patří mezi špičku. Rozdílné poměry variantního slovosledu na bázi téhož slovesa ukazuje tabulka 6; vyplývá z ní, že umísťovat slovesný přísudek na druhé místo hned za podmět je ve struktuře tohoto typu a s přísudkem přijít třikrát častější než slovosled s přísudkem na třetím místě, s přísudkem vyrazit dvakrát častější; u přísudku dopadnout naopak dominuje struktura se slovesným přísudkem až na třetím místě a u přísudku skočit je poměr zcela vyrovnaný; u struktur 3 a 4 může jít vzhledem k malému počtu dokladů o náhodu. Tab. 6: Variantní slovosled na bázi téhož slovesného přísudku a různých předložek: Struktura 1a S přijít P S P S 150 Věta Muž přišel na zahradu bez pozvání. Věta Kostel přišel za války o střechu. Věta Film přijde do kin v září. Věta Policista přišel při střelbě o oko. Struktura 1b S P S přijít P S 46 Věta Řeholníci do Milevska přišli ze Želivi. Věta Obec kvůli dluhům přišla o elektřinu. Věta Chlapec při úrazu přišel o ledvinu. Věta Firma na krádež přišla v pondělí. Věta Stát podle policie přišel o miliony. Struktura 2a S vyrazit P S P S 30 Věta Expedice vyrazila na cestu ve středu. Věta Příkosice vyrazí po obědě do Nýrska. Věta Lidé vyrazili místo spánku do obchodů. Věta Chlapec vyrazil po ránu do školy. Struktura 2b S P S vyrazit P S 16 Věta Policie na místo vyrazila s psovodem. Věta Anife na tržiště vyrazila v botičkách. Věta Cyklisté na trasu vyrazí z Břeclavi. Věta Muž v sobotu vyrazil na hory. Věta Žena po pádu vyrazila za zábavou. Struktura 3a S dopadnout P S P S 1 Věta Fabie dopadla po přemetu na střechu. Struktura 3b S P S dopadnout P S 8 Věta Člun se šplouchnutím dopadl do vody. Věta Mladík po skoku dopadl na hlavu. Struktura 4a S skočit P S P S 3 Věta Muž skočil po hádce do řeky. Struktura 4b S P S skočit P S 3 Věta Zloděj při útěku skočil z okna. Věta Včelař bez rozmýšlení skočil do skříně. Legenda: S = substantivum, P= předložka, čísla v poslední kolonce udávají počet dokladů uvedené struktury v souhrnném korpusu SYN v7 z r. 2019. Uvedené věty jsou příkladem doložených vět dané struktury. I když je tato variantnost v obecné rovině a v principu nezávislá na aktuálním členění, kontext přece jen někdy jeden ze slovosledů preferuje. Např.: „Ukázalo se, že devětačtyřicetiletá žena oslavovala narození vnučky. Večer ji navštívila dcera. Když zjistila, jak moc je matka opilá, zamkla ji v bytě. Ženu toužící pokračovat v zábavě to ale nezastavilo. Po svázaných prostěradlech se spustila z okna bytu ve třetím patře. Z úrovně druhého patra se ale zřítila,“ uvedl místní policista. Žena po pádu vyrazila za zábavou. Umístit tematické určení po pádu hned za tematický podmět žena je zde více nasnadě a vhodnější, než přesunout ho až za rematický přísudek vyrazila. Tabulka 7 ukazuje vysokou míru chaotičnosti slovosledu ve struktuře se slovesem vyváznout a na bázi předložek z a bez; frekvenční poměr obou variantních struktur je téměř 1 : 1: Tab. 7: Variantní slovosled na bázi téhož slovesného přísudku a téže předložky Struktura S vyváznout z S bez S 147 Věta Řidič vyvázl z nehody bez zranění. Struktura S z S vyváznout bez S 113 Věta Posádka z havárie vyvázla bez následků. Při totožném lexikálním obsazení se substantivy řidič, nehoda a zranění je poměr 2 : 1 ve prospěch slovosledu se slovesem na druhém místě: Věta Počet dokladů Řidič vyvázl z nehody bez zranění. 79 Řidič z nehody vyvázl bez zranění. 39 4.3.4.2 Pořadí substantiva, slovesa a adverbia/partikule na prvních třech místech ve větě I. Obecná charakteristika Pokud jsou na prvních třech místech ve větě substantivum, sloveso a adverbium/partikule, jejich slovosled je značně proměnlivý a u některých adverbií a partikulí zčásti nezávislý na aktuálním členění věty; existuje tu v obecné rovině šest možných slovosledů, z nichž čtyři jsou centrální. Dvě varianty se slovesem na prvním místě jsou v oznamovacích větách řídké a v mnoha případech jsou závislé na speciálních syntaktických strukturách – užívají se např. ve větách bez podmětu (Chtějí letos investice za pět milionů. Vedle: Letos chtějí investice za pět milionů.) nebo ve větách s verbonominálním přísudkem, které začínají sponou (Je šance letos získat dotaci. Vedle: Letos je šance získat dotaci.). Někdy jde v podstatě jen o to, zda adverbium slovesu předchází, nebo ho následuje); struktury typu (a) s adverbiem před slovesem u „vymezovacích“ adverbií jako ještě, zatím bývají mnohem frekventovanější (vše ČNK): (1a) Středověk ještě neznal prvky a sloučeniny, natož pak atomy a molekuly. (1b) Petr neznal ještě bližší okolnosti. (2a) Policie zatím nechtěla vůbec zasahovat. (2b) Malý nechtěl zatím výsledek komentovat. (3a) Lidé si sem vesele jezdili pro levnou naftu a benzin. (3b) Tři chlapíci jezdili vesele bez papírů. (4a) Jana rychle kráčela prašnou ulicí. (4b) Slečna Marplová kráčela rychle ulicí, až došla ke křižovatce. Ke strukturám typu (3) a (4) L. Uhlířová (1987) poznamenává: „Stojí-li kvalifikační příslovce těsně u slovesa, přesouvá se snadno z pozice před slovesem do pozice za ním a opačně.“ O slovosledu adverbií/partikulí typu určitě, jistě, samozřejmě, rozhodně aj. viz 4. díl. Pozn: Ani v této velké gramatice nemůžeme zacházet do všech podrobností a detailnější souvislosti musíme ponechat dalšímu výzkumu. II. Struktury s vybranými adverbii a partikulemi Tyto slovosledy demonstrujeme na doložených větách s vybranými adverbii a partikulemi; pořadí vět odpovídá frekvenci jejich syntakticko-slovosledných struktur. I. Struktury s partikulí údajně (vše ČNK): (1) Vydavatelství údajně jedná se dvěma zájemci. (2) Pradědeček pocházel údajně z Anglie. (3) Údajně explodovala bedna s granáty. (4) Údajně Škoda jedná s firmou Siemens. (5) Vznikla údajně škoda až 658 milionů korun. (6) Zvedl telefon údajně pouze jedinému médiu, a to Právu. Tato slovosledná variabilita je zčásti závislá na aktuálním členění či na jiných vlastnostech věty a/nebo textu, do něhož je zapojena. Každá z výše uvedených šesti doložených vět může mít jen některé varianty. Frekvenční poměry uvedených syntakticko-slovosledných struktur s partikulí údajně podává následující tabulka 8: Tab. 8: Variabilita slovosledu se substantivem (S), slovesem (V) a adverbiem údajně na prvních třech místech ve větě pořadí S, V, údajně S, V, údajně S, V, údajně počet dokladů 1. S údajně V 7 804 2. S V údajně 5 053 3. Údajně V S 347 4. Údajně S V 95 5. V údajně S 47 6. V S údajně 4 Komentář k tabulce č. 8: Málo doložené struktury se slovesem na začátku věty jsou v oznamovacích větách očekávatelné; struktura ve frekvenčním pořadí pátá je závislá na určitých slovesech (zejména existuje, existují), struktura na posledním místě je zcela vzácná a možná jen tehdy, není-li adverbium na konci věty. Překvapující je relativní vzácnost struktur s adverbiem údajně na začátku věty, zejména tehdy, jestliže na druhém místě je substantivum: Slovosledy typu Škoda údajně jedná s firmou Siemens. nebo Škoda jedná údajně s firmu Siemens. jsou 135x častější než doložený slovosled Údajně Škoda jedná s firmou Siemens. Jde tu o jedno z mnoha potvrzení skutečnosti, že velké elektronické korpusy dokáží o pravidlech a preferencích nebo naopak o vzácnosti gramatických struktur odhalit fakta, která by bez těchto korpusů nemohla být zjištěna. Věty (1) a (2) mohou mít – v principu nezávisle na AČ – čtyři varianty: (1a) Vydavatelství údajně jedná se dvěma zájemci. (ČNK) (1b) Vydavatelství jedná údajně se dvěma zájemci. (1c) Údajně jedná vydavatelství se dvěma zájemci. (1d) Údajně vydavatelství jedná se dvěma zájemci. (1e) *Jedná údajně vydavatelství se dvěma zájemci. (1f) *Jedná vydavatelství údajně se dvěma zájemci. (2a) Pradědeček pocházel údajně z Anglie. (ČNK) (2b) Pradědeček údajně pocházel z Anglie. (2c) Údajně pocházel pradědeček z Anglie. (2d) Údajně pradědeček pocházel z Anglie. (2e) *Pocházel údajně pradědeček z Anglie. (2f) *Pocházel pradědeček údajně z Anglie. Struktury typu (1a, 1b) a (2a, 2b) jsou přitom mnohem častější než struktury typu (1c, 1d) a (2c, 2d), struktury typu (1e, 2e) a (1f, 2f) jsou nepřijatelné a negramatické. U doložených vět (3) a (5) jsou vzhledem k jejich AČ možné jen dvě varianty: (3a) Údajně explodovala bedna s granáty. (ČNK) (3b) Explodovala údajně bedna s granáty. (5a) Vznikla údajně škoda až 658 milionů korun. (ČNK) (5b) Údajně vznikla škoda až 658 milionů korun. Věta (3b) však implikuje, že se vypovídá o tom, CO explodovalo, že tedy jejím rématem je pouze syntagma bedna s granáty. Pokud se má naopak sdělit, co SE STALO (explodovala bedna s granáty), pak je tu namístě spíše věta (3a). Slovosled vět (5a) a (5b) je, zdá se, nezávislý na kontextu, a proto libovolně zaměnitelný. Doložené věty (4a) a (6a) mají méně obvyklý slovosled než jejich možné varianty (b) až (d): (4a) Údajně Škoda jedná s firmou Siemens. (ČNK) (4b) Škoda údajně jedná s firmou Siemens. (4c) Škoda jedná údajně s firmou Siemens. (4d) Údajně jedná Škoda s firmou Siemens. (6a) Zvedl telefon údajně pouze jedinému médiu, a to Právu. (ČNK) (6b) Telefon údajně zvedl pouze jedinému médiu, a to Právu. (6c) Telefon zvedl údajně pouze jedinému médiu, a to Právu. (6d) Údajně zvedl telefon pouze jedinému médiu, a to Právu. II. Struktury s partikulí přece (1) Džez vyrostl přece z lidové černošské hudby. (zkráceno) (2) Ženy přece mívají intuici. (3) Jste přece filozof. (4) Přece je chlap. (5) Přece zásady musí platit pro všechny. (6) Budou počítač přece potřebovat celý život, tak ať se s ním naučí pracovat. Vzhledem k syntaxi věty a jejímu aktuálnímu členění je variabilita těchto vět dosti omezena; k dispozici jsou u vět (1) až (5) jen dvě varianty, u věty (6) tři: (1a) Džez vyrostl přece z lidové černošské hudby. (ČNK) (1b) Džez přece vyrostl z lidové černošské hudby. (2a) Ženy přece mívají intuici. (ČNK) (2b) Ženy mívají přece intuici. (3a) Jste přece filozof. (ČNK) (3b) Přece jste filozof. (4a) Přece je chlap. (ČNK) (4b) Je přece chlap. (5a) Přece zásady musí platit pro všechny. (ČNK) (5b) Zásady přece musí platit pro všechny. (6a) Budou počítač přece potřebovat celý život, tak ať se s ním naučí pracovat. (ČNK) (6b) Počítač budou přece potřebovat celý život, tak ať se s ním naučí pracovat. (6c) Počítač přece budou potřebovat celý život, tak ať se s ním naučí pracovat. Frekvenční poměry uvedených syntakticko-slovosledných struktur s partikulí přece podává následující tabulka 9: Tab. 9: Variabilita slovosledu se substantivem (S), slovesem (V) a partikulí přece na prvních třech místech ve větě pořadí počet dokladů 1. S V přece 5 586 2. S přece V 4 595 3. V přece S 2 183 4.. Přece V S 148 5. Přece S V 120 6. V S přece 2 III. Struktury s partikulí také (věty (1) až (6) ČNK) (1) Lidé cestují také pro vlastní zábavu. (2) Slezina také vylučuje velké množství obranných látek. (3) Také Lenka mlčela. (4) Zchladl také kapitán. (5) Také vybuchoval vodík. (6) Dozrávaly obilniny také na dalších plochách. Partikule také je velmi citlivá na místo ve větě, závazně stojí vždy těsně před tím slovem, k němuž se významově vztahuje. Slovosledná variabilita těchto vět se tedy netýká této partikule a je závislá na AČ: (3a) Také Lenka mlčela. (ČNK; na jménu Lenka je zesílené IC) (3b) Mlčela také Lenka. (6a) Dozrávaly obilniny také na dalších plochách. (ČNK) (6b) Také na dalších plochách dozrávaly obilniny. Avšak zatímco ve slovosledných variantách (3a) a (3b) je stejné téma (mlčela) a stejné réma (Lenka), ve variantě (6a) je její réma (na dalších plochách) tématem varianty (6b) a naopak. Frekvenční poměry uvedených syntakticko-slovosledných struktur s partikulí také podává následující tabulka 10: Tab. 10: Variabilita slovosledu se substantivem (S), slovesem (V) a partikulí také na prvních třech místech ve větě pořadí počet dokladů 1. S V také 103 097 2. S také V 87 006 4. Také S V 22 143 4. V také S 22 060^* 5. Také V S 2 912 6. V S také 139 IV. Struktury s partikulí teprve (věty (1) až (6) ČNK) (1) Toník chodil teprve do druhé třídy. (2) Hudebníci teprve ladili nástroje. (3) Teprve soumrak přináší chládek a úlevu. (4) Pomohl teprve příjezd další hlídky. (5) Teprve přicházejí účty za kampaň. (6) Jsem vdova teprve krátkou dobu. O slovosledu partikule teprve platí v principu totéž co o slovosledu partikule také. Srov.: (6a) Jsem vdova teprve krátkou dobu. (ČNK) (6b) Teprve krátkou dobu jsem vdova. Frekvenční poměry uvedených syntakticko-slovosledných struktur s partikulí teprve podává následující tabulka 11: Tab. 11: Variabilita slovosledu se substantivem (S), slovesem (V) a partikulí teprve na prvních třech místech ve větě pořadí počet dokladů 1. S V teprve 2 833 2. S teprve V 1 261 3. Teprve S V 1 185 4. V teprve S 324 5. Teprve V S 36 6. V S teprve 7 V. Struktury s adverbiem tentokrát (věty (1) až (6) ČNK) (1) Tentokrát byl aplaus ještě delší. (2) Kuchyňka tentokrát voněla rybou. (3) Ministr přijel tentokrát inkognito. (4) Tentokrát Margareta nerozsvítila svíčky ve svícnech jako minulou noc. (5) Zněly tentokrát skladby starých mistrů a hudebních klasiků. (6) Pomohl mix tentokrát italského nábytku značky Spagnol. (zkráceno) Věta (1) může mít tři slovosledné varianty v principu nezávislé na AČ, věty (2) až (4) čtyři varianty a věty (5) a (6) jen dvě varianty: (1a) Tentokrát byl aplaus ještě delší. (ČNK) (1b) Aplaus byl tentokrát ještě delší. (1c) Aplaus tentokrát byl ještě delší. (2a) Kuchyňka tentokrát voněla rybou. (ČNK) (2b) Kuchyňka voněla tentokrát rybou. (2c) Tentokrát kuchyňka voněla rybou. (2d) Tentokrát voněla kuchyňka rybou. (3a) Ministr přijel tentokrát inkognito. (ČNK) (3b) Ministr tentokrát přijel inkognito. (3c) Tentokrát ministr přijel inkognito. (3d) Tentokrát přijel ministr inkognito. (4a) Tentokrát Margareta nerozsvítila svíčky ve svícnech jako minulou noc. (ČNK) (4b) Tentokrát nerozsvítila Margareta svíčky ve svícnech jako minulou noc. (4c) Margareta tentokrát nerozsvítila svíčky ve svícnech jako minulou noc. (4d) Margareta nerozsvítila tentokrát svíčky ve svícnech jako minulou noc. (5a) Zněly tentokrát skladby starých mistrů a hudebních klasiků. (ČNK) (5b) Tentokrát zněly skladby starých mistrů a hudebních klasiků. (6a) Pomohl mix tentokrát italského nábytku značky Spagnol. (ČNK) (6b) Tentokrát pomohl mix italského nábytku značky Spagnol. Varianta (6a) je ovšem svou strukturou specifická, neboť partikule tentokrát se v ní významově vztahuje k nominální frázi italského nábytku značky Spagnol a obě varianty proto nejsou ve striktním smyslu synonymní. Frekvenční poměry uvedených syntakticko-slovosledných struktur s adverbiem tentokrát podává následující tabulka 12: Tab. 12: Variabilita slovosledu se substantivem (S), slovesem (V) a adverbiem tentokrát na prvních třech místech ve větě pořadí počet dokladů 1. Tentokrát V S 6 500 2. S tentokrát V 6 000 3. S V tentokrát 3 800 4. Tentokrát S V 3 200 5. V tentokrát S 40 6. V S tentokrát 1 VI. Struktury s adverbiem letos (věty (1) až (6) ČNK) (1) Město letos uspělo také v textu elektronické komunikace. (2) Letos vyšly knihy Inventura a Encyklopedie Jiřího Suchého. (3) Automobilka chce letos překonat loňský prodej 451 675 vozů. (4) Letos podnik vyrobí zboží za 1,2 miliardy Kč. (5) Chtějí letos investice za pět milionů (titulek) (6) Je šance letos získat dotaci a příští rok halu postavit. Věta (2) vzhledem k její syntaxi a AČ nemá žádnou slovoslednou variantu prvních tří větných členů. Věty (1), (3) a (4) mají jako obvykle v tomto typu struktur čtyři varianty: (1a) Město letos uspělo také v textu elektronické komunikace. (ČNK) (1b) Město uspělo letos také v textu elektronické komunikace. (1c) Letos město uspělo také v textu elektronické komunikace. (1d) Letos uspělo město také v textu elektronické komunikace. (3a) Automobilka chce letos překonat loňský prodej 451 675 vozů. (ČNK) (3b) Automobilka letos chce překonat loňský prodej 451 675 vozů. (3c) Letos chce automobilka překonat loňský prodej 451 675 vozů. (3d) Letos automobilka chce překonat loňský prodej 451 675 vozů. Patrně vzhledem ke složenému přísudku věty (3) a tendenci VF chce k příklonnosti se varianty (3b) a (3d) jeví jako méně vhodné. (4a) Letos podnik vyrobí zboží za 1,2 miliardy Kč. (ČNK) (4b) Podnik letos vyrobí zboží za 1,2 miliardy Kč. (4c) Podnik vyrobí letos zboží za 1,2 miliardy Kč. (4d) Letos vyrobí podnik zboží za 1,2 miliardy Kč. Věty (5) a (6) mají jen dvě slovosledné varianty: (5a) Chtějí letos investice za pět milionů (ČNK) (5b) Letos chtějí investice za pět milionů (6a) Je šance letos získat dotaci a příští rok halu postavit. (ČNK) (6b) Letos je šance získat dotaci a příští rok halu postavit. Varianty věty (6) mají však výrazněji odlišné AČ: Zatímco ve variantě (a) je tematizováno existenciální je šance, ve variantě (b) je tematizováno časové určení. Frekvenční poměry uvedených syntakticko-slovosledných struktur s adverbiem letos podává následující tabulka 13: Tab. 13: Variabilita slovosledu se substantivem (S), slovesem (V) a adverbiem letos na prvních třech místech ve větě pořadí počet dokladů 1. S letos V 19 700 2. Letos V S 16 500 3. S V letos 15 500 4. Letos S V 8 400 5. V letos S 12 6. V S letos 4 VII. Struktury s adverbiem loni (věty (1) až (6) ČNK) (1) Autoprůmysl loni zaměstnával přes 110 tisíc lidí. (2) Loni vzrostly emise oxidu uhličitého v Číně o devět procent, což představovalo 7,5 tuny na obyvatele. (3) Loni firma uspěla s Ryzlinkem, předloni s Chardonnay. (4) Norsko vykázalo loni zisky z těžby ropy ve výši 19,53 mld. eur. (5) Dosáhl loni obrat 13,1 miliardy korun. (6) Opustil Libanon loni, kvůli válce Hizballáhu s Izraelem Věty (1), (3) a (4) mají jako obvykle v tomto typu struktur čtyři varianty: (1a) Autoprůmysl loni zaměstnával přes 110 tisíc lidí. (ČNK) (1b) Loni autoprůmysl zaměstnával přes 110 tisíc lidí. (1c) Autoprůmysl zaměstnával loni přes 110 tisíc lidí. (1d) Loni zaměstnával autoprůmysl přes 110 tisíc lidí. (3a) Loni firma uspěla s Ryzlinkem [...] (ČNK) (3b) Firma loni uspěla s Ryzlinkem. (3c) Firma uspěla loni s Ryzlinkem. (3d) Loni uspěla firma s Ryzlinkem. (4a) Norsko vykázalo loni zisky z těžby ropy ve výši 19,53 mld. eur. (ČNK) (4b) Norsko loni vykázalo zisky z těžby ropy ve výši 19,53 mld. eur. (4c) Loni Norsko vykázalo zisky z těžby ropy ve výši 19,53 mld. eur. (4d) Loni vykázalo Norsko zisky z těžby ropy ve výši 19,53 mld. eur. Věty (5) a (6) mají jako obvykle v tomto typu struktur jen dvě varianty: (5a) Dosáhl loni obrat 13,1 miliardy korun. (ČNK) (5b) Loni dosáhl obrat 13,1 miliardy korun. (6a) Opustil Libanon loni, kvůli válce Hizballáhu s Izraelem (ČNK) (6b) Libanon opustil loni, kvůli válce Hizballáhu s Izraelem Věta (2) má pět variant: (2a) Loni vzrostly emise oxidu uhličitého v Číně o devět procent [...] (ČNK) (2b) Emise oxidu uhličitého v Číně loni vzrostly o devět procent. (2c) Loni emise oxidu uhličitého v Číně vzrostly o devět procent. (2d) Emise oxidu uhličitého v Číně vzrostly loni o devět procent. (2e) Emise oxidu uhličitého vzrostly v Číně loni o devět procent Frekvenční poměry uvedených syntakticko-slovosledných struktur s adverbiem loni podává následující tabulka 14: Tab. 14: Variabilita slovosledu se substantivem (S), slovesem (V) a adverbiem loni na prvních třech místech ve větě pořadí počet dokladů 1. S loni V 12 700 2. Loni V S 7 800 3. Loni S V 7 800 4. S V loni 6 300 5. V loni S 3 6. V S loni 1 4.3.4.3 Pořadí přísudku a zájmenného objektu na začátku věty I. Struktury se zájmenem osobním Tematické osobní zájmeno v pozici syntaktického předmětu (mi, mu, ho atd.), které není kontrastováno s jiným předmětem, nemůže stát v češtině na začátku věty, a to ani v přízvučné podobě (mě, jemu, jeho, nám atd.) což je v rozporu s obecným principem aktuálního členění. Takové zájmenné téma stojí noremně za přísudkovým VF, obvykle na druhém místě ve větě. V následujících dokladech jsou tučně vyznačeny odkazovací zájmeno a větný člen, k němuž toto zájmeno odkazuje; hvězdičkou je jako obvykle označena negramatická struktura (věty (a) ČNK): (1a) Zadržený byl vzat do vazby. Hrozí mu trest odnětí svobody až na deset let. (1b) *Zadržený byl vzat do vazby. Jemu hrozí trest odnětí svobody až na deset let. (2a) Jan Cimický je spisovatel, překladatel, herec a především lékař. Nedávno mu vyšla kniha Psychiatr v kapse. (2b) *Jan Cimický […]. Jemu nedávno vyšla kniha Psychiatr v kapse. (3a) A zaútočil i na starostku Ivu Kalátovou. Obvinil ji, že souhlasí s extremisty. (zkráceno) (3b) *A zaútočil i na starostku Ivu Kalátovou. Ji obvinil, že souhlasí s extremisty. (4a) Mimi ten rok totiž řekla v rozhovoru pro časopis Playboy, že to mezi ní a Cruisem neklapalo v intimní oblasti. Označila ho za mnicha. (4b) *[...] Jeho označila za mnicha. (5a) To všechno se pokusili odcizit v boleslavských obchodních domech zloději. Měli ale smůlu. Viděli je přitom pracovníci obchodů. (přitom chybně za při tom) (5b) *[...] Je při tom viděli pracovníci obchodů. Stejné pravidlo platí i tehdy, odkazuje-li zájmeno k mluvčímu (mi, nám): (5a) Vypil patnáct piv a nějaký fernet. Nařídil mi, abych se svlékla. (zkráceno) (5b) * Vypil patnáct piv a nějaký fernet. Mně nařídil, abych se svlékla. (6a) Velkou posilou pro klub byl příchod Jaromíra Jágra. Pomohl nám hlavně psychicky. (zkráceno, vypuštěny uvozovky) (6b) *Velkou posilou pro klub byl příchod Jaromíra Jágra. Nám pomohl hlavně psychicky. Věty začínající slovy Nedávno mu/jí vyšla [...] mají v ČNK (leden 20020) 84 dokladů. Posloupnost slov Jemu/Jí nedávno vyšla [...] tu nemá doklad ani jediný. Přízvučný tvar osobního zájmena stává ovšem běžně na začátku věty, jde-li o téma kontrastivní, tj. takové, které je (explicitně nebo implicitně) stavěno do kontrastu s jiným tematickým prvkem nebo s některým z rematických elementů daného textu. Např.: V noci ho však trápily bolesti, a proto ráno vyhledal lékaře. Jemu řekl, že ho bratr bodl, ale na policii proti příbuznému nevypovídal. Dvě stě tisíc diváků se očekává v neděli v ulicích hlavního města Norska, kdy vyvrcholí cyklistické mistrovství světa závodem profesionálů na silnici. Jemu budou předcházet dnešní závody žen a amatérů. V prvním z těchto textových úryvků je téma ‚lékař‘ (k němuž se odkazuje zájmenem jemu) explicitně stavěno do kontrastu s tématem ‚policie‘. Ve druhém je téma ‚cyklistické mistrovství světa‘ stavěno do kontrastu s rématem ‚závody žen a amatérů‘. Kontrast bývá ale mnohdy implicitní, např.: Je technik. Jemu nevadí, že vím o Vídni i Rakousku víc než on, rodilý Rakušan. Zde zájmeno jemu implikuje ‚jiným, ostatním‘: jemu to nevadí, ale jiným by to vadilo. Někdy může být rozdíl mezi kontrastním a nekontrastním tématem méně patrný, resp. lze od něj odhlédnout; pak lze tematické zájmeno osobní umístit, zejména po předložce, i na začátek věty; někdy může být toto začátkové postavení dokonce častější. Srov. následující dva doklady s různou pozicí odkazovacího zájmena vůči slovesu souviset: Typická je tolerance k účinku látky. S ní souvisí tendence zvyšovat dávku. Japonské hospodářství stagnuje nebo klesá již od počátku 90. let. Nepříznivý vývoj druhé nejsilnější světové ekonomiky se pochopitelně netýká pouze Japonců samotných. Souvisí s ním otázka, kam se bude ubírat vývoj v celé Asii, kam se pohnou ceny surovin a ropy na celém světě a desítky či stovky dalších záležitostí. II. Struktury s odkazovacím ten Pozn.: Podrobně k funkcím odkazovacího ten viz 4. díl. Odkazovací ten stává, byť omezeně, i na začátku věty; to naopak nemůže stát jinde: (1a) Z hitparádových novinek nejvíce zazářila Iva Bittová. Té nedávno vyšla v brněnském vydavatelství Indies Records kompilační nahrávka. (ČNK) (1b) *[...] Nedávno té vyšla/Nedávno vyšla té [...] (1c) [...] Nedávno jí vyšla [...] (2a) Všichni však rozpracovávali jeho dřívější výrok, že kapitánem Davis Cupu by se měl stát Tomáš Šmíd. Tomu nedávno vypršela smlouva v Itálii. (ČNK) (2b) *[...] Tomáš Šmíd. Nedávno tomu vypršela smlouva v Itálii. (2c) [...] Tomáš Šmíd. Nedávno mu vypršela smlouva v Itálii. (3a) Dalšími poškozenými se stali dva mladí lidé ze Semil. Těm před několika dny odcizil dosud nezjištěný pachatel peněženku s platební kartou. (ČNK, zkráceno) (3b) *[...] Před několika dny těm odcizil [...] (3c) [...] Před několika dny jim odcizil [...] 4.3.4.4 Pořadí příklonky, VF řídícího infinitiv a dalšího větného členu Pokud VF slovesa, na němž je závislý infinitiv, stojí uprostřed věty, příklonný RM nebo příklonné zájmeno mohou stát bezprostředně před VF (věty (1a) až (5a)), nebo od něj mohou být odděleny jinými slovy (věty (1b) až (5b)), beze změny v aktuálním členění: (1a) Všichni se šli po celodenní túře nejdřív osprchovat. (1b) Všichni se po celodenní túře šli nejdřív osprchovat. (2a) Za výroky proti rozhodnutí dumy jej chtěli ruští poslanci politicky odsoudit. (ČNK) (2b) Za výroky proti rozhodnutí dumy jej ruští poslanci chtěli politicky odsoudit. (3a) To jsem mu mohl s čistým svědomím slíbit. (ČNK) (3b) To jsem mu s čistým svědomím mohl slíbit. (4a) Na hřbety rukou jí začaly v rychlém sledu dopadat horké slzy. (ČNK) (5b) Na hřbety rukou jí v rychlém sledu začaly dopadat horké slzy. (5a) Potom mu začaly přes zorné pole přejíždět černé linky. (5b) Potom mu přes zorné pole začaly přejíždět černé linky. (ČNK) 4.3.4.5 Pořadí auxiliáru jsem/jsi/ jsme/jste, bych/bys/bychom/byste, l-ového tvaru se závislým infinitivem a dalšího větného členu Ve tvarech minulého času 1. a 2. osoby s příklonným auxiliárem (např. když jsem mohl, proč jsi nechtěla) a v kondicionálu všech osob (např. pak bys mohla, když by musel) mohou stát auxiliár a l-ový tvar bezprostředně za sebou (věty (1a) až (6a)), nebo mohou být odděleny jiným větným elementem (věty (1b) až (6b)), bez výraznějšího vlivu na aktuální členění: (1a) Byl jsem rád, když jsem mohl v pátek jet domů. (ČNK, vyňato z rámce souvětí) (1b) Byl jsem rád, když jsem v pátek mohl jet domů. (2a) Cestou temnými ulicemi k hotelu jsme uviděli nad náměstím vzlétat rakety. (2b) Cestou temnými ulicemi k hotelu jsme nad náměstím uviděli vzlétat rakety. (ČNK) (3a) Co všechno jsi musela rychlobruslení obětovat? (ČNK) (3b) Co všechno jsi rychlobruslení musela obětovat? (4a) Proč jsi nechtěla Bentonovi předvést i poetičtější stránky své osobnosti? (4b) Proč jsi Bentonovi nechtěla předvést i poetičtější stránky své osobnosti? (ČNK) (5a) Myslela jsem, že bychom mohli Vánoce strávit společně. (ČNK) (5b) Myslela jsem, že bychom Vánoce mohli strávit společně. (6a) Pak bys mohla sousedy špehovat přímo z okna svýho pokoje! (6b) Pak bys sousedy mohla špehovat přímo z okna svýho pokoje! (ČNK) 5. Sémantické větné typy Obsah 5.1 Věty bez podmětu 5.1.1 Primární věty bezpodměté slovesné 5.1.1.1 Definice a typologie vět bez podmětu 5.1.1.2 Věty s genitivním doplněním 5.1.1.3 Věty připouštějící více interpretací 5.1.2 Sekundární věty bezpodměté slovesné 5.1.3 Tzv. věty jednočlenné jmenné, vokativní a citoslovečné 5.1.3.1 Tzv. věty jednočlenné jmenné 5.1.3.2 Větné ekvivalenty vokativní 5.1.3.3 Větné ekvivalenty citoslovečné 5.2 Věty s aktivním subjektem 5.2.1 Věty o provádění 5.2.2 Věty o iniciaci 5.2.2.1 Iniciace cílevědomě směřující k zamýšlenému ději 5.2.2.2 Iniciace nezamýšleného děje 5.3 Věty s nositelem děje 5.4 Věty vyjadřující statickou relaci 5.4.1 Věty o existenci 5.4.1.1 Obecná charakteristika 5.4.1.2 Konkurence slovesa existovat a slovesa být I. Obecná charakteristika II. Konkurence ve větách kladných III. Konkurence ve větách záporných 5.4.1.3 Existenciálně užité sloveso mít 5.4.1.4 Genitiv záporový 5.4.2 Věty o identitě 5.4.2.1 Obecná charakteristika 5.4.2.2 Typy vět o identitě 5.4.2.3 Tautologické věty 5.4.2.4 Identifikace vs. kvalifikace 5.4.3 Věty o vlastnosti 5.4.3.1 Obecná charakteristika 5.4.3.2 Typy vět o vlastnosti I. Vlastnost jako kvalitativní rys II. Vlastnost jako kvantitativní rys III. Vlastnost jako členství ve třídě 5.4.4 Věty o přináležitosti 5.4.4.1 Obecná charakteristika 5.4.4.2 Pojem přináležitosti a posesivity I. Obecná charakteristika II. Sémantické odstíny přináležitosti 5.4.5. Věty o lokalizaci 5.4.5.1 Vymezení 5.4.5.2 Obecná charakteristika vět o lokalizaci 5.4.5.3 Věty o výskytu 5.4.5.4 Věty o prostupování 5.4.5.5 Věty o směřování 5.4.5.6 Věty o prostorově vázaných (podmíněných) stavech 5.5 Věty o způsobování 5.5.1 Definice a obecná charakteristika 5.5.2 Věty se slovesy primárně kauzativními 5.5.3 Věty se slovesy primárně činnostními I. Obecná charakteristika II. Kauzativně užitá slovesa v umělecké próze 5.1 Věty bez podmětu 5.1.1 Primární věty bezpodměté slovesné 5.1.1.1 Definice a typologie vět bez podmětu I. Vymezení Relativně uzavřená skupina sloves nevyžaduje pro vytvoření smysluplné, významově ucelené věty formální podmět (v žádné z jeho možných výrazových forem včetně podmětu nevyjádřeného nebo věty vedlejší podmětové). Tato slovesa tvoří základ omezeně členěných struktur tradičně označovaných též jako věty bezpodměté/bezpodmětné/bezpodmětové, bezsubjektové, jednočlenné, nepredikativní, věty bez externí subjekt-predikátové orientace apod. Kromě sloves, která primárně nebo alespoň v některém z významů podmět nevyžadují, zakládají další skupinu vět bez podmětu slovesa bezpředmětová ve větách s reflexivním deagentivem a dispozitivem (Sedělo se v obývacím pokoji. – Sedělo se nám pohodlně. Viz kap. 6.4 a 6.5) Poznámka: Některé teoretické přístupy konstatují přítomnost různě chápaného subjektu i ve strukturách bez formálního (nominativního) vyjádření podmětu. Například H. Běličová (1996) hovoří o predikátech nerozčleněné akce s vnitřně blokovanou pozicí syntaktického podmětu (popř. i předmětu) jako o způsobu ztvárnění děje (stavu) jako akce, jejíž východisko i směřování jsou zahrnuty ve významu predikátu. Počítá s tzv. zabudovanými participanty, čímž i předpokládá, že případný podmět takovýchto vět (Fouká vítr) zdvojuje některé sémantické rysy predikátu (srov. Tesnièrův (1988) akuzativ vnitřního objektu – snít sen) a stvrzuje mechanismy kolokability. Pojetí Alisovové (1971) zase vychází z elementární sémantické situace charakterizované nerozčleněností substance a jejího příznaku. Ta se v jazyce projevuje jako predikát, při němž je stále přítomno vědomí o podmětu. Užívá proto termínu nerozčleněný subjekto-predikát. Viz též zde kap. III. 2.2.3 Věty s kategoriálním slovesem. II. Sémantika sloves ve větách bez podmětu Ve skupině primárních vět bez formálního podmětu dominují tři sémantické oblasti: (a) meteorologické procesy a stavy (Prší.; Mrzne.; Zahřmělo.; Stmívá se.; Ochladilo se.); (b) psychosomatické procesy a stavy (Je mi zle.; Bolí ho v kříži.; Za čelem jí bolestivě cukalo.; Mě raní!; Stýská se jí.); (c) další procesy a stavy s implicitním původcem či nositelem (V motoru zaskřípalo.; Od úlů zavonělo medem.) III. Vzorce vět bez podmětu A. Vzorce vět bez objektu Tyty věty mají strukturu: V[f][ ]– Sněží.; Mrzne.; Oteplilo se. V[f]Adv / V[f(Prep)]Subst – Bylo pošmourno.; Udělalo se moc dusno.; Bylo po žních. V[f ]– Adv / V[f ]– [(Prep)]Subst– Zvenku táhne.; Zatéká sem.; Do domu uhodilo. B. Vzorce vět s objektem Vzorce se slovesy s předmětovou vazbou mají strukturu: V[f] – Subst/Pron[nonN][ ]– Otrnulo mu.; Zaskočilo jí.; Bratra ranilo. V[f] – Subst/Pron[nonN ]– Subst[nonN ] – Zachtělo se nám čerstvého vzduchu.; Zastesklo se mu po rodině.; Zdálo se jí o matce. V[f ]– Adv – Subst/Pron [nonN] – Je nám výtečně.; Udělalo se jí zle.; Bylo nám na umření. V[f] – Subst/Pron[nonN] – Adv/[(Prep)]Subst – Sevřelo ho u srdce.; V hlavě mu bušilo.; Všude ho svědilo.; Cukalo jim koutky.; Táhne mu na padesát. IV. Charakter sloves ve větách bez podmětu Slovesa vyskytující se v těchto strukturách ve funkci formálního přísudku a sémantického predikátu lze klasifikovat na tři podtypy: (a) slovesa nevyžadující, resp. nepřipouštějící podmět: smráká se, rozednívá se, svítá, sprchlo aj.; (b) slovesa nevyžadující, resp. nepřipouštějící podmět pouze v některém z významů (mrzne, padá, hřmí, táhne); (c) slovesa umožňující užití s podmětem nebo bez něj (fouká, hoří, mrzne, zatahuje se, bolí, voní). Zejména pro typ (c) platí, že na případné bezpodmětosti syntaktické konstrukce se podílí sémantická soběstačnost slovesa, a tedy jeho kontextová nevalenčnost. Výrazová nerealizace podmětu např. ve struktuře Včera tam foukalo může být motivována jeho nedůležitostí vzhledem k sémantickým kvalitám slovesa (jeho vnitřní sémickou zahrnutostí, a tedy systémovým potlačením, elipsou – ,foukalo to, co obvykle‘). Lze tak uvažovat o významově-výrazové kategorii všeobecného podmětu. Požadavek na explicitnost podmětu (a jeho konkretizovanost) se projeví při jakémkoli vychýlení mimo neutrální kvalitu původce děje: Včera foukal severák; Včera foukal teplý vítr) nebo při sémantickém oslabení slovesa (Včera tam byl vítr; Včera odpoledne se zvedl vítr). V. Doplnění okolnostním určením Všechny tři výše uvedené typy sloves mohou být doplněny (a zpravidla alespoň implicitně, situačně doplněna jsou) potenciálním okolnostním určením, zejm. lokálním či temporálním, např. venku, na půdu, od západu / včera, od rána. Další slovesa užitá bez podmětu okolnostní určení přímo vyžadují: [bolí ]v zádech, [voní ]po konvalinkách / konvalinkami. VI. Stylová hodnota věty Přítomnost či nepřítomnost podmětu má zásadní dopad na stylovou hodnotu věty. Syntetické konstrukce bez podmětu (jako kategorie příznaková) nacházejí uplatnění v neformálních komunikačních situacích a obecně v komunikačních sférách připouštějících expresivitu. S mírou oficiálnosti, formálnosti a odbornosti sílí zastoupení jmenné složky a preference analytické konstrukce s podmětem, případně až k opačné krajnosti – potlačení slovesného komponentu, tj. formálně k tzv. větám jmenným: Bude trochu sněžit. : Objeví se pouze slabé sněžení nebo sněhové přeháňky. (ČNK) : V sobotu polojasno, v horských oblastech oblačno a místy sněhové přeháňky. (ČNK) 5.1.1.2 Věty s genitivním doplněním Genitiv partitivní a záporový (viz k nim podrobně kap. 9.2 Komplement) někdy bývá z důvodů historických i komparativních považován za variantní pád podmětu. Jako věty s podmětem jsou potom hodnoceny i věty typu Vláhy ubývá.; Problémů nápadně přibylo.; Nebylo žádného dovolání.; O tom není pochyb. Protože však za výhradní pád podmětu považujeme nominativ, tyto věty hodnotíme jako bezpodměté. Mírně odlišně lze nahlížet situaci ve větách s genitivem numerativním typu Na jachtu vstoupilo dvanáct námořníků. V nich je kvantifikátor (dvanáct[N]) formálním podmětem, ale obsahově zvláštním typem přívlastku: přívlastkem kvantitativním (přísluší mu otázka kolik námořníků? / námořníci v jakém počtu?). Kvantifikovaný jev je naopak formálně přívlastkem (námořníků[G]), obsahově a logicky je ovšem podmětem, fungujícím jako subjekt (,vstoupili námořníci‘). Oba členy jsou vzájemně natolik funkčně a obsahově spojené a neutralizované, že se jen obtížně dají rozložit na základ a jeho určení, proto je vhodné celou vazbu kvantifikátor + jméno považovat za složený podmět, výsledně nominativní, se shodou vůči číslovkové složce (dvanáct námořníků – vstoupilo; stovka námořníků – vstoupila) (viz oddíl VII. Kongruence). 5.1.1.2 Věty připouštějící více interpretací Věty s predikáty být a mít bývají posuzovány různě v závislosti na tom, jak je syntakticky a morfologicky hodnocen jmenný komponent a zda se výrazu být přisuzuje sponový, existenční nebo oslabený existenční význam (srov. kap. 5.4.1 Věty o existenci a kap. 2.3.4 Přísudek verbonominální s kategoriálním slovesem). Zdánlivě triviální výpovědi typu Je (mi) zima jednoznačně interpretovat nelze. Jejich dvojí možné pojetí si můžeme uvědomit změnou slovesných tvarů tak, aby vyjadřovaly jmenný rod: tj. ve tvaru minulého času (Bylo / Byla mi zima); projeví se tu případná gramatická shoda, a tím i rozvíjená složka a její povaha. Souběžný výskyt konstrukcí Bylo mi hrozně zima : Byla mi hrozná zima ukazuje na konkurenci struktur s podmětem a bez podmětu (v závislosti na typu textu). Ve věcných textech převažují věty s úplnou logicko-informační strukturou, tj. s podmětem. V subjektivizovaných emotivních textech naopak nacházejí místo věty nepredikativní. Jako zdánlivě sporné se mohou jevit konstrukce typu Úplně už byla zima. / Byla už úplně zima. V nich ovšem hodnotíme výraz úplně jako částici zdůrazňovací; rodovou shodu slovesného tvaru pak považujeme za doklad substantivní, nominativní, a tedy podmětové platnosti jmenného komponentu. Gramatickou shodu přitom nepovažujeme za pouhý projev formální či mechanické nápodoby synchronně převládajícího modelu věty s podmětem. (Pokud se konkurence uvedených větných vzorců vysvětluje transformací jednoho v druhý, výklady o směru této transformace se liší. Proto k nim nepřistupujeme.) U vět typu (1) Je mu hanba. lze sledovat konkurenci více větných vzorců: s podmětem (2a–2c), a to s podmětem vyjádřeným závislou větou (2a, 2c) či infinitivní konstrukcí (2b), nebo bez podmětu (2d) (vše ČNK): (2a) Byla hanba, že se nechal vyděsit tím šeptáním (V[f]S[N ]– že...). (2b) Spolek jevil značnou přitažlivost a bylo hanbou nebýt jeho členem (V[f]S[I – ]V[inf]) (2c) Není hanbou, že prezident onemocní (V[f]S[I – ]že...). (2d) Bylo nám hanba, ale nedalo se s tím nic dělat (V[f]Adv – S[D]). V subjektivizovaných bezpodmětých větách s dativním nositelem stavu typu Je mi hanba se přednostně (v doloženém poměru 3 : 1) uplatňuje sloveso být ve středním rodě (Bylo mi hanba : Byla mi hanba). Nejneutrálnější možná (tj. neuterní) forma svědčí o adverbiální povaze výrazu hanba; v těchto větách se naopak – v zájmu stylové vyváženosti – téměř nevyskytuje substantivum hanba v instrumentálu (*Bylo nám (to) hanbou). Srov.: Bylo jí hanba, bylo jí z toho smutno, mohla mu nabídnout jen sebe. Přiznal, že mu bylo v některých chvílích tak hanba, že Francouzům ani neřekl, jak se věci vlastně mají. Ve větách s podmětem vyjádřeným vedlejší větou se často objevuje korelativní to (a femininní shoda s přísudkovým substantivem). Srov.: Byla by to hanba, kdyby nedbal o vlastní krev. Byla by mi hanba, kdybych uhodil starého člověka. Je pro mne velká hanba, že tady musím před vámi stát a říci, že jsem zradila vaši důvěru. Korelativní anaforické to je funkční i v jiných případech, srov.: Je mi to skoro hanba, ale já jsem jim záviděla. Mohu za to přijít na 2 měsíce za mříže, je mi to hrozná hanba, ale 200.000 za to stojí! Na jednu stranu si myslím, že je to prostě hanba a ostuda nás všech. Pozn.: Je-li výraz to nominativním pádovým ukazatelem, plní roli podmětu spolu s vedlejší větou a výraz hanba má platnost substantiva ve verbonominálním predikátu. Lexém hanba se synchronně uplatňuje v obou slovnědruhových funkcích (resp. krom ilustrované funkce substantiva a adverbia nabývá i platnosti emocionální interjekce nebo emocionálně modifikující partikule). Do jmenných pozic lze bez obtíží dosadit substantivum ostuda, u nějž adverbiální platnost není vyloučena, není ale ani plně lexikalizována: *Bylo mi ostuda; *Bylo mi ostuda, že...; Bylo ostuda, že...; Byla ostuda, že...; Bylo ostudou, že...; Bylo pro nás ostudou, že... V predikátu se vedle adverbia uplatní adjektivní tvar (Bylo ostudné, že...). Podobně v části vět s výrazem škoda je jeho slovnědruhová a větněčlenská platnost nejednoznačná, s ní i povaha věty. Úvodní fráze, často eliptická, dostává povahu frazému částicové povahy, pro niž svědčí i ústup interpunkce – věty (3) až (6) (vše ČNK): (3) Je škoda, že koptský jazyk se dnes užívá pouze k liturgickým účelům. (4) Je škoda že nemohou hrát, a že dokonce riskujeme vyšší trest. (5) Škoda že vzadu nezbylo víc místa pro hlavu. (6) Sedadla jsou rozměrná a pohodlná, škoda jen výstupků tlačících do nohou pasažérů. Existuje tu volný přechod od verbonominálního predikátu s podmětem vyjádřeným větou vedlejší – (3) k částicovému modifikátoru vět různé povahy, včetně bezpodměté – (5) či eliptické konstrukce / větného ekvivalentu – (6). Kontrastují s nimi konstrukce, v nichž je plnohodnotné substantivum v podmětové pozici – věta (7), je součástí přísudku ve větě s podmětem vyjádřeným vedlejší větou – věta (8), je součástí přísudku ve větě s formálním podmětem to – věta (9), nebo se výraz adverbializuje a jako takový je součástí přísudku s neuterními shodovými tvary (a podmětem vyjádřeným infinitivem) – věty (10), (11). Nejasný je opět doklad (12), který spíše než jako větu s formálním podmětem to hodnotíme jako frazém citoslovečné povahy s funkcí povzdechu (vše ČNK) (7) Škoda byla předběžně vyčíslena na sto tisíc korun. (8) Je obrovská škoda, že o paměťových technikách ví tak málo lidí a všichni se při studiu nebo učení se cizích slovíček tolik trápí. (9) Byla to strašná škoda. (10) Bylo by škoda nenabídnout vám i tyto názorné informace. (11) Pokud je jablko kvalitní, je skoro škoda nesníst ho syrové. (12) Je to škoda, hrálo se nám líp než v Příbrami. Také věty typu (13) Běda nám! jsou interpretačně sporné. Jak ukazují doložené věty (14) až (16), archaická varianta substantiva běda vedle neutrálního bída v podmětové pozici i jako součást predikátu se užívá až do současnosti. Bez rozvíjejících výrazů lze však těžko odlišit substantivní platnost od adverbiální – věty (15) až (19). Podle analogické stavby lze adverbium běda (a bezpodmětou strukturu) shledat ve větě (20) (vše ČNK): (14) „Protože ta běda je za námi,“ řekla Galadriel. (15) Von sám prohlásil [...] že bude běda a voni že ho poznají z té špatné stránky. (J. Hašek - ČNK) (16) Všechny pro mne byly běda na bědu. (17) Běda budiž domu tomu, kde poroučí tele volu. (18) Ach, běda tomu buď, kdo v ten vír propadne se jednou. (19) Ta, která se nechá poznat mužem pro slávu Boží, budiž požehnána, ale běda budiž takové, jež se dopustí cizoložství ve svém sobectví. (20) Je zle, je běda, lid bloudí, oddává se bláhovým snům a jen fakta, fakta prý ho uvedou na správnou cestu a ho vyléčí. Případné rodové shody jako argumentu pro odlišení vět s podmětem a bez podmětu nelze užít u vzorců s konkurencí substantiva středního rodu vzoru město a adverbia (predikativa) na -o. V nich zůstává jediným orientačním kritériem typ rozvíjení - adjektivem (věta (21)) nebo adverbiem (věta (22)) (obě věty ČNK): (21) Bylo veliké horko a všechno svítilo a domy vypadaly oslnivě bílé. (22) Už teď bylo velmi horko. Tyto věty odpovídají konkurenčním vzorcům (Adj) – S[N ]– V[f] : V[f]Adv[ ]– (Adv). Slovnědruhové povahy a syntaktické platnosti výrazů typu horko se v podobných konstrukcích můžeme dobrat také změnou organizace syntaktické struktury. V bezpodměté větě s příslovcem bude taková změna působit nepřirozeně až agramaticky (23b), zatímco ve větě se substantivním podmětem přípustná je - věta (24b): (23a) Bylo tam nesnesitelně horko. (ČNK) (23b) ?Horko tam bylo nesnesitelně. (24a) Bylo téměř hmatatelné horko. (24b) Horko bylo téměř hmatatelné. (ČNK) 5.1.2 Sekundární věty bezpodměté slovesné Stylovou hodnotu a obecně pragmatické kvality primárních vět bez podmětu přebírají i obdobné větné struktury sekundární, zejména tzv. reflexivní deagentiv a dispozitiv, v omezené míře též (participiální) pasivum – např. Během nejbližších týdnů bude jednáno s lékaři […] (ČNK). (K tomu viz podrobně kap. 6.2 až 6.5) Pragmatické, sémantické a syntaktické rozdíly mezi (sekundárními) větami bez podmětu a větami s podmětem jsou překlenovány existencí řady přechodných konstrukcí. Srov.: Řazení by mohlo být při rychlém pohybu pevnější a chtělo by zapracovat na posilovači řízení. (primární věta bez podmětu, ,je potřebné‘) Problémy v galerii trvají už několik let, a jestliže ministr řešení opět odložil, chtělo by se věřit, že to učinil promyšleně a odůvodněně. (sekundární věta bezpodmětá, ← ,chtěl bych věřit / všichni bychom rádi věřili‘) V korytě Moravy leží obrovský nános. Chtělo by to řeku vyčistit a vybrat, aby vodu nic nebrzdilo. (věta s formálním podmětem to) Čím se liší člověk soudící, že je tu moc teplo, od termostatu, který za stejné situace například vypne topení? Chtělo by se říci, že člověk svým soudem něco myslí, zatímco termostat nikoli. (věta s podmětem vyjádřeným závislou větou – podmětovou) Kdybych se vrátil, kolik ukřivděných chtělo by zpátky se mnou? (věta s podmětem vyjádřeným neurčitou zájmennou číslovkou kolik, resp. komplexním podmětem kolik ukřivděných – viz výše o numerativním genitivu) Město se tak teď snaží spolupracovat s farností, aby se upravila původní krypta, kde mumie kdysi spočívaly. Chtělo by je totiž, výhledově během několika let, dovézt zpět. (věta s podmětem zde nevyjádřeným; shodové kategorie odkazují k podmětu předchozí věty – město) 5.1.3 Tzv. věty jednočlenné jmenné, vokativní a citoslovečné Pozn.: O větách bezpodmětých se ve starší syntaktické literatuře zčásti uvažovalo tak, že jsou v důsledku nepřítomnosti podmětu i bezpřísudkové (a jejich syntaktické centrum se označovalo jako základní člen věty jednočlenné). K tzv. větám jednočlenným se pak řadily i věty jednočlenné jmenné (mezi ně zvlášť vokativní) a věty citoslovečné. Zde chápeme první typ konstrukcí jako věty eliptické (s potenciálními přísudky), další jako větné ekvivalenty. 5.1.3.1 Tzv. věty jednočlenné jmenné Věty (resp. větné ekvivalenty) tvořené izolovanou jmennou složkou (zprav. substantivem v kterémkoli pádu mimo vokativ, standardně ovšem v nominativu), tradičně označované jako jednočlenné věty jmenné, považujeme zde za různou měrou komunikačně ustálené eliptické konstrukce, tj. modifikované struktury s redukovanou slovesnou složkou, situačně snadno doplnitelnou: [Tímto směrem jsou ]Luhačovice. [Zde sídlí] Klicperovo divadlo. [Jmenuji se ]Petr Dvořák. [Toto je věnováno] Mým rodičům. [Podejte mi] Skalpel, prosím. Tento typ větných ekvivalentů s nominativem (jmenovacím) je běžně interpretován jako jmenná část přísudku slovesně jmenného (toto – je XY) s nerealizovanými zbylými částmi věty. Proti tomu zde soudíme, že takové izolované tvary nominativu jmenovacího jsou naopak podměty ideálních vět, tedy sama východiska dějů či stavů, jak odpovídá sémantice pádu (viz výše příklad Luhačovice, Klicperovo divadlo.). Jiné pádové formy jsou pak rezidui jiných větných členů eliptických vět. 5.1.3.2 Větné ekvivalenty vokativní Žádné sloveso není schopno iniciovat vokativní vazbu. Vokativní formu proto nemůže substantivu přidělit sloveso. Substantiva ve vokativu tvoří jednoduché nevětné výpovědi, tj. větné ekvivalenty s výpovědní funkcí. Intonační / interpunkční vyčleněnost (samostatnost) signalizuje uzavřenost výpovědi, opatřuje vokativní výrazy apelativností srovnatelnou se slovesem v rozkazovacím způsobu: „Ty, chlapče,“ pokračoval generál klidně, „jsi srdcem armády. Nezapomeň! Jsi srdcem armády. A teď dávej dobrý pozor.“ [...] A slyším docela jasně, jak mně Eva šeptá: „Ty, Péťo, poslouchej – slyšíš?" Tvoří-li vokativní větný ekvivalent součást souvětí, může jeho paralelu v jiné z vět tvořit podmětový nominativ (jako v příkladu výše a v příkladech dalších): Takže vy jste ten zájezd vlastně organizoval, pane Browne, a vy jste stanovil cíle cesty. Batemane, co ty na to [(říkáš)]? Vokativ je pád povahy nerelační. Syntakticky nezávislé vokativní formy substantiv netvoří syntagmata s jinými slovními druhy, vyjma omezené rozvíjení adjektivem v oslovení – Milý bratře! – a vokativní řetězce substantiv – Přejete si, pane doktore Galéne? Pomocí intonace (koncové kadence nebo polokadence) a interpunkce mohou vokativní funkce nabýt i izolované nominativní formy, především chybí-li adekvátní vokativní formy nebo činí-li tvaroslovné a komunikační problémy (Sparta, do toho!) Kromě izolovaných vokativních tvarů substantiv jsou v češtině obvyklé substantivní dvojice tvořící syntaktický celek, v němž je zpravidla neutralizována role řídícího a závislého členu. Tato neutralizace je zřejmá z komplexních oslovení sdružujících vokativní a nominativní tvar (závazně jen v tomto pořadí) ve funkci jediné (výsledně vokativní) syntaktické jednotky: Díky, pane Martin! – "Pane Vinkler," zavolal. Méně časté jsou skupiny tří vokativních substantiv (zpravidla dvou apelativ a propria). Za maximální délku vokativních řetězců, doložených jen ojediněle, lze označit 6 substantiv. Srov.: Rozum do hrsti, kamaráde. To je strašně hanebné, Davide. Pane premiére, nemáme na vybranou! Dobře mě poslouchejte, slečno Olgo [...] Tak ráda bych si, pane profesore Vojtěchovský, s vámi ještě o českém jazyku popovídala! Milý pane Martine Komárku, poznáváte jistě svá slova. Vážený pane Jene Václave Jaroslave Stamici, děkujeme ti, že jsi se narodil právě v Havlíčkově Brodě [...] Pane barone Otto Karle Roberte von Rosene, zdá se, že jste živější, než by si kdokoli přál. 5.1.3.3 Větné ekvivalenty citoslovečné Citoslovce vyjadřují nečleněně a nehierarchizovaně to, co potenciální konkurenční věty se subjektem a predikátem vyjadřují analyticky: Au! : To bolí! Prr! : [(Ty)] Stůj! Z této sémanticko-syntaktické ucelenosti a nezávislosti citoslovcí užitých v primární slovnědruhové platnosti plyne jejich nesyntagmatičnost a platnost větného ekvivalentu. V mluvené komunikaci jsou vyděleny koncovou kadencí nebo polokadencí, v psaných textech interpunkcí. Analytická interpretace citoslovečného obsahu nezřídka bezprostředně následuje. Mezi citoslovečné větné ekvivalenty patří pozdravy a přání: Dobrý den. – Na shledanou. – Mnoho zdaru!, vyjádření emocí: Fuj! – Hurá! – Proboha!, podněty k navázání či přerušení kontaktu (Čiči! – Kšá! – Hej! – Na.), povely a příkazy (Pozor! Stop! Vztyk! K noze! Lehni! Prr!). Srov.: Proboha, co se ti stalo, bratře? „Cože?“ vykřikl překvapeně revizor. Aha. A co chceš ty? Ach, hrana zvoní, přeběda, tobě zrovna jako mně. Hmm. Že bych teda přišel kolem jedenácté? Hele, člověče, já mám svých trablů dost. Panečku. On ji chtěl zastřelit, vážně by to udělal! „Dobrý den, jak se vám vede?" zeptal se jí Garp. „Děkuji. Na shledanou," prohlásil Višňák a zavěsil telefon. "Sedni! Lehni! K noze!" křičí povely na služebního německého ovčáka. V sekundární slovnědruhové platnosti plní citoslovce role zastávané jinak základními slovními druhy, často přísudkovou funkci slovesa. V tom případě netvoří větné ekvivalenty: Tak jsem ty bonbóny strčil do kapsy a vyšel ven, zvonek cink cink a já za sebou zavřel dveře. Alfie zaslechl cink a břink, jak na sebe prastaré nástroje narazily. 5.2 Věty s aktivním subjektem 5.2.1 Věty o provádění Prováděním rozumíme prototypicky aktivní činnost především personického subjektu, tedy člověka. Tato činnost může být v zásadě šesterého obecného druhu: (a) elementární manipulativní činnost s objektem (věty (1) až (3)); (b) vytváření objektu (věty (4) až (6)); (c) psychická volní činnost (věty (7) až (9)); (d) smyslová a verbální činnost (věty (10) až (12)); (e) aktivita lidského těla (věty (13) až (15)); (f) komplexní činnost (věty (16) až (18)): Všechny následující příkladové věty v kapitole 5.2.1 jsou doklady z ČNK: (1) Zatímco Mirek balí do kufru fotografické nádobíčko, já se nenápadně usazuji za volant služebního vozu. (2) Pak se zboží balí do krabic a odchází k zákazníkovi. (3) Všechny produkty jsou baleny do recyklovatelných obalových materiálů. (zkráceno) (4) Krásná štíhlá hlava Tomáše Masaryka, jak ji vymodeloval sochař Vincenc Makovský, nepředstavovala státníka, ale zamyšleného člověka a samu čistotu a hloubku ducha. (5) Tělo loutky se modeluje kolem kovové kostry. (6) Slavná Věstonická Venuše byla vymodelována z hlíny a vypálena před 30 000 lety. (7) "Zvláštní," hloubal jasnovidec, "jak se jeho život uzavíral a téměř vyrovnal v tom pocitu osamělosti. (K. Čapek) (8) Několik dní se odhodlával do toho antikvariátu zajít a neodhodlal se. (L. Vaculík) (9) Porovnala výhody a nevýhody, rozhodovala se hlavou, ne srdcem. (10) Hleděla na něho tmavýma, překvapenýma očima. (11) Pozorovala, jak přímo od jejích nohou vybíhá dolů grandiózní schodiště pokryté kobercem. (překlad: M. Bulgakov) (12) Hovořila, jako kdyby četla knihu nebo sledovala divadelní představení. (13) Postával u kočáru s deštníkem a čekal, až nasedneme a dostane spropitné. (překlad: E. Hemingway) (14) Položila se k němu na zem a objala ho. (M. Kundera) (15) Vykračovala si jako mladá laňka, bylo jí právě toho dnes osmnáct let. (16) Rád ale pozoruji lidi. To je základ toho, když chcete řídit podnik. Zejména pak restauraci, podle toho ji zařizujete a vybavujete . (17) Celoročně přístupná barokní kulturní památka se obnovuje od roku 1996, tedy již téměř 20 let. (18) Vlastní objekt je obnovován a zařizován tak, aby ctil tradice regionu, maximálně využíval místní obnovitelné zdroje a zároveň architektonicky zachovával historický cenný vzhled. (zkráceno) Věty (2), (5) a (17) ukazují, že provádění typu (a), (b) a (f) se běžně vyjadřuje také reflexivním deagentivem, věty (3), (6) a (18) ukazují, že tyto způsoby provádění děje se běžně vyjadřují také pomocí participiálního pasiva. V ostatních případech jde většinou či výlučně o děje intranzitivní, které se obvykle nezpasivizují a ani reflexivní deagentiv u nich není vždy běžný. Běžný je RD např. u sloves mluvit, hovořit: (19) Mluvilo se o Vilmě Cibulkové i o Báře Munzarové. (20) Hovořilo se o ekologických zátěžích a rizicích, které pro danou oblast představuje olovo a těžké kovy, kontaminace půd, podzemní zásobník plynu na Hájích, a zejména o situaci kolem odvalů šachet bývalých uranových dolů v Příbrami. Za aktivní subjekty pokládáme i původce různých přírodních dějů a sil (voda, oheň, vítr, eroze; výbuch atd.), pokud uskutečňují děj samy o sobě, bez účasti člověka, a také (samočinné) stroje, přístroje a dopravní prostředky: (21) V některých dolech revíru dokáží moderní kombajny ukrajovat na výšku i šest metrů, a to na ploše několika stovek metrů čtverečních. (22) Osamělé auto projelo křižovatkou, zvuk se vzdaloval. (23) Loď nabírala rychlost. Tranzitivní děje bývají rovněž pasivizovány; aktivní subjekt děje je vyjádřen instrumentálem: (24) Pršelo, trať byla zaplavena vodou. (25) Rozhled není žádný, jen sníh jest hnán větrem po tuhém ledovém povrchu. (L. Vaculík) (26) Balvany byly vymodelovány vodní a větrnou erozí. (27) Stavba byla brzy po dokončení poničena výbuchem střelného prachu. 5.2.2 Věty o iniciaci Iniciací nazýváme aktivitu subjektu, která vede k nějakému ději či výsledku děje, jenž je pojmenován přísudkovým slovesem (např. postavit/stavět), zatímco sama aktivita iniciátora pojmenována není. Tato aktivita není pojmenována proto, že nám na konkrétních způsobech a procesech iniciace nezáleží 5.2.2.1 Iniciace cílevědomě směřující k zamýšlenému ději I. Obecná charakteristika Iniciátorem bývá určitá osoba nadaná správní a rozhodovací mocí (panovník, ministr, stavitel apod.) nebo nějaká správní či výkonná instituce (radnice, ministerstvo, policie atd.), která dává pokyn, podnět k tomu, aby se něco uskutečnilo. Iniciace se vyjadřuje dvěma způsoby: (a) plnovýznamovým slovesem (postavit/stavět), které se vztahuje jak k iniciovanému ději, tak k (nepojmenované) iniciační aktivitě subjektu – tento způsob iniciace označujeme iniciace implicitní (věty (1) až (3)); (b) konstrukcí složenou z operátorů nechat/dát vztahujících se k iniciační aktivitě subjektu děje a plnovýznamového infinitivu (postavit) označujícího iniciovaný děj – tento způsob označujeme iniciace explicitní (věty (4) až (6) (vše ČNK): (1) Karlštejn postavil Karel IV. na ochranu korunovačních klenotů. (2) Tuto tvrz před rokem 1460 přestavěl na výstavný gotický hrad Bořita z Martinic. (3) Ve druhé polovině 6. století vybudoval tyran Polykratés z ostrova významné hospodářské, politické a kulturní středisko. (4) Přemysl Otakar II. dal postavit přes řeku Moravu most, přešel na druhou stranu a obsadil Děvín a Stupavu. (5) Mikuláš Dačický tvrz v roce 1468 nechal přestavět na nevelký, ale honosný hrad. (zkráceno) (6) Policisté ihned nechali vyklidit budovy okresního i krajského soudu a uzavřeli okolní komunikace. Iniciační operátory nechat/dát se mohou střídat i v kontextu blízko za sebou: (7) Magistrát dal otevřít protipovodňová vrata (titulek) PRAŽSKÝ MAGISTRÁT včera nechal otevřít protipovodňová vrata do Čertovky. Rozdíl mezi iniciací a přímým vykonáním děje dobře ukazuje následující kontext z ČNK: Klaus dal vyměnit Holáňova náměstka (titulek) Svého prvního náměstka Jiřího Pospíšila (ODS) v pondělí vyměnil ministr obrany Vilém Holáň (KDU-ČSL) za Petra Nečase (ODS). (zkráceno) Václav Klaus jako předseda vlády byl iniciátorem výměny náměstka, kterou provedl ministr. II. Implicitní iniciace Sloves, která mohou implicitně vyjádřit iniciaci cílevědomě směřující k zamýšlenému ději, není mnoho; která všechna to jsou, lze zjišťovat jen obtížně, proto jejich výčet v této gramatice pravděpodobně není úplný. Ke skupině těchto sloves patří zejména slovesa postavit, vybudovat a slovesa s nimi významově i formálně příbuzná (vystavět, přestavět apod.) – viz věty (1) až (3) výše. Iniciátorem dějů takto označovaných bývá někdo, kdo je za vykonávání/vykonání děje zodpovědný, kdo tento děj řídí, organizuje, financuje apod. a může se dnes nazývat různě (investor, stavitel, architekt apod.). Srov. následující doklady z ČNK: Apropos, je zajímavé, že v češtině se říká "investor", ale v němčině "Bauherr" - což je něco odlišného. Ale jak říci Karlu IV., který postavil Karlův most? Nové zastávky vybudoval investor. V letech 1805-11 vybudoval architekt Fanti Zámecký rybník s 15 ostrovy. Café Imperial je součástí hotelu z roku 1914, který postavil stavitel Jaroslav Benedikt na zakázku významného pražského hoteliéra Jana Koláře. Okazionálně se užije implicitně iniciačního přísudku i u jiných sloves, u nichž je iniciátorem osoba či instituce nadaná výkonnou mocí (obě věty ČNK): (8) Karel IV. přivezl révu z francouzského Burgundska. (zkráceno) (9) Radnice pokácí topoly kanadské, ohrožují horkovod (titulek) Z významu vět (8) a (9) je zřejmé, že Karel IV. i radnice jsou jen iniciátory, nikoli přímými vykonavateli děje. K implicitně iniciačním slovesům patří dnes i sloveso prát, neboť tuto činnost za nás dnes vykonává stroj zvaný „pračka“: (10) Až vyperu, budu žehlit. Prát či vyprat dnes znamená pouze vložit prádlo do pračky a nastavit příslušné funkce; pračka pak pere, čili čistí prádlo vodou a saponáty, za nás. Původně tomu bylo jinak, „pralo“ se tak, že se do čištěných tkanin, látek a oděvů „pralo“ čili bušilo k tomu určeným nářadím (plácačkou); význam „tlouct“, „bušit“ je zachován v reflexivním prát se. Některá slovesa fungují ve větě primárně jako iniciační predikáty (věty (11) a (12), mohou však zároveň implikovat jistý druh sociální činnosti. Např. sloveso sušit má primárně význam ´iniciovat schnutí´; v jistých kontextech se však může vztahovat i na činnost, která schnutí způsobuje (věta 13) (vše ČNK): (11) Květinám otrháme barevné okvětní lístky, rozprostřeme je ve slabé vrstvě. Sušíme je ve stínu, teple a suchu. (12) Já jsem si zatím sušil boty, protože jsem zabloudil, brodil se přes řeku a prodral se vysokou trávou až sem. (13) Když jsem si v létě sušila hlavu ručníkem na balkoně mezi rozkvetlými petúniemi, přiletěl na zábradlí krásný žlutozelený papoušek s červeným zobáčkem, posadil se na truhlík a začal krásně zpívat. Některá (pravděpodobně nemnohá) slovesa běžně označují ve větě buď druh komplexní činnosti, která vede k nějakému výslednému stavu (věta 14), anebo označují pouze děj iniciovaný (věta 15) (obě věty ČNK): (14) Já se těšila, že budu péct, vařit nebo šít. (15) Vložíme na rozpálený olej a zvolna pečeme v troubě. Pokud jde o význam věty (15), je z ní dostatečně zřejmé, že při této „činnosti“ pečení my sami nic neděláme, neboť trouba, resp. teplo v ní, peče za nás. Zatímco význam predikátu budu péct ve větě (14) se vztahuje na komplex činností, predikát pečeme ve větě (15) znamená ´iniciujeme, že se peče´. Význam predikátu věty (15) by bylo možno explicitněji a „přesněji“ vyjádřit opisem ´nechat péct´: necháme péct v troubě. Složený přísudek necháme péct má v korpusu SYN v8 (2020) 222 dokladů. III. Explicitní iniciace A. Se slovesem nechat nebo dát Explicitní iniciace se vyjadřuje pomocí sloves nechat nebo dát. Iniciátor děje je buď pojmenován ve větě samé (věta (16)) nebo v předchozím textu (věta (17)) nebo se vztahuje k mluvčímu/pisateli samému (věta (18)) nebo k tomuto mluvčímu/pisateli jako zástupci kolektivu (věta (19)) (vše ČNK): (16) Ramses III. nechal umístit do chrámů v Egyptě stovky takových olivovníků a palem. (17) V Athénách se Hadrianus odvážil něčeho neslýchaného: dal umístit svoji sochu do jednoho výklenku v Parthenonu. (zkráceno) (18) Rozhodl jsem se, že návrh pojmu alespoň trochu netradičně, a střechu, která směřuje svým sklonem na východ, jsem nechal umístit o něco výš než druhou,“ uvádí autor projektu. (19) Na jeho rodný dům jsme dali umístit pamětní desku. S (častějším) slovesem nechat nebo (méně častým) slovesem dát se užívá např. následujících sloves v infinitivu jako prostředku explicitní iniciace (abecedně): dopravit, dovézt, hospitalizovat, (na)instalovat, nahradit, naložit, namalovat, namontovat, napsat, natisknout, natočit, odebrat, odpojit, odstranit, odvést, odvézt, odvolat, opravit, otestovat, otevřít, pohřbít, pokácet, popravit, poslat, postavit, propustit, prověřit, předvést, přejmenovat, přeložit, přepsat, přestavět, převézt, přinést, připravit, přistavět, přivést, přivézt, rozšířit, schválit, sledovat, stavět, udělat, umístit, upravit, ušít, uvěznit, uzavřít, vybudovat, vyčistit, vyhlásit, vyhotovit, vyklidit, vymalovat, vyměnit, vypracovat, vyrobit, vysadit, vysázet, vystavět, vystavit, vytesat, vytisknout, vytvořit, vyvěsit, zabít, založit, zaprotokolovat, zastavit, zastřelit, zatknout, zavést, zavraždit, zavřít, zazdít, zbořit, zbourat, zbudovat, zhotovit, zkontrolovat, zlikvidovat, změřit, zničit, zrekonstruovat, zrušit, zřídit, zveřejnit. Doklady v kontextu: se slovesem nechat: Lékař údajně na pokyn StB nechal hospitalizovat kněze Václava Gaislera a omezil tak jeho osobní svobodu. Orbán, který ze své kanceláře nechal odstranit vlajku EU, ale dál hraje hrdinu: prohlásil, že „reforma justice“ je čistě „maďarskou záležitostí“, do níž nikdo nemá co mluvit. Ester nechala opravit plot kolem domu, aby zabránila vstupu cizincům. V akreditované laboratoři VŠCHT zatím potravináři nechali otestovat například běžně v regálech obchodů dostupné šunky či špekáčky. Jeruzalémský muftí nechal rozšířit fámu, že se Židé chystají obsadit a znesvětit posvátné mešity na jeruzalémské Chrámové hoře. Daniela ho nechala sledovat a za deset dnů měla k dispozici přesné údaje o jeho životních zvycích. Podnikatel Donald Trump na svůj mrakodrap v centru Chicaga nechal umístit šest metrů vysoký nápis TRUMP, a to vysoko nad úroveň ulice. Podle nejstaršího Richelieuova životopisce Auberyho byla kardinálovi ze všech staveb, které nechal vybudovat, nejdražší Sorbonna. Radnice nechala vyčistit tamní rekreační rybník a vybudovat na něm pláž. Rodina důchodce Josefa Bělina se přistěhovala z Kazachstánu do vlasti svých rodičů teprve v srpnu. V Divišově na Benešovsku pro ně obecní úřad nechal zrekonstruovat rodinný domek, do kterého se spolu se svou manželkou, synem a snachou nastěhovali. se slovesem dát: Gratianus (375-383) odňal kněžím a vestálkám státní platy a chrámům zabavil statky. Ze zasedací auly římského senátu dal odstranit 350 let starý oltář bohyně vítězství Viktorie. Francouze, které policie zadržela, dali odvézt na hranice a vyhostit ze země. (V. Havel) Jediný přístup do zámku vedl přes padací most, jehož řetězy a rumpály byly dávno zničené a rozežrané rzí. Poslední majitelé zámku jej však s charakteristickou energií dali opravit, a tak mohl být padací most zase zvedán a spouštěn, a skutečně to taká každé ráno a každý večer dělali. S pomluvami se snažil vypořádat již jeho nástupce, Vladislav Jagellonský. V roce 1472 dal otevřít hrobku a lékaři ohledali tělo zemřelého. Roku 1604 pak Kryštof Harant dal pokřtít vodou z Jordánu svou dcerku z druhého manželství, které uzavřel s Barborou ze Stropčic. Ten příběh je dostatečně znám: skladatel Richard Wagner si festival založil sám. Vybral si Bayreuth, dal postavit divadlo podle vlastního návrhu a od roku 1876 se tam festival koná; jeho vedení je stále v držení Wagnerových potomků. „Začala jsem pátrat v archivech, dala přeložit německou kroniku, která poskytovala cenné informace a končila zápisy z dubna 1945,“ uvedla kronikářka. Ale jak plynuly měsíce, nikdo mi nic neposílal, nikdo na mně nechtěl, abych zaplatil milionářskou dávku, už jsem koupil dva gramofony a navíc jsem dal přivézt překrásný orchestrion […] (B. Hrabal) Napadený si stěžoval u krále Vladislava II. Jagelonského, a ten Dalibora jako šlechtice dal uvěznit na Pražský hrad. Premiér dal uzavřít hranice se Sýrií a Jordánskem, aby do země nemohli pronikat muslimští bojovníci. Kirova dal zastřelit Stalin. Teprve Héródés Attický dal zřídit přímo na stadionu cisterny s přívodem vody z pramenů v okolí. Některá slovesa se užívají často nebo převážně s reflexivním objektem se; patří k nim: fotit, chytit, kolébat, nachytat, nalákat, napálit, očkovat, operovat, ostříhat, ošetřit, ošetřovat, ovlivnit, pokřtít, pozvat, uplatit, vozit, vyfotografovat, vyloučit, vyprovokovat, vystřídat, vyšetřit, zaměstnat, zamknout, zapsat, zaregistrovat, zaskočit, zvěčnit, zvolit. Srov. (vše ČNK) (20) Já jsem se nechala operovat na brněnské klinice a jsem naprosto spokojená . (21) Medveděv se nechal pokřtít z vlastní vůle v roce 1988, tedy ještě v době, kdy byl členem komunistické strany. (22) Gott se s Jitkou nechal zvěčnit pro německý Bild. Ne všechna tato slovesa však vyjadřují iniciaci; u některých má subjekt roli pasivního objektu, který nějaký děj podstupuje či strpí: Rudolf opouštěl budovu do houstnoucí tmy a pociťoval beznaděj - právnický úřední šiml ho lapil do své černé sítě, do níž se bude zamotávat tím víc, čím víc se bude chtít dostat na svobodu. Zase jednou se nechal chytit do pasti zájmů a potřeb jiných lidí , politoval sám sebe. V začátcích své tvorby se Kundera nechal ovlivnit komunismem. Některá slovesa se užívají často nebo převážně s reflexivním objektem si; patří k nim: narůst, patentovat, platit, poradit, posílat, potvrdit, proplatit, předložit, říkat, slíbit, ukázat, ušít, vysvětlit, vytetovat, zaplatit, zavolat, změnit, zpracovat. Srov. (vše ČNK): (23) Dopisy si Einstein nechal posílat na univerzitu. (24) Kdypak jsem si já něco nechala ušít, povzdechla si Zdena nad pestrou záplavou šatů. (25) Prezident si nechal vysvětlit situaci. (26) Ministerstvo si nechalo zpracovat studii, která jasně řekne, proč české rodiny romské děti do péče nechtějí. Ve větě s explicitním způsobem iniciace může být vyjádřen subjekt, který je přímým vykonavatelem děje; ten lze vyjádřit instrumentálem (věty (27) a (28)) nebo předložkou od (věta (29)) (vše ČNK): (27) Jeho bývalý zaměstnavatel jej v roce 1962 dal unést dvěma najatými únosci. (28) Chtěli jsme najmout dům a jeho majitel nás nechal sledovat detektivy. (29) Na to si od knížete Lichtenštejna nechali potvrdit dekret. B. Se slovesem kázat V souladu s obsahově-stylovou výlučností tohoto slovesa je i tento explicitní způsob vyjadřování iniciace výrazně knižním prostředkem, navíc užívaným jen zřídka. Výraz ,kázat + infinitivʻ je doložen u 170 sloves; velká většina z nich však má jen jeden výskyt a navíc se význam slovesa kázat většinou více blíží významu slovesa přikázat nebo velet než významu sloves nechat, dát. V následujícím abecedním seznamu uvádíme slovesa s minimálně dvěma výskyty v dané konstrukci s pravděpodobně iniciačním významem: brousit, hloubit, odstranit, oholit, postavit, povolat, přinést, stáhnout, stavět, uzavřít, vystavět, založit, zničit. O tom, že sloveso kázat má jedním svým významem velmi blízko k iniciačním slovesům nechat, dát, svědčí následující dva kontexty, kde v prvním z nich je vedle implicitně iniciačního slovesa dokončit užito explicitních výrazů dal přestavět, dal vybudovat a kázal obnovit, ve druhém je jednou užito výrazu dal postavit, podruhé, zjevně jako synonyma, výrazu kázat postavit: Nyní je Řím ještě krásnější než byl před třiceti lety a byla to především Augustova zásluha i jeho nejbližších a nejoddanějších přátel. Nejdříve kázal obnovit a upravit všechny římské chrámy a svatyně, jež během občanských válek značně zchátraly, dal přestavět Forum Romanum, dokončil Forum Juliovo a později dal vybudovat ještě třetí forum nazvané jeho vlastním jménem. A teď vám povím něco o Karlu IV., o tom, jak dal postavit Karlštejn, a o tom, jak kázal postavit v Praze Karlův most." Naopak následující kontext svědčí spíše ve prospěch významu přikázat: Ze všeho nejdřív mladý král zakázal pod trestem smrti ptačí klece. Hned nato kázal spálit po celé říši biče. Naposled přikázal živit vdovy a sirotky z královské pokladnice. Další vybrané doklady iniciačního významu: Na korektury pozvali spisovatele laskavě přísného a vlídně nesmlouvavého - Jiřího Stránského. Ten do poslední slabiky kázal brousit text. Nechal zazdít architektonicky vtipně vyřešené spodní okno, zcela neorganicky probourat dveře do koupelny a skvostné barokní kachle v krbu kázal odstranit a nahradit těmito fádními bezcennými napodobeninami. Na přelomu 11. a 12. století sice kníže Břetislav II. slovanský konvent rozehnal a kázal povolat benediktiny římského ritu, přesto se tu stačilo vytvořit nejvýznamnější centrum staroslověnského písemnictví v tehdejších přemyslovských Čechách. Ferdinandova chodba nese jméno po císaři Ferdinandovi I. , který po roce 1547 zahájil velkorysé přestavby zámku a budování přilehlé zahrady a kázal vystavět také spojovací chodbu přes hradní příkop, která v tomto místě do zámku ústí. Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat, pravila prý kdysi kněžna Libuše a kázala založit u řeky Vltavy sídlo , které bylo později nazváno Praha. A tak se knize říká Ďáblova bible. Kupodivu ani to nikdy nevyprovokovalo inkvizici, obvykle tak přísnou na jakékoli satanské tóny, aby knihu kázala zničit. Zdá se, že ve všech těchto případech spíše než o strohé přikazování jde o iniciování děje. Avšak do jaké míry se význam konstrukce ,kázat + infinitivʻ blíží významu konstrukce ,nechat, dát + infinitivʻ a do jaké významu ,přikázat + infinitivʻ, nelze objektivně zjistit. Jistou představu o frekvenci iniciačních výrazů nechat/dát/kázat a imperativního přikázat ve spojení s bezprostředně následujícím infinitivem poskytují následující frekvence: nechal postavit - 6 468, dal postavit – 1395, přikázal postavit (ve významu „vybudovat“) – cca 20 dokladů, kázal postavit (ve významu „vybudovat“) – 8 dokladů. IV. Konkurence implicitní a explicitní iniciace U některých sloves (jejich úplný seznam není k dispozici) je téhož slovesa užito v iniciaci implicitní i explicitní; jak již bylo řečeno výše, poměrně běžný je implicitní způsob u sloves označujících vybudování, přebudování něčeho (věty (30a) a (31a)), kdežto jindy jde spíše o okazionalismus (věty (32a) až (34a) (vše ČNK): (30a) Když v roce 1908 koupil papírnu kníže Karel Max Lichnovský, přistavěl k ní ještě elektrárnu. (30b) Kryštof Popel z Lobkovic nechal přistavět pivovar, Lobkovický palác a další hospodářské budovy. (zkráceno) (31a) Objekt bývalé mateřské školy město zrekonstruovalo za přibližně šest miliónů korun. (31b) Město nechalo zrekonstruovat školní bazén za osm milionů korun. (32a) Karel IV. přivezl révu z francouzského Burgundska. (zkráceno) (32b) Karel IV. nechal přivézt nejlepší odrůdy vinné révy z Burgundska a rozdal je vinohradníkům. (33a) Radnice pokácí topoly kanadské, ohrožují horkovod (titulek) (33b) Devětatřicet topolů kanadských v bývalých kasárnách v Prachaticích nechá pokácet tamní radnice. (34a) Erdogan zavřel přes tisíc škol (titulek) (34b) Erdogan nechal zavřít celé důstojnické školy. Implicitní způsob je možný a přijatelný všude tam, kde má adresát sdělení šanci pochopit, že osoba či instituce v podmětu věty není přímým vykonavatelem děje vyjádřeného přísudkem; tak je tomu jistě ve větách (30a) až (34a). Pokud je v podmětu věty konkrétní osoba a děj je konkrétní činnost, je možnost pochopit subjekt děje jako iniciátora prakticky vyloučena: (35) „Letos po dlouhé době jsem zase vysadil rajčata. […] Ze stejného důvodu jsem pokácel ovocné stromy a nechal jen smrky a túje,“ vysvětlil. (ČNK) Z obsahu věty (35) je zcela zřejmé, že osoba implikovaná tvarem přísudků vysadil jsem a pokácel jsem je přímým vykonavatelem děje, nikoli jen jeho iniciátorem. Z důvodů uvedených výše by bylo zcela nevhodné nahradit explicitní iniciaci ve větě (36a) iniciací implicitní: (36a) Podobně jako Kaddáfí před lety skončil rumunský komunistický předák Nicolae Ceauşescu. Toho nechali zastřelit jeho vlastní generálové a mnoho lidí si oddechlo, že diktátor už nepromluví. (ČNK) (36b) […] *Toho zastřelili jeho vlastní generálové […] Nevhodné by bylo nahradit explicitní iniciaci iniciací implicitní i v doložené větě (37a): (37a) Ministr Bendl nechal zkontrolovat i kladrubský hřebčín. (ČNK) (37b) *Ministr Bendl zkontroloval i kladrubský hřebčín.^^[6] Ve specifickém kontextu lze však iniciačně užít patrně i sloveso označující konkrétní manipulativní činnost, označenou např. slovesem rozebrat; iniciační přísudky vyznačuji tučně: Avšak Haremheb shromáždil také všecky muže ze staveb města a zboural domy bohatých a rozebral lodi, aby měl dřevo, a dal postavit obléhací věže a žebříky a různé stroje na proboření zdí a bran […] (M. Waltari, Egypťan Sinuhet) Někdy může být vztah mezi iniciací a přímým vykonáním děje méně vyhraněný (obě věty ČNK): (38a) Armáda zlikvidovala zbytek zásob protipěchotních min (titulek) (38b) Armáda nechala zlikvidovat 40 tisíc tun nepotřebné munice. Význam věty (38b) by měl být takový, že likvidace nepotřebné munice byla prováděna mimo armádu, neboť ta je zde gramaticky prezentována jako iniciátor. Naproti tomu věta (38a) je z hlediska protikladu iniciace a přímého vykonávání děje nejasná, většinově bude nicméně nejspíš chápána tak, že likvidace těchto zásob proběhla uvnitř armády. V některých případech se rozdíl mezi iniciací a přímým vykonání děje stírá (věty (39) až (42) jsou z ČNK): (39a) Počátky firmy se datují do roku 1674, kdy Ludvík XIV. založil státní tabákovou firmu. (39b) Již Ludvík XI. nechal založit kadetní školy pro budoucí důstojníky a úředníky. Pojem činnosti označované slovesem založit/zakládat užitého ve významu udávaného větami (39) je značně obecný a mohli bychom ho definovat jako „dát/dávat vznik něčemu“, kde „něco“ je zpravidla nějaká instituce, firma, podnik apod. Subjekt takové činnosti pak lze pojímat jako osobu či instituci, která se přímo podílí na vzniku zakládané entity, anebo naopak jen jako iniciátora takového zakládání/založení. Ve větě (39a) není nic řečeno o tom, jakým způsobem se francouzský král podílel na vzniku firmy a tato informace ani nemá být součástí informace, již tato věta poskytuje. Ve větě (39b) je naproti tomu explicitně řečeno, že tento francouzský král byl jen iniciátorem a kadetní školy konkrétně zakládali jiní. Tento významový rozdíl se však jak v produkci vět, tak v jejich recepci pravděpodobně stírá. (40a) I když Josef II. v roce 1786 klášter zrušil, dominikáni spravovali místní farnost až do roku 1810. (40b) První pohroma pro kláštery přišla v době panování Josefa II. V roce 1782 nechal zrušit všechny kláštery, které se nezabývaly duchovní správou, vyučováním či péčí o staré a nemocné. V Čechách tak byla zrušena více než polovina klášterů. Také ve větách (40) se stírá protiklad mezi aktem rušení, které provádí panovník, a konkrétní činností rušení, které provádějí příslušné výkonné orgány. Obdobně je tomu u vět (41) a (42): (41a) Ministři zahraničí EU se pouze shodli na výzvě, aby Fidel Castro propustil politické vězně, a věc o rok odložili. (41b) Erdogan v reakci na to nechal propustit tisíce policistů a prokurátorů. (zkráceno) (41c) Berija dal propustit stovky tisíc vězňů. (zkráceno) (42a) Premiér odvolal hlavního farmaceutického kontrolora Zbigniewa Niejwójta. (42b) Generální ředitel ČSF Oldřich Macháček nechal odvolat pracovníka kádrového oddělení ČSF a předsedu ZO KSČ Pilného. V. Různé významy konstrukce ,nechat + infinitiv intranzitivního dějeʻ Pokud se sloveso nechat spojuje s intranzitivním slovesem, může mít jeden z několika různých významů. K intranzitivním slovesům doloženým s bezprostředně předcházejícím slovesem nechat v minulém čase patří: bydlet, čekat, hlasovat, hrát, jít, mluvit, nahlédnout, nastoupit, odejít, odpočívat, pokračovat, pracovat, propadnout, přespat, sedět, spadnout, stát, uniknout, utéct, vyhrát, vystoupit, zemřít, zmizet, žít. Jde tu o následující významy: (a) vyvinout iniciativu k uskutečnění děje označeného infinitivem: V roce 2006 totiž Volkswagen nechal hlasovat čtenáře AutoBildu, kteří mohli vybírat mezi jmény Tiguan, Rockton, Samun, Namib a Nanuk. Vyhrál název kombinující tygra a leguána. Můj otec nás nechal hrát výtahy ze symfonií, on hrál skvěle a já hrozně. Hned po návratu ze směny si nás nechal nastoupit chlapeček - velitel a měl jeden ze svých častých projevů. (M. Kundera) "Říkal mi, že je to výborná škola. Jeho dceru nechali propadnout. Takže já si myslím, že je to opravdu výborná škola," dodal Josef Škvorecký. "Minule jsi mě nechala vyhrát, viď?" zabručel. Lusknutím prstů nechal zmizet živého slona. (b) umožnit děj označený infinitivem: Mám kamaráda ve Vídni, který by mě nechal bydlet ve svém domě. Formani, chlapi jako hory, se odvolávali na pozdní hodinu a prosili, aby je u sebe nechal přespat. (překlad: B. Pasternak) (c) nebránit v ději označeném infinitivem: Mlčel jsem však a nechal mluvit svého mistra. (překlad: U. Eco) (d) nezabránit nežádoucímu ději: Jak to, že ho milice nechala jít takhle po ulici? (překlad: M. Bulgakov) Situaci podle mne neustál ani hlavní rozhodčí, který místo toho, aby zápas předčasně ukončil, nechal pokračovat ve hře. Škoda že si pražské Národní divadlo nechalo uniknout takového mistra taktovky. Hříchem by bylo, kdybych nezasáhla. Kdybych nechala zemřít nevinného člověka. Pět let po záplavách je Ostrava nechala žít mezi plesnivými zdmi. (e) působit nepříjemnost prodlením: Slavná epizoda ze září 1994, kdy Jelcin nechal čekat irského premiéra na letišti v Shannonu, protože zaspal, je popisována v knize detailně. Ti páni ho nechali stát jako prosebníka, když se zpoceným čelem vybaloval své dva kousky asfaltu z krajkového šátku; (K. Čapek) Různý význam může mít i spojení operátoru nechat s infinitivem konkrétního slovesa; např.: nechat pracovat může znamenat: (a) umožnit, aby pracoval(a/i): Kdybychom nechali pracovat mladé lidi, kteří mají své rodiny, mnohem lépe bychom vše dokázali a mohla by se u nás snížit nezaměstnanost. (b) iniciovat aby pracoval(a/i): Dospělí nechali pracovat děti a pomáhali jen malinko. Na monumentálním potápění Titanicu nechal pracovat celé armády trikařů a kaskadérů včetně českých. (c) nebránit v tom, aby pracoval(a/i): Pak ale došlo k privatizaci Barrandova a film nebyl natolik rozpracovaný, aby nás na něm tehdejší ředitel Barrandova Václav Marhoul nechal pracovat. VI. Speciální konstrukce: dát zaznít tónům Tato speciální konstrukce je prostředkem knižním; je sice produktivní, avšak poměrně málo frekventovaná. Jako iniciační operátor se v ní užívá pouze slovesa dát. Tuto konstrukci lze zapsat takto: ,dát + infinitiv + Ndatʻ. Ilustrují ji věty (43) a (44) (obě věty ČNK): (43) Pernštejnové dali vzniknout spoustě památek, které zrcadlí historii naší země. (44) Hned první známá herečka dala festivalu pocítit, co jsou hvězdné manýry. Subjekt v pozici podmětu (zde Pernštejnové, herečka) jakožto iniciátor děje si počíná tak, že výsledkem jeho aktivity je děj označený infinitivem. Doložena je tato konstrukce u nemnoha sloves; jsou to: (a) ve slovosledu ,dát + infinitiv + Ndatʻ (od 2 dokladů): oddechnout, odpočinout, utichnout, vydechnout, vyschnout, vystoupit, vytrysknout, vyznít, vzejít, vzniknout, vzplanout, zahynout, zaniknout, zavládnout, zazářit, zaznít, zvítězit. Doklady v kontextu: Abychom dali oddechnout tělům vytřepaným z cyklistických výletů, vyrážíme pro změnu na pěší túru. Druhá rada je ortopedická: běhání přes léto nahradit nebo doplnit triatlonem (tedy ještě plavat a jezdit na kole), zapojíme tím i jiné svaly, dáme odpočinout kloubům, trénink je pestřejší. Curych se stal místem emigrace mnoha umělců, kteří nedali utichnout múzám ani ve válečné vřavě. Více umělec nemůže chtít: dal vystoupit postavě z nejtemnějších hloubek ducha národa a ta postava byla téměř bezprostředně od národa uznána za pravou a přešla do jeho vědomí. Dirigent Jan Snítil dal vyznít hudbě v plné barevnosti a plnokrevnosti ve velkém rozpětí dynamiky i výrazu […] […] viděl řezbáře, jak otesává dřevěný špalek, aby z něj dal vzejít obrazu svého boha , od něhož žádal úlevu pro svou úzkost z bytí […] Právě tady, na vrcholu nad klášterem, se měl Mojžíš setkat s Jáhvem, dolů přinesl Desatero. Tady dal vzplanout keři, rozbil Zlaté tele ... Místo, na kterém stál ten keř, je v klášteře a patří k nejsvatějším. Panny jsou překvapivě zvědavé, společenské a také jsou ochotny na okamžik ztratit kontrolu nad rozumem a dát zavládnout citům. (z horoskopu) Orestés se s vnějškovou hysterií zmítá na hlíně otcova hrobu a jen v několika momentech dá zaznít tónům tvrdé bezohlednosti a nesmiřitelnosti. (b) ve slovosledu ,dát + Ndat + infinitivʻ (všechny doložené infinitivy v této struktuře): dopadnout, nahlédnout, oddechnout, odpočinout, okusit, ožít, pocítit, pohledět, pochopit, pozapomenout, poznat, prožít, vydechnout, vyniknout, vyrůst, vytrysknout, vzniknout, vzpomenout, zahálet, zahořet, zahynout, zakusit, zapomenout, zatvrdnout, zažít, znít, zpustnout, zvítězit. Doklady v kontextu: Amatérský astronom T. D. Anderson z Edinburghu dělal to, co obvykle - srovnával oblohu s hvězdnými atlasy. Hledal totiž nové proměnné hvězdy. Deset minut před třetí hodinou ranní se odklonil od dalekohledu, aby dal očím oddechnout prostým pohledem vzhůru. Na Dvořákovu symfonickou báseň Polednice dal publiku pohledět způsobem nezatíženým zakonzervovanými stereotypy. Příběhem procházel démonický Ďábel pokušitel, Smrt a Anděl, kteří dali divákovi pochopit duchovní rozměr Ježíšových pochyb i bolesti. Bůh jeho modlitbu vyslyšel a dal Mordechajovi poznat své pravé jméno. Zgustová knihu rozčlenila do tří částí. V první dá čtenáři prožít Hrabalovo dětství a mládí v nymburském pivovaru […] Rozhlédněte se a dejte prostoru vyniknout. Vysoce kvalifikovaní univerzitní profesoři spolu s dynamickým, pokrokovým akademickým studentstvem a vzdělaným měšťanstvem dali městu vyrůst v nesporné centrum knižního obchodu a sídlo několika odborných i všeobecných nakladatelství. O mnohých pramenech a studánkách vyprávějí pověsti v celé Evropě, že vznikly přičiněním Panny Marie či různých světců, kteří dali vodě vytrysknout, aby pomohli žíznícím. V RUR dal robotům vzniknout starý Rossum, materialista 19. století, který objevil novou chemickou substanci, jež se chovala podobně jako živá hmota. (K. Čapek) Nevyzpytatelný hudebník dal publiku vzpomenout na své první pražské vystoupení. Nezbývá než doufat, že nová ředitelka, která se narodila ve stejném roce, v němž Veletržní palác v minulém století vyhořel, bude do své práce dostatečně zapálená a dá sbírce zahořet novým světlem. U některých infinitivů se tato konstrukce užívá převážně či výlučně v negaci; např.: Važme si našich hudebních tradic a nedejme písním zahynout. Nedejme srdcím zatvrdnout. V mnoha případech je subjekt v podmětu věty neživý a neaktivní. Tyto případy by tedy patřily do kapitoly „Věty o způsobování“. Abychom od sebe neodtrhovali to, co má nejen společnou syntaktickou formu, ale na obecnější rovině i společný význam (aktivní či neaktivní způsobování děje), zahrnujeme tyto případy do této kapitoly. Věty s neaktivním subjektem – kauzátorem: Špatné počasí a vylidněné sjezdovky daly odpočinout záchranářům. Teplý podzim dal rozkvést magnoliím. Jaro dalo vykvést stromům a vytáhlo ven i teplomilná zvířata. Na Floridě dají vyniknout majestátu aligátorů především její čiré vody. Tato politická slabost regionu dala vyrůst představám o střední Evropě, jež potřebuje (německý) pořádek a stabilitu, které začali v polovině 19. století razit němečtí teoretici. Globalizace dala vzniknout světu, v němž transnacionální společnosti určují, kolik trhu kde ponechají a jakou bude mít podobu - nikoli naopak. Tehdy - na černém trhu - dala egoismu bujet nouze. Nevidíš taky slunce, které na ten strom svítilo a dalo jablku dozrát? Když si její švédský přítel v Praze oblékne tričko s absurdním kafkovským nápisem, směšnost a hloupost celé situace dá Ireně prozřít: […] Tehdy dominující secese dala výstavě rozkvést do nevídané košatosti. Její kamenné dláždění pevně se opíralo o naše podešve a nedalo nohám uklouznout. (F. Langer) Zaschlá pylová zrnka totiž nevyklíčí a nedají plodům uzrát. I za vysokého vedení však neponechali nic náhodě a nedali soupeři vydechnout Místy až intimní zvukový projev sólistky možná nedal klavíru vyznít v jeho plném lesku […] 5.2.2.2 Iniciace nezamýšleného děje Kromě kauzujícího subjektu vyjádřeného podmětem věty obsahuje věta závazně komplement v instrumentálu, který označuje vlastního nositele děje; kromě personického subjektu sem řadíme i věty se subjektem, jímž je nějaká přírodní síla (vítr, voda, bouře apod.); iniciovaným dějem bývají často různé zvuky: (45) Fotograf cvakl spouští. (J. Škvorecký, Lvíče) (46) Hospodský zvonil sklenicemi v plechovém dřezu a usmíval se. (J. Trefulka - ČNK) (47) V té chvíli zašuměla kolem hedvábnou róbou krásná paní Skřivanová. (I. Olbracht) (48) Vítr bouchal otevřenými dveřmi. (překlad: G. Flaubert) (49) Kanadský vítr pokryl Michiganské jezero ledem. (zkráceno) (překlad: W. Faulkner - ČNK) Další doklady (seřazeno abecedně podle slovesa): Lehký vánek ... harašil kusem papíru ... (překlad: W. Styron) Co si hostitelé nadmuli fazolemi a přiopili, o to ať se taky postarají. (L. Zibura, Pěšky mezi buddhisty a komunisty) Celá zneklidněná vyklouzne z postele a zatáhne závěs, čímž ponoří pokoj do naprosté tmy. (M. Faber) […] strakapúd […] si oblíbil náš hromosvod a hned za svítání ho rozezníval mocnými údery zobáku. (I. Klíma, Moje šílené století, 459) Levinson vyšel na dvůr, a jak sestupoval se schůdků, řinčel o ně otlučenou japonskou šavlí. (překlad: A. Fadějev, Porážka) Vichr úpí a sténá a mrskaje dešťové kapky do okna, řinčí okenicemi, jako by je chtěl vypáčit. (J. Arbes) Šplouchal jsem vesly. (J. Škvorecký, Lvíče) […] vraní klusáci zazvonili podkovami o dlažbu […] (L. N. Tolstoj, Vzkříšení, 348) Mladý pár, který každý večer příšerně vrzal postelí […] (P. Hůlová) Zachrastila hrnky a třeskla nevlídně puklicemi. (E. Kriseová) Vzala klíče a zapraskala seschlou podlahou […] (I. Klíma) Hlídač zase hekl, zaskřípěl dvířky a vyšel ze zahrady. (L. N. Tolstoj, Povídky o válce a lidech, 295) Paní Skřivanová zašuměla sukněmi a zavoněla růžemi. (I. Olbracht) 5.3 Věty s nositelem děje Jako „nositele děje“ (ve specifickém smyslu) označujeme: (a) osobu (personický subjekt) nebo zvíře (animální subjekt), s níž/nímž se něco děje, aniž tato osoba/toto zvíře tento děj aktivně provádí (věty (1) až (3); (b) neživou entitu, která není dynamickou silou provádějící děj (srov. výše kap. 5.2 Věty s aktivním subjektem) (věta (3)) (vše ČNK): Pozn.: Na rozdíl od tradičního pojetí pokládáme za „děje“ i obsahy sloves jako spát, bdít, sedět, ležet apod. Za „děje“ nepokládáme obsahy sloves jako obsahovat, vyčnívat, vážit, měřit (ve významu ,mít váhu, míruʻ aj. (1) Babička spí. (2) Tom zmizel. (3) Slunce zapadlo. (4) Sníh roztál. (5) Rolničky zachřestily. Konkrétněji lze klasifikovat nepersonické a neanimální nositele děje jako (všechny číslované věty této kapitoly ČNK): (a) materiální přemístitelné objekty nebo součásti takových objektů; např.: dveře, kniha, kolo, obrazovka, opona, telefon, zámek: (6) Obrazovka ztmavla. (7) Zámek cvakl. (b) stavby a budovy a jejich části, např.: budova, hala, most, stadion, sál: (8) Budova chátrá. (9) Hala ztichla. (c) látky, např.: dřevo, sníh, voda, krev, ropa, plyn, vzduch: (10) Dřevo popraskalo, panty se vytrhly. (11) Krev zaschla na jejím klíně, ona však o to nedbala. (překlad: M. Waltari, Egypťan Sinuhet) (12) Vzduch voněl čistotou a svěžestí. (d) prostranství, např. náměstí, park (13) Náměstí pukalo ve švech. (A. Lustig) (e) děje, stavy, vlastnosti a jiná abstrakta, např. bitva, boj, bolest, déšť, domluva, hra, hudba, konkurence, krize, naděje, napětí, návrh, nervozita, nezaměstnanost, občerstvení, odpověď, pád, práce, pravda, představení, přípravy, slib, spor, strach, teplota, tradice, únava, válka, varování, vyšetřování, zájem, zdání, život: (14) Domluva probíhala telefonicky a volající iniciátor transakce měl irský přízvuk. (15) Teplota klesla pod bod mrazu. (16) Zdání klame. 5.4 Věty vyjadřující statickou relaci 5.4.1 Věty o existenci 5.4.1.1 Obecná charakteristika Pro vyjádření toho, že něco existuje nebo neexistuje, má čeština k dispozici kromě slovesa existovat ještě sloveso být. Např.: Spravedlnost existuje. Náhoda neexistuje. Bůh je. Strašidla nejsou. Okrajově referuje k existenci též sloveso mít. Např. V Praze máme Muchovo muzeum. (ČNK, zkráceno) Otázkou gramatiky je, za jakých komunikačních, syntaktických a jiných okolností se výroků o existenci či neexistenci užívá, které z obou sloves se při tom obvykle volí a o jaký způsob existence při tom jde. Gramatiky se naopak netýká otázka, zda je či není pravda, že něco existuje či neexistuje; tedy zda např. je či není pravda, že náhoda neexistuje a spravedlnost existuje. Problém existence, jak se odráží v gramatice češtiny, se týká: (a) charakteru existující či neexistující entity – tou může být (aa) abstraktní nebo „poloabstraktní“ entita: (např. podezření, symbol) – věta (1); (ab) instituce v nejširším pojetí (např. firma, stát, supermarket) – věta (2); (ac) lokalita nebo přírodní útvar (např. oblast, země, údolí) – věta (3);; (ad) člověk nebo zvíře – věty (4) a (5); (ae) materiální přemístitelný objekt (např. kniha) – věta (6); (b) existence v čase (např. v současnosti, nyní, dříve) – věty (7) až (10); (c) existence ve vymezené lokalitě (věty (2), (3) a (8), nebo existence bez lokálního vymezení (věty (1), (4) až (7), (9) a (10). (Všechny následující věty jsou z ČNK) (1) Stejně jako existuje velké množství symbolů, existuje také velký počet jazyků. (2) A v Keni dokonce existuje firma, která vyrábí automobily. (3) V pohoří Altaj existuje hora, která stále nemá své jméno. (zkráceno) (4) Copak existuje žena, která by odolala chlapovi, jako jsem já? (5) Existují ryby s trubkovitými pysky, jimiž vysávají samičkám jikry přímo z tlamy. (6) Existuje kniha, která vám změnila život? (7) Pravda je, že v současnosti existuje již málo básníků. (8) Takový zájem nyní existuje. (9) Dříve existovala mezi světem dětí a světem dospělých jasnější hranice. (10) V minulosti existovalo mnoho velkých multietnických měst. Korpusové statistiky ukazují, že věty o existenci něčeho/někoho se týkají z velké části abstraktních či „poloabstraktních“ entit (viz seznamy níže) a jen z malé části též ostatních kategorií entit vyjmenovaných výše v bodě (a). Je přirozené, že obvykle se hovoří o existenci něčeho v rámci určité lokality a/nebo společnosti (instituce, města, státu apod.) nebo v rámci Země (přírodní útvar apod.), výjimečně pak o existenci něčeho v rámci naší sluneční soustavy nebo celého vesmíru. Obecně tu hovoříme o lokalizaci existence či lokalizované existenci a činíme tak rozdíl mezi výroky o existenci „vůbec“ (viz např. věta (1) výše) a výroky o existenci v určité lokalitě (viz např. věta (2) výše). Výroky o lokalizované existenci odlišujeme od výroků o „čisté“ lokalizaci; tento protiklad ilustrují věty (11) a (12): (11) V Praze je Muchovo muzeum. (věta o tom, že a kde existuje Muchovo muzeum) (12) Muchovo muzeum je v Praze. (věta o tom, kde se nachází Muchovo muzeum.) Lokalizace může být vyjádřena explicitně (věty (2) a (3) výše), nebo je jen implikována smyslem věty a/nebo kontextem: věty (1), (4), (6), (7), (9) a (10) se týkají celé lidské společnosti; věta (5) se týká celé naší Země; ze smyslu a kontextu věty (8) plyne, že existence zájmu je omezena na určitou společnost, srov.: Vojáci přitom přiznávají, že profesionalizaci armády mohou urychlit hlavně proto, že v Česku již delší dobu panuje poměrně vysoká nezaměstnanost. „Bez zájmu o službu v armádě bychom náš plán provést nemohli. Takový zájem nyní existuje. Z tohoto kontextu je zřejmé, že věta (8) o existenci určitého zájmu implicite lokalizuje tento zájem do naší republiky. Mnohdy nemusí být ani z obsahu věty samé, ani ze širšího kontextu zcela jasné, zda se výrok o existenci týká lidské společnosti na celém světě, nebo jen třeba v Evropě, ve vyspělém světě apod. Např. věta (9) se může týkat právě jen Evropy či světa s vyspělou civilizací; tento rozdíl – celý svět vs. jeho část – nemusí být ovšem pro dané sdělení podstatný. Následuje seznam substantiv bezprostředně následujících po tvaru existuje (zařazeny nejsou kvantifikátory jako řada, spousta, množství, nespočet, bezpočet, minimum; do 50 dokladů v korpusu v8; v abecedním pořadí;): alternativa, Bůh, cesta, člověk, dohoda, doklad, dokument, domněnka, důkaz, důvod, fenomén, film, firma, fotografie, hranice, hrozba, hypotéza, instituce, institut, internet, kategorie, klub, kniha, koncepce, konkurence, korupce, láska, limit, metoda, místo, model, muž, myšlenka, mýtus, nabídka, naděje, nahrávka, napětí, nařízení, návod, návrh, názor, nebezpečí, norma, obava, oblast, obor, obrana, očkování, odhad, odpověď, okruh, ochrana, organizace, paragraf, peklo, plán, pocit, podezření, podpora, pojem, poptávka, pořadník, potenciál, potřeba, povinnost, pravděpodobnost, pravidlo, právo, precedens, presumpce, prevence, problém, projekt, prostor, program, propojení, předpis, předpoklad, představa, případ, příslib, přísloví, rčení, recept, rivalita, riziko, rovnováha, rozdíl, rozpor, řešení, sdružení, seznam, shoda, skupina, slovo, služba, smlouva, snaha, soubor, souvislost, spojitost, společnost, spolupráce, sport, spravedlnost, stát, statistika, strana, studie, svědectví, svět, svoboda, systém, šance, škola, tendence, teorie, termín, tradice, trend, trh, typ, vakcína, varianta, vazba, verze, vize, vůle, vyhláška, východisko, výjimka, vysvětlení, vztah, zájem, zákon, záměr, zápis, zařízení, závislost, záznam, země, způsob, žena, život. Seznam substantiv bezprostředně následujících po záporném tvaru neexistuje (do 50 dokladů, v abecedním pořadí): alternativa, cesta, člověk, dohoda, dokumentace, důkaz, důvod, evidence, firma, hranice, instituce, jistota, koncepce, konkurence, kontrola, léčba, legislativa, lék, mechanismus, metoda, místo, naděje, náhrada, návod, nebezpečí, norma, oblast, obrana, očkování, odpověď, odvolání, ochrana, omezení, omluva, plán, pojem, povinnost, právo, problém, projekt, prostor, předpis, recept, riziko, rozdíl, řešení, shoda, síla, situace, slovo, smlouva, souvislost, spojení, stát, studie, svoboda, systém, šance, trh, vakcína, varianta, vůle, vyhláška, zákon, záruka, zařízení, záznam, země, způsob. Z těchto seznamů lze odvodit, že o neexistenci něčeho se hovoří, resp. píše zhruba dvakrát méně často než o existenci něčeho. Navzdory tomu jsou do uvedené frekvence 50 dokladů v seznamu se záporným tvarem neexistuje četná substantiva, která v seznamu s kladným tvarem existuje nejsou obsažena; tučně jsou vyznačena substantiva, která po záporném tvaru neexistuje mají vzhledem ke tvaru kladnému nejméně dvojnásobný počet dokladů. Zdá se plausibilní, že častěji se hovoří o tom, že pro něco neexistuje evidence, jistota, legislativa, mechanismus, omluva či záruka, než o tom, že toto existuje. 5.4.1.2 Konkurence slovesa existovat a slovesa být I. Obecná charakteristika Jednou z funkcí polyfunkčního slovesa být je vyjadřovat, že něco existuje/existovalo (je/bylo) nebo neexistuje/neexistovalo (není/nebylo). Teoreticky lze postulovat, že sloveso existovat lze kdykoli nahradit slovesem být; např.: Náhoda je. Náhoda není. Spravedlnost je. Spravedlnost není. Realita současné spisovné češtiny je však taková, že obvykle více či méně silně preferujeme jedno z obou sloves. K výběru jednoho z těchto sloves viz níže. Částečné synonymie sloves existovat a být se někdy využije k stylizačnímu efektu: (13) Ty písničky jsou. Existují! (M. Kundera) Je závislost, kterou je možné překonat, abys dosáhl lepších výsledků. Z druhé strany existuje závislost, která tě zotročuje, pohlcuje, ničí tvůrčí svobodu. Protože sloveso být má nejčastěji funkci spony (Kristýnka je moc chytrá. Eva je učitelka. Maminka není doma. Matka byla uklízečka.), může potencialita této funkce blokovat možnost užít slovesa být existenciálně. Srov. (14a) Jak dlouho myslíte, že by tenhle svět existoval, kdyby kdekdo říkal pravdu? (ČNK) (14b) *Jak dlouho myslíte, že by tenhle svět byl, kdyby kdekdo říkal pravdu? (15a) Obě obce existovaly již několik staletí předtím. (ČNK) (15b) *Obě obce byly již několik staletí předtím. II. Konkurence ve větách kladných Konkurenci slovesa existovat se slovesem být ilustrují věty (16) a (17): (16a) Existuje nebezpečí, že do objektu bude v zimě zatékat. (ČNK) (16b) Je nebezpečí, že do objektu bude v zimě zatékat. (17a) Je nebezpečí, že dotace budeme muset vrátit. (ČNK) (17b) Existuje nebezpečí, že dotace budeme muset vrátit. Jak ukazují následující statistiky, mnohé nasvědčuje tomu, že výběr jednoho z obou sloves poukazujících na existenci/neexistenci něčeho, je podmíněn určitým spojením slov v konkrétních větách a také jejich aktuálním členěním, zejména tím, zda sloveso existovat následuje po substantivu označujícím entitu, o níž se činí výrok o existenci, nebo zda toto substantivum slovesu existovat předchází. V následující tab. 1 jde o slovní spojení, které může stát uprostřed nebo na začátku věty (PD = počet dokladů; násobek je číslo udávající, kolikrát je v dané větě sloveso existovat častější než sloveso být). Tab. 1: Slovní spojení Slovní spojení PD Násobek takové řešení existuje : takové řešení je 11 : 0 - existuje takové řešení : je takové řešení 6 : 1 6 alternativa existuje : alternativa je 77 : 9 8,6 existuje alternativa : je alternativa 304 : 29 10,5 obrana neexistuje : obrana není 54 : 6 9,0 neexistuje obrana : není obrana 77 : 125 0,6 nějaká spravedlnost existuje : nějaká spravedlnost je 25 : 6 4,2 existuje nějaká spravedlnost : je nějaká spravedlnost 75 : 69 1,1 žádné řešení neexistuje : žádné řešení není 26 : 25 1,0 neexistuje žádné řešení : není žádné řešení 25 : 27 0,9 Tyto statistiky ukazují obecně vysokou závislost volby jednoho z obou způsobů výroků o existenci jak na určitém slovním spojení, tak na aktuálním členění věty a jemu odpovídajícím slovosledu. AČ se přitom u různých slovních spojení projevuje různě: zatímco u spojení obrana neexistuje/není : neexistuje/není obrana se projevuje extrémně, u spojení žádné řešení neexistuje/není : neexistuje/není žádné řešení se neprojevuje vůbec. Srov. vybrané větné kontexty: V případě uprchlické krize prý ale žádné řešení neexistuje. Nehledejte řešení tam, kde žádné řešení není. "Jsem přesvědčen, že existuje takové řešení, které by splavnění řeky umožnilo a přitom respektovalo požadavky české i evropské legislativy v ochraně přírody," prohlásil ministr Miko. Je nějaké řešení, jak se dobrat solidní informace? Ano, domnívám se, že je takové řešení. Proti důlním otřesům podle expertů prakticky neexistuje obrana. Proti reklamě není obrana. Podobná disproporce je i v případě vět začínajících slovy V současnosti existuje řada / několik..., V současné době existuje řada / několik ... a Dnes existuje řada / několik .... Ukazuje to tab. 2: Tab. 2: Začátek věty Začátek věty PD Násobek V současnosti existuje řada : V současnosti je řada 30 : 0 - V současnosti existuje několik : V současnosti je několik 35 : 4 8,8 V současné době existuje řada : V současné době je řada 52 : 13 4,0 V souč. době existuje několik : V současné době je několik 66 : 10 6,6 Dnes existuje několik : Dnes je několik 30 : 4 7,5 Dnes existuje řada : Dnes je řada 47 : 27 1,7 Toto frekvenční rozpětí od poměru 30 : 0 po necelý dvojnásobek pravděpodobně není náhodné, nýbrž nejspíš odráží různou míru ustálenosti toho či onoho konkrétního spojení slov. Tato různá uzualita nemusí být odrazem rozdílu v jazykové reflexi způsobu existence té či oné entity. Srov.: V současné době existuje řada romských kapel. Dnes existuje řada statistik s přenými čísly. I dnes existuje řada lidí, kteří více než útlé kartě důvěřují platbě v hotovosti. Dnes je řada různých koníčků a zálib. Dnes je řada sportů, které jsme dříve neznali. Dnes je řada lidí, kteří žijí bez partnera a jsou tzv. single. Následující tab. 3 zahrnuje věty o dvou slovech, z nichž první je substantivum, druhé sloveso existovat nebo být; věta začíná velkým písmenem a končí tečkou. Tab. 3: Věta Věta PD Násobek Řešení existuje. : Řešení je. 21 : 0 - Obrana existuje. : Obrana je. 6 : 0 - Spravedlnost existuje. : Spravedlnost je. 5 : 0 - Alternativa existuje : Alternativa je. 4 : 0 - Zlo existuje. : Zlo je. 2 : 0 - Naděje existuje. : Naděje je. 4 : 4 1,0 Šance existuje. : Šance je. 7 : 16 0,4 Bůh existuje. : Bůh je. 2 : 6 0,3 Láska existuje. : Láska je. 1 : 6 0,2 Nulová doloženost vět s existenciálním je v první skupině vět neznamená, že takové věty jsou negramatické; jsou jen málo či méně obvyklé. Pokud např. syntagma řešení je není samostatnou větou, ale stojí po spojce, je doloženo: Chcete se podílet na snižování nezaměstnanosti ve volebním obvodu. Ale jak? Jsem přesvědčen, že řešení je. V některých větách s existenciálním je jde spíše o to, že něco je nebo není na daném místě a v daném čase k dispozici (zboží, peníze, práce, sníh) než o to, že to někde vůbec existuje; sloveso existovat se v takových větách neužívá: Zájem je. Práce je. Peníze jsou. Sníh je. Není sníh. Nejsou peníze. Srov.: Ve skanzenu totality na Václavském náměstí ožil duch normalizace [...] Banány nejsou a nebudou, zeptejte se po Novém roce, křičí na frontu lidí prodavač z obchodu Ovoce - zelenina. Není síla, je to křečovité, děláme chyby […] (= nemáme sílu) Není síla, není nálada, nejsou výsledky, nejsou vyhlídky. (= nemáme sílu, náladu, výsledky ani vyhlídky) Následující tab. 4 zahrnuje začátky vět, v nichž prvním slovem je sloveso existovat nebo sloveso být psané velkým začátečním písmenem a druhé je substantivum Tab. 4: Začátek věty Začátek věty PD Násobek Existuje vztah : Je vztah 28 : 0 - Existuje rovnováha : Je rovnováha 6 : 0 - Existuje souvislost : Je souvislost 68 : 1 68 Existuje kniha : Je kniha 51 : 1 51 Existuje názor : Je názor 189 : 5 38 Existuje záznam : Je záznam 48 : 2 24 Existuje hypotéza : Je hypotéza 44 : 2 22 Existuje hrozba : Je hrozba 32 : 2 16 Existuje obor : Je obor 11 : 1 11 Existuje závislost : Je závislost 11 : 1 11 Existuje pravděpodobnost : Je pravděpodobnost 122 : 16 7,7 Existuje způsob : Je způsob 282 : 38 7,4 Existuje podezření : Je podezření 2385 : 346 6,9 Existuje návrh : Je návrh 100 : 16 6,3 Existuje místo : Je místo 294 : 52 5,7 Existuje důkaz : Je důkaz 20 : 5 4,0 Existuje riziko : Je riziko 260 : 95 2,7 Existuje rozpor : Je rozpor 17 : 11 1,5 Existuje záměr : Je záměr 34 : 22 1,5 Existuje nebezpečí : Je nebezpečí 226 : 230 1,0 Existuje tendence : Je tendence 21 : 51 0,4 Existuje trend : Je trend 11 : 31 0,4 Existuje naděje : Je naděje 169 : 609 0,3 Existuje poptávka : Je poptávka 16 : 60 0,3 Existuje vůle : Je vůle 15 : 46 0,3 Existuje šance : Je šance 281 : 1245 0,2 Existuje předpoklad : Je předpoklad 102 : 864 0,1 Následují vybrané doklady dvojic vět s týmž substantivem (seřazeno podle velikosti násobku) dokumentující daný typ konkurence: Existuje názor, že romský problém je řešitelný na základě tzv. občanského principu. Je názor policie a státního zástupce, že šlo o úplatek. Existuje kniha, která vám změnila život? Je kniha, ke které se ráda a často vracíte? Existuje záznam, na němž se mezinárodní terorista Carlose loučí s důstojníky naší StB. Je záznam, že z výtěžku divadla bylo posláno 60 zlatých na stavbu Národního divadla v Praze. Existuje hypotéza, že sama Země je výsledkem srážky dvou planet. Je hypotéza, že to je proto, že jsou opravdu víc emocionální a více emoce prožívají. Existuje obor, kterému se říká archeogenetika. Je obor, který je k starším modelkám milosrdný? Existuje podezření, že Clintonovu předvolební kampaň financovala čínská tajná služba. Je podezření, že některé schválené projekty jsou v rozporu se zájmy republiky. Existuje návrh, který chceme ještě dopilovat. Je návrh, který schválila vláda. Existuje rozpor mezi vizemi architektů a provozem? Je rozpor mezi kázní a svobodou poslance? Existuje záměr vlády snížit počet celních úřadů. Je záměr snižovat zásluhy SSSR na porážce fašismu? Existuje tendence věřit, že by se měly přijmout určité univerzální hodnoty. Je tendence boj proti drogám proměňovat v boj proti svobodě a důstojnosti občanů. Existuje trend k přeměně služeb letové kontroly na nezávislé právní subjekty. Je trend mít třeba staré kolo po babičce. Existuje poptávka po vozech SUV […] Je poptávka po kvalitním bydlení. Existuje vůle k nápravě? Je vůle mezi politiky s tím něco dělat? Existuje předpoklad, že hladina FSH je přímý a citlivější indikátor stavu ovarií (ovarian age) než biologický věk. Je předpoklad, že inflace stoupne o tři procenta. Poměrně vyvážená je konkurence obou existenciálních sloves ve větách začínajících tvarem Existuje nebo Je, po němž následuji kvantifikátor několik, mnoho, řada a substantivní název kvantifikovaného jevu, i když i zde je rozptyl značný a závislý na charakteru kvantifikovaného jevu, jak ukazuje tab. 5: Tab. 5: Začátek věty Začátek věty PD Násobek Existuje několik studií : Je několik studií 36 : 0 - Existuje několik teorií : Je několik teorií 89 : 7 12,7 Existuje několik typů : Je několik typů 178 : 21 8,5 Existuje několik druhů : Je několik druhů 217 : 37 5,9 Existuje několik řešení : Je několik řešení 29 : 7 4,1 Existuje několik verzí : Je několik verzí 86 : 25 3,4 Existuje několik metod : Je několik metod 45 : 14 3,2 Existuje několik variant : Je několik variant 324 : 131 2,5 Existuje několik způsobů : Je několik způsobů 278 : 112 2,5 Existuje několik cest : Je několik cest 37 : 30 1,2 Existuje několik možností : Je několik možností 251 : 229 1,1 Existuje několik důvodů : Je několik důvodů 74 : 76 1,0 Existuje mnoho studií : Je mnoho studií 40 : 2 20,0 Existuje mnoho typů : Je mnoho typů 71 : 7 10.1 Existuje mnoho teorií : Je mnoho teorií 47 : 10 4,7 Existuje mnoho variant : Je mnoho variant 57 : 19 3,0 Existuje mnoho druhů : Je mnoho druhů 159 : 65 2,4 Existuje mnoho způsobů : Je mnoho způsobů 261 : 210 1,2 Existuje mnoho faktorů : : Je mnoho faktorů 33 : 43 0,8 Existuje mnoho důvodů : Je mnoho důvodů 99 : 171 0,6 Existuje mnoho možností : Je mnoho možností 52 : 103 0,5 Existuje mnoho lidí : Je mnoho lidí 54 : 271 0,2 Existuje řada studií : Je řada studií 59 : 2 29,5 Existuje řada metod : Je řada metod 28 : 6 4,7 Existuje řada způsobů : Je řada způsobů 107 : 27 4,0 Existuje řada příkladů : Je řada příkladů 28 : 8 3,5 Existuje řada variant : Je řada variant 33 : 10 3,3 Existuje řada možností : Je řada možností 94 : 38 2,5 Existuje řada důvodů : Je řada důvodů 66 : 37 1,8 Existuje řada teorií : Je řada teorií 54 : 37 1,8 Existuje řada případů : Je řada případů 36 : 29 1,2 Existuje řada firem : Je řada firem 35 : 31 1,1 Existuje řada lidí : Je řada lidí 35 : 137 0,3 Srov. tuto konkurenci ve větném kontextu: Existuje několik variant, jak ohřát Mars na teplotu přijatelnou pro lidi. Je několik variant, jak situaci řešit. Existuje mnoho způsobů, jakými dokáže láska mučit své oběti. „Je mnoho způsobů, jak milovat a mít rád,“ odpověděla zemdleně. Existuje řada způsobů, jak lze definovat demokracii. Je řada způsobů, jak mít rád. Pokud se hovoří o existenci něčeho v nějakém regionu či na celém světě nebo v celém vesmíru, užívá se preferenčně slovesa být; ukazuje to tab. 6: Tab. 6: Začátek věty Začátek věty PD Násobek V Česku existuje několik : V Česku je několik 25 : 39 0,6 Na trhu existuje řada : Na trhu je řada 75 : 180 0,4 V Evropě existuje mnoho : V Evropě je mnoho 8 : 21 0,4 V Praze existuje několik : V Praze je několik 16 : 49 0,3 Ve společnosti existuje : Ve společnosti je 28 : 146 0,3 Ve vesmíru existuje : Ve vesmíru je 8 : 36 0,2 Na světě existuje : Na světě je 444 : 2989 0,1 V Česku existuje mnoho : V Česku je mnoho 10 : 55 0,2 Na světě existuje mnoho : Na světě je mnoho 29 : 122 0,2 V Praze existuje mnoho : V Praze je mnoho 6 : 50 0,1 Srov. tuto konkurenci ve větném kontextu: V Praze existuje 11 stanic, které průběžné měří koncentrace oxidu siřičitého a oxidu dusíku. V Praze je několik mezinárodních škol, které navštěvují děti cizinců. V Česku existuje 150 obchodníků s elektřinou. V Česku je několik stovek obcí, které mají v názvu slovo Lhota nebo Lhotka. V Evropě existuje dokonce i svaz sochařů, kteří vytvářejí sněhové sochy. V Evropě je celá řada zinkoven různých typů, stáří, velikosti a geografického umístění. Na světě existuje 1200 druhů vodního melounu. Na světě je 14,6 milionu dolarových milionářů. Ve vesmíru existuje dosud nepoznaná síla, která působí jako brzda. (Blesk, 1998) Ve vesmíru je mnoho záhadných sil. Pokud se hovoří o tom, co existuje/je ve „společnosti“, může jít o celou lidskou společnost na Zemi, anebo o tu či onu společnost národní, státní apod., o níž je v daném textu řeč. V českých textech půjde nejčastěji o společnost českou. V těchto výrocích o existenci dominuje sloveso být. Srov.: výraz Ve společnosti referuje ke společnosti české: Pražáci pohrdají venkovany a venkovani, co nemají co do huby, nenávidí Pražáky. Ve společnosti je obrovská míra xenofobie. V souvislosti s letními povodněmi prezident řekl: "Ukázalo se něco nesmírně důležitého: když jde do tuhého, umíme tvořivě a pohotově spolupracovat a jsme schopni velké solidarity. Není tedy pravda, že žijeme v jakémsi eldorádu sobců. Ve společnosti je silná vůle k dobrým činům. Jde jen o to uvolňovat ji i tehdy, kdy nestojíme tváří v tvář katastrově.“ výraz Ve společnosti referuje ke společnosti některého cizího národa: Není pravděpodobné, že se situace v Irsku v dohledné době zlepší. [...] Ve společnosti je dusná atmosféra, lidé jsou ve stresu. Ve společnosti je velká pasivita. Lotyši přijali něco, co by jinde prostě neprošlo. výraz Ve společnosti referuje ke společnosti celosvětové: Takový svět ale není. Ve společnosti je řada velmi osvícených lidí. Hovoříme-li o tom, co existuje v našem životě, užíváme mnohem častěji slovesa být; např. V životě je spousta záhad a žádný psychiatra s tím nic nenadělá. V životě je spousta klamů. V životě je spousta věcí, nad nimiž nemáme kontrolu. V životě je před vámi hodně překážek, které musíte překonávat. V životě je málo náhod. V životě je tak málo radosti. V životě je kolem vás spousta závistivců. Podobný frekvenční rozptyl u obou konkurujících si sloves, jaký je v kladných větách oznamovacích, nalézáme i v kladných větách tázacích; ukazuje to tab. 7: Tab. 7 Začátek věty Začátek věty PD Násobek Existuje nějaký návod : Je nějaký návod 36 : 6 6,0 Existuje nějaký recept : Je nějaký recept 97 : 37 2,6 Existuje nějaký způsob : Je nějaký způsob 141 : 77 1,8 Existuje na světě : Je na světě 41 : 47 0,9 Existuje nějaký důvod : Je nějaký důvod 39 : 70 0,6 Existuje něco, co : Je něco, co 556 : 3559 0,2 Srov. tuto konkurenci ve větném kontextu: Existuje nějaký způsob, který učení cizích jazyků usnadňuje? Existuje nějaký způsob, jak přimět dítě k jídlu? Existuje nějaký recept, jak přinutit dlužníky platit? Existuje něco, co byste na sobě chtěli změnit? Je nějaký způsob, jak opět nastartovat mozek, abych v práci stačila kolegům? Je nějaký způsob, jak milování prodloužit a oddálit orgasmus? Je nějaký recept, jak negativní vliv skupinek bezdomovců na okolí omezit? Je něco, co byste na sebe nikdy nevzala? III. Konkurence ve větách záporných Také ve větách záporných je frekvenční distribuce sloves existovat a být závislá na charakteru entity, o níž se tvrdí, že neexistuje; ukazují to následující tabulky. Tab. 8 Začátek věty Začátek věty PD Násobek Neexistuje systém Není systém 33 : 0 - Neexistuje terapie Není terapie 16 : 0 - Neexistuje hranice Není hranice 15 : 1 15,0 Neexistuje předpis Není předpis 23 : 3 7,7 Neexistuje pravidlo Není pravidlo 18 : 3 6,0 Neexistuje právo Není právo/práva 16 : 1/2 5,3 Neexistuje způsob Není způsob/způsobu 190 : 39/1 4,8 Neexistuje mechanismus Není mechanismus 19 : 4 4,8 Neexistuje recept Není recept 31 : 9 3,4 Neexistuje slovo Není slovo/slova 16 : 2/3 3,2 Neexistuje zákon Není zákon 88 : 35 2,5 Neexistuje důkaz Není důkaz/důkazu 120 : 59 /4 1,9 Neexistuje možnost Není možnost 124 : 81 1,5 Neexistuje lék Není lék/léku 18 : 9/5 1,3 Neexistuje hráč Není hráč/hráče 15 : 7/5 1,3 Neexistuje země Není země 32 : 38 0,8 Neexistuje povinnost Není povinnost 24 : 36 0,7 Neexistuje záruka Není záruka 27 : 54 0,5 Neexistuje síla Není síla/síly 19 : 29/31 0,3 Neexistuje cesta Není cesta/cesty 19 : 42/256 0,1 Neexistuje důvod Není důvod/důvodu 190 : 8 403/240 0,02 Pozn. Některé věty začínající záporkou Není následovanou substantivem nejsou výroky o existenci; např. Není pravidlo, že chlap má větší autoritu než žena. – Není řešení nevolit. Jméno, které následuje po slovese být, má v takových větách funkci predikativa (predikativního substantiva) a může být i v instrumentálu: Není pravidlem, že, ... Není řešením nevolit. Následují vybrané doklady dvojic vět s týmž substantivem (seřazeno podle velikosti násobku) dokumentující daný typ konkurence: Neexistuje hranice, za kterou by Monika Štiková nebyla ochotná zajít. Není hranice mezi nocí a dnem; (K. Čapek, Krakatit) Neexistuje pravidlo, které by stanovovalo, jak dlouho má trvat soulož. Není pravidlo, z jakého příjmu má soud vycházet, ani pravidlo, jak z přijmu určit výživné. Neexistuje recept na úspěch. Není recept na kvalitní, krásný a dokonalý vztah. Neexistuje slovo, které by obsáhlo to, co k vám cítím, ale, mami a tati, díky. Není slovo, které by přesněji vystihlo jeho hlas. Neexistuje povinnost přijímat uprchlíky [...] Není povinnost rodit děti jen proto, že jste se narodila jako žena. Neexistuje lék bez vedlejšího účinku. Není lék bez nežádoucích účinků. Není léku bez možných vedlejších účinků. Neexistuje hráč, který by měl zavřené dveře do národního týmu. Není hráč, který by se do nároďáku netěšil. Neexistuje země bez diskriminace, uvádí Amnesty International. Není země, kde by zaměstnavatelé nepošilhávali po laciné pracovní síle [...] Neexistuje záruka, že se úspěšný podnikatel nemůže dostat do problémů. Není záruka, že s penězi budou umět hospodařit. Neexistuje síla, která by mě dostala do politiky. Není síla, která by zjednala pořádek. Není síly, která by tento proces dokázala zastavit. Neexistuje cesta, jak obejít pravidla výběrových řízení. Není cesta, jak zjišťovat příjmy nájemníků […] Není cesty zpět. 5.4.1.3 Existenciálně užité sloveso mít Jako synonyma k existenciálně užitému slovesu být nebo slovesu existovat se užívá též slovesa mít v 1. os. pl: (18a) V Praze máme krásné stavby s krásnými názvy – od Prašné brány až po Tančící dům. (ČNK) (18b) V Praze jsou krásné stavby s krásnými názvy – od Prašné brány až po Tančící dům. (19a) Nevíme, jestli ve vesmíru máme nějakou další planetu, která by byla podobná naší. (ČNK, vyňato z rámce souvětí a zkráceno) (19b) Nevíme, jestli ve vesmíru existuje nějaká další planeta, která by byla podobná naší. Ve větách typu (18a) až (19a) nejde o přivlastňování nějaké určité skupině osob (manželům, rodině, obyvatelům města či vesnice, sportovnímu klubu apod.). Pokud zde lze mluvit o nějakém přivlastňování, pak je to nejspíš přivlastňování všem lidem na Zemi. „Vlastníkem“ oněch staveb, o nichž se hovoří ve větě (13a), a taxikářů, o nichž hovoří věta (14a), nejsou jen Pražané, ale všichni obyvatelé Česka a potažmo celého světa. „Vlastníkem“ oné planety ve vesmíru, o níž hovoří věta (15a), by mohli být všichni obyvatelé Země nebo všichni „vesmířané“. Srov. dále: V Praze máme dvě obrovská sídliště, která se začala stavět v 70. letech prakticky současně: na Jižním Městě se začalo pracovat v roce 1967 a na Jihozápadním v roce 1968. V Praze máme jednu z největších sbírek synagogálních textilií na světě, a přitom je to pouhý zlomek bohatství, které tu existovalo. V Evropě máme jedinou zemi, která ještě trest smrti nezrušila, a tou je Bělorusko. Někde ve vesmíru máme dvojhvězdu - dvojici hvězd, které se obíhají navzájem. Hranice mezi skutečným přivlastňováním něčeho někomu, např. všem Evropanům, a poukazem na existenci oné entity v rámci dané lokality nemusí být zřetelná. Dobře to ilustruje následující kontext: „V Evropě máme 178 různých zbraňových systémů ve srovnání s 30 ve Spojených státech. Máme 17 typů hlavních bitevních tanků, zatímco Američané mají jen jeden. A v Evropě je víc výrobců vrtulníků než vlád, které by si je mohly koupit,“ napsali společně pro americký deník Wall Street Journal český premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) a předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. 5.4.1.4 Genitiv záporový Pokud popíráme existenci něčeho pomocí záporky není, nebylo, nebude, bývá název entity, jejíž existence se popírá, ve tvaru genitivu (vše ČNK): (20a) Není cesty zpět. (20b) Nebylo cesty zpět. (20c) Nebude cesty zpět. Často se popírá nikoli druh nějaké entity vůbec, ale jen entita určité vlastnosti; ta je vyjádřena atributem: (21) Není římského lidu (název románu J. Loukotkové) Srov. dále: V první lize není jednoduchých soupeřů! Není lepšího muže, než je můj otec. Není malých rolí. Není sportovního oddílu, který by čas od času neuspořádal nějakou tu náborovou akci. „ Není těžšího sjezdu, který bych mohla jet. Snad jen v Kitzbühelu jako předjezdec ,“ hlásí před drsnou zkouškou snowboardová mistryně světa v paralelním slalomu. Na jihu Čech není zapálenějšího trenéra stolního tenisu, než je on. Často se však užívá i nominativu a volba mezi nominativem a genitivem pravděpodobně závisí na řadě syntaktických i lexikálních okolností. Rozdíl je také stylový – genitiv má potenci být stylově vyšší, úzus však může stylový aspekt neutralizovat. Srov. (vše ČNK): (22a) Není lepší místo pro nákup vína než přímo u vinaře. (22b) Není lepšího místa, kde ochutnat současně lososa z chovu a žijícího volně. (23a) Asi není lepší cesta, jak poznat svět. (23b) A tak jsi snad poznala, že není lepší cesty, jak pochopit život, než studovat historii. (L. Fuks, Vévodkyně a kuchařka) (24a) Není lepší důkaz, že investice do vzdělání jsou během na dlouhou trať. (24b) Není lepšího důkazu, jak silným útokem Češi tuto vábnou zemi vzali. (25a) Není lepší pocit pro učitele, než úspěch jeho žáka a vědomí, že jeho žáci nebudou stát frontu před úřadem práce [...] (25b) „[...] Není lepšího pocitu než si odpoledne sednout ke kávě a zapálit si voňavou cigaretku," řekla 89letá žena z Prahy. (K záporovému genitivu u objektu děje viz kap. 9.2 Komplement) 5.4.2 Věty o identitě 5.4.2.1 Obecná charakteristika Základem větných struktur vyjadřujících identitu osob, věcí a jevů je predikátor být, který implikuje dva substanční aktanty v nominativním tvaru a vyjadřuje vztah totožnosti, ekvivalence (ekvativní být). Věty o identitě vyjadřují, že oba výrazy v 1. pádě mají tutéž referenci, tj. pojmenovávají tutéž entitu (objekt nebo jev), vztahují se k témuž předmětu řeči. Sloveso být odpovídá v takových konstrukcích matematickému operátoru „rovná se“: x je y / x = y. Jako věty o identitě chápeme věty typu: (1) Tohle je můj dům. (2) Paní ředitelka je ta vysoká paní u okna. (3) Přednosta kliniky je ten pán, co jsme ho potkali včera u výtahu. (4) Vitriol je kyselina sírová. (5) Kukla je vývojové stádium hmyzu mezi larvou a dospělým jedincem. (6) Bratr mého otce je můj strýc. Vzhledem k tomu, že vztah identity je vztah symetrický, jsou výrazy v obou nominativních pozicích vzájemně zaměnitelné. Se změnou jejich lineárního postavení ve větě se zpravidla mění i jejich hodnocení gramatické (jejich větněčlenské funkce). K výrazu v iniciační pozici věty se pak přistupuje jako k výrazu s funkcí podmětu, což vyplývá z charakteristik aktuálního členění výpovědi (k němu viz 4. díl), z bezpříznakového postavení tématu věty na začátku výpovědi (při objektivním, bezpříznakovém slovosledu) a z převažující korelace podmět – téma. Porovnejme následující věty (7) a (8): (7) Ta vysoká blondýnka je Jana Nováková. (8) Jana Nováková je ta vysoká blondýnka. Tématem věty (7) je výraz ta vysoká blondýnka, zatímco vlastní jméno má ve větě funkci rématu (jádra výpovědi). Větou mluvčí pojmenovává jednu z přítomných osob – ženu vysoké postavy se světlými vlasy. Věta (7) může být tedy odpovědí na potenciální otázku Kdo je ta vysoká blondýnka? Tématem věty (8) je naopak výraz Jana Nováková, zatímco výraz ta vysoká blondýnka má funkci rématu. Mluvčí svou výpovědí identifikuje mezi přítomnými osobami tu, která se jmenuje Jana Nováková, a to jejími nápadnými rysy, které ji odlišují od ostatních přítomných osob. Věta (8) může být tedy odpovědí na potenciální otázku Která z přítomných žen je Jana Nováková? Identifikační věty (7) a (8) se liší pouze tematicko-rematickou stavbou (svým aktuálním členěním), signalizovanou lineárním pořadím slov (slovosledem). 5.4.2.2 Typy vět o identitě Věty o identitě jsou dvojího druhu. U prvního typu, které dokládají příkladové věty (1) – (3), jde primárně o identifikaci jedinečné entity v rámci množiny entit různého druhu, její vyhledání a poukázání na ni. Ve strukturních pozicích věty stojí proto singulární výrazy s individuální referencí – vlastní jména, obecná jména ve spojení s deiktickými výrazy (tento, támhleten) nebo jednoznačné výrazy deskriptivní. V případě deskripce přitom nemusí jít o vlastnosti podstatné a stálé, ale i o vlastnosti nahodilé a proměnlivé. Proto věta v jednu chvíli pravdivá, může být v následující chvíli nepravdivá. Její pravdivost a použitelnost jsou vázány na komunikační situaci (obecně na momentální stav světa). Srov.: (9) Paní ředitelka je ta vysoká paní, co stojí u okna. Vlastně ta, co si právě sedla. Srov. např. následující korpusové doklady: Tohle je mapa Čech. To modré je voda. Řeky, rybníky, potoky. Tohle je rybník Bezdrev. Nad ním je zámek Hluboká. Během rekonstrukce bytu si všichni vybrali barvy do svých samostatných pokojů. Můj je ten, co je vymalovaný oranžově. „Koho to máš s sebou?“ „To je moje manželka. Zůstane tady se mnou.“ Tenhle muž je princ Lucius. U druhého typu vět o identitě (věty (4) – (6)) jde primárně o konstatování významové shody dvou různých jazykových pojmenování, o vyjádření jejich referenční totožnosti. Denotátem může být jak jedinečný objekt, tak i více či méně obecný pojem. Ve strukturních pozicích takových vět se objevují typicky různojazyčné ekvivalenty (Break je přestávka), tautonyma (Oukrop je česnečka) nebo termín a jeho definice (Ortopedie je lékařský obor zabývající se vrozenými a získanými vadami a chorobami podpěrného a pohybového ústrojí.) Srov. např. následující korpusové doklady: Po Kukačce neštěkl pes a zapadla mezi stovky a tisíce podobných titulů. Dokud se tedy „náhodou“ nezjistilo, že Robert Galbraith je ve skutečnosti J. K. Rowlingová. Hypofýza je žláza s vnitřní sekrecí, která je zavěšena tenkou stopkou pod spodinou třetí mozkové komory. CT je počítačová tomografie. Namísto ekvativního slovesa být se pro vyjádření identity užívá také explicitního výrazu je totéž co / je totéž jako: Srov. např. následující korpusové doklady: Rozárium je totéž co růžová zahrada. Všichni studenti geologie zcela jistě vědí, že minerál je totéž co nerost. Zálohovat je totéž co kopírovat data z pevného disku na nějaké jiné médium. Dva tisíce metrů je totéž jako dva kilometry. Formulace s totožnostním zájmenem ale v přirozeném textu ne vždy vyjadřuje skutečnou identitu pojmů. Větou s výrazem „být totéž co / jako“ myslí mluvčí často pouhou analogii, funkční či jinou podobnost, výskyt nějakých společných rysů. Nezřídka je takové formulace užito v nadsázce nebo ironii. Srov. např. následující korpusové doklady: Sosák u hmyzu je totéž co ústa u lidí. Oficiální fotka je totéž co tiskové prohlášení. Kvalitní kabelka – to je totéž jako kvalitní parfém. Ohřívat si vodu elektřinou je totéž jako krájet máslo motorovou pilou. Týmž způsobem se pro vyjádření (často ironicky chápané) analogie či podobnosti užívá hovorového výrazu „být to samé jako“. Srov.: Anglická high school je to samé jako naše střední škola. Vytváření kuřáckých sekcí v restauracích je to samé jako vyčlenění močících sekcí v plaveckých bazénech. 5.4.2.3 Tautologické věty Zvláštním typem identifikačních vět jsou věty tautologické. V obou valenčních pozicích přísudku být je v takových větách týž výraz. Tím je nejčastěji morfologické substantivum, potenciálně rozvité shodným i neshodným přívlastkem, méně často také substantivizované adjektivum, případně substantivizovaný výraz povahy zájmenné, příslovečné nebo částicové. Srov.: Praha je Praha. Nejkrásnější město, kde jsem zatím byl. Ale je to jako v každém sportu, talent je talent, ale do konečného úspěchu se vše dotáhne jen osobní pílí. Jsem spokojený, zlatá medaile je zlatá medaile, navíc s tak dobrým časem. Svíčková je svíčková. Na tu mám po návratu z ciziny chuť nejčastěji. Znám spoustu krásných míst u nás i v Evropě, ale jak říkám, doma je doma. Výchova musí být jednoznačná. Ano je ano a ne je ne. V tom musí být oba rodiče zajedno. Veškerá informativnost tautologických vět je dána jejich implikovaným významem, informace sdělená na rovině výslovně řečeného (to, co mluvčí skutečně řekl), je triviální (x = x). Při zohlednění kontextu a mimojazykových faktorů se z explicitně řečeného vyvozuje informace implicitní (to, co mluvčí výpovědí myslel). Tak větou Talent je talent může mluvčí vyjádřit úctu někomu, kdo projevil mimořádné schopnosti (‘Je to talentovaný člověk’), větou Papírová kniha je papírová kniha sdělit své osobní preference (‘Dávám přednost papírové knize před elektronickou’), větou Máma je máma zdůraznit význam rodičovské role (‘Máma je nenahraditelná’), apod. (Podrobně k tautologickým větám viz 4. díl) 5.4.2.4 Identifikace vs. kvalifikace Sloveso být, které je základem identifikačních struktur, je obecným relátorem, vyjadřujícím nejen vztah identity, ale také existenci (Jsou i čestní a spravedliví lidé.), lokalizaci (Babička je na zahradě) a kvalifikaci (vlastnost subjektu nebo třídu, do které patří: Lukáš je líný; Okoun je ryba.). Různost vztahů mezi podmětem a verbonominálním přísudkem se při užití téhož relátoru (slovesa být) vyjadřuje (alespoň částečně) pádovou formou predikačního jména. Ve větách o identitě je obligatorní formou substantiva forma nominativní. Čím vzdálenější je propozice významu identity (ve smyslu ztotožnění) a čím více se blíží naopak významu kvalifikačnímu (vyjádření vlastnosti), tím pravděpodobnější je možnost použít vedle tvaru nominativního i tvaru instrumentálového. Užitím 1. pádu se obsahy výrazů v jednotlivých pozicích v širokém smyslu ztotožňují, užitím 7. pádu se na úkor vztahu identifikačního posiluje vztah kvalifikace nebo klasifikace. Větu (10) chápeme primárně jako větu o identitě, lze ji však interpretovat i jako větu o vlastnosti, což je posilováno potenciální formulační obměnou s instrumentálovým tvarem substantiva (věta (11)). (10) Vedoucí je ten blonďák v červeném tričku. (11) Vedoucím je ten blonďák v červeném tričku. Hranice mezi větami o identitě a větami o vlastnosti proto může být neostrá a interpretace v tomto smyslu nejednoznačná. Srov. uplatnění nominativu a instrumentálu v následujících korpusových dokladech: Lepek je bílkovinný komplex obsažený v povrchové části obilných zrn. Ano, lepek je nepřítel číslo jedna. Lepek je zátěží i pro ty, kteří celiakií netrpí. EKG je přístroj, který citlivě snímá elektrickou aktivitu srdce v čase. EKG je jednoduché vyšetření, při kterém lékař zjistí váš srdeční rytmus. EKG je nedílnou součástí základního monitorování všech pacientů. 5.4.3 Věty o vlastnosti 5.4.3.1 Obecná charakteristika Základem větných struktur vyjadřujících vlastnost nějaké entity je složený, slovesně-jmenný predikát tvořený určitým tvarem slovesa být a jmenným výrazem, nejčastěji v nominativu nebo instrumentálu, méně často v jiném pádě (prostém nebo předložkovém). Subjekt má v takových větách roli nositele vlastnosti (v širokém slova smyslu), která je vyjádřena predikativním jménem: (1) Kateřina je statečná. (2) Děti u nás byly šťastné. (3) Ty jsi vážně nemehlo. (4) To, co říkáš, je pravda. (5) Naše cena je nižší než u jiných prodejců. (6) Migrace je jedním z největších tahounů ekonomického růstu. (7) Nové angažmá bylo pro mě krokem do neznáma. (8) Dívka byla štíhlé a vysoké postavy. (9) Zima v Česku je na draka. 5.4.3.2 Typy vět o vlastnosti Vlastnost vyjádřená predikativním jménem (jmennou frází) a predikovaná subjektu věty může být různého druhu. I. Vlastnost jako kvalitativní rys Vlastnost jako vnitřní nebo vnější kvalitativní rys nebo soubor kvalitativních rysů subjektu, často spojená s jeho hodnocením, bývá vyjádřena primárně adjektivem. Srov. následující korpusové doklady: Celá rostlina je prudce jedovatá. Byl do mě po uši zamilovaný. Ta nejmenší je nejroztomilejší. Hrozny už jsou zralé, přesto ještě se sklizní chvilku počkáme. Staré kachle už se nedaly použít, byly popraskané. Adjektivum s valenční schopností přitom bývá doplněno dalším členem, jehož formu určuje. Srov.: Na menší části ulice už je položena nová dlažba, zbytek je plný děr. Takový chlap je schopný všeho. Jako obvykle byl zabraný do práce. Odmala byla zvyklá na tvrdou práci. Severomoravská vesnice Nošovice byla pověstná svým pivem a prvotřídním nošovickým zelím. Vlastnosti predikované subjektu věty se mohou zmnožovat v přísudku několikanásobném. Srov.: Mlha kolem něho se rozplyne, všechno je zřetelné a ostré. Cesta z Říma sem je daleká a obtížná i nebezpečná. Šatny pro herce jsou prostorné, čisté a pohodlné. Zapálená svíčka je sice hezká, ale taky nebezpečná. Nevím, jaký je třeba při politických jednáních, ale tady byl uvolněný, veselý, optimistický, zábavný. V pozici predikativa se může objevit adjektivum v zásadě jakéhokoli druhu s výjimkou velké většiny dějových adjektiv derivovaných z přechodníků (panující, letící, vyběhnuvší, uvěřivší ad.), pokud se taková jména nelexikalizovala jako adjektiva kvalitativní (vynikající, rozhodující, vyhovující). Srov. nepřijatelnost věty (10b) oproti uzuálnosti věty (11b): (10a) Osamělý racek letí kolem břehu. (10b) *Osamělý racek je letící kolem břehu. (11a) Dosavadní prostory už nevyhovují. (11b) Dosavadní prostory už jsou nevyhovující. (K přísudkům typu je spící viz oddíl III, kap. 2.3.3.2) Druhou výrazovou formou predikativa vyjadřujícího kvalitativní vlastnost subjektu je substantivum. Může být v pádu prostém (Honza je smolař) i předložkovém (Ozdoby jsou z papíru). V případě předložkového pádu jde často o vyjádření frazeologické. Srov. následující korpusové doklady: Táta mě varoval, že můj nastávající je mizera. Její první manžel byl blonďák. Všechno je to nesmysl. Je možná opilec, ale není to žádný skrblík. Syn Martin je po tátovi, Honzík spíš po mámě. Teta a strýc už jsou v letech. Civilizace je na huntě. I predikativní substantiva vyjadřující vlastnosti (a hodnocení) mohou být zmnožena ve vztahu souřadnosti v několikanásobném přísudku. Srov.: Celé to prohlášení je blábol, snůška lží a pomluv. Byl to silák a tvrdý chlap, proto jsme závod pojmenovali po něm. Tatínek prohlásil, že místní farář je vzdělanec a nadto velice sympatický muž. Taková hra je spíš k pláči než pro zasmání. II. Vlastnost jako kvantitativní rys Základem vět vyjadřujících kvantitativní vlastnost nějaké entity, tj. vět vypovídajících o počtu nebo množství něčeho, je určitý tvar slovesa být doplněný číslovkovým výrazem. Výraz, jemuž je kvantitativní vlastnost přisuzována (o jehož počtu, množství se mluví), je buď v nominativu (Ženy tam byly dvě) nebo v genitivu, tzv. numerativu (Žen tam bylo pět). Srov. následující korpusové doklady: Kandidát bude zřejmě jen jeden. Patra tam byla tři. Pákistánské úřady se domnívají, že pachatelé byli tři až čtyři. Zájemců o členství je přes tisíc. Výslechů bylo nespočet a byly ponižující. Lidí tu byla hromada a byli opravdu skvělí! III. Vlastnost jako členství ve třídě Třetím typem vět o vlastnosti jsou věty charakterizující subjekt jako člen nějaké třídy, tj. množiny jednotlivin vyznačujících se společným rysem / společnými rysy. Základem takových vět je určitý tvar slovesa být ve spojení se substantivem pojmenovávajícím danou třídu, do níž předmět řeči patří. V pozici podmětu věty může být: (a) jméno referující k nějaké podmnožině množiny pojmenované predikativním substantivem (jmennou frází). Predikativum je v takových případech typicky hyperonymem (slovem nadřazeným) k jménu v podmětové pozici: Kotrč je houba. Šalmaj je hudební nástroj. Bublinatka jižní je masožravá rostlina. Achát je polodrahokam. Pstruh obecný je sladkovodní ryba. Pivo je alkoholický nápoj a alkohol do značné míry omezuje využitelnost vody. (b) singulární výraz referující k jednomu konkrétnímu členu třídy pojmenované predikativním jménem. V pozici podmětu je v takových případech typicky vlastní jméno, může jím být ale i výraz deiktický nebo individuálně deskriptivní: Tomáš je můj žák. František Tichý byl český malíř. Stella je retrívr. Tento člověk je počítačový odborník. Manžel je Španěl. Autor je zaměstnancem Ústavu mezinárodních vztahů. 5.4.4 Věty o přináležitosti 5.4.4.1 Obecná charakteristika Základem větných struktur vyjadřujících přináležitost jsou predikátory vyjadřující vlastnění, držbu, správu, opatrovnictví, tedy slovesa typu mít, vlastnit, nést / nosit, chovat, náležet, patřit, příslušet, ale i predikátory s perspektivou komplementární, slovesa typu postrádat, nedostávat se (čeho), scházet. Tyto predikátory implikují dva substanční aktanty (v nominativu a akuzativu / genitivu, resp. v dativu, nebo jiném nepřímém pádu podle valence slovesa či v závislosti na předložce). Věty o přináležitosti vyjadřují, že ,něco / někdo (k) někomu / někam patří‘ (přičemž sama modifikace sémantickosyntaktické platnosti přeložkou naznačuje netriviálnost vztahu). Jako vlastnický vztah se ztvárňuje i široký okruh vazeb zahrnujících rovněž entity povahy abstraktní. Jádro vět o přináležitosti tvoří věty typu: (1) Mám chalupu u lesa. (2) Tohle území patří nám. (3) Nevlastním žádné klenoty. (4) Co přísluší obci, bylo inventarizováno. (5) Papeži náleží bílá klerika, bílý opasek a bílá čepička. (6) Od jara nosí pod srdcem děťátko. (7) Věž nese baňatou kopuli s makovicí a křížem. Mnohoznačnost sloves ve funkci predikátorů vět o přináležitost se projevuje řadou sémantických nuancí jazykového ztvárnění vlastnického vztahu. Jako věty o přináležitosti lze tedy chápat rovněž struktury vyjadřující volnější, abstraktnější vztahy analogické předchozím: (8) Mám tady podnájem. (9) Máte krásnou kuchyň, tu jste navrhovali sami? (10) Věra má ve vlasech zelený melír. (11) Hlas má nízký a monotónní. (12) Mám trochu strach z večera. (13) Omáčka nemá ani pokojovou teplotu. (14) Při sobě nosím kapesní nůž a baterku. (15) Oba si neseme břemena po našich předcích. (16) Tak co mi neseš za novinky? (17) Projekt nese název Edison. (18) Oděv v sobě nesl živočišnou vášeň džungle. (19) Slavnostní pokrm k svátkům patří. (20) Pes patří k člověku, kočka k domu. (21) Nepříslušelo jim velkolepé gesto (22) Fyzikální realita nepřísluší bodu v prostoru ani časovému okamžiku, pouze události. (23) Takzvaný pastýřský klobouk nosí kněží a biskupové, červený přísluší papežům. 5.4.4.2 Pojem přináležitosti a posesivity I. Obecná charakteristika Posesivita v užším smyslu se tradičně chápe jako držba, jako předmětné vlastnictví, vyjadřované větnými strukturami typu Sedlák má pole. Protože samo vlastnění je vztahem fakticky i pojmově přirozeně vágním, zpřehledňuje se tento vztah rozlišováním na vlastnictví přirozené a vlastnictví vzniklé vůlí, vlastnictví zcizitelné a nezcizitelné (přičemž zcizitelnost, ať dobrovolná či násilná, je opět kritériem relativním), a na vlastnictví konkrétní a abstraktní. K ověření předmětného vlastnictví slouží sémantické operace, jejichž výsledkem jsou struktury konverzivně opozitní: (24) Sedlák má pole. (25) Pole je sedlákovo. Větně vyjádřený vztah vlastnictví či obecnější vztah přináležitosti může mít ekvivalent v kondenzované syntagmatické formě se závislým posesivním adjektivem (otcova hůl), s genitivním substantivním přívlastkem (hůl otce), do jisté míry i s druhově relačním adjektivem (otcovská přízeň), volně přecházející ve vlastnostní charakteristiku. S oporou v transpozičních testech provázených posouzením významové ekvivalence se jako specifické případy posesivity vyčleňují: (a) vztahy těla a jeho částí kůň má hřívu / hříva koně / koňova hříva / koňská hříva Obdobně i vztahy oděvů a jejich částí: košile má (dlouhé) rukávy / rukáv košile / košilový rukáv (b) vztahy celků a částí obecně: akát má (vonné) květy / květ akátu / akátový květ (c) vztahy příbuzenské, pracovní a společenské: tesař má syna / tesařův syn / syn tesaře / tesařský syn stádo má (svého) vůdce / vůdce stáda Povaha posesivního vztahu slábne v relaci původce činnosti a činnosti samé: Student usiluje o stipendium / studentovo usilování/úsilí / usilování/úsilí studenta / studentské usilování Obecně povaha posesivního vztahu slábne v širších, volnějších asociačních vazbách, vyjádřených alternativně mj. právě nominalizacemi (k nim viz podrobněji oddíl II. kap. 1): (26a) Obor má výtečnou pověst. (26b) O oboru se povídá jen v dobrém. (26c) Pověst oboru je dobrá. K posesi a šířeji k přináležitosti volněji poukazují i konstrukce s akuzativním předmětem a se závazným dativem coby výrazem malficientu (malfaktoru) či beneficientu (benefaktoru), totožného v tomto případě s disponentem, resp. posesorem: (27) Poškrábal si předloktí. (tj. ,sám sobě svá‘) (28) Opravil mu hodinky. (tj. ,jemu jeho / pro něj‘) (29) Polil mu nohavici. (tj. ,nohavici jeho kalhot‘) Přináležitost v širším smyslu zahrnuje mimo držbu (vlastnictví) i vztah věnování, přiřčení, zasvěcení, určenosti, adresátství a vztahy obdobné – kupř. prostorové; prostorově přináležitostní věty volně přecházejí ve věty o lokalizaci, resp. naopak. Univerzální kognitivní model se tak přirozeně uplatňuje i na vztahy analogické, strukturně blízké. II. Sémantické odstíny přináležitosti Z výše uvedených sloves, jež zastávají funkce predikátorů vět o přináležitosti, je dominantní výrazně polysémní slovesa mít. Komplementární perspektivu vlastnění a přináležitosti (s dalšími sémantickými odstíny) zprostředkovává sloveso patřit, významově specifičtější, přesto rovněž polysémní. (30a) Drozd má hnízdo vymazané hlínou. (30b) Hnízdo vymazané hlínou patří drozdovi. Obě centrální slovesa mohou současně sloužit k ověření povahy vztahu vyjádřeného jinými slovesy ze sémantických polí ,vlastnění‘, ,přináležitost‘. Pro verbum mít eviduje Slovník spisovného jazyka českého (dále jen SSJČ, 1960) a Slovník spisovné češtiny (dále jen SSČ, 1994) zhruba jedenáct významů se společnými sémy vlastnění. Pro sloveso patřit je to jeden význam ze tří až čtyř (Dům patří matce.). Druhý z nich, potenciálně také spadající pod široce chápanou přináležitost – totiž význam kategoriálního zařazení ,náležet ke třídě jevů‘ (Včela medonosná patří mezi blanokřídlý hmyz.) – je zpracován v kapitole Věty o vlastnosti. Další sémantický odstín téhož významu – ,příslušet místně‘ – je analyzován v kapitole Věty o lokalizaci. Následují zjednodušené ilustrační příklady užití s průnikem slovníkových explikací a korpusovými doklady pro sloveso mít: 1. mít = ,držet ve vlastnictví, držet jako svůj majetek, být majitelem, vlastnit‘ - Mám mnoho knih.; Nemám drobné peníze; ,být ve vlastnictví někoho, náležet někomu‘ – ,domek patří matce. S manželem máme firmu na pořádání koncertů. Měla snubní prsten s diamantem. 2. mít = ,držet v užívání, spravovat, disponovat‘ – Máme nájemní byt; V domě mají společnou pračku.; Zboží máme na skladě. Shodná perifráze: Mně patří tato skříňka. Za domem máme park s rybníkem, spousty dětských hřišť v okolí. Pod televizí mám v přihrádce videorekordér. 3. mít = ,držet v moci, ovládat‘ – Povstalci měli celé území.; Dlouho ho hledali, ale už ho mají. – shodná perifráze: Vzácným hostům patří přední řady. 4. mít = ,držet, třímat, nést, nosit‘ – V ruce měl tašku.; Dítě má v náručí. Měl ruce v kapsách, na sobě měl kabát, šátek měl na krku.; Má nohu v sádře. Přechod k vyjádření lokalizace a vlastnosti: mají oprýskanou omítku – jsou oprýskané Na krku měla řetízek se zlatým medailonkem. Teď má oči otevřené a zaměřené na obzor. Domy mají oprýskanou omítku. 5. mít = ,držet při sobě nebo ve své blízkosti, přechovávat, uchovávat‘ – Šaty mám ve skříni.; Má slzy v očích. Od rána neměl nic v ústech. Oscilace mezi vyjádřením přináležitosti, lokalizace a vlastnosti. Naši předkové věřili, že strom a člověk mají duši. Pokud máte pleť s teplým zlatavým nádechem, ještě to podpoří teplý tón barvy vlasů. V očích má však opět smutek. 6. mít = ,pravidelně dostávat, získávat, nabývat‘ – Má dobrý plat.; V menze máme teplé večeře. Lidé mají vyšší reálné příjmy. Je jí padesát let a má rentu tři sta eur. 7. mít vyjadřuje existenci někoho, kdo je v příbuzenském, společenském vztahu k někomu; zplodit, porodit – Mám dva bratry.; Ještě mám oba rodiče.; Děvče má ženicha.; Mají spolu dvě děti. – Teď mám doma šest chlapů! Doma mají dva psy, kočky, papouška a králíka. Rodina měla tři členy. 8. mít = ,být ve styku, zpravidla přátelském‘ – Nechci s ním nic mít.; Co spolu máte? –. Absolutně mě nenapadlo, že bych s ním mohla něco mít. Hráli jsme v jeho dramatických pokusech, máme s ním spoustu krásných zážitků. 9. mít vyjadřuje, že něčeho je dostatek., že nechybí příležitost – Mám co číst.; Mám co dělat, nenudím se.; Nemá koho navštívit.; Já mám kam jet! –. Má moc práce. Zase budete mít spoustu elánu. Máte málo problémů? 10. mít = ([o věci)] ,obsahovat něco, být něčím vybaven‘ – Lednička má velký mrazící prostor; Dům má prádelnu. Celý dům má vnitřní příčky a vnitřní plochu obvodové stěny vyzděné z nepálených cihel. Na škole máme celkem dvaatřicet počítačů. 11. slouží k vyjádření pocitů, poznatků, stavů, vlastností – Mám hlad a žízeň.; Měl horečku. Máme trápení.; Máš čas?; Mám radost.; Mám na něj zlost.; Měl bych zájem.; Mám naději?; Mám pravdu!; Mám smůlu.; Máme pochopení pro tvé zájmy.; Měj trpělivost!; Nemá stání.; Mám na starosti babičku.; Máš na mysli toto?; Mám v úmyslu odjet.; Město má starobylý ráz. Podle toho, co píšete, z ní máte strach. Má zlomenou nohu. Měli jakýsi skrytý a tajný plán. Měli za sebou vojnu. V neděli má člověk klid a čas. Pak jsme měli v plánu stanout na nejvyšším vrcholku Hokkaida. Můj syn má astma. Vedle sloves angažovaných ve funkci predikátoru a převládajícího smyslu vět slouží jako argument nevětné způsoby vyjádření posesivity - individuálně přivlastňovací adjektivní shodný atribut (ježkovy bodliny), neshodný substantivní atribut genitivní (bodliny ježka), popř. druhově přivlastňovací (široce relační) shodný adjektivní atribut (ježčí bodliny), směřující už k vlastnostní specifikaci. Věty o kategoriální příslušnosti víceméně vzdorují pokusům o smysluplnou transpozici v syntagmatické vyjádření posesivity (ze šelem lev; třešeň coby peckovice), jsou pojednány v kap. 5.4.3 Věty o vlastnosti. 5.4.5 Věty o lokalizaci 5.4.5.1 Vymezení Hranice mezi sémantickými větnými typy nejsou ostré: Věty o lokalizaci plynule navazují na věty o vlastnosti (Cesta vede lesem – [Je to] lesní cesta), právě tak ale i na věty o přináležitosti (Na chodidlech se nachází množství reflexních bodů; Kolenní čéška je vsunuta do šlachy čtyřhlavého svalu stehna. Praděd se nalézá v národní přírodní rezervaci.). Pomezní je i povaha vět existenciálních a okolnostně existenciálních (Na Kutnohorsku jsou bouřky – [Bouřky ]jsou na Kutnohorsku / Jsou bouřky, [a to na Kutnohorsku];[ ]analogicky lze přistupovat i k větám typu Největší sněhová pokrývka leží v okolí Pradědu.; Nejvíce narkomanů se v České Lípě objevuje u parku. Srov. i časoprostorově přípustkové určení typu Humor byl i v Osvětimi, humor existuje i po Osvětimi s významem ,v čase a za podmínek internace, navzdory jim‘. Mezní charakter vět sledujeme u struktur závislé predikace (u tzv. vět vedlejších), zhusta plnících jiné syntaktické funkce – typicky funkci věty přívlastkové: Starostové obcí, kterými železniční trať prochází, mají zájem na jejím zachování – ,starostové obcí s tratí‘. Mimo základní prostorové dvou- nebo trojdimenzionální začlenění stavu (Jihozápadně od Plzně leží obec Hradec) mohou tyto věty vyjadřovat prostřednictvím místa i zařazení časové – tedy ve výsledku čtyřdimenzionální, časoprostorové (I v Terezíně jsme zůstaly samy sebou) a s hojným využitím metafory prostoru také relace abstraktní (Spočinul v neřešitelných problémech). Postavení vět s okolnostním (lokálním, resp. lokálně-temporálním) určením, jež podmiňuje platnost celé výpovědi, je otázkou, a to zejm. tehdy, je-li situováno do jádra výpovědi (Na hřišti jsem se cítila hodně dobře. Líp jsem se cítila v Londýně.). Nejde v pravém slova smyslu o věty o lokalizaci, ale o věty lokálně podmíněné. Postižení sémantiky predikátů včetně jejich potenciální (ne)aktuální platnosti (vítr tu vane od jihu, od okna táhne ,trvale směřuje‘, řeka přitéká ze severu ,směřuje tamodtud‘), jakož i registrace shod a rozdílů v přechodných polích a podtypech uvnitř jednotlivých sémantických větných typů přináší plastičtější pohled na jazyk a řeč. 5.4.5.2 Obecná charakteristika vět o lokalizaci Základem větných struktur vyjadřujících lokalizaci jako typ statické relace jsou predikátory vyjadřující (a) výskyt – souvztažné s otázkou kde, (b) prostup – k otázce kudy, (c) směřování – k otázce kam, odkud, tedy slovesa typu (ca) stát, nacházet se, vyskytovat se, spočívat, tyčit se, rozkládat se, rozpínat se, (cb) vést, procházet, probíhat, pronikat, běžet, ubíhat, (cc) mířit, směřovat, ukazovat, ubíhat, vést, ale i predikátory s perspektivou zápornou, negované formy typu nevyskytovat se (nikde), nevede (nikudy, odnikud, nikam). Tyto predikátory implikují obligatorní lokální určení (příslovečné určení místa) vyjádřené adverbiem nebo předložkovou vazbou substantiva. Věty o lokalizaci vyjadřují, že ,něco / někdo někde je, někudy vede nebo vede někam / odněkud‘ (přičemž sama modifikace sémantickosyntaktické platnosti přeložkou naznačuje netriviálnost vztahu). Odpovídají větnému vzorci Subst[N ]–[ ]V[f ]–[ ]Adv (Subj – Pred – Adv), resp. V[f neo][s ]–[ ]Adv (Pred – Adv), viz kap. 3.2.2.1. Subjekt vět o lokalizaci je primárně vyjadřován konkréty: u fyzických entit se jejich situovanost vůči jiným fyzickým entitám vždy předpokládá. Tato konfigurace je východiskem a podmínkou vnímání prostorové dimenze. S ústupem rysů konkrétnosti subjektového substantiva, resp. komplexního subjektu se mění i povaha prostoru. Jako umístění v prostoru se ztvárňuje i široký okruh situací zahrnujících rovněž vztahy povahy ryze abstraktní (Návrh se nachází mimo možnosti státního rozpočtu), smíšené – kauzálně-lokální (Kosmetický zásah neřeší příčinu, která se nachází až na úrovni hlubokých žil), lokálně-temporální (Zákon se aktuálně nachází v připomínkovém řízení u vlády), procesuálně-temporální (Areál se nachází ve fázi hrubé stavby) nebo lokalizačně charakterizační (Mužstvo se nachází ve spodní části tabulky.). Jak naznačeno, lokálně pojaté stavy substancí jsou více či méně implicitně zařazeny i temporálně; protože lokální určení dynamického příznaku substance kognitivně předchází zařazení temporálnímu, specifický okruh vět má povahu výpovědí časoprostorově zařazujících (V Jeseníku jsem byla nejspokojenější ,právě a pouze za pobytu tam‘). Jádro vět o lokalizaci ovšem tvoří věty tří typů (číslované doklady pocházejí z korpusu SYNv12, příležitostně jsou kráceny): 5.4.5.3 Věty o výskytu Tento sémantický větný typ je vymezen působností tázacího a vztažného zájmenného příslovce kde (resp. otázky Kde?). Alespoň některým z významů jej zakládají slovesné predikátory ležet, nacházet se, nalézat se, objevovat se, rozkládat se, rozpínat se, rozprostírat se, růst, setrvávat, spočívat, stát, tyčit se, vyskytovat se, žít se závazným místním doplněním (a univerzální sponové sloveso být). Platnost lokalizace je buď gnómická (místo je definičním znakem určované entity – něco se nachází zpravidla / výhradně někde, což přibližuje větný typ větám o vlastnosti), nebo aktualizovaná – něco se v čase komunikace nachází někde. Zastoupení lexie s rysem statičnosti v sémantické struktuře polysémního slovesa dovoluje řadit do tohoto sémantického typu vět i doklady typu Pod vrcholem Králického Sněžníku pramení řeka Morava, významný levý přítok Dunaje ,začíná‘. (1) Dům stojí na kraji města, nedaleko se nachází škola a školka. (2) Vila leží za hranicí hradecké městské památkové zóny [...]. (3) Na katastru Jevíčka se nachází devět lokalit s nálezy z doby římské. (4) Knihovna se nachází přímo v budově obecního úřadu. (5) Slepé střevo se nachází na pravé straně podbřišku. (6) Obec Běstvina se nalézá na úpatí Železných hor. (7) Norek americký se objevuje na řece Oslavě, Svratce a Dyji. (8) Na svazích pramení některé přítoky řeky Ohře, která pod horami protéká. (9) Městys Nový Hrozenkov se rozkládá v údolí Horního Vsacka, na hranici se Slovenskou republikou. (10) Na kraji pozemku rostly smrky. Dům spočíval v jejich stínu. (11) Mince byly ve velkém džbánu, který spočíval asi 30 centimetrů pod povrchem. (12) Évin dům spočíval pod sněhem v nezvyklém tichu. Na střeše ležela tmavá plachta, zatížená velkými kameny. (13) V nejnepřístupnější části pohoří, nad údolím, v němž leží opatství, stál před mnoha staletími slavný klášter. (14) Kostelní věž z desátého století se tyčila nad dubovými lesíky a blaty porostlými lupinou. (15) V rašeliništi se vyskytuje keřovitá forma borovice bahenní [...]. (16) Vřes se vyskytuje volně v evropské přírodě, od rovin až do výšky 2000 m n. m. Doklady symbolického využití prostorové lokalizace představují široké spektrum metafor, metonymií, synekdoch, jejichž společným znakem je zástupnost prostorové dimenze provázená různě nápadnou abstraktizací prostoru, resp. faktu výskytu: (17) Na snímku se nachází kostel svaté Máří Magdalény v Olešnici v Orlických horách. (18) Pod kapotou se nachází dvoulitrový turbodiesel. (19) Liška se objevuje v mnoha slovesných dílech, například v lidových písních, bajkách a v pohádkách. (20) Korupce se vyskytuje i mezi příslušníky policejního sboru. Rovněž v souvětích se závislými rozvíjejícími větami se uplatňují predikáty s obligatorním místním doplněním, vyjadřující lokalizaci. Vedlejší věty však plní v souvětí jinou funkci, obvykle přívlastkovou (často jako nepravé věty vedlejší). Odlišná funkce věty je zpravidla signalizována i vztažným zájmenem nebo vztažným příslovcem. Vzhledem k nesouladu sémantiky samotné věty s lokalizačním predikátem a funkcí věty v komplexu souvětí považujeme zde tento typ za periferii popisovaného jevu. (21) V nejnepřístupnější části zdejšího pohoří, nad údolím, v němž leží opatství, stál před mnoha staletími slavný klášter. (22) Celkem žádala radnice o navrácení 90 hektarů půdy, která se rozkládá za Dolní Temenicí a sahá až k sousední obci Bratrušovu. (23) Horké chvilky zažil řidič tahače, na jehož korbě spočíval vánoční strom. 5.4.5.4 Věty o prostupování Další sémantický větný typ je vymezen působností tázacího a vztažného zájmenného příslovce kudy (resp. otázky Kudy?). Zakládají jej alespoň některým z významů slovesné predikátory běžet, probíhat, procházet, pronikat, prostupovat, protékat, ubíhat, ubírat se, vést, vinout se (a univerzální sponové sloveso být). Realizuje se v nich lexie se sémantickým rysem statičnosti se závazným místním doplněním. Lokální určení je v tomto případě vyjádřeno jako různě složitá trajektorie s krajními body odkud–kam; povahu má liniovou (proti plošné nebo bodové lokalizaci ve větách o výskytu). Gnómický ráz lokalizace plyne z interpretace sémantického subjektu jako kauzátoru (nikoli agentu): Řeka teče lesnatou krajinou od severu k jihu. – ,směřuje‘; Údolím vane bez přestání jižní vítr. – ,přetrvává zde‘. (1) Podél silnice běží úhledná kamenná zídka s dřevěným plotem. (2) Krušnohorská magistrála běží po hřebeni Krušných hor po celé délce Ústeckého kraje. (3) Až k rybářskému městečku a podél přepychových vil za ním vede asfaltová silnice, ale kolem hory samé běží už jen úzká prašná cesta, zaříznutá do příkré stráně a útesů. (4) Tento rudý obr (být na místě Slunce, probíhá dráha Země ještě pod jeho povrchem) svými parametry astronomy dlouho trápí. (5) Po zevní ploše dolních končetin probíhá akupunkturní dráha žlučníku. (6) Jestliže dráha proudu probíhá v materiálu s dotací n, mluvíme o typu s kanálem N. U typu s kanálem P prochází proud naopak materiálem s vodivostí p. (7) Trať prochází kolem Pikovické jehly, skalní věže nad řekou Sázavou. (8) Obcí prochází železniční trať České Velenice – Veselí nad Lužnicí a autobusové linky. (9) Trať prochází od Harrachova až do Žacléře a vede přes Mísečky, Špindlerův Mlýn, Jánské Lázně či Pec pod Sněžkou. (10) Hřbetem podélně prochází žíla vulkanické horniny – polzenitu. (11) Hýžďovým svalem prochází dolní dutá žíla, která vede krev z dolní poloviny těla přímo k srdci. (12) Nejvýznamnějším vodním tokem na Ústecku je řeka Labe. Přes České středohoří proniká od Porty Bohemiky a průlomové údolí je zahloubené 300 až 500 metrů pod úrovní původního terénu. (13) Více než polovinu pozemku bude tvořit zeleň a park. Ten ve studii prostupuje celým územím. (14) Od železniční stanice ubíhá žlutá značka na jihovýchod do Černého lesa. Za ním cesta vede majestátní kaštanovou alejí a navede vás přes Plavečský vrch k loveckému zámečku Svatý Hubert. (15) Soudný potok pramení v horách kdesi pod Kuklovem a Smědčí, v Blanském lese. Své vody sbírá z širého okolí Lhenicka a Netolicka. Dále se ubírá Blaty ke Zlivi, ve které trávil svůj vzácný čas spisovatel Karel Klostermann. (16) Další cesta se ubírá vzhůru strání pokrytou volně loženou šotolinou. (17) Dál cyklostezka vede po koruně hráze proti proudu řeky směrem k soutoku řek Morávky a Ostravice. Nad soutokem se ubírá podél Morávky po jejím pravém břehu. (18) Dráha vede po vrstevnici, není tak nebezpečná jako v minulých letech. (19) Z Žitavy lze vyjet na romantický výlet ke zřícenině hradu Oybin, kam vede úzkokolejná cinkající dráha. (20) Podél vrcholu útesů vede pěšina s výhledy na tisíce mořských ptáků, kteří sem přilétají hnízdit. (21) Trasa se vine vesničkami s podstávkovými domy, unikátní ukázkou lidové architektury, kterou do zdejšího kraje přinesli Dolnolužičtí Srbové. (22) Od rybníků se po hrázích dostaneme k Odře, která se vine krajinou křivolakými meandry. Z hlediska statické povahy dějového příznaku (a zřejmě i míry metaforičnosti) se jeví být přechodným sémantickým podtypem věty o dislokaci světla. Jsou rozvinutím podobenství týkajících se výskytu vody (světlo se rozlévá pokojem), současně tvoří přechod k dynamické relaci, jakou zpravidla představuje jazykové ztvárnění pohybu látek plynných včetně čichových podnětů (pach proniká do domu); i v tom případě však najdeme doklady lexií svědčící spíše pro statické významy (pach proniká celým tělem – ,prostupuje je‘). (23) Budovou proniká přes prosklené dveře dostatek světla do chodeb a zároveň je při průchodu výhled do exteriéru. (24) Atrium jsme nahoře otevřeli, světlo tak prostupuje jako vodopád celým domem. (25) Jejich opojná vůně prostupuje celou členitou budovou. – ,naplňuje ji, je v ní‘ (26) Bledé měsíční světlo se rozlévá po bílém papíře v okně, takhle září asi od půlnoci. Sémantické posuny v lexiích polysémních sloves vyjadřujících lokalizaci umožňují vznik rozsáhlého spektra metafor, metonymií, synekdoch. Jejich společným znakem je zástupnost trojrozměrného fyzického prostoru a směřování skrze něj, provázená jeho různě nápadnou abstraktizací, resp. faktu průchodu, statického prostupování. (27) Život většiny z nás se neubírá po rovných cestách, ale spíš běží těmi nejzakroucenějšími pěšinkami. (28) Teoretický výklad si na nejednom místě knihy běží po svých vlastních cestách. (29) Jeho umělecká dráha probíhá po dvou paralelních a poměrně odlišných liniích. (30) Areál od loňského roku prochází mnohamilionovou rekonstrukcí, která by měla být dokončena ještě letos. (31) Jsem si naprosto jist, že mnou prochází lyrická žíla, ba přímo lyrický nerv. (32) A tato agenda proniká i do občanskoprávních sporů. (33) Současnou medicínou stále častěji prostupuje právní problematika. (34) Zajímavými meandry se ubírá kauza Romů z novoborské Nemocniční ulice. (35) A život se ubírá takovými cestami s tak klikatými zatáčkami, že při troše sebereflexe pro tu pýchu, o níž hovoříte, nevidím prostor. (36) Třetí cesta se ubírá směrem ke kmenovým buňkám, díky nimž by bylo možné obnovit vlastní nové orgány. (37) Má to nějaký důvod, proč vaše kariérní dráha vede právě takto – z Ostravy na jih a poté na severovýchod? Jako predikáty vět o výskytu, také predikáty vyjadřující prostupování se uplatňují v závislých (rozvíjejících) větách s obligatorním místním doplněním. Podle funkce vedlejší věty, kterou v souvětí plní, se mění i míra, jakou je vůbec ještě lze považovat za věty o lokalizaci. Odlišná funkce věty je zpravidla signalizována i vztažným zájmenem nebo vztažným příslovcem. Především u vět přívlastkových – zde např. věty (38), (39) – uvažujeme zde o tomto konstrukčním typu jako o periferii popisovaného jevu – pro nesoulad sémantiky samotné věty s lokalizačním predikátem a funkce věty v komplexu souvětí (38) Barvy obrazu ovlivnily barevnost celého interiéru, kterým prostupuje mentolová, šedá, šedavě mátová a zlatá, tu můžeme vidět i na kulatých paspartách obrazů v druhé ložnici. (39) Starostové obcí, kterými železniční trať prochází, mají velký zájem na jejím zachování a hlavně provozování. (40) Oblast podkrkonošského Kalenského potoka, kudy prochází granátová žíla, skrývá odhadem 23 tun pyropů. (41) Bývalá štola Naděje je dnes součástí naučné Cesty zlatokopů, která běží údolím Zlatého potoka. (42) Pro tak masivní ovlivnění přírody je na horním toku Brahmaputry ideální jedno místo. Úzká soutěska, jíž řeka teče nejprve na sever, ale pak se stáčí prudce na jihovýchod [...]. (43) Zběžný pohled [...] jasně naznačuje, kudy se ubírá personální politika firmy . (44) V míše, kudy motorická dráha probíhá, není informace předána. (45) Kolumbijci přišli s tím, že když geostacionární dráha probíhá nad jejich územím, vlastně jim patří. A přinejmenším by za její využívání mohli vybírat poplatky. (46) Dominantním meridiánem, který přes lopatku probíhá, je dráha tenkého střeva, která úzce souvisí s trávením. 5.4.5.5 Věty o směřování Poslední sémantický větný typ (se dvěma podtypy) je vymezen působností tázacích a vztažných zájmenných příslovcí kam a odkud (resp. otázek Kam? Odkud?, resp. dvojotázky Odkud kam?). Alespoň některým z významů jej zakládají slovesné predikátory běžet, mířit, pronikat, prostupovat, sahat, směřovat, ubíhat, ubírat se, ukazovat, vést, vinout se (a univerzální sponové sloveso být). V těchto větách se z polysémních lexémů uplatňuje lexie se sémantickým rysem statičnosti se závazným místním doplněním. Lokální určení je v tomto případě vyjádřeno jako různou měrou ohraničená přímka, polopřímka či úsečka, resp. křivka, polokřivka. Má tedy povahu liniovou (Pěšina míří k řece.; Vede sem trať z Budějovic.) proti plošné nebo bodové lokalizaci ve větách o výskytu, ale obdobně jako ve větách o prostupování – ovšem s tím rozdílem, že směr může být jen naznačen (Zvenku jde chlad). Gnómicko-statický ráz lokalizace plyne z interpretace sémantického subjektu jako kauzátoru, nikoli agentu (Potok přitéká ze severu.; Vrchol se zasouvá za okolní štíty.; Stezka se šplhá do kopců.). (1) Silnice běží mezi vysokými náspy, skrz ně; jsou až dvacet metrů vysoké a postupují daleko do krajiny. (2) Rozbitá silnice běží mezi pastvinami k obzoru, na kterém se rýsuje věž kostela. (3) Silnice běží dopředu jako vždy a zrak přitahuje kříž na nejbližším kandelábru. (4) Silnice běží severovýchodně a nedaleko hájovny Vohárka se kříží se starou cestou Hodonín – Rozseč. (5) Poslední ze čtyř cest míří na Zliv. (6) Další ukazatel před radnicí míří do Prahy, tam je to z Mariánských Hor o dva kilometry dále než do Košic. (7) Ukazatel míří jiným směrem, než kudy skutečně vede turistická trasa. (8) Řeka Labe je zde jakousi páteří vodních toků. Přes České středohoří proniká od Porty Bohemiky, průlomové údolí je zahloubené 300 až 500 metrů pod úrovní původního terénu. (9) Poté následuje část [tobogánu] vedoucí šikmo přes bazén, která prostupuje ven nad sluneční louku. (10) Podstavec komína tvoří součást vstupní haly a dřík prostupuje střešní konstrukcí ven. (11) Třicetikilometrový svah sahá až k moři a nabízí zážitek geologům, skalničkářům a milovníkům cyklokrosu. (12) Na bočních otevřených stěnách je stáj osazena dvoudílnou plachtou, která sahá až na zem. (13) Sníh sahá až k telefonnímu přístroji v budce. (14) Trasa směřuje kolem kóty Roman dál údolím ostrými zákrutami řeky k někdejší vojenské plovárně a poté už k jižnímu okraji Stříbra u ústí říčky Úhlavky do Mže. (15) Odtud trasa směřuje do podzemí kolonády. (16) Neapol se šplhá do prudkých kopců nad zálivem na úpatí proslulé sopky Vesuv. (17) Park zasahuje do centra města až po ulici Kavalcovu a dynamicky ubíhá až na předměstí do luk ke Starému Městu. (18) Trať se ubírá ke vzdáleným horám. (19) Ještě jednou se vraťme k cestě nového panovníka. Ta se ubírá ze středu katedrály k západnímu portálu, řešenému jako reprezentativní a slavnostní brána. (20) Směrovka ukazuje doprava přes náměstí a tam – jak jinak – se silnice znovu topí v rozvodněné Mrlině. (21) Potok ústí do řeky Mže. (22) Slepé střevo je slepá část tlustého střeva pod místem, kde do něj ústí tenké střevo. (23) Stezka vede na Valečov. (24) Úzká pěšina vede k vršku. (25) Dvacetikilometrová trasa vede z Neznašov přes Týnec a Loretu do Klatov. (26) Nad Sloními kameny prochází červeně značená turistická cesta, hřebenová magistrála. Východním směrem vede na Ještěd, západním směrem na Hvozd a Luž. (27) Při průzkumných letech absolvuje letoun dvě trasy. Jedna vede na Svatý Hostýn a pokračuje nad Valašskou Bystřici, Francovu Lhotu, Brumov-Bylnici až téměř u slovenských hranic a vrací se přes Bojkovice do Otrokovic. (28) Malý tunýlek v masívním zdivu vede na dvůr s tratorií pod pavláčkou porostlou psím vínem a neobyčejně snaživým muškátem, který se na dlouhém krku vyšplhal do výše prvního patra. (29) Francouzské okno vede na terasu. (30) První trasa vede na Plačkov, Mikulášov a Krasoňov. Druhá se vine z Humpolce do Lipnice nad Sázavou a zpět. (31) Glaciologové jsou přesvědčeni, že kaňon, který se vine ze středu Grónska směrem na sever, skrývá důležitou řeku. (32) Kolenní čéška (patela) je vsunuta do šlachy čtyřhlavého svalu stehna. (33) Židovský lesní hřbitov je zasunut do jezera tak, že jedna jeho půlka je na suchu, druhá vstupuje pomníky postupně a zvolna do vody. (34) Klikatá a poměrně komplikovaná ulice vychází kolmo z Jilské, vede kolem kostela sv. Jiljí do Husovy, dál pokračuje mimo osu původním směrem, přetíná Liliovou, kde ji na noc zavírá brána. Pokračuje mezi domem a zdí Anenského kláštera k další bráně, jíž ústí do Anenského náměstí. Přechod mezi statickou a dynamickou relací, jakož i mezi ztvárněním reálného prostoru a jeho metaforou představují opět věty o směřování světelných a tepelných podnětů. (35) Zambijské slunce proniká do tmavé kobky jen skrz pár děr v zaplechovaném okénku. (36) Obývací prostor je přisvětlen velkým oknem pod stropem, kterým dovnitř proniká slunce ze západu. (37) Musí mi k tomu stačit trošku světla, které proniká skrz luxfery. (38) Tím, že se obnažila část objektu, proniká v zimě do bytu větší chlad. Jako relace prostorová jsou standardně ztvárňovány i vztahy časové, měrové a jiné; jde o více či méně uzualizované metafory. (39) Historie obce sahá až do 13. století. (40) Pochvala směřuje i k našim příznivcům. (41) Má výtka směřovala a směřuje hlavně k dramaturgii překladu, která zásadně mění význam a smysl celého seriálu. (42) Je to film křehký a smutný, byť tak často ubíhá bezstarostně kupředu. (43) Současné uvažování se ubírá směrem k jednoduššímu, ale účinnému řešení. (44) Podle katolického teologa, kněze a církevního historika Tomáše Petráčka jsou papežova slova především důležitým signálem, kam se ubírá myšlení muže, jenž zásadně ovlivňuje současnou a budoucí podobu katolické církve . (45) Osmiletá láska se ubírá ke konci svých dnů. (46) Nový trend v bydlení se ubírá ke klidným lokalitám v blízkosti větších měst. (47) Veškerá naše práce se ubírá k záchráně životů lidí, kteří jsou dole. (48) U mladých básníků se projevují dvě tendence: jedna se ubírá k lyrice typu Jana Skácela a drsnější větev míří k poetice Charlese Bukowského. Věty o lokalizaci si uchovávají sémantický ráz, zejména jsou-li příslovečné povahy. V závislosti na lexikálním obsazení se to ale může týkat i některých vět přívlastkových, jež jinak funkčně inklinují k větám o vlastnosti. Posun k hranici sémantického typu a za ni je zřetelný u vět s lokalizací vyjádřenou zájmenným příslovcem vztažným (směr, jímž se cesta ubírá). (49) Vodopády jsou velmi dobře přístupné z vyhlídkové cesty, která se šplhá nahoru v malých serpentinách a nabízí nádherné pohledy na běsnící přírodní úkaz. (50) Dole pod kopci za silnicí, která se šplhá vzhůru do lesů, se krčí městečko. (51) Po chvíli už mířím do uličky, kam ukazuje směrovka s nápisem Velký Javorník. (52) Nejednou nám postačí sledovat směr, jímž se ubírá myšlení nevelkého počtu nejvnímavějších jedinců. (53) K příkopu se mohou méně zdatní turisté dostat ulicí Na Opyši, odkud dojdou k brance, a dále cestou, která vede na dno Jeleního příkopu. (54) Zbývá jen pár kilometrů, pár minut cesty, která se vine z kopce úzkou soutěskou dolů do údolí. (55) Nejdelší lanová dráha v Česku, která vede z Krupky na Komáří vížku, bude od tohoto pátku opět plně v provozu. 5.4.5.6 Věty o prostorově vázaných (podmíněných) stavech Z dosud uvedeného je zřejmé, že prostorové charakteristiky jsou hojně užívány i pro ztvárnění dimenze časové: (1) Teprve u maturity jsem se cítila trochu jako normální člověk. Časoprostor je mnohdy tematizován souběžně: s lokálním určením úzce souvisí určení časové, resp. z lokálního určení plyne i zařazení časové. Lokálnímu zařazení stavu se dává přednost, pokud je charakterizačně přínosnější, resp. vyjadřuje-li prostor i souvislosti kauzální. (2) Na vojně jsem měl čas přemýšlet, co dál. ,v době vojenské služby‘ (3) Na hřišti jsem se cítila hodně dobře . ,při hře‘ (4) V Africe jsem se cítila prostě jako doma. ,za pobytu tam‘ (5) V Terezíně a později i v Osvětimi jsme se chytali každého stébla. ,v podmínkách internace‘ (6) I v Terezíně jsme se snažili být co nejvíc spolu. (7) Holky vzpomínaly, že Zelenka sám byl elegantní i v Terezíně – oblékáním i chováním. ,i za internace‘ (8) Jiří Brady, který byl v Terezíně i v Osvětimi, nakonec nezíská státní vyznamenání. ,byl za války internován‘ (9) Sloužil jsem v modrém, na vojně jsem byl totiž rok u letectva v Plané u Českých Budějovic. ,po dobu vojenské služby‘. 5.5 Věty o způsobování 5.5.1 Definice a obecná charakteristika Jako věty o způsobování označujeme takové věty, v nichž je (a) přísudkovým slovesem pojmenováván pouze děj, který je způsobován, zatímco děj způsobující pojmenován není; (b) působící subjekt je pouze pasivní příčinou děje; vlastnost (b) odlišuje věty o způsobování od vět o iniciaci (viz výše kap. 5.2.2) (vše ČNK) (1) Ta poznámka ji rozesmála. (= poznámka způsobila děj pojmenovaný přísudkovým slovesem) (2) Ta představa ji vyděsila. (3) Modelka vyděsila hosty módní přehlídky, na které se odvážila do plavek. (zkráceno) Způsobované děje, které jsou pojmenovány ve větách (1) až (3), jsou pojmenovatelné reflexivními slovesy rozesmát se a vyděsit se. I ve větě (3) je pojmenován pouze působený děj (vyděsit se), nikoli nějaký děj působící; co konkrétně způsobilo vyděšení hostů, říká následující věta: Její nohy totiž vypadaly jako nohy sedmdesátileté stařeny. „Modelka“ je tedy v této větě prezentována jako ryze pasivní příčina děje pojmenovaného přísudkovým slovesem. Přísudek vět o způsobování nazýváme kauzativní predikát, příslušné sloveso nazýváme sloveso kauzativní. Způsobující subjekt označujeme jako kauzátor. (K pojmu kauzativních sloves a jejich druhům viz 2. díl, oddíl D., kap. 2.2) Některá slovesa mají pouze kauzativní význam, např. polekat, pobavit, rozesmát, jiná se užívají běžně ve významu činnostním i kauzativním, např. zabít. Sloveso zabít v kauzativním významu znamená pouze „způsobit smrt“, aniž je řečeno, jaký působící děj ke smrti vedl (věta 4d níže), zatímco v základním významu znamená „způsobit smrt usmrcující činností“, a v tomto významu je synonymní se slovesem zavraždit (to se však v kauzujícím významu neužívá); usmrcující činnost může mít různou povahu – ta se pak pojmenovává příslušnými slovesy specializovaných významů – zastřelit, uškrtit aj. Následující věty z ČNK ilustrují různou povahu subjektu děje označeného slovesem zabít (v závorce za větou charakterizujeme druh subjektu a jeho působení, které má za následek smrt): (4a) Útočník zabil svého známého kladivem. (aktivní subjekt, manipulativní činnost) (4b) Tenhle vrah zabil deset lidí. (aktivní subjekt, nepojmenovaná činnost) (4c) Meningokok zabil zdravotní sestru (příčina, působící děj) (4d) Vězení by ho zabilo. (příčina; přísudek implikuje silně negativní působení vězení na vězněného) Působící subjekt může mít povahu přírodní síly (např. zasahující blesk či padající strom): (5) Padající strom zabil dřevorubce. (ČNK, zkráceno) Činnostní a kauzativní význam slovesa mohou být někdy vázány na různé prefixy (obě věty ČNK): (6) Víčka si natřela na modro a nabarvila si dlouhé řasy. (činnost) (7) Ranní červánky zbarvily horizont doruda. (zkráceno; kauzace) 5.5.2 Věty se slovesy primárně kauzativními Jde o slovesa, která se svým lexikálním významem vztahují pouze na způsobovaný děj, zatímco způsobující (kauzující) činnost jimi pojmenována není. Např. ve větě (8a) představuje podmět skutečnost, která způsobila, že nastal děj, který se označuje reflexivním slovesem rozesmát se; význam věty (8a) lze explikovat větou (8b): (8a) Ta představa ji rozesmála. (ČNK) (8b) Ta představa způsobila, že se rozesmála. Tam, kde existuje kauzativní sloveso, dáváme v běžné komunikaci ovšem zpravidla přednost méně explicitnímu způsobu vyjádření strukturou typu (9a). Pokud kauzativní sloveso k dispozici není, je struktura se slovesem způsobit jednou z možností, jak sdělovanou skutečnost jazykově ztvárnit (vše ČNK): (9) Zranění způsobilo, že mu hlas zněl nedůtklivě. (10) Omyl způsobil, že se vydal na opačnou stranu. (11) Tato neočekávaná laskavost způsobila, že jí její neštěstí připadalo ještě větší. Není to ovšem běžný způsob vyjadřování. V souhrnném korpusu ČNK SYN v8 (2020) má struktura ,substantivum v nominativu + způsobit, žeʻ cca 4 000 dokladů; to je vzhledem ke značné obecnosti této struktury poměrně málo. Pasivním, resp. mimovolným kauzátorem děje může být ve větě i člověk. Např.: (12) Svou lehkomyslností a veselostí zaplašoval její chmury. Často ji rozesmál. (ČNK) Kauzující děj bývá ve větě nebo v širším kontextu vyjádřen popisem události (událostí), které vedly k ději vyjádřenému kauzativním predikátem: (13) Ale když jsem se s tím svěřil své žákyni, upřímně jsem ji rozesmál. (ČNK) Subjektem kauzujícího predikátu může být člověk, materiální objekt či nominalizovaná událost, podmětem věty pak odpovídající substantivum. Např. (vše ČNK) (14a) Vy jste mě polekal. Jsem polomrtvá - proč jste jen přijel? (kauzátorem je osoba) (14b) Zpustlé fasády měšťanských domů mě polekaly […] (kauzátorem je materiální objekt) (14c) Ten dotek ji polekal. (kauzátorem je nominalizovaná událost) (15a) Ophelii však její hašteřivé poznámky neurazily. Právě naopak. Stará dáma ji pobavila. (kauzátorem je osoba) (15b) Nedávno ji pobavila fotka s kočkou vyhřívající se uvnitř krmítka. (zkráceno) (kauzátorem je materiální objekt) (15c) Jeho vzdor ji pobavil. (kauzátorem je nominalizovaná událost) 5.5.3 Věty se slovesy primárně činnostními I. Obecná charakteristika Mnohá slovesa, jejichž standardní význam je činnostní, nekauzativní, se příležitostně, zejména v publicistice, užívají jako kauzativa, a predikát tak často nabývá expresivního stylu: (16) Strhující boj čtyř koní v cílové rovině zvedl diváky ze sedadel […] (ČNK) (17) Záhadná choroba svléká medvědy dohola. (internet) Zatímco věty podobné větě (16) s kauzativně užitým slovesem zvednout/zvedat jsou v publicistice poměrně běžně, ve větě (17) je kauzativní užití slovesa svléci okazionální, a nabývá tím zvlášť výrazné expresivity. Hodí se proto dobře do novinových titulků, jež mají upoutat pozornost. Kauzativní význam slovesa může postupně převážit nad jeho významem činnostním a původně pouze okazionální kauzativní užití se tak lexikalizuje. Např. sloveso vyprodat má základní význam ,prodat všechno zbožíʻ, přičemž subjektem děje je prodávající. Tento základní význam slovesa vyprodat (věta 18) je však v dnešním publicistickém úzu již v menšině a převládá význam kauzativní (věta 19) (obě věty ČNK): (18) Čedok vyprodal téměř celou kapacitu přidělených vstupenek na zápasy ve skupině. (19) Bob Dylan loni v červenci vyprodal Sportovní halu […] Význam některých sloves je svou povahou kauzativní nebo iniciační (věty (20) a (21), avšak může se užít i čistě kauzativně (věta (22)): (20) Jednou jela ve večerních hodinách a měla rozsvícená pouze parkovací světla. Policista ji zastavil a ochotně ukázal, jak rozsvítit ty potkávací. (21) Jeho střelu však zastavil obránce. (22) Další dvě akce československého tandemu zastavila tyčka. Srov. dále: Euro nás nezastaví. Děti se zatoulaly k hranicím lesa. Rozběhly se tam za černou veverkou. Teprv velký hlad je zastavil […] Luxusní auto vám mazaní zloději ukradnou rovnou před nosem a žádné hlídané parkoviště je nezastaví. Skutečně tržní podmínky ... by Temelín zastavily už zítra dopoledne. (P. Pithart, MFD 10. 7. 1996) II. Kauzativně užitá slovesa v umělecké próze Okazionální kauzativní predikáty bývají poměrně častou ozdobou stylu literárního. Výjimkou není ani užití slovesa, které svým základním lexikálním významem označuje konkrétní manipulativní činnost člověka (např. rozhrnovat): (23) Popuzený vřesk klaksonů rozhrnoval lidi […] (J. Otčenášek, Kulhavý Orfeus) (24) […] vzpomínka na máminu bolest mě přitiskla k teplým taškám střechy. (Jan Kačer, Jedu k mámě) (25) Prudká bolest v kotníku ji však vzápětí srazila zpátky na židli. (A. Randová, Atlasova vzpoura) Kauzujícím subjektem reprezentovaným podmětem věty může být: (a) Přírodní živel, síla: Ranní mrazík potáhl zemi slabou ledovou kůrou. (překlad: M. Šolochov, Tichý Don) Ranní paprsky byly úspěšnější než má sebekázeň a vytáhly mě ze spacáku už v půl osmé […] (L. Zibura, Pěšky mezi buddhisty a komunisty) Paprsky jara se zabodávaly do hlíny a tahaly z ní první květy. (J. Padevět, Ostny) […] vítr nám lepil šaty k tělu. (překlad: E. Ferrante, Geniální přítelkyně ) Vichr pleskal jejím kabátem o jeho nohy. (překlad: A. Randová, Atlasova vzpoura) [...] svěží vánek mu zaplandal lehkým sakem. (J. Škvorecký) […] průvan zašustil lejstry na stolech. (M. Klevisová, Dům na samotě) Jako vystřelená katapultem se vymrštila nahoru, s vlajícími šaty, se vzepřenýma nohama, a svištící vzduch jí přitiskl šaty k tělu […] (překlad: S. Lenz) Sotva jsem vstal, sotva jsem dveře rozevřel, venku prudký déšť mne schoulil do kabátku. (V. Böhmsche) A čas zatím netečně pozoroval jeho muka a nezadržitelně posunoval ručičky na hodinách. (překlad: M. J. Saltykov-Ščedrin) To, co považoval za lidi malé postavy a vážného vzezření, byli tučňáci, které tu shromáždilo jaro. (překlad: A. France, Ostrov tučňáků) (b) Jiný děj označený substantivem: Klapot střevíčků, který se blížil tichou nocí, v něm zatajil dech. (J. Otčenášek, Kulhavý Orfeus) Nikdy, opakoval, nezapomene na pohled, který mu rázem vrazil srdce až do krku. (E. Valenta, Jdi za zeleným světlem) Marián k ní vyšle pohled, který by ji měl odhodit na druhou stranu šatny. (K. Blažková, Tifana, dcera měsíce) […] pach krve, pohled na řež a vřeštění polnic mu rozbušily srdce. (překlad: G. Flaubert, Salambo) A ten skok o třináct let nazpátek je prudce bodl u srdce. (překlad: E. Zola) Smrt dona Achilla pomaličku odehnala od toho místa i od celé rodiny jeho zlověstný stín. (překlad: E. Ferrante, Geniální přítelkyně) Teprve Hitlerova smrt a pád Berlína osmělily Čechy natolik, že se pustili do povstání […] (P. Kohout, To byl můj život?) Každé zazvonění ho vystřelovalo z lůžka […] (J. Otčenášek, Kulhavý Orfeus) Zůstali jsme chvíli jako strnulí a teprve dědečkovo sakrování nás vymrštilo na nohy. (Z. Jirotka, Saturnin) Konečně jí zvlnil rty plachý úsměv. (překlad: F. M. Dostojevskij, Běsi) (c) Psychický stav/proces a/nebo vlastnost Leknutí jí stisklo hrdlo. (A. Stašek, V temných vírech) Překvapení a skoro hrůza ji vrhly ke stěně; (K. Čapek, Krakatit) Panika jí sevřela hrdlo. (M. Klevisová) Vztek mu napjal všechny svaly. (M. Hule) Úžas mu pozdvihl hlavu, ale neobrátil se k ní. (J. Otčenášek, Kulhavý Orfeus) […] údiv z toho, co slyšel, mu zpomalil krok. (J. Otčenášek, Kulhavý Orfeus) Strach z něho vytlačoval pot všemi póry […] (J. Otčenášek, Kulhavý Orfeus) […] veškerá únava minulých let […] ho najednou dohnala a přimáčkla ke stolu. (překlad: A. Randová, Atlasova vzpoura) Instinkt mi otočil hlavu, ale nic zvláštního jsem podle očekávání nezahlédl […] (M. Urban) Dosud nepoznaná směs vděčnosti a soucitu zdvihla jeho dlaně k jejím spánkům. (E. Valenta, Jdi za zeleným světlem) Představa policisty, který mě s baterkou v ruce nahání v poli, mě ale usadila zpátky na stoličku. (L. Zibura, Pěšky mezi buddhisty a komunisty) Křičeli na Karolka, ale i při tom jim barvily rozpaky obličeje. (J. Sekera) Prošel chodbou, seběhl schody a vyšel na ulici, ještě pokrytou básníkovým steskem, který lepil listí na mříže kanálů a vlasy na čela procházejících žen. (J. Padevět, Střepy času) Kombinace její laskavosti a půvabu mi nasadila přihlouplý úsměv [… ] (L. Zibura, Pěšky mezi Buddhisty a komunisty, 22) (d) Tělesný stav Obvykle se snadno naštvala, ale brzo ji to přešlo, zvlášť teď, když jí těhotenství zaoblilo nejen tělo, ale i ostré hrany její povahy. (překlad: E. Ferrante) (e) Materiální entita Petrolejová lampa obklopovala Michela těžkým žlutým světlem. (G. Simenon, Kdo jinému jámu kopá) Drží dopis v prstech a povědomé písmo ho prudce napřímí na lůžku. (J. Otčenášek, Kulhavý Orfeus) Sklepení nebylo příliš vlhké, ale letitý prach […] mě rozkašlal rychleji než Praha zahalená průmyslovou mlhou. (M. Urban) […] šli jsme se postavit k pultu, koupili si od nevlídné paní nabarvenou vodu a odnesli si ji pak ke stolu, který byl polit omáčkou a vybízel nás k rychlému odchodu. (M. Kundera, Směšné lásky) (f) Člověk/lidé Jak se k němu přiblížila, obklopila ho jemnou a umělou vůní. (I. Klíma) (g) Vágně komplexní realita: Duši mu roztetelilo něco neobyčejného, čeho se vůbec nenadál. (překlad: F. M. Dostojevskij, Běsi) (h) Jiné: Tu malou, ale efektní roli psal autor ve Vídni pro Pavla Landovského, kterého němčina nadále vyhazovala ze sedla. (P. Kohout, To byl můj život?; němčina tu znamená „nedostatečná znalost němčiny“ apod.) Chvíli se snažil jít jedním směrem, ale nejdřív ho zastavila spleť mladých smrčků a ostružiní. (J. Padevět, Střepy) 6. Struktury deagentní Obsah 6.1 Definice deagentních struktur 6.2 Pasivum 6.2.1 Definice a základní vlastnosti 6.2.2 Morfologie pasiva 6.2.2.1 Pasivní infinitiv 6.2.2.2 Pasivní přechodníky a pasivní imperativ 6.2.2.3 Iterativní pasivum 6.2.2.4 Záporný tvar participia v pasívu 6.2.2.5 Pasivum s dlouhým tvarem participia 6.2.3 Syntax pasiva 6.2.3.1 Subjekt děje I. Lexikálně vyjádřený subjekt děje II. Implicitní a explicitní subjekt děje 6.2.3.2 Prostředek děje 6.2.3.3 Pasivum předmětových sloves s pádem neakuzativním 6.2.3.4 Syntaktické funkce pasiva 6.2.4 Sémantické funkce pasiva 6.2.5 Stylotvorné funkce pasiva 6.2.6 Restrikce při tvorbě pasiva a frekvence jeho užívání 6.2.6.1 Obecná charakteristika 6.2.6.2 Pasivum sloves vyjadřujících statickou relaci 6.2.6.3 Frekvence pasiva 6.2.7 Komplexní funkce pasiva 6.3 Opisné pasivní konstrukce 6.3.1 Definice 6.3.2 Konstrukce s lexémem dostat a trpným participiem 6.3.2.1 Obecná charakteristika 6.3.2.2 Konstrukce s tvarem nekongruentním (na -no) 6.3.2.3 Konstrukce s tvarem kongruentním 6.3.2.4 Subjekt děje 6.3.2.5 Restrikce užívání 6.4 Deagentiv 6.4.1 Obecná charakteristika 6.4.1.1 Definice 6.4.1.2 Morfologické a syntaktické aspekty deagentivu I. Obecná charakteristika II. Předmětová slovesa III. Reflexivní slovesa IV. Reflexivní infinitiv V. Přesouvání objektového patientu do podmětové pozice 6.4.2 Sémantika a pragmatika nevyjádřeného personického subjektu 6.4.2.1 Obecná charakteristika 6.4.2.2 Sémantické role lidského subjektu 6.4.2.3 Živý subjekt nepersonický 6.4.2.4 Metaforické nebo antropomorfické uplatnění sloves s původně nepersonickým subjektem 6.4.3 Lexikální vyjádření subjektu 6.4.3.1 Příslovečná určení s implikací lidského subjektu v předložkových pádech 6.4.3.2 Příslovečná určení s implikací lidského subjektu v instrumentálu 6.4.3.3 Subjekt děje v instrumentálu nebo v předložkovém pádu 6.4.4 Zahrnutí osob (jednotlivců, kolektivu a jejich kombinace) do role subjektu děje 6.4.5 Distribuční podmínky patientu děje 6.4.5.1 Vyloučení 1. os. mluvčího nebo 2. os. adresáta z role patientu (v podmětové pozici) 6.4.5.2 Živý patiens v podmětové pozici 6.4.6 Situační typy deagentivu 6.4.6.1 Situační typ konkrétní 6.4.6.2 Situační typ generický 6.4.6.3 Situační typ habituální 6.4.6.4 Situační typ normativní 6.4.6.5 Situační typ instruktážní, návodový, recepční 6.4.6.6 Situační typ nutnostní 6.4.6.7 Situační typ možnostní 6.4.6.8 Situační typ metatextový 6.4.6.9 Situační typ pragmaticky nepřímý I. Vyjádření zdvořilosti, skromnosti, zdrženlivosti či důvěrnosti II. Vyjádření výtky mluvčího adresátovi III. Vyjádření hierarchie mezi subjektem a adresátem IV. Performativní vyjádření děje (ze strany autority) V. Distancování se mluvčího od negativního děje VI. Objektivizace subjektivně vnímaného děje 6.4.7 Deagentiv a příbuzné reflexivní konstrukce s podmětovým patientem 6.4.8 Implicitní deagentiv 6.4.8.1 Třetí osoba plurálu I. Obecná charakteristika II. Třetí os. plurálu nahraditelná subjektem lidé: všeobecný konatel III. Jiné odkazovací funkce 3. os. plurálu při dekonkretizaci subjektu 6.4.8.2 Ostatní prostředky implicitní deagentizace I. Deagentizátory člověk a jeden II. Druhá osoba singuláru III. Třetí osoba singuláru IV. Druhá osoba plurálu V. Zájmeno oni 6.5 Dispozitiv 6.5.1 Obecná charakteristika 6.5.1.1 Definice 6.5.1.2 Produktivita a syntaktické kategorie sloves v dispozitivu 6.5.1.3 Sémanticko-pragmatické podmínky užívání dispozitivu 6.5.2 Dativní proživatel 6.5.2.1 Syntaktická pozice proživatele 6.5.2.2 Implicitní a zevšeobecněné vyjádření dativního proživatele 6.5.2.3 Explicitní vyjádření dativního proživatele 6.5.3 Hodnotící složky v dispozitivu 6.5.3.1 Částice to a prosodie 6.5.3.2 Jiné hodnotící složky 6.5.3.3 Hodnotící osa a charakter příslovcí 6.5.4 Jiné gramatické aspekty dispozitivu 6.5.4.1 Osoba reflexivní formy slovesné 6.5.4.2 Modality a mody 6.5.4.3 Slovesný vid 6.5.5 Sémantické třídy sloves v dispozitivu 6.5.6 Lexikálně modální dispozitiv typu Chce se mi spát 6.5.7 Facilitativ 6.6 Rezultativum 6.6.1 Definice 6.6.2 Formální vlastnosti 6.6.2.1 Tvoření 6.6.2.2 Konkurence mezi jmennými a adjektivními tvary participií trpných 6.6.2.3 Užití v různých kategoriích času a způsobu a v neurčitých slovesných tvarech 6.6.2.4 Slovosledné vlastnosti posesivních rezultativ 6.6.2.5 Případy porušení kongruence mezi objektem a participiem u posesivních rezultativ 6.6.3 Význam a funkce rezultativ 6.6.3.1 Rozsah a restrikce tvoření 6.6.3.2 Funkce 6.6.4 Spojování rezultativ s některými adverbii a adverbiálii 6.6.4.1 Adverbia a adverbiália místa 6.6.4.2 Adverbia a adverbiália času 6.6.5 Funkce rezultativ v rámci hierarchizace propozice 6.6.5.1 Rezultativa jako prostředek deagentizace 6.6.5.2 Sémantické úlohy subjektu posesivní rezultativní konstrukce v předcházejícím ději 6.6.5.3 Předmětová doplnění posesivních rezultativ 6.6.5.4 Posesivní rezultativa bez předmětového doplnění 6.6.5.5 Otázka agentivního doplnění u objektových a posesivních rezultativ 6.1 Definice deagentních struktur Pozn.: Podrobnější poučení o deagentních konstrukcích z hlediska teoretického i empirického lze nalézt zejména v monografii M. Grepla a P. Karlíka Gramatické prostředky hierarchizace sémantické struktury věty. Základní poučení o tomto jevu viz Grepl – Karlík (1998). Definice deagentních konstrukcí zde podaná se ve svém znění odchyluje od definice deagentních konstrukcích ve Skladbě češtiny M. Grepla a P. Karlíka (1998), postihuje však jinými slovy a z poněkud jiných pohledů tutéž podstatu. Prostředky deagentizace lze označit jako „deagentizátory“. Deagentní struktury, resp. konstrukce jsou: (a) věty, jejichž (lexikálně vyjádřený nebo slovesným tvarem implikovaný) podmět nereprezentuje subjekt děje, nazývaný též ‚agens‘. Jinak řečeno, jde o věty vypovídající o ději, jehož ‚agens‘ není reprezentován podmětem; prototypickou deagentní konstrukcí typu (a) je věta s pasivním přísudkem – viz níže věty (1) a (2) – nebo s tzv. reflexivním deagentivem – věta (3); (b) bezpodmětové věty označující situaci, která implikuje činnost subjektu, jenž není jazykově specifikován; prototypickou deagentní konstrukcí typu (b) je věta s tzv. reflexivním deagentivem – viz níže věta (4); (c) věty, jejichž implikovaný podmět (zejména vyjádřitelný zájmenem oni) a personický subjekt (jistí lidé) se nevztahuje na konkrétní osobu či konkrétní skupinu osob – viz níže věta (5); (vše ČNK): (1) Náš sbor byl pochválen za vynikající hlasovou kulturu. (zkráceno) (2) Nikdy jsem za to nebyl médii pochválen. (3) To se nedělá! (4) Po pachateli se pátrá. (5) Psali o tom v novinách. Termín ‚deagentní‘ souvisí s termínem ‚agens‘ a prefix de- vyjadřuje, že tento agens je v deagentních strukturách: (a) odsunut do pozadí, tj. z pozice podmětu je odsunut do pozice komplementu – ve větě (2) je subjekt „média“ odsunut do pozice komplementu; (b) dekonkretizován, resp. anonymizován – ve větách (1), (4) a (5); (c) zevšeobecněn – ve větě (3). Konkrétním subjektem děje (‚agentem‘ v širokém slova smyslu) může ve větě být: (a) Určitý ve větě pojmenovaný či pojmenovatelný člověk nebo určitá skupina lidí vykonávající nějakou činnost nebo taková institucionální skupina lidí (např. Eva čte; Lidé nakupují; Policie pátrá); deagentizaci vět s tímto typem subjektu představují věty (1) až (5) výše; (b) určité ve větě pojmenované či pojmenovatelné zvíře (či šířeji „živočich“) nebo rostlina vykonávající nějakou činnost nebo produkující nějaký děj nebo taková skupina zvířat (živočichů) či rostlin (např. Zvěř ohryzala větve; Růže voní); deagentizaci vět s tímto typem subjektu představují věty (6) a (7) níže; (c) určitý ve větě pojmenovaný nebo pojmenovatelný přírodní živel nebo látka (vítr, oheň, voda atp.) produkující nějaký děj (např. Vítr vyvracel stromy); deagentizaci vět s tímto typem subjektu představuje věta (8) níže; (d) určitý ve větě pojmenovaný nebo pojmenovatelný stroj nebo jiný materiální objekt (včetně např. části těla) způsobující děj (např. Kámen mu rozdrtil hlavu); deagentizaci vět s tímto typem subjektu představují věty (9) a (10) níže; (e) děj nebo abstraktní pojem (např. Výbuch poškodil okna.); deagentizaci vět s tímto typem subjektu představuje věta (11) níže. (6) Kmínek i spodní větve byly ohryzány zvěří. (ČNK, zkráceno) (7) V letních dnech to ve Vrtbovské zahradě opojně voní růžemi. (ČNK) (8) Jestli budou stromy vyvráceny větrem nebo napadeny lýkožroutem, ovlivňuje zejména věk stromů. (ČNK) (9) Byl rozdrcen lokomotivou, když svou obětavou smrtí zachránil sloní mládě. (ČNK) (10) Při echokardiografii lékař sleduje srdce při práci v reálném čase, může posoudit, jaký objem krve je srdcem vypuzován. (ČNK, zkráceno) (11) Budova fakulty byla značně poškozena výbuchem nedalekého muničního skladiště. (ČNK, zkráceno) Implikovaný podmět oni ve větě (5) se nevztahuje na konkrétní skupinu osob ani na jednu konkrétní osobu; její přísudek (psali) se vztahuje k personickému subjektu, který je (záměrně) dekonkretizován (anonymizován), neboť na konkrétní osobě, která vykonala děj (zde napsala článek do novin) nezáleží. Věta (5) svým významem odpovídá bezpodmětové deagentní struktuře typu (b) obsažené ve větě (5a): (5a) Psalo se o tom v novinách. Z hlediska jejich geneze (vzniku, produkce) a jejich sémantické a komunikační funkce lze deagentní konstrukce pokládat za struktury sekundární, jejichž motivací je subjekt děje buď „upozadit“, „zatlačit do komunikačního pozadí“, anebo „dekonkretizovat“ (anonymizovat) či zevšeobecnit. Deagentní konstrukce lze dělit na dějové (vyjadřující děj, reprezentující dějovou situaci) – o nich pojednává kap. 6.2 – a stavové neboli rezultativní – o nich pojednává kap. 6.6. Rezultativum. Pokud jde o pasivum, opouštíme tradiční dělení pasiva na „opisné“^^[7] (věta (12)) a „zvratné“ (věta (13)) (obě věty ČNK): (12) Robůtek je vyráběn ve dvou barvách. (13) Systém se vyrábí ve dvou modelech. Tato různá „pasiva“ mají více podstatných vlastností rozdílných než společných; proto nepokládáme za vhodné nazývat je společně jedním slovem-termínem, a přisuzovat jím tak principiální společnou sémantickou a komunikační podstatu, již nemají. Rovněž opouštíme dělení pasiva na „dějové“ a „stavové“. Dějové participiální pasivum – věty (14) a (15)) – má podstatně jinou genezi, jiné vlastnosti a jinou komunikační funkci než tzv. „stavové pasivum“ (německy Zustandspassiv), které nazýváme rezultativum (věta 16): (14) Předmět, který jí ucpal průdušnici, byl odstraněn a po tracheotomii by neměly zůstat žádné následky. (15) Při této operaci je odstraněn pouze nádor ledvin ve zdravé tkáni. (16) Led je již odstraněn a hladina postupně klesá. Dějové deagentní konstrukce lze dělit na explicitní a implicitní. Explicitní dějové deagentní konstrukce ilustruje věta (17a), implicitní dějové deagentní konstrukce ilustruje věta (17b): (17a) V domě se celou noc svítilo. (17b) V domě celou noc svítili. Zatímco ve větě (17a) je reflexivní morfém se výrazem deagentnosti (lze jej v této funkci označit jako ,deagentizátor‘): subjekt děje označovaného slovesem svítit není specifikován, je – prostřednictvím morfému se – dekonkretizován, ve větě (17b) se dekonkretizace subjektu pouze implicite vyrozumívá ze smyslu věty a kontextu do nějž je zapojena: tvar 3. os. pl. svítili se zde nevztahuje ke konkrétnímu subjektu, který by bylo možno vyjádřit zájmenem oni. Konstrukce tohoto formálně-sémantického typu nazýváme implicitní deagentiv. Věta (17b), obsahuje-li implicitně deagentní sémantickou strukturu, nemá stejný význam jako věta (18): (18) Oni v domě celou noc svítili. K periferním explicitním deagentním konstrukcím dějovým patří konstrukce ilustrované větami (19a) až (19d); věty této struktury tvoří úplné paradigma dějových deagentních konstrukcí založených na jednom slovesu: (19a) Podnikateli bylo doporučeno konzultovat situaci s ošetřujícím lékařem. (19b) Podnikatel dostal doporučeno konzultovat situaci s ošetřujícím lékařem. (19c) Podnikatel dostal doporučení konzultovat situaci s ošetřujícím lékařem. (ČNK) (19d) Podnikateli se dostalo doporučení konzultovat situaci s ošetřujícím lékařem. Negramatická je struktura, v níž bychom při stejném lexikálním obsazení dané věty užili reflexivního deagentivu: (19e) *Podnikateli se doporučilo konzultovat situaci s ošetřujícím lékařem. Sporná je možnost užít zde 3. os. pl. jako prostředku deagentní struktury implicitní: (18f) ?Podnikateli doporučili konzultovat situaci s ošetřujícím lékařem. Věta (18f) je ovšem pochopitelně plně gramatická a zcela běžná v tom významu, který předpokládá konkrétní subjekt doporučení. Periferní struktury obsažené ve větách (19b) až (19d) nazýváme opisné pasivum. Následující subkapitoly popisují formy a funkce participiálního pasiva, opisného pasiva, deagentivu, dispozitivu a rezultativa. 6.2 Pasivum Poznámka úvodem O pasivu v češtině pojednal v české lingvistice poprvé z historického i synchronního hlediska B. Havránek v zásadním díle Genera verbi v slovanských jazycích I, II, (1928; 1937), ve druhém svazku tohoto díla. Další významné práce o pasivu pocházejí (v chronologickém pořadí) od V. Ertla (1918), F. Kopečného (1954), M. Grepla (1973; 1983), P. Karlíka (Grepl – Karlík 1983, Karlík 2004) a K. Mrázkové (2007). Ke stavu pasiva ve starší češtině a jeho vývoji viz Havránek (1937) a Štícha (1986b, 1988). 6.2.1 Definice a základní vlastnosti Pasivum je z formálního hlediska složený slovesný tvar, tvořený spojením kteréhokoli z tvarů (pomocného) slovesa být a tvaru tzv. pasivního (n/t-ového) participia (trpného příčestí). V literární češtině 19. a počátku 20. století se někdy pomocné sloveso být z pasivního přísudku vypouštělo. Doložen je tento způsob tvoření pasiva ještě např. u K. Čapka: Euripidova Médeia a Sofoklovi Slídiči [...] hrány včera v Nár. divadle. (K. Čapek, O umění a kultuře II, 311). Ojediněle se s ním setkáme i v próze soudobé: Vkladní knížky se nejen ztratily, ale zjištěno, že už před čtrnácti dny z nich někdo vybral dvacet tisíc. (I. Klíma, Má veselá jitra). Tab. 1: Formální vymezení pasiva Tvar slovesa být trpné (pasivní) participium (příčestí) je/byl/bude/jsa/buď/být hlídán je/byl/bude/byv/buď/být přikryt V lingvistice se vedou spory o to, zda výraz typu jsem chválen plně systémově i funkčně odpovídá latinskému laudor a zda jde tedy o funkční ekvivalent jednoslovného tvaru typu chválím, podobně jako je tomu u analytického tvaru futura budu chválit, anebo zda jde o verbonominální (slovesně-jmenný) přísudek, v němž je participium chválen samostatným adjektivem. Většina lingvistů se přiklání k pojetí, které zastáváme v této gramatice: výraz typu jsem chválen pokládáme za složený slovesný tvar funkčně odpovídající latinskému laudor.^^[8] K jazykovému statusu tzv. n/t-ových (pasivních, trpných) participií (příčestí) v češtině z historického i synchronního hlediska srov. zejména Havránek (1937) a Štícha (1980, 1986). Pasivum je poměrně frekventovaný jazykový prostředek po celou dobu doložené existence psané češtiny, tj. od počátku 14. století do současnosti. Přesto bývá pranýřováno a lze se setkat i s (laickými) názory, že pasivu je vždy nejlépe se vyhnout. Pasivum je v češtině běžným a funkčním prostředkem a není principiálního důvodu, proč se mu – bez ohledu na styl a výstavbu věty – vyhýbat (jak se někdy doporučuje)^ ^[9]. Užívá se v textech všech žánrů a stylů a výjimečné není ani v nespisovné češtině mluvené; pak má ovšem nespisovné, obecněčeské tvary (ty jsou v následujícím textovém úryvku vyznačeny tučně): [...] Šebestová řekla, já myslím, že si děláš zbytečný starosti, stejně si hrát nemůžeš, musíš se učit, zejtra seš zkoušenej ze zajíců. (M. Macourek, Mach a Šebestová – ČNK) Pozn.: Prézentní tvar seš zkoušenej je tu užit ve funkci futura; srov. Zítra jedu do Prahy. Nespisovné jsou tu ještě tvary zbytečný a zejtra. Základní a centrální (nikoli však obecnou) funkcí pasiva je představit nějaký předmět komunikace jako objekt postihovaný dějem. Hovoříme tu o „pasivní perspektivě“, v níž je nějaká dějová situace představována: dějová situace je nazírána a představována nikoli „od konajícího subjektu“, nýbrž v perspektivě obrácené: „od postihovaného objektu“. Tomuto způsobu výstavby věty se v české lingvistice říká „deagentizace“ a odpovídající větné struktury se nazývají „deagentní“. Termín „deagentizace“ a „deagentní“ struktury má však obecnější platnost, a týká se tedy i jiných syntaktických procesů a jejich výsledků. (K jejich vymezení viz oddíl III., kap. 6.1.) Konající, resp. působící subjekt přitom nejčastěji – asi v 90 % užití pasivního přísudku ve větě – nebývá ve větě vyjádřen. Je tomu tak proto, že tento subjekt je v daném textu pro smysl věty – z různých důvodů – irelevantní^^[10]: (1) Management banky byl obviněn z hospodářských trestných činů […] (ČNK) (2) Spisovatel René Ariza byl vězněn osm let. (ČNK) (3) Stále jsem rád hýčkán. (M. Švandrlík, Magazín dnes, 27. 9. 2007) V těchto větách je východiskem obsahu sdělení objekt nějaké činnosti: management banky jako objekt obvinění, spisovatel jako objekt věznění, člověk jako objekt hýčkání. Kdo je konkrétním subjektem těchto činností, je irelevantní, pro smysl sdělení nepodstatné. Zcela postačující je to, že nepojmenovaný subjekt činnosti označené pasivním přísudkem, je nějak „rámcově“ dán, vymezen významem slovesa: obviňují osoby činné v trestním řízení, a které konkrétně to jsou, nás nezajímá; vězní k tomu oprávnění věznitelé, a kteří konkrétně to jsou, nás nezajímá; hýčká nás ten, kdo nás má rád, a o to, kdo to konkrétně je, nejde. Pasiva lze ovšem pro jeho schopnost „zamlčovat“ konatele děje využít (či zneužít) k tomu, abychom zamlčeli takového původce (autora, strůjce apod.) něčeho, který by měl být pojmenován. To ovšem není vina jazykového prostředku, ale může to být vina těch, kdo jej používají. Pokud je subjekt děje ve větě s pasivním přísudkem vyjádřen, což je asi jen v 10 % jeho užití, je sémantickou funkcí pasiva „pasivní perspektiva“ věty; ta bývá provázena jeho syntaktickou funkcí zachovat u sémantického objektu děje jeho syntaktickou funkci podmětu: (4a) Holzknechtova kniha je vzácné dílo [...] Měla by být čtena lidmi, kteří milují hudbu [...] (Rudé právo, 25.5.1985) Kdybychom se měli při stylizaci obsahu promluvy (4a) obejít bez pasiva, ve druhé větě této promluvy by se podmět kniha z předcházející věty musel stát syntaktickým předmětem v podobě akuzativu zájmena, jímž by se ke knize odkazovalo; tím by ovšem pozornost adresáta této promluvy byla odváděna od knihy jako objektu činnosti a byla naopak směřována k lidem; to by však odporovalo autorovu záměru: (4b) Holzknechtova kniha je vzácné dílo [...] Měli by ji číst lidé, kteří milují hudbu Pasivní participium, které je obvykle součástí pasivního přísudku věty, je v současné češtině doloženo u téměř 17 000 sloves. Ne každé užití pasivního participia ve větě je však součástí pasivního přísudku – jeho dokonavý vid bývá často součástí stavového rezultativa (k němu viz oddíl III., kap. 6.6) a může stát také v pozici syntaktického doplňku, např. Stál jsem vedle jeho postele a on seděl mezi pokrývkami, oblečen ve spodním prádle, s velkým albem v rukou. (překlad: F. S. Fitzgerald, Velký Gatsby – ČNK). Vyskytne se i u sloves málo až velmi málo frekventovaných, jakými jsou např. slovesa rozradostňovat, poženštit a zabsolutnit: Jak bezútěšným kaňonem depresí musí při každé směně projíždět řidič autobusu v Löbau, není-li rozradostňován obřími upřímnými předvolebními úsměvy sympatických politiků. Měrou rozumnosti rozumu je - pokud jsem vše dobře pochopil - jakási čapkovská pragmatičnost, hledání cíle věcí, přičemž je též důležité, aby rozum byl tzv. "poženštěn", tj. zbaven svého notorického sklonu k abstrakci a výlučnosti. Pokud neexistuje nějaký vyšší smysl přesahující horizont holého života, jak je tomu v moderních společnostech, musí být zdraví zabsolutněno, prohlášeno za „velkou bohyni“ a jeho státní ochrana dovedena ad absurdum. Pasivum se v češtině tvoří převážně od nereflexivních sloves předmětových, zatímco od sloves reflexivních a od nereflexivních sloves bezpředmětových se zpravidla netvoří. Proto lze věty (5), (7) a (9) pokládat za gramatické, věty (6), (8) a (10) za negramatické: (5) Nebezpečný odpad je zpracováván odpovídající technologií. (ČNK) (6) *Bylo pracováno i o víkendu. (7) Na takového člověka je hleděno, jako by nebyl trestán. (ČNK) (8) *Bylo se díváno na televizi. (9) "Předpokládám, že na malbu nebylo sáhnuto zhruba od války," podotkl opat. (ČNK) (10) *Ničeho se tu nebylo dotknuto. Negramatičnost pasíva reflexivních sloves je dána pouze téměř absolutní absencí jejich úzu. Tato absence může být ovšem podmíněna tím, že kombinace polyfunkčního volného morfému se s analytickým tvarem pasiva v konstrukcích typu *Tímto problémem se je zabýváno odnepaměti je uživateli češtiny spontánně pociťována jako nepatřičný „střet funkcí“. Výjimkou je pasivum tvořené od reflexiva obávat se a od reflexiva dotázat se/dotazovat se: (11) [… ] byl na vrcholu vědecké kariéry a byl dokonce obáván svými kolegy […]. (M. Kundera – ČNK) (12) Mnohdy jsem dotazován, jak jsem přišel na myšlenku napsat tuto historii. (ČNK) Avšak od reflexiva ptát se synonymního s reflexivem dotazovat se, se pasivum netvoří a neužívá: (13a) *Mnohdy jsem ptán, co … Zde lze použít implicitního deagentivu: (13b) Mnohdy se mne ptají, co … Okazionálně máme doloženo pasivum od slovesa vyptávat se: […] a tak jsem byl často vyptáván na ten zázrak Činoherního klubu. (Jan Kačer, Jedu k mámě) V korpusu SYN v10 (z r. 2022) má tvar vyptáván 3 doklady, tvary vyptávána a vyptáváni nemají žádný doklad . Negramatičnost pasiva sloves bezpředmětových je dána centrální funkcí českého pasiva představovat nějakou entitu jako objekt zasahovaný dějem; proto je přísudek zpracovali jsme ve větě (14a) transformovatelný na pasivum, kdežto přísudek pracujeme ve větě (15a) na pasivum transformovatelný není; lze tu však užít reflexivního deagentivu (věta (15c)) (14a) Materiál jsme zpracovali základními statistickými metodami. (14b) Materiál byl zpracován základními statistickými metodami. (ČNK) (15a) Pracujeme pomalu a vytrvale. (L. Vaculík, Český snář - ČNK) (15b) *Je pracováno pomalu a vytrvale. (15c) Pracuje se tu tvrdě, ale každého tu vlastní práce těší. (překlad: H. Murakami – ČNK) Pasivního tvaru je pracováno se však příležitostně užije ve významu reflexivního deagentivu i v jinak kvalitním textu. Srov. Dost často je tu vydatně pracováno s kontrapozicemi plného nástrojového zvuku a pizzicatových zvukových sítí. V korpusu SYN v10 (z r. 2022) je 187 dokladů tvaru pracováno, proti němu však stojí více než 18 000 dokladů spojení se pracuje a přes 2 800 dokladů spojení pracuje se na (např. Pracuje se na tom.) Jiná je situace např. v němčině, kde se složený slovesný tvar analogický českému pasivu užívá běžně i u bezpředmětových sloves. Např..Hier wird hart gearbeitet. Doslova: Zde je tvrdě pracováno. = Zde se tvrdě pracuje. Pasiva se užívá v téže funkci a se stejnou oprávněností u sloves dokonavých i nedokonavých (obě věty ČNK): (16a) Odpad je zpracován na rekultivační materiál. (16b) Bioodpad je zpracováván na školní zahradě a následně využit ke zkvalitnění půdy na školním pozemku. Pozn.: V dřívějších gramatických a stylistických příručkách se uvádělo, že (tzv. opisné) pasivum se užívá zejména u sloves dokonavých., zatímco u sloves nedokonavých se užívá (tzv.) pasivum zvratné. Tak tomu ale není. Vid při volbě pasiva nehraje žádnou principiální roli. Podstatnou roli naopak hraje vid u tzv. „rezultativa“ (které v této gramatice nepokládáme za součást pasiva): to se tvoří téměř výlučně od sloves dokonavých; proto také většina trpných participií pochází od sloves dokonavých – viz tab. 2 níže. Pasivum dokonavých sloves je v minulém a budoucím čase homonymní s rezultativem (srov. oddíl III., kap. 6.6) Věta (17): (17) Dveře byly zavřeny. má dva rozdílné významy. Ve významu pasiva odpovídá aktivní větě vypovídající o činnosti označované slovesem zavřít: (17a) Někdo zavřel dveře. Ve významu rezultativa odpovídá významu, který lze k explanativnímu účelu opsat jako „Dveře byly ve stavu zavřenosti“. Obvykle v tomto stavovém významu se užívá konstrukce s tzv. dlouhým (adjektivním) tvarem participia: (17b) Dveře byly zavřené. Podobně je tomu i u futura. Věta (18) (18) V květnu bude hrad otevřen. Ve významu pasiva odpovídá aktivní větě (18a) V květnu hrad otevřou. Ve významu rezultativa odpovídá větě (18b) nebo (18c): (18b) V květnu bude hrad již otevřený. (18c) V květnu hrad již nebude zavřený. (Tj. bude již nikoli „ve stavu zavřenosti“ nýbrž „ve stavu otevřenosti“). Konstrukce, v nichž je pasivní participium dokonavých sloves (např. zavřen) spojeno s prézentním tvarem slovesa být (je zavřen), mají obvykle význam rezultativní. Např. věta (19a): (19a) Obchod je zavřen. poukazuje zpravidla ke stavu, nikoli k ději. K ději může v přítomném čase ve většině případů poukazovat pouze tvar nedokonavý: (19b) Obchod je (právě) zavírán. Význam dějového pasiva má přísudek složený z prézentního tvaru slovesa být a dokonavého participia (např. je přijat, je změřen) jen za určitých specifických okolností, např.: (20) Kdykoli je přijat zákon, který není příznivý pro většinu občanů, ale jen pro jisté zájmové skupiny, je to pro mne nanejvýš alarmující. (ČNK) Srov. dále: Teprve až bílý obr usne, začne samotný výzkum, jenž spočívá v několika rutinních krocích. Medvěd je změřen, zvážen, je mu odebrána krev. Jakmile někdo polehává na trávníku, je odvezen na elektrickém vozíku a vrátit se na hřiště může 10 až 15 minut po ošetření. Je zřejmé, že v těchto strukturách, v nichž se hovoří o tom, co se obvykle nebo pravidelně v nějakých dějových souvislostech stane, přísudky je přijat, změřen, zvážen, odvezen, je odebrána vypovídají o ději, nikoli o stavu. 6.2.2 Morfologie pasiva 6.2.2.1 Pasivní infinitiv I. Vymezení Pasivní infinitiv sloves obou vidů je v současné češtině (podobně jako v jiných jazycích) poměrně běžný jev. Ve větě je obvykle buď v pozici podmětu: (21) Být milována a milovat vás naplňuje uspokojením. (ČNK) anebo je součástí složeného predikátu, jehož VF je nejčastěji sloveso modální (chtít, moci, muset, mít, smět): (22) Člověk chce být milován a celý lidský život je hledáním lásky. (ČNK) Kromě sloves modálních se pasivní infinitiv jako syntakticky závislý prvek běžněji objevuje jen u několika málo sloves: cítit, toužit, přát si, začínat/začít, přestat, odmítat, potřebovat. Pasivní infinitiv může být závislý i na infinitivu aktivním, který je závislý na finitním tvaru některého z výše jmenovaných sloves. Vzácným jevem je pasivní infinitiv ve funkci predikátu věty s infinitivním podmětem. II. Podmětový pasivní infinitiv: Pasivní infinitiv stojící v pozici podmětu na prvním místě ve větě jako její téma není příliš frekventovaným textotvorným jevem. Je to ovšem jev plně funkční: (23) Být buzen řevem sousedovy cirkulárky je zážitek, který nikomu nepřeji. (ČNK) Srov. dále: Být cenzurován, umlčován, falzifikován neznamenalo nic jiného, než že text obsahoval něco, co mohlo vadit. Být chráněn je potřeba, která není člověku nepřirozená. „Být navrhován a nedostávat tuto cenu, na to jsem ostatně zvyklý. Pokud se správně pamatuji, poprvé jsem byl na Nobelovu cenu navržen v roce 1982, když jsem pobýval ve vězení na Borech,“ prohlásil včera po příjezdu do Olomouce exprezident Václav Havel. Ještě vzácnějším jevem je pasivní infinitiv ve funkci podmětu stojící v postpozici za verbonominálním přísudkem: (24) Důležité je být viděn. (ČNK) Srov. dále: Útěchou jí může být, že výhodnější je být odsouzen než zavražděn. Ulrika souhlasila, že to nejhorší, co se člověku může stát, je být vyhozena ze sedla mužem. Kdo váhá se vstupem do NATO, zřejmě neví, že další variantou je být spasen nevypočitatelným Ruskem i proti své vůli. III. Pasivní infinitiv jako součást složeného přísudku A. Pasivní infinitiv závislý na VF (a) slovesa modálního: Pasivní infinitiv závislý na určitém tvaru modálního slovesa je poměrně běžný textotvorný jev. Např.: (25) Chci být chráněn před hajlujícími plešatci i před jakkoli zbarvenými kapsáři, násilníky a ožralci. (ČNK) Srov. dále: Vím, že za to mohu být kriminalizován, ale jediná další možnost je propustit všech pět set padesát zaměstnanců a vyhlásit likvidaci. Když přišlo oznámení z rokycanského gymnázia, že z rasových důvodů musím být vyloučena ze školy, nechtěla jsem sedět doma. Proč tedy mám být trestán za výběr nestátní školy tím, že musím vynaložit na vzdělání zcela neúměrnou částku jen proto, že nejdu na školu státní? Dotáhl jsem to na četaře, neboť jsem měl v papírech, že z politických důvodů nesmím být cvičen na důstojníka. (b) ostatních sloves: Pasivní infinitiv závislý na určitém tvaru jiných sloves než sloves modálních je méně běžným jevem. Např.: (26) Vyslovte svůj rozsudek, neboť si přeji být potrestán. (ČNK) Srov. dále: Ale jak známo, jestliže druhý člověk ke mně ztratí úctu, pak se tím cítím být ponížen a naopak a vzájemnou úctu v manželství lze ztratit velice snadno. Jen tady veřejně vyhlašuji, že i já toužím být obrácen na tu pravou víru, nechat se pokřtít guvernérem Tošovským, vyzpovídat se u bankovní přepážky a v rámci pokání přiznat, co jsem dosud na platbách státu zatajil! Ačkoli to leží na policii už rok, začnu být vyšetřována nyní. Zdůrazňuju, že odmítám být spojován s takzvanou keltománií, která u nás vládne už několik let. Pasivní infinitiv jako součást složeného přísudku může být závislý i na kondicionálu (27a), dokonce i na kondicionálu pro minulost (27b) (obě věty ČNK): (27a) Zajímavá esej by mohla být napsána o ateistickém literárním stylu. (27b) Tato kniha by byla mohla být napsána různými způsoby a různě pojmenována. (ČNK) Srov. dále: Byl výborným společníkem přesně tak dlouho, jak se slušelo na první návštěvu, vítal všechny Alininy milostivé otázky, uctivě odpovídal a vzdálil se mnohem dřív, než by byl přestal být vítán. Měla tmavé lesklé vlasy s ofinou, přikrývající větší část čela, měla dobromyslný úsměv tlusťochů, jenž by byl mohl být pokládán za přihlouplý, kdyby nebyl býval provázen neklidnými pohledy chytrých, uštěpačně přimhuřovaných očí. (E. Hostovský – ČNK) B. Pasivní infinitiv závislý na aktivním infinitivu v rámci složeného přísudku Složený přísudek tohoto typu obsahuje dvojí postupnou závislost: pasivní infinitiv, např. být označen závisí v rámci přísudku věty na aktivním infinitivu, např. bát se: bát se být označen a tento infinitiv (bát se) závisí na VF slovesa modálního (nemusí se bát) nebo pomocného (bude se bát); celý predikát s dvojí závislostí pak zní: nemusí/bude se bát být označen: (28) Předpokládá se, že nikdo nebude chtít být označen jako zastánce KSČ, a tak nikdo nebude chtít pokládat všetečné otázky. Srov. dále Také důchody budou moci být doručovány opakovaně. Na jevišti by měl stát paraván, uvědomila si Gabrielle, aby když si svlékne poslední vrstvu a oblékne si noční košili, noční košili z bílého naškrobeného plátna s vysokým límcem, v níž se žádná žena nemusí bát být viděna, může to udělat za paravánem. S tím souvisí i věc profesní cti dr. Malchara, který se může právem cítit být znevažován. „Je to chudý muž a nemůže si dovolit být okraden,“ dodal prý jeden z lapků na vysvětlenou. Znamená to že úrokové sazby budou muset být drženy na vysoké úrovni, což kromě kontroly inflace podpoří i spoření obyvatelstva. Pokud si budete přát být zapojeni do této práce nebo pokud nás budete chtít podpořit můžete vstoupit do Klubu přátel Oživení. IV. Pasivní infinitiv jako složka predikátu věty s infinitivním podmětem Jde poměrně o velmi vzácný textotvorný jev. VF, na němž závisí predikativní pasivní infinitiv ve větě s infinitivním podmětem, je obvykle sloveso znamenat, jemuž konkuruje v dané funkci méně běžné být: (29) Zahlédnout duši člověka je být oslepen sluncem. Srov. dále: Být vyhnán z dětství znamená být vyhnán z ráje, být dospělý. Být ve Francii chudý znamená být vyloučen ze společnosti, chudoba diskvalifikuje, stigmatizuje. Stát nalevo znamená být nucen věřit něčemu, čemu by stěží uvěřilo malé děcko a čemu by se primitivní Indián ze zapadlého kouta tropického pralesa s chutí zasmál. 6.2.2.2 Pasivní přechodníky a pasivní imperativ Jestliže přechodník je v současné češtině vzácný jev, tím spíše je vzácný přechodník pasivní. Jde o vypjatě knižní stylotvorný prostředek: (30) Každý pokoušen bývá, jsa zachvacován a oklamáván vlastními žádostmi. Srov. dále: „Já se bohužel obávám, že parlament kopíruje českou společnost a že ta sprostota do ní patří. Takže je to o kultivaci celé společnosti, nejen politických stran,“ řekl v České televizi Mirek Topolánek, byv dotázán na své výroky o reformě veřejných financí coby "osvětimské lži". Jako poučný příklad může sloužit homérská scéna: Telemachos, byv otázán, kdo je, odpovídá: moje matka se nazývá Penelopé, kdo však je můj otec, nelze nikdy přesně vědět. Predikát s přechodníkovým jsa a dokonavým participiem (např. jsa oklamán) by měl mít význam rezultativa; lze však předpokládat, že prézentní přechodníkový tvar jsa je užíván i namísto přechodníkového tvaru pro minulost byv. Proto je možné, že tvary typu jsa oklamán odpovídají někdy stavu („jsa ve „stavu oklamanosti“), ale někdy i ději („když byl oklamán“): Zastřela tmou jeho mozek dřív, než si stačil uvědomit, jak tragický byl vlastně jeho život a kolika omylů, jsa oklamán, se v něm zbytečně dopustil. Pasivní imperativ je velmi vzácný a pouze knižní prostředek. Kromě několika případů z náboženských textů, obřadů a na nich založených, dnes archaických pozdravů (Buď pochválen pan Ježíš Kristus; buď posvěceno jméno tvé) se užívá jen výjimečně; např.: Solženicyn, který strávil dlouhá léta v Gulagu, nakonec v knize říká - buď požehnáno vězení. Uměla by jistě utvořit šťastný domov, jen mít toho, kdo by si toho vážil. Je ale hodně podvodníků, ozve - li se však slušný člověk, buď vítán, nalezne zde kromě dcery i milující rodiče. To je žurnalistická Scylla a Charybda, a odchýlí-li se někdo na tu či onu stranu, zůstane nečten. To, že jeho předpovědi se nesplňují a že se nikdo jeho komentáři neřídí, už není tak důležité. Od toho přece noviny nejsou. Zvláště v Americe, kde obvykle vyhrává ten prezidentský kandidát, který se tisku nelíbí - od Roosevelta po Bushe. Zbývá tedy - buď čten, anebo zhyň! Toto velmi vážné jádro věci nebudiž zastíráno vedlejšími polemikami. (K. Čapek, O umění a kultuře III) 6.2.2.3 Iterativní pasivum I. Iterativní tvar má sponové sloveso: bývat kritizován Spojením iterativního tvaru sponového slovesa bývat (bývá, býval, ...) s neiterativním tvarem pasivního participia vzniká iterativní pasivum, analogické aktivnímu iterativu: kritizovával : býval kritizován (31) Mám pocit, že jsem dnes veřejně kritizován za stejné věci, za které jsem býval kritizován už dávno v minulosti, de facto od dětství. Jednoznačně o pasivum jde ovšem pouze u nedokonavých tvarů trpných participií (bývá označován, považován za ...), neboť u dokonavých participií jde často o význam rezultativní, o význam stavu (bývá vyroben), nikoli o význam děje (bývá vyráběn). Složený tvar typu ´bývá + dokonavé trpné participium´ je potenciálně homonymní – může vyjadřovat stav nebo děj. Někdy ani kontext neumožní spolehlivě rozeznat, zda jde o význam děje, nebo stavu. Jindy je význam děje nepravděpodobný, anebo je protiklad děje a stavu neutralizován např.: Nábytek určený na zahradu či terasu by měl být lehký a mobilní, z materiálů, které se snadno čistí a dobře odolávají vlivům počasí. Ten nejlevnější bývá vyroben z plastů, běžně se s ním setkáváme v zahradních restauracích. Iterativní pasivum se užívá i u těch sloves, u nichž se v aktivu běžně iterativa neužívá. Složený tvar typu ´bývá + trpné participium´ je doložen u téměř 3 000 různých sloves. Iterativní pasivum, resp. rezultativum, se nejčastěji užívá u těchto sloves (podle frekvence, do 100 dokladů v korpusu v7, z r. 2019, tučně jsou vyznačena imperfektiva): označovat, považovat, nazývat, spojovat, uvádět, přirovnávat, vybavit, umístit, řadit, postihnout, otevřít, uvést, provázet, vyprodat, srovnávat, způsobit, doprovázet, využívat, doplnit, používat, vnímat, pokládat, kritizovat, označit, překvapit, zmiňovat, zobrazovat, charakterizovat, popisovat, vystavit, omezit, připisovat, dávat, opatřit, vyrobit, určit, obsadit, stanovit, vyhradit, hodnotit, připravit, zařazovat, obviňovat, uložit, dláždit, zvát, zaměňovat, prezentovat, doporučovat, přezdívat, chápat, zahrnout, zaměřit, rozdělit, ovlivnit, vykládat, přisuzovat, vytýkat, vyčítat, zneužívat, definovat, řešit, napadnout/napadat. Doklady v kontextu (řazeno abecedně) Tvary nedokonavé: Biedermeier bývá chápán nesprávně jen jako měšťansky usedlý a poklidný rodinný životní styl a hmotná kultura, někdy hanlivě jako kondelíkovština. Výrazem renesance bývá označován nejen umělecký styl , ale i způsob myšlení a prožívání světa [...] Hindemith bývá přirovnáván k Bachovi pro zálibu v barokním typu polyfonie, v kontrapunktických formách, pro duchovnost vyvažovanou labužnickým potěšením z věcí tohoto světa. Vykládání svatých knih se ovšem dělalo tak, jak to bylo ve shodě se židovskou tradicí. Tím však někdy býval pravý smysl Písma zastírán. Tvary dokonavé: Dřevo ve zdivu bývá napadeno hnilobou, která se přenáší na latě a obklad. Ještě dříve, než se družstvo vylidní, měli byste si udělat jasno v tom, co se s majetkem družstva stane. Nejčastěji bývá rozdělen mezi členy. Kriminalisté bývají vystaveni emocionálně silným zážitkům jak na místě činu, tak při setkání s rodinami obětí. II. Iterativní tvar má participium Iterativní tvar participia je velmi vzácný. Může se spojit s neiterativním, nebo iterativním tvarem spony. Např.: (32) Ukazuje se, že Bělorusko je zatím chápáváno jako ne příliš významná země. (33) Tento „požitkářský“, hédonistický životní postoj bývá spojováván se stupňující se komercionalizací společnosti [...] 6.2.2.4 Záporný tvar participia v pasívu Je-li pasivní přísudek negován, je záporka ne- zpravidla připojena k VF slovesa být; např. (vše ČNK): (34) Důvod závady zatím nebyl objasněn. Výjimečně, avšak zpravidla nikoli bezdůvodně, a tedy funkčně se záporka připojuje ke tvaru participia: (35) Byla jsem neobsazována, přeobsazována, alternována. Srov. dále: Právo na veřejné vystoupení ve jménu obrany vlastních zájmů a právo být neobtěžován se už střetly několikrát. Pokud jsou lidé dospělí a není snížena jejich rozhodovací schopnost, mají právo rozhodnout také o tom, že chtějí být neléčeni. Východiskem tohoto způsobu negace pasivního přísudku je pravděpodobně to, co bychom mohli označit jako „pozitivní rámec přisuzování negativní hodnoty“: pisatel vychází z toho, že podmět JE (nikoli není) postihován dějem, i když tento děj má zápornou hodnotu. Toto východisko je nejčastěji spojeno s přehodnocením děje v charakterizační vlastnost nebo v rezultativní stav; ukazují to dobře následující doklady: Ženy podle Human Development World Report zpravidla pracují déle, jejich práce není rovnocenná s mužskou, a je nedoceňována. „Koncem roku jsme byli nuceni propustit pacienty, kteří byli nedoléčeni a je naší povinností, abychom to napravili,“ uvedla Svatava Chytrá. Někdy lze ovšem o funkčnosti tohoto způsobu negace pasivního přísudku pochybovat: Jak s tímto článkem souvisí fakt, že zranění jsou nedoléčována, resp. dočasně určitým způsobem stabilizována a léčena následně? Je pravděpodobné, že pozitivní tvar jsou v negativním predikátu jsou nedoléčována užitém namísto pravidelného nejsou doléčována je důsledkem mechanického transferu jednak z negativního rezultativního stavu jsou nedoléčena, jednak z pozitivních přísudků jsou stabilizována a jsou léčena. V některých případech je motivace daného způsobu negace pasivního přísudku nejasná, např.: Spolujezdec byl nezraněn, Janda vyvázl ze zcela zničeného vozu se zlomeninou nohy. Pokud je jednoznačné, že má být pouze negován děj, aniž může jít o rezultativní stav a aniž je nasnadě chápat přisuzovaný děj jako charakterizaci podmětu, lze negaci typu byl neschválen pokládat za negramatickou: (36a) Tento systém však zatím nebyl schválen. (ČNK) (36b) *Tento systém však byl zatím neschválen. 6.2.2.5 Pasivum s dlouhým tvarem participia I. Pasivum s dlouhým tvarem participia ve spisovné češtině V psané spisovné češtině zhruba do poloviny 20. století byl v participiálním pasivu pevnou normou tzv. krátký tvar participia; např. dotován (dotována, dotováno, dotovány), financován, hospitalizován Již delší dobu však namísto těchto krátkých tvarů pronikají i do psané spisovné češtiny stále častěji dlouhé tvary adjektivní, tedy dotovaný (dotovaná, dotované), financovaný, hospitalizovaný Je proto pravděpodobné, že tyto adjektivní tvary bývají i vzdělanými mluvčími pokládány za tvary přiměřené spisovnému vyjadřování i tehdy, jsou-li součástí dějového pasiva. Dlouhé tvary byly totiž posledních zhruba dvě stě let v predikativní funkci vyhrazeny charakterizačnímu adjektivu a rezultativu (viz oddíl III, kap. 6.6), např. (37) Zámek byl poškozený již před vloupáním. (rezultativum) (38) Tato práce je špatně placená. (charakterizace; děj pojatý jako vlastnost) Význam predikované (dějové) vlastnosti je často podporován tím, že je ve větě přítomno „pravé“, neslovesné adjektivum, které je s participiálním adjektivem někdy koordinováno, např. (obě věty ČNK): (39) Nábytek byl pečlivě udržovaný a stařičký. (40) Sabina byl vskutku pohledný, štíhlý muž […]. Byl informovaný o evropském vývoji, byl inteligentní, vtipný […]. Tam, kde lze přísudek typu být udržovaný chápat jako subjektu připisovanou vlastnost a toto pojetí je podporováno „harmonií tvarů“ při koordinaci přísudků, lze se s dlouhým adjektivním tvarem participia setkat už v dávnější minulosti, dokonce u Karla Čapka: (41a) [...] a byl bys tu volný a ctěný jako nikde na světě […]. (K. Čapek, Anglické listy – ČNK) Věta s koordinovaným neslovesným adjektivem a krátkým tvarem trpného participia by se mohla pokládat za stylově neobratnou: (41b) A byl bys tu volný a ctěn jako nikde na světě. Výjimečně již dříve pronikl dlouhý tvar participia v dějovém pasivu i do lingvistického textu: (42) Tato předložka je vesměs pokládaná kodifikačními příručkami za poněkud zastaralou. Protože hranici mezi „čistou“ predikací děje a predikací vlastnosti nelze objektivně stanovit a protože obě tyto predikace se leckdy „slévají“ a vytvářejí pojem komplexní predikace děje i vlastnosti zároveň, šíří se dlouhé adjektivní participiální tvary typu dotovaný i tam, kde sotva může jít o něco jiného než o predikování děje, zejména pokud je mezi koordinovanými výrazy i neslovesné adjektivum: [… ] tato perla, která se narodila proto, aby byla krásná, obdivovaná, oslavovaná a zbožňovaná [...] (překlad: G. de Maupassant) Doklady dějového pasiva s dlouhým tvarem participia (abecedně podle tvaru participia): Ti nejlepší z nich se každoročně utkávají v Anglii na prestižním turnaji Embassy Darts. Letošní ročník byl dotovaný částkou 250 000 liber. Projekt je financovaný ze sponzorských darů, protože předešlý program americké Agentury pro kosmický výzkum (NASA), nazvaný Pátrání po mimozemských civilizacích (SETI), byl americkým Kongresem zrušen již v roce 1993. Obyvatel bytu, v kterém se exploze odehrála, 63letý osamělý důchodce, byl hospitalizovaný s popáleninami. Mladého Shakespeara hraje Joseph Fiennes a jeho múzu ztvárnila Gwyneth Paltrowová. Zamilovaný Shakespeare byl nominovaný celkem ve 13 kategoriích. […] edikty byly vydávány dvojjazyčně a vyšší úřady byly obsazované dvojmo […] (překlad: Dějiny světa) Kromě úspěchů ovšem jezdce pronásledují i pády a zranění. Sedmkrát už byl operovaný, přičemž klasické zlomeniny a stehy už ani nepočítá. Změna pro českého investora nastala samozřejmě v tom, že subjekt přicházející z ČR je posuzovaný ve Slovenské republice jako každý jiný zahraniční subjekt. Nechci tím říct, že Václav by byl snad přehlížené, nebo dokonce nemilované dítě, ale přece jen byl dlouho matkou považovaný za jaksi neúspěšného nebo méně nadaného. (M. Žantovský, LN) Teď už mi bylo jasné, že v akademickém prostředí je Pietro považovaný za suchara […] (překlad: E. Ferrante, Geniální přítelkyně 3) Ani tradice, ani síla, ba ani statečnost mu však nepomohly, když v Číně vyhlásili "kulturní revoluci". Zhai byl pronásledovaný a přišel o možnost vykonávat profesi. Ve druhé kapitole se pak věnuji praktickému použití konceptu negativní důchodové daně ve formě zápočtu výdělků EITC, který je uplatňovaný v USA. Výstava byla záměrně zahájena druhého července – v předvečer výročí Janáčkova narození a potrvá do 15. října, aby ji mohli zhlédnout návštěvníci mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim. Jeho téma nazvané Janáček aneb O lidskosti napovídá, že bude věnovaný převážně skladatelovu dílu. […] některé psychoaktivní substance […] jsou do určité společnosti integrované […], ale jiné jsou vnímané jako cizí. (LN, 14. 10. 2017) Termín dialekt sociolingvistika užívá, vedle původního smyslu vázaného na geografický výskyt variety (regionální dialekt), i ve smyslu vertikálním, kdy je vymezovaný sociální vrstvou či třídou (sociální dialekt). Cítím se a vypadám, jako když uprostřed Deváté symfonie dirigentský projev Leonarda Bernsteina pro poruchu televizního vysílače není ztělesňovaný hudbou. Více tvarů v jedné větě: Internet v Číně byl jestliže ne nadobro umlčený, tak zcela jistě potlačený a zkrocený. (překlad: S. Ringen, Perfektní diktatura – Čína ve 21. století.) O tom, že dlouhé tvary pasivních participií v dějovém pasivu jsou dosud ve spisovné češtině ve výrazné menšině, podávají svědectví následující poměry v korpusu v7 (z roku 2019)^^[11]: byl dotován : byl dotovaný = 253 : 46 je financován : je financovaný = 3 515 : 333 byl hospitalizován : byl hospitalizovaný = 4 324 : 151 byl nominován : byl nominovaný = 7 211 : 647 byly obsazovány : byly obsazované = 56 : 3 byl operován : byl operovaný = 1 131 : 35 je posuzován : je posuzovaný = 402 : 21 byl považován : byl považovaný = 5 577 : 173 je považován : je považovaný = 22 699 : 1 042 byl pronásledován : byl pronásledovaný = 456 : 30 je pronásledován : je pronásledovaný = 291 : 20 je uplatňován : je uplatňovaný = 449 : 14 bude věnován : bude věnovaný = 13 764 : 791 jsou vnímány : jsou vnímané = 1 031 : 62 je vymezován : je vymezovaný = 16 : 1 Celkem cca 61 000 : 3 370 Mezi doklady s dlouhým tvarem participia jsou však i takové, kde konstrukce typu být hospitalizovaný má stavový význam rezultativa, srov.: Místo u maturity skončil na dětském oddělení psychiatrické léčebny Ke Karlovu, kde byl hospitalizovaný osm měsíců, a později přešel do péče psychiatrů v Bohnicích. Zajímavé jsou případy, kdy autor v téže větě střídá tvar krátký s dlouhým, někdy dokonce u téhož slovesa: Kondor andský, který byl uctívaný Indiány předtím, než začal být pronásledován, se stal symbolem Jižní Ameriky. Státní a straničtí funkcionáři […] mají vlastní penze a zdravotnickou péči, která je financovaná z daní a poskytována státem. (překlad: S. Ringen: Perfektní diktatura – Čína ve 21. století, s.174) Samozřejmě mohl by za to být stíhán u sebe doma, což je ale nereálná situace. Pokud by přestal být prezidentem, mohl by být stíhaný před soudy jiných států. (LN, 26. 2. 2022 – o V. Putinovi) Jsou svědectvím toho že krátký a dlouhý tvar participia v jeho spisovné podobě (např. uctíván : uctívaný) se stylově sbližují a dlouhý tvar se spisovnou koncovkou se cítí jako stylový protiklad tvaru s koncovkou nespisovnou: uctíván : uctívaný (spisovné tvary) vs. uctívanej (nespisovný tvar). II. Pasivum s dlouhým tvarem participia v češtině nespisovné V gramatikách či stylistických příručkách se leckdy soudí, že (participiální) pasivum je knižním prostředkem. To je ovšem jen „polopravda“. Výrazně knižním prostředkem je totiž pasivum pouze se spisovnou podobou jeho participia. Pasivum se však běžně užívá i v projevech s prvky substandardními, nespisovnými, a to v projevech psaných i mluvených. Např.: (43) Byla sem tajně poslouchaná. (M. Kubišová v televizi 17. 11. 1990) Další doklady: Když sme byli nakládaný do tý avie ... (televize, 1990) To jsem ještě nebyl sledovanej […] (P. Landovský, Soukromá vzpoura) „No, už jsem dost dlouho neviděla svýho švarnýho velebníčka: doufám, že to se mnou nevzdal, páč hříšnice jako já nemůže bejt spasená. (překlad: M. Faber) Fakt je, že tenkrát chtěl bejt ukecávanej a já to přesně cejtil. (M. Fendrych, Jako pták na drátě – ČNK)) Mně byl prostě vystavenej tenhleten papír, že sem měl 28 dní volna. (zprávy televize NOVA, 12. 6. 2008) Ten film byl hrozně dlouho zkoušenej. (V. Pucholt, MS 50/1990) […] bez svobody život nestojí za to, aby byl žitej […] (O. Sommerová, O čem sní muži) Výjimečné není ani pasivum s lexikálně vyjádřeným subjektem: Další, z čeho mám hroznou radost, jsou naši mladí lidé, kterýma to bylo všechno na začátku nesený. (V. Pucholt, MS 50, 1990) Zřejmě to bylo tak smysluplně napsaný tim Macurou … (odposlechnuto v soukromé debatě) [...] člověk má bejt pronásledovanej a nenáviděnej Zemanem […] (M. Fendrych, Jako pták na drátě - ČNK) Obecně proto nelze pokládat pasivum za knižní prostředek. 6.2.3 Syntax pasiva 6.2.3.1 Subjekt děje I. Lexikálně vyjádřený subjekt děje A. Obecná charakteristika Subjekt děje ve větě s pasivním přísudkem se v současné češtině vyjadřuje téměř výlučně instrumentálem: (44) Objekt je střežen psy. (ČNK) Spíše výjimečně a za speciálních okolností se původce děje ve větě s pasivem vyjadřuje předložkovou vazbou ,od + genitiv´: (45) Policisté byli informováni od britských celníků. (ČNK, upraveno) Subjekt děje je ve větách s pasivním přísudkem explicitně (lexikálně) vyjádřen pouze asi v 10 % užití pasiva; ve velké většině případů tedy takto vyjádřen není. Věta (46a) ilustruje pasivum s nevyjádřeným subjektem děje, věty (46b) a (46c) ilustrují pasivum s vyjádřeným subjektem děje: (46a) Ženy a muži jsou vnímáni jako absolutní protiklady. (ČNK) (46b) Čas děje však není v obou případech vnímán čtenářem stejně. (Naše řeč, 1983) (46c) Mužem je žena vnímána jako matka, manželka, milenka, hospodyně, ochránkyně rodinného krbu. (ČNK) Není-li subjekt děje lexikálně vyjádřen a jde o děj svým významem přisuzovaný člověku, je tento nevyjádřený personický subjekt dekonkretizován a často i zevšeobecněn; bývá vyjádřitelný jako lidé, člověk. Obsah věty (46a) by tedy bylo možno formulovat i jako: (46aa) Ženy a muži jsou lidmi vnímáni jako absolutní protiklady. V korpusu v7 (2019) má slovní spojení být (ve všech jeho tvarech) lidmi vnímán (vnímána, vnímáno, vnímáni, vnímány) 91 dokladů. Např.: Jsem přesvědčen, že nenajdete mnoho povolání, která jsou lidmi vnímána jako životní poslání. Avšak protože subjekt lidé (resp. člověk) je velmi často pasivním přísudkem implikován, obvykle se – jako redundantní – nevyjadřuje. B. Subjekt vyjádřený instrumentálem a jeho kategoriální významy Je-li subjekt děje v pasivu vyjádřen, má zpravidla tvar instrumentálu. Agentem děje vyjádřeným instrumentálem může být nejen člověk, ale také: (a) instituce (věta 47a)); (b) synekdochicky užitý název místa obývaného lidmi (věta 48a)); (c) dopravní prostředek; (věta (49a)); (d) děj, vlastnost či stav vyjádřené abstraktním substantivem (věty (50a) a (51a)) (vše ČNK): (47a) Archívem bude zámek využit zatím asi z jedné čtvrtiny. (48a) Celou Evropou byli Keltové považováni za národ válečnický, divoký a povrchní. (49a) Letadlem či autobusem je klient dopraven do Splitu a z přístavu Split trajektem do přístavu Hvar. (50a) Humorem jsou lidé povyšováni bez povýšenosti [...] (51a) Vírou jsou dějiny přetvářeny a dotvářeny, a to nikoli jednou provždy, nýbrž vždy znovu. Věty (47a) až (51a) ukazují, že subjekt děje bývá i v pasivu nikoli výjimečně umístěn na začátek věty, kde bychom očekávali spíše nominativ, neboť začínat větu instrumentálem (a nikoli nominativem) se může na první pohled zdát nevýhodné. Uvedené věty lze snadno vyjádřit v aktivní perspektivě: (47b) Archiv zámek využije zatím asi z jedné čtvrtiny. (48b) Celá Evropa Kelty považovala za národ válečnický, divoký a povrchní. (49b) Letadlo či autobus klienta dopraví do Splitu a z přístavu Split ho trajekt dopraví do přístavu Hvar. (50b) Humor lidi povyšuje bez povýšenosti. (51b) Víra dějiny přetváří a dotváří [...] Pasivum však způsobuje, že navzdory tomu, že počáteční pozice výraz v instrumentálu tematizuje, východiskem pohledu na situaci vyjadřovanou větou je ve větě (47a) spíše zámek než archiv, ve větě (48a) spíše Keltové než Evropa, ve větě (49a) spíše klient než letadlo či autobus, ve větě (50a) spíše lidé než humor, ve větě (51a) spíše dějiny než víra. C. Subjekt vyjádřený předložkovým pádem ‚od + genitiv‘ Jen v malé menšině případů je v současné spisovné češtině subjekt pasivního přísudku vyjadřován předložkou od s genitivem substantiva (nebo zájmena) označujícího agens: (52) Byl od pana učitele pochválen. Vyjadřování subjektu děje v pasivu předložkou od převládalo v psané češtině od 15. do 19. století, a dnes jej lze proto pokládat za historický relikt, jehož se příležitostně (okazionálně) využívá zejména ze stylizačních důvodů: lze se tak např. vyhnout nelibozvučným či málo významově zřetelným tvarům, např. místo věty (53a) se užije věty (53b): (53a) Rád by jí byl obdivován. (53b) Rád by byl od ní obdivován. Předložka od může do pasiva proniknout z jiných vazeb; srov. následující doloženou větu (54a) a jejího možného konkurenta (54b): (54a) Záleží hlavně na morálních zásadách, které jim byly předány od rodičů. (ČNK) (54b) Záleží hlavně na morálních zásadách, které získali od rodičů. Ve větě (54a) jistě hraje roli také to, že tvar rodiči by v ní jako instrumentál nebyl zřetelný. Nezřetelnost tvaru jako instrumentálu motivovala patrně užití předložky od i v této větě: Dále jsou pacienti od specialistů, ale také od praktických lékařů často posíláni k internistům k dovyšetření. Analogie je zřejmou motivací pro užití předložky od uvozující subjekt děje v pasivu také v následující větě: (55) [...] neví už, od koho jej sehnal a od koho byl malován ... (M. Horníček, Trojhlas) S předložkou od místo instrumentálu se lze setkat také v překladech klasiků světové prózy; např.: Načež svědek odpověděl, že byl od manžela požádán, aby dal pozor na jeho ženu […] (překlad: H. Fielding, Tom Jones) V některých případech je však předložkový genitiv před instrumentálem upřednostňován, a to zejména.: - ve větách s konstrukcemi typu dostat zaplaceno (např. od banky, od pojišťovny), dostat vynadáno (od otce, od šéfa) a typu dostat nařezáno, dostat napráskáno (od soupeře; tyto přísudky se užívají převážně v textech se sportovní tematikou ve významu ,utrpět výraznou porážku´); - ve větách s některými rezultativními predikáty, např. mít něco slíbeno od někoho. Původcem děje ve větách se subjektovým komplementem ,od + G‘ bývá v těchto případech instituce (např. pojišťovna), obecně pojmenovaná skupina lidí (např. výrobce, producent, děti, řidiči…), národnostní skupina (Finové, Švédové…) nebo správní celek zastupující instituci (město, stát), popř. sportovní klub (Zlín, Liberec). Srov.: Autor ale už přece dostal zaplaceno od producenta filmu či výrobce televizního pořadu. Peníze máme do října s tím, že máme slíbeno od okresního úřadu jejich navýšení. Byt jsme zaplatili díky tomu, že jsme měli půjčeno od všech příbuzných. Lyže máme půjčené od školy. Stavba měla být financována z 10 miliard korun půjčených od Evropské investiční banky. Lidé zatím věří, že vystačí s podporou slíbenou od vlády. D. Konkurence subjektového instrumentálu a předložkové vazby Instrumentálový tvar a předložkový pád ,od + G´ si konkurují zejména.: - ve větách s některými pasivními participii a participiálními adjektivy (např. pokřtěn/ pokřtěný, připsán/připsaný); častější je však vyjádření instrumentálem; - ve větách s názvem zvířete v pozici subjektového komplementu; opět však výrazně převládá vyjádření instrumentálem. Srov.: Václav se svou ženou Ludmilou přijal křesťanství, byl pokřtěn biskupem Metodějem na Velké Moravě. Gejzův syn a pozdější zemský patron svatý Štěpán byl pokřtěn od svatého Vojtěcha. Je třeba odhadnout, jaké budou pravděpodobné výnosy připsané penzijním fondem. Banka je připravena depozita vracet okamžitě, jakmile jí budou připsána zpět od KoB. Doručovatelky zde byly několikrát napadeny a také pokousány psy. Dyje na mnoha úsecích meandruje, do řeky tam padají desítky stromů ohryzaných od bobrů. Ve větách s pasivními participii vybraných sloves (hrabat, rozhrabat, hryzat, ohryzat, rozhryzat, kousat, kousnout, pokousat, rozkousat, napadnout, ničit, poničit, zničit, trhat, roztrhat, žrát, sežrat) a asi 20 různými subjekty je v ČNK poměr vyjádření živočišného původce děje instrumentálem a předložkovým pádem ,od + G´ přibližně 5 : 1. Téměř výhradně se užívá instrumentál ve větách s krátkými tvary participií, ve větách s dlouhými, adjektivními tvary je poměr více vyrovnaný (3 : 1). Ve větách s výrazy pokřtěn/pokřtěný je instrumentálové vyjádření subjektového komplementu více než 7x častější, ve větách s výrazy připsán/připsaný převažuje instrumentál více než 5x. U těchto dvou participií se však s vyjádřením původce děje setkáme zřídka. Častěji je předložkou od vyjadřován subjekt děje v překladech antické prózy. V českém překladu díla Životopisy dvanácti císařů římského historika Suetonia jsou např. tato pasiva: byl pak od senátu odsouzen k smrti; zapuzen byv od otce; Jako desítiletý byl adoptován od Claudia; Od císaře Gaia byl jmenován legátem v Horní Germánii; když byl od přátel upozorňován. E. Subjekt vyjádřený jinak (a) předložka ze strany Tento způsob vyjadřování subjektu děje v pasivu je poměrně běžný, je však omezen na administrativní styl. Svědčí o tom už sám fakt, že k nejčastějším subjektům tímto způsobem vyjádřeným patří: město, stát, policie, ministerstvo, zaměstnavatel, vláda, magistrát, úřad, obec, investor, radnice, vedení, nemocnice, banka, pojišťovna atd. : (56a) Nabídka byla ze strany města zamítnuta. (ČNK) Předložku ze strany tu lze bez jakékoli újmy nahradit běžným instrumentálem: (56b) Nabídka byla městem zamítnuta. K užití předložky ze strany jako prostředku vyjádření subjektu děje v pasivu mohou pisatele motivovat dvě okolnosti, jedna pragmatická a jedna formální: (a) to, že „ve hře“ jsou různé „strany“ stojící v tom či onom smyslu „proti sobě“ (např. policie a pachatel, úřady a občané); (b) to, že se tak obchází jistá strohost a v některých případech snad i menší zřetelnost funkce instrumentálu ve větách s participiálním pasívem (srov. (56a) a (56b), kde „ze strany města“ je zřetelnější a může znít decentněji než pouhé „městem“). Srov. dále: Ve třicátých letech došlo k jisté symbióze a církev byla ze strany státu přijímána jak součást národního společenství. „Zbraň proti nikomu ze strany policie použita nebyla,“ potvrdil informace Práva Husák. Tyto finanční prostředky budou ze strany ministerstva přiděleny jednotlivým krajským úřadům pro krajské a obecní školy a školská zařízení prostřednictvím normativního rozpisu rozpočtu na rok 2009 […] Podle toho, jak dopadne odvolací soud, budou ze strany nemocnice činěny další kroky. Pracovnice Fondu ohrožených dětí v létě často řeší případy, kdy je na děti ze strany rodičů vyvíjen nátlak. (b) ‚u + genitiv‘ Jde o alternativní a okrajový, možno říci „opisný“ způsob lexikálního vyjadřování subjektu děje u pasivního přísudku, který lze použít jen výjimečně (obě věty ČNK): (57a) Povinnosti muže pak jsou věnovat se práci, bohatnout a navrch ještě být ctěn u svých spoluobčanů; (K. Čapek, Povětroň) (58a) První frézka tohoto typu byla vyrobena u firmy GEISS již před více než 25 lety. Předložkový pád lze bez újmy na významu nahradit pravidelným instrumentálem: (57b) Povinnosti muže pak jsou věnovat se práci, bohatnout a navrch ještě být ctěn svými spoluobčany. (58b) První frézka tohoto typu byla vyrobena firmou GEISS již před více než 25 lety. U Čapkovy věty je motivací k předložkovému způsobu vyjádření subjektu děje patrně analogie s výrazy typu ‚být oblíben u někoho‘, u věty (58a) je touto motivací patrně spolupůsobení představy „místa“ výroby. Výraz vyroben/a/o/y firmou (pouze v těchto tvarech a v jejich bezprostřední posloupnosti) má v ČNK 48 dokladů, výraz vyroben/a/o/y u firmy tu má 5 dokladů. V některých gramatikách (a speciální lingvistické literatuře) se považují za vyjádření subjektu/původce děje také předložkové pády v + L, na + L, které mají primárně lokalizační funkci, následuje-li po nich např. pojmenovávající instituce (v Parlamentu, v zastupitelstvu, na odboru) a může-li jim konkurovat instrumentál ve větách s pasivním nebo nominativ ve větách s aktivním tvarem přísudkového slovesa (srov. např. Grepl – Karlík 1998: 230): Je pravděpodobné, že otázka "třetího muže" bude vznesena v Parlamentu, jakmile se po přestávce zase sejde. : Je pravděpodobné, že otázka "třetího muže" bude vznesena Parlamentem …. : Je pravděpodobné, že otázku "třetího muže" vznese Parlament…; … příslušný materiál k tomu bude v zastupitelstvu projednán …. : … příslušný materiál k tomu bude zastupitelstvem projednán …. : … příslušný materiál k tomu zastupitelstvo projedná …; Obě školní budovy … byly projektovány na Odboru pro stavby pozemní …í. : Obě školní budovy … byly projektovány Odborem pro stavby : Obě školní budovy … projektoval Odbor pro stavby pozemní…. II. Implicitní a explicitní subjekt děje A. Implicitní subjekt Pokud subjekt děje není ve větě lexikálně vyjádřen, což je asi v 90 % užití pasiva, bývá významem slovesa, obsahem věty a/nebo naší znalostí světa implikován. Je to obvykle subjekt personický, méně často subjekt nepersonický. 1. Subjekt personický (a) člověk, lidé obecně Implikaci všeobecného personického subjektu ilustruje věta (59a): (59a) Ti, kteří zemi očišťovali od smetí či od krys, nebyli nikdy ctěni. (I. Klíma) Obsah této věty lze vyjádřit aktivem s explicitním subjektem: (59b) Ty, kteří zemi očišťovali od smetí či od krys, lidé nikdy nectili. Rozdíl mezi větami (59a) a (59b) zároveň ukazuje na jednu ze syntaktických funkcí pasiva: umožňuje umístit sémantický objekt děje na začátek věty ve tvaru nominativu jako její podmět. Užitím pasiva se tak lze vyhnout nutnosti užít slova lidé, event. zájmen nikdo, někdo, pokud nechceme pozornost zaměřovat na představu konkrétních lidí, a naopak tuto pozornost chceme soustředit na děj sám: (60a) Toto starodávné slovo je opomíjeno, a především je opomíjena skutečnost, kterou vyjadřuje [...]. (V. Preclík) (subjekt „lidé“ v představě opomíjení něčeho zatlačen do pozadí) (60b) Toto starodávné slovo lidé opomíjejí, a především opomíjejí skutečnost, kterou vyjadřuje [...] (subjekt „lidé“ je součástí představy opomíjení něčeho) Srov. dále: Je také nesporné, že na něho nebyl činěn žádný nátlak [...] (překlad: F. M. Dostojevskij - ČNK; v aktivní perspektivě: nikdo nečinil) [...] vždy tehdy, kdy bylo ode mne něco očekáváno a já si nebyl jist, zda budu na úrovni toho očekávání. (V. Havel; v aktivní perspektivě: někdo ode mne něco očekával) […] věci by měly mít alespoň takovou vůli jako lidé. Měly by se soustředit na to, aby byly k nalezení, když jsou hledány. (I. Kraus, Muž na vlastní křižovatce; v aktivní perspektivě: je někdo hledá) Přebujelost reklamy v našich městech je znakem toho, že nám nezáleží na prostředí, ve kterém žijeme. Nevadí nám, že je hyzděno a připadá nám normální, že […] (Respekt, 12/2012; v aktivní perspektivě: je lidé hyzdí) V následující větě z cestopisu Karla Čapka nejspíš nebudeme subjekt pasiva je věštěn chápat všeobecně jako „ lidé“, ale konkrétnější představa o personickém subjektu činnosti věštění nám schází; mohou to být např. „někteří lidé“, „někteří spisovatelé“, „někteří filozofové“ atp.: Dnešní Kodaň slyne jako město lehkomyslné, ba prý i prostopášné; proto také je jí věštěn špatný konec. (K. Čapek, Cesta na sever) Tato vágnost představy personického subjektu děje, který je pasivním přísudkem zcela upozaděn, vytlačen ze sféry naší představivosti, je tu však plně funkční – právě proto je pasiva užito. (b) Skupina osob přicházejících v úvahu jako kompetentní subjekt dané činnosti Z obsahu některých vět s pasivním přísudkem je zřejmé, že subjektem děje je nikoli kterýkoli člověk či kterákoli skupina lidí, nýbrž určitá, i když anonymní či anonymizovaná, profesní či zájmová skupina, byť může být autorem a/nebo adresátem sdělení vnímána jen „obrysově“, obecně např. jako „mnozí lékaři“^^[12] (věta (61)), „pracovníci dolů“ (věta (62)), „určitá skupina lidí vykonávajících tuto činnost“ (věta (63)) atp.: (61) Veřejnost tedy byla přesvědčována, že nalezení definitivního řešení je „za rohem“. (překlad: Dějiny medicíny) (62) Není např. žádným tajemstvím, že do vagónů je na dolech severočeského revíru sypána vedle paliva hlína, písek a kamení. (Průboj, 1963) (63) Loď je nyní vlečena do kuvajtského přístavu. (Rudé právo, 1987) Sémantickou funkcí pasiva je v těchto a mnoha jim podobných případech subjekt děje nejen dekonkretizovat a zanonymnit, ale učinit jeho individuální podstatu pro smysl dané věty natolik nedůležitou, že představa subjektu děje, jakkoli daný děj konkrétní a navíc personický subjekt nepochybně má, se zcela „rozplývá“ až vytrácí, a zbývá jen představa jakoby „bezsubjektového“ děje prezentovaného a chápaného v „pasivní perspektivě“. Ukazují to dobře následující věty z deníku Rudé právo z let 1949 až 1988): (64) Před zahájením utkání byly hrány hymny obou mužstev. (1954) (65) Jsou odhalovány nové a nové skandály. (1949) (66) Pedagogové tu mají významné postavení a jsou dobře odměňováni. (1988) (67) Za mimořádné výkony budou poskytovány prémie. (1949) Přestože děj označovaný slovesem hrát má vždy nepochybně nějaký subjekt, ať je to člověk hudebník, anebo hudební nástroj či cokoli jiného, co může „hrát“, ve větě (64) jako by v naší představě žádný takový subjekt nebyl obsažen. Ve větě (65) si subjekt děje označeného slovesem odhalovat lze představit jako nějakého obecného „odhalovatele skandálů“, avšak význam pasiva jsou odhalovány se tu blíží významu „vycházejí najevo“. Ani ve větách (66) a (67) na subjektu děje nezáleží – víme jen, že to nejsou ani „lidé“ obecně, ani jeden určitý člověk. (c) Konkrétní osoba Z obsahu některých vět s pasivním přísudkem vyplývá, že subjektem děje je určitá osoba ve větě pojmenovaná nebo jednoznačně implikovaná: (68) Jako všecky Degasovy obrazy nebyl ani tento malován hned na místě [...] (E. Degas, Praha 1970) (69) Šli jsme do zoologické zahrady. Tedy oni šli. Já byl vezen v kočárku, možná nesen na tátových zádech. (Jan Kačer, Jedu k mámě,) (70) [... ] kdypak ve všední den potkáte lidskou famílii s protivnými kluky, kteří jsou na každém kroku okřikováni. (K. Čapek) Ve větách (68) až (70) je implikovaným subjektem děje určitá konkrétní osoba, resp. dvojice osob: ve větě (68) je to malíř Degas, ve větě (69) jde o jednoho z rodičů, ve větě (70) je to jeden z rodičů nebo oba. Subjektem pasivního přísudku může být v některých větách – v závislosti na komunikačních okolnostech a obsahu textu – sám mluvčí či autor věty. Tak je tomu např. ve větách (71) a (72): (71) Materiál pro tento článek byl čerpán z knihy Pověsti český hradů a zámků [...] (72) Má raná tvorba byla totiž vychrlena ve spěchu. (I. Kraus, Soukromý Hollywood) Ve větě (71) je subjektem čerpání nepochybně autor článku (přísudek by mohl být vyjádřen aktivně: jsem čerpal/jsme čerpali, popř. autor čerpal. Ve větě (72) je subjektem vychrlení sám její autor. 2. Subjekt nepersonický Pasivum je někdy k vyjádření obsahu určité dějové situace jediným možným stylově přiměřeným prostředkem. Je tomu tak zejména tehdy, jestliže implikovaným subjektem je nějaká přírodní, tělesná, sociální či duševní síla (napětí, pnutí, energie apod.). Jde o případy následujícího typu: (a) Subjektem je neurčitá přírodní (či tělesná) síla: (73) […] stále noví mrtví tuleni jsou vyplavováni na pobřeží. (Rudé právo, 1988) Srov. dále: Z vrtu bylo do výše 200 metrů vyhozeno několik pětimetrových rour a dláto. (J. Štětina,Týdeník rozhlas, 2009) Drobné baňkovité plodničky některých rodů jsou zasazeny do stélky a snadno se přehlédnou. Vřeckové výtrusy (askospory) jsou vystřelovány a v příznivých podmínkách vyklíčí ve vlákno, které se však musí setkat s vhodnou sinicí nebo řasou, aby vznikla nová stélka. […] zvuky a tóny […] padaly po jehličí borovic a listoví bříz a dubů k zemi, aby odtud byly znovu hnány jako vznosná tříšť k modrému nebi […]. (B. Hrabal) Měla jsem pocit, že mé vnitřnosti jsou rvány na kusy, že se rozpadám. (překlad: B. Gordonová) (b) Subjektem je neurčitá sociální síla: (74) Dosti vysokou frekvenci mají formy, které u obecných jmen už byly vytlačeny nebo jsou vytlačovány. (Mluvnice češtiny 2) Srov. dále: Nízké dřevěné domky jsou však v poslední době ze středu města vytlačovány. (Z. Thoma, Toulky po Japonsku) Dnešní vyholené klíny ve mně vyvolávají pocit, že jsem o něco připravován. (V. Páral, Magazín dnes, 2007) (c) Subjektem je neurčitá duševní síla: (75) Zajisté však znáte i lidi, kteří jsou puzeni ustavičně se omlouvat. (I. Hurník) Subjekt děje označeného pasivním přísudkem může být ve větě pojmenován slovem síla (či slovem jemu podobným), pokud je tato síla nějak specifikována (např. svou intenzitou); pasivní konstrukci by pak bylo sice možné převést na aktivum, ale pasivní predikát je tu vhodnější: (76) Jeho nohy byly vymršťovány do výše děsivou silou mezi dvěma holemi, o něž se nešťastník opíral. (V. Řezáč) B. Explicitní subjekt Pro explicitní vyjádření subjektového komplementu mívá uživatel jazyka zejména následující důvody: (a) pasivem se z pasivní perspektivy zdůrazňuje, že právě daná osoba, daný živočich nebo jiná entita je původcem děje; subjektový komplement je pak součástí rematické části věty a bývá někdy zdůrazněn částicemi taky, i, především, zejména (věty (77) a (78)); (b) vyjádřit původce děje lexikálně vyžaduje význam slovesa v pasivu (věta (79)); (c) uvedení původce děje je pro význam věty relevantní (subjektový komplement pak má restriktivní funkci), např. v odborných textech a v textech předpisů a právních norem (věty (80) až (82)); (d) subjektovým komplementem je název přírodního živlu, který není zřejmý z kontextu nebo situace (věty (83) až (86)); (e) subjektovým komplementem je název emoce či jiného psychického stavu, např. lítost, smutek, instinkt, zejména ve větách s metaforickým významem (věty (87) až (89)): Doklady: (77) Rozhovor byl ovšem natočen i televizí. (78) Tomáš byl objednáván především velkými obchody. (79) Tolik tedy o těch zvláštních pocitech, které byly ovlivněny, ne-li fakticky vyvolány, postuláty moderní psychiatrie. (80) Ojediněle mohou být bouřky doprovázeny krupobitím a přívalovými srážkami. (81) Geometrický plán musí být před svým využitím pro sepsání právní listiny o nemovitosti ověřen oprávněným zeměměřickým inženýrem. (82) Na vysvětlenou doplnil, že automaty mohou být nahrazeny jinými přístroji, které jsou povoleny krajem nebo ministerstvem. (83) Dlouhá jízda autem je sama o sobě únavná, je-li doprovázena deštěm, je o to náročnější. (84) Město Catania bylo v minulosti mnohokrát zaplaveno lávou a zničeno při zemětřeseních. (85) Vinice na písečném podkladu jsou prý zasaženy suchem ještě víc. (86) Od tsunami a zemětřesení po povodně a hladomory je lidstvo stále víc ohrožováno silami přírody. (87) Náhle jsem byl zaplaven lítostí. (88) Musela se na chvíli opřít o kamennou zeď, než vyběhla ze zámku a omráčena smutkem dojela zpátky do Paříže. (89) Vedena neomylným instinktem přírody, netrápila se ani tak kvůli sobě jako spíš kvůli těm, kteří byli v tomto doupěti již brzy očekáváni. Ve větách s pasivními participii sloves ovlivnit, vyvolat, zapříčinit, způsobit je subjektový komplement jako původce děje lexikálně vyjádřen ve více než 60 %. Naproti tomu ve větách s participii sloves chránit, přijmout, říct, vložit, uložit je původce děje lexikálně vyjádřen v méně než 8 % dokladů. Potřeba lexikálně vyjádřit subjektový komplement je však spíše než na konkrétní slovesa vázána na komunikační potřeby textu. 6.2.3.2 Prostředek děje Ne každý instrumentál má v pasivu funkci subjektu děje. Mnohé instrumentály vyjadřují jen nástroj, jímž personický subjekt danou činnost provádí. Např. z obsahu věty (90) Tímto nápojem byli námořníci trestáni za nejrůznější přestupky. (ČNK) plyne, že trestajícím subjektem je člověk a nápoj je prostředkem trestání. Na tento význam lze usoudit i bez znalosti kontextu. V daném případě je tímto kontextem následující, větě (90) bezprostředně předcházející, text: Není už ovšem potvrzené, zda admirál vymyslel i recept na tzv. šestinkový grog. Připravoval se z jedné šestiny rumu a pěti šestin mořské vody. Instrumentál vyjadřující prostředek děje je typicky obsažen v následující rozsáhlé větě s řadou pasivních tvarů: Na divanu ležel člověk, jehož podoba byla tolikrát vysochána, namalována olejem, akvarelem, kvašem, sépií, nakreslena uhlem, křídou, cihlovým práškem, poskládána z přírodních oblázků, z mořských lasturek, z glazovaných kachlíků, z pšeničných zrnek a sójových bobů, vyřezána z kosti, vypěstována z kytek, vetkána do koberce, sestavena z letadel, nafilmována – za tři miliardy let, co existuje zemská kůra, nebyl nikdo tolikrát zpodoben. (překlad: A. Solženicyn – ČNK) Vzácně se v jedné větě užije zároveň subjektu i prostředku děje ve formě instrumentálu: Carmen je Vondráškem dopisem stručně informována […] (T. Padevět, Skutečný život Hany Hegerové) Srov. dále: "Nikdo mě o oznámení neinformoval, policie mě k výslechu zatím nepředvolala," řekl s tím, že byl vyšetřovatelem dopisem požádán o předložení některých materiálů. (ČNK) Pokud jsou subjekt i prostředek děje neživé entity, syntaktická stavba věty může působit poněkud nepřehledně – srov. Jinak zdravý smysl dělnictva byl bombastickými frázemi skutečně zaslepen ilusorními nadějemi. (J. Arbes, Kandidáti existence) 6.2.3.3 Pasivum předmětových sloves s pádem neakuzativním Méně často a méně běžně, avšak rovněž náležitě a funkčně lze užít pasiva i u některých sloves s předmětem v jiném pádě než akuzativním (ten může být doprovázen druhým předmětem v jiném pádě než akuzativním). Např.: (a) předmět je v dativu, např. důvěřovat (někomu), křivdit (někomu), pomoci (někomu s něčím/v něčem), poradit (někomu), pohrozit (někomu něčím); naslouchat (někomu, něčemu), mávat (někomu); (b) předmět je v bezpředložkovém instrumentálu, např. pohnout (něčím); (c) předmět je v pádě předložkovém, např.: bojovat (s někým, něčím/proti něčemu), doufat (v něco), jednat (s někým o něčem), přemýšlet (o něčem), pečovat (o někoho), útočit (na někoho), ustoupit (od něčeho). Srov. (řazeno abecedně podle participia): Nemůže tedy být dokonce hlásáno, že všechny činnosti člověka mají být zušlechtěny jednou z nich (uměním), a dokonce nesmí být ve jménu jedné bojováno proti druhé (technikou proti umění či naopak). Ukrajinská slovesnost v sobě kombinuje poněkud úskočnou strategii lidu, který byl nejbědnější z bědných, s bezprostřední naivitou, s níž je doufáno v lepší budoucnost. Kde já důvěřuji, jednám sám lépe, kde je mi důvěřováno, cítím se vázán a dostávám síly, které překračují mé možnosti." (N. Pelcová, Filozofická a pedagogická antropologie – ČNK) Během nejbližších týdnů bude jednáno s lékaři […]. Nikdo se o ně nedral na nádraží, nebylo jim máváno na rozloučení, nemohli truchliti bez směšnosti. (V. Vančura – ČNK) A tak je vlídně nasloucháno finančnické "novořeči" o údajné snaze politiků vydat banku na pospas jejich vůli. Bylo mi odpovídáno, že humor v hudbě je. (M. Horníček) Řada primátů rodí jen jedno mládě, o které je pak velmi dlouho pečováno. (M. O. Vácha) Nedovolte, aby bylo pohnuto vozidly, neboť by se nepoznala míra zavinění účastníků! Také generál Golian vyšel z úkrytu v seně, když bylo pohroženo, že dům bude zapálen. Nejsme každý silnou osobností a nám slabým budiž pomoženo třeba i zákonem. Život v tomto zrcadle vidí pouze svou bezhlavost a bezcennost, dostává se do mrtvého bodu a jako u užitkového zvířete je o něm přemýšleno jen z hlediska zapřáhnutelnosti a účelnosti. (internet) Za tu dobu bylo několikrát od stavby pomníku ustoupeno, měnilo se jeho umístění i autor. Na Bosnu bylo útočeno^^[13] zleva, zprava. Za dobu, kdy nám není vládnuto z Vídně, z Berlína ani z Moskvy. (M. Horáček, magazín MFD, 2012 ) Funkce pasivního přísudku těchto sloves je hlavně sémantická: odhlédnout (abstrahovat) od konkrétního personického subjektu a tento subjekt zevšeobecnit a anonymizovat. 6.2.3.4 Syntaktické funkce pasiva I. Obecná a centrální syntaktická funkce pasiva Za obecnou syntaktickou funkci českého pasiva lze pokládat dosažení určité konfigurace posloupnosti větných členů, jejich referenčního obsahu a jejich funkce v aktuálním členění věty. Zřetelně to ilustruje následující věta: (91a) Předmětem pro spisovatele je celek tohoto světa, jak ho vidí, jak ho žije, jak je jím ohromován [...]. (Věda a život, 1964) Zájmeno ho je v této větě předmětem přísudků vidí a žije; kdyby i třetí koordinovaný přísudek založený na slovesu ohromovat měl být v aktivu, musela by tato věta, aby byla srozumitelná, znít takto: (91b) Předmětem pro spisovatele je celek tohoto světa, jak ho vidí, jak ho žije, jak ho tento svět ohromuje […]. Ani takto formulovaná věta s opakovaným koreferenčním substantivem svět není nejlepším řešením: z důvodů srozumitelnosti, přehlednosti, a tedy i stylu věty není totiž vhodné, aby zájmeno ho bylo dvakrát koreferenční se substantivem svět a bezprostředně poté naopak se substantivem spisovatel. Pasivizace tyto syntaktické problémy odstraní. A nestane se tak za cenu zhoršení stylové hodnoty věty, spíše naopak: tvar ohromován dokonce lépe než aktivní tvar ohromuje vyjadřuje zamýšlenou dynamičnost děje – srov. níže kap. 6.2.4. Centrální syntaktickou funkcí pasiva je vytvořit a udržet v textu či v souvětí jistou „tematickou perspektivu“^^[14]: prezentovat na začátku textu či souvětí nějakou skutečnost jako téma věty v pozici podmětu a situaci „perspektivizovat“, (tj. nahlížet a prezentovat ji) směrem od tohoto podmětu: (92a) Vzpomínám si, že když jsem se dozvěděl, že jeden komentátor, specializující se na sociální demokracii, je údajně občas bit svou přítelkyní, […] mnohé jsem mu odpustil. (Miloš Zeman) (93a) Socha, která je sama, je ovlivňována svou samotou. (M. Horníček) Aby v těchto větách mohl mít pasivní přísudek (je bit, je ovlivňována) aktivní formu (bije; ovlivňuje), musel by podmět (komentátor; socha) být převeden na syntaktický objekt v akuzativu (komentátora; sochu); tím by se ovšem změnila prezentační perspektiva celé situace: namísto od tematického podmětu, jenž je ve větě s pasivním přísudkem sémantickým objektem (komentátor; socha), by byla perspektivizována směrem od aktivního podmětu přítelkyně; samota: (92b) Vzpomínám si, že když jsem se dozvěděl, že jednoho komentátora, specializujícího se na sociální demokracii, údajně občas bije jeho přítelkyně […], mnohé jsem mu odpustil. (93b) Sochu, která je sama, ovlivňuje její samota. Tato perspektivizace je ovšem vzhledem ke smyslu sdělení méně vhodná. Přiměřenější perspektivizaci zajišťuje právě pasivizace přísudku. Jiné příklady (koreferenční výrazy jsou vyznačeny tučně): (94a) [...] lidé, kteří nedovolí, aby tam, kudy prošli, zůstal kousek nedotčené přírodní poezie, nenáleží do lesa a zaslouží si, aby z něho byli honěni hajnými [...]. (K. Čapek) (95a) Tak onen dlouho ve mně trvající obraz Camargue postupně mizí a je rychle pohlcován skutečností. (M. Horníček) Při převodu pasivních přísudků na přísudky aktivní by se tematické podměty lidé a obraz dostaly do syntaktické pozice objektu děje (vyjádřeného zájmenem je, ho), což by mělo za následek i jinou, méně funkční perspektivizaci výpovědi; to platí zejména pro větu Čapkovu (koreferenční výrazy jsou vyznačeny tučně): (94b) [...] lidé, kteří nedovolí, aby tam, kudy prošli, zůstal kousek nedotčené přírodní poezie, nenáleží do lesa a zaslouží si, aby je z něho honili hajní [...]. (95b) Tak onen dlouho ve mně trvající obraz Camargue postupně mizí a rychle ho pohlcuje skutečnost. II. Speciální syntaktická funkce pasiva Speciální syntakticko-sémantickou funkcí pasíva je vyjádřit paralelismus aktivní a pasivní perspektivy: (96) I mně to dělalo dobře, když jsem viděla, že jsem viděna (B. Hrabal) (97) Muž, který vládne, potřebuje být také ovládán [...]. (V. Páral) Další doklady (abecedně podle participia): Jenže bylo horké léto, já byla zoufalá, že nemohu být líbána a nemohu líbat [...] (H. Pawlowská) Já však byl teď lovec, který byl sám loven. (M. Hule) Toužila se odhodit, jako by ta, která odhazuje, a ta, která je odhazována, byli dvě různé osoby. (M. Kundera, Nesmrtelnost – ČNK) Člověk potřebuje předměty a je potřebován jimi. (M. Horníček, Dobrý den socho) Karenin nasedl do kočáru a zabořil se do něho, aby neviděl a nebyl viděn. (překlad: L. N. Tolstoj, Anna Kareninová) A nyní se vrací – nebo je svým vnitřním řízením vracen k cestě, kterou ztratil […] (K. Čapek, Povětroň – ČNK) Rodiče vychovávají obvykle své děti tak, jak sami byli vychováváni [...] (Rudé právo, 1988) Do tohoto typu paralelismu se často zapojují infinitivy: proti aktivnímu infinitivu se klade infinitiv pasivní: (98) Být opouštěn je mnohem snazší než opouštět. (J. Švejda) (99) Láká ho víc ovládat než být ovládán. (ČNK) Další doklady: Je lepší dobrovolně odkráčet, než být smeten mocí poddaných o pár týdnů později na valné hromadě. "Je lepší zemřít se ctí podle zákonů svaté války, než být uvržen do otroctví," prohlásil Dudajev v projevu k lidu Kavkazu vysílaném čečenskou televizí. Pro mladé rodiny je např. mnohem výhodnější zaplatit za návštěvu u lékaře, než být vystaven plošnému zvýšení povinné pojistné částky. 6.2.4 Sémantické funkce pasiva I. Centrální sémantická funkce pasiva: objekt postihovaný dějem Centrální sémantickou funkcí pasiva je představit nějaký předmět komunikace jako objekt postihovaný dějem, a to ve smyslu negativním (věty (100)) a (102)) i pozitivním (věty (101) a (103)), a to nezávisle na tom, zda subjekt děje ve větě není vyjádřen (věty (102) a (103)), nebo je vyjádřen (věty (100) a (101)) (vše ČNK): (100) Tento styl byl odborníky zatracován. (zkráceno) (101) Když Miloš Zeman slepil čistokrevnou levicovou vládu, byl spolustraníky veleben jako geniální stratég. (102) Potrat je zatracován, ale může ušetřit spoustu trápení. (103) Senátoři, kteří normu podpořili, jsou velebeni a vyzdvihováni jako národní hrdinové a praví vlastenci. II. Speciální sémantická funkce pasiva: zdynamičtění obsahu slovesa Slovesa, která v aktivní formě mají ve větě obvykle význam statické relace, resp. staticky pojatého psychického procesu (např. překvapovat: To mě překvapuje.), mohou být pasivizací zbavena svého statického významu a zdynamičtěna; je to patrně důsledek faktu, že pasivizaci podléhají typicky aktivní činnosti a že entita v podmětu věty je pasivem postavena do role objektu postihovaného dějem. Tyto psychické děje jsou vyjadřovány nedokonavým tvarem pasivního přísudku a ve větě s ním zároveň bývá lexikálně vyjádřen i subjekt děje: (104) Až do poslední chvíle jsme překvapováni tím, nač narazíme (K. Čapek) (105) Ale já jsem náhle svazován tím rozhodnutím (M. Horníček, zkráceno) Srov. dále (řazeno abecedně podle participia):: Ale byl jsem příjemně překvapen a upřímně dojímán zájmem, který tu patří naší zemi ... (M. Horníček, Jak hledat slunce) ... oceňovali vysokou vážnost, v níž byl vesměs chován lidmi, kteří ho nikdy nepotkali (překlad: J. Heller, Gold za všechny peníze) Cítí se být ignorován všemi, hlavně pak ženami. (Tvorba, 1989) [...] i zde je Šrámek lákán mystickými a nevysvětlitelnými zvraty lidské duševnosti (K. Čapek, O umění a kultuře) Především byl ale puzen touhou odhalit „tajemství vesmíru“, které ho nesmírně vzrušovalo. (Dějiny fyziky) Petr, který se zprvu cítil zahanben jejím počínáním, byl jím stále víc a více roztrpčován. (V. Řezáč, Větrná setba) Naše auto tu stojí v plném jasu a my je musíme poněkud obrátit, aby náš první nocleh nebyl tou iluminací rušen. (M. Horníček, Jak hledat slunce) Je tedy neustále soužen potřebou získat zde význam […] (překlad: A. de Tocqueville, Demokracie v Americe) Člověk, omezen hodinovým rozsahem návštěvy, je stále sužován obavou, aby drahocenné minuty nevyčerpal tématy méně důležitými [...]. (V. Havel) Asi patrně proto, že nejsi svazována přílišnými ohledy na vnější tvar [...]. (V. Havel) […] kníže [...] byl svírán tíživým, bolestným napětím […]. (překlad: F. M. Dostojevskij) Gold se cítil nesvůj, jak byl najednou tísněn ze dvou stran soucitem a rozpaky. (překlad: J. Heller, Gold za všechny peníze) Lítost je však tlumena zmatkem, napětím a únavou […] (A. Bolavá, Do tmy) Nikomu z nich se nemohlo ani snít o tom, že bude tolik měsíců a let týrán obavami […] (E. Valenta, Jdi za zeleným světlem) A už jsem váben jiným obrazem ... (M. Horníček, Jak hledat slunce) Řadu měsíců byla argentinská veřejnost vzrušována zprávami o průběhu stávky (J. Hanzelka - M. Zikmund, Tam za řekou je Argentina) Byli jsme jimi zaskakováni a šáleni (M. Horníček) Tak míjí naše sluncem pečetěné dny, jsme zastavováni a drženi nějakým dojmem… (M. Horníček) Byla to plavovláska, jejíž půvab byl zdůrazňován růžovými lícemi v pleti oslnivě bílé ... (V. Řezáč, Větrná setba) A jsou zneklidňováni (poslanci ODS) bezmeznou arogancí a agresivitou levicových poslanců. (MFD 11.8.1992) Zatímco aktivní konstrukce (to mě překvapuje; vábí mě to; láká mě to) vyjadřují daný psychický proces či stav jako nepříliš dynamickou, spíše poklidnou interakci mezi subjektem a objektem, pasivní konstrukce tuto interakci v naší představě činí dynamičtější, a to tím, že proživatel psychického stavu je zde výrazně představen jako objekt, na nějž je nějak působeno. 6.2.5 Stylotvorné funkce pasiva Velmi výrazného stylotvorného efektu lze dosáhnout pasivizací přísudku vyjádřeného takovým slovesem, které obvykle, ve standardním mimouměleckém textu, pasivum netvoří. K tomuto způsobu práce s jazykem se však lze uchýlit jen výjimečně. Např.: (106) Člověk potřebuje předměty a je potřebován jimi. (M. Horníček) Pasivum ve spisovné češtině neužívané a nepřípustné může posloužit jako prostředek ironie a jazykového humoru: „Není mi vědomo,“ pravil poručík, jenž se pod dojmem instrukcí z intendančního učiliště snažil ve služebním styku mluvit spisovně, „v čem byla mnou neplněna kázeň.“ (J. Škvorecký, Tankový prapor; tučně zvýrazněno námi) Výrazně stylotvornou funkci má uzuální pasivizace přísudku tehdy, je-li ve větě koordinováno (zpravidla asyndeticky) více přísudkových pasivních participií, navíc v nedokonavém vidu: (107) Když nás něco bolí, okolí nám projevuje účast. Jsme litováni, obsluhováni, chráněni, podpíráni, léčeni, utlumováni, hospitalizováni, ozařováni a operováni. (Jan Špáta) Srov. dále: čeští autoři, próza: Ale jsou jiné hory, které nebyly soustruhovány, nýbrž štípány [...], rozráženy [...], vrstveny, kladeny na sebe [...], zasunovány do sebe [...], vrásněny, ohýbány, lámány nebo řezány. (K. Čapek) [...] ukazují, že svět při svém stvoření nebyl jen tak vychrlen z nějaké horké kaše, ale obráběn s velkou pečlivostí, broušen a soustruhován, pilován a hlazen (K. Čapek) Moje knihy žily svůj život jakožto překlady, jakožto překlady byly čteny, kritizovány, souzeny, přijímány nebo odmítány. (M. Kundera) Pokusné lidské exempláře jsou tam svrhávány do propadlišť a zase vyzvedávány na scénu, sváděny potleskem a strašeny oprátkou, udávány a nuceny k udavačství. (M. Kundera) [...] nápadům se daří v houfu, slétají se tam, kde jsou vyhlíženy, očekávány a uskutečňovány. (M. Horníček) publicistika: Jako člověk i umělec byl Richard Wagner již během svého života současně milován a nenáviděn, obdivován a zatracován. (Čs. Televize, 1988) literatura faktu: Vrstva barevné hmoty začala být nanášena špachtlí nebo nožem, lita, vrstvena, rozrývána a proškrabována násadou štětce. (J. Kříž, J. Dubuffet) PŘEKLADY – PRÓZA, drama: Poté jsem byl vyhnán, štván, pronásledován, stíhán, očerňován, zatracen, vypovězen. (V. Hugo, Bídníci) Ale Othello se neskrýval, nešpehoval, neslídil: byl důvěřivý. Musel být naopak veden a postrkován, s velkou námahou popouzen, aby vůbec pomyslil na nevěru. (F. M. Dostojevskij, Bratři Karamazovi) Ale ta spanilá panna nechce být ohmatávána, vláčena po ulicích nebo zostuzována někde na tržištích [...] (M. de Cervantes, Don Quichote) Jsem zmítán, sužován a proháněn, jsem probodáván, otáčen, zbavován dechu v kole lásky, jsem tažen, odtahován, trhán, rozerván […] (překlad: Plautus, Hra o skříňce) Stylotvornou funkci pasiva lze ale mnohdy rozpoznat i ve větě s jediným přísudkovým participiem. Lze to dobře ukázat na větě (59a), citované výše: (59a) Ti, kteří zemi očišťovali od smetí či od krys, nebyli nikdy ctěni. (I. Klíma) Pasivum se spisovným krátkým tvarem participia je samo o sobě knižním prostředkem. Pokud je ho užito u slovesa, které má samo o sobě knižní povahu a vysoce pozitivní sociálně-komunikační náboj, jakým je sloveso ctít (něco, někoho), pak pasivní tvar tyto jeho vlastnosti ještě umocňuje; to může být v jistém záměrném rozporu s obsahem věty, jak to demonstruje výše citovaná věta Klímova. Pasivní tvar přísudku může někdy stylově posunout sloveso, ve svých aktivních tvarech stylově neutrální, do kultivovanějších či stylizovanějších sfér vyjadřování, jak ukazují např. následující pasivní tvary slovesa hnát ve větách Hrabalových a v překladu Dostojevského: [...] a slzy jako by padaly do kašny jako klobouku a zase pumpami byly hnány do starých váčků (B. Hrabal) [...] ale já jsem nic necítil, protože jsem byl hnán vinou [...]. (B. Hrabal) Spatřil náhle Ninu Alexandrovnu s Varjou, a přestože byl hnán vzrušením, v rozpacích se zastavil. (překlad: F. M. Dostojevskij) Pasivum se může svou knižností, spjatou s jistou mírou konstrukční exkluzivity, podílet i na jisté míře humoru či ironie přítomné ve větě. Např.: [… ] člověk, který je svým vlastním vyprávěním povznášen natolik, že chvílemi dokonce vstane. (M. Horníček) 1. srpna Marek s definitivní hrůzou zjistil, že je milován Janinou i Zinou (V. Páral) Ustavičně jsou za varhanami nacházeny zavražděné zpěvačky. (překlad: J. Steinbeck) 6.2.6 Restrikce při tvorbě pasiva a frekvence jeho užívání 6.2.6.1 Obecná charakteristika Pasivum se běžně tvoří pouze od nereflexivních sloves předmětových. Netvoří se tedy od sloves reflexivních (s výjimkou reflexiv obávat se a dotazovat se) a zpravidla ani od sloves bezpředmětových. U některých předmětových sloves s neakuzativní vazbou, např. u sloves přemýšlet (o něčem), věřit (něčemu) doufat (v něco), toužit (po něčem), hýbat (něčím) se pasivum užívá extrémně řídce. Přesto však takové okazionální užití pasiva nelze jen pro tuto komunikační vzácnost samu pokládat za negramatické. Za funkční, a tedy správné pokládáme užití pasiva např. v následujících větách: (108) Dnes rozhodují obrázky. Těm je věřeno, ty jsou brány za realitu, o těch se předpokládá, že neklamou. (Respekt – ČNK) (109) Ukrajinská slovesnost v sobě kombinuje poněkud úskočnou strategii lidu, který byl nejbědnější z bědných, s bezprostřední naivitou, s níž je doufáno v lepší budoucnost. (Týden – ČNK) (110) „Musím ještě dodat," řekl lékař, "že když mě sloužící volali, nařídil jsem, aby do mého příjezdu pána ponechali na místě, kde spočívá, a aby s ním nebylo hýbáno." (L. Fuks, Vévodkyně a kuchařka – ČNK) Velmi nízkou frekvenci užívání pasiva u předmětových sloves s neakuzativní vazbou ukazuje následující tabulka 1: Tab. 1: Podíl pasivních tvarů na celkovém počtu tvarů u vybraných předmětových sloves s neakuzativní vazbou v korpusu v7 (2019): Lemma Počet všech tvarů Počet pas. part. Procent pas. part. křivdit 3 749 66 1,8 pečovat 84 695 968 1.1 naslouchat 51 591 244 0,5 uvažovat 429 879 1 880 0.4 rozumět 276 430 564 0,2 hledět 83 211 86 0,1 hovořit 497 266 217 0,04 hýbat 63 361 28 0,04 experimentovat 24 612 8 0,03 děkovat 201 113 27 0,01 pomáhat 702 363 75 0,01 zaútočit 103 628 31 0,03 věřit 1 245 822 49 0,004 toužit 157 005 1 0,0006 doufat 609 368 3 0,0004 přemýšlet 300 534 1 0,0003 Pasivum se netvoří a neužívá ani od některých nereflexivních předmětových sloves s akuzativní vazbou. Je tomu tak především u slovesa mít, u nějž v současné češtině není k dispozici odpovídající participium (*měn,* mán, *mát,* mět)^^[15] a u perfektiva dostat (na rozdíl od imperfektivního dostávat), u nějž tvorbu pasiva pravděpodobně blokuje jeho pasivní sémantika: (111a) K narozeninám dostala kolo. (111b) *K narozeninám bylo dostáno kolo. Avšak výskyt, jakkoli velmi omezený, pasivních tvarů synonymního slovesa obdržet ukazuje na to, že negramatičnost pasiva *být dostán je dána i formálními vlastnostmi participiálního tvaru *dostán: (112) Rozsvícené červené tlačítko signalizuje, že vzkaz byl obdržen v dálniční nouzové centrále. Imperfektivní dostávat bývá pasivizováno ve vazbě ‚dostat někoho/něco někam‘, v níž toto sloveso nabývá aktivního významu, tj. referuje k aktivitě subjektu.: (113) Elektrostatický náboj je tímto postupem dostáván do rovnováhy. (internet, zkráceno) Srov. dále: Tímto postupem je dostáván glukan do polorozpustné formy a tlakovou izolací je snižována jeho molekulární hmotnost. (internet) Je to spíše útok na psychiku a občas má člověk pocit, že se zamotává do přediva života, že je dostáván do kolen. Odmítnout jako negramatické však není nutno ani pasivum být dostáván v jeho základním významu, pokud je v souladu s některou z komunikačních funkcí pasiva^^[16]. Např.: Celý den probíhá balení a uklízení fary a blíží se odjezd. Před ním se vyhodnotí vítěz, který se zjistí podle největšího počtu dukátů, jež byly dostávány za hry během výletu. (internet; text studentské práce) Ze sloves modálních (chtít, muset, moci, smět) je okazionálně doloženo pasivum pouze od sloves chtít: (114) Nepřeje si nic jiného než být chtěna. (L. Slimani, V lidožroutově zahradě) (115) Aby se lidská bytost zdravě vyvíjela, potřebuje být chtěna a milována. (ČNK) Pasivum se běžně neužívá u slovesa potkat (někoho): na téměř 320 000 výskytů slovesa potkat v korpusu v7 (2019) připadá pouhých 5 tvarů pasiva; z nich vyjímáme: Jako by se tu bylo stalo to, co v Havelské. Kde byl potkán, ač tam nešel […]. (L. Fuks – ČNK) Podle německého zákona o myslivosti smí být v revírech střílena, je-li vzdálena více než 300 metrů od obydlených budov nebo potkána v lese. Na prvomájové veselici Komunistické strany Čech a Moravy na pražském Výstavišti byl novináři potkán i bývalý generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš. Pasivní predikát se obvykle neužívá ani u sloves štípnout, píchnout ve větách s podmětem typu včela, vosa, byť na pasivum být píchnut včelou máme dva doklady ze dvou různých zdrojů: V předvečer své svatby byl Američan Danny Reid píchnut včelou. To, že měl u sebe potřebné léky a dokázal je použít, zachránilo v létě právě na Klatovsku život 18letého chlapce, který byl píchnut včelou na poli a měl silnou alergickou reakci. 6.2.6.2 Pasivum sloves vyjadřujících statickou relaci Kromě sloves dostat a mít se pasivum netvoří od předmětových sloves s akuzativní vazbou vyjadřujících některé statické relace: obsahovat Mléko obsahuje vodu. : *Voda je obsahována mlékem. potřebovat Eva potřebuje lásku. : *Láska je Evou potřebována. znát Eva Petra zná. : *Petr je Evou znán. tlačit Tlačí mě boty. : *Jsem tlačen botami. škrtit Škrtí mě límec. : *Jsem škrcen límcem. svědit Svědí mě kůže. : *Jsem svěděn kůží. pálit Pálí mě oči. : *Jsem pálen očima. pouštět (barvu) Koberec pouští barvu. : *Barva je pouštěna kobercem. Jiné statické relace se však vyjadřují i pomocí nedokonavého pasiva; např.: (116) Text je doprovázen obrázky. (117) Klenba je podpírána sloupy. Srov. dále: Kdyby v té chvíli nebyla nadnášena postelí, zatočila by se jí hlava. (T. Zmeškal, Milostný dopis klínovým písmem) Pocit reality mě pomalu opouští a namísto něj jsem obestírán blízkostí studny. (překlad: H. Murakami) Ano, historické jádro je obtáčeno moderními bulváry [...] (M. Horníček, Jak hledat slunce) Byla to plavovláska, jejíž půvab byl zdůrazňován růžovými lícemi v pleti oslnivě bílé [...] (V. Řezáč, Větrná setba) Instrumentál v tomto typu pasiva reprezentuje stejně jako nominativ nositele statické relace. Statickou relaci označuje i sloveso vlastnit, jehož pasivní tvary mají v korpusu v7 (2019) více než 2 125 dokladů. Např.: ŠkoFin je stoprocentně vlastněn firmou Volkswagen Financial Service. Tato firma je z jedné třetiny vlastněna státním podnikem Česká správa letišť. Podniky jsou často řízeny či vlastněny lidmi, kteří nedodržují smlouvy ani zákony, nebo osobami, které nejsou pro takovou práci kompetentní. Některá slovesa vyjadřující statickou relaci tvoří pouze rezultativum od slovesa dokonavého, pasivum od slovesa nedokonavého se u nich však neužívá, resp. pasivizace vět typu (118a) a (119a) je nefunkční; jsou to např. slovesa obalit/obalovat; pokrýt/pokrývat: (118a) Povrch pokrývá ledová vrstva. (ČNK, vyňato z rámce souvětí) (118b) Povrch je pokryt ledovou vrstvou. (118c) *Povrch je pokrýván ledovou vrstvou. (119a) Močovou trubici obaluje prostata. (119b) Močová trubice je obalena prostatou. (119c) *Močová trubice je obalována prostatou. 6.2.6.3 Frekvence pasiva Pasivum není stejně obvyklé ani u ostatních nereflexivních předmětových sloves s akuzativní vazbou. Podíl pasivních tvarů na celkovém počtu tvarů daného slovesa se pohybuje ve velkém rozpětí od nadpoloviční většiny pasivních tvarů u nemnoha sloves (věznit, odsoudit, popravit) až k podílu mnohem menšímu než jedno procento. Příčiny tohoto nepoměru lze na základě dosavadních lingvistických poznatků jen odhadovat. Různá způsobilost slovesa k jeho pasivizaci ve větě jako součásti konkrétního textu je pravděpodobně z velké části dána jeho komplexní sémantikou, resp. souhrnem jejích atributů; z toho však nelze vyvozovat, že „zda je sloveso schopno pasivizace, je […] informace uložená ve slovníku“ (Karlík 2004: 90). Je ale otázka, co to je „informace uložená ve slovníku“ a jak zjišťovat identitu této informace. Podíly pasivních participií na celkovém počtu tvarů daného tranzitivního slovesa ve vybraných případech ukazuje následující tabulka 2: Tab. 2: Podíl pasivních participií na celkovém počtu tvarů u vybraných sloves s akuzativní vazbou v korpusu SYN v6 Podíl pasivních participií nad 20% z celkového počtu tvarů: Lemma Počet všech tvarů Počet pas. participií Procent pas. participií věznit 16 609 10 936 66 odsoudit 190 295 118 600 62 popravit 30 864 16 916 55 pohřbít 47 249 21 518 46 odměnit 65 837 28 560 43 zatknout 111 334 45 967 41 zranit 344 551 142 767 41 obvinit 289 590 118 049 41 osvobodit 53 522 20 843 39 pohřešovat 14 151 5 586 39 předvolat 12 706 4 930 39 zavraždit 61 483 21 436 35 zprostit 28 604 9 952 35 potrestat 159 379 54 869 34 založit 404 068 127 553 32 označovat 152 475 35 989 24 vyslýchat 20 007 4 697 23 zahájit 675 105 156 053 23 Podíl pasivních participií od 19% do 1% z celkového počtu tvarů: provést 431 016 80 804 19 zpracovat 154 513 28 465 18 odstranit 221 479 32 741 15 postavit 866 963 127 703 15 přijmout 574 213 82 273 14 pronásledovat 47 922 6 026 13 týrat 23 496 2 973 13 klást 209 536 22 108 11 zaslat 107 988 10 573 10 způsobit 583 398 55 681 10 provádět 304 978 23 872 8 vypracovat 169 070 11 934 7 prodat 518 126 34 173 7 uvést 3 549 194 186 041 5 ovlivňovat 177 125 6 671 4 objevit 1 144 024 32 520 3 kácet 23 093 413 1,8 obdivovat 125 712 1 846 1,5 Podíl pasivních participií od 0,5 do 0,1% z celkového počtu tvarů: koupit 697 165 3 165 0,5 pouštět 127 477 585 0,5 podnikat 112 680 408 0,4 bránit 514 123 1 538 0,3 hledat 938 480 2 513 0,3 měnit 573 333 1 942 0,3 poznat 470 081 1 567 0,3 pustit 482 636 1 654 0,3 předpokládat 447 062 1 434 0,3 skládat 137 250 438 0,3 slyšet 575 490 1 943 0,3 vyjadřovat 190 144 565 0,3 získat 2 620 416 8 627 0,3 navštívit 503 568 1 002 0,2 postrádat 104 116 219 0,2 zapírat 10 552 18 0,2 zvedat 84 674 153 0,2 dělat 2 150 236 2 239 0,1 obracet 94 972 106 0,1 trápit 281 353 287 0,1 učit 420 850 543 0,1 Podíl pasivních participií pod 0,1% z celkového počtu tvarů: ztrácet 272 568 39 0,01 tvrdit 1 380473 411 0,03 tušit 300 343 93 0,03 cítit 767 053 67 0,009 potkat 300 357 27 0,009 říkat 3 458 122 115 0,003 Samotný procentní podíl pasivních tvarů na celkovém počtu tvarů slovesa ovšem není jediným ukazatelem zakotvenosti pasivního tvaru přísudku vyjadřovaného daným slovesem v systému jazyka a v úzu dané doby. Záleží také pochopitelně na absolutní frekvenci daného lexému. Např. pasivní tvary slovesa získat (získán, získána, ...) mají v korpusu v7 zastoupení zhruba jen 0,3 %; avšak z celkového počtu výskytů tohoto slovesa toto relativně velmi malé zastoupení činí 8 627 pasivních tvarů; to je víc, než činí 39 % podíl pasivních tvarů na všech tvarech slovesa pohřešovat nebo předvolat. 6.2.7 Komplexní funkce pasiva U participiálního pasiva lze v současné spisovné češtině rozlišit řadu funkcí syntaktických, sémantických a stylistických, jak je ukázáno výše. Nepředpokládáme však, že v každé větě s pasivním přísudkem je uplatněna vždy jen jedna z nich, ani to, že jedna z nich vždy dominuje. Předpokládáme naopak kumulaci funkcí, byť v různé intenzitě a s různou hierarchií, přičemž jedna z funkcí může s různou výrazností dominovat nad funkcemi ostatními, nebo tyto ostatní funkce dokonce eliminovat. Tuto hypotézu ilustrujeme větami (120) až (125): (120) Jste příslušností k rodu poután, a ne povyšován. (M. Horníček) (121) Fanatik pravdy Dobrovský začal být tenkrát svými dlouholetými přáteli přímo nenáviděn. (Magazín MFD, 2008) (122) Václav Havel byl všemi obdivován, lidé mu dávali najevo, že ho mají rádi a váží si ho. (Týdeník rozhlas, 2008) (123) Byl otcem dostižen, chycen, odnesen k oknu a odtud vyhozen. (I. Kraus) (124) Chvílemi zanechala Hana veslování a loďka byla nesena zpět tichým proudem. (M. Majerová) (125) Některými politiky a novináři je mi stále znovu připomínáno, že jsem se svými názory na klimatické změny a globální oteplování osamocený. (V. Klaus – ČNK)) Ve větách (120) až (124) jde o to, představit entitu, o níž je řeč (vy, Dobrovský, Václav Havel, on, loďka) jako entitu postihovanou dějem, (resp. relací v případě „poutání“ a „povyšování“) a zároveň tuto entitu umístit do syntaktické pozice podmětu jakožto téma dané věty. Ve větě (125) má pasivní přísudek funkci z určitého hlediska protikladnou funkci pasiva ve větách předcházejících: tematizovaní politici a novináři mají být z hlediska výpovědní perspektivy odsunuti z centrální větné pozice tematického podmětu na „vedlejší kolej“ syntaktického komplementu, čímž má být zároveň pozornost zavedena na osobu, která je objektem děje, jako na hlavní téma výpovědi. 6.3 Opisné pasivní konstrukce 6.3.1 Definice Jako opisné pasivní konstrukce pojímáme lexikálně-syntaktické konstrukce s lexémem dostat, které jsou synonymní s participiálním (morfologickým) dějovým pasivem a tomuto pasivu jsou funkčně ekvivalentní. Jde o konstrukce: (a) s trpným příčestím a slovesem dostat; (b) se slovesem dostat a abstraktním substantivem; (c) konstrukce typu ˌdostalo se mi + abstraktní substantivumʻ: (a) dostal jsem přidáno; (b) dostal jsem slib; (c) dostalo se mi ujištění Terminologická poznámka: Abychom terminologicky odlišili participiální pasivum typu bylo mi slíbeno od opisných konstrukcí typu dostal jsem slíbeno, dostal jsem slib, dostalo se mi slibu, nazýváme pasivum typu bylo mi slíbeno participiální pasivum nebo morfologické pasivum. Vedle toho se periferně uplatňují ještě jiné opisy, např. získat angažmá za být angažován (zde ovšem nejde o absolutní synonymii). Participiální pasivum ilustruje věta (1a), opisné pasivní konstrukce ilustrují věty (1b-d): (1a) Podle kuloárních zpráv mu za to bylo slíbeno, že bude po volbách premiérem. (1b) Podle kuloárních zpráv za to dostal slíbeno, že bude po volbách premiérem. (ČNK) (1c) Podle kuloárních zpráv za to dostal slib, že bude po volbách premiérem. (1d) Podle kuloárních zpráv se mu za to dostalo slibu, že bude po volbách premiérem. Celé toto paradigma lze však při výstavbě věty uplatnit spíše jen ojediněle. Často lze užít jen tří či dvou z těchto struktur: (2a) Dvakrát jsme od antimonopolního úřadu byli ujištěni, že je výběrové řízení v pořádku. (2b) *Dvakrát jsme od antimonopolního úřadu dostali ujištěno, že je výběrové řízení v pořádku. (2c) Dvakrát jsme od antimonopolního úřadu dostali ujištění, že je výběrové řízení v pořádku. (ČNK) (2d) Dvakrát se nám od antimonopolního úřadu dostalo ujištění, že je výběrové řízení v pořádku. (3a) V loňském roce nám bylo vráceno padesát procent příjmů, které jsme odvedli. (3b) V loňském roce jsme dostali vráceno padesát procent příjmů, které jsme odvedli. (ČNK) 6.3.2 Konstrukce s lexémem dostat a trpným participiem 6.3.2.1 Obecná charakteristika Tato opisná pasivní konstrukce se tvoří a užívá převážně u sloves s dativní vazbou, resp. s možným doplněním adresáta v dativu, a – ve shodě s významem slovesa dostat – tzv. recipientní sémantikou, znamenající, že někdo něco – v nejširším slova smyslu – přijímá.. Výlučně přitom jde o slovesa dokonavá – doporučit, nařídit, slíbit, přikázat, vrátit, zaplatit (někomu něco); nabít, natlouct (někomu) aj. – a jejich participia: někdo něco dostal doporučeno, nařízeno, přikázáno, vráceno, zaplaceno; někdo dostal nabito, natlučeno. O těchto konstrukcích u nás poprvé publikoval významnou stať F. Daneš (1968). Na něj navázali Grepl - Karlík (1983, s. 55n.), kteří uvádějí, že daný typ opisného pasiva tvoří „především predikáty s významem ´způsobit, aby někdo něco měl´ […]“, např. doručit, nahradit, předat, přidělit, půjčit, zaplatit), „dále predikáty s významem ´způsobit, aby někdo měl instrukci k nějaké činnosti´ (rozkázat, přikázat, doporučit, nařídit, předepsat, navrhnout, dovolit, zakázat …), predikáty s významem ´způsobit, aby někdo měl nějakou informaci´(oznámit, sdělit, napsat, vzkázat …)“ V rámci opisné pasivní konstrukce typu dostat nařízeno jsou doložena participia následujících sloves: citovat, darovat, definovat, doplatit, doporučit, doručit, dovolit, garantovat, hradit, implantovat, kompenzovat, nabacat, nabančit, nabídnout, nabouchat, nabřinkat, načepovat, nadefinovat, nadekretovat, nadělit, nadirigovat, nadiktovat, nafackovat, naflákat, nahlásit, nahradit, nainstalovat, nakázat, naklepat, nakopat, nalískat, naložit, nalupat, namalovat, namazat, namlátit, namrskat, nandat, naordinovat, napařit, napéct, naplácat, naporcovat, napráskat, naprášit, naprogramovat, napsat, naroubovat, nařachat, nařezat, nařídit, nasadit, nasekat, naservírovat, naslibovat, nasypat, našlehat, našupat, našvihat, natlouct, naúčtovat, navrátit, navrhnout, navýšit, odměřit, odsypat, ohlásit, označit, oznámit, podat, poděkovat, pochválit, pokárat, ponechat, popsat, poručit, postoupit, posvětit, potvrdit, poukázat, povolit, prodloužit, profinancovat, proplatit, propůjčit, předepsat, předložit, předinstalovat, přeposlat, přepustit, přibalit, přidat, přidělit, přichystat, přikázat, přilepšit, připlatit, připsat, připravit, přiřadit, přislíbit, přisoudit, přisypat, přiznat, půjčit, rezervovat, rozdat, rozdělit, říci, servírovat, seřvat, schválit, signalizovat, slíbit, snížit, splatit, spočítat, stanovit, stvrdit, svěřit, ubrat, udělit, uhradit, uložit, upřesnit, určit, uštědřit, uvolnit, vrátit, vyčlenit, vydat, vyfakturovat, vyhotovit, vyhradit, vyhubovat, vykompenzovat, vyměřit, vymezit, vynadat, vypeskovat, vyplatit, vypracovat, vypráskat, vypsat, vysázet (ve smyslu vyplatit), vystavit, vysvětlit, vyšlehat (ve smyslu nabít šleháním), vyšupat, vytisknout, vytyčit, vyúčtovat, vyznačit, zabalit, zadat, zajistit, zakázat, založit (zvěři krmení), zamíchat, zaplatit, započítat, zapsat, zapůjčit, zasadit, zatahat (někoho za uši), zatížit, zaúčtovat. Sloves, která neimplikují dativní vazbu, resp. u nichž je tato implikace sporná, se v dané konstrukci vyskytuje jen málo, avšak nejde o počet zanedbatelný: citovat, definovat, nadefinovat, nainstalovat, namalovat, napsat, naroubovat, pochválit, pokárat, popsat, posvětit, předinstalovat, přisypat, schválit, signalizovat, snížit, spočítat, upřesnit, určit, uvolnit, vyčlenit, vyhotovit, vypracovat, vypsat, vytisknout, vytyčit, vyznačit, zabalit, zamíchat, zapsat, zatahat (někoho za uši), zatížit. K užívání těchto a jim podobných sloves v dané konstrukci viz níže. Syntakticky se tento typ opisné pasivní konstrukce dělí na dva podtypy: (a) s nekongruentním tvarem participia ve formě neutra; (b) s kongruentním tvarem participia. 6.3.2.2 Konstrukce s tvarem nekongruentním (na -no, -to) Neshodný tvar neutra s krátkou koncovkou -o (nařízeno, přidáno, nabídnuto) se užívá: (a) pokud na něm závisí infinitiv (věta (1); (b) pokud na něm závisí vedlejší věta (věta (2); (c) pokud na něm závisí číselný výraz nebo jiný kvantifikační údaj (věty (3) a (4); (d) pokud je bez předmětového doplnění (věta (5) (vše ČNK): (1) Britští vojáci dostali nařízeno respektovat praktiky armády USA ohledně rasové segregace. (2) Armádní ostřelovači proto dostali nařízeno, aby nebezpečnou šelmu zlikvidovali. (3) Za každý uběhnutý metr na ostravském tartanu dostane zaplaceno 1000 dolarů! (4) Češi tak dostali přiděleno více peněz než například Slovinci, Malťané či Belgičané. (5) Mozart za koncert nedostal zaplaceno, a proto asi už žádný další koncert pro harfu nenapsal. S tvarem na -no/-to (obvykle neshodným, ale u neuter shodným) jsou v konstrukci typu ˒dostat zaplacenoʻ v ČNK doloženy následující tvary: (podle frekvence, čísla v závorce udávají počet dokladů, nad 100 dokladů zaokrouhleno, tvary s stejným počtem dokladů v abecedním pořadí; počty se týkají jen těch tvarů, které stojí bezprostředně po tvaru slovesa dostat): zaplaceno (5 600), přidáno (4 200), vynadáno (700), naloženo (300), nařezáno (300), nařízeno (240), vyplaceno (220), přiděleno (180), napráskáno (150), nakopáno (140), vyhubováno (130), vyčiněno (67), proplaceno (56), nabito (54), nafackováno (40), přislíbeno (36), nakázáno (33), uloženo (32), nasypáno (28), zadáno (27), nabančeno (26), namazáno (10), slíbeno (26), přikázáno (25), naplácáno (25), naděleno (24), vráceno (22), namláceno (21), povoleno (18), potvrzeno (17), nalito (17), naservírováno (15), uhrazeno (16), nasekáno (14), nahlášeno (13), nabídnuto (12), naordinováno (11), přiklepnuto (11), doplaceno (9), zakázáno (9), natlučeno (8), našleháno (7), připlaceno (7), seřváno (7), zapůjčeno (7), naklepáno (6), doporučeno (5), naboucháno (5), nabacáno (4), nadiktováno (4), napsáno (4), našviháno (4), navýšeno (4), přilepšeno (4), půjčeno (4), vyměřeno (4), vypráskáno (4), dovoleno (3), nalískáno (3), navráceno (3), předepsáno (3), přiznáno (3), naflákáno (2), nandáno (2), našupáno (2), odsypáno (2), poděkováno (2), přiřazeno (2), předloženo (2), schváleno (2), ubráno (2), vyhrazeno (2), vykompenzováno (2), vyšleháno (2), vyšupáno (2), vyúčtováno (2), citováno (1), nabřinkáno (1), načepováno (1), nadekretováno (1), nadirigováno (1) nahrazeno (1), nalupáno (1), namrskáno (1), napečeno (1), naporcováno (1), naprogramováno (1), naslibováno (1), nařacháno (1), odklepnuto (1), označeno (1), pojištěno (1), pokáráno (1), posvěceno (1), profinancováno (1), přibaleno (1), přisypáno (1), refundováno (1), rozdáno (1), řečeno (1), signalizováno (1), splaceno (1), spočítáno (1; užito v přeneseném smyslu), stvrzeno (1), uděleno (1), upřesněno (1), uvolněno (1), vyčleněno (1), vydáno (1), vyfakturováno (1), vyměněno (1), vypeskováno (1), vysvětleno (1), vysázeno (1), založeno (1), započítáno (1), zapsáno (1), zataháno (1), zaúčtováno (1). Jak ukazují počty dokladů (číslo v závorce), velká většina těchto participií užitých v opisné pasivní konstrukci se slovesem dostat má jen velmi nízkou frekvenci, běžně se v tomto typu konstrukce užívá ve spisovných textech jen tvarů zaplaceno a přidáno. (podle abecedy): citováno, doporučeno, doplaceno, dovoleno, nabacáno, nabančeno, nabídnuto, nabito, naboucháno, nabřinkáno, načepováno, nadekretováno, naděleno, nadiktováno, nadirigováno, nafackováno, naflákáno, nahlášeno, nahrazeno, nakázáno, naklepáno, nakopáno, nalískáno, nalito, naloženo, nalupáno, namazáno, namláceno, namrskáno, nandáno, naordinováno, napařeno, napečeno, naplácáno, naporcováno, napráskáno, naprášeno, naprogramováno, napsáno, nařacháno, nařezáno, nařízeno, nasázeno, nasekáno, naservírováno, naslibováno, nasypáno, našleháno, našupáno, našviháno, natlučeno, navráceno, navýšeno, odklepnuto, odsypáno, označeno, oznámeno, podáno, poděkováno, pochváleno, pokáráno, poručeno, posvěceno, potvrzeno, povoleno, profinancováno, proplaceno, propůjčeno, předepsáno, předloženo, přibaleno, přidáno, přiděleno, přikázáno, přiklepnuto, přilepšeno, připlaceno, přiřazeno, přislíbeno, přisypáno, přiznáno, půjčeno, rozdáno, řečeno, seřváno, schváleno, signalizováno, slíbeno, splaceno, spočítáno, svěřeno, tvrzeno, ubráno, uděleno, uhrazeno, uloženo, upřesněno, určeno, vráceno, vydáno, vyděláno, vyfakturováno, vyhrazeno, vyhubováno, vykompenzováno, vyměřeno, vynadáno, vypeskováno, vyplaceno, vypráskáno, vypůjčeno, vysázeno, vysvětleno, vyšleháno, vyšupáno, vyúčtováno, zabaleno, zadáno, zakázáno, založeno, zaplaceno, započítáno, zapsáno, zapůjčeno, zataháno, zaúčtováno. Další doklady v kontextu: Rybáři však dosud nevědí, kolik ze svých ztrát dostanou nahrazeno. Lze jmenovat například odběr novinek ze serveru, kde současně s upoutávkou na nové články dostanete přibaleno také několik reklam. Jsme samozřejmě připraveni i na variantu, která by velkým fondům zřejmě vyhovovala. Že dostanou splaceno sto procent dluhu, ale v delším období a nedostanou žádné akcie. Žáci prvních tříd z lounských i vesnických škol museli především prokázat znalost čtení. Poté mohli předstoupit před rytíře a byli pasováni na čtenáře, což dostali stvrzeno pasovacím dekretem a odznáčkem Už jsem čtenář. „Ve vládním speciálu jsme dostali vyhrazeno osm míst, obsadili je hráči a kouč,“ vysvětlil šéf českého hokeje Tomáš Král. Také zvěř dostala založeno štědrovečerně. Ze stylového hlediska jsou mezi těmito tvary jak spisovné výrazy knižního nebo častěji administrativního stylu, tak substandardní výrazy expresivní (nabančeno, nasekáno aj.) Pouze ze sportovních zpravodajství jsou doloženy substandardní výrazy: (dostat) naboucháno, nabřinkáno, naklepáno, naloženo, namazáno, našupáno, vypráskáno. Doložena jsou v daném typu konstrukce i slovesa, u nichž doplnění adresáta v dativu není obvyklé či je dokonce nemožné; např.: citovat (něco, někoho), označit (něco), pojistit (něco), pokárat (někoho), seřvat (někoho), upřesnit, uvolnit (něco), zatahat (někoho za uši). Srov.: Z katedry jsem dostala citováno několik prací pana docenta a k tomu texty, ze kterých byly ty části a některé odstavce převzaté bez odpovídající citace. Ve Francii si také můžeme vybrat z většího výběru ryb a ještě dostaneme označeno, jestli je to ryba z chovu nebo divoká a odkud je. V listinách a zemskodeskových zápisech čteme jeho jméno od roku 1397 ‒ tehdy již byl ženatý a jeho manželka Eliška z Kravař dostala pojištěno na lukovském panství svých věnných 600 kop. […] ale na další zastávce dostanu pokáráno, kde se courám a jiné řeči. Myslím, že v soutěži prohrávám nerad. Je to asi dané i podvědomým strachem, že dostaneme seřváno. Doplnila ještě, že dostali upřesněno, kam mají jít. (jediný doklad na 1 774 doložených tvarů upřesněno) Každý občan však dostal uvolněno 500 korun nového oběživa. (právní text) Dřív kluk, když zlobil, dostal zataháno za uši nebo pár facek. Sloveso dostat v těchto konstrukcích působí poněkud nelogicky, neboť v těchto případech již nejde o přijímání něčeho v tom smyslu, jak je tomu ve výrazech jako dostat přidáno (= dostat více peněz) či dostat nařízeno (= přijmout nařízení). V širším smyslu však i zde jde o jisté přijímání: z katedry přišla nějaká informace, označeno je něco pro nás, něco přijalo nějaké pojmenování atd. Pochopitelně ne vše, co je doloženo, je třeba pokládat za funkční a správné. Evidentní chyba je v tomto dokladu: V lepších špitálech, pokud tedy nemáte speciální dietu, dostanete vybráno z několika druhů jídel, přičemž jedno z nich je automaticky vegetariánské. Z kontextu plyne, že význam je zde aktivní (dostanete na výběr), nikoli pasivní (bude vám vybráno). Je těžké, ba patrně nemožné zjistit, jak dochází k chybám takto kuriózním. Nepochybně však jde o nějakou nevhodně spontánně aplikovanou analogii. I tyto věty však mají pasivní sémantiku i jistý širší význam „přijímání“ a nepokládáme je proto za chybné. Patrně pod vlivem moravských dialektů a slovenštiny se i v rámci spisovné češtiny někdy – výjimečně – užije tvaru s dlouhou koncovkou -é místo krátké koncovky -o: Pardubický kraj dostal potvrzené, že v roce 2010 bude dokončen první úsek silnice R35 od dálnice D11 k Opatovicím. (standardně spisovně: dostal potvrzeno) Dostal předepsané, co má mít s sebou […] (standardně spisovně: dostal předepsáno) Nejlepší by bylo, kdyby to dostal vysvětlené v nějakém zvláštním dokumentu, z něhož by to bylo dostatečně pochopitelné, například formou nákresu. (standardně spisovně: dostal vysvětleno) Nekongruentní tvar s koncovkou -é může být transformován na tvar s nespisovnou koncovkou -ý: Raději bych dostal zakázaný hrát na počítači, protože stejně na něm málo hraji. U sloves, která mají pouze dativní vazbu (vynadat, nabít někomu), je nekongruentní tvar s koncovkou -é prostředkem moravských dialektů, ojediněle proniknuvším do textu spisovného: Je možné, že nějaký úředníček dostane vynadané, ale je méně vinen než architekt. 6.3.2.3 Konstrukce s tvarem kongruentním I. Obecná charakteristika Ve větách, kde na participiálním tvaru nezávisí infinitiv,vedlejší věta, číselný výraz nebo jiný kvantifikační údaj, nebo pokud přísudek není bez předmětového doplnění (viz 6.3.2.2), užívá se shodného tvaru participia (vše ČNK): (6) Někdo dostal proplacen jen zlomek škody. (7) Pro pojištěnce vždy vzniká riziko, že dostane proplacenu menší část, než s jakou počítal, nebo že dokonce nedostane vůbec nic. (8) Zdravotní úkony prováděné nad tento rámec by pak lékař dostal proplaceny zvlášť. Shodné tvary mají buď krátký, knižní tvar (nařízen, nařízenu), nebo tvar s dlouhou koncovkou (nařízený, nařízenou), stylově neutrální či mírně substandardní (vše ČNK): (9) Zatímco muži dostali nařízen oblek s kravatou, jejich kolegyně mohly dál chodit do kanceláře oblékané jako dosud. (zkráceno) (10) Každý z 50 amerických států dostane nařízený strop pro emise CO2 a bude na něm, jak ho splní. (11) Oba pedofilové, kteří se ke všemu přiznali, dostali navíc nařízenu ústavní sexuologickou léčbu. (12) Byla potrestána sedmi lety vězení a dostala nařízenou ústavní protialkoholní léčbu. Shodným tvarem může být i tvar na -no pokud je závislým substantivem neutrum: (13) Každý zájemce, který se zaregistruje, dostane přiděleno číslo. II. Tvary s krátkou koncovkou a koncovkou nulovou Doloženy z ČNK jsou následující tvary (řazeno podle abecedy): (a) sg. maskulinní tvary s koncovkou nulovou: doplacen, nadělen, nahlášen, nainstalován, naložen, naordinován, napsán, nařízen, naservírován, navržen, povolen, předepsán, přibalen, přidán, přidělen, připraven, připsán, přiřazen, přiznán, splacen, svěřen, uhrazen, uložen, vrácen, vyhrazen, vykompenzován, vyplacen, vystaven, zadán, zajištěn, zaplacen, zapůjčen, zatížen. Tvary v kontextu: Řezali nás, sprostě uráželi. Navíc jsem dostal navržen trest smrti. Za tuto dobu klient nedostane připsán žádný výnos. Dostanou zadán projekt, který budou muset za půl roku zpracovat a poté obhájit. (b) sg. femininní tvary s koncovkou -u: doměřenu, doplacenu, garantovánu, nabídnutu, nadělenu, naloženu, naordinovánu, napsánu, nařízenu, nasazenu, naservírovánu, potvrzenu, proplacenu, předepsánu, přepuštěnu, přibalenu, přidánu, přidělenu, přikázánu, připravenu, připsánu, přiřazenu, přislíbenu, přiznánu, slíbenu, splacenu, stanovenu, svěřenu, udělenu, uhrazenu, uloženu, uštědřenu, vrácenu, vyčleněnu, vyhrazenu, vyměřenu, vyplacenu, zadánu, zaplacenu, zapůjčenu. Tvary v kontextu: Pokud se klientovi něco stane, pak dostane vyplacenu pojistnou částku tak, jak je to běžné u normálních pojistek. V letošním roce bude prostějovský dráhový mítink v novém kabátu, fanoušci cyklistiky dostanou naservírovánu hned dvojitou dávku prvotřídní dráhové cyklistiky. Když jste do svého duševního zavazadla nedostali přidánu představivost, nikdy ji také nezískáte. (c) pl. tvary s koncovkou -y: darovány, doplaceny, garantovány, kompenzovány, nabídnuty, naděleny, nahlášeny, nahrazeny, naloženy, naordinovány, napsány, nařízeny, naservírovány, odloženy, poukázány, povoleny, proplaceny, propláceny, předepsány, předinstalovány, předloženy, přidány, přiděleny, připnuty, připsány, přislíbeny, přiznány, rozdány, servírovány, schváleny, slíbeny, sníženy, svěřeny, uhrazeny, uloženy, uvolněny, vráceny, vyčleněny, vyměřeny, vyplaceny, vytištěny, zadány, zamíchány, zaplaceny, zapůjčeny, zasazeny. Tvary v kontextu: Írán by rovněž dostal garantovány dodávky jaderného paliva ze zahraničí a část civilní jaderné technologie. Zdravotní úkony prováděné nad tento rámec by pak lékař dostal proplaceny zvlášť. Daleko častěji pak takové spory končí před soudem. Pro ten jsou přitom na prvním místě zájmy nezletilých dětí. To znamená, že ten, kdo je dostane svěřeny do výchovy, zůstane v nájemním bytě. (d) participia s krátkou koncovkou celkem (abecedně; uveden vždy jen jeden participiální tvar daného slovesa – buď maskulinní, je-li doložen, nebo femininní, je-li doložen, nebo plurálový): darovány, doplacen, garantovány, kompenzovány, nabídnutu, nadělen, nahlášen, nahrazeny, nainstalován, naložen, naordinován, napsán, nařízen, nasazenu, naservírován, navržen, potvrzenu, poukázány, povolen, proplacenu, předepsán, předinstalovány, předloženy, přepuštěnu, přibalen, přidán, přidělen, přikázánu, připnuty, připraven, připsán, přiřazen, přislíbenu, přiznán, rozdány, servírovány, schváleny, slíbenu, sníženy, splacen, stanovenu, svěřen, udělenu, uhrazen, uložen, uštědřenu, uvolněny, vrácen, vyčleněnu, vyhrazen, vykompenzován, vyměřenu, vyplacen, vystaven, vytištěny, zadán, zajištěn, zamíchány, zaplacen, zapůjčen, zasazeny zatížen. III. Tvary s dlouhou koncovkou Doloženy z ČNK jsou následující tvary (řazeno podle abecedy): (a) sg. maskulinní tvary s koncovkou -ý: definovaný, doplacený, doporučený, implantovaný, nabídnutý, nadělený, nahlášený, nalitý, naložený, naordinovaný, naroubovaný, nařezaný, nařízený, naservírovaný, navrácený, odměřený, ohlášený, oznámený, potvrzený, pronajatý, proplacený, předepsaný, předložený, přeposlaný, přidělený, přiklepnutý, připsaný, přiřazený, přislíbený, přiznaný, půjčený, rezervovaný, servírovaný, schválený, slíbený, snížený, svěřený, uložený, určený, vrácený, vydaný, vyhrazený, vyměřený, vymezený, vyplacený, vypracovaný, vypsaný, vystavený, vytyčený, vyznačený, zadaný, zaplacený, zapůjčený. Tvary v kontextu: Zaměstnanci proto dostanou doplacený ušlý plat. Běžec dostane doporučený nejvhodnější model obuvi. (zkráceno) Pes dostane implantovaný čip na levou stranu krku pod kůži. Tak se pomalu a jistě sžívám s tím obličejem, který jsem dostala nadělený a nestěžuji si. V prvních dnech léčby dostal nařízený nucený odpočinek. Výjezd měli pouze hasiči z Nymburka, kteří dostali ohlášený zásah blesku do stromu u Husova sboru. Starobní důchod dostanou přiznaný pouze lidé s minimálně 30 lety pojištění. Doklad musí řidič odevzdat až v okamžiku, kdy je soudem odsouzen a dostane uložený zákaz řízení. Areál jsme dostali vrácený v restituci v roce 1991 úplně vybydlený a zničený. Studenti se totiž učí tak, že dostanou zadaný nějaký výzkumný úkol a učitele se ptají, když si s něčím nevědí rady. (b) sg. femininní tvary s koncovkou -ou: doplacenou, doručenou, hrazenou, nabídnutou, načepovanou, nadefinovanou, nadělenou, nahlášenou, nahrazenou, nakázanou, naloženou, namalovanou, naordinovanou, napařenou, nařízenou, naservírovanou, ohlášenou, oznámenou, pokrytou, ponechanou, popsanou, potvrzenou, povolenou, prodlouženou, pronajatou, proplacenou, propůjčenou, předloženou, přepuštěnou, přibalenou, přidanou, přidělenou, přichystanou, přiklepnutou, přislíbenou, přisouzenou, přiznanou, půjčenou, rozdělenou, servírovanou, schválenou, slíbenou, splacenou, stanovenou, svěřenou, udělenou, uhrazenou, uloženou, vrácenou, vyhotovenou, vyměřenou, vyplacenou, vypracovanou, vystavenou, vyúčtovanou, zadanou, zahrnutou, zakázanou, zaplacenou, zapsanou, zapůjčenou. Tvary v kontextu: Spousta lidí je nespokojených, ale můžeme být vděční za to, že jsme tehdy všichni stejně dostali nadělenou svobodu. (vyňato z rámce souvětí) Nehodu linkového autobusu a osobního automobilu Škoda Favorit ve směru na Velké Meziříčí jsme dostali ohlášenou krátce po poledni. Lékař dostane proplacenou akutní a neodkladnou péči i v případě, že zrovna s vaší pojišťovnou nemá smlouvu. Za každou výbornou známku, kterou jeho žáček ve škole dostane, dostal slíbenou tisícikorunovou prémii. Právě dostal vyplacenou pojistku za vyhořelý dům. (c) pl. tvary s koncovkou -é: darované, doplacené, doporučené, doručené, hrazené, nabídnuté, naúčtované, pokryté, postoupené, proplacené, předložené, přidané, přidělené, přiklepnuté, připsané, přiřazené, přislíbené, přiznané, půjčené, rozdané, slíbené, stanovené, svěřené, uhrazené, určené, vrácené, vyměřené, vyplacené, vyúčtované, zaplacené, zapůjčené. Tvary v kontextu: „Hledali jsme mezi seniory, které máme prověřené ze spolupráce z jiných projektů a které jsme dostali doporučené v rámci projektu univerzity třetího věku,“ […] Výrobky dostaly přiřazené své balicí předpisy, terminál ohlídal jejich počet a dle toho vydal počet štítků na polepování vyrobených produktů. Zatím nemají s VZP uzavřené smlouvy, které by jim zaručovaly, že dostanou zaplacené všechny drahé léky. (d) participia s dlouhou koncovkou celkem (abecedně; uveden vždy jen jeden participiální tvar daného slovesa – buď maskulinní, je-li doložen, nebo femininní, je-li doložen, nebo plurálový): darované, definovaný, doplacený, doporučený, doručenou, hrazenou, implantovaný, nabídnutý, načepovanou, nadefinovanou, nadělený, nadiktované, nahlášený, nahrazenou, nakázanou, nalitý, naložený, namalovanou, naordinovaný, napařenou, napsané, naroubovaný, nařezaný, nařízený, naservírovaný, naúčtované, navrácený, odměřený, ohlášený, oznámený, pokrytou, ponechanou, popsanou, postoupené, potvrzený, povolenou, prodlouženou, pronajatý, proplacený, propůjčenou, předepsaný, předložený, přeposlaný, přepuštěnou, přibalenou, přidanou, přidělený, přichystanou, přiklepnutý, připsaný, přiřazený, přislíbený, přisouzenou, přiznaný, půjčený, rezervovaný, rozdané, rozdělenou, servírovaný, schválený, slíbený, snížený, splacenou, stanovenou, svěřený, udělenou, uhrazenou, uložený, určený, vrácený, vydaný, vyhotovenou, vyhrazený, vyměřený, vymezený, vyplacený, vypracovaný, vypsaný, vystavený, vytyčený, vyúčtovanou, vyznačený, zadaný, zahrnutou, zakázanou, zaplacený, zapsanou, zapůjčený. IV. Homonymie tvarů s dlouhou koncovkou Pasivní participiální tvary s dlouhou koncovkou (slíbený/á/é, nařízený/á/é) mohou být ve větě buď součástí opisné pasivní konstrukce (dostat slíbený/ou/é, nařízený/ou/é), anebo v ní mohou být adjektivními atributy (slíbená odměna, nařízený pokutový kop). Při určité konstelaci lexika a syntaxe pak může být homonymní celá věta: (14) Dostala slíbenou odměnu. Tato věta má dva potenciální významy, jejichž různost je v jistém smyslu protikladem; tyto protikladné významy lze opsat takto: (14a) Dostala odměnu, která jí byla slíbena. (14b) Bylo jí slíbeno, že dostane odměnu. Tyto různé významy jsou důsledkem různého možného syntaktického členění věty (14): (a) dostala (slíbenou odměnu) (b) (dostala slíbenou) odměnu V závorce je syntagma, které určuje význam věty. Konkrétní lexikální náplň věty a z ní vyplývající smysl obvykle tuto homonymii odstraní (tučně vyznačena jsou syntagmata přidělující větě význam): (15) Předběžně prý ale dostala slíbený honorář. Ze slova předběžně vyplývá, že honorář dosud nebyl vyplacen, že byl tedy zatím pouze slíben. Naproti tomu ve větě (16) je tomu naopak, slíbená odměna již byla vyplacena: (16) Jenže, jakmile dostali slíbenou odměnu, obvykle ji propili a pak dělali po městě rozruch. Některé věty si mohou podržet daný typ homonymie, aniž to nějak výrazněji ovlivní jejich význam: (17) Na památku dostal podepsaný dres. Ze znalosti světa však usoudíme, že ve větě (17) se hovoří spíše o podepsaném dresu, který někdo dostal, než o tom, že někomu byl dres podepsán. Jiný typ homonymie prezentují věty (18) a (19): (18) Stroj jsme dostali sestavený a zprovozněný. (19) Byt jste už dostal zařízený? V těchto větách jsou participiální tvary (sestavený zprovozněný, zařízený) syntakticky buď doplňkem, vztahujícím se jak k přísudkovému slovesu dostali jsme, tak k předmětu stroj, anebo jsou součástí opisného pasiva – dostat sestavený, zprovozněný, zařízený. Z lexikálního obsahu i ze znalosti světa tu však nejspíš vždy usoudíme na význam doplňkový, nikoli pasivní. Bez použití syntaktické teorie a terminologie lze říci, že věta (18) vypovídá o tom, v jakém stavu někdo dostal stroj, a větou (19) se někdo táže, zda byt, který někdo dostal, byl již zařízený. 6.3.2.4 Subjekt děje Subjekt děje je u participiálního pasiva zpravidla vyjadřován instrumentálem. V opisné pasivní konstrukci je naproti tomu subjekt děje zpravidla vyjadřován předložkou od, která se do této konstrukce bezpochyby dostala od slovesa dostat (dostat něco od někoho): (20a) Kromě půvabu a inteligence dostala od přírody nadělenu ještě notnou dávku zručnosti. (ČNK) Pokud bychom obsah této věty formulovali pomocí participiálního pasiva, byl by subjekt děje vyjádřen instrumentálem: (20b) Kromě půvabu a inteligence byla ji přírodou nadělena ještě notná dávka zručnosti. Nelze tu však vyloučit ani vazbu předložkovou: (20c) Kromě půvabu a inteligence byla ji od přírody nadělena ještě notná dávka zručnosti. Tento obsah lze pochopitelně formulovat i aktivně: (20d) Kromě půvabu a inteligence ji příroda nadělila ještě notnou dávku zručnosti. Další doklady vět s opisným pasivem a vyjádřeným subjektem děje: Ceny dostaneme nadiktované od pojišťoven a musíme se toho držet […] Jeho zdravotnímu stavu by měly prospět rehabilitace, které od doktorů dostal naordinované. Německý reprezentant má podle agentury AFP problémy se zády a od lékařů dostal nařízen dvoutýdenní klid. Více než sto hektarů by údajně chtěla mít pro své záměry k dispozici firma, která od radnice dostala pronajatý areál v místní kroměřížské části Těšnovice. Příspěvek, který dostali přiklepnutý od zastupitelů města na činnost, u většiny oddílů nestačí ani na nájemné technickým službám za sportoviště. Během září hostoval v Praze, od bratří Formanů dostal půjčenou divadelní loď. Například když státní či krajská nemocnice provozuje jednotku dialýzy, nedostane od pojišťovny uhrazeny veškeré náklady. Nejčastěji měl Pavel Dostál spory s katolickou církví - opakované byly její stížnosti, že od ministerstva kultury nedostala vyplaceny peníze, které měla dostat. Jak ukazují doklady, subjektem děje bývá často instituce nebo množství osob (pojišťovna, ministerstvo, radnice, lékaři, zastupitelé apod.). Pravděpodobně to souvisí s administrativním obsahem velké části vět s konstrukcí daného typu. 6.3.2.5 Restrikce užívání Důvodem poměrně značně omezeného užívání této konstrukce je pravděpodobně to, že mluvčí či pisatel dá obvykle přednost participiálnímu pasívu pro jeho větší obvyklost. Např.: (21a) Bylo mi sděleno, že budu odvolán bez udání důvodu. (ČNK) (21b) °Dostal jsem sděleno, že … (22a) Bylo jim umožněno procítit péči o své tělo, duši i mysl. (22b) °Dostali umožněno … Bezprostřední posloupnost slov bylo mi/mu/jí/nám/jim sděleno má v ČNK celkem 1 864 dokladů, zatímco syntagma dostat sděleno tu nemá doklad žádný. Na 285 dokladů tvaru poděkováno připadají jen dva doklady v konstrukci dostat poděkováno. Jeden z nich je tento: Záchranáři si holčinu převzali a my jsme od nich s policistou dostali poděkováno za perfektní první pomoc. Přesto lze konstatovat, že parolová (řečová) produktivita recipientního opisného pasiva s relátorem dostat a trpným příčestím je – vzhledem k jeho systémovému omezení na slovesa s dativem a s recipientní sémantikou – poměrně vysoká. Svědčí o tom poměrně vysoký podíl sloves v dané konstrukci s jedním nebo jen několika málo doklady, i to, že některá slovesa absentující v daném typu konstrukce v ČNK se v minimální frekvenci vyskytla na internetu (v prvním z následujících dokladů dokonce s vyjádřeným subjektem děje jímž je individuální osoba, navíc sám mluvčí, což je krajně neobvyklé): Rychle se učil novým věcem, ale i lumpárnám, za které ode mě dostal pohroženo, protože kousat se přece nesmí... Dále jsem dostal poraděno, že takové organické objekty jistou měrou propouští a mění světlo. Tvar poraděno je extrémně řídký, v ČNK má – jako tvar participiálního pasiva – pouhých šest dokladů. 3.2 Konstrukce s lexémem dostat a dějovým substantivem (dostat doporučení) Tato konstrukce je za určitých lexikálně-syntaktických podmínek synonymní s konstrukcí typu ´dostat doporučeno´. Např.: (1a) Podnikatel dostal doporučení konzultovat situaci s ošetřujícím lékařem. (ČNK) V této větě lze beze změny významu i stylu nahradit verbální substantivum doporučení participiem doporučeno: (1b) Podnikatel dostal doporučeno konzultovat situaci s ošetřujícím lékařem. Možné je také užít participiálního pasiva: (1c) Podnikateli bylo doporučeno konzultovat situaci s ošetřujícím lékařem V některých případech může být mezi opisnou konstrukcí a morfologickým pasivem (jemný) významový rozdíl: (2a) Supernova dostala označení SN 1987A, což znamenalo první supernovu roku 1987. (ČNK) (2b) Supernova byla označena SN 1987A, což znamenalo první supernovu roku 1987. Ve variantě (a) je východiskem výroku nominální fráze označení supernovy, kdežto ve variantně (b) je to proces označení. Významový rozdíl tohoto typu může mít i důsledky syntaktické, i lexikální, např.: (3a) Pro nákup deviz za neobchodními účely musí podniky dostat schválení od Státního ú řadu devizové kontroly. (3b) Nákup deviz za neobchodními účely musí být schválen od Státního úřadu devizové kontroly Opisná konstrukce může mít tu výhodu, že věta může začít podmětem v nominativu: (4a) Hasiči dostali oznámení o požáru asi dvacet minut po půlnoci. (ČNK) (4b) Hasičům byl oznámen požár asi dvacet minut po půlnoci. (5a) Vědci v Británii dostali povolení geneticky upravovat lidská embrya, zatím ale jen zkušebně. (ČNK) (5b) Vědcům v Británii bylo povoleno geneticky upravovat lidská embrya. Syntagma dostat posvěcení je frazeologizováno, a proto mu morfologické pasivum nekonkuruje, resp. mělo by patrně vyšší míru expresivity: (6a) Vznik nezávislé Komise pro cenné papíry už dostal posvěcení z nejvyšších míst. (6b) ?Vznik nezávislé Komise pro cenné papíry už byl posvěcen z nejvyšších míst. Pokud je k dispozici opisné pasivum s tvarem participia, může být někdy lepší volbou (věta (7a)): (7a) Vsetínská porodnice proto zřejmě nedostane prodlouženu/prodlouženou smlouvu s touto pojišťovnou. (7b) Vsetínská porodnice proto zřejmě nedostane prodloužení smlouvy s touto pojišťovnou. (ČNK) V konstrukci daného typu jsou nejčastěji (od 10 dokladů) doložena následující verbální substantiva na -ní (čísla v závorce udávají zaokrouhlený počet dokladů bezprostřední posloupnosti subst. dostat a verbálního subst. na -ní; u počtů v řádu desítek a vyšších nejde vždy o daný typ struktury): doporučení (1 000), nařízení (100), ohodnocení (30), ošetření (20), označení (800), oznámení (900), poučení (100), pověření (200), povolení (5 000), povýšení (10), povzbuzení (10), prodloužení (20), rozuzlení (10), sdělení (50), schválení (30), svolení (1 200), ubezpečení (10), upozornění (400), vysvětlení (200). Konstrukce ˒dostat + verbální substantivum´ může být někdy nejvhodnějším prostředkem pasivizace přísudku. Je tomu tak u těch sloves s dativní vazbou, u nichž je pasivum poměrně málo běžné a opisné pasivum typu ´dostat + trpné participium´ zcela neobvyklé. Např. (8a) Dostala nabídku, aby učila na jedné základní škole v Hannoveru. (ČNK) (8b) Bylo jí nabídnuto, aby učila na jedné základní škole v Hannoveru. (8c) Dostala nabídnuto učit na jedné základní škole v Hannoveru. (9a) Chovatelé mohou dostat za vybité kusy náhradu. (ČNK) (9b) Chovatelům mohou být vybité kusy nahrazeny. (9c) Chovatelé mohou dostat vybité kusy nahrazeny. (10a) Město teprve nedávno dostalo návrh udělat v bývalém kinosálu klub náročného diváka. (ČNK) (10b) Městu bylo teprve nedávno navrženo udělat v bývalém kinosálu klub náročného diváka. (10c) Město dostalo teprve nedávno navrženo udělat v bývalém kinosálu klub náročného diváka. Pokud přísudek typu dostat nabídku, náhradu nemá doplnění, transformovat na morfologické pasivum ho nelze; např. Dostala nabídku ze zahraničí. – Dostali jsme nový návrh. Konstrukci typu ´dostat + dějové substantivum´ konkuruje u sloves s jinou než dativní vazbou jen morfologické pasivum. Např.: (11a) Tančící dům dostal ocenění od amerického časopisu Time. (ČNK) (11b) Tančící dům byl oceněn americkým časopisem Time. (12a) Ráda bych dostala povzbuzení od někoho, kdo mě má rád. (ČNK, upraveno) (12b) Ráda bych byla povzbuzena někým, kdo mě má rád Subjekt děje se stejně jako u konstrukce typu dostat doporučeno vyjadřuje pomocí předložky od: (13) Od bank jsme v minulosti dostali upozornění na asi padesát firem, které jsme mohli koupit v Turecku, Skandinávii, Francii, Itálii a Německu. Další doklady konstrukce ˒dostat + verbální substantivumʻ: Potom se manželé zase usadili u krbu a Tillinka dostala dovolení lehnout si na rohož mezi ně. Češi v Chorvatsku dostanou ošetření i bez zvláštní pojistky. Psi chtějí slyšet dobré slovo, dostat pohlazení, svoji dávku krmení a čisté vody každé ráno. Od mámy jsem dostala poučení, že musím pořádně zpívat, tančit a nepít alkohol …] Proto teď na rozloučenou dostal povýšení na maršála. Město již dostalo sdělení od státního zástupce, že byl případ předán soudu. Policie nedostala varování od žádné z extremistických skupin, probritští protestanti však z útoku okamžitě obvinili severoirské republikány. 3.3 Konstrukce s reflexivní formou slovesa dostat, dativem jména a dějovým substantivem (dostalo se mi ujištění) Tato konstrukce má knižní stylovou hodnotu a běžněji se užívá jen u omezeného počtu substantiv. Jde obvykle o konstrukci konkurující morfologickému pasivu a/nebo konstrukci typu dostat ujištění. Např.: (1a) Dostalo se mi ujištění, že je všechno v pořádku. (ČNK) (1b) Byl jsem ujištěn, že je všechno v pořádku. (2a) Za to se mu dostalo kritiky od odborářů. (ČNK) (2b) Za to byl kritizován odboráři. (3a) Od starostky se mu dostalo odpovědi, že už o tom jednají s armádou. (ČNK, zkráceno) (3b) Od starostky dostal odpověď, že už o tom jednají s armádou. Pokud vyjadřují vid, jsou dějová substantiva v dané konstrukci téměř výučně perfektiva (ujištění, poučení, vysvětlení), nedokonavé tvary (projednávání, vyhrožování) jsou doloženy výjimečně: (4a) Petici proti záměru podepsalo kolem 1300 lidí a dostalo se jí projednávání v Senátu. (ČNK) (4b) Petici proti záměru podepsalo kolem 1300 lidí a byla projednávána v Senátu. (5a) Když majitele psa sousedka upozornila na rušení nočního klidu a požádala o zjednání nápravy, dostalo se jí vyhrožování zabitím. (ČNK) (5b) Když majitele psa sousedka upozornila na rušení nočního klidu a požádala o zjednání nápravy, bylo jí vyhrožováno zabitím. Pokud přísudek typu dostalo se mi ujištění obsahuje sloveso, které vyžaduje předmětové doplnění (např. vysvětlit něco), transformovat na morfologické pasivum ho nelze; např. Až později se mu dostalo vysvětlení. vs. *Až později mu bylo vysvětleno. Pokud je dějové substantivum rozvito infinitivem nebo přívlastkem, morfologické pasivum mu nekonkuruje: Při slavnostním zahájení se jí dostalo pocty zapálit oheň. – I v nouzi, dokonce ve vyložené bídě se nám dostalo výchovy, jakou si naše jméno žádalo a zasloužilo . Bez konkurence je také opisná pasivní konstrukce daného typu tehdy, jestliže je s dějovým substantivem koordinováno substantivu nedějové: Těm, jimž se v dětství dostalo ochrany a něhy, a kteří proto nejsou jen velkými vyhladovělými dětmi, tvrdě nezní. Subjekt děje je stejně jako v obou dříve popsaných konstrukcích vyjadřován předložkou od; v této konstrukci jím často bývá i konkrétní osoba; v morfologickém pasivu je náležitý instrumentál: (6a) Mrzelo ho, že se mu dostalo pokárání od strýce, kterého si vážil. (ČNK) (6b) Mrzelo ho, že byl pokárán strýcem, kterého si vážil. (7a) O tomto problému se mi dostalo poučení od mého přítele Stevena Pinkera. (ČNK) (7b) O tomto problému jsem byl poučen mým přítelem Stevenem Pinkerem. (8a) Avšak poté se jí dostalo povzbuzení od kancléře Helmuta Kohla. (ČNK, zkráceno) (8b) Avšak poté byla povzbuzena kancléřem Helmutem Kohlem. Výjimečně pronikne z morfologického pasiva subjektový instrumentál: (9) Naše cesta dále vedla do městečka Pleternica, kde se nám dostalo přivítání s tarostou. (ČNK) Subjekt je výjimečně vyjádřen i jinak, opisem (obě věty ČNK): (10) Ze strany trenéra se jim dostalo upozornění, aby se vyhnuli přílišnému uspokojení. (11) Naše pěvecké vstupy byly vzorné a dostalo se nám pochvaly z úst p. děkana. Ne všechna spojení dějového substantiva se slovesem dostat jsou opisy morfologického pasiva. Patří k nim: (dostalo se mi) pochopení, ponaučení, přímluvy, uznání, výstrahy. Tato dějová substantiva buď nemají slovesný protějšek (*ponaučit, *vystražit, *přimluvit), nebo je konstrukce s nimi frazeologizována a má více či méně jiný význam než odpovídající morfologické pasivum (všechny věty ČNK; opisná konstrukce ve větách (a) a morfologické pasivum ve větách (b) jsou nezaměnitelné): (12a) Teprve v armádě se mu dostalo uznání. (12b) Režisér byl uznán vinným z protizákonných sexuálních vztahů. (13a) Mladým se tedy dostalo pochopení a dokonce získali i bezúročnou podporu. (13b) Tito novousedlíci byli pochopeni jako "etnické menšiny", jimž mělo Nizozemsko umožnit udržování jejich odlišných identit. Některá dějová substantiva (chvála, obdiv, ochrana, výhrůžka aj.) mají význam obou vidů – někdy na rozdíl od slovesa (např. výhrůžka vs. pouze nedokonavé vyhrožovat) – a právě to je predisponuje ke vstupu do daného typu konstrukce: Plasy patří svojí dispozicí a architekturou k potenciálně nejhodnotnějším rezidenčním místům a dostalo se jim obdivu od hostujících umělců od Japonska až po Austrálii. Poté, co si Schumacher vyslechl od svého zranění množství kritiky, dostalo se mu chvály. Rushdiemu se dostalo ochrany britské vlády. Dostalo se jí výhrůžky, že nedostane večeři ani slibovaný dárek pro všechny a to byl balíček potravin. V konstrukci typu dostalo se mi ujištění synonymní s morfologickým pasivem jsou doložena následující dějová substantiva: doporučení (15), dovolení (1), gratulace (1), informace (41), instrukce (1), kritiky (17), nabídky (14), napomenutí (2), nápovědy (2), nastínění (1), obvinění (9), ocenění (100), odměny (58), odmítnutí (9), odpovědi (834), odpuštění (5), odsouzení (3), odškodnění (1), odvozu (1), ochrany (9), okřiknutí (1), ošetření (27), označení (17), oznámení (1), poděkování (44), podpory (104), pohlazení (1), pohoštění (1), pohrůžky (1), pochvaly (47), pokárání (14), pomoci (83), potupy (1), potvrzení (4), poučení (89), povolení (7), povýšení (2), povzbuzení (12), pozvání (33), projednávání (1), přijetí (34), přirovnání (1), příslibu (18), přivítání (16), rady (26), sdělení (7), slibu (17), svolení (1), trestu (5), ubezpečení (11), ujištění (213), uklidnění (1), upozornění (17), uvítání (5), varování (25), výcviku (5), vyhrožování (1), výměny (1), vysvětlení (158), vysvobození (1), výtky (1), vyznamenání (1), výzvy (2), záchrany (1), záruky (3). Tento seznam obsahuje pouze dějová substantiva obsažená v bezprostřední posloupnosti výrazů ˌdostalo se + dativ osobního zájmena + dějové substantivumʻ nebo ˌse + dativ osobního zájmena + dostalo + dějové substantivum; čísla v závorce udávají počet dokladů s daným substantivem. Při jiném lexikálním obsazení věty, kdy v dativu je substantivum a v níž elementy konstrukce nestojí bezprostředně za sebou (např. Pak se Evě dostalo vřelého uvítání, se ve standardních spisovných textech, jak je zachycuje ČNK, v daném typu konstrukce pravděpodobně vyskytuje až o několik desítek dějových substantiv více. Srov.: V minulých dnech se to v ulicích řady měst občas hemžilo lidmi, kterým se od některých politiků dostalo pojmenování dav. Platba je dle mých informací oprávněná pouze v případě, že se mi dostalo klinického vyšetření. Místo odeslání na Sibiř za nesplnění mise se jí ale doma dostalo zacházení hodného celebrit. záchrany Většina z tohoto seznamu dějových substantiv doložených v dané konstrukci má jen jeden nebo několik málo dokladů a tento poměrně značný počet a tato velmi nízká frekvence jsou indikátory značné latentní produktivity tohoto typu konstrukce; ta na druhé straně podléhá – podobně jako opisné pasivní konstrukce popsané výše – značným sémantickým a syntaktickým omezením, mnohem rozsáhlejším, než jakým podléhá morfologické pasivum. Ojedinělý výskyt určitého substantiva v daném typu konstrukce nemusí znamenat stylovou neobratnost, někdy spíše naopak, jak ukazuje následující doklad: Když jsem se na listopadové bouřlivé schůzi pokoušel ospravedlnit smířlivý tón poukazem na talmudickou zkušenost, která nám věroučné výklady nabízí vždy ve dvojicích učenců, z nichž žádný sám nevlastní pravdu celou - ta vzniká právě syntézou obou výkladů -, dostalo se mi okřiknutí. 6.4 Deagentiv Terminologická poznámka: Termín ,deagentiv‘ užíváme jako zkrácený název za explicitní ,reflexivní deagentiv‘ (zkratka RD). 6.4.1 Obecná charakteristika 6.4.1.1 Definice a základní charakteristika Deagentiv je speciální typ reflexivních konstrukcí, jaký představují věty (1) až (3): (1) Školní pomůcky se rozprodaly v dražbě. (ČNK) (2) Literatura se nežije, ale dělá, básní. (K. Čapek, Korespondence) (3) Ve městech se mohutně privatizovalo, restituovalo, rozprodávalo, šmelilo s dekrety na regulované nájmy, kupovalo, přeprodávalo, spekulovalo a výjimečně i stavělo. (P. Horáková, Teorie podivnosti) Věty (1) a (2) demonstrují RD s podmětem, věta (3) RD bez podmětu. Věty (2) a (3) zároveň ukazují, že RM se obvykle užívá jen jednou, u prvního slovesa. Geneticky je RD odvozen od reflexivního intranzitiva: Dveře se otevřely nárazem větru (= dveře otevřel vítr) → Dveře se otevřely klíčem (= někdo je otevřel klíčem). Historicky je doložen od počátku českého písemnictví; s různými funkčními odchylkami se vyskytuje i v dalších slovanských jazycích (nejčastěji pod názvem reflexivní pasivum). Obecnou funkcí deagentivu je referovat o ději vykonávaném lidským subjektem, který je pojat jako dekonkretizovaný (viz kap. 6.4.2.1). Tím se principiálně liší od participiálního pasiva, jehož základní funkcí je referovat o ději ve vyjadřovací perspektivě vycházející od patientu postihovaného dějem, přičemž subjekt děje je zatlačen do pozadí (viz kap. 6.2 Pasivum). Okrajově se reflexivního deagentivu užívá i o dějích, jejichž subjekt je jen jejich pasivním nositelem, např. Umíralo se na běžné lágrové nemoci [...] Konstitutivní složkou jeho struktury je reflexivní forma slovesná, zprav. v 3. os. (se rozprodaly), zatímco další složky věty – podmět nebo komplement – plynou z valence přísudkového slovesa. Deagentiv se tvoří odsunutím lidského subjektu z pozice podmětu, do níž – je-li přísudkové sloveso předmětové ve tvaru akuzativu – se přesouvá patiens: (a) Školní pomůcky (objekt děje /patiens) jsme rozprodali v dražbě. → (b) Školní pomůcky (podmět / patiens) se rozprodaly v dražbě. Pokud ve struktuře žádný podmět není, má přísudek formu 3. os. sg. a v příčestí minulém tvar neutra (se privatizovalo, restituovalo, rozprodávalo – věta (3)). Konkrétně to platí pro: (a) bezpředmětová slovesa (věta (4)), (b) slovesa s předmětem v pádu nepřímém (věta (5)): (4) A i když se sedělo v jednom z pražských barů, uvolněná barová atmosféra rozhodně nepanovala. (5) Hovořilo se o geniálních padělcích. Dále pro (c) intranzitivně užitá tranzitivní slovesa (věta (13)), (d) slovesa, jejichž předmět je vyjádřen infinitivem (věta (14)), vedlejší větou (věta (15)) nebo přímou řečí resp. citátem (ve větách (16-17)). Patiens v podmětu a přísudek se shodují v čísle (pomůcky se rozprodaly), v příčestí minulém i v rodě: (6a) Majetek se rozprodal, peníze zmizely a dluhy narostly. (6b) Limitovaná kolekce 150 číslovaných lahví se rozprodala coby sběratelská rarita. (6c) Vybavení chrámu se rozprodalo a v této době byly převezeny i varhany [...] Deagentiv se uplatňuje ve všech třech časových tvarech, v obou slovesných videch (byt’ častěji v nedokonavém), ale pokud jde o modus, výlučně v indikativu a kondicionálu; imperativ se zachovává pouze v biblickém archaismu: (7) Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé [...] 6.4.1.2 Morfologické a syntaktické aspekty deagentivu I. Obecná charakteristika V češtině je deagentiv mimořádně produktivní a užívá se jak v osobních strukturách s podmětem (věta (8) a (9)), tak ve strukturách neosobních bez podmětu (věta (10)). (8) Nejsou tam pole, ani lesy, ani vinice, nepěstuje se tam obilí ani řepa jako u nás, ale jenom trávníky a stromy jako v parku. (K. Čapek, Anglické listy) (9) Od Maine po Floridu, od Missouri až k Atlantskému oceánu se věří, že původ každé legitimní moci je v lidu. Vládnou tu tytéž představy o svobodě a rovnosti; zastávají se tytéž názory na tisk, spolčovací právo, porotu, odpovědnost veřejných činitelů. (překlad: A. de Tocqueville, Demokracie v Americe) (10) Na ulicích se nežije, nekouká, nemluví, nestojí ani nesedí; ulicemi se jenom probíhá. (K. Čapek, Anglické listy) Stejně jako v dispozitivu (viz kap. 6.5) se tu uplatňují slovesa s předmětem v akuzativu (pěstovat obilí - věta (8)) nebo s dalším předmětem v pádu nepřímém (posílat něco někomu, zprošťovat někoho něčeho), který zůstává bez obměny v původní pozici: (11) Když se ale tvaroh posílal žencům na pole ke svačině, míval mnohem říznější šmak. (12) Obžalovaní se zprošťují podané obžaloby. V deagentivu se užívají také intranzitivně užitá tranzitivní slovesa (hrát ve větě (13)), slovesa, jejichž předmět je vyjádřen infinitivem (věta (14)), vedlejší větou (věta (15)), přímou řečí resp. citátem (věty (16-17)) a také bezpředmětová slovesa (žít, stát, sedět ve větě (4)): (13) Všichni herci a režiséři byli z Prahy, přes víkend se nehrálo a všichni odjeli. (14) Žádal se nový prostor, nové sféry vlivu, nové kolonie a závislé země, žádalo se vládnout celému světu. (15) V zákulisí se mezitím hádalo, jak by asi pan Werich okomentoval souboj dvou televizí vedený jeho jménem. (16) Dříve se říkalo: Co Čech, to muzikant, Čechy – konzervatoř Evropy. (17) Dozvěděli jsme se, že v Limonádníkovi šlo o zesměšňování Ameriky, dokonce se prý ani nesmělo použít slovo kokakola, muselo se říkat kolaloka. Struktury, v nichž se patiens nepřesouvá do pozice podmětu, ale zůstává v pozici předmětu, jsou vzácné a bývají přiřazovány k substandardnímu jazyku. Tyto struktury však odpovídají obecné sémantice deagentivu: (18) Byl to hlas muže, který vyžadoval, aby se ho poslouchalo ani ne tak pozorně jako spíš mlčky. (překlad: W. Faulkner) Srov. dále: Politika v klasickém slova smyslu se vytrácí. Někoho z politiků se miluje, jiného se nenávidí, ale racionální politický pohled chybí. Ano, bývaly časy, kdy se psávalo, jak se slyšelo. A slyšelo se jazz na určitých místech setsakra nerado a výše uvedená báseň by byla o několik let dřív klasifikovaná jako trestný čin. II. Předmětová slovesa Předmětová slovesa tvoří bud’ osobní struktury s přesunutím patientu do podmětu (věta (19)), nebo neosobní struktury, kdy předmět zůstává zachován ve tvaru genitivu (věta (20)). Kromě (nepříliš výrazné) stylistické odlišnosti těchto dvou struktur spočívá funkční odstín v tom, že osobní struktura klade komunikační důraz na patiens v tematickém podmětu (bělostná pleť – věta (19)), zatímco neosobní struktura se komunikačně zaměřuje na samotný děj z perspektivy dekonkretizovaného subjektu (lyžaři – věta (20): (19) Bělostná pleť se docilovala i pomocí olova a arzenu, dokreslovaly se i modré žilky. (20) Dlouhý sjezd v Jesenném, kde se dociluje rychlosti přes 130 kilometrů v hodině, klade vysoké požadavky na lyžaře. Srov. dále: Daleko lepší výsledek se dosáhne při kombinaci zvýšené tělesné zátěže s nízkoenergetickou dietou. Čím víckrát se ale správný impulz vyšle do mozku, tím rychleji se dosáhne trvalého úspěchu. U slovesa vyučovat, které na sebe může vázat dva přímé předměty (tj. předměty v akuzativu - vyučovat někoho něco) se do podmětové pozice přesouvá akuzativ označující vyučovanou osobu (děti se vyučovaly); zároveň se druhý předmět označující vyučovaný obor vyjadřuje nepřímo (dativem: vyučovaly se něčemu – věta 21a)). Při nevyjádření vyučované osoby se vyučovaný obor bud’ z akuzativu přesouvá do pozice podmětu (vyučuje se něco – věta (21b)) nebo zůstává v dativu (vyučovalo se něčemu – (věta 21c)): (21a) Od počátku činnosti ústavu se děti vyučovaly literatuře, hudbě a rukodělným pracím. (21b) Na Univerzitě Karlově se romština a romistika vyučují od roku 1991. (21c) Ve 2. polovině 16. st. najdeme v Chrudimi vyšší partikulární školu. Vyučovalo se zde gramatice, dialektice a rétorice. III. Reflexivní slovesa Užití deagentivu je u reflexivních sloves většinou vyloučeno, neboť RM by tak potenciálně nabyl dvou zcela různých funkcí: za prvé funkci tvořit reflexivní sloveso jako lexikální jednotku (modlit se, sprchovat se), jednak funkci deagentizační (v kostele se modlí; ve sprše se sprchuje); takovéto spojení funkcí by však bylo přílišným zatížením formy: (22a) Říká se tu, že zatímco v Jeruzalémě se lidé modlí, v Tel Avivu se baví. (ČNK) (22b) *Říká se tu, že zatímco v Jeruzalémě se modlí, v Tel Avivu se baví. Věta (22b) je ovšem gramatická a funkční, pokud tvary modlí se a baví se nejsou reflexivně deagentivní, nýbrž vyjadřují deagentiv implicitně 3. slovesnou osobou (v plurálu), čili implikují ono „lidé“. Pokud ani takové chápání (obzvlášť v singuláru) není možné, je věta negramatická, srov.: (23) Na ohni se vaří, u ohně se hraje na kytaru, zpívá a beseduje. (ČNK) (24) *U ohně se hodně směje. I v rámci spisovných textů se však RD ojediněle užije i u reflexivního slovesa: (25) Do toho všeho hrály kapely různého založení, lítal vrtulník, skákali parašutisté, koupalo se ve vodní manéži a taky bublal obrovský kotel s polívkou. RD je u reflexivních sloves častější, je-li koordinován s deagentivním tvarem sloves nereflexivních; reflexivní morfém se přitom obvykle užívá jen u prvního slovesa, méně často se opakuje u některého ze sloves následujících nebo u několika z nich: (26) Tady se modlilo, studovalo, více či méně učeně diskutovalo, téměř nehádalo... (27) Počasí bálu přálo, takže se tančilo, zpívalo a bavilo se až do půl druhé hodiny ráno. (28) Zpívalo se, objímalo se, nemotorně se tančilo a opilecky hulákalo. Srov. dále: Nosí se na stůl, povídá, vzpomíná, nadává na poměry, raduje, truchlí a také tancuje a zpívá. V šatně se žilo divadelními i osobními životy, debatovalo se, hádalo, smálo… Tentokráte se naše škola proměnila např. ve středověký hrad, kde jsme zjišťovali, jak se tam žilo, stravovalo, oblékalo, bavilo se atd. RD se užívá i u některých reflexiv s dativním si, např. osvojit / osvojovat si, obléknout / oblékat si, poslechnout si (něco), zvyknout / zvykat si (na něco): (29) V prostředí rodiny se osvojuje cit a vůle pro společnou věc. (30) Dáváme si záležet hlavně na autentičnosti kostýmů. Odpovídají tomu, co se skutečně oblékalo v rozmezí maximálně pěti let od roku, v němž se film odehrává. (31) Odpočatí školáci, studenti a jejich učitelé se sejdou, opráší se školní rozhlas a poslechne se báječný a téměř neměnný projev ministra školství. (32) Nepraktické umístění mají spínače elektrického stahování oken - jsou u páky ruční brzdy, na což se zvyká jen pomalu. IV. Reflexivní infinitiv Vzácně se RD vyjadřuje u infinitivu, a to zejména v podmínkových větách (věta (33)), ale i při koordinaci infinitivů závislých na (modálním) slovesu nereflexivním (věta (34)): (33) Uzavírat se kontrakt teď, bylo by vymalováno. (34) V 19. století všechny velké pivovary, které vznikaly v Čechách, zaměstnávaly stovky bednářů, protože jediná nádoba, ve které pivo mohlo kvasit, zrát a transportovat se do hospody, byla dřevěná nádoba. Srov. dále: Jezdit se olympiáda častěji, nepřežil bych. Měl by přijít kvalitní druhý gólman, posílit se kraj obrany a záloha. V lokalitě by měla vzniknout odpočinková zóna s lavičkami, řešit se problematika parkování a instalovat kamerový systém. Pokud na modálním slovesu závisejí dva nebo více infinitivů, lze reflexivní morfém užít buď jen před slovesem modálním (věta (35b)), nebo před ním i za druhým a/nebo dalším infinitivem (věta (35a)); opakování RM nebo naopak jeho elipsa však může být v závislosti na lexikálním obsazení věty a pozici RM méně vhodné: (35a) Náklady na bydlení se z životního minima mají vyloučit a řešit se samostatně pomocí dávky státní sociální podpory, kterou je příspěvek na bydlení. (ČNK) (35b) Náklady na bydlení se z životního minima mají vyloučit a řešit samostatně pomocí dávky státní sociální podpory, kterou je příspěvek na bydlení. Srov. dále: Když se vyměňovaly venkovní i vnitřní trámy, bylo nutné všechny roubením spojené konstrukce zvednout tak, aby se mohly vyjmout shnilé spodní trámy a nahradit se novými. V. Přesouvání objektového patientu do podmětové pozice Sémantický objekt děje se v RD stejně jako v participiálním pasivu zpravidla vyjadřuje syntaktickou pozicí podmětu; do ní se přesouvá z pozice akuzativu základní věty: (36a) Barvu nanášíme stříkáním. (36b) Barva je nanášena stříkáním. (36c) Barva se nanáší stříkáním. Toto pravidlo platí i pro konstrukce s modálním nebo fázovým slovesem a infinitivem: (37) Nová čtvrť se musí stavět tak, aby byla přitažlivá i pro lidi, kteří v ní nebudou bydlet. (38) V Uhřínově se začíná stavět nová fara, ta stará je provlhlá a zcela nezpůsobilá k obývání. Někdy k tomuto přesunu nedochází, obzvlášť když objekt děje (patiens) následuje infinitivu: Andělé svou jásavou píseň obohatí o rým, že se jablko nesmí jíst, že se musí poslouchat boha […]. (H. Pawlovská, Manuál zralé ženy) Nebudou chtít slyšet jen anekdoty o tom, jak se muselo stát frontu na banány nebo kubánské pomeranče, i na devizový přislib nebo na dovolenou s CKM. My jsme na emigraci nepomýšleli, byli jsme přesvědčeni, že se nesmí opouštět zemi v tom nejhorším okamžiku. Nejvíc úmrtí bylo po svátku Nanebevzetí Panny Marie. To se zemřelému nesmělo ani zvonit hodinku, aby se lidé příliš nelekali. K přesunutí patientu do podmětové pozice většinou nedochází zejména u slovesa doporučovat: (39a) Šťáva z řeřichy se doporučuje vtírat do vlasů, má prý vliv na jejich růst a na pokožku. (ČNK) (39b) Šťávu z řeřichy se doporučuje vtírat do vlasů, má prý vliv na jejich růst a na pokožku. Zachování objektového akuzativu se dokonce v pozici po infinitivu může jevit jako vhodnější či jedině vhodné: (40a) Barva se trhá a neslévá se. V tomto případě se doporučuje nanášet barvu stříkáním. (ČNK) (40b) Barva se trhá a neslévá se. *V tomto případě se doporučuje nanášet barva stříkáním. Srov. dále: Zatímco pokožka rukou potřebuje krém, nehtům pomáhá nehtový olej. Doporučuje se vtírat ho dvakrát týdně, výsledkem jsou pevnější a hezčí nehty. (ČNK) Obdobně jako u předmětových sloves (viz kap. 6.4.1.2) spočívá funkční odstín v tom, že osobní struktura klade komunikační důraz na patiens v podmětu (vodovodní přípojka – věta (41a)), zatímco neosobní struktura se zaměřuje na samotný děj z perspektivy dekonkretizovaného subjektu (ti, kteří něco navrhují – věta (41b): (41a) Vodovodní přípojka se navrhuje uložit do nezámrzné hloubky. (ČNK) (41b) Ve strategii se navrhuje podpořit předškolní výchovu dětí, změnit vysokoškolský zákon, zavést školné a podpořit technické vzdělávání. (ČNK) Pokud je infinitivní skupina umístěna do tematické pozice na začátek věty, zůstává zpravidla sémantický objekt v syntaktické pozici akuzativu: (42) Kropit trávník a zalévat zahrádku se smí jen v určité dny, a to podle popisného čísla domu. 6.4.2 Sémantika a pragmatika nevyjádřeného personického subjektu 6.4.2.1 Obecná charakteristika Důvody pro to, že subjekt děje se v RD nevyjadřuje, jsou obvykle následující: v prvé řadě je subjekt neurčený (dekonkretizovaný vzhledem k osobě, rodu, číslu - (věta 43)) a z jeho neurčenosti (dekonkretizace) lze vyvodit další nuancované funkce: (a) personický subjekt je zevšeobecněn (věta (44)), (b) na konkrétní osobě nezáleží, i když je známá (věta (45)); (c) personický subjekt je neznámý (věta (46)); (d) subjekt je vágní (věta (47)); (e) subjekt se záměrně zatajuje (věta (48)): (43) To jednou se přivezl sud, a když jsme ho postavili pod starými duby, nikdo se neodvážil ho narazit. (B. Hrabal, Slavnosti sněženek) (44) Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. (45) To byla taková výjimečná slavnost, že když se někdo voženil nebo se mu narodilo dítě, tak se dal tuplák a vypil se na tý chatě a v tý aleji, kde byla ta svatba nebo ty křtiny. (B. Hrabal, Slavnosti sněženek) (46) Je to hodně neobvyklé, aby se ukradlo letadlo z hlídaného letiště. (47) Nejlepší ze všeho je výtvarnej kroužek u pana Pecky v kulturáku, tam se mám dobře. Tam kreslím a maluju a hlavně modeluju. Pak se to vypálí v peci a je socha. (I. Dousková, Hrdý Budžes) (48) „Tak kam se jde?“ ptám se a čekám, že uslyším jméno nějakého sport baru. Subjekt děje bývá vágní, pokud z kontextu, konsituace nebo ze znalostí o světě jednoznačně nevyplývá jeho referenční status, tj. ten kdo je subjektem. Například ve větě (49) nelze určit, zda se má neurčený subjekt děje pojmout individuálně jako jediná osoba nebo kolektivně jako skupina osob, potažmo je-li mluvčí zahrnut do podmnožiny subjektů děje či nikoli, byt’ tato rozlišení nejsou vždy podstatná. 6.4.2.2 Sémantické role lidského subjektu Lidskému subjektu je obvykle přidělena role agens (činitel, konatel); svědčí o tom možnost užít ve větě adverbia typu záměrně orientovaná na agens nebo možnost doplnit vedlejší větu účelovou se spojkou aby: (49) Kontaminanty jsou samozřejmě nežádoucí a do potravin se záměrně nepřidávají, takže nejde o aditiva. (50) Do mléčné zmrzliny se navíc přidává smetana, aby se dosáhlo potřebné tučnosti, konzistence i chuti. Nicméně deagentiv nevylučuje ani kontext, ve kterém lidský subjekt jedná neúmyslně: (51) Jelikož jsme museli nechat vybudovat zcela nové asfaltové cesty, poškodily se omylem kořenové základy několika stromů. V omezené míře umožňuje deagentiv užít také slovesa smyslového vnímání, volního hnutí nebo slovesa označující stav či jeho změnu, v nichž je lidský subjekt nositelem, ale nikoli konatelem děje: (52) Pan poslanec N. vystupuje z elektriky vždy na stanici, proti níž je výčep, aby se vidělo, že aspoň někdy vystupuje proti alkoholu. (L. Fuks, Smrt morčete) (53) Když se chce, tak se trestá, když se potřebuje, tak se odpouští. (54) Žilo se spíše v alternativách, až se nakonec pro mnohé sama alternativa stala vůdčí realitou. (P. Hruška, Zelený svetr) (55) Byla to událost! Jásalo se i omdlévalo. Srov. dále: Fronty byly každou chvíli, kolikrát se ani nevědělo na co. Vědělo se, že je fronta u zeleniny, ale nebylo jasné, co přivezou – jestli banány, pomeranče, mandarinky. V poezii se trpělo, byla v ní úzkost, pokora, trochu mesianismu a sebeuspokojení, že tím vykupujeme svět. Smrti se člověk bál, ale ve společenství blízkých se umíralo s pocitem dobře naplněného života. Když se jede na front,“ prohlásil Švejk, „tak se nikdy nic nezmešká, poněvadž každej vlak, kerej jede na front, si to moc dobře rozmyslí, aby přivez na konečnou stanici jenom půl ešalonu. (J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka) Až povyk kolem tábora utichne, na vše se zapomene a nešťastní lidé ze zemí, kde se trpí více než u nás, budou opět stranou zájmu. Subjektem může být i adresát děje: (56) Když se dostane taková nabídka, těžko se to odmítá. (57) Ve vězení a v lágrech získal vlastnosti, které se nezískají zadarmo. 6.4.2.3 Živý subjekt nepersonický Pouze v okrajových případech může být subjektem zvíře, event. jiný živý organismus: (58) Pes se naučí, že s nasazeným obojkem se neštěká a dostává pamlsky, po jeho sundání hlídá dál. (59) Jak se žere moucha? Když masožravka zjistí, že se něco chytlo, list propne, vodotěsně uzavře a naplní tekutinou. Srov. dále: Hned jako štěňátko pochopila, že čurat se musí venku, a ne na lino, že u stolu se nežebrá, že ráno se nekňučí a neštěká, aby se šlo konečně ven [...] Jediná přehlídka, kde se bučí. Krávy se ukazovaly mezinárodnímu publiku. 6.4.2.4 Metaforické nebo antropomorfické uplatnění sloves s původně nepersonickým subjektem Uplatnění sloves, která mají zpravidla subjekt rostlinný (kvést, vadnout) nebo zvířecí (mňoukat), je v deagentivu mimořádně možné i tehdy, pokud lze děj pojmout metaforicky či antropomorfně, čímž dochází k reinterpretaci subjektu na subjekt lidský nebo polidštěný (např. mluvící zvířata): (60) A to i navzdory starému irskému přísloví - dvacet let se roste, dvacet let se kvete, dvacet let se vadne, dvacet bídně chřadne. (M. Holubová, Necestou cestou) Srov. dále: Když děti zkoušejí mňoukat, tak to nikdy nedělají docela dobře. Mňoukat se musí, panečku, krásně, jemně, tak tuze tence, a to se musí, milý brachu, tuze dobře vědět, kam se má v tom mňoukání dát měkké i a kam tvrdé y; […] (J. Čapek, Povídání o pejskovi a kočičce) Po boku nové lásky se kvete do krásy. I tady se bzučelo. Jen místo motorů aut zahřívali závodníci motory svých pil. Naopak sloveso růst se může v deagentivu výjimečně vztahovat i na neživý subjekt (případně na základě metonymie my ~ naše ekonomika): Zpomalení ekonomik způsobuje v mnoha zemích značné problémy. „Je potřeba tyto plány zavádět opatrně a flexibilně, jinak nebude růst. A když se neporoste deset let, nemůžete splácet dluhy. Všichni se naučili, že když se roste, sypou se daně. 6.4.3 Lexikální vyjádření subjektu 6.4.3.1 Vymezení Dekonkretizace subjektu děje je spjata s jeho formálním nevyjádřením; nevyjadřovat lexikálně subjekt děje u RD se v češtině stalo závazným až ve dvacátém století: Např. do věty (61b) nelze doplnit implikovaný subjekt děje, aniž by vznikla negramatická věta. (61a) U maturit se tehdy nedávaly známky, psalo se jen udělal s vyznamenáním, udělal nebo neudělal. (ČNK) (61b) *U maturit se tehdy učitelem nedávaly známky, učitelem se psalo jen udělal s vyznamenáním, udělal nebo neudělal. Pokud je to však komunikačně nezbytné, lze lidský subjekt vyjádřit nepřímo v pozici okolnostního určení pomocí různých předložkových pádů a výjimečně se užije instrumentálu pro přímé vyjádření personického subjektu. 6.4.3.1 Subjekt je vyjádřen okolnostním určením (62) Konkordát je specifický druh smlouvy, jež se uzavírá mezi příslušným státem a Svatým stolcem neboli římskokatolickou církví. (63) Řemeslné dovednosti byly opředeny tajemstvím a učily se a předávaly od mistra k učedníkovi. (64) Na protest, že se tento incident neřešil ze strany pořadatelů, naše družstvo trochu nerozvážně odstoupilo z utkání o třetí místo. Srov. dále: Mezi skláři se už hojně probírá také alternativa, že by zrušený provoz skláren odkoupily od současného majitele odbory společně s radnicí. V odborných kruzích se o něm mluví jako o malém Mozartovi. 6.4.3.2 Subjekt je vyjádřen instrumentálem nebo pádem předložkovým Výjimky z pravidla o lexikálním nevyjadřování subjektu příležitostně představuje RD s objektem děje (patientem) v podmětové pozici, kde lze subjekt vyjádřit instrumentálem nebo pádem předložkovým. RD lze pak povaovat za synonymní s participiálním pasivem. Jde tu patrně o jakousi „kontaminaci“ aktivní a pasivní perspektivy věty. Tvoření je však omezeno na slovesa, pro která je z komunikačních potřeb žádoucí pojmenovat toho, kdo děj provádí (se navštěvuje/závidí/zneužívá kým). Hojněji tu jde o slovesa preferující vyjádření způsobu nebo podmínek neaktuálního děje, které se mohou shodovat i se subjektem děje (se kontroluje vizuálně/poklepem kladívka/auditem/psy/hygieniky). Navíc je deagentiv méně formální než participiální pasivum se spisovným tvarem příčestí (např. probírala se vs. byla probírána). Proto i deagentiv s vyjádřeným subjektem lze shledat přiměřeným, a tedy gramatickým jazykovým prostředkem: (65a) Voda v nádrži se pravidelně kontroluje hygieniky. (ČNK) (65b) Voda v nádrži je pravidelně kontrolována hygieniky. (66a) Mně pouze vadí, že se tento argument zneužívá jistou skupinou novinářů a politiků. (ČNK) (66b) Mně pouze vadí, že je tento argument zneužíván jistou skupinou novinářů a politiků. (67a) [...] takové výstavy se navštěvují takřka výhradně společností, která se sejde při otevření expozice. (MFD 21. 10. 1992) (67b) [...] takové výstavy jsou navštěvovány takřka výhradně společností, která se sejde při otevření expozice. (68a) Pokud by se hlava státu volila opět oběma komorami parlamentu, soc. dem. by díky své většině v Senátu měla slušnou výchozí pozici. (ČNK) (68b) Pokud by hlava státu byla volena opět oběma komorami parlamentu, soc. dem. by díky své většině v Senátu měla slušnou výchozí pozici. Srov. dále: Záležitost se probírala nakupujícími maminkami v samoobsluze. (Čs. sport 1986) [...] já jsem jen zasunul klíč do dveří, které se otevíraly sice jen mnou [...]. (B. Hrabal, Život bez smokingu) Jeho jediným zapomínáním na životní trampoty byla práce rybářského dělníka, povyražením pak [...] „lov na dvounohou“, jak se mu přisuzovalo i závidělo od tlamatých chlapů. (M. Hule) 6.4.4 Zahrnutí osob (jednotlivců, kolektivu a jejich kombinace) do role subjektu děje Dekonkretizovaný subjekt může být vztažen buď k jednotlivcům nebo ke kolektivu jako celku 1., 2. nebo 3. os., anebo k různorodým kombinacím kolektivu a jednotlivců. Nejčastěji se odkazuje na subjekt, kterým je: (a) kolektiv osob: (69) Hrabal a jeho přátelé se obvykle scházeli v hostinci U zlatého tygra, kde se už tradičně čepuje řízné plzeňské pivo. Mluvilo se vždy o všem možném, mluvilo se ale i o literatuře, knihách a knížkách, o psaní knih vůbec a o spisovatelích. (ČNK) (b) mluvčí + adresát sdělení: (70) „Nikam, pane pošťáku, nepůjdete,“ řekl pán, „alebrž já vás tam dovezu. Tak, Františku, přidat plynu a jede se k slečně Mařence. Jen to dořekl, přidal pan šofér František plynu, […].(K. Čapek, Devatero pohádek)) (c) mluvčí + kolektivní 3. os.: (71) Když jsem byl kluk, četly se verneovky, dnešní patnáctiletí hltají Tolkiena. (ČNK) (d) jednotlivá 3. os. (zřídka) (72) Když tedy někdo kýchnul, řeklo se: pozdrav pán bůh. Druhý odpověděl: kdejžto pán bůh. (ČNK) (e) mluvčí (zřídka): (73) Nakonec ale zavrtím hlavou a přestanu se dívat ven. Přestanu i dumat, jaké to bude za sto let. Teď se bude přemýšlet výhradně o přítomnosti. (překlad: H. Murakami – ČNK) (f) adresát (zřídka): (74) Večer, když už chce spát, zívne a přitom vystrčí jazýček. A když to udělá potřetí, řeknu jí: „Tak, Pepinko, půjde se spinkat. (ČNK) 6.4.5 Distribuční podmínky patientu děje Pro deagentiv platí také syntakticko-sémantické distribuční podmínky týkající se patientu děje. 6.4.5.1 Vyloučení mluvčího nebo adresáta z role patientu (v podmětové pozici) Deagentiv je do značné míry omezen na 3. os., takže se v podmětové pozici patientu zpravidla neobjevuje ani mluvčí v 1. os., ani adresát v 2. os. V takových případech se dává přednost participiálnímu pasivu, aby bylo zajištěno funkční odlišení od ostatních reflexivních sloves či konstrukcí (k nim viz podrobně 2. díl, oddíl VI.) (75) Přestože jsem se narodila v Praze, počítám se mezi sedlčanské rodáky, prožila jsem zde celý svůj život. ( = sama sebe počítám, nikoli počítají mne) Srov. dále: Ale opravdu hodně nerada se fotografuji se třemi stovkami lidí. (= se nechávám fotografovat nikoli jsem fotografována) Ve 2. os. pl. se úřední relikty z právní terminologie dochovaly pouze u slovesa odsuzovat v performativní funkci (k ní viz 4. díl): (76) „Odsuzujete se k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku se zařazením do věznice s dozorem,“ zněl rozsudek. 6.4.5.2 Živý patiens v podmětové pozici Deagentiv upřednostňuje neživé participanty v podmětu (trávník), neboť živé participanty (gentleman) tíhnou k roli subjektu děje u reflexivních konstrukcí či sloves, např. vlastních: (77) Jen anglický trávník a anglický gentleman se denně holí. (K. Čapek, Anglické listy) Živý patiens je v podmětové pozici přípustný tehdy, pokud v důsledku souhry s významy slovesa a kontextu nedochází k nežádoucí homonymii s jinými reflexivními slovesy či konstrukcemi: (78) Mimino se koupalo v dřevěné nebo plechové vaničce. (je zřejmé, že nikoli samo sebe) (79) Kupující by si měli dát také pozor na množství ledu přimrzlé na nádobě, ve které se kapři váží. Srov. dále: Ukázal ženu v její přirozenosti. Do té doby se totiž žena fotografovala jako porcelánová panenka. Jezerní Krávy na rozdíl od jiných mají zvláštní rudý odstín; mimo to se poznají od jiných krav spanilostí krajiny, v níž se pasou, a mírností výrazu. (K. Čapek, Anglické listy) Užití některých sloves, např. vyšetřovat, odbavovat, vraždit, žalářovat, s větší nebo menší mírou pravděpodobnosti homonymii snižuje, protože jejich děj působí v souladu se znalostmi o světě spíše na jiné objekty než introvertně na sebe (holit se), v sobě (cítit se), se sebou samým (hnát se) nebo mezi sebou (líbat se) apod.: (80) Statistika je ošidná, protože zdraví lidé se většinou nevyšetřují, tudíž tvrdit, že nalezené protilátky znamenají příčinu potíží, je vědecky nekorektní. Srov. dále: Po vstupu Česka do Evropské unie se odbavují turisté na jedno zastavení jen na třech ze sedmi česko-rakouských hraničních přechodů na jihu Moravy. Před státem, který ukazuje svaly a kde se vraždí novináři a žalářují oponenti, je nutné mít se na pozoru. Pokud by hrozila homonymie s reflexivní konstrukcí či reflexivním slovesem, dáme raději přednost participiálnímu pasivu. Srov. věty (81) a (82): (81) Člověk, který se považuje za pasivní oběť režimu, mluví o době nesvobody. (82) Jak známo, je člověk považován za krásného tehdy, když vyzařuje životní optimismus, spokojenost, vnitřní vyrovnanost. 6.4.6 Situační typy deagentivu Deagentiv je užíván v typických kontextech, které se označují jako situační typy. Pomocí těchto situačních typů je možné stanovit jak obecné rysy deagentivu tak i motivaci jeho funkčního využití. (Všechny následující doklady této kapitoly jsou z ČNK.) 6.4.6.1 Situační typ konkrétní Subjekt je sice neurčený, avšak rozumí se jím více či méně vyhraněná a určitá skupina lidí (např. profesionálů v určitém oboru) (zřídka jednotlivá osoba), která vyplývá z kontextu aktuálně probíhajícího děje: (83) Škola nyní září novotou, opravila se jak fasáda, tak okna či střecha. Srov. dále: Orgány, které se lvici operovali, se podobají lidským, proto zoo přizvala i lidského lékaře. Je natočený koncert, momentálně se stříhá, pak budeme ve studiu dotvářet hudbu a bonusy. 6.4.6.2 Situační typ generický Situační typ generický je rovněž typickým diskurzním kontextem a vyjadřuje obecně platné nadčasové výpovědi, v nichž subjekt (kolektivní typu ‚lidé‘ nebo jednotlivý typu ‚člověk‘) nabývá zevšeobecnění a pojí se s neaktuálním dějem v prézentu, např. v oblasti hypotetických dějů, zákonitostí nebo u přísloví: (84) Místo hospod, kde se sedí, pije a povídá, vynašli bary, kde se stojí, pije a mlčí. (K. Čapek, Anglické listy) Srov. dále: Oxid uhelnatý je toxický plyn, jehož hodnoty se měří v počtu částic na metr krychlový. Dokud se zpívá, ještě se neumřelo. (text písně J. Nohavici) Nejvyšší koeficient, kterým se násobí platová základna, má ze zákona prezident. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Když se kácí les, tak lítají třísky. Co je v domě, to se počítá. Přátelské služby se neúčtují. 6.4.6.3 Situační typ habituální Jde o děje, které se v minulosti za určitých podmínek opakovaly jako dobová a kulturní zvyklost. Dekonkretizovaný subjekt je vymezen kontextuálně (časem, místem, povoláním, společností, apod.) a je bud’ kolektivní nebo zřídka individuální. Subjekt v sérii habituálních dějů může být identický, ale i rozdílný: (85) Kde jsou ty časy, kdy se lilo olovo, házelo se střevícem za záda, aby děvče vědělo, zda na příští rok půjde z domova a vdá se. Krájela se jablka a v lavoru, či velké míse se pouštěly svíčky v lodičkách ze skořápek ořechů. Srov. dále: Kdysi se jako syřidlo dal jeden z jehněčích žaludků, který se nazývá syřiště. Rozřezal se a usušil a přidal do mléka. V 17. a 18. století byly v Americe totiž velmi populární dostihy; protože dostihové dráhy chyběly, závodilo se obyčejně na krátkých tratích. 6.4.6.4 Situační typ normativní Je odvozen od typů generického nebo habituálního, specificky se tu však vyjadřují obecně platné pravidelnosti a zákonitosti: (86) V ruce držela Wiener Tagblatt a jakýsi perořízek anebo nožík, jakým se otvírají dopisy, a když mluvila, často obracela oči k stropu. (L. Fuks, Vévodkyně a kuchařka) Srov. dále: V Chesteru mají nad to něco, čemu se říká „rows“. Je to podloubí, jenže v prvním patře, a z ulice se tam chodí po schodech, krámy jsou pak dole i nahoře; to není nikde na světě. (K. Čapek, Anglické listy) V míru četli jsme a slýchali o takzvaných ledových polívkách, to jest polívkách, do nichž přidává se led a které jsou velice oblíbeny v severním Německu, Dánsku a Švédsku. (J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka) Růžové víno se obvykle pije ještě o něco chladnější než víno bílé, a proto je velmi osvěžující. 6.4.6.5 Situační typ instruktážní, návodový Jde o instruktážní specifikaci typu generického: (87) To se nejdřív dokola okope a obryje keř nebo stromek co nejhlouběji. (K. Čapek, Zahradníkův rok) Srov. dále: Na konci věty se píše jen jedna tečka, a to i za řadovými číslovkami či zkratkami s tečkou. Předpis praví, že toto nejslavnější provensálské jídlo se komponuje ze tří ryb. (M. Horníček) Rejnok se prodává čerstvý a jedí se jen „křídla“. Přidá se trochu citronové kůry a vše se zadělá dvěma žloutky. Drobnější těstoviny se vaří vždy kratší dobu než ty větší druhy. „Dovolte, slečno, kudy se jde na Žižkov?” (J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka) 6.4.6.6 Situační typ nutnostní Deagentiv slouží také k implicitnímu vyjadřování modálních dějů, které jsou vhodné, žádoucí, potřebné či nutné, přičemž tato (subjektivně pociťovaná nebo objektivní) nutnost je míněna obecně, tj. na základě neaktuálního děje není vztažena k žádnému konkrétnímu subjektu děje: (88) Nikdo nemluvil, což působí opravdu důstojně; měli bychom mít u nás taková místa, kde se mlčí. (K. Čapek, Anglické listy) Srov. dále: Lidé, kteří používají osobní vlaky na delší trasy, budou muset častěji přestupovat. Přesedat se bude v Havlíčkově Brodě, kde mají nové soupravy základnu, a pak v Horní Cerekvi. To se nedělá v žádném demokratickém státě. Jako prostředek modality nutnosti, tj. vyjádření povolení či zákazu, ale obvykle slouží explicitní modální slovesa (mít, muset, smět): Svatomartinské víno se má vypít nejpozději do Velikonoc, protože prý pak může ztratit svou typickou lehkost a svěžest. Ragú s hříbkami, pánové, je tím lepší, čím je víc hříbků, ale hříbky se musí napřed smažit na cibulce a pak se teprve přidá bobkový list a cibule… (J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka; tvar hříbkami je zde tzv. hyperkorektní za spisovný tvar hříbky) Druhý veliký dojem, se kterým se potká poutník v Anglii, je anglický trávník, neboť nejenom je zelený a hustý jako žádný jiný trávník na světě, ale smí se po něm chodit. (K. Čapek, Anglické listy) 6.4.6.7 Situační typ možnostní Modalita možnosti se vyjadřuje zpravidla explicitně bud’ reflexivní formou modálního slovesa moct nebo pomocí funkčně obdobné reflexivní konstrukce dá se + infinitiv: (89) Lidé říkají, že neděle je proto, aby se mohlo jet do přírody; není to pravda; lidé jedou do přírody, aby se v divoké panice zachránili před anglickou nedělí. (K. Čapek, Anglické listy) (90) Ale podle některých buržoazních teorií se problémy světa dají zredukovat na otázky jazyka. (J. Škvorecký, Mirákl) 6.4.6.8 Situační typ metatextový V tomto typu se děj vztahuje k určitému textu nebo výrazu, přičemž jeho dekonkretizovaný autor z komunikačního hlediska není nijak podstatný: (91) V programu ke koncertu se píše, že když Napoleon vtáhl do Vídně, postavil k Beethovenovu domu čestnou stráž. Srov. dále: Název Na Slovanech se vysvětluje tím, že zdejší klášter nechal Karel IV. vystavět pro benediktiny, kteří používali k bohoslužbám staroslověnštinu. Našel tam totiž taky nějakou příručku, ve které se psalo, že se tresky můžou jíst syrový. 6.4.6.9 Situační typ pragmaticky nepřímý Jde o kontexty, v nichž je subjekt děje konkrétní a jeho totožnost je známá, ovšem mluvčí jej z pragmatických důvodů nechce pojmenovat. I. Vyjádření zdvořilosti, skromnosti, zdrženlivosti či důvěrnosti Jedním z důvodů užití reflexivního deagentivu je snaha o vyjádření zdvořilosti, skromnosti, zdrženlivosti či důvěrnosti, motivovaná obecnou společenskou konvencí nepřímého vyjadřování. (92) „To nevadí, pane feldkurát,“ řekl Švejk, „já to taky mohu zastat.“ „A umíte ministrovat?“ „Nikdy jsem to nedělal,“ odpověděl Švejk, „ale zkusit se může všechno.“ (J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka) (93) Máme sraz na Můstku, a protože mě nezdržují vysoké podpatky, jsem tu včas. „Tak kam se jde?“ ptám se a čekám, že uslyším jméno nějakého sport baru. (94) Když vypili, dal Švejk čtvrtku vína na svůj účet, potom Bretschneider, vyzývaje Švejka, aby se ho nebál, že dnes není ve službě a že se může mluvit dnes s ním o politice. (J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka) II. Vyjádření výtky mluvčího adresátovi Mluvčí může pragmaticky zobecnit subjekt děje za účelem nepřímé výtky vůči adresátovi; RD tu někdy zároveň funguje jako prostředek humorotvorný (K. Poláček): (95) Nezlobte se, ale to se neříká. (96) Obě ženy přijaly mladého muže s odmítavou tváří a matka pravila: „Pozdravit by se mohlo, když se ráno vstane.“ (K. Poláček, Okresní město) III. Vyjádření hierarchie mezi subjektem a adresátem Jiným pragmatickým motivem může být skutečnost, že dekonkretizovaný subjekt ustupuje do pozadí, a vytváří tak komunikační situaci odstupu a hierarchie mezi obecně platnou autoritou (státním orgánem, institucí, nadřízeným) a adresátem děje: (97) Obecní úřad totiž oznamuje, že dnes se neúřaduje. Srov. dále: Nikdy se nedozvíte o zrušení výuky, dokud nevyjdete schody a nějaká dobrá duše vám neoznámí, že na nástěnce to sice není, ale dnes se neučí. „Já myslím,“ řekl skeptický čahoun, „že pro nic a za nic člověka nevěší, že musí být k tomu vždycky nějaká příčina, aby se to mohlo odůvodnit.“ „Když není válka,“ poznamenal Švejk, „tak se to odůvodňuje, ale ve válce se na jednoho člověka nebere zřetel.“ (J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka) Láska vojáků k pánům důstojníkům činí neuvěřitelné oběti možnými [...], není-li tato láska ve vojákovi vrozena, musí se vynutit. (J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka) IV. Performativní vyjádření děje (ze strany autority) V administrativní mluvě slouží RD omezeně k provedení administrativního úkonu dekonkretizovanou autoritou: (98) Vaší žádosti se vyhovuje! Srov. dále: Obžalovaný se odsuzuje ke dvanáctihodinovému trestu v místním žaláři, aby měl dostatek času vzpomenout si na cestovní pravidla. Z důvodu strmého svahu břehů, hloubky dna i rozdílu mezi teplotou na hladině a v hlubších vodách je koupání nebezpečné, pročež se zakazuje! V. Distancování se mluvčího od negativního děje Volba pragmaticky zevšeobecněného subjektu pomocí RD může být způsobena také snahou o distancování se od odpovědnosti za negativní činnost nebo negativní důsledky vlastního nebo cizího jednání: (99) „Ke mně chodíval,“ rozhovořil se Švejk, „jeden dobrej člověk, nějakej Hofmann, a ten vždy tvrdil, že tyhle poplašný signály nikdy neúčinkují, že to zkrátka a dobře nefunguje, když se zatáhne za tuhle rukojeť.“ (J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka) VI. Objektivizace subjektivně vnímaného děje Prostřednictvím zevšeobecněného subjektu může mluvčí resp. vypravěč vyvolat efekt objektivizace svých subjektivně pojatých dojmů nebo zkušeností: (100) Jinak je to pěkné město s příjemným a tichým deštěm a starými anglickými domy, k nimž se ještě vrátím; neboť nyní spěchám do Dartmoorského lesa. Jede se tam po krásně vinutých silnicích přes oblé kopečky tím nejhuňatěji zeleným krajem, kde jsou nejhustší živé ploty, […]. (K. Čapek, Anglické listy) Podobným způsobem objektivizace děje je potvrzování vševědoucnosti autorského vypravěče tím, že do množiny zevšeobecněného subjektu zahrnuje mimo sebe i další potenciální subjekty, které mohou vyprávěný děj potvrdit: (101) Vaněk zůstal opuštěn, poněvadž se rozhodně nemohlo říct, že by mu štábní šikovatel poskytoval společnost. (J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka) (102) Byl, jak se ihned mohlo pozorovat, ve velice dobré náladě, poněvadž měl čepici obráceně. (J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka) 6.4.7 Deagentiv a příbuzné reflexivní konstrukce s podmětovým patientem Deagentiv je třeba odlišovat od blízce příbuzných reflexivních konstrukcí, jejichž patiens je rovněž situován v podmětové pozici: (103) Když je třeba opravit určitou větev světel, musí se rozsvítit, aby se zjistila závada. (104) Nastala chvíle, kdy se měla rozsvítit první lampa, ale zaměstnanec z magistrátu, který to měl na starosti, neodhadl délku tyče, pořídil krátkou a nedosáhl na lampu. (105) Červené světlo se nerozsvítilo, podle brankáře puk nebyl za brankovou čárou. (106) Otec měl malý bar, který se sám rozsvítil, když se otevřel. Zatímco ve větě (103) jde o deagentiv, kde je lidský subjekt jako původce dané činnosti nutně předpokládán, ve větách (104) až (106) se od lidského konatele v různé míře abstrahuje, i když je danou mimojazykovou situací víceméně implikován. Nejslabší abstrakce od činnosti je ve větě (104), kde se z kontextu sice vyrozumívá, že je to zaměstnanec z magistrátu, kdo rozsvítí lampu, ale důraz je zde kladen na prvotnost samotného děje rozsvícení. Ve větě (105) je činnost brankového rozhodčího mimo ledovou plochu zřetelně abstrahována od spontánně pojatého rozsvícení červeného světla a ve větě (106) je explicitně (sám) kladen důraz na samovolně probíhající děj. Ve větách (104) až (106) jde tedy nikoli o deagentiv, nýbrž o vyjádření děje jako probíhajícího spontánně, na sestupné stupnici s menší či větší intenzitou abstrakce od možného konatele. Onen rys spontánnosti děje se mění v nezáměrnou činnost s negativním důsledkem, pokud participant vyjádřený v dativu lze chápat jako bezděčně konající subjekt děje: (107) Zřejmě se asi průvodčímu omylem rozsvítila baterka a v té mlze to viděl strojvůdce, asi se rozjel. Jinou funkci než deagentiv mají také konstrukce, v nichž reflexivní forma slovesa vyjadřuje iniciativu (věta (108)) či svolení (věta (109)) subjektu vedoucí k postižení dějem: (108) Už předtím nesměli jíst židé a nežidé společně u stolu, už předtím je vyháněli do ulic při Pašijových hrách, už předtím nesměli bydlet ve stejných domech, léčit se u stejných doktorů. (109) Urostlý samec zubra se zřejmě nerad fotografuje a párkrát se ožene po aparátu. 6.4.8 Implicitní deagentiv 6.4.8.1 Třetí osoba plurálu I. Obecná charakteristika Základním syntaktickým prostředkem implicitního deagentivu je slovesná 3. os. plurálu užitá bez referenčního vztahu k nějaké skupině osob, k níž jinak a obvykle tento slovesný tvar odkazuje. Srov. různou odkazovací funkci plurálu naskládali v následujících dokladech (1): (1a) Snažili se, aby byl spodek nákladu co možná rovný a mezery mezi krabicemi vyplnili stočenými dekami. Nahoru pak naskládali matrace, takže se na voze vytvořila rovná plocha. (překlad: J. Steinbeck, Hrozny hněvu – ČNK) (1b) Přímo před okny rostly obrovité lípy. Pod ně naskládali dřevěné části montovaných baráků […] (I. Klíma, Soudce z milosti) V textu (1) se hovoří o určité konkrétní skupině osob (, o nichž slavný Steinbeckův román vypravuje) a k jejich činnostem se odkazuje slovesnými tvary snažili se, vyplnili a naskládali. Naproti tomu v textu (2) z románu Ivana Klímy se hovoří nejprve o lípách a poté o tom, že pod těmito stromy bylo něco naskládáno, aniž se tvarem naskládali odkazuje k nějaké konkrétní skupině osob, o níž by byla řeč v předchozím textu. Místo aktivního tvaru naskládali bychom tu mohli užít tvaru pasivního: byly naskládány. Do vyprávění Ivana Klímy se však lépe hodí onen tvar aktivní. Typicky se v dané funkci tohoto slovesného tvaru užívá ve větách jako (2a): (2a) Psali o tom v novinách. Ve větě (2a) se hovoří nikoli o nějaké konkrétní skupině novinářů, ale o tom, že v novinách „se o něčem psalo“, že noviny takovou zprávu přinesly. Naproti tomu v textu (2b) se tvar psali vztahuje na „žáky písařské školy“: (2b) Dochovala se i cvičení žáků písařské školy. Psali na levnější materiál, úlomky vápence nebo na střepy hliněných nádob. (ČNK) Hovoříme-li o slovesné 3. os. plurálu užité ve funkci, v níž je tohoto tvaru užito v textech jako (1b) a (2a), říkáme, že se jí odkazuje k obecnému personickému subjektu (konateli). V češtině je užívání tohoto způsobu deagentizace pravděpodobně dosti omezeno na některá slovesa a určité výpovědní typy. Mnohem rozšířenější je v ruštině, kde snad lze hovořit o jeho plné gramatikalizaci, méně rozšířen než v češtině je naopak pravděpodobně v němčině. Některá užití tohoto způsobu deagentizace se zdají být typická pro běžně mluvený jazyk a/nebo pro jazyk beletrie, který bývá jako běžně mluvený často stylizován. Je také možné, že některý ze spisovatelů si tento způsob deagentizace oblíbí více než jiní. Řadu dokladů máme z próz Ivana Klímy. II. Třetí os. plurálu nahraditelná subjektem lidé: všeobecný konatel Ve větách (1b) a (2a) jde sice o dekonkretizaci personického subjektu, jejž proto nazýváme „obecný“, avšak tento subjekt principiálně nezahrnuje všeobecně všechny lidi na Zemi (v dané době a v daném regionu, jímž může být světadíl, stát apod.). Přesto jsou případy, kdy se slovesná 3. os. pl. nepochybně principiálně a potenciálně vztahuje na každého člověka na Zemi (byť reálně každého se zpravidla netýká), obvykle v dané době a v nějak vymezeném regionu. V takovém případě je 3. os. pl. nahraditelná slovem lidé a hovoříme tu o všeobecném personickém konateli (subjektu). Explicitní subjekt lidé má obvykle stejnou referenční povahu jako transponované užití 3. os. pl. a oba tyto prostředky si konkurují a lze je pokládat za synonymní. Srov.: (3a) Už ve starověku byl celer […] využíván jako lék. Tehdy věřili, že zahání melancholii a zlepšuje náladu. (ČNK) (3b) Tehdy lidé věřili, že všechny planety naší sluneční soustavy obíhají kolem Země. (ČNK) Stejnou funkci odkazovat k všeobecnému personickému subjektu má i reflexivní deagentiv: (3c) Tehdy se věřilo, že po porodu mohou souchotiny zmizet. (ČNK) Srov. dále: Klasické středověké polévky stály na obilovinách a luštěninách. Tehdy jedli husté polévky a omáčky, chleba a placky kvašené i nekvašené. Naši praprapředkové jedli velmi skromně a jednostranně. Tehdy lidé jedli to, co bylo […] Tehdy se jedlo jinak než dnes. Tehdy neznali hranolky ani jiné novodobé speciality, i když na jídlech s hermelínem a nivou si pochutnávali i naši předci. Tehdy lidé neznali gumu ani plasty a podobné vaky na tekutiny se vyráběly ze zvířecích žaludků. Tehdy se neznal výraz koberec, my jsme ty cíle hledali, rozumíte? K všeobecnému subjektu lidé se odkazuje také v následujících větách: Pane Klíma, vy nemáte ponětí, co všechno kradou […] (I. Klíma) Mám dojem, že po celý život trpěl tím, že od něho očekávali něco, co nemohl dokázat. (překlad: H. Böll) Zažila jsem ještě dobu, kdy platily ideály pokojného minulého století. Bylo obvyklé svěřovat se hlasu rozumu. To, co člověku napovídalo svědomí, pokládali za přirozené a nutné. (překlad: B. Pasternak, Doktor Živago) III. Jiné odkazovací funkce 3. os. plurálu při dekonkretizaci subjektu A. Odkazuje se k úzké, specifické vrstvě populace Obecný lidský konatel, ať je vyjádřen jakkoli, je většinou omezen jen na úzkou vrstvu populace, pojmenovatelnou např. jako „vědci“, „vzdělanci“, „politici“, „novináři“, „příslušní úředníci“, „policisté“ apod. V takovém případě nelze užít všeobecného subjektu lidé; hovoříme tu o subjektu specificky obecném; obvykle se tu odkazuje na jednu specifickou událost – slovesný přísudek je pak dokonavého vidu: (4a) V Brně zatkli policistu, který pomáhal gangu bytových zlodějů. (ČNK) (4b) *V Brně lidé zatkli policistu, který pomáhal gangu bytových zlodějů. (5a) Tento problém vyřešili v Hlučíně, kde se radnice rozhodla koupit lidem kompostéry. (ČNK) (5b) *Tento problém lidé vyřešili v Hlučíně, kde ... Aktivní perspektivu lze však zaměnit za pasivní: (4c) V Brně byl zatčen policista, který pomáhal gangu bytových zlodějů. (5c) Tento problém byl vyřešen v Hlučíně, kde... K tomu, abychom poznali, zda jde o subjekt všeobecný, nebo jen specificky obecný, je někdy třeba znát kontext. Pokud by se např. věta (5a) vztahovala nikoli na příslušné městské úředníky, ale obecně na obyvatele uvedených měst, bylo by ji možno zaměnit větou (5b). Rozdíl mezi subjektem všeobecným a specificky obecným není však absolutní a jednoznačně identifikovatelný; spíše jde o plynulou škálu zobecňování od jeho naprosté všeobecnosti (lidé vůbec) k jeho značné specifičnosti (kriminalisté, astronomové, úředníci magistrátu apod.). Srov.: (6a) Co není skála, je rašelina skoro bezedná; všude ji tady kopou a suší ve vysokých kupách. (K. Čapek, Cesta na sever - ČNK) Není zcela zřejmé, zda Čapek užil tuto větu ve smyslu věty (6b): (6b) Co není skála, je rašelina skoro bezedná; všude ji tady lidé kopou a suší ve vysokých kupách. anebo zda měl na mysli jen některé vrstvy tamější populace. Samozřejmě: jak samotný plurál (kopou a suší), tak všeobecný subjekt lidé (kopou a suší) se sotva může vztahovat opravdu na každého. Říkáme-li lidé dělají to či ono, může to dokonce znamenat, že to či ono dělá jen menšina populace. Další doklady specificky obecného konatele (subjektu): Medvěda o hmotnosti 350 kg […] odstřelili v minulém týdnu […] v okrese Humenné ... (Rudé právo 5.4.1988) Na stěně dokonce visely obrazy a na zem položili docela slušný koberec. (I. Klíma) Narugo [… ] se táhne vysoko po řece Arao, na které postavili nedávno přehradní hráz. (Z. Thoma, Toulky po Japonsku) Ubytovali jsme se ve starém grófském statku kousek od řeky. Statek nebo spíš malou tvrz proměnili ve školu […] (I. Klíma, Soudce z milosti) Silnice protínala pohoří Kun Lun […], tu silnici udržují pouze z vojenských účelů. (J. Rakoncaj - M. Jasanský, K2) O apokalypse uspořádali dokonce mezinárodní konferenci. (I. Klíma) Prohlédl jsem krb, nebyl to pravý, otevřený krb, ale vestavěli tam takovou tu železnou skříňku .[…] (překlad: A. Andersch) Učil jsem ho v usilovné snaze pomoci mu; poslouchal mě s otevřenými ústy a upíral na mne krásné, zbožňující oči. Když ho zkoušeli, trpěl jsem za něho nevýslovně a zběsile; (K. Čapek, Obyčejný život) V prvních dvou dokladech výše může být konatelem děje i jednotlivec. Různost reference ke skupině lidí, nebo k jednotlivci bývá v podobných případech neutralizován. B. Odkazuje se k depersonalizovanému ději vykonávanému či vykonanému (spíše) singulárním subjektem Tuto funkci slovesné 3. os. plurálu ilustrují následující věty (7) a (8): (7) Slyší, jak strom sténá, když ho podtínají. (I. Klíma) (8) Ještě před rokem neměl ponětí, kdy vynalezli knihtisk. (I. Klíma) Strom sice najednou mohou podtínat i dva lidé, ale spíše to bývá jediný. Také vynálezy se obvykle přisuzují jednotlivcům. Srov. dále: Hrabě vzhlédl od Montaigne a zadíval se na Helenin portrét opřený o zeď. Namalovali ho v srpnu […] (A. Towles, Gentleman v Moskvě) Prošli napříč chodbou a zazvonili u dveří [...] Otevřeli jim hned. Stařičká shrbená žena [...] (překlad: F. M. Dostojevskij, Idiot) Byly tu kávové konvice, omáčkové misky a celý regiment jídelního náčiní, jehož každý kus stvořili s úzkostnou pečlivostí, aby sloužil jednomu přesnému účelu. (překlad: A. Towles, Gentleman v Moskvě) C. Odkazuje se spíše k samotnému ději V některých případech se zřejmě téměř zcela odhlíží od lidského konatele, pozornost je zaměřena na samotný průběh děje: (9) V parku nebylo živé duše; jemný déšť šuměl v korunách stromů, v zámku svítili a klavír bouřil do šera vítěznou písní. (K. Čapek, Krakatit - ČNK) (10) Byla to Viktorova stavebnice, lepší snad za těch téměř třicet let nevyrobili. (J. Švejda) V kontextu věty (9) by bylo obvyklejší užít reflexivní formy slovesné: v zámku se svítilo. Do kontextu věty (10) by se stejně dobře hodilo pasivum: nebyla vyrobena. 6.4.8.2 Ostatní prostředky implicitní deagentizace I. Deagentizátory člověk a jeden Obou těchto výrazů se v deagentizační funkci užívá převážně v mluvené češtině a její nápodobě v umělecké próze. Bývají však součástí i expresivního výraziva publicistických textů. Navíc se oba tyto výrazy implicite vztahují primárně spíše k autorovi promluvy, a teprve potažmo i k ostatním lidem, kteří pro danou situaci připadají v úvahu. Užívají se často i v konstrukcích a kontextech, v nichž je nelze zaměnit ani reflexivní formou slovesnou, ani pasivem. (Všechny následující doklady těchto výrazů jsou z ČNK) 1. Výraz člověk (1) Člověk má občas někomu udělat radost. (A. Lustig ) Srov. dále: Člověk nemá chvíli klidu, a teď ty blbci eště všechno zkoněj. (J. Škvorecký, Zbabělci ) Vědí, pane Pazourek, tohle, co se dnes děje, není žádné divadlo, jak si to asi paní Schleim představuje, tohle je doopravdy. Člověk musí být připraven. Metoda, metoda, v tom to vězí! Člověk nesmí být fantasta! (L Fuks) Tohoto výrazu se v dané funkci užívá i v ostatních pádech: (2) Člověka se zmocní až pýcha, že právě s tímto městem je svým životem spojen. (3) Člověku je z toho až hanba. (překlad: F. M. Dostojevskij, Idiot – ČNK) (4) Člověka potěší, když ho někdo tak ocení. (5) O člověku může hodně vypovědět to, jak se vyrovnává s nespavostí. (6) "Požití jedu," četla," není osm až dvanáct hodin patrno. S člověkem se neděje nic. (L. Fuks) 2. Výraz jeden Jako deagentizátor bývá součástí expresivní mluvy, a to jak substandardní, tak spisovné (všechny následující doklady tohoto výrazu jsou z ČNK): (7) "Pořád to mokro. Jeden je z toho nastydlej jak vůl." (J. Škvorecký, Zbabělci) (8) Jeden neví, má-li se radovat, že se zase začalo tak dařit politické satiře a politickému divadlu vůbec. Srov. dále: Jeden nemusí být zrovna historik, aby poznal, co tahle a mnohá další města spojuje: osobnost Napoleona Bonaparta. "Máte možná pravdu," odpověděla slečna Ramsbottomová nečekaně. " Jeden nemůže přilepovat viněty jen tak. [...]“ (překlad: A Christie) Kvůli přežití musí jeden zkusit všechno, co se dá. (překlad: H. Murakami) Častý je tento výraz v kondicionálu ve spojeních jeden by (si) řekl, jeden by neřekl, jeden by čekal, jeden by (si) myslel, jeden by nevěřil) a má tu blízko k frazémům: (9) Jeden by se z toho zbláznil. Srov. dále: Jeden by se divil, že z klarinetu umí nádherné tóny vyloudit nejen mužský element, ale i křehké ženské stvoření. Jeden by se až divil, co všechno si u nás Číňané koupí nebo nám tu postaví. Jeden by měl chuť říci: policie se zbláznila. Leč není tomu tak: z řetězu utržení jsou někteří státní zástupci. Jeden by mohl říct, že je přinejmenším lepší obávat se než se nudit, a život bez lásky je jedna dlouhá nuda . Tady to borci s trucky MACK a Peterbilt drží pod plným v levém pruhu a Bůh ochraňuj každého, kdo by před nimi zpomalil. Jeden by si řekl, že v nějakém malém fiátku tu musí zákonitě zhebnout. Užívá se i v některých jiných pádech a může se implicite vztahovat i k osobě mluvčího: (10) Jednomu by se z toho hlava rozskočila. (11) Jednoho by mohlo překvapit, že se Nizozemci s každým zdraví - zvlášť v mimoměstských oblastech. II. Druhá osoba singuláru Výrazně méně běžné je užít v deagentizační funkci druhé osoby sg. nebo plurálu při vykání: (1a) Vnitřek barikády byl poset roztrhanými patronami, řekl bys, že sněžilo. (překlad: V. Hugo, Bídníci) (2a) Vlastně jste dělal v dílnách jako automechanik a poté v létě se jezdilo na kombajnu. (R. Šlachta, Třicet let pod přísahou) V těchto případech lze 2. os. nahradit spojením ,člověk + 3. os.‘: (1b) Vnitřek barikády byl poset roztrhanými patronami, člověk by řekl, že sněžilo. (2b) Vlastně člověk dělal v dílnách jako automechanik a poté v létě se jezdilo na kombajnu Hovorově lze někdy uplatnit i výraz ,jeden + 3.os. sg.‘: (1c) Vnitřek barikády byl poset roztrhanými patronami, jeden by řekl, že sněžilo. Srov. dále: […] a pod těmi hadříky a stužkami jsi tušil sochu a v té soše duši. (překlad: V. Hugo, Bídníci) A ten zápach proniká do všeho kolem, nesmyješ ho a nevyčistíš. (překlad: S. Žadan, Internát) III. Třetí osoba singuláru Tohoto prostředku se v dnešní češtině k deagentizaci užívá zřídka: (1a) Vy nevíte, co je to černej týfus? To napřed kašle a pak zčerná. (E. Kriseová) Také zde lze k deagentizaci užít výrazu člověk nebo jeden: (1b) Vy nevíte, co je to černej týfus? To člověk / jeden napřed kašle a pak zčerná. Srov. dále: Dokázala vymazat úlomky dotěrných nepříjemných vzpomínek, jako když vlhkým hadrem smaže tabuli [...] (překlad: H. Murakami) V minulosti bylo užívání 3. os. sg. výrazně častější. Např. B. Němcová píše v r. 1850: U Němců je vždy „mnoho křiku, málo vlny“, když mu ukáže ráznou pěst a neohroženě s ním promluví, ani necekne r. V r. 1852 píše Žofii Rottové: Viď, že bys velmi se potěšila, kdyby Ti podal v zimě kytici vonných růží? A v roce 1853: [...] celé jámy jsou uprostřed silnice, že dřeva přes ně položit musely, aby mohl chodit; V r. 1854 píše z Vídně manželovi: Broskev jedna krásná za 1 kr., v Praze by musel dát 3 kr., a tak v poměru všecko ovoce. V r. 1855 manželovi píše: To je hlavní věc, neboť jak se nastydne, může snadno dostat zimnici. V r. 1851 píše Josef Němec manželce: Ten Miškovec je ošklivé hnízdo, a tolik blata nenajde v Čechách ani na vesnici [...] IV. Druhá osoba plurálu Výrazně běžnější než 3. os. sg. je 2. os. plurálu: (1a) Nic lepšího jste si nemohli přát. (překlad: L. N. Tolstoj, Anna Kareninová) I zde lze užít výrazu člověk: (1b) Nic lepšího si člověk nemohl přát. Srov. dále: U improvizovaného baru poskládaného ze starých sporáků a lednic jste si koupili pití a na pódiu se zatím po několika přídavcích ujal mikrofonu druhý raper […] Při nákupu některých vybraných druhů pití jste si mohli sáhnout barmance, která vám ho připravovala, na prsa. Místní specialitou byly i speciální drinky, do nichž se přidávalo mléko. Pokud jste si objednali bonusovou verzi, mohli jste si ho nechat namíchat z lidského mléka.¨ Zájmena druhé osoby plurálu v zevšeobecňující funkci užívají pravidelě J. Hanzelka – M. Zikmund při líčení svých cest. Někdy druhou osobu střídají s první, aby dali do kontrastu to, co má obecnější platnost a s čím se mohou na daném místě setkat i ostatní cestovatelé, s tím, co je vázáno na jejich aktuální situaci. Např.: S obavami vyjíždíme vstříc horám, které před vámi mohutným věncem uzavírají celý prostor. V. Zájmeno oni Ani tohoto zájmena se neužívá pouze k odkazování k určité skupině osob. Lze ho užít též ve funkci deagentizační: (1) Čím déle na Davida myslela, tím smutnější a prázdnější si připadala. Sotva pochopila, jak moc je pro ni důležitý, ztratí ho. Protože oni ho zavřou, nebo snad ne? (M. Klevisová) 6.5 Dispozitiv 6.5.1 Obecná charakteristika 6.5.1.1 Definice Dispozitiv geneticky představuje od deagentivu (viz kap. 6.4) odvozený a historicky poměrně pozdě doložený typ reflexivních konstrukcí, který se vyskytuje i v dalších západo- a východoslovanských jazycích. (Všechny doklady této kapitoly kromě (53) a (73b) jsou z ČNK): (1) Dobře se mi čte v současné době Viewegh, Šabach. (2) V hebrejštině se mi četlo hůře než v jidiš. (3) Ale divadelní kostýmy se mi lépe zapínají – a to je příjemný pocit. Konstitutivními složkami jeho struktury jsou reflexivní forma slovesná, zprav. v 3. osobě (se čte, se četlo, se zapínají), hodnotící složka, vyjádřená obvykle adverbiem (dobře, hůře, lépe) a dativ jména (mi) reprezentující nositele dispozice. Patiens v podmětu a přísudek se shodují v čísle (Viewegh se čte; kostýmy se zapínají), v příčestí minulém i v rodě a čísle (ta kniha se mi četla dobře, ten román se mi četl dobře, ty romány se mi četly dobře). Pokud ve struktuře žádný podmět není, má přísudek formu 3. os. sg. a v příčestí minulém tvar neutra (četlo). Někteří jazykovědci soudobý dispozitiv uvádějí do souladu s antickými rodovými kategoriemi (medium, pasivum), a proto jej nazývají „novým médiem“. Pokud má dispozitiv obsazenou pozici podmětu, hovoří se také o „mediopasivu“, neboť tím sdílí s pasivem syntaktické povýšení patientu do této pozice. Aktivním tvarem slovesa a subjektivně na ději resp. stavu zainteresovaným proživatelem zase dispozitiv připomíná vlastnosti typické pro medium. V dispozitivu je posuzován stav proživatele kladně nebo záporně s ohledem na děj daného slovesa. Hodnocení probíhá nejčastěji v 1. osobě z perspektivy samotného prožívajícího mluvčího (věty (1) až (3) výše a (4) a (6) níže). Často doložený je také proživatel ve 3. osobě, jehož stav se pak hodnotí z vnější perspektivy vševědoucího vypravěče nebo z vnitřní perspektivy bezprostředně reflektující postavy (věty (5), (7) a (8 níže)). Méně často bývá stav hodnocen vnějším mluvčím, když proživatel ve 2. osobě vystupuje v roli adresáta (věta (9) níže). 6.5.1.2 Produktivita a syntaktické kategorie sloves v dispozitivu V češtině je dispozitiv mimořádně produktivní a užívá se jak v osobních strukturách s podmětem (věty (1) a (3)) výše), tak ve strukturách neosobních bez podmětu (věta (2) výše a věty (4), (6) až (11), Stejně jako v deagentivu se tu uplatňují slovesa s předmětem v akuzativu (poslouchat ve větě (4)), intranzitivně užitá tranzitivní slovesa (fotografovat ve větě (5)), slovesa s předmětem v pádu nepřímém (přemýšlet o ve větě 6)), slovesa, jejichž předmět je vyjádřen infinitivem (věta 7)), vedlejší větou (věta (8)), přímou řečí resp. citátem (věta (9)) a také bezpředmětová slovesa (věta 10)): (4) Mně tvrdíš, že se mi pravda špatně poslouchá, ale sám ji taky nesneseš. (5) Nejradši má únorové a říjnové světlo. V těchto měsících se mu fotografuje nejlépe. (6) V trolejbuse se mi dobře přemýšlí o vtipu ke karikaturám. (7) Moderátoři ranního vysílání si obvykle stěžují, že se jim pak těžko učí budit se později. (8) Těžko se mi vysvětluje, jak jsem na ten nápad přišel. (překlad: J. Irving) (9) Jak snadno nebo naopak těžko se vám říká: vy ne, vy nemůžete postoupit? (10) Živit chudého člověka sliby je okrádání chudého. Snad se mu žije lehčeji, malují-li se mu tučné husy na vrbě. (K. Čapek, O věcech obecných čili Zóon politikon) Struktury, v nichž se patiens nepřesouvá do pozice podmětu, ale zůstává v pozici předmětu, jsou vzácné a bývají přiřazovány k substandardnímu jazyku. Tyto struktury však odpovídají obecné sémantice dispozitivu. (11) Původně se nám nájemníky neshánělo lehce. Srov. dále: Její hlava je potom tak blízko mé, že se mi ji špatně veze. (J. Gruša, Dotazník) Jak se vám hrálo sebe sama, tedy člověka, který se ocitl na dně? Ostravu mám v srdci, dokázal jsem tady fotbalově nejvíc a teď po zisku titulu se mi ji bude opouštět ještě mnohem hůř. Blbost lidská si ovšem nevybírá podle národů, ale podle toho, u koho se jí bude lépe provádět reklamu. 6.5.1.3 Sémanticko-pragmatické podmínky užívání dispozitivu Konceptuálně je dispozitiv nezbytně zasazen do určitých relevantních okolností a podmínek, které jsou pro hodnocení stavu proživatele ve vztahu k danému ději neodmyslitelné a nelze od nich bez dopadů na dispozici abstrahovat. Takové okolnosti sice nejsou na syntaktickém povrchu závazné, ale sémanticky a pragmaticky dispozitiv různě podmiňují. Srov.: Vajíčka natvrdo se vám budou lépe loupat, když je hned po uvaření ponoříte do studené vody. Mám pod okny truhlářskou dílnu; někdy, když mi to nejde s psaním, se kouknu oknem na dělníky, jak pěkně, s chutí a rychle řežou prkna. A pak se mi píše líp; myslím na to, jak by bylo hezké, kdyby se zase ti truhláři na mne koukli oknem a měli radost, že pěkně píšu. (K. Čapek: O umění a kultuře II.) V závislosti na dispozičně relevantních okolnostech může být dispozitiv koncipován tak, že do své délky trvání zahrnuje pouze dílčí časový úsek daného dějového kontinua (ze začátku ve větě (12)). Jakmile se relevantní okolnosti začínají měnit, ztrácí dispoziční stav své opodstatnění dále pokračovat, ačkoli daný děj nadále trvá: (12) Ze začátku se mi plavalo špatně, ale pak se tempo zvolnilo a doplaval jsem v pohodě. Z konceptuálního hlediska dispozičně relevantních okolností je také zajímavé, že hodnocení stavu (obtížné prožití chůze lesem ve větě (13)) může být kontextově zakotveno jako následek předcházející příčiny (hodně sněhu) a zároveň jako příčina nadcházejícího důsledku (raději si zvolí silnici): (13) Losi jsou vážným problémem pro řidiče především v období, kdy napadne hodně sněhu - zvířatům se obtížně chodí lesem, a tak si raději zvolí silnici. O komplexní sémantice dispozitivu vypovídá i možnost zavedení pozice pro sémantickou roli nástroje. Nástroj nemůže odkazovat přímo na stav proživatele, ale pouze na manipulaci agentu vyjádřenou daným dějem: (14) S menším nožem a vidličkou se dítku lépe zachází a z veselého barevného a přitom nerozbitného talíře mu chutná. Protože se posuzuje stav proživatele, může se jeho hodnocení dostat do kontextového protikladu s hodnocením kvality nebo výsledku daného děje, aniž by mezi nimi vznikl rozpor: (15) Dělal jsem na tom románu s velkým nasazením, ale psalo se mi to celkem snadno. Srov. dále: Plavalo se mi pocitově dobře, ale myslela jsem, že vyplavu trochu lépe. Hrálo se mi celkem dobře, ale mrzí mě, že jsme nevyhráli. O hodnocení stavu proživatele svědčí také negace, která se vztahuje na hodnotící složku, a nikoliv na daný děj. Navzdory svojí členské funkci se ale negace pravidelně vyjadřuje negací slovesa (věta (16)) a jen velmi zřídka negací příslovci (věta 17)): (16) Neodchází se mi lehce. (17) Z funkce velitele se mu odchází nelehce. 6.5.2 Dativní proživatel 6.5.2.1 Syntaktická pozice proživatele Subjekt prožívání může být v dispozitivu vyjádřen implicitně (viz 6.5.4.2) nebo explicitně (viz 6.5.4.3), a to formou dativu. Dativní proživatel může být koreferenční s reflexivním zájmenem (věta (18)) nebo s doplňkem, se nímž se shoduje v rodě, čísle a pádu (věta (19)): (18) O sobě se člověku píše těžko. (19) Netrénuje se mi dobře samotnému. Každé dativní osobní zájmeno nemusí vyjadřovat proživatele; výjimečně může do dispozitivu vstoupit i dativ etický, přičemž proživatel, totožný s mluvčím, pak zůstává nevyjádřený: Ona to je taková mírná pahorkatina, jako by ji vymaloval, se švestkovými alejemi a tichými potůčky; ale já jsem týdně burcoval, náš drsný horácký lid, tvrdě zápasící o skývu chleba s nehostinnou přírodou a nepřízní vlády - páni, to se vám tak krásně a od srdce psalo; (K. Čapek, Povídky z druhé kapsy) Další syntaktické pozice, které odkazují k proživateli např. určením místa, jsou okrajové: (20) Hlavní rozdíl, kterého si při mých návštěvách všímám, je ten, že vaše země nás hospodářsky předběhla, nyní se u vás žije lépe. 6.5.2.2 Implicitní a zevšeobecněné vyjádření dativního proživatele Pokud zůstává určitý proživatel implicitní, může jít o běžnou syntaktickou elipsu: (21) Krásně se mi dýchá, krásně chodí. Lexikálně nevyjádřený proživatel (mi, mu, jí, nám, jim) se vyrozumívá z kontextových souvislostí či z konsituace: (22) Těch pádů ze stromů […] krásně se to vzpomíná. (elidováno: mi) Má-li být proživatel vyjádřen obecně jako obecný personický proživatel, zůstává jeho syntaktická pozice nevyjádřena (viz níže kap. Facilitativ): (23) Miluji svou novou práci a konečně jsem zjistila, jak krásně se dýchá a žije, když děláte něco, co vás baví. Srov. dále: Perlou některých zahrad jsou staré altány z počátku minulého století. Krásně se v nich odpočívá a sní […][DEL: :DEL] Dativního proživatele lze zobecnit i lexikálně. K zevšeobecňujícím prostředkům patří výrazy jako člověku, lidem, Čechům a zájmena s neurčitou nebo úplnostní referencí: někomu, komukoliv, všem, každému apod.: (24) Co k tomu dodat: slušnému člověku se nežije dobře v zemi, kde vysocí státní úředníci nerespektují zákon. Srov. dále: Volíte-li cizí jméno, upřednostněte takové, které se i Čechům dobře vyslovuje a jeho výslovnost je dostatečně známá. Někomu se lépe sedí na dřevě, ale můžete dát přednost měkkému čalounění, sedákům či alespoň potahům a návlekům. Kde se dobře vaří, tam se všem lépe učí. 6.5.2.3 Explicitní vyjádření dativního proživatele Kromě k lidským individuím může proživatel konkrétně odkazovat: (a) k metonymickým výrazům označujícím lidské instituce ve správě, hospodářství apod.: (25) Celá rekonstrukce si vyžádá také nemalé finanční prostředky, které se radnici nesháněly snadno. (b) k živým organismům jako jsou zvířata, rostliny, houby, bakterie (26) Led zakryl hladinu rybníků před Vánocemi a zatím se kaprům dýchá dobře. (27) Trávu, která roste kolem sazenic, zkracují srpem nebo křovinořezem, aby se jim dobře rostlo. (28) Vlastně většinu udělá už sama příroda, my jí jen pomůžeme a postaráme se, aby se kvasinkám dobře žilo. (c) k bytostem podobným lidem, jako jsou mimozemšťané, bytosti pohádkové a mytické: (29) Babí připravila do krabice od bot teplou vlněnou šálu, aby se skřítkům cestovalo pohodlně a aby po cestě nenastydli. (d) k částem těla i neživým entitám: (30) Nu, čas a čert je vzali, teď je tady čistá panenská příroda, kterou se nohám dobře jde a běžkám dobře jede. (31) Lodím se dobře plulo, protože rybáři pustili do řeky vodu z kosteleckého rybníka. (32) Tam se prohrnuje jen zřídka, protože podél stojících aut se traktorům špatně jezdí. 6.5.3 Hodnotící složky v dispozitivu 6.5.3.1 Částice to a prosodie Sémantická role proživatele je v dispozitivu aktivována povinnou hodnotící složkou. Tuto hodnotící složku kromě příslovcí dále zastávají: (a) částice to ve spojení s partikulí ono: (33) Jenže ono se mi to píše, když u nás v ulici pořád ještě nějaké to místečko pokaždé najdu. (b) reduplikovaná částice to: (34) To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují peníze. (J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka) (c) částice to spolu s příslovcem: (35) Vidíte, jak se vám to pěkně leží v blátě, a teď si pomyslete, že by se někomu z vás nechtělo dál ležet a že by vstal. (J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka) Hodnotící složka může být syntakticky nevyjádřena a suplována na prosodické úrovni (v psaném textu implikovanou, resp. vyjádřenou vykřičníkem) intonací – jde o stylisticky příznakové vyjádření: (36) Těm se žije! Život jako věčný flám! Srov. dále: „Pospěšme, ať nám to nevystydne!“ „Pospěšme? Tobě se řekne pospěšme!“ Ty zlý, tobě se o tom žertuje! (Josef a Karel Čapkovi, Ze života hmyzu) Hodnotící složku lze různě rozvíjet: (37) Člověku se nikdy nepřemýšlí tak dobře jako v letním odpoledni na čerstvém vzduchu. 6.5.3.2 Jiné hodnotící složky Ve srovnání s prototypickým užitím příslovcí a částic se v dispozitivu jen zřídka objevují jiné hodnotící složky, jako jsou přirovnání nebo nominální výrazy: (38) Žilo se mi jako v bavlnce, dokud byli naživu mí prarodiče. (39) Bylo nám ten den horko, byly jsme zpocení a ušpinění, ale vím [...], že se nám usínalo s lehkostí a spokojeností. (40) To se vám to vítězilo jedna radost. 6.5.3.3 Hodnotící osa a charakter příslovcí Hodnocení stavu proživatele osciluje na ose mezi kladným (lépe), středním (středně) a záporným pólem (hůř): (41a) Někomu se ale skutečně hubne lépe v létě, protože má více pohybu a jiný jídelníček. (41b) Hublo se jí vzhledem k jejímu věku středně. (41c) V létě se mnohým hubne hůř, protože všude jsou lákadla. V případě, že je lexikální význam příslovce hodnotově neurčitý (jinak, normálně, zvláštně aj.), lze hodnocení stavu interpretovat jako kladné nebo záporné jen s pomocí kontextu nebo konsituace: (42) S manželem obecně se mi hraje zvláštně, protože se moc známe. Srov. dále: „[...] Už v zahřívacím kole jsem měl potíže se závěsy kol a řízením. Jinak se mi řídilo doleva a jinak doprava,“ stěžoval si. Sám se hodnotit nemůžu, to musí udělat jiní. Hraje se mi normálně, někdy je to lepší, teď je to spíš horší. Jak plyne z předchozích výkladů, nějaký hodnotící charakter příslovce je pro hodnocení stavu proživatele nezbytný. Jen velmi zřídka může být hodnotící rys také pouze pragmaticky implikován (levněji = ‚lépe ‘, dráže = ‚hůře‘): Pokud si lidé spočítají, že se jim bude levněji cestovat auty, tak to může způsobit vážné problémy. Zatímco […] většina významných prodejců nabízí v Plzni benzin za téměř stejné ceny, na Karlovarsku a na trase dálnice z Plzně do Rozvadova se motoristům nakupuje dráže. Implikováno je hodnocení také v deagentivních strukturách s výrazem samo = ,velmi snadno, lehce‘: Někdy se vám hraje doslova samo, mezi herci existuje nějaké pozitivní pnutí, které z představení dělá nezapomenutelný zážitek. Nehodnotící příslovce (např. bezpečně, pomalu) mohou tvořit koordinační skupinu s hodnotícím příslovcem (obtížně, pohodlněji): Stezka byla zaplavená vodou a bahnem a šlo se jim pomalu a obtížně. V minulosti si lidé stavěli cesty, aby si zkracovali vzdálenosti a pohodlněji a bezpečněji se jim cestovalo. Bez zapojení do koordinační skupiny jsou nehodnotící příslovce velmi vzácná a musí pak nezávisle implikovat hodnotící rys pragmaticky (bezpečněji = ‚pozitivněji‘): Být v rychlíku dvojice vycvičených pracovníků ostrahy, procházející především noční vlaky, jak by se nám jezdilo bezpečněji! Nehodnotící příslovce orientovaná na způsob děje lze jen velmi zřídka začlenit do struktury dispozitivu. V takových případech příslovce obměňují daný děj tak, že odkazují na dispozičně relevantní okolnosti v kondenzované podobě a objasňují tak podmínky, za nichž je dispozice platná: (43) Normálně jsem běhala, akorát nemůžu do treter a hůř se mi běží rychle v zatáčkách, […]. (= hůř se mi běží, když běžím rychle) (44) Špatně se mi chodí normálně, ale teď nemůžu jít ani na nákup. (= špatně se mi chodí i za normálních okolností) (45) A když herec nemůže slovům v mé podobě uvěřit nebo se mu říkají špatně rytmicky, snažím se s tím něco udělat. (= se mu špatně říkají podle rytmických pravidel) (46) Mně se ale psychicky lépe překládá do řečtiny, protože znám české prostředí a udržím náladu knížky. (= mně se z psychického hlediska lépe překládá) (47) Sňatky byly historicky důležité kvůli majetku. Ekonomicky se lidem žilo lépe, když byli spolu. (= z ekonomického hlediska se lidem žilo lépe) 6.5.4 Jiné gramatické aspekty dispozitivu 6.5.4.1 Osoba reflexivní formy slovesné Vedle pravidelné 3. osoby reflexivní formy slovesa je v ojedinělých případech možná i 1. nebo 2. osoba, pokud lze dispozitiv jednoznačně interpretovat pomocí dativního proživatele a hodnotící složky: (48) Já jsem také starý šedivý vlk, kterého nosíš a budeš nosit na mladé šíji; mám někdy červené vlčí oči a někdy nadělám mnoho škody. Ale kéž, kéž bych se Ti lehce nosil! (K. Čapek, Korespondence) (49) Ó velikosti, jak špatně se mi vyslovuješ, to slovo hloupne na mých ústech. 6.5.4.2 Modality a mody Dispozitiv lze v zásadě rozšířit o modalitu vyjádřenou modálním slovesem: (50) Někdejší české jedničce se to muselo číst moc hezky. Pokud jde o slovesné způsoby (mody), je dispozitiv kompatibilní nejen s indikativem, ale také s kondicionálem; v něm je sice uskutečnění daného děje podmíněno jistými okolnostmi, ale je předpokládáno, což teprve umožňuje jeho hodnocení: (51) Bývalo by se nám to dobře táhlo spolu, prohodil jsem ve snaze najít důstojné východisko. (překlad: G. García Márquez) 6.5.4.3 Slovesný vid Z hlediska slovesného vidu zajišťuje hodnocení stavu ve vztahu k průběhu děje typicky nedokonavý vid; vyloučen však v dispozitivu není ani vid dokonavý. I. Dokonavá slovesa obecně Perfektivum říci se užívá v dispozitivu celkem běžně; jde o výraz frazeologizovaný: (52) Tobě se to řekne! (s implikací: pro tebe ve tvé situaci to není problém apod.) Vztáhnout hodnocení na celý průběh děje včetně jeho ukončení lze i u některých jiných sloves, např. odpovědět, napsat, byť jde o méně běžný způsob vyjadřování: (53) Ta knížka se mně napsala velice lehce. (E. Kriseová). Srov. dále: Těm se to lehko napíše, ty asi sami nemaj žádný děti. (překlad: G. Grass, Plechový bubínek) Nyní se nám snadněji odpoví na otázku: v čem je moc povrchní, přihlouplé i rafinované, teatrální a kýčovité zábavy nad pozdně moderním člověkem? Užít lze i slovesa bezpředmětového: (54) A asi v půl devátý večer jsem šla na zdravotní procházku, aby se mi líp usnulo. Dokonavého slovesa se výjimečně užije i tehdy, pokud je ze smyslu věty patrné, že hodnocení se vztahuje na průběh děje, nikoli na jeho ukončení: Věřím, že právě díky češtině se mi tady lépe najde práce. (= práce se mi bude lépe hledat a snadněji ji najdu) II. Dokonavá předponová slovesa pohybu Dispozitiv se tvoří také od předponových perfektiv označujících různé druhy fyzického či sociálního pohybu odněkud někam, i ve významu metaforickém: (55) Sídliště je mladé se spoustou malých dětí. Těm se pak dobře přejde na základní školu, prostředí jim nebude cizí, […]. (56) Snadno se někomu smete ze stolu návrh na zákon třeba proto, že se mu nelíbí soudcovská rada. Srov. dále: Jde o to pomoci dospívajícím dětem z dětských domovů v začátcích, kdy se osamostatňují, aby se jim lépe vstoupilo do života dospělých. Aby se vám lépe vyběhlo za výhledem na ochoz, posilněte se místní pochoutkou, kterou si určitě koupíte i sebou domů. Pepík: Na parkovišti máš novej auťák. […]. Arnošt: Co je to za fáro? Pepík: Superb... poslední typ. Aby se ti líp vykročilo do novýho života, Arnošte. Ke kostelu se sice vyjelo celkem dobře, ale na rovince už koně cítí nejistotu jezdců a sami jeden po druhém se rozjíždějí úprkem. K zimnímu spánku se nejlépe zalehlo fotbalistům Mezilesí Načešice B, kteří mají příjemný čtyřbodový náskok. Trenér se pokaždé na jednu z nás podíval a řekl: teď to budeš hrát ty. Nebo jsme si to řekly mezi sebou. Když některá z nás už nemohla, nebo podle toho, kdo zrovna bránil. Aby se nám dobře vydriblovalo. Už jste našla herečku, se kterou by se vám tak dobře splynulo? III. Perfektiva některých způsobů slovesného děje Dispozitiv je slučitelný i s některými předponovými dokonavými formami, které modifikují začátek průběhu děje nebo jeho konec. Začátek děje vyjadřuje např. prefix vy-: (57) Vyběhlo se mi perfektně, ale už na třetím kilometru mne začalo hrozně píchat v boku. Slovesa s prefixem za- mohou vyjadřovat jisté kvantování děje (jeho krátké trvání nebo jeho trvání po jistou implikovanou dobu: (58) Nebyl problém do něj zapadnout, určitě se mi líp zanadává mechanikům česky než německy nebo italsky, […]. (59) Moc jsme se nezměnili, z některých jsou už babičky a na některé z nás to teprve čeká. Dobře se nám zavzpomínalo a sejdeme se opět za dva roky. Některými prefigáty se hodnotí stav vzhledem ke končícímu ději: (60) Volali jsme vrtulník a mysleli, že převezeme pacienta někam na vhodnější místo, kde se pilotovi lépe přistane. (61) Lépe se nám pak zpracuje v detailech rozpočet na celý rok. 6.5.5 Sémantické třídy sloves v dispozitivu I. Tranzitivní slovesa Dynamická tranzitivní slovesa lze v dispozitivu použít bez ohledu na to, zda jde o fyzický nebo psychický děj, pokud daný proces může být subjektem prožíván, což umožňuje průběžné hodnocení jeho pocitového stavu: Dodal, že rozhodnutí se mu nepřijímalo lehce a byly chvíle během dne, kdy skutečně uvažoval, že funkci opustí. Máme už takový stereotyp, že se nám neštěstí lépe snáší, když umíme najít a označit (a nenávidět) viníka, reálného nebo vymyšleného. II. Fázová slovesa Fázová slovesa začínat a přestat v dispozitivu vymezují začátek nebo konec hodnoceného stavu, zatímco daný děj může probíhat již před dispozicí (hledání slov, dýchání – věty (62) a (63)) nebo po ní (dýchání – věta (64)): (62) Začínají se mu těžko hledat slova, je váhavý a zadumaný. (63) Po patnácti, dvaceti minutách se mu začalo lépe dýchat. (64) Od začátku listopadu totiž na městě leží smogová deka a lidem se přestalo dobře dýchat. III. Bezpředmětová slovesa Také slovesa bezpředmětová mohou stejně jako slovesa tranzitivní zakládat dispozitiv pouze tehdy, pokud daný proces může být subjektem prožíván: (65) Utíkal k lesu a s každým krokem se mu běželo lehčeji a svobodněji. (A. Mornštajnová, Hotýlek) Srov. dále: Člověku se snad lehko žije bez přátel, ale bez jediného přítele se mu těžko umírá, zvláště poroučel-li za svého života mnohým a nosil-li koruny na hlavě. Věděla jsem, že to musím změnit, nejlépe hned, s každým rokem navíc by se mi totiž hublo hůř. Právě z tohoto důvodu jsou v dispozitivu zcela vyloučena taková bezpředmětová slovesa, která hodnocení daného děje sémanticky neumožňují: (66) *Bledlo/*krvácelo/*šedivělo se mi obtížně/snadno. IV. Sloveso existovat Toto sloveso je zpravidla v dispozitivu kvůli chybějící dynamičnosti vyloučeno. Je však možné stav existence přehodnotit na průběh trvání a tento průběh pak hodnotit: (67) Už tehdy jsem pochopil, že se člověku existuje líp, když se mu společnost, ve které žije, líbí. V. Reflexivní slovesa Na rozdíl od deagentivu umožňuje dispozitiv svou snazší konstrukční rozpoznatelností také užití reflexivních sloves, a to jejich následujících typů: (a) reflexiva tantum (např. dívat se, loučit se, smát se): (68) Těžko se mi teď dívá do očí lidí ve městě, zejména do očí rodin zaměstnanců závodu. Srov. dále: Když něco končí, nikdy to není příjemné, ale těžko říci s čím se mi loučí nejhůře. Vy jste samozřejmě ten, komu se to směje nejlíp. (b) vlastní reflexivní slovesa (reflexiva sensu stricto): (69) Dnes se mi ale opravdu vstávalo těžko, sprchovalo se mi těžko, zuby se mi čistily těžko, lednička se mi otevírala těžko, kávovar se mi plnil těžko, léky se mi těžko polykaly. (c) reciproční reflexiva: (70) Možná by se mi dobře líbalo i s Julií Robertsovou. (d) ostatní typy reflexiv s aktivním subjektem: Nejlépe se mi učí kolem druhé hodiny ráno, to je v domě klid. Hlava mi pořád ještě třeštila a těžko se mi soustředilo. Spadneme-li na dno, těžko se nám dostává zpátky nahoru. Ono se jim to krásně opaluje na zahrádkách a chalupách. Pacientům se lépe zotavovalo už jen v Nemocnici Městec Králové. Překvapivé je, že se dispozitiv tvoří a užívá i od reflexivních sloves s dativním reflexívem si, které je však v důsledku nežádoucího souvýskytu s reflexívem se formálně elidováno. Patří k nim jak reflexiva tantum (lebedit si), tak reflexivní slovesa různých jiných funkcí: (71) Růžová zahrada, zámek a medvědi, to se mi lebedí!!! (72) Na psaní e-mailů či brouzdání na webu se mi zvykalo velice snadno. Srov. dále: Příjemně se nám hovělo v sedadlech obou vozů. Vybrali jsme pro ně krátkou básničku s jarní tématikou, která se jim bude dobře pamatovat. Na koho si při natáčení nejvíce vzpomínáte, s kým se vám dobře povídalo třeba i mimo záběry kamer? Šlapalo se jim asi hezky: za zády terezínské ghetto, vlevo se choulil Říp. (K reflexivním slovesům viz podrobně 2. díl, oddíl VI.) 6.5.6 Lexikálně modální dispozitiv typu Chce se mi spát Tento typ dispozitivu existuje v češtině (jako i v jiných slovanských jazycích) již od staročeštiny. Srov.: Chce se mi zopakovat okřídlenou frázi. Och, nepohodlí, vytrhl se z polosna; jak jen položit údy? Dlouho a úsilovně o tom přemýšlel; konečně se mu dětsky zachtělo ležet, i natáhl se na lavici. (K. Čapek, Boží muka/Čekárna) Modalita je zde vyjádřena lexikálně pomocí modálního reflexivního slovesného tvaru chce se/chtělo se a dativu proživatele (mi, nám, …); běžné je také ingresivní zachce/zachtělo se (mi, nám, …). Daný děj bud’ ještě nezačal a možná či pravděpodobně ani nezačne, nebo stejně jako u hodnotícího dispozitivu může trvat současně, nebo již skončil: Čím to je, že se mi chce na hřbitově zpívat, třeba něco z Žebrácké opery? (A. Lustig, Dita Saxová – děj nezačal a pravděpodobně ani nezačne) Nechtělo se jí zamýšlet se dnes podrobněji. (L. Procházková – děj zamýšlení se probíhá) Vstal a přecházel po pokoji; zlobil se na sebe i na ni, a hlavně se mu už nechtělo psát. (K. Čapek, Krakatit – psaní skončilo) Objekt závislý na infinitivu ve větě (73a) (vyhodit je) zůstává v tomto typu dispozitivu na svém syntaktickém místě objektu stejně jako v základní struktuře (73b): (73a) Vyřazovali jsme asi tři tisíce knih, a protože se nám je nechtělo vyhodit, přemýšleli jsme, jak s nimi naložit. (ČNK) (73b) Vyřazovali jsme asi tři tisíce knih, a protože jsme je nechtěli vyhodit, přemýšleli jsme, jak s nimi naložit. Za substandardní pokládáme struktury (74a), v nichž se sémantický objekt děje ze syntaktické pozice objektu posouvá výše do pozice podmětu; standardně je třeba ve struktuře dispozitivu sémantický objekt umístit do jemu odpovídající syntaktické pozice (74b) (74a) Potřebujete oddělit prostor, ale příčka se vám stavět nechce? Zkuste stylový a nespravedlivě opomíjený paraván. (ČNK) (74b) Potřebujete oddělit prostor, ale příčku se vám stavět nechce? Zkuste stylový a nespravedlivě opomíjený paraván. K archaickým typům 19. století patří neosobní konstrukce s mimovolným dativním subjektem jako říhá se mi, zívá se mi s implikovanou dispoziční modalitou: Neustále se mi říhá, občas mě pálí, štípe jazyk. (Google) Frazeologismus je věta Komu se nelení, tomu se zelení. K frazeologickým spojením dále patří konstrukce založená na slovesu snít: Neworleánskému džezu se ani nesnilo o harmoniích, jichž používá dnešní džez. (M. Kundera, Žert) 6.5.7 Facilitativ Rozlišujeme mezi dispozitivem v užším smyslu, v jehož struktuře je konstitutivním komponentem dativ proživatele, a blízce příbuznou konstrukcí, již (v souladu s terminologií speciální literatury) nazýváme ,facilitativ‘, v níž je pozice dativu nevyjádřena, neboť proživatel se v ní chápe jako obecný lidský proživatel. Facilitativ vyjadřuje nadčasovou/trvalou/inherentní vlastnost nebo charakteristiku referentu umístěného v pozici podmětu: (75) Tvrdé bonbóny se příjemně cucají a získáš z nich spoustu kalorií. Srov. dále: Knížka se čte výborně, ale je lepší číst ji po troškách, každý příběh zvlášť, jinak mohou některé osudy splývat. Tahle knížka se dobře čte zejména v příjemné kavárně, kde si člověk může představovat, že není začátek 21. století, ale třeba dvacátá léta století minulého. Jeho básně jsou plny jednoduchých, srozumitelných obrazů, jsou melodické a snadno se pamatují. Patočka se nečte snadno, je k tomu třeba soustředění a trpělivosti. Bylo to jméno, jaké se tak snadno nezapomíná. Hřích se vždycky snadno omlouvá. Děj ve facilitativu je obvykle neaktuální, má obecnou platnost, a je proto v prézentu. Zobecnění proživatele se však řidčeji může týkat i aktuálního děje, např. minulého. Charakteristika referentu má pak dobovou platnost nebo se vztahuje k jedné aktuální situaci: (76) Renesanční a raně barokní skladby se příjemně poslouchaly. (77) Přicházela černá a hustá tma před svítáním. Vzduch se lehce dýchal. Charakteristika referentu ale není vázána na podmětovou pozici (původně) tranzitivních sloves. Stejným způsobem může přejít i na jiné pozice slovesa nebo volná doplnění, pokud se vyskytují v pozici tématu: (78) Barevnými křídami se nejlíp kreslí po zemi, to děti vědí. U intranzitivních sloves charakteristika nevyhnutelně přechází na nepodmětové tematické pozice a doplnění: (79) Pod Vyšehradem se žije krásně, nejvíc oceňuji, že jsme v podstatě v centru, ale není to poznat. Srov. dále: Ve vyplétaném nábytku se příjemně sedí, a to i bez podušek, vlákna se na slunci nerozpálí, jsou pružná, ale používáním nedochází k jejich povolování. Na psaní nebylo pomyšlení, ale se spisovatelem, který nepíše, se nežije lehce. A co teprve mramor před Janáčkovým divadlem, tam se jezdí! Na rozdíl od dispozitivu facilitativ není závislý na příslovcích hodnotících stav proživatele (viz 6.5.3) a proto lze charakteristiku referentu umístěného v tematické pozici vyjádřit i jinými druhy adverbií různě obměňujícími děj (rychle, pomalu, takticky,…): (80) Tradice se rychle bourají, ale těžko budují. Srov. dále: A ještě než usnul, napadlo ho, že by si měl pořizovat tlustší knihy: nepřečtou se tak rychle a líp se na nich leží. (P. Coelho) Věrohodnost se buduje pomalu, lze ji ztratit okamžitě a těžko se dobývá zpět. Je ale fakt, že mezinárodní hokej se hraje rychleji, víc kombinačně a hlavně takticky. 6.6 Rezultativum Poznámka ke kategorii rezultativa Rezultativní konstrukce se mohou v češtině jevit jako jakási „skrytá“ kategorie: subjektová rezultativa (viz níže) nejsou v úzu příliš častá, objektová rezultativa (viz níže) jsou většinou formálně totožná s dějovým pasivem a posesivní rezultativa (viz níže) se tvoří jen od určitých sémanticky vymezených skupin sloves. Nicméně korpusová analýza ukazuje, že rezultativa nemají jen nezanedbatelnou frekvenci, ale jsou i stylově různorodá; ani posesivní rezultativa, o nichž se starší literatura (Mathesius, Havránek, Šmilauer) někdy domnívala, že vděčí za svou existenci německému vlivu, nepatří pouze do hovorového stylu. Rezultativa jsou také bohatá na funkce: vyjadřují jak trvající výsledný stav, tak jeho začátek, a také fungují jako implikace aktuálního ukončení děje. Tím mají značný vyjadřovací potenciál. Posesivní rezultativa jsou velmi rozmanitá co do vyjádřených diatezí. Ačkoliv sémanticky nejde o perfektum, resp. skupinu perfektních časů, vykazují posesivní rezultativa řadu znaků syntaktické reanalýzy a tudíž gramatikalizace (předložkové, infinitivní a větné objekty, vynechání objektu, ojediněle i ztrátu shody) (Giger 2003). Rezultativa se tedy stýkají jak s kategorií času, tak i s kategorií slovesného rodu, nepatří však ani do jedné z nich, nýbrž tvoří zvláštní, specifickou kategorii slovesného systému moderní češtiny. 6.6.1 Definice Rezultativy se rozumějí složené slovesné tvary, které vyjadřují stav nutně implikující předcházející děj, jehož uskutečněním daný stav nastal. Rozlišují se subjektová rezultativa od intranzitivních (nepřechodných) sloves (věta (1)), objektová rezultativa od sloves tranzitivních (přechodných) (věta (2)) ) a posesivní rezultativa (většinou od tranzitivních sloves) (věta (3)) (vše ČNK): (1) Ostatně jsem zamilován. (V. Páral) (předcházející děj je Zamiloval jsem se.) (2) Všude jsou dveře otevřeny. (zkráceno) (předcházející děj je Někdo dveře otevřel.) (3) Máme udělán program pro počítač. (vyňato z rámce souvětí) (předcházející děj je Udělali jsme (si) program pro počítač, popř. Někdo nám udělal program pro počítač). Srov. Štícha, F. (2015): 7.2.4.1 VI. Výsledný stav. In: týž, Česko-německá srovnávací gramatika. Praha: Academia, 509-523 a 2. díl, oddíl I. B. 5.3. Ve starší bohemistické literatuře se mluvilo v souvislosti s těmito spojeními o perfektu či času typu perfektního (Mathesius 1925), ale později se prosadilo chápání těchto konstrukcí jako „kategorie výsledného stavu“ (Hausenblas 1963), což lze ztotožnit s pozdějším termínem „rezultativum“ mezinárodní obecné lingvistiky (Nedjalkov 1983; 1988). K aplikaci na češtinu srov. Giger (2003). 6.6.2 Formální vlastnosti 6.6.2.1 Tvoření Rezultativa se tvoří spojením pomocného slovesa být (subjektová a objektová rezultativa) nebo slovesa mít (posesivní rezultativa) s participiem trpným slovesa dokonavého vidu, jak vyplývá z doložených vět (1) až (3). Vedle jmenných tvarů se vyskytují v rezultativech i participia trpná s adjektivními koncovkami (vše ČNK): (4) Je do tebe zamilovaný. (5) Ne, dveře jsou otevřené. (6) Všecko má dopředu udělané, uklizené, navařené. V některých ojedinělých případech vystupuje i sloveso nedokonavého vidu: jde zejména o biblické být psáno, archaické být souzen (ve spojení typu Udělám taky, co je mi souzeno, řeklo děvče) a spojení být/mít vařeno, pečeno, placeno (Hausenblas 1963, Štícha 1980, 1984, ČJA 4). Rozdíl mezi rezultativem se jmenným a adjektivním tvarem participia je principiálně pouze stylistický; v některých případech však dochází u spojení se slovesem být k významovému rozdílu a v některých případech je u obou spojení (se slovesem být i mít) adjektivní tvar teritoriálně omezen (viz 6.6.2.2). V mezích své produktivity (srov. k tomu Damborský 1967, MČ 2, Giger 2015) mohou místo participií trpných vystupovat i některá participia minulá činná na -lý: Postupně nakvétají hlavní druhy ovoce, jen nejranější jsou již odkvetlé. Upozornění: v případě, kdy je oheň zažehlý, dvířka topeniště dosahují zvýšené teploty (internet). Kůži měla zčernalou a popraskanou, oči a nos strávily plameny. Byli to minorité a měli mysl zažehlou viděními, jaké měla právě i Klára. Někdy se vyskytuje pouze participium na -lý: (7) Konvička na mléko je prasklá, ale nevadí. (°prasknutá) (ČNK) Někdy si participium trpné a participium minulé činné na -lý konkurují (obě věty ČNK) (8a) Košili měla nasáklou krví. (vyňato z rámce souvětí) (8b) Oblečení měl nasáknuté krví. V korpusu SYN v8 je. přes 900 dokladů spojení být nasáklý a 16 dokladů spojení být nasáknutý, dále např. 6x být rozmáčklý a 11x být rozmáčknutý. Jindy lze participium na -lý pokládat za substandardní a snad také regionálně omezené: V posteli se bála, že si hnu žlučníkem, který údajně mám vyřízlý […]. (L. Vaculík – ČNK) [… ] ten člověk, co jsem ho znal, měl páteř rozštíplou jak banán. 6.6.2.2 Konkurence mezi jmennými a adjektivními tvary participií trpných U všech rezultativ má konkurence mezi jmennými a adjektivními tvary participií trpných stylistické funkce: Jsem zamilován // zamilovaný, Dveře jsou zamčeny // zamčené, Knihu má přečtenu // přečtenou. Jmenné tvary patří do vyššího až vysokého stylu. U objektových rezultativ však tato konkurence má ve spisovném jazyce navíc i sémantickou funkci, odlišuje je totiž od dějového participiálního pasiva, které ve spisovné češtině vystupuje téměř výhradně se jmennými tvary: (9a) Před vloupáním byl zámek poškozen. (dějové pasivum nebo rezultativum) (9b) Před vloupáním byl zámek poškozený. (pouze rezultativum) Srov. násleudjící kontexty: Přestal jsem zcela odpovídat, ticho pouze umocnilo převládající pocit bezúčelnosti a zbytečnosti. Poté jsem byl zamčen a poslouchal jsem, jak se totéž děje s fotografem Tylerem. (Poté jsem byl zamčen = Poté mě zamkli – dějové pasivum) Chtěla jsem si při odchodu dojít na záchod, ale byl zamčen na klíč. (záchod byl zamčen – vyjadřování výsledného stavu, rezultativum) Když jsem doběhl k domku, byl zamčený a tys byla pryč. (domek byl zamčený – vyjadřování výsledného stavu, rezultativum) Tato opozice je důležitá převážně v minulém a budoucím čase, kde si rezultativní a dějově pasivní význam u spojení ‚být + participium trpné dokonavého tranzitivního slovesa‘ volně konkurují. V přítomném čase má toto spojení obvykle rezultativní význam; dějově pasivní význam se však může uplatnit tehdy, když nejde o aktuální přítomný čas: Při každém lékařském vyšetření je pacientovi změřen krevní tlak (srov. kap. 6.2.1). U sloves, která v rezultativu vykazují konkurenci mezi participiem minulým činným na -lý a participiem trpným, může v dějovém pasivu vystupovat pouze participium trpné: „Je symbolické, že pochodeň byla zažehnuta z Věčného ohně u hrobky doktora Martina Luthera Kinga.“ (dějové pasivum; zde nelze užít tvaru *byla zažehlá) V případě participií trpných odvozených od nedokonavých sloves – s výjimkou uvedených spojení je/mám vařeno, pečeno, placeno – vyjadřuje jmenný tvar dějové pasivum, zatímco adjektivní tvar vyjadřuje vlastnost, příslušnost k určitému druhu, nikoliv výsledný stav: Nápoje jsou chlazeny (chladí se, děj) – Nápoje jsou chlazené (vlastnost) (Štícha 1980), srov. Ikony byly malovány v průběhu 12. století (děj) – Ikony měly zvláště ozdobný rám, který byl malovaný nebo byl z kamene a působil reliéfně jako freska (vlastnost). O adjektivních koncovkách v dějovém pasivu v nespisovné češtině viz 6.2.2.5. Specifické postavení mezi jmennými tvary participia trpného má tvar Nsg středního rodu typu zavřeno. (V některých nespisovných varietách vedle zavřeno i zavříno). Tento tvar totiž není – na rozdíl od ostatních jmenných tvarů – omezen na spisovnou češtinu, ale existuje i v nespisovných varietách na většině území Čech (podrobnosti srov. v ČJA 4) a to zejména v subjektových a objektových rezultativech bez subjektu a posesivních rezultativech bez objektu: (10) Venku je zataženo. (11) Dnes je zavřeno? (12) Od října do srpna mají zavřeno. To vede k tomu, že v těchto případech adjektivní tvar typu zatažené, zavřené není na území Čech obvyklý a může být pociťován jako moravský (Štícha 1996, Bachmannová 1997a, b). V korpusu SYN v8 je přes 24 000 výskytů spojení být vyloučeno, že, ale jenom 3 700 výskytů spojení být vyloučené, že; např.: Není vyloučené, že si nebude nic pamatovat. Dále: na 9 200 výskytů spojení být prokázáno, že připadá necelých 500 výskytů spojení být prokázané, že, např. Je prokázané, že hluk zhoršuje celou řadu chorobných stavů. Na téměř 5000 výskytů spojení být rozhodnuto, že připadá jen 20 výskytů spojení být rozhodnuté, že bez subjektu, např. Už je rozhodnuté, že se v Japonsku závod určitě pojede (příklady typu Vedení města je rozhodnuté, že jsou vzhledem k přítomnosti subjektu jiného rázu). Celkově je v tomto korpusu přes 110 000 výskytů spojení ,být + příčestí trpné ve jmenném tvaru středního rodu + žeʻ; odpovídající spojení s adjektivní koncovkou nelze vyhledat cíleně, neboť se dají vyhledat jen spolu se skutečnými adjektivy (být možné/úžasné/báječné, že), takových spojení je v korpusu SYN v8 přes 620 000, ale participia mezi nimi tvoří jen zlomek, nejčastější mezi nimi je uvedené být vyloučené, druhé rovněž uvedené být prokázané, třetí být napsané, že se 370 doklady (být napsáno, že má oproti tomu 3300 dokladů). V aktuálním, ale rozsahově omezeném korpusu SYN2020, který už dovoluje vyhledat i participia trpná s adjektivními koncovkami odděleně od adjektiv, má spojení ,být + příčestí trpné ve jmenném tvaru středního rodu + žeʻ 2500 dokladů, spojení ,být + příčestí trpné ve složeném tvaru středního rodu + žeʻ pouze 160 dokladů. Nespisovný tvar na -íno má v korpusu SYN v8 přes 700 dokladů. Nejčastěji vystupuje zavříno a otevříno (66, resp. 38 dokladů), dále nakoupíno (36 dokladů, mít (mívat) nakoupíno s frazeologickým významem „být opilý“), dále nabančíno, vydivíno, navaříno a napečíno. Většinou jde o silně expresivní více méně ustálená spojení, někdy s tendencí frazeologizace. Tak má např. sloveso vydivit v korpusu SYN v8 24 dokladů, z toho je 20 na mít vydivíno, jeden na mít vydiveno, a kromě těchto dokladů je jen dvakrát infinitiv a jednou minulý čas slovesa vydivit se. Fakt, že toto sloveso je ve SSJČ uvedeno jako reflexivum tantum, poukazuje rovněž na frazeologizaci posesivní rezultativní konstrukce, která se jinak od reflexiv tantum běžně netvoří. 6.6.2.3 Užití v různých kategoriích času a způsobu a v neurčitých slovesných tvarech Rezultativa se spojují principiálně se všemi slovesnými kategoriemi. Užívají se nejen v přítomném a minulém, ale i v čase budoucím: Soldán už bude připravený ke hře. Ten, komu se toho dne podaří obsadit strategické body a vyklizená zařízení, bude mít bitvu o město napůl vyhranou. Užívají se rovněž v kondicionálu: První třetinu jsme měli vyhrát 5:1 a bylo by rozhodnuto. Nikdo si nemyslí, že by měl vyhráno. Relativně vzácný je z pochopitelných důvodů imperativ (přikazují se spíše děje než stavy); najdou se však doklady následujícího typu: Buď připraven na zradu. Buď připravená na všechno. Před svatbou měj oči otevřeny, po svatbě je napůl přivři. Funkcí podobných imperativů je obyčejně výzva postarat se o to, aby něco bylo v nějakém žádoucím výsledném stavu, z čehož často vyplývá, že jde o stylistickou variantu výzvy k odpovídajícímu ději: (13a) Buď připraven na všechno. (13b) Připrav se na všechno. (14a) Mějte připraveno evakuační zavazadlo. (ČNK, zkráceno) (14b) Připravte si evakuační zavazadlo. Někdy je však důležitá pasivní perspektiva: (15a) Nebuďte překvapeni. (15b) Nenechte se překvapit. Může však jít i o zdůraznění trvání nebo opakování výsledného stavu (vše ČNK): (16) Pořád mějte zaostřeno. (17) Vždy mějte nasazeny 3D brýle. (zkráceno) (18) Buďte rozzlobeni dál. (zkráceno) Spojení imperativu slovesa být a bezprostředně následujícího participia trpného (pouze jmenný tvar) má v korpusu SYN v8 přes 7 000 dokladů. Nejčastější spojení je s participiem připraven (přes 1100 dokladů). Následuje spojení s participiem pochválen (Buď pochválen Bůh!), které stojí v jedné řadě s několika jinými frazeologizovanými spojeními typu buď vítán, pozdraven, požehnán, proklet, veleben, blahoslaven, která jsou často imperativy nikoliv 2., nýbrž 3. osoby. Téměř 3 900 výskytů má knižní imperativ 3. os. budiž (viz 2. díl, B, 7.4) I mnoho dalších spojení má specifické stylistické funkce, srov. např. buďte ujištěn, ubezpečen místo ujišťuji/ubezpečuji Vás aj. Jak je vidět, často sémanticky nejde o rezultativa, perspektiva může být pasivní, ale také nemusí (připrav se – buď připraven), spojení s příčestím minulým činným na -lý se prakticky nenajdou, výjimečně Nebuď zamlklý, kde zamlklý může mít podle SSJČ význam ,takový, který se zamlklʻ, a celé spojení tak může být interpretováno jako subjektové rezultativum. V korpusu SYN2020 má spojení imperativu slovesa být a bezprostředně následujícího participia trpného ve jmenném tvaru 300 dokladů, spojení imperativu slovesa být a bezprostředně následujícího participia trpného ve složeném tvaru 74 dokladů. Spojení imperativu slovesa mít a bezprostředně následujícího participia trpného (pouze jmenný tvar) má v korpusu SYN v8 175 dokladů z toho je 49x mít připraven, 22x mít pojištěn, 21x mít nachystán, 8x mít uložen. Ostatní doklady jsou ojedinělé, jsou mezi nimi např. matematické operace typu Mějme dán metrický prostor X, Mějme zadány nějaké funkce x, y, ojediněle se vyskytují bezobjektová spojení typu mějte otevřeno, mějte navařeno. Spojení imperativu slovesa mít, následujícího akuzativu a následujícího participia trpného (pouze jmenný tvar) má 33 dokladů, mezi nimi 8x mít něco připraveno, 5x mít oči otevřeny/upřeny někam, 1x mít loket opřen, 1x nemějte lokty ohnuty do pravého uhlu, dále 9x se opakující stejný doklad měj světnici vytopenu, 2x ojedinělé doklady mějte je pojištěna (data), mějte je rozděleny (peníze), mějte vše zabaleno aj. Je mezi nimi i doklad s porušenou shodou Měj ji uloženo v igelitovém sáčku (baterku), srov. k tomu dále 6.6.2.5. V korpusu SYN2020 jsou jen dva doklady na tvar imperativu slovesa mít, následujícího akuzativu a následujícího participia trpného ve jmenném tvaru a 29 dokladů na tvar imperativu slovesa mít, následujícího akuzativu a následujícího participia trpného ve složeném tvaru. Běžně rezultativa vystupují v infinitivu: (19) Může být zapletený do machinací se zbraněmi. (20) Ohříváme-li olej venku, musíme mít připravenu poklici. Spojení infinitivu slovesa být a bezprostředně následujícího participia trpného (pouze jmenný tvar) má v korpusu SYN v8 přes 800 000 výskytů. Jsou zde ale samozřejmě jak pasiva, tak objektová a subjektová rezultativa, ale i adjektivovaná participia. Spojení infinitivu slovesa mít a bezprostředně následujícího participia trpného (pouze jmenný tvar) má 19 000 výskytů, spojení infinitivu slovesa, nominální formy v akuzativu a přímo následujícího participia trpného (pouze jmenný tvar) má 2 000 výskytů. V korpusu SYN2020 je necelých 3400 dokladů na infinitiv slovesa být a bezprostředně následujícího participia trpného ve složeném tvaru, dále 34 dokladů na spojení mít v infinitivu + předmět v akuzativu + participium trpné ve jmenném tvaru a necelých 300 dokladů na spojení mít v infinitivu + předmět v akuzativu + participium trpné ve složeném tvaru. Vzácný a velmi knižní je v rezultativu výskyt přechodníku (v souladu s celkovou stylistickou charakteristikou tohoto tvaru, srov. 6.2.2.2): Klienti si mohou zvolit pro uložení svých úspor i menší banky a zvýšit tak svůj úrokový výnos, jsouce přitom pojištěni ve stejném rozsahu jako ve státem kontrolovaných velkobankách. Nemluvila, tvář majíc zahalenu šátečkem. V korpusu SYN v8 je 920 dokladů, v nichž následuje participium ve jmenném tvaru přímo po přechodníku přítomném slovesa být (bez ohledu na dějově pasivní nebo rezultativní význam), a 22 dokladů, v nichž následuje příčestí trpné ve jmenném tvaru přímo po přechodníku přítomném slovesa mít. V korpusu SYN2020 je 61 dokladů na přechodník slovesa být + participium trpné ve jmenném tvaru, ale jenom 3 doklady na přechodník slovesa být + participium trpné ve složeném tvaru, což logicky vyplývá z knižní povahy jak přechodníku, tak i jmenného tvaru participia trpného v rezultativu. Doklady na přechodník slovesa mít + předmět v akuzativu + participium trpné ve jmenném/složeném tvaru jsou zde pouze po jednom. Výjimečný je výskyt rezultativa s příčestím přítomným činným: [...] a výbava mající odslouženu desítku let je spíše pravidlem než výjimkou. 6.6.2.4 Slovosledné vlastnosti posesivních rezultativ Slovosled se u rezultativ principiálně řídí obvyklými zákonitostmi aktuálního členění (k němu srov. MČ 3 a 4. díl této gramatiky). To znamená, že subjekt (pokud je explicitně vyjádřen), objekt, sloveso mít a participium trpné v podstatě mohou po sobě následovat různě podle potřeb aktuálního členění. Z toho také vyplývá, že některé slovosledné modely jsou velmi časté, jiné zcela výjimečné (doklady ČNK): Pořadí: (a) subjekt – mít – participium – objekt: (21) Nikdo nemá zaručen výsledek. (b) subjekt – mít – objekt – participium (22) Zaměstnanci mají výplaty zajištěny do 26. ledna. (zkráceno a upraveno) (c) objekt – mít – participium – subjekt (23) První patro měl pronajato Svaz. (zkráceno) (d) objekt – mít – subjekt – participium (24) Vodu z vodovodu mají kojenci zakázánu dostávat. (zkráceno) (e) objekt – subjekt – participium – mít (25) Elektronický systém burza v současné době připraven nemá. (upraveno) (f) participium – mít – objekt – subjekt (26) Po pěvecké stránce dobře zvládnutu měl svou neméně obtížnou roli otce Germonta Jaroslav Kosec. (g) mít – subjekt – objekt – participium (27) Pokud má žák tabulku vyplněnu, [...] Je patrné, že bychom mohli najít další slovosledné modely nebo že by tyto modely byly v odpovídajícím kontextu – pří odpovídajících potřebách aktuálního členění – alespoň teoreticky možné. Výjimku představují pouze posesivní rezultativa, která se spojují s objekty ve tvaru infinitivní konstrukce a zejména ve tvaru vedlejší věty: Správcové domů měli nařízeno zamknout domy kolem Staroměstského náměstí, [...]. vs. *Správcové domů měli zamknout domy kolem Staroměstského náměstí nařízeno. Moderátoři měli zakázáno loučit se s posluchači [...]. vs. ?Moderátoři měli loučit se s posluchači zakázáno. Učitelé už nemají přikázáno, že například 12. května budou v českém jazyce učit to či ono [...] vs. *Učitelé už nemají, že například 12. května budou v českém jazyce učit to či ono, přikázáno. [...] uklízečka měla nařízeno, aby se ničeho nedotýkala. vs. *Uklízečka měla, aby se ničeho nedotýkala, nařízeno. V těchto případech je volnost slovosledu omezena, spojení slovesa mít s participiem trpným je těsnější a obvykle nebývá rozděleno. 6.6.2.5 Případy porušení kongruence mezi objektem a participiem u posesivních rezultativ Pro posesivní rezultativa platí ve všech varietách češtiny, že se participium shoduje s objektem v akuzativu, pokud takový objekt ve větě je (viz věty (14a), (17) a (20) výše). Chybí-li objekt, má participium tvar středního rodu, ve spisovném jazyce jmenný (viz 6.6.2.2). Ojekty v Gpl závislém na číslovce vyžadují tvar participia v neutru (obě věty ČNK): (28) Každý z nich měl uděláno 7 kop. (29) Brněnská policie má připraveno 26 botiček. (zkráceno) I zde však občas dochází ke shodě participia s objektem v Gpl: (30) Jak včera Ledvinka řekl LN, jeho strana má připravených zhruba patnáct okruhů otázek, o nichž by chtěla diskutovat. (ČNK) Tato kongruencční pravidla bývají v psaných textech nezřídka porušována, a zejména jejich četnost ukazuje, že jde o více než jen náhodné jevy, obyčejné „chyby“. Vzhledem k dominujícímu typu shody s participiem v neutru vyvolávají tento typ shody někdy i jiné kvantifikující výrazy: Totzauer přitom opakovaně potvrdil, že má uloženo zhruba jeden a půl miliardy korun na depozitním účtu u jedné ze zahraničních bank [...]. „Odstupující vedení mělo připraveno tři kroky k ozdravění morálky mužstva.“ „Druhá liga má odehráno přibližně čtvrtinu a my jsme zatím na osmém místě.“ Od kvantifikujících výrazů ve vlastním slova smyslu je jen krok k dalším objektům, které obsahují nějaké kvantitativní údaje: Část letošního vývozu sladu má totiž BMC nasmlouváno ještě za loňské ceny s termínovým dodáním v roce 1995. Přesto má mužstvo za obhájení titulu slíbeno prémii 70 000 korun a navíc týdenní regeneraci v Itálii. Často vystupuje kvantifikující výraz také v subjektu posesivní rezultativní konstrukce, kde je kongruence s tvarem objektu porušena: (31a) Televize Nova včera uvedla, že v záložně má uloženo peníze na 1200 lidí ze severní Moravy. (ČNK, zkráceno) (31b) Televize Nova včera uvedla, že v záložně má uloženy peníze na 1200 lidí ze severní Moravy. Srov. dále: Vzhledem k poměrně krátké době pro nabírání klientů je podle J. Vodičky „rozjezd“ penzijního připojištění velmi dobrý. Povolení k činnosti zatím získalo 28 fondů, dalších 20 má podáno žádost. Někdy jde o neuzuální (nesystémovou) kongruenci příčestí se subjektem místo uzuální (systémové) kongruence s objektem; zde ovšem nelze vyloučit nepozornostní chybu: To [ministerstvo obrany] totiž dalo firmě Omnipol souhlas, aby tanky Alžírsku nabídla, ale transakci nemělo odsouhlaseno vládou. (vhodněji: transakci nemělo odsouhlasenu) Pokud finanční účetnictví by tento rozpor mezi historickou cenou a adekvátní cenou nemělo vyřešeno, musí tuto potřebu ošetřit obchodní zákoník. (vhodněji: rozpor nemělo vyřešen) Mezi Skandinavským pobřežím a Islandem má NATO instalováno řetěz naslouchacích zařízení, který pohyby sovětských ponorek v této oblasti monitoruje. (vhodněji: má instalován řetěz) Vzácněji se vyskytnou případy absolutní nekongruence tvaru participia a objektu v akuzativu bez jakýchkoliv kvantifikujících výrazů: Obecní úřad má naplánováno také úpravu zemních prací posledních tří domů, které byly zplynofikovány. Pozn.: Četné doklady na konstrukce s porušenou shodou uvádí Načeva-Marvanová (2010). 6.6.3 Význam a funkce rezultativ 6.6.3.1 Rozsah a restrikce tvoření I. Subjektová rezultativa Subjektová rezultativa se tvoří způsobem uvedeným v 6.6.2.1. spojením slovesa být s participiem trpným nebo s s participiem minulým činným na -lý od intranzitivních sloves vyjadřujících nějakou změnu, která zanechává následky vyjadřované právě rezultativem (‚slovesa bezděčného děje‘, viz Damborský 1967); jde např. o tato slovesa: oněmět, opuchnout, oslepnout, prosáknout (něčím), zblednout, zčernat, zčervenat, zduřet, zhloupnout, zhubnout, zmrznout, ztuhnout, ztvrdnout, zvadnout (32) To, co je ztvrdlé, je již neměnné a neohebné. (33) V jejím obličeji lze pozorovat změnu: je zhublý, lícní kosti vystupují, oči jsou rozšířené a mají bolestný výraz Ve větách (32) a (33) se mluví o vlastnostech vyplynulých z předcházejících dějů obsažených ve větách To, co ztvrdlo. a Její obličej zhubl. Vzácnější jsou subjektová rezultativa od sloves vyjadřujících změnu polohy jako vypadnout, zapadnout, spadnout nebo např. zánik objektu samovolným procesem: (34) Rybka byla zapadlá až dole na skle. (35) V Králíkách v ul. 5. května hasiči odstraňovali drát elektrického vedení, který byl6spadlý přes cestu. (35) Stavení za ní je ale vyhořelé téměř do základů. Slovesa, od nichž se odvozují subjektová rezultativa, jsou často reflexivní, a to různého typu (srov. 2. díl, oddíl VI.); např. najíst se, odhodlat se, rozkročit se, vyspat se, vyběhat se, zamilovat se, zpotit se; pokazit se, schovat se, rozbít se, učesat se; odpočinout si (36) Je vyspalá, nalíčená a krásná. (stav vyplynulý z předcházejícího děje Vyspala se.) (37) Okna byla tu a tam rozbitá. (stav vyplynulý z předcházejícího děje Okna se tu a tam rozbila; srov. i Podobová 2015). U rezultativ od reflexiv odvozených ze slovesa předmětového (např. rozbít se ← rozbít) nelze subjektové rezultativum bez znalosti kontextu rozeznat od objektového rezultativa: Děj předcházejíjcí rezultativnímu stavu vyjádřenému ve větě (36) může být buď Okna se tu a tam rozbila nebo Okna tu a tam někdo rozbil. Je třeba rozlišovat mezi schopností slovesa tvořit odpovídající particpia a schopností tohoto participia stát v přísudku, tedy tvořit rezultativum: v řadě případů jsou rezultativní spojení neobvyklá nebo se ani ve velkém korpusu nedají doložit (např. od slovesa dojít spojení být došlý, srov. i Štícha 2003). U neobvyklých spojení lze však v dostatečně velkém korpusu většinou jednotlivé doklady najít; např. být přišlý, vytrysklý, vzniklý, zemřelý, zmizelý, někdy jsou stylisticky příznakové, např. hovorové nebo naopak knižní: […] i když byl [Ježíš] ukřižován a boží království nenastalo, nebyl samozvanec, ale byl přišlý od Boha, tj. byl nositelem božího poslání. Hrabětova poezie byla vytrysklá z pocitů mládeže a kašlala na oficiální ideologie. Jak by mohl vědět, že je živý, kdyby nevěděl, že byl zemřelý, než se stal živým? Další z obnovených krásných zvyků, které se ještě nedávno zdály být zmizelé v propadlišti dějin. Pokud k úhradě nedojde a dluh bude vzniklý například kvůli nezaplacení správních poplatků nebo pokut, lze podat ihned návrh na exekuci. Vzhledem k tomu, že nelze automatizovaným hledáním určit ani frekvenci participia minulého činného na -lý, ani frekvenci participia trpného intranzitivních sloves (viz 2. díl, oddíl I. C., 1.4, 1.5), není samozřejmě ani možné se s jistotou cíleně vyjádřit o frekvenci rezultativ tvořených pomocí těchto participií a slovesa být. Nicméně lze poukázat alespoň na některá častější spojení slovesa být s přímo následujícím participiem minulým činným na -lý (doklady s participiem v atributivní pozici typu U vchodu do tunelu je vyhořelá zápalka byly vyloučeny ručně); v korpusu SYN v8 je např. více než 970 dokladů na být zamrzlý, více než 750 dokladů na být prasklý, více než 550 dokladů na být vyschlý, více než 330 dokladů na být vyhořelý (v různých významech), více než 100 dokladů na být spadlý, 90 dokladů na být opuchlý, přes 50 dokladů na být odkvetlý; mezi vzácnějšími je např. 13x být zežloutlý, 9x být oněmělý, 6x být zkrachovalý, 5x být vyběhlý (v různých významech). Rezultativum být zamilován/zamilovaný má ve stejném korpusu přes 6 000 dokladů (z toho 400 se jmenným tvarem příčestí), být rozesmátý přes 150, mezi vzácnějšími jsou např. 10x být roztátý, 6x být uběhaný, 3x být emigrovaný (jednou se jmenným tvarem). Jednou je v predikativní pozici doloženo příčestí minulé činné na -(v)ší v přísudku jsem ztroskotavší, který by mohl být interpretován jako subjektové rezultativum (na rozdíl od lexikalizací jako Jsem přeživší, nebo duch?): Po návratu do Prahy si [F. Peroutka] do deníku napsal: „Vlastně jsem ztroskotavší, z mé práce málo zbylo, každý, kdo napsal jednu knihu, platí více (…).“ Zde je příčestí minulé činné ztroskotavší zřejmě na místě příčestí minulého činného ztroskotalý, které má v daném korpusu 35 dokladů, z nichž sice žádné v predikativní pozici nestojí, nicméně rezultativum Jsem ztroskotalý se zdá možné a dá se na internetu ojediněle i doložit. II. Objektová rezultativa Objektová rezultativa podléhají ze všech tří kategorií rezultativ nejméně restrikcím tvoření a užívání.Tvoří se zásadně od tranzitivních sloves vyjadřujících změnu, která nechává následky vyjadřované právě rezultativem. Jde např. o slovesa s významem vyrobení nebo naopak zničení objektu, popř. zachování či poškození objektu jako: nakreslit, napéci, napsat, popálit, překonat, přerušit, připravit, rozebrat, spáchat, učinit, udělat, uchránit, vybudovat, vymalovat, vymyslet, vypálit, vypočítat, vystavět, vyšívat, zachránit, zajistit, zavést, zhasit, zničit, ztratit aj. Vybraná rezultativa ve vybraných kontextech: Na obrázcích jsou nakreslené situace z běžného života [...]. Rusko obnovilo oficiální styky se Severoatlantickou aliancí. Ty byly přerušené na čtyři měsíce kvůli válce o Kosovo [...]. Domek je zachráněný a jeho obyvatelé se brzy budou moci vrátit [...]. Další významnou skupinou sloves tvořících objektová rezultativa jsou slovesa s významem pohybu a umístnění předmětu (popř. člověka), jako: dovézt, nacpat, naházet, narovnat, obklopit, odložit, podložit, poházet, pohodit, pochovat (ve smyslu pohřbít), položit, postavit, propojit, přeházet, přibít, přilepit, rozložit, roztrousit, schovat, sepnout, složit, spustit, srovnat, uchystat, uložit, urovnat, vložit, vsadit, vtáhnout, vylít, vytrhat, vyřadit, vyříznout, vysadit, vyvěsit, vystavit, zalít, zašít: Vybraná rezultativa ve vybraných kontextech: Pro velkou část našich obyvatel platí, že to, co je dovezeno, musí být zákonitě lepší. Matka později odešla do Rakouska a odtud do Ameriky, kde je i pochovaná. Na výloze je přilepená vyhláška. V řadě případů se pomocí objektových rezultativ vyjadřují výsledky různých činnosti směřovaných vůči tělu a psychice člověka. Jde o slovesa jako nakazit, naladit, obrátit, odpustit, otřást, ovázat, potlouci, přelámat, poučit, připoutat, rozhněvat, upoutat, urazit, utišit, zamořit, zaskočit, zděsit, zmást, znetvořit: Vybraná rezultativa ve vybraných kontextech: Veronica byla tváří obrácena k širokému zrcadlu nad krbem. Virem HIV je podle WHO nakaženo nejméně 10–12 milionů osob. Policie uvedla, že nahé tělo muže ve věku 17 až 25 let bylo ovázané lanem. Rezultativy se také vyjadřují výsledky různých sociálních aktů, označovaných slovesy jako: chytit, koupit, odsoudit, odvést, opustit, podřídit, prohrát, popřát, porazit, propustit, předurčit, předvolat, spasit, určit, usoudit, vydat, vyhnat, vyhrát, zajmout, zaměstnat, zaplatit, zatratit, zotročit, zvolit: Vybraná rezultativa ve vybraných kontextech: Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen ke stejnému trestu! Tento úřad je podřízený okresnímu úřadu v Mostě. Dokud zákazníka dobře neznáme, expedujeme jen co je zaplaceno. Senátoři jsou zvoleni, do konce roku by měli poprvé usednout do senátorských křesel ve Valdštejnském paláci. Typicky se objektová rezultativa tvoří také od řady sloves vyjadřujících různé komunikačníní akty jako např. dohodnout, doložit, dovolit, informovat, povolit, prokázat, předepsat, přikázat, rozhodnout, rozřešit, umluvit, vypsat, vyřešit, zakázat: Vybraná rezultativa ve vybraných kontextech: Ostatně, je to dohodnuto, já se nevykrucuju, já mám čistý štít. V Norsku je povoleno volné táboření. Pro všechny železobetonové konstrukce je předepsán beton B 20 a ocel 10425. Ta druhá věc je už vyřešená, slyšel jsem. Často se objektová rezultativa vztahují na pouhé pokračování nebo ukončení děje, např. pomocí sloves dokonat, dokončit, dopít, odbýt, prodloužit, ukončit, sečíst, vypořádat, vyřídit. Srov.: Věž je dokončena, schodiště čeká na opravu a v zámeckém parku je zapotřebí porazit ztrouchnivělý strom. Zanechala jen na záznamníku své jméno a číslo s žádostí o zavolání, jakmile to bude možné. Tím byl úkol prozatím vyřízen. Slovesa s momentáním významem (bodnout, hodit, kopnout, píchnout, štípnout atd.) netvoří objektová rezultativa tak důsledně; někdy potřebují specifické kontexty (např. důraz na místo, kde se předmět nachází) nebo je tvoří ve zvláštním významu. Někdy mají také nízkou frekvenci: Sanitka ho přivezla s tím, že má nějaké tržné rány na hlavě, a že je bodnutý do hrudníku. Obálka ležela na podlaze u její židle a dopis sám byl schumlaný a hozený do krbu. „Měl jsem projekt částečně podle své představy, který jsem dával firmám. A s každou absolvoval zhruba tři schůzky – s jedenácti firmami! A to pořád ještě nebylo kopnuto! Na palici…“ Já Bobbyho už dlouho neviděl, naposled když jsem letěl z Prahy do Newarku a nechal si auto na letišti. Bylo píchnuté, tak jsem zavolal servis, a najednou ho vidím, jak jde okolo. Mluvíme o finančních problémech a o dělení majetku. Jak to ale jde dohromady s etikou myslivosti a jejím posláním? Ano, tady si myslím, že je udeřen hřebíček na hlavičku. „[…] Utěšuju se tím, že obě žebra jsou štípnutá u chrupavky, kde se to prý rychleji hojí, " uvedl Švarc. Objektové rezultativum se však často tvoří od sloves s momentáním významem zabití, patrně kvůli závažnosti výsledného stavu (u slovesa zabít: je zabitý však není příliš běžné): [...] pane Hanák, pojďte se podívat, paní Turková je zabitá! (K. Čapek – ČNK) Kdybych jí tak moh říct, že padl. Že je po něm. Že je mrtvý a zabitý a zastřelený a oddělaný, ale nemohl jsem, [...] (J. Škvorecký, Zbabělci - ČNK) K ambivalentnímu tvoření dramatických osob, které je v Charmsově hře realizováno tak, že Jelizavetin muž je jak zavražděný a mrtvý, tak i živý a slouží své vražedkyni [...] Objektová rezultativa tvoří i momentání slovesa s významem zničení předmětů (rozmáčknout, rozšlápnout): Protože obrázek už zanikl – byl rozšlápnutý a úplně zničený. Objektová rezultativa tvoří i řada tranzitivních sloves pohybu, kde výsledný stav spočívá buď v přítomnosti na nějakém místě nebo v původu odněkud (srov. Štícha 1980): Všechny suroviny pro vaření jídel jsou přivezené z Čech, včetně chleba. Kolem zdi jsou narovnány pytle plné malých dřívek. Všechny jsou přinesené z lesů kolem Tasova. Archeologové tu odkryli čtyři vrstvy hrobů, část už je odvezená. Vzhledem k rozsáhlé tvarové homonymii s dějovým pasivem a vzhledem ke značkování participia trpného s adjektivní koncovkou ve většině dílčích korpusů ČNK jako adjektiva nelze frekvenci objektových rezultativ spolehlivě určit. Je však jasné, že jejich frekvence je vysoká. Např. spojení být otevřený bez následujícího substantiva (jde tedy o participium trpné s adjektivní koncovkou, které ve spisovné češtině nemá dějový význam, a nejspíše nestojí v atributivní pozici) má v korpusu SYN v8 přes 40 000 dokladů, spojení být postavený přes 12 000, být zrušený přes 1 700, být položený přes 1 400 atd. III. Posesivní rezultativa I posesivní rezultativa se tvoří zásadně od tranzitivních sloves vyjadřujících změnu, která zanechává následky vyjadřované rezultativem. Skutečnost, že do výsledného stavu předmětu je zapojen další aktant – posesor ve velmi širokém chápání –, je ovšem oproti objektovým rezultativům omezuje, tvoří se pouze tam, kde je výsledný stav předmětu pro posesora nějak dále relevantní. Typickou a často se vyskytující skupinou posesivních rezultativ jsou ta, která vyjadřují stav části těla nebo oblečení v souvislosti s posesorem: Jeho nejlepší hráč Marc Rosset má poraněné pravé zápěstí. Uniformu měl bezvadně vyžehlenou. Klobouk však měl nasazený špatně, stejně jako náš schönbornský. Naběhlá noha zatím nesplaskla a jedno pravé žebro měl zlomené. Přenosem relace celek – část, na níž se zakládají tato posesivní rezultativa, na neživotné objekty mohou vzniknout jinak vzácná posesivní rezultativa s neživotným nositelem stavu: (38) Fasády měly oprýskané, okna vytlučená, často chyběl i celý okenní rám. (ČNK) Další důležitou skupinou sloves tvořící posesivní rezultativa jsou opět slovesa s významem vyrobení či zničení (poškozování nebo zachování) předmětů: Napsal dopis a byl rád, že ho má napsaný. Supermarket SANDRA má postavené krásné parkoviště pro motorová vozidla. Soustavu stavových rovnic upravíme na tvar, pro který máme udělán program pro počítač. Máte již vytvořenou stálou síť provizních prodejců? Máme zachován rukopis původního znění a můžeme je tedy porovnat. Často posesivní rezultativa popisují umístění předmětu (popř. i živého objektu) v prostoru: Na zábradlí mám položenou černou starou kabelku. V nákupní tašce měla připravenou starou žehličku. Vyplivla krev do hedvábného kapesníku, v němž měla zabalenou zlatou krabičku. Někde v postranní ulici měl zaparkovánu jinou šedivou tatru hadimršku. Kdyby se to provalilo těsně před nimi, pak by to na jejich výsledek mohlo mít vliv (ověřeno dle Kubiceho) a on mohl mít Topolánka zatlačeného aspoň na chvíli do rohu. V řadě případů posesivní rezultativa vyjadřují změnu stavu, která se snad obecně nejlépe dá uchopit tak, že předmět byl podroben typické úpravě nebo s ním proběhla činnost, pro kterou byl vyroben: Pokud cestující nebude mít jízdenku označenou tímto razítkem, nebude mu sleva pro zpáteční jízdu přiznána. Nestřílel bych. Ani jsem neměl nabito. Máme-li všechno ovoce oloupané, naskládáme je do sklenic. Tři ze čtyř dveří měl dokořán otevřené. Měli rozsvíceno, když spali. Co do počtu sloves ne příliš velkou, ale v úzu vysoce frekventovanou skupinu posesivních rezultativ tvoří slovesa vyjadřující různé sociální akty jako koupit, najmout, našetřit, (za)platit, přidat, prodat, půjčit atd.: Jízdenky z New Yorku do Pittsburghu jsme už měli koupené. Odhadli jsme celoroční zájem o tento model v ČR na šest kusů a již nyní je máme prodané. Pokud u nás absolvent zůstane i po zapracování, má přidáno. Vůz, který měl Helbich půjčený od bratra, někdo vykradl. Každý občan státu se domníval, že má zajištěnu svobodu. Rád se slnil a koupal, měl zaplacenu kabinu v Občanské plovárně. Další, počtem spíše malou, skupinu sloves, která jsou však pro tvoření posesivních rezultativ centrální, představují slovesa vyjadřující různé komunikační akty (částečně splývají s předchozí skupinou tím, že komunikační akt je zároveň sociálním aktem, z něhož vyplývají určité závazky, povinnosti etc.). Jde o slovesa jako dohodnout, domluvit, dovolit, hlásit, nahlásit, nařídit, objednat, ověřit, popsat, potvrdit, slíbit atd.: Vyjmutí provozoven z privatizace mají dohodnuté s ministerstvem. A jenom my máme dovoleno mluvit s vašimi lidmi. Jasné? Televize má třeba nařízeno, že nás nesmí filmovat. Letos jsme neměli nahlášen ani jeden případ. Žádost mají podanou Adamovské strojírny. V Buštěhradě měl od sedláků slíbeno za úhoře maso a sádlo ze zabijaček. Mám už zhruba zformulovánu představu, jak by ODS měla fungovat. Některá tato slovesa mají v korpusu SYN v8 stovky až tisíce dokladů na posesivní rezultativa, např. slíbit téměř 1 900, přislíbit přes 2 000, nařídit víc než 1 000 a zakázat víc než 3 800 (tato čísla se přitom vztahují jen na doklady s participiem trpným ve jmenném tvaru a přímo za slovesem mít, při zohlednění jiných typů, jejichž hledání v korpusu je však složitější, by byly počty výrazně vyšší). U některých sloves z této skupiny je vysoký podíl objektů ve formě infinitivních a vedlejších vět. Nezanedbatelnou skupinu představují některá slovesa vyjadřující mentální činnosti jako nacvičit, nalézt, naučit, odhadnout, promyslet, prostudovat, přečíst, rozmyslet, vybrat, zachytit, zaznamenat, zjistit, zmapovat aj.: Dušovi se zdálo, že má projev nacvičený nazpaměť. Svou roli měl naučenou, ale nervózní byl jako nikdy. Když jsem se vrátil ze školy, měl už všechno promyšlené. Do filozoficko-literárního kontextu řadí Hrabala také vzpomínka historika umění Františka Dvořáka, podle kterého měl Hrabal prostudovaného filozofa Ladislava Klímu jako univerzitní profesor […] Máme zjištěno, že byl v Praze. Průvod šel na Hrad, trasu oni měli zmapovánu podobně jako teď. V mnoha případech se posesivní rezultativa vztahují na začátek nebo konec děje, jsou-li tvořena od sloves jako dokončit, vyčerpat, zahájit, ale patří sem i produktivně tvořená slovesa určitých způsobů slovesného děje, zejména s prefixy do- a od-: Z 95 procent máme dokončenu plynofikaci, ze 60 procent zavedený vodovod. Má dohospodařeno český národ, nemoudře si vedl a teď je konec. Waldemar má dobudováno – nový dům už byl zkolaudován. Je mi 51 let, mám odpracováno 26 let, děti nemám. Mladí dychtiví politici a političky se tlačí na místa politiků, kteří už mají odslouženo. Do této skupiny sloves patří i prefigáty intranzitivních sloves (srov. i Podobová 2015 a zde 6.6.5.4): Aero Vodochody zdaleka nemá dobojováno. Muž přišel o řidičský průkaz a měl docestováno. Dospělí už mají dosmečováno. V devět jsem na svahu a v jedenáct mám odlyžováno. Lze najít i pseudoparticipiální tvary, k nimž patrně neexistuje základní slovesné paradigma: Každému je jasné, že by měl dopremiérováno. Výborný pochází z východních Čech, tehdy už měl odministrováno a blížily se parlamentní volby. Můj čas je příliš drahý na to, abych točila nějaké nesmysly. Už mám odseriálováno! Už jsem měl odstážováno a před atestací, a tak jsem tuto nabídku přijal. Existuje zde tedy patrně do určité míry produktivní struktura ‚mít/být + od-/do- + ‑(ov)áno‘, která není ve vlastním smyslu rezultativní konstrukcí, protože není odvozena od odpovídajícího slovesa, které není doloženo: dosilvestrováno : °dosilvestrovat; od vlastních jmen: dočunkováno : °dočunkovat). Podobná je situace u dalších sloves speciálních způsobů slovesného děje, zejména s prefixy na-, pře- a roz-, která se vztahují na velkou míru („až dosyta“), přemíru, resp. stav po začátku činnosti: Mám takový bolavý rok, nemám naběháno a z toho vyšly některé slabší výkony. Mnoho nacestováno má i Irish Beauty, která spatřila světlo světa v Polsku [...] Tentokrát ne z kazet (těch už jsme v té době měli naposloucháno skoro 230), ale z živého koncertu. Na stadionu u Nisy v sobotu teklo šampaňské a prezident FC Slovan Petr Forman se netajil velkorysými plány: „Máme rozděláno deset nových hráčů, a pokud nový trenér ukáže na deset jiných, bude je mít.“ Hostinský je již očekával, piva měl roztočena a jeho manželka podávala domácí klobásy s hořčicí. V našich kinech je herečka nově k vidění [...] v parodické komedii Mars utočí. Další dva snímky má roztočeny. I když mít v sále sedm skvělých diváků je lepší než tam mít přecpáno tučňákama. Jejich fasády mají rozhodně daleko k případu uvedené švýcarské firmy, které při horečce několika zaměstnanců musí zapínat klimatizaci, aby neměla přetopeno. Ani zde není vždy plné slovesné paradigma ve stejném významu, srov. Má dnes rozlítáno/rozběháno (Je dnes rozlítaný/rozběhaný, ale *Dnes se rozlítal/rozběhal). Patří sem i substandardní tvary na -íno (viz 6.6.2.2.) jako přeautíno, přebuchtíno, přepsíno, která nejsou skutečná participia, protože v úzu chybí odpovídající slovesné paradigma; nevyjadřují tedy rezultativní stav, ale expresivně přemíru něčeho. Uvedené skupiny zachycují základní rozsah tvoření rezultativ, který je ovšem v úzu širší. Na druhé straně se zároveň ukazuje, že pro velkou oblast procesuálních a stavových sloves, zejména nedokonavého vidu, nejsou rezultativa doložena, což mj. ukazuje, že jde o rezultativní konstrukce, nikoliv o perfektum jakožto slovesný čas. Ani frekvenci posesivních rezultativ nelze beze všeho stanovit, jednak kvůli chybějící anotaci příčestí trpného s adjektivními koncovkami a jednak kvůli různým slovosledovým typům (viz 6.6.2.4) – participium nemusí nutně stát po slovese mít, může stát i před ním, objekt může stát před nimi, mezi nimi, po nich atd. Nicméně lze některá fakta konstatovat: mít+zavřen (pouze jmenný tvar přímo po slovese mít) má v korpusu SYN v8 2990 dokladů, mít+nominální forma v akuzativu+zavřen (pouze jmenný tvar) 172 dokladů a mít+nominální forma v akuzativu+zavřený (pouze složený tvar) 520 dokladů, čili dohromady přes 3500 dokladů. Při takovém způsobu hledání má posesivní rezultativum od slovesa napsat přes 2600 dokladů, od slovesa slíbit 2200 dokladů, od slovesa nařídit 1100 dokladů nebo od slovesa udělat přes 150 dokladů. V menším korpusu SYN2020, který dovoluje cílené hledání participií trpných s adjektivními koncovkami, nacházíme 273 dokladů na spojení slovesa mít + předmět v akuzativu + participium trpné ve jmenném tvaru (Psi měli vstup zakázán), ale téměř 3000 dokladů na spojení mít + předmět v akuzativu + participium trpné ve složeném tvaru (Syntetická hnojiva sem mají vstup zakázaný). 6.6.3.2 Funkce V rámci jejich základního významu – vyjádření stavu nutně implikujícího předcházející děj, jehož uskutečněním daný stav nastal – lze u rezultativ rozeznávat dvě funkce: (a) vlastní vyjádření stavu v jeho trvání; (b) aktuální dosažení stavu, které splývá s ukončením předcházejícího děje. V této souvislosti se mluví také o ‚komplexním významu‘ v případech jako Pes je uvázán/-ý, Větev je zlomena/-á a o ‚elementárním rezultativním významu‘ v případech jako Návrh je schválen, Kufry jsou přivezeny (Štícha 1986). Je patrné, že v prvním případě rezultativa vyjadřují určitý stav, i v jeho trvání, zatímco v druhém případě vyjadřují primárně začátek stavu, který se kryje s ukončením děje; tuto druhou funkci lze vidět i v případech typu: (39) Pes je uvázán, můžeme jít dovnitř. (40) „Parket je zapudrován, můžete tančit,“ vyzývá moderátor. (ČNK) Sotva tomu však může být naopak: Např. význam věty Návrh je schválen je pouze „aktuálně-situační“. Podobné rozlišování platí pro všechna rezultativa. Např. posesivní rezultativní větu Mám dveře vylomené lze jednak chápat jako popis určitého stavu („Moje dveře / dveře u mne jsou vylomené“, např. v konverzaci dvou majitelů domu), jednak jako ukončení určitého děje: Dveře už mám vylomený (např. v konverzaci dvou lupičů). Srov. také následující fiktivní konverzace: Máš už uvařenej ten čaj? Mám, ale eště ho nemám nalitej. Kabát si nevezmu, já to mám přeběhnutý ve vteřince. Za hodinu musím mít všechny lidi voběhnutý a pozvánky rozdaný (Hausenblas 1963). Už z těchto vět je patrné, že funkce vyjádřit ukončení předcházejícího děje patří především do hovorových vrstev češtiny. I když lze v takových případech rezultativum nahradit préteritem (Už jsi ten čaj uvařil? Uvařil, ale ještě jsem ho nenalil), rezultativum a préteritum nejsou významově totožné (nehledě na stylistický rozdíl): zatímco préteritum vyjadřuje děj, rezultativum vyjadřuje pouze jeho ukončení, nikoliv samotný děj (jak ho vyjadřují formálně podobná perfekta v románských a germánských jazycích). Rezultativum vyjadřuje pouze začátek výsledného stavu a tím implikuje konec předcházejícího děje a oproti préteritu silněji zdůrazňuje aktuálnost tohoto ukončení. Lze to ilustrovat různými testy: rezultativa nemohou referovat k okamžiku ukončení děje ve větách s časovými údaji: (41a) Čaj už mám uvařený. (41b) *Před pěti minutami mám čaj uvařený. (42a) Uvařil jsem čaj a už ho mám nalitý. (42b) Uvařil jsem čaj *a pak ho mám nalitý. (42c) Mám čaj uvařen *a pak ho mám nalitý. Rezultativum nelze užít, pokud se ve větě vyjadřuje místo, původce nebo okolnosti děje: (43a) *Tu knihu mám koupenou v Brně. (43b) Tu knihu jsem (si) koupil v Brně. (44a) *Ten dopis mám napsán, abych Vás varoval. (44b) Ten dopis jsem napsal, abych vás varoval. (45a) *Ty šaty má ušité moje sestra, ne já. (45b) Ty šaty ušila moje sestra, ne já. (46a) *Film má natočen pod stálou hrozbou zatčení. (46b) Film natočil pod stálou hrozbou zatčení. Ve všech těchto případech je třeba užít préteritum; typy vět, které zde jsou uvedeny jako negramatické, se neužívají a nejsou doloženy. Schopnost vyjádřit aktuální ukončení děje dovoluje rezultativům vystupovat v časových souvětích, v nichž vyjadřují předčasnost. Srov. Když jsem tam přišel, neměli ještě uklizeno, Když jsem tam přišel, neměli ji (zmrzlinu) ještě udělanou (Mathesius 1925). V takových kontextech, které jsou opět charakteristické pro hovorové vrstvy češtiny, nelze rezultativum vždy libovolně nahradit préteritem: (47a) Když jsem včera přišel domů, moje sestra měla už napsané dva dopisy (47b) Když jsem včera přišel domů, moje sestra už napsala dva dopisy. Ve větě (47b) je předčasnost psaní dopisů signalizována pouze adverbiem už; pokud by chybělo, byla by nutná interpretace ve smyslu následnosti dějů. V budoucím čase v některých kontextech nelze nahradit rezultativum jednoduchým futurem ani pomocí časového adverbia: (48a) Až se příští rok vrátíte, už budu mít svůj dům prodaný / ... můj dům už bude prodaný. (48b) Až se příští rok vrátíte, už svůj dům prodám. Zatímco v souvětí (48a) se hovoří o tom, že návrat bude následovat po prodeji domu (poté, co dům bude již prodán), v souvětí (48b) se hovoří o tom, že (očekávaný) prodej domu se (konečně) uskuteční (až) po návratu oslovované osoby. V časových souvětích se vyskytují typicky i slovesa způsobů slovesného děje, které vyjadřují ukončení, časovou hranici s prefixy jako do- nebo od-. Protože rezultativa, zejména posesivní, ve významu aktuálního ukončení děje mají potenciálně hovorový ráz, jejich doklady v psaných textech často pocházejí z literárních děl nebo z citací přímé řeči; vyskytnou se však i v oborové literatuře či publicistice: V roce 2009, když měl Chodorkovskij odsezeno něco přes půl trestu, koupil Vavilov zmiňovaný obří byt na Manhattanu. (hranice děje, začátek rezultativního stavu) Tenkrát mu v noci, když měl dostudováno, dělávala omelety a oba je potom na manželské posteli spolu jedli. (hranice děje, začátek rezultativního stavu) Marek přišel, až když jsem měla snědeno. (dokončení děje, začátek rezultativního stavu) Dáme prádlo do pračky a když máme vypráno, několik párů ponožek se musí obejít bez drahé polovičky. (dokončení děje, začátek rezultativního stavu) Stejný tvar rezultativa může fungovat i pro vyjádření trvání výsledného stavu i pro vyjádření jeho začátku čili dokončení předchozího děje. Srov. z ryze spisovného kontextu: Ale nemohl s tím vyjít na veřejnost, dokud neměl zajištěn souhlas z nejvyšších míst. (dokončení děje, začátek rezultativního stavu) Budějovickým měšťanům to příliš nevadilo, dokud měli zajištěn odbyt vlastního piva (trvání rezultativního stavu) Principy, které jsme zde ukázali převážně na posesivních rezultativech, platí i pro objektová a subjektová rezultativa. Nicméně v případě rezultativ objektových existuje při užívání jmenných tvarů soustavná ambiguita (homonymie) vůči dějovému pasivu, srov. ambiguitu tvaru bude potrestán (děj nebo rezultativní stav) v následující větě: [...] až na jednoho jste všichni nevinní, a až bude viník potrestán, budete sice musit oplakávat odchod svých spolubratři z tohoto světa, nebudete však musit ze sebe smývat vinu před soudem božím. U subjektových rezultativ taková ambiguita není: Chtěl bych se tam dostat, když jsou [kanály] zamrzlé, a projet si je na bruslích tak, jak jsem se jako kluk projížděl po Bystřičce. (trvání rezultativního stavu) Vyžaduje propustný substrát chudý na živiny, nárazovou zálivku v době, když už je substrát vyschlý, přezimování v relativním chladnu kolem 10 o C a téměř na sucho, [...]. (dokončení procesu, začátek rezultativního stavu) […] duste asi 45 minut, pak vše propasírujte a znovu vařte, až bude hmota zahoustlá [...]. (dokončení procesu, začátek rezultativního stavu) Způsob vyjadřování relativního času pomocí rezultativních konstrukcí představují samozřejmě i uvedené přechodníky od rezultativ (srov. také 6.6.2.3.). Tyto případy jsou v dnešní češtině vzácné: Odsedl jsem poněkud a opřel se zády o skálu. Nohy maje spuštěny volně nad propastí, přivřel jsem oči a zasnil se. (trvání rezultativního stavu) A podobně to dělají dnes mnozí naši léčitelé: majíce zakázáno brát honorář, nechají si něco strčit od toho, kdo má víc než dost. (trvání rezultativního stavu) Je vidět, že zde důraz leží na výsledném stavu, nikoliv na (předcházejícím) ději. Ze staršího textu však lze uvést doklad s významem právě dokonaného děje: Otázka tato [otázka Podkarpatské Rusi] nebude z naší strany učiněna předmětem žádných diskusí nebo intervencí s jinými mocnostmi a na eventuelní konferenci mírovou chceme přijít, majíce ji již zcela v plném přátelství s Vámi vyřešenu (dopis E. Beneše J. V. Stalinovi). (dokončení děje, začátek rezultativního stavu) Funkci vyjadřovat předčasnost může mít i infinitiv rezultativní konstrukce (čeština zásadně předčasné infinitivy nemá): „Mohli jsme už mít všechno vyřešeno, kdyby se do toho nepřipletl“ (do jistého okamžiku se mohlo všechno vyřešit) Auto čekali k polednímu a do té doby měli mít všechno připraveno, veškeré domácí zařízení (do jisté doby mělo se všechno připravit) Budou mít všechno připraveno do první společné pracovní schůzky. (do jistého okamžiku se všechno pro někoho připraví) Jsou i zde samozřejmě případy, kde v popředí stojí trvání stavu: Je užitečné mít nádrže postaveny jednotně a vybaveny pokud možno univerzálně [...] Prosperující podnik by měl mít rizika rozložena do vzájemně se doplňujících komodit a činností a odbyt mezi několik nepropojených odběratel. 6.6.4 Spojování rezultativ s některými adverbii a adverbiálii 6.6.4.1 Určení místa Ambiguita mezi pasivní a rezultativní interpretací spojení ‚být + dokonavé n-/t-ové participium tranzitivního slovesa‘ je někdy zrušena užitím různých lokalizací, lokalizace dějové (dynamické) v případě pasiva a lokalizace stavové (statické) v případě rezultativa. Např. (věty (48 přejaty z MČ): (49a) Dopis byl položen na stůl. (lokalizace dějová, dynamická) (49b) Dopis byl položen/-ý na stole (lokalizace stavová, statická) Doklady stavové lokalizace: Teprve včera to našel, když Manyové vyváželi hnojiště. Bylo to pohozeno v žumpě. (K. Čapek, Hordubal – ČNK)) Vždyť já vím, máš to napsaný v pase, že můžeš jet. (Ivan Klíma - ČNK) Ani sloveso pohodit ani sloveso napsat nemá ve svém základním valenčním rámci doplnění pro údaj (statického) místa, mají však doplnění pro (dynamický) směr (SSJČ, Svozilová et al. 1997, Lopatková et al. 2008). Lokalizační doplnění vyskytující se v objektové rezultativní konstrukci představují transformovaná doplnění směrová (pohodit někam – pohozený někde). Avšak zdaleka ne všechna dynamická (směrová) doplnění se při odvozování rezultativní konstrukce transformují na statická (lokalizační). Slovesa vyjadřující pouze orientovanost, nikoliv reálný pohyb v prostoru, si doplnění vyjadřující směr zachovávají i v rezultativu (obě věty ČNK): (50) Popojde ke Staříkovi, který je obrácen k akváriu. (51) Ale Hofbauer neříká nic. Jeho pohled je upřen k hlavnímu oltáři. (zkráceno) U některých sloves s údajem směru v dějové konstrukci jsou varianty s dynamickou a statickou lokalizací v rezultativu rovnocenné nebo se spojují s různými dílčími významy: Dosavadním členům stačí k prodloužení členství na příští rok pouze zaplatit 480 Kč složenkou, kterou mají vloženu v tomto čísle. [...] kosmická loď-robot se podle nějakých kritérií, které (sic!) má vložena někde v programu, rozhodne, že ta koule je zajímavá. [...] a téměř patnáct procent měl fond vložen do podniku Nápojová technika. U jiných sloves jsou v dějové konstrukci obě možnosti (rozložit, schovat, umístit něco někam / někde), v rezultativní konstrukci pak stojí statická lokalizace: [...] na desce bytelného stolu má rozloženy listy své studie [...] Od rána usrkávala víno z Jižní Moravy, které měl hajný schováno ve sklepě. Děkujeme i řadě menších podniků, které mají umístěny reklamy na našem stadiónu. Někdy si konkurují oba typy lokalizace i tam, kde jde o konkrétní pohyb v prostoru (obě věty ČNK, zkráceno): (52a) Už zase mám sekyrku zaseknutou do špalku kousek ode dveří. (52b) Jedna navrátilkyně v lokalitě Arapuša zjistila, že má minu zaseklou v střešním trámu. (53a) „Podle směrnice může mít policista v takových případech zasunutý náboj do nábojové komory, ale musí mít zajištěnou pistoli.“ (53b) Teprve po případu v Jindřichově Hradci vydal Kolář nařízení, kterým policistům ve službě zakázal mít v komoře náboj stále zasunutý. Kromě samotných sloves a jejich významů je zde ovšem patrně celá řada faktorů, které hrají svou roli, a to i v dějové konstrukci, nejen v rezultativu, např. vnímání prostoru, do nějž se něco umístí, jeho velkost, typ kontaktu mezi ním a objektem (zasadit do květináče vs. zasadit v zahradě), slovosled a s ním aktuální členění (Kancelář hejtmana umístili do čtvrtého patra vs. Vojáci dům evakuovali, v horním patře pětipatrové budovy poté umístili výbušniny a vzápětí je odpálili), nebo rozvinutost příslovečného určení místa různými přívlastky (Podobová 2013). Některá adverbia a adverbiália jsou co do interpretace jako dynamické nebo statické lokalizátory ambiguální, takže diskutovaná otázka při jejich používání v rezultativu nevznikne: kolem něčeho (cesta kolem světa, skutečnost kolem nás), přes něco (jít přes most, mít kabát přes ruku), tam (jít tam, být tam). Některá adverbia a adverbiália jsou co do interpretace jako dynamické nebo statické lokalizátory ambiguální, takže diskutovaná otázka při jejich používání v rezultativu nevznikne: kolem něčeho (cesta kolem světa, skutečnost kolem nás), přes něco (jít přes most, mít kabát přes ruku), tam (jít tam, být tam). Ve všech těchto případech jde o lokalizaci, která souvisí se sémantikou slovesa vyjadřujícího pohyb, umístění v prostoru. Jiným případem je fakultativní určení místa, které se může spojovat v podstatě s jakýmkoliv slovesem, např. Tuto knihu jsem koupil v Brně. Takové určení místa děje nelze užít v rezultativní konstrukci: (54) *Tuto knihu mám koupenou v Brně. Určení místa může být v takové konstrukci užito pouze tehdy, vztahuje-li se k místu, kde existuje výsledný stav: (55) Dohodu má KDU-ČSL uzavřenou v Karviné. Adverbiále v Karviné nepredikuje nic o místě, kde byla dohoda uzavřena (mohlo se to stát někde jinde), ale vyjadřuje místo, pro které dohoda platí, pro které je uzavřená. Zdánlivou výjimku tvoří věty typu (56): (56) Tato kniha je tištěna v Berlíně. (přejato z MČ 3). Zde je patrně důležité, že místo děje se stává pro subjekt objektové rezultativní konstrukce jakousi trvalou vlastností (místo tisku bývá v knize i uvedeno), což zdůrazňuje i nedokonavý vid příčestí (srov. 6.6.2.2). Tento případ lze spojovat s některými speciálními časovými údaji a údaji původce děje, které mají obdobnou funkci v rezultativních konstrukcích (viz 6.6.4.2 a 6.6.5.5). 6.6.4.2 Určení času V rámci časových údajů, které se s rezultativy spojují, má zásadní důležitost rozlišování mezi údaji o trvání stavu a údaji označujícími určitý okamžik na časové ose. Lze očekávat, že rezultativa se budou spojovat primárně s údaji trvání stavu, resp. pokud se spojují s adverbii a adverbiálii vyjadřujícími určitý moment, pak tyto údaje vyjadřují okamžik, v němž výsledný stav (už) existoval, nikoliv okamžik, v němž proběhl předcházející děj. Časové údaje vyjadřující trvání děje se s rezultativy nespojují. Typické případy, v nichž se vyjadřuje trvání výsledného stavu, jsou například následujíc (obě věty ČNK, vyňato z rámce souvětí): (57) Terezka měla sbaleno už od včerejška. (E. Kriseová) (58) Poldovka má v tuto chvíli zaplaceno do konce února. Dále: Výstava potrvá do 5. června 1994 a má otevřeno kromě pondělí od 10.00 do 18.00 hodin. […] a proto s chloubou o vás mluvím u Makedoňanů (a říkám), že Achaja je připravena už od loňska. […] a už spustil drozd, co se na zahrádce u domu přestěhoval z hrušně, která už byla celý měsíc odkvetlá, do růžového dřínu, […] Částicí už a záporem se někdy referuje ke konci výsledného stavu: Jana Kitzbergerová: Nemáme už od učitelů nalinkováno, co máme či nemáme dělat. Jak bylo uvedeno v 6.6.3.2, určitou úlohu ve strukturách s rezultativem hrají časová určení typu za dvě hodiny, která vyjadřují čas do nastání výsledného stavu, tedy vlastně do ukončení odpovídajícího děje, který se v těchto případech ovšem jakoby přeskočí: (59) Za hodinu jsme měli připravenu hromadu klestí. (zkráceno) Srov. dále: [...] a za tolik hodin tesání máte dům promyšlen do všech čepů. Za necelé tři hodiny měli včera odvoleno v jedné z nejtěžších tuzemských věznic, ve Valdicích. [...] jeden den se přivezly moduly na nákladních autech a za 24 hodin byla postavena hrubá stavba. V případě objektových rezultativ typu byl postaven bývá zde ovšem obvykle homonymie s dějovým pasivem (srov. níže). Na rychlé dosažení výsledného stavu poukazují i adverbia jako hned, najednou, náhle: (60) Hned máme smysl výroku vyložen. (ČNK, zkráceno) V této souvislosti lze také opět poukázat na částici již/už, jejíž jeden význam SSJČ opisuje takto: 1. ‚vyjadřuje rychlé, skoro neočekávané nastoupení n. pominutí děje, jeho úplnost, ukončenost, definitivnost; v této době, teď, nyní, hned (v protikladu ke stavu předcházejícímu)‘. Z této parafráze je patrné, proč se již/už často spojuje s rezultativy, dokonce proč některá rezultativa bez této částice (nebo výrazu s podobným významem) jsou jen stěží představitelná: změna situace (začátek či konec děje) a protiklad k předcházející situaci, úplnost, ukončenost, definitivnost, to vše odpovídá velmi dobře sémantice rezultativní konstrukce. Z náhodně vybraných 100 posesivních rezultativ bylo 12 spojených s adverbiem již/už. Nelze ovšem pominout, že částice již/už ve svém zdůrazňujícím významu (‚zdůrazňuje, zesiluje význam slova, ke kterému se vztahuje (často s časovým určením‘ – SSJČ) může zdůraznit i trvání výsledného stavu: Vlastně už od léta mám promyšleno, co komu asi koupím. Pro funkci částice již/už je rozhodující, co se nachází v jeho dosahu (skopusu). To lze vyjádřit přízvukem a slovosledem. Užívání částice již/už, zejména ale její pozice ve větě dovoluje rozlišování dějového pasiva a objektového rezultativa: V šest hodin bylo světlo již rozsvíceno má zpravidla význam stavu, naproti tomu Již v šest hodin bylo světlo rozsvíceno má význam: (a) Již v šest hodin světlo svítilo; (b) Již v v šest hodin světlo rozsvítili. Popsané funkci částice již/už odpovídá užívání částice ještě s negací pro zdůraznění skutečnosti, že výsledný stav ještě neexistuje, resp. že děj k němu vedoucí ještě nenastal (obě věty ČNK): (61) Zdaleka ještě není dobojováno. (ČNK) (62) Pokud dodavatelská firma ještě nemá zřízenu e-mail schránku, může být objednávka přesměrována na objednávkovou službu ABF. (zkráceno) Struktury typu (61), (62) jsou však značně vzácnější než struktury s částicí již/už. S podobnou sémantikou vystupují i některá jiná adverbia: (63) Územní plán Prahy není doposud schválen. (64) „Předpokládá se zpětná platnost i na rok 1995, toto však nemám dosud oficiálně potvrzeno“, řekl P. Trnka. Některá temporální adverbia a adverbiália jsou ohledně vyjadřování trvání stavu nebo děje proběhlého v minulosti ambiguální. Z těch, která s rezultativy vystupují častěji, se to týká především adverbia dávno. Srov. (vše ČNK): (65) Už jsme měli dávno dopito a on pořád mluvil. (= dopili jsme před dlouhou dobou) (66) Své společenské postavení měl dávno skálopevně zajištěno. (= měl je zajištěno již dlouho) (67) Ve středočeském kraji ještě dodneška stojí louky nepokoseny, ačkoli jsou dávno odkvetlé. (zkráceno) Rozhodující otázkou pro sémantiku rezultativa představují temporální údaje vyjadřující bod na časové ose, tedy určitý okamžik. Adverbia a adverbiália referující k časovému bodu v minulosti se nespojují s rezultativy v přítomném čase: (68) *Tuto knihu mám koupenou včera/před měsícem/loni. Pokud se spojují s rezultativem v minulém čase, vztahují se na dobu trvání výsledného stavu, nikoliv na okamžik proběhnutí předcházejícího děje (popř. na čas netrvání výsledného stavu, nikoliv na čas neproběhnutí předcházejícího děje): (69) Tehdy jsem měl pronajatu restauraci Staročeská rychta. (ČNK) (70) Příští pátek budu mít vše nastudováno. Věta (69) říká něco pouze o době, v níž nájemní vztah už trval, nikoliv o okamžiku, kdy byl uzavřen, věta (70) neříká nic o tom, kdy studování bude probíhat. Srov. dále: „Mělo se začínat v 11 hodin a ještě ve 14 neměli pražští dezorganizátoři připraveno vše potřebné.“ Každý den přes poledne, od 11 do 12 hodin, budeme mít připraveno speciální menu o třech chodech. V lednu 1943 měli spojenci již zabezpečeno Středomoří. „Proto musí rodiče jednat rychle. Ti pečliví mají místa zamluvena už v lednu.“ „Skutečně jsme již na konci května měli mít zpracována všechna data pocházející z naší dotazníkové akce.“ „Parlamentní volby se měly konat v červnu a ministr chtěl mít tento úkol splněn před nimi“, řekl generálmajor vzdušných sil Belgie. V sedmnáct hodin je už otevřeno jen málokde. […] dobou kosení, kterou jsme navrhli posunout na červenec, kdy budou rostliny odkvetlé a semena dozrálá. Typická jsou také adverbia jako dopředu, předem, předtím, která referují k ukončení děje, resp. začátku výsledného stavu před určitým časovým referenčním bodem, srov.: Jistě už dříve na to pomýšlel, měl snad už dopředu promyšleny problémy nového slovanského písma, [...] [...] návštěvník mluvil (dlouho a slavnostně) a bylo znát, že má řeč předem připravenu. „Ředitel nadace Adra Rudolf Reitz, který kamión řídí, měl již předtím naloženo z Klatov 600 kilogramů mouky“, uvedla Rusová. Ženy nejsou dopředu určeny do domácnosti a k dětem […]. Existují tu však některé výjimky. Protože u objektových rezultativ se jmenným tvarem příčestí platí důsledná ambiguita s dějovým pasivem (srov. 6.6.2.2), časové údaje vztahující se na okamžik v minulosti proto mohou ve spojení s těmito konstrukcemi referovat jak k okamžiku děje (pasivum), tak k okamžiku trvání výsledného stavu (rezultativum) (vše ČNK): (71) Tehdy byl zbořen Babylon. (zkráceno) (72) Tehdy též bylo vyvinuto kyvadlo. (zkráceno) (73) Tehdy byly položeny základy toho, čemu dnes říkáme moderní česká kuchyně. Adverbium tehdy se tu může principiálně vztahovat buď na dobu uskutečnění děje, anebo na dobu, kdy děj už proběhl a trval výsledný stav; ve větách (71) až (73) je však vzhledem k jejich obsahu pravděpodobnější význam dějového pasiva. Jsou však i případy, v nichž se rezultativum v přítomném čase spojuje s časovým údajem vztahujícím se k uskutečnění děje, nikoliv k době trvání výsledného stavu: (74) „Doposud nebylo jednoduché se o tělesně postižené pacienty postarat. Budova oddělení je postavena v 80. letech, kdy se na integraci postižených do společnosti vůbec nemyslelo.“ (75) Angličan Smith má sice letos v hale skočeno 236 cm, ale co vím, tak by tu startovat neměl.“ Ve větě (74) se doba, kdy budova byla postavena, stala určitou její charakteristikou, vlastností; je to budova určitého typu, který neobsahuje prvky pomáhající postiženým. V takovém případě pak časový údaj vztahující se na dobu děje v rezultativní konstrukci lze použít. Je to obdobné údaji místa děje ve větě (55) výše: Ve větě (75) adverbium letos sice odpovídá i času děje (Smith letos skočil 236 cm), ale zároveň tvoří i časový rámec (sportovní sezónu), během něhož výsledný stav trvá, a v této funkci v rezultativní konstrukci vystupuje. Jiné typy časových údajů vztahujících se na čas děje ve spojení s rezultativy nemáme doloženy. Skutečně odchylný a ze systémově-funkčního hlediska chybný je však následující doklad z „Osudů dobrého vojáka Švejka“ Jaroslava Haška, v němž feldkurát Katz uvažuje o tom, odkud získat kalich: „Tak dostaneme sportovní pohár od nadporučíka Witingra od 75. pluku. [...] Mám to s ním včera již vyjednáno.“ Zde se evidentně spojuje rezultativum v přítomném čase s časovým údajem vztahujícím se na čas minulého děje; věta tedy odpovídá větě Již včera jsem to s ním vyjednal. Je to však doklad zcela ojedinělý, související patrně spíše s individualitou Haškova stylu než s fungováním posesivních rezultativ v dnešní češtině; může tu jít i o vliv němčiny. 6.6.5 Funkce rezultativ v rámci syntaktických paradigmat 6.6.5.1 Rezultativa jako prostředek deagentizace Rezultativa jsou deagentní strukturou. Liší se od aktivních dějových tvarů jinými poměry diateze. V případě objektových rezultativ podmět systémově odpovídá patientu, tj. objektu děje, stejně jako v dějovém pasivu. Objektová rezultativa bývají proto také označována jako „stavové pasivum“. Ale ani u posesivních rezultativ mnohdy diateze neodpovídá poměrům ve větách s aktivní formou slovesnou: věta (3a) Máme udělán program pro počítač. může být výsledkem předcházejícího děje vyjádřeného větou (3b), nebo větou (3c): (3b) Udělali jsme (si) program pro počítač. (3c) Někdo nám udělal program pro počítač. Proto se rezultativa v mluvnicích češtiny tradičně uvádějí mezi prostředky hierarchizace propozice (srov. Havránek 1937; Štícha 1984; MČ 2, 3; Grepl – Karlík 1998). K diatezi nepatří jen různé uspořádání sémantických aktantů (subjekt děje, tedy agens, patiens, příjemce atd.) na syntaktické rovině (tedy jako podmět, objekt, druhý objekt atd.), ale i vynechání některých aktantů, a to nejen původce děje (aktivní děj Petr otevřel okno – pasivní děj Okno bylo otevřeno Petrem – rezultativum Okno je otevřené), ale i patientu (Vyprodali všechny vstupenky – Mají vyprodáno). 6.6.5.2 Sémantické úlohy subjektu posesivní rezultativní konstrukce v předcházejícím ději Posesivní rezultativum se někdy označuje za „neutrální“ co do diateze, protože podmět ve větě s ním může být v předcházejícím ději aktivní subjekt nebo pasivní příjemce (obě věty Mathesius 1925): (76a) Máte už žádost podanou, paní? (podmět je aktivní subjekt děje) (76b) Máte už žádost vyřízenou, paní? (podmět je je “pasivní” adresát děje) Věta (77) (77) Pracovnu už mám uklizenu. odpovídá různým dějovým poměrům, vyjadřovaným větami (77a) až (77d) (Hausenblas 1963): (77a) Pracovnu jsem už uklidil. (77b) Pracovnu už mi uklidili. (77c) Pracovnu už jsem uklidila. (řekne uklízečka o mé pracovně) (77d) Pracovna už mi byla uklizena. Větu (77) lze parafrázovat i v rámci rezultativa jako: (77e) Moje pracovna už je uklizena. Je tedy vidět, že subjekt posesivní rezultativní konstrukce může odpovídat různým sémantickým aktantům předcházejícího děje. Sám je do výsledného stavu zapojen různým způsobem, někdy jako vlastník, ale někdy také pouze jako zainteresovaná osoba (která v některých případech v předcházejícím ději těžko vůbec najde místo, jak ukážeme níže). Subjekt děje lze někdy v posesivní rezultativní konstrukci vyjádřit výrazem ‚od + G‘ (vše ČNK): (78) Já jim stále odpovídal, že jsem profesionální fotograf a že to mám povoleno od policie. (vyňato z rámce souvětí) (79) Měla to nakázáno od doktora. (80) Máme to přislíbeno od nejvyšších představitelů armády. (vyňato z rámce souvětí) PMČ (529n.) říká, že „agens [je] odsunut z pozice podmětu a na jeho místo se dostává recipient v širokém smyslu. Výsledkem jsou tedy derivované věty podmětové s recipientem v pozici podmětu. Pokud v nich lze vyjádřit agens, zaujímá pozici s formou ‚od + Gen‘. Pozice patientu (objekt v A) se nemění: Obecní úřad přidělil mladým manželům malou garsoniéru Þ Mladí manželé mají (od obecního úřadu) přidělenu malou garsoniéru.“ Výjimečně se místo předložky od s genitivem užije instrumentál: Jinak měla poštu cenzurovánu Uršulou. Poměry však nejsou u všech sloves stejné; mnohé závisí na sémantice konkrétního slovesa. Výraznou skupinu tvořící posesivní rezultativa představují trojvalenční slovesa vyjadřující různé sociální akty, mnohé z nich komunikativní, jako dovolit, doporučit, nakázat, nařídit, povolit, propůjčit, předepsat, přidělit, přikázat, přislíbit, svěřit, slíbit, půjčit, zapůjčit, zakázat. Všechna tato slovesa mají životný (lidský) subjekt a druhý objekt v D, první objekt je obyčejně neživotný a může mít formu A, infinitivního doplnění nebo vedlejší věty. Subjekt posesivní rezultativní konstrukce je totožný s druhým (dativním) objektem předcházejícího děje: (81) Dědeček slíbil vnukovi lyže Þ Vnuk má slíbené lyže. (nikoliv Þ *Dědeček má slíbené lyže.) (82) Rodiče dovolili Janě jít do kina Þ Jana má dovoleno jít do kina (nikoliv Þ *Rodiče mají dovoleno jít do kina.) Právě u těchto sloves je relativně časté udání subjektu předcházejícího děje pomocí předložky od, tedy: (83) Vnuk má od dědečka slíbené lyže. (84) Michaela a Kateřina měly od rodičů dovoleno být venku, dokud se nesetmí. Z více než 300 dokladů struktury mít něco slíbeno/-é v korpusu SYN v8 má 24 agentivní doplnění s předložkou od, ze 229 dokladů na spojení mít něco přislíbeno/-é má toto doplnění 19 dokladů, mít něco půjčeno/-é od někoho má téměř sto výskytů, mít něco potvrzeno/-é od někoho 42, mít něco zakázáno/-é od někoho 47 atd. Objektová rezultativa s dativním doplněním jsou u těchto sloves sice za utčitých podmínek možná, ale velmi vzácná: Funkcí technického ředitele, která je slíbena Václavu Němečkovi, byl zatím pověřen Antonín Kříz. Rusku, ale i africké Zaiře […] je přiděleno více kanálů, nebo i více pozic pro družice na orbitu. Jednoznačné (prézentní) objektové rezultativum k slovesu slíbit s dativním doplněním je v korpusu SYN V8 doloženo jen dvakrát, u slovesa přislíbit čtyřikrát; u slovesa zajistit jsou tři doklady objektového rezultativa s dativním doplněním proti více než 4 700 prézentním dokladům posesivního rezultativa (jen se jmenným tvarem participia). Věty s objektovým rezultativem s dativním doplněním jsou často knižní, srov. […], vzkříšení těla je přislíbeno všem lidem, […] přístup ke spravedlnosti není zajištěn tisícům Romů v ČR. Objektové rezultativum s dativním doplněním může být negramatické: *V pracovně je mi uklizeno, *Pracovna je mi uklizena. U jiných sloves s třetím aktantem jako usnadnit (někomu něco) může aktant reprezentovaný podmětem posesivní rezultativní konstrukce odpovídat agentu nebo objektu předcházejícího děje, pokud je zároveň i beneficientem: (85) Mám to usnadněno. Ü Usnadnil jsem si to. : Bylo mi to usnadněno. Pokud je beneficientem jiná osoba, posesivní rezultativní konstrukce není možná: (86) *Mám to usnadněno Ü Usnadnil jsem to někomu. Sloveso zaplatit se chová jinak. U něj bývá aktant vyjádřený podmětem věty s posesivní rezultativní konstrukcí totožný se subjektem předcházejícího děje, není to však povinné: (87) Domnívala se, že při první úhradě měsíčního poplatku má zaplaceno užívání mobilního telefonu na měsíc. (= zaplatila) (88) „To je jejich problém, vysedávání na lavičce mají moc dobře zaplaceno“, říká manažer Olomouce Jiří Kubíček. (= dostali zaplaceno) Srov. dále: Když jsem mezi jednotlivými chody v té čínské restauraci načrtl obrysy scénáře, můj domácí úkol z pilnosti udělal na Douglase i Zaentze evidentně velký dojem. Tehdy jsem ještě nevěděl, že v Hollywoodu nikdo ani nehne prstem, pokud nemá předem zaplaceno, ale jsem si jist, že nemít tehdy v ruce aspoň ten náčrt, býval bych ten džob nedostal. (= nedostal zaplaceno) Podobně jako sloveso zaplatit se chovají i jiná slovesa, která se spojují s druhým objektem v D, např. schovat, zajistit, zavázat, uklidit; avšak na rozdíl od sloves jako slíbit je zde dativní doplnění většinou volné (nelze sice zaplatit než někomu – podobně jako lze jen něco slíbit někomu, ale lze uklidit nebo schovat něco, aniž by byl přítomen další beneficient). Přitom tento druhý objekt v D nemůže být v posesivní rezultativní konstrukci přítomen, pokud obsahuje subjekt totožný s agentem předcházejícího děje: (89a) Mám zaplaceno. (= zaplatil jsem někomu nebo někdo zaplatil mně) (89b) *Mám mu zaplaceno. Někdy lze tento aktant zavést do posesivní rezultativní konstrukce (k některým výjimkám, srov. 6.6.5.3) jako posesor objektu: (90) Uklízečka má už uklizen Karlův pokoj. K tomuto typu patří velká část sloves vyjadřujících děje vztahující se na části těla nebo oblečení, sloves s významem vyrobení či zničení (poškozování nebo zachování) předmětů a dalších změn (srov. 6.6.3.1 III.), protože zde je často možný odpovídající volný dativ (přišít si něco na kabát, nachystat si něco, sbalit si kufr). Vyskytují se ale i jemné rozdíly: sloveso koupit, které se běžně spojuje s dativem, má ve větě s posesivním rezultativem subjekt totožný s agentem předcházejícího děje: (91) Mám to koupeno. (= Koupil jsem (si) to.) U některých sloves tvořících posesivní rezultativa, např. rozečíst, odsloužit, naběhat se vymyslet, zažádat odpovídá aktant vyjádřený podmětem věty důsledně subjektu předcházejícího děje, protože změna stavu je relevantní především pro něj: Mám pořád rozečteno víc knih najednou […] Mám dost naběháno a fyzická kondice je základ […] […] měla už odslouženo sedm roků. Ve chvilce měl vymyšlenu čertovinu. (překlad: I. B. Singer – ČNK) Kate je Američanka, která má zažádáno o kanadské občanství. Celkově je třeba u jednotlivých sloves tvořících posesivní rezultativa počítat s různými zvláštnostmi. Je však jasné, že uvedená ‚neutrálnost‘ co do diateze u posesivních rezultativ platí pouze principiálně, u různých skupin sloves a u jednotlivých sloves může být situace jiná a totožnost aktantu reprezentovaného podmětem věty posesivní rezultativní konstrukce s agentem nebo beneficientem předcházejícího děje může být jednoznačná. Je ovšem také pravda, že pro různé velké skupiny sloves platí, že obě interpretace jsou možné. Lze také pozorovat, že podmět posesivní rezultativní konstrukce představuje někdy jen osobu zainteresovanou na výsledném stavu, aniž by bylo možné přiřadit jí jednoznačnou roli v předcházejícím ději: Popis situace: Muž jako hlavní postava románu byl na služební cestě v Anglii a po návratu je podezříván manželkou, že cestu jen předstíral a čas strávil s milenkou. Na to hlavní hrdina vytáhne pas, ukazuje ho manželce a prohlásí: (92) „Máš to úředně ověřené, že jsem tam byl celou tu dobu.“ (I. Klíma) Popis situace: Hlavní postava povídky má dva ctitele, mezi nimiž se nedokáže rozhodnout. Když jeden z nich zemře, její přítelkyně a rádkyně řekne: (93) „Tedy máš rozhodnuto!“ (J. Neruda) V obou případech si lze jen těžko představit situaci, v níž by oslovená osoba, která je v rezultativní konstrukci podmětem, nějak figurovala. Manželka totiž nic neověřila, ani nebylo nic ověřeno pro ni; ani hrdinka Nerudovy povídky se pro nic nerozhodla, lze nanejvýš formulovat nějakou spíše interpretační než parafrázující větu jako Osud rozhodl místo tebe či podobně. Oba doklady se vyznačují právě tím, že výsledný stav je „připsán“ účastníkovi situace, který nebyl účastníkem předcházejícího děje, a ten se ho týká jen sekundárně. S tím souvisí i možnost vytvořit posesivní rezultativa odvozená od intranzitivních sloves jako Oči měla zvlhlé. Košili měla nasáklou krví. Toto vše dostatečně ukazuje, že posesivní rezultativa v češtině nelze zaměnit s formálně podobným časem jiných jazyků. Aktant vyjádřený podmětem věty s posesivní rezultativní konstrukcí představuje pouze účastníka, na nějž se vztahuje výsledný stav, a to u různých sloves různě. Proto může být referenčně totožný s různými aktanty předcházejícího děje; někdy však v předcházejícím ději nemá ani místo. 6.6.5.3 Předmětová a okolnostní doplnění posesivních rezultativ Posesivní rezultativa vykazují kromě doplnění akuzativem i některá doplnění jiná. Může to být infinitiv nebo vedlejší věta u sloves typu domluvit, nařídit, slíbit, zakázat, zjistit atd. (viz výše) a často to jsou objekty nebo určení okolnosti (mít namířeno někam) vyjádřené pády předložkovými: Ostatně měli zaplaceno za celý den, tak co. Například: čistě počítačová animace nemá zdaleka vyhráno nad mnohem pracnější manipulací s loutkami či kresbou a malbou. Právě před týdnem konstatoval primátor Jan Koukal, že do konce roku bude mít Praha našetřeno na splacení obligací už pět miliard korun. "Ještě jsme neměli ušetřeno na cestu zpátky, museli nám pomoci moji i Carlosovi rodiče," říká Hanka. Mám namířeno do Lešňuva, kde se ubytoval štáb divize. "Už jdu," řekl K., zastrčil do kapsy slovníček, vzal pod paží album s městskými památnostmi, jež měl uchystáno pro hosta, […]. Taky měly smluveno s portýrem, že eventuální poštu na milostivou bude předávat Adéle, […] Okrajová jsou genitivní doplnění (kromě genitivu množství typu To jsme měli napečeno koláčů!), jež však mají knižní charakter, který příliš neodpovídá povaze posesivních rezultativ: V kapse mám nastříháno srdíček z kladívkové čtvrtky, Alice mi je prošila červenou sámkou […] (J. Gruša – ČNK) Ramena ho musela pálit, jako by tam měl do kloubů nasypáno horkého písku […] Setkáváme se s některými instrumentálovými doplněními v závislosti na významu slovesa: Samice má červenou barvu nahrazenu žlutohnědou, naspodu je šedá s několika bílými tečkami. Dativní doplnění je obvykle vyloučeno (viz 6.6.5.2). Výjimečně se s ním však lze u některých sloves setkat: Svůj program mají jednoznačně přizpůsoben požadavkům mladých. Tento den mají zákonodárci tradičně vyhrazen kontaktu se svými voliči. V bytě má vše podřízeno chovu – po pokoji jsou košíky, v nichž kočky spí, u okna je sloup na šplhání a v plastové přenosné kleci na zvířata chovatelka dokonce zavírá kvůli bezpečí knihy půjčené z knihovny. „[…]. Zajímavé by pro mě bylo mít plátna zpřístupněna návštěvníkům minimálně po dobu pěti let, “ upřesnil Bufka. Ke konci loňského roku měl rozpůjčováno klientům v přepočtu zhruba 26 miliard korun, přibližně šestnáct procent vedl jako problematické). Dativní doplnění může být nevalenční: „Nakonec jsme museli jezevčíka operovat a jeho pán jen řekl, že měl našetřeno manželce na novou kuchyň,“ sdělila majitelka kliniky IRIS) 6.6.5.4 Posesivní rezultativa bez předmětového doplnění Poměrně častá jsou posesivní rezultativa bez objektu. Svědčí to o syntaktickém osamostatnění spojení ‚mít + participium‘, obdobně jako o něm svědčí i výskyt předložkových, infinitivních a větných objektů. Avšak podmínky užívání spojení ‚mít + participium‘ jsou někdy zřejmě jiné než podmínky užívání dějových tvarů odpovídajících sloves bez objektu. Existují slovesa, jichž se neužívá ani v dějových tvarech ani v rezultativu bez doplnění; např. sloveso napsat nebo trojvalenční slovesa typu slíbit, nařídit (nemluvíme zde o aktuálních elipsách typu „A co ten dopis?“ „Už mám napsaný!“, resp. „A co ten dopis?“ „Už jsem napsal!“, které jsou možné snad u všech sloves). Jiná slovesa naopak zřejmě žádná omezení nemají. Např. sloveso zaplatit se užívá velmi často bez předmětového doplnění jak v aktivních tvarech dějových, tak v posesivním rezultativu: Dopil pivo, zaplatil, hospodskému nechal spropitné [...] a šel. Když dopili a zaplatili, měl Bořivoj na účtě i šest bochníků chleba. Já už mám vlastně zaplaceno, řekl Sova. Zájemci, kteří ještě nemají zaplaceno, nechť tak učiní nejpozději do 11. června 1997. Stejně je tomu u slovesa dopít: "Ještě jste nedopila?" Dopil jsem a odešel. Stalo se něco? Máte dopito? řekla. Naproti tomu u slovesa vyprodat je nápadné už to, že z více než 700 dokladů tohoto slovesa v korpusu SYN 2000 tvoří aktivní dějové tvary jen menšinu (114), v korpusu SYN v8 na téměř 55 000 dokladů tohoto slovesa připadá jen 15 800 aktivních dějových tvarů. Tyto aktivní tvary se spojují vždy s akuzativním objektem (pokud nejde o reflexivní deagentiv typu Lístky se vyprodaly). V posesivní rezultativní konstrukci má toto sloveso 37 dokladů (v korpusu SYN v8 přes 2800), z nichž 31 je bez objektu a 6 s objektem (v korpusu SYN v8 jen 144 dokladů obsahuje jiný tvar participia než neutrum, tedy např. Veškerou elektřinu na rok 2012 máme vyprodánu). Drtivá většina dokladů slovesa vyprodat bez objektu (11 900 v korpusu SYN v8) jsou objektová rezultativa (často bez subjektu: je vyprodáno) a pasiva (byly vyprodány za půl hodiny); typická užití posesivního rezultativa bez objektu ukazují následující doklady: "Tábory nabízíme už od poloviny března a máme vyprodáno." V jedné věci měl Kaltmeyer pravdu - stevardce se při roznášení pití obchody jen točily a ani ne za půl hodiny měla vyprodáno. Slovesa, která stojí ve všech tvarech bez předmětového doplnění, lze popsat jako charakteristické sociální činnosti, vztahující se na relačně vymezený kruh objektů, který je implikován (obsažen) významem slovesa jako druh objektů, jichž se daná činnost týká; v některých případech se jedná o slovesa specifických způsobů slovesného děje odvozená od takových sloves. Některá slovesa vystupují v dějových tvarech bez předmětového doplnění pouze tehdy, spojují-li se se zvratným zájmenem si: Zapálil si (cigaretu), Odložil si (svrchník), Nalil si (alkoholický nápoj), Nabral si do bot (vodu), Ukrojil si (kousek potraviny, zprav. masa). (Štícha, 1987) Řada posesivních rezultativních konstrukcí bez objektu patrně vystupuje za stejných sémantických okolností a funkci zvratného si v dějovém tvaru přebírá právě specifická funkce subjektu posesivního rezultativa popsaná výše: Omluvil jsem se, že zůstanu věrný svým fatimkám, a rozžehnul jsem zapalovač na kuřáckém stolečku, který mezi nás přistrčila. Když jsme měli oba zapáleno, pravila: [...] „Tak co s tím budeme dělat?“ zeptala se Jane, když měly všechny nalito a první vlna drbů byla spláchnuta. Podobně reflexivum vybrat si odpovídá posesivnímu rezultativu mít vybráno: "Jsou tady jakési formanské medajlonky, to jsem ještě nejedl," vybral si Vítězslav. "No ne, poularde de Bresse! Už mám vybráno!" Bezpředmětová rezultativa některých jiných sloves se chovají podobně. Patří sem mnohá slovesa vyjadřující (a) práce v domácnosti a hospodářství; (b) činnosti typické pro nějaké povolání nebo pro danou osobu; (c) typickou činnost s objektem; (d) změnu stavu prostoru; (e) fázi děje; (f) pohyby končetin; jde o výrazy tělocvičné terminologie: Ad (a): mít očesáno, osedláno, oseto, poklizeno, posekáno (trávu), prostřeno, přistaveno (další podlaží domu), setřeno, shrabáno (posekanou trávu), upečeno, ustláno, vybíleno, vygruntováno, vypráno, vytřeno, vyžehleno, zaděláno (těsto), zameteno, zaseto, zavařeno (kompoty), zazimováno (květiny), zoráno, zryto; Ad (b): mít prodáno (prodavač na trhu), nazvučeno (zvukař), sestříháno (střihač), naroubováno (sadař); Ad (c): mít zaparkováno (auto), zalíceno (zbraň), našetřeno (peníze), nadojeno (mléko), nasušeno (seno), sbaleno (zavazadlo), natankováno (benzin); Ad (d): mít (někde) nadrobeno, nacákáno, vydýcháno, vyvětráno, nafoukáno, nasněženo, naváto, rozsvíceno, zamčeno, zatopeno, zavlaženo, zhasnuto; Ad (e): mít dopsáno, dostudováno, dotrénováno; načteno, naposloucháno, naběháno; odpracováno, odmakáno, odslouženo; Ad (f): mít upaženo, připaženo, vzpaženo, předpaženo. Konečně existuje řada frazémů, které mají strukturu posesivních rezultativ bez (akuzativního) doplnění: mít vystaráno, mít pro strach uděláno, mít v hlavě vylízáno/ vykradýno/vygumováno, mít spadeno na někoho. 6.6.5.5 Agentivní doplnění u rezultativ Pokud se původce děje stává součástí charakteristiky (vlastnosti) entity vyjádřené podmětem rezultativa, pak jeho vyjádření je dobře možné a má obvykle formu instrumentálu: (94) Publikace je napsána odborníkem na marketingovou strategii a poradenství v oblasti rizik na trzích rozvíjejících se zemí. (internet) (95) Máme k dispozici čtyři dokumenty se známým autorem, dva jsou napsané Petrem a dva Evou. (ČNK) (96) U kamenných řad na Kounově není pochyb o tom, že jsou postavené lidmi. (ČNK, vyňato z rámce souvětí) Kromě objektových rezultativ dovolují – jak bylo popsáno výše – vyjádření původce děje i posesivní rezultativa, jejichž subjekt není referenčně totožný s agentem předcházejícího děje. Subjekt u posesivního rezultativa má zpravidla výraz ‚od + G‘, ve formálních kontextech však může mít i tvar instrumentálu: (97) Slovensko má od MMF schválen úvěr. (ČNK, titulek) (98) Kolik jídel mám hosty objednáno, tolik jich jsem během 10 až 20 minut schopen připravit a vydat. (ČNK Srov. dále: […] policie nenese na incidentu žádnou odpovědnost a má to potvrzeno i od inspekce ministerstva vnitra. Seznam nedostatků, na něž jsme upozorňovali od samého začátku a který máme potvrzen delegátkou i vedoucím kanceláře v Bodrumu, přikládám. Sloveso slíbit v posesivním rezultativu s vyjádřeným agentem má v korpusu SYN 2000 19 dokladů této konstrukce s agentem vyjádřeným předložkou od, zatímco s agentem vyjádřeným instrumentálem pouze jeden: [...] finanční odměny, které měli za své úspěchy slíbeny Českým olympijským výborem. Doplnění v instrumentálu má obvykle význam neživotného prostředku děje: Svíjel se po místnosti, ruce přitisknuté k obličeji, rovnováhu měl porušenu poraněním ucha. Mám zahradu 24 arů a již asi před třiceti lety jsem ji měl zamořenu šárkou. Jestliže se totiž jeho praktická metoda osvědčí, jak má prokázáno svými cviky, nikdy nemůže k poslední věci dojít [...]. 7. Paradigmatika větných struktur Obsah: 7.1 Syntaktické paradigma: definice a obecná charakteristika 7.2 Aktivum a pasivum a struktury příbuzné 7.3 Konkurence základního tvaru slovesa a jeho reflexivní formy 7.4 Konkurence reflexivního intranzitiva a participiálního pasiva se základním tvarem slovesa 7.4.1 Obecná charakteristika 7.4.2 Konkurence struktur s lexikálně vyjádřeným subjektem děje 7.4.2.1 Přísudková slovesa typu poškodit (se) 7.4.2.2 Přísudková slovesa typu uklidnit (se) 7.5 Jiné typy syntaktické paradigmatiky 7.5.1 Přesunutí a „zdvojení“ subjektu děje 7.5.1.1 Obecná charakteristika 7.5.1.2 Trojčlenné paradigma na bázi sloves vonět, čpět a páchnout 7.5.1.3 Dvojčlenné paradigma 7.5.2 Věty s formálním to a subjektem děje v pozici komplementu jako syntaktické konkurenty 7.5.3 Přesouvání komplementů 7.1. Syntaktické paradigma: definice a obecná charakteristika Jestliže morfologické paradigma slova je souborem jeho morfologických tvarů s týmž lexikálním významem (žena, ženy, ženě, ženu atd.; pracovat, pracuji, pracuješ, pracovala jsem, budu pracovat, pracovala bych atd.), pak syntaktické paradigma věty je souborem vět různé syntaktické formy založených na témže slovesném přísudku (např. napustila) a poukazujících k téže dějové situaci. Např.: (1a) Zdena napustila do dřezu ledovou vodu. (ČNK, zkráceno) (1b) Zdena napustila dřez ledovou vodou. (2a) Jakmile napustíte do bazénu vodu, musíte uvést do provozu filtrační zařízení. (2b) Jakmile napustíte bazén vodou, musíte uvést do provozu filtrační zařízení. (ČNK, zkráceno) Věty (a) a (b) však nejsou absolutně synonymní: pouze věty typu (b) implikují, že nádrž byla vodou zcela zaplněna. Viz závěr této kapitoly (podkapitoly 7.5.3). Sloveso napustit jako přísudek věty zakládá v základním aktivním rodu dvojí typ větné struktury: (a) strukturu typu (1a), (2a), v níž je tekutina, která vtéká do nějaké nádrže, označena akuzativem (vodu) a nádrž je pojmenována substantivem v předložkovém pádě ,do + substantivumʻ (do dřezu, do bazénu); (b) strukturu typu (1b), (2b), v níž je tekutina, která vtéká do nějaké nádrže, označena instrumentálem (vodou) a nádrž je pojmenována substantivem v akuzativu (dřez, bazén); Můžeme proto říci, že sloveso napustit/napouštět v aktivním rodu zakládá větné paradigma o dvou strukturách neboli dvoučlenné syntaktické paradigma. Pokud však přísudek napustila, napouští, … pasivizujeme nebo užijeme reflexivní deagentiv, dostaneme další možné větné struktury (vše ČNK): (3) Do vytvořeného bazénu byla napuštěna voda do výšky 3 cm a po třech dnech působení byly cihly změřeny. (4) Bazén byl poté napuštěn vodou a následně byla natažena síť. (5) Do hasičské nádrže se napustila voda a tam jsme chodili plavat. (6) Bazén se napustil čistou vodou a po určité době, když voda začala být špinavá se vypustil. Vezmeme-li v úvahu tvar přísudku, zahrnuje paradigma větných struktur založených na přísudkovém slovesu napustit šest prvků; lze tedy říci, že na bázi slovesného přísudku vyjádřeného lexémem napustit, je založeno šestičlenné syntaktické paradigma: (7a) Do bazénu poté napustili vodu. (7b) Bazén poté napustili vodou. (7c) Do bazénu byla poté napuštěna voda. (7d) Do bazénu se poté napustila voda. (7e) Bazén byl poté napuštěn vodou. (7f) Bazén se poté napustil vodou. Výjimečně je i na bázi základního, činného rodu jednoho slovesa k dispozici několik syntaktických forem, zakládajících vícečetné paradigma (vše ČNK): (8a) V chalupě voněla polévka a možná, že v ní bylo maso. (překlad: I. Babel, Rudá jízda) (8b) Chalupa voněla dřevem a zatuchlostí. (8c) V kuchyni vonělo cukrovím. (8d) Mně se Eva líbí, protože krásně voní po vanilkovém cukru. (K. Poláček, Bylo nás pět) (8e) V keři to voní vlhkostí a ztuchlinou. (K. Čapek, Krakatit, vyňato z rámci delšího souvětí) (8f) V chodbě to vonělo po huse. U vět (8a) až (8f) za „tutéž dějovou situaci“ pokládáme dosti obecně takovou situaci, kdy ,(někde) něco / někdo voní‘. K syntaktickým a významovým rozdílům mezi těmito členy syntaktického paradigmatu viz níže. 7.2 Aktivum a pasivum a struktury příbuzné (O pasivu a jeho funkcích viz podrobně oddíl III., kap. 6.2) Velkou většinu předmětových sloves yžadujících doplnění akuzativním komplementem lze pasivizovat: obvinit : být obviněn. Srov. (obě věty ČNK): (9a) Policisté ho obvinili z loupeže a je stíhán vazebně. (9b) Muž byl policisty obviněn z ublížení na zdraví a domácího násilí. Protiklad aktiva a pasiva tak na bázi téhož slovesného přísudku zakládá dvojčlenné syntaktické paradigma. Za určitých podmínek (k nim viz podrobně oddíl III., kap. 6.4) konkuruje ve větě aktivnímu a pasivnímu přísudku navíc reflexivní deagentiv, takže větné paradigma je trojčlenné (vše ČNK): (10a) Hrnce tehdy vyráběli z porézní hlíny. (10b) Módní kresby byly tehdy vyráběny složitou technikou barevné litografie. (vyňato z rámce souvětí a zkráceno) (10c) V Brně se tehdy vyráběly i obří dieselové motory pro energetiku. Deagentivům typu (c) se někdy dává přednost před participiálním pasívem (typ b). U sloves, která kromě doplnění komplementem v pozici pro akuzativ (tu může zaplňovat také infinitiv nebo vedlejší věta) vyžadují ještě doplnění v dativu vyjadřující adresáta děje (doporučit něco někomu, slíbit něco někomu), lze užít opisných způsobů vyjadřování pasiva; získáváme tak pětičlenné paradigma (podrobně k tomu viz kap. 6.3): (11a) Doporučili nám konzultovat situaci s ošetřujícím lékařem. (11b) Bylo nám doporučeno konzultovat situaci s ošetřujícím lékařem. (11c) Dostali jsme doporučeno konzultovat situaci s ošetřujícím lékařem. (11d) Dostali jsme doporučení konzultovat situaci s ošetřujícím lékařem. (11e) Dostalo se nám doporučení konzultovat situaci s ošetřujícím lékařem. (12a) Podle kuloárních zpráv mu za to slíbili, že bude po volbách premiérem. (12b) Podle kuloárních zpráv mu za to bylo slíbeno, že bude po volbách premiérem. (12c) Podle kuloárních zpráv za to dostal slíbeno, že bude po volbách premiérem. (ČNK) (12d) Podle kuloárních zpráv za to dostal slib, že bude po volbách premiérem. (12e) Podle kuloárních zpráv se mu za to dostalo slibu, že bude po volbách premiérem. 7.3 Konkurence základního tvaru slovesa a jeho reflexivní formy Dvojčlenné paradigma se základní a reflexivní formou slovesnou zakládají slovesa označující: (a) Přírodní nebo fyziologické děje, jejichž provádějícím nebo způsobujícím subjektem je nejčastěji nějaký (pohybující se) živel (voda, vzduch, kouř, mráz, zima), děj (výbuch) nebo materie na něco se navrstvující (prach, listí, svaly); jde např. o slovesa, zaplnit (se), zalévat (se), zasypat (se), zanášet (se), zahalit (se), pokrýt (se), ucpat (se), obalit (se), zbarvit (se), zalít (se), (něčím); dusit (se), vzbudit (se) (něčím); Konkurenci obou forem těchto přísudků ilustrují věty (13) až (18) (vše ČNK): (13a) Puklinu naplnila mořská voda. (13b) Vana se naplnila průzračnou horkou vodou. (14a) Protože hladinu pokryje led, nemohou se ani napít a často umírají hlady i žízní. (14b) Když se vodní plocha pokryje ledem, klesne hladina kyslíku ve vodě. (15a) Mravenec dýchá malými otvůrky na těle. Když je ucpe jemný prach, mravenec uhyne. (15b) Větráky se ucpaly prachem. (vyňato z rámce souvětí) (16a) Musíme počkat ještě několik týdnů, než stromy obalí listí. (zkráceno) (16b) Otepluje se, raší tráva, stromy se obalují listím. (17a) Pak všechno zahalil závoj prudkého lijáku. (17b) Stromy se zahalily závojem květů. (upraveno) (18a) Uprostřed noci ho vzbudil hluk přelétajících letadel. (18b) Oba dva se vzbudili hlukem způsobeným vyrážením oken a dveří. (b) Psychické nebo tělesné procesy, jejichž nositelem je člověk nebo část jeho těla, a podmět nebo komplement přísudku vyjadřuje jejich příčinu nebo prostředek děje např. nadchnout (se), okouzlit (se), pobavit (se), potěšit (se), rozjasnit (se), trápit (se), uklidnit (se), utvrdit (se), znepokojovat (se); zkřivit (se) (něčím). Konkurenci obou forem těchto přísudků ilustrují věty (19) až (22) (vše ČNK): (19a) Mnoho starých lidí trápí samota. (19b) Manželka se trápila samotou. (20a) Bylo paradoxní, že zrovna tato myšlenka ho uklidnila. (20b) Když se dostane do složité životní situace, tak si přehraje svoji "oblíbenou" scénu a tou myšlenkou se uklidní. (21a) Tvář mu rozjasnil úsměv. (21b) Mildredina ústa se rozjasnila úsměvem. (22a) Tvář mu zkřivila grimasa. (22b) Tvář se mu zkřivila bolestí. (c) Komplexní děje, jejichž nositelem je člověk a podmět nebo komplement věty vyjadřuje prostředek děje, např. inspirovat (se), prozradit (se), zahřát (se), zachránit (se), živit (se) (něčím). Konkurenci obou forem těchto přísudků ilustrují věty (23) a (24): (23a) Inspirovala ho převážně klasická hudba. (ČNK) (23b) Inspiroval se převážně klasickou hudbou. (24a) Zachránilo ji logické vysvětlení. (24b) Zachránila se logickým vysvětlením. (ČNK) Podmínkou možnosti konkurence ve větách (21) a strukturách jim příbuzných je ovšem totožnost subjektu vyjádřeného podmětem věty (b) (ona) se subjektem implikovaným instrumentálem (vysvětlením, které ona podala). Obě konkurenční struktury (a) a (b) ve větách (23) a (24) referují k téže dějové situaci a z tohoto hlediska jsou synonymní. Významový rozdíl mezi větami (a) a (b) tu spočívá jen v nuanci výpovědní perspektivy: větami se základní formou slovesnou typu (a) se situace podává z hlediska účinné příčiny (hudba, vysvětlení), kdežto větami s reflexivní formou slovesnou se situace podává z hlediska nějak aktivního subjektu. 7.4 Konkurence základního tvaru, reflexivního intranzitiva a participiálního pasiva (K pojmu reflexivních intranzitiv viz podrobně 2. díl, oddíl VI.) 7.4.1 Obecná charakteristika Za určitých podmínek a u některých sloves se význam reflexivního intranzitiva blíží významu participiálního pasiva. Např. (25a) V té době jsem se vozil v dětském kočárku. (O. Pavel - ČNK, upraveno) (25b) V té době jsem byl vozen/vožen v dětském kočárku. Totožný situační obsah těchto vět lze vyjádřit i základní formou činného rodu, kde 3. os. pl. referuje k obecnému personickému konateli, nikoli k nějaké konkrétní skupině osob, byť ta může být implikována (ve větě (23c)) jsou to např. rodiče): (25c) V té době mne vozili v dětském kočárku. Věta (25a) ovšem není zcela synonymní s větou (25b) ani s větou (25c). Ve větě (25a) totiž dosti zřetelně proniká význam „prospěchovosti“ – dálo se tak v můj prospěch. Podobně je tomu ve větě (26a): (26a) V sanitce jsem se vozil už jako malý kluk. (ČNK) (26b) V sanitce mne vozili už jako malého kluka. (26c) V sanitce jsem byl vozen/vožen už jako malý kluk. Věty (25b) a (26c) jsou ovšem méně vhodné, neboť participium vozen/vožen (na rozdíl např. od participia nošen) je z ne zcela jasných důvodů velmi málo frekventované. Více příbuzná participiálnímu pasivu je reflexivní forma sloves označujících děje, u nichž nemůže jít o to, že subjekt má z tohoto děje nějaký prospěch, nebo má na něm zájem: (27a) Kamila se prostě zraňovala o hrany dvou osudů. (P. Kohout, zkráceno) (27b) Kamila byla zraňována o hrany dvou osudů. Věta s aktivní formou slovesného přísudku je i zde možná: (27c) Kamilu zraňovaly hrany dvou osudů. Avšak i ve větě (27a) lze její reflexivní formu vysvětlit tak, že subjekt děje (Kamila) si zraňování (do jisté míry) způsoboval nějakou svou aktivitou. A ani pasivum ve větě (27b) není příliš vhodné, neboť ani participium zraňován/zraňována není příliš frekventované. Významově nejbližší participiálnímu pasivu jsou reflexivní formy některých sloves označujících samovolné intranzitivní děje, jejichž nositelem je neživý subjekt: (28a) Dvířka těplušek se odšoupla. (B. Pasternak, Doktor Živago; nejde o RD) (28b) Dvířka těplušek byla odšoupnuta. (29a) Při dopravě se může poškodit stavební materiál. (ČNK, upraveno) (29b) Při dopravě může být poškozen stavební materiál. (30a) Zjistilo se, že virus se přenáší spermatem a krví. (ČNK) (30b) Zjistilo se, že virus je přenášen spermatem a krví. Avšak zatímco ve větách (28) může jít o obsahový protiklad samovolného děje (věta (a); od konatele děje je abstrahováno) a děje způsobeného personickým konatelem (věta (b); dvířka někdo odšoupl), ve větách (29) a (30) o takový obsahový protiklad nejde; jejich rozdílný význam spočívá jen v abstraktním protikladu„samovolnosti“ děje a „způsobovanosti“ děje vnějšími vlivy, který se však v podstatě netýká reálné dějové situace. 7.4.2 Konkurence struktur s lexikálně vyjádřeným subjektem děje 7.4.2.1 Přísudková slovesa typu poškodit (se) Některé slovesné přísudky tohoto významového typu zakládají trojčlenné paradigma větných struktur obsahujících subjekt děje, jímž je nějaký přírodní element nebo síla (např. voda, požár, choroba). Výběr jedné z těchto struktur je podmíněn zejména výpovědní perspektivou, aktuálním členěním, abstraktním protikladem „samovolnosti“ nebo „způsobovanosti“ děje a stylem textu, do nějž je věta zapojena. V principu se však všemi třemi těmito konkurenčními strukturami referuje k téže reálné dějové situaci: (31a) Vzniklý požár poškodil věž, klenbu i vybavení chrámu. (31b) Vzniklým požárem se poškodila věž, klenba i vybavení chrámu. (ČNK, upraveno) (31c) Vzniklým požárem byly poškozeny věž, klenba i vybavení chrámu. (32a) Dokonce hrozilo, že zatékající voda poničí cenné fresky z doby Karla IV. (32b) Dokonce hrozilo, že se zatékající vodou poničí cenné fresky z doby Karla IV. (ČNK) (32c) Dokonce hrozilo, že zatékající vodou budou poničeny cenné fresky z doby Karla IV. (33a) Následný požár zničil střechu, dřevěné schodiště, hodinový stroj a zvon. (33b) Následným požárem se zničila střecha, dřevěné schodiště, hodinový stroj a zvon. (33c) Následným požárem byla zničena střecha, dřevěné schodiště, hodinový stroj a zvon. (ČNK) Protože ve hře je tu množství faktorů, ne vždy je vhodné uplatnit kteroukoli z daných tří syntaktických struktur; reflexivní forma slovesa může být někdy méně vhodná než základní tvar slovesa nebo tvar pasivní: (34a) Alzheimerova choroba zničila skvostný mozek a ponechala jen tělo. (ČNK) (34b) Alzheimerovou chorobou byl zničen skvostný mozek a ponecháno bylo jen tělo. (34c) ?Alzheimerovou chorobou se zničil skvostný mozek a ponecháno bylo jen tělo. (35a) Obrovské vlny zničily či poškodily i řadu lodí. (35b) Obrovskými vlnami byla zničena či poškozena i řada lodí. (ČNK) (35c) ?Obrovskými vlnami se zničila či poškodila i řada lodí. Menší vhodnost variant (c) lze vysvětlit tak, že choroba a vlny se pojímají jako aktivní ničící subjekt, což je v rozporu s pojetím „samovolného“ děje. Jindy je vyloučeno participiální pasivum: (36a) Sucho a sluneční záření zničí řadu zárodků chorob a plísní. (36b) Suchem a slunečním zářením se zničí řada zárodků chorob a plísní. (ČNK) (36c) *Suchem a slunečním zářením bude zničena řada zárodků chorob a plísní. V budoucím čase je totiž u participiálního pasiva silně implikováno, co bude někým provedeno. Srov.: „Míra tolerance vypršela. Kdokoli se zúčastní (opozičních) shromáždění, bude zničen“ varoval už předem policejní šéf Ismaíl Ahmadí Moghaddam. Pokud je ve větě instrumentál dějového substantiva (vařením), odvozeného od slovesa označujícího činnost člověka (vařit), význam reflexivní formy může vágně kolísat mezi významem samovolného děje (možný význam věty (37a)), kauzovaného děje (věta (37b)) a děje iniciovaného člověkem (věta (37c)): (37a) Mýtus: Jedy v houbách se zničí vařením. (ČNK) (37b) Mýtus: Jedy v houbách zničí var/vaření. (37c) Mýtus: Jedy v houbách zničíme vařením/varem. 7.4.2.2 Přísudková slovesa typu uklidnit (se) Trojčlenné větné paradigma zakládají i některá slovesa označující psychické procesy či jejich způsobování jako polekat (se), vyděsit (se), uklidnit (se) apod.; úplné trojčlenné paradigma je však vzhledem k omezujícím textotvorným podmínkám zmíněným výše spíše vzácností: (38a) Tím rozhodnutím se uklidnil. (ČNK) (38b) To rozhodnutí ho uklidnilo. (38c) Tím rozhodnutím byl uklidněn. (39a) Prognózou byl uklidněn i polní maršál Erwin Rommel. (ČNK, zkráceno) (39b) Prognóza uklidnila i polního maršála Erwina Rommela. (39c) Prognózou se uklidnil i polní maršál Erwin Rommel. 7.5 Jiné typy syntaktické paradigmatiky 7.5.1 Přesunutí a zdvojení subjektu děje 7.5.1.1 Obecná charakteristika Nevelká skupina sloves umožňuje tvořit věty vypovídající o dějích buď s jedním subjektem v pozici podmětu (věty (40a) a (41a)), nebo se „zdvojeným“ subjektem (věty 40b) a (41b)), přičemž nositel děje je vyjádřen podmětem a přímý způsobovatel děje je přesunut do pozice instrumentálového komplementu. Ve větě s jedním subjektem (věty (40a) a (41a)) je obsažen komplement místa (na tržišti; ve městě), který se ve větě se zdvojeným subjektem (věty (40b) a (41b)) stává podmětem věty reprezentujícím nositele děje (tržiště; město): (40a) Na obrovském tržišti se hemžili lidé z celého světa. (ČNK) (40b) Obrovské tržiště se hemžilo lidmi z celého světa. (41a) Ve městě se hemžili lidé na lovu vánočních dárků. (41b) Město se hemžilo lidmi na lovu vánočních dárků. (ČNK) Významový rozdíl mezi větami (40a) a (41a) a větami (40b) a (41b) je zřejmý: Zatímco ve větách (a) se prezentují lidé jako jediný subjekt děje označovaného slovesem hemžit se, ve větách (b) se hovoří o dvou subjektech téhož děje – jako nositel děje jsou tu prezentovány tržiště a město a vlastní subjekt, původce děje lidé je odsunut do syntaktického pozadí komplementu, a tím i do pozadí sémantického. 7.5.1.2 Trojčlenné paradigma na bázi sloves vonět, čpět a páchnout Tato slovesa běžně umožňují použít dvě různé syntaktické formy komplementové pozice a vzhledem k ní zakládají paradigma trojčlenné (vše ČNK): (42a) V Téryho chatě zatím hučela kamna, vonělo dřevo a grog. (Z. Šmíd, Proč bychom se nepotili) (42b) Podlaha vrzala, pokojík voněl dřevem a plísní. (J. Trefulka) (42c) Ale když přijde bedna celá bílá a voní po syrovém dřevě, tak v ní jistě jsou i obrázky i pohádky a taky plakát. (K. Poláček, Bylo nás pět) Vazba vonět po (něčem), uplatněná ve větě (42c), pak patrně navozuje představu podobnosti cítěné vůně s vůní dřeva, či fakt, že jde o typickou vůni, již vydává dřevo. Stejně se chovají i slovesa čpět a páchnout (vše ČNK): (43a) V místnosti kysele čpělo mýdlo, soda a plenky. (43b) Voda čpí sírou. (43c) Vzduch čpěl po leštěnce na nábytek, rýsovacím papíru a lepicí pastě. (44a) Byty jsou zničené, na chodbách páchne moč a výkaly. (44b) Schodištní šachta jako vždy páchla močí. (44c) Vojsko přišlé z ostatních krajů bylo sluncem osmahlé a špinavé a páchlo po moči. (M. Waltari, Egypťan Sinuhet, vyňato z rámce souvětí) 7.5.1.3 Dvojčlenné paradigma Dvojčlenné paradigma zakládá nerozsáhlá skupina sloves označujících: (a) zvláštní druh pohybu, např. hemžit se (viz věty (40a,b a 41a,b výše), (b) zvuky, např. dunět, znít, rezonovat, (c) světelné či tepelné projevy, např. lesknout se, třpytit se, zářit, planout, sálat; (d) jiné: kvést. Srov. (kromě věty (52b) vše ČNK) (45a) V úzké uličce duní ozvěna kroků, jak ji ve vlhkém vzduchu vracejí vysoké zdi. (45b) Kráter duní ozvěnou hromu. (46a) Výrobní halou zní hudba z filmu E. T. Mimozemšťan. (46b) Český Krumlov v létě zní hudbou. (47a) V hlase mu už zas rezonoval smích. (47b) Chlapík zuřil a kamenný sklep rezonoval ozvěnami jeho hlasu. (48a) Na tváři a na lehce odulém bílém břiše se mu leskl pot. (48b) Čelo se mu lesklo potem. (49a) Pod velkým šedým plnovousem mu zářil úsměv. (49b) „Pojď ke mně,“ říká mi a září úsměvem. (50a) Z jejích očí na něj plál vztek. (50b) Oči mu plály vztekem. (51a) Z otevřených dvířek kotle sálal žár. (51b) Dlažba v ulicích i stěny domů sálaly žárem. (52a) Okolo se pasou krávy, koně a na louce kvetou krokusy. (52b) […] mez žlutě kvetla jestřábníky […] (I. Klíma, Poslední stupeň důvěrnosti) 7.5.2 Věty s formálním to a subjektem děje v pozici komplementu jako syntaktické konkurenty Subjekt některých přírodních dějů vnímaných zrakem, sluchem nebo čichem, označovaných slovesy jako (abecedně) blýskat se, čpít, hemžit se, jiskřit, kypět, páchnout, překypovat, skvět se, sršet, ševelit, šumět, šustit, tepat, vonět, vřít, zašumět, zavánět aj. lze vyjádřit buď podmětem (následující věty (a)), nebo komplementem věty (následující věty (b)); ve větě s komplementem ve tvaru instrumentálu pak ještě bývá přítomna formální částice to, která není podmětem věty a odkazuje k popisovanému prostředí (vše ČNK): (53a) Všude kolem se blýskalo zlato uniforem a drahokamy dam. (53b) Všude se to blýskalo zlatem! (54a) Dostával balíčky ze vzdálených koutů zeměkoule, z nichž čpěla plíseň a tropická džungle. (zkráceno) (54b) Na tomhle práchnivějícím zámku to čpí plísní a houbou. Částice to bývá fakultativní, a sloveso pak zakládá paradigma trojčlenné: (55a) Zatímco na jevišti ještě tepe život, v zákulisí už probíhají vyklízecí práce a stěhování. (55b) V redakci to tepalo životem, byl tam čilý shon, plno lidí a hluku. (55c) V hlavě mi tepalo bolestí. (zkráceno) (56a) Sálem zašuměl smích. (56b) V publiku to zašumělo smíchem. (56c) V lavicích zašumělo zděšením. (Z. Salivarová, Honzlová) 7.5.3 Přesouvání komplementů Některá nemnohá slovesa umožňují zakládat věty, v nichž může stát v pozici akuzativního komplementu název objektu přemísťovaného na nějaké místo nebo v rámci daného místa (např. zboží), anebo toto místo (košík); místo, na nějž či v rámci nějž něco přemísťujeme (naložit), je pak vyjádřeno akuzativem (košík) a přemísťovaný objekt je vyjádřen neakuzativní pádovou formou (zbožím). Chovají se takto např. slovesa napustit (viz věty (1) a (2) v úvodní kap. 7.1), naložit/nakládat, zavézt, nacpat, napěchovat (něco něčím : někam): (57a) Naložte do košíku dobroty a rychle do přírody. (57b) Naložte košík dobrotami a rychle do přírody. (ČNK) (58a) Zboží naložili do košíku a pokusili se projít přes pokladny bez zaplacení. (ČNK) (58b) Košík naložili zbožím a pokusili se projít přes poklady bez zaplacení. (59a) K dovršení všeho zlého Willis zavezl na pozemek štěrk, aby zlepšil přístup k domu. (ČNK) (59b) K dovršení všeho zlého Willis zavezl pozemek štěrkem, aby zlepšil přístup k domu (60a) Stavební firma zavezla na sousední pozemek stavební odpad s bateriemi. (60b) Stavební firma zavezla sousední pozemek stavebním odpadem s bateriemi. (ČNK, zkráceno) (61a) Nejprve si do kapes nacpali zboží za 1 800 korun a utekli z prodejny. (ČNK) (61b) Nejprve si kapsy nacpali zbožím za 1 800 korun a utekli z prodejny. Srov. dále: Před místním řeznictvím parkuje naleštěný Seat Cordoba, romská rodina nakládá do kufru hromadu vepřových kolen. (Týden, 2014) Po cestě zpět na hlavní silnici mě zastavili ještě lidé, kteří nakládali kufr svého automobilu čerstvým hrachem. (L. Zibura, 40 dní pěšky do Jeruzaléma) Takže když Jindřiška stopla taxíka a napěchovala bedny do kufru, zůstaly po nich na chodníku suché a temné obrazce. Když jsem napěchoval jesličky senem, za tři dny byly prázdné. Peníze ze zásuvky si nacpal do kapes a pak ujel autem. Poté si nacpal kapsy čokoládami a zapalovači. (ČNK) Věty typu (a) a věty typu (b) však nejsou zcela synonymní a nelze je vždy libovolně zaměňovat. Lišit se mohou významem, aktuálním členěním i stylem. Pokud jde o větnou sémantiku, věty typu (b) implikují, že zaplněn/zaplňován je celý prostor, kam se něco přemísťuje, zatímco věty typu (a) takový význam nemají, resp. neříká se jimi nic o tom, zda daný prostor přemísťovaným objektem/přemísťovanými objekty je či není zcela zaplněn. Tento významový rozdíl je v závislosti na druhu prostoru a přemísťovaných objektů někdy výraznější, někdy může i zanikat; výrazný je tento rozdíl zejména ve větách (58). 8 Modifikace větných struktur Obsah: 8.1 Definice 8.2 Elipsa 8.2.1 Obecná charakteristika 8.2.2 Strukturní elipsa 8.2.2.1 Definice a obecná charakteristika 8.2.2.2 Elipsa slovesa 8.2.2.3 Elipsa řídícího substantiva 8.2.3 Valenční elipsa 8.2.3.1 Definice a obecná charakteristika 8.2.3.2 Elipsa subjektu 8.2.3.3 Elipsa objektu 8.2.4 Neúplnost syntaktických jednotek 8.2.4.1 Elipsa části slova 8.2.4.2 Elipsa části složeného slovesného tvaru 8.2.4.3 Elipsa části víceslovného větného členu 8.2.5 Hraniční případy elipsy 8.2.5.1 Sémantická elipsa 8.2.5.2 Elipsa a tzv. větný ekvivalent 8.2.5.3 Apoziopeze a jiné neúplné struktury 8.3 Parcelace 8.3.1 Definice a obecná charakteristika 8.3.2 Typy parcelovaných struktur 8.3.2.1 Úplná a neúplná bázová klauze 8.3.2.2 Doklady parcelovaných struktur podle druhu vyčleněného větného členu (parcelátu) 8.4 Předsouvání a dodatečné připojování větného členu 8.5 Vsuvka (parenteze) 8.5.1 Definice a obecná charakteristika 8.5.2 Vsuvka aktuální 8.5.3 Vsuvka ustálená 8.1 Definice Základní větné struktury, jak jsou popsány zejména v kap. 3 až 7 oddílu III., mohou být různým způsobem a z různých důvodů modifikovány. Jde především o následující jevy: - vypouštění jednotek z větné struktury (elipsa); - vyčleňování jednotek z větné struktury (parcelace); - předsouvání a dodatečné připojování jednotek větné struktury; - vsouvání jednotek do větné struktury (vsuvka). 8.2 Elipsa 8.2.1 Obecná charakteristika Pojem elipsy není v lingvistice vymezen zcela jednoznačně. Obecně je elipsa chápána jako věta obsahující nějaké prázdné místo, které nebylo lexikálně obsazeno. Například ve větě (1) je druhá klauze eliptická, neboť je v ní lexikálně neobsazená pozice predikátu, ve větě (2) je ve druhé klauzi vypuštěn obligatorní objekt slovesa. Jako elipsa se označuje ono prázdné místo, ale často také celá věta s tímto prázdným místem (prázdné místo vyznačujeme hranatými závorkami). (1a) Město napřed hledalo dodavatele a později [] organizátora pro zajištění akce. (PDT) (1b) Město napřed hledalo dodavatele a později [hledalo] organizátora pro zajištění akce. (2a) Tyto peníze samozřejmě nikdo nemá a ani [] mít v nejbližší době nebude. (PDT) (2b) Tyto peníze samozřejmě nikdo nemá a ani [je] mít v nejbližší době nebude V této základní představě se lingvisté většinou shodují. Rozděluje je však hned odpověď na otázku, na základě jakých kritérií je v konkrétní větě takové prázdné místo identifikováno. Různá odpověď na tuto otázku vede autory gramatik a syntaktických příruček jak k různým pojetím definice elipsy, tak k různě širokému spektru případů, které pod pojem elipsy zahrnují. Nejednotnost v chápání elipsy vychází zejména z různých teoretických východisek a z uplatňování různých metodologických přístupů. Tradiční syntax vymezuje elipsu v rámci věty (Šmilauer, 1969), v rámci textové syntaxe je elipsa hodnocena jako jev textový a jsou vyzdvihovány její důsledky pro koherenci textu (MČ 3, 1987; Hrbáček, 1994), zdůrazňuje se též její spjatost s aktuálním členěním (Grepl – Karlík, 1989). Jiné vymezení elipsy najdeme u lingvistů pracujících s větším počtem syntaktických rovin, například ve valenční teorii Daneše a Hlavsy (1981). Zařazení elipsy do té které oblasti gramatického popisu úzce souvisí s tím, jak je elipsa v daném lingvistickém popisu definována. U Šmilauera (1969) a Kopečného (1958) je popis elipsy zahrnován do kapitol, ve kterých se pojednává o odchylkách od pravidelné větné stavby. V souvislosti s chápáním elipsy jako jevu textové syntaxe se pak o elipse hovoří jako o modifikaci výpovědní a pojednává se o ní v kapitolách věnovaných textové syntaxi. Ti autoři, kteří více zdůrazňují funkci elipsy jakožto prostředku koherence textu, pojednávají o problematice elipsy v rámci textové syntaxe v kapitolách věnovaných koherenci (Příruční mluvnice češtiny, 1995; Hrbáček, 1994), jiní autoři zařazují kapitolu o elipse i do oddílu o aktuálním členění (Čechová a kol., 1996). Zařazení elipsy do textové syntaxe zdůvodnil i Hausenblas (1979) a v rámci textové syntaxe zahrnul elipsu mezi tzv. textové modifikace základních typů syntaktických konstrukcí. Podobně je elipsa zařazena v Mluvnici češtiny III (1987) a také v této gramatice. Definovat elipsu jako syntaktický jev znamená jasně definovat abstraktní „větné schéma“ (Šmilauer, 1969). Otázka elipsy je založena na úvahách o tom, že ve větě „něco“ chybí. Avšak hodnocení věty z hlediska její úplnosti nelze přenášet z roviny gramatické do roviny obsahové a úplnost věty nelze hodnotit z hlediska účastníků komunikačního procesu. Elipsa jako lingvistický konstrukt je výhradně záležitostí lingvistické analýzy. Elipsu nelze definovat na základě toho, zda nějakou větu jako eliptickou pociťuje, nebo nepociťuje mluvčí či příjemce, neboť ze strany mluvčího ani příjemce v komunikačním procesu v konkrétních větách nic nechybí. Věty jako (1a) a (2a) nejsou negramatické ani neúplné, či snad dokonce defektní, pro účastníky komunikace neztrácejí nic z jejich sdělné hodnoty. Jde totiž o běžné syntaktické struktury, které se při výstavbě vět a textů pravidelně a frekventovaně opakují. Elipsa jako prázdné, neobsazené místo je jevem, který identifikujeme v nějaké větě (v její formální struktuře) a znamená nerealizování takové pozice, která je z hlediska přijaté teoretické reprezentace této věty nezbytná. Identifikace elipsy pak vyplývá z faktu, že přítomnost některých slov a větných členů vyžaduje (z hlediska gramatického systému) přítomnost jiných, slov nebo větných členů. Nejsou-li v povrchové (tj. formální) podobě věty tyto gramaticky definované jednotky lexikálně realizovány, hovoříme o elipse. Proces vypouštění (elize) je pak způsoben zejména následujícími faktory: (a) syntaktickými pravidly (systémová elipsa); (b) vztahem ke kontextu, tj. neopakuje se to, co již bylo řečeno dříve nebo co se vyrozumívá ze situace (aktuální elipsa). Hranici mezi aktuální a systémovou elipsou může být obtížné určit, protože i aktuální textové vypouštění má svá pravidla, neplatí, že z věty lze vypustit vše, co by se opakovalo. V tomto smyslu je každá elipsa gramatická a eliptické struktury nelze hodnotit jako porušení žádoucí podoby syntaktické konstrukce (na rozdíl například od anakolutů, zeugmat ap.). V závislostní syntaxi, založené na binárním vztahu mezi řídícím a závislým členem, rozlišujeme dva typy elips: (a) strukturní elipsa (elipsa členu řídícího); (b) valenční elipsa (vypuštění obligatorního závislého doplnění). Typickým jevem strukturní elipsy je elipsa predikátu (věta (1a)). Typickým příkladem valenční elipsy je elipsa obligatorního doplnění slovesa (věta (2a)). ¨ Oba typy elips můžeme ovšem sledovat na různých rovinách jazykového systému, jak ilustrují věty (3a) až (5a). Na úrovni syntaktických jednotek (větných členů) můžeme definovat například elipsu pomocného slovesa k slovesu plnovýznamovému, často spolu s jinými větnými členy, jak ukazuje věta (3). (3) "Slyšel jsi o Saňkovi Pafnutkinovi?" "Slyšel. Je to vážně taková morová nákaza?" (překlad: B. Pasternak – ČNK) (elidováno: jsem o něm) Jako jeden větný člen se chápe též spojení předložky se jménem, ve větě (4) konstatujeme elipsu závislého substantiva (spolu s určujícím adjektivem) k předložce: (4) Ornitologové vážili slavíky před a po nočním koncertu. (ČNK) Elipsu můžeme definovat i na úrovni slovní, například ve větě (5) můžeme konstatovat elipsu části slova. (5) Momentálně operujeme s formátem pěti- až šestiminutových videí. (ČNK) Jednotlivé typy elips (strukturní a valenční) se mohou v rámci jedné věty různě vzájemně kombinovat a vrstvit na sebe. (6a) Společnost NBC měla pět pořadů v první desítce, ABC čtyři a CBS jeden. (PDT) Ve větě (6a) je ve druhé a třetí souřadně spojené klauzi aktuálně elidován řídící predikát mít a jeho patiens pořad. Valenční elipsu objektu pořad hodnotíme zároveň jako elipsu řídícího substantiva pro vyjádřená atributivní určení čtyři a jeden. Bez elips, se změněným AČ a pomocí zájmena by obsah věty (6a) bylo možno formulovat takto: (6b) Společnost NBC měla v první desítce pět pořadů, ABC v ní měla čtyři pořady a CBS v ní měla jeden pořad. Taková formulace je sice možná a syntakticky přehlednější, ale ze stylového hlediska poněkud těžkopádná. Podobně je ve větě (7) elidován řídící složený predikát mít vliv a objekt tohoto predikátu na státy. Elidovaný objekt predikátu je zároveň hodnocen jako elipsa řídícího substantiva pro vyjádřené atributivní určení ty malé. Opakovat tyto elidované členy by však bylo ze stylového hlediska a vzhledem k vysoké frekvenci takových elips nežádoucí. (7) Když jsou New York a Kalifornie zajedno, má to obrovský vliv na další státy, především na ty malé. (PDT) Je tedy zřejmé, že elipsa je jev z jedné strany frekventovaný, ale z druhé strany je někdy nutný, neboť opakovat doplnění nebo je nahradit zájmenem by často znamenalo vytvořit speciální stylizační efekt nebo porušit gramatickou normu. Jednotlivé případy elips podrobně vymezujeme v následujících oddílech. Pro každý typ elipsy uvádíme vždy několik dokladů z Pražských závislostních korpusů. Prázdné místo (o které nám vzhledem k vymezenému typu jde) je v každém příkladu naznačeno hranatými závorkami [ ]. 8.2.2 Strukturní elipsa 8.2.2.1 Definice a obecná charakteristika Strukturní elipsa znamená, že ve formální syntaktické podobě věty není vyjádřen řídící člen pro vyjádřený člen formálně-syntakticky závislý. Pro vymezení strukturních elips je velmi důležité vést jasnou hranici mezi větnými konstrukcemi, jejichž řídícím členem je predikát formálně realizovaný určitým slovesným tvarem, a konstrukcemi, které jsou založeny na jiné formálně-syntaktické reprezentaci. Jako neslovesné lze hodnotit věty, které jsou tvořeny nominativní frází (věta (1)), vokativní frází (věta (2)) nebo citoslovečnou frází (věta (3)). Nominativ a vokativ substantiva a citoslovce jsou s to tvořit samostatnou větu. Věty (1) až (3) tedy nehodnotíme jako eliptické. (1) Tečka. (2) Hej holka! (3) Pst! Naproti tomu věty (4) až (8) jsou věty slovesné, ve kterých je řídící sloveso elidováno. Nominální skupina v nenominativním pádě (Kafíčko – věta (4)), předložkové skupiny (věty (5) a (6)), adverbium (věta (7)), závislá klauze (věta (8)) odkazují k nějakému řídícímu slovesu svými formálně-syntaktickými vlastnostmi. Do těchto vět zpravidla lze (hypoteticky, někdy i reálně) dosadit nějaké konkrétní sloveso z kontextu, nebo si do nich lze nějaké jednoduché sloveso domyslet. (4) Kafíčko a jedeme domů. (PDT) (5) Další informace na poslední straně. (PDT) (6) Ke švagrové přes kopec za mezinárodní jízdné. (PDT) (7) Samozřejmě. (8) A dopadnou-li věci nedobře? (PDT) Takto vedená hranice mezi větami slovesnými a neslovesnými má jednu slabinu. Svým tvarem ve větě vyjádřená předložková fráze, pádový tvar substantiva, či adverbium pouze signalizují závislost (formální zapojenost do věty). Není tu zcela jednoznačné, zda řídícím (elidovaným) členem je vždy sloveso. Ve větách (9) až (11) jde z formálně-syntaktického hlediska jednoznačně o elipsu řídícího členu; avšak odpověď na otázku, zda danou větu lze hodnotit jako elidovanou nominální nebo slovesnou frázi, může dát jedině kontext. V některých případech, kde tento kontext nemáme, nebo dostupný kontext je nejednoznačný, povahu řídící členu nelze jednoznačně určit. (9) O schvalování počítačů (titulek) (10) Kolik majetku se vlastně privatizuje celkem? Za necelých devět set miliard korun. (PDT) (11) Zajímavé! Eliptické jsou také infinitivní konstrukce. Vyjdeme-li z formální charakteristiky infinitivu, je infinitiv slovem nesamostatným a závislým, a to jak v pozicích atributivních nebo doplňkových, tak i jako součást složených slovesných tvarů a víceslovných predikátů. Formou tedy infinitiv signalizuje potřebu vyjádřit řídící člen. Infinitivní konstrukce (s infinitivem na místě určitého slovesného tvaru) jsou věty, které často nesou jisté modální významy (přání, zvolání, rozkaz), ze systémového hlediska lze tudíž v infinitivních konstrukcích konstatovat elipsu nějakého modálního slovesa (případně jen slovesa pomocného), které nese aktualizační kategorie. Věty (12) a (13) hodnotíme proto jako věty eliptické. (12) Jak tomu rozumět? (PDT) (13) Rodiče se dozvěděli, jak s dítětem zacházet. (PDT) 8.2.2.2 Elipsa slovesa (řídícího děje) Elipsu slovesa (někdy spolu s členem na něm závislým) identifikujeme v následujících větných strukturách. Elipsa slovesa k adverbiu [] Draze a levně. Co [] dál. Jak [] letos a napřesrok? Byly to hezké okamžiky, ale druhý den [] znovu do práce. Celní unie bude sice existovat na papíře ještě dalších dvanáct měsíců (a třeba [] i déle), ale v praxi dostanou vzájemné vztahy punc tvrdosti mezinárodního obchodu. Elipsa slovesa k předložkové frázi Ve druhém pokusu se zlepšil Švéd Bodén na 84.62 a v pátém [] Němec Hecht na 84.70. V hlavním městě bude škola působit v budově Svobodné základní školy v Londýnské ulici, v Brně [] ve Vesně v Údolní. [] V příštím čísle. Ne [] na rok, ale [] na delší období. Přístroje vybavené touto funkcí, člení předávanou zprávu na bloky, obvykle [] na jednotlivé řádky. Co ale [] s monopolním výrobcem tepla, který, ač má cenu za teplo pod dohledem státu, stále diktuje. Elipsa slovesa k pádovému tvaru substantiva Za nejmenší úložný prostor zaplatí osoba 600 Kč a podnikatel ∆ 900 Kč ročně, za největší ∆ 1560 respektive [] 2280 Kč za rok. [] Velmi výkonným vozem pro provoz mimo silnice. Elipsa slovesa k závislé klauzi Co [] když narazí na padělek? A co [] kdyby Maastricht v neděli neprošel? (následující kontext: Evropa s úlevou vítá výsledek galského referenda, pro samé ulehčení si však zapomíná zodpovědět důležitou otázku. Co by se stalo, kdyby ve Francii Maastricht neprošel?) A [] že je cesta zatím otevřena jak pro výmarskou, tak pro normální velmocenskou variantu. Elipsa slovesa k infinitivu Jak tomu [] rozumět? Elipsa slovesa k záporce Po dobu 40 let neměl tento stát ani na prostou reprodukci, natož na rozšířenou, a je tudíž jasné, že provozovny potřebují produkovat disponibilní zisk, a ne [] ztrátu vzniklou odstávkou výroby. Na masáže chodím pravidelně každý měsíc a do sauny moc ne [], jenom málo. 8.2.2.3 Elipsa řídícího substantiva Elipsa řídícího substantiva znamená jednak vynechání řídícího substantiva nominativu v klauzích hodnocených jako klauze neslovesné – nominativní, jde o vynechání řídícího (syntaktického) substantiva u doplnění, která mají adjektivní (přívlastkovou) povahu. Typy elips řídícího substantiva: Elipsa řídícího substantiva k adjektivu Některé přístroje si řídí kontrast automaticky, na jiných [] je ovládán manuálně. Při kontrole mléka a mléčných produktů nevyhovoval zhruba každý čtvrtý []. Jsou to zájezdy a pobyty pečlivě programované, které se organizují pro určité vybrané pracovníky podniku jednak jako odměna za dobré pracovní výsledky, jednak jako studijní a poznávací []. Pak už jen krátkou cestou po žluté [] a jste v Libošovicích, kde máte opět příležitost k občerstvení a vlak. Navzdory poklesu cen plnokrevníků není levné nějakého [] vlastnit. Elipsa řídícího substantiva k předložkové frázi/pádovému tvaru substantiva IRA se navíc stávala čím dál tím zkorumpovanější organizací, v poslední době [] čistě mafiánského rázu. Mezi banálními a technickými exponáty jsou také řady útvarů z chleba a zvlášť [] z másla. Nejvyšší teplota 33.0 st. C byla v roce 1834, nejnižší [] 9.0 st. C v roce 1907. Takový podnik působí dojmem spíš jakéhosi vetešnictví, než [] solidního obchodu s uměleckými předměty. Elipsa řídícího substantiva k závislé klauzi vztažné Zakázka má objem 1.3 miliardy korun a patří mezi nejzajímavější [], které se v Praze v poslední době vyskytly. Liší se tak od loňské [], která přinesla například v Nizozemsku a Norsku poměrně velké epidemie. Přijde pouze o možnost získávat v budoucnu – po uplynutí řádné výpovědní lhůty – nesrovnatelně vyšší úroky, než jakými []jsou úročeny srovnatelné vklady ostatních klientů. 8.2.3 Valenční elipsa 8.2.3.1 Definice a obecná charakteristika Gramatická struktura věty je určována zejména valenčním potenciálem sloves a dalších slov s valencí (k pojmu valence viz oddíl I., kap. 5 a oddíl II. kap. 2), ale i nevalenčními syntaktickými vztahy. Z valenčních vlastností slov lze v konkrétní větě vyvodit elipsu závislých významových jednotek. Není-li v konkrétní větě vyjádřeno některé z obligatorních valenčních doplnění, jde ze sémanticko-syntaktického hlediska o elipsu. Typickým příkladem valenční elipsy je aktuální elipsa valenčního doplnění, kdy nepřítomnost obligatorního valenčního doplnění je vyvolána tím, že se neopakuje znovu to, co již bylo jednou vyjádřeno, nebo se nevyjadřuje to, co je dáno situací. Ve větě (1a) se v odpovědi na otázku znovu neopakuje objekt řídícího slovesa mít, který byl vyjádřen v otázce. Ve větě (2a) na základě situace a znalostí světa vyrozumíváme, že jde o studium nějakého oboru. (1a) Máte už i pravnoučata? Mám. (PDT) (2a) Znovu žádal, jestli by nemohl studovat dálkově. (PDT) Další doklady valenční elipsy: Novinář se činovníka ptá na to, na co by se [] ptal občan, kdyby měl k tomu možnost. Zatímco v Chorvatsku a Slovinsku je benzín dostupný, v Bosně se [] sehnat nedá. Pak ať to řeknou, vysvětlí [] a komisi rozeženou. Je velmi důležité poskytnout [] o léčivech, která zákazníci užívají, co nejvíce informací. Řekla, že bude nadále nakupovat [] a prodávat nemovitosti. Je zřejmé, že vypouštění komplementu se neřídí jen kontextovou zapojeností, ale i dalšími gramatickými pravidly, které stanovují komplementy vypustitelné, nevypustitelné a podmínky pro zevšeobecnění komplementu. Jak ukazuje věta (3b), situační zakotvenost sama o sobě nestačí k tomu, abychom nějaký komplement slovesa nemuseli ve větě vyjádřit. (3a) Pan Nový zjistil, že na nový byt má, proto si ho koupil. (ČNK) (3b) *Pan Nový zjistil, že na nový byt má, proto si koupil. Naproti tomu věta (4) s lexikálně nevyjádřeným objektem je gramatická. (4) Pavel se ještě rychle rozloučil a zavěsil. Přestože je zcela zřejmé, jaký objekt ve větách (3b) a (4) není pojmenován, je věta (4) gramatická, zatímco věta (3b) nikoli. Gramatická je i věta (5). (5) Pavel prodává u T-Mobilu. Avšak zatímco ve větě (4) má lexikálně nevyjádřený komplement jednoznačnou lexikální interpretaci, ve větě (5) nulový komplement referuje obecně k jednotkám pro danou valenční pozici typickým; referentem takového všeobecného aktantu je „to, o čem to obvykle platí“, „to, co je pro danou situaci typické“. Doklady elipsy komplementu: Všeobecný objekt Děti se učí [] rychle. Zpívá [] anglicky a německy. Nechcete se napít []? Babička vůbec nevařila []. Všeobecný adresát V létě jsem taky musela s tetou chodit na borůvky a potom jsme je prodávali []. Učím se od něj odpouštět [] []. (též všeobecný objekt) 8.2.3.2. Elipsa subjektu V souvislosti s elipsami valenčních doplnění predikátů je třeba se zvlášť vyjádřit k problematice vypouštění subjektu (jako v příkladu (6), kde v závislé klauzi příčinné není vyjádřen subjekt). V češtině se subjekt děje velmi často lexikálně nevyjadřuje a často je takové nevyjádření subjektu děje normou. (1a) Moje maminka byla doma, protože připravovala hostinu. (PDT) (1b) *Moje maminka byla doma, protože maminka/ona připravovala hostinu. Čeština patří do jazyků tzv. pro-drop typu, což znamená, že subjekt v češtině nebývá slovně vyjádřen, pokud je znám z předchozího kontextu nebo ze situace, ukazuje na něj dost jasně shodným tvarem přísudek. Proto se vynechávání subjektu nepovažuje za elipsu například v Mluvnici češtiny III (1987, 699). Vypuštěný subjekt za elipsu nepovažuje ani Kopečný (1958, 64); opačné stanovisko zastává Šmilauer (1969, 91); vypuštěný subjekt je jako elipsa hodnocen i v Příruční mluvnici češtiny (1995). V některých pracích se upozorňuje na rozdíly mezi vynecháváním subjektu 1. a 2. osoby na straně jedné a vynecháním subjektu 3. osoby na straně druhé. Konstatuje se, že v případě 1. a 2. osoby je základní, bezpříznakové slovní nevyjadřování podmětu. Pokud má být podmět vyjádřen, je to možné jen osobními zájmeny příslušné osoby a toto vyjádření je vždy nějakým způsobem příznakové. U subjektu třetí osoby je naproti tomu základní, nepříznakové slovní vyjádření nebo pronominalizace tohoto subjektu. Nevyjádření subjektu je tu podmíněno kontextem (Grepl – Karlík, 1986, 239; Příruční mluvnice češtiny, 1995, 411n.). Na tomto rozdílu pak například Adamec (1981) zakládá svůj přístup k hodnocení elipsy u subjektu: vypouštění subjektu pro 3. osobu považuje za elipsu a vynechaný subjekt pro 1. nebo 2. osobu nikoliv. Výklad elipsy u subjektu je většinou založen na textových, situačních, stylistických, koreferenčních faktorech, na studiu podmínek, které v konkrétní větě vynechání podmětu dovolují, nebo nedovolují. Tyto podmínky nejsou vždy jasně dány ani poznány a na jejich základě nelze elipsu definovat. V odpovídajícím větném schématu je subjekt vždy nutně přítomen, a to jak z hlediska formálně-syntaktického (formální shoda predikátu), tak z hlediska sémanticko-syntaktického (valenčního). Podrobně k lexikálnímu vyjadřování a nevyjadřování subjektu děje při textovém odkazování viz 4. díl. Další doklady: Můj bratr byl více méně přinucen, aby [] se věnoval zahradnictví. Odbytoví prodejci upravují hardware počítačů IBM a [] opětovně tyto produkty prodávají. [] Nerostla, [] nepřibývala, [] nejedla, [] nepila. 8.2.3.3 Elipsa objektu I. Obecná charakteristika a „nulové“ objekty O elipse objektu děje neplatí obecná poučka, s níž se lze často setkat, že cokoli lze pochopit z kontextu, situace či znalosti světa, nemusí být ve větě daného jazyka explicitně vyjádřeno. Ani pevná situační zakotvenost sama o sobě nestačí k tomu, abychom objekt děje nemuseli ve větě lexikálně pojmenovat. Např. z následujících neúplných, a v tomto smyslu negramatických vět, je zcela zřejmé, jaký objekt v nich není pojmenován: (1a) *Vlk se zastavil a vrtěl. (2a) *„Hoď do koše.“ (3a) *Já tak nenávidím! Ve větě (1a) je nepojmenovaným objektem vlčí ocas, ve větě (2a) je to podávaný předmět a ve větě (3a) osoba, jíž tuto větu říkáme. Přesto je v těchto případech nutné daný objekt ve větě slovně pojmenovat (1b) nebo k němu odkázat zájmenem (2b) a (3b): (1b) Vlk se zastavil a vrtěl ocasem. (ČNK) (2b) „Hoď to do koše.“ (ČNK) (3b) Já tě tak nenávidím. (ČNK) Že je tomu tak, je dáno frekventovaným územ, a ten se může jazyk od jazyka lišit. Např. v češtině lze někomu v rozčilení a hyperbolicky hrozit: Zabiju tě. nebo Já tě zabiju. Avšak nikoli pouze Zabiju! nebo Já zabiju!, jak je to běžné v ruštině (Zabju!). V němčině lze říci buď Der Hund wedelte. (Pes vrtěl.) nebo Der Hund wedelte mit dem Schwanz. (Pes vrtěl ocasem.) V angličtině se obvykle říká pouze She shrugged. (Pokrčila.), zatímco v češtině je třeba říci Pokrčila rameny. Naopak v češtině obvykle říkáme pouze Jdi otevřít. a myslíme tím dveře, u nichž někdo zvoní, zatímco v angličtině se obvykle ve větě objekt pojmenovává: Open the door. Mnoho elips daného typu, které jsou v češtině nemožné, má francouzština. G. de Maupassant např. píše Le mort n´était suivi que huit messieurs dont un pleurait. … Aucun pretre n´accompagnait. (Za mrtvou šlo jen osm mužů, z nichž jeden plakal. ... Nedoprovázel žádný kněz. Francouzsky lze běžně říci Vous connaissez?, což doslova znamená Vy víte ?, avšak náležitý český ekvivalent mlusí být Vy to víte ? nebo Vy o tom víte ? Atd. V přirozených jazycích je však poměrně běžným jevem, že objektový komplement přísudku věty nebývá ve větě lexikálně pojmenován. V některých případech funguje elipsa komplementu jako jazykový znak, tj. „nulový“ komplement „nulově“ označuje určitý druh objektu, na nějž se daný přísudek vztahuje. Např. (vše ČNK): (4) Táňa se usmála a zavěsila. (5) Navíc za celou cestu do Afriky jsem ani jednou nepíchnul. (6) Zítra je sobota, budeme zabíjet. (7) "Nešla bys do bijáku?" "Já nemám prachy, ale až budu brát, tak pudeme. […]“ (Z. Salivarová, Honzlová - ČNK) (8) Svačinu si nosím s sebou a pivo stejně nemůžu, protože řídím. (9) Všichni tři jsme se posadili do venkovní zahrádky u restaurace, objednali jsme si a stará paní si vyprávěla se svým vnukem. Jako nulový znak funguje elipsa objektu děje za určité komunikační situace také u sloves otevřít a zavřít, jde-li o otevření či zavření dveří (bytu, domu); srov.: U domovních dveří se ozval zvonek. Obě ztuhly. "Je tady!" špitla máma. "Kdo?" "Vždyť víš!" Trochu mě popostrčila. "No tak, jdi otevřít! Ukázal ke dveřím. „Jazz, mohla bys zavřít? “ „[…] Nemáme doma ani zrnka rýže, a chci jim dělat k večeři rýžovou kaši. Týno!" volá paní do kuchyně, "zavolej děti z druhé zahrady! A zavři, ať srneček neuteče!" (F. Háj, Školák Kája Mařík) V několika případech se slovně nepojmenovává určitý objekt děje u sloves s reflexivním morfémem si: odložit si (kabát, oblečení), objednat si (jídlo v restauraci), zapálit si (cigaretu, doutník), přidat si (jídlo). Sloveso přiložit užité bez slovního označení objektu děje se vztahuje na palivo přikládané do kamen. Srov.: Byla to vysoká žena, velice vysoká, s velikou hubenou venkovskou tváří, z níž se dívaly bledé modré oči. "Odložte si," řekl jsem a ona si svlékala neobratnými pohyby jakýsi dlouhý tmavý kabát […] "Mám dojem, že tady ten pán čeká, až si objednáte," řekl Terry a ukázal na netrpělivého číšníka. Anouk si zapálila a zadívala se na stůl. Budou potřebovat popelník, a tak rychle obhlédla okolní stoly. Mírně korpulentní vtipálek si přendával na svůj talíř kuřecí plátek z talíře rachitické spolužačky se slovy: „Jak to říkal pan učitel? Když už nemůžu, tak si přidám!“ Vrátila se do kuchyně a šla nahlédnout do plotny, zda v ní ještě hoří, hned sáhla do truhlíku a přiložila. V angličtině se u slovesa open (otevřít) pravidelně objekt dveře pojmenovává: Open the door! Některé elipsy fungují jako nulové znaky pro určitý druh objektu jen omezeně, za určitých textových podmínek: (10) Ten si ještě postaví, ale za co já bych si postavila, kdyby mě vypálili? […]“ (překlad: M Šolochov, Tichý Don) (11) „ […] Kdežto dát si knížku svázat, v tom už je vyjádřena i jeho úcta ke knize […,] K téhle fázi ještě celé Rusko nedospělo. To Evropa váže už dávno.“ (F. M. Dostojevskij, Běsi) Ve větě (4) je nepojmenovaným objektem děje telefonní sluchátko; v době mobilních telefonů se slovesem zavěsit, po němž nenásleduje název objektu zavěšení, označuje ukončení telefonického hovoru. Ve větě (5) je nepojmenovaným (elidovaným) objektem pneumatika („duše“) kola. Ve větě (6) je elidovaným objektem děje prase. Ve větě (7) je elidováno slovo výplata. Ve větě (8) samotné sloveso řídit bez uvedení objektu děje znamená řídit auto. Ve větě (9) je nevyjádřen objekt jídlo. Ve větě (10) znamená syntaktická nula dům. Ve větě (11) jde o vázání knih. Znakovost elipsy objektového komplementu je někdy omezena na slangové či profesní vyjadřování: (12) Když bereš, tak tě do práce nikdo nevezme. (LN, 10.9.2011; elidováno je „drogy“) (13) Děkuju bohu, že na sále mi bude podávat Lenka […] (P. Dvořáková, Chirurg) (14) Ale dlouho do kostela nechodil, musel ulehnout, takže se vyzpovídal a přijímal už doma. (překlad: F. M. Dostojevskij, Bratři Karamazovi) Větě (12) předchází tento kontext: Ale já nerozlišuju toluen a pervitin, bereš to a pro mě jsi feťák. A o tom se nemluví, přitom to Romy ohrožuje mnohem víc než nezaměstnanost. Pokud jde o jiný objekt, než je ten, který je implicite vyjádřen „nulovým“ komplementem, tj. tím, že určitý druh objektu děje není ve větě lexikálně (slovně) vyjádřen, je třeba takový objekt slovně pojmenovat, jak je tomu ve větách (15a) a (16a), jinak dojde k negramatické a někdy i nesrozumitelné větě (15b), (16b): (15a) Eva zavěsila obraz nad komodu. (15b) *Eva zavěsila nad komodu. (16a) Šéf musí motivovat a vést, jako dirigent řídí orchestr. (ČNK, zkráceno) (16b) *Šéf musí motivovat a vést, jako dirigent řídí. Nulový objektový komplement někdy modifikuje význam přísudku. Např. (17a) Eva čte noviny. (17b) Matěj už pěkně čte. (tj. už umí dobře číst) (18a) Eva učí technologii. (18b) Eva učí na Střední zdravotnické škole v Praze. (tj. je učitelka) Elipsa objektového komplementu je někdy obvyklá jen v jednom významu daného slovesa, zatímco v jiném významu je neobvyklá. Např.: (19) Eva hraje na klavír. (20) Kdo hraje v tom filmu? (nikoli: ,na nějaký hudební nástroj‘, nýbrž ,kteří herci‘) Pokud se tato (nikoli absolutní) pravidla nedodrží, nejenže se tak narušuje ustálený systém jazyka dané doby, ale může hrozit i nebezpečí neporozumění významu věty. Např.: (21) Skládá hudbu, hrát však neumí (novinový titulek) Tato věta by mohla znamenat, že dotyčný hudební skladatel je špatný herec. Z obsahu článku však pochopíme, že hrát tu znamená ,hrát na hudební nástroj´. Někdy se nulový komplement běžně vztahuje na dva, event. více specifických druhů objektu daného děje, nikoli však na kterýkoli z těch, na něž se děj označovaný daným slovesem může vztahovat. Např. sloveso chytat se běžně a velmi frekventovaně užívá s nulovým komplementem ve významu ,být brankářem‘; jde tu o značný stupeň lexikalizace daného významu tohoto slovesa. Rybáři užívají slovesa chytat s nulovým komplementem ve významu ,rybařitʻ, ,chytat rybyʻ. V jiném významu by šlo o okazionalismus, který by nemusel být dobře srozumitelný: (22) Brankář chytal dobře. (objektem je míč, puk) (23) Zítra půjdu chytat. (objektem jsou ryby) (24) *Za normalizace jsem nikdy nechytal. (Svobodnou Evropu nebo Hlas Ameriky) (25) *Blízkost rakouské hranice byla pak výhodou v tom, že se bezvadně chytalo. Doklad elidovaného a neelidovaného objektu slovesa chytat: Chytal jsem ze břehu a usadil jsem se kousek pod táborem. (internet) Blízkost rakouské hranice byla pak výhodou v tom, že se bezvadně chytala jak rakouská televize, tak i tzv. štvavé vysílačky, které jsem poslouchal víceméně denně. Sloveso poslouchat se s nulovým komplementem běžně užívá ve významu ,dbát na to, co vyžadují rodiče od dítěte‘(Evička neposlouchá.) nebo se vztahuje na to, co má být slyšeno (Dobře poslouchej. - Proč neposloucháš, když ti něco říkám?), event. může být vztaženo i na nějakou autoritu, již je třeba respektovat; v jiném významu by šlo o užití okazionální a patrně i málo srozumitelné: (26) Naše Evička neposlouchá. (27) *Za normalizace mnoho lidí poslouchalo, ale já ne. (Svobodnou Evropu nebo Hlas Ameriky) Věta (27) je ovšem gramatická a smysluplná ve významu, v němž je implikovaným komplementem nějaká autorita, již je třeba poslouchat. Šlo by tu o aktuálně užitou elipsu. Věta (24) by mohla být užita ve smyslu ,nebyl jsem brankářem‘. Obvyklost, a tedy systémovost nulového komplementu přísudku věty je vázána lexikálně na daná slovesa, a informaci o této vlastnosti slovesa by proto měly obsahovat velké výkladové slovníky. Je třeba počítat s tím, že různé jazyky se v této vlastnosti slovesa odlišují. II. Okazionální elipsy objektového komplementu a jejich různé funkce V mnoha případech, zejména v beletrii, se užívá elipsy nějakého objektového doplnění přísudku věty okazionálně (příležitostně), a tedy neuzuálně; může při tom jít o (více či méně výrazný) stylizační záměr. 1. Elidován je název konkrétního objektu či druhu objektu nebo zájmeno k němu odkazující Tam, kde za běžných okolností k nějakému konkrétnímu objektu jakožto k předmětu řeči odkazujeme zájmenem, za speciálních textových okolností toto zájmeno může absentovat; funkcí takového vyjadřování je spíše vytvořit stylistický efekt, než ušetřit čas a místo: (28a) Jakmile to budu mít v kupě, pošlu ti jeden exemplář s prosbou, abys přečetl a sdělil mi, co soudíš. (Jan Werich v dopise Jiřímu Voskovcovi, 30.7.1964) V této poměrně jednoduché větě je dosaženo značného stylistického efektu kombinací obou elips s protikladem substandardního mít něco v kupě a knižního soudit. Neutrálně bychom obsah tohoto sdělení mohli formulovat s odkazovacími zájmeny takto: (28b) Jakmile to budu mít pohromadě, pošlu ti jeden exemplář s prosbou, aby sis to přečetl a sdělil mi, co o tom soudíš. Srov. dále: „Uzavřeme takovou dohodu, Indy. Já pomlčím a vy promluvíte. […]“ (M. Klevisová, Dům na samotě; elidováno: o tom/o všem) V sobotu má přijet Vladimír Karfík trhat poslední zimní jablka, odveze i svým mladým. (M. Vaculíková; elidováno: nějaká) Proč trápí? Copak neví, že po ní hladově toužím […] (J. Otčenášek, Kulhavý Orfeus; elidováno: mě) Petronius se marně snaží uhodnout, co chce tato žena, tak nádherná a tak bezohledná, přišla-li se vysmívat nebo vyhrožovat, nebo dokonce zničit. (J. Loukotková, Není římského lidu; elidováno: ho) Okazionálně elidován bývá poměrně často i substantivní název objektu děje. Funkcí podobných elips může být také to, že se při nich pozornost více soustředí na kvalitu děje. Srov.: Kup na zítřek večer, stejně bude pršet, čekám před kinem.“ (I. Klíma, Hodina ticha; elidováno: lístek, vstupenku) Ode dneška takhle vypakuju každého, kdo by mi jen náznakem bránil, abych příští úterý jela odevzdávat. (A. Bolavá, Do tmy; z kontextu se vyrozumívá, že objektem jsou zde léčivé byliny) Hospoda byla hned na rohu náměstí, od rána plná lidí; formani, vojáci a ženské, ty už prodaly a teď seděly těžce ve svých mnoha sukních a posilňovaly se na cestu. (I. Klíma, Hodina ticha; elidováno: své zboží) Pro koho si ještě přijdou s vyboulenými kapsami a smradem smrti? Co když budou prohledávat? (J. Otčenášek, Kulhavý Orfeus; elidováno: domy) Stačí, aby otevřela okno a lehce začichala […] Občas vyjde na balkón a podává hlášení. „U Sojků připálili. (I. Kraus) „V tý době byl, jářku, zrovna fofr – bylo třeba kosit, svážet, žně na krku. (překlad: M. Zoščenko; elidováno: obilí) „Vy s tátou zatím vyložíte a já zajdu do kanceláře.“ (překlad: J. Steinbeck, Hrozny hněvu; elidováno: náklad/všechny věci) „Já tušil, že tam někdo zapálí, celé tyhle dni jsem to tušil!“ (překlad: F. M. Dostojevskij, Běsi; elidováno: dům) V překladu z jazyka, v němž panují jiné poměry, může dojít k ovlivnění překladatele originálem, tak je tomu nepochybně v této větě: „Mlč, zrádče! Bolševiku! Za-stře-lím!“ (M. Šolochov, Tichý Don II; čeština tu vyžaduje užít zájmeno: tě) 2. Přísudek bez objektu se vztahuje obecně na člověka nebo na všechny, kdo jsou v dané době na daném místě: Některé tyto elipsy jsou poměrně běžné, jiné jsou značně neobvyklé, zejména pokud je sloveso dokonavé; srov.: Pokud je totiž vůbec něco jasné o studiu lidské mysli, pak je to to, že zásadní vhled může přijít odkudkoliv. To nejvíc frustruje, ale zároveň nepřestává uchvacovat. (LN, 2018) Jejich naivita uráží a děsí. (M. Vaculíková) Na Západě je na literaturu políčena past v podobě technicky fungující demokracie: že totiž lze ovlivnit. (J. Hutka, Fejetony,) Dokud sem Petronius nedocházel, byla středem společnosti ona, uměla zabavit celou jídelnu, žertovala a okouzlovala. (J. Loukotková, Není římského lidu) 3. Přísudek bez objektu se vztahuje na kohokoli, kdo pro daný děj připadá v úvahu: Vskutku, kde je mnoho zlata, tam mohu vždycky důvodně obvinit a nikdo nebude o mě tvrdit, že jsem nespravedlivým soudcem […] (překlad: M. Waltari) Umíte se svěřit? (magazín MFD, 25. 5. 2017; otázka položená Lucii Bílé) Nezatracoval překotně a bez uvážení všech okolností. (překlad. V. Hugo, Bídníci) 4. Přísudek bez objektu se vztahuje na to, co je v dané situaci nasnadě Některé tyto elipsy jsou silně příznakové a stylotvorné: Ne, pomyslel si, dnes večer ne, dnes večer všichni pochopí. (překlad: A. Randová, Atlasova vzpoura) Nevím. Zjistím. Měl jsem volno. (J. Rudiš) Doma jsem se pak v marných a mučivých přemítáních utěšoval. Namlouval jsem si! Vysvětloval jsem si! (E. Kantůrková) Jiří Gruša byl vzat do vazby, protože napsal. Pouze napsal. Kniha nikde nevyšla. (J. Hutka, Fejetony) Jean Valjean se musil rozhodnout okamžitě, musil ihned najít nějaké východisko z nouze, odhodlat se. (překlad: V. Hugo, Bídníci) Jen aby nepřišel, přeje si lékař xenofob, viděl nás, co kdyby prozradil? (J. Loukotková, Není římského lidu) […] myslím, že se živí tím, že shání po kraji a prodává. (E. Valenta, Jdi za zeleným světlem) Potom konečně uviděla. Na té straně cesty, kde stál její domek, zelo dlouhé zčernalé spáleniště […] (I. Klíma, Hodina ticha) Tak co, teta? volal na ni Libor, plácaje ji dobrodušně po stehnech. Už sis vyhlídla? (J. Otčenášek, Kulhavý Orfeus) 5. Přísudek bez objektu se vztahuje na kterýkoli druh objektu, který může být daným dějem postihován: Také některé tyto elipsy jsou značně příznakové a stylotvorné: Člověk vynalézal a objevoval už od počátku své existence. (Dějiny světa) Naléhal, navrhoval, vyžadoval. (překlad: E. Ferrante, Geniální přítelkyně) Posluchačům a čtenářům se líbilo, jak se vyjadřoval. Domníval se. Myslel si. Zdálo se mu. (I. Kraus) Taková je Paříž. […] Hromada bláta a kamení, chcete-li, ale nad tím morální bytost. Je větší než veliká, je nesmírná. Proč? Protože se odvažuje. (překlad: V. Hugo, Bídníci) Byl tu, aby pozoroval a zachycoval. (H. Pachtová) Chodili se sem modlit, soustředit, přemýšlet, přát si. (L. Zibura) Dokonce se mne zmocnila stejná potřeba rozbíjet a ničit. (překlad: L. N. Tolstoj, Kreutzerova sonáta) […] ale oni mluví odvážně, oni se nebojí tvrdit, kdežto já o všem pochybuji … (překlad: A. Maurois, Rodinný kruh) 8.2.4 Neúplnost syntaktických jednotek Elipsy nejsou jen záležitostí větné struktury, ale lze je sledovat i v rámci jednotek menších než je věta, na úrovni slov a větných členů, do větné struktury vstupujících. 8.2.4.1 Elipsa části slova Ve větách (1) a (2) konstatujeme elipsu části slova. (1) Tehdy vám zpravidla náleží dvoj až trojnásobek mzdy. (ČNK) (2) Jedna část městečka dětí je vyhrazena pro tří- až pětileté, další do 12 let. (ČNK) Elipsa části slova (slovní elipsa) je taková elipsa, kdy je elidována kořenová (plnovýznamová) část slova k vyjádřené předponě, příponě, koncovce nebo k části kompozita. Zvláštním případem slovních elips je elipsa formantu se a si u reflexivních sloves, kdy se v povrchové podobě věty běžně vyjadřuje pro dvě a více reflexiv jen jeden tento formant. Následují doklady jednotlivých typů slovních elips. Elipsa konce slova k prefixu Pochybnost, tak nazval Václav Bartuška příběh léčitele, který se odehrává v době před [] i polistopadové. To však už předznamenáváme aféry, které nás v před [] i povolebním období čekají. Uvádí, že kapitalistická racionalita neodstraní super- [] nebo sub- racionální impulzy. Elipsa části kompozita Většina tohoto čtyř [] až pětisettisícového etnika žije v nepředstavitelné chudobě. Lidé z malých podniků končí s placením pojistného ve výši dvoj [] až trojnásobku nákladů na jednu nemoc. Pikantní detail v celé záležitosti je, že třinácti [] až čtrnáctiletí chlapci si dům v Košťanech teprve upravovali. Elipsa morfému se u reflexivních slov A o tom se nám s Ruskem dohodnout nedaří []. Druhovost a náročnost zakázek se stále mění a zvyšuje []. Ženili se a vdávali [] převážně mezi sebou. Pro nedostatek financí se novou dominantu města nepodařilo dobudovat. A ani [] nikdy nepodaří, soudí místní občané. (K elipse morfému se viz podrobně Štícha, 1976 a Štícha, 2016) 8.2.4.2 Elipsa části složeného slovesného tvaru U složených tvarů slovesných můžeme definovat elipsu pomocného slovesa k slovesu plnovýznamovému (věta (3)), kde je elidováno pomocné jsme u slovesa neohrožovali se) a elipsu plnovýznamového slovesa k slovesu pomocnému (věta (4)), ve kterém je elidováno plnovýznamové spotřebována k pomocnému nebyla. (3) Nikoho jsme nebojkotovali, ani nikoho neohrožovali (ČNK) (4) Všeobecně se však dnes už ví, že vyrobená voda u nás nebyla a není fakticky spotřebována. (ČNK) Další doklady: Elipsa pomocného slovesa být k slovesu plnovýznamovému Přesun důležitých pravomocí by se nezastavil na úrovni republik, ale pokračoval [] až do regionů a obcí. Zákony, které by snížily psychiatrickým léčebnám daně, nebo [] umožnily vznik sociálních fondů dotujících jejich činnost, zatím nejsou. Americká pomoc parlamentu [] ohrožena spekulacemi. Cigarety v nákupní hodnotě asi 6 miliónů korun budou pravděpodobně dodatečně procleny, čímž se jejich prodejní cena zvýší asi o jeden milión korun, a [] prodány v Praze a Bratislavě. Elipsa plnovýznamového slovesa k pomocnému slovesu být Pouze se zjistilo, že ne všechny krabice jsou zapečetěny tak, jak by měly být []. Dobříšský zámek zatím pronajat nebyl a v dohledné době pravděpodobně ani nebude [], sdělil LN tajemník ministra Tigrida Pavel Lagner. 8.2.4.3 Elipsa části víceslovného větného členu Základem významových jednotek sémanticko-syntaktické struktury věty jsou autosémantická slova, která se mohou spojovat s dalšími slovy, a teprve toto víceslovné spojení je považováno za jeden větný člen. Pokud ve formální struktuře věty chybí nějaká část víceslovného větného členu, jde o elipsu části větného členu. I. Elipsa části víceslovného (složeného) predikátu Jako slova, která teprve ve spojení s jinými slovy vytvářejí jednu jednotku významové struktury, jsou obvykle chápana modální a fázová slovesa. Za jednu významovou jednotku lze také považovat spojení sponového slovesa být a jména, šířeji pak každé spojení sémanticky vyprázdněného slovesa a jména s dějovým významem (složené predikáty; k nim viz podrobně oddíl III., kap. 2.3) a nejrůznější frazeologická spojení. Jako víceslovnou významovou jednotku věty lze jistě vymezit celou řadu dalších víceslovných spojení (víceslovné názvy, číselné výrazy a jiné; zde dále uvažujeme jen víceslovné predikáty. Pokud ve formální struktuře věty chybí nějaká část víceslovného predikátu, jde o elipsu části složeného predikátu. Ve větě (5a) je elidováno modální sloveso k slovesu plnovýznamovému; ve větě (6a) je elidováno naopak plnovýznamové sloveso k slovesu modálnímu (spolu s objektem vyjádřeným závislou klauzí – k ní je ve větě (6b) poukázáno zájmenem); ve větě (7a) je elidována jmenná část ke sponovému slovesu být (spolu se závislým adverbiem právně), ve větě (8a) je naopak elidováno sponové sloveso. (5a) John Major a Douglas Hurd se nemohou a ani nebudou chtít vyhnout ratifikaci. (PDT) (5b) John Major a Douglas Hurd se nemohou [chtít] a ani nebudou chtít vyhnout ratifikaci. (6a) Ten snad mohl ovlivnit, aby se toto přání na veřejnost nedostalo. Nebo snad nemohl? (PDT) (6b) Ten snad mohl ovlivnit, aby se toto přání na veřejnost nedostalo. Nebo [to ovlivnit] nemohl? (7a) Je tento přístup právně možný? Samozřejmě není. (PDT) (7b) Je tento přístup právně možný? Samozřejmě [právně možný] není. (8a) Situace je vážná a z naší strany téměř neřešitelná. (PDT) (8b) Situace je vážná a z naší strany [je] téměř neřešitelná. Struktury bez systémově elidovaných výrazů jsou v těchto větách uzuální a někdy i noremní. Pokud bychom měli utvořit větu bez tohoto druhu elipsy, bylo by někdy třeba větu syntakticky přestavět a/nebo užít odkazovacího zájmena. Elipsy u modálních sloves jsou někdy frazeologizovány, resp. lexikalizovány, např. Já už nechci. (= nechci dál jíst). Už nemůžu (jíst, jít apod.) Já už musím. (= jít apod.). Další doklady: Elipsa modálního slovesa k slovesu plnovýznamovému Dále se v poučení uvádí, že majitel nesmí nosit a [] přepravovat zbraň s nabitou komorou připravenou ke střelbě. Jak řekl radní Jiří Mrázek, dotace do státního statku by se měly snižovat a [] postupně zrušit. Pokud léčebna nedostane co nejdřív finanční injekci, bude muset snižovat stavy pacientů, [] zavírat některé pavilóny, [] propouštět zaměstnance. V zápase s Jabloncem chceme získat herní pohodu, [] hrát opět fotbal a ne kopanou. Elipsa plnovýznamového slovesa k slovesu modálnímu John Major a Douglas Hurd se nemohou [] a ani nebudou chtít vyhnout ratifikaci. Rekordman mezi tyčemi Ravelli si v posledním ligovém utkání pochroumal rameno a do branky bude muset [] Eriksson z Norrköpingu. Pouze se zjistilo, že ne všechny krabice jsou zapečetěny tak, jak by měly být []. Kdybyste dostal nabídku, jel byste s nimi? Na Everest už nechci []. Elipsa jmenné části složeného predikátu Na dostavbu vodovodu žádaly Přešovice již v březnu a znovu pak v červnu od Okresního úřadu v Třebíči půjčku ve výši 400000 korun, podle starosty Popelky jim však [] nebyla poskytnuta. Přestože i dnes existuje doživotní trest, nepovažuje Benda za nejvhodnější, aby byl [] udělován natvrdo automaticky. Elipsa slovesné části složeného predikátu Někteří výtvarní autoři, kteří vyšli z alternativního neoficiálního proudu a odborně se nikde neškolili, mají proti nejmladší umělecké generaci relativní časové zpoždění a na rozdíl od ní [] i jinou zkušenost. Reklamy vyvolaly trochu smíchu, ale také [] spoustu pozornosti, protože jsou tak nepodobné ostatním americkým reklamám na auta. SLUNEČNÍ AKTIVITA: Erupční aktivita [] slabá, geomagnetické pole [] slabě porušené. Jako svědectví pro českého čtenáře je ovšem knížka nedocenitelná a její vydání [] záslužné. II. Elipsa u funkčních slov Jako jeden větný člen chápeme též spojení předložky nebo podřadicí spojky se svým slovem plnovýznamovým. Samostatné funkční slovo (předložka nebo spojka) ukazuje na elipsu slova plnovýznamového. V nominální frázi (9) konstatujeme elipsu substantiva k předložce, ve větě (10) elipsu závislého predikátu po spojce. V koordinačních strukturách pak dochází i k aktuálním elipsám funkčních slov: ve větě (11) je aktuální elipsa předložky v, ve větě (12) je elidována podřadicí spojka že. (9) v obdobích před [] a po vysvědčení (10) Víc nás zajímá zda [] a kdy budeme patřit k eurozóně. (ČNK) (11) v Brně a [] Pardubicích (12) Řekl, že přijde a [] zůstane do druhého dne. Další doklady: Elipsa substantiva k předložce Oba trenéři kroutili po utkání hlavami nad rozdílnou hrou svých celků před [] a po vyloučení Schindlera z Bohemians. Hlasovali jsme a všichni byli pro [], říká útočník Pavel Janků. Elipsa předložky k substantivu Na příslušných místech v Praze, [] Brně, [] Ostravě, [] Plzni a v Českých Budějovicích jsme si ověřili, že prakticky všechny podané návrhy na konkurz se týkají především malých, případně středně velkých soukromých firem. Ze sazby 23 procent do nižší bylo dále vyňato ubytování a stravování při dětských rekreacích a [] táborech. Francie se také značně rozdělila podle generací: na mládež, která se evropského dobrodružství nebojí, a [] generaci, která by, jak se patří, radši zůstala při starém. Elipsa slovesa k podřadicímu spojovacímu výrazu Nemálo z nich u nás čeká na svou příležitost řadu měsíců, aniž tuší, zda [] a odkud přijde. Hranice bývalého Západu se posouvají a zdá se, že [] definitivně - na východní hranice České republiky. Kněz si mohl už dopředu představit, jak to skončí; nevěděl jen kdy []. Elipsa podřadicího spojovacího výrazu u věty závislé Řeknu jim, že jsem starý, [] mám sklerózu a [] už si nic nepamatuju. Korektory pracují zpravidla ve dvou režimech: buď v interaktivním, kdy uživatel nesrovnalosti vyhodnotí a [] provede korekturu buďto sám, nebo s pomocí nápovědy. Nechci ale hudbou vytvářet jakékoli hranice, protože moravský folklor je jedním z nejživějších na světě a [] má společný kořen s folklorem bretonským, skotským nebo irským. 8.2.5 Hraniční případy elipsy 8.2.5.1 Sémantická elipsa K případům elipsy se někdy řadí i takové typy konstrukcí jako v příkladu (1), které se označují jako sémantická elipsa. (1) cesta k lesu (= cesta, která vede/směřuje k lesu) „Chybějící“ predikaci v těchto případech však je obtížné vyložit jako neúplnost z hlediska gramatických pravidel. Ze syntaktického hlediska je struktura úplná, nevzniká zde žádné prázdné místo. Považujeme proto tyto případy „vypouštění“ (respektive doplňování) za procesy jiného charakteru, operující na jiné úrovni popisu jazyka než gramatická elipsa. K případům sémantické, nikoli syntaktické elipsy řadíme i tzv. elipsu střední věty (Šmilauer, 1969; Čechová a kol., 1996; Štěpán, 2015) jako v příkladu (2). (2) Sáhl jí na čelo, netřeští-li. (= sáhl jí na čelo, aby zjistil, netřeští-li) Ve větě (2) lze konstatovat jen jistý nesoulad sémantický, kdy význam vyjádřený vedlejší větou nelze dost dobře chápat jako význam determinující význam věty hlavní. Je ovšem otázka, zda je takové kritérium „nesouladu významu“ dostatečně silné, aby se na jeho základě dala elipsa vždy jednoznačně rozpoznat. 8.2.5.2 Elipsa a tzv. větný ekvivalent Od eliptických konstrukcí se též oddělují tzv. větné ekvivalenty. Větné ekvivalenty jsou chápány jako „syntaktické konstrukce, jimiž se realizují nevětné výpovědi“ (Čechová a kol., 1996, 287). Jde o konstrukce funkčně rovnocenné větám (větným výpovědím), nicméně, jak se poznamenává i u Čechové a kol., jsou větné ekvivalenty z gramatického hlediska málo definované.: „nevětné výpovědi je třeba nějak pojmenovat z hlediska jejich gramatické formy. Přívlastek ‚nevětný‘ tento úkol dobře neplní, protože tyto útvary charakterizuje gramaticky jen negativně (nejsou to věty, ale neříká se, co to je)“ (Čechová a kol., 1996, 287). Za „větné ekvivalenty“, tedy útvary suplující větu založenou na určitém slovese, považujeme nominativní, vokativní a citoslovečné fráze. Tato trojice konstrukcí má samostatnou výpovědní funkci. Nominativ, vokativ a citoslovce jsou jednotky formálně syntakticky nezapojené, nesignalizují závislost a nevyžadují přítomnost řídícího slovesa. Věty (1) až (3) považujeme za eliptické věty, ve kterých je elidováno nějaké řídící sloveso (děj). (1) Pivo! (2) Zpáteční do Berouna. (3) Úžasné! 8.2.5.3 Apoziopeze a jiné neúplné struktury Od eliptických výpovědí je žádoucí odlišovat různé více či méně neúplné a narušené syntaktické konstrukce, ve kterých prázdná místa nevznikají podle gramatických pravidel, ale jako stylistický záměr (apoziopeze; věty (1) až (3)), nebo zcela nezáměrně působením vnějším vlivů (výpověď jednoho mluvčího je přerušena jiným mluvčím - (4)), či vlastní formulační či myšlenkovou nedostatečností (věta (5)). Zatímco eliptická věta neztrácí pro účastníky komunikačního procesu sdělnou hodnotu a není jimi pociťována jako neúplná či defektní (jde o normálně ukončenou, intonačně nedeformovanou výpověď) nebo je dokonce normou, případy přerušených a nedokončených vět jako v (1) až (6) jsou případy skutečných neúplných a defektních větných struktur. (1) Běž, nebo tě… (2) To nás rozhořčilo tak, že... (3) Už proto, že duše je neuchopitelná, na rozdíl od pampeliščího chmýří, třeba... (PDT) (4) Tatínek byl vyučený… Jak stará je tedy ta fotka? (PDT) (5) Vidíte, jakou mám paměť, za chvilku si možná… Saint-Tropez! (PDT) Apoziopeze se chápe jako nerealizování konce konstrukce (případně začátku – Hausenblas, 1979), nebo také jako neukončená, intonačně nebo graficky přerušená věta (MČ 3, 660; Čechová a kol., 263). O vztahu apoziopeze k elipse se konstatuje, že „na rozdíl od elipsy zde často není možno chybějící složky jednoznačně doplnit; kromě toho u elipsy jde o normálně ukončenou, intonačně nedeformovanou výpověď“ (MČ 3, 660). Jako jiný rozlišující znak bývá uváděno aktuální členění: zatímco u elipsy jsou vypouštěny složky patřící k tematické složce a zachována zůstává složka rematická, u apoziopeze je naopak příznačná absence rematické složky (PMČ, 697). Karlík v ESČ pak odlišuje elipsu od apoziopeze tím, že eliptickou konstrukci lze na rozdíl od věty neukončené, přerušené zpětně rekonstruovat. Věty (1) až (5) můžeme hypoteticky, na základě gramatických vlastností částečně rekonstruovat. Ve větě (4) vidíme elipsu řídícího substantiva, v ostatních elipsu řídícího děje. Zejména ve větách (2) a (3) však již nelze zpětně rekonstruovat celou větnou konstrukci, která je zde formálně naznačena jen spojovacím výrazem. Avšak informační (obsahová) neúplnost, neúplné aktuální členění věty (absence rematické složky) jsou v případě takovýchto vět hlavním argumentem pro to, že se nejedná o věty eliptické a že je třeba je od tohoto typu vět odlišit. 8.3 Parcelace 8.3.1 Definice a obecná charakteristika Parcelace větné struktury je textotvorný proces, při němž se některý větný člen z věty vyjímá a klade se bezprostředně za větu po tečce. V textu (1a) je z bázové věty (1b) vyčleněn parcelát do ordinace. Parcelát lze vždy syntakticky začlenit do bázové klauze. (1a) Belhal se o holi. Do ordinace. (1b) Belhal se o holi do ordinace. Pro parcelovanou strukturu je charakteristické, že její části, bázová klauze a parcelát, jsou výpovědní realizací jedné větné struktury. Parceláty jsou vyčleněny graficky (tečka, velké písmeno) nebo zvukově (intonačně). Tím se parcelované struktury odlišují od eliptických konstrukcí a jiných výpovědních modifikací, které vytvářejí vlastní, novou syntaktickou strukturu nebo původní syntaktickou strukturu modifikují (dodatečně připojený člen, vytčený člen viz níže 8.4) porušují (např. anakolut). Mezi jednotlivými případy větných modifikací (eliptickými větami, parcelacemi, dodatečně připojenými členy apod.) je široké přechodné pásmo; srov. věty (2) a (3). (2) Svízelí je, že poslední slovo má vždy pouze skutečnost. Holá, nahatá, ohyzdná skutečnost. (3) Jsou bohatí, ale tisíce Brazilců musí hladovět. A to v zemi, která má spoustu přírodního bohatství. Parcelace je chápána jako syntaktický proces vyčleňování (nebo přičleňování) větných členů (MČ 3, 679), či jako rozčleňování rematické složky na dílčí fragmenty a jako dodatkové připojování elementů složky tematické (PMČ, 575). Gramatiky se odlišují také ve způsobu, jakým pohlížejí na bázový komponent (výchozí konstrukci) a parcelát (vyčleněnou nebo přičleněnou část). PMČ považuje každý segment za samostatnou eliptickou větu, a to především z důvodů intonačních, zvukových: každý segment má své intonační centrum. MČ 3 naproti tomu považuje za jednu větu bázový komponent se všemi k němu náležejícími parceláty. Podobně uvažuje i Hrbáček (1994, 45)., který poznamenává, že „výpověď jako komunikativní jednotka musí být vymezena primárně obsahově a svou funkcí, nikoli zvukově a graficky“. Velmi podstatný pro celou problematiku pak je fakt, kterého si všímá MČ 3 (681): „bázový komponent + parcelát jsou výpovědní realizací jedné větné struktury“. Podobně Hlavsa (1981, 122) píše, že parcelát nelze považovat za eliptickou větu, protože „from the point of view of the pattern nothing is ellipted“. Pro úvahy o statutu parcelátu z hlediska jeho výpovědní platnosti je důležitá ještě jedna charakteristika parcelace jako celku: teprve celá parcelovaná struktura (bázová klauze a všechny k ní přičleněné části) mají úplné aktuální členění obsahující téma a réma. Vyčleněné parceláty totiž zpravidla představují rematickou složku věty, která je parcelací zdůrazněna. 8.3.2 Typy parcelovaných struktur 8.3.2.1 Úplná a neúplná bázová klauze Ze syntaktického hlediska můžeme rozlišit dva základní druhy parcelovaných struktur podle syntaktické úplnosti bázové klauze: (a) Bázová klauze je syntakticky neúplná. Vyčleňuje se jednotka strukturně nezbytná, a to buď řídící člen pro jednotky závislé (věta (4)), nebo valenční člen (věta (5)). (4) Byla jsem doma ve svém. Bytě. (5) Navzájem si píšou. Milostné dopisy. (b) Bázová klauze je syntakticky úplná, vyčleňují se závislá, neobligatorní doplnění (cirkumstant (věta (6)) a atribut (věta (7))) nebo další členy koordinačních či apozičních spojení (věta (8)). (6) Mým největším přáním je, aby dělali dobré filmy. Zodpovědně, invenčně a opravdově. (7) Měl jsem na nich vinice a ve městě dům a sklepy. Plné vína. (8) Mám rád policii. Její příslušníky. Kravaty, které nosí. Boty, do nichž se obouvají, pendreky, jimiž pohupují, revolvery, které jim cudně vykukují z pouzder. Typ (a) představuje jádro parcelovaných struktur, typ (b) má blízko k dodatečně připojovaným větným členům, které popisujeme níže v 8.4. Nejčastěji se z věty vyčleňují cirkumstanty. 8.3.2.2 Doklady parcelovaných struktur podle druhu vyčleněného větného členu (parcelátu) I. Parcelace komplementu Objekt v akuzativu „Takové věci bys neměla říkat, Josefíno.“ „Proč, ne? Jsou do sebe zamilovaní.“ „To si jen myslíš.“ „Ne, navzájem si píšou. Milostné dopisy.“ (překlad: A. Christie – ČNK) Objekt v lokálu Hladil ji. Po krku. Po ruce. (J. Rudiš) Začne vyprávět. O městě. O hluku. O Evropě, jejíž okraje hoří. (J. Rudiš) Objekt v instrumentálu Ať ho lidé milovali či nenáviděli, vždy je John McEnroe fascinoval. Stylem, jakým se oháněl raketou a hádal s rozhodčími. Situace se řeší tak jako v ostatních zemích. Separovaným sběrem do kontejnerů, ačkoliv je to poměrně drahá záležitost. Náš kučeravý nádeník měl na starosti něco zcela jiného. Maloval. Maloval obrazy. Olejem i temperou. (M. Hule) II. Parcelace cirkumstantu Místo Pak se ozval pravidelný skřípavý zvuk. Někde před nimi. (J. Padevět) Flirtovala s myšlenkou emigrovat. Do Ameriky, do Austrálie. (A. Lustig) Podívejte se, jak to vypadá ve sklepě. A na dvoře. A kolem popelnic. A na ulici. A v parlamentě. (I. Kraus) Ale zajímavé osobnosti zde nepochybně jsou. I mezi mladými autory. Čas Nominaci banky Bohemia jsme již zrušili. Před týdnem, okamžitě, když jsme se dozvěděli, že je tento peněžní ústav v likvidaci. Těšil jsem se na tebe. Celou tu dobu. (I. Klíma) Způsob Začneme žít od začátku. Jinak. Vtom se dveře konečně otevřely. Dokořán. (K. Blažková, Tymián z Oxary) Jako kdyby v domě někdo zpíval se zavřenou pusou. Hodně nahlas. A falešně. (M. Klevisová, Štěstí je zadarmo) Příčina O valorizaci jsme psali, informace o prémiích se v článku neobjevila. Z jednoduchého důvodu. (PDT) Tohoto konceptu se chytila spousta napodobitelů, ale banky přestaly balíčky propagovat. Z jednoho velkého důvodu: kvůli nízkým maržím. Podmínka Tady s tím provrtám padesát čísel ledu za nějakých dvacet vteřin. Když je čepel tvrdá a ostrá. (P. Roth, Lidská skvrna) Účel Potřebujeme mír. K tomu, abychom spolu mohli navzájem nesouhlasit. Zřetel Je tam docela teplo. Na tuhle roční dobu. (I. Klíma, Soudce z milosti) Určení průvodních okolností Zavře se a bude si číst. V tichu a bez lidí. (J. Padevět) Jiné Domnívá se oprávněně, že za tuto dobu jak jeho firma, tak on jako její majitel udělali pro stát a město nemálo. Ve prospěch svůj i druhých. Čekají na vyzvání, aby odnesly nějaké břemeno. Za směšnou částku 40 šilinků. III. Parcelace řídícího substantiva nominální fráze On byl vždycky hodný. Kluk IV. Parcelace atributu nebo doplňku Z venkova by se ozval pláč a skřípění zubů. O mnoho hlasitější než dnes. Využil to a snažil se dostat pryč, a sice právě na fakultu. Divadelní vědy. Měl jsem na nich vinice a ve městě dům a sklepy. Plné vína. A tak jsou zde. Většinou pěkně upravení, sebevědomí a odhodlaní vybojovat bitvu o svou kariéru. V. Parcelace závislé klauze Z rámce souvětí se vyčleňuje závislá klauze různého druhu: Chtěl bych být bohatší. Abych mohl dát víc psům. Nikdo kolem mě nic neříkal. Protože jsme všichni byli zaměstnáni jízdou na vlně. Moje rodina mě spíš dloubala pod žebra, než ochraňovala. Ačkoliv jsem byl nejmladší. Jan Novák požádal Marii Navarovou, aby ho navštěvovala pravidelně, každé druhé pondělí, v deset ráno. Jakmile uklízečka odemkne dveře. (A. Lustig) Hraju si tam s ním nebo jdeme spolu ven jezdit na kole, závodíme nebo běháme. Podle toho jestli na to má náladu nebo ne, nebo jestli sedí u počítače. (K vyčleňování závislé klauze z rámce souvětí viz podrobněji oddíl VI., kap. 4) VI. Parcelace koordinátu Nic nezadrží dlouho odkládaný smír Britton versus Thomasini. Ani zemětřesení. Tito farmáři možná mají v hrsti samotné srdce světa. Nebo alespoň jeho srdeční chorobu. Článek o příjemné vinárně jsem si přečetla s velkou chutí. A trochou nostalgie. 8.4 Předsouvání a dodatečné připojování větného členu Od parcelace, kdy jednotlivé části tvoří obvyklou syntaktickou strukturu, rozčleněnou pouze graficky či intonačně, lze odlišit předsouvání (věta (1a)) a dodatečné připojování větného členu (věta (2a)). (1a) Vládní zprávy pro tisk, projevy, brífinky, návštěvy vojenských zařízení, publikování, to je ryzí propaganda nevalného druhu. (PDT) (2a) Je to moje práce - dát pojištěncům to, co jim patří. (PDT) Obvyklá syntaktická struktura je zde modifikována tak, že některý větný člen – často podmět věty – je pomocí intonace, grafiky, odkazovacího zájmena a slovosledu zdůrazněn, a to buď tak, že je předsunut na začátek věty, anebo naopak posunut až na její konec. Bázovou strukturu modifikovaných vět (1a) a (2a) představují věty (1b) a (2b). (1b) Vládní zprávy pro tisk, projevy, brífinky, návštěvy vojenských zařízení, publikování jsou ryzí propaganda nevalného druhu. (2b) Dát pojištěncům to, co jim patří je moje práce. Další doklady Dodatečně připojený větný člen Byl to odvážný čin, podívat se realitě do očí. On plakal, ten člověk. On má takové ustálené názory, ten pan Pitr. Byl to vždycky můj sen, hrát bundesligu. Předsunutý větný člen Svou povahu a vlastnosti zřejmě zdědila po předcích a genetika, to je svinstvo. Kvůli sterilizacím ji vyšetřovala prokuratura: „Já jsem to nedělala, ale kolegyně, ta měla na starosti agendu dávek pro rodinu.“ Naproti tomu sebevražda, k té se musíte sami rozhodnout, a něco takového mě v životě ani nenapadlo. Mrtvým, těm v zemi určitě taková zima není. 8.5 Vsuvka (parenteze) 8.5.1 Definice a obecná charakteristika Jako vsuvku (parentezi) chápeme část textu, který je vložen do nějaké věty a nepatří do její základní struktury, ale který tuto základní strukturu narušuje vsunutím vedlejší informace, dodatečného vysvětlení, hodnotících poznámek apod. Vsuvka je od základní struktury věty odlišena graficky (pomlčkami, čárkami nebo závorkami) a též zvukově (pauzou). Do syntaktických vztahů věty vsuvka může být zapojena (věta (1)), ale také nemusí (věta (2)). (1) Vypovězení marketingové smlouvy (platí do konce roku 1995) funkcionářům doporučil prezident ČTS Jan Kodeš, neboť Teleaxis podle něj smlouvu neplní. (PDT) (2) Je skoro zbytečné psát si koncept (pokud máme víceméně jasno, co chceme stvořit), lépe je psát rovnou do počítače. (PDT) Jako vsuvka či parenteze se v lingvistice obvykle hodnotí jakýkoli výraz v rámci věty, který není v žádném přímém syntaktickém vztahu ke kterémukoli z jejích větných členů a bývá od centrálních složek věty oddělen v mluvě pauzou, v písmu pak graficky (Šmilauer, 1966, s. 401n.). Šmilauer a po něm též Hrbáček (1997, s. 171) nebo Panevová a kol. (2014, s. 22) vymezují vsuvku, vsouvání jako jeden ze syntaktických vztahů, byť specifický. K vsuvkám se někdy přiřazují též případy tzv. „obráceného poměru vět“ (Šmilauer, 1947, s. 247), např. Jak říkám, měla jsem moc ráda předměty jako kreslení, zpěv. V této gramatice jsou tyto konstrukce hodnoceny jako polovedlejší věty a pojednány v oddíle VI. V této gramatice zahrnujeme do oblasti parenteze všechny výrazy dodatečně vsunuté do větné struktury, jejichž „vsunutost“ je v psaném textu graficky signalizována, tedy i vsuvky zapojené do syntaktických vztahů věty. Podobně jako v MČ 3 řadíme vsuvku do oddílu výpovědních modifikací. Rozlišujeme: (a) vsuvku aktuální, příležitostnou; (b) vsuvku ustálenou, lexikalizovanou. 8.5.2 Vsuvka aktuální Aktuální parenteze je parenteze příležitostná, daná konkrétní potřebou vložit do věty autorův komentář k obsahu, dodatečnou informaci, hodnocení apod. Vsuvka může mít povahu větnou (věta (3) a (4)) nebo nevětnou povahu (věta (5) a (6)), může být do věty syntakticky začleněná vztahem závislosti (věta (4)) nebo souřadnosti (věta (6)), nebo se syntaktických vztahů ve větě, do které je vložena, neúčastní (věta (3) a (5)). (3) Posluchač a příznivec přesto, dovolím si tvrdit, nemůže současný život hodit za hlavu. (PDT) (4) Všem je jasné, že cokoliv jiného než výhra (za niž každý z hráčů dostane prémii 60 tisíc korun) by bylo považováno za velký neúspěch. (PDT) (5) Nezaměstnanost dosáhla v únoru 1993 vrcholu (700000 registrovaných osob), avšak skutečný počet byl zřejmě vyšší. (PDT) (6) Celní unie bude sice existovat na papíře ještě dalších dvanáct měsíců (a třeba i déle), ale v praxi dostanou vzájemné vztahy punc tvrdosti mezinárodního obchodu. (PDT) Další doklady Aktuální vsuvka, větná, syntakticky začleněná Jeho osobitá strategie (která je sama geniální inovací pro šíření náboženství) spočívala v tom, že kdykoliv chtěl šířit a financovat jednotlivá náboženská poselství, vytvořil nové výnosné podniky. Jsem člověk, který – když už se do něčeho dá - nerad prohrává. Soud - až padne tato vláda - bude muset vydavatele sionských protokolů přece jen odsoudit. "Myslím, že nicméně do filmu vnesli autenticitu, o kterou se jejich angličtí kolegové - ať byli jakkoliv dobří - mohli opřít," dodává režisérka. Domácí celek od skončení dlouhodobé části ligy (kterou vyhrál) klopýtá a trenér Pommer těžko hledá základní šestku. Jsou to rodiny, které využívaly - a někdy zneužívaly - své zemědělské pachtýře, lidi, za nimiž nikdo nestál a kteří měli omezený přístup ke vzdělání nebo k vyučení, aby mohli žít lépe. Aktuální vsuvka, větná, syntakticky nezačleněná L. Fuks se důsledně vyhýbá hodnocení svých současníků (právo soudit má jenom Bůh), ale není apolitický. V kolínském případě - šlo o akci bez souhlasu MK - byl tedy zákon porušen. V ČR se objevily firmy, které dodávají vodoměry ve dvou částech - zvlášť počítadlo (to přijde na jednu třetinu celkové ceny vodoměru), zvlášť spodní část, která mívá poruchy. V době studentských protestů přišel o všechny funkce (radil totiž k umírněnému postupu vůči demonstrantům) a octl se v domácím vězení. Přes 20 procent veškeré obytné plochy v Moskvě zabírají různé vládní instituce (vědecké ústavy, instituty, školy, nemocnice apod. nejsou v tomto údaji zahrnuty). Jinak - a řekněme hned, že mnohem hůře - je na tom čtenář denního tisku. Rodiče totiž občas poukazují na skutečnost, že některé střední školy, a často to bývají právě gymnázia, mají jiná kritéria pro chlapce a jiná, přísnější, pro dívky. Aktuální vsuvka, nevětná, syntakticky začleněná Ředitel Rudolf Kluziewicz (na snímku) založil firmu spolu s partnery z Německa. Do roku 1995 či 1996, kdy by se Švýcarsko mělo - hypoteticky - stát členem ES, by silniční síť už měla být částečně modernizována. Proto hovoří-li Foucault o řeči jako diskursivně nespoutané, používá (pouze) metafor. V srpnu začali společně pracovat a minulý pátek zpřístupnili objekt veřejnosti (až do 11. září). Poukazování na geografickou vzdálenost v tomto případě příliš Číňany neuklidní, protože náš dovoz z ostatních států regionu (Tchaj-wanu, Hongkongu, Jižní Koreje, Singapuru a Malajsie) vzrostl v téže době o 30.5%. Aktuální vsuvka, nevětná, syntakticky nezačleněná S pekingskými byrokraty je zadobře premiér Li (66). Vítězstvím ve finále ligy volejbalistek nad Brnem završila Olomouc výbornou sezonu, kdy získala domácí double (liga a pohár), obsadila druhé místo v mezinárodní superlize a probojovala se do finálové skupiny PMEZ. U zjednodušených daňových dokladů (účtenka za hotové) si výši zaplacené daně můžete vypočítat sám. 8.5.3 Vsuvka ustálená Některé vsuvky bývají ustálené, lexikalizované, svou funkcí se přibližují částicím. Ustálené vsuvky jsou tvořeny ustrnulým určitým slovesným tvarem (myslím, prosím, víte, řekněme, dejme tomu apod.), který může mít zachovanou omezenou část valenčního potenciálu původního neustrnulého slovesa (věty (1) a (2)). Silně lexikalizované vsuvky nebývají ve větě graficky odděleny (věta (3)). (1) Z červených vín tam měl, myslím, jenom portugala a cabernet. (PDT) (2) Byly tam takové tancovačky, že byl poměr, dejme tomu, asi deset ku jedné - deset děvčat na jednoho kluka. (PDT) (3) Řekněte mi prosím víc o vaší kamarádce. (PDT) Další doklady: Je to, myslím, tři roky, kdy měl svoji druhou svatbu. Vzadu, jak tam stojí, je bratr, který mi byl, tuším, za svědka. „Prosím tebe, nic o tom neříkej, nedělej mi žádné nepříjemnosti.“ To víte, pod to se nosily spodničky, takže to bylo nadýchané. Moje maminka pořád otce uklidňovala a říkala: „To víš, kdyby žil Alois, tak by ti napsal.“ A opravdu se to, nedej bože, vyplnilo. Myšlenka postavit v Praze, přesněji řečeno v její severní části, třetí krematorium padla poprvé před patnácti lety. "Způsob, kterým jsme řídili firmu Campbell U. S. A., můžeme, doufám, použít i v jiných částech společnosti," řekl pan Baum. Jak váš, řekněme, velice dobrodružný život působil na to, co následovalo po válce nebo v posledních 28 letech, kdy už žijete velice klidně? Tam jsme skutečně zaplatili daň své, řekl bych, válečné neostřílenosti. Těžko si ale dejme tomu v Čechách představit tak vážný zájem studentů a odborné veřejnosti o španělský model, jakého jsou již tradičně svědky středoevropské semináře zde v San Sebastianu. Tento výrok jistě podporuje stanovisko vaší redakce o tom, že ochrana životního prostředí je obecně vzato hloupá nebo přehnaná, ale je prostě nesprávný. 9. Větné členy závislé na přísudku 9.1 Podmět Obsah: 9.1.1 Obecná charakteristika 9.1.2 Sémantický subjekt (podmětový participant) 9.1.3 Způsoby vyjádření podmětu 9.1.3.1 Podmět jmenný I. Základní forma II. Apoziční skupiny III. Výrazy kvantifikační IV. Zájmenný podmět V. Třetí osoba přísudku VI. Podmět (vše)obecný VII. Podmět neurčitý 9.1.3.2 Podmět nejmenný (vyjádřený infinitivem, neohebnými slovními druhy nebo citátovými výrazy) I. Infinitiv II. Neohebný slovní druh nebo nenominativní tvar 9.1.3.3 Podmět vyjádřený vedlejší větou 9.1.4 Vztah podmětu, nominativu, nositele děje/stavu a větného tématu 9.1 Podmět 9.1.1 Obecná charakteristika Podmět je konstitutivní větný člen prvního řádu (viz výše kap. 1) – podílí se na vytvoření větné struktury. Sledujeme jeho stránku formální (pro niž přednostně užíváme termín podmět) a významovou (vyjadřovanou přednostně termínem subjekt), jakož i vzájemný vztah obou hledisek. Při jejich symetrii nakládáme s oběma termíny víceméně synonymně. Podmětem zde rozumíme formu, výraz zaujímající podmětovou pozici. Zároveň tímto termínem označujeme samu tuto syntaktickou pozici, k níž se vztahuje slovesný tvar určitý jakožto přísudek či základ přísudku. Tato pozice nemusí být formálně obsazena – pak jde o tzv. podmět nevyjádřený nebo všeobecný. Podmětovou pozici zakládá sloveso s podmětovou vazbou jako sémanticko-formální složku větného vzorce. Ve valenčním pojetí syntaxe je tato pozice označována jako levé (levovalenční) externí doplnění predikátového slovesa. Výlučnost podmětové pozice ve struktuře věty se projevuje mj. tím, že je pádově definována jako nominativní (lze se na ni ptát otázkou kdo/co). Nese tedy příznak pádu nerelačního, syntakticky nezávislého, stojícího nejvýše v pádové hierarchii. Schopnost implikace podmětové pozice má jen určitý tvar slovesný ve funkci syntaktického přísudku (nebo jako součást přísudku složeného, viz kap. 2.3) Přechodníkové tvary sloves v polovětných konstrukcích, plnící polo-/semipredikační funkci, sdílejí podmět/subjekt s přísudkem věty, do níž jsou syntakticky začleněny. Bez valenčního potenciálu tohoto určitého tvaru by přechodníkový tvar sám nemohl externí levé doplnění iniciovat (implikovat). V informační (adresátské) perspektivě se podmět jeví jako nositel predikačního (přísudkového) příznaku. Je-li podmětová pozice podmíněna sémanticko-formálním potenciálem přísudku, je vztah přísudku k podmětovému jménu zpětně podpořen shodou v gramatických kategoriích. Pokud je podmět vyjádřen jiným než jmenným výrazem, ke kategoriální shodě nedochází (viz oddíl VII. Kongruence). 9.1.2 Sémantický subjekt (podmětový participant) Termínem subjekt označujeme sémantickou složku podmětu (zatímco pojem a termín podmět zohledňuje (také) aspekt formální). Jestliže říkáme, že nominativní (podmětová) složka věty je předjímána sémantikou přísudkového slovesa, je třeba tomu rozumět tak, že dějový či stavový příznak svědčí pro svého původce nebo nositele v širokém smyslu (zde sémantický subjekt), resp. svědčí o něm. Lze ovšem uplatňovat i jiný teoretický přístup, shledávající sémantický subjekt také v nenominativních složkách věty – viz zde kap. o predikátu s kategoriálním slovesem. Sémantický subjekt odpovídající podmětové pozici může představovat řadu různých blíže specifikovatelných participantů vyjadřujících rozmanité sémantické role (v závislosti na užitém přísudkovém slovese a jeho tvaru): agens – věty (1), (2), kauzátor – věty (3), (4), patiens – věty (5), (6), recipient – věty (7), (8), nositel děje či stavu (věty (9) až (12)), vlastník (věty (13) až (15)). Sémantická role podmětu přitom nesouvisí s lexikálním významem jména, jímž je podmět reprezentován, jak ilustrují následující příkladové věty (vše ČNK, případně kráceno bez vlivu na syntaktické funkce): (1) Kůň natahoval krk přes dřevěný plůtek a okusoval keře v zahradě. (2) Chválili kuchařčin výkon, dokonce i kocour, který vyskočil na stůl a zkusil kousek ukrást. (3) Ohnivý žár mohl způsobit rozpínání kopulí a popraskání budov, krutý mráz dokázal rozervat každou kovovou stavbu, pokud se nepočítalo se smršťováním. (4) Mezi služebnictvem a strážnými vyvolala zpráva neklid. (5) Kdysi se pstruzi nasazovali do vody, aby otestovali stupeň čistoty. (6) Květiny silně voněly, a dokonce i včely a motýli se zdáli být omámeni tou vůní. (7) Florence ucítila vůni sena. Když nastražila uši, slyšela oddychování krav ve stáji. (8) I kdyby ji řidič uslyšel a porozuměl jí, co by udělal? (9) Z kuchyně sem proniká proužek světla a dopadá na celou sbírku dřeváků. (10) Lesy se už začínají odívat kouzelnými barvami indiánského léta. (11) Sluky mají tmavé maso. (12) Čluny zatím mizely v mlze. (13) Muž měl košili vyhrnutou až k loktům a na ruce spoustu šrámů a jizev. (14) Většina z nich vlastnila soukromá trysková letadla! (15) Její rodiče vlastnili pomerančové plantáže a ona dostala své první taneční hodiny v alžírské opeře. 9.1.3 Způsoby vyjádření podmětu 9.1.3.1 Podmět jmenný I. Základní forma Základní formou vyjádření podmětu je jméno v širokém smyslu v 1. pádě, a to (a) substantivum – věta (1), (b) pronominální substantivum (= zájmeno) – věty (2), (3), (c) substantivizované adjektivum, resp. adjektivum po vypuštění podmětového substantiva – věty (4), (5), (d) numerální substantivum či substantivizované adjektivum (číslovka), i po vypuštění kvantifikovaného denotátu – věty (6) až (8): (1) Pes otevřel nejprve jedno oko a pak druhé. (2) Co jsem nesnědl sám, dal jsem psovi. (3) Ona si objednává červenou štiku s fialkami a limbovými oříšky. (4) Staří je zásobují vším, co dům a pole dává. (5) Příroda to již tak zařídila, že hloupí jsou těm chytřejším pro legraci. (6) Ne, všichni neodejdou. (7) Osmnáct je věk, kdy má člověk tolik starostí sám se sebou, že jsem o ni měla strach. (8) Oba dva ... oba jsou teď úplně posedlí tím, aby si vydělali peníze. Další doklady: (a) Kde je klíč od sklepa? Jezero bylo hodně rozbouřené a ryby nebraly. Tamní příroda nabízí v každém ročním období barevnou škálu plnou kontrastů. Moudrost by velela nechat všeho a jet do přístavu. Pohled na úředně vyhlížející osobu zapečetí lidem ústa. (b) Můžeme jít, kam chceš jít ty. Slyšela jsem, jak kdosi vypráví o sobě a o všem, co se přihodilo. A dá se pro veverky něco udělat? Dnes se tomu věnuje málokdo. Zjevně to byl kamenolom zaplněný vodou. A hemžilo se to v něm okouny. (c) Jsou to staří přátelé. Takoví jsou nejlepší. Jiní jsou předurčeni obloze a vzdáleným obzorům. „Co si dáte vy, dámy?“ Žádná nic neříká. Žák má postupovat tempem, které odpovídá jeho schopnostem. (d) Ten trojúhelník značí svatou Trojici; trojka je božský číslo. Jedni jsou typičtí lovci, druzí zase mají zvěř tak rádi, že ji raději vidí živou než ulovenou, a třetí jsou tak něco mezi nimi. Mnohé jsou už důvěrně známé – vždyť je vidíme rok co rok. Byl prosinec, mínus sedmadvacet, to bych ho poslal na smrt. Nora fakt vypadá, jako že čtyřicet je nových třicet — no, víceméně. Pozn.: Jako formální podmět v češtině pravidelně funguje pronominální výraz to s nespecifickou, zevšeobecněnou referencí (Vonělo to tam novým papírem a tužkami. – ve významu ,to všechno‘). Sémantický subjekt v takových větách může, ale nemusí být explicitně vyjádřen.; vyjádřen může být prostřednictvím některého z nepřímých pádů degradovaného subjektu (viz další poznámku). Prostřednictvím formálního podmětu se větné vzorce se slovesy užívanými tradičně bez podmětu přibližují většinovému typu (Byl tu chládek a vonělo to tu po vlhké prsti. – Na hřebenech řádila sněhová vichřice a foukalo to až devadesát kilometrů za hodinu. - Když jsme šli tmou k autu, hemžilo se to na ulicích lidmi od gestapa.) Dnešní mluvčí už považují některé věty o stavech prostředí bez formálního podmětu to za agramatické (ačkoli je gramatiky z druhé poloviny 20. století ještě běžně uvádějí: V pokoji vonělo fialkami. – V potoce se hemžilo rybami.) Směrem k moravsko-slovenskému pomezí vstřícnost těmto bezpodmětým strukturám narůstá. K užívání výrazu to u vět podmětových v rámci souvětí viz oddíl VI., kap. 2.1.3. II. Apoziční skupiny Podmětově užitá jména v širokém smyslu mohou tvořit skupiny apoziční – věty (9), (10) a koordinační – věty (11), (12): (9) Ujme se jej otec vlk, matka vlčice a celá smečka vlků, která jej za pomoci medvěda Balúa a pardála Baghíry naučí zákonům džungle. (10) Peter byl můj kamarád zahradník, podával instruktáže o umění zahrad. (11) Maminka i tatínek by si to určitě přáli. (12) On i jeho žena jsou původem z českých rodin a trochu houby znají. Další doklady apozičního podmětu: V první řadě to byl můj dědeček zahradník, který mě učil očekávání ročních cyklů [...], můj tatínek technolog ve výzkumném ústavu, který mě naučil třídit odpad [...] Byl tu rovněž ředitel brodského gymnázia doktor Berka, [...] A pan Konipas měl věru co skrývat. V severních provinciích žije jeden radža, velice bohatý člověk, přestože jeho země není moc velká. Já, doktor Kos, vám ještě dávám příležitost, abyste poznal pravdu. Skupiny apozičního typu zakládají komplexní větné členy s jediným referenčním objektem. Skupiny koordinační vytvářejí několikanásobné větné členy s netotožnými referenčními objekty. III. Výrazy kvantifikační Komplexní podmět vzniká také spojením nominativního kvantifikátoru a nominativního nebo genitivního výrazu označujícího kvantifikovaný jev, nebo spojením totalizátoru a podmětového kvantifikátoru – věty (13), (14). (13) Rodinu [...] ještě letos na jaře tvořilo sedm synů a [(jedna) ]dcera. (14) Na seznamu testů veterinární správy figuruje šest sýkor, dva kalousi ušatí a dva papoušci. (15) Devět hořících svíček ve třech svícnech dávalo místnosti slavnostní a vznešenou atmosféru. Ve větách (13) až (15) je nominativní kvantifikátor (sedm, šest, devět) formálním podmětem, ale obsahově přívlastkem kvantitativním (,kolik synů / sýkor / svíček‘, ,synové / sýkory / svíčky v jakém počtu‘), zatímco kvantifikovaný jev je naopak formálně genitivním přívlastkem (synů,[ ]sýkor,[ ]svíček). Obsahově a logicky je ovšem kvantifikovaný denotát subjektem (,tvořili synové‘, ,figurují sýkory‘, svíčky dávají‘). Oba členy jsou vzájemně natolik funkčně a obsahově neutralizované, že se jen za cenu informačních ztrát dají rozložit na základ a jeho určení. Proto zde za složený (výsledně nominativní) podmět považujeme celé spojení kvantifikátor + kvantifikované. Další doklady: Jen pár lidí by pocítilo lehkou, sotva postřehnutelnou úlevu, kdyby si všimli mého zmizení. Jsou tam jen dva domy. Jeho sedm synů k němu rázem přiskočilo a společně složilo touž přísahu. Do sčítání u krmítek se v kraji zapojilo téměř 12 tisíc lidí. Deset tisíc housenek spotřebuje během tří týdnů, kdy krmí svá mláďata, jeden pár sýkor koňader. Obklopovaly ji čtyři malé děti. K nejčetnějším pacientům patřilo 52 ježků, 47 netopýrů hvízdavých, 37 sýkor koňader, 35 kosů a 34 poštolek. Ale všichni ostatní říkali, že si to hlupák zavinil sám. Pak všichni tři vzhlédli. A co na to my všichni ostatní Nováci? Kolik je hodin? Kolik je nás? Pozn.: Výše jsme uvedli, že za výhradní pád podmětu považujeme nominativ, ačkoli převážně z historických důvodů bývá za variantní pád podmětu považován i genitiv partitivní a záporový (Vody přibylo. – Nebylo pochyb.). Věty s těmito sémantickými variantami genitivu zde ovšem hodnotíme jako bezpodměté. Důvodem, proč nepovažujeme genitiv partitivní a záporový za variantu podmětu, je skutečnost, že některé konstrukce bez nominativního podmětu bývají popisovány jako výsledek transformací sémantického subjektu i do jiných pádů, jež pak ale jako podmětové interpretovány nejsou: dativ (Z toho mně bylo smutno. ← ‚z toho jsem byl [(já)] smutný‘), lokál (Dokonce i v zádech ho začínalo bolet. ← ,i záda ho začínala bolet‘), nebo instrumentál (Na vozech a kolem nich se hemžilo chlapy v těsných kalhotách a jakýchsi plandavých kabátcích s cípatými límci. ← ,chlapi se hemžili‘). Pojetí genitivu jako variantního podmětového pádu plyne nejen z důvodů historických, ale také z nejednoznačné hranice mezi izolovanými tvary genitivu partitivního označujícími kvantifikované entity a mezi numerativním genitivem rozvitým kvantifikátorem (i nominativním), resp. mezi konstrukcemi s výpustkou tohoto kvantifikátoru: Nebylo [(mnoho/tolik/moc) ]pochyb. / Nebylo už [(][tisíc][)] pochyb, zůstaly jen dvě. – Přibylo [(málo/tolik)] vody. – Přibylo [(patnáct centimetrů) ]vody. Podmět může být vyjádřen také numerativní předložkovou konstrukcí vyjadřující významový příznak velkého množství a přibližnosti jeho vymezení – věta (16), nebo příznak distributivnosti, podílnosti – věta (17): (16) Natáčelo se celkem na osmdesáti místech a v seriálu si zahrálo na sto herců. (17) Do vozíků se ale opravdu vešlo po dvanácti lidech. Další doklady: Jejich bitce přihlíželo na padesát lidí, ale všichni se báli vypovídat kvůli odvetě. Součástí IDETu byl i víkendový Mezinárodní letecký festival Brno, při němž se na letišti v Tuřanech představilo na padesát letadel a vrtulníků nejznámějších světových značek [...] Najdete ho v ulici Bonngasse 20 a je v něm vystaveno na tisíc exponátů spjatých s umělcovým soukromým i pracovním životem. Na palubě bylo deset záchranných člunů, do nichž se vešlo po dvaceti mužích. Oči měla opuchlé pláčem a v obou koutcích se jí lesklo po jedné velké těžké slze. Prošli jsme ložnicemi. Ve dvou bylo po dvou postelích u sebe a v jedné veliká manželská postel s krémovým přehozem [...] Pozn.: Podmětově užité konstrukce typu po + (L numer. + L subst.) , a na + (A numer. + G subst.) nejsou plně srovnatelné s genitivem partitivním a záporovým, který zde za pád podmětu nepovažujeme. To vyplývá ze skutečnosti, že nominativní podmětovou pozici neobsazuje lokálový/akuzativní tvar substantiva, ale celá konstrukce (po dvou postelích, na sto herců). IV. Zájmenný podmět Pokud je přísudkové sloveso ve tvaru 1. nebo 2. osoby, zájmenný podmět se zpravidla formálně nevyjadřuje – věta (18), resp. jeho případné vyjádření má zdůrazňovací, vytýkací, konfrontační nebo rematizační funkci – věty (19) až (23), nebo poskytuje možnost specifikovat podmět aponovaným substantivem – věta (24): (18) To všechno jsem Vám [(já) ]říkal, abych tím vším krásným nakladl [(já)] ok a nástrah. Dnes obešel jsem [(já) ]pasti a lapil jsem [(já) ]sám sebe. Ode dneška chodím [(já) ]se slováckou pastičkou, je to Vaše jméno. Chodím [(já) ]a Vaše tvář mne přerůstá. (19) No a co já s tím mám mít jako společného? (důraz) (20) Já to udělám. Ty si jen sedni tady ke krbu a já v něm zatopím. (konfrontace) (21) Já nyní chodím s Čeňkem Jirskákem a my spolu mluvíme a všem jsem pravil [(já)], že spolu mluvíme [(my)], aby to věděli [(oni)]. (rematizace s následnou inkluzí) (22) Lidi si často myslí, že jsou nějak lepší než já proto, že mají děti. Já jsem v jejich očích tak trochu méněcenná. (srovnání, rematizace) (23) Pánem situace jste vy. (důraz) (24) My lidé zdůrazňujeme, že [(my) ]jsme jediná přemýšlející, hloubavá stvoření a [(my) ]prohlašujeme například, že "neprozkoumaný život nemá smysl". Ale já sleduju, jak si žijí žirafy, lvi, vombati a taková ta stvoření s kachními zobáky, a [(já) ]mám dojem, že [(já) ]bych si takový "neprozkoumaný život" nenechal líbit. (vytčení po inkluzivním plurálu) Nevyjadřování zájmenného podmětu (užití nevyjádřeného podmětu) je umožněno dostatečnou informační hodnotou koncovky uvedených slovesných tvarů. Naopak vypuštění prézentního tvaru slovesa být ze složených tvarů minulého času, příznačné pro mluvenou komunikaci, s sebou nese nezbytnost podmět specifikovat: (25) Známý byl pro své někdy tvrdé a příkré chování k podřízeným, já [(jsem) ]ho ale zažil vůči sobě vždy jako člověka klidného a srdečného. K této elizi běžně dochází i v několikanásobném přísudku: (26) Vypil jsem [(já) ]kávu, přečetl [(jsem já) ]noviny, vykouřil [(jsem já) ]dýmku a vrátil [(jsem) ]se [(já) ]za svým úředníkem. Další doklady: „Až budeš připraven, přijď nahoru.“ „Až já budu připraven?“ pomyslel si. Já a můj bratr je pronásledujeme už od konce války. Jen ať sedí doma. Já taky nikam nejdu. Tak[ ]dovol, ať s nimi promluvím já. „To jsem já, máma.“ „Ano?“ No, já[ ]slyšela, že jsi tam rok nechodil. Já jí ty hodiny dal. Pár minut bylo ticho a já[ ]s napětím čekal, kdy proti mně vyrazí černý huňáč. Představte si, paní Kohoutková, já [ ]viděla, jak ho nesli na nosítkách. Já [ ]tím trpěla, ale dcerka to jako ponížení a újmu nepociťovala. Já v té době už byla přesvědčena, že je na cestě k tomu stát se kaligrafkou. (K užívání osobních zájmen v pozici podmětu viz podrobněji 4. díl, kap. o referenci.) V. Třetí osoba přísudku Přísudek ve tvaru 3. osoby slovesné vyžaduje vyjádření podmětu vždy, není-li podmět zřejmý z kontextu nebo z komunikační situace (v tom případě se opět jedná o podmět nevyjádřený) – věty (27), (28): (27) Kočí seskočil z kozlíku, otevřel dvířka a čekal. Nikdo ale nevystoupil. (28) A tak mi Bůh uložil takto na sklonku života poslední úkol, jenž mám na Zemi vyplnit. Poctil mě tím, že mi do dočasné péče svěřil tyto deníky, tento ohromný dar. Před mnoha lety jsem je již jednou četl. Tehdy za mnou přišel Malý vlk a žádal mne, abych mu je přečetl, neboť se nakonec nikdy nenaučil anglicky. Další doklady: Papež František včera přiletěl z Říma do severoitalského Turína, z letiště zamířil přímo do katedrály, kde je nyní plátno veřejně vystaveno. Ve svatostánku se pomodlil a několik minut tiše poseděl před relikvií. Jestli je váš syn nevinen, nic se mu nestane, na to se[ ]můžete spolehnout. Maminka prohrábla žhavé uhlí,[ ]přiložila,[ ]přistrčila na prostřední plát polévku i druhý hrnek s masem, knedlíkem a omáčkou, když přišel tatínek. VI. Podmět (vše)obecný Dalším typem formálně nevyjadřovaného podmětu je podmět (vše)obecný, hojně uplatňovaný ve větných frazémech (pořekadlech, příslovích). Obdobná je povaha vět s anonymním (anonymizovaným) konatelem. Konkrétní lexikální obsazení jejich podmětové pozice na základě kontextu nebo komunikační situace není možné, reference (vše)obecného podmětu je vždy relativní. Pro frazémy je typický přísudek ve tvaru 2. os. sg. – věty (29), (30), pro věty s anonymním konatelem 3. os. pl. (mask.) – věty (31) až (33): (29) Koho chleba jíš, toho píseň zpívej! (30) Jak si usteleš, tak si taky lehneš. (31) Před chvílí to[) ]hlásili ve zprávách. (32) „Zavřeli mi[ ]dědečka, a tak chci pryč.“ „Proč ho [ ]zavřeli?“ ptal se starostlivě řidič. (33) Otce si sotva pamatuje. Pracoval jako policista a zastřelili ho při výkonu služby, když byl Jake ještě malý chlapec. (K větám s anonymním konatelem viz podrobněji oddíl III., kap. 6.4.2.) Jiným způsobem anonymizace agentu (dílem i za formálního nominativního komplementu) je metonymické zastření sémantického subjektu výrazem v pozici podmětové – věta (34), častěji ale adverbiální – věty (35) až (36): (34) Starší herbáře uvádějí spoustu příkladů, že byla konzumace plevelů a dnes opovrhovaných rostlin velmi prospěšná. (autoři herbářů) (35) Strýček o ničem jiném nemluví, noviny o ničem jiném nepíší, v rozhlase blábolí jen o té vesnici. (autoři článků; lidé v rozhlase) (36) Na ČT24 [ ]dnes místo publicistiky pouštějí dvouhodinový pořad v nejlepší tradici legendárního Volejte věštce [...] (redaktoři ČT24) VII. Podmět neurčitý Na rozdíl od předchozích dvou typů podmětu formálně nevyjadřovaného je podmět neurčitý formálně manifestován zájmenným substantivem to. Stejně jako podmět (vše)obecný ovšem neodkazuje ke konkrétní entitě; ta není v předchozím textu explicitně označena, ani není zřejmá z komunikační situace. Pronominální výraz má zcela obecnou, generalizovanou referenci. I proto se prostředek objevuje v řadě frazeologizovaných obratů: šlape / klape (jim) to, (u)jde to, skřípe to (u nich). Náhrada neurčitého podmětu plnovýznamovým substantivem není možná, resp. taková substituce by měla za následek změnu pragmatické hodnoty věty – ve větách (37), (38) snad: ,profukoval vítr‘, ,štěbetal hlas‘, resp. ,hučely přízvuky‘ – věta (40). Za neurčitý podmět lze označit i věty s formálním podmětem to s konatelem odsunutým do jiné než podmětové pozice (v některém z pádů degradovaného subjektu) – věty (39), (40): (37) Na terase to profukovalo. (38) „Ne, Maryno. Dnes nemohu. Dnes opravdu ne.“ Poté štěbetalo to v telefonu. Poté otec několikrát ještě pravil: „Ne. Ne. Ne.“ (J. Škvorecký) (39) Na chodníku před školou se to hemžilo rodiči a dětmi. (40) U mahagonového pultu to hučelo půltuctem zpěvavých přízvuků. Další doklady: Přimáčkl ho ke zdi, až to zadunělo. Bylo to jako hrom a blesk v jednom a vřelo to v něm a jeho přemohla touha ten pocit vyjádřit [...] Letadla klesala, stoupala, ve vzduchu to svištělo a bylo to děsivé. Dokonce plánovali druhé dítě. Přitom to skřípalo. Ale v útoku to docela šlapalo, kombinace nám moc nevázla. V Ondrovi to hrklo, přímo ztuhnul hrůzou. „Tohle není žádná maličkost,“ řekl Hlavoun, kterému to šrotovalo v hlavě. Když býval vítr, hučelo to a syčelo[ ]v korunách. Brzy vešli do ohromných prostor, kde to hučelo hlasy všech přítomných. Cestou do menzy, kde to ve frontách na oběd hučelo španělštinou, pozorovala vrcholky And. Pozn.: Za věty s formálním podmětem nelze považovat konstrukce, v nichž má výraz to/ono platnost částice. Takové věty řadíme mezi bezpodměté: To se mi ulevilo. – „To se mi to dnes spalo,“ zalibovala si paní lesní, vcházejíc do kuchyně. – To se ti to žvaní, když jsi neprožil koncentrák [...] – „To se mi vysmějou, že si vymýšlím pohádky!“ zasmála se Natálka. – „To se ti to směje,“ poznamenal z legrace Jiří Kotrba ke svému protějšku [...] – Ono tam sice také často prší, ale hned to oschne [...] – „Ono tady fakt hoří,“ děsí se mladá maminka. 9.1.3.2 Podmět nejmenný (vyjádřený infinitivem, neohebnými slovními druhy nebo citátovými výrazy) I. Infinitiv Podmět bývá nezřídka vyjádřen infinitivem slovesa, který svými vlastnostmi dokáže nahradit substantivum (zejm. slovesné) – věty (41) až (43): (41) Dostat se dovnitř byla pro něj maličkost. (42) Já vždycky věřil, že nejlepší je střelit ho, když ho potkáš! (43) Příprava kávy ji vyčerpala, ale sedět bylo náhle nesnesitelné, stejně jako ležet. Další doklady: Spolupracovat je velmi široký pojem, pane Quinne. Pustit se z kopce na invalidním vozíku chce notnou dávku kuráže [...] Poradit není zvlášť těžké. Mluvit je ve vzdělávacím ústavu kardinální hřích, což je podivné. Zbavit se zápachu je obtížné a přítomnost psa v je pak krajně nežádoucí. Byla radost se na něho dívat, jak to dovedl. Mlčet je vždycky nejlepší. (K infinitivnímu podmětu viz podrobněji oddíl III., kap. 11. Funkce infinitivu) II. Neohebný slovní druh nebo nenominativní tvar Do role syntaktického substantiva v pozici podmětu může být dosazen jakýkoli jiný neohebný slovní druh nebo nenominativní tvar slova ohebného (srov. s úvodem kap. 9.1.3 Způsoby vyjádření podmětu), často cizojazyčný výraz v metajazykové platnosti, dílem uváděný v uvozovkách: (44) V hebrejštině slovo "šeket" znamená ticho a „tak“ je citoslovce pro hlasitý úder. (45) Ten již sám určí, že „odešed“ je přechodník od „odejít“ [...] (46) DX je neurčitost, s jakou známe polohu částice, podobně DV je neurčitost rychlosti částice, h je číslo známé jako Planckova konstanta a m je hmotnost částice. (47) Kdy a kde, zatím zůstává v jednání. Může jít také o konstrukce spočívající ve vypuštění řídícího podmětového substantiva nebo závislé predikace. Jejich přehlednosti a srozumitelnosti pak napomáhá případný korelativní tvar zájmena to jako pádový ukazatel: (48) Kde přesně, to bylo směšně nepodstatné. (49) Kdy přesně, to se neví Další doklady: Environ prý ve staré franštině znamenalo okolí - to ostatně v nové znamená taky; základem je starofrancouzské viron, okruh, to en je předložka v. Kdysi učila na obecní umělecké škole, přičemž to „kdysi“ značilo jedenadvacet let nelehké pedagogické práce. Slovo se vyznačuje tím, že […] zasahuje do všech jazykových rovin: i je foném, ale také spojka. Ve slovníku se dočetli, že „media“ je plurál od „medium“, přičemž „medium“ znamená zaprvé „průměrné kvality“, zadruhé [...] a zatřetí osobu, která komunikuje s dušemi zemřelých. […] zaslechnout klapot jejich vysokých dřeváků zvaných o-boko (boko je citoslovce klapotu) [...] […] anglické „to control“ se překládá jako „ovládat, řídit“. Čtyři je číslo síly, jako jsou nohy u stolu. (srov. kap 1.2.1 (d)) Šestnáct je Romanovi. Jak, to je jejich problém. Podmětová pozice může být vyjádřena frazémem nebo jinou komplexní lexikální jednotkou (často propriálního charakteru), nebo syntagmatem v metajazykové interpretaci (pro srozumitelnost bývají hranice těchto složených podmětových forem vyznačeny uvozovkami) – věty (50) až (52). Přísudek nese neutrální shodové kategorie (singulár neutra), nebo se uplatňuje shoda vůči přísudkovému jménu (Sloni mlčí byla kniha): (50) No a Sloni mlčí je knížka, kde najednou bez stylizace musím říct, že je to příběh muže od třiceti do třiatřiceti. (51) "Jako doma" je imperativ chování. (52) "Nelekejte se překážek" znamená, že si musíš poradit, jak umíš. "Interpersonální vztahy" je označení pro rvačku. "Upevnit kázeň za pomoci veřejných institucí" znamená, že máš zavolat policajta. "Kabinet pro jazykozpyt a literaturu" je oddělení angličtiny. "Literatura odpovídající čtenářské vyspělosti a a životním zkušenostem žáka" znamená, že v knihovně nic jiného nemají. "Nestudijní typ" znamená, že se jedná o mladistvého zločince. A "mou pozornost upoutalo" znamená, že se nad Tebou stahují mračna. Další doklady: Jeho „pojď-pojď“ prý značilo smrt, a tak se sýčka snažili zbavit. Když zrály třešně je film opravdu pozoruhodný. „Dobrodružství při polykání prachu pouště“ je v překladu nesmytelná vrstva téhož úplně všude. „Uschovávejte v pořadí, jak za sebou následují,“ znamená, že to máš hodit do koše. Název „budovatelský“ značilo vykonávat na táboře nějakou pracovní povinnost 9.1.3.3 Podmět vyjádřený vedlejší větou Nominativní podmětová pozice může být osazena rovněž vedlejší větou podmětovou (a) uvozenou vztažným zájmenem nebo zájmenným příslovcem – věty (53) až (56); (b) uvozenou spojkou podřadicí – věta (57), (c) spojenou s větou řídící prostřednictvím korelačního páru zájmen, (d) spojenou s větou řídící prostřednictvím korelačního páru zájmena jako pádového ukazatele a zájmenného příslovce – věty (58) až (59), (e) spojenou s větou řídící prostřednictvím spojkou podřadicí a zájmenným korelátem ve větě řídící jako pádovým ukazatelem – věta (60), dále i další doklady pro (a) až (d): (53) Kdo si zpívá, má do ráje blíž. (54) Co se dál dělo s Šimonem Josefem Voglem, není jasné. (55) Co totiž vadí drobné zvěři, divočákům prospívá. (56) Otci je jedno, jak jsi dosáhl cíle, zatímco pro matku je nejpodstatnější jednat čestně. (57) Že byly pochyby na místě, se potvrdilo až nyní. (58) Každý, kdo přespává v krabici, dostává v televizi výraz filozofa. (59) Kdy se začne, to zatím není rozhodnuto. (60) Že to bude, to je jisté. Ale jak to bude, to jasné není. Další doklady: (a) Kdy a kde se sejdou, zůstává zatím v jednání. Jak velký dopad na bezpečnost dopravy ve skutečnosti má, je stále ještě otázkou. (b) Že byly pochyby na místě, se potvrdilo až nyní. Říká se, že zločinci nakonec chtějí být dopadeni. Bylo mu divné, že jeleni netroubí. (c) Co už nepříjemné být může, to je zjištění, v kolika pravopisných záležitostech si [...] nejsme jisti. Nebo to nejsou uši, co vám odstává od hlavy? Co bylo, to bylo. Ten, kdo dole hlídal, měl bystrý sluch. (d) „Kde je ale pravda, to není jasné,“ řekl novinář. Jak by scénář pokračoval, to se dalo rovněž snadno předvídat. Kdy tomu bude, to je zatím nejasné. (e) Že to zapadlo brankáři mezi nohy, to už byla náhoda. Všechno, co vím, je to, že z té pestrosti přecházel zrak a že všechna ta krása mi na chvíli vyrazila dech. Že sám hraje o možné trvalejší angažmá mezi elitou, to si Kloz nepřipouští. Případný zájmenný prvek začleněný do věty řídící a vedlejší věta podmětová (doklady (c), (d) výše) tvoří korelační dvojici, jež plní funkci jediné sémanticko-syntaktické jednotky (podmětu). Všechny formy vyjádření podmětu, zmíněné v předchozích podkapitolách, jsou funkčně rovnocenné, často i zaměnitelné. Liší se jen mírou explicitnosti a morfologicko-syntaktickým ztvárněním. (Podrobně k větám podmětovým viz oddíl VI., kap. 2.1.1) 9.1.4 Vztah podmětu, nominativu, nositele děje/stavu a větného tématu Nominativ, formální podmět, sémantický subjekt (původce děje / nositel stavu v širokém smyslu) a větné téma jsou jevy souvztažné. Větně konstitutivní syntaktická funkce podmětu je vázána na abstraktní relační (morfo)syntaktickou hodnotu nominativu (jejíž morfematické vyjádření není bezpodmínečné). Toto souvrství systémových schémat je podporováno (neutrálním) aktuálním členěním věty. Ideálnímu souvýskytu forem (nominativ jména) a funkcí (subjekt, původce nebo nositel v širokém smyslu, téma) odpovídá více než jedna třetina vět užitých v reálné komunikaci. Další výraznou skupinu tvoří věty s formálně nevyjádřeným podmětem a věty s podmětem vyjádřeným nenominativní formou. Nejčastější asymetrií je aktualizační posun podmětu do rematické části věty. Srov.: Zato museli dávat bedlivý pozor chodci, kteří se mu připletli do cesty. Nastalo dilema. Přesto lze hovořit o nominativu jako o kategoriální hodnotě předurčené pro podmětovou větnou dominantu a základ větného (výpovědního) tématu. (61) Kdo si zpívá, má do ráje blíž. (62) Co se dál dělo s Šimonem Josefem Voglem, není jasné. (63) Co totiž vadí drobné zvěři, divočákům prospívá. (64) Otci je jedno, jak jsi dosáhl cíle, zatímco pro matku je nejpodstatnější jednat čestně. (65) Že byly pochyby na místě, se potvrdilo až nyní. (66) Každý, kdo přespává v krabici, dostává v televizi výraz filozofa. (67) Kdy se začne, to zatím není rozhodnuto. (68) Že to bude, to je jisté. Ale jak to bude, to jasné není. Další doklady: (a) Kdy a kde se sejdou, zůstává zatím v jednání. Jak velký dopad na bezpečnost dopravy ve skutečnosti má, je stále ještě otázkou. (b) Že byly pochyby na místě, se potvrdilo až nyní. Říká se, že zločinci nakonec chtějí být dopadeni. Bylo mu divné, že jeleni netroubí. (c) Co už nepříjemné být může, to je zjištění, v kolika pravopisných záležitostech si [...] nejsme jisti. Nebo to nejsou uši, co vám odstává od hlavy? Co bylo, to bylo. Ten, kdo dole hlídal, měl bystrý sluch. (d) „Kde je ale pravda, to není jasné,“ řekl novinář. Jak by scénář pokračoval, to se dalo rovněž snadno předvídat. Kdy tomu bude, to je zatím nejasné. (e) Že to zapadlo brankáři mezi nohy, to už byla náhoda. Všechno, co vím, je to, že z té pestrosti přecházel zrak a že všechna ta krása mi na chvíli vyrazila dech. Že sám hraje o možné trvalejší angažmá mezi elitou, to si Kloz nepřipouští. Případný zájmenný prvek začleněný do věty řídící a vedlejší věta podmětová (doklady (c), (d) výše) tvoří korelační dvojici, jež plní funkci jediné sémanticko-syntaktické jednotky (podmětu). Všechny formy vyjádření podmětu, zmíněné v předchozích podkapitolách, jsou funkčně rovnocenné, často i zaměnitelné. Liší se jen mírou explicitnosti a morfologicko-syntaktickým ztvárněním. 9.2 Komplement Obsah: 9.2.1 Komplement objektový (předmět) 9.2.1.1 Obecná charakteristika I. Syntaktické vlastnosti objektového komplementu II. Význam objektového komplementu 9.2.1.2 Objektový komplement podle formy I. Vymezení II. Objekt v akuzativu III. Objekt v genitivu A. Obecná charakteristika B. Objekt v genitivu, jemuž konkuruje akuzativ C. Genitiv záporový D. Genitiv partitivní E. Objekt pouze v genitivu IV. Objekt v dativu V. Objekt v předložkovém pádě VI. Objekt v instrumentálu VII. Dva objektové komplementy 9.2.1.3 Vyjádření a nevyjádření objektového komplementu 9.2.2 Komplement subjektový 9.2.3 Komplement okolnosti 9.2.3.1 Obecná charakteristika I. Syntaktické vlastnosti komplementu okolnosti II. Vyjádření komplementu okolnosti 9.2.3.2 Typy komplementů okolnosti I. Vymezení II. Komplement místa, směru a cíle, trasy nebo východiska pohybu III. Komplement času IV. Komplement prostředku děje V. Komplement způsobu děje VI. Komplement míry 9.2.4 Komplement doplňkový Terminologická poznámka: Jako „komplement“ označujeme jeden ze čtyř větných členů závislých na přísudku věty. Formálně i významově je komplement hlavním nepodmětovým doplněním přísudku. 9.2.1 Komplement objektový (předmět) Terminologická poznámka: Termín ,komplement objektový‘ nebo v obráceném slovosledu ,objektový komplement‘ užíváme jako popisnější název synonymního termínu ,předmět‘ a jeho cizího synonyma ,objekt‘. 9.2.1.1 Obecná charakteristika I. Syntaktické vlastnosti objektového komplementu Jako objektový komplement chápeme především ten větný člen, který obsazuje tzv. pravou (tj. nepodmětovou) valenční pozici predikátu (k pojmu valence viz oddíl I, kap. 5.3): (1) V pětatřiceti byl jmenován řádným profesorem své mateřské univerzity a ve stejném roce obdržel dvě skvělé nabídky. (ČNK; slovo nabídky je objektovým komplementem přísudkového slovesa obdržel) Dále jako objektový komplement chápeme i valenční doplnění infinitivu nebo dějového adjektiva (participia): (2) Taky mám chuť si vyrobit zrcátko s perleťovým rámečkem. (ČNK; substantivum zrcátko je v této větě objektovým komplementem infinitivu vyrobit si, který je v dané větě atributem) (3) Rodina vlastnící auto jezdí do města častěji, mnohdy i několikrát za den. (ČNK; substantivum auto je v této větě objektovým komplementem participia vlastnící, které je v dané větě atributem) V pozici objektového komplementu může být užito substantivum, zájmeno, adjektivum, číslovka, infinitiv, nebo vedlejší věta (k funkci vedlejší věty jako objektového komplementu viz oddíl VI., kap. 2.1.2) Na rozdíl od komplementu adverbiálního (cirkumstantu) nebo doplňkového má tedy předmět většinou pevně danou (fixovanou) pádovou formu. U některých sloves si ve vyjádření předmětu konkurují formy dvě: akuzativ a genitiv: dosáhnout něco / dosáhnout něčeho: Při druhém pokusu dosáhl nadmořskou výšku 5000 metrů! – Po hodině letu dosáhl výšky 6620 metrů. akuzativ a dativ: učit se něco / učit se něčemu: učil se tanci / učil se kankán. …a učil se řečtinu a angličtinu, učil se geologii , zeměpis a poezii…/ …a shledav svoje knihy, učil se dějepisu; bezpředložkový a předložkový akuzativ: vazby zapomenout něco / zapomenout na něco se mohou setkat i v jednom souvětí: Kdo tam vkročí, zapomene na všechny bolesti a starosti a to je dobré, jenže zapomene také všechno ostatní. Často však různý pádový tvar předmětu odlišuje různé významy téhož slovesa, např. věřit někomu / něčemu x věřit v něco x věřit na něco: Právě pro ty zkušenosti jí nevěřím. x Pochopitelně že jsem nevěřil v náhodu. x Snad nevěříš na duchy? dosáhnout něčeho x dosáhnout na něco: Věřím, že dosáhneme výsledku nějakou kratší cestou. x Pohodlně jsem dosáhl na vrchol zdi. O těchto vlastnostech sloves podrobně poučují valenční slovníky, např. Valenční slovník českých sloves. Slovesa, která na sebe vážou objektový komplement, se nazývají slovesa předmětová. Většina českých sloves má pouze jeden objektový komplement, popř. na sebe vedle něj váže také komplement okolnosti. Řada českých sloves má objektové komplementy dva; zpravidla jsou v různých pádech, např. v akuzativu a dativu (darovat něco někomu). Více než dva objektové komplementy má jen nemnoho sloves. II. Význam objektového komplementu Pro odlišení objektového komplementu od komplementu okolnosti nebo doplňku je rozhodující nejen pádová forma jména, ale také význam slovesa. Výraz v pozici objektového komplementu označuje skutečnost, která má vždy některou z následujících vlastností: (a) je plně nebo částečně zasažena (postižena, dotčena – v negativním i pozitivním smyslu) dějem označovaným daným slovesem, např. pochválit žáka; zvedat kámen; dotýkat se země; strefit se do cíle; (b) je výsledkem děje nebo cílem děje, např. namalovat obraz; zaměřit se na prevenci; (c) je podnětem smyslového vnímání nebo smyslové činnosti (např. číst knihu, milovat rodiče); (d) označuje adresáta děje (např. radit někomu). 9.2.1.2 Objektový komplement podle pádové formy I. Vymezení Pádová forma objektového komplementu souvisí především s jednotlivými slovesy nebo adjektivy, jejichž valenční pozici tento komplement tvoří, ale zčásti i s významem výrazu, kterým je objekt vyjádřen: - adresát bývá vyjádřen převážně objektem v dativu: napsat někomu; koupit něco někomu; - předmět zasažený dějem bývá vyjádřen nejčastěji jako objekt v akuzativu, ale také jako objekt v genitivu nebo instrumentálu: číst knihu; dotknout se míče; třást stromem; - téma rozhovoru nebo obsah intelektuální činnosti bývají vyjádřeny objektem v předložkovém lokálu nebo instrumentálu: hovořit, přemýšlet o něčem, zamýšlet se nad něčím apod. Pádové tvary objektových komplementů do značné míry spoluvytvářejí soustavu tzv. větných vzorců (k nim viz podrobně oddíl III., kap. 3). II. Objekt v akuzativu Akuzativ je vlastním pádem objektu děje. Akuzativní výraz v pozici objektového komplementu může vyjadřovat: (a) konkrétní objekt („věc“ nebo osobu) skutečně zasažený dějem např. (aa) ve větách se slovesy manuální činnosti: něco (na)řezat, (na)sekat, (na)stříhat, (o)čistit, opracovat, (po)krájet, (po)lámat, (po)řezat, (po)sekat, rozbít, rozstříhat, (roz)stříhat, ukrojit aj.; (ab) ve větách se slovesy, která vyjadřují přemísťování objektu: něco (od)nést, (při)vézt, (od)táhnout, (od)vléct, (nad)zvednout aj.; (ac) ve větách se slovesy vlastnictví a změny vlastnictví: něco mít, vlastnit, obdržet, získat aj.; (ad) ve větách se slovesy označující komplexní a abstraktně pojaté činnosti směřující k člověku: někoho obtěžovat, otravovat, trápit (potrápit, utrápit) zlobit, (pozlobit, rozzlobit) aj. (b) výsledek děje nebo cíl činnosti (ba) ve větách se slovesy, která vyjadřují činnosti manuální: něco dokončit, utvořit, vyrobit, vyřezat, vytvořit, zpracovat; (bb) ve větách se slovesy činnosti umělecké nebo intelektuální: něco nakreslit, naučit se, nastudovat, promyslet, učit se, vymyslet, vypátrat, vyzkoušet, zkoumat; hledat, vyhledávat, vysledovat, vyzkoumat; nastudovat, vyslechnout, vyzkoušet aj.; (c) obsah vědomí (vědomostí) ve větách se slovesy něco (si) myslet, domyslet, poznat, znát aj.; (d) podnět smyslového vnímání nebo činnosti ve větách se slovesy, která toto smyslové vnímání vyjadřují: něco cítit, pociťovat, slyšet, snášet, trpět (s významem ´snášet´), strpět, vidět, vnímat; čichat, nahmatat, ochutnat, poslouchat, pozorovat, sledovat, vyslechnout aj.; ve větách se slovesy vyjadřujícími negativní emoce: něco někoho trápí, zlobí, rozzlobilo aj. III. Objekt v genitivu A. Obecná charakteristika a historie Objektový komplement ve tvaru genitivu mají v dnešní spisovné češtině především slovesa reflexivní (k nim viz níže část E.) Z nereflexivních sloves jsou to jen nemnohá jednotlivá slovesa, jejichž přehled podáváme níže. Genitiv je u daného slovesa, resp. jeho významu buď: (a) vazbou jedinou a bezkonkurenční – např. litovat něčeho (nikoli *litovat něco; avšak: litovat někoho); (b) jedinou vazbou, jíž konkuruje akuzativ – např. užívat něčeho/něco; (c) jednou ze dvou vazeb slovesa – genitivní a předložková nebo genitivní a akuzativní – např. ptát se někoho na něco; uchránit někoho něčeho. Ve staré češtině od 14. až do začátku 17. století měla pravidelně nebo příležitostně genitivní vazbu i řada sloves, která postupně, ale zejména až během 1. pol. 20. století, vazbu genitivní nahradila vazbou jinou, zejména akuzativní nebo předložkovou. Podle Hausenblase (1958) měla ve staré češtině genitivní vazbu např. také slovesa podati (Jakub na katu uprosi, aby mu čbánka vody podal), pozorovati (tak sem dlúho toho pozoroval), čekati (král … boje čekáše), brániti (aby viery a pravdy božie bránili), tajiti (tají svého myšlenie před duchovními otci), pykati něčeho aj. K částečně renesanci genitivních vazeb docházelo podle Hausenblase v době národního obrození; šlo však pouze či převážně o knižní prostředek. Např. stále prosila matky své (Jungmann); Hájiti práv svých měl jsem za povinnost největší (Zeyer). Renesanci genitivních vazeb v době národního obrození i později Hausenblas pokládá někdy za jev tzv. „hyperkorektní“, „přes míru“. Takovými tvary jsou podle něj i některé genitivy v korespondenci B. Němcové (Slovanský bál získal si všeobecné slávy). Příležitostně se genitivu užije jako prostředku literární stylizace i v próze 20. stol. zejména jeho první poloviny (jeho užití může někdy podporovat představa partitivnosti objektu – k pojmu genitivu partitivního viz níže část D): Kličkoval jsem jako štvaný zajíc; vrhal jsem se všemi směry, abych získal času a mohl ještě nějak napravit, co jsem při této honičce pokazil. (K. Čapek) Každý ovšem ztratí někdy něco: tužku, hřeben, kapesník nebo peněženku, ale to je skutek nahodilý, který neplyne z jemu vrozených kvalit a který postrádá intenzity i půvabu pravého ztrácení. (M. Horníček, Dobře utajené housle.) (K historii genitivu záporového a partitivního viz části C. a D.) B. Objekt v genitivu, jemuž konkuruje akuzativ Genitiv výrazně převládá nad akuzativem u sloves nabýt/nabývat a pozbýt/pozbývat. U těchto sloves ani v současných textech genitiv neustupuje, naopak genitivní forma objektového komplementu nad formou akuzativní výrazně převládá. Následuje popis konkurence genitivu a akuzativu u jednotlivých sloves. (a) Sloveso nabýt/nabývat U slovesa nabýt/nabývat jsou ve tvaru genitivním zejména objektová substantiva abstraktní vyjadřující stavy a pocity. Genitivní tvar výrazně převládá zejména u substantiv dojem, účinnost, platnost, jistota, pocit, podoba, význam: nabýt/nabývat dojmu, účinnosti, platnosti, jistoty, pocitu, podoby, významu. Genitivní podoba objektu je častější též u substantiv charakterizujících vzhledové vlastnosti (resp. ve spojení se slovesem nabýt jejich proměny): nabýt barvy, tvaru/tvarů a některých dalších: nabýt klidu, odvahy. U substantiv morfologického typu stavení nelze genitiv odlišit od akuzativu. Srov.: Okamžitě jsem k němu pocítila důvěru a nabyla přesvědčení, že náš případ obhájí. Pozn.: Hausenblas (1958) uvádí, že u tohoto slovesa byl častý akuzativ již v 19. stol. a cituje z Karoliny Světlé: Vstoupivši do ní, nabyla jsem hned dobrou mysl. (b) Sloveso pozbýt/pozbývat U tohoto slovesa jsou nejčastějšími objektovými substantivy, která mají speciální genitivní tvar, substantiva platnost, smysl, význam, účinnost. pozbýt/pozbývat platnosti, smyslu, významu, účinnosti U substantiv morfologického typu stavení nelze genitiv odlišit od akuzativu. Srov.: Bez práce by jeho život pozbyl opodstatnění. Doklady objektového genitivu a akuzativu u sloves nabýt a pozbýt: genitiv: Brandt opět nabyl barvy v obličeji. Tento zákon má nabýt platnosti velmi brzy. Žertík jeho přátel nabyl nepříjemné a nebezpečné podoby. Náš mlčenlivý pán nabyl opět řeči. Zničehonic pozbyl klidu a něco mu vadilo. Jenže události vzaly téměř okamžitě naprosto nečekaný obrat a všechno Vaškovo uvažování pozbylo smyslu. akuzativ: Toto právo bude příslušet i osobě, která přechodem nabyla akcie od akcionáře splňujícího uvedené podmínky. Určitě si nechte ukázat smlouvy, kterými nabyl dům předchozí majitel Promlčení znamená nabýt nějaký majetek uplynutím času. Oběma nám táhlo na šedesátku, Hughie dávno pozbyl své krásné rusé vlasy a často ho zlobilo bolavé koleno. (c) Sloveso dobýt Ve významu ,něco získat (na svou stranu)‘ či ,něco si podrobit‘ se objektový komplement užívá zpravidla v akuzativu, pokud je tímto objektem nějaký region jako svět, Evropa, město či místo jako hrad, pevnost, Hollywood, Everest atp. Pokud je objektem abstraktum jako sláva, úspěch, svoboda a substantivum vrchol, užívá se méně často též genitivu. genitiv: Litoval jsem mladého generála, který, přestože si již dobyl slávy, myslel neustále jen na svou choť. (překlad z r. 2000) Poté, co redakce neakceptovaly jeho autentické příspěvky ze skutečně rizikových oblastí, se Born nejspíše rozhodl dobýt úspěchu bez dalšího rizika. (Respekt, 1996) Kolem obrazu Svobody vidíte seskupeny podobizny mužů Američanů, kteří obětovali veškeré snahy a úsilí svého života, aby svému národu dobyli svobody. (kniha, publ. 2001) V květnu se chtějí horolezci pokusit dobýt vrcholu nejvyšší hory světa stejnou cestou a s použitím stejného vybavení, jako měli Mallory a Irvine. (Právo, 1999) akuzativ: Libercem prošla řada režisérů, dirigentů nebo herců. Někteří zůstali zapomenuti, řada z nich si však dobyla slávu zde i na dalších jevištích. (MFD, 2004) Hokejový nároďák odletěl včera dopoledne do Moskvy dobýt úspěch na mistrovství světa. V loňském roce se podařilo dobýt vrchol Everestu pouhým šestnácti horolezcům, čímž počet jeho dobyvatelů se zvýšil na 351. (LN, 1992) Výjimečně máme z překladu klasické prózy doložen genitiv i u konkréta: Jeho rodina […] usadila se prý v okolí už dávno před tím, než Ludvík XIV. dobyl tohoto kraje. (překlad: Stendhal, Červený a černý) (d) Slovesa užít/užívat, použít/používat Po slovesu užít/užívat se substantiva slovo, výraz, termín, metoda užívají střídavě v genitivu nebo akuzativu (vše ČNK): (4a) Sám jste před chvílí užil slova utlačovatel. (4a) Několikrát jsi užil slovo harmonie. Co to v architektuře znamená? (5a) Kdyby Ivan Nikiforovič užil výrazu dejme tomu opeřenec, a ne houser, tak se snad ještě všechno dalo napravit. (překlad: N. V. Gogol, vyd. 2017) (5b) Význam jazykového znaku chápe autorka (ve shodě s L. Wittgensteinem) jako schopnost užít výraz správně v mezilidské komunikaci. (6a) Všimli jste si dobře, že jsem užil termínu křestní jméno, který považuji za přesnější než rodné jméno. (6b) Pokud je nám známo, z českých učenců užil termín "biologie" jako prvý hrabě Georg Buquoy r. 1820 [...] (7a) K řešení problému jsem užil metody postupných aproximací. (překlad: A. Einstein, vyd. 2016) (7b) Zkusili jsme užít metodu domácí péče za účasti kvalifikovaného personálu. Po slovesu použít/používat se vedle akuzativu užívá méně často genitivu zejména u substantiv síla, metoda, výraz, právo (obvykle právo veta), nůž. U substantiva lest jsou genitiv a akuzativ zhruba v rovnováze: genitiv: Richelieu tedy musel použít síly. V listopadu 1624 vypudila francouzsko-švýcarská armáda papežské posádky. Museli tudíž použít metody, která je známá jako "polymerizační reakce" a která zvýšila účinnost obvykle používaných technik a umožnila jim analyzovat odchylky v chemické struktuře DNA mezi zkoumanými osobami. Adam Smith použil výrazu neviditelná ruka v celém svém díle pouze třikrát. […] George W. Bush vetoval zákony 12krát, Bill Clinton 37krát a Bush starší 44krát. To nic není proti válečnému prezidentovi F. D. Roosveltovi. Ten musel použít práva veta více než 600krát. Je pravda, že dítě nemůžete jednoduše přinutit udělat nějakou konkrétní věc. Lepší je vyhnout se střetnutí a použít lsti. akuzativ: Je jasné, že pachatel musel použít sílu. Čeští vědci použili metodu, která se běžně používá třeba pro úpravu okenních skel, aby nepropouštěla teplo. Ve svém spisu „O přirozené rozmanitosti lidského rodu (De generis humani varietate nativa liber)“, vydaném v roce 1775 v Gottingenu, použil výraz antropologie v dnešním slova smyslu. Rusko a Francie přitom nepřímo pohrozily, že použijí právo veta. Kanaďané potom použili lest známou z NHL: nechali přeměřit, zda hokejka obránce Neckáře není zahnutá v rozporu s pravidly, aby si vynutili přesilovou hru. (e) Sloveso užít/užívat si Po tomto reflexivu patrně u většiny substantiv velmi výrazně převládá nebo je výlučný akuzativ. Genitiv je méně častou volbou jen u nemnoha substantiv. Např. u substantiv zábava a prázdniny (vše ČNK): (8a) Při bruslení si užijete zábavu, a navíc uděláte i něco užitečného pro své tělo. (8b) Na masopustu si užijete zábavy, doprovodného hudebního programu i dobrého jídla a pití. (9a) Jak jste si užili prázdniny? (9b) "Chci si užít prázdnin," prozradila včera Blesku bývalá lvice českého bankovnictví. Zhruba rovným dílem se užívá genitivu a akuzativu u substantiva život a rodina (vše ČNK): (10a) Já už si užil života až až a nemám už čeho litovat. (10b) Umějí si užít život mimo práci, hodně cestují, dělají to, co je baví. (11a) Těším se domů, chci si užít rodiny, léta a odpočinout si. (11b) Konečně si užiji rodinu. Genitiv převládá nad akuzativem např. u substantiv klid, sluníčko a sníh (vše ČNK): (12a) Lidé na plachetnici vyjíždějí, aby si užili klidu, "vypláchli" si hlavu a oprostili se od starostí. (12b) Dům stojí na samotě, takže si užijí klid. (13a) Děti budou pokud možno co nejvíce venku, aby si užily sluníčka, sportování a zábavy. (13b) Pokud jste si užili sluníčko u vody už včera, dnes můžete vyrazit na procházku po golfovém hřišti. (14a) V tomto týdnu jsme si užili sněhu ažaž. (14b) Lední medvědi si užijí sníh (titulek) (f) Sloveso využít/využívat Syntagmata typu ,využít něco/něčeho‘ jsou velmi frekventovaná. K substantivům, která nejčastěji následují bezprostředně po slovesu využít, patří (abecedně, od 500 dokladů): čas, dotace, chyba, informace, internet, kapacita, možnost, nabídka, nepozornost, okamžik, peníze, podpora, pomoc, potenciál, právo, program, prostor, prostředek, příležitost, síla, situace, skutečnost, sleva, služba, systém, výhoda, zkušenost, zmatek, znalost. U většiny z nich výrazně převládá genitiv, akuzativ však nebývá nijak výjimečný. Srov.: Po únoru 1948 ráda využila možnosti se svým mužem Vladimírem Veselým odjet do západní části okupovaného Německa a pracovat zde v Bonnu a ve Frankfurtu jako korespondentka. Řada předních závodníků proto využila možnost připravit se na ME startem v Praze. Rád proto využil nabídky generálního ředitele galerie Milana Knížáka, aby se podílel na proměnách problematického výstavního prostoru. V průběhu prázdnin využijte nabídku pravidelných nedělních koncertů vážné hudby, které se konají v kostele Augustiniánského kláštera ve Vrchlabí. Tento kód umí využít chyby ve webovém prohlížeči, programu nebo jiném softwaru, který se běžně používá. Ve druhé třetině Pardubice opět využily chybu před brankou hostů, kde volný hráč skóroval podruhé. Říkám si, že jsem mohla využít situace a odvážit se dát mu pusu […] V tu chvíli ho napadlo využít situaci ještě jinak, srazil ženu na zem a pokusil se jí brutálně znásilnit. Téměř výlučně se užívá genitivu např. u substantiv nepozornost, okamžik, skutečnost, zmatek – využít nepozornosti, okamžiku, skutečnosti, zmatku/zmatků. Naopak téměř výlučně akuzativu se užívá např. u substantiva potenciál – využít potenciál. Srov.: (15) Využít potenciál nádraží ve velkých městech pro komerční účely se České dráhy pokoušejí prostřednictvím projektu Živá nádraží, který běží už šestým rokem. (Ekonom, 2010 - ČNK) Převážně v akuzativu se užívá u substantiv čas, síla. Srov. (vše ČNK): (16a) Teď je nejdůležitější, abyste využila čas pro své děti a sama pro sebe. (16b) Ty a Maria musíte využít času, který zbývá, po lidsku. (překlad: E. Hemingway, Komu zvoní hrana) (17a) Město chce využít sílu větru (titulek) (17b) Mladý miliardář rozhodně ví, jak využít síly peněz a na koho se obrátit. (g) Sloveso zneužít K abstraktním substantivům, která nejčastěji následují bezprostředně po slovesu zneužít a která obvykle či výlučně bývají v genitivu, patří: bezbrannost, důvěra, důvěřivost, situace. (18) Mladému muži se dařilo zneužít důvěřivosti mnoha školaček. (ČNK) Výlučně či převážně v akuzativu stojí: data, dotace, funkce, informace, jméno, moc, peníze, tíseň, zákon. (19) Policie bude prověřovat, zda úředník zneužil informace, které získal ve službách státu,“ říká známý advokát […] (ČNK) U substantiva pravomoc často nelze poznat, zda jde o genitiv singuláru, anebo o akuzativ plurálu: (20) Ten, kdo zneužije pravomoci veřejného činitele, může podle zákona strávit za mřížemi až tři roky. (ČNK) (h) Sloveso uposlechnout Toto sloveso se z hlediska pádové formy jeho doplnění chová dosti chaoticky. U substantiva pokyn výrazně převládá genitiv. Srov. (obě věty ČNK): (21a) Strojvůdce uposlechl pokynu směrovky a začal projíždět stanicí. (21b) Řidič v jednom směru uposlechl pokyn strážníka a vozidlo před přechodem zastavil. U substantiva příkaz celkově poměrně výrazně převládá genitiv, avšak ve spojení neuposlechl příkaz/příkazu je užívání genitivu a akuzativu vyrovnané. Srov.: (22a) Při pronásledování křesťanů prý Vavřinec neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. (22b) Když se andělé klaněli Adamovi, jediný satan neuposlechl příkazu Alláhova. U substantiva rozkaz je genitiv s akuzativem v rovnováze. Srov.: (23a) Dělníci z komunistického severu uposlechli rozkaz diktátora Kim Čong-una a zůstali doma. (23b) Iráčtí vojáci uposlechli rozkazu svých velitelů, kteří pochopili, že veškerý další odpor je marný, a vyklidili Američanům pole. (ch) Sloveso dopřát si Pouze akuzativ je např. u substantiv dostatek (času, spánku, pohybu aj.), dovolená. Ve výrazné převaze je akuzativ např. u substantiv odpočinek, luxus. Srov. (vše ČNK): (24a) Právě okamžik, kdy se vědomě rozhodla dopřát si odpočinek, znamenal v její léčbě zásadní pozitivní obrat. (24b) Nebylo možno dopřát si odpočinku. (25a) Zhluboka se nadechla a znovu si dopřála luxus přemýšlení o těch skvělých možnostech. (25b) Počet Čechů, kteří si dopřáli luxusu nadzvukového letounu, se počítá maximálně v řádech desítek. Méně výrazná je převaha akuzativu u subst. oddech; genitivu se však užívá především u záporného slovesa. Srov. (obě věty ČNK): (26a) V teplém počasí je také důležité si dopřát oddech a lehké občerstvení. (26b) Nedopřeji si oddechu, dokud v Anglii neobrátím všechny kacíře na pravou víru. (i) Sloveso dodat Genitiv se vedle většinového akuzativu užívá např. u substantiv: síla, lesk, váha, sebedůvěra, klid, optimismus. Srov. (vše ČNK) (27a) To mne probudilo k životu a dodalo mi nadlidskou sílu. (překlad: B. MacDonaldová) (27b) Tohle pomyšlení mi dodalo síly, a tak jsem křikla: "Přestaň, prosím tě!" (překlad: H. Murakami) (28a) Retušéři a odborníci na předvolební grafiku jim dodají stejný lesk do očí. (28b) Oslnivě bílá štuková omítka dodala domu nebývalého lesku a dílo korunovala tradiční sedlová střecha z palmových listů. (29a) Aby svým slovům dodala váhu, udělala piruetu s rukou v bok jako nějaká baletka. (29b) Aby svým krokům dodal váhy, vydal císař 18. října 1918 manifest slibující proměnu Předlitavska ve spolkový stát, „svaz svobodných národů“. (30a) To ji trochu uklidnilo: dodalo jí to sebedůvěru a vědomí času. (překlad: J. Irving, Svět podle Garpa) (30b) Také diváci mě mile přivítali a to mi dodalo sebedůvěry. (31a) Měla v sobě něco, čím mi vždycky dodala klid a pohodu. (překlad: H. Murakami) (31b) Její zjevení mi dodalo klidu. (B. Hrabal) (32a) Potřebují povzbudit, dodat optimismus. (32b) To mi dodalo optimismu. Zhruba v rovnováze se užívá genitivu a akuzativu u substantiva věrohodnost.: (33a) Podle všeho se domnívají, že taková vyznání dodají věrohodnost jejich novému přesvědčení. (33b) Takový krok jistě dodá věrohodnosti i těm dalším. (j) Sloveso dodat si Genitiv převládá u substantiva odvaha. Srov. (obě věty ČNK): (34a) Musela si dodat odvahy, aby došla až sem. (34b) Díky projektu si dodala odvahu a účastnila se výběrového řízení v Rakousku, které vyhrála. (k) Sloveso požívat Ve významu ,konzumovat‘ (alkoholické nápoje) se pravidelně užívá akuzativ, v abstraktním významu ,mít něco‘ (ochranu, výhody, důvěru, vážnost) se převážně užívá genitiv: Lovci senzací však mohou tvrdě narazit, protože dcera prezidenta bude požívat ochrany tajné služby, jak uvedla agentura Reuter. Manželství podle něho požívá výhod včetně daňových především proto, že je předurčeno k plození a výchově dětí, nikoli k deklaraci vzájemného vztahu. Kromě Václava Havla požívají důvěry více než poloviny občanů jen tři politici – tradičně Vladimír Dlouhý (ODA) a Josef Zieleniec (ODS) a přes polovinu se po volbách přehoupl také Jan Kalvoda (ODA). Teologové požívali vážnosti nejen jako duchovní, ale také jako intelektuálové. C. Genitiv záporový Pozn.: Zde se zabýváme pouze genitivem jakožto komplementem, tedy pouze po slovesech plnovýznamových a po slovese mít. Ke genitivu po slovese být (Není malých rolí.) viz oddíl III., kap. 5.4.1 Věty o existenci. 1. Vymezení Genitiv, který se, zpravidla fakultativně, nikoli obligatorně, užívá jen po záporných tvarech sloves, se tradičně nazývá ,genitiv záporový‘. Např (obě věty ČNK).: (35) Nemám dalších otázek. (36) „Mám ještě jednu otázku,“ nadechla se Birgitta. Od 60. let 20. století je užívání genitivu záporového značně omezené a kromě ustálených obratů (viz níže) ho lze pokládat za prostředek silně knižní až archaický. 2. Historie Ve 14. až 15. století se podle Hausenblase (1958) genitiv záporový užíval pravidelně a téměř bezvýjimečně. Častý byl až do konce 16. století, a to dokonce i v běžně mluvené řeči. Teprve v době pobělohorské, až od 2. poloviny 17. století, začíná genitiv i po záporných slovesech ustupovat akuzativu. Pravidelný je ještě v Bibli kralické a v českých spisech J. A. Komenského. S archaizací spisovného jazyka, již do jisté míry přineslo Národní obrození, se v próze 19. století genitiv záporový oživuje. Jsou tu však značné individuální rozdíly. Pravidelně genitiv záporový užívá F. Palacký. V období první republiky (20. až 30. léta 20. století) užívali podle Hausenblase větší měrou genitivu záporového např. K. Čapek a J. Hašek. (K užívání záporového genitivu v románové trilogii K. Čapka viz F. Štícha (ed.): Karel Čapek a český jazyk, s. 54.) F. Trávníček (1938) k záporovému genitivu poznamenává, že „značné rozdíly v dnešním spisovném užívání záporového genitivu jsou do veliké míry výslednicí jednak přirozeného jazykového cítění, jednak teoretických zásahů.“ A dále píše: „Říkáme všichni bez rozpaků nemám peněz, ale náš jazykový cit se vzpírá říci nemám té knihy, matky, babičky…“ Trávníček se však bohužel nijak nevěnoval frekvenci záporového genitivu u různých našich klasiků (např. B. Němcové, J. Nerudy, A. Jiráska, K. Čapka, V. Vančury) a takový přístup přímo odmítá, vycházeje jen z tzv. úzu (typu „říkáme, neříkáme…“). Ve výrazně větším rozsahu než dnes se genitivu záporového užívá až do konce 50. let 20. století, a to zejména po slovesu nemít a při zdůrazňování záporné hodnoty. Srov. např. výrok prezidenta E. Beneše: "Dívám se na ten vývoj pevně a nebojácně. Řekl jsem už, že jsem v životě nikdy nepocítil strachu, a nebojím se ani dnes o náš stát. Mám svůj plán pro všechny případy a nedám se ničím mýlit," prohlásil Beneš 22. září 1938. Srov. dále následující užití genitivu záporového v českém překladu próz I. S. Turgeněva ve vydání z r. 1952: Nemáš v sobě ani drzosti, ani zloby, ale máš v sobě mladistvou smělost […] – Nos měla poněkud silný jako téměř všechny Rusky […] Arkadij přiznával, že ještě nikdy neviděl tak půvabné ženy. – Takového výrazu ještě v její tváři neviděl. – Jelena se na matku jen podívala a neřekla ani slova […] – Ta nezná falše. – […] Insarov nikdy neměnil svého úmyslu […] Že jde ovšem o subjektivní volbu, nikoli o pravidlo, naznačuje kontext, v němž je po záporném slovesu užito vedle dvou záporových genitivů i akuzativu: [...] necítím ani strachu, ani pochybností, ani lítost... Genitivu záporového se pravidelně užívá např. také v českém překladu románu Život Klima Samgina od M. Gorkého ve vydání z r. 1957: Pracovali, jakko by neslyšeli dělových výstřelů. – Samgin odešel a neřekl jediného slova. – „Není u nás pořádku – není!“ Pozn.: Ze současných evropských jazyků užívá podle Hausenblase (1958) genitiv záporový pravidelně finština. 3. Genitiv záporový v ustálených obratech Jde např. o obraty nemít (nejmenších ) pochyb; nemít dlouhého trvání; nemít (pro někoho) vlídného slova; nevidět jiného východiska; neslyšet vlastního slova; neříci křivého slova; nepozřít (ani) sousta (vše ČNK): (37) O tom nemám nejmenších pochyb. (překlad: A. C. Doyle) (38) Nikdy jsme si neřekli křivého slova. (39) Neměl jsem chvilku klidu, takřka jsem nepozřel sousta a spadl jsem se natolik, že mi kalhoty plandaly v pase. (překlad: G. García Márquez) Srov. dále: Nemám pochyb, že tam nahoře na Severu ještě pořád leží stín Velké tmy, a špatné vzpomínky se předávají. (překlad: J. R. R. Tolkien, Pán prstenů) Laskavá pohoda posledních dvou dnů neměla dlouhého trvání. (J. Švejda) Ale jeho klid neměl dlouhého trvání. Všude sklízím jen samou křivdu a vlídného slova neslyším ... Pinkerton pro ni nikdy neměl vlídného slova, vše bylo neutrální, profesionální. Neměl však nyní jiného východiska než vložit své břemeno do rukou Božích. (překlad: I. B. Singer) Tou dobou už byly vzhůru ostatní děti a vypukla taková vřava, že paní Johnsonová neslyšela vlastního slova. Za ustálené výroky se záporovým genitivem lze pokládat i čtyři z desatera přikázání: Nevezmeš jména Božího nadarmo. – Nepožádáš manželky bližního svého. – Nepožádáš statku bližního svého. – Nepromluvíš křivého svědectví. 4. Genitiv záporový jako knižní okazionalismus Záměrné užití genitivu záporového jako knižního až archaického prostředku někdy signalizuje souvýskyt jiného knižního až archaického prostředku, zejména přechodníku; tyto knižní až archaické prostředky často signalizují jistý autorův odstup od řečeného, ironii apod.: (40) Nemaje ekonomického vzdělání, chápu monopol patrně jinak, než mám. (LN – ČNK) Archaizace pomocí záporového genitivu může jít ruku v ruce s jakoukoli příznakovostí literární stylizace: (obě věty ČNK) (41) To si musíš vždycky vybrat jitro? Víš, že nemiluji jitřních červánků? (K. Kryl) (42) Jen ti, kdož nezapomenou předchozích zkušeností, se stanou mistry (japonské přísloví). Za prostředek poměrně běžné knižní stylizace můžeme pokládat okazionální užití záporového genitivu ve stylizované próze publikované od 60. let 20. stol. Srov. např. následující větu z překladu Kafkova Zámku: (43) Frída řekla, že mu bude velmi vděčná, když se mu to povede. A ostatně se jim už od nynějška přestane smát a nepromluví s nimi zbytečného slova. (překlad z r. 1969) Srov. dále (vše ČNK): Rozumějí si dobře a dobře se i uživí. Pokud to správně pochopil, něco spolu po večerech šijí a nadto mají zázemí v nevelkém hospodářství. Vyhoví si. Nemají zvláštních nároků. (I. Dousková) "Že by se ozývala duše strýce," usmála se, jak tak klečela," že by prosila za svou spásu? Za to, že nechápala lidských slabostí? [...]“ (L. Fuks) Kdekdo snadno pozná, že má před sebou družného a sdílného člověka, jenž nepostrádá důvtipu a který se rád zasměje. (překlad: A. C. Doyle) Rotný se ohlédl po nabíječi, který neměl radiokuklu a Střevlíčkovo varování proto nemohl slyšet. Ale ten nepotřeboval velitelských pokynů, aby v této vyzkoušené bojové situaci dostatečně dbal o vlastní bezpečnost […] (J. Škvorecký) Tvářila se přitom nenaloženě a neutrousila zbytečného slova. (překlad, vyd. 2011) Knižní stylizace lze jako výrazu jisté vznešenosti užít i v běžném vyjadřování: „Nejenže bolesti odezněly, ale mám pocit, že se mi zlepšila termoregulace, lépe se mi při běhu dýchá a také mám pocit, že se mi zpevnily břišní svaly,“ říká Tomáš Zahálka s tím, že nezná příjemnějšího pocitu, než se proběhnout mokrou trávou. Záporový genitiv se příležitostně objeví i v odborném jazyce: Ani EKG nevykazovalo patologických známek, vyjma urychleného sinusového rytmu. Přestože elektronika nezaznamenala výraznějších úprav […] D. Genitiv partitivní 1. Vymezení a historie U některých sloves genitivní tvar jejich komplementu vyjadřoval a zčásti ještě dnes vyjadřuje, že slovesný děj se týká jen části daného předmětu nebo části množství dané látky. Odsud pak pochází termín „partitivní“ (částečný). Hausenblas (1958, s. 125) o tomto genitivu obecněji říká, že „vyjadřuje kvantitativní stránku zásahu“. Tato definice pak pokrývá i význam genitivu v emočních zvoláních typu Toho sněhu!. Toho jídla a pití! (viz níže kap. 3.). Genitiv partitivní – podobně jako genitiv záporový – se podle Hausenblase (1958) pravidelně užíval ve starší češtině až do začátku 17. stol., např. ještě v Bibli kralické a u Komenského, později pak začal ustupovat akuzativu. Užíval se však převážně u dokonavých sloves (dát, vzít, koupit), zejména u dokonavých sloves předponových (pojíst, upít, napéci). Ve srovnání se současnou češtinou byl však poměrně běžný, patrně však již jako knižní prostředek, v umělecké próze po celé 19. století a vyskytuje se častěji např. ještě v Čapkové – výrazně knižně stylizovaném – románu Hordubal (viz Karel Čapek a český jazyk, s. 54); např. dej jim obroku a vody. 2. Fakultativní užívání genitivu partitivního V neemocionálních větách se v současné češtině užívá genitivu partitivního, pokud nevyjadřuje velké množství (k němu viz níže kap. 3.), už jen ve zbytcích po některých nemnoha slovesech. Jsou to např. slovesa: (a) nabrat, nasbírat, nasypat, nalovit; přilít; (b) okusit, usrknout, popít. Genitiv je tu však jen subjektivní a méně častou až výjimečnou volbou. Někdy přitom může jít o vliv nářečí konzervujícího starší stav. Srov. (vše ČNK).: (44a) On ale vždycky si jenom nabere jablek, natrhá třešní nebo švestek, dle roční doby, umyje si auto hadicí, a pryč. (L. Vaculík, Český snář) (44b) „Vdala jsem se. Za Jožku Štrbu. Tak se teď i píšu – Alžběta Štrbová. Právě jdu k jeho rodičům. Mají dobrý sklep, chci si u nich nabrat jablka pro děti…“ (45a) Potom Josef pravil, že pojede s náklaďákem do lesa nasbírat dřeva na topení. (L. Vaculík) (45b) Vydal jsem se nasbírat dřevo na oheň. (46a) Odsedlal valacha a v přístěnku ho vytřel do sucha slámou, dal mu napít a do žlabu mu nasypal ovsa. (46b) O Vánocích však sedláci nesměli číst staré rady z pohádek a bájí, že se na Štědrý den má ovcím do žlabu nasypat oves. (47a) Přilil vody do kotlíku, v němž se dusilo králičí maso, přidal do směsi trochu whisky a navrch položil litinovou poklici. (47b) Pak zašel ke skříni, nalil si ještě jednou whisky, přilil vodu a vrátil se k mapě. (překlad: E. Hemingway, Komu zvoní hrana) (48a) Ne, Sinuhete, kdo jednou okusil moci, dychtí po ní stále více, a tato vášeň je nejhroznější ze všech vášní člověka [...] (překlad: M. Waltari) (48b) Ten, který žil v ústraní, v okamžiku, kdy okusí moc, nezadržitelně a bezcharakterně roste. (49a) Ty tam jsou doby, kdy do Prahy přijel ruský prezident Jelcin, popil piva v malostranské hospodě a potom prohlásil, že sovětský vpád do Československa byl chybou, s níž Rusko nemá nic společného. (49b) Setkají se rodiny, popijí pivo a půjdou na fotbal. U slovesa upít se partitivní genitiv stal jeho základní vazbou: Spojili se, pak rozsvítili malou lampičku, zakouřili si, upili vína, snědli po chlebíčku, zakouřili si (krátce pomyslel na dávnou lásku Aninu), dopili zteplalé víno a při zastřené lampičce se znovu pomilovali. Naproti tomu u slovesa nalovit je genitiv výjimečný: „Když chytím člověka s prutem u vody bez rybářského lístku, nebude považován za pytláka, stejně jako nepůjde o trestný čin, ale pouze o přestupek, pokud si naloví ryb do hodnoty pěti tisíc korun. Aby této částky dosáhl, musel by nalovit téměř padesát kilo pstruhů. Ten zákon je prostě špatný,“ konstatoval rybář Jiří Pochylý. 3. Obligatorní užívání genitivu partitivního: vyjadřování velkého množství objektů nebo děje Pokud genitiv implikuje, že děj postihuje velké množství objektu/objektů a toto velké množství je vyjádřeno účinkovou větou uvozenou spojkou že, jde o genitiv potenciálně závislý na implikovaném kvantifikátoru tolik a je proto ve větě obligatorní: (50a) Zas přišla bouře, ale oni ani neskasali plachtu a nalovili ryb, že se nevešly do lodi. (ČNK) (50b) Zas přišla bouře, ale oni ani neskasali plachtu a nalovili tolik ryb, že se nevešly do lodi. Srov. dále: Tady všude najdete hub, že se vám o nich bude až zdát. Ukázalo se, že si v obchodě schovala pod bundu pět šišek salámu za 350 korun. Milovnice salámů je musela vrátit a za pokutu, kterou kvůli nim zaplatila, by si mohla nakoupit šišek, že by se do lednice nevešly. Ale právě toho si byli vědomi všichni bolševici, ať zprava, ať zleva: Hitler i Stalin, Vyšinskij i Goebbels, Ježov i Jagoda, Vašek Kopecký i Kléma, Lenin i Trocký. Ostatek byli v podstatě debilové, i když ovšem napáchali škod, že nemohou být nikdy napraveny [...] (I. Diviš) Následující tři dny se ale na Cukurua navalilo práce, že jí měl doslova nad hlavu. (překlad: H. Murakami) Obligatorní, resp. silně preferenční je genitiv i v jiných případech, kdy se hovoří o velkém množství objektů děje, např. u sloves navařit, napéci (obě věty ČNK): (51a) Celá rodina se sešla u hereččiny dcery Agáty Prachařové, která navařila jídla jako pro regiment. (52a) Štěpánka za vydatné pomoci Bedřicha, nevlastních dcer a jejich manželů vynesla na zahradu stoly, židle a lavice, navařila spousty výborného jídla a napekla sladkostí jako na svatbu. Pokud však nejde o vyjadřování velkého množství, užívá se akuzativ (obě věty ČNK): (51b) Máma navařila bezvadné jídlo, hrálo se na kytaru a já jsem si s nimi zahrála na piano. (52b) Uvařila jsem, napekla buchty a vyrazila. Obligatorní je zájmenný genitivní tvar toho ve větách zvolacích vyjadřujících údiv nad velkým množstvím něčeho nebo ve větách, v nichž se tvarem toho odkazuje k velkému množství děje: (53) Už teď slyším, jak na mě po Vánocích huláká s dikcí armádního generála: Jéžišikriste, tys toho zase snědl! (54) "Ta toho napovídá, viďte?" E. Objekt pouze v genitivu 1. Genitiv u sloves reflexivních Objekt užívaný pouze ve tvaru genitivu mají téměř všechna slovesa reflexivní, která mají objektovou rekci (tj. implikují doplnění objektovým komplementem). Jde jednak o jednotlivá slovesa, jednak o slovotvorné typy s určitým prefixem a reflexivním morfémem. K jednotlivým reflexivním slovesům s genitivní vazbou patří: (a) slovesa dotyku (i ve významu abstraktním), jejichž předmět je přímo zasažen dějem: dotknout/dotýkat se, držet se, chopit se, chytit se, přidržet/přidržovat se, zmocnit se (něčeho); pouze v abstraktním smyslu: týkat se (něčeho); (b) slovesa napít se a najíst se, napást se, pokud u sebe mají objekt (Napij se vody. – Iva Ungerová si libovala, že se u nás může najíst jahod. – L. Vaculík) (c) slovesa vyjadřující snahu něco získat, jejichž předmět označuje cíl činnosti: dobrat se, domáhat/domoci se, dopídit se, dovolat/dovolávat se, dožadovat se, odvážit se (něčeho), (d) slovesa, jejichž předmětem je skutečnost, která je předmětem zájmu: cenit si, nabažit se (něčeho), ujmout se, vážit si, všimnout/všímat si, zastat/zastávat se (někoho/něčeho); účastnit/zúčastnit se (něčeho); ptát/zeptat se (někoho); (e) slovesa odluky, jejichž předmětu se někdo vzdává nebo straní: stranit se, střežit se, štítit se, varovat se/vyvarovat se, vzdát/vzdávat se, zbavit se, zdržet se, zříct/zříci se (něčeho); (f) slovesa obavy, jejichž předmět označuje podnět strachu, obav: bát se, děsit se, leknout se, obávat se, polekat se, zaleknout se, zhrozit se (něčeho); (g) slovesa, jejich předmět označuje výsledek děje: dočkat se, dopustit se, dožít se, (něčeho); dostat/dostávat se (někomu něčeho) Doklady genitivní vazby některých reflexivních sloves (vše ČNK): Odněkud se vynoří pár racků a velikým křikem se domáhají svého podílu. Isabella Goldblattová pověsila po chvíli utěrku na dřevěnou hranu dřezu; stála teď u kredence před fotografií, jako by se tu něčeho dovolávala. (A. Lustig) Mary se rychle chopila podnosu a zanesla jej do jídelny. Rozohňovali koně a hnali se na zákopy, ze kterých kulili oči pěšáci a nemohli se nabažit podívané. (překlad: I. Babel) Stranila se lidí, byla to příšerná samotářka. Varuj se přílišné radosti, příteli můj, neboť radost je nebezpečnější než zármutek a neštěstí, a tvá radost je jako had, jenž se třpytí ve světle a je krásný na pohled, ale vlije do tvých žil smrtící jed. (překlad: M. Waltari) Genitivní tvar komplementu vyžadují i dva typy předponových sloves reflexivních (celkově k reflexivním slovesům viz 2. díl, oddíl VI.; k reflexivním slovesům z hlediska slovotvorného viz 2. díl, oddíl II. B. Tvoření sloves II. Prefixální deriváty): do – se: dohledat se, dopátrat se, dopídit se, doprosit se (něčeho) aj. Srov.: Stavbaři se nedohledali elektrocentrály, dvou ponorných vibrátorů do betonu a motorové pily. Jenže doprosit se uvnitř pěnivého léku bylo nad mé síly. na – se: načíst se (knih), napsat se (písní), naplatit se (pokut) aj. Častá je tato struktura zejména ve zvolacích větách začínajících zájmenný výrazem co s významem velkého množství děje, které může být hodnoceno kladně, nebo záporně: (55) Co já se natrápila chlapů tou svou ženskou hysterií! Srov. dále: Kolik se načetl hlášení, kolik už sledoval případů, kolik jen viděl televizních reportáží, v nichž zjevně otřesení přátelé a sousedé svorně vyjadřují šok a odmítají uvěřit tomu, že byl v jejich středu odhalen psychopat? Co jsem se nachodil kilometrů, co jen se nařečnil. Co já se nakutal zlata. Co jsem se napsal rondelů a písní! Co my se navymýšlely bláznivin, i nebezpečných, jen tohleto neštěstí nás nenapadlo. Co já se navytahovala klíšťat, ale nikdy jsem si onemocnění nepřipouštěla. 2. Genitiv u sloves nereflexivních Pouze nebo silně preferenčně genitivní vazbu jako jedinou nebo jako druhou vazbu vedle vazby akuzativní, popř. předložkové mají i některá slovesa nereflexivní, resp. některé jejich významy: dojít, dorůst/dorůstat, dosáhnout/dosahovat, doznat, litovat (něčeho; avšak litovat někoho má vazbu akuzativní: ženu ), pozbýt, vyčkat (něčeho), ušetřit (někoho něčeho), zanechat (něčeho; ve významu ,přestat to dělat‘), zbavit, zprostit (někoho něčeho), želet (něčeho). Doklady genitivní vazby některých nereflexivních sloves (vše ČNK): Tak by země byla opravdu došla klidu a pokoje a vše by bylo bývalo opět jako dříve – jen bez moci Amonovy – kdyby faraón Achnaton nebyl býval holí v kolech vozu a kamenem pod smykem. (překlad: M. Waltari) Žralok bílý doroste délky více než 2,5 metru a vypadá hrozivě. Přesto jsou jeho čelisti slabší, než se zdá. Přestože byly v těch prostorách z valné části ušetřeny brutality a toho nejhoršího strádání, jaké bylo údělem běžných chovanců tábora, byl tam neustále hluk a neměla tu vůbec žádné soukromí a ze všeho nejvíc trpěla chronickým nedostatkem spánku. (překlad: W. Styron, Sophiina volba) "Byl jsem dvakrát raněn a pro nezpůsobilost nadobro zproštěn služby v armádě." (překlad: B Pasternak, Doktor Živago) Jak vidíte, nemám věru, proč bych želel svého mládí. (K. Čapek, Povětroň) Sloveso požívat má pouze genitivní vazbu, pokud se spojuje s abstraktními substantivy jako ochrana, výhoda (zprav. v plurálu), důvěra, úcta, vážnost; jinak má vazbu akuzativní. Srov.: Církevní majetek do konce monarchie požíval silné ochrany státu, kupříkladu pokusy o jeho zcizení byly trestány daleko přísněji. U svých představených jsem sice šašek, ale v oboru syntetické chemie požívám jejich úcty i důvěry. (V. Páral) Člověk, který nadměrně požívá alkohol, by měl nést následky svých činů všude, kde je to jen možné. Sloveso dbát má kromě vazby genitivní častější vazby předložkové (na něco/o něco). Tyto tři různé formální vazby mají zčásti různý význam, zčásti jsou zaměnitelné. Srov.: (56a) Vždy je zde ovšem nutné dbát zásady přiměřenosti, což bývá v praxi nepochybně leckdy problém. (56b) Prezident na svých oficiálních cestách musí dbát na zásady etikety. (56c) Jak jste dbali o bezpečnost práce během stavby? IV. Objekt v dativu Dativní tvar objektového komplementu vyjadřuje nejčastěji dvě sémantické role: roli adresáta (příjemce) děje a roli patientu (k definici těchto rolí viz oddíl I.) Tyto různé role přisuzujeme doplněním příslušných sloves na základě jejich významu a jejich rozlišení je do jisté míry subjektivní volbou, nelze je zcela objektivizovat. Objekt v dativu může být typicky jediným valenčním doplněním slovesa (či některého z jeho významů) nebo je druhým doplněním vedle komplementu vyjádřeného jinak (nejčastěji akuzativem, předložkovým pádem nebo klauzí). Dativní objekt jako jediné doplnění má velkou většinou roli patientu. V následujících výčtech bereme v úvahu jen centrální, nejfrekventovanější formy doplnění. Roli patientu má dativní komplement zejména u následujících sloves (abecedně): někomu: asistovat, domlouvat, důvěřovat, fandit, lichotit, nadbíhat, nadržovat, naslouchat, odcizit/odcizovat se, patřit, podlézat, pochlebovat, stranit, ublížit/ubližovat, velet, vnucovat se, vynadat. Srov.: Bohdan Sláma asistoval Věře Chytilové u filmu, jímž její režisérská dráha dosáhla jednoho z vrcholů, a poté už bohužel začal sestup. "Tohleto ale neříkejte," domlouvala mu Norma. (překlad: J. Steinbeck) Ve všech zemích, ve kterých vystupoval, měl s armádou ty nejlepší vztahy. Vojáci mu fandili. Všude. (překlad: E. L. Doctorow) "Dneska večer ti to sluší," lichotila mu Sarah, hosteska v Domingu, když ho usazovala na jeho oblíbené místo v rohu. Podporoval ho, pochleboval mu, smál se jeho vtipům. něčemu: bránit se, čelit, dostát, nasvědčovat, oddat/oddávat se, odolat/odolávat, odpovídat, předejít/předcházet, předsedat, přihlížet, těšit se, vymknout/vymykat se, zabránit. Srov.: Ona, která se považuje za zbožnou, nedokázala dostát závazkům své duše. Pan Povondra se chvíli oddával pokojnému blahu dědečka. (K. Čapek) Nejméně nepřesný byl domácí model ALADIN, zatímco modely britské i německé meteorologické služby vůbec neodpovídaly realitě. Slečna Marplová se totiž těšila pověsti, že má schopnost nacházet spojitosti mezi bezvýznamnými venkovskými příhodami a vážnějšími událostmi, což jí pomáhá přijít lecčemu na kloub. (překlad: A. Christie) někomu/něčemu: divit se, konkurovat, naslouchat, obdivovat se, odcizit/odcizovat se, odporovat, patřit, podlehnout/podléhat, podobat se, podrobit/podrobovat se, rozumět/porozumět, příslušet, přizpůsobit/přizpůsobovat se, sloužit, svědčit, škodit, ublížit/ubližovat, ubránit se, velet, věnovat se, věřit, vyhnout/vyhýbat se, vyhovět/vyhovovat, vyrovnat se, vzdorovat. Srov. (vše ČNK): Ležel naznak a naslouchal své minulosti. (překlad: V. Nabokov) Jaký může mít smysl vytváření imaginárního světa románu, když se lidé odcizují sami sobě a když se slova odcizují věcem? Žádá, abych jí pomohl, toť jasno; podléhá nátlaku a čeká ode mne, že ... že snad ji nějak zachráním! Bože, co učinit? (K. Čapek, Krakatit) Jak taková zásada svědčí našemu soužití, lze si snadno domyslet. Inflace za určitých okolností svědčí dlužníkům a nesvědčí vkladatelům, ale ne vždy. Není náhoda, že úsilí o ženskou emancipaci se rozproudilo spolu s dvěma úzce spjatými jevy: s industrializací a antikoncepcí. Stroje nám umožnily vyrovnat se mužům v práci a pilulka nás s muži zrovnoprávnila ve vyjadřování touhy. Byli připraveni vzdorovat těm nejtvrdším chlapíkům z americké a britské špionážní služby, však nebyli připraveni vzdorovat branám pekel. (J. Kratochvil) Dativní objekt jako jediný komplement mají i některá slovesa vyjadřující: (a) fyzické napadení někoho: nabít, nafackovat, namlátit, natlouct, naplácat (někomu; avšak zmlátit někoho); (b) psychické, psychosomatické a psychosociální děje: divit se (něčemu/někomu), posmívat se, smát se, vysmívat se; vyhovět (někomu); (c) podobnost nebo totožnost: podobat se, rovnat se (někomu/něčemu); (d) přináležitost: patřit (Patří mu několik domů.). Srov. (vše ČNK): Raymond soupeřil s pokušením nafackovat Melisse, vykrákat ji za vlasy, vrhnout se na ni a vymlátit z ní toho cizího parchanta. Můj odjezd se podobal útěku. (překlad: J. Steinbeck) Rozloha Říše se rovnala rozloze Spojených států. U některých sloves vyjadřujících různé hodnotící postoje vyjadřuje dativ proživatele děje: dařit se (Vše se jí daří.), hodit se (Hodí se vám to?), imponovat (To jí imponuje.), chutnat (Ta polévka mi chutná.), chybět (Chybí jí smysl pro humor.), jít (Jde mu to dobře.), líbit se (Líbí se mi to.), překážet (Překáží nám to.), slušet (Sluší jí to.), stačit (Stačí vám to?), ulevit se (Ulevilo se mi.), vadit (Nevadí mi to.), vyhovovat (Vyhovuje jim to.), vyplatit se (Vyplatilo se nám to.), zamlouvat se (To se jí nezamlouvá.), znechutit se (Znechutilo se nám to.) (O slovesech s objektem v dativu a současně s objektem jinak vyjádřeným srov. níže.) V. Objekt v instrumentálu Instrumentálový tvar jako objektový komplement označuje (v následujících výčtech je obvykle uveden jen jeden z obou možných vidů): - objekt zasažený dějem např. u sloves: házet, hýbat, kroutit, mávat, mrsknout, pohnout, točit (něčím) aj.; srov.: Automobil divoce brzdil a osoba ve voze zběsile kroutila volantem. A stejně tak jí bylo jedno, že po něm mrskla cennou čínskou vázou. - části lidského nebo zvířecího těla, jejichž pohyb charakterizují např. slovesa: dupat (nohama), klátit, kopat (nohama), kmitat (nohama) krčit (rameny), mávat (rukama, křídly), mrkat (očima), kývat, pokynout (hlavou, rukou), potřást (rukou, hlavou), stříhat (ušima), tleskat (rukama), vrtět (hlavou, ocasem); srov.: Mezi cvakáním na přístrojích dvou fotografů, z nichž pozval pan Gottlob jen jednoho, bzučela veliká moucha. Měla zřetelný modrošedý trup, vytrvale kmitala křidélky a syčela tak hlasitě, že si jí všichni všimli. - objekt zájmu nebo vlastnění u sloves bavit se, disponovat, hospodařit (něčím), obklopit se, zabývat se, zaměstnávat se, zaobírat se (něčím, někým); srov.: "Právě jsem se bavil časováním nepravidelného slovesa býti," odtušil Mlok. (K. Čapek – ČNK) Ne, on se zaobíral jedinou informací, jediným slovem. Obklopte se přáteli a usmívejte se i na neznámé lidi. - objekt vyvyšování se, chlubení u sloves: chlubit se, pyšnit se, vychloubat se; srov.: Někdo se pyšní obratností svých rukou, jiný se pyšní silou svých ramenou, zloděj se pyšní svou lstivostí, soudce se pyšní svou moudrostí, skrblík se pyšní svým skrblictvím, marnotratník se pyšní svou marnotratností, manželka se pyšní svou věrností a dívka rozkoše svou štědrou povahou. (překlad: M. Waltari, Egypťan Sinuhet – ČNK) - objekt, k němuž se zaujímá negativní vztah u sloves pohrdat, opovrhovat; srov.: On pohrdal jakoukoli laskavostí, pro něj vlídnost byla jen projevem slabosti. - podnět nebo prostředek děje u reflexiv dojímat se, mučit se, trápit se; utěšovat se, vzrušovat se, znepokojovat se; otřásat se; srov.: Když se Queen Latifah, nominovaná na Oscara za roli vězeňské bachařky Mámy Mortonové v muzikálu Chicago, na plátně zasněně dívá z okna hotelu Pupp a dojímá se krásou Alp, je iluze dokonalá. Mučil se pocitem viny. (překlad: E. L. Doctorow) Ludvík XIV. se vzrušoval pohledem na rodící ženu a byl frustrován, když rodila na židli, takže nic neviděl. Dům se otřásá kroky svého pána. (překlad: J. Updike – ČNK) - látku jako subjekt děje u sloves jako obalovat se (květy), páchnout (potem), vonět (vanilkou, svěžestí), zaplňovat se (vodou), srov.: Vedle jeho postele se objevilo jídlo a duch je snědl, téměř cítil, jak se jeho kosti opět obalují masem. - hojnost něčeho, co je součástí entity vyjádřené podmětem věty u slovesa oplývat; srov.: Malé rybníčky oplývaly pokrývkami leknínů a ve vodách se množily zlaté rybky. - příznak u sloves projevovat se (bolestí hlavy, horečkou), vyznačovat se (vysokou kvalitou, vysokým obsahem něčeho); srov.: [...] ale Éda Kemlink pravil, že jest žádostivější na bengálského tygra, jelikož se vyznačuje velikou krvežíznivostí. (K. Poláček – ČNK) - jídlo u slovesa cpát se; srov.: Budu poslouchat, jak mlaskají děti, až se budou cpát kaší. (překlad: J. Steinbeck – ČNK) - jiné: prokázat/vykázat se (průkazem, potvrzením, vstupenkou), proslout (výrokem, výrobou něčeho), řídit se (heslem, pravidlem, zákonem), trpět (bolestmi hlavy), vyučit se (truhlářem); srov.: Snad už jenom jeden nebo dva advokáti by se mohli vykázat podobnými styky jako dr. Huld. (překlad: F. Kafka, Proces – ČNK) Rothschild proslul úzkými styky s politiky, s bankéři a se státní správou jak v Británii, tak v zahraničí. VI. Objekt v předložkovém pádě Výrazy v předložkových pádech bývají častěji komplementem adverbiálním (viz níže 9.2.3), nebo okolnostním určením (cirkumstantem; viz 9.3). Za objekt považujeme předložkový pád tehdy, je-li nejen implikován významem slovesa nebo adjektiva, ale je-li jím jednoznačně řízena i pádová forma komplementu, tj. spojení určité předložky s určitým pádovým tvarem jména: Objekt ve tvaru k + dativ označuje: - skutečnost, k níž je zaujímán nějaký vztah přináležitosti u sloves: hlásit se, lnout, pojit se, připojit se, tíhnout, vztahovat se (k něčemu) aj.; srov. (vše ČNK): Jal jsem se tiše a spokojeně lnout k životu, těšit se z milých, důvěrných věcí a dávat pozor na sebe. (K. Čapek, Obyčejný život) Letos představíme skladby autorů, k nimž se pojí významná výročí,“ avizoval za Filharmonii Vladimír Jakeš. Nenašli byste nikoho, kdo tak málo tíhne k nadpřirozenu jako já, ale téhle neuvěřitelné historce mi nezbývá než věřit. (překlad: S. Rushdie) - objekt, k němuž něco patří, náleží u sloves náležet, přináležet, patřit; srov.: Ty ke dvoru přináležíš celou duší, zatím co já jsem, jak to správně král rozpoznal, malá venkovanka. - adresáta u sloves hovořit, mluvit, modlit se, promlouvat aj.; srov.: Promlouvaly k ní vzpomínky, o nichž nevěděla, že jsou vzpomínkami. - skutečnost, k níž se dává svolení u sloves svolit, přivolit; srov.: Joyce nechtěl dát dceru do sanatoria, svolil k tomu až v roce 1936. Zbláznil jste se snad, že jste přivolil k takové pitomosti? (překlad: A Hailay – ČNK) Objekt v tomto pádovém tvaru závisí též na verbonominálním syntagmatu dát souhlas a na adjektivech vyjadřujících sklon k něčemu: náchylný, povolaný, aj. užitých nejčastěji v přísudku: Jen osobnost, která je náchylná k jakékoli závislosti, touží po tak ubohém šuntu. (překlad: S. Rushdie – ČNK) Objekt ve tvaru na + akuzativ označuje: - podnět smyslové činnosti u sloves dívat se, podívat se, hledět, pohlédnout aj. (na něco/někoho); - obsah myšlení, paměti u sloves pamatovat (si), vzpomenout (si), zapomenout, myslet, nahlížet, nazírat aj. (na něco/někoho); srov.: Prostě tam nahlížejí na sex jakožto na fyzický a duchovní zážitek zároveň. (překlad: J. D. Salinger, Kdo chytá v žitě - ČNK) Malines je město v Belgii[...] a tam zhotovují velmi jemné krajky. Paní učitelka, když nám o nich vyprávěla, vzpomněla na historku o Napoleonovi. - podnět víry u sloves spolehnout se/spoléhat se (na někoho, něco), věřit (na něco); srov.: Do svého prvního případu jsem věřil na všelijaké ty exaktní metody; víte, na pozorování, na zkušenost, na soustavné vyšetření a takové hlouposti. (K. Čapek, Povídky z jedné kapsy – ČNK)) - objekt zájmu, soustředění se: koncentrovat se, orientovat se, soustředit se; - adresáta u sloves mluvení hulákat, ječet, křičet, mluvit, pískat, pokřikovat, řvát aj. a u sloves vyjadřujících útok: útočit, zaútočit, vrhnout se; srov.: Pořád mával pistolí a hulákal na ně a my jsme po něm všichni stříleli, ale nikdo ho netrefil. (překlad: E. Hemingway, Komu zvoní hrana - ČNK) „Nejdřív jsi zničila život mně a teď ho chceš zničit i svojí sestře. Jenže to se ti nepovede!“ ječela na mě. Celou cestu pískal na psa. - cíl u sloves: zaměřit se, orientovat se; srov.: Kapucíni se orientovali na prostý lid. Objekt ve tvaru o + akuzativ označuje: - předmět zasažený dějem u sloves: otřít se, opřít se, zavadit (o něco) aj.; srov.: Když jsme přecházeli na světlech, její ruka se otřela o mou. - předmět/cíl péče u sloves: dbát, pečovat, starat se/postarat se,; - předmět zájmu u sloves: říct/říkat si, hlásit se, modlit se, stát, ucházet se, zajímat se; srov.: Jenomže příliš přesné otázky si říkají o logické odpovědi. (překlad: A. Solženicyn - ČNK) Jessie zavřela oči a modlila se o spánek. Stála o tu práci. A stála o to, pracovat právě pro tuto ženu … - cíl činnosti u sloves vyjadřujících snahu dosáhnout něčeho: pokusit se, snažit se, usilovat, vynasnažit se, soudit se, vsadit se; srov.: "Maximálně se vynasnažím o to, aby názor politiků nebyl v rozporu s dominantním hlasem české veřejnosti," prohlásil [...] Klaus. (MFD, 2003 – ČNK) Tato společnost se soudí o 2,2 miliardy korun. - podnět vyvolávající strach, obavy u sloves: bát se, chvět se, obávat se, strachovat se, třást se; srov.: Nazítří tančila Minea opět před býky a mé srdce se chvělo o ni, avšak nic zlého se jí nestalo. (překlad: M. Waltary, Egypťan Sinuhet – ČNK) Představitelé země byli odvlečeni ruskou armádou jako zločinci, nikdo nevěděl, kde jsou, všichni se třásli o jejich život a nenávist proti Rusům omamovala lidi jako alkohol. (M. Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí - ČNK) Objekt ve tvaru na + lokál označuje: - výsledek řečové činnosti – jednání, domluvy u sloves mluvení: dohodnout se, domluvit se, usnést se, trvat (na něčem); srov.: Pohádali se. Pak se dohodli na kompromisu. (srov. níže s vazbou dohodnout se o něčem) Proč tolik trvala na tom, aby nechodil z domu? - objekt zájmu nebo závislosti u sloves: lpět, pochutnat si, sejít (ve vazbě na tom nesejde), trvat, zakládat si, záležet a s přísudky být závislý, mít zájem; srov.: Vždycky se mi zdálo, že je to sobecká a dost hloupá ženská, která lpí na životě zuby nehty. (překlad: A. Christie – ČNK) Páni porotci, ta souvislost je vybudována na předpokladu, že Polana Hordubalová měla zájem na smrti svého manžela, čili že mu byla nevěrná. (K. Čapek, Hordubal – ČNK) Objekt ve tvaru o + lokál označuje: - informaci u sloves sdělování či sdílení informace: diskutovat, kázat, mluvit, mlčet, povídat, psát, rozprávět, slyšet, spustit, svědčit, vědět, vykládat, vyprávět, zmínit se aj. (o něčem); srov.: Ačkoliv kázala o rovnosti pohlaví, někde v ní ještě zbyl respekt k mužům, zděděný od babiček a prababiček. (překlad: I. B. Singer – ČNK) Sotva přišel, spustil o nějakém kapitánu Jeropegovovi. (překlad: F. M. Dostojevskij – ČNK) - obsah myšlenkové činnosti u sloves: dumat, přemýšlet, přemítat, snít, usilovat aj.; srov.: Procházel se kolem něho se založenýma rukama a dumal o neschopnosti vlády a nevděku lidí. (překlad: G. Flaubert, Paní Bovaryová) - objekt nebo výsledek komunikace u sloves jednání a rozhodování: dohodnout se, hlasovat, rozhodnout/rozhodovat; srov.: Ano, ne vždy je snadné dohodnout se o tom s památkáři. (srov. výše s vazbou dohodnout se na něčem) Objekt ve tvaru nad + lokál označuje: - obsah nebo výsledek myšlenkové činnosti u sloves hloubat, pozastavit/pozastavovat se, přemýšlet, rozvažovat, uvažovat aj. (nad něčím); srov.: Dlouho mlčky seděli, ona zoufale přemýšlela a on hloubal nad láskou, která odešla. V telefonu je chvíli úplné ticho. To asi Sakura rozvažuje nad tónem mého hlasu. (překlad: H. Murakami – ČNK) Objekt ve tvaru s + instrumentál označuje: - objekt, s nímž je jiný objekt spojen u sloves hraničit, sousedit, souviset, spojit se; - adresáta a společníka v komunikaci u sloves mluvení diskutovat, hovořit, komunikovat, konverzovat, loučit se, mluvit, radit se, rozmlouvat aj.; - cíl socializace u sloves: sblížit se, spřátelit se, skamarádit se; - objekt souhlasu u slovesa souhlasit; - objekt rozluky u slovesa loučit/rozloučit se. VII. Dva objektové komplementy A. Objekty ve tvaru akuzativu a dativu Ve strukturách se dvěma objekty, z nichž jeden je v akuzativu a druhý v dativu, se uplatňují slovesa několikerého sémantického typu: (a) Objekt v akuzativu označuje předmět vlastněný subjektem děje a objekt v dativu označuje příjemce tohoto objektu; jde tu tedy o činnost, při níž dochází k žádoucí změně (trvalé nebo dočasné) vlastníka takto se chovají např. slovesa (v tomto a dalších seznamech této kap. uvádíme obvykle jen jeden vid z obou možných): dát, předat, odevzdat, rozdat; nechat/přenechat; darovat; prodat; půjčit; poslat/zaslat/rozeslat; (něco někomu) (b) Objekt v akuzativu označuje předmět vlastněný osobou, k níž odkazuje dativ jména (mi, jí, mu, matce atd.); jde o činnost, při níž dochází k nežádoucí změně vlastníka; takto se chovají např. slovesa: sebrat, odebrat, vzít, ukrást, zabavit aj. (něco někomu); srov.: Na silnici mi odebrali pistoli, prázdné pouzdro jsem si zastrčil pod blůzu. (překlad: E. Hemingway, Sbohem armádo - ČNK) (c) Objekt v akuzativu označuje obsah řečové činnosti, objekt v dativu označuje adresáta; takto se chovají slovesa mluvení (verba dicendi) v širokém slova smyslu: sdělit, oznámit, říci; nařídit, poručit, přikázat; poradit, doporučit; vysvětlit; slíbit, přát; rozmluvit, vymluvit (něco někomu). (d) Objekt v akuzativu označuje entitu určitým způsobem poskytovanou, objekt v dativu označuje toho, komu je tato entita poskytována; takto se chovají např. slovesa: ukázat; předepsat; předestřít, předložit; přidělit, přisoudit, udělit; zajistit; zprostředkovat, zpřístupnit; vnutit (něco někomu); srov.: Tak podívejte, slečno Marplová, předestřela jste mi tu jistou teorii. „Snažíme se zpřístupnit saúdským investorům statisíce hektarů orné půdy pro jejich investice a rozvoj,“ prohlásil nedávno etiopský premiér Meles Zenawi. Havel zdůraznil, že stát mohl zprostředkovat pomoc lidem zejména díky solidaritě ostatních občanů. (e) Ostatní případy Jde např. o slovesa: zatajit, ulehčit, upírat, vrátit, zadat, zasvětit, znechutit (něco někomu/něčemu); srov.: Byla to jedna z těch hubených, dynamických žen, jimž táhne na čtyřicítku, a které zasvětily život kariéře. Neúspěchy a konflikty výzvědnou práci Hemingwayovi znechutily, a tak se slavný autor chtěl do průběhu světové války zapojit aktivně. U některých sloves zaplňuje pozici objektu místo akuzativu jména nebo kromě něj závislá klauze; je tomu tak např. u sloves nařídit, poradit, prozradit, přikázat, připomenout, slíbit, sdělit, uložit, umožnit, věřit, vyčítat, vyhrožovat, vytýkat, vzkázat, zaručit, závidět (někomu, že/aby...). (Podrobněji k tomu viz oddíl VI., kap. 2.1.2.) B. objekty ve tvaru akuzativu a pádu předložkového akuzativ + o s akuzativem Objekt v akuzativu označuje vlastníka, objekt v předložkovém pádě vlastněný předmět; jde např. slovesa: obrat, okrást, oloupit, připravit (někoho o něco) a také o slovesa řečové činnosti označující žádost, prosbu apod. poprosit, prosit, upomínat, žádat (někoho o něco); srov.: Není dne, abych neprosila bohy o tvé zdraví. (překlad: I. B. Singer – ČNK) Pochybuji, že pokud bude věřitel povinen upomínat dlužníka o zaplacení, bude se dlužník chovat jinak. akuzativ + na s lokálem Objekt v akuzativu označuje vlastněný předmět nebo informaci, objekt v předložkovém pádě vlastníka předmětu nebo informace; jde např. o slovesa loudit, vymámit, žádat (něco na někom); srov.: "Za první plat ti, Jitko, koupím dvě kila oříškové čokolády," slibuje mi pokaždé, když na mně loudí desetikorunu. Francouzský král na slabošském papeži vymámil jmenování hned tří arcibiskupů, kteří měli zároveň postavení kurfiřtů, tedy volitelů římského krále. Druhý objekt slovesa žádat má synonymní tvary na někom, po někom, od někoho; srov.: (57a) Byl bych udělal cokoli, co by ta drobná žena na mně žádala. (57b) Jednou jste po mně žádala pravdu a já Vám ji odmítl sdělit. (57c) Ukončil jsem to pak, protože se to jaksi nehodilo do koncepce, kterou ode mě žádala DAMU. akuzativ + o s lokálem Objekt v akuzativu označuje osobu, na níž je působeno, objekt v předložkovém pádě označuje předmět působení; jde např. o slovesa: přesvědčit, informovat, poučit (někoho o něčem). C. objekty ve tvaru akuzativu a genitivu Tyto objekty mají slovesa zbavit, zprostit, ušetřit, uchránit (někoho něčeho); srov.: Tento samozvaný vůdce tálibů pod záminkou záslužného zavádění posvátných pravidel islámu bezohledně a nekompromisně prosazoval svou zvůli. Mužům direktivně přikázal nosit plnovous předepsané délky, ženám nařídil zahalovat si celé tělo pytlovitým přehozem (burka), dívkám zakázal chodit do školy, vzdělávat se a sportovat, ženy zbavil práva na lékařskou péči, protože jim znemožnil dát se ošetřovat od lékařů - mužů, a až na vzácné výjimky jim také odňal právo vykonávat zaměstnání. Nelze však vládu zprostit odpovědnosti za to, že nemáme dost umělých ledvin, koronárních katetrů, operačních sálů i lineárních urychlovačů, že nám chybí všude okolo běžná technika diagnostická. (LN, 1992) Raději nás toho zprostěte! Ušetřete nás podobných intervencí! Rodiče často věří, že musí děti uchránit vlivů "zlého" vnějšího světa, jak nejdéle to jen bude možné. D. objekty ve tvaru genitivu a pádu předložkového Tyto objekty mají slovesa ptát se, tázat se, vyptávat se, zeptat se (někoho na něco). Srov.. Ptala se mě na spoustu věcí. Vyptával se jí na dětství. E. Dva objekty v předložkovém pádě Objekt v předložkovém pádě ´s + instrumentál´ označující adresáta/posluchače a objekt v předložkovém pádě ´o + L´ vyjadřující informaci mají slovesa bavit se, diskutovat, hovořit, jednat, konverzovat, mluvit, povídat si, přít se, rozmlouvat (s někým o něčem). Srov.: "Ale pane doktore! Před chvílí jste tvrdil, že vám váš text o třetinu zkrátili a teď říkáte, že s vámi diskutovali o změně slovosledu! To přece není logické!" (M. Kundera – ČNK) Vladimír Vodička ho pravidelně holil, konverzoval s ním o literatuře a Hrabal s ním rád rozebíral staré "pamětnické" filmy. [...] všichni Francouzi uměli anglicky, přerušovali tlumočníka, opravovali ho a přeli se s ním o každé slovo. (M. Kundera – ČNK) 9.2.1.3 Lexikální nevyjádření objektového komplementu Objektový komplement je často obligatorním větným členem, např. ve větách se slovesy koupit, navštívit, přinést, sníst, vykopat, vypít, vyžehlit, zrýt atd. Některá slovesa však umožňují objektový komplement ve větě explicitně, tj. lexikálně, nevyjádřit; jde např. o slovesa číst, jíst, psát, rýt, šít, vařit, žehlit aj. Objekt ve větě bývá lexikálně nevyjádřen zejména tehdy, jestliže: - Je kladen důraz na samotnou činnost, nikoliv na její objekt; odpovídáme-li tedy např. na otázku: Co děláš? Co děláte?, běžně užijeme odpověď: Čtu. Čtu si. Píšu. Vařím. Žehlím. Stejně tak můžeme užít větu s lexikálně nevyjádřeným objektem při plánování činností: Zítra musíme konečně uklidit. Prát budeme až příští týden. - Jde o libovolný objekt, který se k činnosti vyjádřené přísudkem vztahuje; např. předmětem činnosti číst je jakýkoliv psaný text, předmětem činnosti žehlit jakékoliv oblečen: Maruška ráda čte. Žehlím opravdu nerada. Musím už jít vařit. - Sloveso vyjadřuje činnost, která danou osobu nebo objekt charakterizuje: Tatínek celý život kouřil. Náš soused prý pije. Sestra pořád studuje. Ticho léčí. - Sloveso vyjadřuje spíše schopnost: Někteří starší lidé špatně slyší. Bohužel vidím čím dál hůř. Součástí takových vět pak běžně bývá určení způsobu děje. (K lexikálnímu nevyjadřování objektového komplementu srov. podrobněji oddíl III., kap. 8.2.3.3) 9.2.2 Komplement subjektový Subjektový komplement je větný člen, který vyjadřuje původce děje, přestože ve větě není podmětem. Je tomu tak prototypicky ve větách s participiálním pasívem: (1) Studenti z ateliéru Mjölk byli pochváleni porotou za vyspělost a precizní zpracování projektů. (ČNK) (2) Objekt je střežen psy. (ČNK) Za subjektový komplement lze pokládat také nepodmětového původce děje ve větách s přísudkovým slovesem ve tvaru aktiva (často jde o konstrukce s reflexivním slovesem), které vyjadřuje subjektivní procesy nebo subjektivní reakce, např. probudit se, třást se, otřást se, omdlévat, zapotit se: V noci jsme se probudili zimou. Ty ses zpotila horkem a já hrůzou. Prokop se zapotil úlekem. Melanie se otřásla hrůzou. Pan Murbles se otřásl odporem. Div jsem neomdlel hrůzou. Řekla jsem, že omdlévám únavou. (Podrobněji k subjektovému komplementu ve větách s pasivem viz oddíl III., kap. 6.2) 9.2.3 Komplement okolnosti 9.2.3.1 Obecná charakteristika I. Syntaktické vlastnosti komplementu okolnosti Komplement okolnosti je větný člen, který obsazuje pravou valenční pozici predikátu, valenční pozici jiného slovesa ve větě nebo adjektiva. Na rozdíl od komplementu objektového nemá pevně určenou pádovou formu, jeho vztah k řídícímu členu není vyjádřen řízeností (rekcí), ale pouze přimykáním. Podstatné je pro status komplementu okolnosti to, že jeho přítomnost je ve větě vzhledem k jejímu smyslu nutná. V některých případech by sloveso bez komplementu okolnosti fungovalo jako jiný predikát, srov.: Pavla bydlí v Pardubicích. (věta s lokalizačním významem) vs. Pavla už bydlí. (věta běžně mluvené češtiny s významem ´má byt´, ´má kde bydlet´). Chlapec se protáhl dírou v plotě. (sloveso vyjadřující pohyb vyžadující určení trasy) vs. Chlapec se protáhl. (tj. natáhl se, narovnal se) vs. Jednání se protáhlo. (trvalo déle, než se předpokládalo). Autobus dojel do Prahy. vs. Autobus dojel. (skončil jízdu pro poruchu). Komunikativní situace však často (ne vždy!) umožňuje komplement okolnosti z věty vypustit; mnohdy to dokonce bývá normou. Např. Eva už dorazila. (= sem, na místo, kde se nachází mluvčí) vs. Eva dorazila do Islamabádu. Komplement okolnosti může rozvíjet jak slovesa nepředmětová, tj. být ve větě jediným komplementem, tak slovesa předmětová – pak funguje jako druhý komplement vedle komplementu objektového. V tradičních gramatikách je tento větný člen nazýván příslovečné určení a bývá definován jako nevazebné (tvarově neřízené) určení řídícího slovesa nebo přídavného jména, popř. i adverbia. Nebývá však rozlišeno, je-li toto příslovečné určení základovým (valenčním) větným členem, nebo pouze členem fakultativním – okolnostním určením (o něm viz následující kap. 9.3). II. Vyjádření komplementu okolnosti Výrazovými prostředky komplementů okolnosti jsou adverbia, substantiva, infinitiv nebo vedlejší věta (o ní viz oddíl VI., kap. 2.2). Týž výraz může v jedné větě fungovat jako komplement a v jiné větě jako fakultativní okolnostní určení. O tom, zda je daný výraz komplementem, nebo okolnostním určením, rozhoduje výhradně sloveso, k němuž se váže, a význam věty. 9.2.3.2 Typy komplementů okolnosti (Všechny doklady této kap. jsou z ČNK) I. Vymezení Jako komplementy fungují pouze některá příslovečná určení označující: - místo v širokém slova smyslu, zahrnující lokalizaci, směr pohybu, východisko pohybu, cíl pohybu nebo dráhu pohybu; - čas; - prostředek, nástroj činnosti v širokém slova smyslu; - způsob jako tzv. vnitřní charakteristiku děje; - míru. Většina okolnostních určení však nemá valenční povahu, jsou ve větě jen fakultativním doplněním. K němu viz podrobně následující kap. 9.3. Cirkumstant. II. Komplement místa, směru a cíle, trasy nebo východiska pohybu A. Komplement místa Komplementové určení místa bývá vyjádřeno: (a) adverbii zájmennými tady, zde, tu, tam, adverbii původními a deadjektivními: blízko, daleko, dále, nedaleko, dole, jinde, nízko, venku, vysoko, všude, i jinými: nahoře, nalevo, napravo, uvnitř, vevnitř, vlevo, vpravo, vpředu, vzadu včetně těch, která vznikla adverbializací a která bývají homonymní s nevlastními předložkami: kolem, okolo, uprostřed, zkraje, neurčitými a zápornými: leckde, kdesi, někde, nikde. (b) předložkovými pády, zejména: na + L, v + L, mezi, nad, pod, před, za + I, u + G, a pádovými formami s nevlastními předložkami jako kolem, okolo, poblíž, uprostřed, vedle aj + G. Místo v užším smyslu určují výrazy odpovídající na otázku: kde? Rozvíjejí slovesa a od nich odvozená verbální adjektiva, která vyjadřují: (a) statickou lokalizaci něčeho nebo někoho, např.: ležet, sedět, stát; nacházet se, rozkládat se, rozprostírat se; být umístěn; srov.: (b) pobyt či usazení se někoho na určitém místě, např.: bydlet, nocovat, pobývat, přebývat, přenocovat, tábořit; utábořit se, ubytovat se, usídlit se; žít. Srov. (obě věty ČNK): (1) Kolem se rozprostírá pustá krajina. (2) Vrátil jsem se do města a přenocoval u Trefulků. (L. Vaculík, Český snář) (3) Celý život žiju v Norsku a byla jsem léta učitelka. Srov. dále: "Tady se nachází dost důležitá větev mediánního nervu," vysvětloval pořezanému námořníkovi. (překlad: J. Irving) Příliš dlouho jsem pobýval pod drsnou jižní oblohou. Přitáhl s ohromnou armádou, utábořil se před městem a dal se slyšet, že neušetří jediného muže, jedinou ženu. Nakázal jsem ještě policistům, že někdo z nich musí přenocovat uvnitř v bytě. Pod okapy vily se usídlily vlaštovky. B. Komplement směru a cíle pohybu Směr, někdy současně s cílem pohybu, určují výrazy odpovídající na otázku kam. Jde o tzv. dynamickou lokalizaci. Směrové určení bývá vyjádřeno podobně jako určení místa různými adverbii (sem, tam; nahoru, dolů aj.) nebo předložkovými pády, zejména: do + G, k + D, mezi, na, nad, pod, před, za + A. Tyto výrazy doplňují: (a) slovesa pohybu prostá: běžet, jet, jít, letět, utíkat aj. (4) Myslela jsem, že jste šel nahoru pěšky. (b) slovesa pohybu předponová: - s předponou do-: doběhnout, dojet, dojít, doplavat, dorazit, dostat se aj. (5) K večeru prvního dne dorazili do skalnatého údolí. (J. Foglar) - s předponou v-: vběhnout/vbíhat, vjet/vjíždět, vejít/vcházet, vniknout/vnikat aj. (6) V okamžiku, kdy vjížděli do lesa, vysvitlo slunce. (překlad: G. Flaubert) - s předponou na-: naskočit, natéct (7) V jedné chvíli se rozohnil natolik, že přehlédl blížící se vlnu a slaná voda mu natekla do úst v takovém množství, až se málem pozvracel. (M. Viewegh) - s předponou po-: ponořit se (8) Dopadla na zem a ponořila se do bláta. (J. Škvorecký, Zbabělci) - s předponou pro-: proniknout (9) Panika pronikla do jejího hlasu a začala divoce křičet. - s předponou za-: zaběhnout, zajít, zajet aj. (10) Máma znovu zaběhla do stanu. (překlad: J. Steinbeck) Některá slovesa mají komplement okolnosti vedle komplementu objektového, např. poslat, vložit, vsunout, zaslat, zasunout, založit, zavézt něco někam. Komplement směru a cíle pohybu může být i složený (např. z adverbia a předložkového pádu): (11) Jakmile Alice zavěsila, dala Bobbymu sendvič a poslala ho nahoru do pokoje, aby si udělal úkoly. C. Komplement trasy pohybu Určení trasy, kterou pohyb probíhá, odpovídá na otázku kudy. Jde o speciální případ dynamické lokalizace. Směrové určení bývá vyjádřeno: - zájmennými adverbii, např. tudy, tamtudy, jinudy, někudy, nikudy; - adverbii předem, zadem, spodem, horem, dolem, středem aj.; - instrumentálem, např. městem, lesem; - předložkovými pády, zejména: přes + A, skrz + A, kolem, okolo, podél + G, směrem k + D, po + L. Tyto lokalizační výrazy doplňují: (a) prostá slovesa pohybu: běžet, blížit se, jet, jít, letět, utéci (sloveso utéci je prefigát jen z historického hlediska), vést aj. (někudy) (12) Vzrušený dav běžel alejí a cosi vykřikoval, ale Ivan to nevnímal. (překlad: M. Bulgakov) (13) A přece podél pobřeží se k němu blížili matka s otcem. Komplement trasy pohybu může být i složený (např. z adverbia a předložkového pádu): (14) Černou kočku prý vylekal velký kocour a utekla zadem přes zahrady. (b) předponová slovesa pohybu - s předponou pro-: proběhnout, projet, projít, protáhnout se, prolézt, proniknout aj. (15) Čas od času kolem provanul vítr odnikud, protáhl se středem prašné ulice a ulehl pod chladivými zelenými stromy. (překlad: R. Bradbury) - s předponou pře: přeběhnout, přejíždět, přecházet, přelézt aj. (někudy); přenést, převést, převézt aj. (něco někudy). (16) Přeběhl chodbou do pokoje, hodil na sebe vaťák a běžel k východu. (17) Chlapec si zapnul montérky a poslušně se přes zadní desku vyšplhal do vozu a po rukou a po kolenou přelezl přes babiččinu matraci dopředu k Ruthie. - s předpnou pro-: protáhnout, provést, provézt (něco/někoho někudy) (18) V Praze jsme v roce 2010 provedli diváky sklepením Rudolfina do kavárny ležící pár kroků od bývalé pracovny Reinharda Heydricha. Směrové určení může být i složené z jednotlivých komplementů (např. z předložkového pádu a složené předložky): (19) Netrvalo ani jednu minutu, splávek se pohnul a pak se rychle rozjel po hladině směrem k mělké vodě. D. Komplement východiska pohybu Určení východiska pohybu odpovídají na otázku odkud. Bývají vyjádřena: – adverbii zájmennými: odtud, odtamtud, odjinud; – adverbii plnovýznamovými: shora, zdola, zespodu, zleva, zprava, zvysoka, zblízka, zdaleka, zdáli; – předložkovým pádem: od, z, zpod + G: od lesa, z domu, zpod stolu. Tyto výrazy doplňují: (a) prostá slovesa pohybu: blížit se, běžet, jet, jít, letět, utíkat aj. (20) Zleva se blížil muž v modré uniformě. (21) Nadýchl se a skoro utíkal od vily. (V. Korner) (b) předponová slovesa pohybu - s předponou od-: odjet, odejít, odběhnout aj. (22) Minutu nato odjelo od domu auto a jeho hukot se vzdaloval ulicí. - s předponou při-: přijít, přijet, přicestovat aj. (23) Přišla odjinud, než jsem čekal. (L. Vaculík, Český snář) (24) Poradil si i se zkušenými zápasníky, kteří přicestovali zdaleka, aby si s ním mohli změřit své síly. - s předponou s-: stáhnout se, seběhnout, sletět, slézt, sjet aj. (25) Rozradostnění černoši se stáhli z hřiště. (překlad: R. Bradbury) - s předponou vy-: vyběhnout, vyjít, vyjet, vyrazit, vyletět, vypadnout (26) Jak jsem se octl v předsíni, vyběhla z kuchyně maminka. (J. Škvorecký, Zbabělci) (27) Eso vklouzl za volant a vyrazil od čerpadla. (c) Jiná slovesa (28) Vedla odtud vlečka do přilehlého pivovaru. (29) Prošel mezi stromy k okraji louky a zdola se ozvalo slabé koňské zaržání. (překlad: E. Hemingway, Komu zvoní hrana) (30) Shora se naskýtal samozřejmě pohled krásný až k zbláznění. (31) Byl tam zavalený, nemohl se zpod trosek dostat. III. Komplement času Určení času bývá ve větě zpravidla fakultativním okolnostním určením, komplementem je pouze u některých sloves s implikovaným časovým významem. Jsou to zejména slovesa konat se, nastat, proběhnout/probíhat, trvat, uskutečnit se. Časový komplement odpovídající na otázku kdy Bývá obvykle vyjádřen: - časovými adverbii dnes, včera, zítra, pozítří, ráno, večer, odpoledne, pozdě, později, brzo, dříve, časně aj.; - předložkovým pádem: v, za + A, po + L: ve středu, za hodinu, po obědě; - spojením v roce + číslovka. (1a) Akce proběhne za deset dní. Kdybychom z věty (1a) odstranili časový komplement, nabyla by jiného významu: (1b) Akce proběhne. Věta (1b), pokud ji budeme chápat jako smysluplnou a v komunikaci přijatelnou, jen upozorňuje, že k akci opravdu dojde. U slovesa narodit se bývá komplementem buď určení času, nebo místa, nebo obojí: (2a) Antonín Rejcha se narodil v roce 1770 a spřátelil se s Ludwigem van Beethovenem. (2b) Jan Metzger (1956) se narodil v Bonnu, vyrostl v Darmstadtu. (2c) Karel se narodil v roce 1316 v Praze jako nejstarší syn českého krále Jana Lucemburského a byl vychován na dvoře francouzského krále Karla IV., svého strýce. Komplement odpovídající na otázku kdy může být v různé míře a různým způsobem složený a v různé míře určitý nebo neurčitý; např.: (3) Ale to nejhorší nastalo o pár týdnů později, ještě v čase, než mláďata byla schopna sama létat. Časový komplement odpovídající na otázku odkdy Bývá vyjádřen předložkou od s genitivem, popř. adverbiem odedávna, odpradávna, odnedávna, od včera, od příště. (4) Nuže, válka, která trvala od 12. února 1944 do podzimu 1953, byla opravdu a bez přepínání (na mou čest!) Největší Válkou; (K. Čapek, Továrna na absolutno) (5) Na to, abychom viděli, že lidská posedlost vytvořením umělého života trvá odpradávna, ani nemusíme povolávat bájného golema. Časový komplement odpovídající na otázku dokdy Bývá vyjádřen předložkovým pádem: do + G: do pondělí, do hodiny popř. přibližnostním časovým údajem donedávna, do příště. (6) Výškařský závod Novinářská laťka se konal do roku 1995, její rekord v mužské části drží Ján Zvara výkonem 232 cm. Časté ja také určení začátku i konce zároveň v jedné větě – odkdy dokdy: (7) Období sklizně trvá od konce srpna do konce října. Časové určení odpovídající na otázku jak dlouho Bývá vyjádřeno: - adverbiem nebo substantivem vyjadřujícím délku trvání: dlouho, krátce, okamžik apod.; - výrazem ,celý + substantivum označující časový úsek‘ (celý den, celou noc, celý týden apod.); - výrazem ,číslovka + substantivum označující časový úsek‘ (dvě hodiny, dva dny apod.) - výrazem ,po + celý + časové substantivum‘ (po celý den, po celou noc apod.) - výrazem ,po + číslovka + časové substantivum‘ (po dva dny, po tři týdny apod.) Výrazy typu celý den a po celý den jsou synonymní; druhý z nich je patrně stylově vyšší a zdůrazňuje, že něco trvá tak dlouho. Srov.: (8a) Socializace člověka, tj. proces učení se kultuře společnosti každým jedincem, probíhá celý život. (8b) Tento proces probíhá po celý život. Komplement odpovídající na otázku jak dlouho může být v různé míře a různým způsobem složený a v různé míře určitý nebo neurčitý; např.: (9) Hon nebude trvat déle než do jedné hodiny. Jak ukazuje např. věta (9), určení typu jak dlouho může někdy splývat s určením typu dokdy. Věta (9) může být odpovědí jak na otázku Jak dlouho bude trvat hon, tak na otázku Dokdy bude trvat hon? Časové určení odpovídající na otázku jak často Bývá vyjádřeno: - adverbiem: často, pravidelně, dennodenně, nepravidelně, obden aj.; - adverbiálně-číslovkovým výrazem: dvakrát denně; jedenkrát za rok apod.; - výrazem , každý + časové substantivum‘: každý den, každou hodinu atd. Srov.: (10) Měření živin probíhá každou sekundu a je velmi přesné. IV. Komplement prostředku děje Název nástroje či jiného prostředku děje je ve větě většinou fakultativní určením, resp. jeho syntaktický status je na pomezí cirkumstantu a komplementu. Za komplement lze pokládat např. doplnění sloves hrát (na něco), jet/jezdit (na něčem), dopravit se (někam něčím) apod. Srov.: (1) Ještě lepší jsou filmy, co v nich je džungle a v nich jest maharadža, co jezdí na slonu v takovém altánku [...] (K. Poláček, Bylo nás pět) (2) Není proto divu, že se lze všude dopravit na kole bez nejmenší námahy. V. Komplement způsobu děje Komplement způsobu vyžadují některá slovesa označující děj, který nějaký jeho způsob implikuje, např. (nějak) dopadnout, chovat se, jednat, počínat si, tvářit se, vypadat, znít. Bývá vyjádřen: - adverbiem: dobře, skvěle, špatně, nevhodně, slušně, mladě, staře, slavnostně, zničeně; - srovnáním, přirovnáním se spojkou jako: jako ve snách, jako pohádka. (1) Co si tak může myslet? Asi tohle: všechno dopadlo skvěle, přímo ideálně, podle jejího přání. (2) Paní Breenová se tvářila tajuplně. (E. Hostovský) (3) Obyčejně jí v telefonu hlas zněl svěže a chladně, jako by trs trávy ze zeleného golfového hřiště připlul k oknu kanceláře, ale toho rána se mi zdál drsný a suchý. (překlad: F. S. Fitzgerald) VI. Komplement míry Komplement míry je komplementem po slovesech, která poukazují na cenu nebo rozměry: stát, měřit, vážit: Bývá vyjádřen hodnotícím měrovým adverbiem (váží hodně, málo), srovnáním (váží víc než já) nebo přesným měrným údajem (kapr váží 2 kg, pstruh měří 30 cm). 9.2.4 Komplement doplňkový Doplněk jako komplement obsazuje valenční pozici některých sloves; jsou to: (a) bezpředmětová slovesa zdát se, připadat, připadat si; cítit se, jevit se, projevovat se, ukazovat se (ve významu projevovat se), vypadat. Doplněk těchto sloves závisí současně na podmětu (který může být nevyjádřen). Tento doplněk bývá nejčastěji vyjádřen: (aa) adjektivem nebo trpným participiem; to je obvykle v nominativu: (1) Některé požadavky se nám zdály nepřiměřené. (2) „Cítím se velmi unavena a potřebovala bych odpočítat,“ řekla Grafová po utkání. Srov. dále: Jeho otázky mi připadaly nesmyslné. Alexandra si připadala štíhlejší a lehčí už tím, že se zbavila svého milence. Když vstala, připadala si nejmíň stoletá. Opravdu měla pocit, že zahlédla její šedostříbrný kožíšek s bílou náprsenkou, i když se z tohoto pohledu a díky stínu jevil spíš černý. Méně často má predikativní jméno tvar instrumentálu: (3) Nejprve všechno se jevilo stejně důležitým. Tato konstrukce s instrumentálem je poměrně málo užívaný knižní prostředek; ten může být – jako některé jiné knižní prostředky – využitelný k různým stylizačním efektům. Srov.: Milý Siegfriede, zdravím tě srdečně a, jak jsem si vědom, po velmi velmi dlouhé době z Prahy, která se konečně zase pomalu začíná jevit klidnou. (I. Dousková – ČNK) V tomto smyslu je quakerismus pro celek protestantismu trochu tím, čím monastické a mystické formy a proudy pro jiná, tradičnější náboženství. A v tom se jeví nenahraditelným. Jeho duše se zdála mrtvou. (překlad: J. London, Martin Eden – ČNK) Přitom si podvodník připadal nezranitelným. Největší poctou pro mě bylo, když rakouský válečný veterán, který se po válce vrátil ze sovětského gulagu, řekl, že po navštívení mnou malované kaple se konečně cítil svobodným. (ab) spojením ,jako + jméno‘: (4) Celý den mi připadal jako tiché nedělní ráno. (5) Svítil měsíc a obrazy na stěnách mi připadaly jako živé. Srov. dále: V mnoha případech se tato skutečnost může jevit takřka jako konflikt mezi sakrálním a posvátným. Už na střední škole se projevoval jako vědecký génius. Jeho slova se stále ukazují jako pravdivá. Celý dům vypadal jako mrtvý. (b) bezpředmětová slovesa pracovat, působit, vystupovat. Doplněk těchto sloves je vyjádřen spojením ,jako + substantivum v nominativu‘: (6) Byl z Hongkongu a pracoval jako vyšší úředník u jedné lodní společnosti. Srov. dále: John Updike se narodil 18. 3. 1932 v Shillingtonu v Pensylvánii. Po absolvování Harvardské univerzity v roce 1954 strávil ještě rok v Londýně na malířské akademii. V roce 1955 se vrátil do USA, dva roky působil jako redaktor časopisu The New Yorker, psal črty, sloupky, literární recenze i verše. "Bože můj – mě nikdy žádná holka nechtěla – a teď mám vystupovat jako svůdce tý nejkrásnější kočky v celým okolí? Dyť mi to nebudou věřit." (J. Dietl) (c) předmětové sloveso vyučit se s významem ,získat kvalifikaci‘. Doplněk jako komplement tohoto slovesa je vyjádřen instrumentálem substantiva nebo spojením ,jako + substantivum v nominativu‘: (7) Filip se vyučil sklenářem a Šimon se stal kožešníkem a odešel do Vídně. (8) Já jsem se vlastně vyučil jako zámečník, takže jsem dělal různé údržbáře. (d) předmětová slovesa prohlásit, přijmout, shledat, uznat, vyhlásit, vybrat, vzít si, zvolit; přestrojit se, převléct se Doplněk jako komplement těchto sloves závisí zároveň na jejich akuzativním objektovém komplementu ve větách aktivních nebo na podmětu vět pasivních; bývá vyjádřen: (da) instrumentálem jména: (9) E. Beneš byl zvolen členem Rady Společnosti národů. Srov. dále: Nebo snad už byl prohlášen císařem? V roce 2013 jí prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy, v roce 2011 byla Syková vyhlášena manažerkou roku. (db) instrumentálem adjektiva: (10) Byla proto paní Opluštilová shledána nevinnou a osvobozena. (J. Drda) Tato konstrukce se buď může jevit jako prostředek administrativního jazyka, anebo může být jako potenciálně knižní prostředek využita ke stylotvorným účelům: Sám si nejsem tak zcela jist ve světě, jehož dvě základní kategorie, tedy prostor a čas, byly shledány relativními. (M. Horníček) Křečky jsem shledal protivnými, s tím jejich nervózním pobíháním a třaslavým čenicháním. (L. Vaculík) (dc) spojením ,jako + jméno nebo číslovka‘: (11) Jistě by to bylo shledáno jako náležitý důvod. (zkráceno) Srov. dále: Nikdo by si neměl zvolit klášter jako východisko z nouze, a to byste udělala vy. V ulici v obytné čtvrti, kterou vybrali jako první, byly samé uniformní řadové domky s pěkně upravenými zahrádkami s živým plotem. (dd) vazbou ,za + jméno‘: (12) V červnu 1946 jsem byl přijat za člena Svazu českých novinářů. Srov. dále: Dcera Jindřicha VIII. a Anny Boleynové byla prohlášena za nelegitimní dítě. Tentokrát byla přestrojena za Arabku. (překlad: W. Saroyan) Někdy se dokonce převlečou za účastníky honu, sednou na koně a řítí se nesprávným směrem. (překlad: R. Fulghum) Doba odučená ve funkci zastupujícího učitele bude naším odborem uznána za ekvivalent zkušební doby jedině tehdy, bude-li zahrnovat neméně než 80 odučených vyučovacích dnů. Světlo tam bylo měkčí a méně ostré a bylo to zjevně místo, které by si starousedlíci, pokud by do takového podniku vůbec chodili, vybrali za své. Proč myslíš, že Bůh přikázal Ozeáši, aby si vzal za ženu děvku? Beztak již dosáhla toho, co si vzala za cíl. 9.3 Cirkumstant (určení okolnosti děje) 9.3.1 Vymezení 9.3.2 Typy cirkumstantů podle významu 9.3.2.1 Obecná charakteristika 9.3.2.2 Cirkumstanty prostorové I. Obecná charakteristika II. Cirkumstant místa („kde“) III. Cirkumstant cíle pohybu („kam“) IV. Cirkumstant východiska pohybu („odkud“) V. Cirkumstant trasy pohybu („kudy“) 9.3.2.3 Cirkumstanty časové I. Cirkumstant času – „kdy“ II. Cirkumstant času – „odkdy“ III. Cirkumstant času – „dokdy“ IV. Časově měrový cirkumstant – durativní V. Časově měrový cirkumstant – frekvenční 9.3.2.4 Cirkumstanty způsobové I. Centrální cirkumstant způsobu II. Cirkumstant prostředku III. Cirkumstant míry IV. Cirkumstant srovnání V. Cirkumstant zřetele 9.3.2.5 Cirkumstanty kauzální I. Cirkumstant příčiny A. Předložky vyjadřující příčinu nebo zdůvodňování děje B. Bezpředložkový instrumentál II. Cirkumstant účelu III. Cirkumstant podmínky IV. Cirkumstant přípustky 9.3.2.6 Cirkumstanty ostatní I. Cirkumstant doprovodu II. Cirkumstant zdroje informace III. Cirkumstant výjimky IV. Cirkumstant výsledku děje 9.3.1 Vymezení Cirkumstanty jsou zpravidla nekonstitutivní, rozvíjející členy determinující slovesný děj (vyjádřený slovesem nebo deverbativním adjektivem). Vyjadřují různé druhy okolnostních významů (místo, čas, způsob, příčinu, účel aj.). Ve větě (1) je konstitutivní část věty byly naměřeny vysoké hodnoty nebezpečných ftalátů rozvita nevalenčním určením času nedávno a místa v mateřském mléce. (1) V mateřském mléce byly nedávno naměřeny vysoké hodnoty nebezpečných ftalátů. Vyjádření okolnostního významu může mít i valenční povahu. Některá okolnostní určení (např. cíl a východisko pohybu) jsou vázána na určitý typ situace, a tedy se vyskytují jen ve spojení s konkrétními slovesy, přičemž vyjádření dané okolnosti může být u konkrétního slovesa valenčním členem (např. přijet do města). Jiná (např. místo a čas) vyjadřují okolnost náležející ke každé situaci a mohou se vyskytnout s každým slovesem. Valenční charakteristiky okolnostních určení (tzv. komplementů okolnosti) jsou popsány v kap. 9.2. Komplement okolnosti. V této kapitole popisujeme významy okolnostních určení a formy, kterými jsou vyjádřeny. Jde o oblast společnou valenčním i nevalenčním okolnostním určením. Gramatiky a syntaktické příručky se, pokud jde o popis okolnostních určení, liší v terminologii a odchylky jsou i v definici pojmu, zejména jde o to, zda se příslušným pojmem značí jen určení nevalenční a jen závislá na slovese. Obdobný přístup, jaký je uplatněn v této gramatice, je také v Mluvnici češtiny III (Daneš a kol., 1987), ve které se rozlišuje valenční komplement adverbiální a nevalenční příslovečné určení. Jiný přístup mají Panevová a kol. (2014). Jejich volné doplnění může být jak valenční povahy, tak nevalenční a může rozvíjet jak přísudek (domy pocházejí z minulého století), tak jméno (domy z minulého století). Formu a sémantickou roli cirkumstantu lze do jisté míry popisovat bez ohledu na řídící člen. Význam cirkumstantů v mateřském mléce a nedávno ve větě (1) je natolik transparentní, že pro jejich určení není třeba znát řídící člen. Gramatická forma cirkumstantů není předepsána výrazem, na němž určení závisí, proto se mohou volná doplnění vyjadřovat i příslovci, která jsou neohebným slovním druhem a nemohou vyjádřit pád. Základní formální realizace cirkumstantů (ve větě jednoduché) jsou: pády předložkové (tučně ve větě (2)), pády bezpředložkové (tučně ve větě (3)) a adverbia (tučně ve větě (4)). (2) Skupina občanů zablokovala včera osobními automobily hraniční přechod v Nadlaku. (3) Skupina občanů zablokovala včera osobními automobily hraniční přechod v Nadlaku. (4) Skupina občanů zablokovala včera osobními automobily hraniční přechod v Nadlaku. Cirkumstanty se mohou vyjadřovat i dalšími (okrajovými) formami (např. účelová určení se vyjadřují infinitivem; viz oddíl III., kap. 11.1.7). Okolnost děje může být vyjádřena i závislou klauzí; ty jsou v této gramatice pojednány zvlášť v oddíle o souvětí (oddíl VI). Pro cirkumstanty je charakteristické, že pro explicitní vyjadřování různých okolnostních významů se užívají sekundární předložky (věta (5)). (5) Seznámili jsme se prostřednictvím mojí spolupracovnice v zaměstnání. Jeden typ cirkumstantu – například cirkumstant trasy pohybu (viz dál kap. 9.3.2.2 V) – může být realizován mnoha různými formami (viz tab. 1), které mohou (ale nemusí) být vzájemně zaměnitelné. Nejužívanější formou pro cirkumstant trasy pohybu je bezpředložkový instrumentál. Avšak (jak ukazují korpusová data) nejtypičtějším užitím bezpředložkového instrumentálu je cirkumstant prostředku (viz kap. 9.3.2.4 II). Prostorový význam „kudy“ je ve frekvenčním srovnání až třetí, jak ukazuje tab. 2, která prezentuje okolnostní významy vyjadřované jménem v instrumentálu. Pro každou formu/význam je v tab. 1 a 2 uvedena příkladová věta a počet výskytů v korpusu PDT-C 1.0 (podle databáze ForFun). Popis forem a funkcí cirkumstantů v této kapitole je založen na analýze materiálu z Pražské databáze forem a funkcí (ForFun; https://ufal.mff.cuni.cz/ForFun), která byla sestavena z dat obsažených v PDT-C (Hajič et al. 2020). Databáze umožňuje snadné prohledávání českých textů zaměřené na vztah funkce a forem pro její vyjádření. V některých případech jsou ilustrativní příklady doplněny i dokladem z ČNK, pak je za příkladem uvedena zkratka ČNK. Předložkové pády jsou v této kapitole (9.3) označeny předložkou a číslem pádu, s nímž se předložka v dané funkci pojí; např. po+6 znamená spojení předložky po s šestým pádem (např. po cestě). Tab. 1: Formální realizace cirkumstantu trasy pohybu Forma Příkladová věta Počet dokladů instrumentál Hranice povede korytem Moravy. 409 po+6 Nechodili jsme po hlavní třídě, ale postranními ulicemi. 308 přes+4 Anarchisté prošli centrem města přes Karlův most a Pražský hrad až do Dejvic. 254 adverbium Kolem přecházelo třísethlavé stádo slonů. 68 kolem+2 Honila mě kolem stolu s pravítkem v ruce. 27 skrz+4 Než jsem došel k oknu, tak jsem se dvakrát propadl skrz podlahu. 14 okolo+2 Prakticky okolo celého světa se vraceli sem zpátky do Evropy. 11 podél+2 Vždycky plavu spíš podél břehu, nikdy se nepouštím daleko. 8 mezi+7 Lidé se proplétají mezi stolky se zeleninou, ovocem a dalším zbožím. 7 mimo+4 Přicestoval k nám mimo oficiální hraniční přechod. 3 nad+7 Nad Prahou se přehnal rock. 3 pod+7 Signální kabely nejsou zavěšeny pod stropem, ale jsou vedeny pod zemí. 3 podle+2 Podle řeky Mumlavy jsme došli až k pramenu. 3 před+7 Žena s jistotou přechází před rozjetou tramvají a nakonec přichází do pubu EB. 1 Tab. 2: Cirkumstanty vyjadřované bezpředložkovým instrumentálem Cirkumstant Příkladová věta Počet dokladů prostředku Někdy jsem jezdila tramvají, i když to bylo jen málo stanic. 4374 způsobu Došlo to bleskem do Londýna, tam uznali chybu a udělali ze mě podporučíka. 747 trasy pohybu Hranice povede korytem Moravy. 409 příčiny Firma Investa se do kupónové privatizace dostala omylem. 183 času „kdy“ Papírenské společnosti připouštějí, že obchody poslední dobou příliš nejdou. 169 míry Na osudu Vokalízy se nemalou měrou podepsala neprofesionalita pořadatelů. 63 zřetele To bydlení kvalitou nestálo za moc. 59 9.3.2 Typy cirkumstantů podle významu 9.3.2.1 Obecná charakteristika Při popisu významů cirkumstantů se držíme tradičního třídění okolnostních určení na prostorová, časová, způsobová (a měrová) a kauzální. V každé základní skupině pak vymezujeme řadu podtypů. Je zřejmé, že nelze podat vyčerpávající seznam jednotlivých významových typů cirkumstantů. Vždy zůstane nemalá část cirkumstantů, jejichž význam nebude zcela jednoznačný nebo které se do zavedených typů budou řadit obtížně. Například ve větě (6) cirkumstant na prvním setkání odpovídá jak na otázku „kde“ (cirkumstant místa), tak na otázku „kdy“ (cirkumstant času): typ cirkumstantu tak nelze jednoznačně určit. (6) Na prvním setkání se nebyly obě strany schopny dohodnout ani na základních datech. Cirkumstant nad šálkem ve větě (7) neodpovídá žádnému tradičnímu typu a ani definice nové kategorie není zřejmá. Popisovaná skutečnost je přitom docela prostá a představa o ní jasná. (7) Pan Stone nad šálkem kávy převyprávěl svůj příběh. V následujícím třídění cirkumstantů podle významu vymezujeme základní, transparentní významové typy cirkumstantů a uvádíme typické formy, kterými se vyjadřují. 9.3.2.2 Cirkumstanty prostorové I. Obecná charakteristika Na základě protikladu statičnosti a dynamičnosti se tradičně vyděluje systém čtyř základních prostorových cirkumstantů: – (statický) cirkumstant místa odpovídající na otázku „kde“, – (dynamický směrový) cirkumstant východiska pohybu odpovídající na otázku „odkud“, – (dynamický směrový) cirkumstant cíle pohybu odpovídající na otázku „kam“, – (dynamický nesměrový) cirkumstant trasy pohybu odpovídající na otázku „kudy“. Prostorové cirkumstanty je možné dále třídit podle toho, do jaké části prostoru vzhledem k udanému místu v tomto prostoru lokalizují. Centrální důležitost má opozice: (a) lokalizace v rámci udaného místa vs. (b) lokalizace mimo rámec udaného místa; srov. věty (1) a (2) s cirkumstantem cíle pohybu – ve větě (1) je lokalizace v rámci udaného místa, ve větě (2) mimo rámec. (1) Po divadle jsme odešli na pláž, sundali jsme večerní šaty a šli jsme plavat do moře. (2) Když jsme snídali, akorát vycházelo slunce nad moře. Srov. obdobné rozdělení v Mluvnici češtiny III (Daneš a kol., 1987, s. 79n), ve které je pro udané místo zaveden termín „prostorový orientátor“; podobně též Grepl a Karlík (1998, s. 263). Podrobnou klasifikaci prostorových významů pro češtinu podaly Mikulová – Panevová (2021); z této monografie zde vycházíme. Cirkumstanty typu (a) lokalizují dovnitř udaného místa nebo na jeho povrch, cirkumstanty typu (b) vyjadřují jednotlivé dimenze trojrozměrného prostoru, tedy lokalizace na ose vertikální (tj. „nad udaným místem“ – „pod udaným místem“) a na dvou osách horizontálních (tj. významy „před udaným místem“ a „za udaným místem“ a význam „vedle udaného místa“). K lokalizacím mimo rámec udaného místa patří dále lokalizace „mezi“. Vedle těchto základních významů jsou jak u lokalizací v rámci udaného místa, tak zejména u lokalizací mimo rámec udaného místa v jazyce ve větší či menší míře ustáleny výrazové prostředky pro další specifické lokalizace, například lokalizace „uprostřed udaného místa“, „v blízkosti udaného místa“, nebo lokalizace „v okolí udaného místa“. Základní lokalizace („uvnitř“, „na povrchu“, „před“, „nad“, „pod“, „za“, „mezi“) představují jádro prostorových významů, v jazyce jsou formálně odlišeny a ve většině případů nedochází k zamlžování rozdílů mezi nimi. Vyjadřují se primárními a stabilizovanými předložkami sekundárními (a lokalizace „vnitřkem udaného místa“ se u cirkumstantu trasy pohybu vyjadřuje bezpředložkovým instrumentálem). Ve větách (3) až (6) jsou prostorové cirkumstanty vyjadřující lokalizaci v rámci udaného místa: ve větě (3) je cirkumstant místa, ve větě (4) cirkumstant cíle pohybu, ve větě (5) cirkumstant východiska pohybu a ve větě (6) je vyjádřena trasa pohybu. (3) Měli zaměstnání ve městě. (4) Mladí odešli všichni do města a na vesnici zbyli jenom staří lidé. (5) Vy ani nevíte, kdy jste z města vyjeli. (6) Procházeli městem v tisícových množstvích a hnali je dál do kraje. Ve větách (7) až (9) je vyjádřena lokalizace „pod udaným místem“: ve větě (7) je cirkumstant místa, ve větě (8) je cirkumstant cíle pohybu a ve větě (9) východiska pohybu. (7) Pod tím stolem bylo zkrátka moje místečko, kde jsem si ráda hrála. (8) Jemu se však zrovna nechce, takže se před námi schová pod stůl. (9) Čtyři právníci vylezli zpod stolu. Nejpropracovanější systém formálních prostředků má statický cirkumstant místa. Ve srovnání s tímto cirkumstantem vykazují dynamické cirkumstanty prázdná místa, a to zejména cirkumstant východiska pohybu. Formálně odlišené jsou především významy lokalizací v rámci udaného místa (srov. věty (3) až (6)). Pokud jde o lokalizace mimo rámec udaného místa, nejsou od sebe formálně odlišeny základní lokalizace u cirkumstantu místa a trasy pohybu (vyjadřují se shodně předložkami nad+7, pod+7, před+7, za+7, mezi+7) a u specifických lokalizací mimo rámec udaného místa nedisponuje vlastními formálními prostředky nejen cirkumstant trasy pohybu, ale též cirkumstant cíle pohybu. Například význam „v blízkosti udaného místa“ se u cirkumstantu místa, trasy pohybu i cíle pohybu shodně vyjadřuje sekundárními předložkami blízko+2/3; opodál+2, nedaleko+2 ad. Srov. věty (10) až (12), kde v (10) je cirkumstant místa, v (11) je cirkumstant cíle pohybu a v (12) trasy pohybu. (10) Blízko prvních klášterů začaly vznikat nové osady. (11) Pak zahnul po proudu dolů a dostal se blízko padající vody. (12) NASA zveřejnila informace o asteroidu, který proletěl mimořádně blízko Země. (ČNK) Formální výlučnost vykazuje jen cirkumstant východiska pohybu (věta (13)). Systém formálních prostředků je však u tohoto cirkumstantu oproti ostatním prostorovým cirkumstantům značně torzovitý, řadu specifických lokalizací nevyjadřuje (viz kap. 9.3.2.2 IV). (13) V případě vzplanutí okamžitě odstraníme všechny hořlavé látky z blízkosti požáru. Stejné formální prostředky způsobují v některých případech nejasnost v tom, jakého typu prostorový cirkumstant je, zda jde spíše o statistické vyjádření místa, nebo o dynamické určení cíle nebo trasy pohybu. Srov. větu (14), ve které je možné určení pod okny analyzovat jako cirkumstant, který je odpovědí na otázku „kde“ i „kudy“ (tj. jako cirkumstant místa a trasy pohybu). Stanovení druhu cirkumstantu pak plyne ze sémantiky řídícího slovesa a z charakteru udaného místa (celé popisované situace). (14) Pod okny hotelu projížděl každé dvě hodiny vlak. II. Cirkumstant místa („kde“) A. Obecná charakteristika Cirkumstant místa je statické prostorové určení odpovídající na otázku „kde“. Cirkumstant místa se vyjadřuje: - předložkovým pádem, - zájmennými adverbii, - adverbii. Cirkumstant místa vykazuje nejpropracovanější systém formálních prostředků pro různé podtypy lokalizací v rámci i mimo rámec udaného místa. Pomocí předložkových pádů vyjadřuje cirkumstant místa lokalizace: (a) uvnitř udaného místa: v+6, uvnitř+2 (věty (1) a (2)); (b) na povrchu: na+6 (věta (3)); (c) uprostřed: uprostřed+2 (věta (4)); (d) po (celém) udaném prostoru: po+6 (věta (5)); (e) nad udaným místem: nad+7 (věta (6)); (f) pod udaným místem: pod+7 (věta (4)); (g) před udaným místem: před+7 (věta (7)); (h) za udaným místem: za+7 (věta (8)); (i) mezi udanými místy: mezi+7 (věta (9)); (j) blízko udaného místa: u+2, při+6, vedle+2, blízko+2, v blízkosti+2, nedaleko+2, opodál+2, poblíž+2, po boku+2 (věty (10) až (17)); (k) mimo udané místo: mimo+4, stranou+2, vně+2 (věty (18) až (20)); (l) okolo udaného místa: okolo+2, kolem+2 (věty (21) a (22)); (m) podél udaného místa: podél+2, podle+2 (věty (23) a (24)); (n) proti udanému místu: proti+3, naproti+3, tváří v tvář+3 (věty (25) až (27)); (o) za vynechaným udaným místem: ob+4 (věta (28)). (1) Zvýšené hladiny kadmia jsou zjišťovány v bramborách, mrkvi a listové zelenině. (2) Uvnitř paláce stojí nový palác a nové hradby. (3) Na vládním stole se ocitl zákon s pečetí prvořadé důležitosti. (4) Je neděle a pod stromem uprostřed návsi se odehrává nedělní škola. (5) Svá pracoviště má rozmístěna po celé republice a v současné době zaměstnává 135 lidí. (6) Hází očima po záclonách, které se vlní nad ventilačním potrubím. (7) Na místě vraždy před restaurací položili zástupci demonstrantů květiny. (8) Třímilionovou pohledávku uhradil nekrytými směnkami a zmizel někde za mořem. (9) Najednou mezi těmi stonky vykvete velikánský žlutý květ. (10) U hotelu je hřiště. (11) V zadní části je vstup do chaty a hned při vstupu je sociální zařízení. (12) Barber seděl vedle krbu a byl velice bledý. (13) Lidé, kteří bydlí v blízkosti závodu, si od té doby stěžují na zdravotní potíže. (14) Otázkou také zůstává, proč loupil nedaleko svého bydliště blízko ubytovny MV, kde bydlí samí policisté. (15) Stála opodál silnice a částečně ji zakrývaly okrasné stromy. (ČNK) (16) Trup byl nalezen o 100 kilometrů dále poblíž železničního mostu. (17) Slečna musela zůstat po boku královny Anny, aby jí dodávala odvahu. (ČNK) (18) Pečuje o ně a určitým způsobem je drží mimo svět. (19) Nějaký market ať si stojí stranou města, a ne uprostřed a na hřišti. (ČNK) (20) Za hranicemi San Francisca objem poklesl, avšak vně 11 vzdálenějších úřadů nikoli. (21) Otevřeně se pokračuje v prodeji drog okolo škol, parků a sídlišť. (22) Z pálení ukradených peněženek se kolem jejich chalupy linul penetrantní čmoud. (23) Podél těchto silnic jsou pro podnikání relativně nejlepší podmínky. (24) Podle Labe jsou břehy osázené duby. (25) Stála s revolverem proti dveřím. (26) Sedím na lavičce naproti škole. (ČNK) (27) Postavy stojí tváří v tvář světu, ve kterém se zdá být stále těžší najít cestu mezi extrémy. (28) Bydleli jsme s kamarádkou jen ob ulici odtud v krásném mezonetovém bytě pod střechou bez terasy. (ČNK) Cirkumstant místa se vyjadřuje také adverbii (věty (29) až (38)), a to adverbii původními (často deadjektivními): blízko, daleko, dále, nedaleko, dole, nízko, vysoko, severně, venku, doma, nahoře, nalevo, napravo, vpředu, vzadu, mnohde, místy (včetně těch, která bývají homonymní se sekundárními předložkami: kolem, okolo, uprostřed, uvnitř, zkraje), a také adverbii zájmennými: tady, kde, tam, leckde, kdesi, někde, bůhvíkde, nikde, všude. (29) Shetlandské ostrovy se nacházejí severozápadně od skotského pobřeží. (30) U výrazně barevné tetováže není barva příliš hluboko, tedy půjde snadno odstranit. (31) Je neuvěřitelné, jak málo zde bylo do dneška vykonáno. (32) Kvůli kouři z továrního komína nemohou doma větrat. (33) Vzadu přihlíží rozhodčí. (34) V sobotu a v neděli bude skoro jasno, ráno v údolích místy mlhy. (35) Vodovodní síť je mnohde v havarijním stavu. (36) Pan učitel sedí na fotce uprostřed. (37) Ležíte na špičkovém zubařském křesle, okolo vidíte samé nové přístroje. (38) Kde se bude hrát derby? B. Konkurence předložek v/ve+6 a na+6 Velká pozornost je v bohemistické literatuře věnována distribuci forem v+6 a na+6 při vyjadřování opozice „vnitřek“ a „povrch“ a obecně významu „v rámci udaného místa“ (např. na poště vs. v divadle). Ukazuje se, že na významové odstíny lokalizace v rámci udaného místa má zásadní vliv povaha udaného místa a jeho chápání v daném kontextu. Celou řadu pojmenování lze v různých kontextech chápat různě: jako objekty s „vnitřkem“ a „povrchem“, či abstraktně jako bezrozměrné instituce. Srov. různé chápání substantiva noviny ve větách (39) až (42). (39) Nenajdete-li přílohu ve svých novinách, sdělte to obratem na čtenářskou linku. (40) Co by se stalo, kdyby se v českých novinách objevil takovýto inzerát? (41) V našich novinách pracovat nemůžete, když už v nich pracuje váš manžel. (42) Usnul na novinách. Povaha pojmenování a jeho chápání v daném kontextu velice silně ovlivňuje interpretaci lokálních významů. Pokud je u udaného místa smysluplné „vnitřek“ a „povrch“ rozlišovat, pak se jméno pojmenovávající udané místo obvykle pojí s oběma předložkami, kterými je opozice „vnitřek“ – „povrch“ také vyjadřována (věty (43) vs. (44) a (45) vs. (46)). (43) Nemůžeme mít na očích černé brýle a nevidět změny, které se staly. (44) Písek máte v očích, v nose, v uších, v ústech, všude. (45) Už řadu let tam bydlí ještěrky a vyhřívají se na těch velkých kamenech. (46) V kameni je vydlabána přesná schránka, takže objekt je kompaktní. Pojmenování, u kterých se protiklad „vnitřku“ a „povrchu“ stírá, se při vyjadřování lokalizace v rámci udaného místa buď pojí jen s jednou předložkou, a to jak jen s předložkou v+6 (tj. je možné např. jen vyjádření v parku, nikoli *na parku – věta (47)), tak jen s předložkou na+6 (např. jen na hřbitově – věta (48)), nebo je možné užít obě předložky, často beze změny významu, nebo jen s nepatrným významovým rozdílem (např. v zahrádce vs. na zahrádce – srov. věty (49) vs. (50) a (51) vs. (52)). (47) V národních parcích žije na půl miliónu slonů. (48) Na bývalém židovském hřbitově má vyrůst monument. (49) Kluk s motyčkou okopává stromy a keře v nádražní zahrádce. (50) Celník objevil v pohraničí na zahrádce v Hejnicích podezřelé rostliny. (51) Ve stanicích Muzeum a Florenc lze přestoupit na trasu C. (52) Zadržen byl na stanici autobusu čtvrt hodiny po loupeži. Předložka na+6 vedle významu „na povrchu“ vyjadřuje také obecný význam „v rámci udaného místa“, a proto se prosazuje i v těch kontextech, ve kterých jde nikoli o vyjádření protikladu „vnitřku“ a „povrchu“, nýbrž jen o vyjádření prosté lokalizace „v rámci udaného místa“. Takovým kontextem je například udané místo chápané jako instituce (např. škola, ministerstvo, úřad aj. – věta (53)) nebo kontext, kdy je do udaného místa zahrnuto i jeho příslušné okolí (věta (54)). (53) Na školách působí také neslyšící učitelé. (54) V Plzni měla na chalupě skalku. Srovnej též posuny ve významech ve větách (55) až (57): (55) Delegáti se včera setkali v hotelu na břehu Mrtvého moře. (56) Na hotelu byla až příliš vidět jeho minulost podnikové ubytovny. (57) Ve Dvoře Králové jsme se ubytovali na hotelu. Ke konkurenci forem v+6 a na+6 srov. Mára (1968), Čechová (1981), Hrdlička (1998, 2001), Uhlířová (2014), též Mikulová – Panevová (2021, s. 60n.). V různých jazycích, např. v češtině a němčině, se tatáž relace někdy vyjadřuje lexikálně neekvivalentními předložkami (srov. Štícha, 2015). C. Prostorové významy předložky u+2 Víceznačná, pokud jde o vyjadřování prostorových lokalizací, je také předložka u+2. Předložka u+2 se primárně užívá pro lokalizování mimo rámec udaného místa (srov. větu (10) výše). Pokud je však udaným místem pojmenování osoby nebo skupiny osob, kolektivum, vyjadřuje předložka u+2 lokalizaci „v rámci udaného místa“ (věta (58)). (58) Nemoci důvěřovat je jako pobývat u nepřítele. Pokud je udaným místem pojmenování budovy jakožto instituce, jsou možné konkurenční dvojice forem: u+2 vs. v+6/na+6 (věty (59) a (60)). (59) Dvacetiletý muž pracoval u Lesní společnosti Stříbro. (60) Zájemci se mohou přihlásit ve společnosti Plus do 10. září. D. Prostorové významy předložky mezi+7 U předložky mezi+7 reflektujeme dva prostorové významy, které zjednodušeně popisujeme jako lokalizaci „mezi dvěma udanými místy“ a lokalizaci „mezi více udanými místy“. Při lokalizaci „mezi dvěma udanými místy“ je vyjádřena spojnice dvou bodů nebo hranice mezi dvěma prostory (na množství (na počtu prvků) vyjádřeném jedním nebo druhým udaným místem přitom nezáleží). Význam dvoučlenného vztahu je obsažen ve významu řídícího slova (např. cesta, mezera, hranice, dálnice, most) nebo plyne z kontextu, z významu slovesa (věty (61) a (62)). (61) Sto metrů mezi dálnicí a domem se považuje za únosnou vzdálenost. (ČNK) (62) Od 23.30 do 1 hod. bude tato linka v provozu mezi Strahovem a stanicí metra Anděl. Význam „mezi více udanými místy“ (místem tu přitom rozumíme i skupinu objektů včetně skupiny lidí) vyjadřuje jen pouhou lokalizaci mezi více entitami (věty (63) a (64)). (63) Je to sameček od ještěrky, který má na té skalce mezi velkými kameny domov. (64) Málo příznivců má mezi důchodci a lidmi se základním vzděláním. Přesto, že v češtině je pro oba významy předložka jediná (na rozdíl například od angličtiny), ve spojení s dalšími formálními prostředky (pád, číslo, užití spojky) je pro každý z významů fixován odlišný prostředek. Z formálního hlediska rozlišujeme následující struktury (kde P je substantivum v plurálu (či nesoucím význam hromadnosti, skupiny složené z jednotlivin), S je substantivum v jednotném čísle, N je substantivum v libovolném čísle): (a) mezi + S a N (věty (65) a (66)); (b) mezi + P a P (věta (67)); (c) mezi + P (věta (68)). (65) Plavební výška mezi mostem a hladinou je v této části mostu 57 metrů. (ČNK) (66) Řidič havaroval v místě mezi mostem a stromy. (ČNK) (67) Ještě mezi domy a chatami začnete silnicí stoupat do sedla Holého vrchu, máte ho na levé straně. (ČNK) (68) Vede odtud ulička mezi domy. (ČNK) Význam „mezi dvěma udanými místy“ se vyjadřuje strukturou (a), význam „mezi více udanými místy“ se vyjadřuje strukturou (c). Struktura (b) je víceznačná a vyjadřuje v závislosti na kontextu oba významy. Lexikálně-syntaktickými významy předložky mezi se zabýval Štícha (2005). Z jeho stati vycházíme, ale významy i struktury zde třídíme jinak, zaměřujeme se jen na prostorová určení, u kterých nerozlišujeme Štíchův význam 2 (př. mezi cejny a lekníny (dohromady)) a 3 (průvan mezi idejemi a (mezi) institucemi, tj. v každé skupině zvlášť)). E. Abstraktní prostorové lokalizace Jako prostorové cirkumstanty hodnotíme i určení vyjadřující lokalizace v abstraktním, přeneseném významu (věty (69) až (71)). (69) Muž, jenž dítě zneužíval, je nyní za mřížemi. (70) Kritika je u nás ve stejné krizi jako spousta jiných věcí. (71) Nyní stojíme před úkolem jasně stanovit míru pravomocí a odpovědnosti vysokých škol. U cirkumstantu místa pak reflektujeme sekundární předložky v rámci+2, v oblasti+2, v oboru+2, na úrovni+2, které explicitně vyjadřují abstraktní lokalizaci (věty (72) až (75)). (72) V oblasti služeb stoupl počet bankrotů o 21,6 procenta. (73) Podniká v oboru výroby masných výrobků. (74) A metody se často různí místo od místa dokonce v rámci jedné společnosti. (75) Rozpočet je věcí každoročního projednávání na úrovni vlády a parlamentu. III. Cirkumstant cíle pohybu („kam“) A. Obecná charakteristika Cirkumstant cíle pohybu je dynamické prostorové určení, které vyjadřuje směr pohybu do nějakého cíle, odpovídá na otázku „kam“. Cirkumstant cíle pohybu se vyjadřuje: - předložkovým pádem, - zájmennými adverbii, - adverbii. Podobně jako cirkumstant místa, i u cirkumstantu cíle pohybu je propracovaný systém formálních prostředků pro různé podtypy lokalizací v rámci i mimo rámec udaného místa. Pouze pro specifické lokalizace mimo rámec udaného místa, které se vyjadřují sekundárními předložkami (např. blízko+2/3, kolem+2, stranou+2), jsou tyto formy shodné s formami dalších prostorových cirkumstantů (s cirkumstantem místa a trasy pohybu). Pomocí předložkových pádů cirkumstant cíle pohybu vyjadřuje lokalizace: (a) dovnitř udaného místa: do+2, dovnitř+2 (věty (1) a (2)); (b) na povrch: na+4 (věta (3)); (c) doprostřed: doprostřed+2 (věta (4)); (d) nad udané místo: nad+4 (věta (5)); (e) pod udané místo: pod+4 (věta (6)); (f) před udané místo: před+4 (věta (7)); (g) za udané místo: za+4 (věta (8)); (h) mezi udaná místa: mezi+4 (věta (9)); (i) přes udané místo: přes+4 (věta (10)); (j) blízko udaného místa: k+3, vedle+2, blízko+2, nedaleko+2, opodál+2, poblíž+2, po boku+2 (věty (11) až (17)); (k) mimo udané místo: mimo+4, stranou+2, vně+2 (věty (18) až (20)); (l) okolo udaného místa: okolo+2, kolem+2 (věty (21) a (22)); (m) podél udaného místa: podél+2, podle+2 (věty (23) a (24)); (n) proti udanému místu: proti+3, naproti+3, tváří v tvář+3 (věty (25) až (27)); (o) za vynechané udané místo: ob+4 (věta (28)). (1) Pachatel byl obviněn z krádeže a umístěn do cely. (2) "Zastav vodu!" vykřikl Surovec přes rameno, a potom se hnal dovnitř cely. (ČNK) (3) Pražský primátor poklepal slavnostně na základní kámen tančícího domu. (4) Neznámý zatím přitančil v jeho stopách až doprostřed lokálu. (A. Lustig – ČNK) (5) Nad území naší republiky proudí vlhký oceánský vzduch. (6) Noviny mi proto bude házet pod domovní dveře. (7) Vždycky jsme si vyzvedli jídlo a odnesli si ho před stan. (8) Stoupl jsem si za sloup, který držel elektrické vedení od elektriky. (9) Nafouknutý overball umístěte mezi hlavu a stěnu. (ČNK) (10) Natáhne se přes stůl a jemně mu poklepe na ruku. (11) Psací stůl umístěte k oknu, aby na něj dopadalo co nejvíce denního světla. (ČNK) (12) Jeden z nich vylezl po schodech k hlavní budově a připevnil vedle dveří plakát. (J. Škvorecký – ČNK) (13) Spodní část obličeje se mu prostě vytratila, jako voskové figuríně, kterou postavíte blízko ohně a zapomenete na ni. (překlad: W. Faulkner – ČNK) (14) Tři z nich se šli se svými sklenicemi postavit nedaleko krbu. (ČNK) (15) Dennis Fritz byl umístěn do cely opodál Rona Williamsona. (ČNK) (16) Stačí, aby se postavili poblíž satelitní antény společnosti a vyčkali. (17) S vidinou takových nadějných vyhlídek se radostně postavil po boku krále Štěpána. (ČNK) (18) Později se odstěhovala mimo republiku. (19) Po návratu bude umístěna stranou vozovky a dostane se jí speciálního nasvícení. (ČNK) (20) Mnohem zajímavější jsou provozní zkoušky přístrojů, které budou umístěny vně budovy. (ČNK) (21) Podívala se okolo sebe a viděla jen zářivé brázdy světle stříbrné barvy. (22) Šli jsme se podívat kolem hradu. (23) Vůz teď zahnul podél břehu, přejel zelené travnaté prostranství a před očima se nám objevila ta masajská vesnice. (překlad: E. Hemingway – ČNK) (24) Kráčel jsem Lazarskou a zahnul podle paláce Diamant do naší uličky. (B. Hrabal – ČNK) (25) Sedl si proti mně a povídá: „Vy jste žil v Prostějově?“ (26) Pak si sedla naproti Jenny s pytlíkem fazolí. (ČNK) (27) Aby byla nerušena, napodobila zvyk některých návštěvníků hřbitova, zejména těch starších, a poklekla tváří v tvář pomníku. (M. Kundera, Žert – ČNK) (28) Zavedl mě ob dvě ulice do decentně luxusní restaurace Jade. (ČNK) Cirkumstant cíle pohybu se vyjadřuje také adverbii (věty (29) až (36)), a to adverbii původními, např.: hluboko, daleko, domů, zpátky, pryč, dovnitř, dozadu, dopředu, dolů, nahoru, vzhůru, napravo, včetně těch, která bývají homonymní s nevlastními předložkami, např.: stranou, vedle, a také adverbii zájmennými, např.: kam, tam, sem, nikam, jinam. (29) Po skončení sezony hned spěchám domů. (30) Měl jsem střílet přeci jen napravo. (31) Podnikatel má sledovat vývoj ve svém oboru a doslova táhnout svoji firmu dopředu. (32) Sklo zůstává nalepené na fólii a zloděj se dovnitř nedostane. (33) Mířil dvakrát těsně vedle. (34) Princip univerzality byl lehce odhozen stranou. (35) Jezdil tam ještě jako svobodný mládenec. (36) Z osidel dodavatelů zatím spotřebitel nikam neunikne. B. Konkurence předložek do+2 a na+4 Pro konkurenci forem do+2 a na+4 při vyjadřování cíle pohybu v rámci udaného místa platí obdobné závěry, jako jsme výše uvedli pro konkurenci předložek v+6 a na+6 u cirkumstantu místa. Pokud je u udaného cíle pohybu v daném kontextu smysluplné rozlišovat „vnitřek“ a „povrch“, pak se jméno pojmenovávající udaný cíl obvykle pojí s oběma konkurenčními předložkami a lokalizace „dovnitř“ – „na povrch“ udaného místa je jimi také vyjadřována (věty (37) a (38)). (37) Policisté přišli do jeho domku v souvislosti s pátráním po pachateli. (38) Podle agentury dopadaly střely převážně na opuštěné domy ve městě. Pojmenování, u kterých se protiklad „vnitřku“ a „povrchu“ stírá, se pojí jen s jednou předložkou, a to jen s předložkou do+2 (věta (39)), nebo jen s předložkou na+4 (věta (40)), nebo je – méně často – možné užít obě konkurenční předložky, s žádným nebo jen s malým významovým rozdílem (věty (41) a (42)). (39) Bomby letěly přes naši hlavu a padaly do parku za námi. (40) Hodinu před odletem dorazila na letiště nečekaná zpráva: nikam nesmí. (41) Magistrát pronajme soukromníkům obchody v podloubích šlechtických paláců, která směřují do Malostranského náměstí. (42) Demonstranti se pak přesunuli metrem na Václavské náměstí. Předložka na+4 vedle významu „na povrch“ vyjadřuje i význam „nahoru / na vrchol“ (věta (43)) a především obecný význam „v rámci udaného místa“, a proto se užívá v těch kontextech, ve kterých se vyjadřuje jen prosté směřování „do rámce udaného místa (věty (44) a (45)). (43) O kmen byla opřená tlustá větev, po které vylezl na strom. (44) Po ošetření byl zraněný ihned převezen na kliniku plastické chirurgie v Brně. (45) Pro peníze se bude chodit na poštu. Předložka na+4 se také často prosazuje na úkor očekávané (stylisticky vhodnější) předložky do+2 (věty (46) a (47)). (46) Na ústřední čistírnu přitéká v průměru šest m3 odpadní vody za sekundu. (47) Pracovníci velvyslanectví posadili diplomata na první letadlo do Budapešti. C. Prostorové významy předložky k+3 Víceznačná, pokud jde o vyjadřování prostorových lokalizací, je také předložka k+3. Podobně jako předložka u+2 u cirkumstantu místa se primárně užívá pro význam „směřování do bezprostřední blízkosti udaného místa“ (věta (48)). Pokud je však udaným místem pojmenování osoby nebo skupiny osob, vyjadřuje předložka k+3 směřování „do rámce udaného místa“ (věty (49) a (50)). (48) Během dne položili ještě věnce k památníkům na třídě Unter den Linden. (49) Musíme jít zase k notáři? (50) Paní Zdena měla nastoupit prvního února k novému zaměstnavateli. D. Prostorové významy předložky mezi+4 Předložka mezi+4 vyjadřuje (podobně jako předložka mezi+7 u cirkumstantu místa) dva směrové prostorové významy: „mezi dvě udaná místa“ (věta (51)) a „mezi množinu udaných míst“ (věta (52)). (51) Mezi města a divadla vstoupí správní rady. (52) Rádi chodíme mezi normální lidi, nechceme být v turistických centrech. E. Prostorové významy předložky po+6 Prostorová určení vyjádřená polyfunkční formou po+6 mají celou řadu různých významů. Pro prostorová určení s formou po+6 je charakteristické, že lokalizace jimi vyjádřené nejsou nahlíženy jako jeden „bod“, ale jako (a) „plocha“ (věta (53)), nebo jako (b) „více (nespojitých) bodů“ (věta (54)). (53) Pošta nyní doručí 40 milionů zásilek po celém území Kanady denně. (54) Už druhý rok jezdí po různých stavbách a dělá zámečníka-montážníka. F. Prostředky pro vyjádření „směru pohybu (k cíli)“ Cirkumstant cíle pohybu vedle lokalizací, které implicitně zahrnují i předpoklad „dosažení udaného místa“ (např. jede do Prahy, jede na pláž), nebo jeho „bezprostřední blízkosti“ (např. jede k Praze), může vyjadřovat i jen pouhý směr pohybu. Tento význam se vyjadřuje primární předložkou na+4 (věta (55)), explicitně pak sekundárními předložkami směrem na+4, směrem do+2, směrem k+3 (věty (56) až (58)). (55) Nezdržovali se, protože říkali, že pospíchají, že jedou na Prahu. (56) Společnost Trans transportuje všechen plyn směrem na východ. (57) Průvod vyráží z Prahy směrem do Německa. (58) Jednotka postupuje přes řeku směrem k táboru na hranici s Ekvádorem. Vyjádření směru pohybu primární předložkou na+4 je silně omezené, lze to jen u těch pojmenování (zejména měst), která význam „směřování do udaného místa“ vyjadřují formou do+2. Forma na+4 je pak u těchto pojmenování volná pro význam pouhého směru (srov.: jel do Prahy vs. jel na Prahu). Vyjadřuje-li se význam „směřování do udaného místa“ formou na+4 (např. jel na pláž), pak obsazenost předložky jedním významem znemožňuje rozlišení obou významů (věta (59)). (59) Šel přes pole někam na Kladno, kde nastoupil do autobusu. Implicitní předpoklad dosažení udaného místa může být kontextem vždy vyvrácen (srov.: jel na pláž, ale nedojel tam). A též opačně – užití sekundární formy explicitně vyjadřující jen „směřování směrem do udaného místa“ nevylučuje, že udaného místa může být nakonec dosaženo (věta (60)). (60) Favorit spatřila hlídka projíždět Londýnskou ulicí směrem na náměstí Míru, kde zastavil. IV. Cirkumstant východiska pohybu („odkud“) A. Obecná charakteristika Cirkumstant východiska pohybu je dynamické prostorové určení, které vyjadřuje směr pohybu z nějakého východiska, odpovídá na otázku „odkud“. Cirkumstant východiska pohybu se vyjadřuje: - předložkovým pádem, - zájmennými adverbii, - adverbii. Oproti ostatním prostorovým cirkumstantům je systém dílčích významů u cirkumstantu východiska pohybu značně torzovitý, pro řadu specifických lokalizací nejsou v jazyce fixovány explicitní formální prostředky. Pomocí předložkových pádů tak cirkumstant východiska pohybu vyjadřuje jen lokalizace: (a) zevnitř udaného místa: z+2, zevnitř+2, zvnitřku+2 (věty (1) až (3)); (b) z povrchu: z+2, okrajově též s+2 (věta (4)); (c) zprostřed: zprostřed+2 (věta (5)); (d) z místa nad udaným místem: znad+2; (e) z místa pod udaným místem: zpod+2 (věta (6)); (f) z místa před udaným místem: zpřed+2 (věta (7)); (g) z místa za udaným místem: zpoza+2 (věta (8)); (h) z místa blízko udaného místa: od+2, z blízkosti+2 (věty (9) a (10)). Frekventované a běžné jsou z těchto předložek pouze primární předložky z+2 a od+2. Ostatní jsou méně frekventované až ojedinělé. (1) Po obědě se vytratil z hotelu. (2) Claudia slyšela jejich výkřiky a hlučný smích dokonce i zevnitř budovy. (ČNK) (3) Do zavazadlového prostoru vnikl zvnitřku vozu vzduch spolu se světlem. (ČNK) (4) Jezdec spadl z koně, ale noha mu zůstala viset ve třmenu. (ČNK) (5) Manželé Havlovi ji vítají u vrátek objetím, novináři zprostřed dvorku otázkami. (6) Čtyři právníci vylezli zpod stolu. (7) Podniky zaplatí zametače a odklízeče sněhu zpřed svých výkladů. (8) Vychovatel vytáhl zpoza skříně pomalovanou plechovou tabuli. (9) Na naše území proudí chladný vzduch od severu. (10) Stezka po zrušené železnici vede z blízkosti zastávky Česká Lípa - Střelnice směrem na severozápad, k východnímu okraji Českého středohoří. (ČNK) Cirkumstant východiska pohybu se vyjadřuje také adverbii (věty (11) až (15)), a to adverbii původními, např.: zezadu, zleva, zblízka, zvenku, zdola, svrchu, odspodu, a také adverbii zájmennými, např.: odkud, odsud, odtamtud, odjinud. (11) Zblízka poslal míč do tyče a dobíhající Frýdek ho o centimetry minul. (12) Prach obsahuje různě velké částice, některé vzniklé přímo v bytě, jiné se tam dostanou zvenku. (13) Cestoval od redakce k redakci a odevšad ho vždy vyhodili, když jim následkem jeho pravopisu vymřela korektorna. (14) Firma na Slovensko prakticky nevyváží, dováží však odsud značnou část dřevěné suroviny. (15) Ten voják potom říkal, jaká to byla obrovská náhoda, že tamodtud odešel. B. Distribuce forem z+2 a s+2 v současné češtině Pro lokalizace „v rámci udaného místa“ se u cirkumstantu východiska pohybu v současné češtině užívá v zásadě jediná forma z+2 pro význam „zevnitř“ i „z povrchu“ (věty (16) až (19)). Historický protiklad z+2 („zevnitř“) vs. s+2 („s povrchu“) je v současné češtině setřen. Užití formy s+2 pro explicitní vyjádření, že východiskem děje je povrch udaného místa (věta (20)), je knižní; běžně se užívá předložka z+2 (věta (19)). (16) Z kostelíku sv. Jana Křtitele dosud neznámý poberta odnesl sochy andělů (17) Z tribuny k vojákům promluvil premiér. (18) Ze stromu, kde se oběsil, totiž ještě visel konopný provaz. (19) To však neznamená, že problém bude jednou pro vždy smeten ze stolu. (20) Se stolu takovou úvahu shodit nelze. Pro explicitní vyjádření významu „zevnitř“ jsou pak k dispozici (méně běžné) sekundární předložky zevnitř+2 a zvnitřku+2 (věty (21) a (22)). (21) Kočičí zvuky, které vycházely zevnitř domu, jí dodávaly odvahu. (ČNK) (22) Lepí se na sklo zvnitřku prodejny. C. Prostorové významy předložky od+2 Předložka od+2 je víceznačná; podobně jako předložka u+2 u cirkumstantu místa se primárně užívá pro význam „směřování z bezprostřední blízkosti udaného místa“ (věta (23)). Pokud je však udaným místem pojmenování osoby nebo skupiny osob, kolektivum, vyjadřuje předložka od+2 směřování „z rámce udaného místa“ (věta (24)). (23) Dva Ukrajinci a jeden Čech unesli v srpnu od plaveckého bazénu dva podnikatele. (24) Zrovna teď jsem přišla od mladých, mají sedmiměsíční miminko. D. Prostředky pro vyjádření „směru pohybu (z východiska)“ Sekundární předložky směrem od+2 a směrem z+2 vyjadřují pouhé „směřování směrem od udaného místa“, tj. nutně nezahrnují výchozí udané místo (věty (25) a (26)). (25) Vítr fouká směrem od domu. (ČNK) (26) Směrem z klubu byl ale pořádný průvan. V. Cirkumstant trasy pohybu („kudy“) Cirkumstant trasy pohybu je dynamické prostorové určení, které odpovídá na otázku „kudy“. Významový rys „trasy“, který u ostatních prostorových určení není (neboť lokalizují do „bodu“), vytváří z tohoto cirkumstantu svébytnou kategorii, která se od ostatních prostorových cirkumstantů odlišuje množstvím specifických formálních prostředků pro lokalizace v rámci udaného místa. Naproti tomu u lokalizací mimo rámec udaného místa, vykazuje cirkumstant „trasy pohybu“ významovou i formální blízkost s cirkumstantem místa. Cirkumstant trasy pohybu se vyjadřuje: - předložkovým pádem, - zájmennými adverbii, - adverbii. Formální prostředky u cirkumstantu „trasy pohybu“ vyjadřují různé způsoby pohybu po „trase“: (a) vnitřkem: bezpředložkový instrumentál, vnitřkem+2 (věty (1) až (3)); (b) středem: středem+2, prostředkem+2 (věty (4) a (5)); (c) skrz udané místo: skrz(e)+4 (věta (6)); (d) příčně: napříč+7/2 (věta (7)); (e) po prostoru: po+6 (věta (8)); (f) přes udané místo: přes+4 (věta (9)). (1) Oblastní vodovod, který bude napájen z nádrže Vír, prochází pěti okresy. (2) V závěru setu mi při podání projela levým stehnem ostrá bolest. (3) Kolem vesnice projeli obloukem a dál pokračovali vnitřkem lesa, aby se nesetkali s nechtěnými pozorovateli. (4) Při sobotním modelovaném utkání s Baníkem jsme dostali tři góly středem hřiště. (5) Odjížděla - pomalu a spíš prostředkem silnice - a Garp za ní zamával dřevěnou lžící. (překlad: J. Irving – ČNK) (6) Při experimentech přístroj v rychlém sledu zapíná a vypíná magnetické pole podle toho, jak krev proudí skrze určitý bod v cévě. (7) Napříč obrazovkou se vine klikatá čára. (8) Jeho švagr Bouda kočoval po Čechách s povozy. (9) Její muž se proto rozhodl jezdit přes hranici na kole a kupovat si lístek na vlak až na Slovensku. Prostředky, které lokalizují pohyb mimo rámec udaného místa, jsou shodné s prostředky u cirkumstantu místa. Jde o trasu pohybu: (g) nad udaným místem: nad+7 (věta (10)); (h) pod udaným místem: pod+7 (věta (11)); (i) před udaným místem: před+7 (věta (12)); (j) za udaným místem: za+7 (věta (13)); (k) mezi udanými místy: mezi+7 (věta (14)); (l) blízko udaného místa: při+6, vedle+2, blízko+2, v blízkosti+2, nedaleko+2, opodál+2, poblíž+2, po boku+2 (věty (15) až (17)); (m) mimo udané místo: mimo+4, stranou+2, vně+2 (věty (18) a (19)); (n) okolo udaného místa: okolo+2, kolem+2 (věty (20) až (22)); (o) podél udaného místa: podél+2, podle+2 (věty (23) až (25)); (p) proti udanému místu: proti+3, naproti+3, tváří v tvář+3 (věta (25)). (10) Antény se dávají pod zem místo toho, aby vedly nad místností s vybavením. (11) Pod bývalým hraničním hřebenem povede silniční tunel o délce 357 metrů. (12) Žena s jistotou přechází před rozjetou tramvají. (13) Vytratil se ze sídla strany za zády novinářů. (14) Malé tržiště je přeplněno lidmi, kteří se proplétají mezi stolky se zeleninou. (15) Jeli jsme vláčkem při pobřeží. (16) Nevím, proč ta kosmická loď vlastně prolétala tak blízko Kirinyagy. (17) Vyhrnul si nohavice a bosýma nohama se poblíž břehu brodil mělkou vodou. (18) Každý bez razítka s datem vstupu do ČR bude považován za toho, kdo k nám přicestoval mimo oficiální hraniční přechod. (19) A právě když se procházel stranou tábora za účelem běžné kontrolní obhlídky, překvapil zloděje. (ČNK) (20) Kolem právní ochrany software se u nás chodí v širokých kruzích. (21) Vracel jsem se právě přes Poprad okolo kasáren, kde jsem byl. (22) Kravičky se tam pásly, procházely se kolem dokola kopce a my jsme tam zažili opravdu spoustu legrace. (23) Podle řeky Mumlavy jsme došli až k pramenu. (24) Vždycky plavu spíš podél břehu, nikdy se nepouštím daleko. (25) Protloukala jsem se ulicí, kde podél mě šly z obou stran a proti mně krávy. Cirkumstant „trasy pohybu“ se vyjadřuje v omezeném množství také adverbii (věty (26) až (31)), a to zájmennými tudy, kudy, jinudy, někudy, tamtudy atp. a také adverbii vzniklými z instrumentálových tvarů podstatných jmen kolem, horem, spodem, zadem, vrchem. (26) První dodávka ropy tudy poteče nejdříve koncem roku. (27) Podepsal mi přihlášku na vysokou školu a neustále mě tlačil někudy kupředu. (28) Lvi lovili buvoly a kolem přecházelo třísethlavé stádo slonů. (29) Přetáhli jsme vycházku a šli jsme zadem přes plot. (30) A spodem jsme se přes Lisabon a další města vraceli zpátky. (31) To není jez, který převádí vodu vrchem, ale propouští vodu v podstatě jako cedníkem. 9.3.2.3 Cirkumstanty časové Cirkumstanty časové představují soubor sémanticky bohatě diferencovaných určení, která vyjadřují různé časové body nebo intervaly nebo udávají vlastnosti časově měrového charakteru. Rozlišujeme následující typy časových cirkumstantů: – centrální časový cirkumstant odpovídající na otázku „kdy“ – časový cirkumstant odpovídající na otázku „odkdy“ – časový cirkumstant odpovídající na otázku „dokdy“ – časově měrový cirkumstant odpovídající na otázku „jak dlouho“ a její varianty – časově měrový cirkumstant odpovídající na otázku „jak často“ a její varianty Podrobnou klasifikaci časových významů pro češtinu podaly Mikulová – Panevová (2021); z této monografie zde vycházíme. I. Cirkumstant času – „kdy“ Časový cirkumstant odpovídající na otázku „kdy“ představuje centrální typ časových určení. Udaný čas představuje časový rámec, na jehož pozadí je určována platnost řídícího děje. Řídící děj se lokalizuje: (a) v rámci platnosti udaného času (o Vánocích) nebo (b) mimo rámec platnosti udaného času (před Vánocemi, po Vánocích). Cirkumstant se vyjadřuje: – předložkovým pádem, – zájmennými adverbii, – adverbii. A. Lokalizace v rámci platnosti udaného času Pro časovou lokalizaci „v rámci platnosti udaného času“ je charakteristické velké množství různých formálních prostředků, které se neliší významem, ale pouze distribucí. Časovou lokalizaci v rámci platnosti udaného času vyjadřuje: - v+6: v listopadu, v létě, v sezóně, v důchodu (věta (1)); - v+4: ve středu, v ten den, v šest hodin (věta (2)); - na+6: na jaře, na přelomu července a srpna (věta (3)); - na+4: na Velikonoce, na podzim, na druhý den (věta (4)); - o+6: o víkendu, o půlnoci, o prázdninách (věta (5)); - za+2: za války, za Karla IV., za komunistů (věta (6)); - při+6: při sobotě, při návštěvě (věta (7)); - bezpředložkový akuzativ: minulou neděli, týden před prázdninami, příští léto (věta (8)); - bezpředložkový genitiv: 2. května (věta (9)); - bezpředložkový instrumentál: tou dobou (věta (10)); - v době+2, v období+2, v údobí+2 v čase(ch)+2 (věty (11) až (13)). (1) Dopravní kalamita vznikla včera v odpoledních hodinách na zúžené pražské magistrále. (2) V sobotu je obvykle asi dvojnásobně větší obrat než ve všední dny. (3) Telefonní síť by měla zahájit provoz na jaře příštího roku. (4) Vítězné exponáty budou na podzim instalovány v parku. (5) Jednostranné a ničím nepodmíněné příměří vstoupilo v platnost o půlnoci. (6) Za vysokou školu studenti platili už za první republiky. (7) Přesvědčil jsem se o tom při návštěvě společnosti na výrobu leteckých motorů. (8) Minulý týden došlo na stránce Automobilismus k politováníhodné chybě. (9) Jednoho dne by stát prohlásil, že již nemá kde brát. (10) To by prvním květnem mělo zřejmě skončit. (11) V období bývalé republiky a ještě před koncem první světové války možnosti studia nebyly. (12) Přes léto je zájem menší, hlavně v době prázdnin. (13) Hlavně však novinářům nemohl odpustit, že ho ještě v časech federace se Zářečím, kdy spravoval obecní pokladnu, přezdívali Držgrešle. Jak ukazují věty (1) až (13), je u řady pojmenování volba formálního prostředku lexikalizována. Tyto formy, které u prostorových cirkumstantů slouží k vyjadřování různých, výrazně odlišných významových distinkcí, jsou v případě časové lokalizace synonymní (avšak obvykle nikoli zaměnitelné). Zaměnitelná jsou zejména určení s formou o+6: o Vánocích – na Vánoce; jindy je zaměnitelnost spjata s výrazným rozdílem stylovým: v pět hodin (ráno) – o páté hodině (ranní). Systém prostředků pro časovou lokalizaci „v rámci udaného času“ dále zahrnuje i formy, které se u prostorové lokalizace neužívají (např. o+6, bezpředložkové pády). Rozvinutá je také soustava sekundárních předložek. Potřeba vyjadřovat se o čase přesněji, nebo naopak neurčitěji vede k užívání dalších (často sekundárních) prostředků pro specifické významy časové lokalizace. Časový cirkumstant odpovídající na otázku „kdy“ tak má nejpropracovanější systém formálních prostředků pro různé podtypy časových lokalizací v rámci udaného času. Pomocí předložkových pádů se vyjadřují lokalizace: (a) na začátku udaného času: začátkem+2, počátkem+2, na začátku+2, na počátku+2, zkraje+2 (věty (14) až (18)); (b) na konci udaného času: koncem+2, závěrem+2, na konci+2, na sklonku+2, v závěru+2, na závěr+2 (věty (19) až (24)); (c) uprostřed udaného času: uprostřed+2 (věta (25)); (d) během udaného času: přes+4, během+2, v průběhu+2, průběhem+2 (věty (26) až (29)). (14) Druhá vlna nastává začátkem podzimu a trvá skoro do prosince. (15) Byl mlhavý večer počátkem jara. (ČNK) (16) Používání herbicidů bylo v některých oblastech USA na začátku roku kvůli silným dešťům pozdrženo. (17) Naše kancelář začala pracovat na počátku roku 1992. (18) Zkraje roku 2016 podepsala Čína dohodu s Egyptem týkající se vybudování přenosové sítě. (ČNK) (19) Tramvajáci hrozili koncem června stávkou zejména pro neshody se svým ředitelem. (20) Prvních deset městských autobusů označených B 931 převzali dopravci závěrem roku 1995. (ČNK) (21) Na konci roku se u nás ve školce koná veliká oslava. (ČNK) (22) Rozplakala se až na sklonku dne, kdy do ní noc zajela jako dýka. (ČNK) (23) V závěru setu mi při podání projela levým stehnem ostrá bolest. (ČNK) (24) Na závěr sezony ji ale čeká náplast v podobě lyžařských závodů Světového poháru ve Špindlerově Mlýně. (ČNK) (25) Ještě uprostřed minulého týdne jsem si nebyla jistá, zda budu vůbec startovat. (26) Uznávám, že zemi, která má celá desetiletí vážné problémy, nelze změnit přes noc. (27) Během našeho asi hodinového rozhovoru přišli tři zákazníci. (28) Student se v průběhu tohoto cyklu naučí statistickým a ekonomickým základům. (29) Dosavadní soubor pozorování nám jednoznačně říká, že se vesmír průběhem času stává stále více zajímavým. (ČNK) Obdobou významu prostorového členění děje (např. jezdil po stavbách – srov. větu (54) v kap. 9.3.2.2 III) je význam časového členění děje (např. pracoval po nocích). Prostorovou i časovou distributivnost vyjadřuje předložka po+6 (věta (30)); časovou distributivnost vyjadřuje také forma o+6 (věta (31)). Obě formy se při vyjadřování časového členění děje pojí jen s omezeným množstvím pojmenování, která navíc vyžadují plurál. (30) Zvykne si na život ženy, která chodí po odpoledních na kávu s přítelkyněmi. (31) Téměř třetina kostelních zvonů v Anglii už o nedělích nezní. [DEL: :DEL] B. Lokalizace mimo rámec platnosti udaného času Lokalizace mimo udaný čas zahrnuje dva základní významy: lokalizaci před nástupem platnosti udaného času a lokalizaci po nástupu platnosti udaného času. Na rozdíl od cirkumstantů s významem „současnosti”, která se vyznačují vysokou variabilitou víceméně synonymních prostředků, pro cirkumstanty s významy časové lokalizace před udaný čas a po něm registrujeme ekonomický systém v podstatě se dvěma významově jasně specifikovanými formami: (a) před udaným časem: před+7 (věta (32)); (b) po udaném čase: po+6 (věta (33)). (32) Oba se před závodem potkali v depu a potřásli si rukou. (33) Rozsudek bude vynesen ve středu po poledni. Další prostředky má čeština pro specifické významy lokalizace „mimo rámec udaného času“, a to pro časové lokalizace: (c) mezi dvěma udanými časy: mezi+7 (věta (34)); (d) mimo udaný čas: mimo+4 (věta (35)); (e) přibližně v udaný čas: okolo+2, kolem+2 (věta (36) a (37)). (34) Největší frekvence telefonátů nastane vždy mezi 16. až 18. hodinou. (35) Zvýšená pozornost je věnována osobám, které chtějí vstoupit do soudní budovy mimo pracovní dobu. (36) Okolo přelomu roku je relativní klid. (37) V dalších dnech kolem svátků ovšem očekávejte astronomické ceny. C. Adverbia s časovým významem Cirkumstant času „kdy“ se vyjadřuje také celou řadou adverbií (věty (38) až (45)), a to adverbii původními a deadjektivními, např.: dnes, včera, dopoledne, letos, vzápětí, později, hned, dříve, už, nedávno, naposledy, okamžitě, náhle, napřesrok, předevčírem, a adverbii zájmennými: kdy, někdy, málokdy, nikdy, tehdy, kdykoliv, jindy, kdysi, tentokrát, předtím, potom aj. (38) Loni přijelo do Keni na safari na 1 milión turistů. (39) Oba si okamžitě padli do oka a dohoda byla jistá. (40) Náhle na kolejích ve tmě před sebou uviděl koncová světla jiného vlaku. (41) Tentokrát proti nám nastoupí úplně jiný soupeř. (42) Naposledy měl na sobě světlou košili, černé rifle a hnědé mokasíny. (43) Starosta později uvedl, že petice byla ultimátem od rodičů. (44) Vyhráno není nikdy. (45) Jen málokdy jsou přítomni všichni. II. Cirkumstant času – „odkdy“ Časový cirkumstant odpovídající na otázku „odkdy“ vyjadřuje počátek platnosti děje, tj. časovou hranici, odkdy platí řídící děj. Vyjadřuje se: - předložkou od+2 (věta (1)); - sekundárními předložkami počínaje+7, od doby+2 (věta (2)); - adverbii: odkdy, odedávna, odjakživa, odmalička aj. (věty (3) až (5)). (1) Na kapří duši se mi od dětství líbilo, že přežije své kapří tělo. (2) Počínaje rokem 1980 odvětví prožilo šest prosperujících let, od 1986 prodej chřadne. (3) Odkdy jste měli v domácnosti telefon? (4) Žvýkání pro žvýkání bylo odjakživa činností veskrze lidskou. (5) Dcera si odmalička hrála na paní učitelku. III. Cirkumstant času – „dokdy“ Časový cirkumstant odpovídající na otázku „dokdy“ vyjadřuje konec platnosti děje, tj. časovou hranici, dokdy platí řídící děj. Vyjadřuje se: - předložkou do+2 (věta (1)); - sekundárními předložkami konče+7, do doby+2 (věty (2) a (3)); - adverbii: doposud, dodnes, donedávna aj. (věty (4) a (5)). (1) Do zahájení klusáckého provozu ve Velké Chuchli zbývá osm dní. (2) Je však nutné upozornit, že konče 1. čtvrtletím roku 2012 se zkrátí lhůta. (3) Od okamžiku, kdy ho sklidíme, do doby zmražení mohou uplynout jen tři čtyři hodiny, jinak hrášek moučnatí. (ČNK) (4) Český zákazník má dosud jiná měřítka než ten ve světě. (5) Dodnes jsou po celém ostrově zbytky starých opatství a zříceniny kamenných klášterů. IV. Časově měrový cirkumstant – durativní A. Obecná charakteristika Durativní cirkumstanty jsou taková určení, která vyjadřují význam „jak dlouho“ a jeho varianty „za jak dlouho“ a „na jak dlouho“. Významy „jak dlouho“ a „za jak dlouho“ souvisejí s gramatickou kategorií vidu: kombinace durativního cirkumstantu a predikátu s nedokonavým videm vede k interpretaci „jak dlouho“ (věta (1)), zatímco durativní cirkumstant se slovesem dokonavým nese význam „za jak dlouho“ (věta (2)). (1) Knížku jsem četla celý den a byla jsem z toho úplně vyřízená. (ČNK) (2) Kolik knih přečtete za rok? Časově měrový cirkumstant s významem „na jak dlouho“ je kompatibilní s oběma vidy (věty (3) a (4)). (3) Odstěhoval se tam na rok, dostal stipendium. (4) Já jsem byl hodně aktivní v průběhu kampaně, ale na kandidátce jsem nakonec nefiguroval, protože jsem se zrovna stěhoval na rok do Berlína. (ČNK) Časově měrové (durativní) významy se vyjadřují polyfunkčními primárními předložkami (viz dále) a některá určení mohou být homonymní s vlastními časovými cirkumstanty. Srovnej věty (5) a (6) s formou za+4. Ve větě (5) výraz za hodinu vyjadřuje „jak dlouho něco bude trvat“, tj. jde o časově měrový cirkumstant, kdežto ve větě (6) stejný výraz vyjadřuje „po jak dlouhé době se něco stalo“ a vedle délky trvání je tedy i odpovědí na otázku „kdy se něco stalo“. (5) Ale jasně jsem vám říkal, že za hodinu to neudělám. (6) Asi za hodinu pyrotechnik konstatoval, že bomba se v objektu nenachází. Význam délky trvání mají také některá adverbia (věty (7) až (11)): dlouho, dlouhodobě, krátce, krátkodobě, trvale, přechodně, neustále, nepřetržitě, natrvalo, nastálo, dočasně aj. (7) Vdala se a zůstala tady už natrvalo. (8) Pokud mě nevyřadí nějaké zranění a vydrží mi forma, budu se snažit hrát co nejdéle. (9) S dobrým poradcem se vyplatí spolupracovat dlouhodobě, aby se staral o náš majetek trvale. (10) Učila jsem pouze krátce, do prvního nástupu na mateřskou dovolenou. (11) Zemětřesení v Severní Karolíně a hurikán Hugo pravděpodobně dočasně oslabí růst prodeje na západě a v Jižní Karolíně. B. Cirkumstant „jak dlouho“ Durativní cirkumstant „jak dlouho“ se vyjadřuje: - bezpředložkovým akuzativem: rok (věta (12)); - předložkou po+4: po celý rok (věta (13)). - zřídka také bezpředložkovým instrumentálem (třetím rokem – věta (14)). Substantivum vyjadřující trvání (např. hodina, den, rok) se často spojuje s kvantitativním údajem, s číslovkou vyjadřující počet časových jednotek (dva roky, setina vteřiny) nebo s atributem celý (celý rok). Pokud je cirkumstant vyjádřen bezpředložkovým instrumentálem, je rozvití nějakým takovým atributem nezbytné (třetím rokem). (12) Divoké pronásledování, které trvalo celou neděli, nic nepřineslo – ani sebemenší stopu. (ČNK) (13) Po celou neděli ruská nezávislá média přinášela zprávy o četných porušeních zákona. (ČNK) (14) Problém se řeší údajně již třetím rokem. C. Cirkumstant „za jak dlouho“ Durativní cirkumstant „za jak dlouho“ se vyjadřuje: - předložkou za+4: za rok (věta (15)); - předložkou po+6: po roce (věty (16) a (17)). (15) Za chvilku se ozvalo klapání vysokých podpatků a Mici otevřela dveře. (J. Škvorecký, Zbabělci – ČNK) (16) Po dlouhé době o sobě dal vědět. (17) Po devíti letech jsme se rozešly. D. Cirkumstant „na jak dlouho“ Doba trvání s významem „na jak dlouho“ se vyjadřuje: - na+4: na rok (věty (18) až (19)). (18) Za pár týdnů k nim Toby s Jeffem přijeli na venkov na víkend. (ČNK) (19) Ten spatřil na setinu vteřiny pachatele loupeže utíkat z místa činu. (20) Byl odsouzen na doživotí, ale odseděl si pouze čtyři roky. E. Měrová modifikace doby trvání Durativní cirkumstant nemusí vyjadřovat jen přesnou dobu trvání, doba trvání může být modifikována dalšími sémantickými rysy (srov. zde odd. 9.3.2.4. III). Je možné vyjádřit: (a) přibližnou dobu trvání: kolem+2 a okolo+2 (věta (21)); (b) dobu trvání kratší než zadaný interval: pod+4 (věta (22)); (c) dobu trvání delší než zadaný interval: nad+4 a přes+4 (věta (23)); (d) dobu trvání stejnou nebo kratší než zadaný interval: do+2 (věty (24) a (25)); (e) dobu trvání stejnou nebo delší než zadaný interval: od+2 (věta (25)). (21) Kamiony čekají na celní odbavení kolem dvaceti hodin. (22) Je prakticky jediným vytrvalcem, který plave tuto trať stabilně pod 15 minut. (23) Už přes dva roky mě přemlouval, abych sem přijela hrát. (24) Toto manželství se nevyvedlo a do roka se rozvedla. (25) Trvá to od dvou do pěti dnů. V. Časově měrový cirkumstant – frekvenční Další skupinu časově měrových cirkumstantů představují určení frekvenční. Vyjadřují řadu různých frekvenčních charakteristik. Frekvenční cirkumstant může vyjadřovat: (a) jak často nebo jak pravidelně se děj opakuje (věta (1)); (b) kolikrát nebo pokolikáté k něčemu dochází (věty (2) a (3)); (c) střídavou či přerušovanou platnost děje (věta (4)). (1) Každý rok jsme o velikonocích prodávali v Praze nebo v jiných velkých městech kraslice. (2) Několikrát do roka se v hlavním městě uskutečňují i sezónní trhy. (3) Dát dva góly v závěru zápasu se mi podařilo vůbec poprvé. (4) Prakticky ob den s těmi výrobky jezdím na tu výstavu. Základním formálním prostředkem pro vyjádření opakování děje je iterativní forma slovesa (k ní viz 2. díl, oddíl I. B, kap. 6). Prostřednictvím okolnostních určení je pak možné vyjádřit nejen prosté opakování děje, ale také frekvenci tohoto opakování. Frekvenční cirkumstanty se vyjadřují poměrně komplikovanými formálními prostředky. Jde o spojení předložkových a bezpředložkových pádů se zájmenem každý a/nebo řadovými číslovkami vyjadřujícími přesnou četnost opakování; například: - každý + (číslovka) + akuzativ: každý (druhý) rok (věty (5) a (6)); - každý + (číslovka) + instrumentál: každým (druhým) rokem (věta (7)); - (akuzativ) + co + akuzativ: (rok) co rok (věty (8) a (9)); - akuzativ + od + genitiv: rok od roku (věta (10)). Předložková skupina ob+4 explicitně vyjadřuje střídavé opakování (věta (11)). Význam „kolikrát se událost opakuje“ se vyjadřuje adverbii s příponou -krát a adverbiem jednou (věty (12) a (13)). Význam „pokolikáté se událost opakuje“ se vyjadřuje příslovci složenými z předpony po- a řadové číslovky (dále adverbiem prvně; pro význam „potřetí“ existuje také výraz do třetice – věty (14) a (15)). (5) Miliony turistů se každý rok projdou po Karlově mostě. (6) Každé dvě hodiny se tam ozval gong a byl Café time. (7) Rozhodli jsme se získávat mladé lidi, každým rokem aspoň deset absolventů vysokých škol. (8) Týden co týden se na této stránce budeme zabývat tím, co se ve vysílání už nestihlo. (9) Co týden je plno práce, aby ta zahrádka vypadala aspoň trošičku k světu. (10) V této vrstvě je nad Antarktidou díra, která se rok od roku zvětšuje. (11) Měří se rychlost a ob den se porovnává, jestli se rychlost zlepšila. (12) Snažil jsem se o jeho vrchol dvakrát. (13) Podobný pocit se dostavil ještě několikrát. (14) Je však smutné, že už podruhé vláda jeho návrhy odmítla. (15) Do třetice parlament zhřešil tím, že v novele zákona o spotřebních daních umožnil nemalé daňové úniky. Význam „jak často“ mají i některá další adverbia (věty (16) až (19)): denně, dennodenně, měsíčně, každoročně, často, mnohdy, občas, pravidelně, zřídka, sporadicky aj. (16) Pracovala dvacet hodin denně. (17) Mladí lidé nechodí do divadel často. (18) Setkal se většinou s odmítnutím, občas i s posměchem. (19) Vystavené publikace se takto pohromadě vidí zřídka. Potřeba vyjádřit vlastní časovou lokalizaci děje (tj. „kdy“ se děj odehrává) a zároveň nějakou jeho časově měrovou charakteristiku („jak dlouho“, „jak často“) vede ke kombinaci různých významů a forem. Řídící děje mohu být determinovány složitými časovými určeními, ve kterých je vyjádřeno několik časových charakteristik najednou. V některých případech může být poměrně obtížné určit, která složka určení vyjadřuje který časový význam. Srov. věty (20) až (25): (20) Celý minulý týden se diskutovalo o zákonu o konkursu a vyrovnání. (21) Tatínek vždycky přijížděl na neděli. (22) Tak dvakrát za týden tam jdu vybrat poštu. (23) Pošesté v šesti letech má společnost nového staršího vedoucího pracovníka. (24) Blšany už počtvrté v této sezoně remizovaly. (25) Osmadvacetiletý hráč tak prvně od roku 1986 nesplnil své sezonní penzum. 9.3.2.4 Cirkumstanty způsobové Způsobové cirkumstanty představují významově značně variabilní skupinu cirkumstantů, které v nejširším významu vyjadřují různé charakteristiky dějů. Způsob děje lze vyjádřit různě: uvedením prostředku, s jehož pomocí se děj uskutečňuje, vyjádřením míry či intenzity děje, srovnáním, uvedením zřetele, apod. Rozlišujeme proto několik podtypů způsobových cirkumstantů: – centrální cirkumstant způsobu, – cirkumstant prostředku, – cirkumstant míry, – cirkumstant srovnání, – cirkumstant zřetele. I. Centrální cirkumstant způsobu Cirkumstant způsobu je takové určení, které vyjadřuje způsob uvedením kvalifikační či hodnotící charakteristiky děje. Cirkumstant způsobu odpovídá na otázky „jak“, „jakým způsobem“ a v pestré škále způsobových určení (jako je „prostředek“, „míra“, „srovnání“, „zřetel“) je nejméně vyhraněný. Cirkumstant způsobu se vyjadřuje především: - adverbiem, - předložkovými pády, - prostým instrumentálem. Základním prostředkem pro vyjádření cirkumstantu způsobu je (deadjektivní) adverbium: (věty (1) až (9)): hlasitě, tiše, rychle, galantně, důvěrně, oficiálně, levně, jinak, stejně, různě, odlišně, obvykle, podobně apod. (1) Hlasitě se hádali. (2) Starý pán se galantně zlehka skloní k momentálně možná nejvlivnější ženě planety, kterou znal už jako malou holčičku, a něco jí tiše řekne. (3) Asi tak, jako když potřebujete rychle taxík a vezmete jej, i když je drahý. (4) S trenérem jsem důvěrně mluvil a oba máme stejný názor, že vítězná sestava se nemění. (5) Na Slovensku včera oficiálně začala volební kampaň k předčasným parlamentním volbám. (6) Pronájem kancelářských ploch přijde v Brně v průměru levněji než v Praze. (7) Bundu pachatele však přepadená popsala odlišně. (8) Dnes se staví jinak. (9) Nové útvary sesadil k sobě, některé plochy různě zdrsnil a rozdělil zářezy. Adverbiím konkuruje vyjádření se jménem způsob v instrumentálu a příslušným atributem, tj. nějakým způsobem, jiným způsobem, drastickým způsobem apod. (věty (10) vs. (11), (12) vs. (13) a (14) vs. (15)). (10) Jste nějak ovlivněni finskou lidovou hudbou? (11) 30 procent použitých materiálů je možné nějakým způsobem vrátit zpět do oběhu. (12) Tím se drasticky omezil prostor pro úplatky. (ČNK) (13) Je nemyslitelné, aby občanský stát drastickým způsobem rozvody omezil, nebo je dokonce zakázal. (14) Režisér Stéphane Robelin přivezl do Prahy komedii o tom, že i stáří lze prožít důstojně a vesele. (ČNK) (15) Brno si připomíná sedmisetpadesáté výročí důstojným a veselým způsobem, jak se na evropské město sluší. Jménem v bezpředložkovém instrumentálu (které bývá někdy provázeno specifikačním adjektivem) je způsob vyjádřen také ve větách (16) až (18): (16) Lupiči mu násilím ukradli náramek ze žlutého kovu a hodinky Rolex. (17) Manželé Havlovi ji vítají u vrátek objetím, novináři zprostřed dvorku otázkami. (18) Všude na světě to pánové dělají hlouběji posazeným hlasem, neprůstřelným úsměvem, pomalejší mluvou s dobře oddělovanými slovy, milým vějířkem vrásek kol očí. Určení způsobu se dále vyjadřuje předložkovými pády, jejich sémantika je různá v závislosti na kontextu, sémantice řídícího děje i jména vyjádřeného po předložce; další sémantiku do určení přinášejí samy předložky. K nejčastějším předložkám v platnosti cirkumstantu „způsobu“ patří: v+6, po+6, s+7, na+4, ale i další do+2, pod+7, o+4, bez+2. Jednotlivé předložky jsou v konkrétních případech ustálené, většinou vzájemně nezaměnitelné (věty (19) až (26)). (19) Oproti minulosti se hráči rozhodli vychutnat si radost z vítězství o samotě a nepouštět. (20) Jeho obyvatelé začínají v poklidu s jarními pracemi na zahrádkách. (21) Obě tyto staré dámy jsou už po smrti. (22) Věříme, že tuto změnu přijmete s pochopením, a jsme připraveni vaše dotazy a podněty zodpovědět na naší čtenářské lince. (23) Všechny kocourkovské noviny si do starosty s chutí rýply. (24) Žijeme na dluh přítomných i budoucích důchodců, poznamenal. (25) Tento svědek původně na dálku potvrdil, že Vodička je pachatel, ale nyní si nebyl jist. (26) Hráli jsme pod velkým psychickým tlakem. Předložkovému pádu někdy konkuruje (desubstantivní) adverbium nebo si konkurují adverbium a různé vazby předložkové. Srovnej varianty v příkladech (27) a (28): (27a) Ceny energie rostou nepřetržitě a ve skocích. (27b) Ceny energie rostou nepřetržitě a skokově. (28a) Prověřovali vše do detailů. (28b) Prověřovali vše v detailech. (28c) Prověřovali vše detailně. Cirkumstanty způsobu vyjádřené různou formou se mohou vzájemně koordinovat (věta (29)). (29) Do svého dobrodružství se vrhá po hlavě, bez rozmyslu a zcela naplno. Explicitní vyjadřovací prostředky, sekundární předložky, se ustálily pro dílčí význam „ve formě“: formou+2, ve formě+2, v podobě+2 (věty (30) až (32)). (30) Vždycky dělám výslech formou dialogu. (ČNK) (31) Český statistický úřad tyto informace třídí a publikuje ve formě přehledů a tabulek. (32) Pokud by z trupu uniklo radioaktivní plutonium, v podobě drobných částeček pronikne do potravinového řetězce. II. Cirkumstant prostředku Cirkumstant prostředku je určení, které vyjadřuje způsob uvedením prostředku, pomocí něhož se uskutečňuje děj vyjádřený řídícím slovem. „Prostředek“ se chápe v širokém smyslu slova, označuje určení nástroje, pomůcky (napsal to na počítači / perem), prostředníka (pošli to po Janě / prostřednictvím pošty), prostředku transportu (cestuje na kole / letadlem), komunikace (domluvit se anglicky / po telefonu), dohody (stvrdit zákonem), směny (prodat za dolary / v dolarech) apod. Srov. věty (1) až (4): (1) Řežu dřevo motorovou pilou. (2) Pavel hrál asi šest let na housle a potom na trubku. (3) Z jedné oázy jsme vyrazili na velbloudech do pouště. (4) Mezi koňskými handlíři se smlouva uzavírala rukoudáním a stvrzovala žitnou. Cirkumstant prostředku se vyjadřuje: - bezpředložkovým instrumentálem, - předložkovým pádem, - adverbii. Nejčastěji se cirkumstant prostředku vyjadřuje bezpředložkovým instrumentálem (věty (5) až (9)). (5) Domnívám se, že knoflíkem na televizoru se vulgarita neodstraní. (6) Olizuje si prsty, protože to jedla nejen lžičkou, ale i rukama. (7) Celých dvacet let dojížděl do Púchova vlakem, autobus přes Střelnou nejezdí. (8) Poměr skutečné hustoty a kritické hustoty se označuje písmenem omega. (9) Hned vyběhl prodavač a poměrně solidní lámanou češtinou říkal: „Pojďte dál.“ Cirkumstant prostředku se dále vyjadřuje předložkovými pády, jejich sémantika je různá v závislosti na kontextu, sémantice řídícího děje i jména vyjádřeného po předložce. K předložkám v platnosti cirkumstantu „prostředku“ patří: na+6, na+4, přes+4, dále v+6, po+6, s+7 aj. (věty (10) až (19)). (10) Děti jezdí na koloběžkách, na tříkolkách, na kolech. (11) Hrála na varhany a my jsme zpívaly. (12) Od jara do podzimu se pralo na valše. (13) Není možné přes internet někoho dobře poznat. (14) Na burze může drobný investor obchodovat pouze přes makléře. (15) Platby za zahraniční studium budou možné v korunách. (16) Zapomněl mluvit italsky a odpověděl jí v angličtině. (17) Dodávali svá zpravodajství po telefonu, tajnými kurýry nebo poštou. (18) Koupila jsem si i trekingové hole a chodím po horách s holemi. (19) Byla jsem tam s manželem na zájezdu s ostravskou cestovkou. Explicitně se cirkumstant prostředku vyjadřuje sekundárními předložkami: prostřednictvím+2, pomocí+2, za pomoci+2, s pomocí+2 (věty (20) až (24)). (20) Stížnost nemusí být podána prostřednictvím právního zástupce. (21) Další zvědavci sledovali proces před sálem prostřednictvím reproduktorů. (22) Pomocí inzerátu se osloví určitá část trhu pracovních sil. (23) Počítačový systém byl opětovně spuštěn v úterý tento týden za pomoci zástupců Torontské burzy cenných papírů, kteří systém vyvinuli. (24) S pomocí detektivní agentury vypátral zmizelou zpěvačku teprve po dvou týdnech. Cirkumstant prostředku se vyjadřuje také adverbiem (jsou to především adverbia odvozená od substantiv: napadnout slovem – slovně – věty (25) až (30)). (25) Pro přenos informací pořizují zaměstnanci tiskové výstupy a vkládají data ručně. (26) Časopisecky jsem ho představil již v roce 1965, ale knižně vyšel až za čtvrt století. (27) 4. června byli hráči během zápasu jedním z fanoušků slovně napadeni. (28) Pokud by se jezdilo nahoru elektricky, odpadne produkce exhalací a sníží se hluk. (29) Jenže sucho tlačí ceny brambor přes cenovou hranici, ke které se společnost vloni na jaře smluvně zavázala. (30) Raději budeme mluvit anglicky. V některých kontextech je možné pro vyjádření cirkumstantu prostředku užít více forem, které jsou vzájemně zaměnitelné. Srov. věty (31) až (36): (31) Hovořili spolu pouze telefonem. (32) Musela jsem si po telefonu dohodnout zvláštní sazbu s poměrně neochotnou ženou. (33) S kolegy komunikoval výhradně přes telefon a pozdě v noci. (34) Veškeré hovory se odehrávaly přes sklo prostřednictvím telefonu. (35) Doteď jste s ním komunikovali pouze pomocí telefonu. (36) Dnes reportérovi telefonicky odpovídám a domlouvám si s ním interview. III. Cirkumstant míry A. Obecná charakteristika Cirkumstant míry je takové určení, které vyjadřuje míru či intenzitu děje, vlastnosti, okolnosti způsobové povahy. Cirkumstant míry je odpovědí na otázky: „jak moc“, „do jaké míry“. Vyjadřuje se: - adverbiem s měrovým významem, - předložkovým pádem. Cirkumstant míry se vyjadřuje adverbii s měrovým významem (např. hodně, málo, trochu, napůl, minimálně, maximálně, převážně, částečně), dále adverbii, která jsou homonymní s intenzifikačními částicemi a bývají od nich obtížně odlišitelná (např. zcela, skoro, vůbec, celkem). Podobné významy jako měrová adverbia vyjadřují také spojení předložek do+2, v+6, z+2 se jmény míra, výše, hodnota, měřítko, rozsah apod., která jsou rozvita příslušným měrovým atributem (např. do velké míry, v malém měřítku, v menším rozsahu, do jisté výše). K hranici mezi adverbiem a částicí u intenzifikačních výrazů srov. první díl, oddíl I, kap. 6.10. Podrobněji též Vondráček (1999). Analýzou vybraných intenzifikačních výrazů se zabývaly též Šindlerová – Štěpánková (2021). Cirkumstant míry může vyjadřovat (výčet je jen ilustrativní, nikoli úplný): (a) přesnou míru: akorát, právě, přesně (věta (1)); (b) velkou míru: velmi, hodně, značně, ohromně, notně; do značné míry, ve velkém rozsahu, ve velkém (věty (2) až (4)); - expresivně se pro vyjádření velké míry užívá i adverbií způsobových: hrozně, strašně, strašlivě, šíleně, silně (věty (5) a (6)); (c) malou míru: trochu, málo, mírně, sotva, nepatrně; v malém měřítku, v menším rozsahu (věty (7) až (9) a (20)); - expresivně: trošičku, maličko, malinko, drobet, drobátko, kapánek (věta (5)); (d) největší míru: zcela, úplně, naprosto, maximálně, absolutně; v plné míře, v maximální možné míře (věty (10) a (11)); - okrajově nadobro, navýsost, nadevše(chno) (věta (12)); - v záporu také: zhola, vůbec (věta (13)); (e) nejmenší míru: minimálně, nejméně, přinejmenším, aspoň (věta (14)); (f) větší než náležitou míru: příliš, nadmíru, nadměrně, nanejvýš; přes míru, v nadprůměrné míře (věty (15) až (17)); (g) přibližnou míru: asi, téměř, bezmála, skoro, málem, tak, zhruba, přibližně, víceméně, takřka; do určité míry, do jisté výše (věty (18) a (19)); (h) převažující míru: převážně, většinou, veskrze, vesměs; z velké části (věty (20) a (21)); (i) částečnou míru: částečně, zčásti, poněkud (věta (22)); (j) celkovou míru (blížící se náležité míře): docela, celkem, celkově, vcelku (věta (23)); (k) dostatečnou míru: dostatečně; v dostatečném rozsahu (věta (24)); (l) relativní míru: poměrně, docela (věta (25)); (m) průměrnou míru: průměrně, v průměru (věta (26)); (n) poloviční míru: napůl, zpola, napolo (věta (27)). (1) Lůžkový vagón byl akorát zaplněný. (2) Velmi skromné bude také sociální zázemí. (3) Jeho kvalifikace je do značné míry vizitkou kvalifikace celé firmy. (4) Obchodníci nedokázali ve velkém prodat akcie letecké společnosti. (5) Moje maminka byla Němka, takže uměla hrozně malinko česky. (6) Myslím, že se o tom dá silně pochybovat. (7) Ve větru mi nevycházel rozběh a také mi trochu scházela motivace. (8) Tuk mírně nahřejeme a spojíme s moukou. (9) Elektrifikovat lze v menším rozsahu a navíc postupně. (10) Předem je naprosto jasné, že takové náklady si český film doma nikdy zpátky nevydělá. (11) Policejní zákrok byl v plné míře adekvátní. (12) Nadevšechno mám ráda Francii. (13) Někteří z nich totiž vůbec nevědí, že mají nárok na přímou státní dotaci. (14) Legislativní činnost je tedy cestou, která minimálně zatěžuje státní rozpočet. (15) Televizní sledovanost prokazuje, že se příliš nemýlí. (16) Notebook vypadá nadmíru slušně. (17) S akciemi podniků se bude obchodovat v nadprůměrné míře. (18) Vaše šance získat postavení vůdce smečky je již bezmála nulová. (19) Podnikání u silnic má však zlaté dno jen do určité míry. (20) Odrůda Fuji je ve Spojených státech stále málo rozšířená, prodává se převážně ve specializovaných obchodech s ovocem. (21) Z velké části to, co zde bylo vyrobeno, zde také zůstává, a to z dobrých důvodů. (22) Jeden z vozů, částečně poškozený mercedes červené barvy, policisté našli odstavený ve Vyškově. (23) Jsem si celkem jistý, že zachycuji vše. (24) Vyřádili jsme se tam dostatečně. (25) Vyprávění má poměrně složitou strukturu a paralelně rozvíjí několik dějových linií. (26) Přesčasovost v listopadu a prosinci 1993 činila v průměru 30 hodin na pracovníka. (27) Události potvrdily, že napůl fixovaný systém kursů má evidentní slabiny. Vyčerpávající popis měrových významů je obtížný. Míra může být vyjádřena také v procentech, jako poměr apod. (věty (28) až (29)) a pestrou řadou dalších prostředků nesoucích různé měrové charakteristiky (věty (30) až (32)). (28) Souhlasím s tebou na 100 %. (29) Takže akcie s beta hodnotou 0.5 je nestabilní z poloviny, akcie s hodnotou 1.5 je nestabilní ze 30 %. (30) I kdyby byly CFC do atmosféry vypouštěny stoupající měrou, úbytek ozónu by činil jen 10 %. (31) Továrny pracovaly na 83.7 % kapacity. (32) V celostátním měřítku narostou soudní spory týkající se takzvaného syndromu nemocných budov. Měrové významy vyjadřují také některé lexikalizované předložkové (i bezpředložkové) výrazy: do puntíku, do krajnosti, do sytosti, do dna, z plných plic, nad hlavu, celým srdcem aj. Jejich užití je omezeno jen na určité významové kontexty (věty (33) až (35)). (33) Splnili to do puntíku, říká trenér Dušan Uhrin. (34) Na tribunách se mačkalo na 34320 fanoušků, kteří křičeli z plných plic. (35) I když je Sparťan celým srdcem, 350 tisíc dolarů je 350 tisíc dolarů. B. Akuzativ měrový Cirkumstanty míry pro významy „jak moc daleko“ (věta (36)), „jak moc vysoký“ (věta (37)), „jak moc těžký“ (věta (37)), „jak moc hluboký“ (věta (38)), „jak dlouho“ (věta (39)) apod. se vyjadřují tzv. měrovým akuzativem. Překrývají se s cirkumstanty místa (viz kap. 9.3.2.2 II) a s časově měrovými cirkumstanty (viz kap. 9.3.2.3 IV). (36) Bílou hůl měl při první vycházce chuť zahodit kilometry daleko. (37) Potom se Gutfreundovi rozhodli, že postaví skoro 7 m vysoký a čtvrt tuny vážící vánoční strom. (38) Je možné se utopit v jezeře v průměru půl metru hlubokém. (39) Byly jsme tam dva dny dopředu. C. Modifikace vyjádřeného počtu nebo množství Samostatnou skupinu měrových významů představují modifikace vyjádřeného počtu nebo množství, tj. modifikace odpovědi na otázku „kolik“. Tyto různé měrové modifikace počtu (ve skutečnosti nejde o větný člen ve vlastním slova smyslu) se vyjadřují (mimo jiné) předložkami a vyjadřují následující významy: (a) přibližně udaná hodnota: kolem+2, okolo+2 (věta (40)); (b) méně než udaná hodnota: pod+4 (věta (41)); (c) více než udaná hodnota: přes+4, nad+4 (věty (42) a (43)); (d) méně než udaná hodnota včetně udané hodnoty: do+2 (věta (44)); (e) více než udaná hodnota včetně udané hodnoty: od+2 (věta (45)). (40) Vývoj v ženské tyči půjde rychle dopředu a už za dva roky se bude skákat okolo 4.50 m. (41) Meziroční míra inflace v posledním pololetí dokonce klesla pod dvě procenta. (42) V srpnu mají být tropická vedra nad 40 stupňů Celsia. (43) Než zastavil, zajel rekordní kolo průměrem přes 228 km/h. (44) Měsíční úložky jsou možné nejvýše však do sta tisíc korun a po dobu kratší sta dní. (45) Auta s pohonem na všechny čtyři kola jsou k dostání od 15000 dolarů. IV. Cirkumstant srovnání Cirkumstant srovnání je takové určení, které vyjadřuje způsob pomocí srovnání dvou dějů, entit nebo okolností vzhledem k nějaké jejich vlastnosti. Rozlišujeme srovnání: (a) na bázi podobnosti: stará jako já (věta (1)); (b) na bázi rozdílnosti: starší než tatínek (věta (2)). (1) Vedle byla moje vrstevnice, kamarádka stará jako já. (2) Někdy byla doma teta, tatínkova sestra, o dost starší než tatínek. Cirkumstant srovnání se vyjadřuje: - vedlejší větou uvozenou spojkou jako nebo než, - adverbiem, - (sekundárním) předložkovým pádem, - genitivem jména. Konstrukce s významem srovnání zejména s ohledem na různé typy elips jsou podrobně popsány v Mikulová (2011). K valenční povaze srovnávacích konstrukcí viz Panevová (2007). A. Cirkumstant srovnání na bázi podobnosti Cirkumstant srovnání na bázi podobnosti vyjadřuje, že děj nebo entita jsou podobné nebo stejné jako jiný děj či entita. Výraz pro podobnost nebo shodu (např. podobně, stejně, na stejné úrovni – věta (5)) nemusí být ve větě vyjádřen. Cirkumstant srovnání na bázi podobnosti se vyjadřuje se nejčastěji pomocí vedlejší věty uvozené spojkou jako (věty (3) až (5)). (3) Stařeček Pagáč nestárne, jako nestárne humor. (4) Smál jsem se, jako vy se smějete teď mně. (5) Stmívá se stejně rychle, jako svítá. Spojení, ve kterých po spojce jako následuje přímo srovnávaný větný člen, chápeme jako elidované vedlejší věty, protože jedině rekonstrukcí úplné věty (zejména doplněním predikátu) lze určit větněčlenskou platnost slov následujících po spojce. Srovnej varianty vět (6) až (9): (6a) Snažíme se ale chovat jako profesionálové. (ČNK) (6b) Snažíme se ale chovat, jako se chovají profesionálové. (7a) Cibule se však prodává až nečekaně dobře, stejně jako vejce. (ČNK) (7b) Cibule se však prodává až nečekaně dobře, stejně, jako se prodávají vejce. (8) Bylo to přesně jako před dvěma lety. (9) Pokud nedojde k panice, pak je teď nejlepší doba k nákupům, jako tomu bylo před dvěma lety. Cirkumstant srovnání na bázi podobnosti se vyjadřuje také adverbii tvořenými od substantiv; v některých kontextech je lze nahradit spojením s jako; například vypadat babičkovsky = jako babička, pohádkově krásný = krásný jako v pohádce (srov. věty (10) vs. (11), (12) vs. (13) a (14) vs. (15)). (10) Jak houslista říká, jeho babičkovsky vypadající učitelka si dala ruce v bok a dupla si. (11) Nechci vypadat jako babička, až budu v mámině věku. (ČNK) (12) Malý, kterého historici podezírají, že byl dvojitým agentem, si počínal hazardérsky. (13) V každém případě se ale ono děvče chovalo jako hazardér. (ČNK) (14) Ale tady to je opravdu pohádkově krásné. (15) Byl krásný jako v pohádce. (B. Hrabal – ČNK) B. Cirkumstant srovnání na bázi rozdílnosti Cirkumstant srovnání na bázi rozdílnosti vyjadřuje, že děj nebo entita jsou jiné než jiný děj či entita. Cirkumstant srovnání na bázi rozdílnosti rozvíjí komparativ adjektiva nebo adverbia nebo jiný výraz vyjadřující „rozdílnost“ (jiný, jinak, jinde apod.) a lze jej chápat jako valenční doplnění tohoto komparativu (výrazu). Cirkumstant srovnání na bázi rozdílnosti se vyjadřuje nejčastěji pomocí vedlejší věty uvozené spojkou než (věty (16) až (21)). (16) Neexistuje na světě krásnější země, než máme my. (17) Výsledkem je, že lesy v posledních letech více přirůstají, než kolik těžíme. (18) Zmrzlinové směsi obsahují víc vody, než připouští předpis. (19) Je lepší jednou vidět, než stokrát slyšet. (20) Byty, které tak vzniknou, budou mít pravděpodobně podstatně vyšší nájemné, než je dnes zvykem. (21) Český zákazník má dosud jiná měřítka než ten ve světě. Podobně jako u výrazů s jako, i ty konstrukce, ve kterých po spojce než následuje bezprostředně větný člen, se kterým se srovnává, chápeme jako elidované vedlejší věty. Srov. věty (22) až (26): (22a) Kvalitní boty dnes stojí dvakrát i čtyřikrát více než před pár lety. (ČNK) (22b) Kvalitní boty dnes stojí dvakrát i čtyřikrát více než stály před pár lety. (23) Je o tři roky mladší než já. (24) Mám bratra o devět let staršího, než jsem já. (25) Byl to úplně jiný styl než teď. (26) Tenkrát to bylo všechno jednodušší a hezčí, než je to teď. Cirkumstant srovnání na bázi rozdílnosti se omezeně vyjadřuje také genitivem jména, které závisí na komparativu adjektiva starší, mladší, případně jiném (věty (27) až (29)). (27) Včely nebo vosy pobodaly letos každého třetího občana staršího čtrnácti let. (28) Zákon až dosud umožňoval, aby opravy dražší padesáti korun zaplatil majitel bytu. (29) Klient může přečerpat své konto až do trojnásobku pravidelné měsíční úložky, nejvýše však do sta tisíc korun a po dobu kratší sta dní. C. Sekundární předložky pro význam srovnání Cirkumstant srovnání se dále vyjadřuje pomocí sekundárních předložek. Předložky ve srovnání s+7, v porovnání s+7, v porovnání k+3 vyjadřují prosté srovnání, bez explicitního vyjádření podobnosti či rozdílnosti (věty (30) až (34)). Předložky proti+3, oproti+3, naproti+3, na rozdíl od+2, v protikladu k+3 vedle významu „srovnání“ také explicitně vyjadřují „rozdílnost“ (věty (35) až (39)). (30) Prodej modelu roku 1989 byl ve srovnání s předešlým rokem zhruba stejný, ačkoli prodeje v tomto průmyslu klesly. (31) Náklady na rákosovou čističku jsou ve srovnání s chemickou čističkou poloviční. (32) Toto znění je v porovnání s původní předlohou velice zúžené. (33) Jak si v porovnání s poezií stojí slovinská próza? (34) Pecka má elipsovitý tvar a je v porovnání k plodu středně velká až velká. (ČNK) (35) Největší želarský rabiát je proti ní hravé kotě! (ČNK) (36) Umí organizovat, vydělat peníze, ale oproti mně je na manuální práci levý. (37) Naproti tomu v normálních čtyřtaktních motorech se písty musí v každém cyklu přesunout nahoru a dolů dvakrát. (38) V protikladu k předešlým ekonomickým boomům se však japonské automobilky nesnaží jen zvýšit produkci. (39) Duše je neuchopitelná na rozdíl od pampeliščího chmýří. V. Cirkumstant zřetele Cirkumstant zřetele je takové určení, které vyjadřuje kladné nebo záporné hledisko, zřetel, vzhledem k němuž řídící děj nebo vlastnost platí (nebo neplatí). Cirkumstant zřetele je odpovědí na otázku „s ohledem/bez ohledu na co děj/vlastnost platí“. Cirkumstant zřetele se vyjadřuje: - instrumentálem jména, - desubstantivním adverbiem, - předložkovým pádem, zejména pomocí explicitních sekundárních předložek. Typickým vyjádřením cirkumstantu zřetele je instrumentál jména (cenou, rychlostí, znalostí atp. – věty (1) až (4)) nebo adverbium odvozené od desubstantivního adjektiva (cenově, rychlostně, znalostně atp. – věty (5) až (8)). (1) Je mu 37 let, povoláním je astronom. (2) Lesy národních parků svojí rozlohou představují pouhá tři procenta lesů České republiky. (3) Rychlostí zaskočil i čestnou stráž u dveří mauzolea. (4) Terminovaný vklad svým charakterem spíše odpovídá běžnému účtu s roční periodicitou výběru zůstatku. (5) Můj tatínek nebyl politicky organizován ani angažován. (6) Duklu jsme rychlostně přehrávali a trestali ji za chyby. (ČNK) (7) Psychicky jí to velmi ublížilo a nechtěla o tom hovořit. (8) Jak se na vás zdravotně projevila válka? Synonymní s instrumentálem nebo adverbiem jsou zpravidla i předložkové pády v+6 a na+4 (a předložkové výrazy sekundární, např. co do+2) a také spojení pokud jde o+4 a co se týká+2. Srov. varianty věty (9): (9a) Svými znalostmi i dovednostmi budou sluchově postižení absolventi zcela rovnocenní těm, kteří vyjdou z ostatních zdravotnických škol. (ČNK) (9b) Znalostně i dovednostně budou sluchově postižení absolventi zcela rovnocenní těm, kteří vyjdou z ostatních zdravotnických škol. (9c) Ve znalostech i dovednostech budou sluchově postižení absolventi zcela rovnocenní těm, kteří vyjdou z ostatních zdravotnických škol. (9d) Co do znalostí i dovedností budou sluchově postižení absolventi zcela rovnocenní těm, kteří vyjdou z ostatních zdravotnických škol. (9e) Pokud jde o znalosti i dovednosti, budou sluchově postižení absolventi zcela rovnocenní těm, kteří vyjdou z ostatních zdravotnických škol. Zaměnitelnost prostředků není absolutní, od některých jmen (např. povolání, rozloha – viz věty (1) a (2) výše) se netvoří adverbium, ve větě (5) nelze užít instrumentál příslušného jména ap. Pro některá jména ve funkci „hlediska“ (např. u pojmenování osob, dějů) je typické (nebo jediné možné) vyjádření předložkovým pádem (věty (10) až (14)). (10) Němci na základě statistik zjistili, že i na cyklisty musí být větší přísnost. (11) Město je na pohled velice hezké svým uspořádáním. (12) Na tehdejší dobu to byl kvalitní počítač. (13) V bojovnosti a rychlosti jsme na tom podobně. (14) Pak šel na medicínu, protože byl velice dobrý v biologii. Pro vyjádření zřetelového významu se užívá také celá řada sekundárních předložek, mezi kterými lze sledovat jemné sémantické rozdíly v závislosti na původním lexikálním významu slov, které sekundární formu tvoří. Za zřetelové sekundární předložky se považují: s ohledem na+4, ohledně+2, co do+2, vzhledem k+3, se zřetelem k+3, se zřetelem na+4, s přihlédnutím k+3, ve věci+2, z hlediska+2, po stránce+2, v souvislosti s+7, v otázce+2, ve vztahu k+3, stran+2 (věty (15) až (24)), pro význam záporného hlediska: bez ohledu na+2, nehledě na+4, nezávisle na+2 (věty (25) až (27)). (15) Teď bych ale chtěla užívat místnost v přízemí, protože je to s ohledem na můj věk a zdravotní stav přijatelnější. (16) Tokijský mezinárodní filmový festival se co do prestiže nedal s filmovým festivalem v Cannes srovnávat. (17) V současné době mám však smlouvu na 270000 kanadských dolarů a to se mi vzhledem k mým výkonům zdá málo. (18) Děti se do rodinných skupin zařazují se zřetelem na jejich výchovné, vzdělávací a zdravotní potřeby. (ČNK) (19) Ve věci této reklamy nikdo vlastně zatím Radu nepožádal o názor. (20) Z hlediska vývoje českého bankovnictví jde o zanedbatelné množství. (21) Podle jeho slov splnila cíle jak v rovině udržování a zlepšování kontaktů, tak i po stránce získávání detailních informací o současných problémech těchto zemí. (22) Tato generace z doby populační exploze bude i nadále v otázce věrnosti značce vybíravá. (23) To znamená, že ve vztahu k občanům je veřejným činitelem. (24) Káhira se stran tohoto dokumentu dostala do sporu s Izraelem. (ČNK) (25) Dělá-li jedna firma obojí, hrozí nebezpečí, že bude protežovat svoje lidi a svoje služby bez ohledu na cenu a kvalitu. (26) Nehledě na vývoj okolí, klient získával stále stejný úrok. (27) Letadlový systém pracuje nezávisle na pozemních radarových systémech. 9.3.2.5 Cirkumstanty kauzální Ke kauzálním cirkumstantům řadíme tradičně čtyři druhy okolnostního určení nazývaného v této gramatice cirkumstant. Jsou to určení příčiny v užším smyslu (dále jen „určení příčiny“), určení účelu, určení podmínky a určení přípustky děje nebo stavu. I. Cirkumstant příčiny Základním způsobem jazykového vyjadřování příčiny nebo zdůvodňování děje či stavu je souvětný vztah daného typu (viz oddíl VI, 2.2). Příčina či důvod se však běžně vyjadřuje i v rámci samostatné elementární věty, zejména pomocí některých předložkových vazeb s předložkami: z, pro, kvůli, díky nebo bezpředložkového instrumentálu (plakat radostí). Pozn.: S pojmy příčiny a důvodu pracujeme jako s pojmy spojenými se slovy „příčina“ a „důvod“ v běžném jazykovém vědomí, aniž se pokoušíme je nějak speciálně definovat. Jako jazykové vyjádření příčiny v širokém smyslu slova (kdy pod pojem příčiny zahrnujeme i účel, podmínku a přípustku) chápeme výraz, který se užívá či který lze užít jako odpověď na implikovanou otázku PROČ se něco děje, stalo nebo bude dít, anebo PROČ něco (nějak) existuje, existovalo či bude existovat. Elementární otázku PROČ někdy nahrazuje komplexní otázka CO JE/BYLO PŘÍČINOU děje či stavu. Mezi objektivní příčinou děje či stavu a jeho subjektivním zdůvodňováním zde principiálně nerozlišujeme. Všechny následující číslované věty v této kapitole kromě vět označených (b), (c), (d) nebo označených hvězdičkou jako negramatické jsou z ČNK. A. Předložky vyjadřující příčinu nebo zdůvodňování děje 1. Předložka z/ze Užívá se nejčastěji u substantiv označujících psychický nebo somatický stav či proces nebo jev příbuzný, event. sociální vztah (kamarádství), který se uvádí jako příčina jiného děje či stavu. Určení příčiny může stát na začátku věty (věta (1)), uprostřed věty (věta (2)) nebo na konci věty (věta (3)): (1) Ze strachu lžeme, nebo vlastně jen tak ze zvyku? (K. Kryl) (2) V tom okamžiku kovář z rozrušení omdlel. (3) Policie se domnívá, že to udělali ze závisti. S předložkou z/ze jsou jako výraz příčiny děje doložena následující substantiva (151 různých substantiv, výčet pravděpodobně není úplný): z bezmoci, beznaděje, bezohlednosti, bezradnosti, bídy, bolesti, bujnosti, drzosti, entuziasmu, euforie, frustrace, furiantství, hanby, hladu, hlouposti, hrdosti, hrubosti, hrůzy, chudoby, idealismu, ješitnosti, kamarádství, krutosti, lásky, legrace, leknutí, lenosti, lhostejnosti, lítosti, milosrdenství, nadšení, naivity, náklonnosti, nedbalosti, nedočkavosti, nedorozumění, něhy, nejistoty, nenávisti, neopatrnosti, nepříčetnosti, nepozornosti, nepřejícnosti, nerozumu, nerozvážnosti, nervozity, neschopnosti, nesnesitelnosti, nespokojenosti, nevědomosti, nezkušenosti, neznalosti, nezodpovědnosti, nostalgie, nouze, nudy, nutnosti, obav, ohleduplnosti, ochoty, opatrnosti, opilosti, osamělosti, pečlivosti, piety, pilnosti, plachosti, podchlazení, podvýživy, pohodlnosti, pomstychtivosti, populismu, posedlosti, poťouchlosti, pověrčivosti, prospěchu, protestu, přátelství, překvapení, přepracovanosti, přesvědčení, přinucení, pýchy, radosti, recese, rozčilení, rozmaru, rozpačitosti, rozpaků, rozrušení, roztržitosti, rozumu, šoku, úcty, úleku, únavy, útrpnosti, vášně, vděčnosti, vděku, vyčerpání, vypočítavosti, žádostivosti, žertu. ze setrvačnosti, skromnosti, slabosti, slušnosti, smutku, snahy, snobismu, soucitu, starostlivosti, statečnosti, stesku, strachu, stresu, studu, surovosti, šetrnosti, vzdoru, vzteku, zábavy, záliby, zármutku, zarytosti, zatvrzelosti, závisti, zbabělosti, zdvořilosti, zištnosti, zklamání, zlomyslnosti, zlosti, známosti, zoufalství, zuřivosti, zvědavosti, zvyku, žalu (méně často též z žalu), žárlivosti (méně často též z žárlivosti). Určení příčiny ve větném v kontextu: (a) s vyjádřením příčiny na začátku věty Z bezmoci jsem se rozesmála. Z bezradnosti nechal dveře dokořán. Z hladu jedli zdechliny ptáků a všechna nečistá zvířata, na která přišli, a pak se rozneslo, že někdo ze vsi začal vyhrabávat mrtvoly. (U. Eco) Z ješitnosti nenosil brýle. Z leknutí strhl řízení doleva a havaroval. Z lenosti jsem kdysi nedostudoval dvě vysoké školy. Z nadšení trhali lidé větvičky šeříku, zdobili jimi americké tanky a vojákům nosili džbány točeného piva. Z nervozity převrhla šálek s kávou. Z nostalgie sbírám konkrétní kreslíře, u kterých se mi líbí, jak umějí vystavět příběh nebo zacházet s perem. Z nouze jsem zpíval po krčmách, a třebaže mi někdy namlátili, mnohem častěji mi dali najíst a ukázali mi místo na spaní. Z nudy začala víc a víc číst. Z překvapení jsem mu pustila rukáv a vyhrkla: "Já chci domů, do Prahy." Z rozpaků vytáhla z kabelky kapesník, ale ne proto, aby si osušila slzy. Ze smutku jsem tehdy začala skládat. Z únavy jsme udělali tři technické chyby […] Ze zklamání propadl pití. Ze žalu jsme si daly vídeňskou a moc už jsme toho nenamluvily. (I. Dousková) (b) s vyjádřením příčiny uprostřed věty Ten večer, pane, se Helenka z hanby utopila. (K. Čapek – ČNK) Dokonce si musím z horka vykasat rukávy. (K. Castaňeda) Bejvala kdysi zámožná a teď se z chudoby pomátla. (J. Voskovec – J. Werich – ČNK) Dva dny jsem z obav nespal. Nikdo mu to z ohleduplnosti neřekl. Jméno Jaroslava Valenty zůstalo ve filmu z piety zachováno. Rodičům se z úcty vykalo. Kriminálka řeší případ ukradených aut, která někdo zřejmě ze zábavy zapaluje. (c) s vyjádřením příčiny na konci věty Do šerifovy kanceláře jsem zavolala z beznaděje. Veřejnost se často domnívá, že lidé kradou z bídy. Cítil jsem, že mladík vedle mě mlčí z bolesti. K divadlu jsem se dostal z drzosti, protože jsem nevěděl, že mám talent. Do komunistické strany prý vstupovala z idealismu. Obhájci tvrdili, že zabíjel z lítosti. Ochořel z osamělosti. Ti lidé volí z protestu. Začal se navíc potit z rozčilení. (d) s vyjádřením více příčin v jedné větě Ale potom jsem ze statečnosti nebo zvědavosti nebo prostě jen z obyčejný šílenosti otevřela dveře a vyjukla do chodby a na schodiště. Právě tam lze totiž s největší pravděpodobností čekat, že někdo ať už z nezkušenosti, či z bezohlednosti k ostatním udělá něco, co může bezprostředně vést k nehodě nebo zahájí řetězec vedoucí posléze k ohrožení ostatních. Páku zpod volantu si lidé později předělávali na podlahu z furiantství a pozérství, původní řešení nemělo chybu. Byl shovívavý spíš ze snášenlivé lhostejnosti než z náklonnosti. […] těmi nezbytnými hádkami, vzájemným drážděním, tou omrzelostí tělem druhého, jeho myšlením, jeho slovy, jejichž zvuk rozčiluje víc než alarm, včetně toho rozchodu, stále toužebně vyhlíženého, očekávaného, obávaného, odkládaného ze zbabělosti, z něhy, lásky, lenosti. Musím přiznat, že jsem se dopustil mnohých chyb – ať už z mladické nerozvážnosti, z pýchy dospělosti či z jiných slabostí lidské povahy. Ve zprávě z ČTK se ve stejném duchu píše: „Vzniklé napětí ve městě se odrazilo v tom, že prostý lid na Starém i Novém Městě ze msty, hrabivosti, nevědomosti a také z hrubosti vpadl 15. února, v den vrcholícího masopustu, do několika katolických klášterů, kde raboval i drasticky vraždil.“ Substantivum může být použitelné jako výraz příčiny děje pouze s doplněním jiným substantivem: Z nesnesitelnosti myšlenek jsem se oblékl a potichu, abych nevzbudil Marii ve vedlejším pokoji, vyšel jsem z domu. (L. Vaculík – ČNK) Z poměrně značného počtu substantiv různého formálního typu (neodvozených i různým způsobem odvozených) užitých jako výraz příčiny po předložce z/ze se zdá, že takto může být užito kterékoli substantivum výše definované sémantiky, i když není ani ve velkém elektronickém korpusu v dané funkci doloženo. 2. Předložka pro Užívá se běžně u substantiv označujících (trvale či aktuálně) nežádoucí nebo se stávající situací se neslučující přírodní, technické, psychické, somatické nebo sociální jevy: (4) Voda byla kalná, protější břeh bylo pro mlhu sotva vidět. (5) První blok Temelína byl pro poruchu znovu odpojen (titulek) (6) Z hudební školy, kam chodil na housle, ho vyloučili pro lenost. (7) Studium na vyšší odborné škole oboru radiologický asistent musela pro těhotenství přerušit. (8) Odstupné dostanete, pokud vás propustí pro nadbytečnost. Poměrně často se tento způsob vyjadřování příčiny děje objevuje ve sportovních zpravodajstvích: (9) Rozhodčí zápas předčasně ukončil pro inzultaci. (10) V 15. min. odstoupil pro nevolnost hostující gólman. (zkráceno) (11) Největší hvězda pittsburského celku Jaromír Jágr se však omluvila pro vyčerpání po náročné sezoně zámořské NHL. Dosti často se tento výraz příčiny objevuje také ve větách s pasivním přísudkem: (12) Po druhé světové válce byl Vlasta Burian souzen pro kolaboraci. (13) Za války byl totálně nasazen v továrně firmy Kunz a zatčen pro sabotáž. (14) Vlivná úřednice OSN byla vyhozena pro obtěžování (titulek) (15) Ministr obrany byl odvolán pro opilost (titulek) (16) Téměř každý třetí čtvrtý Ženevan je stíhán pro dluhy. (17) Britská královna matka Alžběta, která má v sobotu oslavit 101. narozeniny, byla včera hospitalizována pro chudokrevnost. K substantivům užívaným jako výraz příčiny po předložce pro patří: bouřku, déšť, dezerci, dluhy, doping, faul, chřipku, chudokrevnost, inzultaci, kolaboraci, korupci, krádež, kuplířství, lenost, loupež, mlhu, nadbytečnost, napadení, nečinnost, nedbalost, nedobytnost, nedostupnost, nekázeň, nemoc, neopodstatněnost, neplacení, neplatnost, neposlušnost, nepotřebnost, nepříčetnost, neschopnost, nespolehlivost, nespolupráci, neúčelnost, neúplnost, nevolnost, nezájem, nezákonnost, nezpůsobilost, obscénnost, obtěžování, onemocnění, opilost, opilství, padělání, pasivitu, pedofilii, peníze, podjatost, podvod, pomluvu, poruchu, prostituci, přebytečnost, předpojatost, přestupek, příživnictví, pytláctví, sabotáž, schizofrenii, slzy, spiknutí, stáří, škodlivost, těhotenství, terorismus, tmu, týrání, únavu, úplatkářství, velezradu, víru, vlastizradu, vraždu, vyčerpání, vydírání, vyloučení, výtržnictví, vzpouru, zabití, zaneprázdněnost, zápach, zchátralost, zločin, znásilnění, zpronevěru, zranění, ztrátovost. 3. Předložka kvůli Často se v příčinném smyslu spojuje se substantivy označujícími nějaký více či méně negativní jev: (18) Kvůli aféře rezignoval šéf Scotland Yardu Paul Stephenson. (zkráceno) (19) Moje manželka opustila vrcholový sport kvůli dopingu. (20) Kvůli havárii uhynuly ryby v Ostravici (titulek) (21) Cena pozemků a nemovitostí bude klesat kvůli hluku. (22) Tyson nenastoupí kvůli chřipce. (23) Kvůli incidentu byla budova evakuována. (24) Jeden moravský klub sestoupí z ligy kvůli korupci. (25) Firmy šetří kvůli krizi. (26) Vrtulník nebyl k převozu použit kvůli mlze. (27) Kvůli mrazům nevyrazily ani školní autobusy. (28) Zápas ale nedohrál kvůli únavě. Negativním jevem bývá v daných souvislostech i něco, co samo o sobě negativním jevem není: (29) S bezdomovci bývají ve městě potíže kvůli alkoholu. (30) Živnost prý skomírá hlavně kvůli daním. (31) V případě pečiva stouply ceny kvůli dopravě. (32) Nemůžeme cenu zvednout kvůli konkurenci. (33) Kvůli ohni byly uzavřeny některé dálniční tahy. (34) Klíšťata hrozí nezvykle brzy kvůli teplému počasí. (35) Řidiči bourali kvůli sněhu. (36) Památník chátrá kvůli vodě. Příčina se pomocí této předložky vyjadřuje ale i u některých jevů pozitivních nebo takových, o něž se usiluje: (37) Mistrovství světa si oblíbila kvůli atmosféře. (38) Ženy častěji odkládají narození prvního dítěte kvůli kariéře. Příčinou takto vyjadřovanou může být i člověk (děti, rodiče, diváci atp.): (39) Trápí se kvůli dětem. (40) Mrzelo mne to hlavně kvůli divákům. Příčinná předložka kvůli se může v jedné větě užít s příčinnou předložkou pro: (41) Některé dálnice musely být pro nesjízdnost a kvůli nehodám uzavřeny. (upraveno) (42) Argentincům pro zranění a kvůli kartám schází hned pět klíčových opor! (zkráceno) K nejfrekventovanějším substantivům užívaným po předložce kvůli patří (abecedně, od 100 dokladů): aféře, alkoholu, atmosféře, bezpečnosti, bouřce, ceně, daním, dceři, dešti, dětem, divákům, dluhům, dopingu, dopravě, dotacím, dovolené, drogám, fanouškům, financím, fotbalu, havárii, hluku, hokeji, horku, hudbě, chřipce, incidentu, jídlu, kariéře, konkurenci, korupci, krádeži, krizi, lidem, majetku, maličkostem, mlze, mrazům, nachlazení, nehodě, nemoci, ohni, ofsajdu, olympiádě, opravám, parkování, penězům, platům, počasí, podvodu, politice, poruše, povodním, požáru, práci, nemoci, promlčení, rakovině, rekonstrukci, rodičům, rodině, sexu, sněhu, sportu, stávce, stěhování, studiu, suchu, synovi, škole, těhotenství, Temelínu, trestu, únavě, uzavírce, válce, vedru, věku, větru, viróze, vodě, volbám, výluce, zaměstnání, záplavám, zdraví, zpronevěře, zranění. 4. Předložky díky a vinou Předložka díky Předložka díky je vzhledem ke svému významu (souvislost se substantivem dík, jeho plurálovým tvarem díky a slovesem děkovat) významově komplementární k předložce kvůli: zatímco předložka kvůli se často vztahuje na jevy negativní, přeložka díky naopak na jevy pozitivní. Např.: (43) Díky péči lékařů i své pevné vůli se znovu naučil chodit a mluvit. (zkráceno) (44) Počet lidí bez práce klesl díky počasí (titulek) (45) Boty jsou díky použití speciálních materiálů velmi lehké. (46) Jeden z přelomových okamžiků vaší herecké kariéry přišel díky roli ve filmu Pelíšky. (47) Mikrobi dokážou díky změně prostředí zjistit, kde se nacházejí. K nejfrekventovanějším substantivům užívaným po předložce díky patří (abecedně, od 200 dokladů výše): aktivitě, bojovnosti, brance, dohodě, dotaci, filmu, gólu, grantu, hattricku, hlasům, iniciativě, internetu, kamerám, péči, penězům, počasí, podpoře, pochopení, pomoci, použití, práci, prodeji, programu, projektu, příspěvku, rekonstrukci, roli, rozhodnutí, růstu, sbírce, seriálu, soutěži, spolupráci, sponzorům, systému, technologii, trefě, účasti, úsilí, úspěchu, vítězství, vstřícnosti, výhře, zájmu, zkušenostem, změně. Bohužel do úzu proniká užívání předložky díky i při jevech negativních, a komplementarita předložek kvůli a díky (event. dalších způsobů vyjadřování příčiny) se tak oslabuje. Např.: (48a) Produkce firmy se za poslední léta díky ztrátě trhů v Rusku smrskla na zlomek. Obsah věty (a) lze v rámci elementární věty vyjádřit předložkou kvůli, anebo bezpředložkovým instrumentálem: (48b) Produkce firmy se za poslední léta kvůli ztrátě trhů v Rusku smrskla na zlomek (48c) Produkce firmy se za poslední léta ztrátou trhů v Rusku smrskla na zlomek. Předložka kvůli už ovšem prodělala výraznou vývojovou proměnu: z původního k vůli, tj. ´ve prospěch´ (někoho) se z ní stala nejen obecně příčinná předložka, ale dokonce se specializovala na vyjadřování příčin negativních. Rozlišování významu předložek kvůli a díky však dosud v úzu výrazně převládá. Např. v korpusu SYN v11 má spojení kvůli ztrátě 2163 dokladů, zatímco díky ztrátě má pouhých 182 dokladů. Předložka vinou Tato předložka se k vyjádření příčiny děje užívá mnohem méně často než předložka díky. Současná čeština nevyužívá možnosti pomocí předložek díky a vinou odlišit příčinu děje pozitivního od příčiny děje negativního, jak je tomu u vět (49a) a (49b): (49a) Díky lékařům držím pohromadě (titulek, výrok zpěvačky Evy Pilarové) (49b) Vinou lékařů byl porod ukončen císařským řezem opožděně. (zkráceno) Předložka vinou se nejčastěji vyskytuje před následujícími substantivy (od 10 dokladů výše, řazeno abecedně): absence, alkoholu, člověka, defektu, deště, dopravce, gólu, havárie, chyby, kolize, kouření, krize, lékařů, majitele, marodky, města, ministerstva, mrazů, nedbalosti, nedostatku, nemoci, nepozornosti, nepřízně, neschopnosti, ODS, onemocnění, pádu, pilota, počasí, pochybení, policie, politiků, politiky, porážky, poruchy, pořadatelů, potíží, povodní, požáru, problémů, redakce, rekonstrukce, remízy, rodičů, rozhodčích, řidiče, selhání, sporů, státu, sucha, terénu, trenéra, trestu, únavy, úrazu, úředníků, války, vandalů, vedení, větru, vlády, vyloučení, výpadku, záplav, závady, zkratu, zlodějů, zpoždění, zranění, ztráty. Srov.: Je prokázáno, řekla, že požáry vznikají převážně v lesích s vysokou návštěvností a drtivá většina z nich, až devadesát procent, vzniká vinou člověka. Děti zemřely vinou rodičů (titulek) Částka 600 tisíc korun, kterou požadujeme, je jen směšná kompenzace za to, že bychom dostali dům, který je vinou města v havarijním stavu. Organizátoři tvrdí, že do potíží se dostali vinou ministerstva školství. K nedopatření nedošlo vinou redakce, ale při manipulaci s fotkami v tiskárně. V první jízdě obsadil vinou pádu až deváté místo, ve druhé skončil třetí. Kratochvíle je vinou rekonstrukce silnice částečně odříznuta od turistů. Vyšetřovatelé včera ještě neznali příčinu požáru, který se rozšířil vinou sucha. Na hřišti nám vázla kombinace, přihrávky jsme kazili vinou terénu. 5. Předložka na Jako prostředku vyjádření příčiny děje se užívá u substantiv označujících akty vůle (výzvy, rady, námitky apod.): (50a) Na doporučení lékaře jsem podstoupila laboratorní vyšetření. (51a) Na příkaz Jana Masaryka sloužící přeměnili hudební síň na smuteční. (52a) Na můj návrh se mohou kdykoliv schůzí klubu účastnit hejtmanky a hejtmani zvolení za ČSSD. (53a) Na můj pokyn dav zmlkl a naslouchal mi. Výraz ,na + substantivumʻ, lze principiálně opsat příčinnou větou, avšak ne vždy je to možné nebo vhodné: (50b) Protože mi to doporučil lékař, podstoupila jsem laboratorní vyšetření. (51b) ?Protože to Jan Masaryk přikázal, přeměnili sloužící… (52b) ?Protože jsem to navrhl, mohou se … (53b) ?Protože jsem k tomu dal pokyn, dav zmlkl a naslouchal mi. Věty jako (51b) až (53b) jistě nelze označit za negramatické a nepřijatelné, nepochybně jsou však neobvyklé. V korpusu SYN v8 (z r. 2020) není ani jeden doklad začátku věty Protože jsem to navrhl, je v něm však 73 dokladů větného začátku Na můj návrh. V témže korpusu je 589 dokladů struktury ,Na příkaz + substantivumʻ, avšak ani jediný doklad struktury ,Protože toʻ + substantivum přikázalʻ. Ve spojení se zájmenem můj se výrazu ,na + substantivumʻ jakožto výrazu příčiny děje ve výše vymezeném smyslu užívá např. u následujících substantiv: na můj/mou/mé doporučení, naléhání, návrh, podnět, pokyn, popud, pozvání, požadavek, prosbu, přání, příkaz, radu, rozkaz, stížnost, žádost. Srov.: Na mé pozvání se přišel podívat na školní koncert. Na můj požadavek museli vypracovat podrobnou bezpečnostní zprávu, která mě jako hygienika přesvědčila, že zraňující zóna při hypotetickém úniku je 200 metrů od areálu. Na mou prosbu mi bylo umožněno zpracování archeologické pozůstalosti po tomto téměř zapomenutém badateli. Na mé přání ho šli vzbudit. V půl deváté přišla uklízečka, která beze slova vysmýčila mopem podlahu a setřela prach se stolu a registratur. Na mou stížnost na nedýchatelnou atmosféru otevřela zařízení […], vhánějící do místnosti nejprve příjemně čerstvý vzduch […] 6. Předložka nad Jako výrazu příčiny děje se užívá ve spojení se substantivy označujícími psychické či psychosomatické stavy a procesy. Opět tu však nejde o čistou příčinu, proniká tu jednak význam místní, jednak význam vazebný; význam vět (54a), (55a) a (54b), (55b) není identický: (54a) Rolníci bědují nad ztrátami (titulek) (54b) Rolníci bědují, protože utrpěli ztráty. (55a) Turisté klejí nad stavem silnic. (titulek) (55b) Turisté klejí, protože stav silnic je špatný. Příčinná věta tu někdy nepřichází v úvahu; místo ní lze někdy užít předmětové věty uvozené vztažným zájmenem: (56a) Člověk žasne nad schopnostmi strůjců podvodu. (56b) Člověk žasne, jaké jsou schopnosti strůjců podvodu. (56c) Člověk žasne, jak schopní jsou strůjci podvodu. V dané funkci jsou nejčastěji doložena následující slovesa: bědovat, běsnit, brečet, hořekovat, jásat, klít, křepčit, lamentovat, lkát, naříkat, plakat, podivit se, pohoršovat se, postesknout si, radovat se, rozhořčit se, slzet, soptit, šílet, trápit se, trnout, truchlit, úpět, zlobit se, zoufat si, zuřit, žasnout. 7. Předložky při a v Nepřímo a implicite se příčina vyjadřuje ve speciálních kontextech i pomocí těchto předložek. Následující věty (b) jsou parafrází vystihující příčinný vztah, nejsou míněny jako ekvivalentní náhrada za předložkovou vazbu: (57a) Přivolaní strážníci při panujícím suchu neměli pro takovou romantiku pochopení. (zkráceno) (57b) Protože panovalo sucho, strážníci neměli pro romantiku pochopení. (58a) Pro vědu prý osvícenství při svém pojmovém abstraktnictví nemělo smyslu. (F. X. Šalda, cit. V. Šmilauer, 1966, s. 311) (58b) Protože pracovalo s abstraktními pojmy, nemělo prý osvícenství smysl pro vědu. (59a) Kate se také zasmála a v rozrušení si zakryla rukou obličej. (59b) Kate se zasmála, a protože byla rozrušená, zakryla si rukou obličej. (60a) Konečně v náhlém nápadu jsem si najal noční taxík. (zkráceno) (60b) Protože mě to náhle napadlo, najal jsem si taxík. Věta příčinná nemusí být vždy k dispozici: (61) V náhlém impulsu uchopí lékař dívku za ruce. (J. Glazarová, cit. V. Šmilauer, 1966, s. 311) 8. Předložky následkem, vzhledem k a v důsledku Jde o lexikálně-gramatický způsob vyjádření příčiny pojaté jako následek, důsledek či zřetel: (62) Následkem dehydratace zkolabovala doma starší pacientka. (63) Pacientka ztratila následkem úrazu paměť (64) Start raketoplánu se o pět minut opozdil vzhledem k nutnosti menší údržby. Jde o poměrně málo frekventovaný způsob vyjadřování příčiny a uplatňuje se převážně v publicistice. B. Bezpředložkový instrumentál Bezpředložkový instrumentál se jako výraz příčiny děje užívá nejčastěji u duševních příčin tělesných (nebo psychosomatických) dějů; věty s tímto instrumentálem lze někdy převést na souvětí s větou příčinou s verbonominálním přísudkem, v němž příčinnému instrumentálu (dojetím, vzrušením, samotou) odpovídá přísudkové adjektivum nebo substantivum (dojatý, vzrušený, osamělý; vztek): (65a) První dáma plakala dojetím. (65b) První dáma plakala, protože byla dojatá. (66a) Helena se chvěla vzrušením. (zkráceno) (66b) Helena se chvěla, protože byla vzrušená. (67a) Mladý člověk sedí nad vodou a vzdychá samotou. (K. Čapek, Obyčejný život) (67b) Mladý člověk sedí nad vodou a vzdychá, neboť je osamělý. (68a) Major Weiss zbledl vztekem, ale měl dost rozumu, aby se nehádal dál. (J. Škvorecký, Zbabělci) (68b) Major Weiss zbledl, protože měl vztek. Nejde tu však o plnou synonymii. Instrumentál nevyjadřuje čistou příčinu, nýbrž více či méně tu proniká jeho význam prostředkový a subjektový (třást stromem; zaplnit se vodou) – mohli bychom tu mluvit o podvojné roli příčinně-prostředkové: Příčina v tomto smyslu se pomocí bezpředložkového instrumentálu vyjadřuje nejčastěji u následujících sloves a substantiv: blednout závistí, brečet dojetím, štěstím, budit se hrůzou, červenat se studem, chvět se vzrušením, zimou, jásat nadšením, radostí, ječet nadšením, křepčit radostí, křičet bolestí, hrůzou, nadšením, radostí, oněmět hrůzou, úžasem, otřást se hrůzou, nadšením, padat únavou, vyčerpáním, plakat bolestí, dojetím, radostí, štěstím, rozklepat se zimou, řičet nadšením, řvát bolestí, nadšením, radostí, skákat radostí, skučet bolestí, slzet dojetím, sténat bolestí, strádat hladem, svíjet se bolestí, syknout bolestí, šílet nadšením, radostí, třást se hrůzou, strachem, vzrušením, zimou, umírat hlady, úpět bolestí, vybuchnout nadšením, radostí, smíchem, vyjeknout bolestí, vykřiknout bolestí, hrůzou, překvapením, radostí, výskat radostí, vyskočit radostí, zářit blahem, nadšením, optimismem, radostí, spokojeností, štěstím, zbláznit se radostí, štěstím, zblednout závistí, zemřít vyčerpáním, žalem, žízní, zezelenat závistí, zhroutit se vyčerpáním, zívat nudou, zkroutit se bolestí, ztuhnout hrůzou. Další doklady ve větných kontextech: Plukovník jedl se zvláštní chutí, jako by mu tím nedávným hněvem znamenitě vytrávilo … (překlad: A. Kuprin) Antimétheus se křikem až rozkašlal. (K. Čapek) Málem omdlela nenávistí […] (H. Pawlovská) Tak jsem […] stála […] jediná pod vlajkou v Leninově muzeu a pozvracela se nervozitou. (H. Pawlowská) Tím rozhodnutím se mi ulevilo. (R. Ráž) Škytla jsem tehdy smutkem. (H. Pawlovská) Neznatelně se pousmála vzpomínkou a nastavila tvář slunci. (J. Otčenášek) Význam příčiny u instrumentálů některých sloves ustupuje zcela do pozadí a do popředí vystupuje jejich význam prostředkový. Zatímco větu (65a) a větu (66a) můžeme chápat jako výrok o tom, PROČ první dáma plakala a PROČ se Helena chvěla, ve větě (69) je tomu jinak: (69) Tenisoví senioři se tetelili blahem. Tuto větu patrně nepochopíme jako výrok o tom, proč se tenisoví senioři tetelili, ale jen jako výrok o tom, co prožívali, co se s nimi dělo. Ani instrumentály u slovesa trpět nechápeme jako udání příčiny trpění; jde tu nikoli o výroky o tom, proč někdo trpí, nýbrž o výroky o tom, čím je trpění vyvoláváno: trpět alergií, cukrovkou, migrénou, nadváhou, neplodností, nespavostí, nouzí, schizofrenií, závratí, zimou. Trpět alergií, migrénou, nadváhou atd. znamená mít alergii, migrénu, nadváhu atd., trpět neplodností znamená být neplodný; trpí zimou znamená je mu zima atp. Okrajově vyjadřuje instrumentál příčinu děje i u jiných než somatických či psychosomatických dějů; nemusí přitom vždy jít o výrok o tom, proč se něco stalo, dělo či děje: (70) Moje křestní jméno Keira vzniklo omylem. (zkráceno) Přestože ve větě (70) nejde o výrok o tom, proč vzniklo jméno Keira, lze říci, že omyl byl příčinou vzniku tohoto jména. Jindy se však spíše než příčina děje vyjadřuje jeho způsob: (71) Kleopatra a Antonius se zachránili útěkem do Egypta. Spíše prostředek nebo subjekt děje než jeho příčina se vyjadřuje např. v následujících spojeních: bouřit nadšením, dusit se smogem, hořet zvědavostí, hýřit barvami, klepat se zimou, kochat se krajinou, lesknout se novotou/potem, onemocnět malárii, otrávit se houbami, otřásat se smíchem, překypovat energií, rozeznít se jazzem, rozzářit se úsměvem, skřípat zuby, sršet energií, svíjet se bolestí, svítit čistotou, udusit se kouřem, vonět dřevem, zahustit jíškou, zalykat se štěstím, zapáchat rybinou, zaplavit vodou, zarůstat travou, zářit čistotou. Tam, kde nejde o somatické děje a jejich psychické příčiny a instrumentál lze chápat jako výraz příčiny i prostředku děje, lze větu převést nejen na souvětí příčinné, resp. podmínkové (72b), ale i na souvětí s prostředkovým spojovacím výrazem tím, že (72c); např.: (72a) Chytrý telefon je prima, ale jeho neustálým kontrolováním zmeškáme spoustu úžasných okamžiků. (72b) Chytrý telefon je prima, ale jestliže ho neustále kontrolujeme, zmeškáme spoustu úžasných okamžiků. (72c) Chytrý telefon je prima, ale tím, že ho neustále kontrolujeme, zmeškáme spoustu úžasných okamžiků. Věty (72b) a (72c) přitom vyjadřují explicitně jeden z obou vztahů, které jsou ve větě (72a) přítomny zároveň. Pokud příčinu, která není psychickým stavem, nelze chápat také či zároveň jako prostředek nesomatického děje, instrumentálu příčiny nelze užít a je nutné užít příčinného souvětí nebo předložky kvůli; např.: (73a) *Přijel jsem pozdě nehodou. (73b) *Přijel jsem pozdě tím, že jsem měl nehodu. (73c) Přijel jsem pozdě, protože jsem měl nehodu. (73d) Přijel jsem pozdě kvůli nehodě. V umělecké próze se lze setkat s instrumentály příčinně-prostředkovými i ve větách, kde příčinou/prostředkem není psychický stav (proces) a/nebo nejde o somatické děje; srov. (seřazeno abecedně podle instrumentálu): V cele spali vězňové jeden vedle druhého a převraceli se dusnem. (překlad: A Solženicyn) Kašlal dusivým dýmem a lapal po vzduchu […] (J. Otčenášek)) Nealcé utekla hrůzou. (J. Loukotková, Není římského lidu) Strnul jsem jejich opovážlivostí […] (překlad: M. Waltari) […] zotavil se mou péčí […] (překlad: M. Waltari) Suchem se neurodila ani píce […] (J. Loukotová, Není římského lidu) Mnich osaměl v jizbě, bylo mu až nevolno tím tichem. (K. Čapek, Apokryfy) Avšak vínem ztratila všecku vládu na sebou […] (překlad: M. Waltari) C. Konkurence prostředků vyjadřování příčiny Jednotlivé prostředky vyjadřování příčiny děje jsou zčásti komplementární (nelze je zaměnit, doplňují se), zčásti si však konkurují (jsou synonymní, lze je zaměnit): (74a) Stovky rodin ze strachu opustili město. (ČNK) (74b) Stovky rodin pro strach opustili město. (předložka pro tu může být blokována frazémem ´mít pro strach uděláno´) (74c) Stovky rodin kvůli strachu opustili město. (předložka kvůli tu může být blokována jejím účelovým významem) (74d) Stovky rodin strachem opustili město. (na hranici gramatičnosti) (75) Votičtí obyvatelé pro strach opustili svá obydlí. (76) Děti pak kvůli strachu utíkají z domova nebo si dokonce sáhnou na život. (77) Chtěl jsem volat "Heleno!", ale strachem jsem nemohl […] (M. Kundera) Výběr jednoho ze synonymních prostředků může být někdy ovlivněn, jak tomu při volbě mezi synonymní prostředky obecně bývá, stylovými hledisky. D. Konstrukce participiální a přechodníkové Stylově příznakovým knižním prostředkem vyjadřování příčiny děje je (tzv. „polovětná) konstrukce s trpným participiem v syntaktické pozici doplňku, která může mít - podle větného kontextu - různé významy (především určení podmínky či „průvodních okolností“) včetně významu určení příčiny děje: (78) Unaven neúspěchy, vzdal se dalších pokusů. (M. Kundera – ČNK) Tato konstrukce není příliš frekventovaná, ale není ani výjimečná. Srov.: Čtyři pětiny asijských medvědů jsou soustředěny v severních lesích. Vytlačeni člověkem byli donuceni přizpůsobit se podmínkám života ve stepích, v Tibetské poušti, v bažinách a arktické tundře. Sužován představou, že je bratrem své ženy, vydal se Aureliano potají na faru a hledal v plesnivých archívech, pokousaných moly, nějakou spolehlivou stopu svého původu. (překlad: G. García Márquez, Sto roků samoty) Tyto konstrukce lze chápat jako elipsu: (a) příslušné spojky a tvaru pomocného slovesa být: Protože byl unaven neúspěchy, …; (b) přechodníku: Jsa unaven, …. Participiální konstrukce se obvykle od jádra věty odděluje čárkou. Příčinu mnohdy implikují také přechodníky: (79) Nemoha potlačit zvědavost, uprosil jsem starce, aby při sklence portského vyprávěl historii domu. Konstrukce s trpným participiem nebo přechodníkem mohou mít, jako i jiné knižní prostředky, také humorotvornou funkci.: Umořen nespavostí, dlouhou chvílí a chrápáním ostatních strážných na pryčně, otráven neúspěšným lákáním příliš zkušené myši na kousek špeku, položený před její dírku, s pachutí po studené kávě v uleptaném esšálku na jazyku, zdeptán pohledem na velitele stráže, který překračoval řády spaním na stole, a nemoha již na potištěných stránkách, jak se znovu přesvědčil, nalézt opravdu pranic jiného, začal desátník Brynych, úředník tabákového skladu v Modřankách, pročítat tuto lektýru, označenou nadpisem Báseň psaná za pochodu a podepsanou jménem por. Jan Vrchcoláb. (J. Škvorecký, Tankový prapor) II. Cirkumstant účelu Účel je specifickým případem příčiny. V rámci elementární věty mimo souvětí se vyjadřuje zejména různými předložkami, které mají i jiné funkce: kvůli, na, k, pro a některými dalšími. Lexikálně-gramaticky a explicitně se účel vyjadřuje zejména výrazem ,za účelem + substantivumʻ. Specificky účelovou jednoslovnou předložku čeština nemá. Účel se vyjadřuje též infinitivem (k němu viz oddíl III, kap. 11.1.7) 1. Předložka kvůli Nejběžnější předložkou vyjadřující účel je předložka kvůli. Účel vyjádřený předložkou kvůli lze někdy převést na účelovou větu, uvozenou spojkou aby: (1a) Na Cínovec se lidé stěhovali kvůli klidu. (ČNK) (1b) Na Cínovec se lidé stěhovali, aby měli klid. O účelu lze hovořit i tehdy, je-li subjektem děje zvíře: (2a) Ptáci na podzim odlétají kvůli potravě. (ČNK) Předložku kvůli tu lze nahradit předložkou za (k ní viz níže): (2b) Ptáci na podzim odlétají za potravou. Předložkou kvůli lze také vyjádřit, co není účelem daného děje: (3) Na 99 procent tuleňů se v Kanadě neloví kvůli masu. (ČNK) (4) Nikdo z celebrit však do staré tudorovské vily nepřišel kvůli jídlu. (ČNK) Významový rozdíl mezi vlastní příčinou a účelem není vždy ostrý. Srov.: (5) Rozvedli se kvůli dětem. (jde spíše o vlastní příčinu rozvodu) (6) Zůstali spolu kvůli dětem. (jde spíše o účel toho, že spolu zůstali) Je zřejmé, že trvale či aktuálně záporné jevy jako jsou nemoc, zranění, únava, deprese, nadváha, nádor, nevolnost, nedbalost, opilost, korupce, podvod, dluhy, loupež, inflace, porucha, havárie, požár, mráz, déšť, vítr, povodeň apod. nemohou (nebo jen výjimečně, za speciálních okolností mohou) vyjadřovat účel děje, mohou ale běžně vyjadřovat jeho příčinu v užším smyslu. Naproti tomu jevy kladné či hodnotově neutrální mohou být běžně pojaty jako účel. Avšak ani názvy hodnotově neutrálních jevů užité po předložce kvůli nemusejí vyjadřovat účel: (7) Mistrovství světa si oblíbila kvůli atmosféře. (ČNK) V této větě jistě nejde o to sdělit, co bylo účelem toho, že si sportovkyně oblíbila mistrovství světa; jde tu o to sdělit, co způsobilo, tedy co bylo příčinou oné obliby. K nejčastějším substantivům označujícím kladné či hodnotově neutrální jevy, které mohou být pojaty jako účel, patří (abecedně): atmosféra, bezpečnost, byt, dcera, dědictví, děti, diváci, dívka, dovolená, film, filmování, fotbal, hokej, hygiena, jídlo, kariéra, klid, kontrola, láska, lidé, majetek, malování, maminka, manžel, manželka, maso, muzika, náboženství, obchod, obživa, olympiáda, oprava, otec, peníze, plat, podnikání, potrava, práce, reklama, rekonstrukce, reprezentace, rodiče, rodina, role, sázka, sport, studium, syn, škola, táta, těžba, údržba, úklid, volby, výdělek, výkonnost, závody, zdraví, zisk. Jevy označené těmito substantivy nejsou obvykle účelem samy o sobě, účelem bývá jejich zisk, nabytí, jejich vytvoření, jejich působení, navození nějakého vztahu k nim apod. (řazeno abecedně podle účelového substantiva): Do Madridu se jezdí kvůli atmosféře. Objekt je během letu průběžně monitorován kvůli bezpečnosti. Manželství uzavřeli kvůli bytu. Na hráče jsem naléhal, ať bojují kvůli divákům. Do Turína jste pak odjela kvůli lásce. Do kaváren chodím kvůli lidem. Osudově mi v den mé proměny volal Filip Renč, že mě chce vidět kvůli roli. 2. Předložka na Tato předložka je běžná a velmi frekventovaná jako výraz vazby (valence) slovesa: zaměřit se na podporu, kontrolu, rozvoj, prevenci atd. V nevazebném (či slabě vazebném) účelovém významu je však její spojitelnost značně omezena, převážně na některá dějová substantiva a na některá slovesa; zčásti přitom jde o jistou míru frazeologizace, např. vystřelit na výstrahu. Věty s touto účelovou předložkou lze někdy transformovat na účelové souvětí se spojkou aby; o úplnou synonymii však nejde: (8a) Na záchranu památek potřebuje kraj miliardu. (ČNK) (8b) Aby mohly být památky zachráněny, potřebuje kraj miliardu. (9a) Na izolaci některých z nich je třeba spousty hypofýz. (ČNK) (9b) Aby mohly být některé z nich izolovány, je třeba spousty hypofýz. Jindy transformace na vedlejší větu není nasnadě (vše ČNK): (10) Na oslavu se střílelo ze železných hmoždířů, ze kterých přitom vycházel strašlivý kouř. (11) Na skladování medu musí být připraveny nezávadné čisté nádoby. (12) Gangsteři obvykle vraždí z pomsty, na výstrahu anebo kvůli tomu, aby někomu zatnuli tipec. Pokud lze větu s účelovým substantivem transformovat na větu, v níž je toto substantivum atributem, byla by účelová věta méně vhodná: (13a) Na podporu zaostalého afrického zemědělství odstartovala Evropa záchranný projekt. (ČNK) (13b) Evropa odstartovala záchranný projekt na podporu afrického zemědělství. (13c) Aby podpořila zaostalé africké zemědělství, odstartovala Evropa záchranný projekt. 3. Předložka k V účelovém významu se užívá rovněž u dějových substantiv a někdy ji lze zaměnit předložkou na: (14a) Byl si vědom, že k záchraně toho města by bylo nutné pozměnit myšlení lidí. (ČNK, zkráceno) (14b) Byl si vědom, že na záchranu toho města by bylo nutné pozměnit myšlení lidí. Předložka k se v účelovém významu užívá zejména u dokonavých dějových substantiv zakončených na -ní; předložkovou vazbu lze opět někdy převést na větu účelovou: (15a) K dosažení úspěchu ve svém konkrétním jednání však lidé potřebují jeden druhého. (ČNK) (15b) Aby dosáhli úspěchu ve svém jednání, potřebují lidé jeden druhého. (16a) K vyvrácení tohoto mýtu stačí dva grafy. (ČNK) (16b) K tomu, aby byl tento mýtus vyvrácen, stačí dva grafy. (17a) Montgomery si uvědomoval, že k zajištění trvalého vítězství musí bojový duch vojsk dosáhnout vrcholu. (ČNK) (17b) Montgomery si uvědomoval, že aby bylo zajištěno trvalé vítězství, musí … (18a) K zvládnutí situace museli policisté použít tří varovných výstřelů do vzduchu. (ČNK) (18b) Aby situaci zvládli, museli policisté použít tří varovných výstřelů do vzduchu. Účelově užitá bývají zejména tato substantiva (abecedně): dosažení, financování, naplnění, objasnění, odstranění, ověření, pochopení, porozumění, posouzení, potvrzení, provedení, překonání, splnění, urychlení, uskutečnění, vyřešení, vytvoření, vyvrácení, vysvětlení, zabezpečení, zachování, zajištění, získání, zodpovězení, zvládnutí. Srov dále: K naplnění balonu potřebovali i zkušení muži často 36-48 hodin. K objasnění téhle prosté věci potřebujeme oba spoustu slov. K odstranění nánosů bylo poprvé v dějinách archeologie použito buldozerů a skrejprů […] K ověření hypotézy tektonických pohybů jsme se rozhodli udělat mezinárodní studii a požádali jsme o evropský grant ve spolupráci s německými, italskými a španělskými kolegy. K vytvoření nového léku je třeba tisíců nových sloučenin z nichž jen zlomek se nakonec dostane k pacientům. K zachování rodu je nutné vyhledat sexuálního partnera a spářit se s ním ( pudy sexuální ) , porozené mládě pak ochránit , nakrmit a napojit a naučit všemu potřebnému ( rodičovské pudy ). 4. Předložka pro V účelovém významu je ve spojení s některými slovesy synonymní s předložkou kvůli; v obou případech lze větu s účelovou předložkou někdy transformovat na souvětí. Použitelnost předložky pro v dané funkci je omezena na některá substantiva a některá slovesa, např. dělat něco pro radost, pro slávu; pracovat pro potěšení: (19b) Dělá to pro slávu. (ČNK) (19a) Dělá to kvůli slávě. (19c) Dělá to, aby byla slavná. Předložkou pro stejně jako ostatními účelovými předložkami lze také vyjádřit, co není účelem daného děje: (20) Nedělám to pro peníze. (ČNK) Další doklady: Můžem tu žít relativně velmi levně a jen tak si hrát pro radost a pro turisty, kteří mají spoustu peněz a právě za tohle je chtějí utrácet. Strýc poprvé netančil pro zábavu a pro smích, ale pro tanec samotný. (B. Hrabal - ČNK) 5. Předložka za Účelový význam této předložky po slovesech pohybu (jít, jet, cestovat, vyrazit, spěchat, stěhovat se, migrovat za něčím) stojí ve stínu jejího významu slabě vazebného a lokalizačního; ptali bychom se proto někdy spíše KAM než ZA JAKÝM ÚČELEM, event. připadají v úvahu obě otázky: (21) Sbalil věci a odletěl za rodinou. (22) Divoké prase totiž neustále migruje za potravou. Srov. dále: Převážná většina místních obyvatel dojíždí za prací. Turisté přijíždějí za zábavou. Ani na okamžik nebylo pochyb, že domácí kráčejí za vítězstvím. 6. Složená předložka s explicitním pojmenováním účelu: za účelem Pro běžné či literární vyjadřování tento způsob vyjadřování účelu děje není příliš vhodný, příznačný je pro texty publicistické a odborné. Účelem tu bývá děj označený dějovým substantivem (odpočinek, rozvoj (vše ČNK): (26) Cestovat za účelem odpočinku je velmi vhodné. (Blesk, 2016 – ČNK)) Srov. dále (vše ČNK): Asociace byla založena za účelem vytvoření vhodné legislativy. (Marketing & Media, 2012) Testy inteligence byly původně vytvořeny za účelem rozřazování vojáků a pak se začaly používat ve školství. Obec by ráda nevyužívané území koupila za účelem rozvoje. Pětiosé obráběcí stroje byly vyvinuty za účelem obrábění tvarově složitých obrobků. (Technický týdeník, 2016) 7. Složený výraz za tím účelem, aby Jde vlastně o vyjádření souvětné, zde je uvádíme hlavně proto, že ne vždy lze tento výraz nahradit jednoduchou spojkou aby. Výraz za tím účelem, aby je velmi málo frekventovaný a užívá se nejčastěji v publicistice. Vyskytne se ale i v umělecké próze; v ní někdy může jít o humorotvornou stylizaci (vše ČNK): Připadá mi nanejvýš zajímavé spiknutí života na poušti za tím účelem, aby zmařil smrtící paprsky vševládně ničivého slunce. (překlad: J. Steinbeck) Jůlinka nejenže se vysoukala z tašky, ale vylezla za tím účelem, aby slízla polárku jako malinu. (Z. Salivarová) […] treatment je jisté násilné nakládání s námětem za tím účelem, aby se lidé mohli na něj po dvě hodiny dívat a nemuseli si přitom nic myslet. (K. Čapek) III. Cirkumstant podmínky 1. Vymezení Podmínka děje či stavu se obvykle vyjadřuje v rámci souvětí. Speciální jednoslovná předložka podmínková v češtině neexistuje. K určování podmínky děje v rámci elementární věty se využívá polysémních předložek za, při a bez a některých dalších způsobů nominalizace. Nominální konstrukce bývá synonymní s větou podmínkovou, v níž je obsaženo sloveso, na němž dané substantivum závisí (1b), někdy s doplněným subjektem děje (2b); v jiných případech konkuruje přísudku podmínkové věty (3b), (4b) odpovídající substantivum (3a), (4a), které je s přísudkovým slovesem nebo jménem podmínkové věty v nějakém derivačním vztahu: (1a) Za pěkného počasí se dá vystoupit na vrchol za čtyři dny. (ČNK) (1b) Je-li/Když je pěkné počasí, dá se vystoupit na vrchol za čtyři dny. (2a) Při takové zátěži je moc důležitá rehabilitace a oddech. (ČNK) (2b) Je-li člověk vystaven takové zátěži, je moc důležitá rehabilitace a oddech. (3a) Bez tvé pomoci bych se s tím pachtila celé týdny. (ČNK) (3b) Kdybys mi nepomohl, tak bych se s tím pachtila celé týdny. (4a) Budu mluvit jen v přítomnosti svého advokáta. (4b) Budu mluvit jen tehdy, bude-li přítomen můj advokát. 2. Jednotlivé předložky Předložka za Tato předložka ve spojení s genitivem substantiva bývá výrazem podmínění děje např. u následujících syntagmat typu ,adjektivum + substantivumʻ (řazeno abecedně podle substantiva): za hustého/vytrvalého/silného deště za slunečných/teplých/horkých/jasných/bezmrazých dnů za určité konstelace za husté mlhy za silného mrazu za jasné/tiché noci za normálních/určitých/jiných/běžných/jistých/příznivých/současných okolností za umělého osvětlení za jasného/pěkného/dobrého/slunečného/špatného/krásného/příznivého/ideálního/deštivého počasí za normálních/současných/příznivých/standardních/ideálních podmínek za normální/jiné/smogové situace za současného/ideálního/optimálního stavu za velkého sucha za dobrého/denního světla za nízké/normální/běžné/ vysoké teploty za naprostého ticha za vysokého tlaku za úplné/naprosté tmy za dobré/snížené/špatné viditelnosti za silného větru za tuhé zimy. Srov. větné kontexty: [… ] nebezpečné je to tu za snížené viditelnosti. Hlavně v noci, za hustého deště nebo sněžení. Za bezmrazých dnů můžeme provést zpětný řez dřevin kvetoucích v létě (komule, ořechoplodec, hortenzie). Dnes je trochu opar, ale za jasných dnů jsou zřetelně vidět skalnaté útesy. Tímto problémem částečně trpí i vodní elektrárny, protože za vytrvalého deště se musí upouštět a voda nejde přes turbínu, ale odtéká bez využití. Za špatného počasí jsou turistickým magnetem muzea, když svítí slunce, přitahují návštěvníky norimberské kašny. Za pěkného počasí bývá vidět i zasněžený vršek nejvyšší hory Demávand, vysoké 5604 metrů. Látka vzniká pouze za vysokého tlaku a nízké teploty, tedy jen na dně moří. Ne každé syntagma typu za hustého deště, za silného větru je ale vyjádřením podmínky děje. Často se takto vyjadřuje jen okolnost, za níž děj probíhá; někdy i příčina v užším smyslu: (1a) Do parku bylo zakázáno chodit za silného větru. (podmínka: pokud vál silný vítr) (1b) Hrálo se za silného větru, ale v příjemném teple na kvalitním trávníku. (okolnost: během hry vál silný vítr) (1c) Výstup po žebříku byl za silného větru obtížný a nebezpečný, ale schody pak byly ještě horší. (příčina: protože vál silný vítr) Předložka při Podmínkového významu nabývá tato předložka zejména u substantiv označujících negativní jevy, často tělesné (bolesti) nebo přírodní (bouřka). Vzhledem k jejímu lexikálnímu významu tu přitom často proniká význam časový nebo význam prosté okolnosti děje, aniž jde o podmiňování. Výraz ,při + substantivumʻ užitý v podmiňovacím významu lze obvykle transformovat na výraz? (a) ,máte-li/pokud máte + substantivumʻ: (1a) Při bolestech [zad] pomáhá jakákoli aktivita svalů. (ČNK) (1b) Máte-li/Pokud máte bolesti, pomáhá jakákoli aktivita svalů. (b) ,pokud/jestliže + slovesoʻ: (2a) Při neúspěchu může taxikář požádat o opravný pokus. (ČNK, zkráceno) (2b) Pokud/Jestliže neuspěje, může taxikář požádat o opravný pokus. (c) ,je-li/pokud je/nastane-li/pokud nastane + substantivumʻ: (3a) Při bouřce není dobré plout po řece. (ČNK) (3b) Je-li/Pokud je bouřka, není dobré plout po řece. (4a) Při oblevě praská vodovodní potrubí. (ČNK) (4b) Nastane-li/Pokud nastane obleva, praská vodovodní potrubí. (d) ,dojde-li/pokud dojde k + substantivumʻ: (5a) Při kalamitě jezdí všechny vozy nepřetržitě. (ČNK) (5b) Dojde-li ke kalamitě, jezdí všechny vozy nepřetržitě. (e) ,kdyby došlo ke + substantivum‘. (6a) Při konfliktu by se podle analytiků mohla cena zvýšit až nad 40 dolarů za barel. (ČNK) (6b) Kdyby došlo ke konfliktu, mohla by se cena zvýšit až na 40 dolarů za barel. (f) ,je-li/pokud je + adjektivum nebo participiumʻ: (7a) Při ohrožení rozšiřuje kobra žebra za hlavou. (ČNK) (7b) Je-li/Pokud je ohrožena, rozšiřuje kobra žebra za hlavou Vzhledem k tomu, že nominální výraz obvykle nevyjadřuje čisté podmiňování, jaké vyjadřuje souvětí s podmínkovou spojkou, nejsou oba konkurenční výrazy plně synonymní: Syntagmatu ,při + substantivumʻ se jako výrazu podmínění děje užívá zejména následujících substantiv: alergie, bolest, bouřka, cukrovka, déšť, chřipka, kalamita, kolize, konflikt, mráz, nachlazení, náledí, napadení, nedodržení, nejasnosti, neúspěch, obleva, ohrožení, onemocnění, otrava, pandemie, pochybnosti, poplach, poranění, porucha, poškození, potíže, povodeň, požár, prohra, průjem, přehřátí, rýma, smog, smyk, srážky, stávka, stres, únava, únik, úpal, úraz, vítr, vichřice, výhra, výluka, záplavy, zátěž, zranění. Předložka bez V souladu s jejím lexikálním významem se pomocí této předložky vyjadřuje, k čemu by nedošlo či nemohlo dojít (nebo došlo u nežádoucího děje) při absenci jevu (obvykle děje nebo toho, čím někdo disponuje) označeného substantivem: (1a) Bez podpory mé celé rodiny, manžela a dětí bych to ale nezvládla! (ČNK) (1b) Kdyby mě nepodporovala celá má rodina, tak bych to nezvládla. (2a) Bez zásahu lékařů by zemřel. (ČNK) (2b) Kdyby nezasáhli lékaři, zemřel by. Často se přitom odkazuje přivlastňovacím nebo odkazovacím zájmenem k nositeli děje či nositeli nějakých dispozic (vše ČNK): (3) Bez jeho spolupráce bych se do toho nepustil. (4) Bez tohoto pravidla by nebylo možné obličej opakovaně nakreslit ani z jeho kresby interpretovat, že se jedná o obličej. V dané funkci se se s posesivním nebo odkazovacím zájmenem užívá nejčastěji následujících substantiv (zhruba od 10 dokladů výše) bez jeho gólů, peněz, podpory, pomoci, přičinění, přispění, přítomnosti, souhlasu, spolupráce, svolení, účasti, úsilí, vědomí, výpovědi, zásahu, znalosti; bez jejich aktivity, hlasů, peněz, podpory, pomoci, práce, přičinění, přispění, souhlasu, spolupráce, svolení, účasti, vlivu, vstřícnosti, zásahu, znalosti; bez její existence, pomoci, podpory, znalosti; bez jejího souhlasu, vědomí, bez naší pomoci, účasti; bez našeho souhlasu, svolení, vědomí, zásahu; bez vaší podpory, pomoci; bez vašeho souhlasu; bez mého vědomí. bez tohoto dokladu, dokumentu, kroku, opatření, pojištění, potvrzení, povolení, projektu, předpokladu, příspěvku, rozhodnutí, řešení, souhlasu, systému, úkonu, vitaminu, vlivu, zajištění, zákona, zařízení, zásahu, zázemí; bez těchto atributů, dokladů, dokumentů, dotací, faktorů, hráčů, informací, investic, kroků, lidí, náležitostí, opatření, peněz, podkladů, prostředků, předpokladů, údajů, úprav, věcí, vlastností, vlivů, záruk, měn, znalostí; bez této analýzy, částky, injekce, jistoty, karty, operace, podmínky, smlouvy, spolupráce, technologie, úpravy, víry, zkušenosti, znalosti, Podmínku v rámci elementární věty vyjadřují také složená určení za tohoto (takového) předpokladu, za těchto (takových, daných) okolností, za těchto (takových) podmínek, pod podmínkou (něčeho) apod. Jde obvykle o administrativní, publicistický nebo odborný styl. Např.: A právě za tohoto předpokladu je liberál s to zaútočit na konzervativní stanovisko. Proti tomu ovšem Arméni protestovali a odmítali se za takových podmínek jednání účastnit. "Poslanec byl ochoten podat výše uvedené informace pouze pod podmínkou zachování anonymity," stojí ve zprávě. Řekové požadují právo na název Makedonie na základě historie. Ale při takové logice by byla zpochybněna většina hranic v Evropě. IV. Cirkumstant přípustky Přípustka se v rámci elementární věty vyjadřuje jednak speciálními přípustkovými předložkami navzdory, vzdor, jednak nespecifickými předložkami přes a při a složenými předložkovými výrazy nehledě na a bez ohledu na. (Pozn.: K definici pojmu „přípustka“ viz kapitolu o souvětí.) A. Předložky navzdory, vzdor a nehledě na 1. Vymezení Přípustková nominální konstrukce s některou z těchto předložek v rámci elementární věty obvykle odpovídá přípustkové větě v rámci souvětí: (1a) Navzdory varování udal případ policii. (ČNK, upraveno) (1b) Vzdor varování udal případ policii. (1c) Nehledě na varování udal případ policii. (1d) Přestože byl varován, udal případ policii. Přípustková věta však není vždy k dispozici, resp. pro její uplatnění by bylo třeba do věty zapojit různé implikované elementy: (2a) Rozhodnutí padlo navzdory názoru veřejnosti. (2b) Rozhodnutí padlo přesto, že veřejnost si to nepřála/byla jiného názoru. 2. Jednotlivé přeložky Předložka navzdory Předložkové spojení může stát na začátku, uprostřed i na konci věty (vše ČNK): (1) Navzdory dešti zůstanou studny suché. (2) Tehdy skutečně začal navzdory režimu v kulturních kruzích vanout dech svobody. (3) Zájem o české výtvarné umění stoupá navzdory době. Tato přípustková předložka se užívá ve spojení zejména s následujícími substantivy (abecedně; pokud je substantivum doloženo pouze nebo převážně v plurálu, je uvedeno v plurálu; nad 10 dokladů): absence, bolest, čas, déšť, doba, dohoda, doporučení, embargo, handicap, hrozba, chlad, jméno, komplikace, konkurence, kritika, krize, mínění, mládí, mráz, námitky, název, názor, nebezpečí, nedostatek, nemoc, nepřízeň, nesouhlas, neúspěch, obavy, obleva, obvinění, očekávání, odpor, opozice, oslabení, osud, oteplení, pád, petice, počasí, pochybnosti, pokles, porážka, potíže, povodně, problémy, prognózy, prohra, protesty, přání, předpoklady, předpovědi, předsudky, překážky, příměří, přítomnost (navzdory přítomnosti někoho), recese (hospodářská), remíza, režim, rozhodnutí, růst, sankce, sliby, smlouva, snaha, těhotenství, tlak, tradice, tvrzení, únava, úsilí, úspěch, válka, varování, vedro, věk, vítězství, výhra, výhrady, výhrůžky, vyřazení, výsledek, výzva, zájem, zákaz, zákon, zima, zranění, zvýšení. Další vybrané větné kontexty (řazeno abecedně podle přípustkového substantiva): Babišovi ministři návrh podpořili navzdory doporučení vládních právníků. Porušování zbrojního embarga by mohlo mít nepříjemné mezinárodní důsledky, jako tomu bylo např. na podzim roku 1966, kdy Československo prodalo navzdory embargu zbraně na Kypr. Chcete se během návštěvy festivalu na Točníku zchladit? Ani to není problém. Nedaleko areálu je totiž Peklo. Navzdory jménu jde o rybník, do kterého můžete na chvilku utéct před tropickými teplotami posledních týdnů a osvěžit se. Spojené státy včera zopakovaly, že jsou navzdory námitkám Číny odhodlány i nadále prodávat zbraně Tchaj-wanu. Přibližně deset tisíc lidí se sjelo v sobotu z celého Slovenska do Košic, aby si - byť schováni pod deštníky - poslechli koncert jednoho ze tří největších tenorů světa, Luciana Pavarottiho. Další stovky lidí poslouchaly navzdory nepřízni počasí za branami amfiteátru. Rozhodl se do toho jít navzdory protestům své rodiny. Od roku 2013, kdy prezident Miloš Zeman odmítl navzdory rozhodnutí Vědecké rady Karlovy univerzity jmenovat Martina C. Putnu profesorem, se hovoří o tom, zda by tato pravomoc neměla přejít na někoho jiného. Své příznivce spisovatelka ujistila, že navzdory těhotenství neodloží práci na šestém dílu potterovských příběhů. Navzdory únavě jsme tu noc nemohli samým vzrušením usnout. Čtyřiatřicetiletý hráč požaduje navzdory věku a údajně i klesající formě roční příjem pět milionů dolarů. Tisíce lidí včera navzdory zákazu vycházení vyšly do ulic. Předložka vzdor Tato přípustková předložka má vypjatě knižní povahu. Srov.: (1) Vzdor chladu večeřeli mnozí hosté na terasách. (překlad: V. Nabokov – ČNK) Užívá se výrazně méně často než předložka navzdory. Je nejen doložena u mnohem nižšího počtu různých substantiv, ale u každého z nich má obvykle jen několik málo dokladů. Nejčastější jsou výrazy vzdor krizi, vzdor nepřízni, vzdor slibům a vzdor zákazu po zhruba 30 dokladech. Doložená je ve spojení zejména s následujícími substantivy (abecedně; pokud je substantivum doloženo pouze nebo převážně v plurálu, je uvedeno v plurálu; od tří dokladů): déšť, dohoda, důkazy, komplikace, konkurence, kritika, krize, mládí, název, nemoc, nepřízeň, nesouhlas, obleva, očekávání, odpor, počasí, pochybnosti, porážka, problémy, prognózy, prohra, protesty, předpisy, překážky, příměří, sestup, sliby, snaha, spekulace (pl.), tvrzení, únava, úsilí, varování, vědomí, vedro, věk, zákaz, zvyklosti. Vybrané větné kontexty: Do funkce byl jmenován vzdor kritice tisku i opozice. Rusové střílí vzdor příměří. Spánek však vzdor únavě nepřicházel. Předložka nehledě na Tento předložkový výraz vzhledem k jeho původu (jde o spojení přechodníku slovesa nehledět s předložkou na) často spíše než čistou přípustku vyjadřuje tu okolnost, že se nepřihlíží k tomu, co je označeno substantivem. Může jít jen o nějaký nesoulad mezi fakty či nepříznivou okolnost navíc. Např. doloženou větu (1a) lze transformovat na větu (1b) se spojkou aniž, nikoli na větu s některou ze spojek přípustkových: (1a) Bohužel jsem dnes v takové situaci, že vydavatel vydá cokoliv, co napíšu, nehledě na kvalitu. (ČNK) (1b) Bohužel jsem dnes v takové situaci, že vydavatel vydá cokoliv, co napíšu, aniž hledí na kvalitu. (1c) *Bohužel jsem dnes v takové situaci, že vydavatel vydá cokoliv, co napíšu, přestože nehledí na kvalitu. V doložené větě (2a) výraz nehledě na uvozuje dodatečnou nepříznivou okolnost: (2a) Nehledě na riziko zranění či smrti se váleční zpravodajové vystavují nebezpečí manipulace. (ČNK) (2b) Váleční zpravodajové se vystavují nebezpečí manipulace a navíc riziku zranění či smrti. V určitých kontextech však lze i tuto složenou předložku chápat ve významu přípustkovém a lze ji převést na souvětí s přípustkovou spojkou: (3a) V Británii je dnes nehledě na krizi uloženo v bankách více než bilion liber. (ČNK) (3b) V Británii je dnes, ačkoli je krize, uloženo v bankách více než bilion liber. (4a) Na pražské památky vyrazili nehledě na nepřízeň počasí. (ČNK) (4b) Na pražské památky vyrazili, ačkoli počasí bylo nepříznivé. (4a) Nehledě na problémy s hygienou a úřady se hotelu dařilo. (ČNK) (4b) Ačkoli měl problémy s hygienou a úřady, hotelu se dařilo. B. Předložka přes Je v souladu se svým lexikálním významem běžnou přípustkovou předložkou (vše ČNK): (1) Přes krásu města pražským hotelům překvapivě chybí standardní zařízení. Srov. dále: Přes absenci několika zraněných a omluvených hráčů jsme nesehráli špatný zápas. Přes existenci profesionálního sboru se role dobrovolných hasičů vůbec nezmenšila. Přes kontroverznost postavy doktora Háchy najdete na jeho rodném domě v Trhových Svinech pamětní desku. Přes nervozitu předvedl kvalitní sestavu a zajistil si první místo. Přes rozmanitost dalšího využití je sběr nápojových kartonů zatím stále na začátku. (Deníky Bohemia, 2012) Přes výhrady puristů se slovo vliv v češtině prosadilo a dnes nikdo o jeho správnosti a potřebnosti nepochybuje. Bezprostředně po této předložce jsou v přípustkovém významu doložena např. tato substantiva (abecedně, od pěti dokladů): přes absenci, existenci, kontroverznost, krásu, kritiku, mládí, námitky, náročnost, nářky, nervozitu, nesouhlas, neúspěch, odpor, oslabení, porážku, problémy, prohru, protesty, rozmanitost, různost, snahu, spory, stížnosti, upozornění, úsilí, úspěch, varování, vážnost, výhrady, výhru, zlepšení, zpoždění, zrušení, ztrátu. Častá je přípustková předložka přes ve spojení: (a) se zájmennými kvantifikátory všechen a veškerý: (2) Přes všechnu bolest jsou snad tito lidé dnes šťastní. (ČNK) Srov. dále: Přes všechen věhlas zůstal profesor Holý skromným člověkem, který kladl důraz na poctivou práci vědce. Přes všechny komplikace s pěstováním vinné révy vinohradníků v kraji přibývá. Přes veškeré úspěchy v rozvoji medicíny zůstává krev dárců nepostradatelnou. (zkráceno) (b) s přivlastňovacími zájmeny: (3) Přes jejich mládí jde o zkušené profesionály. (ČNK) Srov. dále: Přes můj silný odpor k této zelenině byl u nás špenát na stole poměrně často [...] Přes její námitky trval na tom, aby se naučila střílet. Přes jeho radostnou náladu ho deprimovala jedna myšlenka. Přes náš nesouhlas a nesouhlas většiny zemědělské veřejnosti byly agentury pro zemědělství a venkov jako samostatné instituce k 31. 12. 2012 zrušeny a začleněny do organizační struktury SZIF. Přes svou velikost mají klidnou povahu a vyznačují se vysokou spolehlivostí. (c) s odkazovacím tento: (4) Přes tyto výhody však není centrální rozvod tepla jedinou možností. Srov. dále: Přes tento střízlivý úsudek odborníků se Mluvící Mlok stal senzací londýnského zoo. (K. Čapek, Válka s mloky) Přes tuto rozmanitost jsou atomy v molekulách spojeny pouze dvěma hlavními typy vazeb, totiž iontovou a kovalentní. (zkráceno) Přes toto zjištění je finská vláda připravena sestavit smíšenou komisi pro vyšetření případu. Předložky přes se ve spojení se substantivem jako výraz podmínění užívá např. v následujících syntagmatech: Přes všechnu snahu, chválu, hrůzu, skepsi; všechny problémy, výhrady, potíže, obtíže, nedostatky, překážky, peripetie, komplikace, úspěchy, snahy, výtky, útrapy, nevýhody; všechna úskalí, opatření, varování, pozitiva, omezení, očekávání; veškerou snahu, pomoc, osvětu; veškeré úsilí; překážky, výzvy, úspěchy; veškerá rizika, negativa; mé protesty; naši snahu, velikost; naše varování; svůj věhlas, stav; svou velikost, výšku, rozsáhlost, popularitu, odlehlost; svoje mládí; své stáří, bohatství, rozměry; svá omezení; její odpor, protesty, snahu; jejich snahu, mládí; tento handicap, neúspěch, úspěch, trend, růst; tuto nevýhodu, kritiku, rozmanitost; toto varování, úsilí, opatření; tyto problémy, výhrady, úspěchy, komplikace, obtíže, argumenty, výhody; tato omezení, opatření, negativa, varování. C. Předložka při V přípustkovém významu bývá obvykle doprovázena zájmenem všechen (jež má ve tvaru feminina podobu vší - např. při vší prostotě -, ve tvaru maskulina podobu všem - např. při všem svém smutku) nebo veškerý v příslušném tvaru. Přípustkové substantivum bývá navíc spojováno s posesivním zájmenem svůj (při vší své píli). Nejčastěji po předložce při užité v přípustkovém významu následuje femininní tvar vší; přípustkový výraz při vší lze zaměnit výrazem přes veškerou: (1a) Při vší angažovanosti je stále veselou a uměnímilovnou bytostí. (ČNK) (1b) Přes veškerou angažovanost je stále veselou a uměnímilovnou bytostí. (ČNK) (2a) Při vší své genialitě nebyl Newton schopen dát ekonomii jedinou novou myšlenku. (ČNK) (2b) Přes veškerou svou genialitu nebyl Newton schopen dát ekonomii jedinou novou myšlenku. Srov. dále: Při vší píli nemůže nečeský pěvec dosáhnout takového jazykového citu, aby například chápal rozdíly mezi krátkými a dlouhými slabikami. Avšak Ján Čarnogurský při vší své tvrdosti nikdy neztratil image člověka, který se chce dohodnout bez laťkových fíglů a jiných podrazů, přes všechny jeho výroky o slovenské hvězdičce a samostatnosti do deseti let. Při všem svém spontánním komediantství se zpěvák neuchyloval k lacinému roztleskávání publika a podobným pokleslým fíglům - vlastně to ani nepotřeboval. Při veškeré své něžnosti měla jeho přítelkyně prudkou povahu a Einstein ji dokonce shledával podivně nostalgickou. Frekvenčně všechna ostatní substantiva vysoce přesahuje spojení při vší úctě. K ostatním substantivům stojícím bezprostředně po spojení Při vší na začátku věty patří (abecedně, od 3 dokladů): Při vší angažovanosti, bídě, dokonalosti, dramatičnosti, důslednosti, důvěře, hrůze, chvále, komplikovanosti, korektnosti, kritice, kritičnosti, lásce, lehkosti, mizérii, nedůvěře, nenávisti, neúctě, nostalgii, obezřetnosti, odlišnosti, opatrnosti, ostudě, otevřenosti, péči, pestrosti, pietě, pokoře, pozornosti, práci, přísností, radosti, rozdílnosti, rozmanitosti, různorodosti, různosti, skepsi, skromnosti, slávě, složitosti, smůle, snaze, toleranci, tragédii, tragice, tragičnosti, tvrdosti, vážnosti, víře, vytíženosti, zábavnosti, závažnosti. Tvar plurálový a zejména tvar maskulinní a neuterní má mnohem méně výskytů; např.: Při všech hrůzách, nedostatcích, nejasnostech, obavách, odlišnostech, pochybnostech, potížích, překážkách, rizicích, snahách, sympatiích, úspěších, výhradách. Při všem cynismu, nadšení, neštěstí, obdivu, pochopení, respektu, smutku, štěstí. (3) Při všech nedostatcích a chybách byl Klaus devadesátých let velkým politikem. (zkráceno) Srov. dále: Při všech úspěších moderní medicíny je nemocný ohrožen například nemocniční infekcí, chybami personálu, možností selhání přístrojů atd. Sociální sítě při všech rizicích nejsou a priori hrozbou. 9.3.2.6 Cirkumstanty ostatní Je zřejmé, že nelze podat vyčerpávající seznam jednotlivých významových typů cirkumstantů. Významy, které cirkumstanty vyjadřují, jsou pestré a rozmanité, stejně jako okolní svět, který popisují. V předcházejících oddílech bylo analyzováno pět základních skupin cirkumstantů, kterými se vyjadřují prostorové, časové, způsobové a kauzální okolnosti dějů. V jazyce však nacházíme nemalý počet dalších cirkumstantů, jejichž význam není zcela jednoznačný a/nebo které se do tradičních typů řadí obtížně. V této kapitole stručně poukazujeme na některé další druhy cirkumstantů, které se ukazují jako dobře vymezitelné, pokud jde o definici významu a stanovení repertoáru formálních prostředků. I. Cirkumstant doprovodu Cirkumstant doprovodu je takové určení, které vyjadřuje doprovod, společenství, tj.: (a) entitu (předmět nebo osobu), která doprovází jiný předmět nebo osobu (zpravidla v pozici podmětu nebo předmětu): žije s rodiči (věty (1) a (2), (5) až (9)); (b) vyloučení z tohoto společenství: žije bez manžela (věty (3) a (4)). Cirkumstant doprovodu se vyjadřuje se primárními předložkami s+7 a bez+2 (věty (1) až (4)), a dále sekundárními předložkami spolu s+7, zároveň s+7, ve spojení s+7, ve spolupráci s+7 (věty (5) a (8)). Význam společenství nese také předložka včetně+2 (věta (9)). (1) Jak je to krásné, být dojat s celým světem nad dětmi běžícími po trávníku! (2) Děti a několik žen tábořilo s vozy a koňmi před kroměřížským nádražím. (3) Když jsi zůstal bez nohy, proč jsi potřeboval čtyřnohého a ne dvounohého přítele? (4) Všeobecně se k pacientům dostávají bez českého návodu i další léky, (5) Lékař zároveň s lékem předepíše, jak ho užívat, (6) Zemědělské družstvo mu majetek předalo a on spolu se svou manželkou začal hospodařit. (7) Kupuje akcie ve spojení s opcemi, aby zlepšil výnosy a zabránil poklesům. (8) Organizačně akci připravují čeští sochaři ve spolupráci s milevským muzeem. (9) Umožní jim nadýchat se pralesa včetně 35stupňového vedra a 90procentní vlhkosti. II. Cirkumstant zdroje informace Cirkumstant zdroje informace uvádí osobu (její názor, zkušenost), instituci, dokument, médium jakožto zdroj sdělované informace. Vyjádřený zdroj se nemusí vztahovat jen k informaci vyjádřené predikátem (věty (1) až (3)), ale též k informaci, ke které odkazuje předmět slovesa mluvení (tj. k tomu, co bylo sděleno; věta (4)). Cirkumstant zdroje informace se vyjadřuje předložkou podle+2 (případně dle+2 – věty (1) až (3)) a sekundární předložkou na základě+2 (věta (4)). (1) Kousnutí klíštětem je podle informací zdravotníků letos zvláště nebezpečné. (2) Řada klientů podle banky tvrdila, že se domnívala, že jde o legální možnost půjčky. (3) Dle mého soudu univerzity nepatří pod ministerstvo školství. (4) Na základě informací z olomouckého arcibiskupství to včera sdělil náměstek primátora. III. Cirkumstant výjimky Cirkumstant výjimky je takové určení, které vyjadřuje: (a) výjimku z platnosti děje/stavu vyjádřeného řídícím predikátem: kromě tebe přijdou všichni = jen ty nepřijdeš (věty (1), (3), (6) až (8)); (b) pro koho/co děj/stav vyjádřený řídícím slovesem také výjimečně platí (kromě tebe přijde i on = přijdeš ty, ale i on), tj. význam „výjimečného slučování“ (věty (2), (4), (5)). K rozdílu mezi významem „výjimky“ a „výjimečného slučování“ viz Panevová a kol. (2014, s. 158n), Mikulová (2011, s. 85n.), Kloudová (2021). Cirkumstant se vyjadřuje předložkami kromě+2, mimo+4, vedle+2 (věty (1) až (5)). Jen význam „výjimky“ vyjadřují sekundární předložky s výjimkou+2, vyjma+2, až na+4 (věty (6) až (8)). (1) Kromě advokátů s ním nesmí nikdo hovořit. (2) Kromě němčiny uměla i český a německý těsnopis. (3) „Neposkytneme žádná další vyjádření mimo tiskové prohlášení,“ řekl mluvčí. (4) Spisovatel Jirásek napsal mimo historické romány také řadu divadelních her. (5) Vedle dvou městských zařízení chtěli mít také jedno soukromé. (6) Všechny hlavní tahy vyjma mezistátní dálnice byly do včerejší 13. hodiny zprovozněny. (7) Během lodní katastrofy jsem ztratil s výjimkou chlebníku všechen svůj skromný majetek. (8) Upřímně si myslím, že veřejnost není zlá, až na některé jedince, kteří si tím sami řeší určité problémy. Význam „výjimky“ se vyjadřuje také vedlejší větou (viz odd. VI, kap. 2.2.8.1) a konstrukcí se spojkou než (typicky nezbývá než + infinitiv, ale i jinak – věty (9) a (10)). (9) Nezbývá, než si dát práci a vyhledat z bank tu nejlepší a nejlevnější. (10) Neměli vůbec nic, než to, co měli na sobě. IV. Cirkumstant výsledku děje Cirkumstant výsledku děje je takové určení, které vyjadřuje výsledek nebo účinek děje, tj. vlastnost (nebo stav), které může být (je/bylo) dosaženo působením řídícího děje. Na rozdíl od cirkumstantu způsobu, který popisuje vnitřní charakteristiku řídícího děje a vztahuje se tak k průběhu popisovaného děje, případně k jeho nositeli (pomalu dokončil práci = dokončování práce bylo pomalé), cirkumstant výsledku děje popisuje vlastnosti výsledné situace (úspěšně dokončil práci = dokončil práci tak, že byla úspěšná / že to bylo úspěšné). V řadě kontextů je však odlišení cirkumstantu výsledku děje od cirkumstantu způsobu obtížné. Cirkumstant výsledku děje se primárně vyjadřuje závislou klauzí (viz odd. VI, kap. 2.2.7). Může být vyjádřen i adverbiem (odvozeným ze substantiva nebo adjektiva): úspěšně, marně, vítězně, bezvýsledně, nenávratně, neopravitelně (věty (1) až (3)), a též omezeně některými předložkovými i bezpředložkovými pády substantiva (věty (4) až (6)): bezpředložkovým instrumentálem (odnesla to zraněními), s+7 (prodat se ziskem), k+3 (vyřešit něco ke spokojenosti všech), na+4 (natřít něco na modro). (1) Jedna budova je zřejmě neopravitelně poškozena. (2) Loď i s drahocenným nákladem by byla nenávratně ztracena. (3) Hráči zatím marně čekají na lednové výplaty. (4) Se ziskem prodali dům. (5) V převážné většině případů dokáže věc na místě vyřešit k vaší spokojenosti. (6) Maturita dopadla na dvojku. Cirkumstanty popsané v této kapitole (9.3.2.6) tradičně do syntaktických popisů nejsou zařazovány. Nejširší repertoár cirkumstantů najdeme v Mluvnici současné češtiny 2 (Panevová a kol. 2014). V ní navíc vedle cirkumstantů uvedených v této gramatice rozlišují význam kontradikce (zatímco obchodů s obuví přibylo, nejbližší opravna je daleko), dědictví (mít knihu po babičce), substituce (místo něho přišla ona), rozdílu (zvětšit o pět procent), kritéria (hrát podle pravidel). U Šmilauera (1947) a pak i v dalších monografiích (Daneš a kol. 1987, Grepl – Karlík, 1998) najdeme určení původu (kakao pochází z bobulí kakaového stromu) a původce (byl přijat ředitelem), která jsou v této mluvnici považována za komplement (viz odd. III, kap. 9.2). V Mluvnici češtiny III (Daneš a kol. 1987) se vyčleňuje určení průvodního děje / stavu (přišel unaven, sedí po třech), část těchto určení se v této gramatice hodnotí jako doplněk (viz odd. III, kap. 9.4), neshodná určení jsou pak posuzována jako cirkumstanty způsobové. Ve Skladbě češtiny (Grepl – Karlík, 1998) je popsáno určení očekávaných, ale nenastalých okolností, určení zamlžených okolností nebo určení irelevantních okolností, která se všechna vyjadřují závislou klauzí. 9.4 Doplněk Obsah: 9.4.1 Obecná charakteristika 9.4.1.1 Definice 9.4.1.2 Morfologické vlastnosti adjektivního doplňku 9.4.1.3 Syntaktické vlastnosti doplňku 9.4.2 Vyjádření doplňku 9.4.2.1 Doplněk je výraz povahy adjektivní I. Obecná charakteristika a sémantika doplňkového výrazu II. Podmětový doplněk adjektivní A. Doplněk těsný B. Doplněk volný III. Předmětový doplněk adjektivní A. Doplněk k objektu v akuzativu B. Doplněk k pádům neakuzativním 9.4.2.2 Doplněk je výraz povahy substantivní I. Doplněk je vyjádřen předložkovým pádem II. Doplněk je vyjádřen substantivem v nominativu nebo prostém akuzativu 9.4.2.3 Doplněk uvozený spojkou jako I. Spojení ,jako + substantivum nebo číslovka‘ II. Spojení ,jako + adjektivum‘ 9.4.2.4 Jiné vyjádření doplňku 9.4.3 Konkurence doplňkového adjektiva a adverbia 9.4.3.1 Obecná charakteristika 9.4.3.2 Typy determinace 9.4.3.3 Bezkonkurenčnost doplňkového adjektiva 9.4.3.4 Seznam doplňkových adverbií a sloves, k nimž se vztahují Terminologická poznámka: Termín „doplněk“ jako název specifického větného členu, jak je vymezen a charakterizován v této gramatice, je do značné míry záležitostí českého gramatikopisectví. Jako název specifického větného členu zavedl tento termín a jemu odpovídající pojem do české gramatikografie až Jan Gebauer. (Sám termín doplněk je v české gramatikografii starší, označoval však větný člen, jemuž dnes říkáme předmět.) V gramatikách angličtiny, němčiny nebo francouzštiny ani v gramatikách jiných slovanských jazyků se s pojmem odpovídajícím českému pojmu „doplněk“ nepracuje. Odpovídající větný člen se v gramatikách těchto jazyků obvykle pokládá za zvláštní druh přísudkového (predikativního) jména. Termínu „doplněk“ se neužívá ani v MČ a ani ve Skladbě češtiny. Místo něj se zde užívá termínů příslovečné určení komitativní a kopredikát. F. Trávníček (1951, s. 770) se zmiňuje, že vzhledem k jeho funkci se doplněk nazývá někdy slovesný nebo přísudkový přívlastek. V. Šmilauer (1966, s. 335) jako synonymní termín k termínu doplněk užívá atribut verbální. Tento název pokládáme za výstižný, zůstáváme však raději u tradičního názvu jednoslovného. F. Kopečný (1958, s. 244nn) řadí výklady o doplňku ke komplexním vztahům determinačním a doplněk charakterizuje obecně jako „atribut verbonominální“. O. Uličný (1969) pokládá „doplněk“ za „vedlejší větný člen“. Že se termín „doplněk“ jako název specifického větného členu v českém gramatikopisectví prosadil a udržel, je zřejmě zásluha velké autority, jíž Jan Gebauer požíval, a která nikdy nebyla nijak zpochybňována. Domníváme se, že syntaktické a sémantické vlastnosti větného členu, který nazýváme tradičně doplněk, jsou natolik specifické, že si zasluhují pojednat ho jako svérázný větný člen a pojmenovat ho jednoduchým názvem, který je u názvu doplněk k dispozici. Doplněk v definovaném smyslu někdy (viz níže) nelze jednoznačně odlišit od atributu, jindy lze týž větný člen pokládat za doplněk nebo za určení způsobu děje apod. Stejně jako u většiny syntaktických jevů charakterizovaných a vysvětlovaných v této gramatice nám i zde jde méně o „čistotou teorie“ a více o samo jazykové dění, jeho podmínky a možnosti, jak je lze sledovat díky obrovskému množství rozmanitých textů obsažených v ČNK. 9.4.1 Obecná charakteristika 9.4.1.1 Definice Za doplněk pokládáme větný člen, typicky vyjádřený adjektivním tvarem participia (odpočatý, opilý) nebo neparticipiálním adjektivem (živý), který se významově a zčásti i formálně zároveň vztahuje ke dvěma větným členům: - ke slovesnému přísudku věty, resp. k infinitivu závislému na VF; - k podmětu nebo předmětu věty. (Následující číslované dokladové věty v kapitole 9.4.1 kromě vět (6b) a (22b) jsou z ČNK. Jako v celé gramatice jsou z ČNK i všechny ty doklady v blocích, u nichž není uveden autor nebo pokud za jménem autora následuje – ČNK.) (1) V sobotu se vrátil unavený. (M. Vaculíková) doplněk k podmětu (on) (2) Ten nápad ji zastihl naprosto nepřipravenou. doplněk k předmětu (ji) Stejný status mají i anglická, německá a francouzská adjektiva v konstrukcích jako She married young. (Vdávala se mladá.) – Otto kehrte völlig gesund nach Hause zurück. (Otto se vrátil domů zcela zdravý.) – Il a trouvé la maison vide. (Nalezl dům prázdný.) V gramatikách těchto jazyků se však zpravidla hovoří o predikativně užitém adjektivu – srov. poznámka výše. Doplněk označuje vlastnost, resp. stav, ve kterém se nachází skutečnost pojmenovaná řídícím syntaktickým substantivem za děje nebo stavu vyjádřeného řídícím slovesem. Bývá vyjádřen participiem nebo adjektivem, substantivem, zájmenem, číslovkou, infinitivem nebo přechodníkem. Stručněji (a méně přesně) lze definovat doplněk slovy F. Trávníčka (1951, s. 764): „Doplněk vyjadřuje vlastnost, kterou má substantivum za děje, která děj pouze provází […]“ K této definici je třeba poznamenat, že jde nikoli o vlastnost, kterou má substantivum, nýbrž o vlastnost, kterou má skutečnost substantivem pojmenovaná. Jde ovšem o dosti běžný způsob nepřesného vyjadřování, rozšířený i v lingvistice. Pokud jde o pojmy „vlastnost“ a „stav“, užíváme je víceméně v nedefinovaném smyslu, v podstatě vzhledem ke jejich obecnému lexikálnímu významu. Přitom obvykle to, co lze nazvat „vlastností“ lze nazvat i „stavem“ a obráceně. Principiálně jiné stanovisko zaujímá J. Kačala (1971), který důsledně mezi „vlastností“ a „stavem“ rozlišuje. Za doplněk pokládáme i nominální skupiny, které mají dvojí vztah – k ději i k jeho subjektu či objektu – pouze významově, nikoli též formálně (tento vztah není vyjádřen shodou): (3) S rukama na bocích se dívala na Temple a z očí jí šlehal studený oheň. (překlad: W. Faulkner) Podstatná pro toto hodnocení je ta okolnost, že taková nominální skupina (zde s rukama na bocích) určuje, v jakém stavu se nachází subjekt za děje vyjádřeného přísudkem věty (dívala se). Objektivně ovšem takový doplněk nelze odlišit od určení okolnosti (způsobu) děje. 9.4.1.2 Morfologické vlastnosti adjektivního doplňku Tvar participia mívá obvykle podobu s dlouhou koncovkou, může mít ale i vypjatě spisovnou podobu s krátkým tvarem participia. Pokud se doplněk vztahuje k podmětu věty, užívá se dlouhých i krátkých tvarů participia; krátký tvar je knižní: (4a) Budu chodit zahalená a žít pro ideu. (4b) Dita Saxová vykročila zahalena jako César. (A. Lustig) (5a) Ohromená tou odpovědí se posadila ke kuchyňskému stolu a upřeně sledovala jeho oči, které k ní konečně pozvedl. (5b) Ohromeni zjistili, že se nacházejí v opuštěné továrně na čokoládu. Pokud se doplněk vztahuje k objektu věty a tím je femininum, užívá se rovněž tvarů dlouhých i krátkých: (6a) Já jsem přece nestvořil ženu zahalenou od hlavy až k patě! (6b) Byl zvyklý vidět svou ženu zahalenu od hlavy až k patě. (překlad: M. Waltari, zkráceno) Srov. dále: "A jsi už ženat?" "Vdovec," odpověděl Marek a vyskočil vzrušen. (K. Čapek – ČNK) Pokaždé znehybněl, zaskočen její absolutní důvěrou. (překlad: O. Tokarczuk – ČNK)) Utrmáceni po dlouhé cestě jsme s kufry mířili k východu letištní haly. (K. Gott, Má cesta za štěstím.) Nakonec, vyčerpána emocemi, ulehla na postel a začala dřímat. Je-li v pozici objektu děje maskulinum, krátký tvar trpného participia se neužívá a místo něj se užívá adjektivního tvaru dlouhého: (7a) Zastihl jsem ho unaveného, ale šťastného po prvním koncertu s ČF v Rudolfinu. (7b) *Zastihl jsem ho unavena, ale šťastného/šťastna po prvním koncertu s ČF v Rudolfinu. 9.4.1.2 Syntaktické vlastnosti doplňku I. Vztah k podmětu nebo předmětu věty A. Doplněk podmětový Doplněk vztahující se k podmětu (lexikálně vyjádřenému – věty (7) a(10) či nevyjádřenému – věty (8) a (9)) nazýváme doplněk podmětový; častý je zejména u přísudkových sloves vrátit/vracet se, odejít/odcházet a jiných sloves pohybu; vyskytuje se ale i u řady jiných sloves, např. dívat se, hledět, zírat aj. : (8) Z pobytu na farmách se lidé vracejí duševně odpočatí. (9) Můžeme spadnout, ale za rok se vrátit dvakrát tak silní. (10) Potřebujeme chodit do práce odpočatí. (11) Jasuko na něj zírala celá vyděšená. Ve větách (8) a (11) se doplňky odpočatí a vyděšená vztahují jednak k přísudkům vracejí se a zírala, jednak k podmětům lidé a Jasuko; vztah k podmětu lidé a Jasuko je formálně vyjádřen shodou v čísle, rodě i pádě. Ve větách (9) a (10) se doplňky silní a odpočatí vztahují k lexikálně nevyjádřenému podmětu my a k infinitivům vrátit se a chodit. Vztah k podmětům je rovněž formálně vyjádřen shodou. Doplňkové adjektivum může být i v komparativu: (12) Budu dřít a pokusím se vrátit ještě silnější. Pokud je adjektivum součástí složeného přísudku (k němu viz podrobně oddíl III, kap. 2.3), za doplněk ho nepokládáme: (13) Lékaři díky tomu budou odpočatí. Pokud je adjektivum v postpozici, tj. za určovaným substantivem, a přísudkem je sloveso plnovýznamové (tj. nikoli sponové), lze odlišit tento atribut od doplňku jen vzhledem k sémantice věty: (14) Nejlepší sex mívají lidé spokojení, šťastní a odpočatí. Větu (14) pochopíme nejspíš tak, že se v ní mluví pouze o tom, jací lidé mívají nejlepší sex; nominální skupina spokojení, šťastní a odpočatí je tu tedy atributem, nikoli doplňkem. Speciálním případem je adjektivní doplněk vztahující se kromě podmětu k predikativnímu adjektivu: (15) Zdi jsou nejhezčí bílé. Srov. dále: Mléko je nejchutnější čerstvé. Po škole jsem pět let pracovala pro restaurátorskou firmu a já při tom zjistila, že fresky jsou někdy hezčí neopravené. B. Doplněk předmětový Doplněk vztahující se k předmětu věty nazýváme doplněk předmětový. S předmětovým komplementem se doplněk shoduje v pádě; nejčastěji jde o akuzativ: (16) Nápadník přišel a našel lavičku prázdnou. (překlad: B. MacDonaldová) (17) Nenechávej ji samotnou. (J. Zábrana) (18) Přivezli vás svázaného. (překlad: M. A. Bulgakov) II. Pozice doplňku ve větě Doplněk stává typicky na konci věty (viz věty (1), (2), (8) až (12) a (16) až (18) výše). Může však stát i v jiných pozicí cích, uprostřed nebo na začátku věty: (19) Probouzí se zkřehlý zimou dávno před svítáním. (20) Unavená se ukládám ke spánku a myslím na všechny své klienty. III. Doplněk těsný a volný Pokud doplněk při tvorbě věty (spontánně) pojímáme jako větný člen, který má zásadní podíl na jejím významu, neoddělíme ho od zbytku věty čárkou – tak je tomu např. ve větách (19) a (20) výše; takový doplněk označujeme jako těsný. Naproti tomu doplněk volný je jen jakýmsi dodatkovým poukazem na vlastnost či okolnost, která není pro význam věty rozhodujíc: (21) Vracíte se pomalu domů, zkřehlí zimou, do násilím otevřeného a vykradeného bytu. (22) Dýchalo se volněji a hlasy pod lipami zněly tlumeně, ztišené podvečerem. (překlad: A. M. Bulgakov) Protiklad volnosti a těsnosti doplňku, manifestující se ve větné interpunkci, je vždy subjektivní a přítomnost či absenci interpunkčních čárek nelze vynucovat žádným pravidlem. I ve větě (19) by bylo možno doplněk pojmout jako volný a oddělit ho čárkami: (19a) Probouzí se zkřehlý zimou dávno před svítáním. (ČNK) (19b) Probouzí se, zkřehlý zimou, dávno před svítáním. (Srov. obdobu přívlastku restriktivního a nerestriktivního – viz oddíl III., kap. 10) IV. Významová konkurence doplňku a atributu Doplněk stojící na začátku věty, zejména pokud je rozvitý či několikanásobný, po němž bezprostředně následuje podmět, významově konkuruje atributu v téže pozici: (23a) Odstrkovaná a naštvaná, Maggie prahne po tom, aby jí někdo konečně věřil. (ČNK) (23b) Odstrkovaná a naštvaná Maggie prahne po tom, aby jí někdo konečně věřil. V písmu se doplněk od atributu v těchto případech odlišuje jen přítomností či absencí čárky, v mluvené řečí pak přítomností či absencí pauzy před podmětem. Je zde však zřetelný významový rozdíl: adjektivní skupina odstrkovaná a naštvaná se ve větě (22a) vtahuje také či dokonce převážně k přísudkovému ději prahne a zároveň je tu implikován příčinný vztah mezi „odstrkovaností“ a „prahnutím“; jde tu tedy o vztah sémanticky komplexní. Naproti tomu ve větě (22b) jde o jednoduchý vztah atributivní. Zejména při překládání (především z angličtiny) se však od tohoto významového rozdílu mnohdy odhlíží a běžné anglické doplňky typu (22a) se do češtiny obvykle překládají jiným způsobem, např. atributem, jak je tomu ve větě (22b). 9.4.2 Vyjádření doplňku 9.4.2.1 Doplněk je výraz povahy adjektivní I. Obecná charakteristika a sémantika doplňkového výrazu Nejčastěji jde o dlouhý tvar trpného participia (unavený), méně často o neslovesné adjektivum (veselý): (Následující číslované dokladové věty v kapitole 9.4.2 kromě vět (17b, c), (50b) a (51b) jsou z ČNK.) (1) Dny nepřítomnosti v práci si musíme nadělat, a proto odjíždíme unavení. (2) Druhá noc proběhla stejně špatně jako ta první a svítání ji zastihlo unavenou. (3) „Ve fitnesscentru je super prostředí, takže tam chodím ráda. Cvičení mě nabíjí. Když nemám zrovna nejlepší náladu, tak odtamtud odcházím veselá. Tyto doplňky obvykle označují tělesný nebo duševní stav entity vyjádřené podmětem nebo předmětem věty. Obvyklými doplňkovými participii označujícími duševní stav např. jsou: dojatý, natěšený, ohromený, otrávený, podrážděný, polekaný, překvapený, rozčilený, rozhněvaný, rozhořčený, rozveselený, ustrašený, užaslý, vyděšený, vylekaný, vzrušený, zahanbený, zklamaný, zmatený, znechucený. Obvyklými doplňkovými participii označujícími tělesný stav jsou např.: nachlazený, prochladlý, promočený, promrzlý, udýchaný, unavený, upocený, vyčerpaný, vysílený, zesláblý, zmožený, zpocený, zraněný. Obvyklými neparticipiálními adjektivy označujícími duševní nebo tělesný stav jsou např.: bezradný, bosý, hladový, holý, horký, klidný, mrtvý, nahý, nedočkavý, nemocný, prázdný, silný, slepý, smutný, spokojený, střízlivý, syrový, sytý, šílený, šťastný, vážný, veselý, zdravý, zlý, zvědavý, živý. II. Podmětový doplněk adjektivní A. Doplněk těsný 1. Pozice těsného doplňku Tento typ podmětového doplňku může stát na konci, uprostřed nebo na začátku věty: (4) Houslista Jaroslav Svěcený odcházel dojatý. (5) Byl jsem šťastný jako člověk, který odchází dojatý z překrásného setkání. (6) Dojatá a roztřesená vstupovala včera legendární tenistka Martina Navrátilová na kurty pražské Štvanice. Další doklady podle pozice: na konci věty (abecedně podle doplňkového adjektiva): A ona by byla tak nervózní, že by si ani neobjednala jídlo a šla by spát hladová. Úroda byla sklizena a pole ležela holá. (překlad: I. B. Singer – ČNK). Do dalších závodů jsem mohl jít klidnější. Nic ženské tak nenamíchne, jako když mají chodit nahé. (překlad: J. P. Sartre – ČNK) Odcházím z kina zcela otrávená. Vydala se na obhlídku dvora a vrátila se polekaná. Kamióny ale ve skutečnosti přes hranice jezdily prázdné. Také včera si nebe hrálo na hřejivou mariňáckou slečnu od houpaček, ale domů jsem se v 6 hodin došoural prochladlý. (J. Kolář – ČNK) Když se po slavnostní ceremonii triumfálně projížděl po bulváru Champs-Elysées v otevřeném automobilu na hybridní pohon, začalo pršet. K Vítěznému oblouku tak dorazil promočený. Téměř každý víkend vyrážím s manželem do přírody a pokaždé se vracím rozhořčená. Nuže, strávíš-li prázdniny tak daleko ode mne, hleď, ať ozdravíš, ať se vrátíš silná a veselá.(K. Čapek – ČNK) Člověk, který se narodil slepý, může porozumět Pythagorově větě, může si představit trojúhelník a pochopit pojem přepona, ale neexistuje pojem ani způsob, jak za pomoci definicí vysvětlit slepci, co je barva. Protože nebylo co pít, odešla střízlivá. Naše potraviny jsou závadné, už po léta například nedostanete v žádné restauraci tatarský biftek, protože naše hovězí maso se nesmí jíst syrové. (V. Havel, 1992 – ČNK) Ne náhodou zní další přikázání Desatera: "Nakupujte sytí." Soupeři už na Letnou nejezdí tak ustrašení. […] Aglaja se na něj dívala celá užaslá. (překlad: A. P. Čechov – ČNK) Baron se z bratislavského výletu vrátil vážnější. Do minulého týdne na protest proti osmiletému trestu držela novinářka ve vězení čtrnáct dní hladovku a u odvolacího soudu se objevila zesláblá. Vždyť žádné dítě se nerodí zlé. Nakonec se vplížil zpátky na své provizorní lůžko a ležel tam zmatený a podrážděný. Jágra to štvalo. Na střídačku odjížděl znechucený. Taková příprava zabere den nebo dva, všechno je třeba naložit do velkého auta, vyložit, postavit stan, na akci už tak vlastně přijíždíte zmožení. na začátku věty: (abecedně podle doplňkového adjektiva): Celá nedočkavá jsem mu volala hned druhý den po afterparty Polekaná jsem na něj ani nepohlédla a utíkala jsem domů. Rozhněván pak odmítl tiskovou konferenci, a tak platil pokutu. Rozveselená svou odvahou vyrazí lehkým krokem do středu velké síně. Silnější a odhodlanější nastoupí česká fotbalová reprezentace do 21 let k pokračování kvalifikace o ME 2017 v Polsku. Ustrašení a unavení jsme zalezli do spacáků a při poslechu pohádky na dobrou noc jsme pomalu usnuli. Zahanbeni vzorným pořádkem města nad Temží jsme doma trochu poklízeli. Razantně přibouchl dveře vozu a zamračený odcházel k rotě. (J. Švejda – ČNK) Znechucená výsledkem svých úvah jsem konečně usnula na plastikovém pytlíku a probudila se na kost prokřehlá, rozlámaná, skrz naskrz provlhlá a jektající zuby. Zpocený a udýchaný se posadil. Zvědavá na hru vstala a přesunula se, co nejblíže si troufala. Živá a zdravá se ohlásila pohřešovaná Taťána F. (31) z Rychvaldu. 2. Těsný doplněk rozvitý Některá doplňková participia či adjektiva se často spojují s adjektivem celý: (7) Odešel jsem celý ohromený. (8) Celý natěšený jsem přidal do kroku. (9) Přitom stačilo moje kývnutí a Alžběta by celá šťastná na všechno zapomněla a žila se mnou dál jako předtím. (Z. Frýbová) Srov. dále: Celá užaslá ho pozorovala a rozebírala jeho pohyby. Některá doplňková participia či adjektiva jsou rozvitá (determinovaná) postponovaným výrazem: (10) Šílená radostí jsem se prudce rozeběhla. (11) Spokojena se svým vzhledem si pospíšila ke dveřím srubu. Tento doplněk může být i několikanásobný; srov.: Shrbená nad záhony věnovala se raději svým růžím než jí, skloněná nad sporákem připravovala večeři, sehnutá nad parketami cídila spáry […] (K. Tučková, Bílá voda) B. Doplněk volný 1. Obecná charakteristika a pozice doplňku Vést objektivní hranici mezi těsností a volností doplňku adjektivního typu bez ohledu na pravopis nelze; proto principiálně pokládáme za volný takový doplněk, který je v psaném textu oddělen čárkou, jíž by v mluvené řeči odpovídala zřetelná pauza mezi doplňkem a zbytkem věty. Volný doplněk stejně jako doplněk těsný může stát na konci nebo na začátku věty; doplňkové participium bývá zpravidla rozvité. Tento typ doplňku obvykle reprezentuje vysoký, knižní styl: (12) Ina zůstala stát, opřena o poličku. (J. Dietl) (13) Objala ho, dojatá jeho laskavostí. (14) Zaléván příjemným teplem, otevře skříň a vyjme tmavomodrý kabát. (L. Fuks) Funkční však může být i volný doplněk nerozvitý: (15) Udiven, šel jsem s ním. (překlad: M. Waltari) Srov. dále: Volný doplněk v postpozici: Evie na ni hleděla se soucitem, dojatá i fascinovaná jejím mlčením. Nejlépe si ji vychutnáte, když se vydáte na pěší túru po stezce Long Trail, nebo se vypravíte na lodi po jezeře Lake Champlain a neslyšně budete klouzat po vodní hladině, obklopeni pohádkovou přírodou. Musí být potichu, protože z Kalifornie přiletěli Akičini rodiče a spí ve vedlejším pokoji, odděleni jen slabou zdí. (J. Katalpa) Mžikal očima, oslepen baterkou. (J. Škvorecký – ČNK) Zvedla oči, překvapena sama sebou. (překlad: R. Bradbury) Ganin si začal nalévat vodu, sledován zraky všech přítomných. (překlad: V. Nabokov – ČNK) Skákali na stupátka našeho vlaku a odpadávali, sráženi údery pažeb. (překlad: I. Babel – ČNK) "Vezmu si tě, Božka!" pravil jsem vášnivě, svírán nesnesitelnou žárlivostí. (J. Zábrana – ČNK) Volný doplněk v antepozici: Inspirován skutečnými událostmi, film vypráví o hrdinství kapitána Alexeje Vostrikova, který je, v době vrcholící studené války, povolán převzít velení jaderné ponorky. Natažen zemdleně na gauči, přihlížel jsem s pohnutím, jak nebojácně krájí chléb opřený o ňadra […] (P. Kohout – ČNK) Rozechvěni možností fantastického obchodu, bloumali návštěvníci galerií. (překlad: F. Dürrenmatt – ČNK) Silná v hymnických skladbách i baladách, Langerová si na albu zachovala zdravě rockerský styl, který rozpaluje tváře do červena. Spokojena sama se sebou, Brigita nasedla do auta a jela si koupit k Fauchonovi láhev vína. (M. Kundera – ČNK) Zpocený, ochablý malátnou rozkoší, kráčeje pomalými pohyby náměsíčníka, povolaného zpět k zmuchlanému, ještě teplému polštáři, si Franz šel znovu lehnout, aniž si všiml, jak vešel do domu a jak se dostal do svého pokoje. Volný rozvitý adjektivní, resp. participiální doplněk v antepozici i v postpozici se užívá také v němčině. Srov. věty s tímto doplňkem u Friedricha Dürrenmatta: Tief in Gedanken versunken, aß er gegen seine Gewohnheit nicht in der Schmiedstube […] zu Mittag […] – Pohroužen v myšlenkách, neobědval jako obvykle ve Schmiedstube […]. Sie schlief unter Brücken, zwischen Vaganten und in leeren Fässern, scheu und mißtrauisch wie ein Tier. – Spávala pod mosty, mezi tuláky a v prázdných sudech, plachá a nedůvěřivá jako zvíře. V angličtině je tento typ doplňku patrně obvyklejší než v češtině. Srov.: Suddenly anxious, Tengo looked around him (Doslova: Náhle zneklidněn, Tengo se rozhlédl kolem sebe. Ve vydaném českém překladu se píše: Tengo se najednou v obavách rozhlédl kolem sebe. – výraz „v obavách“ můžeme, ale nemusíme hodnotit jako doplněk.) Wise and intelligent, he also had depth no one else could access. (Doslova: Moudrý a inteligentní, měl v sobě též hlubiny, do nichž neměl nikdo přístup. Ve vydaném českém překladu je věta bez doplňku: Byl inteligentní a přemýšlivý, měl ale v sobě i něco neuchopitelného.) Pokud je přísudkové sloveso ve tvaru 1. osoby minulého času, následuje pomocné sloveso až po l-ovém tvaru slovesa plnovýznamového: (16) Odevzdán tomuto zvučícímu proudu, snil jsem o svatbě a těšil se na ni. (M. Kundera) Slovosled typu ,jsem + l-ový tvar‘ (věta (17a)) je neobvyklý a méně vhodný: (17a) Natěšená na hezký kulturní zážitek, jsem spěchala k zámku. (ČNK, méně vhodné) (17b) Natěšená na hezký kulturní zážitek, spěchala jsem k zámku. (obvyklé) Slovosled typu (17a) je náležitý u doplňku těsného, před nímž nepíšeme čárku: (17c) Natěšená na hezký kulturní zážitek jsem spěchala k zámku. Anteponovaným adjektivním doplňkem bývají i koordináty: (18) Vysoká a atraktivní, působila dojmem univerzitní studentky. Srov. dále: Černý a mohutný, obklopen temnými stromy, tyčil se tu k večernímu nebi. Sešlý a neobratný, stržil v každém boji posměch, ale přesto se pevně držel v armádě, protože měl v Petrohradě mimořádně vysokou přímluvu. 2. Povaha sémantické volnosti doplňku Vztah mezi vlastností (stavem) subjektu (např. vtipná a společenská) a přísudkovým dějem (např. milovala) je u některých anteponovaných doplňků značně volný: (19) Vtipná a společenská, milovala sex a muži milovali ji. Závislostní vztah mezi dějem „milovala“ a vlastností „vtipná a společenská“ tu není bezprostřední; proto ani syntagma „milovala vtipná a společenská“ nevystihuje podstatu vztahu, který je tu spíše volně připojenou okolností. Srov. dále: Vnadná a fotogenická, plenila hudební a mediální trh jako druhdy korzáři přístavy. Pracovitý a pilný, snažil se co nejlépe plnit úkoly, dané stranou a vládou a potažmo odbory. V minulém století byla kaple v hrozném stavu. Odraná a zpustošená, byla útočištěm chudiny; a nebyli to jenom lidé ubozí, kteří zde nalezli přístřeší. Skromná a nenápadná, je pravým opakem sportovní primadony, soupeřky ničí krásnou hrou a hlavně – nevříská přitom tak jako většina jejích kolegyň, které atakují hladinu decibelů motorové pily. Tomuto typu anteponovaného volného doplňku se někdy říká „francouzský doplněk“ (Bečka, 1935). Bečka uvádí, že „francouzský doplněk se objevuje u nás nejčastěji ve slohu literárních kritiků a od nich přechází občas i do jazyka krásné prózy.“ Naproti tomu u jiných volných anteponovaných doplňků je jejich vazba na děj významově přímá: (20) Rozechvěni možností fantastického obchodu, bloumali návštěvníci galerií. Syntagma „bloumali rozechvění“ je významově dostatečně soudržné a sevřené. 3. Volný doplněk interponovaný Volný doplněk může být vložen mezi dvě souřadně spojené věty. Jde o poměrně málo frekventovaný prostředek charakteristický pro knižní styl: (21) Vyskočila, plná sil, a pomohla vlít mrtvému víno do úst. (překlad: A. Bulgakov) Srov. dále: Celia mlčky stála, proniknutá soucitem, a uvažovala, co má odpovědět. (překlad: A. Hailey – ČNK) Potom se obrátil, zdrcený hořem, a vykročil vstříc ženám , které k němu běžely. (překlad: Č. Ajtmatov – ČNK) Vstala, zdřevěnělá žalem, a zahleděla se do příkopu. III. Předmětový doplněk adjektivní A. Obecná charakteristika Doplněk adjektivní povahy k objektu věty je nejčastěji doplňkem objektu v akuzativu; tím může být osobní zájmeno (ji, ho, je) nebo substantivum. Stává často na konci věty: (22) Rád bych ji viděl šťastnou. (23) Dříve si osmdesát procent zákazníků odnášelo kapra živého. Srov. dále (abecedně podle doplňku): […] ale jakýkoli neočekávaný útok nebo náhlá změna taktiky jejího soupeře ji zastihovaly bezradnou. Jediným zábleskem pohledu ji zachytil celou. (překlad: J. Steinbeck – ČNK) Nevěděl, jak té knize rozumět, a tak ji vrátil nečtenou. (překlad: J. London, Martin Eden – ČNK) Měla bych opravdu hrozný pocit, kdybych vás nechala odejít hladového. Nezbývá nám teď nic jiného, než to sníst horké. Policisté ho nalezli mrtvého. Nikdy jsem ho neviděla naštvaného. Musel jsem ho rentgenovat oblečeného. Můj učitel byl ale skoro pořád opilý. Ale jinak to byl fajn chlap. Jen si ho nepamatuju střízlivého. Už pět let jsem ji neviděla střízlivou. Firmy pizzy dovážejí většinou v termoobalech, takže ji dostanete teplou. Hotovou tortillu zabalíme do alobalu, abychom ji udrželi teplou. V roce 1993 Spartu koupil. A ačkoli jí sliboval přínos stovek milionů, nakonec ji prodal zadluženou. Podle Jana Hlaváčka, ředitele Kriminalistického ústavu Praha, je důležitou okolností i fakt, že podpažní pouzdra jsou nevyhovující a neumožňují nosit zbraň zajištěnou. Zajímal jsem se jen o svého koně, abych ho správně odjezdil a domů ho dovedl zdravého. Na otázku, zda chtějí Američané Saddáma zadržet raději živého, nebo ho zabít, Odierno jednoznačně odpověděl, že vojáci budou usilovat o to, aby ho dopadli živého. Za předmětový doplněk pokládáme i věty, v nichž se adjektivní doplněk vztahuje k akuzativu zájmena či substantiva, které je závislé na infinitivu, jenž je ve větě podmětem: (24) Stálo by asi za to vidět ji nahou. (V. Páral) (25) Je těžké zastihnout ho samotného. Pokud stojí adjektivní tvar bezprostředně za substantivem, je doplněk formálně homonymní s atributem: (26) Pro krmení je třeba sklízet šťovík mladý. Pokud by však takové adjektivum či participium mělo mít funkci atributu, muselo by celé syntagma být buď termínem (šťovík mladý jako např. hrách setý), anebo by tento atribut musel stát v kontrastu k jinému atributu (např. sklízet šťovík mladý, nikoli šťovík starý). O nic z toho ovšem ve větě (26) nejde; je totiž zřejmé, že tato věta vypovídá o tom, v jakém stavu je třeba šťovík sklízet – ve stavu mladosti. Shoda se na adjektivu nemusí tvarově projevit, pokud je akuzativní tvar shodný s nominativním: (27) Němci zatím celý klášter vybrali, a když se Bubla zase vrátil, našel klášter prázdný. (28) Zdravotnická příručka radí: Udržujte bradavky čisté. (překlad: J. Updike – ČNK) (29) V ostatních okresech udrželi silnice sjízdné. Stejně jako doplněk podmětový může stát i uprostřed nebo na začátku věty. (30) Rikitan zatím vyprázdnil svoji tornu a položil ji otevřenou na zem. (J. Foglar – ČNK)) (31) Udržujte pleť čistou jemným mytím ráno a večer. (32) Nenalíčenou ji mohou vidět jen manžel, pes a zahradník. (33) Schovaného jej objevil policejní pes. Vzácný je doplněk vyjádřený participiálním tvarem na -cí (spící): Maminka mě spícího vytáhla z postele […] (K. Gott, Má cesta za štěstím) B. Pozice doplňku na začátku věty Na začátku věty stává předmětový adjektivní doplněk zejména tehdy, odkazuje-li se k antecedentu osobním zájmenem. Děje se tak většinou v novinových zprávách, často o kriminálních činech, nebo v kuchařských receptech: Novinové zprávy: Vytáhl ženu z auta a svázal jí i nohy. Bezmocnou ji dovlekl do lesa, kde [...] Snažila se uklidit zakrvácené povlečení a deky, ale několikrát omdlela. Bezvládnou ji našel její bratr, který zavolal matku. Pěstí rozbil výlohu restaurace a pořezal se. Krvácejícího jej našli strážníci a poskytli mu první pomoc. Nagy ji odvedl, vysvlékl a málem uškrtil. Nahou ji našli v lesoparku svědci. Srnu z jímky vytáhli hasiči. Nezraněnou ji pustili do přírody. Motala se tak, že spadla do beden s pivem. Pořezanou ji odvezla záchranka. Ozvalo se její staré poranění kyčle a nebyla schopná chůze. Prokřehlou ji svezli na saních za sněžným skútrem do hotelu Sepetná, kde už ji očekával její manžel, který se o ni následně postaral. K vysněnému druhému břehu však chlapec dorazil bez matky. Vyčerpaného jej našla ve vodách u Floridy pobřežní hlídka. Kuchařské recepty: Štólu pečeme 50 minut při 180° C. Horkou ji posypeme moučkovým cukrem. Cibuli zaprášíme cukrem a společně opékáme dalších pět minut. Hotovou ji dochutíme solí a trochou balsamikového octa. Pažitku omyjte, vodu otřepejte a pažitku nakrájejte nadrobno. Nakrájenou ji vmíchejte do hotové pomazánky. Cibuli oloupeme, nakrájíme na plátky a spaříme. Odcezenou ji přidáme k zelí. Frekvence struktur s adjektivním či participiálním doplňkem stojícím na začátku věty, který se vztahuje k substantivu, je nízká; např.: (34) Do salátů, nádivek, do jídel italské a řecké kuchyně a na zdobení používám čerstvé bylinky. Sušenou používám bylinu stévii cukrovou. 9.4.2.2 Doplněk je výraz povahy substantivní I. Doplněk je vyjádřen předložkovým pádem A. Obecná charakteristika Doplněk, jehož jádrem je substantivum, může být uvozen různými předložkami, zejména předložkami: s, v, bez. Doplňkové substantivum je obvykle rozvité. Může se takto vyjádřit doplněk k podmětu i k předmětu věty, např.: (35) Nedávno v plném zdraví oslavil osmdesátiny a přitom je stále aktivním fotbalovým rozhodčím. (36) Věřím, že Tě tato zpráva zastihne v plném zdraví a duševní pohodě. B. Jednotlivé předložky 1. Předložka s Běžné jsou doplňky ve strukturách typu ,ležet, chodit s + název části těla‘; vztahují se většinou k subjektu, méně často i k objektu děje: (37) Tramvaj ale ujela a bezvládná žena ležela se zlomenou nohou na zemi asi půl hodiny. (38) Odpadla by současná praxe, kdy pacient chodí s bolavou nohou od jednoho doktora k druhému. (39) Jedno devítileté děvče švýcarští záchranáři vyprostili ze sněhu se zlomenou nohou. Srov. dále: Mezitím se švagrová vykoupala, přišla s pročesanými vlasy a v dlouhém županu, přinesla nám kávu a sedla si na gauč s nohama skrčenýma pod sebe. (L. Vaculík) Našli ho se zlomenou nohou a napůl utopeného, ale vylíže se z toho. Od určení způsobu děje i od atributu odlišuje tyto struktury fakt, že obsahují dvojí syntagma: jednak explicitní přísudkové syntagma „ležela se zlomenou nohou“, „chodí s bolavou nohou“, „přišla s pročesanými vlasy“, jednak implicitní atributivní syntagma „žena se zlomenou nohou“, „pacient s bolavou nohou“, „švagrová s pročesanými vlasy“. Pokud význam věty nedovoluje implikaci atributivního syntagmatu, je předložkový pád pouze určením okolnosti děje: (40) Maminka přišla s velkým hrncem kouřícího čaje a postavila ho na židli vedle postele. (L. Vaculík) Pokud naopak syntax věty neobsahuje přísudkové syntagma, je předložkový pád pouze atributem: (41) S neuvěřitelným sarkasmem sanitářů se setkala žena se zlomenou nohou. Specifickým typem doplňku jsou výrazy typu s hlavou v dlaních stojící na začátku věty, které jsou synonymní s výrazy typu hlavu v dlaních, jejichž jádrem je substantivum v akuzativu (k nim víz níže); jen někdy je tento doplněk oddělen čárkou: (42) S hlavou v dlaních a s kapesníkem v ruce stála opřena o popelnici u autobusové zastávky a nedokázala zastavit slzy, které se jí draly do očí. (43) S očima stále upřenýma do tmy, sáhl levou rukou za sebe a dveře zavřel. Srov. dále: S rukama v kapsách, rozhlížeje se opatrně, obešel K. těsně při zdi dvě strany dvora, až se dostal k saním. (překlad: F. Kafka – ČNK) S očima upřenýma k zámku kráčel K. dál, o nic jiného se nestaral. (překlad: F. Kafka – ČNK) Méně často se v doplňkové funkci předložka s spojuje se substantivy označujícími psychický stav subjektu (s pokorou, úzkostí, se strachem). Srov.: S pokorou si uvědomoval, jak málo toho zná, ale zároveň vzrůstalo jeho přesvědčení o vlastní síle. (překlad: J. London) S úzkostí jsem sahal po svazku, který stál na polici hned vedle tajemné fialové knihy. (M. Ajvaz) 2. Předložka v Vyjadřuje se jí tělesný nebo psychický stav nebo jiné okolnosti subjektu: (44) Přišel v dobré náladě. (45) V těch andílkovských šatičkách vypadám rozkošně. (překlad: J. P. Sartre – ČNK) Srov. dále: "Líbíš se mi v mojí košili," zabručel jí u ucha ospalý hlas. Ve funkci primitivního varovného systému nedokázal čich plně nahradit sluch. V děsu a ochromení z domněnky, že nastal náhlý konec světa, jsme přes sklo dveří bezmocně sledovali, jak všudypřítomné vody nezadržitelně přibývá. (K. Gott, Má cesta za štěstím) 3. Předložka bez Stejně jako předložka v může vyjadřovat různé tělesné stavy či okolnosti subjektu: (46) Matka chodila v bytě jen v prádle, někdy bez podprsenky, někdy, za letních dnů, nahá. (M. Kundera) II. Doplněk je vyjádřen substantivem v nominativu nebo prostém akuzativu Doplněk, jehož jádrem je substantivum v nominativu nebo bezpředložkovém akuzativu má zpravidla volný vztah k přísudkovému ději a lze je na jisté obecné syntaktické úrovni chápat jako jistý druh vsuvky, pokud stojí uprostřed věty či souvětí (věta (49)), dodatečně připojeného větného členu, pokud stojí na konci věty (věta (50a)) nebo naopak předsunutého větného členu, stojí-li na začátku věty (věta (51a)). Doplňkové substantivum vyjadřuje různé okolnosti subjektu děje a je obvykle rozvité. Jde o výrazy knižního stylu: (47) I zastavil jsem se, ztracený cizinec, a dělal jsem mu posluchače. (K. Čapek) (48a) Sedí ztrnule na svém ranci, tichá hromádka neštěstí. (A. Branald, cit. Šmilauer, 1966, s. 337) (49a) Tetovanou paži pod hlavou a dýmku v hubách leželi na slunci. (V. Vančura) Větu (48a) lze transformovat tak, že její volný doplněk připojíme výrazem jako: (48b) Sedí ztrnule na svém ranci jako tichá hromádka neštěstí. Větu (49a) lze transformovat tak, že v ní užijeme přechodníku: (49b) Majíce tetovanou paži pod hlavou a dýmku v hubách, leželi na slunci. P. Karlík v NESČ (s. 373) uvádí, že substantivní doplněk v akuzativu (jaký obsahuje věta (49a)) „je interpretovatelný jako předmět nevyjádřeného ale vyjádřitelného přechodníku slovesa mít“. V. Šmilauer (1966, s. 346) pokládá doplňky v akuzativu za „vazbu s elipsou řídícího přechodníku maje“. Poměrně běžné, i když nikoli příliš frekventované jsou v literárním stylu struktury s rozvitým doplňkem na začátku věty, jehož substantivním jádrem je název části lidského těla (hlava, ruka, paže, oči), jak je tomu ve větě (51a). Doplňkové substantivum je zpravidla v akuzativu. Srov. dále: Hlavu v dlaních, myslím, co asi děláš? (B. Hrabal – ČNK) Hlavu na stranu, naslouchala. (překlad: V. Woolfová – ČNK) Hlavu podepřenu dvěma polštáři, hleděla před sebe, oči přivykly tmě. Ruce v kapsách, vykročil po zasněžené silnici k lesu. Ruce za hlavou, oči přimhouřené, nechávala se rozkošnicky unášet. (M. Viewegh – ČNK) Oči vystouplé z důlků, chechtal se a žvatlal na vojáky jako děcko. Oči zapíchnuté do země, nevidí, neslyší. Tento typ doplňku stává však i na konci nebo uprostřed věty či souvětí: To zpívá tesař Martínek, oči přimhouřeny a hlavu vysoko. (K. Čapek, cit. Šmilauer (1966)) Něržin seděl, hlavu v dlaních, a uvažoval nad podivným příběhem svého přítele. (překlad: A. Solženicyn – ČNK) Zápas ve Zlíně už dávno skončil, ale volejbalisté Perštejna stále ještě seděli na palubovce, oči smutně zabodnuté do země. Nemocný Linus ležel na otepi slámy, tvář vyhublou a čelo žluté jako slonovina. (překlad: H. Sienkiewicz, Quo vadis) Caesar, smaragd u oka, díval se nyní pozorně. (překlad: H. Sienkiewicz, Quo vadis) Struktury s volným rozvitým substantivním doplňkem jsou součástí i gramatik němčiny a angličtiny a v textech se vyskytují pravděpodobně často, i když ne vždy, za stejných či podobných podmínek jako v češtině. Srov. v němčině z F. Dürrenmatta: Opfer unseres Denkens, legen wir den Kopf unter das Fallbeil unserer Gedanken – Oběti svého myšlení, klademe svou hlavu pod gilotinu svých myšlenek. […] so starrte er, eine lebende Uhr, nach der Türe – [...] zíral, živoucí hodiny, na dveře […] Nelze přitom vyloučit, že za určitých textových okolností jsou tyto volné doplňky v němčině, event. u některých německých autorů obvyklejší než v češtině. Srov. např. dále Dürrenmattovu větu: Der Alte lag da, die Hände in die Decke verknallt. V doslovném překladu tato věta zní Staroch tu ležel, ruce zaťaté do pokrývky. Většina překladatelů by tu však patrně dala přednost jinému řešení než užití doplňku, např. Starochovy ruce byly zaťaté do pokrývky. Zcela nepřijatelný by byl překlad s volným nerozvitým substantivním doplňkem s nominativním tvarem substantiva v této Dürrenmattově konstrukci: unhörbar glitt ich, ein Schatten, durch die Korridore… Doslova: neslyšně jsem proplouval, stín, chodbami. Je tu však dobře možné použít výrazu se spojkou jako: Neslyšně jsem jako stín proplouval chodbami. V angličtině je tento typ doplňku patrně mnohem obvyklejší než v češtině. Srov. např. následující struktury z anglického překladu jednoho románu H. Murakamiho (ve výběru): Her fingers still cold, she lifted the receiver. (Doslova: Prsty ještě studené, zvedla sluchátko. Ve vydaném českém překladu je věta s adjektivním atributem, nikoli s doplňkem: Prsty ještě zkřehlými zvedá sluchátko. Hands thrust in his pockets, Tengo walked from one street to the next […] (Doslova: Ruce zastrčené v kapsách, Tengo chodil z jedné ulice do druhé [...]. Zde je použit doplněk i ve vydaném českém překladu, jenže přizpůsoben obvyklejšímu českému úzu: S rukama v kapsách se pustil pěšky za měsícem z jedné ulice do druhé.) Hands resting side by side atop the table, the girl sat utterly still […] (Doslova: Ruce spočinulé vedle sebe na desce stolu, dívka …) Elbow on the bar, Ayumi propped her chin on her hand and thought about this for a while. (Doslova: Loket na baru, Ayumi ...) Their faces devoid of expression, people were moving back and force between “insane” and “lunatic”. (Doslova: Tváře zbavené výrazu, lidé se pohybovali tam a zpět mezi […]. Ve vydaném překladu je věta s těsným doplňkem vyjádřeným předložkovou vazbou: Lidé putují s kamennými výrazy mezi insane a lunatic.) With his head a confused tangle of thoughts, Tengo felt his powers of concentration being tested to the limit. (Doslova: S hlavou konfúzní změť myšlenek, Tengo […] Ve vydaném překladu je věta bez doplňku Hlava mu překypovala tolika myšlenkami, že už jeho schopnost soustředění pomalu narážela na své hranice. His voice softer now, Tengo went on […] (Doslova: Hlas nyní tišší, Tengo pokračoval. V publikovaném českém překladu je elementární věta bez doplňku: Tengo potichu pokračoval.) Receiver in hand, Tengo thought about this remark. (Doslova: Sluchátko v ruce, Tengo přemýšlel o této poznámce. V publikovaném českém překladu je elementární věta bez doplňku: Tengo si to se sluchátkem v ruce nechal všechno projít hlavou.). Tail up, it disappeared behind the building. (Doslova: Ocas nahoře, zmizela za budovou. Ve vydaném českém překladu je doplněk vyjádřený předložkovou vazbou: A potom s ocáskem kolmo vzhůru, zmizela vzadu za domem. Mug in hand, she went over to the window […] (Doslova: Hrnek v ruce, šla k oknu […] Ve vydaném českém překladu je doplněk vyjádřený předložkovou vazbou: Se šálkem v ruce jde Aomame k oknu [...]) III. Doplněk je vyjádřen bezpředložkovým instrumentálem Jde jen o některá ustálená spojení jako sedět modelem, dostat darem, kde instrumentál je vyjádřitelný výrazem ,jako + substantivum‘: (50a) Doposud mu seděli modelem starší lidé. (50b) A ty bys tady vydržel sedět jako model? Výrazy jako přijíti návštěvou, pobývati hostem, které uvádí Šmilauer (1966, s. 338) také jako ustálená spojení, jsou dnes již archaismy. Srov. tento jediný doklad z korpusu: Do obce V. na novoměstském okresu přišel návštěvou k příbuzným raněný vojín, který trpěl průjmy. 9.4.2.3 Doplněk uvozený spojkou jako Za doplněk pokládáme i některá doplnění přísudku uvozená spojkou jako. I. Spojení ,jako + (holé či rozvité) substantivum‘: A. Doplnění přísudku 1. Doplněk se vztahuje k podmětu věty: Jako doplněk funguje tento výraz zejména u sloves pohybu (přijít, nastoupit, doběhnout atd.) (51) Do ústavu nastoupil jako čerstvý absolvent s červeným diplomem v podpaží v roce 1960. Srov. dále: Do Prahy přišel jako známý lékař s velkým renomé z Německa, tím byl jistě pro univerzitu zajímavý. Niccolò přicestoval jako mladý muž kolem roku 1414 kvůli obchodům za svým otcem do Damašku. Tento typ doplňku se užívá i ve větách s pasivem: (52) Jako svědek byl obeslán i bývalý premiér Marián Čalfa. Srov. dále: Jako adresáti byli uvedeni pánové Brown a Smith. Jako diagnóza byla stanovena plísňová infekce – histoplazmóza, jež může být životu nebezpečná. 2. Doplněk se vztahuje k předmětu věty: Pokud se výraz uvozený spojkou jako vztahuje k přísudku a zároveň k objektu věty, shoduje se s ním v pádě: (a) Shoda s akuzativem: (53) Autor v exilu ztratil vlast jako pevnou oporu. (překlad: V. Nabokov, zkráceno) Srov. dále: Někdo hájil Brechta jako moderního dramatika, který překročil jakousi tradici. Smetana koncipoval Libuši jako slavnostní operu pro neuskutečněnou korunovaci Františka Josefa I. českým králem. Kdysi vnímala faráře jako rozmazanou siluetu v pozadí [...] Jeho pokožka vstřebávala zmrzlinu jako hojivou mast a zázračně se uzdravovala. Prezident Putin vyzdvihl Wojtylu jako otevřeného muže schopného dialogu, jehož jméno poznamenalo celou epochu. Dost jsem se tím dopisem pobavil, neboť jsem znal Soňu jako neohroženou ženu a tvrdošíjnou materialistku. (M. Švandrlík – ČNK) (b) Shoda s dativem (ba) Bezpředložkový dativ (54) Miroslava Vobecká se řadu let věnuje dětem jako cílové skupině čtenářů. Srov. dále: Zatím nabízíme studentům jako potenciálním zaměstnancům možnost poznat chod firmy při odborné praxi nebo během krátkodobých letních brigád. Obchodní majetek banky však patří bance jako podnikatelskému subjektu. Řešil se hlavně fakt, že BIS podléhá vládě jako kolektivnímu orgánu, tedy prakticky nikomu. Výborný legislativec neumí zkrotit jen paragrafy, ale rozumí právu jako funkčnímu systému ve všech jeho souvislostech [...] (bb) Předložkový dativ (55) Máma a Leonida se ke mně chovaly jako k cizímu. Srov. dále: Mohla jsem otevřeně a svobodně mluvit k Bohu jako k příteli. Znamená to, že se Moskva obrací k Teheránu jako k dalšímu potenciálnímu partnerovi? Celou dobu se k nám chovali skvěle, přitom vím, že se stále ještě někdy stává, že někteří lidé k nám přistupují jako k méně inteligentním. Vzhlíželi jsme k Milevě jako k bohyni, tak nám imponovaly její matematické schopnosti a genialita. (c) Shoda s lokálem (56) Mluvili o Rusku jako o nádherné zemi. Srov. dále: Přemýšlím o e-mailu jako o moderním prostředku sbližování lidí. Pokud se totiž bavíme o vosách jako o bodavém hmyzu, tak mluvíme výhradně o samicích. Jsou známí kritikové, kteří psali o Duchampovi jako o pouhém provokatérovi, showmanovi, a jsou umělci, kteří na něj vzpomínají jako na světce. (d) Shoda s instrumentálem (da) Bezpředložkový instrumentál (57) Trpěla žárlivostí jako zhoubnou nemocí. Srov. dále: Paní Bellairsová ho ovíjela nadšením jako žhavým objetím. (překlad: G. Greene – ČNK) Spěchal ulicí jako slepým ramenem řeky […] (D. Fischerová - ČNK) Média se bavila Trumpem jako komickým úkazem, zatímco jeho voliči ho právě proto vzali o to vážněji, jako stanici poslední naděje. (db) Předložkový instrumentál (58) To mě naučilo zacházet s důkazy jako s drahocenným pokladem. Srov. dále: Komunikuje s dítětem jako s rovnocenným partnerem. Nejednejte s učitelem jako s pedagogickým sluhou a respektujte jeho odbornost. Počítáme s rybníky jako s přirozenou součástí krajiny, chceme jí vrátit její původní tvář […] B. Doplnění adjektivního tvaru trpného příčestí Doplněk uvozený spojkou jako (např. jako systém) se může vztahovat k dlouhému tvaru trpného participia (např. pojatý, chápaný, vydaný jako) a zároveň k substantivu, které je tímto participiem rozvíjeno. Doplňkové substantivum je v nich zpravidla v nominativu, i když je determinované substantivum v genitivu, dativu, akuzativu., lokálu nebo instrumentálu: (59a) Tolik k morálce, která by se dovolávala rozumu chápaného jako čistá forma bez obsahu. (překlad: H. Bergson) (59b) Chtěli jsme zachytit umění jako vizuální požitek postavené proti umění chápanému jako vzpoura a politická činnost […] (59c) S oživením medicínských studií za renesance souvisí i zvýšení zájmu o botaniku, zpočátku chápanou jako pomocná disciplína farmakologie. (59d) V jazyce chápaném jako systém je třeba tento abstraktní systém (langue) odlišovat od realizace tohoto systému v textu (parole). (59e) Tenhle moment upozornil na kontrast mezi právy chápanými jako svobody a právy hospodářskými či sociálními. Avšak pokud je doplňkem rozvíjená nominální skupina ,substantivum + participium‘ v akuzativu (např. politiku chápanou), pak bývá někdy, patrně však v menšině případů, doplňkové substantivum uvozené spojkou jako též v akuzativu. Jde tu tedy o specifický případ shody (kongruence). Srov.: (60) Jednoznačnou podporu v jejich orientaci jim může poskytnout kniha zaměřená již na hospodářskou politiku chápanou jako vědu […] Srov. dále: k participiu chápaný: Tito lidé většinou nebyli motivováni zavržením hmotných statků, ale snahou oddělit se od nich, snahou chápanou jako přípravu pro lepší sebeuvědomění. Na základě svých zkušeností sestavil pořadí motivací uchazečů o práci ve věznici, z něhož vyplývá, že touha mít zaměstnání chápané jako službu společnosti […] Úsilí o nadměrnou solidaritu postrádá důvěru v člověka chápaného jako osobu nadanou svobodou i odpovědností […] k participiu pojatý: Přitom s hlavní ideou – inspirovat se českou historií, legendami či krajinou a vytvořit cyklus pojatý jako cestu hrdiny po nejpamátnějších místech vlasti – přišel Aleš. K jeho hrobu ve Slezské Ostravě umístí současný ostravský sochař Jan Šnéberger dílo pojaté jako poctu sochařské profesi […] Havířov pořádá ve dnech 19. až 21. června 19. setkání hornických měst pojaté jako vzpomínku na hornickou minulost města. k participiu vydaný: Na místě hosté získají i speciální pohlednici vydanou jako upomínku záchrany a slavnostní instalace sochy. V mnoha případech však nepoznáme, zda by autor uplatnil či neuplatnil shodu, neboť příslušné tvary jsou stejné v nominativu i v akuzativu: (61) Kde nejsou alternativy, není ani prostor pro politiku chápanou jako otevřený tvůrčí proces, zaměřený na pozitivní změnu. II. Spojení ,jako + morfologické adjektivum‘ 1. Spojení je vztaženo k podmětu věty Pokud se toto spojení vztahuje k přísudku a podmětu věty, mívá srovnávací charakter a lze ho často pokládat spíše za určení způsobu, než za doplněk: (62) Srdce mu bilo jako šílené. (63) Stála jako přikovaná. Pokud je přísudkem sloveso být, sloveso zůstat či jiné významově chudé sloveso, pokládáme spojení typu ,jako + adjektivum‘ za jmennou složku přísudku. Např.: Moje milovaná zůstala jako opařená. Jasný syntaktický status doplňku mají syntagmata typu jako první/poslední; jako dvacetiletá: (64) Helena doběhla jako první, její sestra s menším odstupem jako druhá. (65) Maggie vyklouzla jako poslední. (66) Místo, které opustila jako sedmnáctiletá. Pokud je podmětem věty spojení typu ,pět žáků‘, tj. spojení číslovky vyžadující genitiv počítaného předmětu označeného substantivem, adjektivní doplněk se s ním shoduje v pádě: (67) Až 539 tisíc bytů je v Česku registrováno jako neobydlených. 2. Spojeni je vztaženo k předmětu věty Pokud se toto spojení vztahuje k přísudku a předmětu věty, má jasný status doplňku: (68) Provedení opery kritika hodnotila jako znamenité. Doplňkové adjektivum se vždy shoduje s pádem syntaktického předmětu: shoda s akuzativem: (69) Prostě je odstranil jako škodnou. Srov. dále: Krátce zvažoval, že by se zastavil pro kytici Magdě, leč myšlenku zamítl jako nevhodnou. OF i VPN novou vládu odmítly jako nepřijatelnou. Rostlina je přitom velice pohledná a někdy ji lidé pěstují jako okrasnou. shoda s lokálem: (70) O dnešních dětech se často mluví jako o přetěžovaných. Srov. dále: O prvním roce ve své funkci jste hovořil jako o konsolidačním. Dopravní policisté z Kladenska a Slánska mohou o uplynulém víkendu hovořit jako o poklidném. O novém osobním vozu se dlouho uvažovalo jako o dvoudveřovém. Žije tam mnoho černochů. Všichni se o nich vyjadřují jako o barevných. Ale vždyť oni jsou opravdu černí. Jsou to černoši a oni sami sebe nazývají černochy. Na konci husitských válek už byl ale Roimund opuštěný. Od poloviny 15. století se o něm písemné prameny zmiňují jako o rozbořeném. shoda s genitivem: (71) Začínal ve Spartě, kde se ho zbavili jako neohrabaného. Srov. dále: Nedovedla jsem si představit ženu, která ho přiměla otočit se zády ke všemu, čeho si vážil jako posvátného. Na základě těchto anket vznikly mapy s vyznačenými přechody, kterých se veřejnost obává jako nebezpečných. shoda s instrumentálem: (72) Mamka se mnou začala jednat jako s dospělou. Srov. dále: S odpadem se pak musí nakládat jako s netříděným. Nadto se počítá, že zůstanou pomocné školy, návrh školského zákona s nimi počítá jako s nezbytnými. shoda s dativem: (73) Soutěž vyhrává ten, komu dýmka vyhasne jako poslednímu. 9.4.2.4 Jiné vyjádření doplňku I. Zájmeno Jde především o zájmeno sám: (74) Pokud jsou rodiče odlišného názoru, ať zkusí dětem problémy vysvětlit sami. (75) Lenička si inzulin umí píchnout sama. (zkráceno) II. Infinitiv Doplňkový infinitiv se užívá nejčastěji po slovesech smyslového vnímání: (76) Prokop si bleskem vzpomněl, že viděl Tomše ukládat revolver do kufříku. (K. Čapek) (77) Slyšela Nancy plakat a viděla rozpačité tváře svých služebníků. (E. Hostovský) (K doplňkovému infinitivu viz podrobněji kap. 11.1 Funkce infinitivu). III. Přechodník Za doplněk lze pokládat i některé typy přechodníku: (78) Jdouce dál a dál, stále se něčím stáváme. (79) Hledě jí stále přímo do očí, pozvedl jsem číšku na své dlani a napil se z ní. (překlad: M. Waltari, zkráceno) (Podrobně k funkcím přechodníku viz oddíl V. kap. 2.1) IV. Adverbium Adverbiálními doplňky jsou vzácné. Jde zejména o výrazy typu ,zpátky/zpět; opět/znovu v + substantivum‘; ,zpátky/zpět; opět/znovu + adverbium‘. Doplněk je nebo není oddělen čárkou; pro zřetelnost doplňku je tu však čárka vhodnější: (80) Zpátky v Římě, poslední večer dovolené, se úplně sesypal. (81) Zpátky v Západním Berlíně pospíchali do hotelu. Srov. dále: Opět doma seděla skoro pořád na pohovce, nohu položenou na mramorovou desku stolu před sebou. „Znovu doma bez bodu, tabulkou se propadáme na nelichotivé pozice, ale největším varováním je atmosféra v týmu,“ […] Tento typ doplňku je patrně častější v angličtině. Srov. věty z angl. překladu románu H. Murakamiho: Back in his apartment, Tengo opened it […] (Doslova: Zpět ve svém bytě, [...] – Home from the club, she was preparing dinner when the phone rang. (Doslova: Doma z klubu [...]. Tento typ doplňku lze pokládat za eliptickou nominalizaci závislé věty: Když se vrátil do Říma/domů [...] 9.4.3 Konkurence doplňkového adjektiva a adverbia 9.4.3.1 Obecná charakteristika a definice adverbiálního doplňku Některá adverbia u některých sloves mohou zároveň s označováním způsobu děje implicite označovat i aktuální stav subjektu, který je označitelný adjektivem; adverbium se ovšem z povahy své kategoriální funkce formálně vztahuje pouze ke slovesu a syntakticky se tak liší od doplňkového adjektiva, které svou shodou s podmětem nebo předmětem věty je ve formálním vztahu i k podmětu či předmětu věty: (Následující číslované dokladové věty v kapitole 9.4.3 kromě vět (b) a (c) jsou z ČNK.) (1a) Pohlédl na ni trochu zmateně. (ČNK) Nicméně ve větách typu (1a) se sémanticky mísí určování způsobu děje s implicitním určováním stavu subjektu za tohoto děje; proto tu lze adverbium nahradit adjektivem (a naopak) bez podstatnější změny významu celé věty: (1b) Pohlédl na ni trochu zmatený. Adverbia ve větách typu (1a) nazýváme adverbia doplňková a terminologicky pak rozlišujeme doplněk adjektivní a doplněk adverbiální. Terminologická poznámka: V. Šmilauer (1966, s. 342) podotýká k doplňkové funkci adverbií: „Ve spojení zasmušile řekl je obsaženo i určení stavu subjektu […]“, ale protože doplňkovou funkci adverbia nelze formálně vyjádřit (polohou a/nebo tvarem jako u doplňkového adjektiva), „od lišení příslovcí příslovečných a doplňkových“ se zpravidla upouští. K. Svoboda (1969) termínem „doplněk příslovečný“ označuje ten větný člen, který v této gramatice zařazujeme k doplňku vyjádřenému předložkovým pádem substantiva, např. Matka ho prosila na kolenou. Zajímavá je z hlediska českého adverbiálního doplňku situace v němčině, v níž se od řady adjektiv odpovídajících např. českým adjektivům hrdý, chytrý, mladý, smutný samostatná adverbia netvoří, a českým dvojicím adjektivum : adverbium, jako hrdý : hrdě, chytrý : chytře, mladý : mladě, smutný : smutně odpovídá jen jeden slovní tvar: stolz, klug/gescheit, jung, traurig. Např. německé větě Sie sah ihn traurig an pak v češtině odpovídá jak věta Smutně se na něj podívala, tak věta Smutná se na něj podívala. Přestože v češtině je tu věta s adverbiem smutně mnohem obvyklejší než věta s adjektivem, v německých gramatikách se slova jako traurig hodnotí jen jako adjektiva. Také Dürrenmattovu větu Dann lag er wieder unbeweglich, […] přeložíme spíše pomocí adverbia: Pak tu opět ležel nehybně […], přestože v německých slovnících je toto slovo hodnoceno jen jako adjektivum. Konkurence typu pohlédnout zmateně : pohlédnout zmatený, která v češtině nepochybně při tvorbě věty potenciálně funguje (a kterou v době před existencí korpusů nebylo možno soustavně sledovat), ukazuje, že sémantika větné struktury může být pro fungování jazyka podstatnější než formální syntax a její omezené možnosti. V některých případech jde determinační posun ještě dále: příslovce se implicite významově vztahuje pouze k subjektu děje, jehož stav označuje: (2a) Ti, co si nerezervovali lístky, odešli zklamaně domů. (ČNK) Ve větě (2a) je sotva obsažen také poukaz ke způsobu chůze při opouštění nějakého místa; jde tu naopak pouze či primárně o stav zklamanosti oněch lidí. Z čistě významového hlediska, nehledě na existující úzus, bychom tedy obsah věty (2a) měli formulovat spíše pomocí adjektiva: (2b) Ti, co si nerezervovali lístky, odešli zklamaní domů. Totéž adverbium, které má v některých větách (či dokonce ve většině užitých vět) funkci doplňku, může mít za jiných jazykových okolností pouze funkci určení způsobu děje: (3) Když se mi to nakonec podařilo, díval ses zklamaně. Řekl jsi mi, že špatně vypadám. (M. Kundera – ČNK) Je zřejmé, že pohled může mít různý „způsob“ a že může vyjadřovat i zklamání. Proto ve větě (3) pokládáme adverbium pouze za určení způsobu děje, nikoli za doplněk. Za určení způsobu děje pokládáme také adverbia, jimž odpovídají stejnokořenná adjektiva, která se běžně nespojují s názvem osoby (např. odmítavý postoj, názor, vztah, přístup, avšak nikoli odmítavý člověk): (4) Pavel odmítavě zavrtěl hlavou. (ČNK) Někdy je patrně třeba počítat i s jistou významovou vágností adverbiální determinace: (5) U Labe pod kopci Českého středohoří se malebně rozkládá menší ves. (ČNK) Malebnost se tu může týkat jak děje „rozkládání se vsi někde“, tak i malebnosti této vsi jako její vlastnosti. Je možné, že autor této věty měl, když ji tvořil, na myslí buď jen „malebnost“ rozkládání se, nebo jen „malebnost vsi“, anebo obojí zároveň. Příčinu rozporu formy a obsahu ve větách typu (2a) vidíme ve dvou okolnostech: (1) Determinace slovesa adverbiem je z formálního hlediska vztahem primárním a elementárním, kdežto determinace slovesa adjektivem je vztahem formálně složeným, neboť tato determinace má zároveň platnost determinace děje i jeho subjektu nebo objektu. Je proto přirozené, že determinuje-li mluvčí (pisatel) přísudek věty, např. řekl ve větné konstrukci Karel řekl, dá spíše přednost adverbiu (Karel řekl udiveně) než adjektivu (Karel řekl udivený/udiven), jehož primární funkcí je determinovat substantivum, nikoli sloveso. (2) Zatímco adverbium je prostředkem stylově neutrálním (udiveně), adjektivum se ve spisovných textech vyskytuje pouze v příznakově spisovné podobě (udivený/udiven). Doplňkovému adjektivu a adverbiu svým způsobem konkuruje ještě atribut: Lidé odešli zklamaní domů : Lidé odešli zklamaně domů. : Zklamaní lidé odešli domů. 9.4.3.2 Typy determinace I. Centrální složkou významové determinace slovesa adverbiem je určení způsobu děje Vztah ke stavu subjektu reálně existuje, avšak je potlačen ve prospěch bezprostřední vazby na děj. Náhrada adverbia adjektivem je možná, avšak méně vhodná: (6a) Nadechla se, že hrdě a pobouřeně odmítne. (J. Švejda – ČNK) (6b) Nadechla se, že hrdá a pobouřená odmítne. (7a) Podíval se na mě vděčně. (ČNK) (7b) Podíval se na mě vděčný. II. Významová determinace slovesa adverbiem je zhruba rovným dílem rozložena na určení děje i kvalifikaci subjektu Významový vztah ke stavu subjektu se projevuje možností náhrady adverbia odpovídajícím adjektivem či participiem; participium může mít tvar dlouhý nebo krátký: polekaně : polekaná/polekána vykřikla odhodlaně : odhodlaný/odhodlán řekl Věty typu (a) jsou z ČNK: (8a) Když zasněně seděl v Letním sadu pod lípou […] (překlad: F. M. Dostojevskij) (8b) Když zasněný seděl v Lením sadu pod lípou […] (9a) Ale proč jste tedy prve hned zpočátku spustili takový rámus, když jste to sami tak chtěli?" ptal se kníže udiveně." (překlad: F. M. Dostojevskij) (9b) Ale proč jste tedy prve hned zpočátku spustili takový rámus, když jste to sami tak chtěli?" ptal se kníže udiven." (10a) "Co ti je?" zeptala se překvapeně. (J. Švejda) (10b) "Co ti je?" zeptala se překvapena. (11a) Popadla brašnu a naštvaně odešla. (překlad: J. K. Rowlingová) (11b) Popadla brašnu a naštvaná odešla. Přestože ve strukturách typu (8a) až (11a) jde spíše o stav (zasněnosti, udivenosti, překvapenosti, naštvanosti), v němž se subjekt nachází za daného děje, než o způsob tohoto děje, převládá ve větách s těmito slovesy a adverbii (a slovesy a adverbii jim významově příbuznými) determinace adverbiem nad determinací adjektivem. III. Centrální složkou významu adverbiální determinace je pojmenování stavu subjektu V rozporu s funkcí adverbia jsou u některých přísudkových sloves některá doplňková adverbia častějším způsobem determinace než doplňková adjektiva. Např. na 47 dokladů syntagmatu říci užasle (se slovesnými tvary řekl, řekla, řekne, řekli – v korpusu SYN v9 z r. 2021) nemá syntagma říci užaslý ani jeden doklad. aStruktura ,V jsem užasle‘ (kde V jsou slovesa zvolat, říci, vydechnout, opakovat, pronést, zašeptat, vyjeknout, odpovědět) stojící na konci věty má v korpusu SYN v9 (z r. 2021) 34 dokladů, zatímco analogická struktura s doplňkovým adjektivem užaslý tu má jediný doklad. Srov.: (12) "Honzo, co tady děláš?" vydechla jsem užasle. (S. Rudolf – ČNK) (13) "To všecko ... co to je?" řekl jsem užaslý. (ČNK) Některých adverbií u některých přísudkových sloves se užívá i tehdy, je-li z významu věty zřejmé, že determinován je pouze stav subjektu, nikoli též způsob děje; jde přitom o poměrně běžný způsob vyjadřování: (14a) "Co uděláš k jídlu?" zajímala se Monika a zklamaně upustila mou prázdnou kabelu za postel. (V. Páral – ČNK) Z významu věty (14a) je zřejmé, že adverbiem zklamaně se v ní neurčuje způsob upuštění kabelky, ale že se takto determinuje stav subjektu (Zklamaná Monika upustila kabelku.). Adverbium lze v této větě zaměnit adjektivem beze změny významu a stylu: (14b) "Co uděláš k jídlu?" zajímala se Monika a zklamaná upustila mou prázdnou kabelu za postel. Srov. dále: A děcka lezou pod stoly nebo běhají unaveně po ulici. (J. Hanzelka — M. Zikmund, Tam za řekou je Argentina.) Gaňa si toho tenkrát hned povšiml a uraženě si to zapamatoval. (překlad: F. M. Dostojevskij – ČNK) „Jak jste přijali zprávu od Eleonor?“ „Roztřeseně.“ (překlad: I. Shaw) Pokud stojí doplňkové adverbium uprostřed věty, jeho záměna adjektivem by někdy byla dokonce méně vhodná: (15a) Děda se zklamaně otočil ke svým mužům a povelel: "Killpatrick and O' Donnel, you join in. (J. Škvorecký – ČNK) (15b) Děda se zklamaný otočil ke svým mužům a povelel […] Někdy by taková záměna byla dokonce zcela nevhodná: (16a) Starý pokýval zklamaně hlavou. (K. Čapek – ČNK) (16b) *Starý pokýval zklamaný hlavou. (16c) *Starý zklamaný pokýval hlavou. Nepřijatelnost věty (16b) plyne patrně (mj.) z toho, že adjektivum je tu vsunuto do uzuálního syntagmatu pokýval hlavou. Nepřijatelnost věty (16c) plyne z její syntaktické nezřetelnosti. 9.4.3.3 Bezkonkurenčnost doplňkového adjektiva Některá doplňková adjektiva nelze adverbiem nahradit. Je tomu tak zejména z následujících důvodů: (a) potenciální adverbium se běžně neužívá (např. schovaný : *schovaně); (17a) V Larryho pokoji hučel v krbu oheň a bratr ležel schovaný pod vysokou hromadou pokrývek. (ČNK) (17b) *V Larryho pokoji hučel v krbu oheň a bratr ležel schovaně pod vysokou hromadou pokrývek. V obrovském souhrnném korpusu SYN v9 má adverbium schovaně 3 doklady. Naproti tomu např. také méně obvyklé adverbium zmrzle tu má 53 dokladů. A běžné adverbium unaveně má 9 150 dokladů. (b) adjektivum je doplněno jiným výrazem nebo je kvalifikace stavu subjektu zesílena výrazem celý: (18a) Umlkli překvapeni krásou královského místa (A. Jirásek) (18b) *Umlkli překvapeně krásou královského místa. (19a) Dívala se na něj celá užaslá. (ČNK) (19b) *Dívala se na něj celá užasle. Avšak: (20) Baldwin se na něho užasle podíval. (překlad: A. C. Doyle – ČNK)) Nevhodné až nepřijatelné je užití adverbia místo adjektiva tehdy, pokud je ze smyslu věty zřejmé, že determinován je pouze stav subjektu, jde o stylově bezpříznakovou větu, o běžné adjektivum a toto adjektivum stojí na konci věty: (21a) Z této komické opery jsem odcházel smutný. (ČNK) (21b) ?/*Z této komické opery jsem odcházel smutně. 9.4.3.4 Seznam doplňkových adverbií a sloves, k nimž se vztahují I. Seznam doplňkových adverbií V následujícím seznamu uvádíme v abecedním pořadí vybraná doplňková adverbia spolu s vybranými slovesy (často jde o slovesa mluvení a vnímání; jsou uvedena rovněž podle abecedy), k nimž se vztahují; převážně jde o adverbia označující psychické stavy člověka: dojatě (děkovat, dodat, líčit, povídat, pravit, prohlásit, pronést, přiznat, sledovat, říkat/říci, vyprávět, vzpomínat), hrdě (hlásat, hlásit, kráčet, nazývat, nosit/nést, odmítnout, oznámit/oznamovat, prohlásit/prohlašovat, přihlásit se, reprezentovat, říkat/říci, stát, tvrdit, tyčit se, ukázat, ukazovat), lhostejně (mávnout, míjet, pokrčit, pozorovat, přihlížet, sledovat), napjatě (čekat, naslouchat, očekávat, poslouchat, pozorovat, sledovat), naštvaně (bouchnout, odjet, odseknout, odejít/odcházet, opustit, praštit, prohlásit, říci/říkat), nehybně (dívat se, hledět, ležet, sedět, stát, viset), nespokojeně (bučet, kroutit, mručet, pískat, vrtět, zavrtět), odhodlaně (bojovat, hlásit, prohlásit, říkat, tvrdit), odpočatě (poskakovat, usmívat se vítat), okouzleně (hledět, naslouchat, pozorovat, sledovat, zírat), osaměle (bloudit, čnít, postávat, sedět, stát, žít), ospale (čekat, pozorovat, sledovat), otráveně (mávnout, odejít, podívat se, říci), pobaveně (pozorovat, přihlížet, sledovat, vyprávět), pokorně (čekat, přiznat, vrátit se), polámaně (ležet, vstát), polekaně (otočit se, trhnout sebou, vykřiknout, vyskočit), popleteně (dívat se, rozhlížet se, vyhrknout), potěšeně (konstatovat, říci, sledovat, uvést), překvapeně (hledět, podívat se, pohlédnout, vzhlédnout, zírat, zjistit), přesvědčeně (říci, tvrdit), rozechvěle (čekat, nadechnout se, vydechnout, zašeptat), rozesmátě (odpovědět, pronést), rozhněvaně (odejít), rozladěně (konstatovat, podotknout, pohlédnout, říci, sledovat), rozpačitě (hledět, mlčet přešlapovat, postávat, stát), rozrušeně (říci, sdělit, volat, vyprávět), roztřeseně (nadechnout se, postavit se, zvednout se), schlíple (čekat, sedět, vrátit se), strnule (hledět, sedět, stát, zírat), udiveně (hledět, podívat se, sledovat, zírat), unaveně (povzdechnout si, usmát se, přikývnout), uraženě (mlčet, odejít, opustit, odmítnout, odkráčet ), ustaraně (podívat se, pohlédnout, pozorovat, sledovat), užasle (hledět, pozorovat, sledovat, zírat), vyděšeně (hledět, koukat, podívat se, pozorovat, sledovat, vykřiknout, zírat), vysíleně (klesnout, ležet, sedět), zadýchaně (hlásit, odpovědět, padnout, vyhrknout), zamračeně (hledět, podívat se, pozorovat, sledovat), zarmouceně (hledět, konstatovat, pohlédnout, zavrtět), zasněně (dívat se, hledět, pozorovat, vzpomínat), zklamaně (dodat, hodnotit, konstatovat, odcházet/odejít, vydechnout) Vybrané doklady vět s doplňkovým adverbiem a konkurenčním adjektivem (doplňkového adjektiva je někdy užito za jiných syntaktických podmínek, např. v koordinaci s jiným adjektivem – viz např. oblečený a nehybný): Pan Popel to vzal dojatě do rukou a listoval první stránky. (K. Čapek – ČNK) Byl jsem šťastný jako člověk, který odchází dojatý z překrásného setkání. Markéta napjatě sledovala ciferník. (překlad: M. Bulgakov – ČNK) […] bledá a napjatá seděla zpříma na opěradle křesla. A jak se všichni naštvaně cpali jeden přes druhýho zase ven, někdo do něj strčil tak, že mu upadly brejle a Havlíček mu na ně v tý tlačenici šlápnul. (I. Dousková – ČNK) Naštvaná supím a nadávám na déšť, houby, oběd a svou neschopnost. Dlouho nehybně držela boltec na zdi a potlačovala každou pohnutku křičet, že celá Dita Saxová je děvka a mrcha a příživník. (A. Lustig – ČNK) Oblečený a nehybný ležel na svém lůžku. (překlad: U. Eco, Jméno růže – ČNK) Odhodlaně vykročila k přepážce a sklonila se k okénku. Odhodlán usedl na farský schod. (K. Legátová – ČNK) Jediná, která spokojeně a odpočatě poskakovala po kuchyni, byla Eva. Odpočatá odlétala včera v poledne do zámoří rychlobruslařská královna Martina Sáblíková. Billy si okouzleně odnesla župánek do koupelny a před velkým zrcadlem si ho na sebe oblékla. Okouzlená a usmířená vycházím ven. A tak osaměle bloumám známými ulicemi jako cizinec, který sem zabloudil náhodou […] (překlad: Č. Ajtmatov – ČNK) Občas se mi zase zdálo, že se točím na jednom místě v podivném fantastickém tanci a osamělá naslouchám hlasu vzdálených předtuch. Kapitán nezúčastněně a pobaveně sledoval scénu, pak se odvrátil. Začal se smát a pobavený odcházel pryč. Ležela jsem polámaně na pohovce a představovala si spánek. Máma vypadala úplně mrtvá, stejně jako když tehdy ležela polámaná pod schody. Lenka sebou polekaně trhla. (S. Rudolf – ČNK) Polekaná rozsvítím a vidím, že je okno prostřelené. Za zvuku bubnů a bubínků se popleteně blížil k nevěstě, která na něj čekala pod přístřeškem. Popletený a zmatený nechal své oči bloumat po malém pokoji. Dingle se potěšeně zacenil. (K. Čapek, Válka s mloky – ČNK) [...] znovu se zarděla, ještě víc, a nevýslovně potěšená sklopila oči. Martina mi otevřela překvapeně, ale hned se na mě zamračila. (K. Gott, Má cesta za štěstím) Otevře překvapená, s osuškou přes prsa a mokrými vlasy vonícími šamponem […] Dominik něžně držel Yvetu za prsty a kolem pasu, rozechvěle hleděl na její zlaté vlasy a bledou pleť […] (V. Páral – ČNK) [...] oslepen a rozechvělý spěchal do hotelu Krakonoš. (V. Páral – ČNK) Na prsou nesla v krosničce chlapečka, který se rozesmátě otáčel po lidech. Vysvlékla si už bikinky a rozesmátá ležela na posteli. (překlad: A. Hailey – ČNK) Lizaveta Prokofjevna vstala a rozhněvaně odešla. (překlad: F. M. Dostojevskij) K incidentu došlo poté, co se pohádala s přítelem a rozhněvaná utekla ze společného bytu. Mlčela, bez nejmenší účasti, a on se na ni rozladěně díval. (překlad: J. London – ČNK) Kouknul jsem se trochu dozadu a viděl jsem, jak se všichni na louce rozkývali a začli rozpačitě přešlapovat. (J. Škvorecký, Zbabělci – ČNK)) Podobně rozpačití odcházeli lidé i ze setkání s kandidáty do krajských zastupitelstev. Joe rozrušeně zamával rukou. Očividně rozrušený přistoupil k ohni [...] Nakonec se Otouš schlíple vrátil, protože na celém vrcholu se nenašel jediný turista, který by byl ochoten strkat se s ním u schránky. (Z. Šmíd – ČNK) Pořádně schlíplí dorazili hráči Manchesteru United na první trénink po povedeném vánočním večírku. Stařena uraženě pohodila hlavou, šla k plotně, vrátila se s kávou a v ponuré mlčenlivosti nalévala hostu do šálku. (E. Hostovský – ČNK) Hluboce uražená stála před malířem oděná jen do kůže barvy sieny pálené . S pláštěm přes ruku vysíleně klesl na židličku. (překlad: A. Solženicyn – ČNK) A pak se zas hladová a vysílená vracím domů [...] (J. Kratochvil – ČNK) Za okamžik se k němu nedočkavě, zadýchaně otočila: "Hrome, nač čekáme?" (překlad: A. Hailey – ČNK) Zadýchaná došla pod schody k velitelově mansardě [...] (překlad: W. Styron, Sophiina volba – ČNK) "Právě tak je tomu u mne," řekl malíř a zamračeně přikývl. (překlad: F. Kafka – ČNK) Kamil se zamračený ohlédl a u dveří spatřil svého otce. (J. Švejda – ČNK) Zaskočeně zdvihla obočí, chvíli váhala, nakonec však přece jen sáhla do kabelky pro papírový kapesníček, aby mi na něj napsala telefonní číslo. (K. Gott, Má cesta za štěstím) Zaskočená nečekaným pocitem dojetí jsem suše poučila svého školáka. "Vidíš, Jožine, tak tady se Jan Žižka narodil." 10. Atribut Obsah: 10.1 Obecná charakteristika 10.1.1 Definice 10.1.2 Kritéria klasifikace atributu. 10.2 Druhy atributu 10.2.1 Atribut shodný a neshodný 10.2.1.1 Atribut shodný 10.2.1.2 Atribut neshodný 10.2.1.3 Konkurence shodného atributu adjektivního a neshodného atributu substantivního I. Kvalifikační adjektivum vs. substantivní atribut v genitivu II. Desubstantivní adjektivum vs. atribut substantivní A. Obecná charakteristika B. Adjektivum posesivní vs. genitiv posesivní C. Desubstantivní adjektivum referující k místu vs. atribut substantivní D. Desubstantivní adjektivum označující druh látky vs. atribut v předložkovém pádě E. Desubstantivní adjektivum účelové vs. atribut substantivní F. Příčiny frekvenčních rozdílů 10.2.1.4 Nominativ jmenovací a jeho konkurence se shodným atributem 10.2.2 Atribut těsný (restriktivní) a volný (nerestriktivní) 10.2.3 Atribut postupně rozvíjející a atribut několikanásobný 10.3 Pozice atributu 10.1 Obecná charakteristika 10.1.1. Definice Termínem atribut (přívlastek) rozumíme element nominální (jmenné) skupiny rozvíjející substantivum nebo jeho substitut (zejména zájmeno v platnosti substantiva, např. kdosi přicházející) v jakékoli větněčlenské funkci. Atribut je tedy – jinak řečeno – rozvíjející element nominální skupiny; může jím být: (a) adjektivum a ostatní výrazy s adjektivní morfologií: obyčejný život; kyselina sírová tvůj názor; druhé housle (b) substantivum: život hrdiny (c) vazba předložky se substantivem: valčík na rozloučenou (d) adverbium: cesta zpátky (e) infinitiv: ochota naslouchat (f) závislá věta: cesta, po níž jdeme K atributu vyjádřenému infinitivem viz oddíl III, kap. 11. K atributu vyjádřenému závislou větou viz oddíl VI, kap. 2.2.1. Takto formálně definovaný atribut není v pravém slova smyslu „větným členem“, neboť je v rámci věty vždy pouze součástí některého z větných členů. Základovou větnou strukturu tedy užití / neužití atributu neovlivňuje, povaha substantiva a struktura jmenné skupiny ovšem v některých případech přítomnost atributu vyžaduje. I atribut může být tedy vzhledem k substantivu a jmenné skupině obligatorní. Týká se to především tzv. valenčního atributu (k němu viz podrobně oddíl II). V některých případech se jako obligatorní ukazuje též užití atributu shodného, zejména tehdy, je-li součástí atributu vlastnosti; např. člověk vysoké postavy (srov. *člověk postavy) 10.1.2 Kritéria klasifikace atributu. Za základní kritérium bývá považována shodnost či neshodnost atributu. První dichotomií je tedy rozlišení atributu shodného a neshodného. U atributu shodného rozlišujeme podle závažnosti vlastnosti, kterou vyjadřuje, pro význam věty, atribut volný (nerestriktivní) a atribut těsný (restriktivní). U atributu neshodného rozlišujeme podle syntaktického vztahu k řídícímu substantivu atribut rekční (řízený) a atribut adjunkční (přimykající). Podle počtu členů, který atribut má, a podle vztahu mezi nimi můžeme rozlišit atribut jednoduchý, postupně rozvíjející nebo několikanásobný. Pozn.: K rekčnímu, resp. valenčnímu atributu viz oddíl II, kap. 2. Zde se věnujeme pouze atributu adjunkčnímu. 10.2 Druhy atributu 10.2.1 Atribut shodný a neshodný 10.2.1.1 Atribut shodný Může být vyjádřen adjektivem, zájmenem, číslovkou i substantivem. S řídícím substantivem nebo zájmenem se shoduje vždy v pádě, atribut vyjádřený adjektivem, rodovým zájmenem nebo číslovkou se shoduje též v rodě a čísle. I. Shodný atribut adjektivní Ve funkci shodného atributu může být: (a) adjektivum kvalifikační (jakostní): dlouhá cesta, starý dům, drobné mince, malá povodeň, rozsáhlý požár, rozlehlé pole, štíhlá dívka, malý chlapec; nic velkého, něco nepatrného. (b) adjektivum relační desubstantivní: (ba) posesivní: babiččina zahrádka, sousedův pes; psí štěkot. (bb) ostatní desubstantiva: krevní tlak, srdeční tep; hliněná nádoba, jablkový koláč; březová kůra, javorový list; lipová alej; lesní cesta, městské ulice; brněnská divadla, pražské koncerty; denní služba, noční zprávy; dvouletý zákaz; dětské hračky, dopisní schránka, papírový kontejner; atomový zákon, benzinová daň, národní hrdost, pivní turistika. (c) adjektivum relační deverbativní: (ca) dějové: odjíždějící auto, stárnoucí muž, štěkající pes, kdosi přicházející. (cb) účelové: žehlicí prkno, prací prostředek, hrací automaty. (cc) výsledku děje (tvořené z příčestí trpného nebo -l-ového tvaru): zastavěná plocha, nakoupené akcie; prošlá lhůta. Shodný adjektivní atribut tvoří mnohdy s řídícím substantivem ustálené sousloví, které je složeným názvem nebo frazémem; jde např. o tyto typy souslovných názvů: názvy institucí: mateřská škola, základní škola; diagnostický ústav; akcí: olympijské hry; přijímací zkouška; průkazů, dokumentů: občanský průkaz, technický průkaz; dodací list; dopravních prostředků: osobní vlak, terénní vůz; tělesných orgánů: mléčný zub, slepé střevo; k souslovným frazémům např. patří: černá ovce, bílá vrána, kočičí zlato, medvědí služba, tvrdý oříšek. II. Shodný atribut vyjádřený zájmenem nebo číslovkou V pozici shodného atributu stávají i zájmena a číslovky adjektivní povahy; např.: tato odpověď, tamten stůl, takový úkaz, něco takového; naši reprezentanti, vaše práce; jeden člověk, tři přání; první ročník, stý návštěvník; dvojité dveře, trojnásobný vítěz; troje šaty, devatery hory. Shoda atributu s určovaným substantivním výrazem se týká pádu a čísla, např. touto odpovědí (7. sg.), tamtomu stolu (3. sg.), takovým úkazům (3. pl.), našimi reprezentanty (7. pl.) atd. Pojí-li se řídící jméno s číslovkou pět a vyšší nebo s číslovkou neurčitou, neshodují se v nominativu a akuzativu: základní tvar nominativu/akuzativu má číslovka, substantivum má tvar genitivní. Přišlo asi devadesát návštěvníků. Mnoho lidí o tom nic neví. V ostatních pádech se však číslovka pět a vyšší nebo číslovka neurčitá se substantivem shoduje: Rozhodovalo se asi o devadesáti návštěvnících. V této souvislosti se hovořilo o mnoha lidech. Počítáme asi s devadesáti návštěvníky. S mnoha lidmi nepočítáme. Shodný atribut rozvíjející neurčitá nebo záporná zájmena někdo, něco, nikdo, nic, kdosi, cosi a stojící v postpozici se s nimi neshoduje ve všech pádech. Jsou-li tato zájmena v nominativu nebo akuzativu, na nich závislý atribut má zpravidla tvar genitivu: nic takového; něco tak podivného; cosi úžasného apod. V ostatních pádech však má tento přívlastek shodný tvar s těmito zájmeny, proto jej považujeme za atribut shodný: ničeho takového, ničemu takovému, s ničím takovým; o něčem tak podivném; s čímsi tak úžasným Srov.: S trochou dobré vůle by se něčeho podobného mohlo dočkat mnoho řek Evropy včetně našeho Labe. Když tu vidím, že hned vedle mne se jeden z členů posádky potýká s něčím opravdu velikým. A ekonomické poučky příliš neplatí v něčem tak podivném, jako je měnově dokončená, avšak fiskálně nepříliš koordinovaná eurozóna. Tradiční zručnost v kresbě a malování byla pro něho čímsi tak snadným, že si musel najít nové způsoby vyjádření odpovídající moderní senzibilitě, a svými experimenty - zejména s kubismem - přepsal jazyk umění. Zřídka se v těchto případech setkáme se spojením nominativního nebo akuzativního tvaru zájmen nic, něco se skutečně shodným tvarem přívlastkového zájmena nebo adjektiva; přívlastek tu stojí v postpozici: něco takové, nic takové, něco jiné, nic jiné, něco zvláštní, nic zvláštní. Nelze tu vyloučit vliv slovenštiny. Srov.: V centru Zlína je dost restaurací a hospod, ale jde nám o to, vybrat si v době oběda nějakou klidnou […], kde člověk nemusí myslet na nic jiné než na téma společného hovoru. Každá z nás má svůj recept. Jedna dá něčeho o lžíci více, jiná zase přidá něco jiné. Nová měření však naznačují, že někde pod povrchem měsíce může existovat něco zvláštní, něco co by mohlo být oceánem slané vody. Pokud stojí atribut zájmena v antepozici, shoduje se se substantivním zájmenem i v nominativu a akuzativu: Při tom já nejsem nic, kdežto má práce je všechno. Bohužel, jen to ubohé nic upoutává pozornost lidí, [...] Je to takové hezké něco co nám přelézá přes záda co nám usává krev v našem radostném po díle zaslouženém spánku [...] III. Shodný atribut substantivní Shodný atribut vyjádřený substantivem se s řídícím jménem shoduje v pádě (obou čísel). Bývá součástí odborných názvů živočichů nebo rostlin: medvěd brtník, medvídek koala, rys ostrovid, sýkora koňadra, tetřev hlušec; kapraď samec, rozrazil rezekvítek atd. Shodné tvary v kontextech: Dva medvědy syrské a samici medvěda brtníka chová na malé zahradě u svého domku ve Veleticích na Lounsku krotitel Jaroslav Káňa. (oba tvary ve 2. sg.) Děti se postupně setkají s medvědem hnědým, s cvičeným medvědem, s medvědem ledním, ale také s medvídkem koalou anebo s pandou. (oba tvary v 7. sg.) V korunách stromů můžete zahlédnout sýkoru koňadru, modřinku či babku. (oba tvary ve 4. sg.) V minulých dnech Hnutí Duha také spustilo nové internetové stránky o rysu ostrovidovi, který je naší nejpočetnější velkou šelmou. (oba tvar v 6. sg.) Šumavské lesní ekosystémy se staly útočištěm opeřence, který v ostatních částech našeho státu mizí rychlostí náhlé oblevy. Téměř 90 % všech tetřevů hlušců (Tetrao urogallus), žijících v současnosti u nás, se vyskytuje právě zde. (oba tvary ve 2. pl.) 10.2.1.2 Atribut neshodný I. Neshodný atribut vyjádřený adverbiem nebo infinitivem Neshodnost tohoto typu atributu je důsledkem faktu, že adverbium i infinitiv jsou výrazy neohebné, nemají flexi: cesta zpátky : cesty zpátky : cestě zpátky : cestu zpátky ochota naslouchat : ochoty naslouchat : ochotě naslouchat : ochotou naslouchat II. Neshodný atribut vyjádřený substantivem Má nejčastěji tvar genitivu nebo pádu předložkového, méně často bezpředložkového dativu nebo instrumentálu. Neshoduje se s rozvíjeným substantivem v pádě a zpravidla má stálou podobu – je nesklonný. Pokud určuje dějové substantivum, vyjadřuje atribut nejčastěji subjekt, objekt nebo prostředek děje. Atribut je výsledkem nominalizace výchozí větné struktury: moře (subjekt/podmět) šumí → šumění moře (atribut) navštívila lékaře (objekt) → (její) návštěva lékaře (atribut) hraje na klavír (prostředek) → (jeho/její) hra na klavír (atribut) U substantiv dějových i nedějových vyjadřuje přívlastek dále okolnost děje (místní, časovou, příčinou aj.); u nedějových substantiv vyjadřuje přívlastek nejčastěji entitativní celek (dům), zatímco určované substantivum označuje nějakou část (střecha) tohoto celku – střecha domu. Následuje přehled funkcí neshodného atributu s jejich příklady (atribut je vyznačen tučně): (a) atribut vyjadřuje subjekt děje nebo stavu (vyjadřuje se bezpředložkovým genitivem): let raketoplánu (← raketoplán letí), běh motoru (← motor běží), hukot letadel (← letadla hučí), pád stromu/stromů (← padá strom/padají stromy), únik plynu (← plyn uniká), pláč dítěte (← dítě pláče), smích dívek (← dívky se smějí); (b) atribut vyjadřuje objekt děje (vyjadřuje se substantivem v prostém genitivu, dativu nebo pádu předložkovém nebo infinitivem): prohlídka zámku (← prohlížet si zámek), lov ryb (← lovit ryby), návštěva lékaře (← navštívit lékaře), potrestání viníka (← potrestat viníka); domluva dětem (← domlouvat dětem), informace o situaci (← informovat o situaci), odpověď na otázku (← odpovědět na otázku), touha po vítězství; touha vyhrát (← toužit vyhrát), snaha dobře vypadat (← snažit se dobře vypadat); (c) atribut vyjadřuje prostředek děje (vyjadřuje se instrumentálem nebo pádem předložkovým) lov harpunou (← lovit harpunou), orba traktorem (← orat traktorem), výchova příkladem (← vychovávat příkladem), krájení (ostrým) nožem (← krájet nožem), úder pěstí (← udeřit pěstí), hra na housle (← hrát na housle), jízda na koni (← jezdit na koní), cestování po železnici (← cestovat po železnici); (d) atribut vyjadřuje okolnost děje nebo stavu (vyjadřuje se různými pády nebo adverbii): místo: (kde) práce v továrně/na poli; hra u sítě; závada na elektroinstalaci; úsměv na tváři; (kam) návrat do vlasti/domů; (kudy) cesta lesem; čas: návrat v osm hodin/pozdě večer, zpoždění o pět minut; setkání v červenci; čaj o páté; příčina: lež ze soucitu, vražda ze žárlivosti; účel: suchary pro psa, koš na prádlo, cesta za poznáním, boj za demokracii; způsob: život bez lásky, odjezd bez rozloučení; (e) atribut označuje celek a určované jméno jeho (sou)část, složku nebo míru (vyjadřuje se prostým genitivem nebo pádem předložkovým): střecha domu, dveře výtahu, areál nemocnice, kůže tygra; člen týmu, ředitel ústavu; lavičky v parku, klika od dveří, kašna na náměstí; některá určovaná substantiva vyjadřují kvantifikaci – číslovky: polovina obyvatel, třetina Čechů, kilogram brambor, tuna odpadků; jiná substantiva: hromada hlíny, moře peněz, hrnek čaje, šálek kávy, pytel brambor, láhev vína, atom vodíku; (f) atribut označuje toho nebo to, (ke) komu, (k) čemu něco náleží/přináleží (vyjadřuje se prostým genitivem nebo pádem předložkovým): majetek obce, manžel ministryně, pes souseda; (g) atribut označuje to/toho, co/kdo k někomu/něčemu patří nebo nepatří (vyjadřuje se předložkou s nebo bez): rodina s dítětem, dům se zahradou, knížka s obrázky, věž s cimbuřím, rostlina s oddenkem; místnost bez oken, tělo bez duše; (h) atribut vyjadřuje specifikaci vztahem k obsahu určovaného substantiva (vyjadřuje se různými předložkovými pády a specificky bezpředložkovým genitivem): krabice od bot, lahev od piva, kelímek od jogurtu; odchylka od normy, cesta k úspěchu; holka pro všechno, žena v kožichu; život s kompromisy, koupě na splátky; trest smrti (smrt je druhem trestu), paprsek naděje (naděje je jako paprsek světla), řeka lásy (láska je jako řeka); (i) atribut označuje nositele vlastnosti nebo stavu (vyjadřuje se zejména bezpředložkovým genitivem): krása přírody (příroda je krásná), ticho lesa, nehybnost hladiny, tvrdost ocele; (j) atribut označuje vlastnost (vyjadřuje se bezpředložkovým genitivem rozvitým adjektivem): dívka štíhlé postavy, mladík ztepilého vzrůstu, muž odvážných vizí; (k) atribut označuje materiál, ze kterého je objekt označený určovaným substantivem (vyjadřuje se předložkou z s genitivem): prstýnek ze zlata, váza z porcelánu, socha z mramoru, šaty z hedvábí; (l) atribut vyjadřuje původ (vyjadřuje se předložkou od s genitivem): dopis od přítele, dárek od manželky, úvěr od banky, příspěvek od státu; (m) atribut vyjadřuje autora (vyjadřuje se bezpředložkovým nebo předložkovým genitivem): román Karla Čapka, film známého režiséra, pastel od Zrzavého, prózy od Herberta Rosendorfera; (n) atribut vyjadřuje způsob děje nebo existence něčeho srovnáním: vojna jako řemen, hra jako o život; (o) atribut vyjadřuje dedikaci (vyjadřuje se prostým genitivem): třída Politických vězňů; náměstí Hrdinů; (p) atribut vyjadřuje míru děje vyjádřenou jako účinek děje/stavu: křik do ochraptění, dusno k zalknutí 10.2.1.3 Konkurence shodného atributu adjektivního a neshodného atributu substantivního I. Kvalifikační adjektivum vs. substantivní atribut v genitivu Kvalifikačním adjektivům může konkurovat atributivně užité substantivum v genitivu vlastnosti, které samo vyžaduje rozvití (kvalifikačním) adjektivem tak, aby vyjadřovalo týž význam jako adjektivní atribut: drobné mince vs. mince malé / menší hodnoty malá povodeň vs. povodeň menšího rozsahu rozsáhlý požár vs. požár velkého rozsahu (popř. požár značného rozsahu, požár nebývalého rozsahu) štíhlá dívka vs. dívka štíhlé postavy malý chlapec vs. chlapec malého vzrůstu/malé postavy. Tyto genitivní vazby jsou však doloženy ve velmi malém počtu, zpravidla v textech publicistických zpráv, inzerátů nebo v textech s odbornou tematikou. Srov.: Doporučila bych román Johna Irvinga Modlitba za Owena Meanyho, který vypráví o životě mimořádně nadaného chlapce malého vzrůstu a s pronikavým hlasem. Různým stupněm obtíží trpí dosti velké procento mladých dívek spíše štíhlé postavy. Již z dálky viděla, že se jedná o požár velkého rozsahu. Další drobnou obtíží té doby byl naprostý nedostatek mincí menší hodnoty. II. Desubstantivní adjektivum vs. atribut substantivní (K relačním adjektivům a jejich významům viz 1. díl, část 2 TVOŘENÍ ADJEKTIV.) A. Obecná charakteristika Mnohá desubstantivní adjektiva – např. benzinový, lesní (← benzin, les) – mají velmi obecný relační význam, který se zužuje a konkretizuje až spojením s určitým substantivem (benzinové výpary, benzinová cisterna; lesní cesta, lesní požár) nebo až v určitém textu (viz doklady níže). Těmto adjektivům často konkurují neshodné substantivní atributy, nejčastěji v prostém genitivu nebo pádu předložkovém, méně často v instrumentálu nebo dativu (výpary benzinu : cisterna na benzin, cesta lesem, požár lesa), popř. vysvětlení významu opisem (viz níže). V řadě případů ke konkurenci nedochází, např. národní tým vs. *tým národa. Ke konkurenci nedochází zejména u souslovných názvů, např. benzinová pumpa, kuličkové ložisko; horská služba; lesní roh atd. Často naopak nemá konkurenta atribut substantivní: přechod pro chodce, pohádka pro děti, křeslo pro hosta, smysl pro humor, kašna na náměstí, běžec na lyžích, vrásky na čele, slunce na obloze, bolest v krku, pobyt v přírodě, výhled z okna, výstřel z pušky, kamarádka z dětství, dárek z lásky atd. Adjektivní a substantivní atribut nemají vždy zcela shodný význam a mívají i různou frekvenci. Na užití jednoho nebo druhého způsobu atribuce mívá vliv i aktuální členění věty (k těmto rozdílům viz počty a kontexty dokladů níže). Adjektivní a substantivní atribut jsou potenciálně i reálně zčásti synonymní (ohlédneme-li od některých jejich aspektů, zejména aktuálního členění věty), zčásti jsou ve vztahu komplementární distribuce, což znamená, že s některými určovanými substantivy se spojuje výlučně nebo silně preferenčně atributivní adjektivum, s jinými atributivní substantivum. Např. bezprostředně po adjektivu knižní stojí na prvních deseti místech tato substantiva: veletrh, klub, trh, novinka, vazba, tip, podoba, titul, ilustrace, vydání. Naproti tomu bezprostředně před genitivem knihy stojí na prvních deseti místech následující substantiva, která jsou jeho atributem: autor, křest, vydání, kód, část, Svět, dům, název, motiv. Oba způsoby atribuce se tedy z první desítky substantiv uplatňují pouze u substantiva vydání. U mnoha substantiv se sice uplatňují oba způsoby atribuce, avšak jeden z obou způsobů bývá silně preferenční: Např. spojení autor knihy jen v tomto pádovém a číselném tvaru má v korpusu SYN v7 více než 6 000 dokladů, zatímco spojení knižní autor má (jen v tomto tvaru) pouhých 10 dokladů. Naopak spojení knižní trh má téměř 2 500 dokladů, zatímco spojení trh knih má 13 dokladů a spojení trh s knihami má 75 dokladů. Tento typ konkurence demonstrujeme na adjektivech atomový, benzinový, lesní a pivní (v závorce počet dokladů všech tvarů obou čísel v korpusu SYN v7 z r. 2020; syntagmata uspořádána podle násobku adjektivního atributu od nejvyššího k nejnižšímu; PD = počet dokladů): atomový PD PD Násobek atomová energie 6 097 : energie atomu 58 105 atomové jádro 1 155 : jádro atomu 224 5,2 atomová hmotnost 177 : hmotnost atomu 56 3,2 atomový model 4 : model atomu 168 0,02 Srov.: [...] objem atomu, tedy to, co vyplňuje propastnou většinu prostoru, tvoří orbity elektronů, ovšem jeho vlastnosti určuje atomové jádro. Další dvě síly působí pouze na úrovni atomu - "silná nukleární síla", držící pohromadě jádro atomu, a "slabá nukleární síla", odpovědná za takové jevy, jako je radioaktivní rozpad. Nástin různých implikovaných významů syntagmatu typu ˌatomový + substantivumˊ: atomová energie = energie získávaná z jaderných elektráren atomové nebezpečí = nebezpečí z provozu jaderných elektráren atomový program = program výstavby atomových elektráren apod. atomový zákon = zákon o využití atomové/jaderné energie apod. atomová konference = konference o atomové energii apod. Srov.: Obě strany přitom dospěly k názoru, že Írán nesmí využít svůj civilní program atomové energie pro vojenské cíle. Dnes však již lidé zapomněli na Černobyl a obava z atomového nebezpečí se upírá k Severní Koreji. [… ] nejsou vítány hlasy cizích odborníků, které by seriózně vysvětlily, co je a co není atomové nebezpečí, co je to Černobyl a co Temelín, a jaký je rozdíl mezi starými a novými elektrárnami. Pomoc při rozvoji atomového programu nabídlo i Norsko, které Izraeli dodalo těžkou vodu pro jeho reaktor. Atomový zákon (či plným jménem zákon o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření) neměl jednoduchý osud. benzinový PD PD Násobek benzinová cisterna 50 : cisterna na benzin 2 25 benzinové výpary 138 : výpary benzinu 22 6,3 benzinová karta 209 : karta na benzín 132 1,6 benzinová daň 15 : daň z benzinu 436 0,03 Fakt, že substantivní atribut u jména daň výrazně převládá nad atributem adjektivním je patrně důsledek toho, že syntagma typu ˌdaň z + substantivumˈ je ustálené a frekventované slovní spojení; srov. daň z příjmu/příjmů, nemovitosti/nemovitostí, obratu, prodeje atd. Srov.: V poslední době se začínají rozmáhat speciální benzinové karty, kterými mohou motoristé platit nákupy u čerpacích stanic. A naopak nabídka nejrůznějších slev v podobě lepšího vybavení vozu, pojištění či karet na benzín je stále širší. A strana, která by prosadila snížení benzínové daně, jako by jim vtiskla do rukou svůj volební lístek. Zřídka mají dva státy stejnou daň z benzínu, a z těchto daní se z velké části hradí stavba a udržování silnic. lesní PD PD Násobek lesní porost 17 157 : porost lesa 31 553 lesní půda 2 253 : půda lesa 12 188 lesní plod 4 303 : plod lesa 127 34 lesní úsek 3 261 : úsek lesa 110 30 lesní plocha 953 : plocha lesa 261 3,7 lesní požár 6 051 : požár lesa 2 555 2,4 Srov.: Riziko lesních požárů je v těchto dnech mimořádně vysoké. Horké letní dny bez dostatku vláhy pravidelně zvyšují riziko požárů lesa. Z celkové lesní plochy v Česku pokrývají dnes listnáče jen 23 procent. Především je to současné mýcení velkých ploch lesa, které znemožňuje zadržování vody přirozeným způsobem. Pozn.: Spojení riziko požárů lesa je neobvyklé; jde o jediný jeho doklad na 90 dokladů spojení riziko lesních požárů. pivní PD PD Násobek pivní pěna 393 : pěna piva 26 15 pivní sklenice 1070 : sklenice na pivo 102 11 pivní sud 2764 : sud od piva/na pivo 363/95 6,0 pivní slavnost(i) 9233 : slavnost(i) piva 3604 2,6 pivní trh 1781 : trh s pivem 981 1,8 pivní značka 1041 : značka piva 1548 0,7 Nástin různých implikovaných významů syntagmatu typu ˌpivní + substantivumˊ: pivní kultura = kultura pití piva pivní řeči = řeči vedené (při popíjení piva) v hospodě pivní stezka = turistická stezka spojená s konzumací piva pivní turistika = turistika zaměřená na konzumaci piva ve spojení s prohlídkami pivovarů/s poznáváním historie pivovarů Srov.: Druhá část výstavy je zaměřena na pivní kulturu. Návštěvníci uvidí, jak vypadala například hospoda hotelového typu, lidová hospoda, spolková hospůdka ostrostřelců, kancelář sládka a další. Podle odborníků roste a dále se bude rozvíjet samotná kultura pití piva, bude se zvyšovat například rozmanitost pivních sklenic, lahví, úroveň prostředí. Například se velmi dobře rozvíjí takzvaná pivní turistika, díky níž se mohou turisté seznámit s bohatou historií pivovarů. Pivní stezky, které propojují zájem o pivo s turistikou, mají dlouhou tradici zejména v sousedním Německu, kde dokonce existují i pivní cyklostezky. Genitivní atribut jako konkurent atributu adjektivního se užívá zejména tehdy, je-li nějak determinován, např. místem: (1) Milionové škody způsobil požár lesa ve Starých Hamrech na Frýdecko-Místecku. Pokud se určení místa může vztahovat na obě složky atributivního syntagmatu, lze užít i atributu adjektivního: (2) S rozsáhlým lesním požárem v Beskydech bojovalo bezmála třicet hasičských jednotek i speciální letoun se zásobníkem pro tisíc litrů vody. Pokud se determinace týká jen atributivního substantiva, pak atribuce adjektivem není možná: (3a) Šest z osmnácti náhodně testovaných hraček pro děti do tří let bylo zdravotně závadných. (3b) *Šest z osmnácti náhodně testovaných dětských hraček do tří let bylo zdravotně závadných. Následující kapitoly B. až E. se věnují relačním sémantickým typům atributu obou forem. B. Adjektivum posesivní vs. genitiv posesivní Jde o adjektiva odvozená od názvů osob sufixy -ův, -in; -í; -ský/-cký (otcův, matčin; dívčí; ženský, chlapecký) nebo zvířat sufixem -í (hadí). (K slovotvorbě a funkcím posesivních adjektiv viz 1. díl, část 2.) 1. Adjektivum individuálně posesivní vs. genitiv posesivní Substantivum v genitivu často předpokládá rozvití shodným atributem zájmenným nebo adjektivním: adjektivní atribut vs. substantivní atribut matčin dům : dům mé matky otcova firma : firma mého otce babiččina zahrádka : zahrádka mé babičky sousedův pes : pes našeho souseda Honzův spolužák : spolužák třináctiletého Honzy Atributivní genitiv vlastních jmen je upřednostňován zejména při potřebě uvést plné jméno autora: Nerudovy verše : verše Jana Nerudy Arbesova romaneta : romaneta Jakuba Arbesa Hrabalovy knihy : knihy Bohumila Hrabala Mahlerovy symfonie : symfonie Gustava Mahlera Srov.: V nejvyšším stadiu je příprava na natáčení slavné Hrabalovy knihy Obsluhoval jsem anglického krále. Jeho velkým, bohužel už navždy neuskutečněným snem bylo zfilmování knihy Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále. Posesivní genitiv však nemusí být nevhodně užit ani tehdy, není-li determinován (např. firma otce), pokud je motivací tohoto způsobu atribuce ohled na aktuální členění, v němž se zdůrazňuje vlastník, resp. ten, ke komu něco patří či komu se něco přisuzuje. Srov. (vše ČNK) (4) Úředník okresního úřadu nakupoval výpočetní techniku u firmy otce (titulek) V některých případech je ohled na aktuální členění při výběru způsobu atribuce rozhodující; ukazuje to významový protiklad vět (a) a (b) níže: (5a) Má milenku ve firmě, sekretářku ředitele. (ČNK) (5b) Má milenku ve firmě, ředitelovu sekretářku. Větu (5b) by bylo vhodné užít spíše v takovém kontextu či takové situaci, kde by ředitel byl jedním z průběžných témat textu či hovoru. Nedeterminovaný posesivní genitiv je vhodné užít při kontrastu nebo ve výčtu: (6a) Tohle není můj byt. Je to byt přítele. (ČNK) (7a) Na programu je hudba Brucknera, Brahmse, Schmidta a Haselböcka. (ČNK) V podobných případech lze však užít též posesivního adjektiva v postpozici: (6b) Tohle není můj byt. Je to byt přítelův. (7b) Na programu je hudba Brucknerova, Brahmsova, Schmidtova a Haselböckova. Nutné je užít „holého“ posesivního genitivu, který je koordinován s jiným genitivem: (8a) Byl jedním z pěti dětí v rodině Františka a Johany, rozené Bochové. Pokud bychom místo jmen v koordinátu Františka a Johany užili posesivních adjektiv, věta by dostala jiný význam: šlo by v ní nikoli o jednu, nýbrž o dvě rodiny: (8b) Byl jedním z pěti dětí v rodině Františkově a Johanině. Některá posesivní adjektiva odvozená z vlastních jmen tvoří součást souslovných vlastních jmen a mají funkci dedikační: Arbesovo knihkupectví, Janáčkovo divadlo, Jiráskovo náměstí, Karlův most, Štefánikova čtvrť. Existují však i dedikační atributy substantivní: most Legií, gymnázium Jana Nerudy, divadlo Járy Cimrmana 2. Adjektivum druhově posesivní vs. posesivní genitiv a jeho konkurenty (a) Atribut referuje k osobám: dětský svět : svět dítěte Atribut určuje kategorii osob vzhledem k pohlaví, věku nebo sociálnímu postavení; určované substantivum označuje to, co k této kategorii osob trvale nebo aktuálně patří, přináleží (jméno, kancelář, plat), co je její vlastností (věk), nebo jejím – v širokém slova smyslu – produktem (hlas, smích, pláč). Adjektivní atribut má potenciálně funkci generickou, může však referovat i ke konkrétní osobě či konkrétnímu zvířeti. Např.: (9) Bylo slyšet psí štěkot a dětský pláč. (ČNK) Substantivní atribut může mít funkci generickou, nebo může referovat ke konkrétní entitě; o referenční funkci jde často tehdy, pokud je atributivní substantivum určeno dalším atributem (obě věty ČNK): (10) Slyšela štěkot starého psa přivázaného na řetěz k sykamoře. (11) Za jedněmi dveřmi jsem slyšel pláč malého dítěte a naříkavou ukolébavku jeho matky. Avšak i rozvitý substantivní atribut může mít funkci generickou (obě věty ČNK): (12) Znělo to jako štěkot obrovského psa, který vše přehlušoval. (13) Znělo to jako pláč malého dítěte. Následují statistiky k oběma způsobům atribuce. (Počty dokladů následujících syntagmat se týkají všech tvarů sg. i pl. v korpusu SYN v7; syntagmata uspořádána podle násobku adjektivního atributu od nejvyššího k nejnižšímu; PD = počet dokladů): Syntagma PD Syntagma PD Násobek dětský svět 4650 : svět dítěte/dětí 131 356 chlapecký úsměv 265 : úsměv chlapce/chlapců 8 33 seniorský věk 2496 : věk seniorů/seniora 96 26 chovatelský úspěch 1259 : úspěch chovatelů/chovatele 57 22 studentský život 2255 : život studentů /studenta 155 14 dívčí jméno 3013 : jméno dívky 237 13 ženský hlas 4595 : hlas/hlasy ženy/žen 486 9,5 studentský průkaz 516 : průkaz studenta 126 4,1 dívčí smích 75 : smích dívek/dívky 29 2,6 dětský pláč 1048 : pláč dítěte/dětí 532 2,0 lékařská ordinace 2586 : ordinace lékaře 1533 1,7 ministerské křeslo 4616 : křeslo ministra 3545 1,3 profesorský plat 49 : plat profesora 52 0,9 mužské tělo 2073 : tělo muže/mužů 2662 0,8 ředitelská kancelář 407 : kancelář ředitele 1855 0,2 Jako v jiných případech konkurence obou atributů i zde hraje často roli aktuální členění. Srov.: Výstava prezentuje na jedenatřiceti velkoplošných panelech v čínštině a angličtině nejen krásy pražské zoo, ale také její historii, chovatelské úspěchy a významné projekty na ochranu ohrožených druhů zvířat v přírodě. Tajemstvím úspěchu chovatelů je zchlazování nakladených vajec v prostředí vinotéky. Adjektivní atribut navíc může signalizovat generičnost, zatímco substantivní atribut referenčnost, není to však pravidlo. Srov. (obě věty ČNK): (14) Z domu zaslechla hysterický dětský křik. (jde o křik přisuzovaný dětem obecně) (15) Někde nablízku jsem slyšel křik dětí. (jde o konkrétní skupinu dětí) Některá ustálená spojení s adjektivním atributem na -ský/-cký jsou bez konkurence nebo konkurence se substantivní atribucí je minimální: Syntagma PD Syntagma PD stařecká demence 1111 : demence starců/starce 0 vdovecký důchod 627 : důchod vdovce 0 dělnická profese 7335 : profese dělníka 19 dělnické hnutí 1371 : hnutí dělníků 14 Adjektivnímu a genitivnímu atributu konkuruje – s významovým odstínem účelovým – předložkový pád ˌpro + A´; Srov.: Pokud chtějí turisté najít v létě ve městě levné ubytování, vyplatí se zeptat, kde jsou studentské ubytovny, koleje či domovy mládeže. Už se začala rozsvěcovat i světla na ubytovnách studentů. V zrekonstruovaných domech fungují ubytovny pro studenty a malometrážní nájemné byty. Pouze předložkový pád ˌpro + Aˊ konkuruje adjektivům např. ve spojeních: Syntagma PD Syntagma PD Násobek cyklistická helma 935 : helma pro cyklisty 17 55 rybářské potřeby 1734 : potřeby pro rybáře 53 33 turistická atrakce 10 700 : atrakce pro turisty 1 190 9.0 cyklistická stezka 8413 : stezka pro cyklisty 2709 3,1 ženský časopis 1677 : časopis pro ženy 661 2,5 dětská hračka 3279 : hračka pro děti 1982 1,7 dětské představení 2707 : představení pro děti 7162 0,4 Stejně jako v jiných případech konkurence obou způsobů atribuce mohou výběr ovlivnit ohledy na aktuální členění. Srov.: Spojnice mezi Jizerskými horami a Krkonošemi je nejstrmější železniční tratí v republice a v posledních letech se stala vyhledávanou turistickou atrakcí. V každém případě není trdelník ani přes svou cenu jen atrakce pro turisty, ale kupují si ho také místní. Odtud se mi naskýtal pohled na celé město, šedivé a beztvaré, až po vzdálená pole, kde miniaturní vláčky přejížděly přes křehký most, připomínající dětskou hračku. Pokud jste doposud žili v omylu, že koloběžky jsou hračky pro děti, měli byste svůj názor poněkud poopravit. Zájem je také o luxusnější ženské časopisy, zejména ty s různými vloženými dárky. Nejprodávanější časopis pro ženy ve 24 edicích na pěti kontinentech dorazil s úspěchem i k nám. (b) Atribut referuje ke zvířatům: hadí kůže vs. kůže hada Atribut (liščí : lišky) určuje druh zvířete, určované substantivum pojmenovává část jeho těla nebo jinou entitu vztahující se k životu osob nebo zvířat (čísla v závorce udávají počet dokladů daného slovního spojení ve všech pádových tvarech z korpusu SYN v7 z r. 2020; seřazeno podle násobku adj. atributu od nejvyššího k nejnižšímu): Syntagma PD Syntagma PD Násobek liščí ohon 623 : ohon lišky 4 155,8 králičí maso 1514 : maso králíka/králíků 20 75,7 hadí kůže 1046 : kůže hada/hadů 40 26,2 jelení paroh/parohy 404 : paroh/parohy jelena/jelenů 94 4,3 bizoní lebka 22 : lebka bizona 6 3,7 medvědí kůže 454 : kůže medvěda/medvědů 129 3,5 koňský hřbet 2117 : hřbet koně/koní 815 2,6 vlčí smečka 1664 : smečka vlků 649 2,6 mamutí kost/kosti 319 : kost/kosti mamuta/mamutů 185 1,7 opičí skřeky/skřek 55 : skřeky opic 7 7,9 kočičí mňoukání 95 : mňoukání kočky/koček 56 1,7 vlčí vytí 128 : vytí vlků/vlka 137 0,9 kohoutí kokrhání 171 : kokrhání kohouta/kohoutů 258 0,7 husí kejhání 37 : kejhání hus/husy 51 0,7 lví řev 57 : řev lva/lvů 113 0,5 psí štěkot 585 : štěkot psů/psa 1375 0,4 žabí kuňkání 32 : kuňkání žab/žáby 79 0,4 kosí zpěv 17 : zpěv kosa/kosů 57 0,3 včelí bzučení 9 : bzučení včel/včely 96 0,1 Zajímavé je, že ve spojeních, v nichž je zvíře subjektem děje (vlčí vytí), zpravidla převládá atribuce substantivní; výjimkou jsou opičí skřeky a kočičí mňoukání s vyšším počtem dokladů než mají skřeky opic a mňoukání kočky/koček. Genitivní atribut často převládá nad shodným atributem adjektivním ve spojeních, v nichž určované substantivum pojmenovává děj nebo vlastnost vztahované na konkrétního živočicha (konkrétní živočichy) v dané době na daném místě. Na užití jednoho nebo druhého způsobu atribuce mívá vliv i aktuální členění věty (více se zdůrazňuje buď děj (pláč, smích, štěkot, bzuční, kuňkání), nebo jeho původce (děti, dívky, psi, včely, žáby). Srov.: Probudil ho psí štěkot. Krátké, divné zavytí, pak se zvuk rozplynul, utichl, avšak Harryho citlivým uším to stačilo. Štěkot psů na vzdálené straně řeky sílil. Dveře však propouštěly jen nesrozumitelné zvuky, podobající se včelímu bzučení. Slunce hřálo, bzučení včel tiše hrálo a uspávalo. Cožpak se vám ještě nezprotivilo to žabí kuňkání znějící ze stojatých vod vašeho rybníka? Z jasné oblohy na ně zářily tisíce hvězd a z nedaleké řeky se k nim neslo kuňkání žab a temný hukot. Prostému genitivu u tohoto typu atribuce někdy konkuruje genitiv s předložkou z; srov.: Ötzi si nepřehazoval přes ramena jen kůži z medvěda. Každý z jeho sedmi kusů oděvu byl pečlivě vypracován a je důkazem překvapivé řemeslné dovednosti. Maso z divočáka osolíme, opepříme a upečeme do měkka. Asi není neobvyklé najít kost z mamuta, ale podstatná je skutečnost, že se rozšiřují místa s dokladem výskytu pravěkých zvířat. (c) Druhově posesivní adjektivum vs. genitiv při určování původu mláďat: antilopí, bizoní, gorilí mládě vs. mládě antilopy, bizona, gorily Spojení s genitivem je nutné tehdy, pokud se rodič mláděte blíže určuje; např. mládě netopýra hvízdavého, mládě pandy červené, mládě pandy velké, mládě tygra sibiřského, mládě bílého tygra. Jeden nebo druhý způsob atribuce může souviset i s aktuálním členěním: více se zdůrazňuje buď fakt, že jde o mládě, nebo naopak to, o čí mládě jde. Srov.: Antilopí mládě se má k světu (titulek) Mládě antilopy losí přišlo na svět v červnu v plzeňské zoo. V zoo se narodilo mládě antilopy. Mladá bizonie není jediným bizoním mládětem v zoo. Novým přírůstkem brněnské zoo se stalo mládě bizona. C. Desubstantivní adjektivum referující k místu vs. atribut substantivní (Počty dokladů následujících syntagmat se týkají všech tvarů sg. i pl. v korpusu SYN v7; v sg. jsou uvedeny i tvary těch určovaných substantiv, u nichž převládá plurál – např. sval na krku, kolenní vaz; výjimkou jsou pouze pl. tvary pražské mosty : mosty Prahy a evropské země : země Evropy) Tvarem atributivního substantiva je: (a) předložkový pád ´v + lokál´ Syntagma PD Syntagma PD Násobek pouštní bouře 1199 : bouře v poušti 5 240 horská chata 7885 : chata v horách 151 52 údolní nádrž 1324 : nádrž v údolí 44 30 televizní pořad 24 353 : pořad v televizi 1502 16 horská vesnice 1812 : vesnice v horách 198 9,2 pouštní město 331 : město v poušti 80 4,1 zahraniční dovolená 4046 : dovolená v zahraničí 2420 1,7 tovární provoz 127 : provoz v továrně 86 1,5 lázeňský pobyt 2755 : pobyt v lázních 2600 1,1 laboratorní práce 507 : práce v laboratoři 592 0,9 terénní práce 2528 : práce v terénu 2800 0,9 kolenní vaz 5601 : vaz v koleně 6774 0,8 divadelní angažmá 602 : angažmá v divadle 1564 0,4 muzikálová role 898 : role v muzikálu 1997 0,4 lesní práce 764 : práce v lese 2456 0,3 obličejový rys 136 : rys v obličeji 422 0,3 přízemní pokoj 128 : pokoj v přízemí 443 0,3 pražský život 186 : život v Praze 1561 0,1 přírodní muzeum 201 : muzeum v přírodě 6424 0,03 (b) předložkový pád ´z + G´ Syntagma PD Syntagma PD Násobek čínská firma 4772 firma z Číny 149 32 pohádková postava 7275 postava z pohádky 581 12 kamerový záznam 3358 záznam z kamery 635 5,3 městský člověk 902 člověk z města 181 5,0 románová postava 726 postava z románu 167 4,3 pražský umělec 1353 umělec z Prahy 438 3,1 pražský rodák 2 301 rodák z Prahy 803 2,9 redakční kolega 840 kolega z redakce 306 2,7 vesnická dívka 238 dívka z vesnice 99 2,4 tovární dělník 350 dělník z továrny 178 2,0 pohádkový princ 509 princ z pohádky 372 1,4 filmová scéna 1659 scéna z filmu 1743 1,0 novinový výstřižek 1069 výstřižek z novin 1010 1,0 biblický citát 234 citát z bible 386 0,6 dálniční sjezd 1185 sjezd z dálnice 2873 0,4 bruselská dotace 243 dotace z Bruselu 680 0,4 univerzitní kolega 121 kolega z univerzity 352 0,3 kohoutková voda 1453 voda z kohoutku 4798 0,3 východní mudrc 69 mudrc z východu 455 0,2 uliční hluk 2 hluk z ulice 462 0,004 (c) předložkový pád ,na + lokál´ Syntagma PD Syntagma PD Násobek jižní předměstí 4527 : předměstí na jihu 11 412 severní soused 3758 : soused na severu 60 63 silniční provoz 46 114 : provoz na silnici 4042 11 zádový sval 1543 : sval na zádech 150 10 povrchová teplota 1905 : teplota na povrchu 388 4,9 krční sval 467 : sval na krku 152 3,1 krční žíla 254 : žíla na krku 219 1,2 měsíční kráter 164 : kráter na měsíci 160 1,0 střešní panel 435 : panel na střeše 484 0,9 polní práce 2164 : práce na poli 2629 0,8 zahradní práce 313 : práce na zahradě 3635 0,09 tržní novinka 12 : novinka na trhu 3041 0,004 (d) genitiv Syntagma PD Syntagma PD Násobek americká ekonomika 10 645 : ekonomika Ameriky 11 968 pražské mosty 1754 : mosty Prahy 8 219 školní jídelna 22 719 : jídelna školy 353 64 tovární hala 4501 : hala továrny 142 32 německá ekonomika 5012 : ekonomika Německa 181 28 školní hřiště 6842 : hřiště školy 309 22 evropské země 66 861 : země Evropy 12 318 5,4 zámecký areál 7326 : areál zámku 5501 1,3 hotelová recepce 673 : recepce hotelu 1673 0,4 horské úbočí 266 : úbočí hory 828 0,3 Frekvenční rozdíl, a to dokonce extrémní, jak je tomu v případě syntagmat americká ekonomika : ekonomika Ameriky, může být způsoben jinými než strukturními faktory: místo ekonomika Ameriky se obvykle píše ekonomika USA (cca 2400 dokladů). Naproti tomu syntagma ekonomika Německa má zhruba třikrát více dokladů než syntagma ekonomika SRN. Syntagma ekonomika Spolkové republiky má 7 dokladů, syntagma ekonomika Spolkové republiky Německo jediný doklad. D. Desubstantivní adjektivum označující druh látky vs. atribut v předložkovém pádě (a) s + instrumentál Atributivním substantivem bývá název látky (např. tvaroh) přidávané do výrobku. (Počty dokladů následujících syntagmat se týkají všech tvarů sg. i pl. v korpusu SYN v7); adjektivní atribuce je frekventovanější: Syntagma PD Syntagma PD Násobek tvarohový koláč 795 : koláč s tvarohem 184 4,3 jablkový koláč 451 : koláč s jablky 140 3,2 jahodový dort 186 : dort s jahodami 59 3,2 maková buchta 270 : buchta s mákem 93 2,9 oříšková čokoláda 166 : čokoláda s oříšky 67 2,5 (b) z + genitiv Adjektivním atributům odvozeným ze substantiv označujících druh látky (např. stříbrný) konkuruje předložkový pád ´z + G´ (ze stříbra) většinou jen velmi omezeně; podíl substantivní atribuce přitom silně variuje v závislosti na druhu určující látky a druhu určované materiální entity. (Počty dokladů následujících syntagmat se týkají všech tvarů sg. i pl. v korpusu SYN v7; pokud sg. atributivního subst. není doložen, uvádíme tvar v plurálu ): Syntagma PD Syntagma PD Násobek čokoládový bonbon 1410 : bonbon z čokolády 3 470 stříbrná mince 2986 : mince ze stříbra 30 100 plastový obal 2745 : obal z plastu 38 72 kamenná zeď 3 972 : zeď z kamene 60 66 mosazný svícen 249 : svícen z mosazi 4 62 měděný kabel 4261 : kabel z mědi 76 56 dřevěný obklad 1449 : obklad ze dřeva 38 38 olověná trubka 199 : trubky z olova 6 33 hliněná nádoba 800 : nádoba z hlíny 27 30 zlatý šperk 6125 : šperk ze zlata 208 29 bronzová socha 4103 : socha z bronzu 153 27 citronová šťáva 25 734 : šťáva z citronu 1689 15 bronzový šperk 241 : šperk z bronzu 16 15 mramorová socha 486 : socha z mramoru 41 12 mátový čaj 1121 : čaj z máty 103 11 cihlový dům 2292 : dům z cihel 212 11 hedvábné šaty 948 : šaty z hedvábí 121 7,8 litinový výrobek (99) : výrobek z litiny 38 2,6 keramický výrobek 1829 : výrobek z keramiky 932 2,0 kožený výrobek 610 : výrobek z kůže 549 1,1 železný výrobek 110 : výrobek ze železa 108 1,0 ledovcová voda 123 : voda z ledovce 172 0,7 olověný výrobek 5 : výrobek z olova 13 0,4 Užití předložkového genitivu je nutné, pokud materiál charakterizujme tou či onou jeho vlastností. Srov.: Vše ještě voní novotou, obklady ze světlého dřeva jenom svítí. Hlavní součástí památníku je deska z leštěného mramoru. E. Desubstantivní adjektivum účelové vs. atribut substantivní Adjektivním atributům s významem účelovým konkuruje předložkový pád ,na + A´. ((Počty dokladů následujících syntagmat se týkají všech tvarů sg. i pl. v korpusu SYN v7; pokud sg. atributivního subst. není doložen, uvádíme tvar v plurálu): Syntagma PD Syntagma PD Násobek hasicí přístroj 9976 : přístroj na hašení 7 1425 dýchací přístroj 9835 : přístroj na dýchání 16 615 šicí stroj 8110 : stroj na šití 25 324 obráběcí stroj 11 369 : stroj na obrábění 70 162 balicí papír 2390 : papír na balení 20 120 holicí strojek 4115 : strojek na holení 56 74 prací prostředek 3631 : prostředek na praní 50 73 kropicí konev 161 : konev na kropení 4 40 dortová forma 2573 : forma na dort 87 30 opalovací krém 4752 : krém na opalování 740 6,4 čajová konvice 912 : konvice na čaj 263 3,5 prádelní koš 459 : koš na prádlo 804 0,6 rybí koření 74 : koření na ryby 240 0,3 obličejový krém 38 : krém na obličej 602 0,06 Jak ukazují tyto statistiky, substantivní atribuce bývá okrajová až ojedinělá a někdy je výlučně či převážně vázána na kontexty, v nichž je atribut determinován názvem objektu děje pojmenovaného dějovým substantivem. Např. syntagma stroj na obrábění je doloženo převážně ve spojeních stroj na obrábění dřeva a stroj na obrábění kovů. Některá ustálená spojení s účelovým adjektivem nemají substantivního konkurenta: parkovací hodiny, řadicí páka, rýsovací prkno, trávicí ústrojí aj. Na druhé straně jsou i případy opačné: převládá atribuce substantivní: koš na prádlo, koření na ryby, krém na obličej. Srov.: Předuzený pstruží filet mírně osolíme, přidáme rybí koření a pozvolna opečeme na másle po obou stranách. Nejoblíbenějším kořením na ryby je kopr. F. Příčiny frekvenčních rozdílů V obecné rovině jsou příčiny frekvenčních rozdílů mezi oběma způsoby atribuce pravděpodobně tři: (a) míra ustálenosti jednoho a neustálenosti druhého způsobu; ta může být podmíněná některou z následujících příčin, nějakou specifickou příčinou jinou, nebo může být náhodná; náhodná může být např. preference substantivní atribuce v syntagmatu krém na obličej, neboť adj. obličejový je dosti frekventované, nebo preference adjektivní atribuce v syntagmatu dětský svět či mamutí kost/kosti, neboť vztah dítěte a jeho světa či mamuta a jeho kosti/kostí má silně relační povahu; (b) míra a charakter relačního vztahu určované a určující entity; např. adjektivum v názvu prádelní koš má zřetelný relační význam „na prádlo“, adjektivum v názvu keramický výrobek má zřetelný relační význam „z keramiky“; úzus syntagmatu typu ˌvýrobek z + substantivumʻ je podporován slovesnou vazbou vyrobit z; (c) obvyklost nebo neobvyklost determinace substantivního atributu; např. u syntagmatu kolega z univerzity lze očekávat častější determinaci atributivního substantiva než u syntagmatu kolega z redakce; z 352 dokladů syntagmatu kolega z univerzity jich 134 má doplnění místa univerzity uvozené předložkou v, např. kolega z univerzity v Uppsale. Naproti tomu u syntagmatu kolega z redakce je doplnění jako časopisu, deníku či MFD méně časté. 10.2.2 Atribut těsný (restriktivní) a volný (nerestriktivní) Těsný neboli restriktivní atribut vyjadřuje vlastnost, která závažně omezuje rozsah významu rozvíjeného substantiva a pro význam věty je jeho užití nutné. Restriktivní atribut bychom na nejobecnější rovině mohli definovat jako takový, který z množiny entit označovaných určovaným substantivem vymezuje jejich nějakou podmnožinu. Např. atribut pracovití determinující substantivum lidé vymezuje z množiny všech lidí podmnožinu těch, jež označujeme jako pracovité. Takový přívlastek, pokud je ve větě jediný, je pro význam věty nezbytný (viz 1a, 2a) a jeho vypuštěním by vznikla věta beze smyslu (1b) nebo věta nepravdivá (2b): (1a) Nové zastupitelstvo i radu tvoří pracovití lidé. (ČNK) (1b) *Nové zastupitelstvo i radu tvoří lidé. (2a) Říkalo se, že černá kočka přináší smůlu. (ČNK) (2b) Říkalo se, že kočka přináší smůlu. Některé atributy však ve větě restriktivní funkci nemají, a lze je pak z věty vypustit, aniž tím věta ztratí smysl: (3a) Po zdi přechází černá kočka a prohlíží si návštěvníky. (ČNK) (3b) Po zdi přechází kočka a prohlíží si návštěvníky. Protiklad restriktivnosti a nerestriktivnosti se prakticky manifestuje zejména tehdy, jde-li o rozvitý postponovaný atribut, jehož základem je adjektivum verbální. Např.: (4a) Všiml si postavy pomalu se blížící přes rybník. (M. Urban) (5a) Ocitl se ve stavu člověka zabraného do nějaké práce. (překlad románu Vojna a mír) (6a) Ministerstvo vnitra se musí přeměnit na instituci zbavenou strachu a tajemství. (Svobodné slovo, 25.10. 1990) (7a) První operou B. Smetany napsanou na libreto E. Krásnohorské je Hubička. (8a) Beethovenovy smyčcové kvartety věnované hraběti Razumovskému mají opusové číslo 59. Pokud bychom z těchto vět odstranili jejich (tučně vyznačený) restriktivní atribut, vznikla by věta beze smyslu (věta (4b až 6b) nebo věta nepravdivá (věta 7b a 8b): (4b) Všiml si postavy. (5b) Ocitl se ve stavu člověka. (6b) Ministerstvo vnitra se musí přeměnit na instituci. (7b) První operou B. Smetany je Hubička. (8b) Beethovenovy smyčcové kvartety mají opusové číslo 59. Aby byla věta (8b) pravdivá, musel by L. van Beethoven napsat jen ty smyčcové kvartety, které by měly op. č. 59. Toto číslo však mají jen tři Beethovenovy kvartety z celkem 16 jeho smyčcových kvartetů. Funkci atributu ve větách typu (4a) až (6a) nazýváme doplňující, funkci atributu ve větách typu (7a) a (8a) nazýváme identifikační. Tyto restriktivní atributy by se podle pravidel pravopisu neměly oddělovat čárkami, přesto však i v těch nejkvalitnějších textech k takové interpunkci dosti často dochází. Např. v doložených větách (4a) až (6a) stojí za slovy postavy, člověka a instituci čárka. Svědčí to o tom, že toto pravidlo, pracně osvojované ve škole a školou sankcionované, je v pozdější praxi spisovatelů a publicistů zapomenuto, nebo jej není dbáno. Srov. též větu slavného románu Michala Viewegha Báječná léta pod psa: Když si večer přitáhl nějakou dobrou novelu nebo román, cítil se jako ryba, navrácená z kádě nazpět do moře. Podle platných pravidel pravopisu je tu čárka za slovem ryba chybně. Naproti tomu v následujících doložených větách (a) je atribut nerestriktivní, neboť může být z věty vypuštěn, aniž vznikne věta nepravdivá nebo věta beze smyslu: (9a) Ulice se promění na několik dní v divadelní jeviště, zářící barvami a kostýmy dávných dob. (ČNK) (9b) Ulice se promění na několik dní v divadelní jeviště. (10a) Otevřel balíček a položil na prezidentův psací stůl, zářící čistotou, umaštěný rozebraný karburátor. (ČNK) (10b) Otevřel balíček a položil na prezidentův psací stůl umaštěný rozebraný karburátor. (11a) Hlavní tratí, vedoucí chráněnou částí lesa, proběhlo celkem 3 405 závodníků. (11b) Hlavní tratí proběhlo celkem 3 405 závodníků. Dále srov.: Existuje však přinejmenším jeden dobře známý Einsteinův životopis, vydaný rok před Joffeovým článkem, který se odvolává na "Marity". Záškrt, mezi Filipínci známý pod španělským názvem garrotillo, je prudce nakažlivá choroba vyvolávaná bacilem Corynebacterium diphtheriae. Funkci atributu ve větách typu (9a) až (11a) nazýváme kvalifikační. Atributy ve větách (1a), (2a) a (4a) až (8a) na jedné straně a atributy ve větách (9a) až (11a) na straně druhé představují krajní polohy striktní restriktivnosti na jedné straně a volnosti atributu na straně druhé, mezi nimiž se prostírá relační kontinuum. Postponovaný rozvitý atribut nemusí být pro větu nutný v tom smyslu, že bez něj by věta byla beze smyslu nebo byla nepravdivá, přesto ale takový atribut může být pro větu natolik důležitý, že vzhledem k jejímu komunikačnímu smyslu je pro ni nepostradatelný. Srov.: (12a) Upravená boubelka zářící humorem a veselou náladou však může být půvabná a přitažlivá. (ČNK) (12b) Upravená boubelka však může být půvabná a přitažlivá. Zatímco doložená věta (12a) vypovídá o tom, JAKÁ upravená boubelka může být půvabná a přitažlivá, věta (12b) vypovídá jen o tom, že půvabná a přitažlivá může být boubelka UPRAVENÁ, aniž je řečeno, zda půvab a přitažlivost takové ženy musí být podmíněna ještě něčím jiným (zde humorem a veselou náladou). (13) Se zaujetím pozoruji dvě staré babičky zářící dobrou náladou. (Z. Thoma, Toulky po Japonsku) Smyslem této věty zcela určitě není sdělit pouze to, že autor pozoroval dvě staré babičky. Jejím smyslem je jistě sdělit, JAKÉ babičky autor pozoroval: zářící dobrou náladou; proto je tento atribut pro smysl věty nepostradatelný. (14) Uviděl jsem stádo srnek pasoucích se na louce. Ani v této větě nemusí jít jen o to sdělit, co kdo uviděl. Jádrem sdělení zde může být celá a nerozčleněná nominální skupina stádo srnek pasoucích se na louce. Funkci atributu ve větách typu (12) až (14) nazýváme individualizační. 10.2.3 Atribut několikanásobný a atribut postupně rozvíjející 10.2.3.1 Atribut několikanásobný Několikanásobný atribut je tvořen dvěma či více výrazy obvykle stejné slovnědruhové platnosti (např. pouze adjektivy, pouze zájmeny, pouze číslovkami), mezi nimiž je vztah koordinace. Koordinovány mohou být ale i různé slovní druhy, pokud oba či všechny plní funkci atributu, např. substantivum a adverbium, zájmeno a posesivní adjektivum apod.: (1) Mnozí lidé z Berounska stráví na cestě do práce a zpátky dvě až tři hodiny. (ČNK) (2) U naší sváteční tabule se každý rok sejde moje a Davidova maminka. (ČNK, zkráceno) (3) Byla tehdy zoufalá a sama. (M. Klevisová, Stopy vraha) Koordinace zájmen nebo číslovek může být v koordinátu dvou členů vyjádřena pouze spojkou, nikoli též pauzou, jíž v písmu odpovídá čárka: (4a) Můj a její život jsou naprosto odlišné světy. (ČNK) (4b) *Můj, její život jsou naprosto odlišné světy. (5a) Pojem stereotypu je náplní první a druhé kapitoly knihy. (ČNK) (5b) *Pojem stereotypu je náplní první, druhé kapitoly knihy. Pokud je ovšem koordinováno více členů než dva, stojí mezi předposledním a posledním spojka a stejně jako u koordinovaných adjektiv; např. v první, druhé a třetí kapitole. Naproti tomu adjektiva ve slučovacím vztahu lze koordinovat jak spojkou, tak beze spojky i při koordinaci pouze dvou členů; koordinace pomocí spojky a však výrazně převládá (nejméně čtyřnásobek koordinace asyndetické): (6a) Byla to úzká a tmavá místnost. (ČNK) (6b) Byla to úzká, tmavá místnost. (7a) Do dvou věží stoupá úzké, tmavé schodiště. (ČNK) (7b) Do dvou věží stoupá úzké a tmavé schodiště. Pokud stojí koordinát na konci věty, je preference syndetického spojení výraznější (vše ČNK): (8) Její společník je vysoký a štíhlý. (9) Dvě krajní věže byly vysoké a štíhlé. (10) Její hlas je klidný a konejšivý. Asyndetická koordinace je v těchto případech řidší a obvykle stylově příznaková (obě věty ČNK): (11) Pach vody, hlína pod sešlapaným rákosím je měkká, vlhká. (12) Jeho pokoj je malý, stísněný. V korpusu SYN v8 je 33 906 dokladů posloupnosti ˌ je + adjektivum a adjektivumʻ stojící na konci věty uzavřené tečkou (věty (8) a (10)), avšak pouze 4833 dokladů koordinátů dvou adjektiv na konci věty před tečkou, mezi kterými je čárka (věty (11) a (12)). Silná je také preference spojení syndetického ve vedlejších větách uvozených některými spojkami. Srov. (obě věty ČNK): (13) Měl co dělat, aby těžké a bezvládné zvíře vůbec unesl. (14) Fischer slyšel ve vlaku, že staří a chudí Kirgizové a Kazachové neumějí rusky. Pokud je v rámci koordinátu vyjádřen odporovací vztah mezi jeho členy, je spojka nutná; srov. dvojice vět (15) a (16): (15a) Jsi bystrý, nadaný klučina. (ČNK) (15b) Jsi bystrý a nadaný klučina. (16a) Bystrý, ale líný mladík je nucen ve třiceti vypadnout z domu a začít se sám protloukat. (ČNK) (16b) *Bystrý, líný mladík je nucen ve třiceti vypadnout z domu. Pokud je koordinováno více adjektiv, stojí mezi předposledním a posledním obvykle spojka a, zatímco předchozí adjektiva jsou spojena asyndeticky – v písmu čárkou: (17) Vstupní tunel je úzký, tmavý a vlhký a ústí do něj několik malých jeskyněk. (ČNK) Spojení všech adjektiv asyndeticky je vzácnější: (18) Jenže garáže dnes nesplňují normy. Jsou úzké, tmavé, nízké. (ČNK) Naopak spojka mezi všemi atributivními adjektivy je stylově příznaková: (19) „Připrav se, Rusko, rakety přiletí, pěkné a nové a chytré!“ Výrazy v několikanásobném přívlastku vyjadřují různé vlastnosti na sobě nezávislé a navzájem rovnocenné. Tím se liší od přívlastku postupně rozvíjejícího. 10.2.3.2 Atribut postupně rozvíjející I. Definice a počet atributů ve vztahu postupného rozvíjení Postupné rozvíjení spočívá v tom, že atribut stojící bezprostředně před substantivem rozvíjí toto substantivem (např. literární památky), atribut stojící před atributem bezprostředně rozvíjejícím substantivum (např. nejstarší) pak rozvíjí celé spojení před sebou (nejstarší literární památky). Podobně: nové zákony → dva nové zákony → tyto dva nové zákony; hudební festival → jazzový hudební festival → letní jazzový hudební festival → velký letní jazzový hudební festival. Symbolicky lze vztahy postupného rozvíjení vyjádřit pomocí závorek: německý (výkladový slovník) velký (německý (výkladový slovník)) velký (letní (jazzový (hudební festival))) Postupně rozvíjející atribut obsahuje nejčastěji dva členy, často tři, méně často čtyři a poměrně vzácně více než čtyři atributy. Postupně rozvíjející atribut je tvořen: (a) slovy téže slovnědruhové platnosti; (b) slovy různé slovnědruhové platnosti. A. Postupně rozvíjející atribut tvořený atributy téže slovnědruhové platnosti (a) nominální skupina se dvěma atributy Např.: nejstarší literární památky, německý výkladový slovník, tvrdý konkurenční boj, měkké kontaktní čočky, těžká životní situace, velká hospodářská krize, malá vodní elektrárna, dobrý hlídací pes; žádný takový výsledek; dvě první místa; (b) nominální skupina se třemi atributy pražský vrchní státní zástupce, bývalý vysoký státní úředník, starý český šlechtický rod, současná příznivá ekonomická situace, český hrubý domácí produkt (c) nominální skupina se čtyřmi atributy velký letní jazzový hudební festival, původní dřevěný ženský buddhistický klášter, romantické španělské několikapatrové venkovské sídlo, velký státní ruský ropný koncern (d) nominální skupina s pěti atributy letošní letní Dívčí amatérská fotbalová liga, víceúčelový demontovatelný železobetonový prefabrikovaný stavební systém Čím více je atributů, tím méně snadné je udržet linii postupného rozvíjení, neboť zda jde o postupné rozvíjení nebo několikanásobnost, je dáno charakterem atributů a jejich vzájemným vztahem a linie postupného rozvíjení může plynout ze subjektivně pojatého řazení atributů. Je tu proto třeba počítat jednak s jistou mírou vágnosti, jednak s tím, že daný významový protiklad se vždy nemusí zobrazit ve způsobu pravopisu, čili v prezenci či absenci čárek mezi atributy. Např. atributy doložené nominální skupiny nádherná hluboká teskná pravdivá píseň by bylo možno přeskupit např. takto: nádherná teskná pravdivá hluboká píseň anebo: nádherná pravdivá hluboká teskná píseň apod. anebo by je bylo možno pojmout jako několikanásobné: nádherná, hluboká, teskná, pravdivá píseň. Srov.: Je to jeden z těch hezoučkých malých portugalských rybářských přístavů, jaké člověk vídá na pohlednicích? B. Postupně rozvíjející atribut tvořený atributy různé slovnědruhové platnosti Postupné rozvíjení je v tomto případě nesporné a nemá žádnou alternativu. Adjektivu může např. předcházet: číslovka: dvě malé děti, tři zlaté medaile, čtyři světové strany, pět pracovních dnů zájmeno: tento trestný čin, tato roční doba, moje dobrá kamarádka, naše webové stránky zájmeno a číslovka: tyto dva základní předpoklady, naši tři okresní zástupci, jeho pět věrných společníků II. Splývání hranic mezi několikanásobností atributu a postupným rozvíjením V mnoha případech zmnožené atribuce vyjádřené adjektivy se hranice mezi několikanásobností atributu a postupným rozvíjením stírá a může být věcí subjektivního pojetí: (20a) Běžel mezi poli dlouhými, rychlými kroky. (ČNK, zkráceno) (20b) Běžel mezi poli dlouhými a rychlými kroky. (20c) Běžel mezi poli dlouhými rychlými kroky. V pojetí vět (20a,b) jde o dvojnásobný atribut, v pojetí věty (20c) jde o atribut postupně rozvíjející. (21a) Dlouhými rychlými kroky se vrátila a vážně pohlédla dívce do tváře. (ČNK) (21b) Dlouhými, rychlými kroky se vrátila a vážně pohlédla dívce do tváře. (21c) Dlouhými a rychlými kroky se vrátila a vážně pohlédla dívce do tváře. V pojetí věty (21a) jde o postupně rozvíjející atribut, v pojetí vět (21b,c) jde o dvojnásobný atribut. Některé posloupnosti některých adjektiv se častěji pojímají jako postupné rozvíjení. Je tomu tak zejména tehdy, je-li jedním z atributů nemotivované adjektivum jakostní a druhým odvozené adjektivum relační; neodvozené adjektivum přitom zpravidla stává před adjektivem desubstantivním; např.: tvrdá kamenná podlaha, měkký plstěný klobouk, těžké dřevěné dveře, mohutná kamenná zeď. Pojetí několikanásobnosti zde není zcela vyloučeno, pravopisně by se však vyjádřilo pouze čárkou, nikoli spojkou a: tvrdá kamenná podlaha : tvrdá, kamenná podlaha : *tvrdá a kamenná podlaha těžké dřevěné dveře : těžké, dřevěné dveře : *těžké a dřevěné dveře mohutná kamenná zeď : mohutná, kamenná zeď : *mohutná a kamenná zeď Srov.: Všichni si klekli na tvrdou kamennou podlahu a tiše se modlili. Nechybějí kamenné podlahy, těžké dřevěné dveře, mramorový komín a starobylé obrazy na zdech. V současné době prostorům sevřeným mohutnými kamennými zdmi dominují stroje domácích výrobců A nad propastmi na tvrdém, kamenném trůně zamračený a nahý sedí protinožec boha [...] Protáhla jsem se do chodby a odtud pak vyběhla po těžkých, dřevěných schodech až nahoru k našemu bytu a začala klepat. Na cestě za odzbrojujícně krásnými mohutnými, kamennými věžemi […] Není tu však vyloučeno ani pořadí obrácené, kdy odvozený relační atribut předchází atributu neodvozenému kvalifikačnímu. Např. B. Hrabal píše: otevřel dubová těžká vrata. Podobně např. V. Páral píše: [… ] v parádním pokoji na čistém bílém ubruse čtyři hluboké talíře na čtyřech mělkých a čtvero starodávných těžkých příborů. Obvyklé pořadí by bylo … čtvero těžkých starodávných příborů. 10.3 Pozice atributu Atribut může stát vzhledem k rozvíjenému substantivu: (a) v antepozici: obyčejný život; khaki uniforma; (b) v postpozici: kyselina sírová; život hrdiny; cesta zpátky; ochota naslouchat; (c) v cirkumpozici, při níž jedna složka složeného atributu stojí v antepozici a druhá v postpozici: černá hladina jezera, obecná teorie relativity, obnovitelné zdroje energie. U některých termínů je možný dvojí slovosled: slovesný vid : vid slovesný, obvykle se tu však u shodného atributu dává přednost antepozici; v nepřímých pádech je antepozice normou: definice slovesného vidu. Podrobně ke slovosledu atributivních složek nominální skupiny viz oddíl II., kap. 2. 11. Funkce infinitivu ve větě Obsah: 11.1 Přehled funkcí infinitivu ve větě 11.1.1 Infinitiv podmětový 11.1.1.1 Podmětový infinitiv ve větách s přísudkem slovesným 11.1.1.2 Podmětový infinitiv ve větách s přísudkem verbonominálním 11.1.2 Infinitiv předmětový 11.1.3 Infinitiv doplňkový 11.1.4 Dva infinitivy v pozici dvou větných členů v téže větě 11.1.4.1 Infinitiv podmětový a infinitiv přísudkový 11.1.4.2 Infinitiv podmětový a infinitiv předmětový 11.1.5 Infinitiv atributivní 11.1.6 Infinitiv valenční jako součást složeného přísudku 11.1.7 Infinitiv účelový 11.1.8 Infinitiv podmínkový 11.1.9 Infinitiv s funkcí modální 11.1.9.1 Infinitiv přací 11.1.9.2 Infinitiv vyjadřující rozhořčení 11.1.9.3 Infinitiv výzvový 1.1.10 Infinitivní konstrukce vyjadřující realitu smyslového vnímání 11.1.10.1 Konstrukce typu Je vidět hvězdy 11.1.10.2 Konstrukce s infinitivem znát 11.1.11 Konstrukce typu ‚mít/nemít + substantivní tázací zájmeno nebo příslovce (co, kdo, koho, komu, kde, kdy, kam aj.) + infinitiv‘ 11.1.12 Konstrukce typu ´je/není + substantivní tázací zájmeno nebo příslovce (co, koho, komu, kde, kdy, kam aj.) + infinitiv‘ 11.1.13 Infinitiv v archaické konstrukci typu ‚Je//Jest/Bylo + jméno v dativu + infinitiv‘ 11.1.14 Konstrukce s tematizovaným infinitivem 11.2 Subjekt děje vyjádřeného infinitivem V této kapitole se zabýváme pouze infinitivem jako samostatným elementem věty. K infinitivu jako součásti složeného přísudku viz kap. o konjugaci a kap. o kategorii času ve 2. dílu a kap. o typech predikátu v tomto dílu. 11.1 Přehled funkcí infinitivu ve větě Infinitiv má ve větě řadu funkcí, odpovídajících jednak jeho formálněsyntaktické pozici ve větě, jednak větné sémantice této pozice. Např. ve větě (1a) je infinitiv podmětem věty: (1a) Kristýnku baví studovat. Že ve větě (1a) je infinitiv podmětem věty, ukazuje mj. to, že ve stejně pozici ve větě může stát substantivum v nominativu: (1b) Kristýnku baví medicína. Podle toho, v pozici jakého větného členu a v jaké jeho významové funkci se infinitiv nachází, rozlišujeme řadu jeho typů. 11.1.1 Infinitiv podmětový (K infinitivu podmětovému viz též oddíl V, kap. 1.2 a oddíl VI, kap. 2.1.1) Infinitiv jako podmět věty vyžadují (a) některá slovesa; (b) některé složené přísudky s adjektivem nebo substantivem jako predikativním jménem. 11.1.1.1 Podmětový infinitiv ve větách s přísudkem slovesným K nemnoha slovesům, která jako přísudek věty obvykle nebo typicky vyžadují infinitivní podmět, patří: dařit se, hodit se, poštěstit se, příčit se, zlíbit se. Srov. (vše ČNK): (1) Konzervativní opozici se dařilo bránit přijetí řady reformních opatření. (2) V podstatě by se zde hodilo citovat známé přísloví o trpělivosti a růžích. (3) Jen málo lidem se poštěstí potkat vysněného pohádkového prince. (4) Krejčovi se také příčilo demonstrovat režijní nápady, teorie a módy. (5) Prozřetelnosti se zlíbilo postavit mě na toto místo. Infinitiv je kromě výše uvedené pětice sloves jednou z možných doložených realizací podmětu např. u sloves: bavit, děsit, fascinovat, hnusit se, chybět, lákat, lekat, líbit se, lichotit, napadnout, naplňovat, nudit, omrzet, osmělit se, ošklivit se, otravovat, patřit, pobavit, podařit se, poštěstit se, povést se, prospívat, protivit se, přibýt, přispívat, scházet, trápit, ublížit, unavovat/unavit, urážet/urazit, vábit, vadit, vyčerpávat, vyhovovat, vymstít se, vyplatit se, vzrušovat, vžít se, zajídat se, zalíbit se, zamlouvat se, zatěžovat, zbývat, zdržovat, zlíbit se, zmáhat. Jak vidět, jsou to obvykle slovesa vyjadřující psychické (méně často jiné) stavy, jejichž vyvolavatelem (kauzátorem) může být děj – ten je vyjádřen infinitivem: baví (název psychického stavu, resp. procesu) – ji (nositel stavu/procesu) – studovat (děj vyvolávající daný stav/proces) fascinuje (název psychického stavu, resp. procesu – ho (nositel stavu/procesu) – pozorovat (děj vyvolávající daný stav/proces) K. Svoboda (1962, s. 68) k obecnému významu těchto struktur výstižně říká, že „Ve všech případech se tu hodnotí vztah konatele infinitivního děje ke konání infinitivního děje.“ Některé z těchto podmětových infinitivů jsou u daného slovesa běžné, jiné jsou spíše okazionální. Srov. (řazeno abecedně podle řídícího slovesa): Trochu mě děsí psát o něčem tak samozřejmém a zároveň úchvatném, čím Vánoce jsou. „[…] Pokaždé mě doslova fascinuje pozorovat, jak se kůže po zákroku lehce regeneruje, neuvěřitelně dobře hojí," říká Adamcová, která s lasery pracuje už sedmnáct let. Na knize chybělo dokončit jen několik stránek. Nejvíce žáky láká studovat ekonomii, administrativu, elektrotechniku a zdravotnictví. Chvíli mi lichotilo pobývat ve společnosti muže, který dokáže kvůli ženě zcela odhodit vlastní hrdost. Kdy jste začal poprvé pociťovat, že vás naplňuje pomáhat ostatním? Krále nikdy neomrzelo poslouchat Leonardův výklad […] […] už v šesti jsem pilně louskala Tyla, Klicperu a Goldoniho, takže dnes jsem jedním z mála lidí, kterým se neoškliví číst dramata. Určitě se vám někdy poštěstilo najít dva stejné dárky pod vánočním stromečkem. Duši prospívá odvážit se něčeho nového. "Japoncům se protiví říkat ne, neboť nechtějí nikoho ranit," říká socioložka Tami Kondoová. "Ovšem cizinci to obtížně chápou. A tak tato praxe brzy zanikne." K úkolu střežit hranici přibylo dbát na bezpečnost srbské menšiny na hranici. Umět jednat, znamená poznat sebe i druhé a kultivovat své jednání a vztah k nim. K tomu přispívá umět rozeznávat typy lidí. Pokud vás příliš netrápí přijít o peníze, nebo věci, pak budete s největší pravděpodobností dobrými pěstouny. Více by nám ublížilo zůstat vně Evropské unie. Už mě unavovalo jezdit jen domácí závody. Copak řidiče nějak vyčerpává zmáčknout tlačítko světlometů? Nechápal, že někomu může vyhovovat mít ženu, která mu duševně nepatří. Západoevropským politikům se vymstilo považovat nezaměstnanost za druhořadý problém. I v publicistice se vžilo neužívat u veřejně známých osob akademických titulů, i když profesor Klaus zní jistě impozantně. Některým tenistkám se však zajídalo kočovat po světě s rodinou a nechaly si mateřství až na období po konci sportovní kariéry, což byl případ dvojnásobné grandslamové šampiónky Číňanky Li Na, která své první dítě porodila loni ve 33 letech. Kočárník na dotaz Práva ve středu uvedl, že osobně ho zatěžuje sedět v Parlamentu. „Dostávám poměrně často balíky, a jelikož nejsem pořád doma, musím pro ně na poštu. Všechny jsou na hlavní poště, ale tam je neustále plno a dost mě zdržuje čekat na každý balík minimálně čtvrt hodiny,“ […] Už jako desetiletá o sobě jako budoucí panovnici prohlásila: "Vím, že budu dobrá". Toho dne odpoledne si zapsala do deníku: "Prozřetelnosti se zlíbilo postavit mě na toto místo. Učiním vše, co je v mých silách, abych splnila povinnost vůči mé zemi. "Postavili jsme si tady s manželem dům, a když muž před deseti lety zemřel, dala jsem dům synovi a chatu dceři. Nyní v našem domě bydlím s vnukem, ale už mě zmáhá obhospodařovat všechno od oken přes zahradu až po chodník. Podmětový infinitiv ve strukturách tohoto typu stává běžně i na začátku věty (vše ČNK): (6) Mluvit anglicky mě unavuje. (7) Napsat trestní zákon nám trvalo hrozně dlouho. (8) Napsat veselou písničku vás neláká? (9) Vybudovat maloobchodní síť nám zabralo téměř deset let. (10) Opravovat staré památky nás těší. (zkráceno) Podmětový infinitiv může stát i ve větě s přísudkem pasivním (vše ČNK): (11) Bylo nám doporučeno dát dítě do ústavu a pořídit si jiné. (12) Bývaly doby, kdy jen bláznům bylo dovoleno mluvit pravdu. (13) Vy nevíte, že tady tábořit je zakázáno? Podmětem může být také infinitiv pasivní (vše ČNK): (14) Být obdivován jinými, zvláště mladými lidmi, ho uspokojuje. (15) Kolikrát se vám letos povedlo být diskvalifikován? (16) Občas ho unavovalo být obklopen samými chytrými a pozornými mozky. (modifikováno) 11.1.1.2 Podmětový infinitiv ve větách s přísudkem verbonominálním I. Jmennou částí přísudku je adjektivum. Infinitiv je pravidelným podmětem přísudků typu ´je/bylo/bylo by + adjektivum ve tvaru neutra + infinitiv´ : je dobré vědět, je těžké říci Adjektivy uplatňovanými v tomto typu vět jsou mnohá adjektiva hodnotící (kladně nebo záporně) činnost, resp. jednání člověka/lidí; vícekrát doložené (od tří dokladů) jsou (abecedně): (je/bylo/bylo by) absurdní, adekvátní, akceptovatelné, aktuální, alibistické, arogantní, asertivní, atraktivní, báječné, barbarské, beznadějné, bezohledné, bezpečné, bezpředmětné, bezvadné, běžné, bizarní, bláhové, bláznivé, bolestivé, božské, brutální, citlivé, cynické, čestné, demokratické, decentní, depresivní, děsivé, dětinské, diskriminační, diskutabilní, divné, dobré, drahé, drsné, drzé, důležité, důmyslné, důstojné, efektivní, ekologické, elegantní, etické, fascinující, frustrující, hanebné, hezké, hloupé, hnusné, hospodárné, hrdinské, hrozné, hrubé, hrůzné, hříšné, humánní, charakteristické, chvályhodné, chybné, chytré, ideální, iluzorní, iracionální, jednoduché, klíčové, kolegiální, komplikované, konstruktivní, kontroverzní, korektní, krásné, krátkozraké, kruté, křesťanské, laciné, lákavé, legální, legitimní, lehké, lehkomyslné, lehkovážné, lidské, logické, marné, milé, moderní, moudré, mravné, nádherné, nadlidské, naivní, náležité, namáhavé, nápadné náročné, nebezpečné, nedůstojné, neekonomické, nehorázné, nechutné, nekalé, nelidské, nelogické, nemorální, nemravné, nemyslitelné, neobvyklé, neomalené, nepřijatelné, nepříjemné, nepřirozené, nereálné, neslušné, nesmyslné, nespravedlivé, nesprávné, nestoudné, nešťastné, neuvěřitelné, nevkusné, nevyhnutelné, nezákonné, nezdravé, nezodpovědné, nezvyklé, normální, nudné, obtížné, obvyklé, odporné, odvážné, ohavné, ohleduplné, optimální, originální, obdivuhodné, ostudné, osvobozující, ošemetné, ošidné, ošklivé, otřesné, paradoxní, paranoidní, pěkné, perfektní, perverzní, pobuřující, poctivé, podezřelé, podivné, podivuhodné, podlé, pohodlné, pochopitelné, pochybné, pokrytecké, ponižující, populární, pošetilé, potěšující, poučné, pozitivní, pozoruhodné, pracné, pragmatické, praktické, primitivní, problematické, prospěšné, prozíravé, předčasné, přehnané, překvapivé, přesné, přijatelné, příjemné, přiměřené, přípustné, přirozené, příšerné, racionální, reálné, realistické, riskantní, rizikové, romantické, rozhodující, rozumné, samozřejmé, scestné, sebevražedné, schizofrenní, silné, skandální, skvělé, složité, slušné, směšné, smutné, smysluplné, snadné, snesitelné, sobecké, solidní, sporné, sportovní, spravedlivé, správné, sprosté, statečné, strašné, stupidní, stylové, symbolické, sympatické, šílené, škodlivé, šokující, špatné, šťastné, taktické, taktní, těžké, tradiční, trapné, trestné, trestuhodné, typické, ubíjející, ubohé, úchylné, unáhlené, únavné, upřímné, urážlivé, uspokojivé, úsporné, ušlechtilé, uvážlivé, úžasné, užitečné, vhodné, vlastenecké, vražedné, vulgární, výborné, vyčerpávající, výhodné, výjimečné, vyzývavé, vzrušující, zábavné, zajímavé, zakázané, zarážející, zavazující, zavrženíhodné, zbabělé, zbytečné, zdlouhavé, zdravé, zdvořilé, zlé, zločinné, zodpovědné, zrádné, zvláštní, zvrácené, žádoucí. Srov. (vše ČNK): (1) Je iluzorní myslet si, že můžeme nějak uchovávat přírodu v původním stavu (2) Je normální vzrušit se nad tak nepatrným detailem? (3) Pro děti by bylo optimální sportovat nejméně 5 až 7 hodin týdně. (4) Je milé dostat kytku a pusu. (zkráceno) (5) Je obtížné získat v dnešní době úvěr? (6) Bylo podivné vyhrát titul v třetině soutěže. (7) Pro nás nebylo přijatelné nechat stávající situaci bez řešení. (8) Je složité odhadnout, jak velká rizika se ve špatné bance nahromadila. (9) Bylo šílené jezdit po tak obrovském městě, které jsem vůbec neznal. (10) Je zdravé chodit do schodů. Děj hodnocený adjektivem a vyjádřený infinitivem se často vztahuje na kterýkoli subjekt přicházející v úvahu, tedy na personický subjekt všeobecný (věty 1, 2, 4, 5, 10); jindy se vztahuje k mluvčímu/pisateli nebo k osobě, o níž je (v textu) řeč (věty 3, 6, 7, 8, 9). Zda jde o všeobecný subjekt děje, nebo o ten či onen subjekt jiný, musíme odhadnout z kontextu a situace. Adjektivum šťastný se v přísudku věty užívá buď v záporu (věta 11) nebo v závislé větě (věta 12): (11) Není šťastné zavádět do bytové politiky spravedlnost. (12) Nevím, zda je šťastné říkat, že bůh je osoba. (zkráceno) Srov. dále (řazeno abecedně podle predikativního adjektiva): Je absurdní vnímat Ukrajinu jako cosi tradičního nebo odvěkého. Před pár lety bylo aktuální založit soukromé gymnázium či vysokou školu. Je bezohledné plýtvat v cizině vodou, teplem a světlem. Je bezpečné používat kosmetické přípravky obsahující alkohol? Od dob holocaustu je citlivé použít ve spojení s nějakým etnikem, národem nebo rasou pojmy jako "problém" nebo "řešení". U brutálních vrahů by jistě bylo cynické čekat, až pachatel zabije potřetí. Je demokratické zakázat strany, jejichž cílem je zničit demokracii? Myslím si, že to demokratické je, i když možná z psychologického hlediska je to netaktické. Je to pár dní, co Evropský soud rozhodl, že je diskriminační posílat romské děti automaticky do zvláštních škol a šanci na vzdělání jim tak brát. Je diskutabilní realizovat tak rozsáhlý projekt proti vůli obyvatel města. Bylo by drsné vyhodit je po pěti letech studia. [... ] musím uznat, že stoupnout si s letáky před finanční úřad bylo velmi důmyslné," reagovala poslankyně ČSSD [...] Podpora malých vodních elektráren má podle odborníků také svou mez, protože není ekologické regulovat všechny říčky v zemi. Je etické dovolit zdravé ženě zemřít? Taková otázka vyvstává na mysli v případu Kanaďanky, která plánuje asistovanou sebevraždu se svým smrtelně nemocným mužem na švýcarské klinice Dignitas, napsal britský list The Times. Podle křesťanského učení totiž bylo hříšné půjčovat peníze na úrok. I to byl jeden z důvodů, proč se evropské bankovnictví stalo doménou nekřesťanů - židů. Nebylo by korektní srovnávat marketing českého školství s americkým nebo britským, kam směřuje nejvíce poznáníchtivých a platících čínských studentů, ale o dva řády více žáků dokáže dnes nalákat Nizozemsko, Rakousko i Polsko. Žijeme v době kdy je moderní podávat trestní oznámení na své nepřátele, obchodní partnery, politické odpůrce, lékaře, rozvedené manžele a podobně. Rozmístit na parkovišti čtyři vládní automobily by bylo příliš nápadné. Je náročné zpracovat údaje ze 182 členských zemí MMF se značně rozdílnou ekonomickou úrovní i úrovní zpracování dat. Bylo by nepřirozené potlačovat v sobě tento vliv, stejně tak by bylo nepřirozené upínat se jen k jednomu vzoru. Je nudné bavit se s člověkem, který toho víc napsal než přečetl. Je poučné sledovat, jak mění směr plavby velryba a hejno sardinek. Je primitivní dělat si srandu například z toho, že Havel ráčkuje nebo že má krátké kalhoty. „Bylo prozíravé vybudovat v Písku průmyslovou zónu, která sem přitáhla zahraniční investice. Každá výroba, kterou jsem viděl, vyžaduje stoprocentní odborníky v oblasti strojírenství, elektrotechniky či softwaru,“ řekl premiér Je scestné oddělovat svět politiky a intelektuálů jakousi "berlínskou zdí", na jejíž světlejší straně žijí intelektuálové, vybaveni patentem na hledání pravdy, a na temnější straně politici, pro něž je pravda jen kusem poddajné plastelíny. Bylo by směšné posuzovat ekonomické a technické úspěchy takových mocností, jako jsou USA, z našeho provinčního pohledu. Bylo by ubohé být roztrpčen z toho, že my to neumíme nebo že na to nemáme. Není taktní obdarovat ženu krémem, který radikálně zabraňuje stárnutí. Je úžasné sledovat, jak pracuje mozek spisovatele. Je užitečné zařadit do svého denního programu chvíle aktivního odpočinku. Je výhodné briketovat prach z odsávacích systémů, který se musí z hygienických důvodů přepravovat ve speciálních kontejnerech nebo ve velmi nákladných obalech. „Je vzrušující vidět na obloze letadlo poháněné stejným systémem, jaký budou mít ekologická letadla budoucnosti,“ komentoval úspěšné testy Marty Bradley. Méně se užívá tohoto typu konstrukce ve futuru (´bude + adjektivum + infinitiv´): Povaha světového bestselleru je nevyzpytatelná a bude zajímavé sledovat, co se stane dalším literárním hitem. Nebude přehnané říci, že Japonci jsou největšími vyznavači krásy kamenů na světě. Není nakonec mýtus o Adamovi a Evě, vyhnaných z Ráje kvůli tomuto provinění, součástí onoho pokořování člověka, kterým bylo prosyceno křesťanství po tolik staletí? Zde vidím jenom další veliký omyl, skutečný a velmi neblahý, jak říkáte, omyl, který bude těžké překonat. Člověk je samozřejmě člověkem poznání a jeho hlavním úkolem je rozšířit a prohloubit vlastní vědomí. Podmětový infinitiv ve strukturách tohoto typu stává běžně i na začátku věty (vše ČNK): (13) Získat zahraničního investora není jednoduché. (14) Odhadnout budoucí vývoj je obtížné. (zkráceno) (15) Rozmazlovat krásnou ženu je snadné. (16) Vyhrávat je návykové. (zkráceno) Podmětový infinitiv ve strukturách tohoto typu může být i pasivní: (17) Být znepokojeni očekávaným porodem je normální. (18) Je hrozné být vydán napospas šílenci. Avšak ne všechna adjektiva hodnotící činnost, resp. jednání člověka, se uplatňují jako jmenná část přísudku s infinitivním podmětem. V přísudku s infinitivním podmětem nestávají či nemohou stát např. následující adjektiva (bez dokladu): adaptivní, agilní, agresivní, aktivní, autoritativní, bdělé, bezúhonné, bojácné, bojovné, bouřlivé, civilizované, cudné, despotické, destruktivní, deviantní, disciplinované, divoké, dokonalé, dotěrné, drastické, důmyslné, důsledné, důvěrné, dychtivé, energické, extremistické, formální, hazardní, hravé, hrdé, hysterické, chaotické, chladné, impulsivní, instinktivní, jemné, konfliktní, konformní, konkurenční, konvenční, konzumní, kooperativní, kriminální, kultivované, kulturní, laskavé, líné, mírné, modelové, mravní, mužné, nápadné, násilnické, nedbalé, něžné, noblesní, obezřetné, obratné, odstrašující, odtažité, ochotné, oportunistické, osobité, panovačné, pasivní, plaché, podivínské, podvodné, pokorné, poslušné, potrhlé, prostopášné, průhledné, průměrné, přátelské, přesvědčivé, přezíravé, příkladné, přívětivé, přizpůsobivé, pubertální, pudové, razantní, roztržité, rutinní, sadistické, sebevědomé, servilní, sexistické, schopné, spontánní, stabilní, srdečné, surové, suverénní, svérázné, teatrální, temperamentní, výbušné, vyhýbavé, vytříbené, vznětlivé, vzorné, vzorové, vzpurné, vzteklé, xenofobní, záhadné, zásadové, zběsilé, zlovolné, zralé, žárlivé. Některá z těchto hodnotících adjektiv si však lze jako predikativní ve větě s infinitivním podmětem dobře představit. Jsou to pravděpodobně ta, která se v úzu vyskytují jako součást přísudku po sponě ve tvaru 3. osoby sg. je/bylo ve větách s podmětem to, co, pokud mohou stát sama na konci věty, tj. aniž jsou rozvita, a vztahují se na lidské jednání. Např. (19a) Ať odpadne vše, co je oportunistické. (překlad věty G. Husáka) (19b) Je oportunistické chovat se tímto způsobem. Patrně vyloučeno je užít predikativně ve větě s podmětovým infinitivem taková hodnotící adjektiva, která se vztahují výlučně na psychický stav konkrétní osoby, nikoli též na její jednání. Srov.: (20a) Byla jsem hrdá, že jsem to dokázala. (ČNK, zkráceno) (20b) *Bylo hrdé to dokázat. (21a) Některé děti koupání milují, jiné jsou bojácné. (ČNK) (21b) *Je bojácné takto se chovat. Pouze z mluvy fotbalistů máme několik dokladů na přísudek bylo bojácné, srov.: „Po poločase to bylo bojácné, bez běhání. Nikdo na sebe nechtěl vzít zodpovědnost, zbytečně jsme odkopávali balony. Ofenziva mě zklamala,“ zlobil se. Může tu jít o elipsu z „bojácné utkání“. Srov. dále: (22) Bylo by arogantní myslet si, že už děláme konečný krok k odhalení samého jádra reality – fyzici musí ještě urazit značný kus cesty. (ČNK) (23) ?Bylo by vzpurné nepřizpůsobit se. Avšak přesně definovat určitou skupinu vlastností označovaných adjektivy z hlediska jejich syntaktického chování ve větě určitého syntaktického typu patrně není možné. K. Svoboda (1962, s. 74) soudil, že v daném typu větné struktury s infinitivním podmětem nelze užít taková adjektiva, u nichž „neproniká dost zřetel ke konateli děje“, to je však tvrzení hodně subjektivní a stěží nějak objektivně prokazatelné. Podmětový infinitiv stojí také po predikativech nutno/nutné, možno/možné, lze, nelze, vyloučeno a modálních adjektivech povinné, potřebné, žádoucí, nepřípustné: (24) Je povinné používat bezpečnostní pásy na předních i na zadních sedadlech . II. Jmennou částí přísudku je substantivum Substantivy, která se stávají jmennou částí složeného přísudku, jsou substantiva vyjadřující různá hodnocení. Srov. (vše ČNK): (1) Je pro mě čest hrát za národní tým. (2) Byla krása koukat na výkon našich soupeřů. (3) Dnes je móda vázat do živých květin sušené prvky. Podmětový infinitiv ve strukturách tohoto typu stává běžně i na začátku věty (obě věty ČNK) (4) Učit talentované žáky je potěšení. (zkráceno) (5) Vyvíjet nový lék není procházka růžovým sadem. Některá z těchto substantiv se užívají často, převážně nebo výlučně v instrumentálu (ke konkurenci predikativního nominativu a instrumentálu viz oddíl III. 2.1.2.3) a /nebo v záporu). (vše ČNK): (6) Je posláním státu postarat se o profese, které považuje za důležité. (7) Je zvykem dívat se na Mount Everest při rozbřesku. (8) Není výjimkou spatřit na horských kolech turisty starší 60 let. Podobně jako u struktur s predikativním adjektivem i zde se hodnocený děj vyjádřený infinitivem vztahuje obvykle na subjekt všeobecný (věty 3, 7, 8) nebo specifický subjekt přicházející vzhledem k danému ději v úvahu (věty 4, 5). Méně často je subjekt infinitivního děje ve větě vyjádřen (věty 1 - mě, 6 - státu) nebo je implikován kontextem – tak je tomu zejména tehdy, je-li spona v minulém čase (byl, byla, bylo – věta 2). Srov. následující kontexty: Shýbl se pro psaní a spěchal s ním ke světlu. Ale když se chystal rozechvělými prsty otevřít tlustou obálku, upustil dopis pojednou na stůl a zůstal stát s rukama jakoby opařenýma. Byl pátek večer. Sabat už dávno nadešel a bylo hříchem přiložit ruku k čemukoliv, co bylo prací. Z tohoto kontextu je zřejmé, že činnost označená slovesem přiložit se primárně vztahuje k osobě, k níž referují slovesné tvary v minulém čase, zde vyznačené tučně; nicméně této činnosti lze – vzhledem ke slovu hřích – přisoudit i subjekt všeobecný. Skutečný život, přemýšlel soudce, je snad ještě větší směsicí než tato stínohra. Události se nepochopitelně prolínaly, motivy byly zastřeny nepředvídatelným vývojem. Nejpečlivěji vybudovaná schémata se nezdaří kvůli žertíku osudu, důmyslná schémata se zamotají v nekonečné rozmanitosti lidského chování. Takže bylo chybou hledat vysvětlení skutečností na základě domnělého, předem pojatého jasného plánu koncipovaného vrahem z opuštěného chrámu. Z tohoto kontextu je zřejmé, že činnost označená infinitivem hledat se vztahuje k soudci, o němž tento text činí tuto výpověď. Pokud stojí predikativní substantivum na začátku věty, bývá dosti často determinováno posesivním zájmenem (můj, náš, jeho, jejich) – to odkazuje k původci děje vyjádřeného infinitivem. Srov. (vše ČNK) (9) Mým snem bylo chovat krávy na venkově. (subjekt děje chovat = já) (10) Jeho snem bylo pracovat v televizi. (subjekt děje pracovat = on) (11) Naším snem bylo pomáhat v Africe. (subjekt děje pomáhat = my) (12) Jejich snem bylo koupit si domek. (subjekt děje koupit si = oni) K dalším substantivům, která se stávají součástí složeného přísudku při podmětovém infinitivu, patří: alibismus, bláhovost, bláznovství, drzost, dřina, fantazie, hanba, hazard, hloupost, hračka, hrdinství, hrůza, hřích, chyba, iluze, katastrofa, klišé, lahůdka, legrace, lež, luxus, maličkost, možnost, mýlka, nádhera, nehoráznost, nerozum, nesmysl, neštěstí, nevýhoda, nezvyk, nuda, omyl, oříšek, ostuda, paráda, peklo, pocta, podvod, pokrytectví, pošetilost, potíž, požadavek, požehnání, požitek, pravidlo, priorita, privilegium, problém, přehánění, překážka, přepych, přínos, radost, rarita, risk, riziko, rouhání, rozdíl, rozkoš, samozřejmost, skandál, slabost, slast, slušnost, smůla, šance, šílenství, šok, štěstí, tendence, tradice, tragédie, troufalost, účel, úkol, úleva, umění, úspěch, utopie, utrpení, výhoda, výhra, vzácnost, zábava, zájem, zátěž, zázrak, zážitek, zbabělost, zločin, zlozvyk. Následují doklady s vybranými substantivy ve strukturách tohoto typu (řazeno abecedně podle predikativního substantiva):: Predikativní substantivum je v nominativu: Byl by alibismus říct, že klimatické změny se nás netýkají, protože nejsme například ohroženi stoupajícím mořem, a ať si to zkoumají třeba Holanďani. Chci poznat, jaká je dřina uběhnout dvaačtyřicet kilometrů. Je iluze myslet si, že partneři navzájem přesně vytuší, co si ten druhý přeje, a že spolu dospějí ke společnému orgasmu tak nějak samosebou. Je klišé myslet si, že perly jsou především pro ženy určitého věku. A byla by lež tvrdit, že nikdo v roce 1963 netušil, že Saddám Husajn není demokrat. Byl ale lepší variantou než rozpad země. Na malém městě je luxus vydržovat si lékárnu. Je nerozum vytápět místnosti tak, že se tam dá opravdu přežít jen v trenýrkách a krátkých rukávech. Byla pocta hrát pro Vídeňskou filharmonii. Není podvod slibovat v krajských volbách něco, co možná splním za dva roky, když vyhraju sněmovní volby? Jedním z velkých problémů mladých zemědělců je totiž sehnat vhodnou partnerku do zemědělství. Celkově je potíž přilákat do tohoto oboru mladé lidi. Pro herečku je privilegium pracovat s takovým režisérem. Nebylo riziko odejít od renomované agentury k začínající? Je slabost přiznat, že potřebujeme partnera, i když většina lidí v našem okolí JE SINGL? Pro člověka, který vyrostl v New Yorku, byl šok zjistit, že v New Orleansu tehdy pořád existovaly oddělené restaurace či toalety. Je tragédie být rodičem takhle mladý. V záplavě ženských magazínů je úleva koupit si časopis, u kterého se nemusíte tvářit, že ho máte v rukou náhodou, a schovávat ho mezi noviny. Pro nás by byl úspěch skončit v lize třetí. Byla zábava sledovat takový výkon. Predikativní substantivum je v instrumentálu: Proto je bláznovstvím uvolnit pouta stovkám a tisícům zločinců, aby se osvobodil jeden nevinný. Ovšem na tak úzké silnici je hazardem jezdit rychleji Není hrdinstvím přechytračit lidské zákony, protože když ubližujeme světu a svým bližním, ubližujeme především sobě. Je mýlkou myslet si, že do vegetariánské restaurace chodí na jídlo pouze vegetariáni. Bylo nevýhodou vyjet na trať první ze všech. Bylo oříškem skloubit nároky zařízení s barokními prostory konírny. Bylo by pokrytectvím nepřiznat si, že žena není fyzicky tak silná, jako muž. Bohužel jsem starý člověk a živý doklad skutečné moudrosti pana Wericha, který dobře věděl, že je pošetilostí myslet si, že stáří s sebou přináší moudrost: Ve stáří může člověk jen zblbnout. V nedávné době bylo pravidlem provést obměnu asi třetiny chovu jednou za rok U golfu je prioritou pobavit se. Dozor má na starost Česká národní banka. Není přeháněním tvrdit, že patří mezi nejpřísnější regulátory na světě. Žádná státní či nestátní instituce nemůže zastoupit opravdový domov, ale zároveň je jasné, že pro dítě nemůže být přínosem vyrůstat v původní rodině, která ho evidentně zanedbává, nebo dokonce ohrožuje na životě, jak tomu je například u dětí týraných. V Norsku je raritou najít někomu zubní kaz. Je příkazem této chvíle, aby veřejné mínění národů vlastnících atomové zbraně vzalo na sebe odpovědnost a prokázalo, že je schopno duchovního činu a přeje si žít ve znamení lidskosti. Zdar této vyšší politiky znamená záchranu lidstva. Nedojde-li k tomu, pak bude naším údělem žít nadále ve vzrůstající tísni a zahynout. Nyní je úkolem uvést pravidla do praxe. Ve starobylém městě je výhrou zabloudit v křivolakých uličkách se štíty historických domů. Není vzácností potkat v noci krokodýla několik kilometrů od vody. A přitom v této lokalitě bydlí převážně senioři, pro které je zátěží jezdit nakupovat do Litvínova. III. Podmětový infinitiv rozvitý vedlejší větou Ve strukturách s podmětovým infinitivem a verbonominálním přísudkem může stát infinitiv, jehož valence vyžaduje (mj.) doplnění vedlejší větou: (1) Chtít, aby humanitní obory „vydělávaly“, je nebezpečná absurdita. (2) Dokázat, aby lidé pochopili, jak na to, je velmi těžké. Jde ale o poměrně komplikovanou strukturu, jíž se při stylizaci textu příliš nevyužívá. IV. Součástí podmětu jsou dva infinitivy Součástí podmětové fráze může být infinitiv, který je třeba doplnit dalším infinitivem (ČNK): (1) Snažit se u lidí dosáhnout změny je dlouhá cesta. (2) Pokoušet se ho přesvědčit nemá cenu. 11.1.2 Infinitiv předmětový (K infinitivu předmětovému viz též oddíl V. kap. 1.3 a oddíl VI., kap. 2.1.2) Jednou z hlavních funkcí infinitivu je být ve větě syntaktickým předmětem (objektem): (1) Cizinec odmítá vypovídat. (ČNK) Předmětový infinitiv (vypovídat) je významově i formálně závislý na přísudkovém VF (odmítá) a označuje děj, na nějž je zaměřen nebo z nějž vyplývá děj označený přísudkovým slovesem. Předmětem některých sloves může být pouze infinitiv (věta 2a): (2a) Hodlám překládat Rosendorfera. (2b) *Hodlám, že budu překládat Rosendorfera. (Srov.: Chystám se překládat/že budu překládat Rosendorfera.) Předmětem některých sloves, např. slovesa odmítat, bývá nejčastěji infinitiv (věta (3)), méně často jméno (věta (4)), nejméně často vedlejší věta (věta (5)) (vše ČNK): (3) Hlava gruzínského parlamentu Eduard Ševardnadze odmítal opustit obklíčené město. (4) Londýn odmítá kritiku Paříže. (titulek) (5) Moskva odmítá, aby se v Pobaltí vytvořily základny vojsk NATO. (zkráceno) Výjimečně doložené věty jako Klaus odmítá, že bude ve Vídni hledat nějaké kompromisy. lze chápat jako eliptické výpovědi, v nichž je vypuštěn nějaký nominální objekt, např.: Klaus odmítá spekulace o tom, že bude ve Vídni hledat nějaké kompromisy. Předmětový infinitiv závislý na slovese tvořícím přísudek věty je (v daném významu): (a) jediným možným nebo silně preferenčním komplementem (věty (6) až (9) – vše ČNK): (6) Pak jsem se odvážila vstoupit na tenký led nejistoty. (7) Opravdová věda se nesmí ostýchat přiznat, že zdaleka ne všechno už víme. (8) Prosím vás, jak se může opovážit mluvit odborně o náboženství chlap, který sám věří v Boha? (K. Čapek) (9) Tento dravec si odvykl hnízdit v korunách stromů. (b) vazbou základní (věta (10a), vedle níž se uplatňuje druhotná vazba na substantivum (věta (10b), obě věty ČNK): (10a) Nahá žena zkusila podpálit služebnu policie. (10b) Co kdybychom zkusili změnu? Stranou zde necháváme otázku významového vztahu mezi slovesem zkusit a jeho substantivním doplněním. (c) komplementem, jemuž konkuruje věta: (11a) Rozhodla se mu zavolat. (11b) Rozhodla se, že mu zavolá. (ČNK) (K této konkurenci viz oddíl V., kap. 1.3.) (d) komplementem (věty (12a), (13a)), jemuž konkuruje jméno (věty (12b), (13b)): (12a) Možná že člověk touží stát se robotem. (ČNK) (12b) Člověk touží po svobodě. (13a) Brandt preferoval zůstat ve Spolkovém sněmu a Reuter se kvůli tomu hněval. (ČNK) (13b) Preferoval doutníky, protože se nemusejí šlukovat a pěkně voněj. (ČNK) (e) komplementem, jemuž konkuruje jméno nebo vedlejší věta (vše ČNK): (14a) Smlouva firmu opravňuje pořádat trhy také o Velikonocích. (14b) Předvedená hra nás opravňovala k tomu, aby si mužstvo zdravě věřilo. (14c) Osm křížků na krku, to už opravňuje k bilancování. Některá slovesa se ve strukturách s předmětovým infinitivem užívají převážně nebo pouze v záporu (věty (15) až (17)) (15) Na dovolené neodolám nakupovat suvenýry. (zkráceno) (16) Viník nehody se ani neobtěžoval zastavit a z místa nehody ujel. (17) Nesnesu být litovaná. Některé infinitivy jsou závislé častěji, převážně či výlučně na tvarech trpných participií. K nejčastějším tvarům trpného participia s infinitivní vazbou patří (v následujícím abecedním seznamu reprezentuje základní tvar mask. sg. všechny osobní tvary, tedy např. tvar odhodlán reprezentuje i tvary odhodlána, odhodláni, odhodlány): motivován, odhodlán, odkázán, oprávněn, pověřen, povolán, předurčen, připraven, zmocněn, zplnomocněn. (18) Babiš je odhodlán vyhrát parlamentní volby. (19) Vláda by měla být oprávněna vyhlašovat stav ohrožení. (20) Stát je připraven nést odpovědnost za své dluhy. Syntaktickým předmětem může být ve větě také infinitiv pasivní (výše věta (17) a níže věty (21) až (25), vše ČNK): (21) Kuzněcovová odmítá být spojována s dopingem a chce své dobré jméno hájit u soudu. (22) Kvůli naší divadelní společnosti potřebuji být viděn. (23) Prezident se snaží být informován o všech důležitých záležitostech. (24) Můžeme říci, že každý člověk touží být milován. (25) Petr Šabach si totiž zaslouží být čten. Pasivní infinitiv v pozici syntaktického předmětu v současné češtině není neobvyklý: je doložen u více než sta sloves. (Neplatí tedy tvrzení K. Svobody (1962, s. 29), že pasivního infinitivu se užívá „vcelku málo“.) U slovesa zasloužit si jako přísudku věty je pasivní infinitiv jako předmětový komplement doložen zhruba u 200 různých sloves, např.: (ne)zaslouží si být brán, citován, čten, hýčkán, chráněn, informován, jmenován, milován, nazýván, nominován, obdivován, oceněn, oslavován, označován, potrestán, považován, prohlášen, připomínán/připomenut, respektován, řazen, uveden, viděn, vnímán, vystaven, využíván, vyzdvižen začleněn, zachován, zapomenut, zapsán, zařazen, zaznamenán, zmíněn, zvěčněn, zveřejněn, zvolen aj. Srov.: Každý film skutečně velkého režiséra bývá natolik složitou a jemnou radostí pro oko, že si zaslouží být citován v rubrice věnované výtvarnému umění. Jedním z mála výsledků českých vlád posledních let, které si zaslouží být oceněny, je stav českých financí. Každý názor si zaslouží být respektován, nicméně s názorem Asociace soukromých zemědělců ČR nelze při vší dobré vůli souhlasit. Je dobré také s úctou připomínat ty, kteří si nezaslouží být zapomenuti. Předmětový infinitiv může stát také na začátku věty: (26) Založit akciovou společnost nám doporučili právníci. Předmětový infinitiv může být také doplněním složeného přísudku obsahujícího infinitiv; i tento infinitiv může stát na začátku věty: (27) Posílit odbyt má napomoci také druhé evropské mitsubishi s označením Space Star [...] Ve větě (27) je podmětem jméno mitsubishi se svými rozvíjejícími atributy, přísudkem je složený útvar má napomoci obsahující infinitiv a syntaktickým předmětem je infinitiv posílit. Vazba slovesa na předmětový infinitiv patří k velmi frekventovaným gramatickým jevům. V současném úzu je pravděpodobně několik set (přesnější údaj nemáme k dispozici) různých sloves, která mají tuto vazbu. Předmětový infinitiv stojí jako jediný nebo jako alternativní komplement např. u následujících sloves: podle frekvence (do 1 000 dokladů): dokázat, snažit se, rozhodnout se, pomoci/pomáhat, pokusit/pokoušet se, odmítnout/odmítat, potřebovat, hodlat, umožnit/umožňovat, dovolit/dovolovat, stihnout/stíhat, zkusit/zkoušet, naučit (se), připravit^*, přát si, doporučovat/doporučit, plánovat, zapomenout/zapomínat, bát se, učit (se), navrhovat/navrhnout, toužit, zvládnout/zvládat, váhat, donutit, zakázat/zakazovat, slíbit/slibovat, mínit, odvážit/odvažovat se, zavázat/zavazovat se, vydržet, doporučit, troufat si, odhodlat se, opravňovat/oprávnit^+, nařídit/nařizovat, zasloužit si, přinutit, bránit (se), opomenout, povolit/povolovat, zvyknout/zvykat si, zdráhat se, radit, přimět, stydět se, zamýšlet, znemožnit/znemožňovat, ukládat/uložit, požadovat, velet, zabránit/zabraňovat, přikázat/přikazovat, přislíbit, žádat (si), lákat, vyžadovat, zvažovat, zatoužit, napomáhat, obávat se, rozpakovat se, namáhat se, ostýchat se, usilovat, štítit se, odnaučit se, uvolit se. podle abecedy (do 5 dokladů): bát se, bažit, bránit, bránit se, děsit se, diktovat, dokázat, donutit, dopomáhat, doporučovat/doporučit, dopřát si, dovolit, dožadovat se, dychtit, fascinovat, hodlat, lákat, mínit, nabádat, nabízet/nabídnout, nabízet se, nakázat, namáhat se, naplánovat, nařídit/nařizovat, naučit, naučit se, napomáhat, nárokovat si, navádět, navrhovat/navrhnout, nutit, nutkat, obávat se, oblíbit si, odepřít, odhodlat se, odkládat, odmítnout/odmítat, odnaučit se, odolat, odpírat, odrazovat, odsouhlasit, odvážit/odvažovat se, odvyknout/odvykat si, opomenout, opovážit/opovažovat se, opravňovat/oprávnit, osmělit se, ostýchat se, plánovat, pobízet, podnítit/podněcovat, pokusit/pokoušet se, pomáhat, pomýšlet, ponoukat/ponouknout, poradit, poručit/poroučet, potřebovat, pověřit, povolit/povolovat, požadovat, preferovat, prosazovat, přát si, předepisovat/předepsat, předpokládat, předsevzít si, předurčovat, přesvědčit, přikázat/přikazovat, přimět, přinutit, připravit/připravovat, přislíbit, přivyknout, pudit, radit, rozhodnout se, rozkázat, rozmyslet/rozmýšlet se/si, rozpakovat se, schválit/schvalovat, slíbit/slibovat, snažit se, snést, souhlasit, stihnout/stíhat, strachovat se, stydět se, štítit se, toužit, troufat/troufnout si, učit, učit se, ukládat/uložit, ulehčovat, umanout si, umínit si, umožňovat/umožnit, upřednostňovat, usilovat, usmyslet si, usnadnit/usnadňovat, usnést se, uspokojovat, uvolit se, uvyknout, váhat, velet, vybízet/vybídnout, vydržet, vyhradit si, vylučovat, vymínit/vymiňovat si, vynasnažit se, vynutit si, vyvarovat se, vyzkoušet (si), vyzvat/vyzívat, vyžadovat, zabránit/zabraňovat, zakázat/zakazovat, zamýšlet, zapomenout/zapomínat, zasloužit/zasluhovat, zasloužit si, zatoužit, zatrhnout, zavázat/zavazovat se, zavrhnout, zdráhat se, zkusit/zkoušet, znemožnit/znemožňovat, znesnadňovat/znesnadnit, zpěčovat se, zplnomocnit, ztěžovat/ztížit, zvažovat, zvládnout/zvládat, zvyknout/zvykat si, žádat. Vybrané doklady méně frekventovaného předmětového infinitivu (řazeno abecedně podle řídícího slovesa): Všichni kolem mne baží poznat pravidla úspěchu. Globální ekonomika nám prý diktuje kupovat cizí ovoce a zeleninu. Část zastupitelů hájí zachovat současný stav a neprodávat. Dnešní trend hlásá uchovat původnost – původní podobu krajiny, národních parků, staveb i městských center […] Nevím, jak na ostatní čtenáře zapůsobil článek redaktora Ročka o práci cizinecké policie, ale na mne rozhodně nezapůsobil tak, abych si myslel, že si zahraniční dělníci libují žít v nepořádku. Známku se nabídla vydat německá soukromá pošta ASD. Poslední dobou si lidé oblíbili obkládat koupelny dřevem. Až do večera jsem odkládala jít sebrat prádlo na balkón. Brixen teď pomýšlí uctít našeho Havlíčka zřízením památníku, zpřístupněním sklepa, kam chodíval na víno, umístěním pamětní desky též v německém a rétorománském jazyce a pojmenováním jednoho náměstí po něm. Pro jeho postoj bylo dále příznačné, že zpočátku popíral mít cokoliv společného s agentem – parašutistou a přiznal se teprve po přesvědčivém provedení důkazů. Ministerstvo financí přitom původně prosazovalo stanovit termín pro přijetí eura na rok 2012 Jak dlouho jste si rozmýšlel ukončit aktivní kariéru? Střední generace se bude hodně rozmýšlet vzít na sebe riziko nové stavby a splátek úvěru. Celkem 32 miliard korun tak vláda schválila poslat na opravy chátrajících nádražních budov, nákup nových vlaků nebo opravy silnic. Zastupitelstvo schvaluje přispět majitelce usedlosti částkou ve výši 37 114 korun na opravu střechy této venkovské usedlosti. Za to, že mi tolerují chodit boxovat, jim jsem vděčný. Rysy zženštilosti, které měl v sobě, mu ulehčovaly přátelit se s velkým množstvím žen […] Existují mezinárodně uznávané certifikáty, které jednoznačně potvrdí vaši znalost cizího jazyka a dokonce i v cizině usnadní sehnat zaměstnání. Poslanci branně bezpečnostního výboru se nakonec usnesli požádat ministra obrany a ministra financí, aby urychleně přijali opatření, která umožní bezúplatný převod neupotřebitelného vojenského majetku do vlastnictví obcí - s možností, využívat tento majetek také ke komerčním účelům. Slováci se vybičovali postavit si svoje Národní na vlastní pěst. Někteří vyhrožují použít prostředky až na hranici zákonnosti. Empirismus utilitaristické etiky totiž vylučuje brát vážně předpoklad, že člověk je ve své potenciální mravnosti primárně určen právě svým vztahem ke světu nadsmyslovému. Své studenty nabádám, aby se vyvarovali vnímat výtvarné umění přes tištěné publikace a internet. Musíte přijít k obrazu a postát před ním. Školáci si vyzkoušejí chatovat v němčině se zahraničními kamarády. Uvedené názory svědčí o malé informovanosti českých občanů v oblasti lidských práv. Zároveň ukazují, že vláda při podpisu Ženevské konvence o uprchlících, podle které ČR poskytuje azyl pronásledovaným lidem, zanedbala vysvětlit důvody svého kroku. Dcera Georgie jí zatrhla nosit minisukně! „Řekla mi, mami, podívej se, kolik ti je! Tohle nenos, to je příliš sexy,“ směje se smutně bývalá modelka. Sloveso bažit má obvyklou vazbu na předložkový pád po něčem; infinitiv ve větě (10) je zřejmě důsledek analogie se slovesem toužit, u nějž je infinitivní vazba běžná. Obvyklou formou obsahu věty (10) by tedy bylo Všichni kolem mne baží po poznání pravidel úspěchu. Sloveso vyhrožovat má frekventovanou uzuální vazbu na vedlejší větu uvozenou spojkou že; obvyklou formou obsahu věty (15) by tedy bylo Někteří vyhrožují, že použijí prostředky … Motivací k užití infinitivu může být v tomto konkrétním případě snaha vyhnout se nelibozvučnosti zakončení slov -žují, -žijí (vyhrožují že použijí). Z korpusu máme doklady pouze na vyhrožovali, že použijí. K některým okazionálním infinitivním vazbám ovšem dochází vlivem různých mechanických analogií a (nepříliš vhodnou) snahou o úspornost vyjádření; pokud je výsledkem zkratovitý a méně přesný výraz, je lépe se infinitivní vazbě vyhnout. Např.: […] bohémové tvrdí hodit rozum za hlavu a vybrat si vzrůšo. Lépe: bohémové tvrdí, že je lepší/dobré/třeba hodit rozum za hlavu … Protože někteří starostové zpochybnili platit příspěvek na dopravu pouze podle počtu obyvatel, navrhujeme další dvě kritéria. Lépe: zpochybnili, že příspěvek na dopravu lze platit … Nebo: zpochybnili praxi platit Britská vláda už dlouhá léta soustavně tvrdí, že nikdy nebude vyjednávat s teroristy, pokud se výslovně nevzdají používat násilí […] Lépe: pokud se nevzdají úmyslu/praxe používat násilí "Byli jsme poctěni pobýt v Bílém domě s prezidentem Obamou a první dámou na státní večeři na počest Indie," citoval list The Washington Post jednoho z manželů. Lépe: Byli jsme poctěni (tím), že jsme mohli pobýt v Bílém domě … 11.1.3 Infinitiv doplňkový I. Doplňkový infinitiv po slovesech smyslového vnímání Infinitiv v pozici doplňku závislý na některém z těchto sloves ilustrují následující věty (1) až (6) (vše ČNK): (1) A tenkrát jsem poprvé a naposledy viděl faráře plakat. (2) Ošetřovatel ještě nikdy neslyšel levharty řvát. (3) Zarazil se, když spatřil Joannu sedět na židli. (4) Ohlédla se, protože zaslechla manžela klusat dolů po schodech. (5) Pomalu už čekání vzdávala, ale nakonec přece jen zahlédla lékaře scházet po schodišti. (6) Juraj Hordubal cítí srdce tepat až v hrdle; (K. Čapek) V těchto větných strukturách je přísudkovým VF sloveso označující smyslový vjem, zpravidla jde o slovesa vidět/uvidět, slyšet/uslyšet a jejich synonyma: spatřit, zahlédnout, uzřít; zaslechnout a – méně často – slovesa cítit, ucíti a toto přísudkové sloveso doplňuje jednak jméno v akuzativu (faráře, levharty, Joanu, manžela, lékaře, srdce), jednak infinitiv (plakat, řvát, sedět, klusat, scházet, tepat) označující děj, jehož subjektem je entita označená jménem. II. Doplňkový infinitiv po slovesu zdát se 1. ‚zdá se + plnovýznamové sloveso‘ Tato struktura není příliš běžná, ale ani výjimečná; vyskytuje se např. s následujícími slovesy (od pěti dokladů, abecedně): dávat, dokazovat, jít, končit, nabízet, nahrávat, naplňovat, napovídat, nasvědčovat, naznačovat odporovat, odpovídat, patřit, platit, podporovat, pokračovat, poskytovat, potvrzovat, působit, představovat, převládat, přicházet, řešit, slibovat, směřovat, svědčit, ukazovat, říkat, vést, vycházet, vyjadřovat, vypadat, vyplývat, vysvětlovat, zapadat. Srov.: (1a) Všechno se zdá nasvědčovat tomu, že Hašek tohoto skutečného Švejka znal. (2a) Je mnoho pasáží v Bibli, které se zdají naznačovat, že Země je plochá. (3a) Postavení berlínské zdi se zdálo potvrzovat, že jiná cesta není možná. Tyto struktury lze pokládat za odvozené z bázových struktur ‚zdá/zdálo se, že + N + V‘, jak ukazují tyto jejich synonymní konkurenty: (1b) Zdá se, že všechno nasvědčuje tomu, že Hašek tohoto skutečného Švejka znal. (2b) Zdá se, že mnoho pasáží v Bibli naznačuje, že Země je plochá. (3b) Zdálo se, že postavení berlínské zdi potvrzuje, že jiná cesta není. Srov. dále: "Západ" před válkou zradil, ve válce pomohl Sovětský svaz. Do jeho totalitního uspořádání nebylo vidět (těch, kteří je tušili, bylo málo) a obrovské úspěchy sovětské armády se zdály dokazovat zdravé fungování socialistického systému. Tato představa prostoru a času se zdála odpovídat běžné zkušenosti a realitě. A přece zastávají dnes ti, kdo jsou obeznámeni s teorií relativity (což je stále znepokojivě malá menšina), značně jiný názor. Zákony kvantové mechaniky, které určují strukturu atomů a molekul, zákony nukleární a statistické fyziky, jimiž se řídí „spalování" uvnitř hvězd, zákony světla a elektromagnetismu, jakož i zákony mechaniky kapalin se zdají platit ve stejné formě všude ve vesmíru. 2. ‚zdá se být + adjektivum‘ Jde o struktury ilustrované větou (1a) až (6a) (vše ČNK) (1a) Důvod se zdá být jasný. (2a) První výsledky se zdají být nadějné. (3a) Cesta lesem se zdála být nekonečná. (4a) Úroda se zdá být lepší než loni. (5a) Vědcům se zdá být nepravděpodobné, že by pouhé jedno procento genů mohlo být příčinou propastného rozdílu mezi člověkem a šimpanzem. (6a) Většinové volební systémy se zdají být vhodné pro ty země, které se vyznačují etnickou a sociální homogenitou. Adjektivum tu není atributem, ale má platnost jmenné složky přísudku; stává proto obvykle na konci věty, resp. klauze, před tečkou nebo čárkou. Podmětem může být, jak ukazuje věta (5) i závislá klauze. Adjektivum závislé na infinitivu být jako složce přísudku může být ale dále rozvito, jak ukazuje věta (6) Nejčastějšími adjektivy vyskytujícími se v této struktuře jsou (frekvenčně): jasný, dobrý (včetně komparativu a superlativu), nekonečný, jistý, (ne)pravděpodobný, velký (většinou v komparativu), reálný, vhodný, jednoduchý, (ne)možný (většinou v záporu), logický, rozhodnutý, neotřesitelný. V této struktuře se dále vyskytují např. následující adjektiva (abecedně): bezpečný, dlouhý, dokonalý, dostatečný, důležitý, ideální, idylický, jednoznačný, malý, nadějný, nebezpečný, neodvratný, neuvěřitelný, nevyčerpatelný, nevyhnutelný, optimální, oprávněný, pevný, pochopitelný, nepřekonatelný, (ne)přijatelný, příznivý, rozhodující, rozumný, neřešitelný, spokojený/spokojen, správný, snadný, stabilní, šťastný, účinný, úspěšný, vážný, výhodný, vyrovnaný, zajímavý, zbytečný, zřejmý, ztracený. Srov.: Manželství se zdálo být idylické, ale po rozvodu ho herec popsal jako nešťastné a nudné. Čankajškova roztržka s komunisty se zdála být neodvratná. Němci vylézali z obou stran na zeď, za kterou byli 28 roků uvězněni, veselili se a zpívali píseň "So ein Tag, so wunderschön wie heute". Celý Berlín byl té noci na nohou. Vše se zdálo být neuvěřitelné a zázračné, jako kdyby někdo mávnul kouzelným proutkem [...]. Daňové břemeno se přesune do cen, což se zdá být správné a spravedlivé. [...] je paradoxem, že kouzla, která se zdají být snadná, jsou někdy i hodně riskantní. V současnosti žije v Tichém oceánu přibližně 200 000 mrožů, ale v Atlantiku je stav mrožů odhadován na pouhých 15 000 kusů. Populace tohoto zvířete se zdají být stabilní, ale je obtížné určit jejich přesný počet a předpovědět další vývoj. Opět máme v rukou látku, která se zdá být účinná na široké spektrum virových onemocnění. Měsíce hádek o kvótách na přijímání uprchlíků v Evropské unii se zdají být zbytečné. Také tyto struktury lze pokládat za odvozené z bázových struktur ‚zdá/zdálo se, že + N + V‘, jak ukazují tyto jejich synonymní konkurenty: (1b) Zdá se, že důvod je jasný. (2b) Zdá se, že první výsledky jsou nadějné. (3b) Zdálo se, že cesta lesem je nekonečná. (4b) Zdá se, že úroda je lepší než loni. (5b) Vědcům se zdá, že je nepravděpodobné, že by pouhé jedno procento genů mohlo být příčinou propastného rozdílu mezi člověkem a šimpanzem. (6b) Zdá se, že většinové volební systémy jsou vhodné pro ty země, které se vyznačují etnickou a sociální homogenitou. Rozdíl mezi větami typu (a) a typu (b) je jen v tom, co chce mluvčí/pisatel učinit větným tématem: zda to, že se něco zdá (tj. vypadá, jeví se) nějaké – pak začne větu Zdá se, že – anebo tím, co je vlastním tématem informace: důvod něčeho, výsledky něčeho, cesta lesem, úroda, nepravděpodobnost něčeho, vhodnost něčeho. Větám typu (a) konkurují nejen věty typu (b), ale také věty typu (c) bez infinitivu být, v nichž je v pozici doplňku samotné adjektivum, přímo závislé na přísudkovém slovese zdá se: (1c) Důvod se zdá jasný. Konečně je třeba počítat i se strukturami, v nichž je informace o tom, že se něco nějaké jen jeví, nikoli že to nutně takové je, včleněna do věty jako vsuvka: (1d) Důvod je, jak se zdá/zdá se, jasný. Ve větách typu (c) se po přísudkovém slovese zdát se nejčastěji vyskytují následující adjektiva (frekvenčně): pravděpodobný, možný, jasný, konečný, podezřelý, logický, dobrý, jistý, neuvěřitelný, jednoduchý, reálný, vhodný, malý, vysoký, divný, velký, ideální, pochopitelný, rozumný, zbytečný, snadný. Vidíme, že ve srovnání se strukturou typu (a) je frekvenční pořadí jiné a zčásti jsou tu zastoupena i jiná adjektiva. Ve struktuře typu (c) se dále vyskytují např. následující adjektiva (abecedně): absurdní, beznadějný, dlouhý, dostatečný, drahý, důležitý, jednoznačný, klidný, krásný, lehký, nebezpečný, neodvratný, neotřesitelný, nepřekonatelný, nesmyslný, nevyčerpatelný, nevyhnutelný, nízký, normální, paradoxní, pevný, podivný, prázdný, přehnaný, přemrštěný, přijatelný, přirozený, rozhodnutý, samozřejmý, spokojený, řešitelný, silný, slabý, složitý, spravedlivý, těžký, výhodný, zajímavý, zřejmé, ztracený, zvláštní. Struktury typu (a) a (c) si obvykle konkurují i na bázi určitého adjektiva, rozdíl je tu spíše jen frekvenční. Srov. (vše ČNK): (7a) U nádorů menších než 1 cm se zdá být dostatečná adjuvantní chemoterapie v režimu 4krát AC. (7b) Termín pro dokončení stavby se zdá dostatečný (8a) Třeboň zvažuje koupi pivovaru Regent, radnici se zdá být drahý. (8b) Janě se líbila ve výloze bunda, ale mamince se zdála drahá. (9a) Jeho spící tvář se zdála být klidná. (9b) Všichni úředníci jsou podrážděni, i když se zdají klidní. (10a) Pravděpodobnost, že by šéf ČSSD Jiří Paroubek usedl do křesla Poslanecké sněmovny, se zdá být nízká. (10b) Trest se zdál nízký i nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešové. (11a) Ulice se zdály být prázdné a děsivé. (11b) Krabice se zdála prázdná. (12a) I pro průměrného hosta se zdají být přijatelné ceny mnoha jídel. (zkráceno) (12b) Partnerství s krajskou nemocnicí v Liberci se zdá přijatelné, nikoli však ideální. (13a) Situace se opakovala i ve druhé sadě a zápas se zdál být ztracen. (13b) Ve druhé půli inkasovali podruhé a vše se zdálo ztracené. Věty (7a) a (12a) ukazují, že podmět (chemoterapie, ceny) může stát i v postpozici, věta (13a) ukazuje, že adjektivum může být i ve jmenném tvaru. Jak ukazuje následující přehled struktur typu (a) a (c) u vybraných adjektiv, struktura bez infinitivu být je obvykle častější; jsou ale i výjimky. Počty dokladů se týkají struktur se všemi tvary slovesa zdát (se) a všemi tvary adjektiva, avšak pouze v tomto slovosledném uspořádání a se všemi elementy dané struktury následujícími bezprostředně za sebou: se zdát být drahý vs. se zdát drahý = 7 : 38 se zdát být dostatečný vs. se zdát dostatečný = 43 : 25 se zdát být klidný vs. ‚se zdát klidný = 23 : 36 se zdát být krásný vs. se zdát krásný = 11 : 39 se zdát být nízký vs. se zdát nízký = 6 : 44 se zdát být prázdný vs. se zdát prázdný = 15 : 32 se zdát být přijatelný vs. se zdát přijatelný = 21 : 32 se zdát být tvrdý vs. se zdát tvrdý = 7 : 17 se zdát být ztracený vs. se zdát ztracený = 88 : 54 Predikativní adjektivum ve všech výše uvedených typech struktur je zpravidla v nominativu, zřídka stává v instrumentálu (vše ČNK): (14a) Situace se zdá být bezvýchodnou a stále se zhoršuje. (14b) Situace se zdá bezvýchodnou, a tak skupina hledá cestu z obklíčení. (15) Kýč slibuje slast a dotyk s tím, co se zdá být krásným, příjemným a ušlechtilým. Uplatníme-li v rámci obecně formulované struktury ‚něco se zdá nějaké‘ všechny proměnné, dostaneme tyto synonymní věty: (16a) Situace se zdá být bezvýchodná. (16b) Situace se zdá bezvýchodná. (16c) Situace se zdá být bezvýchodnou. (16d) Situace se zdá bezvýchodnou. (16e) Zdá se, že situace je bezvýchodná. (16f) Zdá se, že situace je bezvýchodnou. Varianty s instrumentálem adjektiva však nelze doporučovat. Po predikativním zdát se být následuje také predikativní substantivum; to stává – na rozdíl od adjektiva – zpravidla v instrumentálu (vše ČNK) (17a) Vyšetřování se zdá být formalitou, důkazy ukazují na vraždu ze žárlivosti. (18a) Bída "dickensovského" kapitalismu se zdála být minulostí. (19a) V 90. letech se zdála být problémem atomizace pojišťovacího trhu – 300 pojišťoven pro 11 milionů občanů. (20a) Byl to okamžik, který se zdál být věčností. Infinitiv být ani ve struktuře se substantivem není nutný; srov. (vše ČNK): (17b) Postup fotbalistů Arsenalu do osmifinále Ligy mistrů se zdál formalitou. (zkráceno) (18b) Masové protesty, jaké se odehrávaly v srpnu 1969, se zdály minulostí. (19b) Sexuální úchylky mezi katolickými kněžími se nezdají problémem v převážně hinduistické Indii nebo v Singapuru. (zkráceno) (20b) Ta odmlka se zdála věčností. Na rozdíl od struktury s adjektivem je ve struktuře se substantivem přítomnost infinitivu být častější než jeho absence. Zatímco ve struktuře s predikativním adjektivem převládá absence infinitivu být a adjektivum je v nominativu (věta (21)), ve struktuře s predikativním substantivem převládá přítomnost infinitivu být a adjektivum je v instrumentálu (věta (22)): (21) Noc se zdála nekonečná. (22) Obrazy se zdají být projevem myšlenek a pocitů. Některá z těchto predikativních substantiv vzhledem k jejich významu a valenci či vzhledem ke smyslu věty bývají nebo musí být determinována atributem: (23) Ohromení dítěte se zdálo být autentičtější reakcí na tu zprávu. (24) V Jindřichových pozdních letech se zdála být ideální partnerkou. (25) Kvalitní zdravotní péče a fungující ekonomika se zdají být nejúčinnějšími léky proti sebevraždám. III. Doplňkový infinitiv po slovesech najít, přistihnout, zastihnout, zažít U slovesa najít je závislým infinitivem většinou infinitiv ležet (najít někoho ležet). Větné struktury s těmito slovesy v pozici přísudku a doplňkovým infinitivem ilustrují následující věty z ČNK: (1) Všichni utíkali na čelbu a našli Frantu ležet u vodovodního potrubí. (2) Stalina našli ležet bezvládného na podlaze, neschopného řeči. (3) Příběh začíná tím, že malá holčička přistihne jednoho státního úředníka kouřit na toaletě. (4) Těžko byste Ivana Hlinku přistihli ležet v učebnici gramatiky. (5) Zastihla starce sedět za stolem. (6) Policisté agresivní choť zastihli odjíždět autem. (7) Ona sama ještě zažila svou babičku stloukat na zápraží usedlosti máslo. (zkráceno) (8) Několikrát jsem ho zažil hovořit se zahraničními delegacemi [...] Jak ukazují tyto věty, jmenný objekt (Frantu, Stalina, Hlinku, starce, choť, babičku, ho) může stát vůči přísudkovému slovesu v postpozici – věty (1), (3), (5), (7), nebo v antepozici – věty (2), (4), (6) a (8). 11.1.4 Dva infinitivy v pozici dvou větných členů téže věty 11.1.4.1 Infinitiv podmětový a infinitiv přísudkový Infinitiv stává poměrně běžně také zároveň v pozici podmětu i v pozici složeného přísudku věty. Přísudkovým VF bývá: (a) sloveso znamenat – věta (1); (b) fázové sloveso začínat, přestávat – věty (2) a (3); (c) sloveso je/není – věty (4) až (6) (vše ČNK): (1) Cestovat znamená loučit se, pomyslela si Ajla. (2) Žít s tebou začíná být dost těžké. (3) Nemít práci přestává být nepříjemným stigmatem a stává se něčím normálním. (4) Milovat Reginu je opakovat příběh s Dorotou. (zkráceno) (5) Projíždět Krétou je zažívat jedno překvapení za druhým. (6) Jezdit motosprint není jen vzít si motocykl a prohnat ho. V přísudku stává také srovnávací jako předcházející přísudkovému infinitivu: (7) Číst Miltona je jako pozorovat barokní fresku v kupoli výstavného kostela. (ČNK) (8) Vzít mi nenávist je jako odejmout mi kyslík. (A. Lustig, Krásné zelené oči) (9) Cestovat Skotskem je jako putovat časem. (ČNK) (10) Dýchat smog je jako kouřit šedesát cigaret denně. (ČNK) 11.1.4.2 Infinitiv podmětový a infinitiv předmětový Podmětovým infinitivem je představeno téma věty (být, pochopit, předvídat), o němž se něco říká verbem finitem (pomáhá, předpokládá, umožňuje) a toto VF vyžaduje doplnění, které může nebo musí být vyjádřeno infinitivem (zůstat, respektovat, jednat) (vše ČNK): (1) Být aktivní pomáhá gravidním ženám zůstat v pohodě. (2) Pochopit cizí kulturu předpokládá respektovat "perspektivu domorodce". (3) Vědění umožňuje předvídat a předvídat umožňuje jednat. Strukturu s infinitivem podmětovým a infinitivem předmětovým dále zakládá VF např. sloves: dovolovat, vyžadovat, (ne)zabránit/(ne)zabraňovat; srov.: Dělat školu dovoluje zároveň se věnovat špičkovému triatlonu, ale mohl byste to zkusit v této fázi životní i sportovní třeba rok dva profesionálně ? Říci mi to od něj vyžadovalo krutě potlačit mužskou důstojnost. (E. Kantůrková, Nečekej, až zajde slunce) Vlastnit milenku politikovi nezabrání být prezidentem, velvyslancem v Moskvě či autorem mravního kodexu pro své kolegy. 11.1.5 Infinitiv atributivní: Atributem je ve větě takový infinitiv, který závisí pouze na substantivu a určuje, čeho se obsah substantiva týká; substantiva určovaná infinitivem obvykle označují psychický stav člověka (touha, přání, úsilí, strach), sociální fenomén (právo, taktika, strategie), stav jako výsledek činnosti (nabídka, rozhodnutí) nebo abstraktní činnost (návrh, rada). Řada takových substantiv se ve větách vyskytuje po posesivním zájmenu můj, náš, jeho, jejich, a to buď bezprostředně po tomto zájmenu (věta 1a), anebo nikoli bezprostředně po něm (věta 1b); atributivní infinitiv tu bývá součástí podmětu (vše ČNK; infinitiv vyznačujeme majuskulemi): (1a) Moje motivace tančit je přirozená. (1b) Moje prvotní motivace hrát na kytaru vzešla z touhy hrát jednou podobnou hudbu. Atributivní infinitiv může být součástí i složitějšího syntagmatu v pozici podmětu věty; ten může stát i v postpozici za přísudkem: (1c) Vrbu posouvá vpřed i velká motivace dosáhnout úspěchů v evropských pohárech. Atributivní infinitiv může být i součástí komplementu (objektu): (1d) Oba týmy tak měly velkou motivaci uspět. Následuje (abecedně uspořádaný) výčet substantiv s atributivním infinitivem v doložené struktuře ´posesivní zájmeno (její) – substantivum (ambice) – infinitiv (uspět)´: ambice, cíl, ctižádost, dar, doporučení, dovednost, důvod, dychtivost, entuziasmus, filozofie, gesto, hrozba, chuť, idea, iniciativa, instinkt, kompetence, krédo, krok, mandát, mánie, motivace, možnost, myšlenka, nabídka, naděje, nápad, návrh, návyk, neochota, neschopnost, nechuť, nutkání, nadšení, náchylnost, nápad, nárok, návrh, nedočkavost, neochota, neschopnost, nezájem, nutkání, odhodlání, odmítnutí/odmítání, odpor, odvaha, ochota, oprávnění, plán, pokus, pokušení, posedlost, poslání, potenciál, potřeba, povinnost, požadavek, pravomoc, právo, program, přání, předsevzetí, představa, příkaz, připravenost, rada, radost, rozhodnutí, sen, schopnost, síla, sklon, slib, snaha, strach, strategie, styl, svoboda, šance, taktika, talent, tendence, touha, umění, úmysl, úsilí, váhání, vášeň, vize, volba, vůle, vyhlídky, výzva, zájem, záliba, záměr, zdráhání, zvyk, žádost Srov. (vše ČNK, abecedně podle určovaného substantiva) (2) Její ambice uspět v nejvyšší společnosti přinesly ovoce. (zkráceno) (3) Jeho dar bavit lidi je výjimečný. (zkráceno) (4) Moje chuť vyhrávat se ani po třetím titulu nezmenšila. (5) Jeho nechuť zkoušet byla vyhlášená. (6) Jejich ochota vzdělávat se a být zajímavější pro zaměstnavatele je velmi malá. (7) Můj styl chodit v obleku s kravatou byl středem kritiky. (8) Trnka byl především dělný člověk a jeho vášeň tvořit byla jeho nejsilnějším znakem… (9) Měl štěstí na rodiče, v jeho vizi jít v Livingstonových stopách mu nebránili. (10) Náš zájem porozumět cizím kulturám v posledních letech zesílil. Srov. dále (abecedně podle určovaného substantiva): Mezinárodní výzkum dospělých proběhne také v ČR. Bude hodnotit naši dovednost porozumět psanému textu a získávat z něj informace, nebo také schopnost řešit úkoly běžného života. Z českých tenistů se omluvili Berdych, Veselý či Plíšková. Naopak Štěpánek ve 37 letech na olympiádu jede, i když byla jeho účast v deblu kvůli Berdychově odřeknutí ohrožena. Jeho entuziasmus reprezentovat v tolika letech je obdivuhodný, že? Rebelové z ODS Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a Ivan Fuksa včera dopoledne neopouštěli Sněmovnu jako psanci, ale za potlesku svých kolegů, kteří tak ocenili jejich gesto vzdát se poslaneckých mandátů. Mají-li včely možnost vybrat si samy svůj domov, zvolí si místo asi tři metry nad zemí. Jejich instinkt vybudovat si bydlení na vysoko položeném místě, jim dobře slouží. Jejich krok zakázat kouření v areálu firmy je velmi odvážný a v našem kulturním prostředí s naší historickou zkušeností bude vyvolávat velké vášně. Předčasný odchod Andreje Sacharova zanechal v nás všech, kteří jsme ho znali, pocit hlubokého smutku a prázdna. Jeho morální autorita, jeho křišťálová čistota, jeho neúplatnost, jeho odvaha hájit své názory a bojovat za ně budou nenahraditelné v kritické situaci, v jaké se dnes nachází Sovětský svaz. Když člověk cítí, že je odsuzován, jeho tvořivost a jeho síla milovat, jeho radost ze života stejně jako pocit plnosti jeho lidství jsou zablokovány. Oskar ho rozněžnil, odboural jeho strach otevřít se nějaké ženě a můj strach stoprocentně důvěřovat nějakému muži. Každý vědec musí připustit nevědomost a ponechat prostor pochybám. Feynman nám připomíná, že naše svoboda pochybovat se zrodila ze zápasu proti autoritám v počátcích vědy. Eddie šel studovat na Kolumbijskou univerzitu a mě nesmírně vzrušovala jeho láska ke knihám, jeho talent zacházet se slovy. Komu je připisována charakteristika označená podmětovým substantivem (např. ochota), bývá vyjádřeno zájmenem (věta (11a)), posesivním adjektivem (věta (11b)) nebo implicitně; pak jde buď o někoho, kdo se vyrozumívá z kontextu či popisované situace (věta (11c)), nebo jde o lidi všeobecně (věta (11d)) : (11a) Její ochota pomáhat, zdá se, nemá hranic. (ochotná je žena, k níž se odkazuje zájmenem její) (11b) Mnohé podnikatele naopak oslnila Baťova ochota riskovat a zkoušet nové věci. (zkráceno) (11c) Schází srdíčko, bojovnost, ochota pracovat, hráči nechodí na tréninky, mají jiné aktivity. (11d) Jedním z pozitivních projevů nové demokracie je, myslím, ochota přispívat na nemocné, chudé, opuštěné. Ne každý infinitiv stojící ve větě bezprostředně po substantivu je atributem tohoto substantiva. Srov.: Zcela jednoznačně zapadá do naší filozofie přinášet zákazníkům kvalitní, rychle realizované a hospodárné výrobky. (ČNK) Infinitiv přinášet je spolu se svými determinujícími členy v této větě podmětem přísudku zapadá. Tento syntaktický vztah by byl více zřejmý při jiném slovosledu: Do naší filozofie zcela jednoznačně zapadá přinášet zákazníkům kvalitní, rychle realizované a hospodárné výrobky. nebo: Přinášet zákazníkům kvalitní, rychle realizované a hospodárné výrobky zcela jednoznačně zapadá do naší filozofie. Slovosled doložené věty je však náležitý. Atributivní infinitiv se běžně vyskytuje také po predikativním substantivu ve verbonominálním přísudku typu ´mít + substantivum´, čili ve struktuře ´mít – substantivum – infinitiv´; v této struktuře jsou doložena následující substantiva: ambice, cíl, ctižádost, čest, dar, dispozici, doporučení, drzost, důvod, energii, chuť, ideu, instrukce, kompetenci, kuráž, kvalifikaci, mandát, motiv, motivaci, možnost, nabídku, nadání, naději, náladu, nápad, nárok, nařízení, návrh, nutkání, obavu, odhodlání, odpovědnost, odvahu, oprávnění, ostych, perspektivu, plán, podmínku, pokyn, poslání, potenciál, potěšení, potíž, potřebu, pověření, povinnost, povolení, právo, pravomoc, privilegium, problém, prostor, předpoklad, předsevzetí, představu, příkaz, příležitost, přání, puzení, rozkaz, sen, schopnost, sílu, sklon, snahu, souhlas, strach, strategii, svobodu, svolení, šanci, štěstí, talent, tendenci, touhu, tradici, trpělivost, úkol, úmysl, volbu, volnost, vůli, vyhlídku, výhodu, výsadu, zábrany, zadání, zájem, zákaz, záměr, záminku, zásadu, zkušenost, zodpovědnost, zvyk Srov. (vše ČNK; řazeno abecedně podle určovaného substantiva): (12) Měl jste ambice přijít s něčím ryze vlastním? (13) Máte cíl zvednout konkurenceschopnost české ekonomiky? (14) Otec byl povoláním tesař, ale měl dar opravit cokoli. (15) Nemáme kompetence nařizovat, z jakých učebnic se mají děti učit. (16) Představenstvo tvrdí, že komise nemá kvalifikaci kontrolovat účetnictví. (17) Mám naději dostat se do finále. (zkráceno) (18) Mám sen objet celý svět na kole. (19) A nezdá se vám, že jen málokdo má štěstí dělat práci, která ho baví? (20) Je iluze myslet si, že ženy vůbec mají volbu zůstat doma a nepracovat. (21) Máme zákaz poskytovat novinářům jakékoli informace. (zkráceno) Srov. dále (abecedně podle určovaného substantiva): Je v Evropské unii dobrou tradicí, že politici velkých členských zemí mají ctižádost zapsat se do historie nějakým významným činem. Mám nabídku jít po olympijských hrách studovat tělesnou výchovu na univerzitu v americkém státě Kentucky. Lidé tak přímočaří jako on, tak plní víry, patrně nemají nadání vmyslet se do pochodů zločinné mysli (J. Škvorecký – ČNK). Měla jsem potíže udržet auto na silnici, takže jsem zpomalila a sjela stranou. Vrátím-li se k šátku, pak mám pocit, že na západě Turecka je spíše užíván jako ochrana proti mužům než jako náboženský symbol. Mám-li na hlavě šátek, mám privilegium nebýt obtěžována. Máme představu postavit pro problémové rodiny společně s okolními obcemi pár domků na okraji vesnice, aby Romové nebyli se svým odlišným životním stylem v každodenní konfrontaci s okolím. Nemáte po vydání knihy Havel puzení psát další velkou věc? Já mám puzení psát celý život, nedá se to zastavit. Na začátku jsme měli strategii kupovat evropské filmy plošně jako ukázku evropských kinematografií. Jsem šťastný člověk, protože jsem měl možnost vidět největší zázraky přírody. Máme zodpovědnost zachovat je i pro budoucí generace, povinnost, aby Země zůstala zdravá a obyvatelná pro všechny tvory. Atributivní infinitiv se vyskytuje i ve větách, v nichž je infinitivem určované substantivum součástí přísudku (21): (22) I to byl impulz jednat co nejrychleji. (ČNK) 11.1.6 Infinitiv valenční jako součást složeného přísudku Pokud stojí ve verbonominálním přísudku věty adjektivum vyžadující komplement, může být tímto komplementem také nebo právě infinitiv (vše ČNK): (1) Obě ženy byly dychtivé hovořit. (2) Banky jsou ochotné zase o něco víc půjčovat. (3) Jsme náchylní ztotožňovat představu s realitou. (zkráceno) (4) Jsou schopné nevidět zákon a řídit se citem. (K valenčnímu infinitivu u adjektiv viz podrobněji t oddíl II., kap. 1.2.) 11.1.7 Infinitiv účelový Tento syntaktický typ infinitivu se běžně vyskytuje ve větách se slovesným přísudkem označujícím určitý druh pohybu člověka z jednoho místa na druhé (jít, běžet, letět aj.): (1) Jdu nakoupit. (2) Běž otevřít. (3) Piloti z Ústí poletí bojovat se sarančaty do Afriky. (ČNK) Někdy jde jen o směřování samo (směřovat, uchýlit se) či o opuštění místa ((z)mizet), event. jiné abstraktní hodnoty pohybu odněkud někam (spěchat). Patří sem i několik sloves předmětových označujících přepravu či přemístění (přinést, odnést, zanést; odkládat) a ještě několik sloves jiného typu - odvelet, vítat. Nejčastějšími slovesy determinovanými účelovým infinitivem jsou (abecedně) běžet, chodit, jet, jezdit, jít, letět, odejít, odcházet, odjet/odjíždět, odletět, odskočit si, přicházet, přijet/přijíždět, přijít, přiletět, přinést, spěchat, utíkat, vrátit se, vydat se, vyrazit, zajet (si), zajít. K ostatním slovesům (některá z nich mají různé významy), která v pozici přísudku věty bývají determinována účelovým infinitivem, patři (abecedně): dojet (si), hrnout se, klusat, lézt, lítat, mizet, odběhnout/odbíhat, odcestovat, odkulhat (se), odlétat, odplout, odspěchat, odstartovat, odtáhnout, odvelet, odvézt, plavat, plížit se, plout, pochodovat, prchat, přejít, přestěhovat se, převézt, přicestovat, přilétat, přilétnout, připlouvat, připlavat, přitáhnout, rozejít se, rozcházet se, rozjet se, rozjíždět se, rozprchnout se, rozutéci se, řítit se, seběhnout (se), sednout (si), sejít (se), směřovat, stáhnout se, uchýlit (se), ujet, ujíždět, uprchnout, utéci, vejít, vcházet, vozit, vstát, vyběhnout/vybíhat, vycestovat, vyhánět, vycházet, vylézt/vylézat, vyplout/vyplouvat, vypustit, vystartovat, vystoupit, vzdálit se, zahnat, zajíždět, zaletět (si), zalézt (si), zanést, zastavit se, zavézt, zavítat. Srov. (vše ČNK): (4) Hned teď si běžím koupit slovník slangu. (5) Část cestujících se rozprchla stopovat. (6) Manželka si odskočila nakoupit. (7) Americký raketoplán Discovery odstartoval zachránit ruské kosmonauty. (zkráceno) (8) Několik lidí se vyběhlo podívat, když zrovna strhávali komín. (9) Rytíř raději vstal přihodit do krbu. (10) Chtěla jsem odejít pracovat do Milána. (11) Rád bych se vrátil učit na českokrumlovské gymnázium. (zkráceno) (12) Číšník někam zmizel probrat klípky. (13) Na místní pláže každý rok připlouvají klást vejce stovky želv. (14) Po střední škole se Nicholson vydal hledat štěstí do Los Angeles. (15) Sirény houkají a zelenobílé vozy se řítí pomáhat a chránit všemi směry. (16) Kam se americký lyžař uchýlí hledat ztracenou formu, neprozradil. Srov. dále (abecedně podle řídícího slovesa): Proč se ale tolik lidí hrne pracovat pro neziskové organizace, když mají jistotu podprůměrných platů a hodně práce? Jednou, když jsem klusala vyměnit lahve od mléka za suroviny na oběd, srazili jsme se v průjezdu s pošťákem. Živnostníkovi, jenž lezl opravit střechu školy v Pelhřimově, se zlomil poničený žebřík, a muž spadl na záda z výšky pěti metrů. Karel Schwarzenberg se do objektivů nenastavuje, dělá, že tam těch několik desítek lidí kolem není, a prostě si povídá. Pak dopije kávu a mizí sledovat v televizi volební studio. Japonští vojáci včera odcestovali pomáhat obětem na zničené Sumatře. V uvedených oblastech letošního rojení je velmi účinná i preventivní ochrana proti ponravám dezinsekcí pozemků, kam samičky odlétají klást vajíčka. Vysvědčení plné jedniček včera poprvé odneslo ukázat rodičům třináct dětí z první třídy. Naši rotu pro jistotu okamžitě odveleli hlídat muniční sklady na Českomoravské vysočině. "Voda částečně zatopila i elektrický bagr, na kterém Wolf pracoval. "Chtěl jsem za každou cenu zachránit motor. Udělali jsme narychlo vor, skočil jsem do vody a plaval odmontovat motor od bagru. […]“ Výsledkem je například to, že ve Velké Británii bylo od roku 1980 privatizováno 40 % státního sektoru hospodářství, více než 1 milion dřívějších nájemců obecních bytů se stalo jejich vlastníky, více než 60 tisíc státních zaměstnanců přešlo pracovat do soukromého sektoru apod. "V Paříži, kam jsem se přestěhovala studovat dějiny umění, mi nabídl za pár dolarů jistý antikvář - podle něj - nepříliš zdařilý Kupkův obraz," vzpomínala včera mezi díly s nevyčíslitelnou hodnotou Mládková. "O prázdninách se také zvyšuje počet cizinců, které musí sanitka převézt vystřízlivět na lůžko. V červenci to bylo 132 lidí, v lednu 72," řekl mluvčí nemocnice Petr Mach. Je zde spousta vodního ptactva. Nejodvážnější jsou ze začátku dvě labutě, které se na nás připlavou podívat. Jen na okamžik jsem se sklonila přečíst si nějakou cenovku a taška byla pryč. Pokud subjekt děje označeného infinitivem je jiný než personický subjekt děje řídícího slovesa, je užití účelového infinitivu méně obvyklé, resp. může být omezeno na specifické texty či komunikační situace: (17) Osmažený chřest odkládáme okapat na papírové ubrousky a podáváme ještě horký ozdobený sezamovými semínky. (Ke konkurenci účelového infinitivu s účelovou větou uvozenou spojkou aby viz oddíl VI, kap. 2.2.5.4) 11.1.8 Infinitiv podmínkový Infinitiv stojí poměrně často také na místě podmínkové věty uvozené spojkou kdyby. Častý je v této funkci zejména infinitiv mít a být (vše ČNK): (1) Mít dnešní zkušenosti, řešila bych to jinak. (= kdybych měla) (2) Mít volební hlas, volil byste současného předsedu, anebo Železného? (= kdybyste měl) (3) Mít větší ambice, hraje dávno už v zahraničí. (= kdyby měl) (4) Mít lepší mušku, mohli jsme vyhrát výrazněji. (= kdybychom měli) (5) Mít křišťálovou kouli, mohli byste se podívat, jak vše dopadne. Nemáte-li ji, nezbývá než hádat. (= kdybyste měli) (6) Mít kvalitnější stroj, mohli zřejmě pomýšlet mnohem výš než na celkově třinácté místo. (= kdyby měli) Věty (1) až (6) ukazují, že infinitiv lze vztáhnout ke kterékoli ze tří osob (já, ty, on, ona, ono; my, vy, oni, ony, ona) v singuláru i plurálu. V řídící větě bývá kondicionál (věty 1, 2, 5), ale ojedinělý není ani indikativ (věty 3, 4, 6). Podmínkový infinitiv nahrazující podmínkovou větu může stát nejen na začátku souvětí, v antepozici před řídící větou, ale – méně často – i v postpozici za ní: (7) Upadli by v zapomnění, nebýt kouzelníka pop-artu Andyho Warhola. Podmínkový infinitiv sloves mít, být v antepozici i postpozici bývá často záporný (vše ČNK): (8) Nebýt komunistického převratu, čekala by Josefa Lesáka skvělá politická kariéra. (9) Nevím, jak bychom dopadli, nebýt nezištné pomoci a nesmírné obětavosti dobrovolných hasičů. (10) Nevím, jak bych dopadl, nemít Terezku. Podmínkový infinitiv se neomezuje jen na slovesa mít a být, lze ho užít u kteréhokoli slovesa (včetně sloves bezpředmětových – viz níže větu (13), i když pochopitelně s různou pravděpodobností (kromě vět 14 a 17 vše ČNK; řazeno abecedně podle infinitivu): (11) Jenže kam bychom došli, chtít pokaždé čestné prohlášení. (12) Bylo by naivní říkat, že bychom vyhráli, dát ještě třetí gól. (13) Foukat takhle u nás, byl by asi zákaz vycházení. (14) U pohárku zmrzliny se dalo uvažovat, jak bychom se chovali, narodit se jako Němci. (A. Lustig, Krásné zelené oči) (15) Psát v angličtině, oblétla by nejedna jeho komedie newyorskou Broadway i londýnský West End. (16) Sloužit v armádě, dotáhl by to na generála. (17) Prozradila by ji ostatní děvčata, vědět, že je židovka? (A. Lustig, Krásné zelené oči) (18) Zvolit jinou taktiku, zůstal by od kajaku šampionky daleko. Podmínkový infinitiv může mít u sebe jméno v nominativu, obvykle apelativní nebo propriální substantivum vyjadřující subjekt podmiňujícího děje; ten může být personický (věta (19) nebo nepersonický (věta (20) ): (19) Být Milena klukem, už asi dávno bezpečně jezdí formuli l. (ČNK) (20) Hořet jim o šábesu střecha nad hlavou, nevylili by do ohně ani škopíček. (A. Lustig, Krásné zelené oči) Srov. dále: Žít Vančura, napíše další románový trhák, v němž by se mu způsob této zimy zdál poněkud podivný. Nemít Natálie Pavlovna tak chlapskou náturu a takový sklon k příkrosti a despotičnosti, mohla z této události dokonce něco vytěžit: […] (M. J. Saltykov-Ščedrin) Být referendum dnes, většina pro vstup by asi nebyla. (LN, 28. 1. 2012) Obrátit se karty, chovali by se Židé jako Němci a Němci jako Židé? (A. Lustig, Krásné zelené oči) […] vznášel se kousek nad horizontem. Tak nízko, že plout tam loď a někdo natáhnout bidlo, už už by na něj musel dosáhnout. (překlad: H. Murakami, Tancuj, tancuj, tancuj) Subjektem děje vyjádřeného infinitivem bývá i zájmeno já nebo to; přitom zájmeno já stává před infinitivem i za ním, zájmeno to za ním: (21) Já být Faustem, měl bych všechny požitky zkažené pomyšlením na to tutově zasichrované peklo. (J. Škvorecký – ČNK) (22) „Já mít ve vašem věku možnost studovat v zahraničí, neváhal bych,“ řekl jí její tehdejší zaměstnavatel. (ČNK) (23) Mít já peníze a prostory, tak do toho jdu. (ČNK) (24) Explodovat to na mostě, utopili jsme se v ledové vodě. (A. Lustig, Krásné zelené oči) Výjimečné je u podmínkového infinitivu zájmeno třetí osoby, avšak pouze v postpozici: (25) Předsedkyni Alternativy pro Německo Frauke Petryové složil kompliment německý eurokomisař Günther Oettinger z CDU: „Kdyby byla mojí manželkou, hned bych se zastřelil.“ Správně by mu měla Petryová odpovědět: „Být on můj manžel, sama mu tu pistoli podám.“ Speciální strukturu a funkci představuje konstrukce typu ´když + infinitiv, tak´, jíž se vyjadřuje, že pokud by se měl uskutečnit nějaký děj či nastat nějaká situace, bylo by žádoucí, aby onen děj či ona situace nastaly určitým způsobem (vše ČNK): (26) Když bydlet, tak ve svém a daleko od rodičů. (27) Když cvičit, tak s chutí a bez přísných pravidel. (28) Když pomáhat, tak konkrétně a nejlépe tak, aby pomoc byla pomocí ke svépomoci. (29) Když rekonstruovat, tak pořádně. Podobu frazeologismu mají struktury s opakovaným infinitivem: (30) Když běhat, tak běhat. 11.1.9 Infinitiv s funkcí modální (K modálním funkcím infinitivu viz též 4. díl, oddíl III. Některé funkce a některé jejich komunikační okolnosti jsou zde popsány podrobněji.) 11.1.9.1 Infinitiv přací Jde o infinitiv vycházející z podmínkového rámce, avšak podmiňován je nikoli nějaký konkrétní děj, resp. nějaká konkrétní statická relace, nýbrž zcela obecně „blaho“ či „prospěch“ subjektu infinitivního děje. Tento „přací“ význam bývá zexplicitňován partikulí tak, která signalizuje komunikační funkci přání; klade se obvykle bezprostředně za infinitiv; za větou bývá tečka nebo vykřičník (vše ČNK): (1) Ležet tak někde venku, nechat na sebe padat déšť a na nic nemyslet. (zkráceno) (2) Vědět tak, jak dlouho bude ČNB držet korunu slabší než 27 KČ/EUR . (3) Mít tak za muže tohohle bleděmodrého vynálezce! K onomu podmiňovanému blahu, lze explicitně odkázat například tak, jak je učiněno ve větě (4): (4) Najít tak alespoň kus zlata, to by se pak žilo! (ČNK) Přací význam lze posílit partikulí jen (obě věty ČNK): (5) Mít tak jen křišťálovou kouli! (6) Mít tak jen energii a výdrž malých dětí... Přání lze ale vyjádřit i bez partikule; v tomto případě je funkce přání signalizována obsahem věty a kontextem.: (7) Nemuset chodit do školy! (ČNK) (8) [...] bože být už doma, na chvíli si lehnout a zavřít oči. (B. Březovský, cituje Svoboda, 1962) Subjektem děje vyjádřeného infinitivem je tu obvykle 1. osoba (Kdybych tak ležel(a) někde venku – Kdybychom tak věděli, ...) Pokud je přací infinitiv následovaný partikulí tak (být tak) zapojen do podmínkového souvětí s kondicionálem vyjadřujícím důsledek podmínky (napsal bych), pak jde o volné spojení vysloveného přání s informací o jeho důsledku (věta 9a); polovětnou infinitivní konstrukci pak lze osamostatnit (věty 9b, c): (9a) Být tak hudebním skladatelem, napsal bych další ódu na radost. (ČNK) (9b) Být tak hudebním skladatelem. Napsal bych další ódu na radost. (9c) Být tak hudebním skladatelem! Napsal bych další ódu na radost. Ve smyslu pouhého podmiňování nelze partikuli tak za infinitiv připojit, ani nelze obě klauze podmínkového souvětí osamostatnit: (10a) Být hudebním skladatelem, napsal bych další ódu na radost. (10b) *Být hudebním skladatelem. Napsal bych další ódu na radost. 11.1.9.2 Infinitiv vyjadřující rozhořčení: Infinitiv stojící na začátku klauze může vyjádřit i rozhořčení, pohoršení nad něčím, s čím se právě setkáváme, s čím jsme se v minulosti setkali nebo o čem jsme se dověděli: (1) Panebože, je mi to všechno líto a popravdě jsem naprosto zděšen chováním své ženy. Udělat takovouhle idiotskou věc. (2) Zabít tak chladnokrevně bezbrannou mladou dívku! (3) Být tak blízko cíle, a pak neuspět! (4) Obraceti kapsy chlapům, jež jsme odzbrojili! Jaký nevkus! (V. Vančura, cit. Svoboda, 1962) Rozhořčení může být spojeno s výtkou, pokáráním: (5) „Darebáci, darebáci!“ syčel. „Takhle ublížit malému klukovi! (O. Scheinpflugová, cit. Svoboda, 1962) 11.1.9.3 Infinitiv výzvový Infinitivu se též využívá: (a) k strohým výzvám, příkazům (věta 1); (b) k výzvám nabádajícím (často sebe sama) k obezřetnosti (věty 2, 3); (c) k výzvám učinit něco zbývajícího (věty 4 až 8); (d) k návodům, jak postupovat při určité práci (věty 9, 10) (vše ČNK): (1) "Už dej pokoj, pomodli se a spát!" (2) Hlavně se neukvapovat. (3) Teď hlavně nedělat žádné chyby! (4) Teď ještě oslnit porotu a můžu se triumfálně vrátit domů! (5) Teď ještě vyházet z ministerstva všechny, kdo trávili pracovní dobu sepisováním zjevných nesmyslů. (6) Teď ještě sestoupit do základního tábora. (7) Teď jenom sehnat několik tisíc dolarů a můžu začít balit. (8) Teď jenom udržet tempo. (9) Postup: Vše důkladně protřepat, nemíchat! Pomalu zahřívat, přivést až k bodu varu a pak provařit až se vše spojí do výborné a harmonické hmoty. (10) „Pomalu zvedat a až se odlepí od země, zkusíme těžiště a pohoupáme ho,“ oznamuje do telefonu [...] Speciálním druhem výzvy jsou věty začínající partikulí Co/Což následovanou partikulí takhle nebo třeba a infinitivem vyjadřujícím to, k čemu je vyzýváno; jde o komunikační funkci návrhu (vše ČNK): (11) Co takhle bojovat za úklid cyklostezek? (12) Což takhle dát si špenát? (název filmu) (13) Co třeba přestat diskutovat a pustit se do práce? V souhrnném korpusu SYN v7 ČNK má konstrukce obsažená ve větě (11) 2 371 dokladů, konstrukce obsažená ve větě (12) má 1 528 dokladů a konstrukce obsažená ve větě (13) má 712 dokladů. 11.1.10 Konstrukce vyjadřující realitu smyslového vnímání Jde o konstrukce typu: (a) ‚je/bylo/bude vidět/slyšet/cítit + jméno (substantivum nebo zájmeno)‘; (b) konstrukce s infinitivem znát. 11.1.10.1 Konstrukce typu Je vidět hvězdy Tento typ konstrukce dále exemplifikují následující tři věty (vše ČNK): (1) Na protější hoře je vidět obrovský požár. (2) Jen za oknem je slyšet lehounký vítr. (3) Ve vůni je cítit černý rybíz, třešně a cedr. Obecně věty této struktury znamenají, že v daném prostředí se lidskému zraku, sluchu nebo čichu nabízí k vnímání to, co je označeno substantivem. Z hlediska formálně syntaktického mohou mít tyto věty o smyslovém vnímání formu vět s podmětem nebo vět bez podmětu. V prvním případě má substantivum závislé na přísudku je vidět/slyšet/cítit tvar nominativu – níže věty (a), ve druhém má tvar akuzativu – níže věty (b )(vše ČNK): (4a) Na ocasu Labutě je vidět jasná hvězda Deneb. (4b) Vedle vížky kaple svaté Barbory je vidět jasnou hvězdu. (vyňato z rámce souvětí) (5a) Už z dálky byla slyšet střelba z pěchotních zbraní a burácení děl u ratibořického zámku. (5b) Z dálky za městem bylo slyšet střelbu. (6a) Ve světnici byla cítit vůně pečeného chleba. (6b) Bylo cítit vůni hlíny. Mezi oběma strukturami (a) a (b) není patrný významový ani stylový rozdíl a obě struktury jsou zhruba stejně frekventované. V korpusu SYN v7 ČNK jsou tyto poměry: byla slyšet střelba : bylo slyšet střelbu = 79 : 86, byla cítit vůně : bylo cítit vůni = 49 : 28. Činit podobná sdělení o budoucnosti, je z přirozených důvodů méně obvyklé (vše ČNK): (7) Bude vidět Saturn (titulek) (8) Bude slyšet hluk z projíždějících kamionů do obce? (9) Bude cítit plyn, kontrolují se trubky (titulek) Vnímatel je obvykle pojat obecně, jako kdokoli nalézající se v daném prostředí. Bývá však vztažen i ke konkrétnímu vnímateli, který se v dané době nachází na daném místě. Srov. následující kontext: Už jsem se chystal, že něco řeknu, když vtom se pozorně posadila a řekla varovným hlasem "Pst!" Bylo slyšet tlumený, vášnivý šepot ze zadního pokoje a slečna Bakerová se beze studu nahnula ve snaze něco pochytit. Význam konstrukce ´je vidět/slyšet/cítit´ + jméno´ se blíží možnostnímu významu konstrukce ´lze/je možno + infinitiv + jméno´. I když z hlediska jazykového významu nejspíš nejde o absolutní synonymii, oba výrazy jsou v principu i v témže kontextu zaměnitelné; ukazuje to věta (10): (10) V ulicích Yogyakarty, kde hlídkují policisté, jsou vidět známky čtvrteční demonstrace, jíž se mělo účastnit 15 000 osob. Lze vidět vypálené automobily, rozbitá okna a vytrhané dlažební kostky. Z následující věty (11a) lze predikativum možno vypustit, aniž se to nějak patrně projeví na jejím významu. (11a) Již zdálky je možno vidět osvětlené budovy stanice, bílé budovy, jež svítí v asijské noci. (ČNK) (11b) Již zdálky je vidět osvětlené budovy stanice, bílé budovy, jež svítí v asijské noci. Významový rozdíl je tu spíše jen teoreticky, resp. potenciálně: v doložené větě (11a) se mluví výslovně o možnosti, nikoli o faktu; ve větě (11b) se daná situace prezentuje jako fakt. V realitě našeho vyjadřování a vnímání však nejspíš od tohoto protikladu odhlížíme. U slovesa vidět se konstrukce často užívá i o abstraktních skutečnostech (obě věty ČNK): (12a) Na předkládaných zákonech je vidět snaha, ale je v nich mnoho nedomyšleností. (12b) Na obrazech mladých malířů a malířek je vidět snahu zviditelnit se prostřednictvím překračování různých tabu strategiemi podvracení. Konstrukce s nominativem jména je vidět snaha je však mnohem frekventovanější než konstrukce je vidět snahu; poměr v korpusu v7 je 200 : 22. 11.1.10.2 Konstrukce s infinitivem znát Konstrukce se slovesem znát a auxiliárem být se od konstrukcí se slovesy vidět, slyšet a cítit liší: (a) v aspektu významovém - neříká se v nich, jakým smyslem člověk něco vnímá; (b) v aspektu formálním – jméno závislé na slovesu znát je zpravidla v nominativu (vše ČNK): (1) Síla týmu byla znát. (titulek) (2) V jejím hlase byla znát neskutečná únava. (3) Byla znát Dylanova inspirace blues či americkou lidovkou. (vyňato ze širšího kontextu) Akuzativ závislého jména je výjimečný, např.: (4) Na jeho obličeji bylo znát hlubokou únavu. Tato konstrukce se často užívá ve sportovních zpravodajstvích a bývá doplněna obligatorní předložkovou vazbou ´na + jméno´, např.: (obě věty ČNK): (5) Na domácích byla očividně znát až přílišná nervozita, což jim svazovalo ruce. (6) Byla na nich znát touha po vítězství. Vazbu ‚na + jméno‘ může nahradit posesivní adjektivum – srov. věty (7a), (8a) s větami (7b) a (8b): (7a) Se soupeřkami jsme hrály na podzim a byla znát jejich nesehranost. (ČNK) (7b) Se soupeřkami jsme hrály na podzim a byla na nich znát nesehranost. (8a) V prvních dvou zápasech byla znát jejich nervozita. (ČNK, zkráceno) (8b) V prvních dvou zápasech na nich byla znát nervozita. 11.1.11 Konstrukce typu ‚mít/nemít + substantivní tázací zájmeno nebo příslovce (co, kdo, koho, komu, kde, kdy, kam aj.) + infinitiv‘ I. Konstrukce se zájmenem co Tato konstrukce je velmi frekventovaná. Ilustrují ji věty (1a) až (6a): (1a) Máš co číst? (2a) Máte co napravovat. (3a) Stále se mám co učit. (4a) Turisté mají co obdivovat. (5a) Nemám co ztratit. (6a) Nemám co skrývat. Jde o eliptickou, frazému podobnou konstrukci, v níž ‚co‘ zastupuje objekt děje označeného infinitivem a slovesem ‚mít‘ v příslušném tvaru se tento děj přisuzuje subjektu, který je ve větě vyjádřen buď jen tvarem slovesa (máš, nemám, máte) nebo je pojmenován (turisté). Subjekt je zpravidla personický, event. institucionální. Smysl této konstrukce lze explicitněji vyjádřit různými způsoby: (1b) Máš něco na čtení? (2b) Je dost věcí, které byste měli/můžete napravit. (3b) Stále je dost věcí, které se musím učit. (4b) Je toho dost, co mohou turisté obdivovat. (5b) Není nic, co bych mohl ztratit. (6b) Není nic, co bych musel skrývat. Ze srovnání vět typu (a) a vět typu (b) vidíme, že význam konstrukce s infinitivem není ve všech jejích větných realizacích identický. Identická je ale její podstata: tou je informace o tom, že pro subjekt je či není k dispozici něco, čeho se týká děj označený infinitivem. Srov. dále: Nebyla jsem si jistá, že jim mám co nabídnout. Každá instituce má co zlepšovat. Byli zde vyslechnuti všichni svědkové, kteří měli co říci proti Polaně Hordubalové. (K. Čapek) On je úředník na odpočinku, nemá co dělat, a proto se do všeho plete. (K. Poláček) Designu nemáme co vytknout. Některé větné realizace této konstrukce mají význam posunutý v důsledku frazeologizace: (7) Má se co ohánět. (8) Ty do toho nemáš co mluvit. (9) Tady nemáte co pohledávat. II. Konstrukce se zájmenem kdo Je ještě méně syntakticky průhledná než konstrukce se zájmenem co. Užívá se převážně v záporu (vše ČNK): (10a) Nemá kdo učit. (titulek) (11a) Omyl nemá kdo napravit. (12a) Nemá kdo uklízet ulice, obsluhovat zákazníky. Obecně se touto konstrukcí poukazuje k absenci někoho, kdo by mohl vykonat to, co je nazváno infinitivem (a jeho objektem). Synonymní s ní je konstrukce s auxiliárem být a kondicionálem: (10b) Není, kdo by učil. (11b) Není, kdo by napravil omyl. (12b) Není, kdo by uklízel ulice, obsluhoval zákazníky. III. Konstrukce s ostatními zájmennými výrazy Užívají se častěji v záporu (vše ČNK): (13) „Nemám koho volit“, řekl. (14) Nemáme komu říci, co nás trápí. (15) Řidiči tu ale zatím mají kde zaparkovat. (16) Poslanci nemají kdy poslechnout si opoziční argumenty. (17) Ale my se nemáme kam přestěhovat. (18) Lidé z obce se neměli jak dostat do práce. Subjekt, kterým je neživá či abstraktní entita (předmět, látka) je méně běžný: (19) To by se mi hodilo: negativní myšlenky se ve mně drží jako kalná voda, která nemá kudy odtéct. (20) Sršela jsem nenávistí, nahromaděnou energií, která se neměla kudy uvolnit. (21) Rozdíly v otáčkách předních a zadních kol se nemají jak vyrovnat, takže může prasknout kloub poloosy či kardanu. 11.1.12. Konstrukce typu ´je/není + substantivní tázací zájmeno nebo příslovce (co, koho, komu, kde, kdy, kam aj.) + infinitiv‘ Lze ji pokládat za syntaktickou variantu konstrukce se slovesem mít/nemít. Rozdíl je v tom, že v konstrukci se slovesem mít/nemít je tímto slovesem děj přisouzen explicitnímu subjektu, zatímco v konstrukci se slovesem být subjekt děje explicitně vyjádřen není a je často prezentován jako všeobecný konatel. S tím zároveň souvisí, že v této konstrukci nelze užít zájmena kdo. I. Konstrukce se zájmenem co Tuto konstrukci exemplifikuje věta (1a), její konkurenty věty (1b) až (1d): (1a) Stále je co zdokonalovat. (1b) Stále mám co zdokonalovat. (1c) Stále máme co zdokonalovat. (1d) Lidé mají stále co zdokonalovat. Věty typu (1a) mohou v závislosti na kontextu mít význam vět typu (1b), (1c) nebo (1d). Znamená to, že děj se vztahuje buď k mluvčímu (pisateli), k určité skupině osob (firmě apod.), k níž mluvčí (pisatel) přináleží, nebo ke všem lidem, kteří pro daný děj přicházejí v úvahu. Srov.: Příroda nezná hranice a čára na mapě by neměla bránit ani její ochraně a poznávání. V Izraeli je co chránit i co poznávat, konečně k tomu začínají sloužit stále hustější turistické trasy s barevným značením, inspirované českým modelem. (= v Izraeli mají lidé stále co chránit a poznávat) "Zrovna teď si připadám jako fotbalovej brankář. Máme půlroční dcerku a pořád je co chytat. Tu kytka letí dolů, tady zase chytám dítě, aby nespadlo do sklepa." (= pořád máme co chytat) „[...] mám v sobě asi takový hnací motor na sobě dělat. Nemyslím jenom v rámci práce, ale třeba i v pravidelném posilování. Pořád jsem přesvědčený o tom, že je co dohánět. Že bych se ráno vzbudil a říkal si, vypadám skvěle a jsem borec, tak to fakt ne.“ (= mám co dohánět) Konstrukce typu ‚je/není co + infinitiv‘ je u některých sloves – patrně v závislosti na jejich významu – frekventovanější než konstrukce typu ‚mít/nemít co + infinitiv‘. U jiných sloves je tomu naopak. Ukazují to následující poměry: je co zlepšovat : máme/mám/mají/má co zlepšovat = 2 879 : 1 602 je co vylepšovat : máme/mám/mají/má co vylepšovat = 432 : 138 je co objevovat : máme/mám/mají/má co objevovat = 318 : 74 je co zdokonalovat : máme/mám/mají/má co zdokonalovat = 92 : 32 je co dohánět : máme/mám/mají/má co dohánět = 130 : 1 830 je co napravovat : máme/mám/mají/má co napravovat = 114 : 1 839 je co oslavovat : máme/mám/mají/má co oslavovat = 94 : 120 Zdá se, že děje první skupiny čtyř sloves se od dějů druhé skupiny tří sloves liší mírou, jíž jsou tyto děje vztahovány k určitému subjektu, ať jde o jednotlivce, nebo o skupinu osob: „dohánění“, „napravování“ a „oslavování“ se patrně vnímá jako více subjektivní a individuální záležitost než „zlepšování“, „vylepšování“, „objevování“ a „zdokonalování“, což jsou děje sloužící spíše celé společnosti. Je však možné, že ve hře jsou i jiné (nebo jen jiné) faktory i to, že jde o náhodu. II. Konstrukce s ostatními zájmeny Většinou se užívají v záporu. Exemplifikují je následující věty z ČNK: (2) Problém je, že tady není kde přespat. (3) Nebylo kam spěchat. (4) Dobrou zprávou je to, že bude komu prodávat, koho léčit a komu poskytovat nadstandardní služby. (5) Ale nebylo kdy oddávat se snění. (6) Nebylo jak obejít tu ochromující léčku. (7) Vlastně se není proč divit. (8) Nebylo kudy utéct. (9) Technologii výroby puků nebylo odkud převzít. (zkráceno) (10) Nebylo s kým vyrazit za zábavou. 11.1.13 Infinitiv v archaické konstrukci typu ‚Je/Jest/Bylo + jméno v dativu + infinitiv‘ Tento typ specifické konstrukce s infinitivem ilustrují věty (1a) a (2a) (obě ČNK): (1a) Ještě jednou bylo Prokopovi svésti němý boj s pokušením. (K. Čapek, Krakatit) (2a) Kvůli pejskovi bylo jí snášet už tak dost výhrůžek a urážek. (překlad: M. Waltari, Hvězdy to řeknou) Touto konstrukcí se vyjadřuje, že děj označený infinitivem je pro subjekt vyjádřený dativem jména nevyhnutelný. Výraz ‚je/bylo mu‘ tu v podstatě nahrazuje sloveso muset v příslušném tvaru, s nímž se pak pojí jméno v nominativu: (1b) Ještě jednou musel Prokop svésti němý boj s pokušením. (2b) Kvůli pejskovi musela snášet už tak dost výhrůžek a urážek. Jen v románu Krakatit užil Čapek tuto konstrukci sedmkrát; kromě věty (1a) jsou to: Na nádraží bylo mu čekati půl druhé hodiny. Ani nevěděl, že sedí na lavičce, kde této noci bylo mu hladit a konejšit někoho jiného. Bylo mu vyslechnouti celé kázání nevrlého a dosti nepříjemného staříka […] […] má smysl nevyhnutelný a tajemný, jemuž jest se slepě podříditi. Když zanedlouho přijel slavný chirurg autem, bylo mu několik hodin čekati […] Bude vám mnoho protivenství vytrpěti; Příznačné je, že až na jednu výjimku jsou zde infinitivy na -ti. Významově se trochu vychyluje druhá citovaná větě, kde spíše než o nutnost jde o to, co bylo žádoucí; zajímavé je, že právě v této větě jsou infinitivy na -t. V dnešní češtině se této konstrukce užívá vzácně a především ve funkci ironizační a/nebo humorotvorné: I bylo nám spatřit mezi jinými také osobu střelecky nadmíru proslulou, totiž pana exministra Baudyše, jehož záliba ve střelbě na letící cíle učinila z něho obávaného protivníka ptactva, jež se dosud ukrývalo v houští a rákosí. Místo abychom viděli důstojný přenos, bylo nám sledovat jakousi frašku na pomezí hodně nevtipné estrády, proložené hudebními čísly nevalné kvality. A tak jsem na poslední chvíli zahnul k hypermarketu Globus, který jako klenot září podél naší cesty z Brna na sever. I bylo nám ocitnout se v útrobách novodobého chrámu, kam vstupujeme oba velmi zřídka, jsouce bezvěrci. Žrát ale koneckonců musí i ten nejzavilejší odpírač konzumního způsobu života [...] Nevím, jak dlouho by ten muž vychvaloval svůj zázračný šampón, kdyby mu bývalo bylo dokončit naučenou tirádu. (M. Macek, Saturnin se vrací) Může nést ale naopak příznak silné knižnosti, slavnostnosti či patetičnosti: Rozhodující historické okamžiky, jež bylo jubilantovi prožít, proměňovaly Havlovu prvotní spontánní sebezáchovnou političnost v političnost cílenou. Před lidským osudem paní Slánské a před hořem, jež bylo jí nést, tiše smekni, ale před ledabylým výkonem České televize v úžasu zůstaň v zamyšlení. Následující dny byly beze zbytku obětovány novému rozmachu budovatelského úsilí. Než jsme se mohli začít kochat jeho výsledky, bylo nám přestát mnoho nepohodlí. [...] rozdíl mezi "dobrými" a "špatnými" ústavy spočívá jen v míře neosobnosti, které jest pacientům snášet. Máme doloženu i konstrukci s nutnostním ‚jest + infinitiv‘ s dativem jména, které reprezentuje objekt, nikoli subjekt děje – ten se pojímá jako všeobecný nebo se vyrozumívá z kontextu: Ale kazaňští chlapci tentokráte se drželi proti červeným. Takovým jednotlivcům jest děkovati, že jsme neztratili dosud morální síly. (F. Langer, Železný vlk – ČNK) 11.1.14 Konstrukce s tematizovaným infinitivem Jde o různé varianty konstrukcí, v nichž je infinitiv vytčen na začátek věty jako její zdůrazněné téma a od zbytku věty je jednak oddělen pauzou/čárkou, jednak odkazovacím zájmenem to. Tematizovaný děj vyjádřený infinitivem je přitom obvykle dějem, který je v předchozím kontextu nějak, ať explicitně, nebo jen implicitně, přítomen jako průběžné téma textu (výpovědi). I. Konstrukce typu Pomáhat, to je dobrá věc Tuto variantu s tematizovaným infinitivem lze pokládat za základní. Infinitiv v ní zaujímá pozici podmětu, k němuž je odkazováno anaforikem to (doložené věty typu (a)). Od bázové struktury s podmětovým infinitivem bez anaforika (věty typu (b)) se liší jen relativním osamostatněním a zdůrazněním infinitivem označeného děje: (1a) Uspět, to vyžaduje velmi tvrdou práci. (1b) Uspět vyžaduje velmi tvrdou práci. (2a) Zvyknout si na antuku, to chvíli trvá. (2b) Zvyknout si na antuku chvíli trvá. (3a) Zpívat, to Nikolku baví. (3b) Zpívat Nikolku baví. (4a) Neodpouštět, to je jako polykat jed. (4b) Neodpouštět je jako polykat jed. Podmětový infinitiv může být i bohatěji rozvit: (5a) Vidět takhle nebezpečného hada uprostřed tržiště, to člověka rozruší. (5b) Vidět takhle nebezpečného hada uprostřed tržiště člověka rozruší. (6a) Odvolávat jednoho ředitele za druhým, to situaci v televizi nevyřeší. (6b) Odvolávat jednoho ředitele za druhým situaci v televizi nevyřeší. Srov. dále: Nakupovat, ale platit až později, to lidi láká. "Pokračujte, monsieur," pobídl ho Poirot. Hardman se na něj úpěnlivě zadíval. Pokračovat, to byla zjevně ta poslední věc, kterou si přál. Podnikat, to neznamená jen koupit továrnu, zaměstnat lidi a vyrobit zboží! K podnikání patří i prodej. Silnou stránkou Merkelové je její odolnost. Nenechává se pobláznit průzkumy, jednoduše prosazuje svou. Vládnout, to je její nejoblíbenější způsob předvolebního boje. Subjekt děje označeného infinitivem, pokud není ve větě lexikálně vyjádřen – viz věta (4) výše – vyplývá z kontextu: může jím být osoba v přechozím kontextu pojmenovaná (v 1. dokladu výše je to muž jménem Hardman, ve 3. dokladu je to německá kancléřka Merkelová) nebo kdokoli přicházející pro daný děj v úvahu (2. doklad o podnikání). Pokud tematizovaný infinitiv zastupuje podmětovou klauzi uvozovanou spojkou, odkazovací to je patrně nutné; v souvětných strukturách, jež ilustruje věta (d) je odkazovací to nezbytné: (7a) Odhazovat každé ráno haldy sněhu, to člověku rozproudí krev v žilách [...] (ČNK) (7b) Když odhazujete každé ráno haldy sněhu, to člověku rozproudí krev v žilách [...] (7c) ?Odhazovat každé ráno haldy sněhu člověku rozproudí krev v žilách [...] (7d) *Když odhazujete každé ráno haldy sněhu, člověku rozproudí krev v žilách [...] Bez odkazovacího to by snad tato větná struktura byla přijatelná při jiném slovosledu: (7e) Člověku rozproudí krev v žilách odhazovat každé ráno haldy sněhu. II. Konstrukce typu Kritizovat, to on umí Od předchozí varianty se liší tím, že děj vyjádřený infinitivem je přisuzován subjektu vyjádřenému zájmenem nebo jménem (doložené věty (a)). Bázová varianta s předmětovým (resp. přísudkovým) infinitivem může obsahovat jméno subjektu (věty (b)) nebo je subjekt vyjádřen implicite jen tvarem slovesa (věty (c)) – varianty typu (c) lze však užít jen za speciálních kontextových podmínek. (8a) Útočit, to on umí. (8b) Útočit on umí. (8c) Útočit umí. (9a) Přiznat porážku, to Mušaraf nikdy neuměl. (9b) Přiznat porážku Mušaraf nikdy neuměl. (9c) Přiznat porážku nikdy neuměl. (10a) Dodávat lidem naději, to Kohl uměl. (10b) Dodávat lidem naději Kohl uměl. (10c) Dodávat lidem naději uměl. Variantu (c) by bylo možno uplatnit např. v kontextu, do nějž je zapojena věta (9a):V hlavách Ossis, tedy „výchoďáků“, zase postupně sílí frustrace a neodbytný dojem, že Kohlovy sliby o blahobytu byly jen planými žvásty. Dodávat lidem naději, to Kohl uměl. – [...] Dodávat lidem naději, (to) uměl. Místo jména tu lze užít zájmena: [...] (to) on uměl. Srov. dále: Prožít vánoční svátky v nějaké exotice, to Michala moc neláká. Šokovat, to Lady Gaga umí. Být hezký a výkonný, to BMW M6 bez problémů dovede. Hrozit, kritizovat, nadávat, to oni umějí, ale učit druhé a pomáhat jim, to neumí nikdo. „Je vylyžovaná a má cítění pro rychlost. Ten oblouk v zatáčkách je stejný na lyžích i na snowboardu, musíte to cítit, vnímat sjezdovku, to ona dokáže. Potrestat, to můžu, ale na duši právo nemám, pomyslil si kovář a dělal, jako když přemýšlí. (J. Werich, Fimfárum) Pokud tematizovaný infinitiv zastupuje předmětovou klauzi uvozenou spojkou aby, odkazovací to, je patrně nutné: (11a) Pasovat se do role favorita, to Straka neudělá. (ČNK) (11b) ?Pasovat se do role favorita Straka neudělá. (11c) Aby se pasoval do role favorita, to Straka neudělá. (11d) ?Aby se pasoval do role favorita, Straka neudělá. Srov. dále: Přiznat veřejně chybu, to Steve Jobs v podobných situacích nedělal. (= Aby přiznal [...]) Prohrát tři poslední kola, to historie letenského klubu nepamatuje. (= Abychom prohráli [...]) Subjekt děje označeného infinitivem nemusí být totožný se subjektem pojmenovaným ve větě uvozené anaforickým to: (12a) Platit za učebnice, to rodiče dnešních středoškoláků neznají. (ČNK) (12b) Aby se platilo za učebnice, to rodiče dnešních středoškoláků neznají. III. Konstrukce typu Kritizovat, to ano/jo, ale… Z psaných textů je tato konstrukce doložena málo, ale nikoli ojediněle (vše ČNK): (1) Rvát se, to ano, ale nesmí téct krev. Touto konstrukcí se poukazuje na to, že děj označený infinitivem je jen jednou složkou z komplexu dějů nebo stavů, které jsou v dané situaci potenciálně přítomny, a zároveň se tento děj hodnotí jako ten, který se v dané situaci připouští, zatímco ostatní se nepřipouštějí nebo se považují za nežádoucí apod. Nepřipouštěný děj může být vyjádřen také infinitivem, následujícím po přitakání ději prvnímu: (2) Dát někomu pusu nebo ho obejmout, to ano, ale svléknout se - to je ten problém. (3) Ostouzet poctivého člověka, to ano, ale dělat něco pro lidi, to ne. Jak ukazuje doklad (3), může jít o (implicitní) kritiku skutečnosti, že místo náležitého jednání (dělat něco pro lidi) se dělá něco jiného, nenáležitého (ostouzí se). Srov. dále: Při dalším osobním setkání se o mém průšvihu slůvkem nezmínil a vedl řeč, jako by se nic takového nikdy nestalo. Pokárat, to ano, ale život jde dál a už se musíme zabývat dalšími úkoly. Tato kritika trochu připomíná hlasité štěkání ratlíka uvázaného u boudy na psí spřežení. Štěkat, to jo. Ale táhnout těžkou a neoblíbenou reformní káru? Na to, že je tato konstrukce typická pro substandardní hovorový jazyk, ukazují doklady, v nichž je vedle nespisovného jo/jó užito ještě jiných substandardních výrazů: Zbouchnout holku, to jo, ale…, řekl Vedoucí, ale větu nedokončil, protože strýček pod stolem hlasitě zakvíkl. "Dobrým lidem pomáhám a darebáky občas přetáhnu i sukovicí. Houby baštit, to jó, ale chovat se k lesu "Demonstrovat proti Česku to jo, ale budvar jim jede," rozhazuje rukama žena za kasou. IV. Hovorová konstrukce typu Zavolat, to si zavoláme Jde o vyloženě hovorovou a substandardní konstrukci, z psaných textů doloženou jen málo: Zavolat, to si zavoláme, ale o volejbale moc nedebatujeme. Její formální podstatou je to, že tematizovanému infinitivu odpovídá určitý tvar slovesný téhož lexému. Jejím smyslem je vyjádřit, že děj označený infinitivem bývá na rozdíl od jiných aktivit realizován. Doloženu máme tuto konstrukci ale i v jiném významu: Tisíckrát už jí povidám, přiveď Evangelose, vo nic víc tě neprosím, šak von sám uvidí, cos mi udělala. Ale ne, poslat, to pro tebe nepošle!" Zde je naopak infinitivem označen děj, k němuž by mělo dojít, ale nedochází k němu. Standardně a explicitněji bychom obsah této konstrukce s tematizovaným infinitivem mohly vyjádřit takto: Ale aby pro tebe poslal, to ne. V. Speciální případy Tematizovaná infinitivní fráze může mít k výroku uvozenému anaforikem to volnější vztah: infinitivem se vždy poukazuje k ději či stavu nějak zvláštnímu, výjimečnému, a větou uvozenou anaforikem to se tato zvláštnost či výjimečnost nějak hodnotí. Následující věty (a) jsou korpusové doklady, věty (b) jsou jejich (ne zcela synonymní) parafráze: (1a) "Holky zahrály výborně. Stáhnout dvacetibodový náskok USK na sedm, to klobouk dolů před jejich výkonem. [...]“ (1b) [...] Že stáhly dvacetibodový náskok USK na sedm, to vyžaduje respekt před jejich výkonem. [...]“ (2a) "Bylo to fajn. Vidět dějiny koncentrované do pěti minut, to člověka až zamrazí," řekl exprezident Havel. (2b) [...] Když vidíte dějiny koncentrované do pěti minut, to člověka až zamrazí. (3a) Spoléhat jen na sebe, to vědomí může osvobozovat. (3b) Vědomí, že se spoléháte jen na sebe, může osvobozovat. (4a) Prohlédnout si elektrárnu zblízka, to člověk hned tak nezažije. (4b) Možnost prohlédnout si elektrárnu zblízka člověk hned tak nezažije. (5a) Být v karavanu s malým dítětem, to člověk o druhém zjistí věci, které nejspíš netušil. (5b) Když jste v karavanu s malým dítětem, to o druhém zjistíte věci, které jste nejspíš netušil/a/i. 11.2 Subjekt děje vyjádřeného infinitivem Pokud slovesný přísudek věty (např. snažila se, rozhodla se, zasloužili jsme si) implikuje jediný komplement, jímž může nebo musí být infinitiv (např. přijít, odložit, vyhrát) a ve větě je lexikálně nebo implicitně slovesným tvarem vyjádřen podmět (např. obec, vláda, my), pak je subjekt děje označeného infinitivem (přijít, odložit, vyhrát) totožný se subjektem děje přisouzeného podmětu – viz věty (1), (2) a (3) (vše ČNK): (1) Obec se snažila přijít záhadě na kloub. (subjektem děje snažení se je obec) (2) Vláda se rozhodla prodej odložit. (subjektem odkládání prodeje je vláda) (3) Zasloužili jsme si vyhrát. (subjektem děje vyhrání jsme my) V řeči teoretické lingvistiky se tu říká, že subjekt „maticové“, nadřazené věty má „subjektovou kontrolu“. Konstrukce obsažené ve větách (1) až (3) se nazývají také – z hlediska jejich formy – „stejnopodmětové“ nebo – z hlediska jejich sémantiky – tautoagentní. (NESČ, s. 893) Pokud má přísudek (např. nutil, přiměl, naučila) dva objekty, z nichž jeden je jméno (substantivum nebo zájmeno) v akuzativu (např. ji, ho) a druhý infinitiv (např. lézt, otevřít tancovat), je subjekt děje označeného infinitivem totožný se subjektem, k němuž referuje jméno – věty (4), (5) a (6) (vše ČNK): (4) Nutil ji lézt na skály a skákat z výšek. (= aby lezla) (5) Prodavače ohrožoval zbraní, přiměl ho otevřít pokladnu a zalehnout. (= aby otevřel a zalehl) (6) Naučila ho tancovat. Pokud má přísudek (např. dovolili, doporučil, pomohla, uložilo) dva objekty a v pozici přímého objektu věty je infinitiv (např. pokračovat, omezit, překonat, najít) a věta zároveň obsahuje nepřímý objekt ve funkci adresáta děje (ve formě substantiva nebo zájmena, např. nám, jí, mi), je subjekt děje označeného infinitivem obvykle totožný se subjektem děje nadřazeného predikátu, k němuž referuje dativ jména nebo zájmena (nám, jí, mi) (vše ČNK): (7) Památkáři si to nafotili a dovolili nám pokračovat v rekonstrukci. (= abychom pokračovali) (8) Kadeřník paní Evě doporučil používat profesionální permanentní barvu značky Indola. (= aby používala) (9) Pomohla mi překonat nejtěžší doby, a pak jsme se vzali. (já jsem překonal) (10) Zastupitelstvo záměr schválilo a uložilo nám najít banku, která by poskytla nejvýhodnější úvěr. (= abychom našli) Subjektem děje nadřazené věty tohoto typu může být nejen člověk (lidé), ale i neživý objekt nebo abstraktní veličina: (11) Kamera nám umožní provést okamžitý zásah. (zásah provedeme my) (12) Toto poznání jim umožní provést ta "správná" rozhodnutí při plnění potřeb svých interních zákazníků. (rozhodnutí provedou oni) V řeči teoretické lingvistiky se v případě vět jako (4) až (12) říká, že subjekt „maticové“, nadřazené věty má „objektovou kontrolu“. Konstrukce obsažené ve větách (4) až (12) se nazývají také – z hlediska jejich formy – „různopodmětové“ nebo – z hlediska jejich sémantiky – heteroagentní. (NESČ, s. 893) U slovesa slíbit (něco někomu) je subjekt děje označeného tímto slovesem zpravidla totožný se subjektem děje označeného infinitivem na něm závislým: (13) Majitel jim slíbil pronajmout svůj pozemek. (ČNK, zkráceno) (pozemek pronajme majitel) (14) Obec slíbila ústavu věnovat část lesa. (ČNK) (část lesa věnuje obec) Ve speciálních případech subjekt děje označeného infinitivem není ve větě implikován a je třeba vyrozumět ho z kontextu nebo ze znalostí světa (vše ČNK): (15) Navrhujeme zprostit ho obžaloby. (16) Babiš navrhuje snížit rozpočet kultury o miliardu. (17) Vědci navrhují postavit gigantický kanál, který přivede vodu ze sibiřských řek k vysychajícímu jezeru. Smysl vět (15) a (16) je takový, že subjektem děje označeného infinitivem (zprostit, snížit) je nikoli subjekt navrhování, nýbrž (kolektivní) subjekt k takové činnosti kompetentní (např. soud, vláda, parlament). Ze znalostí světa vyrozumívaným subjektem děje označeného infinitivem postavit ve větě (17) je velmi komplexní kolektivní subjekt všech těch, kdo se na takovém ději podílejí (vláda, parlament, regionální správa, investor, developer atd.) 12. Negace Obsah: 12.1. Záporky 12.1.1 Definice a přehled 12.1.2 Záporná odpověď: odpověďové záporky a jejich konkurenty 12.1.3 Záporná zájmena a zájmenná příslovce: dvojí zápor 12.1.4 Záporka ani 12.1.5 Zápor složených tvarů slovesných 12.2. Negace celková a částečná: obecná charakteristika 12.3. Negace částečná a její jazykové způsoby 12.3.1. Částečná negace s negovaným přísudkem I. Obecná charakteristika II. Věty s vyjádřenou příčinou děje III. Souvětí s větou účelovou 12.3.2. Částečná negace s negovaným větným členem 12.3.2.1 Záporka před zájmeny každý, všichni, všechno, vždy, všude 12.3.2.2 Záporka před předložkou 12.3.2.3 Záporka před substantivem 12.4 Synonymie a homonymie záporných struktur se zájmeny typu každý, všechno 12.4.1 Synonymie 12.4.2 Homonymie a synonymie 12.5 Záporky žádný, ani jediný a výraz ,záporné sloveso + jediný‘ 12.5.1 Nejčastější substantiva užívaná po těchto záporkách 12.5.1.1 Záporka žádný I. Samotná záporka žádný II. Složená záporka vůbec žádný 12.5.1.2 Výraz jediný po záporném přísudku 12.5.1.3 Záporka ani jediný 12.5.2 Závazné užívání záporky žádný a její konkurenty 12.5.3 Fakultativní užívání záporky žádný 12.6 Výrazy nijak a vůbec u adjektiv a adverbií 12.6.1 Výrazy nijak a vůbec u adjektiv 12.6.2 Výrazy nijak a vůbec u adverbií 12.7 Kladný význam vět se záporným přísudkem 12.7.1 Dva zápory vyjadřující klad 12.7.1.1 Záporný tvar modálního výrazu + záporný infinitiv 12.7.1.2 Jiné dva zápory 12.7.2 Speciální případy 12.8 Zápor u performativních sloves 12.9 Speciální případy záporu 12.9.1 Záporný imperativ 12.9.2 Zápor v otázkách a větách zvolacích 12.9.3 Zápor v závislých klauzích uvozených spojkou zda/jestli 12.9.3.1 Klauze s indikativem 12.9.3.2 Klauze s kondicionálem 12.1 Záporky 12.1.1 Definice a přehled Záporné hodnoty větného obsahu se v češtině gramaticky vyjadřují speciálními výrazy, jimž se obvykle říká záporky; záporky jsou: (a) prefix ne-; ten lze připojit k jakémukoli slovesnému tvaru (s výjimkou některých dokonavých imperativů – k tomu viz kap. o vidu ve 2. dílu), např.: jsem – nejsem, byl – nebyl, bude – nebude, jsa – nejsa, buď – nebuď, choď – nechoď, být – nebýt; udělán – neudělán, dokončiv – nedokončiv. Při negaci některých složených tvarů tu jsou však některé zvláštnosti (k nim viz níže); omezeně se záporkou ne negují i obsahy substantiv (především abstraktních), adjektiv a adverbií; mnohá z negovaných substantiv a adjektiv jsou v běžném úzu, např. pravda – nepravda, ochota – neochota, zájem – nezájem, úroda – neúroda; kuřák – nekuřák; ochotný – neochotný, příjemný – nepříjemný, hezky – nehezky aj.; dochází však i k (funkčním) okazionálním negacím obsahů substantiv, adjektiv a adverbií, např. neabstinent, nezdražení; (b) záporné slovo ne, které se klade před slovo, jehož obsah se ve větě popírá (neguje), např. ne všechen, ne každý, ne ten, ne vždy, ne všude, ne náhodou atd; (c) záporná zájmena a zájmenná příslovce: nikdo, nic, ničí, nikde, nikdy, nikam, nikudy, odnikud, nijak, nikterak; nijaký, žádný; (d) odpověďové záporky ne a nikoli; (e) spojka ani. Existují případy, kdy vztah kladné a záporné formy substantiva je jen formální a z hlediska významu jde o různá substantiva, jejichž významová různost v různé míře přesahuje rozdíl mezi kladným a záporným obsahem pojmu; např. bezpečí – nebezpečí, smysl – nesmysl, přítel – nepřítel, poměr – nepoměr aj. O tom, že jde o různost přesahující vztah negace, svědčí někdy např. to, že v jiných jazycích odpovídá zápornému substantivu slovo s jiným kořenem než jaký má slovo odpovídající slovu kladnému; např. v němčině Sicherheit, Zuflucht (bezpečí) - Gefahr (nebezpečí). Některá záporná substantiva jsou výrazně obvyklejší než jejich kladné protějšky; např. neplatič – platič, nedbalost – dbalost. V hovorové substandardní češtině existuje řada slov začínajících slabikou ne-, většinou záporně hodnotících, jejichž motivace je neprůhledná či málo průhledná a k nimž neexistují kladné protějšky; např. nekňuba, nebožtík; neurvalý, nerudný; tyto případy je třeba odlišovat od slov jako nemrava, nešika, neposeda; nešťastník atd.., která jsou průhlednými deriváty ze slova obsahujícího negační prefix ne-: nemravný – nemrava; nešťastný – nešťastník atd. 12.1.2 Záporná odpověď: odpověďové záporky a jejich konkurenty Pozn. O způsobech kladné odpovědi se pojednává v rámci oddílu o modalitě ve 4. dílu. Základním způsobem záporné odpovědi je v češtině záporka Ne; jí konkuruje knižní Nikoli: (1) „Jste marnivá?“ „Ne.“ (ČNK) Po záporné odpovědi „Ne“ někdy následuje otázka: (2) „Nebojíš se?“ „Ne. Čeho?“ (ČNK) Srov. dále: „Než jsem vstoupil do kriegsmarine, otec doufal, že si zvolím kněžský úděl. Znáte dílo Charlese Fletchera Leckieho? " "Ne. Kdo to je? „ [...] Víte, koho jsem ustanovil svým dědicem?" "Ne. Koho?" (3) „Hovořili jste spolu hodně?“ „Nikoli, pane, mně je milejší číst.“ (překlad A. Christie – ČNK) Srov. dále: "Ty snad chceš prasknout nebo co?" "Nikoli," řekla Hermiona s největší důstojností, na jakou se zmohla s plnou pusou růžičkové kapusty. (překlad: J. K. Rowlingová – ČNK)) "Jaká noc!" "Ano," řekla doktorka," nádherná noc. A Havel si bude hrát na smrt! Všiml jste si vůbec, Havle, že je krásná noc?" "Nikoli," řekl Flajšman," pro Havla je žena jako žena, noc jako noc, zima jako léto. (M. Kundera – ČNK) "Učila jsem se vlastně již při škole, milostivá paní," odvětila Barbellová," na blatenském zámku." "U Blatenského jezera?" zdvihla vévodkyně zrak, ale kuchařka zavrtěla hlavou. "Nikoli. V Blatné, v jižních Čechách. (L. Fuks – ČNK) Stylovým opakem záporky nikoli je hovorové kdepak; např.: (4) "Bydlí tam teď někdo?" "Kdepak. […] (ČNK) Srov. dále: "Teď můžeme domů? " zeptal jsem se ho. Zasmál se. "Kdepak, hoši, musíte zůstat v kasárnách." (J. Škvorecký, Zbabělci – ČNK) ¨ EMILIA: Ty mne vyslýcháš? KOLENATÝ: Kdepak, slečno. To je jen přátelská beseda. (K. Čapek, Věc Makropulos) „Řekněte mi, co vás k tomu vedlo? Nějaká rodinná tradice? “Filip zavrtěl hlavou. „Kdepak, můj děda byl středoškolský profesor a táta je neurolog. (J. Cimický – ČNK) Slovní záporku často nahrazuje záporné sloveso; např.: (5a) Bydlí tu někdo? Ne. (5b) Bydlí tu někdo. Nebydlí. V souhrnném korpusu SYN z r. 2022 bezprostředně po otázce Máš hlad? následuje 13x odpověď Ne. a 4x odpověď Nemám. Ze 13 dokladů odpovědi Ne jsou jen dva z originální české prózy, ostatní jsou z překladů. Výrazně častější odpověď Ne může být způsobena vlivem originálu, kde se záporným slovesem odpovídá mnohem méně často než v češtině. Zápornost odpovědi bývá zesilována částicemi vůbec nebo rozhodně, které se kladou před záporku ne. Např.: (6) Není to moc daleko? Vůbec ne. (ČNK) (7) "Existoval mezi vámi nějaký důvěrný vztah?" "Rozhodně ne," odpověděla s nádechem roztrpčenosti v hlase." (ČNK) Srov. dále: "Není ta stará dáma trochu podivínská?" "Vůbec ne," řekla rozhořčeně paní Bantryová. (překlad: A. Christie – ČNK) Povídej! Udělals nějaký hrdinský čin?" "Vůbec ne. Baštili jsme sejra a přitom mě to vyneslo do povětří." (překlad: E. Hemingway, Sbohem armádo – ČNK) "Já vím," poznamenal," že vy znáte všechny ty filmy zpaměti, že?" "Já? Vůbec ne!" (B. Hrabal – ČNK)) "Paní," řekl inspektor Standish," chcete ještě něco přihlásit k proclení?" Paní Mossmanová podrážděně odsekla: "Rozhodně ne!" (překlad: A Hailey – ČNK) Nelitoval jste někdy svého návratu? Rozhodně ne. Záporné Vůbec ne nebo Rozhodně ne může být také reakcí na předchozí námitku: (8) "Vy jste nějak zanevřel na lidskou společnost!" "Vůbec ne! Copak mohu zanevřít na vzduch, protože jsou v něm bacily? (E. Hostovský – ČNK) (9) „[…] Nudilo by vás to." "Rozhodně ne, když jste to psal vy," […] (překlad: E. Hemingway – ČNK) 12.1.3. Záporná zájmena a zájmenná příslovce: dvojí zápor Záporná zájmena a zájmenná příslovce (nikdo, nic, ničí, nikde, nikdy, nikam, nikudy, odnikud, nijak, nikterak; nijaký, žádný) se v češtině – na rozdíl od hlavních jazyků běžně v Evropě užívaných jako jazyků mateřských i cizích (angličtina, němčina, francouzština) – užívají ve větě se zápornými přísudky. Hovoří se tu o „dvojím záporu“: Nikdo to neví. – Nic to není. – Nepotřebuje ničí pomoc. – Nikde není. – Nikdy nelže. – Nikam nepůjdu. – Nikudy jinudy tam vletět nemohl (ČNK) – Odnikud už se neozývala žádná střelba. (ČNK) – Nijak se tomu nebráním. – Nikterak vás neobviňuji. – Nebyl k tomu nijaký důvod. – Žádný problém nemáme. V. Mathesius (1936, 1947) tyto případy dvojí negace pokládá za zvláštní druh shody (kongruence). Zájmeno nijaký je synonymní se zájmenem žádný, liší se však od něj stylově. Zatímco zájmeno žádný je stylově zcela neutrální, nijaký je stylově výlučné, knižní. Srov.: Čas plynul, já se u sebe nijaké zvláštní ctnosti nedočkával, ba viděl jsem, že jak se zbavuju dětských nešvarů, osvojuju si jiné, vhodnější pro dospělého člověka. (L. Vaculík, Sekyra) Pokoj ani Beátina poloha nedoznaly oproti včerejšku nijakých změn, jen panující šero bylo vzhledem k zatažené obloze o poznání hlubší. (M. Viewegh) "Budiž, jak jsi pravil, avšak věz, že mně samému je jasné vše, co jsi právě pověděl, a že tvá slova nemají nijaký vliv má rozhodnutí, nýbrž že jsou jako bzučení protivné mouchy v mých uších. (překlad: M. Waltari, Egypťan Sinuhet) Zájmeno nikudy je velmi málo frekventované; zájmeno nikterak je knižní či je výrazem jinak stylizovaného jazyka. Srov. (vše ČNK): "Velmi potěšen " řekl sir Carson nikterak nechvátaje. (K. Čapek, Krakatit) Jacek přišel domů až k večeru, nikterak však nepostrádán […] (V. Páral) Dovolte, abych zdůraznil, že nikterak nesnižuji důležitost společenského svědomí jednotlivce a že chovám pevnou naději, že ani mé svědomí není zakrnělé. (překlad: A Hailey) Zájmeno nižádný, které ještě Šmilauer (1966) uvádí bez stylového omezení, je v dnešní češtině velmi málo frekventované a je buď archaismem, nebo výrazem silně stylové výlučným, knižním: Nuže, Štryksi, když se tak nazýváš, pověz mi, proč má p. Vostárek zemříti, když tě vyřezal? – Abych nad ním neměl nižádné moci. (J. Gruša, Dotazník) Vy tedy nemůžete nižádným způsobem vrhnouti světlo na tuto tragédii? Záporné výrazy se nezřídka v jedné větě kumulují. Např. (vše ČNK).: dva záporné zájmenné výrazy + záporný přísudek: (10) Nikdo odnikud nepřijde na pomoc. (11) Ackley nechodil nikdy nikam. (12) Rozhlížel se kolem, ale nikde nikoho neviděl. (13) Nikudy z ní nic neuniká […] tři záporné zájmenné výrazy + záporný přísudek: (14) Nikdo nikdy žádný rozpor nenašel. (15) Nikdo nikdy nic podobného nepodstoupil. (16) Nikdo nikomu nic nedlužíme. čtyři záporné zájmenné výrazy (výjimečně) + záporný přísudek: (17) Nikdy nikde nikomu nic neříkej. Samotná záporná zájmena a zájmenná příslovce mají v souhrnném korpusu k r 2022 tuto frekvenci (zaokrouhleno na tisíce nebo na stovky): nic 2 879 000 – žádný 2 826 000 – nikdo 1 800 000 – nikdy 1 404 000 – nijak 414 000 – nikde 150 000 – nikam 80 800 – nikterak 35 000 – odnikud 4 600 – nikudy 219. Zájmenná příslovce nijak a nikterak mají jen funkci zdůrazňovací, pro vyjádření negace samotné však ve větě nejsou nutná. Místo nich lze užít partikuli vůbec: Srov. (vše ČNK): (18a) Od té doby jsem jí několikrát volala, ale nereagovala. (18b) Mladý kriminalista na to nijak nereagoval, jako by otázku přeslechl (18c) Demokratické státy však nikterak nereagovaly. (18c) Správce se na starce zlobil, ale ten vůbec nereagoval. 12.1.4 Záporka (částice nebo spojka) ani Klade se: (a) při koordinaci větných členů ve větě se záporným přísudkem: Nepřijde Standa ani Eva. (ani je spojka) (b) při zdůrazňování totální absence: Neřekla ani slovo.(ani je částice) (c) při zdůrazňování neplatnosti výjimky ze záporu: Zkusil to u svých rodičů, ale ani ti se s ním vůbec nebavili. Ve strukturách typu (a) se záporka ani často zdvojuje nebo i zněkolikanásobuje – stojí před každým koordinačně připojeným členem: Nepřijde ani Standa, ani Eva. Srov. dále: Tohle není ani sporťák, ani GT. Ve skutečnosti ani jedno z jím navrhovaných opatření nezlepší dostupnost bydlení. Nikdo ho neviděl, dokonce ani já ne. Knihy z regálu s klasickými autory si nekupovala ani ona, a přitom stěžejní díla britské i americké literatury milovala. V šedi mlh jsem nenacházel ani paprsek naděje. 12.1.5 Zápor složených tvarů slovesných U složeného tvaru minulého času se negační prefix připojuje závazně k l-ovému tvaru, nikoli k tvaru auxiliáru být. Např.: (19a) Nikomu jsem neublížil. (19b) *Nikomu nejsem ublížil. Slovesné tvary, jejichž součástí je infinitiv nebo příčestí (participium) trpné, tedy tvary složeného futura a tvary pasiva, se negují připojením prefixální záporky ne- ke tvaru pomocného slovesa: (20) Nebudou mne chválit. (21) Nebudu pochválen. Pouze výjimečně se negační prefix připojuje ke tvaru participia nebo infinitivu. Dochází pak ke konkurenční synonymii typu nebudu souhlasit : budu nesouhlasit.: (21a) Nikdy s tím nebudu souhlasit. (21b) Vždy s tím budu nesouhlasit. Negace typu (21b) je v některých případech funkční, a to zejména tehdy, lze-li danou negaci chápat jako jistý pozitivní akt či postoj: Vždy budu nesouhlasit, když dospělí budou malým dětem ubližovat láskou, které nedokázali odpustit tlak. Čin, který je jinak trestný, bude nepotrestán, pokud jím pachatel odvrací bezprostředně hrozící ohrožení zájmů chráněných zákonem, Crassus se prý i ve své bolesti choval statečně, procházel vojskem a vyzýval je k boji slovy: "Tohle je, Římané, moje soukromá bolest, avšak Řím bude nepřemožen, jestliže se zachráníte. Někdy může být tento způsob negace zároveň i prostředkem expresivního stylu: Majitelům domů se uleví, nebudou už muset zametat chodníky. Ale neuleví se jim mnoho, stejně nezametali. Od nynějška budou nezametat obce, těm chodníky patří. (K. Steigerwald) Funkční může být tento způsob negace i tehdy, jestliže důraz je na negativním obsahu sdělení: Vrah den staré holčičky, která pomalu umírala zimou, tak asi bude nepotrestán. Případ byl odložen s tím, že se trestný čin stal, ale nepodařilo se zjistit pachatele. 12.2. Negace celková a částečná Negace celková (též ,zápor obecný‘) je negace celého obsahu věty. Vyjadřuje se (implicite) negováním přísudku věty prefixem ne-. Negace částečná (též ,zápor členský‘) je negací obsahu některého prvku věty (větného členu). Formálně může být totožná s negací celkovou, nebo se vyjadřuje speciálně záporkami ne či nikoli, které se kladou před negovaný větný člen. Např.: (23a) Standa nepřijde. - negace celková (větná) (23b) Standa nepřijde v šest, ale až v osm. - negace částečná (členská) (23c) Nepřijde Standa, ale jen Honza. - negace částečná (členská) (23d) Přijde nikoli Stanislav, nýbrž Jan. - negace částečná (členská) Zatímco věta (23a) obvykle neguje celý očekávaný děj se všemi jeho složkami (nestane se to, co bylo očekáváno), věty (23b) až (23d) negují jen jednu složku daného děje, věta (23b) neguje časovou okolnost, věta (23c) neguje platnost celku subjektu (z množného subjektu je eliminován jeho jeden člen) a věta (23d) koriguje očekávanou platnost jedné ze složek děje. Terminologická poznámka: Někdy se rozlišuje celková (totální) negace a zápor větný. Záporem větným se pak rozumí každý zápor, který je vyjádřen záporným prefixem ne- slovesného přísudku. Ten může mít dvojí negační význam: negace částečné (parciální), nebo celkové (totální) - viz následující výklady. Ve speciálních případech věta ani jako reálná výpověď v daném textu sama o sobě nevyjadřuje jednoznačně, jde-li o negaci celkovou, anebo o implikovanou negaci částečnou. Např. věta (24) v obou slovosledných variantách je z tohoto hlediska homonymní: (24a) Eva nepřišla. - negace celková, nebo částečná (24b) Nepřišla Eva. - negace celková, nebo částečná Obě slovosledné varianty věty (24) mohou mít význam celkové negace, ale i negace částečné. Celková negace znamená, že událost příchodu Evy nenastala, částečná negace znamená, že někdo přišel, ale nikoli Eva. Přitom slovosled varianty (24b) je pro význam částečné negace predisponován; souvisí to s tím, že věta (24b) je aktuálně výrazně rozčleněna na téma nepřišla a réma Eva; syntaktický objekt Eva může mít smysl jako réma jen za předpokladu, že přišel někdo jiný. V reálné komunikaci je však pravděpodobně mnoho případů negace vyjádřené negovaným přísudkem, kde význam negace částečné je prakticky zcela vyloučen. Taková je např. věta (25): (25) Letos nebudu mít stromeček. (ČNK) Je nepravděpodobné, že tuto větu, ať vyslovenou v kontextu, nebo izolovaně, lze v reálné komunikaci pochopit ve významu implikované negace částečné, tedy ve smyslu ,nebudu mít stromeček, ale budu mít něco jiného‘. Podobně např. ani věta Nemám hlad při obvyklé intonaci nebude téměř nikdy implikovat Mám něco jiného než hlad. Věta Nevěděl jsem, že je vdaná nebude implikovat ´věděl jsem něco jiného´ atd. Naproti tomu v následující větě (26) je už ze smyslu jí samotné zřejmé, že se v ní nehovoří obecně o tom, co zmíněná osoba nebude dělat, ale o tom, které/jaké filmy nebude promítat: (26) "Letos nebudu promítat festivalové filmy," řekl Volf. (ČNK) Za speciálních komunikačních podmínek a odpovídající intonace může však i věta, jíž se zpravidla užívá ve smyslu celkové negace, vyjádřit i negaci částečnou: Věta (27a) může být užita ve smyslu věty (27b), která implikuje smysl věty (27c) nebo (27d): (27a) Nemám hlad. (27b) Hlad nemám. (27c) Nemám hlad, ale žízeň. (27d) Mám nikoli hlad, nýbrž žízeň. 12.3. Negace částečná a její jazykové způsoby Při částečné negaci se ve větě vyjadřuje a zdůrazňuje, že děj přísudku neplatí pro ten větný člen, k němuž se vztahuje zápor. 12.3.1. Částečná negace s negovaným přísudkem I. Obecná charakteristika Věta s tímto typem negace vyjadřuje, že negace se týká jen některého účastníka (participantu) děje, nikoli samotného děje. Srov.: (28a) Eva dneska do práce nejela autem. (implikace: jela tramvají, na kole, šla pěšky apod.) Je-li to vzhledem k daným komunikačním okolnostem potřebné či žádoucí, platný účastník děje se explicitně uvede; např.: (28b) Eva dneska do práce nejela autem, ale na kole. Z hlediska exaktní logiky syntaxe však věty typu (b) nejsou zcela přesné; spojka ale totiž uvozuje eliptickou klauzi, z níž je vypuštěn přísudek, který má v dané výpovědi zápornou formu (nejela), eliptická klauze uvozená spojkou ale však implikuje přísudek kladný (jela). Tuto nepřesnost lze vyřešit různě: buď lze sáhnout k přesnému, ale méně běžnému způsobu vyjádření částečné negace: Eva dneska do práce jela ne autem, ale na kole. Anebo lze přísudek opakovat: Eva dneska do práce nejela autem, jela na kole. Částečná negace typu (b) je však velmi rozšířena a nebrání se jí ani lingvisté. Nemělo by proto valného smyslu snažit se ji z jazyka vymycovat. Srov. dále: Tvoje medaile nebude z cínu, ale z tepaného zlata. Lidé nežijí z historie, ale z fungující ekonomiky. Únavu necítím z práce, ale z lidské hlouposti. II. Věty s vyjádřenou příčinou děje Pokud je vyjadřovanou okolností děje jeho příčina (v širokém smyslu, tj. i účel), mívá věta s negovaným přísudkem z hlediska protikladu celkové a částečné negace i dva protikladné významy: přísudek vyjadřuje, že (a) k ději došlo/dochází/dojde, ale ne z uvedené příčiny; (b) k ději z uvedené příčiny nedošlo/nedochází/nedojde. Ad (a) (vše ČNK): (29) Doufala jsem, že nepřišel kvůli sexu. (tj. přišel, ale ne kvůli sexu) (30) Tohle nepíši pro zábavu. (tj. píšu, ale ne pro zábavu) Srov. dále: Na opuštěné chodbě čekají tři muži. Nepřišli kvůli józe. Ano, fotografie za dnů invaze, to bylo něco jiného. Ty nedělala kvůli Tomášovi. Ty dělala z vášně. (M. Kundera) No, a pak se sem nahrnou policajti, a jestli jsem ho prej nezabil kvůli pojistce. Takže matka netruchlila kvůli Alžbětě. Truchlila, protože se bála, že ztratí postavení u dvora. Poezie se však stejně nepíše kvůli vřelosti. Rimbaud nebyl vřelý. Baudelaire nebyl vřelý. Přerývaně jsem mu vypověděla, že jsem tentokrát nepřišla kvůli zkouškám. Ale proto, že mě opustil přítel. Věřte tomu, že tu ten Američan není pro okrasu. (M. Viewegh) Jistě si ji nebral pro peníze. (J. Durych) Takové věci se nedělají pro odměnu. Ad (b): (31) Do města nás nepustili kvůli epidemii. (tj. nepustili nás, protože byla epidemie) (32) Pro slzy jsem neviděla. (tj. neviděla jsem, protože jsem plakala) Srov. dále: Odvezla bych vás na kliniku, ale nemůžu kvůli dětem. Jestli se k nám vnucujete na nocleh, pak tedy ve společném pokoji, kde spíme s Kátěnkou, vás neuložím. A v ostatních nevydržíte kvůli krysám. (překlad: B. Pasternak) Dopoledne před odjezdem se nevydařilo kvůli kocovině. Sedíme od nich na prázdné verandě několik kroků, musíme se tvářit, že ani my neslyšíme pro hlasitou muziku. Zde tápající výkřiky splývají v dravý ryk a proudy ze všech ulic se mísí a celá bojující změť se noří do bran chrámu, jeho věže jsem nedohlédl pro hustý dým. I v reálné komunikaci může mít jedna věta dvojí intepretaci. Např.: (33) Nepřišel kvůli mně. Tato věta má potenciálně dvojí význam: (a) Nepřišel, protože jsem tam byl(a) já. (A on mě nechtěl potkat.) (b) Přišel, ale ne kvůli mně. III. Souvětí s větou účelovou V tomto typu souvětí může být částečná negace vyjádřena buď pomocí záporného slovesa ve větě řídící, anebo pomocí kladného slovesa ve větě řídící a záporky ne proto: (34a) Neupozorňujeme na problém v Hráského ulici, abychom se zviditelnili. (ČNK) (34b) Upozorňujeme na problém v Hráského ulici ne proto, abychom se zviditelnili. (35a) Stopařka nezastavila auto proto, aby se svezla, ale aby svedla muže, který v autu jel. (35b) Stopařka zastavila auto ne proto, aby se svezla, ale aby svedla muže, který v autu jel; (M. Kundera – ČNK) Způsob typu (a) je ovšem – přestože je v principu homonymní (tj. potenciálně vyjadřuje i zápornou hodnotu celého souvětí) – častější. Srov. dále: Neujímám se své funkce proto, abych rozsoudil v neprospěch tohoto pacienta, nýbrž abych mu poskytl ochranu. Nesvlékla se proto, aby ho vyzvala k milováni, ale aby provedla jakýsi podivný šprým, soukromý happening pro ně dva. (M. Kundera - ČNK) Nepřišel jsem proto, abych vyslechl kázání. Nechtěl jsem malovat proto, abych něco ospravedlňoval; chtěl jsem malovat prostě proto, že jsem chtěl malovat. (překlad: Ch. Potok - ČNK) Nestala jsem se učitelkou jen proto, abych se zalíbila otci. (P. Horáková) 12.3.2. Částečná negace s negovaným větným členem 12.3.2.1 Záporka před zájmeny každý, všichni, všechno, vždy, všude Záporka ne se při explicitním způsobu vyjadřování částečné negace běžněji klade před zájmena každý, všichni, všechno, vždy, všude. Zájmena každý a všichni mohou stát samostatně ve významu každý člověk, všichni lidé, nebo mohou determinovat jméno (věty (36a) až (39a) ČNK): (36a) Ne každý má ale takové možnosti. (37a) Ne všichni měli takové štěstí. (38a) Ne všechno se rokama ztrácí. (P. Hůlová; tvar rokama je nespisovný) (39a) Ne vždy je to možné. (40a) Ne všude dobře vařili. (V. Hudeček v pořadu Českého rozhlasu, 4. 2. 2022) (K větám (36b) až (40b) viz kap. 12.4 níže.) Srov. dále: Ne každý by to dokázal. Ne každý má rád překvapení. Ne každý dveřník by se takto zachoval. (překlad: F. Kafka – ČNK)) Ne všichni byli tehdy nevinní, víte? (J. Škvorecký – ČNK)) Ne všichni mi rozumějí, to je mi jasné. (J. Škvorecký - ČNK) Ne všechno z této jeho činnosti obstálo a přetrvalo. (A. Stich – ČNK)) Ne všechno, co stihl udělat, dosud mělo možnost vyjít knižně Ne vždy je možné vrozené a učením získané prvky chování zcela jednoznačně odlišit. Ne vždy vydržel Oskar sedět na židli, když uslyšel v předsíni sestřičku. (překlad: G. Grass – ČNK)) Ne všude si však stěžují a planě lomí rukama. Ne všude je potrat chápán jako legitimní prostředek regulace porodnosti a jeho realizace je zakázána zákonem. Pozn. Poslední z těchto dokladů je formulován nepřesně: první věta tohoto souvětí obsahuje částečnou negaci (ne všude), kterou by z čistě syntaktických důvodů bylo třeba vztáhnout i ke druhé větě tohoto souvětí, z čehož by plynulo, že ne všude je realizace potratu zakázána zákonem. Ze smyslu celé výpovědi však vyplývá, že někde, tj. v některých zemích je potrat zakázán zákonem. 12.3.2.2 Záporka před předložkou Záporka ne se běžněji klade také před předložku, která je součástí určení okolnosti, event. předmětu děje. Např.: (41) Evidentně si objednala ne z hladu, ale aby tu mohla co nejdéle sedět. (překlad: H. Murakami – ČNK) Srov. dále: Sparta vyhrála ne díky četnosti, ale díky kvalitě svých akcí. Čaj se pije ne kvůli žízni, ale kvůli zakoušení čajové kultury. Chceme hrát ne na efekt, ale pro písničky. Malé národy byly a budou ohroženy ne na životě, ale ve své identitě, dokonce i jejich jazyky se mohou stávat zbytečnými. (I. Klíma) Věřím ne na osud, ale na to, že existuje vyšší spravedlivost, zkrátka řečeno že existuje Tvůrce, Stvořitel všeho. Proto nikoho nepřekvapí, že tito lidé často jedí ne z hladu, ale protože jsou nervózní. [… ] jako by hudba proudila ne z klarinetu, ale přímo z jejího nitra […] Lehce se vyšvihl do sedla a velkými kroky se rozjel ne za učitelkou, ale holou lipovou alejí přes sad. (překlad: I. Bunin) Měla naštěstí zázračnou schopnost měnit dodatečně smysl svých činů; využila tedy této schopnosti a rozhodla se, že ho odstrčila ne ze zlosti, ale proto, aby mohla pokračovat dál ve hře, která svou rozmarností se tak dobře hodí k prvnímu dni dovolené. (M. Kundera, Směšné lásky) 12.3.2.3 Záporka před substantivem nebo jmennou skupinou Záporka stojí bezprostředně před substantivem, jestliže jde o takovou částečnou negaci, při níž se kontrastně vytýká: (a) to, co neplatí, a neplatné se staví do kontrastu s platným; (b) to, co platí, a platné se staví do kontrastu s neplatným. Užívá se při tom odporovacích spojek ale nebo nýbrž a přísudek je kladný. I. Struktury typu Ne/Nikoli autor, ale dílo Ve strukturách tohoto typu se užívá záporky ne či nikoli kladené před větný člen, který označuje neplatné, a to, co platí se připojuje odporovací spojkou ale/nýbrž: (42) Ne autor, ale dílo obstojí, nebo neobstojí v dějinách literatury. (43) Nikoli nutnost, ale náhoda je plna kouzel. (M. Kundera - ČNK) (44) Ne rozum, nýbrž city, zde hrají rozhodující roli. (45) Nikoli obávaní žraloci, nýbrž kosatky jsou neohroženými vládci světových oceánů. Srov. dále (vše ČNK): Ne zbraně, ale lidé dělají války. Ne Caesar, ale Ježíš je smyslem našich dějin. Ne Faust, ale Divina Commedia je pro mne nejvyšší naplnění. Ne zákonodárce, ale soudce rozhoduje, zda právo stojí na straně konkrétní oběti, či nikoli. Ne banka, nýbrž škola bude první budovou v každé obci! Ne generálové, nýbrž obyčejní vojáci porazili nacismus. Vždycky mi řekl, posaď se, synáčku, a zase se na mne usmál, bylo mi vždycky, jako by mě pohladil ne tatínek, ale maminka. (B. Hrabal) Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí. (M. Kundera) Harry cítil, jak se celý třese nikoli strachem, ale novou vlnou vzteku. (překlad: J. K. Rowling) II. Struktury typu Láska, ne/nikoli strach/Láska a ne/nikoli strach Negovaný větný člen vyjádřený substantivem může stát i v postpozici za členem kladným a mezi negovaným a kladným členem může stát čárka (v mluvené řeči pauza) nebo spojka a: (vše ČNK): (46) Zapamatujme si to dobře: v Ráji existovala rozkoš, ne vzrušení. (M. Kundera – ČNK) (47) Nevěděl, že Sabinu okouzlovala zrada, a ne věrnost. (M. Kundera - ČNK) (48) "Říkám ještě jednou, že to bylo zabití, nikoli vražda!" zdůraznil inženýr Vaara. (překlad: M. Waltari - ČNK) Zřídka se místo záporky ne či nikoli klade záporka žádný: (49) Byl to puč a žádné slavné vítězství pracujícího lidu. (V. Havel) Srov. dále: "Tohle je vlak a žádná plovárna," prohlásila průvodčí. (Z. Šmíd, Proč bychom se netopili) Tohle je sport a žádný čajový dýchánek. Tak jsem šel domů a pravil jsem tatínkovi, že pan Svoboda je cukrář Svoboda a žádný velevážený manžel Svoboda. (K. Poláček, Bylo nás pět) III. Struktury typu Ne ideologie, ne propaganda Místo zdvojené či zněkolikanásobené záporky ani (k ní viz výše 12.1.4) se řidčeji užívá opakované záporky ne: (50a) Je to však fotografie a ne obraz, ne umění. (ČNK) (50b) Je to však fotografie, ani obraz, ani umění. Srov. dále: Ne Železný, ne Šebrle, ne Fuchsová, ale sprinter Radek Zachoval je prvním českým atletem s jistou letenkou do Edmontonu, na srpnový světový šampionát. Ale hlavně vždycky za to může někdo jiný, ne hráči, ne trenér, ale buď smůla […], nebo rozhodčí […] Necelý rok před startem zimní olympiády v Salt Lake City se ukazuje, že ne ubytování, ne doprava, ne sportoviště, ale sponzorské pivo bude pro Český olympijský výbor (ČOV) nejtěžším oříškem k rozlousknutí. Takto negované výrazy stávají také osamostatněně: (51) A to musí v demokratické společnosti rozhodnout soudy. Ne rektor, ne prezident. (LN, 29. 1. 2022) Srov. dále: Jeho pravdou je nenávist. Ne ideje, ne chudoba, ne boj proti korporacím. Mluvíme o krizi, která zmítá Evropou, ekonomické recesi, nezaměstnanosti a Bůh ví o jakých dalších ještě strašidlech a přitom jedním z hlavních témat naší moderní společnosti je jídlo. Ne Bůh, ne ideály, ne umění. V češtině je však velmi neobvyklé klást záporku Ne či Nikoli jako výraz částečné negace na začátek věty bezprostředně před negované substantivum s bezprostředně následujícím slovesným přísudkem, jak je tomu v doložené větě (52a): (52a) Ne důvody bojuje Kreon, ale násilím. (ČNK) Mnohem obvyklejším způsobem vyjádření negace za těchto podmínek je struktura věty (55b): (52b) Kreon nebojuje důvody, ale násilím. 12.4 Synonymie a homonymie záporných struktur se zájmeny typu každý, všechno 12.4.1 Synonymie Z ČNK doložené věty typu (36a) až (40a) z kap. 12.3 jsou obvykle synonymní s větami (36b) až (40b); ty jsou v současné češtině mnohem častější: (36a) Ne každý má ale takové možnosti. (37a) Ne všichni měli takové štěstí. (38a) Ne všechno se rokama ztrácí. (39a) Ne vždy je to možné. (40a) Ne všude dobře vařili. (36b) Každý ale nemá takové možnosti. (37b) Všichni neměli takové štěstí. (38b) Všechno se rokama neztrácí. (39b) Vždy to není možné./Vždy to možné není. (40b) Všude dobře nevařili. Platí přitom zpravidla: každý není/nemá/neví/neumí/… = ne každý je/má/ví/umí/… všichni nejsou/nemají/nevědí/neumí/… = ne všichni jsou/mají/vědí/umějí/… všechno není/… = ne všechno je/… vždy není možné/… = ne vždy je možné/… všude není/… = ne všude je/… Srov.: Každý neměl sílu odolávat tlaku. Všichni neměli takové štěstí. Všechno se nedá zapomenout. Vždy to není jednoznačné. Všude nejsou lidé s tak tvrdým srdcem jako tady! 12.4.2 Homonymie a synonymie Věty typu (36b) až (40b) mohou mít (potenciálně, teoreticky) i význam struktur typu (c): (36c) Nikdo ale nemá takové možnosti. (37c) Nikdo neměl takové štěstí. (38c) Nic se rokama neztrácí. (39c) Nikdy to není možné. (40c) Nikde dobře nevařili. Význam vět typu (36c) až (40c) se však u vět typu (36b) až (40b) v běžné komunikaci obvykle neuplatňuje. Např. větu (53a) zpravidla pochopíme ve významu věty (53b) a prakticky nikdy ve významu (53c): (53a) Fakt je, že každý to nepochopil. (ČNK) (53b) Fakt je, že ne každý to pochopil. (53c) Fakt je, že nikdo to nepochopil. F. Trávníček (1935) tvrdí, že negace jako „všechno není ztraceno nemůže znamenati »nic není ztraceno«, nýbrž jen »něco je ztraceno«. V reálné komunikaci tomu tak jistě je. J. Vachek (1939) prohlašuje věty jako Všecka ohlášená představení se pro úřední zákaz nekonají (z dobového tisku) za porušování normy, jež by u citované věty vyžadovala užít dvojího záporu, tedy i záporného zájmena (žádný): Žádná ohlášená představení se pro úřední zákaz nekonají. O podobných porušeních normy však Vachek tvrdí, že se vyskytují v jazyce různých funkčních stylů a že jím uváděné příklady „by bylo možno mnohonásobně rozmnožiti.“ V. Šmilauer (1966) zmiňuje, že věty typu Všechno se tam nevejde se zesíleným přízvukem na zájmenu všechno se užívají v mluveném jazyce. Tento názor však nemůžeme potvrdit. Bohužel při neexistenci rozsáhlejšího korpusu češtiny 1. poloviny 20. století nedokážeme zjistit, zda tu došlo či nedošlo k nějaké vývojové proměně. Výjimku z pravidla dvojího záporu typu Nikdo to neví představují věty, v nichž se odkazuje k předchozím údajům zájmenem (Vachek, 1939); následující doložené věty typu (a) jsou synonymní s větami typu (b): (54a) To všechno jsme samozřejmě nevěděli. (ČNK) (54b) Nic z toho jsme samozřejmě nevěděli. (55a) Tam všude GPS nefunguje nebo jeho signály jsou příliš slabé. (ČNK) (55b) Tam nikde GPS nefunguje nebo jeho signály jsou příliš slabé. (56a) Všichni ti nedávní přistěhovalci nedokázali zatím se sebe střepat evropskou skořápku. (E. Hostovský – ČNK) (56b) Žádný z těch nedávných přistěhovalců nedokázal zatím ze sebe střepat evropskou skořápku. Věta bez takového odkazovacího zájmena (níže věty typu (c) bude mít opačný význam a bude synonymní s větami typu (d): (54c) „Všechno jsme samozřejmě nevěděli, ale bylo nám jasné, že to muselo být hrozné trauma […]. (ČNK) (54d) Ne všechno jsme samozřejmě věděli. (55c) Mobilní signál všude nefunguje, je lepší mít mapy stažené v mobilu. (ČNK) (55d) Mobilní signál ne všude funguje. (56c) Všichni to takhle nedokážou. (56d) Ne všichni to takhle dokážou. Synonymie tu však není, jak tomu v syntaxi bývá, absolutní. V případě synonymie vět typu (a) a (b) jde o různý pohled na tutéž situaci: ve větách typu (a) s kladným zájmenem se pozornost soustřeďuje na všeobecnost záporného vztahu, ve větách typu (b) naopak na menšinovou vyloučenost z platnosti větného obsahu (Vachek, 1939). V případě synonymie vět typu (c) a (d) jde o rozdíl stylový a frekvenční: Věty typu (d) jsou stylově výlučné a málo frekventované. 12.5 Záporky žádný, ani jediný a výraz ,záporné sloveso + jediný‘ 12.5.1 Nejčastější substantiva užívaná po těchto záporkách 12.5.1.1 Záporka žádný I. Samotná záporka žádný Tato záporka je i v pozici bezprostředně před substantivem velmi frekventovaná. Kromě substantiva případ v ustáleném spojení v žádném případě stojí po záporce žádný nejčastěji následující substantiva: nad 10 000 dokladů (podle frekvence): problém, šance, peníze, změna, informace, důvod, vliv, zranění. Srov.: V jeho chůzi už nebylo znát žádné zranění. Podle odborníků nemá stav budovy včetně uvedených závad a nedostatků žádný vliv na statiku a provoz budovy [...] nad 3000 dokladů (abecedně): akce, alkohol, auto, bod, cena, Čech, člověk, daň, dítě, div, dluh, dohoda, doklad, dotace, drama, důkaz, firma, funkce, gól, hráč, hranice, chyba, jednání, jméno, katastrofa, klub, komplikace, konflikt, kontakt, krize, krok, legrace, lék, majetek, med, místo, možnost, muž, nabídka, naděje, návrh, nebezpečí, nováček, novinka, obava, odpor, odpověď, odpovědnost, okolnost, omezení, opatření, oslava, ostuda, plán, podrobnost, pochybení, pochybnost, politik, pomoc, poplatek, potíž, povinnost, práce, pravidlo, právo, prostor, předpis, překážka, překvapení, případ, radost, riziko, role, rozdíl, rozhodnutí, řešení, sankce, signál, sláva, smlouva, smysl, soupeř, soutěž, souvislost, sranda, starost, stát, stížnost, stopa, strach, strana, stres, šance, škoda, škola, tajemství, tlak, tragédie, trest, tým, věda, vláda, výhoda, výjimka, výsledek, význam, vztah, zájem, zájemce, zákon, zápas, záruka, závada, závěr, závod, zázrak, zbraň, země, zkušenost, změna, známka, zpráva, způsob, žena. Jak je z tohoto seznamu patrné, záporka žádný stává velkou většinou před substantivy označujícími abstraktní jevy. Srov.: Automobilový mainstream nenabízel žádné vzrušení, žádné drama, žádnou invenci a žádné riziko. Krásně jsme jeli, motor pracoval rovnoměrně, na jeho zvučném chodu jsem poslechem nepozoroval žádnou závadu. (L. Vaculík, Sekyra) Výjimkou mezi nejfrekventovanějšími substantivy se záporkou žádný jsou názvy osob: Čech, člověk, dítě, hráč, muž, politik, soupeř, zájemce, žena. Z názvů materiálních objektů je tu zastoupeno pouze substantivum zbraň (to má však vyšší míru abstrakce než např. puška, pistole). II. Složená záporka vůbec žádný Záporka žádný bývá zesilována partikulí vůbec. Nejčastěji se složené záporky vůbec žádný užívá u substantiva problém: Srov.: Najít Naočin pokoj nebyl vůbec žádný problém. (překlad: H. Murakami) nad 100 dokladů: cena, čas, důvod, informace, legrace, možnost, peníze, potíž, práce, prostor, představa, radost, role, rozdíl, smysl, šance, vliv, význam, vztah, zájem, zkušenost, změna, zpráva. Srov.: Nestihne-li se světlo dostat z jednoho bodu do druhého, pak podle teorie relativity mezi nimi nebylo možno přenést vůbec žádnou informaci. Židovská komunita nemá vůbec žádný vliv na mladou generaci. (překlad: I. B. Singer – ČNK) 12.5.1.2 Výraz jediný po záporném přísudku Tento výraz vyjadřující negaci je výrazně méně frekventovaný než záporka žádný negující substantivum: nad 1000 dokladů: důvod, zápas, problém, bod, případ. nad 50 dokladů (abecedně): argument, balon, brejkbol, cíl, Čech, člen, člověk, den, detail, doklad, dokument, duel, důkaz, dům, faktor, film, gól, hlas, hráč, klub, koncert, konflikt, kousek, krok, kus, mandát, míč, mráček, muž, návrh, náznak, obchod, obraz, pohled, politik, prohřešek, projekt, příklad, puk, ročník, rozdíl, set, signál, souboj, strom, sval, svědek, trénink, turnaj, tým, úspěch, vlak, výstřel, zádrhel, zájemce, zákon, zástupce, závod, záznam, zdroj, způsob, zvuk. V tomto seznamu je již kromě abstrakt obsažena řada substantiv označujících materiální objekt nebo místo (balon, dům, míč, obraz aj.). Srov.: Neexistuje jediný argument, proč by se Česká republika měla tvářit, jako kdyby celé dění v eurozóně pozorovala ze vzdálené galaxie. Na dohled odtud nebyl jediný dům ani jiná budova. U domů není nikde vidět zahrady, v ulicích nestojí jediný strom. (překlad: H. Murakami) 12.5.1.3 Záporka ani jediný Zdůrazňující složená záporka ani jediný má pochopitelně ještě mnohem nižší frekvenci užívání. Nejčastěji (od 20 do 947 dokladů) se po ní vyskytují: nad 100 dokladů (podle frekvence): bod, gól, den, zápas, set, případ. nad 10 dokladů (abecedně): argument, autobus, bodík, brejkbol, byt, cent, Čech, člen, člověk, detail, díl, dokument, dolar, dopis, důkaz, dům, důvod, hlas, hráč, hřebík, kandidát, koš, kousek, krok, kus, lékař, letoun, lístek, mandát, míč, muž, návrh, náznak, občan, obchod, okamžik, paprsek, pohled, pokus, poslanec, příklad, puk, ročník, rok, strom, tón, trénink, turnaj, týden, tým, vlak, voják, vůz, výjezd, výstřel, výtisk, zájemce, zástupce, závod, zvuk, žák. Na rozdíl od substantiv negovaných záporkou žádný je u této skupiny substantiv, negovaných záporkou ani jediný zhruba rovnoměrné rozložení mezi abstrakty, názvy osob, názvy materiálních objektů a názvy míst. Srov.: Nedopřála si ani jediný den odpočinku po dlouhé cestě. (překlad: G. García Márquez) Z vojenské nemocnice nebo nemocnice Na Homolce ale neodchází ani jediný lékař. V lesích nebyl vyvrácený ani jediný strom. Obec dosud nepostavila ani jediný byt a peníze od státu už nemá. 12.5.2 Závazné užívání záporky žádný a jejích konkurentů Záporka žádný nebo některý z jejích konkurentů je někdy obligatorní, někdy fakultativní. Zájmenu žádný odpovídá synonymní výraz ani jediný nebo – ve větě se záporným přísudkem – samotné jediný. Výraz ani jediný/jediný se ovšem hodí jen při subjektivním zdůrazněném negování všech myslitelných prvků dané množiny. Závazně se záporka žádný nebo její konkurent užívá tehdy, neguje-li všechny prvky množiny materiálních předmětů nebo lidí, pokud se větou referuje k aktuální situaci a aktuální absenci entit v ní: (57a) Na stěnách nevisel žádný obraz a všechny soukromé fotografie si odnesla policie. (ČNK) (57b) Na stěnách nevisel jediný obraz a všechny soukromé fotografie si odnesla policie. (57c) Na stěnách nevisel ani jediný obraz a všechny soukromé fotografie si odnesla policie. (57d) *Na stěnách nevisel obraz a všechny soukromé fotografie si odnesla policie. (58a) Uvnitř nebyla žádná žena. (ČNK) (58b) Uvnitř nebyla jediná žena. (58c) Uvnitř nebyla ani jediná žena. (58d) *Uvnitř nebyla žena. Srov. dále: Jak známo, na olympiádě v Pekingu 2008 žádný Čech neběžel pět kilometrů, 10 kilometrů, natož maraton. „Dlouho jsem se o žádné dítě nestarala,“ zamumlala jsem, aniž jsem si uvědomila, že pronáším své myšlenky nahlas. Toho bohužel dodnes nebyl žádný ministr schopen a mezi aktéry si vždy hledal nepřátele – tu hrabivé pojišťovny, tu nenasytné lékaře, tu zase pacienty zneužívající péči. Vychloubal se, že nikdy nebral žádný lék, dokonce ani aspirin. Žádný žák si mi nestěžoval, že by testy byly těžké nebo že by se na počítači špatně skládaly. 12.5.3 Fakultativní užívání záporky žádný Záporka žádný bývá fakultativní nebo preferenčně absentuje, jestliže je negováno jméno poukazující nikoli k něčemu aktuálnímu (např. k obrazům na stěně a jejich absenci), ale k druhu; pak jde o generické užití substantiva: (59a) "V životě jsem neviděl lišku," přiznal bez rozpaků komandant." (ČNK) Užití záporky žádný tu má patrně funkci soustředit pozornost na aktuální situaci s aktuálními objekty: (59b) Chodím se svým dobrmanem na louky i do lesů a v životě jsem tam žádnou lišku neviděl. (ČNK) Generickou platnost mívají též abstraktní substantiva nebo substantiva označující charakteristikou vlastnost osoby: (obě věty ČNK): (60a) Ani jeden z těchto faktů nemá žádnou logiku. (60b) Tohle nemá logiku, usoudila. Záporka žádný bývá preferenční, jestliže význam popírání všech prvků dané množiny převládá nad významem poukazování k druhu skutečnosti. Např. v daném smyslu je věta (61a) vhodnější než věta (61b): (61a) Břetislav dosud nikdy nelíbal žádnou dívku. (I. Binar – ČNK)) (61b) Břetislav dosud nikdy nelíbal dívku. Věta (61b) by více než věta (61a) implikovala, že Břetislav sice (možná) líbal různé ženy (maminku, tetu, babičku apod.) nebo muže, avšak nikoli dívku jako milenku. Srov. dále (vše ČNK): K Evropské unii pro nás neexistuje alternativa. "K usmíření neexistuje žádná alternativa," prohlásil tento klíčový německý diplomat. Přípravek neobsahuje cukr. Mezi nimi leží velká mísa s dietním popcornem, který neobsahuje žádný cukr ani tuk. Na tuhle vzdálenost mi zatím nehrozí nebezpečí. (O. Batlička, Tanec na stožáru) Nehrozí nám žádné nebezpečí! (O. Batlička, Tanec na stožáru) Kromě několika lidí, se kterými si mailoval, téměř neměl přátele. (překlad: H. Murakami) Neměl žádné přátele ani známé, ani se s nikým nesnažil seznámit. (překlad: J. London) "Ten na to nemá vliv," vybleptl mužík trochu zmaten, kousl se do rtu a jal se přecházet po laboratoři. (K. Čapek) Paní ministryně opáčila, že na to nemá žádný vliv. Před 50 lety nebyly zákony na ochranu zvěře, ale byly podmínky pro jejich přirozenou reprodukci. Tenkrát nebyly žádné zákony na ochranu autorských práv [...] Ale mé oči byly suché, ne však proto, že bych necítila zármutek. Vím však, že jsem necítil žádný zármutek. Láká mě to, ale nemám s tím zkušenosti Nemáme s tím žádné zkušenosti. Na to není lék. Věděla, že na stáří není žádný lék. Některých substantiv se v generické platnosti užívá pouze či převážně v plurálu. Pokud se takové substantivum neguje, děje se tak buď pomocí záporky žádný (v případě singuláru), nebo se užije substantiva v plurálu (obě věty ČNK): (62a) Žádný student nemá rád zkoušení. (62b) Studenti nemají rádi chemii a proto v ní nedosahují přílišných úspěchů. Záporka žádný může vyjadřovat (implikovat), že popíraná hodnota (žádný hrdina, revolucionář, disident apod.) (samozřejmě) u dané osoby absentuje proto, že se nijak neslučuje s její povahou a jejím sociálním statusem, zatímco negace bez této záporky prostě jen něco oznamuje; srov. (obě věty ČNK): (63a) Bulat Okudžava nebyl revolucionář ani disident. (63b) Ani já jsem nebyl žádný revolucionář. Záporka žádný může jen zdůrazňovat nepřítomnost jevu: (64) Ale copak ty nemáš žádnou radost z toho, jak je samostatná? 12.6 Výrazy nijak a vůbec u adjektiv a adverbií 12.6.1 Výrazy nijak a vůbec u adjektiv I. Obecné vymezení Záporkou nijak se oslabuje, částicí vůbec naopak zesiluje negace ve větách s verbonominálním přísudkem. Srov.: (65a) Káťa nebyla krásná, ale její pomalé pohyby skleníkové květiny, její péče o sebe i její oblečení [...] jí propůjčovaly vzhled hezké, pěstěné mladé ženy. (M. Zgustová) (65b) Dívka nebyla nijak krásná, ale měla příjemnou obyčejnou tvář a v ní staročesky pomněnkové oči. (J. Škvorecký) (65c) Přes slzy jsem hleděl na Courtney. Už nebyla vůbec krásná. Ani maličko. Mezi záporku nijak a adjektivum se někdy klade ještě více oslabující partikule zvlášť: (65d) Je známo, že Kleopatra (69 až 30 př. n. l.) nebyla nijak zvlášť krásná, ale tento nedostatek vyrovnávala mistrovstvím v umění svádět. II. Záporka nijak Nejčastějšími adjektivy po záporce nijak předcházející přísudkové adjektivum jsou (od 100 dokladů výše): podle frekvence: složitý, velký, závratný, dramatický, výjimečný, vysoký, jednoduchý, náročný, snadný, výrazný, nový, překvapivý, obvyklý, levný, těžký, růžový, oslnivý, příjemný, omezený, zásadní, bezpečný, obtížný, slavný, přehnaný, malý, ojedinělý, dlouhý, významný, valný, veliký, příznivý, vážný, extrémní, mimořádný, zvláštní, tragický, lehký, komplikovaný, závažný, originální. podle abecedy: bezpečný, dlouhý, dramatický, extrémní, jednoduchý, komplikovaný, lehký, levný, malý, mimořádný, náročný, nový, obtížný, obvyklý, ojedinělý, omezený, originální, oslnivý, přehnaný, překvapivý, příjemný, příznivý, růžový, slavný, složitý, snadný, těžký, tragický, valný, vážný, veliký, velký, výjimečný, výrazný, vysoký, významný, zásadní, závažný, závratný, zvláštní. Vybraná negovaná adjektiva v kontextu (vše ČNK): Rodiče nebyli nijak bohatí, ale slíbili, že ji během čtyřletého studia na vysoké textilní budou finančně podporovat. Text nebyl nijak dlouhý a v první části bylo s mnoha podrobnostmi, které jsem už zapomněl, vylíčeno zhruba to, co mi pověděl Ubertin. (překlad: U. Eco) […] auta byla na poukaz. Nebyla nijak drahá, ale koupit jste si je nemohl. Z toho je zřejmo, že povolání odpovědného redaktora není nijak lehké a vyžaduje povahy klidné a trpělivé. (K. Čapek) Koženkové čalounění nebylo nijak měkké, takže Maxova pozice nebyla zrovna pohodlná [...] (M. Viewegh) Naše dosavadní výsledky nejsou nijak oslnivé. Nebyla to nijak složitá, ale zato krajně ubíjející a svým způsobem barbarská záležitost. (překlad: Č. Ajtmatov) Ačkoli výrobní náklady nebudou nijak vysoké, scénář je doslova nabitý pravdami, které člověku nedají spát [...] U adjektiva závratný je záporka nijak výrazně preferenční: V korpusu SYN v11 z r. 2023 má výraz není nijak závratný (s adjektivem ve všech jeho tvarech) dvakrát vyšší frekvenci než výraz bez zesilující záporky. Nejčastějšími adjektivy po složené záporce nijak zvlášť předcházející přísudkové adjektivum jsou (od 50 dokladů výše): podle frekvence: velký, náročný, vysoký, bezpečný, dobrý, zajímavý, důležitý, složitý, příjemný, těžký, výjimečný, úspěšný, obtížný, nadšený, silný, hezký, výrazný, významný, atraktivní, drahý, bohatý, spokojený, pohledný podle abecedy: atraktivní, bezpečný, bohatý, dobrý, drahý, důležitý, hezký, nadšený, náročný, obtížný, pohledný příjemný, silný, složitý, spokojený, těžký, úspěšný, velký, výjimečný, výrazný, vysoký, významný, zajímavý. Vybraná negovaná adjektiva v kontextu: Česko je zemí, kde hříchy za volantem nejsou nijak zvlášť drahé. Želva má ráda suchá místa, živí se rostlinami, slimáky, hmyzem a není nijak zvlášť náročná. Typologie mužů není nijak zvlášť složitá. Zjednodušeně řečeno je můžeme rozdělit do dvou skupin - sukničkář a domácí typ. „[…] A při odhalování přepadení bank nejsme zatím nijak zvlášť úspěšní," řekl Právu vysoce postavený kriminalista, který si přál zůstat v anonymitě. Záporkou nijak se oslabuje zápor pouze u hodnotících adjektiv, u adjektiv, která obvykle neimplikují hodnocení, se neužívá, např. není doložena u adjektiv označujících barvy jako jsou bílý, červený, zelený, hnědý, a u relačních adjektiv a participií jako čitelný, uklizený, schválený atp. Avšak pokud barva vyjadřuje hodnocení, záporka nijak se s jejím názvem může spojit: […] budoucnost by nemusela být nijak černá. III. Částice vůbec Nejčastějšími adjektivy po částici vůbec předcházející přísudkové adjektivum jsou (od 100 dokladů výše): podle frekvence: jednoduchý, jistý, špatný, snadný, jasný, lehký, dobrý, důležitý, těžký, levný, složitý, podstatný, příjemný, možný, nutný, obvyklý, reálný, vhodný, náhodný, běžný, zřejmý, růžový, ideální, schopný, zanedbatelný, malý, vyloučený, samozřejmý, bezpečný, ojedinělý, příznivý. podle abecedy: bezpečný, běžný, dobrý, důležitý, ideální, jasný, jednoduchý, jistý, lehký, levný, malý, možný, náhodný, nutný, obvyklý, ojedinělý, podstatný, příjemný, příznivý, reálný, růžový, samozřejmý, schopný, složitý, snadný, špatný, těžký, vhodný, vyloučený, zanedbatelný, zřejmý. Vybraná negovaná adjektiva v kontextu: "Klonování lidských bytostí je nonsens. Není to zkrátka etické, není to vůbec bezpečné a technicky to je nemožné," podotkl. Výsadba stromků není vůbec levná, nový les na ploše asi sedmi hektarů by měl stát dva miliony korun. Pokrývka, kterou nosí řada věřících muslimských žen, totiž není vůbec zanedbatelná a nemá jen náboženský význam, ale i dopad na společenský život. 12.6.2 Výrazy nijak a vůbec u adverbií I. Záporka nijak Také u adverbií záporka nijak oslabuje jejich negaci. Nejčastějšími adverbii po záporce nijak předcházející adverbiu jsou (od 200 dokladů výše): podle abecedy: aktivně, blízko, daleko, dlouho, dobře, dramaticky, drasticky, extra, extrémně, mimořádně, moc, nadšeně, negativně, oslnivě, podrobně, podstatně, přehnaně, příznivě, radikálně, razantně, růžově, rychle, skvěle, slavně, složitě, speciálně, špatně, tragicky, valně, vážně, viditelně, výjimečně, výrazně, významně, zásadně, závratně, zle, zvláštně Vybraná negovaná adverbia v kontextu (vše ČNK): Byl to tichý člověk. Do Strany vstoupil, ale nijak aktivně se neprojevoval, neškodil. (J. Škvorecký) Všude hory a vidět není nijak daleko. Splátky lze rozložit na řadu let tak, aby nijak dramaticky nezatěžovaly rodinný rozpočet. Prales totiž v těchto oblastech není nijak podrobně zmapován. Já jsem své názory nijak radikálně nezměnil. Nanomotorky nevypadají na první pohled nijak složitě. II. Částice vůbec Tato částice se klade před adverbium ve větě s negovaným přísudkem jen omezeně. Je tomu tak zejména u následujících hodnotících adverbií: dobře, hezky, jasno, jednoduše, lehce, špatně, pěkně, příznivě, růžově, snadno, šťastně, zle. Tato částice u adverbií záporně hodnotících zdůrazňuje implikovanou hodnotu kladnou a u adverbií hodnotících kladně zdůrazňuje implikovanou hodnotu zápornou. Adverbium stává na konci věty (klauze): (66) Nežilo se mu tam vůbec špatně. (= žílo se mu tam poměrně velmi dobře) (67) Jeho hlava na tom nebyla vůbec dobře. (= byla na tom poměrně dosti špatně) Srov. dále: Ta kniha se nečte vůbec lehce, rozhodně není příjemná. Nežilo se tam vůbec snadno. Já to ale nevidím vůbec růžově. Rozhovory však neprobíhaly vůbec jednoduše. Loňská bilance agrárního zahraničního obchodu nevyznívá vůbec příznivě. Nemyslel to se mnou vůbec zle, právě naopak. 12.7 Kladný význam vět se záporným přísudkem 12.7.1 Dva zápory vyjadřující klad 12.7.1.1 Záporný tvar modálního výrazu + záporný infinitiv Poměrně běžně se vyjadřuje kladné tvrzení opisem pomocí dvou tvarů záporných, z nichž jedním bývá modální sloveso (zejména některý ze záporných tvarů slovesa moci) nebo výraz nelze a druhým je záporný infinitiv. Záporný tvar modálního slovesa moci (nemohu, …) nebo tvar nelze přitom implikuje jeho opak, tedy muset. Např. nemoci si nevšimnout znamená nocionálně totéž co muset si všimnout. Rozdíl mezi přímým a opisným vyjádřením je jen stylový: dva zápory více zdůrazňují kladný obsah. I. Typ Nemohl si nevšimnout Nejčastěji se po záporném tvaru slovesa moci užívá infinitivu nevšimnout si (ČNK): (68) Jako profesionální češtinář jsem si nemohl nevšimnout změny kondicionálu v prostý čas budoucí. (M. Viewegh) (= musel jsem si všimnout) K frekventovaným záporným infinitivům po záporném tvaru slovesa moci dále patří (nad 100 dokladů; abecedně) nebýt, nedat, nemít, nenapadnout, neprojevit, nepřijít, nepřipomenout, nereagovat, neslyšet, nesouhlasit, netrefit, nevědět, nevidět, nevnímat, nevzpomenout (si), nezeptat se, nezmínit se. Srov. (vše ČNK): Po letech vlastních zkušeností mu nemohu nedat za pravdu. Tak pravil můj bratranec divné místní pověsti a já jsem nemohl nebýt očarovaný. (L. Vaculík, Sekyra) Odborníky nemohlo nenapadnout, že by mohlo jít o stopy po pravěké hostině kanibalů. Kvečeru, když vedro polevilo, nemohl neslyšet, co vykládají muži, kteří sem zašli po práci rozptýlit se chvatným milkováním. (překlad: G. García Márquez) Nezajímá vás, jaký postoj zaujímá muž ke své ženě, ale zajímá vás, když nemůžete nevidět, že je ta žena samá modřina. (L. Fuks) Při pohledu na její zachmuřený výraz a gesto jejích rukou jsem si nemohl nevzpomenout na mučivou situaci, v jaké jsem je zastihl sotva před pěti večery […] (překlad: W. Styron, Sophiina volba) V principu stejně se chová negované nedokázat: Už se vdala, manžel má docela dost peněz, ale ona nedokáže nepracovat. (H. Pawlowská) II. Typ Nelze/Nejde si nevšimnout K frekventovaným záporným infinitivům po záporném tvaru nelze (nad 500 dokladů) patří jen nevšimnout si, nevidět, nezmínit (se), nevzpomenout (si). K dalším doloženým záporným infinitivům po tvaru nelze (nad 20 dokladů) patří (abecedně): nebrat, nebýt, necítit, nejmenovat, nemilovat, nemít, nemyslet, nenavštívit, neobdivovat, neocenit, nepodlehnout, nepoložit, nepostřehnout, nepřipomenout, nepřiznat, nereagovat, neslyšet, nesouhlasit, neuvědomit si, nevěřit, nevnímat, nezamilovat si, nezaznamenat, nezeptat se. Srov.: Při poznávání Wachau nelze nenavštívit některý z mnoha klášterů. Na Holandsku nelze neobdivovat fantastickou schopnost tvořit a ovládat velice komplexní systémy (kanálů, skleníků atd.) […] Některým lžím nelze nevěřit. Jestliže ve větách s kladným infinitivem můžeme za opak výrazu ,nelze + infinitiv‘ pokládat výraz ,je třeba + infinitiv‘ (Nelze mu důvěřovat vs. Je třeba mu důvěřovat), pak o větách s dvojím záporem tento vztah neplatí. Výraz nutnostní modality je třeba se tu neuplatní: (69a) Chutě už se mi sice míchají, ale tady prostě nelze necítit muškátový oříšek. (69b) *Chutě už se mi sice míchají, ale tady prostě je třeba cítit muškátový oříšek. Pokud bychom měli obsah takové věty vyjádřit jen pomocí kladných výrazů, bylo by snad možné užít slovesa muset, neboť to nevyjadřuje jen čistý nutnostní význam, jaký vyjadřuje neosobní je třeba; přitom je zdá se vhodnější užít 2. os. plurálu: (69c) ?Chutě už se mi sice míchají, ale tady prostě musíte cítit muškátový oříšek. Bez modálního slovesa by bylo obsah věty (69a) možno vyjádřit např. takto: (69d) Chutě už se mi sice míchají, ale tady prostě budete cítit muškátový oříšek. Srov. dále (obě věty ČNK) (70a) Tento hbitý vůz zkrátka nelze nemilovat. (70b) Okamžitě nás dostává motor. M5 budete milovat, i pokud nejezdíte rychle. K frekventovaným záporným infinitivům po záporném tvaru nejde (nad 100 dokladů) patří jen nevšimnout si, nedat (užívá se převážně ve sportovní publicistice), nevidět: (71) Při pohledu z boku si nejde nevšimnout velkého sklonu předního okna ani rychle se svažující střechy. (72) Druhý gól snad ani nešlo nedat. 12.7.1.2. Jiné dva zápory Běžným způsobem zdůrazňování faktu, že děj vyjádřený přísudkem děje se týká výhradně jednoho objektu či jevu je užití výrazu nic jiného spolu se záporným přísudkem; výraz typu ,nedělá nic jiného, než‘ je synonymní s výrazem ,dělá jen to, že‘: (73a) Švejk nedělá nic jiného, než že tyhle bezhlavé výroky reprodukuje. (ČNK) (73b) Švejk dělá jen to, že tyhle bezhlavé výroky reprodukuje. (74a) Všichni nehovoří o ničem jiném nežli o této výjimečné události […] (ČNK) (74b) Všichni hovoří jen o této výjimečné události. (75a) Nakonec to nevedlo k ničemu jinému, než k nesmyslným závodům ve zbrojení. (ČNK) (75b) Nakonec to vedlo jen k nesmyslným závodům ve zbrojení. 12.7.2 Speciální případy 12.7.2.1 Zápor ve stupňovacích skupinách Zápor přítomný ve spojce nejen obsažené ve stupňovací nominální skupině (ke stupňovacímu souvětí se spojkou nejen viz oddíl VI., kap. 2.4.4) typu nejen potěšení, ale i povinnost se někdy přesouvá na slovesný přísudek, jehož záporná podoba má pak kladný význam: (76a) Po obličeji mu už stékaly nejen jen slzy, ale i kapky potu. (76b) Po obličeji mu už nestékaly jen slzy, ale i kapky potu. (překlad: U. Eco, Jméno růže – ČNK) (77a) Jen si musí pořád připomínat, že vězení je nejen prokletí, ale i požehnání. (77b) Jen si musí pořád připomínat, že vězení není jen prokletí, ale i požehnání. (překlad: A. Solženicyn – ČNK) Srov. dále (vše ČNK): […] předstíral, že neporozuměl jen hrám o Kašpárkovi, ale i Shakespearovi. (I. Klíma) Martin ve Stromovce se nedotkl jen života, ale i smrti. (L. Fuks) Člověk pořád musí vidět obě strany, tu pro a proti, a ve zvířeti nevidět jen škůdce, ale i dobroděje. (L. Fuks) 12.7.2.2 Zápor ve speciálních obratech Speciální význam má zápor v některých obratech, jejichž součástí je výraz náhodou, jen tak či pro nic za nic (vše ČNK): (78a) My dva jsme se nepotkali náhodou. (= potkali jsme se zákonitě) (79a) Opravdu jsem nepřišel jen tak. (= přišel jsem kvůli něčemu) (80a) Určitě tam nejedou pro nic za nic. (= jedou tam z nějakého důvodu) Abychom mohli užít kladného přísudku, je třeba z věty typu (78a) udělat souvětí typu (78b), v němž bude negováno slovo náhoda, smysl věty (79a) je třeba nějak kladně opsat a její smysl vyjádřit explicitněji a totéž platí pro větu (80a): (78b) Nebyla náhoda, že my dva jsme se potkali. (79b) Že jsem přišel, má své důvody. (80b) Určitě tam jedou z nějakého důvodu./Že tam jedou, má určitě nějaký/svůj důvod. Srov. dále: Japonské BMW se Hondě nepřezdívá jen tak pro nic za nic: Motory jsou u největšího světového producenta pohonných jednotek na prvním místě. Kladný význam má také struktura typu ,jak není/nejsou + adjektivum‘ po slovesném přísudku myslel/myslela/mysleli si; lze ji obvykle vyjádřit pomocí kladného je/jsou: (81a) Dva roky jsme pracovali na autě a mysleli si, jak není skvělé. (ČNK) (81b) Dva roky jsme pracovali na autě a mysleli si, jak je skvělé. Srov. dále: Vidím, že si myslí, jak není vtipná. Když rodiče ragby vidí, myslí si, jak není brutální. Tohle slyšela stokrát, ale všichni ti chlapi si kupodivu myslí, jak nejsou originální. (M. Viewegh) Už tak si o sobě naivně myslí, jak nejsou důležití. (překlad: J. Anouilh) Zápor sem pravděpodobně pronikl z implikované presupozice typu ,myslí si, že je vtipná, a přitom není. 12.8 Zápor u performativních sloves (K pojmu performativního slovesa viz 4. díl.) Performativně užité sloveso radit může být užito v souvětí, v němž má toto sloveso jako přísudek věty řídící kladnou podobu a přísudek závislé věty má podobu zápornou, anebo naopak: (82a) Radím vám, abyste po ní nepátral. (82b) Neradím vám, abyste po ní pátral, protože při vašem sebemenším pokusu ji najít, bych vás musel zabít. (ČNK) Struktura typu (b) má přitom v podstatě týž význam jako struktura typu (a), liší se však konotací ilokuční funkce: struktura typu (b) vystupuje výrazněji jako varování než jako rada. Totéž platí i o slovesu doporučovat, až na to, že u něj nedochází k patrné proměně ilokuční funkce: (83a) Doporučuju ti, abys nejezdila. (83b) Nedoporučuju ti, abys jezdila. Je to děsný riziko. (M. Fendrych – ČNK) 12.9 Speciální případy záporu 12.9.1 Záporný imperativ Zatímco výzva k něčemu, co má nastat, se vyjadřuje pomocí vidu dokonavého, výzva k něčemu, co nastat nemá, se zpravidla vyjadřuje pomocí vidu nedokonavého: Zavři prosím tě ty dveře. vs. Prosím tě, nezavírej ty dveře. (Podrobněji k tomuto jevu viz 2. díl, oddíl I, kap. 6.) 12.9.2 Zápor v otázkách a ve větách zvolacích Záporný přísudek plní v otázkách řadu funkcí, např. vyjadřuje emoční tvrzení: Není to nádhera? (= To je nádhera!), žádost o něco: Nemáš cigaretu? nebo výzvu: Nesedneš si? Záporného přísudku se užívá též ve zvoláních typu Co ten všechno neví! (= Ten toho ale ví!). (Podrobně k funkcím záporu v otázkách i v jiných modálních významech viz 4. díl, kap. o modalitě.) 12.9.3 Zápor v závislých klauzích uvozených spojkou zda/jestli Přísudky těchto klauzí bývají za určitých podmínek záporné, i když vyjadřují klad. Kladný a záporný tvar si přitom i v rámci téže klauze a jejího přísudku často konkurují. Někdy přitom (výrazně) převládá přísudek kladný, někdy naopak záporný. Situace je poměrně značně složitá a i v této gramatice můžeme podat pouze její stručný nárys. 12.9.3.1 Klauze s indikativem (Všechny doklady ČNK) Významový rozdíl mezi kladným a záporným přísudkem, existuje-li nějaký, nebývá vždy zřetelný: (84a) Ale jediný způsob, jak zjistit, zda máte nárok na odškodné, je prozradit mi, zda lék berete. (84b) Na adrese pak můžete zjistit, zda nemáte nárok na příspěvek na bydlení. (85a) Z pohledu trestního práva je nutno posoudit, zda nedošlo k trestnému činu zkrácení daně. (85b) „Ani s jistotou nevíme, zda došlo k nějakému trestnému činu […] Často je však mezi kladným a záporným přísudkem patrný významový rozdíl: klad implikuje kladný předpoklad a zápor předpoklad záporný: (86a) Průkazům chybí ochranné znaky, takže někde například vlhkou houbičkou zkoušeli, zda jde rozmazat razítko. (předpoklad: je možné, že razítko jde rozmazat) (86b) Přihrádku zamkla a zkusila, zda nejde otevřít. (předpoklad: je možné, že zásuvka nejde otevřít) Tam, kde se v přímé otázce užívá vedle kladu i zápor nebo kde zápor převládá či je dokonce normou, užije se či preferuje nebo je dokonce normou tento zápor i v nepřímé otázce typu Zeptala se, zda …: (87a) Zeptala jsem se francouzsky řidiče, zda neví, jak se dostanu do Carrazedy. (Nevíte, jak se dostanu…) (87b) Zeptal jsem se jí, zda ví, kdo to byl Ježíš Kristus. (M. Kundera) (Víte, kdo to byl Ježíš Kristus?) (88b) Při návratu na kolej se Lucie Richarda zeptala, zda nechce zajít na čaj. (Nechceš zajít na čaj?) (88a) Zeptal jsem se ho, zda chce s sebou vzít i svou přítelkyni. (Chceš/Chcete s sebou vzít i svou přítelkyni?) (89a) Ptám se té holky, jestli nemá žízeň, a slibuju jí limo. (Nemáš žízeň?) (89b) Našli jsme jednu ženu a ptali se jí, jestli má dceru jménem Waris. (Máte dceru jménem Waris?) Srov. dále: Dita Saxová okamžik vážila, zda může být někdo vůbec ještě tak bezelstný. (Může být někdo tak bezelstný?) Avšak Otec si upravil řetízek na vestě a sešel se na chodník přeptat, zda nemůže pomoct. (Nemůžu/Můžu pomoct?) (K podmínkám užívání kladu a záporu v otázkách viz podrobně 4. díl.) Vyvážený je poměr kladu a záporu nebo zápor (mírně) převládá např. u sloves hrozit, obsahovat, nastat, pít, potřebovat, uvažovat: Těžko si předem ověřovat, zda nehrozí nějaké genetické riziko. Ptát se, zda hrozí návrat k fašismu z 30. let minulého století, však „není správná otázka“, říká Catherine Fieschiová, ředitelka britské expertní skupiny Counterpoint. U oplatek totiž nebylo ověřeno, zda neobsahují vejce. V USA se diskutuje o nařízení, podle kterého budou muset potraviny v marketech nést štítky s informací, zda obsahují geneticky modifikované komponenty. Mnozí se ptají, zda nenastal čas obrátit list. Ale až podle naší nové prognózy se rozhodneme, zda nastal čas pro zpřísnění měnověpolitických podmínek. Policisté také kontrolovali u řidičů, zda nepili alkohol před jízdou. Kriminalisté zjišťují u všech aktérů, zda pili alkohol. Šel za mámou, aby se jí zeptal, zda nepotřebuje s něčím pomoct. Na otázku, zda potřebuje naše zemědělství reformu, říkáme ano. Když se paní Matuškové ptám, zda neuvažuje o návratu do Čech, kroutí hlavou. Na nejčastější otázku té doby, zda uvažuje o návratu do politiky, odpovídal záporně […] Kladný tvar výrazně převládá např. u slovesa najít. Avšak i zde může být záporný tvar funkční (obě věty ČNK): (90a) Chodil ještě několik dní zkoušet, zda najde Sabinu doma […] (M. Kundera) (90b) Zase si nasadila brýle a zkoumala, zda nenajde na těle nějaké známky piercingu. Pokud se souvětím vyjadřuje obava z něčeho záporného, je zápor normou (obě věty ČNK): (91) Někdy má také strach, zda netrpí vážnější psychickou poruchou, například schizofrenií. (92) Navíc při každém zatýkání se bojí, zda neporušují něčí lidská práva, jak se často dodatečně dozvídají až u soudu […] 12.9.3.2 Klauze s kondicionálem I. Obecná charakteristika polarity kladu a záporu v otázkách s kondicionálem Kondicionál v otázkách často podtrhuje výpovědní funkci návrhu a podobných ilokučních funkcí, na nichž se podílí také zápor. Návrh řešení ve formě otázky může mluvčí pronášet k druhé osobě nebo v myšlenkách sám k sobě (v próze může jít o tzv. vnitřní řeč); zápor je v takovém případě buď normou, nebo preferencí, neboť kladný přísudek by byl prostou otázkou, nikoli návrhem: (a) Nebylo by lepší vrátit se? (= navrhuji se vrátit, mám za to, že by to bylo lepší) (b) Bylo by lepší vrátit se? (= ptám se, zda by to bylo či nebylo lepší, nemám v tom jasno) (Podrobně k polaritě kladu a záporu v otázkách viz kap. o modalitě ve 4. dílu.) II. Zápor je noremní nebo preferenční V závislé klauzi po spojce zda/jestli v návrhové či žádací funkci záporný přísudek někdy nelze zaměnit kladným, anebo by taková záměna nebyla vhodná: (93a) "Pan Schwarcz mi před časem zavolal, zda bych nechtěl Zbabělce adaptovat pro film," vzpomíná Jarchovský. (ČNK) (93b) Pan Schwarcz mi před časem zavolal, zda bych chtěl Zbabělce adaptovat pro film. (ve funkci návrhu nevhodné) Srov. dále: Na chvíli mě dokonce napadlo, zda by nebylo lepší vrátit se k fordce a prostě v ní sedět a čekat, až někdo pojede kolem. (překlad: K. Ishiguro – ČNK)) Objevují se úvahy, zda by neměla univerzita zmenšit počet svých studentů, a dospět tak k úrovni exkluzívní univerzitní instituce. III. Kladný a záporný přísudek si konkurují Pokud se v závislé klauzi reprodukuje otázka implikující žádost o něco nebo očekávání něčeho, klad a zápor si konkurují i v závislé klauzi po spojce zda/jestli; polarita kladu a záporu tu odpovídá jejich konkurenci v přímých otázkách (vše ČNK): (94a) Ptá se, zda by pomohly bylinkové čaje. (Pomohly by bylinkové čaje?) (94b) Ptá se, zda by nepomohly bylinky. (Nepomohly by bylinky?) (95a) Zeptal se chlapce, zda by mohl mluvit s jeho matkou. (Mohl bych mluvit s matkou?) (95b) Onno se představil a zeptal se, jestli by nemohl mluvit s doktorem Melchiorem. (Nemohl bych mluvit s doktorem?) Srov. dále: Posteskl si mi, že se jim literatura faktu v poslední době špatně prodává a nabídl mi, zda bych nechtěl napsat historický román. Když jsem šla do důchodu, nabídli mi, zda bych chtěla dělat knihovnici,“ […] Ten se na mě obrátil s prosbou, zda bych nepomohla s administrativou,“ [..] Loni se na mě obrátili občané obce s prosbou, zda bych pomohl zastavení vlaku prosadit. Když mě kolem Vánoc oslovili Karel a Ivana Gottovi, zda bych nezkusil napsat duet pro Mistra a jeho dceru Charlotte, měl jsem velké dilema. Ne proto, že bych nechtěl, ale proto, že jsem se bál. Obrátil se na mě ředitel archeologického centra Villa Nova s žádostí, zda bych zkusil vyrobit nářadí, jaké používali řemeslníci ve středověku pro jejich skanzen. Totéž platí i v jiných případech, kdy jde o zvažování nějakých alternativ (vše ČNK): (96a) Především jsme zkoumali, zda by šlo pro cyklisty zpřístupnit Masarykovo náměstí od severu. (96b) Lékaři zkoumali, zda by nešlo utrženou část přišít, ale ten kousek byl ve špatném stavu. (97a) Zjišťujeme, jestli bychom našli investora. (97b) Přesto zvážíme, zda bychom nenašli jiný vhodný způsob, jak přivítat nové občánky Mikulova […] Zápor bývá reprodukcí zdvořilejší a opatrnější výzvy než klad; ten je naopak výrazem přímé výzvy, která je důsledkem jistých kompetencí, práv, nároků apod. (vše ČNK): (98a) V roce 2001 ho Sydney požádalo, zda by nepřijel a nepomohl budovu modifikovat do stavu, který byl blíž jeho původnímu projektu. (98b) Stan se ptal, zda bych přijel do hokejové školy v Galileji. (99a) Redaktor píše e-mailový dopis do jedné americké redakce, zda by neposkytli své fotografie. (99b) Nyní žádáme ministerstvo financí, zda by poskytlo další příspěvek […] Srov. dále: „O to větší bylo moje překvapení, když mi zavolal Michal Horáček, zda bych nepřijel do Prahy nazpívat jednu jejich skladbu […] Před Silvestrem mne však požádala snacha, zda bych přijel do Prahy jako „hlídací dědeček“, neboť školka i škola začaly až třetího ledna. Poté se ještě pokusíme požádat kraj, zda by nepřispěl penězi z grantového programu […] Pracovníci sociálního odboru, kteří dosud rozdělili více než třináct milionů korun, ještě s Červeným křížem jednají o tom, zda by přispěl i invalidním důchodcům. Za speciálních okolností může být i v návrhové funkci užito kladného přísudku; je tomu tak tehdy, pokud jde o přímou a formální výzvu plynoucí z jistých úředních kompetencí; srov. (obě věty ČNK): (100a) V Černínském paláci mi pan ministr navrhl, zda bych přijal funkci prvního českého velvyslance v Rakousku. (přímá otázka: Přijal byste tuto funkci?) Ale: (100b) Otec navrhl, zda bych nechtěl zkusit štěstí na Novém Zélandu. Srov. dále: „Původně jsem chtěla hrát na hoboj nebo příčnou flétnu, ale protože jsou všichni v rodině na žestě, tak mi táta navrhl, zda bych nezkusila lesní roh,“ vypráví mladá dívka, kterou nakonec uhranul tón horny. Kladný přísudek může vycházet z opačného předpokladu než přísudek záporný; ten je v dané funkci noremní (vše ČNK): (101a) Zvažte, zda by nestálo za to, aby se senior naučil zacházet s moderními technologiemi. (návrh, aby se to senior naučil) (101b) Dumám, zda by stálo za to jít do toho risku a podniknout návrat, když se cítím relativně dobře. (úvaha o tom, že by to možná nestálo za to) (102a) Bylo by dobré zamyslet se, zda by nestačilo, kdyby existovala kultura bez Ministerstva kultury. (implikace: stačilo) (102b) Není navíc ani jasné, zda by stačilo zmiňovaných 50 milionů. (implikace: nestačilo) IV. Normou je přísudek kladný Pokud jde o reprodukci čisté otázky, v níž jde pouze o to, zda něco platí, či neplatí, ať ji klademe někomu, či sami sobě, je normou přísudek kladný: (103a) Napadlo mě, zda bych dokázala o mamince a o tátovi někdy hovořit tak jako Eva o svých rodičích. (ČNK) (103b) *Napadlo mě, zda bych nedokázala o mamince a o tátovi někdy hovořit tak jako Eva o svých rodičích. (tato věta je gramatická jen jako výzva k sobě) (104a) Nevím, zda bychom našli téma. (104b) *Nevím, zda bychom nenašli téma. (možné jen jako výzva k nám) (105a) Chtěla jsem znát jeho názor a také vědět, zda by souhlasil, kdybych si dala obarvit vlasy na svoji původní černou. (105b) *Chtěla jsem znát jeho názor a také vědět, zda by nesouhlasil, kdybych si dala obarvit vlasy na svoji původní černou. (možné jen jako návrh činěný sobě) ODDÍL IV: Apozice (adordinace, přístavek) OBSAH 1 K obecné charakteristice apozice 2 Apoziční skupiny s těsným připojením složek 2.1 Klasifikace apozičních skupin z hlediska referenční platnosti jejich složek 2.2 Klasifikace apozičních skupin z hlediska vztahu mezi designáty jejich složek 2.3 Lexikálně sémantické typy substantiv tvořících složky apozičních skupin 3 Apoziční skupiny s volným připojením složek 4 Množina a její prvky 1. K obecné charakteristice apozice Termín apozice se v české lingvistice užívá ve dvou smyslech: 1. ve smyslu (druhu) syntaktického vztahu mezi větnými členy, 2. ve smyslu větného členu, který je v uvedeném vztahu k větnému členu přecházejícímu. V této gramatice užíváme termín apozice v prvním smyslu. Např. ve spojení můj bratr, nadaný matematik hovoříme o tom, že syntagmata můj bratr a nadaný matematik jsou spojeny syntaktickým vztahem apozice; spojení jako celek označujeme jako apoziční skupina, příslušná syntagmata pak jsou členy apoziční skupiny; druhý člen skupiny příležitostně označujeme jako aponovaný člen. Pozornost je zaměřena na apoziční skupiny se dvěma členy tvořenými nominálními skupinami, jejichž jádrem je substantivum, např.: učitel důchodce; chudák maminka; silák Herakles; Harris a John, mladí policisté; dvě sbírky Jaroslava Seiferta, a sice Maminka a Píseň o Viktorce aj. Až na výjimky se zde nevěnujeme apozičním skupinám s komplexnější strukturou (učitel důchodce Karel Zeman; druhá babička, tátova maminka, nyní už důchodkyně), ani apozičním skupinám s funkcí příslovečného určení (vlevo ve skříni, na náměstí u kašny aj.), ani skupinám, ve kterých má jeden z členů větnou formu (Jedna věc ho opravdu těšila: že už to má za sebou). Při vymezování apozičních skupin se v literatuře zmiňují (mimo jiné) následující tři vlastnosti: 1. členy skupiny označují v podstatě touž skutečnost, jsou potenciálně koreferenční (může jít také jen o koreferenci částečnou, o referenční inkluzi); 2. členy skupiny plní touž syntaktickou funkci, tj. vyjadřují stejný větný člen; 3. členy skupiny mají touž pádovou formu, stojí-li ve valenční pozici s pádově vázanou formou. Referenční vymezení apozice lze najít především u Hlavsy (1986) a v MČ 3 (1987), kde je autorem kapitoly o adordinaci rovněž Hlavsa. Vlastnost č. 3 je zřejmým důsledkem vlastnosti č. 2. Mezi vlastností č. 1 a vlastností č. 2 (a tudíž i vlastností č. 3) je však rovněž souvislost: jestliže členy apoziční skupiny představují dvojí pojmenování téže skutečnosti a jsou potenciálně navzájem zastupitelné (což neplatí dokonale pro všechny typy apozic, viz dále), a navíc jsou ve větě vyjádřeny bezprostředně po sobě (což rovněž neplatí bezvýjimečně), pak je přirozené, že syntaktická funkce je rovněž realizována dvojmo, tj. na obou členech skupiny jakožto paralelních pojmenováních. Pokud bychom vlastnost č. 1 pojali šířeji, v tom smyslu, že se členy apoziční skupiny vztahují k témuž referentu (srov. MČ 3, 1987, s. 418), a vlastnost č. 2 taktéž, jako (spolu)vyjadřování jedné a téže syntaktické funkce, museli bychom konstatovat, že korespondence mezi referenčními vlastnostmi a syntaktickým chováním větných členů neplatí zdaleka jen pro apoziční skupiny. Tyto souvislosti je možné demonstrovat na příkladu apozičních skupin, kterým potenciálně konkurují nominální skupiny se shodným přívlastkem, srov. (jádra apozičních a atributivních skupin jsou vyznačena tučně): (1a) Vzhlíží ke svému bratrovi, nadanému matematikovi. (1b) Vzhlíží ke svému bratrovi, nadanému v matematice. (1c) Vzhlíží ke svému bratrovi, který je nadaný v matematice. Vlastnost bratra, mající výraznou složku subjektivní, hodnotící, je jednou (1a) vyjádřena aponovaným rozvitým substantivem, podruhé (1b) rozvitým adjektivním přívlastkem nebo atributivní větou (1c)). V obou případech platí, že vlastnost ,být nadaný matematik‘ se vztahuje k témuž referentu a její pojmenování je ve větě součástí nominální skupiny s funkcí předmětu, což se formálně projevuje kongruencí. Jak užší, tak širší pojetí vlastností č. 1 a 2 má svoje úskalí. Při širším pojetí je problematické definičně odlišit apozici od přívlastku (viz výše) nebo od přísudkových koordinačních skupin, např. Naše dítě je hodné a roztomilé (koordinační skupina zahrnuje adjektiva označující vlastnosti, které se vztahují k témuž referentu, plnící stejnou syntaktickou funkci a mající touž morfologickou formu). Při užším pojetí zase příslušné charakteristiky zcela nevystihují některé typy apozičních skupin, resp. některé typy syntaktického užití apozičních skupin. Uvažme větu (1a) Vzhlíží ke svému bratrovi, nadanému matematikovi. Aponovaný člen tu spíše klasifikuje (v tradiční terminologii by šlo o tzv. apozici zařazující, viz Mathesius, 1947, s. 310) a hodnotí skutečnost vyjádřenou prvním členem, než že by ji znovu (jinak) pojmenovával, a ve vztahu k predikátu se jeho význam jeví spíše jako okolnost než jako objekt děje (podruhé vyjádřený), srov. významově blízkou formulaci Vzhlíží ke svému bratrovi, protože to je nadaný matematik. Aponovaná složka nadanému matematikovi není tak dobře „vybavena“ k tomu, aby identifikovala příslušný referent, na rozdíl od první složky skupiny svému bratrovi; opačné pořadí složek, při zachování úsekového předělu, proto není příliš pravděpodobné, srov. Vzhlíží k nadanému matematikovi, svému bratrovi. Bylo by rovněž obtížné vnímat uvedenou větu jako „sloučení“ věty s prvním členem skupiny a věty s druhým členem skupiny, tj. jako Vzhlíží ke svému bratrovi + Vzhlíží k nadanému matematikovi. V případě apozičních skupin, kde oba členy identifikují příslušný (stejný) referent, je možné chápat konstrukci s apozicí jako sloučení dvou vět. Srov.: Druhá babička, tátova maminka, bydlí ve dvoupokojovém bytě ← Druhá babička bydlí ve dvoupokojovém bytě + Tátova maminka bydlí ve dvoupokojovém bytě. Ve větě Vzhlíží ke svému bratrovi, nadanému matematikovi je referenční funkce druhého členu oslabena tím, že výraz nadaný matematik vyjadřuje vlastnost založenou na hodnocení, a oslabena je rovněž jeho funkce syntaktická: druhý člen skupiny především klasifikuje a hodnotí první člen skupiny, a není tak zcela výstižné tvrdit, že plní syntaktickou funkci předmětu stejně jako první člen skupiny, tj. že syntaktická funkce předmětu je tu „zmnožena“. V takových případech nemá aponovaný člen daleko k přívlastku; jako druh přívlastku koneckonců apozici pojímají Bauer – Grepl (1980), Naopak členy apoziční skupiny ve větě Druhá babička, tátova maminka, bydlí ve dvoupokojovém bytě je možné vnímat jako „zmnožený“ podmět, tedy jako dva podměty tvořící paralelní syntagmata s predikátem bydlí, třebaže představují syntaktický a významový komplex, v němž druhý člen významově determinuje první člen (v tradiční terminologii jde o tzv. apozici vysvětlovací, viz Mathesius, 1947, s. 309). S tím koresponduje skutečnost, že příslušnou apoziční skupinu nelze dost dobře vyjádřit jako nominální skupinu determinovanou atributivní větou, srov.: Vzhlíží ke svému bratrovi, nadanému matematikovi. → Vzhlíží ke svému bratrovi, který je nadaným matematikem. Druhá babička, tátova maminka, bydlí ve dvoupokojovém bytě. → ^?Druhá babička, která je tátovou maminkou, bydlí ve dvoupokojovém bytě. Referenční výměr apozice v užším pojetí může být problematický tam, kde jsou členy apoziční skupiny připojeny těsně, bez úsekového předělu, nevyjadřují-li obě složky jedinečnou referenci. V takových případech je referenční platnost skupiny určena až na základě spojení jejích členů; např. učitel důchodce, můj kamarád fotograf, lékař dobrovolník, ve sklepě na podlaze případně ji vyjadřuje jeden z jejích členů, např. slovinský cyklista Tadej Pogačar spisovatel Milan Kundera v Praze ve Strašnicích Je zřejmé, že v takových případech členy skupiny označují stejnou skutečnost jen ve volném smyslu, a že skutečně koreferenční jsou jen potenciálně, za jistých kontextových podmínek. V apoziční skupině slovinský cyklista Tadej Pogačar syntagma slovinský cyklista individuální referenci nemá: při užití ukazovacího zájmena tento je přirozené ztvárnit apoziční skupinu volně, nesplývavě, tj. jako tento slovinský cyklista, Tadej Pogačar. Stejnou funkci (tj. funkci klasifikační) lze apelativu připsat i tehdy, je-li vyjádřeno jako druhý člen volné apoziční skupiny, čili v postpozici za propriem: Tadej Pogačar, slovinský cyklista. Předpokladem užití apelativa s klasifikační funkcí v těsné apoziční skupině před členem s funkcí identifikační je to, že druhý člen skupiny je realizován propriem. Dvě apelativa s takovou funkcí lze spojit do apoziční skupiny jen tehdy, je-li tato skupina realizována nesplývavě, což se v písmu vyjadřuje interpunkční čárkou; např.: slovinský cyklista, vítěz Tour de France 2020 a 2021 Při splývavé realizaci (v písmu bez čárky) je tato skupina negramatická: *slovinský cyklista vítěz Tour de France 2020 a 2021 Tato negramatičnost přitom není způsobena syntaktickou rozvitostí jejich členů, srov. negramatičnost skupin málo rozvitých; srov. např.: můj kamarád fotograf : *fotograf můj kamarád V případech typu: (1aa) Vzhlíží ke svému bratrovi, nadanému matematikovi. je uvedené pořadí členů skupiny v zásadě jediné možné. Podoba členů skupiny: ^ (1ab)^ ?Vzhlíží k nadanému matematikovi svému bratrovi. je zřejmě vyloučena kvůli tomu, že jádrem druhého členu skupiny je apelativum. Srov. přijatelnost spojení: (2) Vzhlíží k nadanému matematikovi Jaroslavu Nešetřilovi. Podoba ^?Vzhlíží k nadanému matematikovi, svému bratrovi je málo pravděpodobná s ohledem na hodnotící význam členu nadanému matematikovi. Výše bylo upozorněno na to, že některým apozičním skupinám potenciálně konkurují nominální skupiny se shodným přívlastkem (věty (1a) až (1c)) Platí to však nejen pro spojení volná, ale také pro spojení těsná, srov. (2a) Vzhlíží k nadanému matematikovi Jaroslavu Nešetřilovi. (2b) Vzhlíží k Jaroslavu Nešetřilovi, nadanému v matematice. Význam obou konstrukcí však není stejný: Věty Vzhlíží ke svému bratrovi, nadanému matematikovi a Vzhlíží ke svému bratrovi, nadanému v matematice si skutečně konkurují např. tehdy, je-li bratr vysokoškolským studentem matematiky; je-li matematikem z povolání, užili bychom spíše jen větu s apoziční skupinou (z toho důvodu je také věta Vzhlíží k Jaroslavu Nešetřilovi, nadanému v matematice poněkud nepřirozená). Je-li bratr žákem základní školy, použili bychom spíše jen větu se shodným přívlastkem. Tento rozdíl má souvislost s rozdíly v kategoriálních významech slovních druhů, které příslušné větné členy vyjadřují: determinace přívlastkem nadanému v matematice je pojata jako kvalifikace příslušné substance, zatímco determinace nominální skupinou nadanému matematikovi je pojata jako její klasifikace, byť obsahuje i prvek kvalifikační, vyjádřený jakostním adjektivem nadanému. Konstrukce typu nadaný matematik : nadaný v matematice mohou plnit funkci predikativu: (3a) Jeho bratr je nadaný matematik. (3b) Jeho bratr je nadaný v matematice. Znamená to, že výrazy v predikativu mají schopnost vyjadřovat klasifikaci i kvalifikaci; naopak přívlastek může plnit funkci kvalifikační, avšak ne funkci klasifikační, ve smyslu zařazení substance do třídy substancí. Substantiva s klasifikační funkcí tvořící jádro členu apoziční skupiny tedy plní podobnou úlohu jako táž substantiva v predikativu, ale nevážou se k substantivu, které vyjadřuje klasifikovanou substanci, prostřednictvím spony být, nýbrž se s ním spojují přímo. Vyjádření vlastnosti prostřednictvím apoziční skupiny může být motivováno snahou o kondenzovanost vyjádření. Forma apozice představuje způsob, jak lze klasifikační relaci mezi substantivy vyjádřit nevětnou formou. Substantiva s kvalifikačním, hodnotícím významem nemohou substantivum determinovat jako přívlastek (shodný či neshodný), ale mohou společně s ním vytvořit apoziční skupinu. Je-li takové substantivum deadjektivním derivátem, konkuruje mu jeho základové adjektivum, srov.: nebožák dědeček : nebohý dědeček silák Herakles : silný Herakles Mezi příslušnými určitým způsobem lexikálně obsazenými konstrukcemi však bývají větší či menší významové rozdíly, pramenící jednak z individuálních rozdílů lexikálních (srov. např. odlišné konotace spjaté s pojmenováními chytrý a chytrák), jednak z rozdílů kategoriálních. Hodnotící substantivum v některých kontextech vyjadřuje především klasifikaci. Srov. korpusový doklad, v němž je koordinační skupina tvořena třemi apozičními skupinami (vyznačujeme je tučně), jejichž první členy především klasifikují substance pojmenované druhými členy: (4) […] jeho základ tvoří trojice akrobatů – žonglér Bonaventure Gacin, křehká akrobatka Titoune a silák Mads […] (ČNK) Podoba silný Mads by tu byla méně vhodná. Forma apoziční skupiny může být upřednostněna také kvůli možnosti determinovat hodnotící substantivum přívlastkem/přívlastky (např. známý silák Mads). Každý z členů apoziční skupiny vstupuje do dvojího syntaktického vztahu: Ke složce, na níž apoziční skupina jako celek syntakticky závisí (stejný vztah je v zásadě realizován u obou/všech členů skupiny), a k sousednímu členu apoziční skupiny. Vztahy/funkce prvního druhu budeme označovat jako vztahy/funkce vnější, vztahy druhého druhu jako vztahy/funkce vnitřní. Vnější i vnitřní syntaktické vztahy mají významovou povahu predikace nebo determinace, k vnějším vztahům patří vedle predikace a determinace také koordinace. Mezi apozicí a koordinací je komplementární vztah; hranice mezi oběma relacemi však není vždy zřetelná, srov. dále. Pokud jde o vnitřní syntaktické vztahy, předpokládáme, že predikace může být realizována regresivně i progresivně (je-li však realizována progresivně, je vnímána jako oslabená), zatímco determinace může být realizována jen regresivně; (podrobněji viz Veselý, 2013). Regresivní apoziční predikace je realizována např. ve větě (5): (5) Vzhlíží k Jaroslavu Nešetřilovi, nadanému matematikovi. (J. Nešetřil je nadaný matematik). Progresivní apoziční predikace je realizována např. ve větě: (6a) Chudák babička celou noc nespala. (babička, která celou noc nespala, je chudák). Progresivní predikace je ovšem méně výrazná než při opačném pořadí: (6b) Babička chudák celou noc nespala (6c) Babička, chudák, celou noc nespala Při volném spojení složek (věta (5c)) je predikační funkce složky chudák nejvýraznější. Není proto překvapivé, že první člen ve spojení typu chudák babička je v některých pojetích hodnocen jako přívlastek determinující druhý člen (srov. výklad ve Skladbě češtiny); takové pojetí podporuje i kongruence predikátu s druhým členem, srov. opačnou situaci u typu Město Praha zářilo tisíci světly. Proti přívlastkovému pojetí ovšem mluví některé aspekty užívání těchto hodnotících substantiv. Jméno chudák (další substantiva této skupiny, např. pitomec, potvora, lišák aj., se mohou chovat poněkud odlišně, pokud jde o jejich „predikační sílu“) se od významově blízkého adjektiva ubohý liší v tom, že: 1. V apoziční skupině může (zájmenný) determinátor stát za hodnotícím substantivem, srov.: chudáci moji rodiče : moji ubozí rodiče; Srov. dále: (7) Smrt je krásná a cenná, ale musí být zajištěn pohřeb žehem. Ne jako chudák ta žena, jejíž pohřeb jsme viděli na Strahově (tj. Ne jako ta ubohá žena […] (L. Fuks – ČNK) 2. Stojí-li v apoziční skupině (zájmenný) determinátor před hodnotícím substantivem, může se shodovat jak s tímto substantivem, tak se substantivem následujícím, např.: ta chudák ženská : ten chudák ženská vs. ta ubohá ženská : *ten ubohá ženská Kombinace ten chudák ženská je ale okrajová, navíc je doložena v akuzativu: (8) Nech toho chudáka ženskou ještě v klidu vyspat […] (ČNK) Užití v nominativu je zřejmě méně pravděpodobné, srov. Ten chudák ženská se nemohl / nemohla v klidu vyspat. 3. Hodnotící substantivum může být vyjádřeno i jinde ve větě, vzdáleně od substantiva označujícího hodnocenou substanci; adjektivní přívlastek je samozřejmě rovněž možné vyjádřit na jiné pozici ve větě, syntakticky se pak mění v doplněk, avšak obvyklost takového vyjádření je menší, srov.: (9a) Josef se chudák málem rozplakal. (ČNK) (9b) Chudák Josef se málem rozplakal (9c) Ubohý Josef se málem rozplakal (9d) Josef se, ubohý, málem rozplakal (tato podoba je archaická). Ve větě Pořídili jsme si psa vlčáka je realizována regresivní predikace (Pes, kterého jsme si pořídili, byl vlčák), která může být hodnocena také jako regresivní determinace/konkretizace (Pořídili jsme si psa, konkrétně vlčáka); mezi složkami lze stanovit také progresivní predikaci (vlčák je pes), ta však pouze vyplývá z hypero-/hyponymického vztahu mezi příslušnými lexikálními jednotkami. Vnější syntaktickou funkci lze zřejmě stejně dobře připsat oběma členům, nebo také apoziční skupině jako celku (s ohledem na to, že jde o těsné spojení). Pokud by byla skupina realizována volně, např. v podobě Pořídili jsme si psa, dlouhosrstého vlčáka, pak by její členy byly vnímány jako dva paralelní předměty spíše než jako složky předmětu jediného. 2. Apoziční skupiny s těsným připojením složek 2.1 Klasifikace apozičních skupin z hlediska referenční platnosti jejich složek I. Obě složky skupiny mají jedinečnou referenci: Doklady (1) až (30) s výjimkou dokladu (22) jsou z ČNK: (1) „Řešil jsem to s nimi. Tohle se jim nepovedlo,“ připouští první muž Šluknova Milan Kořínek. (2) Jak řekl při úvodním slově prezident České jezdecké federace Jaroslav Pecháček, peněz není nikdy dost. (3) Poté, co se zastřelil korunní princ Rudolf, chtěla jeho matka císařovna Sissi ostrov prodat, bohužel jakožto prokletý ho nikdo nechtěl. (4) Nepomohlo houpání, nepomohlo kolíbání, nepomohly žádné léky, princ ležel v kolébce a naříkal, až srdce usedalo. Když to slyšel jeho otec král, sedl si ke kolébce a začal syna těšit. II. Jedinečnou referenci má jen jedna ze složek skupiny První složka plní predikativní funkci ve vztahu ke složce s jedinečnou referencí, která stojí na druhém místě, tj. přisuzuje denotátu této složky nějakou vlastnost, zařazuje jej do nějaké třídy apod.: (5) První obraz svíčkou jsem vytvořil na podzim 1989 v Madridu. Můj přítel Roberto Cabot měl malé studio v témže domě jako já. (Roberto Cabot, který je mým přítelem...) (6) Stejný názor má i poslanec a lékař Boris Šťastný (ODS). Skupiny typu pan premiér, paní učitelka lze k tomuto typu řadit jen volně, neboť složky pan, paní jsou do značné míry významově vyprázdněné; nemají jedinečnou referenci, ale nelze jim dost dobře připsat ani funkci predikativní. Jejich přítomnost má ovšem dopad na referenční platnost skupiny jako celku: skupiny s těmito výrazy mají nutně individuální referenci. Např.: (7) Pan premiér má nyní plné ruce práce a jednání s českými partnery ho zcela zaměstnává. (8) Zatímco maminka mluvila s paní učitelkou, otevřely se dveře, vyběhl nějaký kluk a začal se se mnou prát (smích). III. Žádná ze složek nemá jedinečnou referenci; obě složky plní predikativní funkci ve vztahu k jinému výrazu ve větě: (9) Před 95 lety se narodil lékař kardiolog Zdeněk Fejfar. (10) Vollertsen byl pozván do Severní Koreje v červnu 1999 jako lékař dobrovolník. Lze říci, že celá apoziční skupina je v té míře referenčně určitá, nakolik je určitý její nejurčitější člen, tj. např. skupina můj kolega Karel Zeman má jedinečnou referenci stejně jako vlastní jméno Karel Zeman. 2.2 Klasifikace apozičních skupin z hlediska vztahu mezi designáty jejich složek V tomto oddíle se zabýváme jen případy, kdy je apoziční skupina tvořena dvěma apelativy. Jde nám o logický vztah mezi designacemi obou apelativ, tj. o vztah mezi třídami prvků, které vyhovují významům daných apelativ (jako slovníkových jednotek) a které jimi mohou být ve výpovědi denotovány. V přístupech, které rozlišují pojmy designace a denotace (u nás jde především o přístup Hlavsův, viz Hlavsa, 1975), je designace systémovým předpokladem denotace: designátem substantiva je celá třída objektů, které vyhovují jeho významu, zatímco jeho denotátem je konkrétní objekt (objekty) náležící k této třídě, který je v dané výpovědní situaci aktuálně označen (mohou to však být i všechny objekty dané třídy). Mohou nastat v principu dvě možnosti: příslušné třídy prvků jsou na sobě buď logicky nezávislé, anebo je jedna třída zahrnuta v druhé. I. Vztah logické nezávislosti Doklady: (11) O možnosti pracovat jako lékař výzkumník v Antarktidě jsem se dozvěděl díky svému kamarádovi […]. (12) Máme pokyn vyměňovat pokud možno učitele důchodce za mladší. Např. z významu substantiv učitel a důchodce nijak nevyplývá, jestli existují učitelé důchodci (tj. jestli je mezi oběma třídami neprázdný průnik), učitelé nedůchodci a důchodci neučitelé; to, že všechny z uvedených skupin jsou neprázdné, „víme“ jen na základě znalostí světa. Při užití apoziční skupiny typu učitel důchodce ve výpovědi však z věty (významově) vyplývá, že mezi oběma třídami je neprázdný průnik (neplatilo by to pro věty typu Žádní učitelé důchodci v našem státě nejsou). II. Vztah inkluze: Doklady: (13) Velký pes labrador postával včera ráno před domkem v Třebši a naháněl hrůzu. (14) Ale vzpomínám na své lékařské začátky, kdy jsem jako lékař internista, musel jít pomáhat na ARO, protože nebyli anesteziologové, a uspával jsem pacienta na sále. U těchto apozičních skupin je gramaticky přijatelné jen pořadí jméno s větším rozsahem významu – jméno s menším rozsahem významu (kdy první složka co do rozsahu významu zahrnuje druhou složku), neužívají se tedy spojení jako *labrador pes, *internista lékař apod. V případě spojení jmen, jejichž designáty jsou logicky nezávislé, je v zásadě možné obojí pořadí složek, např. vedle učitel důchodce je přijatelné i důchodce učitel: (15) Vrzal: Senioři jsou tvrdohlaví a dávají najevo, že mají patent na rozum ... Vebrová: A nejhorší je důchodce učitel. Ten si myslí, že má profesionální patent na rozum. Význam obou slovosledných podob je poněkud odlišný. Přestože jsou designáty obou substantiv logicky nezávislé, v apoziční skupině je rozsah významu první složky zúžen významem druhé složky. (Obecně platí, že v žádné apoziční skupině není zúžení významu realizováno zleva doprava.) Při užití spojení učitel důchodce tedy máme na mysli učitele, kteří jsou (současně) důchodci, a v druhé řadě také učitele, kteří nejsou důchodci. Tento komplementární význam může být v různých kontextech různě silně akcentován, srov.: (16) Někdo si může myslet, že učitelé důchodci blokují pracovní místa mladé generaci a už pořádně nedokážou učit. (v daném kontextu je existence učitelů nedůchodců silně „navozována“) (17) Klub učitelů důchodců zve své členy na besedu s Viktorem Chromcem – specialistou na broušení starých japonských mečů […]. (v daném kontextu je existence učitelů nedůchodců „navozována“ slaběji) K důchodcům, kteří nejsou učiteli (tj. k „důchodcům neučitelům“), spojení učitel důchodce nepoukazuje. O spojení důchodce učitel platí pravý opak: označujeme jím důchodce, kteří jsou učiteli, a poukazujeme k důchodcům, kteří učiteli nejsou; učitelé, kteří nejsou důchodci, nejsou v tomto případě významově „ve hře“. Skupiny typu učitel důchodce tedy nejsou příliš sémanticky vzdálené skupinám typu pes labrador: spojením pes labrador (potenciálně) označujeme třídu všech labradorů, a poukazujeme k třídě všech psů „nelabradorů“, tj. k třídám dalších psích ras. Rozdíl je v tom, že existence „labradorů nepsů“ je logicky vyloučena, kdežto u spojení učitel důchodce existence důchodců neučitelů pouze není komunikačně relevantní. První složka apozičních skupin typu pes labrador je významově redundantní: kdybychom místo o psu labradorovi mluvili jen o labradorovi, místo o učiteli fyzikáři zkrátka jen o fyzikáři atd., z hlediska extenzionálního by se na významu příslušných vět nic nezměnilo. Co vede mluvčího k tomu, že místo jednoslovného výrazu použije apoziční skupinu? Motivy, o nichž lze uvažovat, jsou různé, např.: (a) První složka apoziční skupiny je kohyponymem k výrazu uvedenému v předcházejícím kontextu (v dokladu níže je vyznačen tučně), např.: (18) Jen pár týdnů před smrtí pštrosa rodině dokonce někdo otrávil kočku, a málem jim na otravu pošel i pes labrador. Nemusí jít vždy přímo o kohyponymum; pokud je referent apoziční skupiny druhově značně odlišný od referentů, s nimiž se dává do souvislosti (v dokladu (19) je to entita označená jako čarodějnice, je vyznačena tučně), je přirozenější užít obecné druhové pojmenování (pes) a to pak specifikovat (pes labrador) než užít samotnou specifikaci (labrador); např.: (19) Mezi její oblíbené pohádkové postavy patří čarodějnice. Ze zvířat preferuje psy labradory. (b) První složka apoziční skupiny je součástí sousloví; analogické sousloví s druhou složkou se užívá málo nebo vůbec, např.: (20) Setkání s paní na vozíku, která měla asistenčního psa labradora, bylo pro Kateřinu Macháčkovou z Hranic osudné. (spojení asistenční labrador je doloženo, ale spojení asistenční pes je mnohem běžnější) Typ pes labrador reprezentuje případ, kdy se obě složky skupiny užívají rodově genericky (jde o tzv. generické maskulinum). Vztah inkluze je však realizován i ve skupinách, kde obě jména vyjadřují jeden přirozený rod, a to ženský, srov. žena policistka, žena soudkyně, žena spisovatelka. Policistka implikuje žena a naopak žena extenzionálně zahrnuje policistka (byť mezi oběma designáty není vztah taxonomické třídy a podtřídy jako u typu pes labrador). Pokud jednu ze složek skupiny tvoří jméno označující jeden z přirozených rodů a druhou složku jméno (alespoň potenciálně) rodově generické, o vztahu inkluze mluvit nelze, srov. muž advokát, žena kněz, žena instalatér (jména advokát, kněz a instalatér lze užít k označení obou pohlaví). Motivy k užívání skupin typu žena policistka (kde je první složka skupiny de facto významově redundantní) jsou zřejmě podobné jako u typu pes labrador, srov. výše. Skupiny s opačným pořadím složek (policistka žena) se pochopitelně neužívají. U typu žena kněz opačné pořadí složek vyloučené není, jde pak vlastně o „přirozené“ zúžení extenze generického maskulina. Srov.: (21) V roce 1970 pak Davídek dospěl k rozhodnutí, že církev potřebuje ženy kněží. (22) Když není dostatek kněží MUŽŮ, nahrazují je kněží ŽENY. (internet) Zajímavý typ představují apoziční skupiny, jejichž první složka je tvořena jménem kolega a druhá složka jménem označujícím profesi, zájmovou činnost apod. Např.: (23) Jsi včelař? MARTIN: Včelař. Poslední dobou přicházíme o celé chovy. V létě pomřela spousta včel na mor, teď ta tuhá zima – kolega včelař je z toho zoufalý, ze třiceti čtyř včelstev mu jich zbylo dvacet jedna. Složkou významu substantiva kolega je deiktický prvek (srov. výklad významu ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (2003): ,příslušník téhož povolání, spolupracovník (užív. i v oslovení)‘, zvýrazněno námi); substantivum je tak významově dourčeno až při užití ve výpovědi. Pokud je jméno kolega užito nikoli ve významu ,spolupracovník‘, ale (jen) ve významu ,příslušník téhož povolání‘ (obojí způsob užití je běžný), jeho kontextovým významem je pak vlastně dané povolání. To, jaké konkrétní povolání si za výraz kolega „dosadíme“, buď vyplývá z kontextu nebo (např. pokud k tomu kontext nedává dostatečné vodítko) je vyjádřeno explicitně, ať už přístavkem (kolega učitel) nebo jinak (kolega z naší školy apod.). Kromě toho však jméno kolega presuponuje (významově předpokládá) osobu, k níž odkazuje. Ve větě (23) je to včelař Martin, jménu kolega významově odpovídá spojení také včelař (částice také totiž implikuje podobnou presupozici jako jméno kolega). Ve skupině kolega včelař tedy druhá složka významově dourčuje první složku podobně jako ve skupině pes labrador (mohlo by jít o kolegu jiného druhu, než je včelař), avšak vezmeme-li v potaz kontextový význam jména kolega (kolega → také včelař), pak naopak platí, že první složka je významově bohatší než druhá složka (včelař). Ne náhodou lze z věty vypustit spíše jméno včelař než jméno kolega, zatímco u typu pes labrador je tomu naopak. Tomu, že typ kolega včelař je jiný než typ pes labrador, nasvědčuje vztah mezi extenzemi příslušných složek: Zatímco včelař potenciálně označuje všechny včelaře, kolega v daném spojení (!) potenciálně označuje všechny včelaře s výjimkou těch, k nimž jméno deikticky odkazuje (ve výše uvedeném příkladu je jisté, že výraz kolega nereferuje k mluvčímu; toho pouze presuponuje), tím pádem je třída všech kolegů podtřídou třídy všech včelařů. U typu pes labrador je tomu naopak – třída všech labradorů je podtřídou třídy všech psů. Ne u všech apozičních skupin s první složkou tvořenou jménem kolega a s druhou složkou tvořenou apelativem vyjadřují obě složky (při užití skupiny ve výpovědi) stejné povolání, zálibu apod., srov.: (24) Pryč je i vybavení školní dílny,“ popisoval výčet ztrát učitel fyziky a informatiky Radovan Mikeš. Dodal, že možná ještě hůř je na tom jeho kolega tělocvikář Jan Franc. Slovo kolega tu nemá kontextový význam ,také tělocvikář‘, ale ,také učitel‘. V tomto smyslu je mezi první a druhou složkou apoziční skupiny podobný významový vztah jako u typu pes labrador (srov. učitel tělocvikář; první složka je tedy významově širší / méně specifická než druhá složka). 2.3 Lexikálně sémantické typy substantiv tvořících složky apozičních skupin 2.3.1 Přehled typů V těsných apozičních skupinách lze identifikovat substantiva níže uvedených významových typů (seznam není vyčerpávající). Jde o substantiva vyjadřující: (a) rodinné vztahy: její otec alkoholik, jeho matka císařovna, jeho bratr doktor; (b) sociální vztahy: náš přítel malíř, můj kamarád fotograf, jeho kolega pedagog; (c) společenské role (profesní role, dědičné hodnosti, příslušnost ke společenským vrstvám aj.): lékař anesteziolog, učitel důchodce, soudce profesionál; (d) živočišné nebo rostlinné druhy: pes dingo, medvěd kodiak, vlk samotář; trnovník akát; (e) hodnocení nebo vlastnost založenou na hodnocení: chudák maminka, dobrák ředitel, hlupák otec; (f) pohlaví a dospělost/nedospělost, příp. též rodinný stav: muž dobyvatel, žena spisovatelka, slečna sekretářka, chlapec autista; pan premiér, paní učitelka (g) (způsob) chování nebo jednání: otec tyran, muž ochranitel, matka samoživitelka, lékař lidumil, vlk samotář; (h) způsob provádění děje: lékař dobrovolník, lupič nemehlo, soudce kat; (i) absenci děje: nebožtík dědeček, nebožka babička, jejich soused nekuřák, vodník neplavec; Substantiva typů (a) až (f) stávají v antepozici; substantiva typů (g) a (h) stávají v postpozici; substantiva typu (i) mohou stát v antepozici nebo v postpozici. 2.3.2 Poznámky k jednotlivým typům: Pokud jedna ze složek skupiny vyjadřuje děj (otec tyran, muž ochranitel) nebo naopak absenci děje (nebožtík dědeček, jejich soused nekuřák), pak druhá složka skupiny často vyjadřuje jeho původce/nositele (otec, který týrá; muž, který chrání; dědeček, který už nežije; jejich soused, který nekouří). Jestliže substantivum v apoziční skupině plní predikativní funkci, pak patiens děje, pokud je tímto substantivem implikován, se vyrozumívá ze spojení obou substantiv: např. ze spojení otec tyran je zřejmé, že jde o otce, který týrá své dítě/děti; podobně muž ochranitel – muž, který ochraňuje ženy. Substantiva, která sice poukazují k ději, ale neplní predikativní funkci, neimplikují participanty, které by byly specifikovány zbývající složkou skupiny; např. v učitel důchodce první složka skupiny poukazuje k ději ,učit‘, ale spojení neinterpretujeme ve smyslu důchodce, který učí. Způsob provádění děje buď může být vyjádřen týmž substantivem, které vyjadřuje děj (matka samoživitelka – matka, která živí své dítě/děti sama aj.), nebo děj a způsob jeho provedení vyjadřují různá substantiva (lékař dobrovolník – lékař, který léčí dobrovolně; soudce kat – soudce, který soudí jako kat aj.). Hodnotící substantiva ve spojeních typu chudák maminka, dobrák ředitel, hlupák otec často nevyjadřují hodnocení denotátu substantiva, s nímž tvoří apoziční skupinu, ale spíše hodnocení jeho účasti na jistém ději (v apoziční skupině přímo nepojmenovaném), srov.: (25) Mnohé ženy by mi asi záviděly, ale já si někdy připadám jako chudák chlap, který čeká na ženskou [...]. (= chlap, který čeká na ženskou, je chudák) (26) Z úcty k ideji svobody pokřtil hlupák otec chlapce neobvyklým jménem Liverij. (= zachoval se hloupě, když chlapce pokřtil jménem Liverij) (27) Ten dobrák krejčí to [šaty] upravil tak dokonale, že už to Ládínek na sebe nemohl nikdy obléct a mně zůstaly navěky. Mám je dodnes [...]. (úprava šatů se Ládínkovi příliš nepovedla; substantivum dobrák tu nejspíše nemá význam ,dobromyslný člověk‘, ale vyjadřuje právě hodnocení děje) 2.3.3 Kombinatorika: Substantiva výše naznačených významových typů nelze kombinovat zcela libovolně, pokud jde o jejich příslušnost k těmto typům a lineární ztvárnění apoziční skupiny. Zdá se, že substantiva jsou v závislosti na svém významu v různé míře predisponována k plnění těchto funkcí: (a) funkce identifikační (typické pro substantiva vyjadřující rodinné a sociální vztahy); (b) funkce klasifikační (typické pro substantiva vyjadřující společenské role a živočišné a rostlinné druhy); (c) funkce kvalifikační (typické pro substantiva vyjadřující děj nebo způsob jeho provedení, substantiva vyjadřující hodnocení apod.). Uvedené funkce nejsou ovšem disjunktní: ve spojení jeden učitel důchodce plní jméno učitel funkci identifikační i funkci klasifikační, ve spojení matka samoživitelka vyjadřuje jméno samoživitelka kvalifikaci (dějem), současně však svým způsobem zařazuje matku do jisté třídy, tj. vyjadřuje klasifikaci; apod. Přesto se domníváme, že vyčlenění uvedených třech funkcí je oprávněné, srov. níže poznámky ke kombinatorice složek v apozičních skupinách. Pořadí, v jakém byly jednotlivé funkce uvedeny, odpovídá typickému pořadí jejich exponentů v apoziční skupině. Typické jsou především tyto kombinace: A. substantivum s funkcí identifikační – substantivum s funkcí klasifikační: její otec advokát, můj manžel fotograf, jeho kolega pedagog Jde tu však spíše o predispozici k plnění funkci identifikační; k jejímu naplnění bývá nutné rozvití substantiva vhodným determinátorem, pokud není reference zřejmá z kontextu. B. substantivum s funkcí klasifikační – substantivum s funkcí kvalifikační: lékař lidumil, soudce kat, lupič nemehlo Není ovšem výjimečné, že substantivum s funkcí kvalifikační je vyjádřeno naopak na první pozici, srov. chudák maminka, dobrák učitel, nebožtík dědeček aj. C. substantivum s funkcí klasifikační – substantivum s funkcí klasifikační: učitel důchodce, lékař kardiolog, pes labrador Substantiva s výraznou klasifikační funkcí se relativně méně často užívají za účelem reference k jedinečnému objektu, tj. často referují neurčeně nebo nespecificky, což je ve shodě s jejich klasifikační povahou; komunikační potřeba příslušné referenty druhově zařadit bývá vyšší než v případě referentů určených, kontextově známých; srov.: (28) Měl pověst lékaře lidumila. (29) Mezi politickými vězni dostal přezdívku soudce kat. (30) Vyšetření vyhodnocuje lékař kardiolog. Ve větách (28) až (30) žádná ze složek těsných apozičních skupin nemá specifickou individuální referenci. O tom, proč je jisté pořadí složek v apoziční skupině uzuální, zatímco jiné pořadí je neuzuální, lze formulovat různé hypotézy. Je zjevné, že složky s funkcí identifikační/referenční mají tendenci stát na první pozici. Z komunikativního hlediska je taková strukturace přirozená: nejdříve je identifikován referent, následně je charakterizován (zařazuje se do jisté třídy, připisuje se mu jistý děj apod.). Složky s funkcí predikativní mají naopak tendenci stát na druhé pozici ve skupině. To koresponduje s typickým slovním pořádkem v české větě (přísudek je vyjádřen až po podmětu). Proč jsou ve skupinách typu chudák maminka, dobrák učitel, nebožtík dědeček složky s funkcí identifikační nebo klasifikační vyjádřeny až na druhé pozici? Roli tu nejspíše hraje hodnotící a (alespoň z formálního hlediska) nedějová povaha substantiv obsazujících první pozici ve skupině. V tom ohledu mají daná substantiva blízko k adjektivním přívlastkům, jež typicky zaujímají pozici vlevo od řídícího substantiva (srov. také deadjektivnost výše uvedených hodnotících substantiv, včetně jména nebožtík ¬ nebohý, a deverbativnost substantiv obsazujících druhou pozici ve skupinách typu otec tyran, muž ochranitel, lékař lidumil). 3. Apoziční skupiny s volným připojením složek S ohledem na to, že ve volných apozičních skupinách projevují složky větší samostatnost než ve skupinách těsných, a to ve smyslu zvukovém i významovém, není překvapivé, že o nich často neplatí následující tvrzení: obě složky skupiny znatelně projevují jak vnitřní syntaktické funkce (které jsou nutně různé), tak (jednu a tutéž) syntaktickou funkci vnější. Volné apoziční skupiny inklinují ke dvěma krajním polohám: 1. Významové napětí mezi členy skupiny je značné, členy skupiny plní navzájem komplementární vnitřní syntaktické funkce, což tyto funkce zvýznamňuje a naopak oslabuje vnímání obou členů jako exponentů stejné funkce vnější (ta je připisována jen jednomu z členů nebo skupině jako celku), 2. Významové napětí mezi členy skupiny je spíše slabé, jejich vnitřní funkce jsou těžko rozlišitelné, a proto jsou obtížně vnímatelné, což má za následek větší syntaktickou samostatnost členů skupiny, resp. to, že mohou být přirozeně vnímány jako exponenty stejné vnější syntaktické funkce, jako zdvojené vyjádření téhož větného členu. Směřování k uvedeným krajním polohám může být interpretováno tak, že jeho „motivem“ je oslabení protikladu mezi růzností vnitřních syntaktických funkcí obou členů a stejností jejich funkce vnější, který se nejsilněji projevuje u skupin, kde jsou vnitřní i vnější funkce vnímány jako srovnatelně výrazné. Uvedeme nejprve několik příkladů, které byly rozebírány už výše: (a) Vzhlíží k nadanému matematikovi Jaroslavu Nešetřilovi. (b) Vzhlíží k Jaroslavu Nešetřilovi, nadanému matematikovi. (c) Druhá babička, tátova maminka, bydlí ve dvoupokojovém bytě. V apoziční skupině věty (a) lze předpokládat dva protisměrné vztahy, regresivní determinaci a progresivní predikaci. S tím koresponduje nejistota, jak oba členy syntakticky hodnotit, tedy který z nich je významově řídící a který je významově závislý. Členy apoziční skupiny ve větě (b) mohou být vnímány jako významově nerovnocenné. Jde tu o jistý paradox: těsnější významové sepětí mezi členy skupiny přispívá k jistému významovému osamostatnění druhého členu, pokud jde o zapojení do vyšší větné stavby. Třetí příklad reprezentuje opačnou krajní polohu: významové napětí mezi členy skupiny je nízké, jejich vnitřní syntaktické funkce jsou obtížně určitelné; v důsledku toho je možné oběma členům připsat vnější funkci podmětu. Indikátorem vyhraněnosti vnitřních funkcí členů volné apoziční skupiny je možnost oba členy zaměnit a ztvárnit skupinu jako těsné spojení: Vzhlíží k Jaroslavu Nešetřilovi, nadanému matematikovi. → Vzhlíží k nadanému matematikovi Jaroslavu Nešetřilovi. Výsledkem takové transformace je ale paradoxně apoziční skupina, v níž vnitřní funkce členů vyhraněné nejsou. Daná transformace ale není (neproblematicky) možná, pokud jádrem členu s identifikační funkcí není proprium, ale apelativum (viz už výše), srov. několik dokladů a jejich transformací: (1) Rainer, dlouholetý otrlý novinář, při jejím povídání brečel. (ČNK) ® Dlouholetý otrlý novinář Rainer při jejím povídání brečel. (2) Pan Pařík, český sedlák, se na to už nemohl dívat. (ČNK) ® Český sedlák pan Pařík se na to už nemohl dívat. (3) […] její strýc, známý všivák, to neschválí […] (ČNK) ® […] ^?známý všivák její strýc to neschválí […] (4) Bez vaší ženy, velké umělkyně, jsem v italských operních kruzích neúspěšný impresário, který si nedokázal udržet a zavázat významnou pěvkyni. (ČNK) ® ^?Bez velké umělkyně vaší ženy […]. (5) Můj přítel, hudebník, mi doporučuje k poslechu zpěvy japonského tradičního divadla […]. (ČNK) ® *Hudebník můj přítel mi doporučuje […]. V těchto případech je někdy možné pozorovat okolnostní významy asociované s druhým členem skupiny (Rainer při jejím povídání brečel, přestože je dlouholetý otrlý novinář; její strýc to neschválí, protože je to známý všivák atp.). Indikátorem toho, že se u obou členů skupiny projevuje naopak především vnější syntaktická funkce, je: 1. Možnost změnit pořadí složek při zachování volnosti spojení. (6) […] nepotřebovala dokonce ani svého muže, Odyssea, v jehož návrat nevěřila […]. (ČNK) ® […] nepotřebovala dokonce ani Odyssea, svého muže, v jehož návrat nevěřila […]. Záměna členů skupiny zjevně není možná v případech, kdy druhý člen významově nebo referenčně specifikuje první člen: beránek ve větě (7) je druh kožichu a proprium Justýna ve větě (8) je referenčně určitější než zájmeno ona. (7) Kdybyste, pane plukovníku chtěl, tak bych vám z toho italskýho doupěte přinesl kožich, prvotřídního beránka, v zimě by se vám hodil. (ČNK) ® […] *tak bych vám z toho italskýho doupěte přinesl prvotřídního beránka, kožich, v zimě by se vám hodil. (8) Vždyť ona, Justýna, vlastní matka, byla její hlavní nepřítel. (ČNK) ® *Vždyť Justýna, ona, vlastní matka, byla její hlavní nepřítel. (možné by ovšem bylo: Vždyť ona, vlastní matka, Justýna […]. 2. Možnost z věty vypustit jak první, tak druhý člen skupiny (přičemž zbývající člen zůstane ve větě vyjádřený). Pokud oba členy skupiny jednoznačně identifikují příslušný referent, je vypuštění jednoho z členů z gramatického a významového hlediska možné téměř vždy. Jiná věc může být komunikační potřeba vyjádřit oba členy. (9a) Nebohou dívku, provinilou služtičku, už držela Illona a starý Ujd, který se stal Elsbetiným nejpokornějším sluhou. (ČNK) (9b) Nebohou dívku už držela Illona a starý Ujd, který se stal Elsbetiným nejpokornějším sluhou. (9c) Provinilou služtičku už držela Illona a starý Ujd, který se stal Elsbetiným nejpokornějším sluhou. Výjimku představují případy, kdy je první člen skupiny determinován posesivním zájmenem, které se s druhým členem kombinovat nemůže (např. proto, že jádrem druhého členu je proprium), srov.: (10) Nastoupit může také trenér Josef Němec, kterému bude vypomáhat Marcel Lička, jehož otec, známý kouč Verner, s hráčskou asociací také úzce spolupracuje. (ČNK) ® […]*Marcel Lička, jehož známý kouč Verner, otec, […]. 3. Pokud apoziční skupina stojí v pozici podmětu, možnost shody predikátového slovesa buď s prvním nebo s druhým členem skupiny (jsou-li splněny určité podmínky). (11a) Oběť, devatenáctiletý Angel, žádal o ochranu policii. (ČNK) (11b) Oběť, devatenáctiletý Angel, žádala o ochranu policii. Variantní shoda je v takových případech vázána na pořadí členů skupiny, srov.: (11c) Devatenáctiletý Angel, oběť, žádal / ^?žádala o ochranu policii. Variantnost může nastat zřejmě jen tehdy, jestliže je referenčně určitější jméno vyjádřeno v rámci druhého členu skupiny. Lze se domnívat, že variantnost je tu výsledkem kolize dvou tendencí: (a) tendence k tomu, aby se predikát shodoval s prvním členem skupiny (roli může hrát to, že o mnoha instancích spojení dvou substantiv platí, že druhé substantivum plní funkci přívlastku závislého na prvním substantivu, a to i v případech, kdy jsou obě jména v nominativu, srov. typ Město Praha zářilo tisíci světly, který má dvojí možnou interpretaci, viz výše), (b) tendence k tomu, aby se predikát shodoval s referenčně určitějším členem skupiny. Tato kolize může být i příčinou variantnosti typu ten chudák ženská / ta chudák ženská, srov. výše. Celkově, zdá se, platí, že významová a funkční rozdílnost členů apoziční skupiny zvýrazňuje jejich vnitřní syntaktické funkce, zatímco jejich významová a funkční blízkost je motivem k tomu vnímat je jako paralelní vyjádření téhož větného členu. Spojením „funkční blízkost/rozdílnost“ v tomto případě odkazujeme k funkci ve smyslu protikladu mezi tím, kdy složka skupiny (především) identifikuje příslušný referent a kdy ho (především) klasifikuje/kvalifikuje, srov. výše. Vnitřní syntaktické funkce členů skupiny jsou typicky zvýrazněny tehdy, jestliže první složka volné apoziční skupiny referent jednoznačně identifikuje (je tvořena propriem nebo apelativem rozvitým vhodným determinátorem), zatímco druhá složka jej (blíže) charakterizuje, srov. příklady výše: Pan Pařík, český sedlák; její strýc, známý všivák aj. Vnější funkce členů skupiny jsou naopak zvýrazněny, pokud: (a) oba členy jednoznačně identifikují příslušný referent; (b) oba členy plní především funkcí klasifikační/kvalifikační. Ad (a): Identifikační funkci plní oba členy zejména v případě, že je druhý člen skupiny tvořen propriem; první člen tvořený apelativem pak sice plní funkcí klasifikační (méně často kvalifikační), ale současně identifikuje referent pojmenovaný propriem, srov. např. s tou holčičkou, s malou Louisou; její muž, Odysseus aj. Člen s funkcí klasifikační ovšem může být referenčně specifický i v případě, že stojí na druhé pozici ve skupině; toho bývá dosaženo pomocí determinace apelativa (často rozvitého shodným atributem, avšak i tak referenčně nespecifického) vedlejší větou atributivní. Srov. (doklady (12) až (26) jsou z ČNK): (12) Ilena Cruzová, mladá žena, která předevčírem skočila z Golden Gate, zemřela následující večer na následky vážných vnitřních zranění […]. (13) Do kóje nakoukl Harris, mladý policista, s kterým se předtím setkali v motelu. (14) Mohla bych zůstat s Robem, mužem, kterého mám vedle sebe už čtyři roky. Takto pojatý druhý člen skupiny referenci apelativa někdy zužuje, ale zcela ji nezjednoznačňuje, např.: (15) Smrt Isaaca Sachse, muže, jehož sotva znala, v ní vyvolává pocit bolestné osobní ztráty. Také neplatí, že by se tento typ druhého členu objevoval jen ve skupinách, v nichž je první člen referenčně specifický: (16) V tancích již zrají první uvařená piva, další odpočívají ve spilce, zvláštních vanách, v nichž uvařené pivo kvasí. Za povšimnutí tu stojí také neshoda v čísle mezi členy skupiny, umožněná právě referenční nespecifičností prvního z nich, srov. pravděpodobnou nepřijatelnost spojení ^?v této spilce, zvláštních vanách, v nichž uvařené pivo kvasí. Při determinaci substantiva atributivní větou bývají oba členy referenčně rovnocenné, tj. jednoznačně identifikují příslušný referent (významově rovnocenné ovšemže nejsou, první člen pouze pojmenovává, kdežto druhý člen má povahu deskriptivní). Pokud substantivum vedlejší větou determinováno není, mezi oběma členy je „pouze“ vztah referenční inkluze (připomeňme, že referenční identita se uvádí jako definiční rys apozičního vztahu). Tendenci k užití atributivní věty lze nejspíše vysvětlit i jako „snahu“ o to, aby druhý člen skupiny byl významově co nejurčitější, nejbohatší, vzhledem k tomu, že první člen bývá referenčně určitý, ale významově chudý, příp. mu význam v pravém smyslu připsat nelze (je-li vyjádřen propriem). Ad (b): Jde především o případy, kdy jádro obou členů apoziční skupiny tvoří apelativa a žádnému z nich nelze připsat jedinečnou (specifickou) referenci. Např.: (17) Pomalu začíná cítit potřebu domova, místa, kam by se vracel. (18) Přála si, aby si tenhle okamžik mohla schovat do medailónku, zlatého srdce, které by ho ochraňovalo […]. (19) Vy jste si všichni vystavěli vzdušný zámek, skleněnou věž, teď se v ní začínají objevovat praskliny […]. Často jde o apoziční skupiny stojící v nereferenční syntaktické pozici, tj. především v pozici nominální části přísudku. Např.: (20) Je to cizí člověk, divný chlap, umolousaný dědek, který nahání ženské na hřbitově. (21) Byl její jistotou, pozorovatelem, vždy naslouchajícím, většinou mlčícím. (22) Na jeho exilových cestách se z něho potom stal alkoholik, sebelítostivý surovec, který bil svou milenku […]. Pokud je druhý člen skupiny rozvit shodným přívlastkem nebo přívlastkovou větou a apelativa v obou členech jsou stejného rodu (jako např. v posledním dokladu), je konstrukci možné interpretovat i tak, že přívlastek nebo přívlastková věta rozvíjí i první člen skupiny. V případech, kdy je první člen skupiny obsazen propriem, tato interpretace možná není, Jak si všímá Hlavsa v MČ 3 (s. 420), v případech, kdy apoziční skupina stojí v přísudkové pozici, někdy není jisté, zda jde o koordinaci nebo apozici (v terminologii MČ 3 adordinaci); srov. možnost vložit mezi členy skupiny spojku a: Byl její jistotou a pozorovatelem (...). Funkční překrytí obou významových vztahů tu vyplývá z povahy predikativu: subjektu se jím přisuzuje jistý znak, atribut, a je-li takových znaků více, odpovídá jejich vyjádření podstatě koordinace, protože jde o různé znaky (srov. obtížnost realizace vět typu cizí člověk je divný chlap, jistota je pozorovatel aj., oproti případům typu pan Pařík je český sedlák), ale současně také podstatě apozice, protože jde o znaky přisuzované témuž referentu. Funkční sblížení členů takových skupin – žádný z nich neidentifikuje a žádný z nich není možné vnímat jako (vnitřní) predikát toho druhého, oba plní (vnější) funkci predikátu věty – a možnost vnímat je jako členy syntakticky paralelní koresponduje s tím, že významový vztah mezi nimi je nezřídka paradigmatický. Může jít o výrazy významově blízké až synonymní nebo také o výrazy významově inkluzivní (tyto jevy ovšem nejsou omezeny jen na skupiny ve funkci predikativu); srov.: (23) Stal se mi kontinentem, zemí, do níž vcházím bez pasu. (24) Folk chápu v jistém slova smyslu právě jako přechod, hraniční území, které může pomoci nastavit zrcadlo pro přemýšlení o normalizačním dvacetiletí. (25) Vyšly mu nějaké texty, novely, do Prahy se vrátil v roce 1991, o pár let později se vrhl v Divoké Šárce ze skály. (26) Přinesl jsem si z hotýlku růži, poslední mexickou růži, pouštím ji do hrobu. Při vztahu významové inkluze mezi členy skupiny (srov. poslední dva doklady) stojí významově obecnější člen nutně na prvním místě. Případy, kdy je první člen skupiny tvořen nerozvitým apelativem a druhý člen je tvořen týmž apelativem rozvitým přívlastkem/přívlastky, jsou motivovány stylově a komunikačně (ve své podstatě jsou pleonastické): vlastnosti substance jsou vyjádřeny dodatečně, ale přitom způsobem, jakým se vlastností substancí běžně vyjadřují, tj. formou přívlastků anteponovaných substantivu, které determinují; srov.: Přinesl jsem si z hotýlku růži, poslední mexickou, pouštím ji do hrobu. 4. Množina a její prvky Dosavadní výklad zahrnoval řadu příkladů apozičních skupin, mezi jejichž členy je realizován 1. vztah referenční identity, 2. vztah referenční inkluze. O těchto příkladech většinou platilo, že jeden z členů referoval k jisté specifické či nespecifické entitě a druhý člen buď pojmenovával jistou třídu entit (pak byl mezi oběma členy vztah referenční inkluze) anebo rovněž referoval k jediné entitě (pak byl mezi oběma členy vztah referenční identity). Oba typy byly exemplifikovány u apozice těsné i u apozice volné, srov. např.: můj přítel Roberto Cabot (apozice těsná, vztah inkluze) jeho matka císařovna Sissy (apozice těsná, vztah identity) Harris, mladý policista (apozice volná, referenční inkluze) Justýna, vlastní matka (apozice volná, vztah identity) Vztahy referenční inkluze a referenční identity lze ovšem identifikovat rovněž u skupin, jejichž oba členy referují k více než jedné entitě, srov.: mí přátelé Petr a Karel (apozice těsná, vztah inkluze) jeho rodiče Karel a Marie (apozice těsná, vztah identity) Harris a John, mladí policisté (apozice volná, vztah inkluze) Karel a Marie, jeho rodiče (apozice volná, vztah identity) Apoziční skupiny vyjadřující vztah mezi množinou a jejími prvky bývají vyčleňovány jako samostatný typ; to je oprávněné, třebaže některé případy by bylo možné začlenit k apozici identifikační, klasifikační nebo vysvětlovací. Významová specifičnost tohoto typu se na výrazové rovině projevuje užitím specifických spojovacích prostředků a kvantifikátorů. Oba členy skupiny pojmenovávají množiny prvků: jeden souhrnně, druhý zpravidla formou výčtu. Tyto množiny jsou na rozdíl od tříd vymezené nebo vymezitelné, tj. jejich prvky jsou pevně dány; proto je možné je kvantifikovat a determinovat (pomocí kvantifikátoru nebo determinátoru rozvíjejícího člen se souhrnným významem) nebo také určovat, v jakém vztahu jsou vyjmenované prvky k množině jako celku (pomocí spojovacího prostředku uvozujícího člen obsahující výčet) nebo – což je méně běžné – množina jako celek k vyjmenovaným prvkům (pomocí spojovacího prostředku uvozujícího člen se souhrnným významem). Např.: znal jen dvě sbírky J. Seiferta, a to / a sice Maminku a Píseň o Viktorce někteří mí přátelé, zejména Petr a Karel, nemají rádi vážnou hudbu navštívili nás Karel a Marie, tj. oba jeho rodiče V případě složek pojmenovávajících třídy jsou možnosti takového rozvíjení omezenější, srov.: proti nám šli Harris a John, mladí policisté (člen mladí policisté tu pojmenovává třídu) proti nám šli Harris a John, tj. oba mladí policisté (spojení je možné, jen pokud byla už dříve vymezena dvoučlenná množina mladých policistů) proti nám šli Harris a John, dva mladí policisté : proti nám šli dva mladí policisté, Harris a John Zdá se, že složka dva mladí policisté v prvním případě označuje třídu, kdežto v druhém případě označuje množinu; kvantifikátor dva lze tedy kombinovat s oběma typy pojmenování. Spojovací prostředky se pochopitelně objevují pouze před druhým členem apoziční skupiny. Lze je rozlišovat podle toho, zda mohou uvozovat: (a) pouze člen označující výčet prvků množiny, a to buď výčet úplný, nebo částečný; srov.: dvě sbírky J. Seiferta, a to / a sice Maminka a Píseň o Viktorce někteří mí přátelé, například Petr a Karel někteří mí přátelé, především Petr a Karel (b) pouze pojmenování množiny jako celku: měl rád lyže, běžky i brusle, zkrátka všechny zimní sporty (c) oba typy pojmenování: Karel a Marie, tj./tedy oba jeho rodiče oba jeho rodiče, tj./tedy Karel a Marie Spojovací prostředek tj. je někdy považován za indikátor úplnosti (uzavřenosti) výčtu, (Skladba češtiny (1998, s. 349), ale nebývá tomu tak vždy; srov.: (1) Vzhledem k tomu, že vyhláška se netýká bývalého Sovětského svazu ani Jugoslávie a Albánie, tj. zemí, jejichž občané se musejí prokázat vstupním vízem nebo ověřeným pozváním, dolehne opatření nejvíce na občany středo- a východoevropských zemí. (ČNK) Množina zemí, jejichž občané se musejí prokázat vstupním vízem nebo ověřeným pozváním, je nepochybně širší, než je množina zemí bývalého Sovětského svazu + Jugoslávie + Albánie, tj. mezi oběma množinami není vztah identity. To, že se výraz tj. neužívá jen v případě referenční identity mezi členy skupiny, dotvrzují i případy, kdy za tímto výrazem stojí prostředek signalizující neúplnost výčtu, např.: (2) Máme čtyři hlavní oblasti. První je klasická reklama, tzn. noviny, časopisy, částečně televize a kino. Ke druhé patří sponzoring, v našem případě sport, tj. především tenis, golf a motorismus. (ČNK) Označuje-li tedy druhý člen skupiny množinu jako celek, nelze spojovacím prostředkem rozlišit, zda první člen vyjadřuje výčet úplný nebo částečný. Oba významy lze ale rozlišit pomocí kvantifikátoru rozvíjejícího druhý člen, např.: (3) Petr, Karel a Martin, tj./tedy všichni moji kamarádi z gymnázia. (srov. s: někteří moji kamarádi z gymnázia). Skutečnost, že úplnost a částečnost výčtu je obvyklé výrazově rozlišovat zejména u skupin, kde první člen pojmenovává množinu jako celek, souvisí s tím, že zatímco první člen apoziční skupiny bývá referenčně vymezený, o druhém členu to často neplatí. Je-li tedy souhrnné pojmenování vyjádřeno v pozici prvního členu, je referenčně vymezené, a lze je neproblematicky spojovat s kvantifikátory a pomocí spojovacích prostředků určovat, zda prvky označené druhým členem představují výčet úplný nebo neúplný. Z hlediska linearity slovosledu v takových případech platí, že se nejprve vymezí množina jako celek a následně jsou ve vztahu k ní pojmenovány její prvky. Jsou-li naopak nejprve vyjmenovány prvky množiny, o vztahu k množině jako celku nelze bezprostředně (v okamžiku realizace prvního členu) rozhodnout, protože množina ještě nebyla vymezena; to se nemusí změnit ani po realizaci druhého členu, má-li spíše povahu nevymezené třídy než vymezené množiny, tj. převažuje-li u něj funkce klasifikační (srov. Navštívil jsem Petra a Karla, své dobré přátele; protiklad mezi množinou a třídou je ale neostrý a v konkrétních případech často těžko spolehlivě určitelný). ________________________________ [1] V souhrnném korpusu v7 ČNK z r. 2019 je takových vět více než 45 000. [2] S termínem dominace pracují autoři MČ 3. [3] S termínem zmnožení syntaktické pozice pracuje MČ 3. [4] Na rozdíl od propriálního neshodného přívlastku, u kterého je možná postpozice i antepozice, např. jméno Gatsbyho / Gatsbyho jméno. Viz zde 2.3 Slovosledně variantní struktury. [5] Pokud vyloučíme několik vět, kde na druhém místě stoji tvar pomocného slovesa být (by, bychom, jsem, …) a dva případy, kde infinitiv je atributem (sílu nenechat se, umění prodat se) * Do tohoto počtu nejsou zahrnuty případy jako Herečka jde z role do role. Iveta šla z náruče do náruče. Katka šla z pronájmu do pronájmu. Lidé proudí z obchodu do obchodu. * Tento počet zahrnuje i otázky. Např. Nastavuje také pravidla ochrany osobních údajů? Nebo: Rozhoduje také charakter onemocnění? Těch je však pravděpodobně méně než desetina. [6] Negramatická, resp. nepřijatelná je věta (b) jen ve významu věty (a). [7] Termínu „opisné pasivum“ užíváme v jiném významu – viz kap. 6.3. [8] Proto lze takto definované pasivum postavit do kontrastu s opisnými tvary typu dostal jsem přidáno, dostal jsem doporučení a mluvit o pasivu „syntetickém“, jak jsme učinili v knize Kapitoly z české gramatiky. Vzhledem k formální složenosti pasivních tvarů však tento termín nyní nepokládáme za šťastný. [9] Je ovšem třeba umět s ním dobře zacházet a nezneužívat ho. To platí ovšem (téměř) o čemkoli. [10] Opět tu platí, že pasiva může být zneužito k tomu, aby ten subjekt, který by měl být slovně pojmenován, zůstal raději v anonymitě. Na to, zda je vhodné, žádoucí, potřebné, správné, morální atp. určitý subjekt určitého děje (činitele, původce) v určité větě pojmenovat, a nepojmenovat ho je tedy nevhodné, nesprávné, nemorální atp., mohou být pochopitelně názory různé. Tato různost názorů není již ovšem zcela věcí lingvistiky, ale spíše filozofie, etiky, psychologie a dalších oborů. [11] Manuálně byly vytříděny doklady, kde dlouhý tvar participia není součástí pasivního přísudku, ale je atributem nebo je substantivizován, srov.: Výsledkem by byl dotovaný vývoz a zdaněný dovoz. – Týden po zákroku byl operovaný muž odpojen od dýchacího přístroje [...] – Do 1. poloviny 19. století byl operovaný nejdříve posilněn notnou dávkou alkoholu, připoután pevně k lůžku a následně operován . [12] Na to, že subjektem jsou lékaři, ukazuje kontext, který zde neuvádíme. [13] Konkurenční je struktura Bosna byla cílem/terčem útoku zleva, zprava. [14] Srov. k tomu kap. o slovosledu v tomto dílu a o aktuálním členění v dílu čtvrtém. [15] Stará čeština 14. a 15. století však participium slovesa (j)mieti měla. Mělo podobu (j)mien/miena…; např. /duše/ nenie jmiena za čistú (Knížky Hugovy o připravení svého srdcě). Za doklad děkuji A. Černé, pracovnici oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR. [16] Naproti tomu P. Karlík (2004: 103) pokládá pasiva být dostáván a být vlastněn za negramatická. * Přísudek je ve tvaru pasiva. + Dokonavý tvar je ve tvaru pasiva.