Psychická zátěž Vymezení pojmu •Psychická zátěž je stav, při němž: •osoba prožívá výrazné psychické napětí, •kdy se prověřuje schopnost jedince: •integrovaně jednat, obstát vůči emociogenním vlivům a •schopnost účinně se vyrovnat s novými situačními kontexty. Odlišení od pojmu stres •Ve srovnání se stresem: •obecnější, nadřazený pojem (stres – zvláštní druh zátěže, extrémní zátěž) •spojená s běžnými, přiměřenými nároky na člověka. • •Charakteristiky zátěžové situace •neurčitá •nepřehledná •nekontrolovatelná, neovlivnitelná •neočekávaná •s nepředvídatelným vývojem Je zátěž rizikem pro naše duševní zdraví? • • Zátěž optimální •= podmínka zdravého vývoje jedince http://www.budoucnost.info/images/93.jpg http://www.rozhlas.cz/_obrazek/00082514.jpeg Zátěž nepřiměřená: - nedostatečná či - nadměrná = riziková zátěž, vede k nudě, frustraci, ke stresu, deprivaci Co je stres? •Stres v běžném jazyce –Individuálně odlišné chápání pojmu – •Stres v odborné literatuře jako: –Odpověď organismu na rozmanité podněty –Silná frustrace (pocit neuspokojení, napětí) –Citový prožitek (v rovině somatické, duševní a behaviorální) – Zátěžová situace • • Interakční pojetí stresu •Interakce mezi požadavky, které jsou kladeny na jedince a vlastnostmi jimiž je jedinec ke zvládnutí požadavků vybaven. (Havlínová, 1998) •Psychofyzický stav jedince, který je něčím ohrožen (nebo ohrožení očekává) a necítí se být dostatečné kompetentní k tomu, aby tomuto ohrožení čelil. •Extrémní zátěž, vyplývající z nerovnováhy mezi požadavky prostředí a reakčními možnostmi organismu, při níž dochází v organismu k celému komplexu výrazných fyziologických, psychických i behaviorálních změn, jejichž hlavním cílem je mobilizace energetických a jiných zdrojů a příprava k reakci na stav ohrožení. • Co způsobuje stres? •Stresory • = Všechny okolnosti a podněty, které na člověka negativně doléhají. • Události vnímané jako situace ohrožení, všechny okolnosti, které navozují tíživý pocit napětí, nejistoty • •Stresory •z vnějšího prostředí nebo z vnitřního stavu organismu •materiální nebo sociální •fyzikální nebo emocionální •akutní x chronické, výkonové x interpersonální, •živelné katastrofy x běžné každodenní starosti • • • • • Taxonomie zátěžových situací •Kategorizace a třídění podle různých kritérií •Škála životních situací - Thomas Holmes, Richard Rahe –Stupnice podle náročnosti požadavků na aktivní adaptaci a závažnosti vlivu na zdraví •O. Mikšík – Kategorie podle hladiny subjektivně prožívané psychické zátěže: –běžná zátěž (situace obvyklé, osvojený kontext) –optimální zátěž (stimuluje, rozvíjí) –hraniční zátěž (člověk je schopen řešit, mimořádné vypětí) –extrémní psychická zátěž (není schopen řešit, maladaptace) •S. Pelcák – Kategorie podle povahy vzájemných vztahů mezi potenciálními předpoklady jedince a situačními nároky na psychickou odolnost (viz tabulka ve studijní opoře) Individuální účinnost stresorů •Velká interindividuální variabilita jejich účinnosti daná: –mírou odolnosti –subjektivní interpretací stresoru –primární hodnocení (je pro mne situace ohrožující a jak moc?) –sekundární hodnocení (mohu tím něco udělat?) • •Stresor má na člověka tím větší negativní vliv, čím více ohrožuje jeho vlastní „já”. •Kognitivní zhodnocení determinuje způsob zvládání zátěžové situace. Projevy stresu - GAS •Působení stresoru – vyvolá prvotní aktivaci organismu, jejímž cílem je zajistit či obnovit narušenou rovnováhu organismu (akutní x adaptační reakce na stres) •GAS - generální adaptační syndrom – H. Selye: •= i při interindividuálních rozdílech mají reakce probíhající uvnitř organismu (intraindividuální reakce) u všech lidí při různých stresorech stejný základní charakter. • •Průběh GAS rozdělil Selye do tří hlavních fází: 1.poplachová reakce (mobilizace organismu), 2.fáze rezistence (odolávání stresoru) a 3.kolaps (zhroucení, vyčerpání v případě neúčinného boje se stresorem). • • Projevy stresu – tři roviny •Jak prožíváte stres?? Sdělte své pocity… • •Prožívání stresu je spojeno s celou řadou reakcí povahy: •Fyziologické – neurohormonální reakce, hypofýza, nadledvinky, sympatikus, srdce, dýchání, pot, zorničky, citlivost •Psychické – kognice, paměť, myšlení, negativní emoce •Behaviorální – zvýšení aktivity, útěk, boj x útlum, pasivita, změny hlasu, zkratkovité jednání, chybné úkony • • Důsledky dlouhodobého stresu •Akutní stres mobilizuje, dlouhodobý stres – oslabení psychické a fyzické odolnosti •Změny v rovině –Kognitivní (kognice, paměť, myšlení, roztěkanost, zhoršení pracovního výkonu) –Emocionální (negativní emoce, nespokojenost, pesimismus, sebelítost, pocity viny) –Sociální (vztahovačnost, podezíravost, sebestřednost, konflikty) –Somatické (imunosuprese, psychosomatika) Reakce na stres •Reakce jsou nevědomé i vědomé, nezáměrné i záměrné • •Základní reakce: útok nebo únik • •Adaptační a obranné mechanismy – zpravidla neuvědomované, probíhají automaticky • Zvládání stresu - coping •Vědomé a záměrné úsilí, jež zahrnuje všechny pokusy zvládnout stres, kognitivní nebo behaviorální úsilí redukovat působení nadměrně vysokých požadavků zátěžových situací (Lazarus, Folkmann, 1984) •Vědomé adaptování na stresor (Kohn,1996; Mareš, 2001) • •Cílem je: – snížit úroveň ohrožení či unést to nepříjemné, co se děje –zachovat si tvář, emocionální klid, zlepšit podmínky è • Taxonomie copingových strategií • •zvládání zaměřené na problém (zvládnutí stresogenní situace) a zaměřené na emoce (zvládnutí emočního doprovodu, vnitřního distresu). • •zvládání zaměřené na úlohu, na emoce a vyhnutí (Endler a Parker, 1990) • •zvládání podle mobilizovaných zdrojů: mobilizace vnitřních zdrojů (plánování řešení problému a přehodnocení situace), mobilizace vnějších zdrojů (hledání sociální opory) a vyhnutí se řešení (Poon a Lau, 1999) • •podle účinnosti: pozitivní (stres snižující) a negativní (stres zvyšující) (Janke, Erdmannová, 2003) Copingové strategie (Janke, Erdmanová) POZitivní 1 (podhodnocení a devalvace viny) 1 Podhodnocení 2 Odmítání viny POZitivní 2 (strategie odklonu) 3 Odklon 4 Náhradní uspokojení POZitivní 3 (strategie kontroly) 5 Kontrola situace 6 Kontrola reakcí 7 Pozitivní sebeinstrukce 8 Potřeba sociální opory 9 Vyhýbání se NEGativní (negativní strategie) 10 Úniková tendence 11 Perseverace 12 Rezignace 13 Sebeobviňování Děkuji za pozornost