Obaly, placenta
Plodové obaly - funkce

Ochrana

Výživa

Dýchání

Vylučování

Hormony
Plodové obaly

vznikají během 2. týdne ze zygoty

nejsou embryonální součástí (= nepodílejí se na tvorbě
zárodku!) – s výjimkou části žloutkového váčku a
allantois

v časné fázi těhotenství rostou rychleji než plod

je třeba rozlišovat základní pojmy:
 plodové obaly = membranae fetales
 plodové lůžko (koláč) = placenta
Plodové obaly - jaké

Chorion

Amnion

Allantois
Allantois

(allas = salám, jitrnice, klobása)

objevuje se 16D

výběžek kaudální části stěny žloutkového váčku (pedunculus allantoicus), který spojuje
žloutkový váček s primitivním urogenitálním sinem

vybíhá do zárodečného stvolu

obklopen primárním mezodermem

podílí se na počátcích krvetvorby a na vývoji močového měchýře

Ve 4 až 5M sestupuje močový měchýř do pánve a apikální konec se zuží v tzv. urachus

důležitou funkci hrají cévy allantois, ze kterých se vyvíjí aa. a v. umbilicalis –
extraembryonální cévy

později ztrácí původní význam a zaniká
Allantois

3-5T: krvetvorba

urachus se mění
v postnatální fázi
vývoje na ligamentum
umbilicale medianum
(= chorda urachi)
Amnion

(amnos = jehně řecky; agnus lat.)

vnitřní plodový obal obepíná amniovou dutinu vyplněnou
amniovou tekutinou

Počátek v 8D blastocystis bilaminaris

extraembryonální mezoderm + amniový ektoderm z epiblastu

amniový epitel přechází přes pupečník na periderm
(oploštělá prenatální vrstva epidermis)

Amnioblasty – jednovrstevný kubický epitel
Amnion

vnitřní stěna: dno = epiblast a stěna =
amnioblasty

vnější stěna = extraembryonální somatický
mezoderm (= extraembryonální somatopleura)
Amniová tekutina

obsah amniové dutiny

nejdříve tvořen amnioblasty

posléze většina tekutiny difúzí skrz amniochorion z decidua parietalis

nakonec difúzí z mateřské krve ze spatia intervillosa placentae

čirá až mléčně zkalená tekutina

složení: 99 % vody, 0,3 % glukózy, 0,7 % močoviny, kreatinin, minerální
látky, kožní buňky (odloupané, chloupky, zbytky lanuga), mázek

10. týden 30 ml; 20. týden 450 ml; 37. týden 800-1000 ml

recirkulace ca 1× za 3 hodiny
Amniová tekutina

zatéká do plodových dýchacích cest

oběh plodem: od 11T: vyměšování moči, polykání (konec
3. trimestru – 400 ml denně)

umožňuje pohyby

v 1. době porodní dilatuje cervikální kanál

polyhydramnion > 1500-2000 ml (např. atresie GIT), oligohydramnion < 400 ml (např.
ageneze či polycystóza ledvin; amniální pruhy – srůsty, konstrikce, deformity)

předčasná ruptura amnia - předčasný porod

ascendentní infekce
Amniová tekutina

symetrický růst zárodku/plodu

bariéra infekce

vývoj plic

mechanická ochrana („polštář“)

termoregulace
Chorion

vývoj během implantace z trofoblastu:

2T: trofoblast se rozdělí na dvě vrstvy - cytotrofoblast a syncytiotrofoblast - ty vytvoří
jakési primární klky vyživující embryo (primitivní placenta)

3T: v primárních klcích se tvoří řídké vazivové stroma, čímž vznikají sekundární klky

Když z některých buněk začnou vznikat vlásečnice a cévky, mluví se o klcích
terciárních

Mimo to z prorůstajícího cytotrofoblastu vzniká obal kolem celého embrya vytvářející
jakousi bariéru mezi matkou a dítětem; tento zevní cytotrofoblastický obal je narušen
pouze cévami přicházejícími od matky.
Chorion

Skladba: syncytiotrofoblast, cytotrofoblast, extraembryonální somatický mezoderm

oblast s klky = chorion frondosum: choriová ploténka na embryonálním pólu směrem
k decidua basalis

choriové klky primární: cytotrofoblast vrůstá do výběžků syncytiotrofoblastu

choriové klky sekundární: extraembryonální mezoderm proniká do stromatu klků

choriové klky terciární: v mezodermu se formují krevní extraembryonální cévy zárodku

oblast bez klků = chorion laeve na embryonálním pólu pod decidua capsularis

choriová dutina = prostory v extraembryonálním coelomu, obsahuje žloutkový váček, při
expanzi amniové dutiny pak choriová dutina mizí, chorion v místě kontaktu s amniem
srůstá - amniochoriová membrána (8T), amniochorion
Vývoj choriových klků

ke konci těhotenství syncytiotrofoblast místy degeneruje →
ukládání fibrinu z mateřské krve → fibrinoidy

V konečné (kvartérní) podobě 3 druhy klků:

úponový klk (villus ancorans) – připojený k decidua basalis

větvený klk (villus ramosus) – větví se v intervilózních prostorech

volný klk (villus liber) - ční do v intervilózního prostoru
Žloutkový váček

Vesicula umbilicalis (Saccus vitellinus)
 Primární - spojen s primitivním střevem, s vývojem
chordové dutiny zaniká
 Sekundární (definitivní) – dočasná struktura, zánik
s ohýbáním zárodku, 4T část se zúží a podílí
na vývoji středního střeva
Žloutkový váček

Funkce

2-3T selektivní přenos tekutin a živin k zárodku

13D prvopohlavní buňky

Vasa omphtaloenterica: z žil vzniká část řečiště jater
a vena portae

3-6T první krvetvorba v těle
Pupečník - vznik
Pupečník

Provazec spojující plod s matkou

Na povrchu je krytý pevně lpícím amniem, jímž modře prosvítají cévy.

přechod amnia a embryonálního ektodermu = primitivní amnioektodermový kožní pupek

V 5T je tvořen primitivní pupečník:

allantois

dvě pupečníhové arterie (menší průsvit, ale silnostěnné, uvnitř ojedinělé neúplné chlopně): aa.
umbilicales

jedna pupečníhová žíla (tenčí, větší průsvit): v. umbilicalis sinistra (prehepatální úsek v. umbilicalis dx.
atrofuje)

ductus omphaloentericus (vitellinus, spojuje střevo se žloutkovým váčkem) s omfaloenterickými cévami

pupečníkový coelom = komunikace embryonálního coelomu a extraembryonálního coelomu
Pupečník

v 6.-10. týdnu fyziologická herniace střevních kliček

od 12. týdne: obliterace pupečníkového coelomu, allantois,
d. Omphaloentericus...zaniká

extraembryonální mezoderm - Whartonovo rosolovité
vazivo (hodně glykosaminoglykanů) – obal a ochrana cév
Pupečník

při narození průměr 2 cm, délka 50-60 cm; spirální vinutí
umbilikálních cév

Doppler USG k posouzení fetoplacentární cirkulace

anomálie pupečníku: příliš dlouhý - riziko omotání, příliš krátký - riziko
abrupce placenty při porodu; solitární a. umbilicalis – riziko dalších
vad, zejm. oběhového systému
Placenta

chorion je spolu s alantoidem základem placenty embrya

mediátor mezi matkou a plodem

Stavba: fetoplacentární komplex
 pars fetalis = chorion frondosum (choriová ploténka a klky)
 pars maternalis = decidua basalis s deciduální ploténkou

intervilózní prostory mezi choriovou a deciduální ploténkou jsou vyplněny krví
matky (cca 150 ml, výměna 3-4× za minutu) a vystlány syncytiotrofoblastem
Placenta

neúplná deciduální septa dělí v 4.-5. měsíci placentu
na 15-20 částečně oddělených kotyledonů

Kotyledon – funkční jednotka placenty, oddělena
placentárními septy, každý kotyledon má 2 až 4
kmenové klky

placentární klky: kotevní (propojují choriovou a deciduální ploténku), volné
(terminální, čnějí do intervilózních prostor), nezralé (proliferující trofoblast)
Placenta

placentární bariéra je hemochoriální
 od 4. týdne: syncytiotrofoblast + cytotrofoblast + primární mezoderm +
endotel cév embrya
 od 4. měsíce přibývá přímých kontaktů syncytiotrofoblastu se
endotelem kapilár, postupná degenerace cytotrofoblastu
 prostupnost placenty: kromě živin, metabolitů, krevních plynů,
hormonů prostupují placentou i imunoglobuliny G (pasivní imunita
plodu), ale i některé patogeny (viry zarděnek, CMV, Coxsackie,
planých neštovic, zarděnek aj.)
Placenta

krevní oběh: spirálovité arterie dělohy intervilózní
prostory kotyledonů - mateřská
krev omývá povrch klků (povrch roste z 4 m2
na 14 m2 před porodem) a vrací se
k endometriálním žilám deciduální ploténky
Funkce

výměna metabolitů a krevních plynů: prostá difuze dle koncentračního
gradientu (zejm. nepolární a liposolubilní látky, steroidy, CO2, O2), osmotický
transport vody skrze akvaporiny, facilitovaná difuze (glukóza, laktát), aktivní
transport (AMK), vezikulární transport (endo- a exocytóza, transcytóza),
metabolická konverze a resyntéza na druhé straně placenty (lipidy)

produkce hormonů

HCG (lidský choriový gonadotropin -udržuje funkci c. luteum), HCS (lidský choriový
somatomammotropin, anabolický a diabetogenní), HPL (placentární laktogen)

od 12. týdne placenta postupně přebírá produkci gestagenů a estrogenů od žlutého
tělíska, v druhém trimestru již je význačným producentem pohlavních steroidů
Placenta

fetální hemoglobin (HbF) má vyšší afinitu ke kyslíku a vyskytuje se ve vyšší koncentraci
nežli Hb dospělého typu - rychlé sycení kyslíkem i při nižším Pa O2

placenta donošeného plodu: kolem termínu porodu má diskoidální tvar 15-20×2-3 cm,
m= 500 g

funkce klesá po 40. týdnu (depozita fibrinoidu, mikroinfrakty, riziko hypoxie) – cave!
přenášení, doppler USG pupečníkových cév k posouzení

abnormality placenty
 tvar a členění: placenta disseminata (succenturiata) s osamostatněním kotyledonů, p. duplex
(dvojdílná)
 úpon pupečníku (normálně je úpon centrální): insertio paracentralis (poblíž centra), i. marginalis
(na okraji), i. velamentosa (mimo disk placenty)
Placenta

abnormality placenty
 lokalizace: placenta praevia (vcestné lůžko, blokuje děložní hrdlo)
 míra invazivity trofoblastu a hloubka průniku do stěny děložní: p. accreata (přirostlá,
trofoblast zasahuje až k myometriu), p. increta (vrostlá, trofoblast invaduje do
myometria), p. percreta (penetrace myometria choriem)
 abrupce placenty (uvolnění a krvácení)
 poruchy funkce (insuficience placenty) - poruchy růstu až ohrožení života plodu
 fetomaternální transfuze, isoimunizace (př. u Rh inkompatibility) - hemolýza fetálních
krvinek opsonizovaných protilátkami matky (erythroblastosis fetalis); prevence =
sledování autoprotilátek, antiRh-Ig po porodu Rh+ dítěte Rh- matkou