Elipsa (výpustka) x elize (ve fonetice; elidování hlásek)

1.      V  tradiční gramatice vypuštěná část syntaktické struktury, kterou v ní podle obvyklého
větného schématu očekáváme (např. ✍Šmilauer, 1947; ✍ZČSk, 1962; ✍MČ 3, 1987) a kterou lze
rekonstruovat; tím se liší e. např. od ↗apoziopeze. Elipsou vzniká eliptická věta/konstrukce.
Neliší se sémanticky, ale může se lišit stylisticky.

·         Petr kouří dýmku a jeho žena cigarety.

2.      A) Za eliptické se naopak zpravidla nepokládají nevětné výpovědi ani názvy jako Hostinec
U lípy; O myších a lidech; Jahodový džem; viz ↗větný ekvivalent.

Výpovědi brachylogické, heslovité.

Sem patří také některé textové orientátory: Tolik na závěr.

B) Za e. se většinou nepokládá absence zájmenného podmětu v 1. a 2. osobě indikativu (spí tvrdě /
spal by tvrdě), n. v celém paradigmatu imperativu (spi, spěme, spěte); tato forma se pokládá za
bezpříznakovou.

C) U vět s koordinací větných členů: Věta Vosy vykusují a vysávají přezrálé ovoce je podle Hrbáčka
jednou větou s několikanásobným přísudkem, a nemůže tudíž jít o e. U některých koordinací je
rozklad na samostatné věty sémanticky nemožný: Marie a Jan jsou nádherný pár – *Marie je nádherný
pár a Jan je nádherný pár. (Nejde o elipsu)

3.      Druhy eplipsy:

A)    Ustálená e., např. vynechání slovesa pohybu po modálním slovese: Musím k lékaři; Chci do
zoologické zahrady. – v mluveném jazyce.  Za ustálené, gramatikalizované elipsy se považují také
srovnávací konstrukce a další typy okolnostních určení, např. U nás najdete stejné podmínky jako
v zahraničí; U nás najdete jiné podmínky než v zahraničí. (elipsa závislé predikace zpravidla
s týmž predikátem). O ustálené eliptické vyjádření jde i u výrazů uvozených místo, kromě, vyjma
(Místo do Nitry přijel kamarád do Bratislavy (předpokládaný příjezd do Nitry nenastal); Kromě do
Nitry pojedou inspektoři i do Bratislavy (pojedou do Nitry i do Bratislavy – adice); Kromě
nevěstina bratra přijeli na svatbu všichni příbuzní (nevěstin bratr nepřijel, příbuzní
přijeli – výjimka)); jako, místo, kromě nemají jasný slovnědruhový status, n. jsou hodnoceny jako
víceznačné (předložka, spojka).

B)    Systémová elipsa – Daneš za ni považuje výpověď, v níž jde o „nevyjádřené“ potenciální členy:
Rozlišují se slovesa, u nichž je p. obligatorní (Zastřelil srnu ‒ *Zastřelil), a slovesa, u nichž
je p. potenciální/fakultativní: Dokoupilovi včera zabíjeli prase ‒ Dokoupilovi včera zabíjeli
(= prase).

C)    ✍Daneš (1971) mluví také o elipse aktuální, která se uplatňuje v dialogu: Navštívila maminka
sestru? – Navštívila.



Druhy: 1. exoforická (situační); odkazuje k okolnímu světu; dochází k vynechávání „tranzitivních“
členů, daných většinou situací, a dochází zejména k vynechávání významového slovesa: Copak vy ve
městě?; vynechání kontextem (nebo situací) daného substantiva, například od tety jsou lepší atd.

2. endoforická (kontextová, textová); vzniká, vynecháme-li slova, která jsou z kontextu jasně
vyrozumitelná. Elipsa tedy vzniká, aby se předešlo redundantnímu užívání těchto slov (aby se
zbytečně neopakovala).

Znaky:
 1. neobsazení pozice, u které by se na základě syntaktického systému předpokládalo, že bude
obsazena;
 2. z hlediska aktuálního členění jde o vypuštění známé informace;
 3. na základě kontextu lze neobsazenou konstrukci lexikálně nebo alespoň kategoriálně obsadit,
aniž se změní výrazová stránka konstrukce;
 4. úplná i eliptická konstrukce musejí být sémanticky rovnocenné;
 5. úplná i eliptická konstrukce musejí být v souladu s jazykovou normou.

Anaforická: Věra vzala misku a postavila na stůl.

Kataforická: Loučili jsme se starým a vítali nový rok. (méně obvyklá)