1 Sociální práce s rodinou – základní funkce rodiny, typologie rodiny, multisystemická terapie, interview při práci s rodinou, ukazatele funkce rodiny, sociální služby určené pro rodinu dle typologie zákona o sociálních službách. 2 Sociální práce s rodinou nRodina byla a je základní jednotkou všech lidských společností. Kultura rodiny, důvody k založení rodiny i stabilita rodiny se stále vyvíjí a mění. Rodiny jsou v současné době zakládány kvůli uspokojování citových potřeb partnerů. Na citech tak stojí a padá stabilita partnerského vztahu (Matoušek a kol., 2003). nI dítě je v současnosti spíše citovou investicí. Z ekonomického hlediska je dítě velká a nenávratná investice. Proto je pořízení dítěte rodiči pečlivě zvažováno a v důsledku toho se rodí dětí méně (Matoušek a kol., 2003) 3 Sociální práce s rodinou nCity představují křehké pouto, v důsledku toho se rodina stala křehkou institucí. Emocionalita je řízena hormonálně. nVýzkumy dokazují, že erotický zájem o partnera trvá po dobu asi tří až čtyř let. Rozvodové statistiky ukazují, že k rozpadu k manželství dochází nejčastěji právě po uplynutí této lhůty. nDětí vyrůstajících v neúplných rodinách tak stále přibývá, vzrůstá počet dětí vyrůstajících s nevlastními rodiči a zvyšuje se i počet sirotků, tedy dětí, kteří sice mají biologické rodiče, ale ti nejsou schopni se o ně postarat (Matoušek a kol., 2003). n 4 Typologie rodiny Voilandová s Buellem (in Matoušek, 2003) n1. Perfekcionistické rodiny (represivní, úzkostně neurotické, utažené rodiny) nV těchto rodinách jeden nebo oba dospělí nadměrně zdůrazňují žádoucí způsoby chování. nVyžadují od svých členů úspěch ve všech situacích. nPokud se v těchto rodinách vyskytují obtíže, nejsou do jejich řešení (s výjimkou rozvodů) vtahovány orgány pečující o práva dětí, policie a soudy. Tyto rodiny jsou relativně dobře ovlivnitelné. 5 Typologie rodiny Voilandová s Buellem (in Matoušek, 2003) n2. Nepřiměřené rodiny (nezralé, neadekvátní, dětinské, externě závislé rodiny) nJeden nebo oba dospělí v těchto rodinách spoléhají při řešení problémů na vnější pomoc. nTu nacházejí v širší rodině, v komunitě nebo u pracovníků sociálních služeb. nV těchto rodinách je oslabena schopnost předvídat, co se v budoucnu stane, někdy i schopnost vyhodnocovat to, co se děje již nyní. nPotíže jsou zejména pří obstarávání peněz, hospodaření s nimi a při výchově dětí. Při dobrém a dlouhodobém vedení ze strany sociálního pracovníka bývají ovlivnitelné 6 Typologie rodiny Voilandová s Buellem (in Matoušek, 2003) n3. Egocentrické rodiny (prestižní, chladné, rozštěpené rodiny) nRodina s jedním dospělým (v tom případě častěji otcem) nebo s oběma dospělými pohlcenými svou společenskou kariérou. n Těmto rodinám nechybějí příjmy, ale ty jsou vydávány zejména na prestižní záležitosti. nČlenové rodiny k sobě mají spíše instrumentální vztahy, jednotlivci mají hodnotu jen tehdy, když bezprostředně uspokojují potřeby někoho jiného nebo dobře rodinu reprezentují navenek. nManželský nesoulad je v těchto rodinách častý, vyskytuje se i násilí mezi partnery, ale to je pokud možno tajeno. nDěti někdy zanedbávají školní docházku, vyskytují se i psychiatrické obtíže. nPrognóza odborných zásahů je nejistá, členové rodiny mají tendenci zneužívat pomoc k prosazení individuálních zájmů. 7 Typologie rodiny Voilandová s Buellem (in Matoušek, 2003) n4. Asociální rodiny (impulzivní, agresivní, deviantní, delikventní rodiny) nVyznačují se nedostatkem hodnotového i sociálního napojení na běžnou společnost. nUspokojování svých potřeb řeší bez ohledu na platné právní normy. nVztahy v rodině jsou mělké, neodpovědné. nSvazek mezi dospělými vznikl obvykle z náhlého popudu, narození dětí nebývá plánované, rodiče jsou někdy ochotni se dětí zříci a dát je k adopci. nV rodinách se vyskytuje zanedbávání a zneužívání dětí; projevy fyzické agresivity jsou i mezi dospělými. 8 Typologie rodiny Voilandová s Buellem (in Matoušek, 2003) nDospělí nechodí pravidelně do práce a práce pro ně nepředstavuje něco cenného. nČasté je zneužívání návykových látek, zejména alkoholu. nPotíže těchto rodin řeší orgány státu dohlížející nad situací dětí a nad dodržováním zákona, které jsou na situaci rodiny upozorněny chováním dospělého, příp. dítěte. nPrognóza sociální práce s rodinou není dobrá, odborný zásah by si měl dávat realistické dle a postupovat po malých krocích. n 9 Sociální pracovník nSociální pracovník v ČR zatím nemá speciální školení pro poradenskou, resp. terapeutickou práci a počet případů, jimiž se souběžně zabývá, mu ani soustavnou soustředěnou práci s rodinami neumožňuje. n Pro práci s problémovými rodinami je nutné, aby se jeden kvalifikovaný pracovník současně zabýval maximálně několika rodinami a věnoval se jim v případě potřeby i několik měsíců (Matoušek a kol., 2003). nPříkladem může být tzv. multisystemická terapie „zaměřená na podporu zájmu rodičů o dospívající děti a zvýšení jejich angažovanosti (cílovou skupinou jsou rodiny s mnoha problémy) zaměstnává vysoce kvalifikované terapeuty, jejichž klientela v jednom okamžiku nepřesahuje 4-6 rodin. Terapeut se kromě práce s rodinou angažuje i v zachycení mladistvého na trhu práce.“ (Matoušek a kol., 2003, s.192) 10 Sociální pracovník nLidé, kteří jsou spolu v opakované interakci, postupně vytváří systém reakcí, které do sebe zapadají. nPokud chceme, aby špatně fungující systém fungoval lépe, musíme se zaměřit především na hledání lepšího řešení, nikoliv na hledání poruchy. nPři řešení mezilidských konfliktů je také velmi důležitá neutralita sociálního pracovníka. Sociální pracovník dává za pravdu všem účastníkům konfliktu, snaží se chápat vidění problému jejich očima, chápe je. (Kopřiva, 2006). 11 Sociální pracovník nZákladem párového a rodinného přístupu je spojené interview. nRozhovor poradce pouze s jedním klientem pracovníka ochudí o objektivní poznání partnera a vztahu. nSpolečné interview přináší pracovníkovi reálnou představu o tom, jak spolu partneři komunikují, jak se respektují, jak řeší vzájemné neshody, jak naplňují roli muže, ženy, manžela/ky, matky, otce. nPartnerům přináší společné interview jiný pohled na sebe, partnera, partnerovy potřeby, očekávání, nespokojenosti (Gabura, Pružinská, 1995). 12 Sociální pracovník n Sociální pracovník: numožňuje účastníkům poradenského procesu ventilaci potlačených pocitů a problémů, nvytváří prostor, aby se všichni mohli ke všemu vyjádřit, akceptuje názory a pocity všech zúčastněných, npodporuje proces vzájemného pochopení se mezi účastníky, npodporuje informovanost členů, pomáhá rodině uvažovat o různých alternativách řešení problémů a rozhodovat se pro nejpřijatelnější variantu, npodporuje pozitivní komunikaci, výměnu pocitů. nTento přístup klade na pracovníka vysoké nároky. Pracovník poslouchá klienty, reflektuje jejich výpovědi, akceptuje a podporuje všechny zúčastněné, hlídá dodržování fair play (Gabura, Pružinská, 1995). 13 Několik základních ukazatelů funkcí rodiny, které by profesionál měl umět zhodnotit: nkulturní a hodnotová orientace rodiny; nnasyceni základních potřeb jednotlivých členů rodiny (jídlo, ošacení, teplo, bezpečí, hygiena, soukromí); nstav domácnosti z hlediska potřeb členů rodiny; nfunkčnost rodičovského systému (kvalita vztahu k dětem, v dimenzích akceptace, disciplina, angažovanost); ohraničeni rodičovského systému vůči dětem; nhodnocení vývoje děti (zvláště s ohledem na emocionalitu a sociální vztahy, u školních děti je významný i postoj ke škole a studijní výsledky); 14 Několik základních ukazatelů funkcí rodiny, které by profesionál měl umět zhodnotit: nfunkčnost manželského systému (emocionální bilance, existence sdílených zájmů, dlouhodobé konflikty a způsob jejich řešeni); nvztahy členů rodiny k širšímu příbuzenstvu; nvztahy k institucím pro rodinu významným (místní úřady, zaměstnavatelé rodičů, školy atd.); njiné významné sociální vazby členů rodiny (sousedé, přátelé, zájmové kluby apod.); nzaměstnáni rodičů, jeho perspektiva, pracovní spokojenost; nmateriální zdroje, které má rodina k dispozici, a způsob rozhodování o nich; nstyl komunikace. n