E7. Studium vlastností magnetických polí Magnetické pole v okolí dlouhého přímého vodiče Magnetické pole popisují veličiny B - magnetická indukce a H - intenzita magnetického pole, jejich vzájemný vztah B = ju H, kde jli je permeabilita prostředí. Při výpočtech polí v jednoduchých symetrických případech můžeme vypočítat intenzitu magnetického pole z Maxwellovy rovnice. Ve složitějších případech užíváme Biot-Savartova zákona a intenzitu magnetického pole počítáme jako integrál z příspěvků všech proudových elementů v daném vodiči. Velikost intenzity H v okolí dlouhého přímého vodiče (zanedbatelného průřezu), jimž prochází proud / je 2k r kde r je vzdálenost od vodiče (obr. 1). Magnetické indukční čáry mají tvar soustředných kružnic rozložených v rovině kolmé k vodiči a se středem v místě průchodu vodiče rovinou. Obr. 1 Absolutní měřeni intenzity H magnetického pole je obtížné pro všudypřítomné magnetické pole Země. To nám však na straně druhé umožňuje určit relativní velikost intenzity vzhledem k horizontální složce intenzity magnetického pole Země HM. Je-li zapojení orientováno tak, aby magnetické pole Země a magnetické pole vodiče byly na sebe kolmé (obr. 1), potom platí tg/? - Š- (2) kde /?je úhel výchylky magnetky. Dosazením (1) do (2) dostaneme (3) V případě 1=0 magnetka ukazuje na vodič. Při stálém proudu / měřte vzdálenost r a určete výchylku j3 magnetky. Potvrzením vztahu (3) dostáváme potvrzení vztahu (1). Měření horizontální složky zemského magnetismu Magnetické pole Země na povrchu popisujeme třemi parametry. Je to deklinace, inklinace a horizontální složka intenzity magnetického pole HM . Deklinace představuje úhel mezi magnetickým poledníkem, který má směr ustálené magnetky a zemským poledníkem. Magnetická inklinace je úhel odklonu totální intenzity k vodorovné rovině. Horizontální složka intenzity magnetického pole leží ve vodorovné rovině ve směru severo-jižním (magnetické póly). Horizontální složku magnetického pole Země je možné měřit využitím přídavných známých magnetických polí vytvořených permanentním magnetem nebo cívkou, kterou protéká proud (tzv. tangentová buzola). Tangentová buzola se skládá z cívky o N závitech, poloměru R, s horizontální osou, v jejíž středu je v horizontální rovině uložena buzola (obr. 2). Neprochází-li cívkou proud, magnetka buzoly se ustálí ve směru magnetického poledníku Země. Před měřením natočíme cívku tak, aby její osa byla kolmá na tento směr. Protéká-li cívkou elektrický proud /, magnetka se od původního směru odchýlí o úhel H NI M N I 2R tg

U---= -cd nSu. Hn cos6> /. dř Mezi H a. U platí přímá úměra s konstantou úměrnosti juconS Údaje na přípravku:_ R = 45 mm, N= 150, r = 8 mm, n = 250,/*■ 50 Hz Úkoly: 1. Ověřte teoretickou závislost velikosti intenzity magnetického pole v okolí dlouhého přímého vodiče. (3) 2. Určete velikost horizontální složky intenzity magnetického pole Země. (8) 3. Změřte průběh intenzity magnetického pole na ose kruhové cívky. (9) 4. Změřte průběh intenzity magnetického pole na ose souosých kruhových cívek pro různé vzdálenosti a) v zapojení s nesouhlasným směrem magnetického proudu. b) v zapojení se souhlasným směrem magnetického proudu. 5. Úlohu 4. opakujte pro Helmholtzovy cívky. a) vyšetřete homogenitu pole, určete konstantu úměrnosti mezi intenzitou magnetického pole a napětím indukovaným na detekční cívce. b) vyšetřete gradient intenzity magnetického pole. (12) (13) (14)