Chování člověka v zátěžových situacích



Osnova přednášky
n
nStres – riziko pro naše duševní zdraví
nModerátory stresu
nReakce na stres
nStrategie zvládání stresu
n
n
n

Co je stres?
nSTRES  (Lazarus, Selye)
nInterakce mezi požadavky, které jsou kladeny na jedince a  vlastnostmi jimiž je jedinec ke
zvládnutí požadavků vybaven. (Havlínová, 1998)
nStav, kdy je jedinec vystaven požadavkům, které hodnotí jako zatěžující, ohrožující a které není
schopen dosavadními obvyklými způsoby činnosti zvládnout. (Balcar, 1983, Mlčák, 1999, Lazarus,
Folkman, 1984, Karafová, 2007).
nOdlišení od pojmů zátěž, frustrace, konflikt, problém
n
n

Je stres jednoznačně špatný?
Nebo
běžná součást života?

Je zátěž rizikem pro naše duševní zdraví?
n
n Zátěž  optimální
n= podmínka zdravého vývoje jedince
    Zátěž  nepřiměřená:
          - nedostatečná či
  - nadměrná
= riziková zátěž, vede ke stresu

Typy stresu
nHyperstres
n
nHypostres
n
nEustres
n
nDistres

Co způsobuje stres?
nStresory
n
nz vnějšího prostředí nebo z vnitřního stavu organismu
n
nmateriální (např. nedostatek potravy) nebo sociální (mezilidské vztahy, jednotlivé osoby)
n
nfyzikální (jedy, drogy, radiace, znečištění vzduchu, přírodní katastrofy, nehody, úrazy apod.)
n nebo  emocionální (úzkostnost, zármutek, obavy, strach, nenávist, nepřátelství aj.)
n
n
n
n

Individuální účinnost stresorů
nVelká interindividuální variabilita jejich účinnosti daná:
•mírou odolnosti
•subjektivní interpretací stresoru
•primární hodnocení (je pro mne situace ohrožující a jak moc?)
•sekundární hodnocení (mohu tím něco udělat?)
n
nStresor má na člověka tím větší negativní vliv, čím více ohrožuje jeho vlastní „já”.
nKognitivní zhodnocení determinuje způsob zvládání zátěžové situace.

Moderátory stresu
nIndividuální subjektivní účinnost stresoru je determinována mnoha faktory vnitřními i vnějšími:
•Množství a charakter současně působících stresorů
•Existence sociální opory
•Osobnostní determinanty
•Předchozí zkušenosti
•Momentální psychofyzický stav
•

Vliv osobnostních  determinant
nSubjektivní důležitost
nFrustrační tolerance (stresová odolnost)
nKontrola
nZávaznost
nPojetí stresu jako výzvy
nSebevědomí
•Výkonová motivace
nVnímání místa vnitřní kontroly (locus of control)

Reakce na stres
nProžívání stresu je spojeno s celou řadou reakcí povahy fyziologické, emocionální i behaviorální.
n
nI při interindividuálních rozdílech náchylnosti ke stresu a způsobů reakce na ně mají reakce
probíhající uvnitř organismu (intraindividuální reakce) u všech lidí při různých stresorech stejný
základní charakter (GAS - syndrom)
n
nReakce jsou nevědomé i vědomé, nezáměrné i záměrné
n
nZákladní reakce: útok, (obrana), únik

Zvládání stresu - coping
èvědomé a záměrné úsilí o zvládnutí stresu, kognitivní nebo behaviorální úsilí redukovat působení
nadměrně vysokých požadavků
èSpojené s ujasněním cílů, zdrojů stresu, pocitů, analýzou předchozích pokusů, rozlišení
ovlivnitelných a neovlivnitelných okolností, zaměření na změnu možného
nStrategie zvládání stresu (copingové strategie)
èzpůsoby, kterými se jedinec vědomě snaží vyrovnat se stresem
n

Taxonomie copingových strategií
nzvládání zaměřené na problém (zvládnutí stresogenní situace) a  zaměřené na emoce (zvládnutí
emočního doprovodu, vnitřního distresu).
n
nzvládání zaměřené na úlohu, na emoce a vyhnutí (Endler a Parker, 1990)
n
nzvládání podle mobilizovaných zdrojů: mobilizace vnitřních zdrojů (plánování řešení problému a
přehodnocení situace), mobilizace vnějších zdrojů (hledání sociální opory) a vyhnutí se řešení
(Poon a Lau, 1999)
n
npodle účinnosti: pozitivní (stres snižující) a negativní (stres zvyšující) (Janke, Erdmannová,
2003)