Archeologie středověkých a novověkých panských sídel a fortifikací 3. Počátky šlechtické nobility a kolonizace krajiny. Mentalita mocenských elit, urozenost, dvorská kultura. Osídlení •9. stol. – osidlování úrodných nížin • – M: Pomoraví, Podyjí • – Č: pražská kotlina, Polabí • •10. stol. – záp. Č: plzeňská pánev • – vých. Č: Čáslavsko, Pardubicko, • Královéhradecko, Jaroměřsko Jaroměřsko • – sz. Č: Žatecko a Kadaňsko • •11. stol. – Českomoravská vysočina • (enklávové – ostrůvky, u hlavních cest) • •2. pol. 12. stol. – kolonizační proces se zintenzivnil: střední, západní a částečně severních Č. • •13. stol. – Přemysl Otakar I. udělil Arnoldu z Hückeswagenu z dolního Porýní území v předpolí Moravské brány: •´ od pramene Odry po Beskydy, od Hranic po soutok Odry s Ostravicí: enklávy kolem Hranic, Jičína, Příbora, Frýdku • – Opavsko: rytířské řády, velehradský a hradišťský klášter • Vznik šlechty •Uspořádání společnosti – válečnicko-rytířské, jako systém ministeriálů v říši • – vojenské oddíly na válečných výpravách byly hierarchicky uspořádané • pod vedením vyšší šlechty • – primates: měli vozy a koně • – pauperes: bojovali na koni či pěšky • •Dominia šlechty – hrady: výstavba organizována vládcem (povinnost obyvatel) • držitelé reprezentují vrstvu Landherren (dominis terrae) • • – dvorce s kostely: uvnitř a v okolí hradišť • předáci podílející se na správě a chodu raného státu ve službách vládce • (Starý Plzenec, Žatec) • Vznik šlechty •Rodová hypotéza – šlechta vzniká z předstátní kmenové elity • Vršovci – skupina zcela nejasného původu, oponující dlouhodobě Přemyslovcům • 1172 – 1197: šlechta vyměňovala různé Přemyslovce, a proto mohla získat povolení • ke stavbě hradu (nový pohled na roli šlechty) • •Úřednická hypotéza – šlechta vzniká prostřednictvím služby v knížecí družině • – postavení získává až v knížecím správním aparátu • – nemá žádnou souvislost s kmenovou elitou • • a) úřednické rody zcizovaly majetky správních úřadů • 1189: Statuta Konráda Oty zajistila svobodné vlastnictví šlechty • • b) majetky udělovány jako doživotní výsluhová léna (bona deservita), • která se měla vracet panovníkovi • •11. a 12. stol. – konstituování pevné struktury pozemkových vlastníků (šlechty) v • – 2 zdroje moci elity: a) služba panovníkovi • b) vlastnictví půdy a lidí (tj. osedlých) • • Pol. 12. stol. – šlechta člení do 2 vzájemně propojených skupin: • • a) beneficiáři: administrativní systém správy veřejných úřadů Přemyslovských Čech převzatý • domácí aristokracií z franské říše (podle římských civilizačních vzorů) • hodnost (dignitas) a úřad (officium), tj. služba (ministerium) knížeti zajišťovaly • „dobrodiní“ (beneficium), tj. podíly na knížecích důchodech a příjmech • z výkonu úřadu (1/3 ministeriál, 2/3 vládce) • • b) pozemková šlechta: konec 12. a poč. 13. stol. • první v písemných pramenech: Blah, kastelán v Litoměřicích: 1177 – 1184 • • Hodnosti •12. stol. – výkon knížecí moci nad „svobodným“ obyvatelstvem skrze: • a) vybírání plateb a robot. • b) soudní moc • c) církevní správu (farní organizace) • •Správní úřady – nejvyšší úřednický aparát): • • barones, suppani, comes – hrabě, obdoba správce župy (špičky aristokracie) • praefectus – prefekt: správce (12. stol.) • castellaneus – hradský správce, ručil za udržování obecného míru, nejvyšší: pražský kstelán • organizoval vybírání daní, ukládal zemské roboty, řídil hradské soudnictví • •Zástupci a pomocníci kastelánů: villik – hospodářská činnost, vybírání poplatků a dávek • camerarius – komorník: správce knížecí komory (finance, diplomacie) • cellarius – číšník • mečník, stolník, lovčí, maršálek (stáje), avia: hradská bába (tkalcovské dílny) Lenní systém •Právní vztah – mezi vlastníkem (senior, feudální či lenní pán) a držitelem či vazalem (man, lenník), • jemuž bylo po složení lenního slibu propůjčeno léno (feudum), tj. území nebo • úřady spojené s důchody • •Služební poměr – mezi vlastníkem a dočasným držitelem na základě věrnosti: • • lenní pán (panovník, šlechtic): poskytoval ochranu a území (statek, panství, zemi) • panovníci zemí vůči císaři nebo králi Svaté říše římské • údělná knížata nebo slezští vévodové vůči českému králi • • • leník (šlechtic): odváděl služby: vojenské (služba ve vojenské družině, vojsku) • odvádění dávek (naturální, peněžní) • • •Franská říše – zaveden za Karlovců •Čechy – od 11. a 12. stol. • • Česká šlechta •2. pol. 12. stol. – stavovsky a sociálně vyčleněna ze svobodného obyvatelstva • – atributy: urozenost, st. rodová tradice, pozemkový majetek, výkon důležitého úřadu • •1. pol. 13. stol. – první jména šlechticů, pánů i rytířů • – pozemkové majetky (společenské postavení) • kolonizace: rozsáhlé domény (tzv. panská šlechta); postup: Č: SZ. + STŘ.; M: Haná, Znojemsko • – atributy: služba panovníkovi: (správní, soudní, vojenská) • 1172–1197: dynastické sváry (šlechta dosazuje knížata) • •2. pol. 13. stol. – šlechta přijímá francouzsko-německý životní styl elit: • a) kamenné hrady: staví nejvýznamnější rody • b) predikáty (přídomky), německá jména, erby, sňatky, „rytířská němčina“ • • – inaugurační listiny Jana Lucemburského: Č: 1310 M: 1311 • kodifikace práv české šlechty (podmínka přijetí na český trůn) • Geneze české šlechty: •Nejstarší šlechtické rody – získání území: dědictvím, výsluhou • – Hroznatovci, Hrabišici, Blehovci, Načeratci • •Severozápadní Čechy – nejbohatší kastelánské hrady: základ pro postup kolonizace • – šlechta: hospodářsky silná (má své dvory a vazaly, zakládá kláštery (se svolením panovníka) • •Hroznatovci – západní Čechy: od Poohří k Litoměřicím (dvorec) • – erb tří jeleních parohů • – rod spojován s litoměřickým velmožem Hroznatou z 11. stol. • – vydržoval si svůj dvůr a družinu (kolonizace území) • •Hrabišici – sz. Čechy (Bílinsko), menší majetek v okolí Prahy, vých. Čechy, Morava – okolí Vlčnova, M. Třebové, Opavsko • – rod erbu hrábí • – koncem 12. stol. panství rozděleno mezi: Hrabiše, Slavka a Boreše • – Hrabiše: nejmocnější, komorník, založil klášter Na Zderaze, 1197 – Osecký klášter • • •Střední Čechy: dvory v okolí Prahy: Vítkovci – Stodůlky • Hroznatovci – Ovenec • Hrabišici – aglomerace na Zderaze • •Páni z Kostomlat – majetky v Polabí, majitelé Poděbrad, v erbu žebřík • – účastnili se dobývání Milána za Vladislava II. • – po pol. 13. stol. nové sídlo: Choustník • •Blehovci – původně na Litoměřicku: hrádek Třebušín • – Čáslavsko: kostel a snad i dvorec • •Cimburkové – Miroslav zakladatel kláštera v Sedlci, ve znaku cimbuří • – získali majetky na Moravě: Ctibor z Lipníka • – rodový hrad zbudován v pol. 14. stol. u Trnávky, pak u Koryčan • •Švábeničtí – dle jména Slavibor – vazba na Hrabišice, elita moravské šlechty • – čtyři střely ve tvaru kříže • – 1. pol.13. stol. větve: 1. z Náměště – Milíč I. • 2. z Drnovic – Slavibor • 3. z Úsova a Švábenic (kolonizace Krkonoš) Hradská soustava na Moravě •1041-1055: vybudována za Břetislava I. • •a) sev. a stř. – využity starší VM lokality: Olomouc, Přerov, Hradec • Přerov – správní hrad pro přerovskou provincii • i tzv. holasickou provincii (do poč. 30. let 13. stol.) • • b) jižní – budování nových hradů 5-10 km od starších center: • Staré Brno místo hradiště Líšeň-Staré Zámky, • Znojmo místo hradiště sv. Hypolita • Břeclav – místo Pohanska u Břeclavi • •Soustava břetislavských hradů po roce 1050: asi 8-10 objektů • •Podobná organizace v Polsku (kastelánská) a Uhrách (komitátní). • • Morava •Připojena za Oldřicha (1012–1033 a 1034) a Břetislava I. (1035–1055) – po smrti Boleslava Chrabrého († 1025) • •1039 – Břetislav: vpadl do Slezska a Velkopolska • odvezl ostatky sv. Vojtěcha z Hnězdna a nad hrobem vyhlásil zákony (tzv. Statuta) • •20. léta 11. stol. – vznik nových hradů: Břeclav, Bítov, Strachotín, Znojmo,Spytihněv (aj.) se zárodky měst v podhradí • •Břetislav I. – 1055: politická závěť vyhlášena na hradě Chrudimi (Kosmas) • – před smrtí rozdělil Moravu na 2 úděly: • • Olomoucký: ochrana proti Polsku a Uhrám (až k Břeclavi) • Vratislav II. – po jeho odchodu do Prahy: Boleslav, Ota I., Vratislav, Eufémie, Svatopluk • • Brněnský: proti Východní bavorské marce • Konrád, Oldřich Brněnský, Litold Znojemský • • • Geneze moravské šlechty: •Wihoda, M.: Geneze moravské šlechty, Acta historica et museologica, řada C, 2, 1995, 23-41 •Břetislav I. – seniorátní zákon – každý dospělý Přemyslovec mohl usednout na pražský stolec (sepětí s Moravou) • – Morava měla pomalejší rotaci beneficiářů • • 1 období: včlenění Moravy do struktur českého přemyslovského státu (1029: za Oldřicha) • 2. období: funkce dočasné základny mladších Přemyslovců pro pražský stolec • 3. období: 2/3 12. stol. – vyčlenění kategorie Moravanů • 4. období: poč. 13. stol. – z hradské administrativy se vyčlenilo 12 rodů, podílejících se na řízení Markrabství • •Reprezentativní jádro moravské nobility: • páni z Bludova, Klobouk, Morkovic, Tasova, Kněžic a Bítova, Medlova, Myslibořic, Boskovic, Bílkova, Čeblovic, Švábenic, • Deblína •Před r. 1240 – na Moravě se etablovaly jen 3 rody evidentně českého původu: z Pulína a Drnholce, Čeblovic, Švábenic •Rakouská aristokracie: Bavorové (k r. 1146), z Medlova, Myslibořic a Miroslavi • Terminologie •Pán – etymologie: lat. pagus – venkovský okrsek: v Čechách uctivé oslovení urozeného (vládce, biskupa, šlechtice) • •Comes – hrabě, lat. obdoba správce župy • Uhry: Štěpán I. – rozdělení země na komitáty-župy se správními hrady • – správce ve 12. stol. označen jako prefekt (praefectus) • •Castellaneus – správce hradu ručil za udržování obecného míru, velel vojsku celého obvodu, organizoval vybírání daní • (spolu s vilikem), ukládal zemské roboty, řídil hradské soudnictví • – pomocníci kastelánů: hradní lovčí, vilikové (příjmy) • sklepmistr (cellarius) - pomocník vilika • hradská bába (avia) - tkalc. Dílny • •Šlechta – z něm. Geschlecht – rod: princip dědičnosti až ve 13. stol. • – alod (lat. hereditas): označení svobodného dědičného majetku • Kosmova kronika: zmínky o původních rodech • •pol. 12. stol. – aristokracie (řec. aristos, nejlepší a kratos, vláda): 2 skupiny šlechty: • • a) beneficiáři – správa veřejných úřadů: z úřadu dostávali třetinu příjmů, dvě třetiny vládce • – systém převzatý ze západu (Franské říše) • – vznik domácí aristokracie na základě římských provinčních civilizačních vzorů • – hodnost (dignitas) a úřad (officium) = služba knížeti a dynastii • zajišťovaly „dobrodiní“ (beneficium) - tj. podíly na knížecích důchodech a příjmy z úřadu • • b) pozemková šlechta – poprvé: Blah, kastelán v Litoměřicích (1177 – 1184) • •Termín nobilis – v pramenech od 40. let 12. stol.: označení elity • – nositelé politických konvencí, její špička nebyla početná • – vybírala knížete coby představitele státního celku (symbol) • – z předních rodů spojených příbuzensko-klientskými vztahy • • Termín domines – označení šlechty v poslední třetině 12. stol. (erby, kostely, predikáty) • • Nižší šlechta •14. stol. – rozdělení na vyšší a nižší šlechtu: první příslušníci drobné šlechty: páni a rytíři (16. stol.: vladykové mizí) • – rytíři, zemané, vladykové, panoši • – nebyli dostatečně urození (krátká rodová historie) • – znak urozenosti: vlastnictví statku zapsaného v zemských deskách • – úřady zastávali jen výjimečně • • – rytíř: šlechtický titul a erb za zásluhy v boji (panovníkem pasován) • oslovení: „urozený a statečný rytíř“ • – zeman: vlastnictví menšího statku, nebyl pasován (svobodné postavení) • oslovení: „urozený zeman či vladyka“ • – vladyka: držitel menšího majetku, nebyl pasován, sídlil na dvoře • – panoš: nevlastnil žádný svobodný majetek, ve šlechtických službách • oslovení: „slovutný panoš“ • •16. stol. – nobiliace měšťanů: erb (list) a přídomek, propuštění z poddanství a přijetí do rytířského stavu Panovník • Organizace velkomoravského státu – knížecí dvůr Mojmírovců inspirován vzory z franské říše vzory (Ludvík Němec) • – vláda: Svatopluk + moravští velmoži (dvůr) • •Česká panovnická pověst – Přemyslovci: „Oráč“: manžel kněžny Libuše vládl jako legitimní kníže • Kosmas: výprava předáků do Stadic • – Družina: lat.: „co-virium“ – curia (společenství elity tvoří dvůr) • osobní – náhodné uskupení bojovníků kolem „mocných mužů“ (odměny, výsluhy) • vyzbrojení a obživa: cíl raných států • státní – úředníci státní správy (výstavba země) • •Urozené rody knížecího typu: Slavníkovci, Vršovci, Hrabišici (?) • Slavník – manžel Střezislavy z rodu Přemyslovců • (syn levobočka dcery Jindřicha I. Ptáčníka) • • Panovník •Výstavba státu – dva principy: a) národní (nadkmenový): společenství vedené šlechtou • b) knížecí nebo královské „regnum“: institucionální uspořádání země panovníkem • •Vláda a vlastnictví – kníže: právo odúmrti: „regál k zemi“ • majitel veřejných prostor (zajištění bezpečnosti), nemohl legitimně vzít půdu svobodným • – první český král: 1085: Vratislav II. (ne dědičně) 1158: Vladislav II. (dědičně) • – lenní držba: dědičná: 1189 – Morava, 1222 – Čechy • • – do pol. 13. stol.: princeps Bohemorum („první“ z Čechů), kolokvia: sjezdy (setkání) s předáky • • – od pol. 13. stol.: rex Bohemiae („král“ Čech) • Přemysl Otakar II. (1253 – 1278) – vládce Čech, Moravy, Rakouska, Štýrska • – vládl jako rex Bohemiae et marchio Moraviae • zemské sněmy: shromáždění předáků (soudy, berně, mír, volba krále) • • • • • od 12/13. stol. – 2 typy způsobu panování: vládce a šlechtická obec • – systém zemské správy se ustálil za Václava II. • • státní (korunní, menzální) – dominium generale: panování se šlechtou (první mezi rovnými) • šlechta: odsouhlasení zemské berně • • privátní (komorní) – dominium speciale: tzv. zvláštní panování • panovnické regály: pozemkový, horní, tržní, židovský aj. • 14. stol.: vydělen majetek České koruny • 15. stol: korunní zboží – majetek státu (král – uživatel) • komorní zboží – osobní majetek panovníka • • 1212: Zlatá bula sicilská – Přemyslu Otakaru I. potvrdil císař Fridrich II dědičnou královskou hodnost • – (bratru Vladislavu Jindřichovi potvrzena držba Moravy: "Mocran et Mocran„) • – právo české šlechty na volbu svého panovníka • – právo investitury pražských a olomouckých biskupů • – osvobození od povinností vůči říši • – účast: na sněmech (Bamberk, Norimberk, Merseburk) • na římské korunovační jízdě (300 jezdců) • bula[1] Nejvyšší úřady • •Královský dvůr – mocenské, politické, společenské a kulturní centrum země • – nejdůležitější: královská rada a královská kancelář • – úřední aparát v nejbližším okruhu panovníka: • číšník (nápoje), stolník (jídlo), maršálek (původně stáje), mečník (zbroj), lovčí (lesy, zvěř) • • Dvorské úřady – hofmistr: stál v čele dvora a zajišťoval jeho chod • – pražský purkrabí: zástupce krále ve věcech vojenských • – dvorský sudí: soudní kompetence • – nejvyšší komorník: hospodářský správce • – kancléř: v čele královské kanceláře (úřední písemnosti) • •Zemské úřady: zemský soud (iudicium terre) – vznikl 1260/70: trestní záležitosti šlechty (svobodné statky) • – z jednání písemné záznamy (registra regália) • – nejvyšší sudí, komorník, písař • • zemský sněm – shromáždění šlechty, duchovenstva a měšťanstva • – svolával král (nejstarší doložen 1327) • – 15./16. stol.: nezávislé usnesení (daně aj.) Dvory •Lat. curtis – dvůr: světského vládce (císař, kníže/král) • církevního hodnostáře (papež, kardinál, arcibiskup, biskup) • šlechty (významné majetkově zajištěné rody) • • – význam: prostorový: sídlo (rezidence: současný pojem z lat. residere – usadit se) • personální: sdružení osob kolem vládce • administrativně-správní: dvorské úřady s konkrétními okruhy činností • •Josef Macek – vymezil 4 základní kategorie: • 1. sídlo • 2. dvůr v personálním smyslu (panovník, jeho družina, služebníci, dvořané) • 3. hospodářské středisko (curia) • 4. shromáždění (sněm, sjezd) • Knížecí dvůr Přemyslovců •Společenství lidí žijící trvale v blízkosti knížete: • a) jádro dvora (curia): členové vládního rodu a jejich příbuzní • b) okruh provinčních hodnostářů • c) rozšířený dvůr – colloquium, curia generalis (sněm či soudní shromáždění) • – 11. stol.: v čele comes palatinus: panovníkův zástupce, vojenský velitel, pražský kastelán • •Dvorské hodnosti – 1 řádu: maršálek, komoří, lovčí, palatin, mistr pekařů a kuchařů, mečník, jídlonoš (stolník a číšník) • – 2. řádu: komorník, podkomoří, mincmistr, kancléř, sudí, notář • •Panovnická svrchovanost – povyšování do šlechtického stavu, udělování a polepšování erbů • – pasování rytířů • – zbavení šlechtictví (nemravný život, zlehčování stavu, nešlechtické zaměstnání) • •DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ , D.– ZELENKA, J.: Curia ducis, curia regis. Panovnický dvůr za vlády Přemyslovců. Praha 2011. •DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, D.: Královský dvůr Václava II. České Budějovice 2011. • • • • •Konrád z Megenbergu: • • – německý teolog • – studoval v Erfurtu a v Paříži na Sorbonně, kde i vyučoval (magistr svobodných umění) • – 1343: rektorem svatoštěpánské školy ve Vídni • – 1348: v bavorském Řezně • – spis Yconomica: teoretický popis o uspořádání dvora • – rozlišuje: curia minor (malý, běžný, každodenní) • curia maior (velký, úplný) • • „…dvůr císaře je dvojí, totiž menší a větší. Menší dvůr je císařův dům [domácnost] • složený z menších služebníků, jako jsou níže postavení rytíři a vazalové, kteří jsou • každodenními dvořany a čeledí. Dvůr větší znamená pak setkávání se císaře s • velmoži, knížaty a kurfiřty Svaté říše římské. • • • Dvorská kultura •Součást aristokratického životního stylu šířící se z Francie a Německa (panovník, šlechta) • •Pasování rytíře – iniciace do mužské společnosti předáním zbraně a pásu (cingulum militiae) • – akt byl obvykle spojen s královskou korunovací, udělením léna, svatbou, církevním svátkem, tažením do bitvy • – klerikalizace rituálu: poskytnutí spirituální ochrany • – součást rytířské kultury spojená s dvorským (kurtoazním) chováním • – 1128: nejstarší popis Jeana de Marmoutiera (Historia Gaufreudi ducis) • pasování Geofroye Plantageneta v Rouenu (po očistné lázni) • •Korunovace – podobná pasování: budoucí král byl po rituální lázni obřadně pomazán, opásán opaskem s mečem (znamení kříže) • a korunován (sv. Vít – českého krále korunoval mohučský arcibiskup; Cáchy – římský král, Řím – římský císař) • – svatby, pohřby, náboženské slavnosti (svátky), ceremonie a rituály • – Adventus regis: vjezd krále byl jedním z nejdůležitějších rituálů • •Festivity – oslavy svátků a slavnosti jako specifický projev každodennosti (mimo všední den) • a) soukromé: křty, svatby, pohřby • b) veřejné – dvorské: šlechtické turnaje, korunovace • – církevní: svátky, poutě • • • • Křesťanský bojovník •Miles Christi – bojovník boží: obrana víry a církve + boj proti jinověrcům • spojení světských a duchovních ctností • – původně pouze mučedník nebo světec • • – 11. stol.: urození (křížové války, ochrana Božího hrobu) • – 12. stol.: Francie: turnaje jako součást rytířské a dvorské kultury • – 13. stol: Čechy: Libor Jan: za Václava I. • Robert Antonín: některé prvky už ve 12. stol. • – 14. stol.: panovníci jako obránci víry; ideál: Alexandr Veliký • – 15: stol.: husité: boj za reformu církve • Jagellonci: renovace rytířství, turnaje: symbolické střety křesťanů s pohany • v Praze i na dvorech katolické i nekatolické šlechty • – 16. stol.: Erasmus Rotterdamský: duchovní i skutečný boj (Turek) • ideál křesťanského vládce • Ferdinand I: boj proti luteránům, rekatolizace • Výchova a životní styl •Petrus Alfonsi – 12: stol.: španělský konvertita na dvoře Jindřicha I. • – podle traktátu Disciplina clericalis vzdělání rytíře tvořilo • Sedmero ctností (Septem probitates) • – prvních pět bylo světských, další duchovní • jízda na koni (equitare) – turnaje • plavání (natare) • střelba z luku (sagittare) • šerm mečem a zápas (caestibus certare) • lov (aucupari) • hra v šachy (scacis udere) • veršování (versificare) • •Rytířské ctnosti – vycházely z křesťanských hodnot: morální vlastnosti: udatnost a moudrost (fortitudo et sapientia) • věrnost (fidelitas) a duchovních hodnot: zbožnost (pietas) • – zakotveny v pravidlech dvorské etikety: způsobné chování (vůči ženám), znalost řečí, konverzace