Archeologie českých zemí 7. Hmotná kultura raného středověku (exploatace surovin, výroba a směna) Užitkové předměty • Keramika – nádoby, pražnice, licí pánvičky • • Výstroj a výzbroj – jezdec: ostruhy, třmeny; kůň: udidlo • – luky, šípy, sekery, meče, kopí • • Ozdoby – náušnice, náhrdelníky, závěsky, prsteny, čelenky, jehlice • • Součásti oděvu – gombíky, knoflíky, garnitury opasků, rolničky • •Toaletní potřeby – hřebeny, břitvy, nože • • Nástroje a domácí potřeby – přesleny, jehly a háčky, nůžky, ocílky a křesadla • • Zemědělské nářadí – srpy, kosy, radlice • • • Keramika •J. Bubeník – J. Frolík: 1995: Zusamenfassung der Diskussion zur gemeinsamen Terminologie der grunlegendenkeramischen Begriffe. In: Poláček, L. (ed.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, Brno, 128 – 130. •Terminologie – základní keramické pojmy: •Typ – soubor jedinců s totožnou výrobní technologií a základní morfologií • •Keramická třída – 2 kritéria: I. Technologie: 6 základních znaků/kvalit: 1. obtáčení/lepení • 2. charakteristika povrchu (vnější strana) • 3. ostřivo (druh) • 4. ostřivo (množství) • 5. výpal • 6. technologické stopy • • II. Morfologie: 3 znaky: 1. základní tvar nádoby • 2. profilace okraje • 3. výzdoba Raněstředověká keramika •Časněslovanská – starší fáze: tzv. pražský typ 1. pol. 6. – pol. 7. stol. • – rozpoznal: E. Šimek • – název: Ivan Borkovský na základě výzkumů Pražského hradu • Staroslovanská keramika ve střední Evropě. Praha 1940. • – nejstarší v ruce robená slovanská keramika, převážně nezdobená • – 3 základní tvary: hrnce, misky, talíře • – první migrační vlna, podomácká výroba (absence dílen) • •Starohradištní (předvelkomoravská) – mladší fáze: tzv. podunajský typ: • (keramika podunajského výrobního okruhu) • 2. a 3. třetina 7. stol. • – název: Jan Eisner (Poulíkův II. a III. Typ) • – J. Macháček: keramika středodunajské kulturní tradice • – obtáčená na kruhu, vyhnutý okraj, baňatá výduť, otisk osy kruhu • – zdobená jednoduchými nebo hřebenovými vlnicemi, rýhami • – druhá migrační vlna • • • • • Předvelkomoravská keramika (konec 7. stol. – 8/9. stol.) • •Mikulčice – Zdeněk Klanica keramiku rozdělil do 2 základních typů: • 1. typ – hrubý: špatně vypálené hrnce, pásy vlnic, rýh, hřebenové vpichy • 2. typ – jemný: dobře vypálené, krupicová struktura, římsovitý okraj • – vyskytuje se spolu s litými bronzy 7. a 8. stol. • •Žlutá keramika – žlutá nebo cihlově červeně vypálená z jemně plavené hlíny • – D. Bialeková: 8 tvarů (nádoby s výlevkou, džbány, láhve, • hrnky, poháry, mísy, čutory, hrnky • s kruhovým ouškem) • – výskyt: Karpatská kotlina, vých. Slovensko, Podunají, již. Morava • – nomádská keramika (avarská) • •Keramika potiského typu – název: J. Eisner • – jednoduché hrubé hrnce dělané v ruce • – dol. Dunaj (Chorvatsko – Srbsko – Rumunsko), Potisí, vých. Slovensko • • • • Pražnice Odlévací pánvičky Tavba olova v licí pánvičce: Pavlov-Horní pole: – slitek olova a fragment stěny tyglíku 6/7. stol. (C14) spektrografická analýza: čisté olovo potřebná teplota: cca 300⁰C. (podomácká výroba) kamenná pec nebo speciálně upravené ohniště (bronz: 1 000⁰ za použití dmýchání) Mapa nalezišť licích pánviček. Podle F. Curty (2008) •: 1 – Chersonesos, 2 – Voloske, 3 – Radutskivka, 4 – Pastyrske, 5 – Mikhailyvka, 6 – Teterevka, 7 – Zymno, 8 – Nikadzimava, 9 – Semenky, 10 – Bernashivka, 11 – Rashkiv, 12 – Sapte Bani, 13 – Hansca, 14 – Seliste, 15 – Ivancea, 16 – Izvoare, 17 – Botoþana, 18 – Lazuri, 19 – Davideni, 20 – Bratei, 21 – Poian, 22 – Budureasca, 23 – Bucureşti, 24 – Gropşani, 25 – Nowa Huta, 26 – Pavlov, 27 – Roztoky, 28 – Kadaň. Podle N. Profantové (2009) : 29 – Domantove, 30 – Haćki, 31 – Věrovany. Doplněno : 32 – Dănceni, 33 – Dodeşti-Vaslui, 34–35 – Dulceanca III a Dulceanca IV, 36 – Přibice, 37 – Novotroickoe, 38 – Korčak VII. (N. Profantová) •Avarská keramika – ručně robená (z původních sídel, potiská ) • – vliv pozdně antických tradic (provincionální obyvatelstvo) • – vliv slovanské keramiky: • a) časně slovanský PT na pohřebištích kaganátu (Kölked) • b) obtáčená keramika středodun. tradice (tzv. podunajský typ) se • objevuje nejdříve v okrajových oblastech a pak v kaganátu (7. st.) • • – B. M. Szóke – 2 skupiny: 1. starší – z doby avarské • 2. mladší – staromaďarská a arpádovská • – pozdně avarskou keramiku dělí na 5 typů: • obtáčená, v ruce robená, v ruce formované kotlíky, keramika s mřížkovým • vzorem, zvony na pečení • •Hrobová keramika – maďarskými badateli považována za užitkovou •Časná a střední doba – vliv pozdně antických, nomádských, germánských a slovanských tradic •Lokální distribuční okruhy – tzv. sivá keramika, žlutá keramika (1. pol. 9. stol.) Středohradištní (velkomoravská) keramika 8./9. až první pol. 10. stol. •8./9. stol. – technologicky i výzdobně navazuje na keramiku podunajských tradic • – regionální diferenciace hrnčířské výroby (technologie, profilace a výzdoba) • – v centrech přechod od podomácké k řemeslné (sériové) produkci • •Blučinská keramika – starší stupeň: 1. pol. 9. stol. (lokální varianty) • název: J. Poulík (blučinský typ) • základní tvar: vejčitý hrnec, strmá vlnice, obvodové rýhy • Pohansko: B. Dostál (I.. skupina), J. Macháček (B. okruh) • Uherské Hradiště: L. Galuška (1. typ ze tří) • • – mladší: 2. pol. 9. stol., • sériová výroba v dílnách: centralizace, specializace • J. Poulík: na území Staré Moravy rozlišil podle lokálních ker. Okruhů tři kmenové oblasti • dnes: keramické okruhy neodráží kmenovou diferenciaci, ale rozsah distribuce výrobků Středohradištní (velkomoravská) keramika 8./9. až první pol. 10. stol. •8./9. stol. – technologicky i výzdobně navazuje na keramiku podunajských tradic • – regionální diferenciace hrnčířské výroby (technologie, profilace a výzdoba) • – v centrech přechod od podomácké k řemeslné (sériové) produkci • •Blučinská keramika – starší stupeň: 1. pol. 9. stol. (lokální varianty) • název: J. Poulík (blučinský typ) • základní tvar: vejčitý hrnec, strmá vlnice, obvodové rýhy • Pohansko: B. Dostál (I.. skupina), J. Macháček (B. okruh) • Uherské Hradiště: L. Galuška (1. typ ze tří) • • – mladší: 2. pol. 9. stol., • sériová výroba v dílnách: centralizace, specializace • J. Poulík: na území Staré Moravy rozlišil podle lokálních ker. Okruhů tři kmenové oblasti • dnes: keramické okruhy neodráží kmenovou diferenciaci, ale rozsah distribuce výrobků • – pomoravská: soudkovitý hrnec, jednoduchá vlnice, rýhy, ojediněle vpichy, písčité těsto • V. Hrubý, L. Galuška: keramika staroměstsko-uherskohradišťské aglomerace • rozsah: střední Pomoraví ke Kroměříži, Holešovu, Přerovu (sev. Chřiby a Ždánický les) • na východě k Bratislavské (Devínské) bráně a do Pováží, na jihu k Dyji • • – dolnověstonická: vývalkovitě odsazená výduť: žlábky a vývalky (žebra) • rozsah: od Pavlovských vrhů po Brněnsko, Znojemsko • jde o hranici mezi znojemsko-brněnským a olomouckým údělem 11.–12. stol. • • – mikulčická: „keramika s kalichovitými prožlabenými okraji“ (J. Poulíka), „josefovský typ“ (Č. Stani) • vyčlenil J. Macháček a M. Mazuch • rozsah: dolní tok Dyje a Moravy s centry v Mikulčicích a na Pohansku u Břeclavi. • Importy: na Olomoucko (ol. hrad), Brněnsko (Líšeň) a Znojemsko (Kramolín) • • Keramika antických tvarů – 9. stol.: liší se materiálově i technologicky • – oranžově vypálená, vytáčená na kruhu • – amforky, džbánky, láhve, čutory • – dříve: byzantský původ • • • • • • • • • •1999: Nemilany – Kapitulní • 13 sídlištních jam: chata, zásobnice, pec) • a část kulturní vrstvy z 10. stol. • • Tzv. česká láhev (typ III): 2. pol. 10. stol. • – souvisí s pronikáním Přemyslovců na • Moravu za Boleslava I. či II. • • Výzbroj •3. složky: • •1. Nomádská (avarská) – reflexní luk, trojbřité a trojboké šipky s řapem, šavle, úzká kopí čtverhranného • průřezu, avarské třmeny, sekery s dlouhým týlem, mlaty • •2. Pozdně římská složka Karpatské kotliny – úzké sekery s kratším týlem, širočiny, bradatice, listovité kopí, • šipky s tulejí • •3. Karolinská militaria – saxy (krátké meče) • – ostruhy s háčky a očky: vzory v pozdně římských tvarech • a) lité b) dvojdílné c) z jednoho kusu železa • • I. Ostruhy s háčky – 1. s ven vyhnutými háčky (pol. 7. až 8/9. stol.) • 2. s dovnitř zahnutými háčky • 3. bronzové ostruhy s háčky (zdobené) • II. Ostruhy s očky (konec 8. – 9. stol.) • III. Páskové ostruhy (konec 8. – 1. pol. 9. stol.) – s očky i ploténkami • • Rekonstrukcja łuku refleksyjnego (wg A. F. Medvedeva (1966, tab. 3:6), przerysowała E. Osipowa). •Luk a šípy – charakteristická součást výzbroje kočovníků • •Nálezy reflexních luků z Novgorodu (12. stol.), Staré Ladogy, Turova, Sarkelu, Drohiczyn, Czermna, Błonia, Ostrowa Lednickiego, Wrocławi, Hrubieszowa • 9/10. – 1. pol. 11. stol. • Ostruhy • •Součást jezdecké výstroje: sloužily k pobízení koně: • •I. s háčky – polovina 8. stol. – 1. pol. 9. stol. •II. s očky – konec 8. – poč. 9. stol. •III. s ploténkami – 2. pol. 9. – 1 pol. 10. stol. • typu Biskupija – Crkvina: se svislými řadami nýtů • s horizontálně umístěnými nýty •IV. s dlouhými bodci – 10. – 11. stol.: v honosných hrobech, vykládány Ag • • Sady podkolenních vázání – drobné přezky, průvlečky a nákončí (u elitních pohřbů) • •Slivka, M. 2002: Symbolika výzbroje a výstroje. Archaeologica Historica 27, 589–607. http://ff.ujep.cz/velimsky/cs_1_1/01CS/as156.jpg Ostruhy s háčky Ostruhy s háčky a očky z Čech. I.1. s dovnitř zahnutými háčky: pol. 8. – 1. pol. 9. stol. a – Mořinka, b – Benátky u Litomyšle, c – Sv. Jan pod Skalou I.2. s ven vyhnutými háčky: 2. pol. 8. – 8/9. stol. a – Štepánov, b – Všestary-Chlum II. s očky: 8/9. stol. – 1.pol. 9. stol. a – Libice n. Cidlinou, b – Sekeřice Profantová, N., 2016: Ostruhy jako doklady přítomnosti elity v 8. a 9. století v Čechách, Archaeologia historica 41, 7–40. Třmeny •Sloužily jako opora jezdce při jízdě. • •Typologie Z. Měchurové: • •I. s obdélným uchem •II. se smyčkovým uchem •III. trojúhelníkového s širokým obdélným uchem •IV. obloukového tvaru, staromaďarské • • •Měchurová, Z. 1983: Třmeny a jiné součásti sedla z časně středověkého období. Časopis Moravského muzea 68, 61–87. • •Koňský postroj: • – funkční: udidlo, třmen, kování sedla, • přezka podbřišní řemen • – dekorativní: faléry, kování ohlávky, • kování řemenů postroje, • držák na chochol aj. 1 – ohlávka; 2 – uzda; 3 – otěže; 4 – sedlo; 5 – prsní řemen; 6 – třmenový řemen; 7 – třmen; 8 – podbřišní řemen; 9 – ocasní popruh. Sedlo: 1, 2 – přední a zadní rozsocha (hruška); 3 – posedlí; 4 – podbřišní pás; 5 – třmenový pás; 6 – třmen. Uzda: 1 – udítka; 2 – středový zachycovač; 3 – koncové oko; 4 – kruh otěže; 5 – vnější oko; 6 – vnitřní oko; 7 – postranice; 8 – oko postranice. Třmen: 1 – oko 2 – poutko popruhu 3 – krček 4 – ramena 5 – stupadlo Bojovnický pás: tzv. cingulum militare – kožený, bohatě zdobený bronzovými kováními – pásové soupravy: přezka, průvlečky, nákončí – šavle, nůž, ocilka as126 img [USEMAP] ANd9GcQKONUOGEmXKWfFPETKlHEBh-KkUY7wriWj_yfe2ERWVbkRD7mavQ Dolní Dunajovice: Z. Klanica – šlo patrně o slovanského bojovníka •a) z lisovaného plechu (568-650): zvěrná ornamentika (typický nomádský prvek) •b) lité garnitury: odlévání do ztracené formy st. stupeň: 680 – 730 – zoomorfní, vegetabilní, geometrický – prohnuté stěny ml. stupeň: po pol. 8. stol. – zoo i florální – rovné stěny • •Velmožské a bojovnické hroby: • • opasky – odznak vyššího sociálního postavení (statusový symbol) • – sloužily k zavěšení meče • – pásové garnitury: přezky: obdélné tvary, plochá destička • průvlečky: kruhové, oválné, obdélníkové • nákončí: protáhlý, obdélný tvar, 1 až 2 nýty • – závěsy meče: křížové – předvelkomoravské: 8. stol. • trojlisté – velkomor. 9. stol., typ Závada 9.–10. stol., typ Marsum (k. 9.–poč. 10. st.) • Modrá u Velehradu 1. třetina 9. st. (rekonstrukce) Mečové závěsy s trojlistým kováním z karolínských iluminací s panovníky (1–3), rekonstrukce (4) Garnitury s trojlistým kováním, Kolín: varianta A. 1–4; 5 – rekonstrukce pásu Garnitury typu Závada: 9. – 10. stol. 1–3: Gradišče nad Bašljem, Slovinsko 4–6: Závada Garnitura typu Marsum z pokladu na nizozemské lokalitě Staromaďarské nálezy Čechy, Morava •Kování – Litoměřicko: největší kolekce staromaďarských kování na sever od Karpatské kotliny (67 ks) • kování nemají analogie (kování držadla kožených tašek) • – Rubín u Podbořan, Tismice •Kostěné předměty – Budeč: kostěné obložení reflexního luku (obr. 7/13) • Libice: chránič dírek sedla (obr. 7/11) •Třmen – Kolín: s dolů prohnutým stupátkem char. pro měkkou obuv nomádů •Udidlo, korál – Stavenice u Olomouce •Šavle – Nemilany u Olomouce (poč. 10. stol.), Mikulčice •Šipka s rozeklaným ostřím – Pohansko u Břeclavi - Lesní školka •Šipky reflexního luku – Mikulčice (80 ks.), Staré Zámky u Líšně, Hradec u Němětic • – Pohansko: ve velmožském dvorci pohřbeni muži s válečnými zraněními: • H 20 : muž s 2 rombickými šipkami u klíční kosti a v pánvi • H 275: nartex kostela: muž s rombickou šipkou v hrudníku • – doklad maďarských nájezdů na Velkou Moravu • • Olomouc – Nemilany 1 „Na kopci“ • 1999: kostrové pohřebiště a osada z 9.- 10. stol. • 54 H + 3 koňské • •Meč – H 41: ze svářkového damasku • nápis: +UlFBeRHt+) • – na pravém boku mladého muže ve • vydřevené hrobové jámě • (3,6 x 2 x 1,5 m, Z–V) • Milodary – nůž, dřevěné vědro, vaječné skořápky • Původ – porýnské dílny • •Šavle – H 64: u pravé ruky mladého muže • vé vydřevené komoře • (3,3x1,9x1,1 m, Z–V) •Milodary – hrot kopí (dolů), nůž, kosti kura dom. •Původ: prostředí JV Evropy • •(podobné – Pečeněhové či Bulhaři) Meče • Původ – 8 . – 9. stol.: importy z Porýní (značky, nápisy: VLFBERHT, aj.), tzv. svářková ocel • – sečná zbraň, hrobový milodar, materializované vyjádřeni všech forem kapitálu • – 903: rafelstettenská celní statuta: zákaz vývozu, domácí výroba (?) • Výskyt – na význačných pohřebištích: Mikulčice, Pohansko (7) • Výzdoba – vzácná, tauzování (St. Město: H 290 – křížek) • Morfologie – čepel, rukojeť, příčka, hlavice • Typologie – J. Petersen (26 typů), a H. Arbmanm R. E. M. Wheeler, R. E. Oakeshott • A. N. Kirpičnikov, A. Ruttkay, A. Geibig, H. Westphal • X: 2. pol. 9. stol. – 1. pol. 10. stol. (sev: 10. – 12. stol.) • H: 1. pol. 9. stol. (záp. Evropa: 2. pol. 8. – 1. pol. 9. stol.) • K: 8. – 9. stol. • M: pol. 9. stol. • N: 2. pol. 9. stol. • Y: konec 9. stol. (Rebešovice) • W: 10. stol. (severský typ) • Sekery • Funkce – zbraně (v bojovnických hrobech): franciska – bojová vrhací sekera s jedním ostřím • řemeslnické nástroje (Hrubý, Bartošková) – širočina – Bartaxt •Rozšíření – Morava, Čechy, Slovensko, Polsko, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko • Výskyt – od 7. – 8. stol.: Chorvatsko, Devínská Nová Ves (5 ks, „pomoravského nebo podunajského typu“) • v depotech (Klášťov, Semice, Plužná), ojedinělé nálezy •Typologie – Eisner (1941, 3 typy), Poulík (1948, 4 typy), Hrubý (1952), Dostál (1966), • Ruttkay (1976; I–V, 18 podtypů), • Bartošková (1986, hromadné nálezy), Borowczak (2008) • • Typ I. – tzv. moravské bradatice s ostny (varianty A–C): pol. 8. – 10. stol. • Typ II. – s úzkými ostny (laloky) u násadního otvoru, čtvercový tál (A–B): 9. – 10. stol. • Typ III. – tzv. širočiny (A–B dle délky krčku a týlu): 7. – 9. stol. • Typ IV. – sekery s laloky: 7. – 8. stol. • Typ V. – bez ostnů, nemají protáhlý týl, od laténu po dnešní dobu • • kopí s křidélky: záp. původu (symbol válečné elity), cca 40 cm, 8/9. – 10/11 stol. (Podunají) • bojová a lovecká (masivnější) • Mikulčice-Klášteřisko, Hradec n. Moravicí: • damasková ocel (importy) • • listovitá kopí s tulejkou – bodná žerďová zbraň pro pěší a jezdce • oštěpy – vrhací zbraň • hroty šípů – s trnem • – s tulejkou • • vědérka – dřevěná, dochovalo se pouze kování: železné obruče, rukojeti • – v. 10 až 25/30 cm, průměr 11 až 20 cm (některá jsou nápadně nízká) • 1. Válcová: stažena 3 až 4 obroučkami • 2. Kónická: pobité širokými pásy • 3. Oválná: pobité širokými i tenkými pásy • • Šperk náušnice • L. Niederle – 1933: stříbrné a zlaté náušnice označil za šperk byzantsko-orientálního charakteru • • J. Eisner – 1947: vyčlenil šperk podunajského původu • počátky spojoval s Avary • • V. Hrubý – 1955: převzal rozdělení při datování nálezů ze Starého města • pohřebiště a kostel Na valách (počátky: 1. p. 9. stol., stavba kostela kolem 900)) • nálezy opřel o malty v hrobech: starší bez malty, mladší s maltou • •B. Dostál – 1965: pro byzantsko-orientální navrhl název veligradský podle místa výskytu • – 1966: typologie: a) podunajský šperk (lidový) • b) byzantsko-orientální (honosné importy): • bubínkové, košíčkové, sloupečkové, lunicové, hrozníčkové • • Hrozníčkové Bubínkové Košíčkové Sloupečkové Lunicové Hrozníčkové Bubínkové Košíčkové Sloupečkové Lunicové řetízkové •Knoflíky – 1. skleněné s drátěným očkem, pol. 9. – poč. 10. stol. • – 2. kovové: ze dvou částí z lisovaného plechu – gombíky • párová šatní spínadla: v hrobě u klíčních kostí • rytá výzdoba, granulace, filigrán, puncování aj. •Z. Klanica: 6 skupin – zlaté, pozlacené, stříbrné, mědené, skleněné, aj. •S ptačími motivy – u nás celkem 3 figurálně zdobené • Mikulčice - u baziliky, Klášteřisko, Kostelisko •Spojovány – s ozdobami saltovo – majacké kultury •Analogie – na Krymu, sv. Černomoří, Kavkaz, střední Asie • – mohylové hroby v povodí řeky Kubáň • – okolí města Majkop • (částečně vyloupeny) gombik_serial_stripky_archeologie_denik-380 Sokgombz Sokgombr • Prsteny – 1. lité: obyčejné lité kroužky, od laténu • – 2. drátěné: jednoduché • – 3. plechové: hladké, konce přeloženy přes sebe, 1. pol. 10. stol. • – 4. štítkové: z bronzového plechu, kosočtverečné, vybíjené pukličky, rytí, puncování • podunajský typ: 2. pol. 9. stol – 1. pol. 10. stol. • – 5. zdobené filigránem a granulací: zlaté a stříbrné, 9. – 1. pol. 10. stol. • – 6. zdobené barevnými skly: a) stříbrné, zlaté: filigrace, granulace, vsazování gem • b) bronzové: odlévané, vsazované barevné skla • • Náhrdelníky – ze skleněných korálků a závěsků (křížky, lunice) • – korálky: z taženého skla (převládají), navíjené skleněné vlákno, z mačkaného skla, • se zatavenou výzdobou, s kovovým jádrem, z milefiorového nebo foukaného skla •Čelenky – plochý pásek z bronzu, zdobené vybíjenými body •Jehlice – do vlasů: železné, bronzové. 10. stol. a výše •Rolničky – odlévané z bronzu, 8. – poč. 10. stol., magický účel Kosa • •2 základní typy: • • 1. kosa krátká – raný středověk: nástroj pro sečení trávy • M. Beranová – 1957: 2 typy: Typ I: se silně zakřivenou čepelí. • Typ II: s rovnou čepelí (hranatou.) • • 2. kosa dlouhá – od 15. století se využívala i k sečení obilí • – od 16. stol. se používala hrabice, která bránila rozsypání stébel • • Radlice •M. Beranová – 1980: Zemědělství starých Slovanů. Praha. • • Typ I: s tulejkou (laloky k upevnění) • Typ II: s dlouhou rovnou úzkou násadou • Typ III: asymetrické (jednostranná orba a obracení půdy) • •F. Šach – 1961: Rádlo a pluh na území Československa I, Vědecké práce Zemědělského muzea, 25–155. • • A: symetrické: 1) pětiúhelníkové – a) bez ramének • b) s nepatrnými raménky • c) s výraznými raménky • 2) dýkovité • 3) listovité • • B: asymetrické • • • I.: symetrická IA - pětiúhelníková IC - listovitá II. - asymetrická IB - dýkovitá Asymetrická radlice ze Semonic , poč. 14. stol. Radlice •A. Bartošková – 1986: Slovanské depoty železných předmětů v Československu, Studie Archeologického • ústavu ČSAV v Brně ročník 13. svazek 2. • – zkombinovala typologii M. Beranové a F. Šacha • • Typ I – symetrická: A – radlice pětiúhelníková (menších rozměrů) • B – radlice dýkovitá (štíhlá, dlouhá) • C – radlice listovitá (rovnoram. trojúhelník s raménky) • D – radlice veslovitá • • Typ II – asymetrická • •Slovanské období – depoty: hromadné nálezy železných předmětů měly různorodý obsah • Bartošková, A., 1986: Slovanské depoty železných předmětů v Československu. Studie AÚ ČSAV XVIII/2, Praha. • • a) zemědělské nářadí: radlice, motyky, srpy, kosy (6/7. stol: Lety u Dobřichovic) • b) bojovnická výstroj: depot z Plužné: dvě sekery, kopí, udidlo, železný hrot • c) misky slezského typu: v depotech od 7. stol. či 7/8. stol. s jinými předměty (většina 8. a 9. stol.) • většinou na hradištích, v Čechách méně než na Moravě a ve Slezsku • •Morava – 2 skupiny: předvelkomoravské: 7. – 9/10. stol. • velkomoravské: 2/3 9. – poč. 10. stol. (Vysoké Pole: z vrchu Klášťova 11 depotů, 753 m. n. m.) • ukládány více na hradištích • – N. Profantová: vyšší výskyt vysvětluje blízkostí Podunají, větší produkcí železa a směnou • •Čechy – od konce 8. stol. a převážně v 9. stol. •Slovensko – hradisko Valy u Bojné v Pováží (Bojná I): 5 depotů, kolem další hradiska Raně středověké depoty železných předmětů z ČR. 1 - Babice nad Svitavou, 2-Brankovice u Raně středověké depoty železných předmětů z ČR. 1 - Babice nad Svitavou, okr. Svitavy; 2- Brankovice, okr. Vyškov; 3 - Březnice, okr. Příbram; 4 - Ivanovice, okr. Vyškov; 5 - Klapý, okr. Litoměřice; 6 - Klášťov-Vysoké Pole, okr. Zlín; 7 - Kylešovice, okr. Opava; 8 - Lipník nad Bečvou, okr. Přerov; 9 -Mikulčice, okr. Hodonín; 10 - Mlékosrby, okr. Hradec Králové; 11 - Mutěnice, okr. Hodonín; 12 - Oslavany, okr. Brno-venkov; 13 - Plužná, okr. Mladá Boleslav; 14 - Pohansko-Břeclav, okr. Břeclav; 15 - Pohansko u Nejdku, okr. Břeclav; 16 - Prachov, okr. Jičín; 17 - Přítluky, okr. Břeclav; 18 - Rajhrad, okr. Brno; 19 - Semice nad Labem, okr. Nymburk; 20 - Slavětice u Všemyslic, okr. Č. Budějovice; 21 - Smolnice u Loun, okr. Louny; 22 - Stará Břeclav-Břeclav, okr. Břeclav; 23 - Staré Město, okr. Uherské Hradiště; 24 - Staré Zámky-Brno, okr. Brno-Město; 25 - Svépravice, Praha-Horní Počernice, Praha; 26 - Tvarožná Lhota, okr. Hodonín. Čísla v závorce udávají počet depotů železných předmětů bez zastoupení sekerovitých hřiven - počet depotů obsahujících sekerovité hřivny - počet depotů obsahujících výhradně sekerovité hřivny. – hradiště; ○ – jiný typ lokality okr. Vyškov Mlékosrby (okr. Hradec Král.): depot želez: 1) motyka, 2) radlice, 3) miska slezského typu Misky slezského typu v Čechách: čtverec – depot. 1) Březno, okr. Louny; 2) Dolánky, okr. Louny; 3) Jaroměř, okr. Náchod; 4) Klapý, okr. Litoměřice; 5) Kováry-Budeč, okr. Kladno; 6) Mlékosrby, okr. Hradec Králové; 7) Praha-Malá Strana ul. Josefská, okr. Hlavní město Praha; 8) Prachov, okr. Jičín; 9) Vraclav, okr. Ústí n. Orlicí. Výroba železa •Znalost železa – původně: meteoritického původu („nebeský kov“) • – později: separace z rud redukčním pochodem • •Těžba železné rudy – vázána na výskyt měděných rud (chemické složení strusek ze 3.-1. tis. př.n.l. je shodné) • •Železářské hutnictví – počátky výroby ve střední a východní Anatolii (region s tradicí měděné metalurgie) • •3. tis. př. n. l. – železné předměty se objevují: a) v královských hrobech jako luxusní předměty (Alaca Hüyük) • b) železné části bronzových výrobků • 2800: nález svářkového železa z velké pyramidy v Gize •Objev metalurgie železa – na několika místech v oblasti severního Iránu a Kavkazu nezávisle na sobě: 2000 př. n. l. • – náhodně při tavbách rud obsahujících měď i železo (chalkopyrit: CuFeS2) • – z Malé Asie se rozšířila do Egypta a v 9. stol. do Řecka • Železářské strusky v hutním středisku Porga – Malatya, Anatolie, 2. – 1. tis. př. n. l. Železářské centrum s vrstvami strusek, Ovacik – Tunceli, Anatolie, 2. – 1. tis. př. n. l. Evropa •3 cesty: 1. z Anatolie okolo Černého moře • 2. přes Balkánský poloostrov • 3. od Středozemního moře na sever • •Halštat – Wimsbach: nejstarší archeologicky datované jámové pece se zahloubenou válcovou nístějí • průměr cca 30 cm, horní část vyzděna kameny a pokryta vrstvou strusky • •České země – první železné předměty: konec doby bronzové: HA • – bronzový depot z Prahy-Suchdola: zlomek železného drátku v bronzovině • – železný kroužek v depotu z Jenišovic • – část řetízku z Maškovic • •HaB2: železné předměty v hrobech •HaC: všechny nastroje i zbraně ze železa: nové typy artefaktů jako součásti koňských postrojů •HaC-D: první výroba: Smolenice-Molpír, Čečejovce a Kralova • • • Středoevropské železářství •Halštat – Wimsbach: nejstarši archeologicky datované jámové pece • – cca 30 cm zahloubená válcová nístěj o průměru 30 cm • – horní část byla vyzděna kameny a pokryta vrstvou strusky • – pece shodne konstrukce: Britanie (Kestor, Devon) a Irsko • •600 př. n. l. – Etruskové rozšířili výrobu do střední Itálie („import“ z Asie) • – Villanovská kultura: ostrov Elba, úpadek kolem přelomu letop. • – od Etrusků do Zaalpí a pak Keltové • •Doba laténská – vyspělé železářství, šachtové pece se zahloubenou nístějí • Le Mans u Alenconu (6. stol. př. n. l do změny letopočtu) • Yonne, lokalita Clerimois (pece, výška 120 cm, lupa 80 kg) • •Doba římská – prudký rozvoj výroby pro potřeby armády a stavitelství • – specializace dílen provozovaných legiemi: 4. až 5. stol.: Lucca - meče, Cremona - kopí • – S kotsko: armádní sklad - tun hřebíků různých velikostí Hlavní těžební a zpracovatelské areály v českých zemích •1. Severní Morava – Litovelsko a Uničovsko: ložiska rud: hematity/siderity: vrbenský pruh (Úsov – Ruda – Rýmařov– Morávka – Vrbno) • 12 železářských areálů: Brníčko, Dolní Loučka, Dolní Sukolom, Haňovice, Náklo, Nasobůrky, Rozvadovice, Chořelice, • Senička, intravilán, Senička, trať „Podhruší“, Želechovice a Žerotín • • 3 časové horizonty: 1. Velkomoravský: 8. – 9. stol.: pece typu Želechovice • 2. Mladohradištní: 9/10. – 12. stol.: Žerotín, Dlouhá Loučka, Haňovice (přesun na střední Moravu) • 3. Středověk: 12. – 13. stol.: šachtové pece v Rozvadovicích a Brníčku • •2. Moravský kras – 16 hutí, Rudická plošina: limonity těžené mezi Olomučany, Rudicemi a Babicemi nad Svitavou (dále Brněnsko, Tišnovsko) • – vyrobené svářkové železo se dopravovalo ve formě vykovaných železných lup do městských a vesnických kováren • – nepřesahuje konec 11. století (nejmladší datovaný nález z Olomučan, denár Oty I. Sličného 1089) • – analogie: Slovensko (Gemer, Zemplín), Maďarsko – jižně Balatonu, nazývají se podle lokalit (Nemesker, Imola) • • 3 časové horizonty: 1. 8. – 9. stol.: hutě odloučené od center, ale pod jejich správou (hradisko ve Staré-Líšni) • 2. poč. 10. stol.: velké hutě mizí a do Krasu se vrací koncem století • 3. 10. – 11. stol.: výroba přechází do rozsahem malých hutí • • • 1 – Brníčko 2 – Dolní Loučka 3 – Dolní Sukolom 4 – Haňovice, 5 – Náklo 6 – Nasobůrky 7 – Rozvadovice 8 – Chořelice 9 – Senička 10 – Senička-„Podhruší“ 11 – Želechovice 12 – Žerotín ▲ – lokalita s prozkoumaným výrobním objektem ● – lokalita s možnou žel. výrobou. 10. – 13. stol. •Dolní Sukolom – 1931: výzkum K. Schirmeisen, tři pece z 8. až první pol. 9. stol. • •Žerotín – torza dvou železářských výhní (4 km od sebe), 4 dyzny; podobné Olomoučany, Praha-Betlémské nám. Slivenec • •Dlouhá Loučka – 1959: terénní prospekce: struska a mazanice naznačovaly přítomnost železářských pecí • •Haňovice – 1212/1213: výzkum NPÚ Olomouc, prozkoumán sídlištní objekt (4,5 × 2 m) podobný jako v Želechovicích • s pecí či ohništěm, 2 dyzny, jednoduchý sezónní přístřešek pro hutníky • •Nasobůrky – povrchová prospekce 2011 – 2012: sídliště datované podle keramiky do 10. stol., nálezy kusů hematitu • •Náklo – při stavbě domů objeveny stopy „slévárny“ s množstvím strusek, rudy, tyglíků, dyzny a slitků (Fe i Cu) • •Rozvadovice – na pozemku p. Kejvala objeveny relikty železářské pece, struska. • •Litovel – 2009: Nemocniční ulice, 5 jámových pecí, 13, stol.; Bezručovo nám., Masarykova ul.: nálezy strusek (13. stol.) • • • •Rýmařovsko – pás železných rud: protíná Rýmařovsko od severovýchodu k jihozápadu • – severněji se uložila další ložiska rud barevných a drahých kovů • •Nejstarší doklad – zpracování železných rud vrbenského pruhu na linii Úsov – Ruda – Hankštejn (Skály) – • Rýmařov – Malá Morávka – Vrbno p. Pradědem pochází z Dolní Sukolomi a Želechovic, Nákla, • Brníčka a Rozvadovic, kde sídlili tzv. rudníci (horníci) a železníci (hutníci). • •Rýmařovské rudné doly – tvoří jediný celek a jejich dělení na: rudské (podle Rudy) a hankštejnské (podle Skály) • vychází z územní příslušnosti k sovineckému či rabštejnskému (janovickému) panství • •2. pol. 13. stol. – zprávy o zlatých a stříbrných žilách na Rýmařovsku daly impulz saské hornické kolonizaci • •Rýmařov – 1269–78: založili němečtí kolonisté založili v letech • – hospodářské centrum rabštejnského panství • – bohatlo ze zpracování kovů • – tavbu zlata na kruhových destičkách, miskách a střepech nádob, prokázal nález dílny umístěné pod • ochranou městského hradu z přelomu 13/14. stol. • • Destičky, zlomky misek a nádob se stopami tavení zlata z Hrádku, (přel. 13. -14. stol., M. muzeum Rýmařov Destička s drobnými kuličkami vytaveného zlata z Hrádku (přel. 13. a 14. stol., M. muzeum Rýmařov) •3. Čechy – a) primární produkční centra mimo sídlištní aglomerace u surovinových zdrojů v rudních obvodech: • • – barrandiensko-železnohorský: rudy převážně hematitové, chamositové a pelosideritové • – krušnohorský: ložiska hematitu, méně magnetitu; svahy Krušné Hory • 10. –12. stol. strusky z Prunéřova; od 14. stol. těžba v Mezilesí • – jizerskohorský a krkonošský: rudy převážně magnetitové • • – b) pracoviště v sídlištních jádrech a zázemích správních hradů (metalurgická výroba a zpracování polotovarů) • • – střední Čechy: Berounsko, Křivoklátsko, Rokycansko, Příbramsko • • – pražská oblast: lokální ložiska železných rud ve svazích pod Petřínem • • časové horizonty: 9. – 10. stol.: nejstarší doklady výhradně z Malé Strany • 10. – 12. stol.: staroměstský areál v předlokační aglomeraci • (okolí Betlémského nám. a Anežského kláštera) • 13. stol.: výroba se přesouvá mimo centrum za hradby • Nejvýznamnější lokality s výskytem železných rud v pražské oblasti: 1 - Trója, 2 - Vokovice-Červený vrch, 3 - Úvaly, 4 - Malá Strana-Úvoz, 5 - Jinočany, 6 - Nučice, 7 - Krahulov, 8 - Chýnice, 9 - Petřín, 10 - Říčany. Senička – 1980: výzkum V. Dohnal 4 pece zahloubené do svahu • Slovanské období • • 1. severní Morava: Želechovice: 8. – poč. 9. stol. (typ Želechovice) • • 2. Moravský kras: Olomoučany: 16 hutí z 8 – 11. stol. • 2 typy pecí: a) s tenkou hrudí (typ Imola) • b) nadzemní šachtová (typ Nemesker) • • 3. střední Čechy: Třebovle – Broučkov u Kolína nález 1893 (+ další 4) • Praha – Kosíře • (přenos technologie z Moravy do střednich Čech) • •Polsko: Moczydlnica Klasztorna (9. – 10. stol.) • analogické pece (typologicky i prům. nístěje 0,4 – 0,5 m) • • • • Základní typy raně středověkých pecí: • a – pec typu Želechovice: 8.– poč. 10. stol. b – pec s tenkou hrudí (typ Imola): 8.– poč. 10. stol. c – samostatná šachtová pec: konec 10.–11. stol. d – šachtová pec se zahloubenou nístějí: konec 10.–11. stol. Železářské hutě v Olomoučanech Olomučany: baterie pecí Želechovice – 1078: jmenovány v zakládací listině Klášterního Hradiska – 1930: výzkum Karel Schirmeisen, revize 1950 – 1951: ARUB (brněnský arch. ústav) – baterie 24 pecí: vytesány do dvakrát zalomené sprašové lavice jižní a severní křídlo po sedmi pecích uprostřed do svahu vtesány další čtyři – produkce za rok: 6 – 18 tun železa – hematit-magnetitová ruda typu Lahn-Dill z vrbenského pásma – v předpecní jámě denár olomouckého knížete Oty I. Sličného (†1086/1087) 12./13. stol. – železářské hutě se přesouvaly do zemědělských sídlišť do měst (blíže spotřebiteli) Želechovice (Uničovsko), 24 pecí Olomoučany (Moravský Kras), 15 pecí Pece typu Želechovice (10. – 12/13. stol.) Hutě – organizovány a pece plánovitě rozmístěny – specializované skupiny řemeslníků (hutníků) Vestavěná pec s tenkou hrudí Somogyfajsz – rekonstrukce dílny s pecemi typu Imola Olomučany Dyznový panel pece s tenkou hrudí Olomučany: poloha pecí s tenkou hrudí a nadzemní šachtová pec č. V Praha-Košíře baterie 7 pecí Dyzna Hliněný náustek měchu 9. – 10. stol.: Maďarsko, vých. Rakousko a již. Slovensko (Pobedim): 4 typy pecí – avarské, typ Nemesker, Imola a Vasvar Šachtová pec typu Nemesker, 9.–10. stol. Rekonstrukce v expozici muzea v Šoproni Šachtová pec se zahloubenou nístějí (dnem) •Silnostěnné pece – síla stěny cca 26 cm, nižší šachta • – Francie: Ludres 8. – 10. stol. n. l. • – v záp. Německu: Kuleshau 13. stol. n. l. • – Čechy: Radětice na Příbramsku, Chýnice u Prahy 13. stol. • •Vrcholný středověk – technologické inovace: zavádění vysokých pecí a nepřímé výroby železa • vodní kolo k pohonu měchů a hamerních kladiv • •Předchůdce vysokých pecí – tzv. Flossofen: lokality typu Massenhütten v Německu • železářská oblast Lahn-Dill • z oblasti Švábských Alp se šířila nepřímá technika výroby železa • •Plnohodnotné vysoké pece – 14. stol.: již. Rakousko: Kanaltal, Korutany (odtud do Čech) • – 16. stol.: Čechy: 1595: vysoká pec valonskeho typu • založena Jindřichem Kašparem de Sarth • rozmach železářství v západních Čechách (Rokycansko) • Těžba •Způsoby dobývání – železorudné suroviny se pro hutnické účely získávány 2 způsoby: • • 1) povrchová těžba a sběr: Pinky – těžební jámy • – původně se těžilo na povrchu nebo mělce pod ním • – Moravský kras: okolí Rudice, Habrůvky a Olomučan • (lokalita Vystrčená: kruhové jámy hl. 2 až 3 m) • – po dosažení vrstvy rudy horníci dno rozšiřovali do boků na • vzdálenost nářadí (motyka) • • 2) důlní činnost – ražení hlubokých jam a štol jednoduchými železnými nástroji • – využití přírodních činitelů (ohně, vody) • – doprava vytěžené rudy na povrch (necičky, nůše, transportních vozíky) • • a) svislé šachty – až 100 m hluboké o čtvercovém průřezu cca 1 x 1 m • – vyztuženy bedněním z dřevěných trámů a prken • b) šikmé chodby (úpadnice) – doprava vytěžené rudy vozíky • • sejmout0013 Malá Macocha (šachta hl. 42 m) • •Hematit – Fe2O3; 60 – 70 % Fe • – snadno redukovatelná ruda, tmavě červené až ocelově šedé barvy • – tmavě červené až ocelové barvy, matného nebo kovového lesku • – hodí se k výrobě slévárenského surového železa • •Magnetit (magnetovec) – Fe3O4 nejbohatší ruda na Fe: 55 – 68 % • – černě zbarvená, obtížně redukovatelná • – hematit-magnetitová se tavila v Želechovicích • •Limonit (hnědel) – obsah v čistém stavu 59,8 až 63% Fe • – amorfní (beztvará) hmota žluté až šedé barvy • •Siderit (ocelek) – Fe(CO)2 žluté až šedivé zabarvení • – obsah Fe 25 až 40 % (+ malé množství manganu a fosforu) • – redukce není obtížná, když je předem pražena Druhy železných rud Úprava suroviny •Vytěžená ruda musela projít úpravou, aby se mohla redukovat (tavit) v železářských zařízeních: • •Třídění – odstranění nežádoucí hlušiny (hlinité a kamenité složky) • – na místě těžby nebo až po drcení na místě zpracování • •Drcení – před tavbou nebo po pražení, aby ruda ztratila tvrdost • – velikost drceného koncentrátu úměrná velikosti výrobního zařízení (od velikosti lískového ořechu) • – někde se ruda rozemleta téměř na prach (nevhodné pro tavbu) • •Pražení – přípravný proces zahřívání suroviny za přístupu či nepřístupu vzduchu • – mělo usnadnit tavbu v peci a zmenšit výrobní náklady • a) uvolnění uhlíku a síry • b) usnadnění redukovatelnosti • c) zlepšení drtitelnosti příliš tvrdých rud Sekerovité hřivny •Čechy – zcela chybí (jediná ze sídliště v Miskovicích – Hořanech u Kutné Hory) •Morava – přes 700 ks. (v 90. letech); dříve spojovány s útoky Maďarů, dnes ekonomika • – depoty z hřiven: Mikulčice IV, Staré Zámky II, Staré město II a III Pohansko (75) • – nálezy i ze sídlištních objektů a vrstev (Mikulčice-Valy (314 ks.) •Slovensko – D. Bialeková: výskyt od konce 8. do začátku 10. stol. (rozlišila 3 typy: I až III) •Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Slovinsko (v říčním korytu řeky Lublanice) •Skandinávie – Norsko, Dánsko • •Příčiny ukládání – majetek ukrytý před nebezpečím nebo kvůli vojenské či politické krizi • – funkce: jednoznačně nezodpovězena, na Velké Moravě předmincovní platidlo • – B. Novotný pokládal deponování za doklad agrárního kultu • – F. Curta: daně odváděné obyvatelstvem do centra • •Bořivoj Dostál – směnný ekvivalent vedle lněných šátečků (Ibrhim Ibn Jakúb: 10 za jeden peníz – dinár) • další forma symbolická předmincovního platidla na VM (4 typy: I, II, IIA, III) • – přepočítal hodnotu hřivny vůči jiným komoditám: • Hřivna: 3,7 libry železa = 1,5 denárů = 15 slepic = pšenice pro člověka na 45 dní = ječmen pro koně na 60 dní • Sekerovité hřivny d. Cca 40 – 50 cm •Slovensko: Bíňa, Pobedim, Bojná, • Pružina, Gajary-pustina, • Vrablicovo, Kúty •Morava: Břeclav-Pohansko •3 skupiny: 200g - 700 • 80g - 120g • 60g – 80g hrivny+pobedim Pobedim 8 426413_10150640700102347_669457346_8789549_1846936043_n Hradisko Pružina (9/10. stol.) bojna%CC%81 Bojná Dostál, B., 1983: Železné sekerovité hřivny z Břeclavi-Pohanska, SPFFBU, E XXVIII. Krakov: 1979: Kanovnická (Kanoniczna), cca 200 m sev. od Vavelu, 4212 hřiven = 3630 kg železa Depoty hřiven: Zawada Lanckorońska, Nowa Huta, Radymno, Piotrawin, Stradów Výroba železa • •Příprava surovin: ruda – vyčištění, vysušení a drcení (kousky 1 x 1 cm), pražení • uhlí – vypálení dřevěného uhlí v milířích • •Přímá výroba – do 16. stol.: přímá redukce uhlíku a oxidů Fe za vzniku CO • – hořením dřevěného uhlí vznikl oxid uhelnatý, který stoupal vsázkou a reagoval s kousky železné rudy: • teplota při ústí dmychadla (dyzny): cca 1200–1400 °C • teplota u koruny šachty (kychty): cca 600 °C • – nevzniklo železo tekuté, ale kujné v podobě houby s vysokým obsahem uhlíku (4,5 %), protože nebylo • dosaženo bodu tání železa (1538 °C) • – větší část kovu zůstala ve strusce (teplota okolo 1300ºC) • •Nepřímá výroba – reakce CO s oxidy Fe za vzniku CO2 • – až od 15. stol.; železo se z rudy téměř úplně vytavilo • – zvýšení teploty: využití měchů (vyšší zahřátí vsázky) • • • Rekonstrukce železářské hutě: – příprava železné rudy – skladování rudy a dřevěného uhlí – ukládání struskového odpadu – vodní zdroj Technologie tavby •1. fáze: postavení a vysušení hliněného korpusu pece • nasypání uhlí a vhánění vzduchu • •2. fáze: sázení (nasypání) rudy a uhlí a redukce (1 : 1) • na dně zůstala struska a kusy Fe • odpichem se vypustila struska • •3. fáze: chladnutí pece • vyjmutí houby ze dna (kujného železa) • • Houba – výsledek tavby (musela se skovávat) • Lupa – kovářský polotovar k expedici • Struska – výrobní odpad • 6– 30 kg železa na 100 kg strusky • sejmout0003 •Odpad – 8 až 9. stol.: oblast Markisches Sauerland 60 – 70 tun strusky • haldy: průměr 10 až 12 m, v. 0,6 - 0,7 m • 1100 prozkoumanych hald: • 3960 až 19800 t železa na 66 000 t strusky • • 8. – 9. stol.: Olomučany: 15 pecí 1620 – 2700 t (celkem) • Želechovice 25 pecí 6 – 7 t/rok 1400 t (celkem) • • • •Výsledek tavby – spečenec části kovu, strusky a zbytků paliva v pevném (těstovitém) stavu: • • železná houba: polotovar se musel kladivy skovávat, aby se • odstranila nežádoucí struska a zbytky paliva • • • železná lupa: kováři sekerkami oddělovali kusy kovu a • ve výhni je kladivy formovali (nářadí, zbraně aj.) • • •Jedna vsázka: cca 20 kg železné rudy • 25 kg dřevěného uhlí • 9 kg železné houby • • j31 houba lupa Naseknuté lupy (vytavené železo) Kovářské nástroje • •Kovařské výhně – sloužily ke zpracování čerstvě vyjmutého železa z pece – zpracování lupy do forem polotovarů – výroba předmětů • •Kováři – zpracovávali hutnické produkty – vyráběli a opravovali nářadí Uhelná jáma, Agricola 1540. Výroba dřevěného uhlí Milíř, Schwarzer Bergbuch, 16. stol. Dřevo – poměr rudy ke dřevu ve vsázce: 15 : 1 – rozbory: Tarjanpuszta (západní Maďarsko): dub Metzingenu-Kurleshau: smrk Slovensko: buk a jedle (Varin) smrk (Spišská Nova Ves) – převládající druhy: smrk, buk a javor Výroba dřevěného uhlí •Uhlí si hutníci vyráběli sami: • pyrolýza: pálení dřevěného uhlí • •1. Uhelné jamy: • – zahloubená válcová jáma (hl. cca 1 m) se zaplnila • tvrdým dřevem z listnatých stromů (pařezy, polena) • – po zapálení byl horní otvor utěsněn zeminou • – proces zuhelnatění se reguloval skrze několik otvorů • v horní izolační vrstvě • 270°C: omezení přístupu vzduchu • 300°C: vzniká až 75% produktu • 350 až 400°C: vzniká jen malé množství • •Od středověku a v novověku se využívaly milíře. jáma v Arraské ulici v Praze-Bubenči •2. Milíře – objekty ze svisle naskládaných polen kolem středového • kůlu pokrytého vrstvou drnů a mazanice (pálené hlíny) • – základní typy: • • a) německý – polena svisle naskládána kolem středového kůlu • (nazván „král či knot“ obložený klestím) • povrch: izolační vrstva z drnů, hlíny a mouru; • zapaloval se shora • • b) slovanský – podobný, ale „krále“ tvořily dvě polena zaražená do • země do výšky první vrstvy polen; zapaloval se • zespodu zápalným kanálem (vytažené poleno) • • c) alpský – paprskovitě příčně vrstvená polena s „králem“ ze tří • tyčí; zapálení zespoda i z hora (vsypáním uhlíků) 1. rovná plošina 2. kuželovitá hlinitá podstava; 3. tyče vytvářející „krále“ 4. snadno hořlavá vyplň „krále“ 5. vrstvy polen 8. drnový kryt 9. kryt z hlíny a mouru 10. spodní vzduchové kanálky Experimentální výpaly •Doba zuhelnatění milířů: u menších (2 - 4 m) – 3 až 7 dnů • u větších (5 - 10 m) – 8 až 15 dnů • •2000-7: Středisko experimentální archeologie Villa Nova v Uhřínově: • – dřevo: 5 m3, 12 hodin • – uhlí: 1,5 m3, 240 kg (tj. 30 %) • •2007: Lhota u Kladna (V. Matoušek) • – dřevo: d. 40–45 cm (2,5 m3 dubu, 2,5 m3 buku); půl roku staré • – drny: 2 m3, jíl: 2,5 m3, drobný štěrk: 1 m3 • – uhlí: 1,5q (zlomky 20–30 cm) + 0,5q drobného uhlí ze středu • •2009: Stará huť u Adamova (Technické muzeum Brno, Archaia, Muzeum Planá • – dřevo: 6,8 m3 • – obvod milíře: 11,9 m; výška: 1,5 m • – doba výpalu: 10 dní • – uhlí: 2 m3 (výtěžnost 30 %) • • „Král“ – zápalný komín v centru milíře Směna • •1. dálková 2. regionální 3. místní •Luxusní výrobky, drahé kovy • •Dálková: a) S – J: pobřeží Baltu – Velkopolsko – Slezsko – Čechy • 903: raffelstettenský celní statut: „trh Moravanů“ se konal v sídelním městě Mojmírovců po 3 dny • 10. až 12. stol.: jantar (arabští a byzantští kupci) • perly do náhrdelníků: Dřevčic, Praha, Levý Hradec, Budeč, Libice, Kouřim aj. • 1039: zpráva o jantaru z Polska (s ostatky sv. Vojtěcha za Břetislava I.) • 10./11. stol.: stříbro: ze střední Asie, vážené na mincovních vážkách, arabské dirhamy • Čechy – první mince Boleslavové: české denáry (2. pol. 10. – pol. 11. stol.) • Polsko – první mince razil Měšek I. a Boleslav Chrabrý na konci 10. stol. • • b) V – Z: transevropská magistrála: Cordóvský chalifát – Čína • trasa: přes Prahu, Krakov, Kyjev, na dolní Volhu a Chorezm (z jihofrancouzských přístavů) • napojovala se na hedvábnou stezku: obchod s hedvábím • z oblasti mezi Karpaty a Uralem: kožešiny (oděvy), vosk (svíce), med (sladidlo) • • cesty Obchodní trasy •Praha • • 935: pražský trh – rozvoj po Boleslavově ovládnutí Čech • 965: Ibrahim Ibn Jakub: největší obchod s válečnými zajatci (otroky) • • …“město Frágha je postaveno z kamene a vápna. Je nejbohatším ze měst zbožím. Přicházejí sem z měst Krakúa • Rusové a Slované se zbožím. A přicházejí s nimi ze zemí Turků (Maďarů) muslimové, židé a Turci rovněž se zbožím • a obchodnickým závažím a vyvážejí od nich otroky, cín a různé druhy kožešin. Jejich země jsou nejlepší ze zemí lidí • na severu a nejlépe zásobované živobytím“… • • příjmy Boleslava I. – ze cla a obchodu v pražském podhradí (Malá strana) • • za Vratislava I.: spojení s Kyjevem, Krakovem a Uhrami s arabskými zeměmi (cordóbský chalífát) • Arabové platili zlatými a stříbrnými mincemi: miktál al markatíja (nejasný význam) • • po r. 1018: židovští kupci z Byzance (otroci pro trh v Konstantinopoli) 03_rise_ceskych_boleslavu_v_10_stoleti untitled rsc096 Boleslav I. (asi 935–967 či 972) images Boleslav II. (967/972–999) •Karlovská libra (Ag): 408 g = 300 denárů = 10 solidů • • vykoupení na svobodu: 300 denárů • žena = 600 denárů • cena otroka: v Praze a Konstantinopoli: 1 : 2,7 (zisk 270 %) • v Cordóbě: 1 : 13,4 (zisk 1350 %) • • výzbroj těžkooděnce s brněním, přilbou a mečem: 1,5-2,5 kg Ag tj. 6,5 – 10,8 otroka • výzbroj 3000 Boleslavových jezdců: 3,5 až 7,5 t. stříbra • (příjem z prodeje otroků převážených do Cordóby) • • Obchod s otroky – indikují nálezy železných pout s oky: Chotěbuz Podobora, Brno-Líšeň • – J. Henning: 8. až 10. stol. (v karolinské době) • •Córdoba – bílí evropští otroci zvaní al-Saqaliba byli ceněni (domácnosti, vojsko, správa) • – první za španělského Umajovce ai-Hakíma (796-822) • – 10. stol: na dvoře chalífy Abd-ar-Rahmanaiii: 13 750 • – Darius Adamczyk odhaduje 3 až 3,5 % obyvatelstva • – obchodníci vikinského původu (nazývaní Rus), Chazaři a Židé • • •Mince – v depotech: méně šperky, surovina, mincovní vážky a závaží • • 1. arabské dirhamy: 8. až 10. stol. v Pobaltí, Skandinávii, Polsku (v Evropě cca 233 tis.) • 2. stříbrné denáry z českých mincoven Boleslava I. a II., Břetislava I. • – české ražby z let 970 – 1050: tvořily 3 % z celkem 123 tis. mincí nalezených v Polsku, 5 % ve Slezsku, • 2 % ve Velkopolsku, 1,2 % v Pomořanech • – depot z Jarocina – uložený po r. 1004: 107 českých ražeb • – depot z Maniówa – po r. 1034: 185 českých ražeb 40 % nálezu • – české mince pronikly do Anglie, Bagdádu a Samarkandu, Kostnice, Ostřihomi • 3. stříbro z německých mincoven: Kolína, Mohuče, Wormsu, Goslaru, Řezna • 4. uherské denáry – nejstarší: Štěpán I. (997-1038) typu Huszár I Ondřej I. (1046-1060) • 5. byzantské mince: ojedinělé nálezy v depotech, příliv skrze Avary od 7. stol. • • 1937 – nález na poli: depot ze Zemianského Vrbovku: kupecký poklad uložen kol. r. 670 • – 18 mincí: Konstantina II. (641–668) a jedna za Konštantína IV. (668 685) • – 4 náramky, 1 kalich, 2 misky, náhrdelník, záponky, náušnice, ozdoby, aj. • • • • • Depot ze Zemianského Vrbovku Poklady stříbra konec 9. – 4/4 11. stol. •Polsko: ve všech věci skandinávského původu. • 1. fáze: ozdoby + arabské mince. • 2. fáze: výrazný pokles arabských mincí; denáry bavorské, švábské, • nadrýnské, saské, byzantské mince. • 3. fáze: úplná absence arabských mincí+ denáry české, anglosaské, • maďarské; první polské – mincovna Měška I. a Bol. Chrabrého • 4. fáze: bez stříbrných ozdob, převaha polských mincí, po pol. 11. stol. • počet depotů klesá; od konce 11. stol. již nejde o masový jev • •Poklady „sekaného stříbra“ – obchodní výměna • – Kościany: v pokladu byla kupecká váha • – ústí Varty a střední Odry: 130 • – hradisko Giecz: v okolí 17 depotů • Dołączona grafika 52e53d6992844_p •Raný středověk: 1. Nemonetární (Gewichtsgeldwirtschaft): odvažování stříbra (skládací váhy) depoty drahých kovů: Pobaltí, Skandinávie, Polsko 2. Monetární (Münzgeldwirtschaft): Franská říše: 794: nový mincovní zákon Karla Velkého měnová jednotka: stříbrný denár váhová jednotka: karolínská hřivna 408 g = 240 denárů (1,7 g) severská hřivna (marca) = 218 g česká hřivna (11. stol.) = 210 g Čechy: 60./70. léta 10. stol.: první ražby mincí za Boleslava II. Morava: 20. léta 11. stol.: Oldřich/Břetislav I. Polsko: konec 10. stol.: Měšek I. a Boleslav Chrabrý •Vrcholný středověk: 1300 – pražské groše: pražská hřivna (253,17 g) = 16 lotů (15,8 g) lot stříbra = 4 kventlíky (3,96 g) do 1547: stříbrné groše tvořily základní měnovou jednotku v Čechách • • • Směnné mechanismy SCHERE01 Kostice Zadní hrůd a Louky na Břeclavsku archeologický výzkum ÚAM FF MU 2009 – 2011 (Macháček, J. et al. AR 65/2013, 735-765) Olověné předměty: různých tvarů rozptýlené po celé ploše výzkumu: – amorfní slitky, smotky, složené plechy, kroužky s otvorem či bez něj (37 ks) – závaží či nemincovní platidla – cca 835 ks./8530 g: malé fragmenty (426 ks), olověné plechy (179 ks), smotky (107 ks), „přesleny“, cylindrické a (dvou)kónické předměty s otvorem (26 ks) či zlomky olověných hřiven (4 ks). – Zlomky stříbra (3 ks.), zlomek hřivny z cínového bronzu – Stříbrné mince: velkého střížku používané v dálkovém obchodě Závaží – k odvažování zlomkového stříbra – šest (devět) kulovitých s železným jádrem potaženým bronzovým pkechem – dat: analogie z Pobaltí, Olomouc, Staré Zámky u Líšně, Přerov od konce 10. do 12. stol. Váhy – bronzový rozdělovač řetízků skládacích kupeckých vah – ze sídlištní jámy z 11. stol. narušené obj. ze 12. stol. – analogie: Melice, Litovel, Olomouc – 11. až poč. 13. stol. 2. pol. 10.stol. – řemeslnicko-agrární a obchodní centrum (tzv. trhová osada ?) na hranicích Čech, Uher a Východní (babenberské) marky. Kostice Zadní hrůd a Louky na Břeclavsku archeologický výzkum ÚAM FF MU 2009-2011 (Macháček, J. et al. AR 65/2013, 735-765) •Obchod a oběh neraženého kovu – běžné od raného středověku • •2. pol. 13. stol. – v oběhu byly lehké, nepříliš kvalitní brakteáty, a proto se při větších transakcích používalo • slitkové stříbro. • •Nálezy slitkového stříbra z Čech: •Lhůta u Chotěboře (Havlíčkův Brod) – depot: 1260, 11 brakteárů, 5 slitků •Lukovna (Pardubice): kol. pol. 13. stol., 122 brakteárů, 1 slitek •Kolín: druhý depot z konce 13. stol., 142 brakteátů, 2 slitky •Zrnětín (Svitavy): kol. r. 1305, 206 brakteátů, 8 slitků •Černožice (Hradec Králové): kol.r. 1305, 1040 brakteátů, 59 slitků • •Nálezy slitkového stříbra z Moravy: •Uhřice (Blansko): konec 13. stol., přes 1000 brakteátů, 2 slitky •Opava : 13. stol., ? brakteátů, 2kg stříbra •Stará Říše (Jihlava): 2. pol. 13. stol., přes 600 mincí, 20 slitků •Olomouc (okolí): 13. stol., 11 slitků v koženém sáčku (z toho 2 moravské hřivny: 260 g) • Čistěves: 1896 na poli pana Jana Vecka v poloze „Pod branou“. Nádoba uložena pod kamenem 355 českých i cizích mincí z 10. století 1 neražený střížek a 13 Ag šperků. Žatecký depot: 1009 – 1012 košíčkové náušnice z Kyjevské Rusi 1937 – v nádobě poblíž základů zbořené stáje usedlosti Alte Post uložen v žateckém Regionálním muzeu Obsah – cca 400 denárů (polovina českých a zbytek bavorských) – šperky: většinou stříbrné a zlaté (prsten s almandinem a perlami) – polotovary (stříbrný a zlatý drát) Interpretace – pravděpodobně jde o osobní majetek zlatníka, který pracoval pro elitu z žateckého přemyslovského hradiště. rsc104 Podlázky u Mladé Boleslavi •2003: náhodný nález několika stříbrných mincí v listí ohlásil nálezce Archeologickému pracovišti Muzea Mladoboleslavska •Obsah – stříbrné denáry z let 972 a 999 vyražené v mincovnách na Vyšehradě a Pražském hradě (Boleslav II.) • – mincovní závaží: dvě sady ze tří kovů (Pb, Fe plátované Cu plechem • – stříbrné šperky, část stříbrného prutu a přírodní křišťál • Původ – Pobaltí či Skandinávie • Vzácný nález na ftografii F. Krásného.. Chýšť na Pardubicku •2015 – nález na poli: stovky mincí původně uloženy v nádobě: české denáry ražené knížetem Boleslavem II. (972–999) koncem 10. stol. ražby mincoven v Praze a na Vyšehradě – do Východočeského muzea odevzdáno: 745 mincí, dohledáno: 780 mincí. Výsledek obrázku pro nález z Podlázek denáry Výsledek obrázku pro nález denáry Chýšť na Pardubicku •Obchod s kovy: • • – plnil dvojí funkci: a) napomáhal intenzifikaci tržní směny • • b) přispíval k integraci středoevropských horních produkčních center do finančních struktur • zemí jižní a západní Evropy • •2. pol. 13. stol. – 90 % vytěženého stříbra bylo vyvezeno za hranice v zlomkové (nezmincované) podobě • • – v severní Itálii i českých zemích vzrostl počet mincoven propachtovaných měšťanským • podnikatelům Surovinová základna drahých kovů •10. stol. – byly vyčerpány zdroje stříbra v centrální Asii • •°12. a 13. století – rozvoj směny a obchodu inicioval vznik měst • – zvyšovala potřeba drahého kovu • •Tehdejší surovinová základna nemohla uspokojit poptávku: • • Ryszard Kiersnowski – hovoří o „hladu po stříbře středověké Evropy“. • KIERSNOWSKI, Ryszard: Wielka reforma monetarna XIII – XIV w. Cz. I. Warszawa 1969. • •Nedostatek kovů inicioval vyhledávání nových ložisek: • Anglie – měla vlastní zdroje • 12. stol. – Štýrsko, Korutany, Tyrolsko, Sasko (1168: Freiburk), Polsko • 13. stol. – Srbsko, Slovensko (Horní Uhry) Dobývání kovových rud 12. – 13. stol. •1188 – první písemná zpráva o dolování stříbra v povodí Mže (Berounky) v oblasti budoucího města Stříbra • – dobývací práce v této oblasti ale neměly dlouhé trvání • •12. stol. – dílčí exploatace výchozů v oblasti Vysočiny a snad také Jeseníků • – vyčerpány povrchové zdroje • – nebyla rozvinuta stříbrorudná těžba • •1234-1240: těžba stříbra v Jihlavě a v Humpolci. •1234-1271: prospekce v Jeseníkách (Uničov, Opava a Bruntál) •50. léta 13. stol.: Kutná Hora (útlum za husitských válek) • • Těžba v Nízkém Jeseníku • •Zlato – vyhledávání a rýžování zlata: řeka Oskava, Moravice, Opava, Opavice • – Zlatohorsko: včetně ruc Cu, Pb) • – Rýmařovsko: Vrbno pod Pradědem, Suchá Rudná, Andělská Hora (1515) • – pravěk: 2,7 t. Au • – raný středověk: 3,2 t. Au • •Stříbro – za údělných knížat byly zdroje zřejmě využívány pro ražbu denárů olomouckou mincovnou • (snad již kol. r. 1000 Piastovci) • – Hornobenešovsko na Opavsku (stříbronosný galenit: PbS + Pb) • – Rýmařovsko: Stříbrné Hory, Suchá Rudná a Vrbno pod Pradědem • Hankštejnsko, Horní město • – Bruntálsko: Malá Morávka (Fe), Staré Město, Rudná (pod Pradědem) • Horní město, Stříbrné Hory, Stará Ves, Břevenec • – raný středověk: 4,7 t Ag • • Prospekční jáma Sejp Proplavovací kanál 2007 – Zlaté hory: archeologický výzkum Archaia Olomouc, o. p. s. na Příčném vrchu (výstavba sjezdovky – doklady těžební činnosti Rýmařovsko •J. Novák a V. Štěpán (1983) – kladou počátky středověké důlní činnosti do 12. stol. a do východní části • hankštejnských dolů (tzv. kamenohorských či ve Sněžných horách) mezi • Žďárským Potokem, Starou a Novou Vsí. Nevylučují starší hornickou činnost • •Účel – dobývání ložisek stříbra v odlehlé a vysoké poloze nad 800 m n. m. dávají do souvislosti s potřebou • kovu k ražbě denárů olomouckých údělných knížat. • •Moravské mincování – ukončila až roku 1300 reforma, jež kromě jiného převedla veškerou ražbu královské • mince do Kutné Hory • – rozsah prací na Soukenné vedl autory výzkumu k tvrzení, že se zde do roku 1500 • vydobylo 15-20 tun ryzího stříbra.