KAPITOLY Z HISTORIE SOCIÁLNÍ PRÁCE A VYBRANÉ OSOBNOSTI 8. Rozvoj sociálních věd a zvědečtění sociální práce v meziválečném období Rozvoj sociálních věd a zvědečtění sociální práce v meziválečném období ¨Mary Ellen Richmond (1861-1928) ¨ americká teoretička sociální práce, učitelka a „matka sociální práce“ ¨vychovávána feministickou babičkou, pracovala v knihkupectví, od r. 1889 se věnovala modernizaci a profesionalizaci péče o chudé ¨ pracovala v Charity Organisation Society v Baltimoru, od r. 1909 do své smrti byla ředitelkou charitativního oddělení Russel Sage Foundation v New Yorku, která podporovala výzkum v sociálních vědách ¨ formulovala první komplexní principy přímé sociální práce v praxi, zakladatelka tzv. sociální případové práce, zavedla pojem „sociální případ“, který je dle ní předmětem sociální práce ¨ ¨ Rozvoj sociálních věd a zvědečtění sociální práce v meziválečném období ¨Mary Ellen Richmond v sociální práci ¨1897 - projev na Národní konferenci charit a nápravy, kde vyžadovala založení škol, které by vychovávaly profesionální sociální pracovníky, v roce 1899 vydala Friendly Visiting Among the Poor/Přátelské návštěvy mezi chudé) - komplexní příručka pro praxi v sociální práci ¨od r. 1909 jako ředitelka oddělení Rusell Sage Foundation pomáhala ustavit síť sociálních pracovníků a stanovit metody jejich práce ¨ve spise Social Diagnosis/Sociální diagnóza (1917) položila základy vědecké metodologie profesionální sociální práce, založena na rozsáhlých znalostech z historie, práva, logiky, lékařské a sociální péče, psychologie a psychiatrie; spis What Is Social Case Work/Co je sociální případová práce (1922) popisuje metody případové práce na konkrétních příkladech, zapojení psychologie, definovala případovou sociální práci jako „procesy, které rozvíjejí osobnost skrze vědomé přizpůsobení, a to individuálně, mezi člověkem a jeho sociálním prostředím„ ¨sociální problémy rodiny nebo jedince je dle ní třeba zkoumat nejprve u rodiny či jedince, pak se zaměřit na nejbližší sociální vazby jako je širší rodina, škola, práce, církev atd. a nakonec je třeba zkoumat komunitu a vládu, tento postup pomůže určit nejvhodnější způsob pomoci konkrétnímu jedinci ¨ ¨ ¨ ¨ ¨ Rozvoj sociálních věd a zvědečtění sociální práce v meziválečném období ¨Virginia P. Robinson (1883-1977) ¨od r. 1918 působila na Škole sociální práce Pensylvánské univerzity (University of Pennsylvania School of Social Work, původně Filadelfská škola sociální práce/Philadelphia Training School for Social Work) jako úředník Asociace škol profesionální sociální práce, později zde zastává další funkce (zástupce ředitele, proděkan) ¨bojovala za profesionalizaci sociální práce a vzdělávání sociálních pracovníků ¨spolu se svou životní partnerkou Jessie Taft a Otto Rankem je představitelkou tzv. funkční případové práce ¨v r. 1965 založila Asociaci Otto Ranka, kde působila jako prezidentka a editorka časopisu ¨ Rozvoj sociálních věd a zvědečtění sociální práce v meziválečném období ¨Virginia P. Robinson v sociální práci ¨navazuje a reaguje na metody M. E. Richmond, patří k psychologizujícímu přístupu k sociální práci, v roce 1931 byla publikována její disertace „Měnící se psychologie v případové sociální práci“, která způsobila senzaci na poli vzdělání v sociální práci – odklon od sociologizujícího přístupu Richmond, příklon k psychologii ¨na klienta se i v sociální práci začíná pohlížet jako na individuální psychologickou jednotku a příčiny jeho sociálních problémů je třeba hledat v jeho vlastní životní zkušenosti ¨tzv. psychologický stupeň při práci s klientem odsunul sociologický přístup v případové práci do pozadí ¨1936 publikace “Supervision in Social Casework: A Problem in Professional Education”/ Supervize v sociální případové práci: problém v profesním vzdělávání – vyzdvihla podceňovanou úlohu supervize v řešení případů sociální práce, ustavila oblasti výuky v tomto oboru ¨zajímala se o mnoho oblastí praxe, nejvíce se zaměřovala na péči o děti, terapeutickou péči v rámci adopce ¨ ¨ Rozvoj sociálních věd a zvědečtění sociální práce v meziválečném období ¨Virginia P. Robinson a vývoj soc. práce v USA ¨zabývala se také vývojem individuální sociální práce v USA, který rozdělila do čtyř stupňů: •1. stupeň – společenské úsilí o změnu sociálně nepřizpůsobivých jednotlivců trestem či násilím, odstraněním či izolací od společnosti •2. stupeň – potřeba vnější klasifikace sociálních případů, úsilí rozdělit jednotlivé případy na vdovy, sirotky, zanedbané děti, opilce apod. a stanovení speciálního způsobu zacházení s jednotlivými kategoriemi •3. stupeň – vliv práce Richmond „Sociální diagnóza“ na pracovní oblast, analýza problémů jednotlivce na základě jeho vnějších sociálních poměrů, především rodiny •4. stupeň – zaměření sociálních pracovníků na hledání příčin problémů klienta v nitru klienta ¨ Rozvoj sociálních věd a zvědečtění sociální práce v meziválečném období ¨Florence Hollis (1907-1987) ¨vystudovala Wellesley College v oborech sociologie a psychologie, během školní praxe se začala věnovat sociální práci dále studium na Pensylvánské škole sociální práce a Smithově vysoké škole pro sociální práci ¨1931 - oblastní vedoucí organizace Family Society of Philadelphia ¨1933 - vedoucí Institutu služeb pro rodinu, kde dohlížela na práci případových pracovníků ¨1937 - na plný úvazek přednáší na Western Reserve University a vede studium případové práce ¨nadále pokračovala v působení na univerzitách v oboru sociální práce ¨ Rozvoj sociálních věd a zvědečtění sociální práce v meziválečném období ¨Florence Hollis a její přístup k sociální práci ¨1937 – výsledky případové práce publikuje v Social Casework in Practise: Six Case Studies (Sociální případová práce v praxi: Šest případových studií) ¨1947 - dokončila disertační práci na téma Ženy v manželských konfliktech ¨1964- publikovala uznávanou knihu Casework: A Psychosocial Therapy (Případová práce: psychosociální terapie) ¨je představitelkou psychosociálního přístupu, založen nejen na diagnóze, ale také na větším porozumění klientovi, rozděluje dva světy klienta – vnější a vnitřní, základním přístupem je Freudova psychoanalýza, a nelze případ vykládat pouze na základě sociálních vztahů ¨sociální pracovník studuje, diagnostikuje a terapeuticky ovlivňuje klienta v dané situaci, terapie je zaměřena na růst klientova ega ¨tento přístup k sociální práci byl velmi často kritizován, nicméně pro určité typy pacientů byl přínosným ¨ Rozvoj sociálních věd a zvědečtění sociální práce v meziválečném období ¨Helen Harris Perlman (1906-2004) ¨v roce 1926 získala titul B.A. z angličtiny na Minnesotské Univerzitě, po studiu začala pracovat jako letní sociální pracovnice v Chicagském židovském středisku služeb, jelikož jí práce v sociální oblasti přinášela velké uspokojení, věnovala se jí dále a získala stipendium na Newyorské škole sociální práce ¨v r. 1945 nastoupila na fakultu Škola správy a sociálních služeb Chicagské univerzity ¨aktivně se zapojovala v organizacích spojených se sociální prací, získala mnoho ocenění a čestných titulů ¨ Rozvoj sociálních věd a zvědečtění sociální práce v meziválečném období ¨Helen Harris Perlman a její přístup k sociální práci ¨odklon od dlouhodobé terapie, jež byla příznačná pro psychoanalytický přístup (přestože z něj vycházela) - ne všichni klienti potřebují dlouhodobou hloubkovou terapii ¨její koncept krátkodobé terapie je v dnešní době běžnou formou pomoci v sociální práci. ¨nejvýznamnější je její práce Casework: A problem Solving Proces z roku 1957, mimo tuto knihu napsala dalších 7 knih a přes 75 odborných článků, psala také krásnou literaturu ¨vypracovala systém postupů v sociální práci, jenž byl nazýván „na problém zaměřená metoda sociální práce“, později „na úkol zaměřený přístup k sociální práci“ - v praxi se jednalo o krátkodobé terapie zaměřené na konkrétní dosažitelné úkoly, které si zvolil klient, řešení problémů pak probíhalo mimo sezení formou „domácích úkolů“; časové omezení terapie mělo být také větší motivací klienta k řešení problému. ¨v tomto typu přístupu nejsou klasifikováni klienti, ale problémy, kterými trpí