K úloze č. 7 – Studium magnetického pole
1. K tangentové buzole pro měření horizontální složky magnetického pole Země
(úkol 2 v návodu k úloze):
Proud I (velkou cívkou, do ní vložíme buzolu) je vhodné nastavit na desítky mA, např.
I = 80 mA.
2. Ke studiu magnetického pole kruhové cívky (úkol 3 v návodu):
K měření průběhu intenzity magnetického pole na ose kruhové cívky použijeme jako
zdroj generátor střídavého proudu, např. Tesla TBK124. Intenzitu měříme pomocí
(malé) detekční cívky užitím nízkofrekvenčního (nf) voltmetru, např. BM579.
3. K měření magnetického pole dvou souosých cívek (úkol 4 v návodu):
Obě cívky zapojíme do série, přitom máme v prostoru mezi oběma cívkami dvě
možnosti:
a) vektory magnetické intenzity pole od obou cívek jsou souhlasné, tj. sčítají se
velikosti intenzit, pak mezi cívkami vzniká pole blízké homogennímu (tj. konst.
intenzity), platí-li, že jde o Helmhotzovy cívky, pak je pole opravdu homogenní. To
ověříme měřením.
b) vektory magnetické intenzity pole od obou cívek jsou nesouhlasné (tj. jdou proti
sobě, velikost výsledné intenzity je dána rozdílem velikostí obou intenzit), takže např.
uprostřed mezi cívkami je velikost nulová (vektor intenzity je tedy nulový). Průběh
intenzity ověříme měřením.
Měření provádíme s frekvencí přibližně v intervalu od 1 kHz do 5 kHz (funguje
s rezervou do až asi 10 kHz), stačí zvolit jednu konkrétní hodnotu.
Orientačně můžeme očekávat, že např. při f=10kHz bude střídavé napětí, naměrené na
detekční cívce asi u = 30 mV, pro f = 5 kHz bude měřené napětí do 10 mV.
4. K měření pro Helmholtzovy cívky
Ověříme homogenitu pole a minimum (nulovou hodnotu intenzity) uprostřed mezi
cívkami. Použijeme-li pro nastavení proudu cívkami předřadný odpor, stačí reostat
hodnoty 13 