Metodická výbava současné archeologie Základní terminologie Metoda - (řec. „methodos" = cesta, postup) Metoda - promyšlený pracovní, soustavní postup, směřující ke zjištění vědeckých poznatků o přírodě, společnosti i lidském myšlení. anebo Metoda - plánovitý postup vedoucí k vytvoření systému a práci s ním. Systém - uspořádaný soubor dat Systém (obsah) a Metoda (forma) - podstata vědy Metodika - soustava specifických metod, pracovních postupů a technik zvolená při řešení konkrétního vědeckého problému. Metodologie - nauka o metodách obecně nebo konkrétního vědeckého oboru. Technika - pracovní postup, který nemá povahu vědecké práce, založený převážně na „mechanických" dovednostech: heuristika (shromažďování) pramenů, bibliografická rešerše, rešerše (pořizování výpisku tématu), dokumentační techniky (písemná, kresebná, fotodokumentace, geodetické zaměření, fotogrammetrie,...), tvorba databází,... Základní obecné vědecké metody (starověk) původní (starověk) - logická úvaha a pozorování jevu (aristotelská přírodověda) Induktivní - postup od empirického poznání k racionálnímu a následnému zobecnění poznatků v archeologii od heuristické fáze (sběru pramenů) nebo terénních prací k fázi racionálního poznání... a k teorii Deduktivní - postup od zpracovaného racionálního modelu zpět k empirickému poznání. v archeologii např. při studiu nemateriálních jevů (náboženská doktrína), i materiálních jevů (výživa minulých populací). Analýza rozbor (rozklad) souboru dat (předmětu, jevu, činnosti) na jednotlivé prvky, zkoumání těchto prvků a jejich vlastností - „od složeného k jednotlivému" ... častá podmínka pro použití dalších metod - kompatibilita „srovnatelnost" (popisu) dat vybraných skupin jevů např. determinace stratigrafických jednotek, formalizovaný zápis keramických nádob,... příklady analýz v archeologii: dat, makrozbytků, pylové, osteologické, antropologické, chemické, pracovních stop,... destruktivní (zničení, nebo narušení zkoumaného vzorku) a nedestruktivní analýza příklad chemické analýzy: Fosfátová - sleduje výskyt fosforečnanu vápenatého - produktu rozkladu organických hmot na lokalitách (indikace stájí, mrchovišť,...) příklad matematicko-statistické analýzy: Faktorová analýza - matematická (statistická) multivariační metoda, jejímž základním cílem je převedení velkého počtu proměnných na menší počet kategorií nebo faktoru. Hojně se využívá při zpracování naměřených hodnot instrumentálními metodami archeometrii a při práci s velkým počtem dat v archeologii. do archeologie ji zavedl L. Binford, u nás rozpracoval E. Neústupný, který pro ni razil označení vektorová syntéza. Syntéza „od jednotlivého k logickému celku" - složení jednotlivých prvků do systému (např. popis nálezové situace na lokalitě, tvorba stratigrafické matice,...) syntéza archeologických struktur (E. Neústupný): probíhá na podkladě rozložených, transformovaných a formalizovaných archeologických pramenů na úrovni dvou řešení: formalizovaného a prostorového ... hledáme při ní nenáhodnosti, pravidelnosti a zákonitosti... přitom doufáme, že se nám prostřednictvím štruktúrovanosti archeologických pramenů, podaří zjistit i zákonitosti v chování lidí dávných věků Z. Vašíček (2006): ...data redukujeme, zjednodušujeme a strukturujeme ... přičemž dostáváme jednodušší popis, od kterého očekáváme, že nám záplavu dat zpřehlední a - co je důležité, že výsledky bude možno interpretovat a budou jim snad odpovídat skutečné jevy Analogie srovnání dat s jinými známými daty - prostředek uvažování o neznámém v archeologii: se zkoumá vlastní obdoba, podobnost, či shoda mezi netotožnými objekty nebo jevy postup kdy k rekonstrukci minulých společností, dějů, jevů ... dochází prostřednictvím srovnávání dat (předmětů, jevů, jejich vlastností,...) s minulými daty, ...ale i se „současnými" daty (např. etnológie, etnoarcheologie, kulturní antropologie), např. recentními přírodními komunitami Typologie metoda pro relativní datování a klasifikaci artefaktů (předmětů) na základě jejich tvarového a stylistického vývoje v čase; spočívá v analýze společných znaků (morfologických, technických) a studiu jejich změn, přičemž hlavním principem je postup od jednoduchého (staršího?) ke složitému (mladšímu?) definuje konkrétní typy artefaktů (památek) na základě shodné morfologie a stylu dokumentuje jejich výskyt, tj. jejich časové ale i prostorové rozšíření řadí tak předměty, prvky, jevy - a pomáhá sestavovat typologické řady a pochopit tak vývoj hmotné kultury „Archeologická metoda" - specifika práce s archeologickým daty (prameny) za účelem poznání minulosti lidstva značná transformace archeologických pramenů - vliv na kvalitu i kvantitu ... proto důraz na metody minimalizující transformace dříve často intuitivní - dnes velký důraz na standardizaci (např. formulářové záznamy)... zpracování velkého objemu standardizovaných (kompatibilních) dat - dnes možné pouze prostřednictvím využití IT (informačních technologií) tvoří ji: Analýza dat-t]. výběr a popis archeologických pramenů. 1. terénní archeologický výzkum + písemná, kresebná, fotografická a geodetická dokumentace + vzájemných vztahů a jiných skutečností. 2. studium známých archeologických pramenů - např. analýza konkrétních nálezů (např. mečů), jejich vlastností (délka, materiál, místo nálezu, aj.). Syntéza struktur - hledání pravidelností a zákonitostí v analyzovaných jevech, které by mohly odpovídat zákonitostem v chování lidí v minulosti (např. vzdálenost sídlišť od vodních toků, výskyt určitých nálezů v mužských či ženských hrobech). výrazné uplatnění různých matematických metod a výkonných počítačových programů. Interpretace - vysvětlení syntézou zjištěných zákonitostí či pravidelností. za pomoci využití pozorování současné moderní společnosti, etnografických výzkumů, historických písemných nebo obrazových záznamů, experimentální archeologie Archeologické prameny Artefakty - předměty / výsledky intencionálni (záměrné) lidské činnosti Ekofakty - výsledky neintencionální (záměrné) lidské činnosti (uhlíky, koprolity,...) Přírodní prameny-historická klimatologická, geologická, hydrologická, pedologická ... data, ekologické vztahy Archeologie a její postavení mezi vědnými obory v ČR zákonem 5 skupin základních vědních oborů: 1 - technické, 2 - přírodní, 3 - lékařské, 4 - společenské, 5 - zemědělské mezi společenské patří i 404 Historické vědy, archeologie, národopis Subobory archeologie lze členit dle dvou základních hledisek: Systémové (chronologické či historické) a Průřezové (tematické, fenomenologické) Systémové subobory: pleistocenní A. pravěká A. raně historická (protohistorická) A.... lze dál členit: - keltská (keltologie), mediteránní, klasická (antická), slovanská, románská, germánská středověká (medievální) A. novověká (postmedievální) A. A. moderní doby (19.-20. stol.) / „současnosti" Průřezové subobory, např. seřazeno abecedně: aluviálni A. (experimentální geoarcheologie) - výzkum zakrytých archeologických situací, zejména v inundacích řek, rekonstrukcí georeliéfu a přírodního prostředí arktická A. (vysokohorská) - výzkum zachovalých památek biologické a organické povahy zpravidla v ledovcích (Ótzi, mamuti na Sibiři, kurgany na Altaji,...) behaviorální A. - výzkum chování / tj. základních formativních procesů po technologické, kulturní, sociální, duchovní stránce biblická A. („církevní") - výzkum dějin relevantní oblasti Blízkého východu (především Izraele a Syropalestiny), resp. míst spojených s biblickými texty environmentálni A. (krajinná) - výzkum vzájemného působení přírody a člověka patří sem geoarcheologie, archeobotanika, archeozoologie experimentální A. - výzkum a ověřování minulých jevů pomocí vědeckého experimentu (populárně-vědecký experiment slouží k edukaci a popularizaci archeologie vůči veřejnosti -skanzeny, muzea v přírodě,...) genderová A. - výzkum významu ženy v minulosti genová A. (genetická, molekulární) - na hranici s molekulární biologií (DNA) A. hladu a žízně - výzkum potravy a nápojů minulých populací hudební A. (archeomuzikologie) - výzkum hudebních nástrojů a projevů industriálni A. (průmyslová) - výzkum památek industriálního dědictví (výrobních a doprovodních objektů, infrastruktury, artefaktů,...) letecká A. - používá metody DPZ (dálkové pozorování Země - drony, letadla, družice,... montánní A. - výzkum pravěkého a historického hornictví / exploatace surovin, jejich zpracování, hornického osídlenia dopadů montánních aktivit na krajinu podmořská A. - výzkum vraků, konstrukcí, zatopených lokalit ale i někdejší, dnes zatopené krajiny (např. Doggerland) prostorová A. - rekonstrukce „modelu (areálů) aktivity minulých komunit" A. smrti - zkoumá ritus, rituály (eschatologie), tafonomie A. současnosti - relevance odpadu ke každodennímu životu Utopická A. - von Däniken, L. Souček - diskutabilní, nelze považovat za vědu Nedestruktivní prospekční metody Geofyzikální prospekční metody Gravimetrické - vychází z existence tíhového pole Země a rozložení hmot s rozdílnými hustotami v zemské kůře i jejím nitru - v archeologii „mikrogravimetrie" - lokalizuje podpovrchové prostory a objekt (zděné hrobky, důlní díla, jeskyně) Magnetometrické - vychází z existence geomagnetického pole Země, sledování jeho změn a lokálních anomálií - v archeologii - hledá a identifikuje zahloubené objekty, pyrotechnologické objekty a objekty s výrazným podílem feromagnetického materiálu Geotermické - vychází z existence geotermického pole Země a sledování jeho anomálií - v archeologii - hledá a identifikuje nehluboko zahloubené objekty a duté prostory (kryty, hrobky, sklepy,... Geoelektrické - široká skupina metod - vycházejí z existence elektrického pole Země a sledování jeho anomálií - v archeologii: geoelektrické odporové metody, a to: - symetrické odporové profilování - SOP, vertikální odporové sondování - VES, dipólové elektromagnetické profilování - DEMP, Ground-penetrating radar (GPR) - vyhledává zděné a kamenné, podpovrchové duté prostory, větší zahloubené objekty - hledá a identifikuje nehluboko zahloubené objekty a duté prostory (kryty, hrobky, sklepy,... - ale i detektory kovů - vyhledávání kovových předmětů Seismické - vychází ze sledování uměle vyvolaných (výbuchem, údery, vibracemi) odražených, nebo lomených elastických vln, které se od zdroje šíří všemi směry a na rozhraní různých materiálů se lomí, či odrážejí a posléze měří - v archeologii - lokalizuje větší duté prostory (jeskyně, důlní díla,...), příp. objekty s kamennou konstrukcí Prospekční metody „letecké" archeologie (DPZ) šikmé snímkování z malých výšek - primární metoda pro identifikaci příznaků sportovní letadla, vrtulníky ... drony (UAV) analýza snímků, klasifikace a interpretace objektů, rektifikace pro mapování šikmé snímkování s horizontem analýza kolmých leteckých snímků - možnost fotogrammetrie (přesné zobrazení) ortofoto a LIDAR (laserscanning) - DMR 5G analýza družicových snímků - vhodné pro celé oblasti možnost dat mimo viditelnou část spektra (infračervené) - Příznaky: stínové, sněhové, půdní (barevné a vlhkostní), vegetační (pozitivní, negativní) Omezeně destruktivní prospekční metody - Povrchové sběry - nejvhodnější období na konci zimy, případně na podzim Identifikační- vyhledávání nových lokalit Analytické - specifikace rozsahu, charakteru a časového zařazení lokality o v liniích (v úsekových,...), v polygonech (i čtvercová síť), v okolí vybraných bodů, - Vzorkování vrstev: Vpichy Ruční pedologické vrty Vrty mechanizací Mikrosondáž (cca 0,2 x 0,2 x 0,5 m) Sondáž (např. 1 x 1 m) Rýhování (sondáž bagrem) Druhy výzkumů dle terénních zásahů, formy, či hlediska památkové péče Prospekce (průzkum) nedestruktivní Prospekce (průzkum) destruktivní Zjišťovací výzkum (ZJAV) Ověřovací výzkum (po starším výzkumu) Záchranný archeologický výzkum (ZAV, tj. vynucený stavbou nebo jinou ohrožující aktivitou) o Záchranný archeologický výzkum formou dohledu (dohled) o Průběžný záchranný archeologický výzkum (tj. paralelně během stavby) o Předstihový záchranný archeologický výzkum (PZAV) Badatelský výzkum (BAV, dříve systematický - tj. nevynucený ) Stratigrafická metoda odkryvu a dokumentace - Stratigrafie (řecky „stratům" - vrstva, „grafo" - popisovat) - původně z geologie o teorie základních principů o ukládání přírodních a antropogenních vrstev o teorie odkryvu archeologických situací po (přirozených) vrstvách - Stratigrafické jednotky (SJ) - přirozené prvky: Uloženiny (vrstvy a výplně výkopů), Výkopy (Jámy), Konstrukce, Stykové plochy - Formulářový popis SJ - písemná analýza vlastností SJ ve formuláři - důležitá kompatibilita - Seskupování SJ - tvorba vyšších jednotek - struktury, svazky,... - Členění SJ (hl. konstrukcí) na dílčí prvky - např. architektonický článek, cihla,... - Stratigrafická matice - stratigraficky (tj. časově) strukturovaná syntéza SJ v podobě diagramu Dokumentace - hlavní druhy: - Písemná (formuláře), Kresební / Grafická (plány, přev. 1:20) a Fotografická dokumentace - rozvoj dalších (mezních) druhů dokumentace - Fotogrammetrie, Videodokumentace Přírodovědní obory a metody v archeologii Bioarcheologie (archeobotanika a archeozoologie) Typy rostlinných a zvířecích pozůstatků: - z hlediska velikosti: mikrozbytky (menší než 0,2 mm - vyžadující mikroskop) makrozbytky (větší než 0,2 mm) - z hlediska velikosti a typu materiálu: 1) rostlinné makrozbytky - semena a vegetativní části rostlin 2) rostlinné mikrozbytky a) pyly a výtrusy rostlin b) fvtolity - křemičité skeletony rostlin c) křemičité schránky rozsivek (diatomy) - mikroskopické jednobuněčné řasy v jezerech, rybnících, deltách řek a mořích 3) zvířecí makrozbytky a) vápenné schránky suchozemských a vodních měkkýšů b) vápenné schránky mořských měkkýšů c) hmyz - bezobratlí s chitinovou zevní kostrou d) kosti, zuby, trus a otisky obratlovců 4) zvířecí mikrozbytky a) ostrakodi - korýši s vápenným/křemičitým krunýřem b) dírkovci - jednobuněční mořští bezobratlí zachovaní ve formě vápenných krunýřů Archeozoologie (x palezoologie) - studium pozůstatků živočichů na archeologických lokalitách ... a jejich vzájemného vztahu - interdisciplinární vědní obor na pomezí archeologie a zoologie (někdy zooarcheologie) - využívá i metod a poznatků anatomie, taxonomie (klasifikace organizmů), genetiky, patologie, evoluční biologie, paleoontologie, zoogeografie, ekologie, etologie (problematika chování, reflexů, ...), tafonomie (procesy uložení pozůstatků), historie, etnografii,... - konkrétně výzkum kostí, zubů, rohoviny, schránek měkkýšů,... ale i např. jejich DNA, stopových prvků, či izotopů Dílčí obory / metody např.: 1. Osteologie - výzkum kosterních pozůstatků zvířat (druh, anatomické uložení, pohlaví, velikost, patologie, sekundární zásahy,...) 2. Analýzy obratlovců: a. Mammalogie - savci, Ornitológie - ptáci, Ichtyológie - ryby, Herpetologie - plazi b. umožňuje méně přesnou rekonstrukci (x možný transport pozůstatků) životního prostředí minulých lidských komunit c. naznačuje podíl chovu, lovu, rybolovu, skladbu živočišné potravy, vliv škůdců ... 3. Entomologické - hmyz, brouci a. výskyt často úzce vázaný na vymezené území, definované specifickými podmínkami b. umožňuje rekonstrukci životního prostředí minulých lidských komunit 4. Malakologické - měkkýši - výzkum schránek mlžů - - důležité pro poznání ekosystému v okolí lokalit (citlivé na přírodní podmínky a jejich změny, vázané na malé biotopy se specifickými podmínkami) a. výskyt méně úzce vázaný na vymezené území než hmyz b. rovněž umožňuje rekonstrukci životního prostředí minulých lidských komunit 5. Bakteriologie, vč. archeoparazitologie - z fosílií, mumií, koprolitů, odpadních jímek,... 6. Metody DNA / molekulární biologie - výzkum buněčných biologických procesů na molekulární úrovni, tj. především makromolekul (DNA, RNA, proteinů), podílejících se na dědičnosti organizmů Archeobotanika - archeobotanika - studium botanických nálezů na archeologických lokalitách a jejich vztahu k lidským populacím (tj. cca 2,5 mil. let, ale především posledních 10 tis. let - interdisciplinární vědní obor na pomezí archeologie a botaniky - odpovídá na otázky jaké rostliny lidé v minulosti používali, jedli a v jakém prostředí žili - ! ale paleobotanika zkoumá rostliny během jejich celého vývoje v minulosti (tj. cca 415 mil. let) makrozbytky (> 0,25 mm) - viditelné volným okem, ale k analýze je často nutná lupa či mikroskop semena vyšších (cévnatých) rostlin a jejich obaly (obilné zrna a plevy, ořechy a skořápky, pecky ovocných plodů, struky a nažky planorostoucích rostlin, zbytky dřev, uhlíky, vegetativní části rostlin (kořeny, hlízy, stelky nižších rostlin - např. mechů, rostlinné vlákna, ale i zbytky tepelně upravovaných jídel) způsoby uchování - zuhelnatění, ve zvodnělém prostředí, mineralizace, otisky, vysušení, zmrazení mikrozbytky (< 0,25 mm) pylové zrna, škrobová zrna, rozsívky (diatomy) způsoby uchování: o pyly - nejlépe v anaerobních (bezkyslíkatých) podmínkách ve vodním prostředí s nízkým (kyselým) pH - rašeliniště, méně v neutrálním nebo zásaditém pH prostředí - dna jezer a slatiniště, ale i pod jemným sopečným popelem, u kovových předmětů, v suchém prostředí... o fvtolity- mnohem odolnější, ve zvodnělém prostředí, ale v kyselých půdách v suchém prostředí, v zuhelnatělém prostředí i popelu, na různých nástrojích,... o škrobové zrna - různá prostředí, díky malým rozměrům i v trhlinách na povrchu artefaktů, v hrudkách hlíny, v zuhelnatělé i kalcifikované hmotě, v anaerobních i suchých podmínkách Odběr vzorků z archeologických situací Makrozbytky - odběr z vrstev in situ, prosívání (síta, soustava sít, použití fukare), proplavování (ruční proplavování, promývání, prosívání za mokra, flotace, flotačnítank Mikrozbytky - vrtané půdní sondy (vrtáky a vrtací soupravy), tekuté vzorky se nejdříve zmrazují Archeozoologické analýzy: Makrozbytková - vyhledávání, separace a determinace rostlinných makrozbytků (semen, plodů, plev, slámy, listů,...) sleduje skladbu užitkových rostlin, léčivek, technických plodin, krmiv, rostlin pro stavební účely, pro rituální účely Antrakologická - určování zuhelnatělých dřev pomocí mikroskopických metod Fytolitová analýza - rekonstruuje vegetační pokryv v okolí sídel a detekuje způsoby jeho managementu. Fytolity jsou mikroskopická tělíska, která se vytvářejí v listech, stoncích, kořenech, květech nebo plodech rostlin. Nejčastěji se jedná o inkrustace vznikající vně nebo uvnitř buněk hromaděním oxidu křemičitého (tzv. silikátové fytolity), šťavelanu vápenatého, případně uhličitanů. Různé taxonomické skupiny rostlin se liší ve způsobu ukládání a tvaru fytolitů Xylotomární - pylová (palynologie), Zabývá se analýzou a historickou interpretací pylových zrn nacházejících se v sedimentech archeologických lokalit a dalších antropogenních útvarů (např. studny, odpadní jímky, pole). Diatomární-sledování výskytu rozsivek (diatomů). Jsou to mikroskopické jednobuněčné řasy, žijící v jezerech, rybnících, deltách řek a mořích. Jejich rozšíření ovlivňuje např. kyselost, stupeň okysličení vody, minerální koncentrace a zejména teplota vody a slanost. Fosilní diatomy ukazují změny vodních hladin, teplotu vody nebo lokální aktivity v okolí vodní plochy (např. znečištění následkem lidské činnosti). Geoarcheologie Sedimentologie - sedimenty (usazeniny) - zpravidla mají původ jinde, než se nachází - jsou produktem procesu zvetrávaní > eroze > transport > depozice - různé typy transportních a deposičních procesů vedou k formaci různých typů sedimentárních útvarů Pedologie - půdy - vznikají zvetrávaním in situ sedimentů nebo matečných hornin (výchozích materiálů) a působením půdotvorných faktorů (klima, vegetace, mikroorganizmy, podzemní voda) Druhy půd - černozeme - vznikají na pravých spraších v suchých oblastech (jižně od Labe, jihomor. úvaly) - tmavé lužní půdy (černice) bohaté na vápenec - vznikají ve vlhčích podmínkách kolem toků řek a mají o něco více humusu než černozeme - rendziny - vznikají na vápencích Českého a Moravského krasu - nivní půdy (fluvizemě) - vyskytují se v nivách nížinných řek - glejové půdy (pod, předchozím)-jsou v prostředí zamokřeném stoupající spodní vodou - pseudogleje (pod. předchozím) - vznikají v místech zamokrených srážkovou vodou - rankery - mělké humózní půdy na nekarbonánátových substrátech Pedologické analýzy 1. fyzikální rozbory: 2. chemické analýzy: 3. výzkum mikroorganizmů a půdního vzduchu: Přírodovědní datační metody archeologie 1. fluorové testy - kosterní materiál 2. termoluminiscenční metoda - založena na měření energie, uvolněné z hlíny, ve které se hromadí díky radioaktivním procesům např. při výpalu (keramika, cihly,...) 3. radiometrická metoda - na bázi rozpadu radioaktivních izotopů prvků (C14, U238, K40,...) 4. dendrochronologie - vychází ze studia letokruhů 5. archeomagnetická metoda - z kolísání a intenzity geomagnetického pole Chronologie - metody datování v archeologii Relativní chronologie - určuje vzájemné stáří nálezů nebo souborů mezi sebou (co je starší a co je mladší), používá k tomu: - historické metody: stratigrafie (vertikální, horizontální), typologie,... - přírodovědné metody: fluorové testy apod. Vertikální stratigrafie - výzkum sledu vrstev ve vertikálním směru - např. telly v balkánsko-anatolské oblasti (někdy až 20 m mocnost), pravěká hradiska, středověká městská souvrství,... nejznámější vertikální stratigrafie na Moravě - Starý Zámek u Jevišovic (J. Palliardi): A - středověký hrad, B - mladoeneolitická jevišovická kultura, Cl - středoeneolitická kultura, s kanelovanou keramikou, C2 - staroeneolitická kultura nálevkovitých pohárů, D - pozdně neolitická vrstva s moravskou malovanou (nemalovanou) keramikou Horizontální stratigrafie - rozložení a vztah objektů v rámci vrstvy (úrovně) Fluorové testy-výzkum kosterního materiálu rozdílného, ale neurčitého stáří z polykulturní lokality - měření a srovnávání obsahu fluoru, uranu a dusíku. Absolutní chronologie - určuje absolutní stáří, v euroamerickém prostředí nejčastěji k r. 0 (narození Ježíše Krista) používá k tomu opět: - historické metody: - odhad stáří - vycházejíc ze srovnání předmětů - vlastní historická metoda - přiřazení dochovaných památek k určitým událostem - datovatelný import z vyspělých oblastí (mince, hliněná tabulka s datovatelnou událostí, datovatelná analogie (motiv „labrys", „bukranion", apod.) - datovatelná analogie (výtvarný symbol, či motiv „labrys", „bukranion", apod.) - zprostředkovatelna analogie (složitější přenášení dat z datovatelných památek do několika prostředí či období) - přírodovědné a technické metody: - radiometrické metody - - nejznámější radiokarbonová (C14) - vyvinul W.F. Libby, nejvhodnější pro neolit a eneolit, poločas rozpadu pův. cca 5568±30 let, pak 5730±40 let,... později další kalibrace dat - pro starší období vhodnější metody vycházející izotopů prvků s delším rozpadem: kalium-argon, potassium-argon, rubidium-stroncium, uranium-fission, uranium-helium, uranium-ionium,... - dendrochronologická metoda - analýza a srovnávání vzorků dřev s dostatečným počtem (min. 50-60) letokruhů ... vytváření dendrochrologických křivek (pro stř. Evropu až do 10.000 před Kristem) - paleomagnetická metoda - vychází ze změn intenzity magnetického pole Země v minulosti, a „uchování" jeho hodnot v některých materiálech (pálená hlína a některé kameny) s obsahem i malého množství železa - remanentní magnetismus: - termoluminiscenční metoda - vychází z jevu, že některé minerální látky při zahřátí (např. keramika při výpalu) emituje záření, o to výraznější za přítomnosti radioaktivních prvků, po výpalu se energie opět v materiálu hromadí,... - palynologická metoda - pyly jsou chemicky odolné, morfologicky rozmanité a vyskytují se ve velkých množstvích ... jsou tak vytvářeny „palynologické kalendáře" pro jednotlivé klimatické zóny Země a pro jednotlivá období, pro která jsou pylová spektra „typická" - dendrochronologická metoda - analýza a srovnávání vzorků dřev s dostatečným počtem (min. 50-60) letokruhů ... vytváření dendrochrologických křivek (pro stř. Evropu až do 10.000 před Kristem) - hydratační metoda datování obsidiánů - vychází z vlastnosti nově vzniklé (rozštípla) stěny obsidiánu absorbovat vodu - astronomická metoda Milutina Milankoviče - vychází z křivky změn polohy zemské osy vůči Slunci, tj. i intenzity slunečního záření v minulosti" - geochronologie (varvologie) - výzkum ukládání glaciálních vrstev (varv) v příhodných přímořských oblastech a jezerách - chromatografie - založena na analýze zbytků bílkovin v pojivech barev (bílek, oleje, kasein, mléko, výměšky ptáků a hadů,... - glottochronologie - lingvistická metoda, vycházející z předpokládaného vývoje, štěpení a setkávání se různých jazyků. Archeo-/geoinformatické metody výzkumu - informatika - pojem vzniklý v 50./60. letech 20. stol. - počátky aplikace IT v archeologii - 60./70. léta procesuálni archeologie - teoretické základy pro studium kvantifikace a kvalitativních vlastností archeologických dat, - Strukturovaná data - předpoklady pro DB systémy - další rozvoj aplikace IT - 90. léta (databáze, digitální foto a fotogrammetrie, CAD, GIS,...) - geoinformatika - zabývá se geografickými informacemi o objektech, procesech a vazbách mezi nimi - přes 80 % existujících dat je vztaženo k nějakému místu - dva základní způsoby prezentace obrazu: o vektorová data - pomocí matematických křivek a geometrických prvků (bodů, čar, polygonů) -ideální pro věrné zobrazení dat (mapy, plány,...) - v digitálním prostředí tvorba pomocí CAD (Autocad, Microstation,...) o rastrová data - pomocí mřížky stejných polygonů (rastrů, pixelů) s možností nést informace -vhodné pro tvorbu GIS - využití GIS v archeologii: o zpracování a publikace plošných archeologických výzkumů o vytváření archeologických map o analýzy nálezů z povrchových sběrů a výzkumů (distribuce artefaktů) o poznání souvislosti poloh archeologických lokalit v krajině vůči aktivitám člověka a přírodnímu prostředí o analýzy spojené s hospodářským zázemím zkoumané lokality o modelování pohybu pravěkou kulturní krajinou Literatura: HLOŽEK, Martin. Encyklopedie moderních metod v archeologii. Archeometrie. Praha: Libri, 2008. KUNA, Martin, et al. Archeologie pravěkých Čech 1. Pravěký svět a jeho poznání. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 2007. NEÚSTUPNÝ, Evžen. Metoda archeologie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007.