HISTORICKÉ POJETÍ PÉČE O OSOBY S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM Historie - starověk uSTAROVĚK u uprvním patrně doloženým konceptem duševní poruchy v literatuře je deprese popsaná v lékařském dokumentu tzv. Eberova papyru datovaného do doby kolem roku 1900 před Kristem u uprvní preventivní opatření (duševních poruch) známe již z r. 800 před Kr. jako tzv. opatření Lykurgovo, který věděl, že požívání lihovin má neblahý vliv na potomstvo, zejména na jeho duševní vývoj u uzakazoval proto požívat víno v den sňatku s předpokladem, že v ten den dochází k početí u Historie - antika uANTICKÁ SPOLEČNOST uměla poměrně značně bohatou teorii duševních poruch (melancholie, mánie, delirium…) vykládaných různými školami, na etiologii poruch převažoval „organický“ náhled uHippokrates dokazoval, že mentální onemocnění vzniká z poruch mozku ustoikové a epikurejci si všímali vztahů mezi jedincem a společností uGalenos Claudius (200 po Kr.) – poslední velký lékař antiky definoval i symptomatické psychické poruchy, ve funkci osobního lékaře Marka Aurelia a jeho slabomyslného syna odlišoval slabomyslnost vrozenou od získané uŘekové – na úpatí spartských skal Tajgetu končil krátký život dětí s postižením, které otec po narození „nezvedl z prahu svého domu“ uŘímané – defektní děti byly topeny v řece Tiber, Seneka odděloval špatné (děti neduživé, znetvořené) od dobrého u Historie - středověk uSTŘEDOVĚK uzaujal k jedincům s duševním postižením ambivalentní postoj una jedné straně byli „blázni a šílenci“ považováni za šťastlivě vyvolené, na něž shlédl bůh, na straně druhé byli považováni za „zplozence ďáblovy“ uCodex Theodosianus odsuzuje vše, co pochází z magie a vyhlašuje trestání všech „posedlých“, čímž byly duševní poruchy vyňaty ze sféry medicíny a staly se předmětem démonologie ujiž od raného středověku vznikají klášterní hospitály jakožto útulky pro staré, nemohoucí i duševně nemocné osoby (Lyon, Kolín nad Rýnem, Paříž, Řím …) uvznik prvních azylových zařízení pro kretény při špitálech v Churu a Sitten ve Švýcarsku a v admonnském klášteře ve Štýrsku u Historie - středověk uzlopověstná kniha Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice) – bestsellerem vrcholného středověku ubula Summis Desiderantes – vydal papež Inocenc VIII., brojící proti čarodějnictví upodivný středověký „institut péče o mentálně a jinak duševně postižené“ – lodě bláznů – lodě naložené blázny vyhnané městskou radou za hradby velkých měst a plující za svým rozumem, jedni pluli řekami Porýní do Belgie a Gheelu, druzí proti proudu Rýna do Jury a Besanconu ulodě bláznů brázdily hladiny středověké Evropy proto, aby se radnice měst navždy zbavily jejich nepohodlného nákladu, ale byly i dopravními prostředky směřujícími k terapeutickým cílům – do poutních míst, kde lze uvěřit v zázrak uzdravení u Historie - středověk uvznik podivuhodné a svobodně organizované komunity duševně postižených v belgické vesnici Gheel poblíž Antverp (zal. ve 13. stol.) – z poutního místa se stalo místo vyhrazené, posvátná země, kde se mělo šílenství dočkat svého vysvobození, ale kde zároveň člověk v duchu starých témat vykonával cosi jako obřad oddělení u uještě z 18. století pochází zprávy o fungování této komunity, kde jsou 4/5 obyvatel blázni těšící se bez potíží stejné svobodě jako ostatní občané, zdravá strava, čistý vzduch, naprostá svoboda, v tom spočívá celá jejich léčba a většina z nich se do roka skutečně uzdraví u Historie – období renesance uRENESANCE u uumělecká fascinace tématem lodi bláznů a blázny všeobecně (Erasmus Rotterdamský a jeho nesmrtelná Chvála bláznovství) uprvní klasifikace duševních poruch, tj. klasifikace, v níž jsou poruchy intelektu odděleny od ostatních duševních poruch (sebeprožívání, poruch emocionálních) - basilejský lékař Felix Platter – Pojednání o nemocech ducha (jasná hranice mezi poruchami vědomí, psychózami a mentálním postižením) uPetr Jordan z Mohuče vydal roku 1543 knihu „Laienbuch“, která určuje způsob, jak učit děti nedostatečného rozumu u Historie – období renesance uJ. A. Komenský u uhájil nutnost vzdělávat všechny děti bez ohledu na typ a stupeň jejich postižení u uDidaktika velká – první speciálně pedagogická klasifikace žáků z hlediska jejich typologie, popis a metodické pokyny, jak postupovat u žáků s lehkým mentálním postižením a hlubším stupněm mentálního postižení spíše torpidního typu (princip individuálního přístupu, přiměřenosti, názornosti a konkrétnosti, ve středu zájmu není učivo, nýbrž žák) u OBDOBÍ PO VELKÉ FRANCOUZSKÉ REVOLUCI u uFilip Pinel uzakladatel moderní psychiatrie usejmul osobám s duševním postižením jejich okovy, obrazně i fakticky urepresi pozvolna nahrazuje léčbou založenou na morální akci, jejíž součástí byla v rámci „přirozených léků“ také ergoterapie, popř. gardenterapie uzabýval se také teorií, v níž medicínsko-biologický přístup ke klientovi spojoval s pohledem „psychosociálním“ udílo: Lékařsko-filozofické pojednání o mentálním odcizení čili o mánii u una idiocii (slabomyslnost) se díval jako na afektivní a rozumovou retardaci, a to vrozenou či získanou, přičemž rozlišoval čtyři stupně: 1. stav blízký zvířeti; 2. stav, kdy jsou některé pojmy a potřeby zachovány; 3. hloupost, tj. stav, kdy je na nižší úrovni zachována řeč a rozum; imbecilita – stav s postupným úbytkem rozumových schopností (demence) u uJean Etienne Dominique Esquirol uPinelův žák ujako první vymezil idiocii jako stav (nikoliv tedy nemoc) charakterizovaný vrozeným a trvalým nedostatkem rozumových schopností upod pojmem imbecilita chápal lehčí formu slabomyslnosti upro nejmírnější formu postižení stanovil pojem rozumové opoždění u uprvním v odborné literatuře popsaným psychopedickým experimentem byla kauza „divocha z Aveyronu“ z počátku 19. století – případ dvanáctiletého Viktora, který byl nalezen ve francouzských horách usvůj dosavadní život žil Viktor v okolních lesích divokým životem bez většího kontaktu s lidskou civilizací upo zadržení byl Viktor předán do ústavu pro hluchoněmé, ve kterém byl od roku 1800 ředitelem Jean Itard, který se dostal do kontroverze se svým kolegou Pinelem uPinel zkoumal Viktora a prohlásil jej za nevyléčitelného idiota s nulovou vývojovou perspektivou, zatímco Itard se domníval, že nejde o idiota, nýbrž o zdivočelé dítě uItard vypracoval systém cvičení zaměřených na rozvoj smyslů, řeči, motoriky i sociálního chování u upřestože léta (speciálně) pedagogického úsilí přinesla jistý pokrok v psychomotorickém a mentálním vývoji Viktora, nebyl progres úměrný vynaložené námaze upříčinou selhání byla i skutečnost, že Viktor měl středně těžké mentální postižení zapříčiněné s největší pravděpodobností těžkou sociálně kulturní deprivací uItard dokázal, že i jedince s mentálním postižením lze speciální metodikou dále rozvíjet upo vzoru jeho edukačního experimentu dochází k otevření prvních institucí specializovaných na výchovu a vzdělávání takto postižených dětí i dospělých (dr. Voisin – ortofrenický institut jakožto první samostatné zařízení pro slabomyslné v Paříži, dr. Guggenbuhl – první sanatorium pro kretény a epileptiky ve švýcarském Abendbergu, Seguin – první škola pro slabomyslné v Paříži) u uEduard Sequin ulékař, „otec zakladatel“ psychopedie a systematické péče o slabomyslné v Evropě i ve Spojených státech udílo: Pojednání o morálce, hygieně a výchově idiotů a ostatních postižených dětí, Idiocie a její léčení fyziologickou metodou urozpracovává systém výchovy slabomyslných jedinců postavených na tzv. Sequinově triádě: 1. výchova činnosti (rozvoj motoriky, analyzátorů, senzomotoriky); 2. výchova myšlení (výuka trivia, utváření představ o světě a společnosti); 3. výchova vůle (schopnost ovládnout své instinkty) uspolečně s Itardem je pokládán za zakladatele kurativní – léčebné pedagogiky u uzakládal fyziologické školy pro slabomyslné, v nichž byl kromě výuky trivia kladen důraz na rozvoj sebeobsluhy, pracovní a estetickou výchovu u u uvěnoval se i diagnostice jedinců s mentálním postižením (tzv. Sequinova/Goddardova destička – diagnostikování úrovně praktického/manipulačního myšlení, destička, do jejíhož reliéfu se vkládají příslušné geometrické tvary) u uALTERNATIVNÍ PEDAGOGIKA uvyrostla na dílech „speciálních pedagogů“ uMUDr. Ovid Decroly uglobalista uinicioval v Belgii vznik diagnostických tříd pro slabomyslné žáky a vypracoval pro ně systém senzomotorických cvičení uzaložil r. 1901 ústav pro slaboduché v Bruselu uzaložil r. 1907 soukromou školu pro děti normální u uMarie Montessori ulékařka upracovala s žáky s mentálním postižením v orthofrenické škole a poznatky využila pro koncipování předškolní výchovy dětí uHelena Parhurstová uDaltonský plán vznikl původně pro potřeby newyorské školy pro „mrzáčky“ u uDr. Washburn ukoncipoval Winnetskou soustavu na základě poznatků psychologické kliniky pro „úchylné žáky“ ve Winnetce u uPeter Peterson uuniverzitní profesor pedagogiky uautor Jenského plánu uprosazoval inkluzi žáků s postižením půl století předtím, než se stala aktuálním úkolem pedagogického systému vyspělých států uRudolf Steiner u urakouský filozof, sociální reformátor, architekt, esoterik u uteoretik waldorfské pedagogiky u ujeden ze zakladatelů léčebné pedagogiky u ucelosvětové camphillské hnutí vyrostlé ze Steinerova odkazu je určeno především klientům s mentálním postižením těžšího stupně u uČESKÉ ZEMĚ u uVšeobecný (tereziánský) školní řád u uz roku 1774 u uprvní zákonné ustanovení na území naší země řešící školní docházku dětí u udílem pruského reformátora Johanna Ignáce Felbigera, který zastával názor, že nenadaní žáci by měli být přítomni výuce a učitel by je pro jejich malé nadání neměl trestat u uZákon o domovském právu uvydán v roce 1863 uv podstatě první legislativní úprava zabývající se skutečnou péčí o „úchylné“ jedince uustanovuje nárok jedinců s postižením na sociální nemoc uv praxi to přineslo rozvoj zemských ústavů pro duševně, tělesně a smyslově postižené občany u uZákon o obecných školách uz roku 1869 uměl nepříznivý dopad pro děti s těžkým tělesným a mentálním postižením uvylučoval tyto děti ze vzdělávání, v centru „speciálně pedagogického“ zájmu rakousko-uherské společnosti bylo vzdělávání dětí se smyslovým postižením u uŘád školní o vyučování uz roku 1905 uumožnil s povolením zemských školních úřadů zřizovat zvláštní pomocné či podpůrné třídy, které by mohly navštěvovat (kromě dětí se smyslovým postižením) i méně nadané děti, aby se předešlo „duševní zakrslosti“ říšského obyvatelstva udva roky po vydání řádu ministerstvo kultury a vyučování upravuje výnosem podmínky pro přijetí žáka do těchto škol a vydává pokyny k jejich vyučování (15 či max. 20 žáků na jednoho učitele, vyučování jednoho předmětu nesmí přesáhnout 25 min., pomocná škola má 3 až 5 tříd…) uučitelé těchto tříd procházeli několikadenním „psychopedickým“ kurzem placeným státem, kde se seznamovali mj. i se specifiky osobnostní struktury žáků trpících různou formou „blbosti“ u uKarel Slavoj Amerling (1807-1884) u ulékař, přírodovědec, pedagog a pedagogický reformátor uředitel české hlavní školy v Praze, ředitel učitelského ústavu a ředitel ústavu pro slabomyslné ubezplatně řídil první ústav pro slabomyslné v celém rakousko-uherském mocnářství, jímž bylo tzv. Ernestinum na Pražském hradě, provozované Spolkem paní sv. Anny a založené roku 1871 uprosazoval pro své klienty základní vzdělání, ruční práce a zemědělské práce, pevný režim dne a nácvik sebeobslužných prací a hygieny uvelký vyznavač tehdy moderní frenologie a fyziognomiky, v duchu těchto teorií také diagnostikoval své svěřence podle typologie pocházející z jejich fyziognomie u uMUDr. Karel Herfort (1871-1940) ulékař, vědec a „speciální pedagog“ uspojen s Ernestinem a péčí o slabomyslné na našem území uv ústavu prosadil individuální přístup k chovancům, prohloubil jejich výuku (vč. tělesné a pracovní) a zavedl chorobopisy vycházející z vědeckých (lékařských i „speciálně pedagogických“) diagnostických metod uzávěry svých pozorování a měření zevšeobecňoval na teoretickou úroveň (rozsáhlé vědecké dílo Rodokmeny slabomyslných) ustal se vůdčí osobností života osvětového (předseda Spolku pro péči o slabomyslné), odborného (zakladatel české pedopsychiatrie, spoluzakladatel našeho prvního odborného časopisu Úchylná mládež) i pedagogického (univerzitní profesor prosazující týmovou práci lékaře a pedagoga a vzdělávající po dlouhý čas učitele pomocných škol v pedopatologii) u uJosef Zeman (1867-1961) ublízký spolupracovník doktora Herforta (nejen z redakce Úchylné mládeže) uzakladatel našeho speciálního školství us jeho jménem je spojen zákon o pomocných školách (1929) – vřadil pomocné školy do školského systému „první republiky“, upravoval řízení těchto škol státem a řešil otázku povinné školní docházky slabomyslných uškolský inspektor, pedagogický pracovník vychovávající odborníky z oblasti pedopatologie na Vysoké škole studií pedagogických v Praze uvydal pro ně řadu odborných publikací jako je soubor přednášek Črty z pedopatologie, Pedopatologický slovník upozději zpracoval i naše první Dějiny péče o slabomyslné u uJan Mauer u„speciální pedagog“, metodik a propagátor „ručních prací“ na pomocných školách upůsobil jako učitel pomocné třídy v Praze usvé postoje zdůvodňuje v pedopatologické publikaci Děti duševně úchylné u uKonrád Sedláček (1876-1939) uiniciátor rozvoje pomocného školství na Moravě uředitel první pomocné školy v Olomouci otevřené v roce 1920 (rok předtím byla otevřena pomocná škola v Brně) udíky jeho snaze byla již po dvou letech fungování vedena jako trojtřídní u uzabýval se především pozorováním vlivu těžkých sociálních podmínek na samotný život jedince uvěnoval soustavnou pozornost modernizaci a materiálnímu vybavení školy ujeho nejznámější publikací je spis Zachraňte slabomyslné (1907) u uOtakar Chlup uvědec a teoretik uzabýval se výzkumem a diagnostikou duševních projevů osob s mentálním postižením uve své práci Výzkum duševních projevů u dětí méně schopných (1925) uvádí tento akademik příklady, jež názorně poukazují na důležitost používání takových vyučovacích metod, které se odvíjí od znalosti všech psychických funkcí každého dítěte u u upůsobil jako profesor Masarykovy univerzity v Brně a je autorem těchto publikací: O dětské duši, Mravní nemoci dětství, Rukověť přirozené mravouky, Středoškolská didaktika, O výchově citů u uVlasta Novotná uautorka první speciálně pedagogické učebnice (slabikáře) u uKarel Beneš uautor publikace Psaní na zvláštní škole, která je dodnes v mnoha směrech moderní u uFrantišek Čáda u uuniverzitní profesor u uuspořádání trojice sjezdů zaměřených na péči o slabomyslné a pomocné školy (1909 v Praze, 1911 v Brně, 1913 ve Slezské Ostravě) – zásadním směrem ovlivnily vývoj oboru, oslovily odbornou veřejnost (propagovaly např. týmovou spolupráci „speciálního pedagoga“, lékaře a právníka) a měly i velký význam osvětový u uOBDOBÍ OD ÚNORA 1948 DO LISTOPADU 1989 u uZákon o jednotném školství (95/48 Sb.) uzřizoval školy zejména pro mládež tělesně vadnou a s vadami smyslů a řeči, duševně a mravně vadnou, postiženou chorobami a umístěnou v léčebných ústavech a ozdravovnách uzavedl nový termín pro speciální školy a později i obor „školy /učitelství, vychovatelství/ pro mládež vyžadující zvláštní péči“ a místo pomocné školy školu zvláštní uuvedený zákon na jedné straně pozitivně ovlivnil vývoj péče o jedince s mentálním postižením, na straně druhé jeho totalitně centralistický charakter nedovoloval existenci alternativního (soukromého, církevního) školství u uŠkolský zákon (31/53 Sb.) udochází k rozšíření edukace žáků s mentálním postižením na druhém cyklu škol – vznikají zvláštní učňovské školy připravující na výkon jednoduchých manuálních povolání u uZákon (188/60 Sb.) urozšiřuje síť speciálních škol o speciální mateřské školy (realizováno o tři roky později) uv oblasti předškolní institucionální péče o děti s mentálním postižením jsme patřili mezi modelové země u uv této době dochází také k největšímu nárůstu počtu zvláštních škol na území tehdejšího Československa – zatímco po přijetí zákona o jednotné škole bylo na našem území cca 180 těchto škol (cca 7 000 žáků), o deset let později jich bylo již kolem 400 (přes 20 000 žáků) u u uosobnosti určující vývoj oboru po 2. světové válce uprof. Miloš Sovák – stanovil definitivně termín speciální pedagogika, Nárys speciální pedagogiky (1972, 1. vydání) uprof. František Kábele – český speciální pedagog (logoped, somatoped), výrazně zasahoval i do dění po „velkém třesku“ v roce 1989 u usoučasnost v psychopedii uprof. M. Vítková, prof. M. Valenta, dr. O. Müller, doc. J. Kysučan, doc. M. Černá, doc. I. Švarcová, doc. B. Stejskal, doc. O. Krejčířová, doc. J. Pipeková, prof. M. Bartoňová, doc. S. Langr, doc. J. Šiška, doc. B. Titzl, doc. P. Franiok, dr. L. Edelsberger, dr. M. Teplá, Mgr. L. Kubová, prof. H. Válková, doc. V. Karásková u