ZÁKLADY RÉTORIKY, MLUVENÝ JAZYKOVÝ PROJEV Komunikace vědy 1 mluvený jazykový projev ▪ nezastupitelné místo ve společenské komunikaci ▪ hlavní prostředek realizace jednotlivce ve společnosti (je asi 40x častější než komunikace psaná) ▪ prvotnost mluveného jazyka ▪ s rozvojem technické civilizace jeho význam roste ▪ prostředek estetického působení mluvený jazykový projev ▪ kultivovanost ▪ vyjadřovací pohotovost ▪ jazyková správnost ▪ odpovědný přístup k obsahu, formě i adresátům mluveného jazykového projevu musí být obsahově správný a jazykově dokonalý rétorika ▪ nauka o řečnickém umění ▪ řečnická praxe ▪ záporné hodnocení jazykového projevu ▪ nauka o přesvědčování ▪ teorie a praxe jazykové komunikace rétorika ▪ humanitní obor související s  filozofií  logikou  psychologií  lingvistikou  sociologií  pedagogikou  estetikou  etikou obsahová správnost ▪ jednoduchá poučka „Mluv jen pokud máš co sdělit!“ ▪ logická formulace myšlenek ▪ jednoznačné formulace ▪ prostředky:  argument  generalizace  analogie ▪ nejčastější chyby:  nevhodná argumentace  zaměňování teze  základní chyba  bludný kruh  chyba následku slohová stránka ▪ správné pochopení obsahu sdělení vyžaduje vhodný způsob podání ▪ každou skutečnost lze vyjádřit mnoha způsoby (synonymie) ▪ snaha volit takový způsob podání, aby všichni posluchači správně rozuměli ▪ při větším počtu posluchačů je to obtížné, nutnost umět odhadnout úroveň publika (nejlépe je toto zjistit předem) slohová stránka ▪ správné porozumění záleží i na míře explicitnosti vyjádření ▪ explicitnost versus implicitnost – na tom závisí i míra kompaktnosti (koheze) textu ▪ příklady musíme mluvit spisovně? ▪ co je spisovná čeština? ▪ podoba psaná a mluvená (hovorová čeština) ▪ spisovný mluvený projev = společenská úcta k posluchači ▪ místní nářečí, interdialekty, obecná čeština ▪ slangy, argoty slohová stavba mluveného sdělení ▪ volíme podle cíle sdělení, prostředí, podmínek vzniku sdělení ▪ cíl sdělení ▪ forma projevu:  mluvená  psaná slohová stavba sdělení ▪ mluvená forma  oslovení  střídání typů vět  dialogické otázky  řečnické otázky  změna mluvnické osoby  ovlivňující vyjádření  expresívní prostředky ▪ psané projevy  sdělení bez přímého kontaktu  grafická přehlednost  více času na jejich vznik slohová stavba sdělení ▪ slohový postup  popisný  vyprávěcí  výkladový  úvahový  informační vztahují se na psané i mluvené projevy slohové útvary veřejné komunikace ▪ referát ▪ přednáška  popularizační  vědecká ▪ komentář ▪ vystoupení v diskuzi ▪ projev ▪ proslov ▪ řeč ▪ projev v rozhlase/TV ▪ diskuze ▪ beseda ▪ debata ▪ interview přednáška ▪ úvod ▪ stať ▪ závěr ▪ někdo si píše text doslovně, většina jen osnovu, někdo zcela improvizuje prostředky řečnického slohu ▪ sugestivní  opakování jazykového vyjádření  anafora  diafora  tautologie  pleonasmus  enumerace  rektifikace  perioda  citáty prostředky řečnického slohu ▪ emfatické  zvolání  řečnická otázka ▪ názorné  přirovnání  zaokrouhlování  přísloví, bajka, anekdota, osobní zážitek  parabola, hyperbola  nepřímá pojmenování ▪ dramatické  gradace nejčastější chyby ▪ mluvní manýry ▪ parazitní zvuky ▪ vyšinutí z vazby ▪ atrakce ▪ zeugma ▪ kontaminace ▪ fráze, floskule, slovní smog spisovná výslovnost ▪ styl základní ▪ styl pečlivý ▪ styl běžný ▪ výslovnost ▪ výslovnost cizích slov zvukové prostředky souvislé řeči ▪ členění řeči  rytmus  frázování ▪ slovní přízvuk ▪ modulace ▪ dynamika řeči ▪ větný přízvuk ▪ intonace ▪ modulace barvy hlasu ▪ tempo řeči je v průměru 95 – 105 slov za minutu optické prostředky řeči ▪ mimika ▪ gestikulace osobnost řečníka ▪ dominantní postavení ▪ odborné kvality ▪ působí na posluchače ještě dříve než začne mluvit (příchod, představování) ▪ sledovat zájmy posluchačů ▪ aktivizace posluchačů ▪ empatie ▪ přiměřený „oční kontakt“ osobnost řečníka ▪ pozor na „bublinu osobního prostoru“ ▪ nerozlišovat „já“ a „vy“, ale vtáhnout posluchače do výkladu – jen „my“ ▪ tréma ▪ ovládání svých nálad ▪ vyvarovat se nadměrného emočního vzrušení ▪ zvyšovat svou aktivní slovní zásobu (3 – 10.103 slov) potíže a jejich rozbor ▪ vinen je lektor  nepřipraven odborně  nepřipraven metodicky  podcenění posluchačů  neznalost ústní komunikace  nespolečenské chování  neobratnost při manipulaci s technikou ▪ špatné prostředí  velký sál, špatná akustika  nezdravé prostředí  nevhodné umístění řečníka  špatné, nepohodlné vybavení sálu ▪ vinen je posluchač  hlad nebo těsně po jídle  podcenění řečníka  neschopnost sledovat výklad pro jeho velkou náročnost potíže a jejich rozbor ▪ výklad nabitý informacemi ▪ výklad chudý na informace ▪ afektovaný výklad ▪ výklad trvale znevažující hodnotu sdělovaných informací KONEC ::..